ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2010
Jakub Rada
ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu
Dopad ekonomické krize na automobilový průmysl, konkrétně na firmu Ronal CR s.r.o.
Jakub Rada
Vedoucí práce:
Ing. Jan Dušek
ANOTAČNÍ ZÁZNAM
AUTOR
Jakub Rada
STUDIJNÍ OBOR
6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu
NÁZEV PRÁCE
Dopad globální ekonomické krize na automobilový průmysl, konkrétně na firmu RONAL CR s.r.o.
VEDOUCÍ PRÁCE
Ing. Jan Dušek
INSTITUT
IUF
POČET STRAN
42
POČET OBRÁZKŮ
5
POČET TABULEK
4
POČET PŘÍLOH
2
STRUČNÝ POPIS
Tato bakalářská práce je zaměřena na současnou globální ekonomickou krizi, která patří k největším, které se doposud odehrály. Sleduje též její dopad na vybrané hospodářské odvětví, jímž je v tomto případě automobilový průmysl, konkrétně firma RONAL CR s.r.o.
ROK ODEVZDÁNÍ
2010
V první části práce je teorie obsahující příčiny a průběh globální ekonomické krize a popis situace na automobilových trzích. Praktická část této práce je zaměřena na dva vybrané automobilové výrobce a především na analýzu reakce a přijatých opatření firmy RONAL CR v souvislosti s krizí. V závěru práce jsou navržena další možná opatření, kterých mohla firma RONAL CR využít.
KLÍČOVÁ SLOVA
Hypoteční krize, Ekonomická krize, Automobilový průmysl, GM, AvtoVAZ, RONAL CR s.r.o.
ANNOTATION
AUTHOR
Jakub Rada
FIELD
6208R087
THESIS TITLE
The impact of global economic crisis on the automotive industry, specifically on the company RONAL CR s.r.o.
SUPERVISOR
Ing. Jan Dušek
INSTITUTE
IUF
YEAR
NUMBER OF PAGES
42
NUMBER OF PICTURES
5
NUMBER OF TABLES
4
NUMBER OF APPENDICES
2
SUMMARY
2010
This bachelor work is focused on the current global economic crisis, which is one of the biggest in history. It also monitors the impact on selected economic sector, which in this case is automotive industry, specifically the company RONAL CR s.r.o. In the first part of this work, there is a theory, which includes the causes and the course of the global economic crisis and the description of the situation in the automotive markets. The practical part of this work focuses on two selected automotive manufacturers and mainly on the analysis of response and adopted measures by RONAL CR in connection with the crisis. In conlusion, there are suggested other possible measures that the company RONAL CR could use.
KEY WORDS
Mortgage crisis, Economic crisis, Automotive industry, GM, AvtoVAZ, RONAL CR s.r.o.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenu je úplná a v práci jsem neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi, dne
3
Poděkování Srdečně děkuji Ing. Janu Duškovi za odborné vedení bakalářské práce a za ochotu při poskytování cenných rad a informačních podkladů.
4
OBSAH: Seznam použitých zkratek:.................................................................................. 6 1 Úvod ............................................................................................................... 7 2 Globální ekonomická krize ........................................................................... 8 2.1 Finanční krize jako běžná součást světových ekonomik .......................... 8 2.2 Počátky hypoteční krize v USA ...............................................................11 2.2.1 Politika „bydlení pro každého“ .........................................................................11 2.2.2 Technologická krize .........................................................................................11
2.3 Průběh hypoteční krize .......................................................................... 16 2.4 Rozšíření hypoteční krize USA na globální ekonomickou krizi ............... 17 2.5 Důsledky finanční krize pro světovou ekonomiku .................................. 20 3 Situace v automobilovém průmyslu .......................................................... 24 3.1 Vývoj na trhu s osobními automobily...................................................... 24 3.2 Ekonomická situace výrobců osobních automobilů ................................ 26 3.2.1 General Motors............................................................................................... 26 3.2.2 AvtoVAZ ......................................................................................................... 28
4
Firma RONAL CR s.r.o. ............................................................................... 29 4.1 Představení firmy RONAL CR ................................................................ 29 4.2 Nová situace a podmínky pro RONAL CR ............................................. 29 4.3 Reakce firmy na nepříznivý vývoj ve svém odvětví ................................ 30 4.4 Hodnocení přijatých opatření ................................................................. 33 4.5 Návrhy na další opatření ........................................................................ 34 4 Závěr............................................................................................................. 36 Seznam použitých zdrojů: ................................................................................. 37 Seznam příloh:.................................................................................................... 40
5
Seznam použitých zkratek:
CBO
Collateralized bond obligation
CDO
Collateralized debt obligation
CLO
Collateralized loan obligation
FED
Federal reserve system
GBP
Great Britain pound
LUV
Light utility vehicle
MBS
Mortgage-backed security
NASDAQ
National Association of Securities Dealers Automated Quotation
OA
Osobní automobil
SPV
Special vehicle purpose
USA
United states of America
USD
United states dollar
6
1
Úvod Téma ekonomické krize, kterým se v této bakalářské práci zabývám je téma
neskutečně rozsáhlé. Je to dáno několika faktory. Prvním z nich je významnost současné ekonomické krize, neboť se řadí k největším, které se v historii odehrály. Dalším z nich je její rozsáhlost. Následkem globalizace světového trhu a obchodu došlo k dosud nevídanému propojení ekonomik jednotlivých zemí na všech kontinentech, což s sebou mimo jiné nese i negativní důsledky. Problémy vzniklé v některé z předních světových ekonomik se totiž rázem stávají problémy celosvětovými. Současná ekonomická krize je také téma poměrně kontroverzní. Již od jejího propuknutí se neustále objevují různé teorie a názory o příčinách krize, ekonomové a vlády se snaží vytvořit predikce o době jejího trvání a dalším průběhu, bylo uspořádáno nespočet konferencí, kde se odborníci z různých oborů snažili utvořit jednotný názor na krizi. Zatím však k nějaké obecné shodě ohledně ekonomické krize nedošlo. Tento fakt není nijak překvapivý, neboť je to téma vskutku obšírné a především krize stále pokračuje, takže je složité ji prozatím nějak celkově hodnotit. V této práci jsem se zaměřil také na to, jaké dopady měla krize na automobilový průmysl a to ze dvou důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že automobilový průmysl patří mezi hospodářská odvětví, která byla krizí zasažena nejvíce. Nejhorší předpovědi vypovídaly o tom, že automobilovému průmyslu hrozil bez pomoci vlád jednotlivých zemí kolaps. Druhým důvodem pro zaměření se na toto hospodářské odvětví byla má povinná odborná praxe v rámci studia na ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola. Tuto praxi jsem absolvoval ve firmě RONAL CR s.r.o. v Jičíně, která je největším světovým výrobcem kol z lehkých kovů pro osobní automobily. Měl jsem tak skvělou příležitost být osobně přítomen řešení problémů,
které
ekonomická
krize
dodavatelům
způsobila.
7
automobilových
výrobců
2
Globální ekonomická krize
2.1 Finanční krize jako běžná součást světových ekonomik [1] Ekonomická krize není ve 20. a 21. století nijak výjimečným ani ojedinělým jevem. Stejně tak často, jako se v rámci hospodářského cyklu střídají fáze růstu s fázemi recese, objevují se i různé druhy či typy krizí. Ať už jde o krizi měnovou, dluhovou, bankovní či o jejich různé kombinace, mají většinou jedno společné. Vycházejí z finanční oblasti. Někdy je možné nalézt pouze jeden či dva faktory, které krizi zapříčinily, někdy to může být souhra desítek zdánlivě izolovaných skutečností, které se postupně spojily. Často však bývají jednou z hlavních příčin nevhodné zásahy jednotlivých vlád a národních bank do ekonomiky daného státu. A to bez ohledu na to, zda se jedná o měnovou politiku, oblast zahraničního obchodu, různé formy protekcionismu vyvolávající nerovnováhu na trhu či o nezodpovědnou fiskální politiku státu. Stejné příčiny finančních krizí způsobují i jejich vzájemnou podobnost co se týče průběhu či jejich následků. Postupem času se pouze mění oblast, která je danou krizí zasažena. Například finanční či dluhové krize, které se v 80. letech odehrávaly v různých zemích Latinské Ameriky byly spíše regionálního rázu a neovlivnili hospodářství států na jiných kontinentech. Současná ekonomická krize se ovšem postupně rozšířila z území Spojených států do většiny světových ekonomik. Jasnou příčinou tohoto jevu je neustále se zvyšující míra globalizace. Výsledkem obrovského rozvoje mezinárodního obchodu 20. a 21. století způsobeného postupným uvolňováním jeho podmínek je, že v současné době spolu udržují obchodní styky nejen tradičně vyspělé Evropské země, USA či Japonsko, ale i dříve naprosto izolované či neperspektivní a ekonomicky nezajímavé země jako jsou Čína, Tchaj-wan a další rozvíjející se státy. Stejně tak, jako může naprosto jednoduše a téměř neomezeně putovat zboží po
světových
trzích,
pohybuje
se
tak
i kapitál. Tímto dochází
k ekonomickému propojení na první pohled naprosto nezávislých podniků či finančních institucí z různých světových zemí a jejich finanční problémy se pak těmito kanály postupně šíří dále.
8
Zatím největší hospodářská krize se odehrála v roce 1929, kdy došlo ke zhroucení americké burzy a následnému rozšíření finančních problémů i na další světové ekonomiky. I za touto krizí stojí z velké části neuvážené kroky a strategie americké vlády, FEDu a dalších institucí. V průběhu 20. let 20. stol. zažívala americká ekonomika výrazný růst. Zvyšující se příjmy obyvatel a rostoucí životní úroveň vedly k razantnímu růstu poptávky, převážně v oblasti automobilového průmyslu a stavebnictví. Firmy i banky vykazovaly stále větší a větší zisky a své přebytky začaly investovat na finančním trhu, kde měly zajištěno rychlé a výrazné zhodnocení svého kapitálu. V období let 1927 – 1929 došlo až k desetinásobnému zhodnocení
majetku
investičních
společností.
Ovšem
objem
finančních
prostředků, které chtěly firmy a finanční instituce investovat byl na tuto dobu neuvěřitelně vysoký a množství aktiv na americké burze byl omezený. V důsledku toho docházelo prudkému růstu cen aktiv, který neodpovídal realitě a vznikala tak investiční bublina. Postupně ovšem začalo docházet ke zpomalování amerického hospodářství. Ekonomický „boom“ 20. let a neustálé zvyšování produkce amerických firem podporované vládní politikou vyústily v nadvýrobu. Domácí trh již nebyl schopen pojmout neustále se zvětšující objem výroby a zahraniční poptávka nebyla kvůli drahému
dolaru
a
ne
příliš
dobrým
obchodním
vztahům
způsobeným
protekcionistickými opatřeními americké vlády natolik vysoká, aby přebytek nabídky na americkém spotřebním trhu
vyrovnala. Nevyhnutelným důsledkem
bylo omezení výroby ze strany firem. Burza i přesto ještě určitou dobu rostla a to až do září roku 1929, kdy došlo k prvnímu poklesu cen akcií. To ještě u investorů nevyvolalo sebemenší znepokojení, ač řada odborníků již v této době varovala před investorskou bublinou. V následujících pár týdnech se střídala období růstu a poklesu. Koncem října ovšem začaly ceny akcií prudce padat dolů, což vyvolalo paniku nejprve u drobnějších investorů, kteří své investice financovali pomocí úvěrů. Začalo období obrovského množství prodejů, které postupně vedlo ke krachu amerických burz. Nejhorším dnem byl čtvrtek 24.října, kdy se investoři snažili prodat na 12 milionů kusů akcií, o které ale nebyl absolutně žádný zájem. Den poté ukončila newyorská burza obchodování a ostatní americké burzy brzy následovaly. Trend klesající hodnoty akcií přetrvával až do roku 1932, kdy se některé akcie dostaly až na pouhých 5% své hodnoty z roku 1929.
9
Nejistota na burzách a pád cen akcií se poměrně rychle rozšířily do ostatních vyspělých států, především v Evropě. Vlády Evropských zemí si nevzaly ponaučení ze situace ve Spojených státech a začaly zavádět poměrně přísná pravidla pro zahraniční obchod, která měla ochránit domácí trhy a pomoci tak k oživení ekonomiky. Výsledkem ovšem byl výrazný pokles objemu zahraničního obchodu, což negativně ovlivnilo především silně exportní země, kam patřilo například Československo. Ostatní projevy krize se v Evropě objevily až v průběhu dvou let, ale jinak byly velmi obdobné jako v USA. Došlo k výraznému poklesu průmyslové výroby, strmě rostla nezaměstnanost, firmy bankrotovaly, banky v důsledku nízké likvidity nebyly schopny dostát svým závazkům a vyplácet svým klientům jejich vklady. Lidé z nižších a středních společenských vrstev se dostaly do vážných finančních problémů a pohybovali se na hranici chudoby. Ve snaze oživit hospodářství zasažené krizí začaly vlády ve Spojených i v Evropě prosazovat v různých podobách programy na obnovu. Jako příklad lze uvést New Deal, program ekonomických i sociálních reforem amerického prezidenta F.D.Roosvelta, který sice zajistil sociální stabilitu a přispěl k růstu životní úrovně obyvatel, oživení hospodářství a průmyslové výroby bylo ale velmi pozvolné a trvalo řadu let, stejně tak jako v Evropě. Tento fakt dokládá tab. 1.
Tab. 1 Vývoj indexu průmyslové výroby v letech 1929 – 1934
Stát
1929
1930
1931
1932
1933
1934
USA
100
81
68
54
64
66
Německo
100
86
68
53
61
80
Velká Británie
100
92
84
84
88
99
Československo
100
89
81
64
60
67
Rakousko
100
85
70
61
63
70
Zdroj: Český statistický úřad
10
2.2 Počátky hypoteční krize v USA Hypoteční krize, která se projevila v roce 2007, měla dvě hlavní příčiny, které mají ovšem stejného jmenovatele. Tím jsou americká vláda, FED, bankovní sektor a investiční fondy. 2.2.1 Politika „bydlení pro každého“ [1;2] Jednou z příčin hypoteční krize ve Spojených státech byla dlouhodobá politika americké vlády, která se snažila zajistit, aby byla velmi široká vrstva obyvatel schopna zajistit si poměrně vysokou úroveň bydlení. Již počátkem 90. let docházelo na hypotečních trzích v USA k pozvolné deregulaci, která měla zvýšit dostupnost nového bydlení i pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. To, spolu s dalšími podpůrnými prostředky, jako jsou daňové úlevy či nezdaněné hypoteční zástavní listy, způsobilo obrovský nárůst hypoték. Vše se ovšem dělo, aniž by bylo nějak výrazně nahlíženo na to, zda jejich ekonomická výkonnost na takto vysoký standard bydlení vůbec stačí. Důsledkem bylo, že docházelo k přesunu obrovského množství kapitálu do stavebního průmyslu a oblasti realit. Firmy v tomto odvětví dosahovaly obrovských zisků, ovšem na úkor rostoucího zadlužování
amerických
domácností.
Dlouhodobými
vládními
zásahy
tak
docházelo k narušování ekonomické stability ve Spojených státech. 2.2.2 Technologická krize [2;3;4] Další příčina, která nepřímo vedla k nezdravému hypotečnímu a úvěrovému rozmachu na amerických trzích, byla technologická bublina, která se ve Spojených státech vytvořila na přelomu 20. a 21. století. Obrovský technologický pokrok, který se odehrával v 90. letech byl jednou z hybných sil, která táhla vyspělé světové ekonomiky směrem vzhůru. Hlavně po roce 1995, kdy se začal rozšiřovat internet a nastal obrovský „boom“ v mobilní komunikace, přinášela technologická a komunikační revoluce zisky tisícům firem po celém světě. Neustálý vývoj nových a nových technologií umožnil neskutečně rychlý rozvoj jednotlivých odvětví hospodářství, který doposud neměl obdoby.
11
Řada firem v té době založila svůj obchod pouze na internetu. Začaly vznikat první internetové vyhledavače (Yahoo!, Google), rozvíjel se internetový marketing a emailová komunikace (Hotmail). Tento fakt, společně s rozvojem v oblasti mobilní komunikace, odstartoval obrovské investice do internetových
a
komunikačních sítí, serverů či programů, které byly v řádech stovek miliard dolarů. Tyto vysoké investice bylo ale potřeba nějak financovat a americké firmy k tomu používaly způsob, který je v USA velice běžný, a to emisí nových akcií. O ty byl okamžitě obrovský zájem, který byl způsoben nejen vidinou vysokých zisků u investorů v rychle se rozvíjejícím odvětví, ale i základním faktem, že ve Spojených státech má akcie ve vlastnictví na 80 % domácností. Silná poptávka po technologických akciích ovšem znamenala zároveň počínající problémy, které vedly k vytvoření technologické bubliny. Akcie byly velmi rychle obchodovány a investoři byli ochotni vložit svůj kapitál i do ztrátových, avšak podle jejich názoru perspektivních firem. Jejich cena rostla strmě nahoru, ale stejně tak, jako tomu bylo před pádem americké burzy v roce 1929, naprosto neodpovídala jejich skutečné hodnotě. U většiny akcií tak tržní cena rostla o desítky až stovky procent, ale její reálná hodnota se zvýšila jen o několik málo jednotek, maximálně desítek procent. V roce 2000 ovšem technologická bublina splaskla a došlo k rapidnímu poklesu cen akcií. Jak můžeme vidět na Obr. 1, během několika málo měsíců poklesla hodnota indexu NASDAQ z rekordních 5000 bodů na polovinu.
Zdroj: [3], www.euroekonom.cz Obr. 1 vývoj indexu NASDAQ
12
Následkem výrazných ztrát způsobených pádem cen technologických akcií, musela řada firem své investice zrušit, řada již dokončených internetových a komunikačních sítí zůstala nevyužita. Společnosti výrazně omezily tok svého kapitálu do investic a to ve všech oblastech. Některé musely provést restrukturalizaci, nemalý počet firem zbankrotoval. Domácnosti na tom nebyly o mnoho lépe. Z důvodu obav, které přinesla rostoucí nezaměstnanost a ztráty způsobené pádem technologického akciového trhu, začaly, stejně jako firmy, výrazně omezovat své výdaje a spotřebu. Na to se rozhodl reagovat FED v čele s Alanem Greenspanem. Ve snaze podpořit americké hospodářství začal výrazně snižovat základní úrokovou sazbu, což mělo přinést do ekonomiky nové peníze. Od roku 2000 do roku 2001, tedy během pouhých 12 měsíců, došlo k bezprecedentnímu snížení úrokové sazby ze 6,50% na 1,75%, což byla jedna z nejnižších hodnot v historii Spojených států. Na Obr. 2 je vidět, že po další dva roky pokračoval FED v mírném poklesu úrokové sazby, která se tak dostala až na hodnotu 1%!
8,00
úroková sazba (%)
7,00 6,00
6,50 5,50
5,50 4,75
5,00 4,00 3,00
2,25
1,75
2,00
1,25 1,00
1,00 0,00 rok rok rok rok rok rok rok rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Zdroj: [3], vlastní zpracování Obr. 2 vývoj základní úrokové sazby v USA
13
Tato mohutná monetární expanze ze strany centrální banky vedla k výraznému „boomu“ spotřebitelských úvěrů. Jen v letech 2001 – 2003 vzrostla peněžní zásoba v USA o 34%. Lidé i firmy mohli díky snadno dostupným penězům krýt své ztráty z technologických akcií, což uchránilo řadu firem ve špatné finanční situaci od bankrotu. Spotřeba domácností poklesla jen minimálně, a tak rychlý zásah FEDu nakonec odvrátil avizovanou recesi americké ekonomiky. Místo toho došlo jen k jejímu mírnému zpomalení. Ovšem vhodnost tohoto řešení byla pouze zdánlivá. Masivní nárůst peněžní zásoby pomocí spotřebitelských úvěrů vytvářel fiktivní pocit, že finančních zdrojů je dostatek. Lidé i firmy tak nemuseli omezit svoji spotřebu, která se ale postupně přetvářela na spotřebu dluhovou, financovanou pomocí úvěrů. Z krátkodobého hlediska by to nebylo nic nebezpečného, ale FED držel nízké úrokové sazby 4 roky. Americké domácnosti začaly čím dál více utrácet na dluh. Zvyšovala se jejich poptávka po spotřebním zboží, jako jsou elektronika, oblečení či automobily. Domácí výrobci nedokázali na tento nárůst poptávky reagovat a tak se i díky vysokému kurzu dolaru, který zdražoval domácí produkci oproti zahraniční, výrazně zvýšil objem importu. V důsledku toho se propadla obchodní bilance USA během tří let (2001-2004) téměř o 250mld. dolarů, což následně vedlo k oslabování dolaru. Další oblastí, ve které se díky monetární expanzi americké vlády výrazně zvýšila poptávka domácností, byly nemovitosti. Hypoteční úrokové sazby začaly díky nízkým základním úrokovým sazbám poměrně výrazně klesat. U hypotečních úvěrů s 15letou fixací klesly úrokové sazby v letech 2001-2004 z 8,5% na 5% a u hypoték s pohyblivou úrokovou sazbou dokonce na pouhých 3,5%! A právě tyto hypoteční úvěry se později staly spouštěčem krize na americkém hypotečním trhu. Kroky FEDu, které vedly ke snižování hypotečních úrokových sazeb, vyvolaly ve Spojených státech umělý hypoteční „boom“. Do roku 2001, kdy FED, s cílem podpořit americkou ekonomiku, snížil základní úrokové sazby, byl na americkém realitním trhu dlouhodobý trend pozvolného růstu počtu prodaných nemovitostí, který přibližně odpovídal nárůstu počtu obyvatel a jejich zvyšující se ekonomické výkonnosti. Zlevňující se hypotéky ovšem znamenaly, že finance na nákup
14
nemovitostí byly nově schopny získat i domácnosti, které by za normálních okolností finanční prostředky na nákup rozhodně neměly. Velmi výhodně se jevily především hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou, která se v té době pohybovala kolem 3,5%. Tento druh hypotéky patří ovšem k nejrizikovějším, neboť dlužník není schopen, narozdíl od hypoték s fixní sazbou, odhadnout své náklady na splácení úvěru v příštích letech. Na Obr. 3 je vidět výrazný nárůst v počtu prodaných rodinných domů, který v letech 2000-2005 dosahoval meziročně přibližně 9%.
počet prodaných rodinných domů (v tis.)
1400
1203 1086
1200 1000
877 908
1283 1051
973
776
800 600 400 200 0 rok rok rok rok rok rok rok rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Zdroj: [4], vlastní zpracování Obr. 3 vývoj počtu prodaných rodinných domů v USA
Hypoteční banky, ve snaze dosáhnout co největších zisků, začaly čím dál více poskytovat i tzv. subprime mortgages neboli hypotéky poskytované méně bonitním klientům, kteří by na ně za normálních okolností nedosáhli a u kterých se dají očekávat problémy se splácením.
Vysoká poptávka po nemovitostech,
vyvolaná snadno dostupnými finančními prostředky pro americké domácnosti, přirozeně způsobila i výrazný růst cen nemovitostí. V letech 2001-2005 stoupla průměrná cena rodinných domů v USA ze 175 000 na 241 000 dolarů, což představovalo téměř 8 % meziroční růst cen.
15
Nominální příjmy domácností ovšem rostly pouze o 5-6% ročně, což znamená, že docházelo k mohutnému nakupování na dluh. To, společně s výrazným nárůstem prodaných nemovitostí a jejich nadhodnocením, způsobilo, že se ve Spojených státech vytvářela hypoteční bublina, která dosahovala objemu stovek miliard dolarů. Podle odhadů se jednalo o 700 000 nových nemovitostí, které by bez levných hypoték nikdo nekoupil nebo nepostavil a až o 27mil. existujících nemovitostí, které byly zobchodovány za nadhodnocené ceny. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se tento rostoucí trend na realitním trhu zastaví a bublina splaskne. 2.3 Průběh hypoteční krize [4;5] Silná expanze FEDu v oblasti monetární politiky, kdy se snažili pomocí extrémně nízkých úrokových sazeb přinést do americké ekonomiky nové peníze a podpořit tak její růst, skončila v roce 2004, kdy po dlouhých čtyřech letech došlo poprvé ke zvýšení základní úrokové sazby. Z Obr. 4 je patrné, že v následujících letech bylo zvyšování úrokové sazby poměrně výrazné a ta se postupně dostala z původního 1% až na 5.25% v roce 2006. Tento krok se s určitým zpožděním projevil také na výši úrokových sazeb u hypotéčních úvěrů. Sazba u hypoték s 15letou fixací vzrostla během těchto tří let z 5% na 6%, u hypoték s proměnlivou
úroková sazba (%)
sazbou dokonce ze 3,5% na 5,5%!
7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00
5,25 4,25 2,25 1,25
1,00
0,00 rok 2002
rok 2003
rok 2004
rok 2005
rok 2006
Zdroj: [4], vlastní zpracování Obr. 4 vývoj základní úrokové sazby v USA v letech 2002 až 2006
16
Následky tohoto zvyšování úrokových sazeb se projevily v několika oblastech. První a zároveň nejzávažnější oblastí byly měsíční splátky hypotečních úvěrů s roční fixací, kde došlo v tomto období k jejich výraznému nárůstu. To, spolu s růstem pohonných hmot, které v letech 2004 - 2006 zdražily z 1,5 USD až na téměř 3 USD za galon, znamenalo výrazné finanční zatížení pro rozpočty amerických domácností. U většiny domácností toto zatížení znamenalo omezení výdajů na spotřební zboží, jako jsou automobily, elektronika či nábytek. Ovšem u nejméně bonitních domácností to vedlo k tomu, že nebyly nadále schopni splácet své hypotéky. Zdražení hypotečních úvěrů mělo také za následek poměrně rapidní pokles poptávky po nových i starších nemovitostech. V reakci na to začaly padat i ceny nemovitostí a například doba prodeje nového rodinného domu se prodloužila ze 4,1 měsíce v roce 2004 až na 11,2 měsíce v roce 2008. Všechny výše zmíněné faktory znamenaly pro finanční instituce poskytující hypoteční úvěry výrazné problémy. U řady z nich představovaly rizikové hypotéky poskytované nízkopříjmovým klientům poměrně velké procento z celkového objemu poskytnutých hypoték. Když přestali tito klienti své závazky splácet, banky jim nemovitosti zabavily. Jak již bylo řečeno dříve, došlo na trhu s nemovitostmi k výraznému převisu nabídky nad poptávkou a následnému poklesu cen. To způsobovalo bankám, které chtěly zabavené nemovitosti prodat a získat tak své peníze zpět, výrazné komplikace. Jednak nebyl samotný prodej vůbec snadný a pokles cen znamenal zároveň pro banky výrazné ztráty, které se u jednoho rodinného domu pohybovaly mezi 15 – 25% z původní ceny nemovitosti. Pro řadu bank to znamenalo, že se dostaly do výrazných problémů s likviditou a hrozil jim bankrot. 2.4 Rozšíření hypoteční krize USA na globální ekonomickou krizi [2] Riziko úvěrů nízké kvality však nechtěly nést pouze finanční instituce poskytující hypotéky a přistoupily k sekuritizaci velké části svých úvěrů. Je to krok ve světové ekonomice dosud nevídaný, který do velké míry změnil světové finanční trhy. Doposud byla sekuritizace běžná pouze u veřejných dluhů ve formě státních obligací.
17
Základním
typem
strukturovaných
obligací,
které
banky
využívaly
k sekuritizaci svých úvěrů, byly zajištěné dluhové obligace neboli CDO. Jedná se o cenné papíry, které jsou kryty portfoliem podkladových aktiv, například hypotečními úvěry. Banky spojují různě druhy obligací (hypoteční úvěry, dluhopisy, úvěry z kreditních karet) do balíčků, které potom nabízejí investorům. Podle toho můžeme CDO dělit na CBO (kryté portfoliem různých typů dluhopisů), CLO (kryté portfoliem firemních, spotřebních či jiných úvěrů) a další. CDO jsou nabízeny v tzv. tranších. Ty se liší mírou rizika a výnosu, které investorovi přinášejí. Nejméně rizikové jsou senior tranše, naopak nejrizikovější jsou junior tranše. Ty sice přinášejí investorovi nejvyšší výnos, ale jsou první, které absorbují případné ztráty Banky tyto obligace neemitují sami, ale pomocí zvláštních institucí zřízených bankou, tzv. SPV, které nejsou vystaveny úvěrovému riziku mateřských bank a dostávají tak často od ratingových agentur nejvyšší hodnocení AAA, To láká velké množství investorů, neboť se z jejich pohledu jedná o velice bezpečné investice, které i s hodnocením AAA přinášejí vyšší výnos než státní dluhopisy. V mnoha případech to ovšem vůbec neodpovídalo skutečnosti, neboť banky emitovaly nové CDO, které byly ze stále větší míry kryty rizikovými hypotečními úvěry. Sekuritizace úvěrů měla pro banky nesporné výhody. Emitací dluhových cenných papírů získávaly banky finanční prostředky potřebné k poskytování dalších rizikových hypotečních úvěrů, ale riziko s nimi spojené převáděly na investory, kteří si je kupovali. Z Tab. 2 je patrné, jak méně kvalitní hypotéky tvořily stále větší část v celkovém objemu hypoték poskytovaných americkými bankami.
Tab. 2 Podíl rizikových hypotečních úvěrů v portfoliu bank v USA Banka HSBC NEW CENTURY COUNTRYWIDE CITIMORTGAGE FREMONT INVEST and LOAN AMERIQUEST OPTION 1 WELLS FARGO FIRST FRANKLIN Zdroj: [2], vlastní zpracování
Rizikové hypotéky (mld. USD) 52,8 51,6 40,6 38 32,3 29,5 28,8 27,9 27,7
18
Podíl rizikových hypoték (%) 100 86,3 8,8 20,7 99,4 100 82,3 7 100
Zájem o CDO a podobné cenné papíry byl obrovský. Jak již bylo řečeno dříve, ratingové agentury jim dávaly poměrně dobrá, avšak neoprávněná hodnocení. To bylo způsobeno nejen využitím SPV k emitaci, ale stávalo se také, že tyto agentury byly dokonce bankami financovány. Riziko zůstávalo pro investory skryté také z důvodu toho, že věřitelská struktura těchto cenných papírů byla značně netransparentní. Už samotné portfolio podkladových aktiv není přehledné a riziko jednotlivých úvěrů či dluhopisů v něm prakticky nelze zjistit. Navíc přeprodejem dalším investorům a posunem do jiných tranší dochází k anonymizaci vztahů mezi věřiteli a dlužníky a v případě, že dojde ke ztrátám vzniklých z podkladových aktiv není vždy jasné, kdo má tyto ztráty nést. Investoři tak získali vidinu poměrně vysokých zisků s minimálním rizikem. Zájem o CDO se už zdaleka netýkal jen amerických bank. Obchodovat s nimi začaly i významné evropské a asijské banky (Deutsche Bank, UBS, Bank of China), hedgové, penzijní i podílové fondy a řada dalších finančních institucí. Postupně bylo možné najít CDO či obdobné dluhové cenné papíry v portfoliu většiny významných finančních institucí po celém světě. To bylo hlavním důvodem toho, že propuknutí hypoteční krize v USA mělo za následek finanční krizi nejen ve Spojených státech, ale v globálním měřítku. V roce 2007 se investice předních světových bank a podílových či investičních fondů jimi spravovaných do cenných papírů krytých hypotečními úvěry pohybovaly v řádech jednotek až desítek miliard amerických dolarů. Americké i Evropské banky začaly již během tohoto roku vykazovat výrazné ztráty způsobené odpisy souvisejícími se špatnými úvěry a investicemi do CDO. Například banka HSBC vykázala jen za třetí čtvrtletí roku 2007 ztrátu 10,5mld. USD, Bank of Scotland ztrátu 1,9mld. USD. Na začátku roku 2008 se finanční krize již přesunula i do asijského bankovního sektoru a například druhá největší japonská banka Mizuho Financial odhadovala své ztráty spojené s hypoteční krizí na cca 5,5mld. USD. Některé banky se snažily krýt své ztráty emisí nových akcií, čímž se o trochu vylepšila jejich finanční situace, ale postupem času bylo stále evidentnější, že u řady finančních institucí se už nejedná pouze o problémy s likviditou, nýbrž o insolvenci.
19
Mezi prvními, kteří již nebyli dále schopni dostát svým závazkům, se ocitla britská banka Northern Rock. Britská vláda poskytla Northern Rock finanční výpomoc ve výši 4,4mld. GBP ve snaze udržet důvěryhodnost v britský bankovní systém. I přesto však nastala vlna výběrů vkladů klientů ve výši 6mld. GBP, v důsledku čehož došlo k opakovanému pádu hodnoty akcií této banky v řádech desítek procent. Po neúspěšných pokusech o převzetí banky silným investorem musela britská vláda nakonec přistoupit k dočasnému znárodnění. Obdobné problémy musela řešit celá řada dalších bank a finančních institucí, mezi než patřily i Bank of America, Countywide Financial, Fannie Mae a Freddie Mac, Citigroup či Société Générale. 2.5 Důsledky finanční krize pro světovou ekonomiku [2;7;8;] Pokračující finanční krize přinášející bankám obrovské ztráty a problémy s insolvencí způsobovala stále větší investorské obavy. Jejich nedůvěra se velmi rychle promítla do dění na světových burzách. Počátkem roku 2008 zažily americké akciové trhy nejhorší propady za posledních několik let. Japonský index Nikkei klesl během 14 dní o celých 23% a výrazně lépe na tom nebyly ani akciové trhy v Číně či Indii. Problémy na finančních trzích se začaly šířit na celou ekonomiku. Nejistota a obavy z dalšího vývoje se přenesly i na domácnosti, které začaly výrazně omezovat své výdaje. Firmám výrazně klesaly zakázky a ekonomika jak ve Spojených státech, tak následně i v Evropě se začala zadrhávat. Nižší spotřeba, omezené investice firem, rostoucí nezaměstnanost a řada dalších faktorů způsobily, že se po dlouhém období růstu začaly americká a evropské ekonomiky dostávat do fáze recese, což je dobře vidět v Tab. 3. Tab. 3 Čtvrtletní vývoj HDP čtvrtletní růst HDP (%) 2/2008
3/2008
4/2008
1/2009
2/2009
3/2009
4/2009
1/2010
2/2010
USA
2,1
0
-1,9
-3,3
-3,8
-2,7
0,2
2,4
3
Německo
-0,7
-0,4
-2,2
-3,4
0,5
0,7
0,3
0,5
2,2
Velká Británie
-0,3
-0,9
-2,1
-2,3
-0,8
-0,3
0,4
0,4
1,2
Zdroj: [10;11], vlastní zpracování
20
Vlády a centrální banky musely na tento vývoj nějak reagovat a snažit se ekonomiku znovu nastartovat. Centrální banky v USA, Evropě i Japonsku se zaměřily na v minulosti již využívaný způsob, a to zvýšení peněžní zásoby v oběhu. Jen během pár týdnů v polovině roku 2007 nalily centrální banky Spojených států, Evropy a Japonska do ekonomiky více než 300mld. USD. Dalším krokem bylo snižování úrokových sazeb, což mělo také přinést nové peníze a zvýšit tak likviditu bank. Jako první reagoval FED, který již v září roku 2007 snížil základní úrokovou sazbu o 0,5 procentního bodu na 4,75% a koncem roku ještě o další 0,25%. Tento trend pokračoval až do začátku roku 2009, kdy úrokové sazby v USA dosáhly historicky nejnižší hodnoty, a to pouhých 0,25%. Postup FEDu následovala Bank of England, která srazila své úrokové sazby na 0,5%. Evropská centrální banka zvolila mírnější postup a své sazby zastavila na hodnotě 1,5%. Tento postup byl však řadou ekonomů kritizován. Jedním z problémů je, že kroky zvolené centrálními bankami jsou vhodné spíše k řešení problémů s likviditou, ne však insolvence, která mnoha finančním institucím hrozila. Přilévání kapitálu do ekonomiky v této situaci pouze odsouvá problém na později. Nebezpečí spočívá též v tom, že k dochází ke zmatení subjektů v ekonomice, které podlehnou mylnému dojmu, že finančních prostředků na nové investice je dostatek. Firmy i domácnosti se začnou více zadlužovat a peníze tak proudí do ekonomiky. To vyvolá jen dočasný a umělý hospodářský boom, jehož následkem dochází k postupnému zvyšování cenové hladiny a následně také opětovnému zvyšovaní úrokových sazeb. Ve výsledku tak dochází k opětovnému snížení spotřeby domácností, následně firmy omezí svoji výrobu. Řada ekonomických subjektů se může dostat do potíží se splácením svých úvěrů, které by si za normálních okolností nikdy nepůjčily. Dalším stinnou stránkou této monetární a fiskální politiky je obrovské zatížení pro státní rozpočty. Obrovské výdaje státních rozpočtů, které sloužily k oživení ekonomiky, způsobily výrazný nárůst jejich deficitu ve Spojených státech, v zemích eurozóny i v dalších silných ekonomikách ve světě. K tomu samozřejmě přispěl i výrazný pokles vládních příjmů způsobený zpomalováním ekonomiky a tudíž i nižším výběrem daní. S velkými státními dluhy a především jejich výrazným nárůstem v posledních letech se potýká většina světových ekonomik.
21
Problémy se schodkem veřejných rozpočtů musí řešit ve Spojených státech. Deficit státního rozpočtu USA se v letech 2008 a 2009 meziročně ztrojnásobil a dosáhl hodnoty 1,4bil. USD. S vysokým deficitem se potýkají především vlády jednotlivých států v USA, jako jsou Kalifornie, Illinois či New York. Náklady na obsluhu dluhů těchto států navíc rostou, protože na trhu panuje obava, že se fiskální problémy zemí eurozóny mohou do Spojených států přenést a ty tak postupně přestanou být schopny dostát svým závazkům včas. Riziko bankrotu však jednotlivým regionům s velkou pravděpodobností nehrozí, neboť v krajním případě by jim pomohla federální vláda. Dluhová krize se nevyhnula ani Evropě a dalším předním ekonomikám. Velká Británie měla v roce 2009 schodek státního rozpočtu 155mld. GBP, což představuje 11% hrubého domácího produktu. Britská vláda se tak rozhodla přistoupit k výraznému omezení výdajů ve formě snížení platů ve státní sféře, snížení důchodů či omezení dávek a úlev v oblasti sociálního zabezpečení. Na straně příjmů chce zavést zvýšení daně z kapitálových zisků, jako reakci na obrovské sumy poskytnuté na podporu bankovního sektoru v minulých letech. S výraznými problémy v oblasti veřejných financí se potýká také Španělsko. Jeho deficit veřejných rozpočtů za rok 2009 dosáhl 11,2% HDP a vláda tak podobně jako ve Velké Británii byla nucena přistoupit k úsporným opatřením. Mezi hlavní patří snížení platů státních zaměstnanců o 5%, zmrazení důchodů, snížení veřejných investic o 6mld. EUR či zrušení daňových odpočtů pro rodiny s dětmi. Ekonomickou situaci Španělska navíc ztěžuje vysoká nezaměstnanost. Ta v posledních letech přesahuje 20%, což velkou měrou zatěžuje státní rozpočet ve formě sociálních dávek a brzdí též výrazně růst a obnovu ekonomiky. Do nejhorší situace se dostalo Řecko. Jeho dlouhodobá neopatrná politika sociální štědrosti vedla k výraznému růstu státního dluhu, což v letech 2008 a 2009 ještě umocnily následky světové krize. Celkový dluh Řecka dosáhl 112,6% HDP, což je druhá nejvyšší hodnota v Evropské unii. Tento fakt vyvolal obavy na trhu se státními dluhopisy a v roce 2009 došlo ke snížení hodnocení řeckého dluhu agenturou Fitch Ratings z A- na BBB+. Obsluha dluhu se Řecku neustále zdražovala a to se dostalo až na pokraj bankrotu. Východiskem z této situace se pro Řecko stal záchranný úvěr od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie v celkové výši 110mld. EUR, který se podařilo vyjednat v dubnu a květnu roku
22
2010. Řecko se muselo zavázat, že dodrží podmínky, které s poskytnutím úvěru souvisejí. Tyto podmínky obsahují především snižování státních výdajů, výrazné strukturální reformy a snižování schodku státního rozpočtu (rok 2010 - 8,1% HDP). Narůstající státní dluh a finance potřebné k jeho obsluze trápí i Japonsko. Výše jeho celkového dluhu již přesáhla 200% hrubého domácího produktu, což je nejvíce mezi předními světovými ekonomikami. Aby Japonsko zabránilo zhoršení svého ratingu, muselo přijít s dlouhodobým plánem na snižování svého dluhu. Základní koncepcí tohoto plánu je dosažení vyrovnaného státního rozpočtu, bez započítání úroků ze státního dluhu, do konce tohoto desetiletí a snižování poměru státního dluhu k HDP od fiskálního roku 2021/2022.
23
3
Situace v automobilovém průmyslu
3.1 Vývoj na trhu s osobními automobily [12;13;14;16;17;18] Ekonomická
krize
zasáhla
jednotlivá
hospodářská
odvětví
s různou
intenzitou. Mezi ty, u kterých se negativní dopady krize projevily nejvíce patří automobilový průmysl. Po dlouhých letech prosperity a neustálého růstu prodeje nových automobilů nastal výrazný zlom. Většina předních světových ekonomik se dostávala do recese, ceny pohonných hmot rychle rostly, mnoho lidí přišlo o své zaměstnání, domácnosti začaly podstatně více šetřit, firmy omezovaly své investice a získání úvěru na financování nákupu nového vozu bylo stále složitější. Všechny tyto fakty měly za následek jediné a to prudký pokles prodeje nových automobilů. Problémy s odbytem nových vozů se začaly objevovat již v průběhu roku 2008. Na největším automobilovém trhu, jímž jsou Spojené státy, docházelo u měsíčních prodejů v meziročním srovnání k propadům až o desítky procent. Evropský trh na tom nebyl o mnoho lépe. V roce 2008 se zde prodalo 14,7 milionu nových vozů, což bylo o 7,8% méně než v roce předchozím a jednalo se tak o největší pokles za posledních 15 let. „Celý automobilový produkční řetězec je již zasažen krizí a dopad bude bolestivý pro dodavatele, především pak ty malé.“1 Tento závěr vyplynul ze schůzky Asociace evropských konstruktérů vozidel ACEA, která byla zaměřena na hledání řešení nepříznivé situace v automobilovém průmyslu. V této době již bylo evidentní, že vlády jednotlivých zemí budou muset přistoupit k finanční pomoci automobilovým výrobcům z veřejných zdrojů. V roce 2009 se problémy s prodejem automobilů stále prohlubovaly. Automobilky začaly vykazovat miliardové ztráty nebo jejich zisky klesaly na minimum. Tíživá ekonomická situace se však netýkala pouze automobilek, ale také všech jejich dodavatelů a firem s nimi spolupracujících. V zemích jako Německo či Česká republika, kde patří automobilový průmysl mezi významná průmyslová odvětví podílející se velkou měrou na tvorbě hrubého domácího produktu, se tyto problémy promítly i do celkových výsledků národní ekonomiky.
1
[12].
24
Dramatický propad prodeje nových automobilů ve Spojených státech dokládá Tab. 4. Jen u prvních 10 výrobců, dle počtu prodaných automobilů, se snížil počet prodaných nových vozů za rok 2009 o 2 633 257 automobilů. Celkově
počet
prodaných vozů meziročně klesl o 21,2% na 10 429 533, což představovalo nejhorší výsledek za posledních 30 let! Nejmenší propad zaznamenal Ford, který tak snížil náskok svých dvou největších konkurentů GM a Toyoty. Nejhůře na tom byl naopak Chrysler, jehož prodeje klesly o 35,9%, což jsou jeho nejhorší prodejní čísla od roku 1962
Tab. 4 Prodej nových OA a LUV v USA v roce 2009 značka
2009
General Motors 2 071 749 Toyota 1 770 149 Ford Motor 1 677 234 Honda 1 150 784 Chrysler 931 402 Nissan 770 103 Hyundai 435 064 Kia 300 063 Volkswagen 297 882 BMW 242 053 celkem 9 646 483 Zdroj: [17], vlastní zpracování
2008
změna [ks]
2 954 819 2 217 662 1 980 966 1 428 765 1 453 122 951 350 401 742 273 397 314 318 303 599 12 279 740
-883 070 -447 513 -303 732 -277 981 -521 720 -181 247 33 322 26 666 -16 436 -61 546 -2 633 257
změna [%] -29,89% -20,18% -15,33% -19,46% -35,90% -19,05% 8,29% 9,75% -5,23% -20,27% -21,44%
Podobně na tom byly i evropské automobilové trhy. Například v České republice došlo u prodeje nových vozů k meziročnímu poklesu o 11,1% na 181 086 vozů, což je v porovnání s ostatními trhy v Evropě ještě poměrně dobrý výsledek. Nejhůře na tom bylo naopak Rusko, na jehož ekonomiku dopadla globální krize velmi tvrdě. Velký počet lidí zde přišlo o práci, ekonomika se propadla do recese a získat peníze na nákup automobilu bylo velmi obtížné. V roce 2009 bylo na ruském trhu prodáno 1,46mil. automobilů, to jest o plných 49% méně než v roce předchozím. Přitom ještě v roce 2008 bylo Rusko na cestě stát se největším evropským automobilovým trhem.
25
Problémy světových automobilek se neustále prohlubovaly a tak musely přijít s pomocí jednotlivé vlády. Nejvážnější byla situace v USA, kde tři největší výrobci automobilů, GM, Ford a Chrysler, požádali americkou vládu o finanční výpomoc ve výši 34mld. USD. GM a Chrysler argumentovaly tím, že bez státní pomoci se nevyhnou bankrotu. Hlavním nástrojem finanční výpomoci vlád na podporu prodeje se v několika zemích stalo šrotovné. Jednalo se o prémii vyplacenou státem při koupi nového vozu a odevzdání starého vozu k likvidaci, přičemž stáří vozu určeného k sešrotování muselo splňovat určitou spodní hranici. Ve Spojených státech vyčlenila vláda na šrotovné celkem 3mld. USD. Zájemcům o nový vůz nabízela vláda až 4 500 USD.
Ihned po zavedení
šrotovného stoupl prodej nových vozů v USA v červenci 2009 o 12%. Další zemí, která zavedla šrotovné, aby zvýšila odbyt automobilek, bylo Německo. Zde se rozhodla vláda vyplácet bonus 2 500 EUR při koupi nového vozu a odevzdání nejméně 9 let starého vozu k sešrotování. Tento krok výrazně pomohl i Škodě, pro kterou je Německo jedním z nejdůležitějších trhů. Škoda Fabia patřila mezi nejprodávanější modely v Německu a dokonce byl na její prodej vyčerpán největší podíl z celkového objemu peněz určených na šrotovné. Podpořit upadající automobilový trh formou šrotovného se rozhodlo i Rusko. Ruská vláda vyplácela při koupi nového vozu a sešrotování minimálně 10 let starého automobilu prémii 50 000 rublů. Po zavedení šrotovného začaly prodeje v Rusku růst meziročně i o více než 50%. I zde z toho Škoda Auto těžila. Její prodej zde za prvních 10 měsíců letošního roku vzrostl o 38% na 38 022 prodaných vozů. Jak ukázaly prodejní výsledky, šrotovné zvýšilo prodej nových vozů ve všech zemích, kde bylo zavedeno. Jeho výsledky jsou tedy evidentní. Na druhé straně se řada ekonomů obává, že většina vozů by byla prodána i bez vládní pomoci a došlo tak pouze k urychlení jejich prodeje, což může vést ke snížení budoucí poptávky po nových automobilech a způsobení opětovných finančních potíží. 3.2 Ekonomická situace výrobců osobních automobilů 3.2.1 General Motors [22;23;24;25] GM klesal prodej vozů již před ekonomickou krizí. Byl způsobený rostoucí cenou pohonných hmot a odklonem zákazníků od velkých SUV a pick-upů, které do té doby tvořily velkou část automobilů prodaných na americkém trhu. Po
26
oslabení ekonomiky následkem krize se prodejní výsledky GM ještě zhoršily. V roce 2008 vykázal General Motors ztrátu 30,9mld. USD. Situace byla kritická a firmě hrozil bankrot. Požádala proto společně s Fordem a Chryslerem americkou vládu o finanční výpomoc. GM žádala vládu nejprve o 15,4mld. USD a následně o dalších 16,6mld. USD. Po vyplacení první částky si americká vláda podmínila vyplacení druhé části představením restrukturalizačního plánu GM. Původní plán, který firma předložila nebyl vládou přijat. Ta tak poskytla GM pouze 5mld. USD, která měla firmě zajistit činnost na dalších 60 dní, během kterých měla plán přepracovat. V rámci svého restrukturalizačního plánu chtěla GM snížit počet svých továren ze 47 na 34, čímž by zrušila okolo 21 000 pracovních míst. Dalším krokem měl být swap dluhopisů v celkové hodnotě 27mld. USD za akcie firmy. Každému držiteli dluhopisů v hodnotě 1000 USD by přinesl 225 akcií, celkem by tak držitelé dluhopisů vlastnily 10% akcií GM. Dále se firma snažila prodat některé ze svých značek, například Saab, Opel nebo Hummer. Na prodeji německé divize Opelu jednala GM nejdříve s fiatem, později s kanadským výrobcem vozů Magna a ruskou bankou Sberbank. Ačkoliv byl prodej s Magnou a Sberbankou téměř dohodnut, rozhodla se nakonec GM pro ponechání si Opelu a jeho restrukturalizaci, v rámci níž chtěla firma do Opelu investovat do roku 2014 celkem 11mld. EUR. Neuskutečnění prodeje Opelu, Saabu ani Hummeru a odmítnutí swapu dluhopisů věřiteli mělo za následek, že 1.6.2009 požádala GM o bankrotovou ochranu před věřiteli. Jednalo se o třetí největší bankrot v historii Spojených států. Nově vzniklé nástupnické firmě General Motors Co. prodala GM většinu svých aktiv a ponechala si jen ty, o které neměla nová firma zájem. Ta tak byla vyvedena z bankrotu a zůstala očištěna o závazky v celkové výši přes 170mld. USD. Zbyl ji pouze dluh ve výši 11mld. USD. Od americké vlády dostala General Motors Co. pomoc ve výši 50 mld. USD, ž čehož 6,7mld. tvořila půjčka. Za zbylou část celkové sumy získala vláda do dočasného vlastnictví 60% firmy a stala se tak jejím většinovým vlastníkem. Kanadská vláda za svou výpomoc obdržela 11,7% akcií. Nová GM má v plánu zeštíhlení své administrativy a chce se zaměřit na výrobu úspornějších automobilů, které jsou v současné době zákazníky vyžadovány. Hodlá se také zaměřit pouze na 4 své hlavní značky. Výrobu
27
ostatních, jako je Hummer či Satrun, automobilka zastavila. Vzhledem k lepšícím se výsledkům GM se začala americká vláda zbavovat svého podílu ve firmě a prodejem svých akcií investorům ho snížila na 37%. 3.2.2 AvtoVAZ [20;21] Rusko bylo ekonomickou krizí zasaženo velmi intenzivně. Velký nárůst nezaměstnanosti, obava zákazníků a velmi přísné podmínky pro získání úvěru velkou měrou ovlivnily prodej nových automobilů v Rusku. To mělo neblahý dopad i na automobilku AvtoVAZ, která většinu své produkce prodávala právě na domácím trhu. V roce 2009 se prodeje AvtoVAZu propadly oproti předchozímu roku o více než 50% a firma vykázala ztrátu 45,5mld. rublů. Ještě v roce 2008 měla přitom ztrátu jen 26,8mld. AvtoVAZ se dostal až na pokraj bankrotu. Zachránila ho až ruská vláda, která poskytla automobilce finanční výpomoc ve výši 20mld. rublů. Dále pak přislíbil Renault, který je vlastníkem čtvrtinového podílu v AvtoVAZu, že automobilce poskytne nové technologie. Firma v reakci na prudký pokles poptávky a ve snaze zabránit bankrotu musela přijmout řadu opatření, mezi něž patří propuštění 27% svých zaměstnanců (27 600) a omezení výroby pouze na jednosměnný provoz. Automobilka se také chystá v rámci restrukturalizace prodat 6 svých dceřiných společností, které zaměstnávají kolem 30 000 zaměstnanců. Nejdůležitějším krokem pro záchranu firmy bylo ale rozhodnutí ruské vlády o zavedení šrotovného. Vláda vyčlenila na podporu prodeje nových vozů 10mld. rublů a v polovině roku přislíbil premiér Vladimír Putin dalších 10,5mld na šrotovné. Po zavedení prémie 50 000 rublů na nákup nového vozu smontovaného v Rusku a sešrotování starého začaly prodeje AvtoVAZu prudce stoupat. Meziroční nárůst v některých měsících roku 2010 dosahoval až k 60% a firma vykázala za první pololetí tohoto roku čistý zisk ve výší 3,1mld. rublů.
28
4
Firma RONAL CR s.r.o.
4.1 Představení firmy RONAL CR
zdroj: http://www.ronal.cz/ Obr. 5 Firemní logo RONAL CR
Firma RONAL CR s.r.o. je výrobce hliníkových litých kol pro osobní a lehké užitkové automobily. Firma je součástí švýcarské skupiny RONAL AG, která byla založena v roce 1969 a patří tak k průkopníkům v oblasti výroby kol z lehkých kovů. RONAL AG je jedničkou na celosvětovém trhu hliníkových kol. V sedmi závodech spadajících do skupiny, které jsou ve Švýcarsku, Španělsku, Německu, Polsku, Francii, Mexiku a České republice, se ročně vyrobí více než 10mil. hliníkových kol. Firma dodává své produkty předním světovým automobilkám, jako jsou BMW, Audi, Volkswagen či Škoda, část své produkce dodává i sítím pneuservisů či obchodů s automobilovými doplňky. Firma RONAL CR s.r.o., se sídlem Jungmannova 1117, Jičín, byla založena 9.6.1993 a jejím 100% vlastníkem je RONAL AG. V současné době má firma, kromě původního závodu W15 v Jičíně, další závod W17 v Pardubicích, který byl vystavěn v roce 2006. RONAL CR dodává kola z lehkých kovů převážně do automobilek BMW, Volkswagen, AUDI, Ford a Škoda, část své výroby dodává též do autoservisů a obchodů s automobilovými doplňky. Ve svém závodě v Jičíně provozuje také maloobchod, kde je možné všechny produkty firmy zakoupit. RONAL CR je pro město Jičín velmi významný, neboť zde našlo své zaměstnání kolem 1000 lidí a firma je též sponzorem různých kulturních a sportovních akcií. Například je hlavním sponzorem prvoligového házenkářského týmu HBC RONAL Jičín. 4.2 Nová situace a podmínky pro RONAL CR Jak již bylo řečeno výše, globální ekonomická krize měla velmi negativní dopad na automobilový průmysl. Nejednalo se pouze o samotné automobilky, ale především také o jejich dodavatele. Firma RONAL CR je jako dodavatel kol z lehkých kovů přímo závislá na prodejních výsledcích výrobců automobilů, kteří jsou jejich odběrateli. Čím méně vozů se prodá, tím méně kol automobilky poptávají. Výrazné propady prodeje nových vozů na prakticky všech evropských trzích měly za následek, že firmě RONAL klesala na přelomu let 2008 a 2009
29
měsíční produkce hliníkových kol z původních 170 000 kol, na 110 000! To je pokles o plných 35% během necelých dvou měsíců. Situace byla o to složitější, že se jednalo o pokles poměrně neočekávaný. Pokud se firma chtěla vyhnout výrazným potížím, v krajním případě i bankrotu, musela na danou situaci rychle a vhodně reagovat. Jejím úkolem však nebylo, vyrovnat se pouze s prvotním problémem, jímž byl výrazný pokles poptávky, ale také s problémy druhotnými, které s tímto souvisely. RONAL se najednou potýkal s přebytkem svých zaměstnanců, kdy se v drtivé většině jednalo o zaměstnance kmenové. Další potíže způsobovaly firmě kontrakty uzavřené s dodavateli hliníku, kde objednané množství vycházelo ještě z původní produkce před snížením. V neposlední řadě musela firma postupem času čelit i problémům s likviditou, neboť platební morálka odběratelů, kteří sami řešili podobný problém, se výrazně zhoršila. RONAL se tak musel snažit nejen včas platit faktury svým dodavatelům, ale zároveň zajistit dostatek finančních prostředků pro pravidelné splátky bankovních úvěrů z let minulých. 4.3 Reakce firmy na nepříznivý vývoj ve svém odvětví Jak již bylo řečeno dříve, pokud se firma chtěla vyhnout vážným finančním problémům, které by mohly vyústit až v problémy existenční, musela na danou situace reagovat rychle. Co se týče personální oblasti, RONAL propustil kvůli nadbytečnosti během první poloviny roku 2009 270 zaměstnanců a jejich celkový počet tak klesl z původních 1200 na 930. Pokud firma propustí během 30 dní více jak 30 zaměstnanců ze stejného důvodu, jedná se podle zákoníku práce u firem s více než 300 zaměstnanci o hromadné propouštění a firma je povinna projednat svůj záměr minimálně 30 dní před jeho uskutečněním s odborovou organizací a ve stejné lhůtě o něm též informovat příslušný Úřad práce. Tomuto se RONAL vyhnul tím, že své zaměstnance propouštěl postupně, v průběhu několika měsíců a nenaplnil tak podstatu hromadného propouštění. V rámci mzdových úspor se firma dále rozhodla, že již nebude zajišťovat provoz vrátnice a ochranu objektu svými zaměstnanci, ale pomocí agentury poskytující služby v tomto oboru. V souvislosti s omezením výroby a s personálními změnami ve firmě bylo nutné kompletně předělat harmonogram práce. Vedení firmy provedlo audit, ve kterém se zaměřilo na časovou i odbornou náročnost obsluhy jednotlivých linek a
30
nástrojů, celkové rozmístění výrobních zařízení v hale a logistickou stránku výrobního procesu. Vzhledem k poklesu poptávky po litých kolech a k výsledkům interního auditu dospělo vedení firmy k rozhodnutí, že omezí počet licích strojů v provozu z původních 24 na 16. Stejným způsobem pokračovali také v obrobně. Lakovna, která v období před krizí zavedla čtyřsměnný provoz, aby byla firma schopna pokrýt vysokou poptávku, se vrátila zpět k třísměnnému provozu a byly zrušeny též sobotní směny. Ve slévárně se provoz nijak neupravoval, neboť nechat pece v provozu bez využitý jejich plné kapacity je ekonomicky výhodnější, než některé nechat vyhasnout a při případném zvýšení výroby je opět uvést do provozu. Další problém, kterému musel RONAL čelit byl výrazný tlak automobilek na cenu hliníkových kol. Ty se, stejně jako všechny ostatní firmy, snažily snížit své náklady kde jen to šlo a vyvíjely tak nátlak na dodavatele, aby snížil své prodejní ceny. Zástupci některých automobilek dokonce navštívily RONAL, aby zde provedly vlastní audit, ve kterém sledovali časovou náročnost výroby jednoho kola, spotřebu materiálu, zaměřili se též na kvalitu vyráběných kol a na procento zmetkových kol, která vznikají při výrobě. Na základě tohoto sledování a analýzy výrobního procesu spočítali výslednou cenu, kterou by mělo stát jedno kolo z lehkých slitin. Tuto cenu pak předložili vedení firmy jako svou nabídku, za kterou jsou nadále ochotni odebírat od RONALU kola. Firma ve strachu, že přijde o jednoho z hlavních odběratelů na podmínky automobilky přistoupila To pro ni byla zcela nová situace, neboť doposud bylo běžnou praxí, že se cena litých kol odvíjela především od ceny hliníku na světových burzách a od výrobních nákladů firmy. S touto cenou se pak RONAL, prostřednictvím svých agentů, snažil získat zakázky, které automobilky nabízejí na speciální burze.. To ovšem pro firmu RONAL znamenalo snížení zisku z jednoho kola a celkových příjmů. Vedení firmy se samozřejmě nechtělo s tímto faktem spokojit a začalo hledat možnosti, jak snížit své výrobní náklady. Co se týče materiálu, tak tam neměla firma moc prostoru k manévrování. Mohla se prakticky snažit jen vyjednat nové podmínky se svými drobnými dodavateli, neboť cenu hlavní suroviny, kterou je hliník, ovlivnit nemohla. Další oblastí, kde se firma snažila snížit své výdaje je oblast provozních nákladů. Vedení firmy sestavilo speciální energetickou komisi, která měla za úkol průběžně provádět energetický audit
31
závodu a hledat možnosti, jak dosáhnout úspor. Jedním z dalších opaření bylo snížení nákladů na opravy, což znamenalo, že se prodloužila perioda preventivních oprav veškerých výrobních zařízení. Jediné pozitivum, které toto období firmě přineslo, bylo postupné snižování ceny hliníku na světových burzách. Vzhledem k výraznému poklesu poptávky po této komoditě způsobeného útlumem stavebního, strojního i hutního průmyslu, klesala cena hliníku z původních 1,80 EUR/kg na konci roku 2008 až na 1,30 EUR/kg v první polovině roku 2009. To dočasně snížilo firmě výrobní náklady. Tento vývoj ovšem netrval dlouho. Postupné zavádění šrotovného na světových automobilových trzích mělo za následek poměrně vysoký nárůst prodeje nových automobilů a tedy i jejich výrobu. Tím se automaticky začala zvyšovat i poptávka po hliníkových kolech a firmě RONAL tak přibývaly zakázky. Za normálních okolností by byl tento vývoj na trhu pro firmu skvělý a znamenal by tak okamžité zvýšení jejího ekonomického růstu. Opětovné nastartování automobilového průmyslu bylo poměrně rychlé a neočekávané a dodavatelům přineslo i spoustu starostí. V důsledku výrazného poklesu poptávky po hliníku na světových burzách řada dolů na těžbu hornin, z nichž se hliník vyrábí, omezila svoji těžbu nebo byla úplně uzavřena. RONAL se tak dostal do situace, kdy se díky zvýšení poptávky po litých kolech zvýšila postupně jeho měsíční produkce až na 150 000 – 160 000 kol, ale výroba byla ohrožena, neboť bylo velmi obtížné sehnat potřebné množství hliníku. Doly totiž nebyly schopny tak rychle reagovat na opětovný nárůst poptávky. Vedení firmy tak muselo narychlo hledat nové, menší dodavatele, kteří byli flexibilnější a dokázali tak rychleji reagovat na danou situaci. Tím se firmě podařilo zajistit dostatečné množství hliníku pro svoji výrobu. Další negativum tohoto vývoje bylo, že v důsledku zvýšené poptávky a vícenákladů, které sebou obnovení těžby neslo, došlo k poměrně razantnímu růstu ceny hliníku. Ta během pár měsíců vzrostla z 1,30 EUR/kg nejprve na 1,60 EUR a následně až na 2,00 EUR/kg, čímž překonala i cenu, za kterou se hliník prodával před vypuknutím krize. Tento fakt, spolu s navýšením výroby, znamenal pro RONAL opětovné zvýšení výrobních nákladů.
32
Jak již bylo uvedeno výše, díky vládním podporám jednotlivých států na oživení automobilového průmyslu se firmě RONAL zvýšil odbyt kol a objem její produkce se dostal téměř na hodnoty shodné s těmi před ekonomickou krizí. Výrobní kapacity však stále nebyly využity na 100% a management firmy proto hledal způsob, jak prodej svých kol dále zvýšit. Po provedení analýzy trhu se firma rozhodla, že se více zaměří na trh maloodběratelů. Z analýzy vyplynulo, že stále více zákazníku kupuje kola z lehkých slitin i na starší automobily a to především v pneuservisech a v obchodech s automobilovými doplňky. Plán na rok 2010 byl zvýšit prodej v maloobchodním prodeji ze 7 000 na 20 000 kol měsíčně. Bylo třeba se zaměřit na rozvoj maloobchodního prodeje a především na oblast marketingu, neboť ta byla doposud kvůli zaměření na velkoodběratele poměrně zanedbávána. 4.4 Hodnocení přijatých opatření Způsob, jakým přistoupil top management firmy RONAL k řešení problémů způsobených dopady globální ekonomické krize na automobilový průmysl, by mohl posloužit jako příklad pro vedení podobných firem. Ne vše považuji za řešení optimální, ale co se týče nejdůležitějších kroků a rozhodnutí a především rychlost a flexibilita, se kterou byla daná opatření aplikována, vypovídá o skvělých manažerských schopnostech jednotlivých členů vedení firmy. Jako podklad pro tato tvrzení lze použít ekonomické výsledky firmy RONAL. V účetním roce 2008/2009 vykázala firma ztrátu 516,04mil. Kč, výhledy na hospodářský výsledek v následujícím účetním období však ukazovaly, že by se firma měla vrátit do červených čísel. Je však také třeba přihlédnout k tomu, že těmto výsledkům do velké míry pomohly vládní programy na podporu automobilového průmyslu. Za cestu správným směrem považuji to, že se firma zaměřila na energetiku, neboť zde byla teoretická možnost výrazných úspor. Cena za spotřebovanou elektrickou energii se v závislosti na ročním období a objemu produkce pohybuje v řádech desítek až stovek tisíc EUR měsíčně. Mezi velice úspěšné kroky patří též personální audit. Na základě jeho výsledků ušetřila firma na mzdových nákladech a výrazně se také zvýšila produktivita práce. RONAL byl schopen zajistit téměř shodný objem výroby jako před krizí, avšak s téměř o 20% nižším počtem zaměstnanců. V důsledku toho došlo i přes nepříznivý vývoj v odvětví ke zvýšení průměrného výdělku ve firmě, čímž se také zvýšila loajalita zaměstnanců.
33
Určité nedostatky shledávám ve vyjednávání o cenách. Je pravdou, že automobilky mají díky svému postavení podstatně výhodnější pozici k vyjednávání nežli jejich dodavatelé, avšak způsob, jakým si někteří výrobci automobilů diktovali své ceny za kola z lehkých kovů, považuji za bezprecedentní a nevhodný. Firma RONAL měla lépe využít svého postavení jedničky na trhu s hliníkovými koly a snažit se dojednat výslednou cenu blíže jejich představám. Na druhé straně nesmíme přehlížet riziko toho, že v případě ztráty jednoho z hlavních odběratelů by byly ztráty pro firmu rozhodně vyšší než ty, způsobené snížením ceny. 4.5 Návrhy na další opatření Jak jsem již uvedl výše, považuji krizovou politiku vedení firmy RONAL za profesionální a úspěšnou. I přes prudký pokles poptávky po jejich produktu se jim podařilo udržet hospodaření firmy i její likviditu na potřebné úrovni a po překonání nejtěžší fáze dosahovat opět kladných hospodářských výsledků. Přesto existuje ještě několik oblastí, kde bylo možné provést určité změny a hospodaření firmy tak dále vylepšit Jedná se především o personální oblast. Tam, i přes zvýšení produktivity práce a loajality zaměstnanců, vidím jisté nedostatky. Jedním z nich je zbytečné plýtvání peněz za úklid sněhu prováděný firmou Staving spol. s r.o., se kterou RONAL dlouhodobě spolupracuje v oblasti stavebnictví a zámečnických prací. V loňské zimě, kdy napadlo nadprůměrné množství sněhu, strávila firma Staving odklízením sněhu několik celých dní a vyinkasovala za tyto služby několik desítek tisíc korun. RONAL by přitom byl schopen zajistit si odklízení sněhu vlastními zaměstnanci a technikou a mohl to udělat pomocí uzavření dohody o provedení práce. Náklady by se tím podstatně snížily. Firma také mohla místo postupného propouštění zaměstnanců využít §209 zákoníku práce, podle kterého může firma v době, kdy není schopna přidělovat zaměstnanci práci z důvodu dočasného snížení odbytu jeho výrobků, nechat zaměstnance doma s náhradou mzdy ve výši 60% průměrného výdělku. Pokud se tedy jedná o snížení odbytu krátkodobé, což byl i případ firmy RONAL, mohla být tato varianta úspornější a jednodušší, než po obnovení výroby shánět zaměstnance nové, nezaučené. V případě firmy RONAL je to však obtížné posoudit, neboť firma díky zvýšení produktivity práce nabírala zpět jen velmi malou část zaměstnanců.
34
Zvýšit firemní výnosy mohl RONAL i pomocí devizových obchodů. Vzhledem k tomu, že firma RONAL obchoduje prakticky po celém světě, má na svých devizových účtech poměrně velký obrat. Průběžně si však drží na těchto účtech minimální zůstatek a při obdržení platby v cizí měně ihned převádí tuto částku na domácí měnu a naopak při platbě v zahraniční měně dochází ke směně těsně před provedením platby. Této situace bylo možné v době neustálého kolísání kurzu dolaru a především eura využít. V přídě firmy RONAL k takovýmto ziskům občas docházelo, ale bylo to spíše výsledkem náhody než cílené činnosti.
35
4 Závěr Výsledkem této práce je analýza a částečné zhodnocení globální ekonomické krize a její vliv na automobilový průmysl. Po prostudování velkého množství dostupných informací jsem sestavil teorii, která obsahuje jak příčiny, které vedly k propuknutí současné krize, tak i její následné rozšíření do ekonomik většiny zemí světa a následky, které s sebou přinesla. Sledované období končí první polovinou roku 2010. Jak vyplívá z textu, automobilový průmysl byl krizí zasažen natolik, že po několika desetiletích růstu se dostal do bezvýchodné situace, z které by se bez okolní pomoci pravděpodobně nevzpamatoval. To by mělo nedozírné následky pro celou ekonomiku. Vládní kroky jednotlivých států na podporu automobilového průmyslu se zdají být úspěšné. Především vyplácení prémií na nákup nového automobilu za podmínky sešrotování vozu starého přineslo jednoznačné oživení automobilového trhu. Ke komplexnímu hodnocení by však bylo potřeba delší časové období, neboť dlouhodobější reakci trhu s novými automobily na šrotovné není v současné době možné objektivně posoudit. V praktické části je popsána situace firmy RONAL CR s.r.o., jakožto hlavního dodavatele hliníkových kol pro osobní vozy. Stejně tak jako ostatní subjekty podnikající v automobilovém průmyslu se musela v době krize vyrovnat s prudkým poklesem poptávky a výrazným útlumem svého odvětví. Na základě dostupných informací jsem došel k závěru, že v nastalé situaci má firma jako RONAL poměrně omezené možnosti jak reagovat. Cenová politika v době krize byla spíše v rukou velkých automobilek a cena hliníku, který představuje kolem 50% výrobních nákladů firmy, je tvořena na burze. Jediné oblasti, kde se mohla firma snažit vylepšit svoji ekonomickou situaci byla oblast personální a provozní. Krizová politika managementu firmy byla úspěšná a její výsledky znamenaly pro firmu návrat k ziskovému hospodaření. Výsledkem analýzy přijatých opatření a zavedených změn je, že prostor pro aplikaci dalších případných kroků vedoucích ke zmírnění dopadů krize je minimální.
36
Seznam použitých zdrojů: [1] Kislingerová, E. Podnik v časech krize. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-3136-0 [2] Dvořák, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Praha: C. H. Beck, 2008. 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1 [3] EUROEKONOM.CZ: Zemánek, J.: Hypoteční krize v USA. [online], 2008, [cit. 22.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.euroekonom.cz/analyzyclanky.php?type=jz-usa-hypoteky [4] EUROEKONOM.CZ: Zemánek, J.: Hypoteční krize v USA (2.díl). [online], 2008, [cit. 22.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.euroekonom.cz/analyzyclanky.php?type=jz-usa-hypoteky2 [5] EUROEKONOM.CZ: Zemánek, J.: Hypoteční krize v USA (2.díl). [online], 2008, [cit. 22.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.euroekonom.cz/analyzyclanky.php?type=jz-usa-hypoteky3 [6] EUROEKONOM.CZ: USA-hypoteky. [online], [cit. 22.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.euroekonom.cz/grafy/usa-hypoteky.gif [7] PATRIA.CZ: Malá, B.: USA mají nakročeno k evropské fiskální krizi. [online], 2010, [cit. 24.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1650783/usa-maji-nakroceno-k-evropskefiskalni-krizi-jednotlivym-statum-a-mestum-hrozi-riziko-nesolventnosti.html [8] PATRIA.CZ: Británie chce úsporami snížit deficit do 5 let na 1,1% HDP. [online], 2010, [cit. 24.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1643323/britanie-chce-usporami-snizit-deficitdo-peti-let-na-11-hdp.html [9] FINANCNINOVINY.CZ: Tisk nových peněz aneb Z krize do krize. [online], 2009, [cit. 24.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.financninoviny.cz/financnikrize/analyzy/zpravy/tisk-novych-penez-aneb-z-krize-do-krize/364721 [10] CSAS.CZ: Vývoj HDP v EU. [online], [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.csas.cz/banka/menu/cs/banka/nav00214_eu_stat_hdp
37
[11] EUROEKONOM.CZ: Meziroční růst reálného HDP (%) – USA. [online], [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.euroekonom.cz/grafy-evropadata2.php?type=usa-hdp-ctvrtleti [12] AUTO.CZ: Prodej automobilů v Evropě by se letos mohl propadnout o pětinu. [online], [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/prodej-automobiluv-evrope-se-letos-mohl-propadnout-o-petinu-5706 [13] AUTO.CZ: Prodej automobilů na americkém trhu klesl v září o 24%. [online], 2008, [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/prodej-automobiluamerickem-trhu-v-zari-klesl-o-24-procent-6505 [14] AUTO.CZ: Prodej aut v Německu v únoru vzrostl o 21%. [online], 2009, [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/prodej-aut-v-nemecku-unoruvzrostl-o-21-desetilete-maximum-5291 [15] ZAKRUTA.CZ: Prodej aut v Rusku v říjnu vzrostl meziročně o 62%. [online], 2010, [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.zakruta.cz/magazin/ze-svetamotorismu/4983/prodeje-aut-v-rusku-v-rijnu-vzrostly-mezirocne-o-62-procent/ [16] AUTO.CZ: Laník, O.: Český trh v roce 2009. [online], 2010, [cit. 25.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/cesky-trh-v-roce-2009-poradi-znacek-2954 [17] AUTO.CZ: Vořechovský, D.: Prodej aut v USA v roce 2009 byl nejhorší za téměř 30 let. [online], 2010, [cit. 26.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/prodej-aut-v-usa-byl-v-roce-2009-nejhorsi-za-temer-30-let-2925 [18] AUTO.CZ: AvtoVAZ chce letos prodat půl milionu aut. [online], 2010, [cit. 26.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/avtovaz-chce-letos-prodat-pulmilionu-aut-ceka-rust-o-46-51605 [19] AUTO.CZ: Šrotovné v USA skončí v pondělí. [online], 2009, [cit. 26.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.auto.cz/srotovne-v-usa-skonci-pondeli-4034 [20] PATRIA.CZ: AvtoVAZ propustí 27% zaměstnanců. [online], 2009, [cit. 26.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1492981/avtovaz-propusti-27-procentzamestnancu.html [21] PATRIA.CZ: Tesař, M.: Největší ruská automobilka AvtoVAZ hospodařila v prvním pololetí z čístým ziskem 3,1mld. rublů. [online], 2010, [cit. 26.11.2010] 38
[22] PATRIA.CZ: USA poskytnou firmám GM a Chrysler dalších až 5,5 miliardy USD. [online], 2009, [cit. 28.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1400185/ctk-usa-poskytnou-firmam-gm-achrysler-dalsich-az-55-miliardy-usd.html [23] PATRIA.CZ: GM zruší až 21 000 pracovních míst v USA, zbaví se Pontiacu. [online], 2009, [cit. 28.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1404356/gm-24-zrusi-asi-21000-pracovnichmist-v-usa-zbavi-se-pontiacu.html [24] PATRIA.CZ: Automobilka General Motors požádala o bankrotovou ochranu. [online], 2009, [cit. 28.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1424338/automobilka-general-motors-pozadalao-bankrotovou-ochranu.html [25] PATRIA.CZ: Tesař, M.: GM vstoupila na Wall Street až 9% růstem. [online], 2010, [cit. 28.11.2010]. Dostupné z URL: http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1725787/gm-vstoupila-na-wall-street-az-9rustem-analytici-veri-vice-v-budoucnost-fordu.html [26] RONAL.CZ: Údaje o podniku. [online], [cit. 2.12.2010]. Dostupné z URL: http://www.ronal.cz/kola/?mod=info&name=udaje-o-podniku [27] Interní materiály firmy RONAL CR s.r.o.
39
Seznam příloh: Příloha 1
Mapa závodů skupiny RONAL AG
Příloha 2
Politika jakosti a životního prostředí
40
Příloha 1 - Mapa závodů skupiny RONAL AG
41
Příloha 2 – Politika jakosti a životního prostředí
42
