ŠKODA AUTO a. s. Vysoká škola
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2009
David Hlušička
ŠKODA AUTO a. s. Vysoká škola
Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu
PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ A KORUPCE V ČÍNĚ ENTREPRENEURIAL ENVIRONMENT AND CORRUPTION IN CHINA
David HLUŠIČKA
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Neset, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod odborným vedením vedoucího práce a všechny citace a parafráze řádně označil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové texty uvádím v přiloženém seznamu použité literatury.
V Mladé Boleslavi, dne 10.12.2008
...............................
3
Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Pavlu Nesetovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, cenné rady, připomínky a kritiku vedoucí k jejímu úspěšnému dokončení.
4
OBSAH 1
Úvod............................................................................................................ 7
2
Vymezení korupce ...................................................................................... 9 2.1
Historická východiska .......................................................................... 9
2.2
Souvztažnost mezi dvěma korumpujícími subjekty............................ 11
2.3
Měření korupce a boj proti ní ............................................................. 12
Článek 1 – Uplácení zahraničních veřejných činitelů jako přestupek ........... 12 Článek 2 – Odpovědnost právnických osob.................................................. 13 Článek 3 – Sankce ....................................................................................... 13 Článek 5 – Vynucování práva....................................................................... 13 Článek 7 – Praní špinavých peněz ............................................................... 13 Článek 8 – Účetnictví.................................................................................... 13 Článek 10 – Extradice................................................................................... 13 2.4
OECD a motivační nástroje pro země bojující s vysokou mírou korupce 16
3
4
2.5
Opatření proti korupci ........................................................................ 16
2.6
Korupce v Číně a v post-socialistických evropských zemích ............. 17
2.7
Transformační období a korupce ....................................................... 19
2.8
Korupce v Číně jako trestný čin ......................................................... 20
2.9
Státní a veřejní úředníci ..................................................................... 21
2.10
Korumpující nebo korumpovaná administrativa? ............................... 22
2.11
Náklady korupce ................................................................................ 22
Transformace čínské ekonomiky .............................................................. 24 3.1
Základní předpoklady transformace................................................... 24
3.2
Počáteční fáze reforem...................................................................... 25
3.3
Druhá část reforem ............................................................................ 27
Vývoj ekonomických ukazatelů a komparace s ostatními regiony............. 29 4.1
Význam nejen přímých zahraničních investic .................................... 30
4.2
Zahraniční obchod ............................................................................. 31
4.3
Změny v zemědělství od počátku transformace................................. 33
4.4
Průmysl dříve a nyní .......................................................................... 33
4.5
Transformace bankovního sektoru .................................................... 34
4.6
Vývoj klíčových ukazatelů .................................................................. 36
5
5
Podnikatelské prostředí v Číně ................................................................. 38 5.1
Právní formy a vývoj vlastnictví.......................................................... 38
5.2
Význam jednotlivých forem podnikatelských subjektů ....................... 40
5.3
Dopady podnikatelského zákona ....................................................... 41
5.4
Vývoj státem a kolektivně vlastněných podniků v komparaci s podniky
soukromými .................................................................................................. 42 5.5
Přístup firem k inovacím .................................................................... 44
5.6
Vlastnická práva v průmyslu .............................................................. 45
5.7
Pracovní trh ....................................................................................... 45
5.8
Daně a daňový systém ...................................................................... 47
5.9
Podmínky podnikání v Číně ............................................................... 48
5.10
Zajištění nekorupčního chování firem ................................................ 52
6
Závěr......................................................................................................... 54
7
Resumé..................................................................................................... 56
8
Literatura................................................................................................... 58
9
Internetové zdroje všeobecných informací................................................ 60
10 Použité zkratky a vysvětlivky..................................................................... 61 11 Seznam tabulek ........................................................................................ 62 12 Seznam grafů............................................................................................ 63
6
1 ÚVOD Korupce se stala jedním z nejvíce skloňovaných fenoménů poslední doby. O to zajímavější je toto téma v souvislosti s vývojem, kterým v posledním čtvrtstoletí prošla Čína. Co nás také nepochybně zajímá, je význam korupce v transformujících se zemích, a Čína je dobrým příkladem, na kterém je možné najít mnoho souvislostí. Země tak rychle se transformující je unikátem, a tento zatím nekončící růst nezaměstnává pouze ekonomy, ale celé spektrum technicky
i
humanitně
vzdělaných
odborníků,
kteří
hledají
pozadí
a
souvztažnosti, které stojí za čínským hospodářským úspěchem. V první části této práce se zaměříme na teoretické vymezení korupce. Porovnáme definice korupce a vysvětlíme, co je v nich obsaženo nebo naopak co v nich chybí. Budeme hledat souvislosti odkud pochází první snahy o definování korupce a které období je možné označit jako počátek boje proti korupci. V této fázi je důležité zmínit, zda korupce kromě negativních stránek má i jistá pozitiva a jaké s sebou korupce přináší náklady. Zmíníme i organizace zabývající se definováním korupce, jejím měřením a vytvářením plánů pro boj protí ní. Na první část bude navazovat druhý oddíl hledající závislosti korupce a transformace
čínské
ekonomiky
od
centrálně
plánovaného
systému
k ekonomice založené na tržních vazbách. Tento oddíl je nesmírně důležitý k pochopení současné situace a především změn, kterých bylo dosaženo postupnou transformací. Nedílnou součástí je
vyhodnocení základních
ekonomických ukazatelů, jejich změn a vývoje v porovnání s ostatními zeměmi, a to především s těmi post-socialistickými, které prošly podobným vývojem a nebo zvolily jinou cestu transformace od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní Závěrem si klademe za cíl zmínit několik důležitých dat souvisejících s podnikatelským prostředím a podnikáním v Číně obecně. Čínská postupná transformace od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní vytváří mnoho podnikatelských příležitostí ale nese s sebou zároveň i jistá rizika. Zvážíme, jaký má potenciál čínský trh především z pohledu zahraničních firem,
7
snažících se úspěšně vstoupit na místní trh se svojí produkcí anebo alespoň zde alokovat své výrobní kapacity či hledat obchodní partnery. Mezi nejdůležitější ukazatele zahrnujeme kvalitu legislativy a právního prostředí vztahujícího se k podnikatelským vazbám, movitému a nemovitému majetku, obchodním vztahům a vymahatelnosti práva. Pro podnikatele zvažující vstup na čínský trh jsou klíčové i daňové sazby, tedy nejen daň ze zisku nebo daň z majetku, ale i zároveň ostatní daně a povinné zákonné platby odváděné např. za zaměstnance.
8
2 VYMEZENÍ KORUPCE Na začátku této kapitoly se budeme věnovat teoretickému definování korupce i s ohledem na historická fakta. Vysvětlíme, jak došlo ke změně ve vnímání korupce a uvědomění si, že je potřeba přijmout opatření a strategii, jak s korupcí bojovat na mezinárodní úrovni a zapojit do tohoto boje pokud možno všechny zainteresované subjekty – tedy nejen vlády jednotlivých zemí, ale i firmy, popřípadě jednotlivce. V druhé části této kapitoly poukážeme na subjekty sbírající data, vytvářející statistiky a organizující strategie boje proti korupci. Na toto téma navážeme vysvětlením problematiky korupce při ekonomické transformaci Číny a v souvislosti s tím, porovnáme vývoj transformace Číny a jiných postsocialistických zemí. Závěrem zmíníme jak je korupce vnímána v Číně, jakou roli hraje korupce ve vztahu k byrokracii a jaké jsou její náklady. 2.1
Historická východiska „Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“1 Pokud se podíváme na samotný význam daného slova, tak ve slovnících
nalézáme vysvětlení pojmu korupce jako „nečestné nebo ilegální chování“2 nebo jako „využití úplatkářství k ovlivnění politiků, zaměstnanců ve státních službách a jiných veřejných činitelů. Úplatky mohou nabývat forem hotovostních peněz nebo laskavosti či přízně; téměř všechna konání nebo nekonání ze strany veřejných činitelů mohou být ovlivněna korupcí. Veřejní činitelé mohou být podpláceni za konání věcí, které jsou ze zákona tak jako tak povinni provádět, nebo provádět tyto věci okamžitě… Korupce může být použita k ovlivnění voleb, nebo ke změně právních norem…„3.
1
"Power tends to corrupt, and absolute power corrupts absolutely. Great men are almost always bad men." John Emerich Edward Dalberg Acton, znamý také jako Lord Acton 2 In Compact Oxford English Dictionary „dishonest or illegal behaviour“ 3 In A Dictionary of Economics: „The use of bribery to influence politicians, civil servants and other officials. Bribes may be in cash or in kind; almost any official action or inaction can be influenced by corruption. Officials may have to be bribed to do things they are legally supposed to do anyway, or to do them promptly… Corruption can be used to influence elections, or to get laws changed…“
9
Korupce není problémem pouze posledního století, snad století dvou. Ale v dobách před více jak dvěma sty lety nebylo na podplácení a prospěchářské ovlivňování rozhodování pohlíženo tak jako je tomu v současné době. Pokud se snad podobné chování stalo zájmem vědy, tak jedině vědy filosofické anebo morálky. Ale určitě nebyla korupce spojována s nefunkčností veřejného sektoru a státního aparátu, s rozdělováním veřejných prostředků a jejich správnou alokací a už vůbec nebyla vnímána tak, jak ji vidíme ekonomickýma očima v dnešní době, jakožto distorzi, která má zásadní vliv na fungování hospodářství jako celku, kdy může mít vážné hospodářské dopady a nevyčíslitelné ekonomické náklady. První snahy o omezení korupce na globální úrovni začaly po roce 1977, kdy vstoupil v USA v platnost American Corrupt Pratices Act, který zakazoval americkým firmám a jejím představitelům korupční jednání, především ve smyslu podplácení. V tu chvíli se americké firmy potýkaly s konkurenční nevýhodou, kdy společnosti z ostatních zemí využívaly hojně možnost uznání různých korupčních balíčků, dárků a jiných úplatků jako daňový náklad, což nebylo americkým firmám dovoleno. Nehledě na to, že na firmy z ostatních zemí, které podplácejí jinde než v domácí zemi, se většinou nevztahovala domácí protikorupční legislativa. Přijetí tohoto zákona bylo prvním impulsem pro americké firmy, aby apelovaly na vlády ostatních států a žádaly zavedení stejného legislativního rámce platného pro mezinárodní obchod. Firmy z USA jednoduše požadovaly stejné podmínky a protikorupční opatření pro všechny účastníky mezinárodního obchodu. Korupce nemusí být nezbytně rozlišována na tu, která působí v soukromém sektoru a na tu, která působí v sektoru veřejném. Ve svém důsledku jsou tyto dvě formy korupce natolik provázané, že není pochyb o tom, že by měly být řešeny komplexně. Jak uvádí McLean a McMillan v The Concise Oxford Dictionary of Politics4 „korupce není vlastní ani sociálnímu systému ani instituci, a už vůbec ne charakteru jedince, o to spíš je to pouze ilegální směna“. Tamtéž v návaznosti uvádějí, že bylo již upuštěno od klasického výkladu 4
In The Concise Oxford Dictionary of Politics: „… Corruption is neither a property of a social system or an institution, nor a trait of an individual’s character, but rather an illegal exchange. Nowadays scholars have abandoned the classic view of corruption as the degradation of an individual’s ethical sense, or lack of moral integrity…“
10
korupce, v tom smyslu, že se jedná o „degradaci etického citu jednotlivců nebo nedostatek
morální
integrity“.
Tomuto
tématu
se
budeme
věnovat
v následujících kapitolách. 2.2
Souvztažnost mezi dvěma korumpujícími subjekty Odhalování korupčního chování je velice složitým úkonem, především
díky velice důvěrným vztahům mezi dvěma subjekty dopouštějícími se korupčního chování, a nemožnosti získat informace o penězích či jiných službách, které se vyměňují mezi těmito dvěma subjekty. I v případě peněz není jednoduché dohledat ilegální peněžní toky a to především z toho důvodu, že nebývají žádným způsobem účetně zaznamenány a jsou vedeny přes ukrytá konta nebo konta, která nejsou žádným způsobem oficiálně spojitelná s firmou či jejími představiteli. Korupce je velkým problémem především v rozvojových a rozvíjejících se zemích (v tzv. emerging markets), které mají velký potenciál přílivu zahraničních investic. Investoři plánující vstup na nový trh za situace, kdy je zde velké riziko vynaložení dalších neplánovaných nákladů na zrychlování administrativních, řekněme spíše byrokratických procesů a podplácení úředníků a dalších institucí, zahrnují i tyto vedlejší náklady do svého rozhodování zda vstoupit či nevstoupit na daný trh. Proto korupce ve své podstatě může ohrozit rozvoj těchto ekonomik i nepřímo, a to v době, kdy se daný investor na daném území
fyzicky
administrativních
ještě a
nevyskytuje. byrokratických
Vedlejší procesů
náklady mohou
na omezit
zrychlování rentabilitu
soukromých investičních projektů anebo jednoduše nejsou v souladu s interním etickým kodexem firmy plánující vstup na nový čínský trh. Korupce všeobecně je brzdou rozvoje společnosti, jelikož je funkční tržní prostředí (za platnosti podmínky ceteris paribus) nahrazováno úplatnými úředníky, kteří nerozhodují na základě výhodnosti, rentability, prospěchu a kvality daného projektu, ale na základě výhod, které jim plynou do kapes od jednotlivých firem. V případě, že se jedná o státní zakázky, jsou poškozenými především všichni daňoví poplatníci, jelikož v tomto případě státem nakupované služby bývají většinou dražší a kvalitou neodpovídají těm, které by bylo možné
11
obstarat v konkurenčním prostředí a bez použití korupce. V těchto korupčních situacích dochází často k tomu, že firmy snižující náklady, nabízející inovace a konkurenční ceny bývají převálcovány těmi, které jsou ochotny nabídnout více peněz do kapes úředníkům, než investovat do snižování nákladů a vývoje nových technologií. Jaká je ve své podstatě motivace samotného plátce úplatků? V prvé řadě se plátce snaží získat výhody, kterou nemá konkunce, anebo ji má, ale pouze v omezené velikosti či množství. Plátce úplatku tedy chce získat pro sebe profit pramenící ze získané zakázky nebo pomocí úplatků se snaží předejít pokutě, platbě jiných vyšších nákladů či daní. Nezřídka je korupce využívána na zmírnění státních sankcí nebo vyhnutí se kontrolní funkci státu. 2.3
Měření korupce a boj proti ní Smlouva OECD (OECD Convention on Combating Bribery of Foreign
Public
Officials
in
International
Business
Transactions)
zabývající
se
podplácením zahraničních veřejných činitelů5 vstoupila v platnost v únoru 1999. Měla ambiciózní cíle, mezi kterými nemohlo nebýt co možná nejúčinnější postihování těch, kteří uplácejí, neméně však i těch, kteří úplatky přijímají. S tím však byly spojeny i další procesy zlepšování účetních operací a standardů jakožto jednoho z hlavních nástrojů pro odhalování ilegálních plateb. Cílem bylo, vytvořením nových pravidel a legislativy, postihnout nabídkovou i poptávkovou stranu korupčních vztahů a zamezit tak korupčnímu jednání firem ze signatářských států této konvence v rozvojových a rozvíjejících se zemích. Tab. 1 Důležité články z OECD Convention on Combating Bribery of Foreign Public Officials in International Business Transactions Článek 1 – Uplácení zahraničních veřejných činitelů jako přestupek Článek 1 definuje případy, na které by se měla protikorupční a právní opatření vztahovat. Vymezuje korupční jednání vzhledem k zahraničním veřejným činitelům.
5
OECD; Foreign Public Official = “means any person holding a legislative, administrative or judicial office of a foreign country, whether appointed or elected; any person exercising a public function for a foreign country, including for a public agency or public enterprise; and any official or agent of a public international organisation”
12
Článek 2 – Odpovědnost právnických osob V 2. článku je zmíněna potřeba definování odpovědnosti právnických osob ve vztahu k uplácení zahraničních veřejných činitelů. Článek 3 – Sankce Článek 3 zmiňuje důležité předpoklady pro potrestání právnických osob za uplácení zahraničních veřejných činitelů a doporučuje použití stejných podmínek, které jsou platné v domácím prostředí. Dále jsou zmíněna opatření, která jsou užitečná v případech, kdy není možné potrestat konkrétní fyzické osoby a stanovuje sankce, které by měly být uplatněny vůči právnickým osobám dopouštějících se korupčního jednání. Článek 5 – Vynucování práva V tomto článku je zmiňováno doporučení pro jednotlivé strany účastnící se právního řízení, ve kterém by neměly podlehnout při vynucování práva individuálním ekonomickým zájmům nebo národním zájmům a měly by se řídit obecnými postupy. Článek 7 – Praní špinavých peněz Článek 7 stanovuje, že každá strana, která zjistí korupční jednání domácích veřejných činitelů by měla uplatnit právní sankce proti praní špinavých peněz, bez ohledu na místo, kde k takovému jednání došlo. Článek 8 – Účetnictví V článku 8 je zmíněna nutnost přijmout taková opatření, která by zabraňovala ilegálním mimoúčetním převodům a vzniku skrytých účtů. Dále je kladen důraz na opatření, která snižují možnost falzifikování účetních knih, záznamů a jiných finančních výkazů. Článek 10 – Extradice V případě, že mezi státy neexistuje žádné smluvní ujednání o vydávání osob, tato konvence může být použita jako právní základ pro extradici v případech spojených s korupčním jednáním ve vztahu k zahraničním veřejným činitelům.
Zdroj: OECD; dostupné online [http://www.oecd.org/document/21/0,3343,en_2649_34859_2017813_1_1_1_1, 00.html]; vlastní zpracování
13
Kdo tedy hraje hlavní roli v boji proti korupci? Je to OECD se svojí Convention on Combating Bribery of Foreign Public Officials in International Business Transactions (podepsaná v prosinci 1997), nebo je tou organizací Transparency International se svojí, v porovnání s OECD, protikorupční politikou prováděnou odspodu, snažíce se aktivně působit již na lokální úrovni v lokální politice. Mnoho dalších institucí problematiku korupce monitoruje, ne nutně však zasahuje aktivně do protikorupčních aktivit. Problém korupce, alespoň dle dostupných informací6 se ve velkém projevuje zejména u rychle se rozvíjejících zemí jako jsou tzv. emerging markets – Čína, Rusko, Indie a další. Právě v těchto zemích dochází ke střetu mnoha zájmů. Na jedné straně velkého množství převážně zahraničního kapitálu připraveného poskytnout svým ziskuchtivým investorům maximální míru zhodnocení, a na druhé straně většinou velký byrokratický aparát plný rentychtivých úředníků, s relativně nízkou životní úrovní, avšak mocí povolovat, zakazovat a rozhodovat o regulaci, transferech velkých objemů peněz a přiřazování zakázek. Neméně této situaci napomáhá i nedokonalý právní systém. V mnoha rozvojových zemích je právě práce státních úředníků mzdově velice nízko ohodnocena, jelikož se všeobecně počítá s tím, že jsou schopni, „přivydělat“ si určitou část právě pomocí přijímání úplatků. Jak zmiňuje Jean Cartier-Bresson7, korupce může mít tři hlavní činitele. Prvním z nich jsou přírodní zdroje, ke kterým mají přístup pouze vyvolené firmy většinou na základě koncese. Tamtéž zmiňuje, že právě tento problém následoval objevení ropných ložisek v Mexiku a Nigérii. Jako druhý bod označuje nízké mzdy ve veřejném sektoru v poměru k sektoru soukromému. Tento stav implikuje snahu o vyhledávání renty8 a především příležitosti pro korupční chování. Čím větší je rozdíl mezi mzdami ve veřejném a soukromém sektoru, tím je tento problém závažnější. V zemích, kde je tento rozdíl největší, jsou i tato místa ve veřejné správě dosti lukrativní, právě díky vysoké pravděpodobnosti, že rozdíl mezi příjmem zaměstnance v soukromém a státním sektoru bude získán z korupčních plateb. Jako třetí faktor podporující 6
Transparency International Cartier-Bresson, Jean; No Longer Business as Usual; Str. 15 8 Rent-seeking Behaviour 7
14
zrod korupce jsou uváděna protekcionistická opatření a různé průmyslové a obchodní politiky, které vytvářejí prostor pro korupční chování. Z ekonomického pohledu, tím, kdo nakonec zaplatí korupční chování, bývá třetí osoba. V případě, že se výrobce snaží získat si pro sebe určitou výhodu na trhu, ať už monopolní postavení či alespoň technické know-how za použití korupčního chování, tratí ve svém důsledku především zákazník, který pociťuje sníženou konkurenci především ve vyšších cenách nebo nižší kvalitě jím spotřebovávaných statků – a mnohdy ve vyšších cenách a nižší kvalitě současně. Světová banka se řadí mezi jednu z organizací nejvíce se podílejících na boji s korupcí. První kroky směřované k boji s korupcí zveřejnila Světová banka již v roce 1997, kdy se angažovala na vytvoření nástrojů pro měření korupce především v oblasti východní Evropy a centrální oblasti Asie. Důvodem, proč začala měřit a vyhodnocovat korupci byla spoluúčast Světové banky na mnoha investičních projektech v těchto zemích s vysokou mírou korupce a její snahou bylo minimalizovat možné zneužívání půjčovaných nebo darovaných peněz. Světová banka je úzce navázána na Mezinárodní měnový fond, s kterým spolupracuje na mnoha projektech a v současné době se zaměřují tyto organizace více právě na východoasijský region a oblast Afriky. Během ověřování statistických údajů týkajících se korupce musí být brán silný zřetel na relevanci zjištěných dat. Ne vždy je zaručena stejná úroveň legislativy ve všech srovnávaných zemích, ne vždy jsou porovnávána stejná korupční jednání, a co je nejdůležitější, ne ve všech zemích je stejný tlak veřejnosti na objasňování korupčních případů. I v případě, že tlak veřejnosti na objasnění je dostatečně silný, překážkou v postižení korupce může být slabá a neúčinná exekutivní a soudní moc, která jednotlivé subjekty korupčního jednání nechá buď uprchnout anebo nedokáže navrhnout taková nápravná opatření, která by odradila většinu dalších subjektů korupčních vztahů od podobných jednání.
15
2.4
OECD a motivační nástroje pro země bojující s vysokou mírou korupce Jak uvádí Mark Pieth9, nejčastěji kladenými otázkami během diskuzí o
nové konvenci OECD bylo, zda a proč by měla právě tato snaha OECD uspět, když předchozí úspěšné nebyly. Především lidé z obchodního prostředí se obávali, aby právě jejich firma či korporace nebyla tou jedinou, která na dané podmínky přistoupí a bude je plnit do posledního písmene, zatímco ostatní nebudou muset. OECD mimo jiné vyvíjí protikorupční aktivitu proti praní špinavých peněz, proti zneužívání zahraniční pomoci především v rozvojových zemích a snaží se omezovat průtok špinavých peněz přes daňové a jiné bankovní ráje10. V podstatě OECD začalo aplikovat jakožto jeden z hlavních světových dárců pomoci rozvojovým zemím podobná pravidla jako Světová banka. OECD přijalo velice silný motivační nástroj pro země bojující s vysokou mírou korupce. Tím je podmíněnost dotací a finanční pomoci pro tyto země za aktivní boj a spolupráci při omezování korupčních příležitostí. Zároveň OECD ve spolupráci s EU, Organisation of American States a Council of Europe pomohla k právní harmonizaci v oblasti trestního práva zabývajícího se korupcí11. OECD se zasadila za změnu v oblasti odpisu daní. Některé státy před přijetím této konvence vědomě i nevědomě umožňovaly svým podnikům daňově odepisovat platby směřující do zahraničních zemí jako úplatky pro místní úředníky či politické představitele. V mnoha případech také přeshraniční korupční jednání sic spáchané domácím subjektem nebylo postižitelné. 2.5
Opatření proti korupci Účinným prvkem v boji proti korupci je důležité oddělení skupin
prosazujících své zájmy účinným lobbováním, a skupiny prosazující své zájmy pouze rent-seekingem - orientovaným prosazováním vlastních zájmů za podpory korupčního chování. Korupce může působit jak pozitivně, tak i
9
Pieth, Mark; From Ideal to Reality: Making the New Global Standard Stick; No Longer Business as Usual; Str. 51 10 “Money Laundering, Bribery through Foreign Subsidiaries, Offshore Financial Haevens.” 11 “Harmonisation in criminal, civil or administrative law.”
16
negativně na tržní prostředí. Může ovlivňovat jednotlivé subjekty, ty které korumpují, mají vysoké náklady a z toho vyplývající určité výhody jim zaručené buď státními úředníky, nebo jinou korumpovatelnou firmou. Zatímco firmy nekorumpující dokážou v oblasti s vysokou mírou korupce ale zároveň s vysokým odporem a odmítáním korupce ze strany obyvatel získat dobrou image – především v oblasti protikorupčních aktivit a transparentnosti financí a účtů. Někdy bývá zmiňován chybějící etický kodex státních institucí či korporací. Státní instituce jsou těmi, které by měly dohlížet na situaci na trhu, provádět adekvátní kontrolu a zaručovat transparentnost všech transakcí12. 2.6
Korupce v Číně a v post-socialistických evropských zemích Yan Sun definuje problém korupce v post socialistických zemích jako
současnou
motivaci
dopouštět
se
korupčního
jednání,
způsobenou
rozčarováním nad současnou změnou hodnot, nedostačujícími morálními sankcemi, relativní chudobou a nedostatkem jiných příležitostí k výdělku13. Situace v Rusku dle Yan Suna je diametrálně odlišná od situace v Číně. Popisuje ji jako situaci, kdy vyhrocené vztahy mezi vnitřní ruskou elitou a slabé spojení politiků se společností způsobuje, že politici své chování podřizují jedinému a primárnímu cíli, kterým je přežití v politickém boji, povýšení a vzestup na elitářském žebříčku místo tvorby základní státotvorné politiky. Korupce se stala součástí organizovaného zločinu, který je spojen s politiky a státními úředníky na středních a vysokých postech. Dále uvádí, že rozdíl mezi transformací v Rusku a v Číně je zapříčiněn i silným vnímáním státního aparátu v Číně, kdy na rozdíl od Ruska vládní a jediná strana si ponechala nadvládu nad jednotlivými součástmi čínské ekonomiky. V Rusku byly jednotlivé zdroje rozděleny mezi několik zájmových skupin v podobě bankéřů, managerů státních i soukromých firem, státních úředníků, oligarchů a mafii14. Do dnešního dne je mnoho služeb v Číně poskytováno státem, čímž se předešlo sociálním nepokojům. Nedošlo tak k rozdělení bohatství mezi úzké vrstvy jako se to událo 12
Bertók, J.; Public Sector Ethics: an Infrastructure; No Longer Business as Usual Sun, Y.; Corruption and Market in Contemporary China 14 Sun, Y.; Corruption and Market in Contemporary China 13
17
v Rusku, a byla tímto zaručena dostupnost státem poskytovaných služeb široké veřejnosti. Nehledě na to, že tím byla zaručena i sociální a v návaznosti na to i politická stabilita. Jedním ze zmiňovaných problémů korupce v Číně je právě stav ekonomiky, který je na půli cesty mezi řízenou a tržní ekonomikou západního typu. V tuto chvíli neexistuje v Číně dostatečně silná legislativa, která by korupčnímu jednání mohla více zabránit. Uvolněná pravidla ještě nedosáhla svým vývojem stupně tržních ekonomik s dostatečnou kontrolou a regulací, která postihuje potenciální korupční chování ještě dříve, než může způsobovat větší škody. Jak bylo již výše zmíněno, velkou zásluhu na špatných výsledcích korupčních ukazatelů má právě byrokratický aparát, který ve své podstatě řídí chod celé ekonomiky. Největším nebezpečím vzniku korupce ve státní struktuře už je pouze možnost samotných úředníků, nezávisle ovlivňovat dění, povolovat, zakazovat, přidělovat, brát a klást překážky žadatelům a obyvatelům. Korupci samotné se dá předcházet omezením korupčních příležitostí, snižováním regulace, nastavováním transparentních pravidel jak pro žadatele, tak i pro stát a jeho úředníky, a vymezením, v jaké době musí být daný úřední úkon a v jaké kvalitě proveden. Otázkou zůstává proč v podstatě ve všech post-socialistických zemích a zemích transformujících se z direktivně řízených ekonomik na tržní, dochází k tak silnému nárůstu korupce. Je to problém přesahující pouze ekonomickou rovinu a zasahující do sociologie, psychologie a částečně i politických věd. Při transformaci se mnohdy zapomnělo na nutná regulační opatření během přechodného období, která by mohla být s postupným nárůstem nativních tržních vztahů minimalizována a rušena. V post-socialistických státech střední a východní Evropy byla korupce často přičítána až přehnaně aplikovanému neo-liberálnímu stylu a spoléhání se na „invisible hand“ neviditelnou ruku trhu. Naproti tomu v Číně dochází k daleko pozvolnější transformaci z centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní a v porovnání se střední Evropou je situace zde ještě horší15. A to i přesto, že v Evropě bylo během šokové transformace opomenuto vytvoření základních institucí, které by 15
Sun, Y.; Corruption and Market in Contemporary China; Str. 210
18
v pozdějším období hrály důležitou úlohu kontrolního orgánu při postihování korupčního chování. Tato situace nebyla v evropských post-socialistických státech podpořena ani dostatečně vyspělou legislativou. 2.7
Transformační období a korupce V první fázi reforem mezi lety 1978 a přelomem 80. a 90. let došlo
k přechodu
od
centrálně
plánovaného
hospodářství
do
částečně
plánovaného/částečně tržního systému16, kdy sice stát na jednu stranu zachoval ceny u zboží a komodit, ale na základě duálního systému se to týkalo pouze produkce, vytvořené na základě kontraktu a v rámci plánu. Cokoliv nad plán podléhalo tržní konfrontaci. Až v roce 1992 došlo k uvolnění tohoto systému a přeměně na tržní. S tím však nadále byly zachovány regulace cen a množství na vojenské zboží a některé klíčové komodity. Korupční příležitosti vznikaly během historického vývoje v Číně v posledních 40 letech převážně v reformačním období. Tedy době, kdy docházelo ke změně práv a povinností jednotlivých státních odborů, kdy byly kompetence státních úřadů přesouvány do soukromého sektoru a kdy bylo možné, v rámci přesunu těchto pravomocí a s nimi spojenými finančními toky vylepšit vlastní finanční situaci. Tyto změny jsou spojeny především s obdobím datujícím se od roku 1992, kdy v rámci rozvoje infrastruktury bylo vypisováno mnoho rozvojových investičních projektů placených ze státní kasy. Právě boj mezi soukromými subjekty o tyto peníze vyvolal „úplatkářský kolotoč“. Yan Sun zmiňuje velice rozšířené rčení z té doby: „Major lobbying wins major projects, minor lobbying wins minor projects and no lobbying wins no projects“. V té době bylo na denním
pořádku
přetahování
se
o
státem
financované
projekty
zprostředkovávané skrz úřady, agentury a soukromé firmy. Problematikou státem vlastněných společností byla možnost dávat náklady spojené s korupcí do účetnictví. Zároveň většina těchto SOEs (State owned Enterprises – státem vlastněné podniky) mívá daleko širší možnosti uplácení, kromě těch standardních peněžních. Často se jedná o protislužby či protihodnoty typu zahraničních cest, sponzoring vzdělání dětí, navýšení 16
Part Plan – Part Market System
19
pojistných plateb, které platí zaměstnavatel, a další hmotné výhody na účet podniku – mobilní telefony, služební vozy aj. Jak zmiňuje Yan Sun, všechny tyto formy a jim podobné nejsou nezjistitelné (antidetection sensitive), kdy není těžké takovéto platby najít, ale je obtížné prokázat takováto protiplnění jako korupční chování. 2.8
Korupce v Číně jako trestný čin ZPRONEVĚRA: O zpronevěru se dle čínského trestního zákona jedná,
pokud zpronevěřená částka přesáhne 5000 Yuanů. Druhy zpronevěry prošly určitým vývojem od podvodného vedení účetních knih v prvotní fázi až po přesuny peněz v rámci předražených zakázek pro státní sektor nebo přesuny peněz ze státních podniků do privátních. Především od devadesátých let, kdy v tomto období došlo k nárůstu počtu akciových společností. Tento jev by mohl být označen českým výrazem s celosvětovou známostí – tunelování, tedy převod aktiv z jednoho podniku (v tomto případě státního) do podniku soukromého. PŘIJÍMÁNÍ ÚPLATKŮ: Taktéž jako u zpronevěry se jedná o trestný čin, pokud úplatek přesáhne částku 5000 Yuanů. Nejrozšířenějším druhem uplácení jsou dárečky a jiné „všimné“ pro osobní potřebu za projevenou náklonnost. Výjimkou však nejsou ani situace, kdy úředníci či jejich rodinní příslušníci se objeví na výplatních páskách soukromých firem jako nezávislí konzultanti. S rostoucí životní úrovní a úrovní vzdělanosti nepohrdnou státní úředníci ani dárky typu zaplacení školného pro své děti na prestižní škole či zajištění studia soukromými společnostmi v zámořských oblastech. ZNEUŽITÍ VEŘEJNÝCH PENĚZ: Jedná se především o zneužití veřejných prostředků ve vlastní prospěch nebo ve prospěch svých blízkých. Často jsou takto zneužívány veřejné fondy např. na rozvoj nového podnikání, sociální a jiné fondy zajišťující financování akcí potřebných při likvidaci živelných událostí. PLÝTVÁNÍ: Plýtváním se rozumí pořizování nadbytečného zboží, služeb, dárků apod. Pod plýtvání bývá zařazováno i pořizování nejnovějšího zbytného
20
zboží jako jsou mobilní telefony, drahé vozy a dárky pro obchodní partnery zaplacené ve své podstatě ze státních - veřejných peněz. ILEGÁLNÍ PŘÍJMY: Jedná se převážně o náhodné zjištění spojené většinou s vyšetřováním jiného trestného činu, kdy dotyčný není schopen doložit své bohatství, tedy není schopen doložit příjmy, které by prokázaly oprávněnost držení tak velkého bohatství a majetku. V případě malých rozdílů (do 10 000 Yuanů) bývají tyto případy odkládány. V případě, že rozdíl mezi příjmy a bohatstvím přesahuje 300 tis. Yuanů, je dotyčný usvědčen okamžitě. NEDBALOST: Nedbalý přístup státních úředníků může způsobit obrovské ztráty, ať už finanční, materiální nebo ztráty na životech. Selhání při regulaci a dozoru mohou mít katastrofální důsledky jak v podobě např. nedostatečného stavebního dozoru a následného sesutí budovy nebo v podobě nedostatečného zájmu o smlouvy mezi státním sektorem a privátními firmami. Nedbalost je obvyklá v Číně u státních zakázek, kdy „správný“ dozor nad kvalitou používaného materiálu a vykonávané práce může být alternativně zaplacen. ILEGÁLNÍ ZISKY: Trestný čin, kdy v případě jednotlivých osob dosahuje obohacení 10 – 200 tis. Yuanů, v případě korporací se jedná o 300 – 600 tis. Yuanů. Ilegálního profitu může být dosaženo ziskem neveřejných informací a spekulací především u regulovaného zboží. 2.9
Státní a veřejní úředníci Státní úředníci mají v moci ekonomické plány a kvóty, produkční vstupy a
výstupy, nabídku a distribuci, finance a náklady, importní a exportní kvóty a cla a mimojiné i obchod, obchodní podmínky a správu dopravy. Státní úředníci rozhodují o mnoha faktorech, které ovlivňují životy milionů (v případě Číny více než 1,3 mld. obyvatel). Mezi hlavní z nich zařadíme přiřazování a oceňování půdy, regulace a úlevy na daních a poplatcích, reorganizace a ocenění státních aktiv
a
hmotných
zdrojů,
výběr
a
21
financování
projektů
rozvíjejících
infrastrukturu, regulace podnikání, zaměstnávání, obchodu a usměrňování obchodních sporů a regulací, provizní sociální systém a mnoho dalších17. Co je do dnešního dne problémem v čínské byrokracii, je situace, kdy úředníci se velice neradi zbavují svých aktivit vyhledávání renty (rent-seeking) a míst, která slouží primárně pro jejich obohacení (self-enrichment). O rentseeking se jedná v každém případě, kdy se vláda snaží zasahovat do tržních vztahů ať už umělým zvyšováním či snižováním cen. Schválení kontraktu, investičního projektu, půjčky, autorizace a povolení importu, certifikace zboží a nebo úlevy na daních to jsou jen některé vyjmenované aktivity u kterých si státní úředníci přijdou na své. 2.10 Korumpující nebo korumpovaná administrativa? Nejvíce zkorumpovaná prostředí všeobecně jsou především průmyslové podniky závislé na bankovních půjčkách a stavební obory. V těch dochází k podplácení ze strany dodavatelů jednotlivých stavebních služeb v rámci větších zakázek a jejich snahu ušetřit na materiálu či práci. Nehledě na to, že úplatnými, jak už bylo mnohokrát zmíněno, jsou i státní úředníci a kontroloři, kteří mají dohlížet na plnění právních norem a kontrolovat průběh a výsledek prováděných
prací.
Ke
korupci
dochází
na
všech
úrovních
čínské
administrativy. V relativním poměru je situace horší na nižších úrovních, lokálních, kde dochází v poměru k přidělovaným rozpočtům k procentuelně největšímu zneužívání peněz. Jsou to především ty oblasti, které dané subvence potřebují nejvíce. 2.11 Náklady korupce Čína je tak „trochu“ zvláštní, pokud se stále z makroekonomického hlediska tvrdí, že korupce způsobuje obrovské ztráty celé ekonomice špatnou alokací zdrojů a s tím spojenými vedlejšími náklady. Čína tuto teorii, zdá se, na první pohled popírá. Pokud by však docházelo ke správné alokaci zdrojů na základě tržních mechanismů a nařízení, ekonomické výsledky Číny by mohly být daleko lepší. Například Minxin Pei, hlavní spolupracovník Carnegie Endowment for International Peace v Číně, zmiňuje, že náklady korupce 17
Sun, Y.; Corruption and Market in Contemporary China; Str. 43
22
dosahují v Číně úrovně minimálně 3 procent ročního HDP18 což nominálně znamená více než 300 miliard amerických dolarů. Nehledě na to, že Will Hutton ve
svém
článku
„Power,
corruption
and
lies“ uveřejněném
8.1.2007
v internetové verzi Guardianu cituje čínského ekonoma Hu Anganga, který uvádí náklady korupce v průběhu 90. let v rozmezí 13,3 až 16,9 procent ročního HDP, a kde následně i uvádí, že do dnešního dne nedošlo k významnějšímu pokroku v těchto ukazatelích19. Toto je další z názorných důkazů, že ani ekonomové a ani instituce, které se korupcí a jejím nákladům věnují, nedokážou určit přesné hodnoty těchto nákladů. Dalším problémem korupce je nárůst nerovnosti ve společnosti, bohatnutí městských oblastí a naproti tomu velice nízká životní úroveň v oblastech zemědělských – především vesnických, kterým se díky vyšší korupci nedostává potřebná podpora pro nezbytné investice a s tím spojené zefektivnění výroby i životního standardu.
18
Pei, M.; Corruption Threatens China’s Future; Str. 1 Hutton, W.; Power, corruption and lies; dostupné online [http://www.guardian.co.uk/world/2007/jan/08/china.bookextracts] 19
23
3 TRANSFORMACE ČÍNSKÉ EKONOMIKY Historie současného uspořádání Číny se datuje do roku 1949, kdy se 1. října po porážce Kuomitangu dostávají k vládě komunisté v čele s Mao CeTungem20 a zakládají Čínskou lidovou republiku (People’s Republic of China). V čele Komunistické strany Číny setrvává Mao Ce-tung až do své smrti – do roku 1976. Svou smrtí otevírá prostor pro nástup proreformního uskupení okolo Teng Siao-pchinga. Začátky transformace sahají ke konci sedmdesátých let. Od té doby se Čína postupnou liberalizací neustále přibližuje ekonomicky vyspělým světovým ekonomikám. Je to velice odvážné tvrzení, ale pokud se podíváme na růst čínské ekonomiky za posledních téměř 30 let, udělala Čína velký krok kupředu. Samozřejmě, v současné době, kdy hrubý národní příjem (HNP)21 na hlavu dosahoval v roce 2007 hodnoty 5 370 USD22 v paritě kupní síly, nemůžeme mluvit o vyspělé tržní ekonomice. Ale čínský přístup k transformaci je dobrým vzorem i pro ostatní země, které se nacházejí v současné době v podobné ekonomické situaci a stojí před otázkou, jakým způsobem se postavit k transformaci jejich ekonomik nebo jakým směrem se ubírat a dosáhnout srovnatelných růstových hodnot. 3.1
Základní předpoklady transformace Počáteční fáze reforem zahrnovala především snahu oprostit se od
maoistického socialismu a inspirovala se v okolních, rychle se rozvíjejících zemích. Asijské nově industrializované země (ANIZ) reprezentované především Hongkongem, Singapurem a Tchaj-wanem byly pro čínské představitele podnětem
pro
zahájení
reforem.
Díky
sílícím
hlasům
požadujících
restrukturalizaci čínského hospodářství došlo k všeobecné shodě, že musí být zrealizována nutná opatření pro oživení ekonomiky. „Reformy slibovaly nejen zlepšení veřejného blahobytu, ale i růst národní síly, otevírání se světu, a to vše v zájmu rozvoje bohaté a silné země“23. Už na konci 60. let 20. století si čínští 20
V anglických textech označován jako Mao Zedong. Gross National Income (GNI) 22 World Bank 23 Znamenáček, M.; Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva; Str. 10 21
24
představitelé uvědomovali potenciál, který je schopné jejich hospodářství realizovat. V té době čínské hospodářství trpělo neefektivitou v zemědělství, technologickou zaostalostí a neschopností efektivně využívat výrobní potenciál podniků. Čínská
forma
transformace
centrálně
plánované
ekonomiky
na
ekonomiku založenou na tržním principu byla diametrálně odlišná od ostatních socialistických zemí. Především pokud máme možnost srovnávat vývoj a následky jednotlivých forem transformace s časovým odstupem a můžeme konfrontovat
data
z čínského
ekonomického
zázraku
s transformací
v evropských post-socialistických zemích. Reformy byly zacíleny a zvažovány především z hlediska prospěchu pro celkový růst čínského hospodářství narozdíl od post-socialistických států v Evropě, které se primárně orientovaly na prospěch pro tržní prostředí. Tedy evropské země se snažily o přechod k modernímu tržnímu hospodářství (modern market economy) v co nejkratším čase a za každou cenu24. Převládající snahou v bývalých zemích sovětského svazu, především ve střední evropě, bylo vybudovat od základů zcela nový systém, tím zpřetrhat staré kádrové vazby a pomocí toho omezit moc starých struktur a jejich snahu o vyhledávání renty a vlivných pozic. Na rozdíl od této koncepce, čínská cesta gradualistického přístupu postupně uvolňovala jednotlivé bariéry, především v podnikání, a tím umožňovala postupné přizpůsobování celého systému včetně obyvatel prvkům tržního prostředí. Číně se podařilo pomocí tohoto pomalého transformačního procesu zajistit relativně stabilní sociální systém, který omezoval společenský neklid a s tím spojená možná politická rizika. 3.2
Počáteční fáze reforem Základní otázka, která musela být v první fázi transformace (1978-1989)
z centrálně plánované ekonomiky (CPE) na tržní ekonomiku (TE) řešena, byla především nutnost postupně deregulovat ceny až na úroveň cen tržních. K prvním reformám došlo v sektoru zemědělství, které bylo označeno za odvětví, které nezbytně nemusí být součástí centrálního plánování. Ekonomická 24
Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth; Str.86
25
reforma zemědělství byla založena na kontraktech, a na systému dvojitých cen (tzv. „dual track system"), kdy nižší ceny byly administrativně stanovené a vyšší ceny byly ceny tržní. To umožňovalo zemědělcům tvorbu nadprodukce (produkce převyšující závazek vyplývající z uzavřeného kontraktu) a její následný prodej za tržní ceny. Tím bylo dosaženo vhodné motivace farmářů k investicím do zemědělství za účelem zvyšování efektivity a výnosnosti. Systém dvojích cen byl po úspěšné implementaci do sektoru zemědělství aplikován v rámci reformy průmyslu i na průmyslové podniky. Průmyslové podniky musely svou produkci určenou kontraktem prodávat za státem nebo lokálními vládami stanovené ceny, zatímco veškerá nadprodukční výroba mohla být podnikem prodána dráž, za tržní ceny. Ruku v ruce s tímto vývojem šly i reformy obchodního sektoru, postupná privatizace až téměř ¾ obchodního sektoru a prodej či pronájem minoritních podílů soukromým firmám. Čínská vláda
si
ponechávala
pouze
strategické
podniky
především
v oblasti
zbrojařského a technologicky náročného průmyslu (chemický a petrochemický průmysl). Dalším
z důležitých
reformních
kroků
bylo
omezování
státních
(především administrativních) monopolů a snaha o jejich zasazení do pozice jednoho z mnoha hráčů na trhu. Vystavením státních monopolů konkurenčnímu prostředí došlo k důležité konfrontaci a nutnosti se přizpůsobit novým podmínkám. Toto počáteční období bylo charakteristické svým opravdu pomalým a rozvážným přístupem k jednotlivým reformním krokům, které byly ne vždy úspěšné. Barry Naughton první fázi označuje jako období charakteristické „two steps forward, one step back“25 – „dva kroky kupředu, jeden krok zpátky“. Během tohoto období došlo ještě k několika zásadním reformním krokům, které měly víceméně pozitivní dopady, nebo alespoň posunuly vývoj o další krok kupředu. Již v roce 1984 došlo k oddělení komerčního bankovnictví od centrálního, což pozitivně ovlivnilo vývoj na finančním trhu a přispělo ke vzniku nových univerzálních bank. Rekonstrukce legislativy na základě měnících se podmínek přispěla ke zlepšení podnikatelského prostředí a
25
Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth; Str. 97
26
umožnila Číně postupné otevírání se světu. V roce 1987 byl přijat Zákon o bankrotech, který byl následován o rok později Obchodním zákoníkem. K nastartování produkce firem pomohla především situace na finančních trzích, již výše zmíněné oddělení centrálního a komerčního bankovnictví a snadná dostupnost úvěrů. Na počátku 80. let došlo ke změně systému financování investic. Místo státních půjček byly využívány bankovní úvěry, a jelikož nebyla v té době vysoká cena peněz, bylo této možnosti financování nových
investic,
především
technologického
vybavení
v průmyslových
odvětvích, hojně využíváno. Ke konci 80. let 20. století rostla všeobecná frustrace z vývoje ekonomiky. Především v tomto období s narůstajícími příjmy zvyšující se poptávka vedla k inflaci a následkem byl pokles reálných příjmů obyvatel. Narůstala nespokojenost s místními vládami, které díky nepřesným anebo žádným pravidlům přidělování státních podpor a dotací, špatně hospodařily s penězi daňových poplatníků a dostávali se na veřejnost i informace o korupčním jednání a zpronevěře veřejných peněz státními úředníky. Právě výše jmenované problémy vyústily do krátkodobé politické nestability, která byla podpořena ještě úmrtím proreformního a oblíbeného představitele Hu Yaobanga. V druhé polovině dubna roku 1989 došlo k násilnému potlačení demonstrace studentů a intelektuálních skupin na Tiananmen Square v Pekingu. 3.3
Druhá část reforem Druhé
období
je
charakteristické
dynamikou
změn
jak
v makroekonomickém prostředí, pozitivně v zásazích státu do ekonomiky a řízení State Owned Enterprises (SOEs)26, tak i změnou z bezbolestných reforem na reformy bolestivé ale progresivní27. Jak se nechali proreformní čínští představitelé v roce 1992 slyšet, „tržní systém je plně kompatibilní (slučitelný) se socialismem“ čímž v podstatě potvrdili potřebu kapitalismu pro růst a rozvoj
26
Státem vlastněné podniky. Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth; “Reform without loosers” byly změněny na “reform with loosers” 27
27
hospodářství a celkové životní úrovně a zároveň tak potvrdili budování čínské socialistické tržní ekonomiky. Koncept těchto reforem již nepočítal s bezbolestností pro všechny zainteresované skupiny, a očekával i negativní reakce postižených zájmových skupin. Na reformní kroky v prvním reformním období navázaly další změny. Pozitivně
bylo
ovlivněno
podnikatelské
prostředí
především
díky
restrukturalizaci SOEs a změně jejich řízení. Už to nebyly státní monopoly, ale pouze jedny z mnoha podniků, soutěžících na trhu o zákazníka dle tržních podmínek. Tato změna přinesla i negativum v tom, že monopolní zisk hrál významnou úlohu ve fiskální politice a byl v předešlých dobách využíván v hojné míře jak národní vládou, tak i vládami lokálními k naplňování rozpočtů.
28
4 VÝVOJ EKONOMICKÝCH UKAZATELŮ A KOMPARACE S OSTATNÍMI REGIONY Dlouhodobý, téměř 30-ti letý růst, je za období moderních dějin v celosvětovém měřítku ojedinělý. Čína zvýšila za třicetileté období svůj HDP více jak 14 krát, což dělá průměrně 9,8 procenta ročně. Avšak pokud vezmeme vývoj v oblasti Asie, podobného růstu dosahovalo Japonsko od poloviny 50. let do poloviny let sedmdesátých. Stejná situace následovala u ANIZ v průběhu 80. a 90. let 20. století. Graf 1 Vývoj růstu HDP 1980 – 2008 [v %] 16 14 12
[%]
10 8 6 4 2
2008
2006
2004
2002
2000
1998
1996
1994
1992
1990
1988
1986
1984
1982
1980
0
Zdroj: IMF; IMF Data Mapper ®; dostupné online [http://www.imf.org/external/datamapper/index.php]; vlastní zpracování Postupná (gradualistická) transformace Číny je neustálým námětem odborných ekonomických debat, které probíhají na půdě Mezinárodního měnového fondu (IMF), Světové banky (WB) a mnoha jiných nadnárodních institucí a ekonomických organizací. Jak poukazuje Stiglitz ve své knize „Jiná cesta k trhu“, IMF nebyl zvoleným postupem Číny a jejím výběrem gradualistického přístupu k transformaci vůbec nadšen a jeho snahy o participaci při ekonomické transformaci byly ze strany Číny opakovaně odmítány, a to i během asijské finanční krize koncem 90. let 20. století. Jak dále poukazuje, přesně obrácený přístup Číny v podobě regulace a dohledu nad kapitálovými trhy místo jejich úplné liberalizace a soustředění se na
29
makroekonomickou stabilitu zaručenou expanzivní hospodářskou politikou udržel v tomto kritickém období konce 90. let Čínu v růstové tendenci28. 4.1
Význam nejen přímých zahraničních investic Jedním z faktorů, které přispívaly k takovému růstu během třech
posledních dekád, byly investice, které byly udržovány na vysoké úrovni. Jak státní investice do vzdělávání, budování infrastruktury a silniční sítě a výstavby obytných a průmyslových zón, tak i zahraniční investice, které zase zajistili potřebný příliv technologií a technického a managerského know-how. K financování státních investičních projektů přispívá především vysoká míra úspor. Čína tedy není primárně závislá na zahraničním kapitálu, kterým by jinak musela financovat své investiční projekty. Graf 2 Příliv přímých investic 1982 – 2007 [v Mld. USD] 160 140
[Mld. USD]
120 100 80 60 40 20 0 1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
Zdroj: IMF; IMF Data Mapper ®; dostupné online [http://www.imf.org/external/datamapper/index.php]; vlastní zpracování Čína je otevřenou ekonomikou a to zejména co se přímých zahraničních investic týče. Pomocí podniků se zahraniční majetkovou účastí29 umožnila vstup mnoha novým zahraničním firmám a jejich produkci. Čína právě díky pohybu kapitálu a díky přímým zahraničním investicím udělala velký krok kupředu a vlastně tímto krokem zahájila přechod od centrálně řízené/plánované
28 29
Stiglitz, J. E.; Jiná cesta k trhu: Hledání alternativy k současné podobě globalizace Equity Joint Ventures
30
ekonomiky k ekonomice tržní. Příliv přímých zahraničních investic30 do země přispěl ke zlepšení právní situace a celkově i investičního a podnikatelského prostředí. Logicky na počátku zmíněného období první vlny přílivu FDI mířila velká část těchto investic do sektoru služeb, tedy do oblasti, kde je malý objem vázaného kapitálu, a až později při zvyšující se důvěře v právní systém a ve fungování čínského tržního prostředí začaly být investice v druhé polovině 80. let 20. století umísťovány stále častěji i do oblasti průmyslu. 4.2
Zahraniční obchod Čína čelila již mnohokrát kritice za svou obchodní politiku. Čína je silně
proexportně zaměřena a liberalizace importu zůstává pozadu, a díky tomu je neustále kritizována ze strany USA. Ty již od 80. let 20. století realizují z obchodu s Čínou velké obchodní deficity. USA byly a nadále i jsou pro Čínu jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů. Graf 3 Vývoj exportu 1994 - 2007 [v Mld. USD, v % HDP] 45
1600
40
1400 1200
30 1000 25 800 20 600 15
Export [Mld. USD]
Export [% HDP]
35
400
10
% HDP
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
0 1996
0 1995
200
1994
5
USD
Zdroj: IMF; IMF Data Mapper ®; dostupné online [http://www.imf.org/external/datamapper/index.php]; vlastní zpracování Čína se orientovala především na asijsko-pacifický region. Mezi největší obchodní partnery v té době patřily rozvinuté tržní ekonomiky (Japonsko, USA) 30
Foreign Direct Investments
31
anebo rozvojové země. Na počátku výše zmiňovaného období byl objem dovážených produktů do evropských zemí nízký, avšak od počátku 90. let zaznamenává ročně významný růst. V průběhu 90. let dosáhl exportní nárůst i výše 20 %. V porovnání s ostatními asijskými státy se Čína řadí mezi jednu z nejdynamičtěji rostoucích ekonomik nejen regionu, ale i v celosvětovém měřítku. Graf 4 Vývoj importu 1994 - 2007 [v Mld. USD, v % HDP] 35
1200
30
Import [% HDP]
25 800 20 600 15 400 10
Import [Mld. USD]
1000
200
5
% HDP
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
0 1994
0
Mld. USD
Zdroj: IMF; IMF Data Mapper ®; dostupné online [http://www.imf.org/external/datamapper/index.php]; vlastní zpracování K takovýmto excelentním exportním výsledkům přispělo mimo jiné vytvoření speciálních ekonomických zón a otevřených měst na východním čínském pobřeží. Především politika liberálnějších obchodních podmínek, dobrých podmínek pro zahraniční investice, míra zdanění a regulace zahraničního obchodu dopomohly v těchto oblastech k růstu nejen životní úrovně, ale právě zmiňovaného zahraničního obchodu. Největší podíl, v roce 1994 přes 74 % exportu, pocházel z 6 východních provincií - Guangdong, Shanghai, Jiangsu, Shandong, Zhejiang a Fujian. Podíl nestátního sektoru na tvorbě exportu byl více jak ⅔. Na trhu korporací a firem zahraničního obchodu
32
rostla od tohoto období rychle konkurence, což přinášelo pozitivní efekty ve formě zvyšování efektivity a rentability31.
100
-2
50
-4
0
-6
-50 % HDP
Změna obch. bilance [Mld. USD]
0 2008
150
2006
2
2004
200
2002
4
2000
250
1998
6
1996
300
1994
8
1992
350
1990
10
1988
400
1986
12
1984
450
1982
14
1980
Změna obch. bilance [% HDP]
Graf 5 Vývoj obchodní bilance 1980 – 2008 [v Mld. USD, v % HDP]
Mld. USD
Zdroj: IMF; IMF Data Mapper ®; dostupné online [http://www.imf.org/external/datamapper/index.php]; vlastní zpracování 4.3
Změny v zemědělství od počátku transformace Prvotní vývojové tendence jsou zakořeněny v zemědělství. Tak jako u
ostatních rozvíjejících se zemí je vývoj nejlépe patrný právě v zemědělství, u kterého dochází k poměrně nejvyššímu zvyšování efektivity a tím ke snižování počtu lidí zaměstnaných v sektoru zemědělství. Tento trend je i přes tři dekády vývoje dodnes patrný na odchodu lidí ze zemědělských oblastí do měst. Všeobecnou tendencí je snižování podílu zaměstnanců v primárním sektoru včetně lesnictví, rybářství apod. 4.4
Průmysl dříve a nyní Průmysl prošel za celou dobu transformace řadou důležitých opatření
snižujících ztrátovost, zvyšujících efektivitu a především, tím, že byl kladen na průmyslovou výrobu velký důraz i ze strany vládních činitelů, měl tomu 31
Perkins, F. C.; Enterprise Reform in China: Ownership, Transition, and Performance; Str. 241
33
odpovídající podporu. Čína se za toto období stala vedoucím producentem zboží každodenní spotřeby. Na počátku stály v popředí především změny technologické a strukturální. V průběhu 80. let k privatizaci sice nedošlo, v podstatě nedošlo ani ke zpřetrhání vazeb ředitelů těchto SOEs na státní byrokracii32, ale bylo dosaženo větší motivace ředitelů k rentabilitě a dosahování zisků. Druhá vlna industriálních reforem započala v druhé polovině 90. let, od kdy probíhala postupná privatizace SOEs a čínský průmysl byl vystaven celosvětové konkurenci. Ke konci tisíciletí vzrostla průmyslová výroba v porovnání s rokem 1978 více než desetkrát33. Jak již bylo zmíněno, Čína nevolila transformaci a privatizaci ve stylu „big bang“, tak jako tomu bylo u mnoha evropských transformujících se postsocialistických zemí, ale zvolila gradualistickou metodu. Tedy nejen postupnou transformaci z CPE na TE, ale i postupnou přeměnu státních organizací a struktur včetně průmyslových podniků. 4.5
Transformace bankovního sektoru Bankovní
systém
byl
v rámci
transformace
poslední
na
řadě.
K liberalizaci bankovního sektoru a kapitálových trhů v Číně došlo až koncem roku 2006. Úspory drobných střadatelů na rozdíl od „big bang“ transformujících se zemí ve střední a východní Evropě, neutrpěly v Číně žádné znatelné škody způsobené občasnými inflačními šoky. Vláda zavedla opatření v podobě speciální úrokové míry, která v těchto obdobích vyrovnávala úspory vkladatelů ve výši průměrného CPI. Čínský bankovní trh je tvořen převážně bankami majícími své kořeny ve státem plánovaném ekonomickém systému. Čtyři státní komerční banky jsou jedněmi z největších finančních institucí na světě vůbec a bývají často nazývány jako „Big Four“34. Během transformace došlo i k přeměně struktury vlastnictví některých z bank a zakládání nových speciálních bank. V mnoha provinciích vznikly lokální provinční a městské banky, které byly orientovány převážně na půjčování peněz malým lokálním firmám. 32
Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth; Str. 297 34 “Velká čtyřka” 33
34
BIG FOUR: 1. ICBC - Industrial and Commercial Bank of China 2. ABC - Agricultural Bank of China 3. BOC - Bank of China 4. CCB - The Construction Bank Čínská centrální banka35 byla ustanovena centrální bankou již v roce 1983, avšak ve své prvotní fázi podléhala naprostému politickému řízení. K restrukturalizaci došlo až po roce 1998, kdy po vzoru amerického Federálního reservního systému (U. S. Federal Reserve System - FED) došlo k založení dalších devíti provinčních bank podléhajících správě PBC. Po transformaci centrálního bankovnictví došlo i na změny v komerčním bankovnictví. Státem vlastněné komerční banky byly nuceny dobře hospodařit, jelikož se jim nedostávalo stejné možnosti přístupu ke státním fondům, jako v případě SOEs. V roce 2003 vznikl nezávislý regulační úřad China Bank Regulatory Commission (CBRC), který je na čínské centrální bance nezávislým orgánem dohledu nad finančním trhem. období od roku 2005 byla umožněno dvou nejlepším bankám z Big Four, bance CCB a BOC restrukturalizace a přeměna na akciové společnosti, což znamenalo umožnění přístupu k podílům v těchto bankách zahraničním investorům. První zahraniční bankou, která vstoupila na čínský bankovní trh byla Bank of America, která koupila podíl 8,7 % akcií banky CCB. Mezi dalšími investory je nutné zmínit ještě Bank of Scotland, která získala podíl 10 % v bance BOC nebo HSBC, která využila možnosti nakoupit státem maximálně povolený podíl 19,9 % v Bank of Communications. K dalšímu uvolnění vstupu nových bankovních subjektů na čínský trh došlo v roce 2006, kdy bylo umožněno zahraničním bankám nabízet své služby a otvírat své pobočky kdekoliv na území PRC.
35
The People’s Bank of China (PBC)
35
4.6
Vývoj klíčových ukazatelů Čína si udržovala zdrženlivé rozpočty až do poloviny 90. let, kdy po
asijské finanční krizi bylo započato s expanzivní fiskální politikou a roční deficit rozpočtu byl zvýšen přes 2 % HDP. To je údaj, za který by se nemusela stydět ani většina evropských států, které jsou schopny i v ekonomicky velice dobrých časech dosahovat větších schodků rozpočtů než Čína. Z toho jasně vyplývá, že Čína má velice dobrou fiskální morálku a kázeň. V roce 2007 byl státní dluh pod úrovní 19 % HDP. I přes expanzivní fiskální politiku a rozpočtové deficity přes 2 % HDP udržovala Čína inflaci v rozumných mezích (až na krátkodobé výkyvy v reformních obdobích, kdy došlo skokově k vyššímu nárůstu cen, který byl většinou důsledkem liberalizace trhu určitých komodit). Růst inflace v první polovině 90. let je přičítán extrémnímu nárůstu životního standardu obyvatel především větších měst a jejich neutuchající poptávkou, která rozpoutala vyšroubování cen více jak o 20 % nahoru. Graf 6 Vývoj míry inflace 1980 - 2008 [v %] 30
Inlace [roční %-ní změna]
25 20 15 10 5 0
2008
2006
2004
2002
2000
1998
1996
1994
1992
1990
1988
1986
1984
1982
1980
-5
Zdroj: IMF; IMF Data Mapper ®; dostupné online [http://www.imf.org/external/datamapper/index.php]; vlastní zpracování Čína okusila v období let 1997–2002 deflaci, která za celé toto pětileté období snížila ceny v průměru o 1,5 %. Dá se říci bez jakéhokoliv důsledku na ekonomickou výkonnost země.
36
Monetární politika hrála v transformačním období PRC významnou úlohu. Jelikož si všichni byli vědomi toho, že liberalizace cen by mohla mít při nekontrolovatelném nárůstu peněz v oběhu fatální následky v podobě pádivé inflace, byla monetární politika řízena velice střídmě.
37
5 PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ V ČÍNĚ V této kapitole si klademe za cíl poskytnout několik praktických informací o podnikatelském prostředí a podníkání v Číně. Ukážeme si, jaké rozdílné podmínky jsou uplatňovány na jednotlivé formy podníkání – a to především v oblasti daní, možnosti státních dotací a dalších oblastech. Neopomeneme zdůraznit problematiku korupce ve vztahu k podnikatelským aktivitám a ve vztahu ke stánímu aparátu, jakožto jedné z nejdůležitějších prvků, se kterými se podnik (podnikatel) setkává. 5.1
Právní formy a vývoj vlastnictví Čínský statistický úřad36 rozlišuje mezi čtyřmi vlastnickými formami
podnikání – těmi jsou státem vlastněné podniky (SOEs – State-owned Enterprises),
kolektivně
vlastněné
podniky
(COEs
–
Collective-owned
Enterprises) mezi které patří městské a vesnické společnosti a družstva (TVEs – Town and Village Enterprises), soukromé podniky (Individual-owned Enterprises) a ostatní (Other). Pod slovíčkem ostatní se schovávají typy podnikání, jako jsou domácí joint-ventures podniky, soukromě vlastněné podniky, joint-ventures se zahraničním kapitálem a akciové společnosti (Shareholding enterprises) a družstva se zahraniční kapitálovou účastí (až 100%).37 Podnikatelský sektor tvoří podstatnou část čínského průmyslu. Mezi privátně vlastněné podniky počítáme ty, které nezaměstnávají více než 7 lidí. V Číně tento druh podnikání tvoří více jak 80% ze 7 milionů podniků. Tab. 2 Klasifikace čínských podniků dle typu vlastnictví 1. State-owned enterprises 2. Collective-owned enterprises a. Urban collectives b. Township-owned enterprises
36
China’s Statistical Bureau Jefferson, G. H., Rawski, T. G.; Ownership Change in Chinese Industry; Enterprise Reform in China: Ownership, Transition, and Performance
37
38
c. Village-owned enterprises d. Cooperatives 3. Individual-owned enterprises 4. Other a. Privately owned enterprises b. Domestic joint ventures c. Foreign-funded enterprises i. Foreign-funded joint ventures ii. Foreign-funded wholly owned enterprises iii. Foreign-funded cooperatives d. Overseas-funded enterprises i. Overseas-funded joint ventures ii. Overseas-funded wholly owned enterprises iii. Overseas-funded cooperatives e. Shareholding enterprises
Zdroj: , G. H., Rawski, T. G.; Ownership Change in Chinese Industry; Enterprise Reform in China: Ownership, Transition, and Performance; vlastní zpracování Pod Overseas-funded enterprises jsou myšleny podniky, které mají zahraniční kapitálovou účast původem z Hong Kongu, Taiwanu anebo Macaa. Foreign-owned enterprises jsou podniky se zahraniční kapitálovou účastí z jiných než výše jmenovaných států. Vývoj podnikatelského prostředí v Číně – na základě gradualistického přístupu byly čínské podniky privatizovány postupně a i během restrukturalizace vznikalo mnoho nových státních podniků. V této době, od 80. let, dochází k zakládání mnoha joint-venture společností, později i samotných společností v mnoha vlastnických podobách bez i se státním či kolektivním vlastnictvím. Období 80. let bylo obdobím největšího nárůstu soukromého podnikání. Většina kolektivně vlastněných podniků spadá pod rozhodovací pravomoc místním decentralizovaným úřadům. V roce 1978 bylo více jak 80% outputu vyrobeno ve
39
veřejně vlastněných podnicích. O asi 20 let později v polovině 90. let, podíl firem ve veřejném vlastnictví na celkovém produktu klesl na 40 %. 5.2
Význam jednotlivých forem podnikatelských subjektů Státní průmyslové podniky jsou hlavními zdroji pro financování mnoha
fiskálních opatření. Od 70. let prošlo toto odvětví značným vývojem, kdy z počátku ze zaostalého resp. téměř žádného průmyslu byl v průběhu 30 let vybudován soběstačný systém průmyslových podniků, který v dnešní době generuje značné zisky. Ve srovnání s evropskou úrovní průmyslových podniků, jejich efektivitou, jejich ohleduplností k životnímu prostředí se však čínské průmyslové podniky rovnat stále nemohou. V roce 1995 byla efektivní daňová zátěž státních podniků 72 procent, což je ve srovnání s daňovou sazbou 60 % u kolektivně vlastněných podniků či daňovou sazbou 39 % u firem se zahraničním kapitálem velký rozdíl a jak je vidno, Čína velmi výrazně pozitivně diskriminuje zahraniční podniky na úkor podniků státních, které navzdory mají v čínské ekonomice více úkolů. V roce 2007 došlo však k harmonizaci sazeb daně pro všechny podnikatelské subjekty (SOEs, TVEs, JSC a LLC) na jednotnou sazbu daně ve výši 33 % ze zisku. V procesu transformace od plánované ekonomiky k ekonomice založené na tržních vazbách hráli a nadále hrají státní podniky důležitou sociální roli. Státní podniky jsou zárukou udržení rozumné míry nezaměstnanosti, která by mohla být jedním z negativních faktorů transformace. Zatímco vláda se stará o veřejnou správu systému nezaměstnaných, o zdraví a penze. Čína, tak jako ostatní země, se v současné době zaobírá otázkou zajištění penzí pro neustále stárnoucí populaci. Rozvoj podniků v kolektivním vlastnictví přispěl všeobecně k lepšímu přijetí tržně orientovaného chování. Toto uvědomění si tržních vazeb přispělo k realokaci zdrojů, především z neefektivně hospodařících státních podniků do prosperujících státních podniků a kolektivně vlastněných firem (townshit and village enterprises /enterprise sector). Joint ventures hrají od konce 80. let 20. století hlavní roli v přílivu knowhow a kapitálu do země. Již od samého počátku docházelo především ze strany
40
státních výrobních podniků k hledání strategických zahraničních partnerů – investorů, kteří nově vzniklou společnost nejen financovali, ale taktéž se starali o obsazení managementu a řízení firmy samotné38. Právě rozšíření joint ventures společností (často proexportně zaměřených) přispělo k masivnímu nárůstu zahraničního obchodu (i vzhledem k tomu, že podstatná část z těchto firem
operovala
v duty-free
exportních
oblastech).
Právě
díky
těmto
společnostem docházelo k přenosu know-how a znalostí, managerských – řídících schopností, informačních technologií a systémů a kvalitativních standardů do čínské průmyslové a obchodní oblasti. Díky sofistikovanému nápadu pravidelné rotace čínských zaměstnanců v těchto „zahraničně – čínských“ firmách docházelo k rozšiřování těchto znalostí i do širšího povědomí. Tyto firmy i díky svým kvalitativním standardům nutily svoje dodavatele tyto standardy plnit, čímž se stávali konkurenceschopnějšími. Posledním ještě nezmíněným typem jsou soukromé podniky. To jsou podniky, které jsou vlastněné soukromým kapitálem. Do sedmi zaměstnanců je počet takovýchto podniků v řádu milionů, nad sedm zaměstnanců v období od roku 2000 se jedná řádově o tisíce těchto společností, které však zaznamenávají nebývalý nárůst. 5.3
Dopady podnikatelského zákona Z hlediska
soukromého
podnikání
mělo
značný
význam
přijetí
Podnikatelského zákona39 v roce 1994, které bylo prvním právním rámcem vymezujícím SOEs a jejich úlohu v tržním prostředí a ve své podstatě znamenalo transformaci státem vlastněných podniků s centrálním řízením na státem vlastněné podniky, ale fungující na základě tržních mechanismů. Ze SOEs se stávaly akciové společnosti a vedení mělo pravomoc umožnit prodej podílu ve firmě soukromému investorovi. Na základě tohoto zákona a následné transformace došlo ke snížení podílu státního sektoru a několik desítek tisíc SOEs a VTEs bylo zavřeno. Toto uzavření státních a kolektivních společností vedlo k propuštění více jak 40 % do té doby aktivní pracovní síly v těchto společnostech. 38 39
Označováno jako “directed, funded and managed” Company Law
41
Na základě tohoto podnikatelského zákona se státní podniky změnily na korporace a firmy na státu a státní byrokracii nezávislé, ve kterých stát měl jako akcionář podíl na zisku a omezenou moc na směřování podniku a jeho rozhodování. Tyto tradiční státem vlastněné podniky byly transformovány na akciové společnosti (JSC) nebo společnosti s ručením omezeným (LLC)40. Zároveň
s tím
došlo
k přetrhání,
dnes
bychom
to
nazvali,
sociálně
zaopatřovacích vazeb, kdy stát již nebyl přímo zodpovědný za např. propuštěné dělníky apod. S touto změnou přichází i změna řízení firem a to především díky větší motivaci vedení podniků, kteří mají nyní v rukou více pravomocí. Novým směřováním modernizovaných SOEs je orientace na profit-making a role státu se mění na pouhou roli akcionáře s podílem na vlivu a zisku. 5.4
Vývoj státem a kolektivně vlastněných podniků v komparaci s podniky soukromými Na počátku reformního období přelomu 70. a 80. let úhrnná ziskovost
SOEs byla více jak 14 % HDP. Avšak postupnou narůstající koncentrací především kolektivně vlastněných podniků TVEs byl v polovině 90. let tento profit stlačen až na nulu. To byl také impuls pro restrukturalizaci SOEs vedoucí ke zvyšování efektivity a konkurenceschopnosti především propouštěním zaměstnanců, rušením celoživotního zaměstnaní u SOEs a rozsáhlou technologickou restrukturalizací firem. Snižující se ziskovost SOEs znamenala předevší omezení zdrojů pro státní refinancování investičních projektů svých SOEs, tedy s tím jak klesal příjem státu ze státem vlastněných firem, klesalo i množství vynakládaných prostředků státem na investiční projekty státních korporací. Bankovní sektor se zaměřoval zejména na krátkodobé financování obchodní činnosti nebo na financování investičních projektů soukromých firem. Proto státní firmy měly nouzi o dostatek investičních prostředků pro svůj rozvoj.
40
JSC – Joint-stock companies/corporations; LLC – Limited liability companies
42
Graf 7 Ziskovost SOEs [v % HDP] 16
Ziskovost SOEs [% HDP]
14 12 10 8 6 4 2
2004
2002
2000
1998
1996
1994
1992
1990
1988
1986
1984
1982
1980
1978
0
Zdroj: Naughton, B.; The Chinese Economy; vlastní zpracování Ačkoliv SOEs pomohla státní intervence a došlo ke zpřístupnění investičních prostředků i pro SOEs, byl tím odložen problém rentability těchto společností a riziko přeneseno na banky. Což se projevilo právě v roce 1997 (a v letech následujících), kdy asijská bankovní krize způsobila problémy s likviditou, mnoho čínských bank kvůli druhotné platební neschopnosti a nevhodným
úvěrům
firem
(získaných
většinou
na
základě
korupce)
zkrachovalo. Nehledě na to, že mnoho úvěrů nebylo dle původní deklarace použito k investičním projektům ale pouze pro udržení firmy při životě o dalších pár měsíců. Stát v této situaci reagoval tím, že bankám se za některé špatné úvěry zaručil a poskytl jim finanční vypořádání v hodnotě špatných úvěrů a tyto úvěry byly odprodány státu. Skupiny státem vlastněných podniků přežívající pouze za pomoci špatných úvěrů, resp. úvěrů, z kterých byla financována pouze jejich provozní činnost jinak ztrátového podniku byly postupně od druhé vlny reforem zavírány. V polovině 90. let bylo aktivních ještě okolo 120 tis. SOEs, avšak již v roce 2004 to bylo „pouhých“ 31750 státem vlastněných firem41.
41
Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth; Str. 313
43
5.5
Přístup firem k inovacím Všeobecně řečeno firmy v socialistických ekonomikách mají malou
motivaci pro investování do nových technologií a malou motivaci do zvyšování efektivity. Ačkoliv jak dokazuje Jefferson, Rawski a Yuxin ve svém článku „dlouhodobá tendence inovativního přístupu je u státních podniků (nejen však – ale i u kolektivně vlastněných podniků a township a village enterprises) rostoucí“42. Státní podniky na čínském trhu byly motivovány narůstajícím konkurenčním prostředím a posilující rolí podniků se zahraniční majetkovou účastí, u kterých je tlak na inovace a snižování nákladů daleko silnější než u státních či kolektivně vlastněných podniků. Ačkoliv i nadále můžeme vidět některé odlišnosti mezi jednotlivými obchodními firmami. Village a township enterprises mají na první pohled daleko pozitivnější přístup k inovacím a novým technologiím v porovnání se SOEs, avšak výnosnost z těchto investic je vyšší u státem vlastněných podniků. Ze situace na čínském trhu je možné vysledovat, že státní sektor, ačkoliv to nebývá pravidelně zvykem, inovuje a přizpůsobuje se tržnímu prostředí. Po nástupu zahraničních firem a zahraničních produktů jsou tyto podniky silně motivovány udržet s nimi krok, a to nelze jinak, než s dostatečnými a dostatečně efektivními investicemi do snižování nákladů, rozvoje technologií a výrobních postupů. S inovacemi úzce souvisí téma investic. Za poslední dekádu je vidět zřetelný trend přesunu investic od státních fondů k investicím ze soukromého sektoru především ve formě přímých zahraničních investic (FDI – foreign direct investment). Význam FDI je především v tom, že v centrálně plánovaném hospodářství pomáhají alokovat zdroje pro nejproduktivnější obory a především jsou tyto zdroje alokovány tržním principem na tržně-centrálně plánovanou ekonomiku.
42
Jefferson, G. H., Rawski, T. G., Yuxin, Z.; Innovation and Reform in China’s Industrial Enterprises; Enterprise Reform in China: Ownership, Transition, and Performance
44
5.6
Vlastnická práva v průmyslu V Číně docházelo k postupné transformaci vlastnických práv. V praxi to
vypadalo tak, že v podnicích byly prodávány malé a minoritní podíly namísto velkoprodejů a rozprodávání státního majetku – tedy žádná privatizace ve středoevropském měřítku např. po vzoru Česka. Toto je například jedna z otázek, na které se nikdy neshodnou dva souputníci Václav Klaus a Joseph Stiglitz. Největší čínské korporace byly změněny na joint stock companies kde si čínská vláda udržovala majoritní podíly. Rozdílné byly i přístupy k řízení různých forem podnikání. Zatímco u řídících pracovníků místních podniků – většinou na úrovni TVEs, měly pouze omezené povinnosti. Jejich primárními cíly bylo profitovat a daněmi z příjmů plnit místní pokladnu. Na rozdíl od státem vlastněných podniků, kde i management byl zodpovědný za řízení sociálních služeb (sociální sítě) jako např. ubytování pro zaměstnance. 5.7
Pracovní trh Hlavní instituce zabývající se kontrolou a stanovováním především
platebních podmínek v průmyslu jsou Centrální pracovní úřad (Central Labor Bureau) v Pekingu, místní pracovní úřady (Local Labor Bureau) v provinciích a zaměstnavatelé. Samozřejmě, největší roli hraje zaměstnavatel ve státních firmách, kde management je především v tomto ohledu prodlouženou rukou vlády a strany. Centrální pracovní úřad v Pekingu se zabývá zaměstnaností na makroekonomické úrovni a to především v oblasti stanovování pevných mezd za účelem regulace spotřeby a regulace zaměstnanosti. Místní pracovní úřad v Pekingu poté přerozděluje mzdové prostředky jednotlivým lokálním pracovním úřadům, které se starají o přesun těchto peněz v rámci jejich regionu do společností. Státní podniky mají jednu významnou funkci. U státních podniků je obvyklé, že zajišťují další služby pro své zaměstnance. Tato povinnost se vztahuje tedy pouze na čistě státní podniky nikoliv však na podniky v kolektivním vlastnictví a joint ventures. Státní podniky často poskytují ubytování, a to nejen pro samotné pracovníky, ale pro celé jejich rodiny, dále
45
hradí zdravotní péči nebo vzdělání – jak vzdělání dětí tak i další kvalifikaci zaměstnance. Co se flexibility jednotlivých forem podnikání týče, státní podniky podléhají nejtvrdší regulaci a omezením. Jedná se především o centrálně stanovované platové ohodnocení, úroveň zaměstnanosti a zaměstnanecké bonusy. I když, jak už bylo zmíněno výše, určitou roli hrají v tomto i lokální vlády. V mnoha těchto regulačních oblastech vztahujících se na státní podniky mají soukromé podniky velkou konkurenční výhodu. Zaměstnávání pracovníků je součástí pracovního práva a cílem je chránit práva pracovníků, definovat vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a určovat práva a povinnosti obou stran z těchto vztahů vyplývající. Nedílnou součástí je i státní sociální politika, která se snaží garantovat určitý minimální životní standard pro pokud možno všechny své obyvatele. V Číně a podobných zemích jsou vlády na cestě hledání správného poměru mezi ochrannou práv zaměstnanců a ochranou pravidel volného liberálního pracovního trhu, který umožňuje flexibilní reakce na ekonomickou situaci a situaci na trhu práce. Jak uvádějí autoři Doing Business43: „Především v rozvíjejících se zemích, regulační úřady chybují a směřují k jednomu z extrémů (buď k nadměrné ochraně zaměstnance anebo maximálním pravomocím a liberalizaci pracovního trhu – pozn. autora), a tak iniciují odchod jak zaměstnavatelů tak i zaměstnanců do neformálního/šedého sektoru. Analýzy z mnoha zemí dokazují, že zatímco regulace pracovního trhu všeobecně zvyšuje majetek (příp. životní úroveň – pozn. autora) a mzdy zaměstnaných pracovníků, přílišně přísná regulace může mít za následek nežádoucí vedlejší efekty. Především menší ochotu vytvářet nová pracovní místa, vedle toho vede k udržování menších podniků a zároveň k menším investicím do výzkumu a vývoje a způsobuje i prodlužování doby nezaměstnanosti a zastarávání dovedností a znalostí. Všechny tyto faktory ve svém důsledku mohou vést k omezení růstu produktivity.“ 43
Doing Business; “In developing countries especially, regulators often err to one extreme, pushing employers and workers into the informal sector. Analysis across economies shows that while employment regulation generally increases the tenure and wages of incumbent workers, overly rigid regulations may have undesirable side effects. These include less job creation, smaller company size, less investment in research and development, and longer spells of unemployment and thus the obsolescence of skills, all of which may reduce productivity growth“; Str. 16
46
Čínský pracovní trh se v současné době střetává s několika zásadními problémy. Vypovědět zaměstnanci smlouvu je téměř nemožné, resp. výpověď s sebou nese neúměrné náklady pro podnik a to odstupné ve výši 91 týdenních platů44. I v nejsocialističtějších státech Evropy jako je Švédsko nebo Finsko tato náhrada dosahuje dle délky zaměstnaneckého poměru maximálně 6 měsíců. Tento vysoký náklad na propuštění zaměstnance zvyšuje značně rigiditu čínského pracovního trhu a snižuje jeho, v době růstu tolik potřebnou flexibilitu. Dalším problémem je přezaměstnanost především v zemědělství a v SOEs. Dle údajů z roku 2003 se jedná o přibližně 150 milionů lidí zaměstnaných v zemědělství a asi 10 milionů lidí ve státem vlastněných podnicích45. Ačkoliv postupující trend růstu sektoru služeb působí spolu s restrukturalizací státních podniků na přechod těchto zaměstnanců především do sektoru služeb (a to převážně
ve
východních
provinciích).
Velkým
omezujícím
faktorem
zaměstnávání současných nezaměstnaných je úroveň jejich vzdělání. Ve východních provinciích je kvalita vzdělání na relativně dobré úrovni s výší analfabetismu max. 5 %, avšak v západních převážně zemědělských oblastech dosahuje analfabetismus více jak 15 procent a technického vzdělání se obyvatelům v těchto oblastech mnoho nedostává. 5.8
Daně a daňový systém Doing Business každoročně zjišťuje celkovou daňovou zátěž, tedy
všechny daně placené podniky a vyhodnocuje vhodnost dané země právě pro provozování podniku. Celková daňová zátěž pro podniky představuje v roce 2008 hodnotu 79,9 procenta (počítáno ze zisku), což znamená zlepšení oproti roku předešlému o 1,3 procenta. Což ve skutečnosti není moc optimistické číslo a ani podstatné. Podstatnější je však změna legislativy, která přispěla ke snížení času potřebného na vyplnění a vyřízení veškerých daňových povinností. Došlo ke snížení z 872 na 504 hodin (o 368 hodin méně), které musí být stráveny vyplňováním daňových přiznání, požadavků na vrácení daní a jiných dokumentů vztahujících se k DPH, obchodní dani nebo například k odvodům daní za zaměstnance. Čína si plně uvědomuje, že nadměrná byrokratická zátěž je nejen velice nákladná pro státní aparát, který musí na vybírání daní dohlížet 44 45
Doing Business; Tab. str. 19 Brooks, Tao: Strana 3 (IMF WP)
47
a výběr kontrolovat, ale je velice nákladná i pro podniky, které musí vynaložit vlastní prostředky na odborníky, kteří jim dané daňové dokumenty zpracují. Nehledě na to, že firmy ještě většinou vynakládají další a další prostředky na optimalizaci daní anebo některé tyto daně, pokud jsou z jejich subjektivného pohledu moc vysoké, raději neplatí vůbec. Tab. 3 Daně a celková daňová zátěž v Číně DOING
DOING
DOING
BUSINESS
BUSINESS
BUSINESS
2007
2008
2009
872
872
504
80,7
81,2
79,9
35
35
9
Čas (v hodinách) Daňová zátěž (v % ze zisku) Počet plateb
Zdroj: Doing Business, vlastní zpracování DPH je v současné době v Číně pro všechno zboží na výši 17 %. Privátní firmy bez účetnictví odvádějí daň 6 % z hrubého zisku, u všech SOEs, TVEs a soukromých společností je daň ze zisku na úrovni 33 %. 5.9
Podmínky podnikání v Číně Problémy, kterým jsou vystaveni podnikatelé v čínském ekonomickém
prostředí souvisí především s přebujelou administrativou, byrokracií, a mocí jednotlivých úředníků. Všechna obchodní omezení v podobě různých povolení, nutných kontrol ze strany státních orgánů, výrobních kvót či cenové politiky dávají úředníkům do rukou silný nástroj, jak si při jejich nízkém platu za přimhouření oka, nebo i za povolení, která jsou tak jako tak z titulu své funkce povinni vydat každému kdo splní předem stanovená kritéria, přivydělat resp. tímto požádat o úplatek za vykonání služby.
48
Již v dobách vládnutí Mao Ce Tunga bylo morální povinností každé veřejně činné osoby „zasvětit život veřejným zájmům a zbavit se sobectví“ a „sloužit lidu“46. Jak již bylo řečeno v první části této práce, tak i naznačeno autory Doing Business in China je zmiňována důležitost jednoduchých a efektivních pravidel zakládání podniků a podnikání. Každé ztížení podmínek při zakládání podniků, každé razítko navíc, které není nezbytně nutné, každý střet podnikatele s vykonavatelem regulace vytváří korupční příležitosti. A ty jsou problémem především v rozvíjejících se státech mezi které patří i Čína. V následující tabulce uvádíme nejdůležitější ukazatele dle Doing Business, jak funguje podnikatelské prostředí, jaké jsou náklady ať už finanční nebo časové pro splnění určitého kritéria. Poté následuje výčet vybraných ukazatelů a činností, se kterými se může podnikatelský subjekt nově vstupující na čínský trh setkat. V následujícím textu jsou zmíněny pouze některé, v rámci této práce dřive ještě nezmíněné ukazatele. Tab. 4 Důležité ukazatele ovlivňující podnikatelské prostředí v Číně UKAZATEL
KRITÉRIUM
HODNOTA
Počet úkonů
14
Doba trvání
40
Začátek podnikání Náklady (% HNP per capita) Získání stavebního povolení
Zaměstnávání pracovníků
Počet úkonů
37
Doba trvání
336
Náklady na výpověď (počet týdnů odstupného)
Registrace nemovitosti
4
Doba trvání
29
(v % ceny nemovitosti)
46
Počet plateb
Sun, Y.; Corruption and Market in Contemporary China; Str. 175
49
91
Počet úkonů
Náklady
Daně
8,4
3,2 9
Doba (časový náklad v hodinách) Daň ze zisku (%) Daň ze mzdy a odvody za zaměstnance(%)
504
12
58,9
Ostatní daně (%)
9
Celková daňová zátěž (%)
79,9
Čas (roky)
1,7
Uzavírání podniku
Náklady (v % z majetku)
22
Zdroj: Doing Business, vlastní zpracování STAVEBNICTVÍ: Stavební společnosti, které chtějí naplňovat svůj účel podnikání legálně, musí projít dlouhou a nákladnou cestu, než tak budou moci vůbec učinit. Samotné založení podniku je pouze začátek celého procesu, ve kterém však firma ještě není oprávněna stavět. Na stavební odvětví se vztahuje mnoho regulačních omezení a nutné certifikace, které podléhají pravidelnému státnímu dohledu a kontrole. Nutností je připojení k sítím, avšak jakékoliv osvědčení ze strany kontrolního orgánu stojí drahocenný čas, který často bývá zkracován úplatky. Anebo tyto kontroly nejsou prováděny vůbec a před stavebními firmami se otevírá prostor pro využívání méně kvalitních materiálů, horší kvality zpracování nebo případně dochází k zanedbávání pravidel ochrany pracovníků apod. Většina z těchto kontrol, licencí a certifikátů stojí stavební firmy peníze, proto mnohdy dochází ke skutečnosti, že firmy o tyto licence a certifikáty ani nežádají a podnikají načerno. NEMOVITOSTI: Soukromé vlastnictví nemovitostí a jejich svobodný převod na jiné subjekty patří k základním právům ve všech vyspělých zemích. Nejinak by tomu mělo být i v zemích rozvíjejících se včetně Číny. Nejen v rozvinutých tržních ekonomikách ale i v rozvíjejících se zemích má vlastnictví nemovitostí v podobě pozemků a budov podstatný vliv na získání úvěrů od bankovních institucí. V případě žádosti o úvěrování totiž slouží nemovitosti jako vhodná zástava za poskytnutý úvěr. Toto je klíčový fakt, který si musí uvědomit
50
každá vláda a poskytnout svoji součinnost na tvorbě vhodné legislativy pro podporu vlastnických práv a k uvolnění nemovitostního trhu, který ve svém důsledku podpoří investiční možnosti podniků. V říjnu 2007 Čína reformovala své zákony o nemovitém majetku a umožnila tím možnost zajišťování bankovních úvěrů majetkem společností, které tak mají nyní jednodušší přístup k penězům pro financování své expanze. V roce 2009 jsou očekávané náklady na převod nemovitosti ve výši 3,2 procent z ceny nemovitosti, což znamená pozitivní posun oproti letům 2007 a 2008 o 0,4 procenta. Tyto náklady zahrnují veškeré poplatky, kolky, převodní daně a certifikáty nutné k převodu nemovitosti. Převod nemovitosti je uskutečněn ve čtyřech krocích během 29 dnů, čímž se Čína řadí celosvětově na dobré 30. místo. ZÍSKÁNÍ ÚVĚRU: Jak již bylo zmíněno výše, pro fungování ekonomiky a podporu podnikatelského prostředí je nezbytným předpokladem fungující peněžní trh s možností získat úvěr na investiční projekty a rozvoj podniku. Nutností je však zavedení do praxe a používání úvěrového registru, který za 1) chrání úvěrové/bankovní instituce (tedy věřitele) a za 2) usnadňuje žadateli (dlužníkovi)
přístup
k úvěrovým
penězům.
Úvěrový
registr
zaručuje
transparentnost pro obě strany tím, že věřitel má možnost ověřit si úvěrovou historii žadatele a žadatel zase na druhou stranu může prokázat schopnost dostát svým závazkům a není nucen kvůli získání úvěru podplácet pracovníky úvěrových institucí. Úvěrový registr je v Číně teprve v počátcích. V současné době zahrnuje informace o asi 58 % dospělé populace a to ještě o dva roky dříve obsahoval informace pouze o 10 % populace. PRÁVNÍ
PROSTŘEDÍ:
Kvalitní
právní
prostředí
je
jedním
z nejdůležitějších předpokladů pro rozvoj stávajících podniků a příchod podniků nových, alespoň co se rozvíjejících zemí týče. V zemích, kde společnosti postrádají právní ochranu, vymahatelnost práva je na mizerné úrovni, jsou potenciální investoři vystaveni vysokému riziku, že jejich investice a jejich kapitál nebude dostatečně ochráněn proti zneužití a nebude možné bez kvalitního právního prostředí prosadit a ochránit svá práva. Jmenujme jednu z důležitých oblastí, kterou je potřeba chránit a tou je ochrana minoritních
51
akcionářů před svévolí majoritních akcionářů. Minoritní akcionáři jsou nedílnou součástí finančních trhů a umožňují firmám financování svých investičních projektů bez nutnosti žádat o bankovní úvěr. Mnohdy je emise nových akcií jedinou možností firmy, jak získat dodatečný kapitál. Kvalitní právní prostředí se týká také ochrany věřitelů a dlužníků. Součástí vyspělého právního prostředí musí být legislativa vymezující bankroty a následné vypořádání věřitelů. A to nejen ve vztahu krachující firma – zaměstnanec, ale i mezi krachující firmou a obchodními partnery jako jsou dodavatelé, odběratelé a jiné zájmové skupiny a stakeholders. Umožnit firmám bezproblémové uzavření podniku a vypořádání se s věřiteli patří mezi základní faktory úspěšné ekonomiky. Produkční faktory mohou být tímto způsobem alokovány do mnohem efektivnějších použití. Čína udělala v tomto směru za poslední dva roky velký krok, kdy se jí podařilo snížit průměrnou dobu likvidace podniku z 2,4 na 1,7 roku. 5.10 Zajištění nekorupčního chování firem V závěrečné části zmíníme některá opatření, která mohou být firmami realizována kvůli co možná největšímu omezení korupčního jednání. Firemní etické standardy jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů kontroly a řízení chování zaměstnanců. Doporučení pro firmy migrující či rozšiřující svá pracovní místa i do oblastí s vyšším výskytem korupce, aby si zachovali čistou tvář, měli by se řídit etickým kodexem nebo několika pravidly (nehledě na to, že tato pravidla by měla být již dlouhodobým standardem v jejich mateřské zemi, tedy alespoň co se západních ekonomik týče). Mezi interními odděleními, která by neměla chybět, jsou především protikorupční oddělení v rámci controllingu. Firmy s dlouholetou tradicí kladou velký důraz na pozitivní image a firemní kulturu, která jakékoliv korupční jednání nestrpí Veškeré tyto interní etické kodexy musí zavazovat všechny pracovníky k dodržování právních předpisů, etického chování a jiných mravních pravidel a regulací podléhající nejen hostitelské zemi, ale i zemi domácí.
52
Kvůli zajištění transparentnosti firemního účetnictví, pokud to není primárně přikázáno zákonem, je vhodné využívat služeb renomovaných auditorských
firem
(i
přes
skandály
s Enronem
jsou
stále
zárukou
transparentnosti), která zajistí správnost účetních dat a hrají důležitou kontrolní a informativní roli směrem ke stakeholders.
53
6 ZÁVĚR V úvodu této práce jsme zpracovali problematiku korupce, jak z teoretické tak i praktické stránky. Vymezili jsme pojem korupce, formy, jakými se projevuje a jaké jsou subjekty korupčních vtahů. Nechyběla ani zmínka o organizacích zabývajících se měřením korupce, vytvářením plánů pro boj s korupcí a zmínili jsme také motivy, které většinu z těchto organizací motivují k tvorbě takovýchto protikorupčních opatření. Dále jsme uvedli oblasti, ve kterých se korupce vyskytuje nejčastěji a to především s ohledem na téma této práce, na Čínu a její podnikatelské prostředí. Nedílnou součástí bylo zanalyzování, jakým způsobem, v jakých sektorech a při kterých příležitostech dochází ke korupčnímu chování. Identifikovatelné problémy jsou především v případech, kdy jsou podnikající subjekty konfrontovány s regulačními, kontrolnímí a jinými složkami státu, které mají silnou pravomoc o „budoucnosti“ podniku rozhodovat. Zmíněna byla i souvislost mezi transformací post-socialistických evropských států a korupcí v komparaci s vývojem v Číně. Další části této práce byly věnovány hospodářskému vývoji a transformaci z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku založenou na tržních vazbách. To nám umožnilo pochopit a i nadále analyzovat souvislosti mezi hospodářským vývojem a korupcí. V této části byl taktéž nastíněn vývoj několika odvětví, která byla v závěrečné části rozpracována do podoby doporučení a současných stavů vztahujících se k podnikatelskému prostředí v Číně. Prováděli jsme srovnání několika zdrojů dat, pokud byla k dispozici a mohli jsme vidět i mnohé rozpory, kdy jednotliví odborníci nebo organizace se neshodnou při určování a zjišťování různých ekonomických ukazatelů. Vinu na tomto stavu však nese i Čína, která ne vždy je informačně otevřená a ochotná požadované informace poskytovat. Naším závěrem na základě zhodnocení všech kritérií a rizik je doporučení, zda podnikání v Číně otevřít anebo odložit na pozdější dobu. Pokud pomineme nerelevantní otázku jazykové bariéry, střetáváme se s běžnými problémy, ne nepodobnými tomuto druhu zemí – emerging markets.
54
Tyto trhy včetně Číny mají svá specifika v podobě silného vlivu státního aparátu, snaze úředníků o rent-seeking a dožadování se sic neveřejně „určitého promazávání soukolí“ v podobě ať už dárečků či výhod pro rodinné příslušníky nebo v podobě přímého transferu peněz. Korupce je problém, ale pokud se firma bude řídit striktními etickými pravidly a legislativou bez hledání „zadních vrátek“ má velkou šanci na tomto trhu s takto velkým potenciálem uspět. Číně se podařilo za poslední dekádu, co se podnikatelského prostředí týče, udělat mílové kroky kupředu. Byl snížen vliv státu, dle dat z Doing Business byly odstraněny mnohé zbytečné bariéry komplikující rozjezd či operativní fungování podniku na čínském trhu. Nejedná se pouze o náklady peněžního charakteru, ale i o dobu nutnou k vyřízení jednotlivých úkonů se založením podniku spojených. A v tomto ohledu Čína vychází vstříc podnikatelským subjektům a snaží se snižovat administrativní zátěž a zrychlovat povolovací procesy. Na základě informací zmíněných v této práci můžeme konstatovat, že Čína je v současné době jedním z trhů s největším podnikatelským potenciálem a nemáme pochybnosti o tom, že by tomu v horizontu deseti let mělo být jinak. Levná pracovní síla umožňuje konkurenceschopnou produkci, masivní investice jak státních agentur tak i soukromého kapitálu povedou k postupné transformaci z pouhé „manufaktury světa“ na zemi, která bude mít co říci v informačních technologiích, strojírenském průmyslu a jeho vývoji včetně automobilového průmyslu i v informačních a komunikačních službách. Pro podniky uvažující o vstupu na čínský trh by mělo být klíčové vyhledání strategického partnera, který zná dané prostředí a dokáže najít i vhodný dodavatelský a odběratelský řetězec. .
55
7 RESUMÉ Název práce: Podnikatelské prostředí a korupce v Číně/Entrepreneurial Environment and corruption in China Rok obhajoby: 2009 Vypracoval: David Hlušička Místo: Turnov
SHRNUTÍ: Tato práce vznikla syntézou několika významných fenoménů dnešní doby – Číny, korupce a ekonomiky, a proto nese název „Podnikatelské prostředí a korupce v Číně“. Naším zájmem studia a analýz bylo vyhodnocení vzájemných souvztažností mezi těmito fenomény. Práce je uvedena teoretickým vymezením korupce a definováním jednotlivých zainteresovaných subjektů. Dále zmiňujeme, jakou roli hrají organizace jako Transparency International, World Bank nebo OECD v boji proti korupci. V práci neopomíjíme zmínit jeden z hlavních důvodů snahy těchto organizací o boj proti korupci – jakožto jedni z největších investorů v rozvojových a rozvíjejících se zemích, chtějí mít tyto organizace přehled o tom, kam plynou jimi darované peníze a zda nejsou zneužívány. V navazující kapitole zmiňujeme výsledky hospodářské transformace z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní a uvádíme i přehled základních ekonomických ukazatelů. Z vývoje těchto ukazatelů můžeme částečně predikovat potenciál čínského hospodářství a jeho budoucí možnosti. V práci nechybí analýza faktorů ovlivňujícících podnikatelské prostředí a jejich vyhodnocením docházíme k závěru, zda Čínu jako potenciální prostor pro podnikání doporučit nebo nedoporučit.
56
SUMMARY: This thesis ensue from synthesis of several significant phenomenas present era – China, corruption and business, and that is why it is carrying title „Entrepreneurial Environment and Corruption in China“. Our interest of study and analysis was to evaluate reciprocal correlations among these phenomenas. This thesis introduces theoretical definition of corruption and single subjects in corruption involved. In the following we mention, what kind of role are playing organizations like Transparency International, World Bank or OECD in the fight against corruption. We do not forget to notice one of the main reasons for fighting against bribery and corruption – these organisations like one of the biggest investors in the underdeveloped and developing countries want to know, where are all the devoted funds going and whether they are abused or not. In the following chapter we mention results of economic transformation from centrally planned economy to market economy (economy based on market principles) and we show a summary of basic economic indicators. From development of these indicators we can partially predict a potential of chinese economy and its chances. We have analyzed factors which are affecting entrepreneurial environment and after evaluation we are deciding whether to recommend China as a potentially good place to set up an enterprise or not.
57
8 LITERATURA [1.]
Black, J.; A Dictionary of Economics, Second Edition; New York; 2002; Oxford University Press; ISBN 0-19-860767-9
[2.]
Brooks, R., Tao R.; China’s Labor Market Performance and Challenges; International Monetary Fund Working Paper WP/03/210; International Monetary Fund; 2003; dostupné online [http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2003/wp03210.pdf]
[3.]
China: Verordnete Harmonie, entffesselter Kapitalismus; Berlin; 2007; Le Monde diplomatique; ISSN 1864-3879; ISBN 978-3-937683-09-6
[4.]
Country Report - China; Freedom House; dostupné online [http://www.freedomhouse.org/uploads/ccr/country-7155-8.pdf]
[5.]
Doing Business 2009: Country profile for China; Washington; 2008; The International Bank for Reconstruction and Development / The World Bank; ISBN 978-0-8213-7609-6
[6.]
Doing Business in China 2008; Beijing; 2008; Social Sciences Academic Press; ISBN 978-7-5097-0142-3
[7.]
Herr, H., Tober, S.; Explaining the difference in the economic development of countries in transition; Česká národní banka: institut ekonomie WP No. 85; Prague; 1998; Česká národní banka
[8.]
Jefferson, H.; Singh, I.; Enterprise Reform in China: Ownership, Transition, and Performance; A Worldbank Research Publication; 1999; Oxford University Press; ISBN 0-19-521120-0
[9.]
McClean, I.; McMillan, A.; The Concise Oxford Dictionary of Politics; New York; 2003; Oxford University Press; ISBN 0-19-280276-3
[10.]
National Integrity System – Country Study Report: China 2006; Transparency International; dostupné online [www.transparency.org/content/download/12696/125523/file/China_nis_2 006 .pdf]
[11.]
Naughton, B.; The Chinese Economy: Transition and Growth; London; 2007; MIT Press; ISBN 978-0-262-14095-9
[12.]
No Longer Business as Usual: Fighting Bribery and Corruption; Paris; 2001; OECD; ISBN 978-92-64-17660-7
58
[13.]
Parduba, M.; Korupcia ako ekonomický fenomén; Acta Oeconomica Pragensia – Excelentní studentské odborné práce; Praha; 2003; Oeconomica; ISSN 0572 – 3043
[14.]
Pei, M.; Corruption Threatens China’s Future; Washington; 2007; Carnegie Endowment for International Peace; dostupné online [http://www.carnegieendowment.org/files/pb55_pei_china_corruption_fin al.pdf]
[15.]
Sixta, J.; Jak napsat a obhájit bakalářskou práci; Mladá boleslav; 2004; ŠkodaAuto Vysoká škola; ISBN 80-239-4117-8
[16.]
Stiglitz, J. E.; Jiná cesta k trhu: Hledání alternativy k současné podobě globalizace; Praha; 2003; Prostor; ISBN 80-7260-095-8
[17.]
Sun, Y.; Corruption and Market in Contemporary China; Ithaca; 2004; Cornell University Press; ISBN 0-8014-8942-3
[18.]
Volejníková, J.; Korupce v ekonomické teorii a praxi; Praha; 2007; Profess Consulting; ISBN 978 80-7259-055-1
[19.]
Znamenáček, M.; Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva; Praha; 1996; Vysoká škola ekonomická; ISBN 80-7079-847-5
59
9 INTERNETOVÉ ZDROJE VŠEOBECNÝCH INFORMACÍ [20.]
BBC: China; dostupné online [www.bbc.co.uk/topics/china]
[21.]
Business Environment Snapshot; World Bank; dostupné online [http://rru.worldbank.org/BESnapshots/China/default.aspx]
[22.]
Carnegie Endowment; dostupné online [http://www.carnegieendowment.org]
[23.]
Doing business; dostupné online [http://www.doingbusiness.org/ExploreEconomies/?economyid=42]
[24.]
Economist.com; dostupné online [http://www.economist.com]
[25.]
Financial Times; dostupné online [http://www.ft.com]
[26.]
Guardian.co.uk; dostupné online [http://www.guardian.co.uk]
[27.]
Human Development Reports; dostupné online [http://hdrstats.undp.org/2008/countries/country_fact_sheets/cty_fs_CHN .html]
[28.]
International Monetary Fund; dostupné online [http://www.imf.org]
[29.]
Le Monde diplomatique; dostupné online [http://mondediplo.com]
[30.]
National Bureau of Statistics of China; dostupné online [http://www.stats.gov.cn/enGliSH/]
[31.]
OECD; dostupné online [http://www.oecd.org]
[32.]
The People’s Bank of China; dostupné online [http://www.pbc.gov.cn/english]
[33.]
The World Bank; dostupné online [http://www.worldbank.org]
[34.]
Transparency International; dostupné online [http://www.transparency.org]
60
10 POUŽITÉ ZKRATKY A VYSVĚTLIVKY CPE – Centrálně plánovaná ekonomika CPI – Consumer price index – index spotřebitelských cen ČLR – Čínská lidová republika Dual Track System – Systém dvojích cen JSC – Joint stock company LLC – Limited liability company OECD – Organization for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) PBC – The People’s Bank of China PRC – People’s Republic of China (Čínská lidová republika) SOE/SOEs – State owned enterprise/enterprises (Státem vlastněné podniky) TE – Tržní ekonomika TVE/TVEs – Town and Village enterprise/enterprises (Městské a vesnické společnosti – podniky v kolektivním vlastnictví)
61
11 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Důležité články z OECD Convention on Combating Bribery of Foreign Public Officials in International Business Transactions .............. 12 Tab. 2 Klasifikace čínských podniků dle typu vlastnictví........................... 38 Tab. 3 Daně a celková daňová zátěž v Číně ................................................. 48 Tab. 4 Důležité ukazatele ovlivňující podnikatelské prostředí v Číně ....... 49
62
12 SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Vývoj růstu HDP 1980 – 2008 [v %] ................................................... 29 Graf 2 Příliv přímých investic 1982 – 2007 [v Mld. USD] ............................. 30 Graf 3 Vývoj exportu 1994 - 2007 [v Mld. USD, v % HDP] ........................... 31 Graf 4 Vývoj importu 1994 - 2007 [v Mld. USD, v % HDP] ........................... 32 Graf 7 Vývoj obchodní bilance 1980 – 2008 [v Mld. USD, v % HDP] .......... 33 Graf 6 Vývoj míry inflace 1980 - 2008 [v %].................................................. 36 Graf 8 Ziskovost SOEs [v % HDP] ................................................................ 43
63
