MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA PSYCHOLOGIE
Bakalářská práce obor psychologie
IMPLICITNÍ A EXPLICITNÍ RASISMUS VŮČI ROMSKÉMU ETNIKU V KONTEXTU POTŘEBY KOGNITIVNÍHO UZAVŘENÍ, ORIENTACE NA SOCIÁLNÍ DOMINANCI A VÍRY VE SPRAVEDLIVÝ SVĚT
Vypracovala: Ludmila Kašpárková
Vedoucí práce: Mgr. Jan Širůček, Ph.D.
Brno 2013
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny informační zdroje uvedla v seznamu literatury. Ludmila Kašpárková
Každý člověk má ve svých vzpomínkách věci, které neodhaluje každému, jen přátelům. Má i takové, které neodhaluje ani přátelům, jen sobě samému, a to ještě jako tajnost. Ale má konečně takové, které se bojí odhalit i sám před sebou, a každý slušný člověk takových věcí najde dost a dost. F. M. Dostojevskij, Zápisky z podzemí (1997, str. 39)
Děkuji Mgr. Janu Širůčkovi, PhD. za přátelský přístup při vedení práce, Ing. Karlu Holomkovi, Josefovi Přehnalovi a Mgr. Daliborovi Bakalovi za pomoc při kontaktování romských respondentů, všem respondentům za ochotnou účast ve výzkumu, Setovi za všestrannou podporu a v neposlední řadě rodině za trpělivost a láskyplné zázemí.
Obsah Úvod.................................................................................................................................................................................................. 7 1
Postoje ................................................................................................................................................................................... 9 1.1
Definice postojů........................................................................................................................................................ 9
1.2
Funkce postojů.......................................................................................................................................................... 9
1.3
Vlastnosti postojů ................................................................................................................................................. 10
1.4
Implicitní a explicitní postoje .......................................................................................................................... 10
1.4.1
Měření implicitních a explicitních postojů ....................................................................................... 11
1.4.2
Vztah implicitních a explicitních postojů .......................................................................................... 12
1.5
Postoje a kultura ................................................................................................................................................... 13
1.5.1
Postoje minority .......................................................................................................................................... 13
2
Stereotypy a předsudky............................................................................................................................................... 15
3
Rasismus ............................................................................................................................................................................ 16
4
5
6
7
8
3.1
Tradiční rasismus ................................................................................................................................................. 16
3.2
Novodobý rasismus ............................................................................................................................................. 16
3.3
Od biologického rasismu k rovnostářství ................................................................................................... 17
3.4
Laické pojetí rasismu .......................................................................................................................................... 17
Autoritářství ..................................................................................................................................................................... 19 4.1
Originální teorie autoritářské osobnosti .................................................................................................... 19
4.2
Pravicové autoritářství (Right-Wing Authoritarianism)...................................................................... 20
4.3
Orientace na sociální dominanci (Social Dominance Orientation) ................................................. 20
4.4
Autoritářství a rasismus ................................................................................................................................... 21
Potřeba kognitivního uzavření (Need for Cognitive Closure) ..................................................................... 23 5.1
Popis konstruktu NCC ......................................................................................................................................... 23
5.2
NCC a rasismus ...................................................................................................................................................... 24
Víra ve spravedlivý svět (Belief in a Just World)............................................................................................... 25 6.1
Popis konstruktu BJW ......................................................................................................................................... 25
6.2
BJW a autoritářství ............................................................................................................................................... 26
Cíl výzkumu a výzkumné hypotézy ........................................................................................................................ 27 7.1
Vztah implicitního a explicitního rasismu vůči romskému etniku u majoritní populace ...... 27
7.2
Implicitní rasismus vůči vlastní skupině u romské populace ............................................................ 27
7.3
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu NCC ...................................................................................... 28
7.4
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu SDO ...................................................................................... 28
7.5
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu BJW ...................................................................................... 29
Metoda ................................................................................................................................................................................ 30
8.1
Výzkumný soubor................................................................................................................................................. 30
8.1.1
Výběr vzorku................................................................................................................................................. 30
8.1.2
Popis výzkumného souboru ................................................................................................................... 30
8.2
Výzkumný postup ................................................................................................................................................. 31
8.3
Použité metody ...................................................................................................................................................... 32
8.3.1
Škála potřeby kognitivního uzavření (Need for Cognitive Closure Scale) .......................... 32
8.3.2
Škála orientace na sociální dominanci (Social Dominance Orientation Scale) ................. 33
8.3.3
Škála obecné víry ve spravedlivý svět (General Belief in a Just World Scale) ................... 33
8.3.4
Škála moderního rasismu (Modern Racism Scale) ....................................................................... 33
8.3.5
Škála očividného a skrytého rasismu (Blatant and Subtle Racism Scale) ........................... 34
8.3.6
Implicitní asociační test (Implicit Association Test) .................................................................... 34
8.4 9
Způsob zpracování dat ....................................................................................................................................... 38
Výsledky ............................................................................................................................................................................. 39 9.1
Popisné charakteristiky ..................................................................................................................................... 39
9.2
Výsledky testování hypotéz.............................................................................................................................. 39
10
Diskuze .......................................................................................................................................................................... 43
10.1
Vztah implicitního a explicitního rasismu .................................................................................................. 43
10.2
Implicitní rasismus vůči romskému etniku u romské populace ....................................................... 45
10.3
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu NCC ...................................................................................... 46
10.4
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu SDO ...................................................................................... 46
10.5
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu BJW ...................................................................................... 47
10.6
Omezení výzkumu a doporučení pro další výzkum ............................................................................... 48
Literatura .................................................................................................................................................................................... 50 Přílohy .......................................................................................................................................................................................... 55 Příloha č. 1: Použité dotazníky ...................................................................................................................................... 55 Majorita .............................................................................................................................................................................. 55 Romové ............................................................................................................................................................................... 58 Příloha č. 2: Podnětový materiál IAT - fotky dětí ................................................................................................... 60 Majorita .............................................................................................................................................................................. 60 Romové ............................................................................................................................................................................... 60
Úvod Podle průzkumu Střediska empirických výzkumů (STEM) z konce loňského roku většina (71 %) české populace zaujímá vůči Romům negativní postoj. Třetina (34 %) dotázaných občanů vyjádřila k Romům mírně odmítavý vztah, čtvrtina (26 %) připustila vztah jednoznačně odmítavý a desetina dotázaných dokonce uvedla, že k Romům pociťuje odpor. Pouze 5 % lidí popsalo svůj vztah k Romům jako dobrý nebo velmi dobrý, 20 % k nim má stejný vztah jako k ostatním lidem a 5 % lidí jsou Romové lhostejní a nemají k nim vztah žádný (STEM, 2012). Romové jsou v České republice jednou z nejpočetnějších etnických minorit a předsudky vůči nim představují významný problém. Rasismus nabývající různých podob od diskriminace na pracovišti po rasově motivované násilné činy vychází z dlouhé historické tradice. Romové u nás byli diskriminováni a nuceni k migraci už československou vládou, později byli systematicky vyhlazováni nacisty. I přes probíhající snahy o zlepšení postavení romských občanů v naší společnosti je situace zvláště v sociálně vyloučených regionech České republiky v posledních letech napjatá. Příkladem toho jsou rozsáhlé nepokoje a rasisticky motivované akce vůči romské minoritě, které se odehrály na Šluknovsku v roce 2011. Česká republika byla v roce 1993 založena jako typicky národnostní stát (Nedomová & Kostelecký, 1997) a, ačkoli v naší společnosti kulturní heterogenita v posledních dvaceti letech roste, stále se ve srovnání se Spojenými státy americkými, kde velká část psychologických výzkumů probíhá, jedná o kulturně homogenní prostředí. Je proto na místě ověřit, zda jsou poznatky získané studiem vysoce heterogenní populace relevantní i pro kulturní prostředí České republiky, a přispět tak k lepšímu porozumění rasismu u nás. Tématem této bakalářské práce je popis kognitivních dispozic stojících v pozadí rasistických postojů a předsudků. Cílem je popsat implicitní a explicitní rasismus vůči romskému etniku v kontextu potřeby kognitivního uzavření (Need for Closure, NCC), orientace na sociální dominanci (Social Dominance Orientation, SDO) a obecné víry ve spravedlivý svět (General Belief in a Just World, BJW), a to na základě výzkumu jak u majoritní, tak romské populace. Bakalářskou práci tvoří celkem 10 kapitol. V teoretickém úvodu jsou definovány a popsány (1) postoje, (2) stereotypy a předsudky a (3) různé formy rasismu, navazuje popis konstruktů,
7
jejichž souvislost s rasismem bude v empirické části zkoumána: (4) autoritářství, resp. orientace na sociální dominanci, (5) potřeby kognitivního uzavření a (6) víry ve spravedlivý svět. Následuje empirická část, v níž jsou prezentovány (7) cíl výzkumu a výzkumné hypotézy, (8) metoda a (9) výsledky. Závěrečnou kapitolu (10) tvoří diskuze o výsledcích výzkumu v kontextu dříve popsané teorie.
8
1
Postoje Postoje budou nejdříve definovány, následuje stručný popis jejich funkcí a vlastností
významných pro pochopení podstaty rasismu. Rozlišeny budou implicitní a explicitní postoje, popsáno jejich měření a vzájemný vztah. V závěru kapitoly bude pozornost věnována zakotvení postojů v kultuře.
1.1
Definice postojů Podle Allporta (1979) jsou postoje nejvýznamnějším a nejnezbytnějším konceptem sociální
psychologie. Existuje množství definicí, např. Wood (2000) postoje definuje jako subjektivní tendence hodnotit objekty příznivě anebo nepříznivě. Rozlišujeme emoční, kognitivní a konativní složku postojů (Olson & Zanna, 1993). Objektem postojů mohou být jednotlivci (např. vlastní osoba), skupiny lidí (např. etnikum), kontroverzní témata (např. potraty) i jednotlivé předměty (např. boty). Od hodnot (např. svoboda) se postoje odlišují důležitostí, která jim je připisována - objekty pozitivních postojů nemusí nutně představovat základní životní principy (Maio & Olson, 1998).
1.2
Funkce postojů V sociálním světě postoje plní čtyři základní funkce: (1) poznávací - schopnost postoje shrnout
informace o jeho objektu, (2) utilitární - maximalizace „odměn“ a minimalizace „trestů“ ze strany objektu postoje, (3) hodnotově-expresivní - vyjádření sebepojetí a individuálních hodnot a (4) ego-defenzivní - chránící self-esteem (Katz, 1960). Každý jednotlivý postoj může plnit jednu i více z těchto čtyř funkcí. Např. negativní postoj vůči romskému etniku může plnit funkci poznávací v tom smyslu, že člověku pomáhá organizovat svět kolem do jasných kategorií a usnadňuje orientaci v něm tím, že držitel postoje všechny Romy předem pokládá za špatné. Funkci utilitární může naplňovat tehdy, pokud člověk v přítomnosti Romů věnuje zvýšenou pozornost osobnímu majetku a snižuje tak šanci, že bude okraden (ať už od některého z Romů nebo člena majority). Hodnotově-expresivní funkci může negativní postoj vůči Romům naplňovat pro člověka silně nacionálně smýšlejícího, který tímto naplňuje potřebu sebevyjádření. Ego-defenzivní funkci pak plní např. pro toho, kdo sám vnitřně pochybuje o svém 9
přínosu společnosti. Tím, že poukazuje na „příživnictví“ Romů, se může chránit před uvědoměním nepříjemné pravdy o vlastní osobě.
1.3
Vlastnosti postojů Významný vliv na zpracování informací, stálost postoje a jednání vyplývající z postoje mají
jeho charakteristiky: (1) extremita postoje, tedy nakolik se postoj odlišuje od pomyslného neutrálního středu, (2) vznik postoje na základě přímé nebo nepřímé zkušenosti, (3) dostupnost postoje - rychlost a spontaneita, s jakou je konstrukt aktivován v paměti, související s frekvencí dřívější aktivace objektu postoje, (4) ukotvení - množství k postoji relevantních informací, jako jsou přesvědčení a zkušenosti spojené s objektem postoje, (5) konzistence hodnocení, tj. stupeň shody mezi celkovým postojem a jeho jednotlivými komponentami, (6) ambivalence - možná současná přítomnost pozitivních i negativních postojových složek a (7) síla postoje (Olson & Maio, 2003).
1.4
Implicitní a explicitní postoje Dřívější přesvědčení o tom, že jsou postoje plně uvědomované a přístupné introspekci
člověka, vyvrátila zjištění o automatické aktivaci postojů (Greenwald & Banaji, 1995) - postoje mohou být ovlivněny také těmi dřívějšími prožitky, které nejsou zapamatovány obvyklým způsobem, a introspekci a sebehodnocení proto nejsou přístupné. Na základě toho vznikl koncept implicitních a explicitních postojů. Aktivace postojů reprezentovaných v paměti může probíhat dvojím způsobem: (a) postoj vzniká vědomě a člověk jej může na základě informací dostupných v paměti aktivně vytvářet a kontrolovat nebo (b) samotná přítomnost objektu postoje vyvolává spontánní automatickou a neuvědomovanou hodnotící reakci (Greenwald & Banaji, 1995). V prvním případě se jedná o explicitní postoj, tj. introspekci přístupný postoj, s nímž jedinec vědomě souhlasí a dokáže jej vyjádřit (Aronson, Wilson, & Akert, 2005). Druhý případ popisuje implicitní postoj, který je introspekcí nesprávně definovanou anebo nedefinovanou stopou minulé zkušenosti. Tato stopa zprostředkovává pozitivní či negativní hodnocení vůči sociálním objektům, aniž by si jedinec uvědomoval příčinu takového postoje (Greenwald & Banaji, 2005).
10
1.4.1
Měření implicitních a explicitních postojů
Měření implicitní kognice zahrnují širokou škálu metod, které se od měření explicitní kognice odlišují alespoň v jednom z následujících bodů: (a) omezená možnost kontroly, (b) chybějící záměr (nízká zjevná validita), (c) omezené uvědomění významu nebo výskytu odpovědi a (d) vysoká efektivita zpracování (Bargh, cit. podle Nosek, 2007). V mnoha studiích se zjištěné implicitní postoje výrazně liší od zjištěných explicitních postojů (Payne & Burkley, 2008). Na tuto skutečnost existuje více pohledů - podle prvního z nich dva typy měření reflektují oddělené reprezentace postojů (Wilson, Lindsey, & Schooler, 2000). V tomto pojetí mají lidé současně více různých, ve vrstvách uspořádaných, postojů k jednomu tématu. Když dojde k postojové změně, předchozí postoje jsou doplněny o novou vrstvu. Výsledkem lidské introspekce jsou pak nejvíce aktuální (svrchní) postoje, ale střípky starších vrstev mohou být odhaleny hlubším zkoumáním, prostřednictvím implicitních metod. Podle jiného názoru odlišnými typy měření nedocházíme k poznání různých samostatných postojů, pouze v různé míře poskytujeme lidem možnost uspořádat a upravovat odpovědi (Nier, 2005). Tento pohled přirovnává implicitní metody měření, spíše než k archeologickému sestavování nalezených střípků, k rybaření v řece. Zatímco implicitní testy loví ve svrchním proudu (postojů), explicitní testy spouští rybářské lanko do (úpravou pro veřejnou prezentaci postojů) zakalených spodních proudů. Metody měření implicitních a explicitních postojů mají málo společného, co se týče procedur měření, a právě konceptuální struktura testů je označována za jednu z příčin slabých korelací získaných výsledků měření implicitních a explicitních postojů (dále jako IE korelace) (Payne & Burkley, 2008). Zatímco explicitní metody měření postojů vyžadují od respondentů porozumění otázce (výroku), vyhodnocení odpovědi a její formulaci, implicitní měření nic z toho neobsahuje. Např. v Implicitním asociačním testu (dále také pod zkratkou IAT) mají respondenti za úkol řadit podnětová slova a obrázky do kategorií. Existuje pouze jediná správná odpověď a předmětem měření je rychlost, jakou k ní respondent dospěje. Další rozdíl představuje typ hodnocení: zatímco IAT měří postoje relativně (např. postoj vůči většinové společnosti vs. postoj vůči Romům), explicitní metody měření obvykle zachycují jediné hodnocení (např. postoj výhradně k Romům).
11
Podstatný rozdíl v metodologii vede k otázce, zda a do jaké míry spolu výsledky tolik odlišných měření souvisí. Podle Noska (2007) implicitní a explicitní metody popisují oddělené, avšak příbuzné konstrukty. 1.4.2
Vztah implicitních a explicitních postojů
Jak bylo zmíněno již dříve, mezi zjištěnými implicitními a explicitními postoji mohou existovat značné rozdíly. Např. při zjišťování rasových postojů (Greenwald, Nosek, & Banaji, 2003) byla u anonymního vzorku 8132 webových respondentů z různých sociálních prostředí odhalena relativně vysoká pozitivní IE korelace (r = 0,47, N = 6811, p < 0,05), avšak Cunningham, Nezlek a Banaji (2004) uvádí, že IE korelace obvykle nabývají hodnot nižších než r = 0,2. Karpinski a Hilton (2001) ve svých studiích nalezli IE korelace r= -0,1 až r = 0,16 a upozorňují, že ačkoli skupinové průměry (IAT a explicitních metod měření) obvykle korelují, samotné korelace bývají nejednoznačné. Upozorňují na studie Greenwalda a kol. (1998), v nichž byly zjištěny průměrné IE korelace r = 0,25, avšak jednotlivé korelace se pohybovaly v rozmezí r = -0,04 až r = 0,64. Takový výsledek naznačuje vysokou proměnlivost vztahu mezi proměnnými. K variabilitě IE korelací přispívá více faktorů. Mezi interpersonální faktory patří skutečnost, že implicitní
testy
neposkytují
respondentům
možnost
záměrné
korekce
odpovědi.
Zprostředkovávají díky tomu výzkumníkům také postoje, které respondenti nechtějí vyjádřit, ať už z důvodu budování určitého sebeobrazu (sebeprezentace) anebo kvůli obavě z nepříznivých sociálních důsledků. Z tohoto důvodu explicitní evaluace témat blízkých kulturním normám korelují s implicitními postoji slaběji než témata, na něž se kulturní normy nevztahují (Nosek, 2007). To platí zejména při testování, které probíhá v přítomnosti výzkumníka. Je-li tedy v naší společnosti rasismus vnímán jako špatný, můžeme očekávat spíše slabší vztah mezi zjištěnými implicitními a explicitními postoji vůči romskému etniku. K intrapersonálním faktorům patří množství osobních zkušeností s konkrétní doménou (např. jak často lidé s Romy přicházejí do kontaktu), přítomnost základu srovnání (např. postoj k Romům vs. postoj k majoritě) a praktikování odpovědi, vedoucí ke zvýšení dostupnosti a zautomatizování (např. častá účast na podobných výzkumech). Silnější IE korelace poskytují také postoje důležité a důkladně zpracované (ve srovnání s postoji nedůležitými a jen zřídkakdy uvažovanými) a postoje s jednoduchou, bipolární strukturou, kde souhlas s jedním konceptem implikuje nesouhlas s jiným. 12
Je třeba uvažovat i další faktory, jako je design výzkumu a výzkumný vzorek. Např. pokud jsou jako výzkumný vzorek pro zkoumání rasových postojů zvoleni univerzitní studenti, dochází automaticky k podhodnocení IE korelací (Nosek, 2007).
V univerzitním prostředí jsou
podporovány rovnostářské hodnoty a zkreslené vnímání sociálních skupin tak projeví explicitně málokdo. Naopak nadhodnoceny mohou být IE korelace v případě anonymního testování přes internet, kde probíhá samovýběr a respondenti mají možnost zúčastnit se stejného výzkumu opakovaně (tamtéž).
1.5
Postoje a kultura Podle některých výzkumníků (např. Karpinski & Hilton, 2001) není efekt IAT ani tak výsledkem
implicitních postojů jednotlivce, jako spíše kulturního zkreslení (nezávislého na vlastních postojích jednotlivce). Tuto možnost Banaji (2001) odmítá a považuje pouze za způsob, jak se vyrovnat s nepříjemným zjištěním o sobě (např. v případě, že výsledky IAT značí rasistické postoje). Souhlasí s tím, že postoje jsou zakotveny v kultuře a je to právě kultura, která nás postojům učí. Svoje tvrzení dokládá Banaji výsledky výzkumu (Banaji, Greenwald, & Rosier, cit. podle Banaji, 2001), v němž byly u černochů zjištěny explicitní postoje vyjadřující jasnou preferenci vlastní rasy (dokonce silnější preferenci vlastní skupiny, než jakou ve výzkumu projevili běloši), avšak srovnatelné implicitní postoje vůči bělochům a černochům. Získaná data o implicitních postojích černochů nepoukazují na jasnou preferenci vlastní skupiny (tak jako tomu je u bělochů), což je v souladu s teoretickým předpokladem - implicitní postoje černochů jsou výsledkem přirozené preference vlastní skupiny a v kultuře zakotveného (naučeného) negativního postoje vůči jejich rase. Obdobné výsledky přinesla také další studie (Nosek, Banaji, & Greenwald, 2002) - černoši zde v rámci explicitních postojů vyjádřili silnou preferenci vlastní skupiny, což bylo v ostrém kontrastu s výsledky testu implicitních postojů, kde projevili naopak slabou preferenci bělochů. 1.5.1
Postoje minority
Zmíněné výzkumy implicitních a explicitních postojů černochů dokládají intrapunitivní cestu vyrovnání se s negativitou vnímanou od okolí, tak jak ji popsal ve svém pojednání o předsudcích Allport (1979). Ten tvrdil, že existují dva způsoby, jak postoje dominantní skupiny ovlivňují rasové 13
postoje minority. Vnímaná negativita (diskriminace) cizími skupinami může ovlivňovat pocity a chování menšin intrapunitivní cestou, kdy minorita internalizuje negativní postoje ke své osobě či celé skupině, nebo cestou extrapunitivní, kdy menšina vnímanou negativitu obrátí proti dominantní skupině. Intrapunitivní cesta vyrovnání koresponduje s Teorií tdominance (Social Dominance Theory, viz oddíl 4.2.2 SDO) a teorií odůvodněného systému (System Justification Theory), které říkají, že je pro fungování sociální hierarchie nezbytné, aby členové podřízených skupin do určité míry internalizovali negativní přesvědčení a postoje dominantních skupin (Livingston, 2002). Extrapunitivní cestu dokládají další výzkumy (např. Duckitt & Mphuthing, cit. podle Livingston, 2002), v nichž členové diskriminovaných skupin vyjadřují signifikantně větší předsudky vůči těm skupinám, od nichž jsou diskriminovány (ve srovnání s předsudky vůči skupinám, od nichž diskriminováni nejsou).
14
2
Stereotypy a předsudky Stereotypy definuje Greenwald a Banaji (1995) jako sociálně sdílený soubor přesvědčení
o rysech charakteristických pro členy určité sociální skupiny. Tato přesvědčení mohou být současně pozitivní i negativní (např. Romové mohou být považováni za vynikající hudebníky a zároveň špatné rodiče). Na základě stereotypního uvažování jsou pak jednotliví členové dané sociální skupiny vnímáni jako nositelé všech hodnot typických pro celou skupinu. Předsudky jsou rigidní, iracionální, špatné a nespravedlivé, chybné a zkreslené a obvykle negativní postoje vůči druhým na základě jejich členství v určité skupině (Augoustinos & Reynolds, 2001). V této práci se budeme zabývat především odmítavými etnickými předsudky, které v knize O povaze předsudků Allport (1979, str. 41) definuje následovně: „Etnický předsudek je antipatie, která vychází z chybné a strnulé generalizace. Tuto antipatii lze pociťovat nebo vyjádřit. Může být namířena proti skupině jako celku, nebo proti jedinci, protože je příslušníkem této skupiny.“ Objekt předsudku se setkává s negativními postoji okolí, aniž by si to zasloužil svým špatným chováním. Další charakteristikou předsudku je, že je nezvratný i tváří v tvář novým poznatkům a, je-li ohrožován nějakou nesrovnalostí, vyvolává emoce. Tímto se odlišuje od předčasného soudu, který může člověk na základě nových informací změnit, aniž by pociťoval emocionální odpor (Allport, 1979). Rozdíl mezi předsudkem a dobrým předpokladem představuje pravděpodobnost, že je daný názor oprávněný (tamtéž). Protože tuto pravděpodobnost často ale nemůžeme s jistotou určit, není možné mezi předsudkem a dobrým předpokladem stanovit jasnou hranici. Pro pochopení podstaty předsudků není rozhodující skupina, vůči níž jsou předsudky zaměřeny, předsudky jsou spíše projevem obecného kognitivně-motivačního stylu ovlivňujícího celý vnitřní život člověka: „…kognitivní proces je u lidí s předsudky všeobecně jiný než u lidí tolerantních. Jinými slovy, předsudky určitého člověka asi nejsou jen jeho specifickým postojem vůči specifické skupině; mnohem pravděpodobnější je, že se v nich odráží celý jeho způsob smýšlení o světě, ve kterém žije.“ (Allport, 1979, str. 199). V laickém pojetí se podle postojů vůči rasovým nebo etnickým skupinám lidé dělí na rovnostáře a rasisty, avšak tendence ke stereotypizaci a předsudečnosti je dimenzionálním atributem a na kontinuu může být umístěn každý jednotlivec (Denson, Iyer, & Lickel, 2009). 15
3
Rasismus Ve starší literatuře byla tendence používat pojmy předsudek a rasismus jako volně
zaměnitelné, avšak Jones (cit. podle Augoustinos & Reynolds, 2001) poukázal na podstatný rozdíl: zatímco předsudek je obvykle nahlížen jako individuální fenomén, rasismus je širším konstruktem spojujícím individuální přesvědčení do rozsáhlejších sociálních norem. Další odlišností je pro rasismus charakteristický mocenský rozdíl mezi skupinami. Z psychiatrického hlediska bylo dokonce zvažováno (a zatím nepotvrzeno) pojetí rasismu jako mentálního onemocnění a jeho zařazení do Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (Leon, 2005). V následujícím textu je po klasifikaci různých forem rasismu představen model, v němž jsou alternativní formy rasismu podle stupně závažnosti řazeny do jedné dimenze. Kapitolu uzavírají poznatky o laickém pojetí rasismu.
3.1
Tradiční rasismus Tradiční nebo také staromódní rasismus je popisován jako neskrývaný, nepřátelský,
segregační a nadřazený (Walker, 2001; Wirtanen & Huddy, 1998). Ústřední charakteristikou tradičních definic rasismu je (resp. byla především dříve) víra v rasovou hierarchii a s ní spojené nahlížení některých skupin jako biologicky odlišných a ve srovnání s vlastní skupinou podřadných. Přesvědčení o biologické odlišnosti vede k vnímání rozdílů mezi rasami jako vrozených a nezměnitelných (Augoustinos & Reynolds, 2001).
3.2
Novodobý rasismus Díky vývoji kulturního klimatu a rozvíjejícímu se rovnostářství se proměnilo také pojetí
rasismu. Na probíhající změnu povahy předsudků Euroameričanů vůči Afroameričanům upozornili američtí psychologové už před 40 lety (Walker, 2001). V novějším pojetí rasismu je představa biologické hierarchie z části nahrazena hierarchií kulturní. Důraz je kladen na to, aby byly postoje vyjadřovány zdánlivě bez předsudků. Protože se zkoumání rasismu věnovali současně různí výzkumníci a jednotlivé metody měření vytvářeli nezávisle na sobě, existuje dnes mnoho různých pojetí a termínů označujících novodobý rasismus. Ve Spojených státech to je modern racism (moderní rasismus), symbolic racism (symbolický rasismus), ambivalent racism (rozpolcený rasismus) a aversive racism 16
(averzivní rasismus). V západní Evropě je nejvíce užívaný termín subtle racism (jemný, skrytý rasismus), avšak existují také další varianty: under-the-skin racism (rasismus pod kůží), new racism (nový rasismus), everyday racism (každodenní rasismus) aj. (Pettigrew & Meertens, 1995). Společnou charakteristikou je tendence rasistické postoje maskovat před svým okolím, příp. také před sebou samým. Moderní rasismus odmítá nadřazenost a potřebu segregace a hlásí se k rovnostářství. Pettigrew a Meertens (1995) rozlišují tři základní podoby moderního rasismu: (1) důraz na tradici a odlišnosti v předávání sociálních hodnot, jako je přístup k práci, soběstačnost či individuální úspěch, (2) nadhodnocování kulturních odlišností a (3) odpírání pozitivních emocí.
3.3
Od biologického rasismu k rovnostářství Kleinpenning a Hagendoom (1993) sestavili model, v němž jsou čtyři alternativní formy
rasismu seřazeny do jedné dimenze. Nejextrémnější rasistickou pozici představuje (1) biologický rasismus, tj. víra ve vrozené a nezměnitelné rozdíly mezi rasami a nadřazenost bílé rasy. Méně extrémní je (2) symbolický rasismus, tendence diskriminovat na základě přesvědčení, že minority uznávají jiné kulturní hodnoty než majoritní populace. (3) Etnocentrismus je charakterizován především rozlišováním mezi vlastní a cizími skupinami a požadavkem na podřízení se cizích skupin. Nejméně závažný (4) averzivní rasismus je charakteristický neochotou přicházet do kontaktu se členy jiných skupin. Pro ty, kteří neskórují vysoce na žádné z těchto facet, je typické rovnostářství.
3.4
Laické pojetí rasismu Novodobé pojetí rasismu se významně liší od běžného laického pojetí rasismu, tak jak jej
zkoumali Sommers a Norton (2006). Zjistili, že když lidé uvažují o rasismu, mnohem častěji si vybaví otevřené projevy tradičního rasismu (např. násilí, slovní urážky) než skryté projevy moderního rasismu (např. nepříjemné pocity v blízkosti lidí z jiné rasy). Nalezli rozdíl mezi „bílými“ a „nebílými“ účastníky výzkumu - ti druzí signifikantně častěji do svého pojetí rasismu zařazovali také moderní projevy rasismu, pravděpodobně na základě zkušenosti, kterou s větší pravděpodobností sami prožili v roli „oběti“. Další rozdíl nalezli mezi těmi, kdo se významně lišili v míře rasismu (měřené škálou moderního rasismu, MRS) - ti, kteří skórovali nízko, byli vůči skrytým formám rasismu citlivější. Autoři upozorňují na to, že lidé, kteří mají nejvíce rasistické 17
názory a páchají rasistické činy, jsou současně těmi, kdo s nejnižší pravděpodobností moderní skryté projevy rasismu chápou jako projevy rasismu.
18
4
Autoritářství V následujícím textu je popsán první z konceptů, jejichž vztah s rasismem bude v empirické
části zkoumán. S cílem umožnit dobré porozumění orientaci na sociální dominanci bude popsán vývoj studia autoritářství - představena bude původní teorie autoritářské osobnosti i koncept pravicového autoritářství, na něž orientace na sociální dominanci navazuje. Závěr kapitoly je věnován vztahu autoritářství a rasismu.
4.1
Originální teorie autoritářské osobnosti
První systematický pokus o porozumění kořenům předsudků a jejich vztahu k osobnosti provedli brzy po 2. sv. válce Adorno, Frenkel-Brunswik, Levinson a Sanford. Teorie autoritářské osobnosti, kterou vytvořili, dnes bývá referována jako Originální teorie autoritářské osobnosti (Original Theory of the Authoritarian Personality, dále pod zkratkou OTAP, cit. podle Dion, 2003; Duckitt, 2009). Na základě analýzy fašistických textů a tematické apercepční analýzy sestavili F-škálu (F jako fašismus) zahrnující 9 kategorií: (1) konvencionalismus, (2) autoritářskou submisi, (3) autoritářskou agresi, (4) neochotu přijmout nejasné a emotivní skutečnosti (v originálním znění „anti-intraception“), (5) pověrčivost a předsudečnost, (6) zaujetí silou a tvrdostí, (7) destruktivitu a cynismus, (8) projektivitu a (9) puritánskou chlípnost, tj. věnování přehnané pozornosti sexualitě druhých. Autoritářská osobnost se podle OTAP formuje zejména v dětství a vzniká u těch dětí, jejichž rodiče vyžadují tvrdou disciplínu, spíše než náklonnost zdůrazňují povinnosti a závazky, svou lásku k dítěti podmiňují jeho poslušností a orientují se na status, tj. chovají obdiv k lidem s vyšším sociálním statusem a pohrdají příslušníky skupin s nižším sociálním statusem (Duckitt, 2009). Dítě v takové rodině pociťuje nepřátelství, ale nemůže jej vůči silným rodičům projevit. Samo sebe pak vnímá jako závislé na rodičích a neschopné vzdorovat autoritě. K potlačení hostility využívá řadu obranných mechanismů, přiklání se ke strategii „když je nemůžeš porazit, připoj se k nim“, rodiče si idealizuje a identifikuje se s nimi i s obecně stanovenou autoritou. Potlačovanou hostilitu, agresi, sexuální pudy a další pro rodiče nepřijatelné impulzy vytěsňuje a projikuje na podřízené skupiny. Jako výsledek se u dítěte rozvíjí rigidní osobnost charakteristická moralistickými postoji vůči nekonvenčním lidem a skutečnostem, předsudky vůči minoritě
19
a dalším cizím skupinám (out-groups), tendencí idealizovat moc, status, sílu a nepoddajnost a pohrdáním citlivostí a slabostí (Dion, 2003). Zatímco Allport (1979) považoval za původce předsudků „slabé já“, tj. nejistotu a strachuplnost a z nich vyplývající potřebu jistoty a řádu, Adorno a kol. (cit. podle Duckitt, 2009) hledali vysvětlení v psychodynamických konfliktech. Obě teorie upozorňují na hluboce zakořeněnou osobnostní strukturu bigotního člověka, a v tom se shodují i se soudobými teoriemi předsudků, které kladou důraz na automatické kognitivní zpracování. Novější teorie však autoritářství pojímají nikoli rysově, ale dimenzionálně, a liší se také v určení období, pro něž je charakteristické utváření tendence ke stereotypizaci a předsudečnosti.
4.2
Pravicové autoritářství (Right-Wing Authoritarianism)
V 80. letech 20. století poukázal na závažné nedostatky (např. nízkou homogenitu) F-škály Altemeyer a nahradil ji novou škálou pravicového autoritářství (Riht-wing authoritarianism, dále pod zkratkou RWA). Pomocí faktorové analýzy dospěl k unidimenzionální škále sestávající ze tří rysů: autoritářské submise, autoritářské agrese a konvencionalismu (Duckitt, 2009). Namísto psychoanalytické perspektivy původ tohoto rysu vysvětloval teorií sociálního učení. Jako období jeho vzniku určil adolescenci, tedy dobu, kdy se formují politické, profesní, filozofické a náboženské názory. Uvažoval i možnost dalšího formování v pozdějším životě. Na utváření RWA se podle něj podílí nejen autority (rodiče), ale také vrstevníci, prostředí školy a náboženství. Později byl studiem jednovaječných a dvojvaječných dvojčat prokázán také vliv dědičnosti (Duckitt, 2009). Duriez, Soenens, a Vansteenkiste (2008) ve své studii zjistili signifikantní vztah RWA rodičů a jejich adolescentních potomků (regresní koeficient β = 0,41, p<0,001, N= 497 pro otce a jejich děti a β = 0,40, p<0,001, N = 564 pro matky a jejich děti). Korelace škály RWA se škálami předsudků vůči rasovým a etnickým minoritám a škálám etnocentrismu se pohybuje v rozmezí r = 0,3 až r = 0,5 (Dion, 2003).
4.3
Orientace na sociální dominanci (Social Dominance Orientation) Altemeyerovo pojetí autoritářství doplnili v 90. letech 20. stol. Pratto, Sidanius, Stallworth
a Malle (1994), když popsali orientaci na sociální dominanci (Social Dominance Orientation, dále také pod zkratkou SDO). Jedná se o konstrukt zachycující individuální rozdíly v preferenci 20
hierarchicky uspořádaných vztahů mezi skupinami a touhu po dominanci vlastní skupiny (in-group). SDO reflektuje individuální tendenci nahlížet sociální skupiny perspektivou nadřazenosti - podřazenosti spojenou s akceptací a podporou sociálně nerovného uspořádání. Souvisí s oceňováním moci, úspěchu a mužnosti a vychází z darwinistického pohledu na svět jako na bezohledně soutěžící džungli, kde silní vyhrávají a slabí ztrácejí (Duckitt, 2001). Výzkum ukázal, že škála SDO predikuje řadu „autoritářských“ sociopolitických a meziskupinových jevů, např. generalizované předsudky, nesnášenlivost, pravicovou politickou orientaci, militarismus, obecně represivní postoje aj. (Duckitt, 2009). Vývoj SDO není na rozdíl od RWA vysvětlován psychodynamicky, SDO je považována za „přirozený sklon, v němž se lidé vzájemně liší“ (Pratto & kol., 1994, str. 744). Vývoj SDO ovlivňuje pravděpodobně jak socializace, tak temperament (tamtéž). Zkoumána byla rovněž dědičnost SDO. Zatím nebyla spolehlivě prokázána, např. Duriez, Soenens, a Vansteenkiste (2008) ve své studii zjistili signifikantní vztah SDO rodičů a jejich adolescentních potomků (regresní koeficient β = 0,12, p<0,01, N = 497 pro otce a jejich děti a β = 0,19, p<0,05, N =5 64 pro matky a jejich děti). RWA a SDO popisují různé facety OTAP: zatímco RWA odpovídá submisivní složce autoritářské osobnosti, SDO představuje dominantní složku (Altemeyer, cit. podle Duriez & Soenens, 2009). Velké množství důkazů potvrzuje, že SDO a RWA představují odlišné a relativně nezávislé dimenze autoritářství (podrobněji viz Duckitt, 2001).
4.4
Autoritářství a rasismus RWA a SDO vzájemně nezávisle predikují různé předsudky včetně rasismu. Podle Duckitta
(2001) RWA a SDO s předsudky pojí odlišné socio-kognitivní a motivační předpoklady. Lidé s rozvinutým RWA jsou náchylní k předsudkům, protože členy cizích skupin (outgroups) vnímají jako hrozbu pro sociální stabilitu a řád vlastní skupiny. Lidé s rozvinutou SDO vytvářejí předsudky na základě vnímání světa jako nemilosrdné džungle a potřeby každého jednotlivce směřovat především k vlastnímu prospěchu. Cornelis a Van Hiel (2006) nalezli signifikantní a přímou souvislost RWA i SDO s rasismem, přičemž RWA se vztahuje ke kulturnímu konzervatismu a SDO ke konzervatismu ekonomickému.
21
Z teorie i dřívějších výzkumů vyplývající silný vztah SDO a rasismu zkoumali Van Hiel a Mervielde (2005) a nalezli vztah mezi SDO a různými formami rasismu (biologickým, symbolickým, averzivním i etnocetrismem). Z teorie vyplývající tvrzení, že se rasismus i dispozice k němu (RWA a SDO) předávají z generace na generaci, ve svém výzkumu ověřili Duriez a Soenens (2009). Současně zjišťovali, zda mezigenerační podobnost v RWA a mezigenerační podobnost v SDO vysvětluje mezigenerační podobnost v rasistických postojích. U vzorku adolescentů a jejich rodičů nalezli signifikantní shodu v míře rasismu, která mohla být z velké části vysvětlena shodou RWA mezi rodiči a jejich adolescentními potomky a shodou SDO mezi rodiči a jejich adolescentními potomky. Naopak studie zkoumající podobnost rasismu mezi rodiči a jejich preadolescentními dětmi dospěly ke smíšeným výsledkům - v některých případech byla signifikantně významná podobnost zjištěna (viz např. Katz, cit. podle Sinclair, Dunn, & Lowery, 2005), v jiných ne (viz např. Aboud & Doyle, 1996). To lze chápat jako podporu Altemeyerova tvrzení, že se názory na sociální témata a meziskupinové vztahy začínají formovat právě v adolescenci a v tomto období je proces mezigenerační transmise zvláště významný.
22
5
Potřeba kognitivního uzavření (Need for Cognitive Closure) Tuto kapitolu tvoří popis konstruktu potřeby kognitivního uzavření a jeho souvislostí
s autoritářstvím a rasovými předsudky.
5.1
Popis konstruktu NCC Na Allportovo pojetí předsudků (jako z nejistoty pramenící touhy po jasnosti
a předvídatelnosti) i Adornovo a kol. a Altemeyerovo pojetí autoritářské osobnosti (jako pojící se s různými deficity uvažování, zpracování informací a rozhodování) navázal později v rámci teorie laického poznávání Kruglanski (1990). Zavedl konstrukt potřeby kognitivního uzavření (Need for Cognitive Closure, dále také pod zkratkou NCC), tedy vnitřní motivace jedince vedoucí ke zbrzdění nebo zastavení poznávacích procesů a umožňující formování krystalizovaných úsudků (Kruglanski & Fishman, 2009). Lidé s vysokou NCC (ve srovnání s lidmi s nízkou NCC) při rozhodování generují méně možných hypotéz a činí rychlá a trvalá rozhodnutí, o jejichž správnosti jsou potom více přesvědčeni. Při usuzování využívají ve větší míře sociální nápovědy, např. haló efekt, efekt primárnosti, základní atribuční chybu, sociální stereotypy a předsudky (Kruglanski & Fishman, 2009). Směřování k rychlým a trvalým rozhodnutím je v souladu se dvěma specifickými jevy, které NCC doprovází, tendencí urgence a permanence (Kruglanski & Fishman, 2009). Jedná se o tendenci dosáhnout uzavření co nejrychlejším způsobem a dále tendenci jednou přijatého rozhodnutí se držet a uzavření si ponechat co možná nejdéle. Motivaci poznání Kruglanski uvádí do souvislosti s individuální analýzou zisků a ztrát, jejíž variace je způsobena jak osobnostními, tak situačními faktory. Mezi situační determinanty zvyšující NCC patří časový tlak, vyžadování úsudku a oceňování uzavření okolím a podmínky činící usuzování namáhavým, nudným či nepříjemným (okolní hluk, únava a nedostatek energie, náročnost zpracování informací potřebných k úsudku, alkoholická intoxikace aj.). Naopak NCC snižují situace, ve kterých jsou zdůrazněny zisky z otevřenosti a ztráty z uzavření a je posílen strach z utvoření chybného úsudku (Kruglanski & Fishman, 2009).
23
Pro měření interindividuálních rozdílů v NCC vyvinul Kruglanski spolu s Webster (1994) měřící nástroj Need for Closure Scale (NCCS) a dospěli k jednofaktorovému modelu s pěti doménami: (1) touha po struktuře a pořádku, (2) neklid při víceznačnosti, (3) ráznost a rozhodnost, (4) touha po předvídatelnosti budoucnosti a (5) uzavřenost myšlení či předpojatost (close-mindedness).
5.2
NCC a rasismus Několik studií prokázalo silnou souvislost dispozičního NCC s explicitními rasovými předsudky
(viz např. Van Hiel, Padelaere, & Duriez, 2004; Roets & Van Hiel, 2011a,b) i implicitním rasismem (Cunningham, Nezlek, & Banaji, 2004). Podle Allporta (1979) je podstatou předsudků obecně, a tedy i rasismu, „esencialistické“ myšlení (v originále „belief in essence“) - přesvědčení o tom, že kategorie mají smysluplné definující atributy sdílené všemi členy dané skupiny. Rozřazení okolního světa do jednoduchých kategorií slouží k vytváření jednoduchých, rychlých a stabilních postojů. To je současně charakteristické pro NCC, touhu po rychlém nalezení odpovědi či řešení situace v protikladu k akceptaci přetrvávání nejistoty, dvojznačnosti nebo zmatku. NCC zvyšuje vnímání skupin jako homogenních (Dijksterhuis, van Knippenberg, Kruglanski, & Schaper, 1996) i vnímání důležitosti příslušnosti ke skupině při vytváření sociálních úsudků (Kruglanski & Mayseless, 1988). Roets a Van Hiel (2011b) testovali vztah dispozičního NCC a „esencialistických“ myšlenek o rase a odhalili silné korelace (r = až 0,5, p < 0,001, N = 162). Také poukázali na to, že experimentální navýšení NCC (např. vlivem nepříznivých podmínek) zvyšuje „esencialistické“ myšlení, a to dokonce i ve vztahu k neexistujícím fiktivním skupinám. To můžeme považovat za důkaz pro Allportovu myšlenku, že k předsudkům vede obecný kognitivně-motivační styl skrze proces „esencialistického“ myšlení (Roets & Van Hiel, 2011a). Vliv kognitivního stylu na konzervatismus a rasismus u belgických studentů zjišťovali Cornelis a Van Hiel (2006). Ve svém výzkumu použili několik měření kognitivního stylu a nejsilnější vztah k autoritářskému konzervatismu a rasismu nalezli u facety potřeba pořádku a předvídatelnosti ze Škály potřeby kognitivního uzavření (NCCS). Specifický kognitivní styl považují za predispozici k autoritářskému smýšlení, na základě něhož lidé přijímají konzervativní přesvědčení a předsudky včetně rasismu.
24
6
Víra ve spravedlivý svět (Belief in a Just World) V následujícím textu je představen poslední z konstruktů, jejichž vztah s rasismem vůči
romskému etniku bude v empirické části zkoumán.
6.1
Popis konstruktu BJW Víra ve spravedlivý svět (Belief in a Just World, dále také jako BJW) je důležitým konceptem
vztahu člověka ke světu. Autorem jedné z nevýznamnějších hypotéz spravedlivého světa je Lerner (cit. podle Dalbert, 2009), který ji popisuje jako potřebu věřit ve spravedlivý svět, v němž každý dostává, co si zasluhuje a zasluhuje si, co dostává. Jednotlivci na pozorovanou či prožívanou nerovnost a nespravedlnost ve společnosti (např. nerovnoměrné rozdělení bohatství či nerovnost v přístupu ke zdravotní péči a vzdělávání) reagují různým způsobem. Zatímco někteří pociťují morální rozhořčení a vyvíjejí snahu o obnovení spravedlnosti, jiní oběťmi nespravedlnosti opovrhují anebo přijímají systém přesvědčení sloužící k ospravedlnění existujícího sociálního, ekonomického a politického uspořádání (Jost, Banaji, & Nosek, 2004). Pokud lidé nemohou nespravedlnosti sami zabránit, mohou reagovat pokusem o obnovení spravedlnosti alespoň v kognitivní rovině - prostřednictvím přehodnocení situace (obviňování oběti nebo ospravedlňování statu quo). BJW tak plní důležitou adaptivní funkci - umožňuje pohybovat se v sociálním prostředí, jako by bylo stabilní, spravedlivě uspořádané a předvídatelné (Dalajka & Širůček, 2010). Jedná se o částečně dispoziční a částečně zkušenostní charakteristiku. Vývoj BJW formují osobní zkušenosti v rodině a ve škole i povaha vykonávané práce (monotónnost zaměstnání, lobbing na pracovišti) (Dalbert, 2009). Víra ve spravedlivý svět se skládá z Osobní víry ve spravedlivý svět (Personal Belief in a Just World, dále jako PBJW) a Obecné víry ve spravedlivý svět (General Belief in a Just World, dále pod zkratkou GBJW). PBJW představuje víru v to, že se v životě jednotlivce odehrávají spravedlivé události (např.: „Věřím, že obvykle dostanu to, co si zasloužím.“). GBJW je obecnější, představuje přesvědčení o tom, že je spravedlivý v podstatě celý svět (např.: „Věřím, že obecně lidé
25
dostanou, co si zaslouží.“). Lidé jsou více přesvědčeni o spravedlivosti věcí, které se odehrávají v jejich vlastním životě (PBJW), než o spravedlivosti celého světa (GBJW) (Dalbert, 1999). Víra ve spravedlivý svět (BJW) byla odlišena od víry v nespravedlivý svět (BUW). Loo (2002) prokázal, že se nejedná o bipolární, ale dvojdimenzionální konstrukt. Rozdílnost jednotlivých konstruktů potvrdili také Dalbert, Lipkus, Sallay a Goch (2001). Jejich výzkum probíhal ve vězení a zatímco u dozorců byly zjištěny negativní korelace BJW a BUW, u vězňů tento vztah nebyl nalezen. Autoři proto vyslovili domněnku, že BUW může plnit funkci strategie zvládání pro jedince, kteří páchají trestnou činnost - vnímání světa jako nespravedlivého jim totiž může usnadňovat vypořádávání se s důsledky vlastních činů.
6.2
BJW a autoritářství Jak již bylo zmíněno, BJW plní důležitou adaptivní funkci, umožňuje pohybovat se v sociálním
prostředí, jako by bylo stabilní, spravedlivě uspořádané a předvídatelné. Právě zvýšenou touhou po stabilitě, uspořádanosti a předvídatelnosti charakterizoval Allport (1979) autoritářskou osobnost. Dalším společným rysem BJW a autoritářství je to, že silné a mocné lidi nahlíží jako dobré, naopak slabé a bezmocné jako špatné. Pozitivní vztah BJW a autoritářství (r = 0,56, N = 180, p<0,05) ve své studii zjistili Peplau a Rubin (cit. podle Rubin & Peplau, 1975). Autoři k měření autoritářství použili 10-ti položkovou F-škálu (zaměřenou především na autoritářskou submisi), která se dnes již nepoužívá. Z toho důvodu později zkoumali vztah BJW a autoritářství také Connors a Heaven (1987) a zjistili mírnější pozitivní korelaci (r = 0,33, p < 0,01, N = 198). Domníváme se, že na základě dříve potvrzených vztahů mezi BJW a autoritářstvím a BJW a předsudky vůči různým znevýhodněným skupinám (Sutton & Douglas, 2005) je na místě prozkoumat rovněž vztah BJW a rasismu.
26
7
Cíl výzkumu a výzkumné hypotézy V teoretickém úvodu jsme se věnovali rasismu a jednotlivým konstruktům, jejichž souvislost
s rasismem chceme v empirické části ověřit. Nyní budou formulovány hypotézy. Nejdříve bude pozornost věnována vztahu implicitního a explicitního rasismu u majoritní populace a implicitnímu rasismu Romů vůči vlastní skupině. Dále bude zkoumána souvislost implicitního a explicitního rasismu s potřebou kognitivního uzavření (NCC), orientací na sociální dominanci (SDO) a vírou ve spravedlivý svět (BJW).
7.1
Vztah implicitního a explicitního rasismu vůči romskému etniku u majoritní populace Podle Noska (2007) implicitní a explicitní metody měření popisují oddělené, avšak příbuzné
konstrukty. Greenwald, Nosek, & Banaji (2003) při zkoumání rasových postojů nalezli středně silnou pozitivní IE korelaci (r = 0,47, N = 6811, p < 0,05). Karpinski a Hilton (2001) upozorňují, že skupinové průměry IAT a explicitních metod měření obvykle korelují, avšak samotné korelace bývají nejednoznačné. Mezi zjištěnými implicitními a explicitními postoji mohou existovat značné rozdíly, Cunningham, Nezlek a Banaji (2004) uvádí, že IE korelace obvykle nabývají hodnot nižších než r = 0,2. Navíc explicitní evaluace témat blízkých kulturním normám korelují s implicitními postoji slaběji než témata, na něž se kulturní normy nevztahují (Nosek, 2007). Na základě těchto zjištění očekáváme spíše slabší korelace mezi implicitně a explicitně zjišťovaným rasismem. H1:
Implicitní rasismus majority vůči romskému etniku je ve vztahu s explicitním rasismem.
7.2
Implicitní rasismus vůči vlastní skupině u romské populace Banaji (2001) uvádí, že implicitní preference bílé rasy bílými Američany byla zjištěná již
mnoha výzkumy, s velikostí efektu Cohenovo d = 0,8 a více. Černoši se v implicitní preferenci bílé rasy od bělochů statisticky významně liší, jejich postoj k černochům a bělochům je dle výsledků IAT vyrovnaný. Banaji (2001) toto zjištění chápe jako výsledek přirozené preference vlastní skupiny a v kultuře zakotveného (naučeného) negativního postoje vůči jejich rase. Ve studii Noska, Banaji a Greenwalda (2002) byla u černochů zjištěna dokonce slabá implicitní preference bílé rasy, velikost efektu Cohenovo d = 0,16 (počet zkoumaných osob N = 17510). 27
Běloši v tomto výzkumu projevili implicitní preferenci bílé rasy mnohem silněji, velikost efektu Cohenovo d = 0,83 (počet zkoumaných osob N = 103316). H2:
Romové projeví v testu IAT mírný implicitní rasismus vůči vlastní skupině nebo vyrovnaný postoj vůči majoritě a Romům.
7.3
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu NCC Několik studií prokázalo silnou souvislost dispozičního NCC s explicitními rasovými předsudky
(viz např. Van Hiel, Padelaere, & Duriez, 2004; Roets & Van Hiel, 2011b) i implicitním rasismem (Cunningham, Nezlek, & Banaji, 2004). H3:
Implicitní rasismus je ve vztahu s potřebou kognitivního uzavření, s rostoucí potřebou kognitivního uzavření roste implicitní rasismus.
H4:
Explicitní rasismus je ve vztahu s potřebou kognitivního uzavření, s rostoucí potřebou kognitivního uzavření roste explicitní rasismus.
7.4
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu SDO Orientaci na sociální dominanci můžeme chápat jako vyjádření touhy po hierarchickém
uspořádání, nadřazenosti a moci (Duckitt, 2001) a z výzkumů vyplývá, že je dobrým prediktorem různých předsudků včetně rasismu (Pratto & kol., 1994). Ve snaze o zachování hierarchických vztahů a vysokého statusu členové skupin s vyšším sociálním statusem obvykle diskriminují ostatní skupiny (out-groups) více, než členové skupin s nižším sociálním statusem (Sidanius a kol., 1994). H5:
Implicitní rasismus je ve vztahu s orientací na sociální dominanci, s rostoucí orientací na sociální dominanci roste implicitní rasismus.
H6:
Explicitní rasismus je ve vztahu s orientací na sociální dominanci, s rostoucí orientací na sociální dominanci roste explicitní rasismus.
H7:
Majoritní respondenti projeví v testu IAT implicitní rasismus vůči romskému etniku ve větší míře, než v jaké projeví Romové rasismus vůči majoritě.
28
7.5
Implicitní a explicitní rasismus v kontextu BJW BJW plní důležitou adaptivní funkci - umožňuje pohybovat se v sociálním prostředí, jako by
bylo stabilní, spravedlivě uspořádané a předvídatelné. Lidé, kteří velmi věří ve spravedlivý svět, v důsledku toho obdivují a podporují ty, kteří jsou silní a mocní, a na pozorovanou nerovnost ve společnosti mohou reagovat snahou ospravedlnit ji prostřednictvím přehodnocení situace, např. obviňování oběti (Jost, Banaji, & Nosek, 2004). Sutton a Douglas (2005) uvádí, že silná BJW predikuje předsudky vůči různým znevýhodněným skupinám. To by v kontextu rasismu vůči romskému etniku mohlo představovat přijetí přesvědčení o tom, že si Romové odlišný přístup (diskriminaci) zaslouží (viz např. položka v Subtle Racism Scale: „Problém je v tom, že se Romové dost nesnaží - kdyby se dost snažili, mohli by na tom být stejně dobře jako ostatní Češi.“). H8:
Implicitní rasismus je ve vztahu s vírou ve spravedlivý svět, s rostoucí vírou ve spravedlivý svět roste implicitní rasismus.
H9:
Explicitní rasismus je ve vztahu s vírou ve spravedlivý svět, s rostoucí vírou ve spravedlivý svět roste explicitní rasismus.
29
8
Metoda V této kapitole bude nejdříve popsán výzkumný soubor a výzkumný postup, dále budou
představeny použité metody a v závěru kapitoly zpracování dat.
8.1
Výzkumný soubor
8.1.1
Výběr vzorku
Výzkumný soubor byl sestaven příležitostným výběrem. Nejdříve bylo s prosbou o zprostředkování kontaktu osloveno množství neziskových organizací a občanských sdružení zabývajících se pomocí Romům v Brně, Praze a Olomouci. Pozitivně reagovaly pouze brněnské (Společenství Romů na Moravě, IQ Roma Servis a Armáda Spásy) a jejich pracovnícinám zprostředkovali kontakt s celkem 18 Romy. Zbylí romští respondenti byli kontaktováni na základě bydliště v sociálně vyloučené romské lokalitě (viz MPSV ČR, n. d.) a fyzické podoby, a to konkrétně v Brně, Dobromilicích a okolí. Neromští respondenti byli do výzkumu následně vybráni ve snaze zajistit co nejvyrovnanější vzorek. To se podařilo, co se týče věku a pohlaví, nikoli však dosaženého či probíhajícího vzdělání. Příčinou toho je mj. odlišné poměrové zastoupení lidí s jednotlivými stupni vzdělání v majoritní a romské populaci. 8.1.2
Popis výzkumného souboru
Výzkumu se zúčastnilo celkem 60 respondentů ve věku 19 - 76 let (38 žen a 22 mužů, M = 34,38, SD = 13,26), z toho 30 Romů (19 žen a 11 mužů, M = 34,80 let, SD = 12,57) a 30 příslušníků majority (19 žen a 11 mužů, M = 33,97 let, SD = 14,13). Tabulka č. 1: Výzkumný vzorek - pohlaví a věk
Romové Majorita Celkem
Pohlaví Muži Ženy 11 19 11 19 22 38
Věk Min. 19 21 19
Max. 76 60 76
M 34,80 33,97 34,38
SD 12,57 14,13 13,26
30
Zjišťováno bylo nejvyšší dosažené vzdělání, event. probíhající studium vyššího vzdělávacího stupně. Celkem 16 respondentů uvedlo jako nejvyšší dosažené vzdělání základní školu, 20 střední školu bez maturity, 12 střední školu s maturitou (z toho 2 momentálně studují vysokou školu) a 12 vysokou školu. Tabulka č. 2: Výzkumný vzorek - nejvyšší dosažené vzdělání (a probíhající studium vyššího stupně) SŠ bez SŠ s maturitou maturity (z toho studujících VŠ) 13 0 (0) 7 12 (2) 20 12 (2)
ZŠ 16 0 16
Romové Majorita Celkem
VŠ 1 11 12
Ve snaze o komplexnější vhled do problematiky a na základě konzultace (Vašečka, emailová komunikace, 28. 2. 2013) byly do dotazníku zařazeny také následující otázky. Respondenti, kteří byli na základě informací od pracovníků neziskových organizací, příp. bydliště v sociálně vyloučené romské lokalitě a fyzické podoby zařazeni do romské části vzorku, potvrzovali romskou identitu odpovědí na otázky: „Cítíte se být Romem (Romkou)?“ a „Považuje Vás za Roma (Romku) Vaše okolí?“. Majoritní část vzorku zaznačila, jak často přichází s Romy do kontaktu. Tabulka č. 3: Výzkumný vzorek - romská identita a frekvence kontaktu majority s Romy Cítí se být Romem
Romové Majorita
8.2
ano 24
ne 2
neví 3
Považován za Roma ano 26
ne 2
neví 2
Kontakt s Romy velmi spíše výjimečně výjimečně 7
12
neví
spíše často
velmi často
3
5
3
Výzkumný postup Pro výzkum byly sestaveny dvě verze dotazníku (odlišné pro Romy a majoritu) a dvě verze IAT
(každá pro polovinu skupiny Romů a polovinu skupiny majoritních respondentů). V přímém testování nejdříve vyplnili všichni respondenti Škálu potřeby kognitivního uzavření (Need for Closure Scale, NCCS), Škálu orientace na sociální dominanci (Social Dominance Scale, SDO) a Škálu obecné víry ve spravedlivý svět (General Belief in a Just World, GBJW). Majoritní respondenti navíc vyplnili škály rasismu vůči Romům, a to Škálu moderního rasismu (Modern Racism Scale, MRS), Škálu očividného rasismu (Blatant Racism Scale, BRS) a Škálu skrytého 31
rasismu (Subtle Racism Scale, SRS). Explicitní metody měření rasismu vůči Romům byly z romské verze dotazníku vyřazeny na základě přesvědčení o tom, že některá tvrzení, s nimiž respondenti vyjadřovali (ne)souhlas, mohou být pro Romy zraňující a urážlivá (např. Byl(a) bych ochotný(-á) mít sexuální vztah s Romkou (Romem)). Škály byly upraveny tak, aby respondentům umožňovaly odpovídat v celém dotazníku jednotným způsobem. Souhlas s jednotlivými výroky respondenti zaznamenávali na pětibodové stupnici (1 - nesouhlasím, 2 - spíše nesouhlasím, 3 - nevím, 4 - spíše souhlasím, 5 - souhlasím). V závěru dotazníku respondenti uvedli svoje sociodemografické údaje (viz 8.1.2 Popis výzkumného souboru). Testování probíhalo v podobě tužka-papír a tento systém byl zvolen s ohledem na specifika výzkumného souboru. Někteří respondenti upozorňovali na to, že s počítačem neumějí pracovat, a proto zpočátku (a ve výjimečných případech úplně) účast na výzkumu odmítali. Dále všichni respondenti prošli Implicitním asociačním testem (Implicit Association Test, IAT) porovnávajícím postoje k Romům vs. k majoritní populaci, který byl administrován na netbooku. Testování probíhalo vždy v přítomnosti výzkumnice, převážně v domácnostech respondentů. Popsané pořadí testování bylo zvoleno ve snaze vyjít vstříc respondentům. Mnozí respondenti vyplňování dotazníku vnímali jako „dřinu“ a následující IAT jako „hru“, na kterou se těšili. Poté, co věnovali energii vyplňování dotazníku, byli motivovaní jinak nepříliš atraktivní testování dokončit. Pořadí administrace explicitních metod a IAT na vzájemné korelace nemá významný vliv. To ověřili pomocí metaanalýzy Hofman a kol. (cit. podle Lane, Banaji, Nosek, & Greenwald, 2007). Ke shodnému zjištění dospěli také Nosek, Greenwald a Banaji (2005).
8.3
Použité metody
8.3.1
Škála potřeby kognitivního uzavření (Need for Cognitive Closure Scale)
Webster a Kruglanski (1994) sestavili k měření Potřeby kognitivního uzavření původně 42 položkovou škálu NCCS, tu později Roets a Van Hiel (2010) na základě zjištěných faktorových nábojů zkrátili a ponechali 15 položek. V této verzi dotazníku úplně chybí reverzně kódované položky, což může být zdrojem zkreslení. 32
Pro účely výzkumu byly položky zkrácené verze přeloženy do češtiny a překlad byl konzultován. Vzhledem ke specifikům výzkumného souboru pak byly texty položek ještě zjednodušeny tak, aby umožňovaly snazší pochopení. Ze stejného důvodu byla jedna z položek převedena na inverzní. Nakonec bylo změněno pořadí jednotlivých položek dotazníku tak, aby se jednotlivé skupiny položek nevyskytovaly ve shlucích. 8.3.2
Škála orientace na sociální dominanci (Social Dominance Orientation Scale)
Pratto, Sidanius, Stallworth a Malle (1994) sestavili k měření orientace na sociální dominanci původně 16 položkovou škálu, kterou později o 2 položky zkrátili. Pro účely tohoto výzkumu byla zkrácená verze škály přeložena do češtiny, překlad byl konzultován. Ponechány byly pouze dobře srozumitelné položky (příklady vynechaných položek v originálním znění: „Equality“, „Increased social equality“, „Increased economic equality“). S cílem usnadnit porozumění byla jedna položka převedena do inverzní podoby. Výsledná škála obsahovala 9 položek, z nichž 3 byly inverzní. Na základě analýzy reliability škály (Cronbachovo α) pak byly z analýzy inverzní položky vyřazeny („Kdyby se v naší zemi přistupovalo ke všem stejně, ubylo by problémů“, „Životy všech lidí mají stejnou cenu“ a „Měli bychom děla vše, co je v našich silách, abychom vyvážili podmínky různých skupin v naší společnosti.“), s ostatními položkami škály korelovaly záporně, ačkoli byly s ohledem na inverzní povahu kódovány opačně. Do celkové analýzy tedy vstoupilo pouze 6 položek. 8.3.3
Škála obecné víry ve spravedlivý svět (General Belief in a Just World Scale)
První Škálu víry ve spravedlivý svět sestavili v roce 1973 Rubin a Peplau. Tato škála byla tvořena 20 položkami a později byla kritizována pro heterogenní obsah (Loo, 2002). Pro zjišťování víry ve spravedlivý svět byla vybrána z důvodu potřeby zkrácení dotazníku pouze Škála obecné víry ve spravedlivý svět (GBJW). Autorkou originální 6 položkové škály je Dalbert (2001), překlad do češtiny, reformulaci a redukci některých položek provedl Dalajka (2010). Použita byla tato 5 položková škála, z níž 1 položka je inverzní. 8.3.4
Škála moderního rasismu (Modern Racism Scale)
Sedmi položkovou Škálu moderního rasismu původně McConahay, Hardee a Batts (1981) zkonstruovali pro měření explicitních postojů vůči Afroameričanům. Pro účely výzkumu byla do češtiny přeložena upravená verze (McConahay, 1986, cit. podle Kinder, 1986), jejíž položky lépe 33
odpovídají našim kulturním podmínkám. Původní výraz „Blacks“ byl nahrazen slovem Romové. Jedna z položek byla z důvodu nevhodnosti vynechána (v originálním znění „Blacks have more influence upon school desegregation plans than they ought to have.“) a zůstalo tak celkem 6 položek, z nichž 1 je inverzní. Na základě analýzy reliability škály (Cronbachovo α) pak byla z analýzy inverzní položka vyřazena („Je snadné pochopit nespokojenost Romů v České republice.“), s ostatními položkami škály korelovala záporně, ačkoli byla s ohledem na inverzní povahu kódována opačně. Do celkové analýzy tedy vstoupilo pouze 5 položek. 8.3.5
Škála očividného a skrytého rasismu (Blatant and Subtle Racism Scale)
Škálu očividného rasismu a skrytého rasismu (Blatant and Subtle Racism Scale, BSRS) vyvinuli Pettigrew a Meertens (1995). Zatímco Očividný rasismus (BR) popisují jako horkou, rychlou a přímou formu rasismu, Skrytý rasismus (SR) popisují jako chladnou, promyšlenou a nepřímou formu rasismu. Původní 20 položková škála byla pro účely tohoto výzkumu přeložena a české znění bylo konzultováno a upraveno. Ponechány byly pouze ty položky, se kterými bylo možné vyjadřovat (ne)souhlas na pětibodové škále, vyšší skóry reprezentují více negativní postoje vůči Romům. Do dotazníku bylo zařazeno celkem 9 položek - 4 zjišťující SR a 5 zjišťujících BR (z toho 3 BR inverzní). 8.3.6
Implicitní asociační test (Implicit Association Test)
Implicitní asociační test (IAT) představili v roce 1998 Greenwald, McGhee a Schwartz. Test slouží k měření relativní síly hodnotících asociací, které jsou základem implicitních postojů. Zahrnuje vždy jeden pár konceptů (např. Romové - majorita) a jeden pár atributů, které jsou vzájemně v opozici (např. dobrý - špatný). Vychází z předpokladu, že jsou-li u respondenta dva koncepty podílející se na odpovědi silněji propojené, spojení těchto konceptů v testu bude pro respondenta snazší a tedy i rychlejší než spojení dvou méně asociovaných anebo opozitních konceptů (Greenwald et al. 2002). IAT použitý v rámci tohoto výzkumu se skládal z 5 fází, z nichž 3 byly zácvikové (první, druhá a čtvrtá) a 2 experimentální (třetí a pátá). Zácvikové fáze sestávaly z 20 podnětových slov nebo fotografií, experimentální fáze tvořilo vždy 25 podnětů.
34
Jednotlivé podněty byly vybírány ze souboru 20 fotek (romských a neromských dětí) a 20 (dobrých a špatných) slov a prezentovány v náhodném pořadí. Implicitní asociační testy jsou obvykle tvořeny více podněty, avšak Lane, Banaji, Nosek a Greenwald (2007) doporučují v případě potřeby zrychlení testu jednotlivé fáze zkrátit. To jsme udělali na základě vyjádření účastníků pilotáže, kteří úlohu označovali za kognitivně náročnou a zdlouhavou. Cílem bylo přizpůsobit test specifické populaci, pro kterou byl sestaven. Nejvyšším dosaženým vzděláním některých respondentů je základní škola, a proto jsme považovali za dobré test zjednodušit a jeho celkovou délku zkrátit na celkem 110 podnětů. Respondenti jednotlivá slova a fotografie řadili do těchto kategorií: (a) Romové, (b) bílí, (1) dobré a (2) špatné. Korektní označení majorita bylo nahrazeno méně korektním výrazem bílí v přesvědčení, že lidé o většinové populaci přemýšlejí častěji spíše jako o „bílé“ než „majoritní“, a respondenti o tom byli informováni. Účelem první fáze bylo naučit respondenty rozlišovat mezi romskými a neromskými dětmi a aktivovat postoje vůči Romům a majoritě. Ve středu obrazovky se v náhodném pořadí zobrazovaly fotografie obličejů romských a neromských dětí. Jejich kategorizace probíhala pomocí dvou počítačových kláves, které představovaly nadřazené kategorie (E pro kategorii zobrazenou v levé části obrazovky, I pro kategorii zobrazenou v pravé části obrazovky). V případě chybné odpovědi se na obrazovce objevil červený křížek a pro pokračování bylo nezbytné původní chybnou odpověď opravit (program měří čas odpovědi až do chvíle, kdy je chybná odpověď opravena). Pro usnadnění rozlišování mezi romskými a neromskými dětmi byli respondenti s podnětovými fotografiemi předem seznámeni a fotografie dětí představujících majoritní populaci byly vybrány tak, aby byly od romských dětí pokud možno snadno odlišitelné a současně dobře reprezentovaly celou majoritní populaci (viz Příloha č. 1). Ve druhé fázi respondenti kategorizovali v náhodném pořadí zobrazená slova jako dobrá (radost, láska, mír, odměna, nebe, šťastný, úspěšný, skvělý, milovaný, pěkný), anebo špatná (vina, trest, bolest, peklo, selhání, krást, škodit, zničený, nenáviděný, škaredý). Tato slova byla do testu zařazena po předchozí pilotáži, jejímž cílem bylo mj. ověřit, zda jsou vybraná slova skutečně vnímána jako dobrá / špatná. Respondenti byli s podnětovými slovy stejně jako s fotografiemi předem seznámeni.
35
Třetí fáze byla zároveň první experimentální fází. Zde byly zkombinovány předchozí dvě úlohy a respondenti měli za úkol řadit do kategorií v náhodném pořadí zobrazená slova i fotografie. Každá z kláves v experimentální fázi označovala současně dvě kategorie (např. E pro fotografie romských dětí a dobrá slova, I pro neromské děti a špatná slova). Ve čtvrté fázi měli respondenti za úkol kategorizovat pouze slova, a to opačným způsobem než v předchozích dvou fázích (tzn. pokud klávesa E ve druhé a třetí fázi představovala dobrá slova, nyní sloužila k označení slov špatných). Cílem této fáze bylo omezit u respondentů dříve naučené kombinace (např. Romové a dobrý) a připravit je na druhou experimentální fázi testu, která následovala. V páté fázi došlo ke spojení úkolů z první a čtvrté fáze, respondenti kategorizovali v náhodném pořadí zobrazená slova i fotografie dětí. Každá z kláves opět označovala současně dvě kategorie, tentokrát ale v opačné kombinaci, než tomu bylo v první experimentální fázi (např. E pro fotografie romských dětí a špatná slova, I pro neromské děti a dobrá slova). Výsledky IAT nejsou významně ovlivněny umístěním kladných a záporných atributů na levou anebo pravou stranu, časem mezi prezentací jednotlivých stimulů ani velikostí souborů slov a fotek, z nichž jsou náhodně vybírány prezentované podněty (Greenwald, McGhee, & Schwartz, 1998). Naopak signifikantní byl zjištěný efekt pořadí IAT - konkrétně tendence první experiementální fáze ovlivňovat druhou experimentální fázi (Lane, Banaji, Nosek, & Greenwald, 2007).
Při
zkoumání rasových předsudků je výsledkem větší efekt IAT, pokud stereotypní uspořádání v první fázi (majorita + dobrý a Romové + špatný) předchází nestereotypnímu uspořádání v druhé experimentální fázi (majorita + špatný a Romové + dobrý). Efekt pořadí částečně redukuje třetí zácviková (v celkovém pořadí čtvrtá) fáze testu (Nosek, cit. podle Lane & kol., 2007) a vyvažování (counterbalancing), které bylo využito i v tomto výzkumu. Polovině respondentů tedy byla administrována převrácená verze IAT, viz tabulka č. 4.
36
Tabulka č. 4: Struktura IAT varianta a fáze 1 zácviková 2 zácviková 3 4 5
varianta b
počet vlevo vpravo vlevo vpravo podnětů (klávesa E) (klávesa I) (klávesa E) (klávesa I) 20 Romové Bílí Bílí Romové 20 Dobré Špatné Dobré Špatné
experimentální zácviková experimentální
25 20
Romové + Dobré Špatné
Bílí + Špatné Dobré
Bílí + Dobré Špatný
Romové + Špatné Dobré
25
Romové + Špatné
Bílí + Dobré
Bílí + Špatné
Romové + Špatné
Efekt IAT se zjišťuje porovnáním reakčních časů v experimentálních fázích testu. Greenwald, Nosek a Banaji (2003) uvádí 5 způsobů porovnání ukazatelů jejich centrální tendence - lze porovnat (1) medián, (2) průměr, (3) průměr logaritmů reakčních časů, (4) průměr převrácených hodnot reakčních časů (tj. 1 : reakční čas) a (5) D-skór. D-skór autoři přirovnávají k míře velikosti efektu Cohenovu d. Získáme jej, když rozdíl průměrných reakčních časů v experimentálních blocích vydělíme odmocninou poloviny součtu rozptylů v experimentálních fázích, tj. výpočtem ze vzorce D
/
. Právě tento způsob
výpočtu efektu IAT autoři považují za nejvhodnější - díky zohlednění celkové variability při porovnávání průměrných reakčních časů D-skór nenadhodnocuje efekt IAT u těch, kteří odpovídali v celkově pomalejším tempu (např. vlivem vyššího věku, obtíží při čtení podnětových slov, vad zraku apod.). V rámci vyhodnocení IAT byly z analýzy odstraněny z důvodu typicky zpomalené reakce časy odpovědí na první položky experimentálních fází, sledovány byly tedy časy 24 reakcí v rámci každé z experimentálních fází. Dále byly z analýzy vyřazeny všechny odpovědi rychlejší anebo rovny 20 ms a nahrazeny průměrným reakčním časem respondenta v dané fázi testu. Tyto extrémně rychlé odpovědi mohly být způsobeny zahájením odpovědi ještě před zaznamenáním podnětu, chvilkovou nepozorností (Greenwald, McGhee, & Schwartz, 1998) anebo nedostatkem použitého výzkumného programu FreeIAT (pokud respondenti zmáčkli klávesu příliš dlouze, program zaznamenal odpověď na 2 po sobě jdoucí stimuly). Proběhla kontrola chybovosti Nosek, Banaji a Greenwald (2002) doporučují z analýzy vyřadit odpovědi těch respondentů, kteří
37
v některé z experimentálních fází chybovali ve 25 % anebo častěji - a pro analýzu byly ponechány odpovědi všech respondentů. Kladná hodnota D-skóru představuje preferenci majority před Romy a vyšší skór reprezentuje více negativní postoj vůči Romům, záporná hodnota představuje preferenci Romů před majoritou, nižší skór představuje více pozitivní postoj vůči Romům.
8.4
Způsob zpracování dat Implicitní asociační test byl sestaven a administrován v open-source programu FreeIAT
(Meade, 2009). Pro přepis dat z dotazníku do elektronické podoby a potřebné úpravy dat z dotazníku i testu byl využit program Excel 2007. Samotná analýza dat proběhla v programu SPSS (verze 21) s využitím knihy Discovering Statistics Using SPSS (Field, 2005). Na začátku celkové analýzy byly zjištěny popisné statistiky všech proměnných. Výpočtem Cronbachova α byla testována reliabilita použitých škál a na základě analýzy jednotlivých položek pak byly některé škály zkráceny (podrobněji viz oddíl 8.3 Použité metody). Dále byly ověřeny předpoklady pro užití parametrických testů. Zobrazením histogramů proložených křivkou normality a P-P plotů a testem Kolmogorov-Smirnov bylo zjištěno přibližně normální rozložení proměnných, Levenovým testem byla ověřena homogenita rozptylů. Na základě těchto zjištění byly pro další analýzu využívány parametrické testy.
38
9
Výsledky V této kapitole budou představeny výsledky výzkumu. Nejdříve jsou prezentovány popisné
charakteristiky zjišťovaných proměnných a reliabilita škál a testu. Dále jsou testovány hypotézy a v tabulce uvedeny vzájemné korelace proměnných.
9.1
Popisné charakteristiky Popisné charakteristiky zjišťovaných proměnných jsou shrnuty v tabulce č. 5. Celkový skór byl
získán součtem položek jednotlivých škál, vyšší skór vždy reprezentuje vyšší hodnotu proměnné. Tabulka č. 5: Popisné charakteristiky NCC, SDO, GBJW, IR, MR, BR, SR a reliabilita škál a testu
Potřeba kognitivního uzavření (NCC)
Romové Majorita Celkem
Orientace na sociální dominanci (SDO)
Romové Majorita Celkem
Obecná víra ve spravedlivý svět (GBJW)
Romové Majorita Celkem
Implicitní rasismus (IAT D-skór)
Romové Majorita Celkem
Moderní rasismus (MR) Očividný rasismus (BR) Skrytý rasismus (SR)
9.2
Majorita Majorita Majorita
M 55,37 46,03 50,70 25,00 20,43 22,72 14,73 14,17 14,45 -0,06 0,36 0,15 12,10 10,00 15,07
SD Cronbachovo α 12,68 12,41 13,30 0,79 4,68 3,77 4,80 0,63 4,32 4,05 4,16 0,67 0,44 0,38 0,46 0,98 3,35 0,65 3,72 0,65 2,77 0,66
Výsledky testování hypotéz
H1: Implicitní rasismus majority vůči romskému etniku je ve vztahu s explicitním rasismem. Vztah implicitního a explicitního rasismu byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu, zjištěna byla středně silná záporná korelace (r = -0,36, p = 0,05). Na základě těchto výsledků první hypotézu podržíme.
39
H2: Romové projeví mírný implicitní rasismus vůči vlastní skupině nebo vyrovnaný postoj vůči majoritě a Romům. Postoje Romů byly zjišťovány pomocí IAT, průměrná velikost D-skóru M = -0,06, SD = 0,44. Pomocí t-testu pro jeden výběr byla testována odlišnost koeficientu D od 0: t(29) = -0,77, p>0,05. Koeficient D se tedy statisticky významně neliší od 0 a tuto hypotézu můžeme podržet a říci, že Romové v IAT projevili vyrovnaný postoj vůči majoritě a vlastní skupině. H3: Implicitní rasismus je ve vztahu s potřebou kognitivního uzavření, s rostoucí potřebou kognitivního uzavření roste implicitní rasismus. Vztah implicitního rasismu a potřeby kognitivního uzavření byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. U majoritních respondentů byla zjištěna středně silná záporná korelace (r = -0,30, p = 0,11). U romských respondentů byla zjištěna mírná záporná korelace s implicitním rasismem vůči vlastní skupině (r = -0,11, p = 0,58), resp. pozitivní korelace (r= 0,11, p = 0,58) pro vztah rasismu vůči majoritě a potřeby kognitivního uzavření). Nulovou hypotézu nemůžeme vyvrátit, naopak můžeme usuzovat na existenci opačného vztahu mezi proměnnými, než jaký je popsán v hypotéze (velikost vzorku je malá a pravděpodobnost u majoritní části vzorku se blíží požadované hodnotě p<0,05). Tuto hypotézu zamítáme. H4: Explicitní rasismus je ve vztahu s potřebou kognitivního uzavření, s rostoucí potřebou kognitivního uzavření roste explicitní rasismus. Vztah explicitního rasismu a potřeby kognitivního uzavření byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Explicitní rasismus byl měřen pouze u majoritních respondentů a zjištěna byla středně silná pozitivní korelace (r = 0,36, p = 0,05). Na základě výsledků tuto hypotézu podržíme. H5: Implicitní rasismus je ve vztahu s orientací na sociální dominanci, s rostoucí orientací na sociální dominanci roste implicitní rasismus. Vztah implicitního rasismu a orientace na sociální dominanci byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. U majoritních respondentů byla zjištěna středně silná záporná korelace (r = -0,34, p = 0,07), u Romů byla zjištěna jen zanedbatelná pozitivní korelace implicitního rasismu vůči vlastní skupině a orientace na sociální dominanci (r = 0,03, p = 0,44), resp. zanedbatelná záporná korelace rasismu vůči majoritě a orientace na sociální dominanci 40
(r = -0,03, p = 0,44). Nulovou hypotézu nemůžeme vyvrátit, naopak můžeme usuzovat na existenci opačného vztahu mezi proměnnými, než jaký je popsán v hypotéze (velikost vzorku je malá a pravděpodobnost testu pro majoritní populaci se blíží požadované hodnotě p<0,05). Tuto hypotézu zamítáme. H6: Explicitní rasismus je ve vztahu s orientací na sociální dominanci, s rostoucí orientací na sociální dominanci roste explicitní rasismus. Vztah explicitního rasismu a orientace na sociální dominanci byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Explicitní rasismus byl měřen pouze u majoritních respondentů a zjištěna byla středně silná pozitivní korelace (r = 0,30, p = 0,10). S ohledem na velikost vzorku můžeme usuzovat na existenci středně silného pozitivního vztahu mezi explicitním rasismem a SDO, pravděpodobnost one-tailed testu (který doporučuje použít při testování hypotéz, které udávají směr, v aj. tzv. „directional hypotheses“, Field, 2009) odpovídá minimální požadované hodnotě (r = 0,30, p=0,05). Hypotézu podržíme. H7: Majoritní respondenti projeví implicitní rasismus vůči romskému etniku ve větší míře, než v jaké projeví Romové rasismus vůči majoritě. Pro porovnání implicitního rasismu vůči cizí skupině byl použit t-test pro dva výběry. Hodnota D-skórů byla v případě Romů pro účely testování této hypotézy zadána inverzně. Mezi Romy (M = 0,06, SE = 0,08) a majoritou (M = 0,36, SE = 0,07) byl nalezen signifikantní rozdíl v průměrné míře rasismu vůči cizí skupině: t(58) = -2,77, p < 0,05 se střední velikostí účinku, r = 0,51. Tuto hypotézu podržíme. H8: Implicitní rasismus je ve vztahu s vírou ve spravedlivý svět, s rostoucí vírou ve spravedlivý svět roste implicitní rasismus. Vztah implicitního rasismu a víry ve spravedlivý svět byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. U majoritních respondentů byla zjištěna mírná záporná korelace (r = -0,16, p =0,38), u Romů byla zjištěna jen zanedbatelná pozitivní korelace implicitního rasismu vůči vlastní skupině a orientace na sociální dominanci (r = 0,03, p = 0,86), resp. zanedbatelná pozitivní korelace rasismu vůči majoritě a víry ve spravedlivý svět (r = -0,03, p = 0,86). Hodnoty pravděpodobnosti se neblíží požadované p<0,05, tuto hypotézu zamítáme.
41
H9: Explicitní rasismus je ve vztahu s vírou ve spravedlivý svět, s rostoucí vírou ve spravedlivý svět roste explicitní rasismus. Vztah explicitního rasismu a víry ve spravedlivý svět byl testován pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Explicitní rasismus byl měřen pouze u majoritních respondentů a zjištěna byla středně silná záporná korelace (r = -0,34, p = 0,07). Nulovou hypotézu nemůžeme vyvrátit, naopak můžeme usuzovat na existenci opačného vztahu mezi proměnnými, než jaký je popsán v hypotéze (velikost vzorku je malá a pravděpodobnost se blíží požadované hodnotě p<0,05). Tuto hypotézu zamítáme. Tabulka č. 6: Korelace NCC, SDO, BJW, implicitního a explicitního rasismu u Romů a majority
NCC SDO BJW IR (IAT D-skór) ER (součet MR + SR + BR)
Romové Majorita Romové Majorita Romové Majorita Romové Majorita Majorita
NCC
SDO
BJW
IR
ER
1,00 1,00
0,41* 0,19
0,30 -0,21
-0,11 -0,30
0,36*
1,00 1,00
0,18 0,09
0,03 -0,34
0,30
1,00 1,00
0,03 -0,17
-0,34
1,00 1,00
-0,36* 1,00
* p≤0,05 (hodnota 2-tailed signifikance)
42
10
Diskuze Závěrečnou kapitolu bakalářské práce tvoří diskuze nad výsledky výzkumu a jejich
interpretace v kontextu dříve popsané teorie. Nejdříve je diskutován (1) vztah implicitního a explicitního rasismu a (2) implicitní rasismus Romů vůči vlastní skupině, následuje diskuze o vztahu rasismu s vybranými konstrukty: (3) NCC, (4) SDO a (5) BJW. V závěrečné části diskuze jsou reflektovány limity výzkumu a formulována doporučení pro další výzkum.
10.1 Vztah implicitního a explicitního rasismu Na vztah implicitních a explicitních postojů existuje více pohledů. Podle prvního z nich dva typy měření reflektují oddělené reprezentace postojů (Wilson, Lindsey, & Schooler, 2000), podle druhého se implicitní a explicitní testy postojů liší pouze v míře respondentům poskytnuté možnosti uspořádat a upravovat odpovědi (Nier, 2005). Podle Noska (2007) implicitní a explicitní metody měření popisují oddělené, avšak příbuzné konstrukty. V mnoha studiích se zjištěné implicitní postoje výrazně liší od zjištěných explicitních postojů (Payne & Burkley, 2008), Cunningham, Nezlek a Banaji (2004) uvádí, že IE korelace obvykle nabývají hodnot nižších než r = 0,2. Ačkoli se může v tomto výzkumu zjištěná záporná korelace implicitně a explicitně zjišťovaného rasismu majority vůči romskému etniku v první chvíli jevit jako překvapivá, není v přímém rozporu s teorií. Možné příčiny nízkých korelací implicitních a explicitních metod měření byly podrobněji popsány již v oddíle 1.4.2 Vztah implicitních a explicitních postojů. Konkrétně v tomto výzkumu může být zjištěná záporná IE korelace způsobena zejména odlišnou konceptuální strukturou implicitní a explicitní metody měření, typem hodnocení (dotazník zachycoval pouze postoje vůči Romům, IAT zjišťoval postoje relativně - vůči Romům vs. vůči majoritě) a omezenou možností uspořádat a upravovat odpovědi v IAT. Další příčina mohla spočívat v podstatě zjišťovaných postojů - rasismus souvisí s kulturními normami (je převážně nahlížen jako špatný), a u těchto témat bývají zjištěné korelace nižší, zvláště pokud testování probíhá v přítomnosti výzkumníka (Nosek, 2007). Mezi další faktory patří množství osobních zkušeností s objekty postoje, subjektivní význam a praktikování odpovědi vedoucí ke zvýšení její dostupnosti a zautomatizování. Takřka dvě třetiny 43
majoritních respondentů v dotazníku uvedly, že se s Romy setkávají velmi výjimečně nebo spíše výjimečně, což naznačuje menší množství osobních zkušeností a spíše nižší frekvenci praktikování odpovědi. Taktéž je třeba uvažovat konkrétní podobu dotazníku a testu, které byly sestaveny pro účely tohoto výzkumu. Přestože byl překlad jednotlivých položek konzultován a byla provedena malá pilotáž, existují důkazy o tom, že některým položkám respondenti porozuměli odlišně, než jak bylo zamýšleno. K výroku „Věřím, že obecně lidé dostanou, co si zaslouží.“ jeden z respondentů připsal: „Po smrti určitě.“, jiný respondent vyjádřil nesouhlas s výrokem „Byl(a) bych ochotný(-á) mít sexuální vztah s Romkou (Romem).“ a doplnil: „Mám přítelkyni a nebudu jí nevěrný.“. K dalšímu zkreslení v dotazníku mohlo dojít vlivem sociální žádoucnosti či tendence v dotazníku souhlasit (inverzních položek bylo v dotazníku velice málo). Většina majoritních respondentů byla vybrána z okruhu přátel a známých, což mohlo i přes ujištění o anonymitě zpracování dat vliv sociální žádoucnosti podpořit. Konzultována byla taktéž podnětová slova a fotografie vybrané do testu IAT, přesto i zde docházelo k neporozumění. Ačkoli byly fotografie romských a neromských dětí vybírány ve snaze usnadnit respondentům rozlišování mezi skupinami dětí, některým respondentům toto rozlišení jako zřejmé nepřipadalo. Jeden z respondentů při zobrazení slova „vina“ prohlašoval opakovaně s úsměvem „Víno, to je dobrý, no.“ a rovněž u dalších respondentů bylo patrné, že při čtení dělají chyby. Karpinski a Hilton (2001) v souvislosti s typicky nízkými IE korelacemi nabízí vysvětlení, že zatímco explicitní metody měření hodnotí individuální postoje zkoumané osoby, IAT zjišťuje spíše asociace, s nimiž se zkoumaná osoba setkává ve svém okolí. V souladu s tím považují za vhodné neinterpretovat výsledky IAT výhradně jako možný projev rasismu, ale také jako zjištění poměrného množství pozitivních a negativních asociací (spojených s Romy a majoritou) v okolí zkoumané osoby. Záporné korelace bychom v souladu s tímto pojetím mohli čekat u těch lidí, jejichž vlastní postoje (k Romům a k majoritě) se liší od postojů, s nimiž se setkávají ve svém okolí. Např. čím více lidé, kteří mě obklopují, mluví o Romech s despektem, tím více se utvrzuji ve svém přesvědčení, že není dobré generalizovat a usuzovat na nějaký obecný rozdíl mezi Romy a majoritou.
44
Pokud bychom výsledky IAT interpretovali jako popis míry implicitního rasismu u jednotlivých respondentů, mohlo by být vysvětlení zjištěného záporného vztahu následující: čím více člověk smýšlí rasisticky (což projeví v IAT), tím více rasistické postoje maskuje při měření rasismu explicitními metodami (v tomto případě MRS, SRS, BRS). Naopak čím méně člověk smýšlí rasisticky, tím více je ochoten to malé množství rasistických názorů či pochyb v dotaznících připustit. Tato interpretace však předpokládá, že si lidé svoje postoje dobře uvědomují a v dotazníku odpovídají velmi promyšleně, což je spíše nepravděpodobné. Podle zjištění Sommerse a Nortona (2006) navíc ti, kteří mají nejvíce rasistické názory, moderní „skryté“ projevy rasismu za projevy rasismu často vůbec nepovažují.
10.2 Implicitní rasismus vůči romskému etniku u romské populace Allport (1979) ve svém pojednání O povaze předsudků popisuje dva způsoby vyrovnání se s negativitou vnímanou od okolí. O intrapunitivní cestě hovoříme, pokud minorita internalizuje negativní postoje ke své osobě či celé skupině, o cestě extrapunitivní tehdy, když menšina vnímanou negativitu obrátí proti dominantní skupině. Intrapunitivní cesta vyrovnání koresponduje s teorií sociální dominance (Social Dominance Theory) a teorií odůvodněného systému (System Justification Theory), a její existenci již potvrdilo více studií (Nosek, Banaji, & Greenwald, 2002; Banaji, Greenwald, & Rosier, cit. podle Banaji, 2001) včetně tohoto výzkumu. Zatímco majorita vyjádřila v testu IAT zřetelnou preferenci vlastní rasy, Romové projevili vyrovnaný postoj k majoritě a vlastní skupině. To je v souladu také s tvrzením Banaji (2001), která popisuje implicitní postoje minority jako výsledek přirozené preference vlastní skupiny a v kultuře zakotveného negativního postoje vůči jejich skupině. Zajímavým zjištěním bylo, že někteří z romských respondentů v dotazníku uvedli, že se Romy být necítí a/nebo jsou přesvědčeni o tom, že je jejich okolí za Romy nepovažuje (tuto volbu odpovědi obvykle komentovali hlasitě, např. slovy „Já su Čech, jak vy,“ bez ohledu na vysvětlení, že se v tomto výzkumu kategorie Rom a Čech nevylučují, a je tedy možné cítit se současně obojím).
45
10.3 Implicitní a explicitní rasismus v kontextu NCC Allport (1979) považoval předsudky za projev obecného kognitivně-motivačního stylu ovlivňujícího celý vnitřní život člověka. Na jeho pojetí předsudků jako z nejistoty pramenící touhy po jasnosti a předvídatelnosti navazuje konstrukt potřeby kognitivního uzavření (Kruglanski, 1990), popisující touhu po rychlém nalezení odpovědi či řešení situace v protikladu k akceptaci přetrvávání nejistoty, dvojznačnosti nebo zmatku. NCC zvyšuje vnímání skupin jako homogenních (Dijksterhuis, van Knippenberg, Kruglanski, & Schaper, 1996) i vnímání důležitosti příslušnosti ke skupině při vytváření sociálních úsudků (Kruglanski & Mayseless, 1988). Několik studií prokázalo silnou souvislost dispozičního NCC s explicitními rasovými předsudky (viz např. Van Hiel, Padelaere, & Duriez, 2004; Roets & Van Hiel, 2011b) i implicitním rasismem (Cunningham, Nezlek, & Banaji, 2004). Ačkoli Cunningham, Nezlek a Banaji (2004) nalezli pozitivní vztah mezi implicitním rasismem a NCC, výsledky tohoto výzkumu naznačují spíše existenci vztahu záporného. Předpokládáme, že příčinou tohoto rozporu mohou být zejména podstatné rozdíly v analýze IAT (v jejich výzkumu byly z analýzy vyřazeny všechny odpovědi <300ms, >3000ms a chybné odpovědi; efekt IAT byl zjišťován prostým porovnáním průměrné rychlosti odpovědi v experimentálních fázích). Při uvažování o tomto vztahu je vhodné zohlednit formální podobu úkolu v IAT - zejména faceta Ráznost a rozhodnost může vést k tendenci projít testem co nejrychleji bez ohledu na správnost odpovědí. Naopak středně silný pozitivní vztah mezi explicitním rasismem a NCC nalezen byl, což je v souladu s výsledky dřívějších studií (viz např. Van Hiel, Padelaere, & Duriez, 2004; Roets & Van Hiel, 2011b).
10.4 Implicitní a explicitní rasismus v kontextu SDO Podle teorie sociální dominance vede touha udržet si vysoký sociální status k předsudkům a diskriminaci cizích skupin (out-groups). Výzkum ukázal, že SDO predikuje řadu „autoritářských“ sociopolitických a mezi-skupinových jevů včetně předsudků (Pratto & kol., 1994; Cornelis & Van Hiel, 2006; Duckitt, 2009). Van Hiel a Mervielde (2005) nalezli vztah mezi SDO a všemi stupni rasismu - biologickým, symbolickým, averzivním i etnocetrismem (jak je řadí podle stupně závažnosti Kleinpenning & Hagendoom, 1993). 46
V tomto výzkumu nebyl statisticky významný vztah mezi implicitním rasismem a SDO u romské ani majoritní populace nalezen. Můžeme ale usuzovat na existenci středně silného pozitivního vztahu mezi explicitním rasismem a SDO, s rostoucí preferencí hierarchicky uspořádaných vztahů mezi skupinami a touhou po dominanci u majority roste explicitní rasismus vůči romskému etniku. Předsudky a diskriminace cizích skupin pak narůstají spolu s mírou pociťovaného ohrožení vlastní skupiny, píše Crocker a Luthanen (cit. podle Pratto & kol., 1994). V souladu s tím bychom námi zjištěný středně silný vztah mohli interpretovat tak, že majoritní populace v ČR nevnímá romskou minoritu jako příliš velkou hrozbu - necítí se být výrazně ohrožena a má tedy jen středně silný důvod posilovat pocit vlastní nadřazenosti rasistickými postoji a předsudky vůči Romům. Ve snaze o zachování hierarchických vztahů a vysokého statusu skupiny s vyšším sociálním statusem obvykle diskriminují ostatní skupiny (out-groups) více, než členové skupin s nižším sociálním statusem (Pratto & kol., 1994). To potvrzují také výsledky tohoto výzkumu, majoritní respondenti vyjádřili v testu IAT podstatně vyšší preferenci vlastní skupiny než Romové.
10.5 Implicitní a explicitní rasismus v kontextu BJW Jednotlivci na pozorovanou či prožívanou nerovnost a nespravedlnost ve společnosti reagují různým způsobem. Zatímco někteří pociťují morální rozhořčení a vyvíjejí snahu o obnovení spravedlnosti, jiní oběťmi nespravedlnosti opovrhují anebo přijímají systém přesvědčení sloužící k ospravedlnění existujícího sociálního, ekonomického a politického uspořádání (Jost, Banaji, & Nosek, 2004). Ve snaze zabránit pozorované nespravedlnosti alespoň v kognitivní rovině pak mohou reagovat ospravedlňováním statu quo či obviňováním oběti. BJW plní důležitou adaptivní funkci - umožňuje pohybovat se v sociálním prostředí, jako by bylo stabilní, spravedlivě uspořádané a předvídatelné, což odpovídá potřebám autoritářské osobnosti, jak je definoval Allport (1979). Společným rysem BJW a autoritářství je to, že silné a mocné lidi nahlíží jako dobré, naopak slabé a bezmocné jako špatné. Sutton a Douglas (2005) uvádí, že silná BJW predikuje předsudky vůči různým znevýhodněným skupinám, avšak zde (v souvislosti jak s implicitním, tak explicitním rasismem) byl zjištěn trend spíše opačný. Podle Josta, Banaji a Noska (2004) lidé, kteří velmi věří ve spravedlivý svět, předsudky přijímají nebo vytvářejí ve snaze ospravedlnit pozorovanou 47
nerovnost a nespravedlivost ve společnosti. Existuje možnost, že postavení Romů v České republice není majoritními občany vnímáno jako nespravedlivé, resp. je vnímáno jako nespravedlivé v obou směrech. Romové jsou někdy diskriminováni negativně (ve chvíli, kdy se uchází o pracovní pozici, hledají místo k bydlení aj.) a jindy pozitivně (jejich děti mohou být zdarma doučovány, např. dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou v roce 2011 nabízel Romům ve srovnání s majoritou více než trojnásobně nižší jízdné atd.). Vnímanou pozitivní i negativní diskriminaci romských spoluobčanů někteří majoritní respondenti v rozhovorech probíhajících před či po testování uváděli. S pozorovanou nespravedlností okolního světa se navíc lze vyrovnat nejen kognitivním přehodnocením, ale i aktivní snahou o obnovení spravedlnosti. Zjištěná negativní korelace může napovídat o tom, že u majoritní části vzorku převažovala právě tato strategie. U Romů nebyl vztah mezi BJW a implicitním rasismem nalezen.
10.6 Omezení výzkumu a doporučení pro další výzkum Ačkoli byl výzkum pečlivě plánován a realizován, je třeba zmínit některé limity. Za první nedostatek lze považovat výzkumný vzorek. Dvě skupiny po 30 respondentech tvoří pouze malý vzorek, což komplikuje interpretaci získaných dat. I přes veškerou snahu se nezdařilo porovnávané skupiny Romů a majority vyvážit, co se týče nejvyššího dosaženého vzdělání. S vědomím toho, že výběrem romských respondentů na základě bydliště v sociálně vyloučené oblasti a dalších stereotypních znaků (špatný stav budovy, nepořádek, hluk, aj.) bude výzkumný vzorek omezen, byly kontaktovány neziskové organizace, avšak i přes vstřícnost jejich zaměstnanců se vzdělanější část romské populace nezdařilo pro výzkum získat (např. IQ Roma Servis se v době výzkumu stěhoval na novou adresu). Také výběr majoritní části vzorku měl svoje omezení. Většina majoritních respondentů patřila do okruhu přátel a známých, a ačkoli byli všichni ujištěni o anonymitě vyhodnocování, můžeme předpokládat, že se vlivu sociální žádoucnosti nepodařilo plně zamezit. Druhé omezení představuje znění použitých dotazníků. Přestože byl překlad jednotlivých položek konzultován, část inverzních položek (po překódování) korelovala s ostatními položkami jednotlivých škál záporně, a proto byly tyto odpovědi z analýzy vyřazeny. Reformulace by byla vhodná např. u položky BRS: „Byl(a) bych ochotný(-á) mít sexuální vztah s Romkou (Romem).“,
48
kde by bylo dobré zdůraznit, že se nad ní respondenti nemají zamýšlet jako nad možností nevěry, spíše je vhodné představit si sebe sama v situaci bez partnera (tzv. single). I přes uvedená omezení výzkumu se podařilo nalézt podporu pro celkem 5 hypotéz. Pro možnost zobecnění nalezených vztahů by bylo potřeba další zkoumání u většího a lépe vyváženého výzkumného souboru, pozornost by měla být věnována také úpravě znění těch položek, které mohou vyznívat nejednoznačně. Poslední doporučení se týká způsobu měření implicitního rasismu, vhodné by bylo doplnit IAT další metodou, např. Affect Misattribution Procedure (Payne, Cheng, Govorun, & Stewart, 2005) kombinující princip projektivních testů spolu s primingem.
49
Literatura Aboud, F. E., & Doyle, A. B. (1996). Parental and peer influences on children´s racial ttitudes. International Journal of Intercultural Relations, 20(314), pp. 371 -383. Allport, G. (1979). O povaze předsudků. Praha: PROSTOR. Aronson, E., Wilson, T. D., & Akert, R. M. (2005). Social Psychology (5th ed.). New Jersey: Pearson Education. Augoustinos M., & Reynolds, K. J. (2001). Prejudice, racism and social psychology. In M. Augoustinos & K. J. Reynolds (Eds), Understanding Prejudice, Racism and Social Conflict (pp. 123). London: SAGE. Banaji, M. (2001). Implicit attitudes can be measured. In H. L. Roediger, I. N. Nairne, & A. M. Suprenant (Eds.), The nature of remembering: Essays in honor of Robert G. Crowder (pp. 117149). Washington D. C.: APA. Cornelis, I., & Van Hiel, A. (2006). The impact of cognitive styles on authoritarianism based conservatism and racism. Basic and Applied Social Psychology, 28(1), pp. 37-50. Cunningham, W. A., Nezlek, J. B., & Banaji, M. R. (2004). Implicit and Explicit Ethnocentrism: Revisiting the Ideologies of Prejudice. Personality and Social Psychology Bulletin, 30(10), pp. 1332-1346. Dalajka, J. (2010). Spravedlnost u patnáctiletých: víra ve spravedlivý svět, metoda a souvislosti. Nepublikovaná disertační práce. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno. Dalajka, J., Širůček, J. (2010). Víra ve spravedlivý svět, psychosociální zátěž a depresivita v adolescence: mediační model. E-psychologie, 4(1), pp. 1-15. Dalbert, C. (1999). The World is More Just for Me than Generally: About the Personal Belief in a Just World Scale's Validity. Social Justice Research, 12(2), pp. 79-98. Dalbert, C. (2009). Belief in a Just World. In M. R. Leary, & R. H. Hoyle, Handbook of Individual Differences in Social behavior (pp. 288-297). New York: The Guilford Press. Dalbert, C., Lipkus, I. M., Sallay, H. &Goch, I. (2001). A just and an Unjust world: structure and validity of different world beliefs. Personality and Individual Differences, 30, pp. 561-577. Denson, T. F., Iyer, R, & Lickel, B. (2009). Racist or racism? Taxometric support for a dimensional latent structure of explicit prejudice. Group Processes & Intergroup Relations 13(1), pp. 113-128. Dijksterhuis, A., van Knippenberg, A., Kruglanski, A. W., & Schaper, C. (1996). Motivated Social Cognition: Need for Closure Effects on Memory and Judgment. Journal of Experimental and Social Psychology, 32, pp. 254-270. Dion, K. L. (2003). Prejudice, Racism, and Discrimination. In T. Millon, M. J. Lerner, & I. B. Weiner (Eds.), Handbook of Psychology (pp. 507-536). USA: John Wiley & Sons, Inc.
50
Dostojevskij, F. M. (1997). Zápisky z podzemí. Brno: AF167. Duckitt, J. (2001). A dual-process cognitive- motivational theory of ideology and prejudice. In M. P. Zanna (Ed.), Advances in experimental social psychology (Vol. 33, pp. 41-113). San Diego, CA: Academic Press. Duckitt, J. (2009). Authoritarianism and Dogmatism. In M. R. Leary, & R. H. Hoyle, Handbook of Individual Differences in Social behavior (pp. 298-317). New York: The Guilford Press. Duriez, B., Soenens, B., &Vansteenkiste, M. (2008). The Intergenerational Transmission of Authoritarianism: The Mediating Role of Parental Goal Promotion. Journal of Research in Personality, 42, pp. 622-642. Duriez, B., & Soenens, B. (2009). The intergenerational transmission of racism: The Role of RightWing Authoritarianism and Social Dominance Orienation. Journal of Research in Personality, 43, pp. 906-909. Field, A. (2005). Discovering statistics using SPSS (2nd edition). London, UK: Sage. Greenwald, A. G., & Banaji, M. R. (1995). Implicit Social Cognition: Attitudes, Self-Esteem, and Stereotypes. Psychological Review. 102(1), pp. 4-27. Greenwald, A. G., Banaji, M. R., Rudman, L. A., Farnham, S. D., Nosek, B. A., & Mellott, D. S. (2002). A Unified Theory of Implicit Attitudes, Stereotypes, Self-Esteem, and Self-Concept. Psychological Review, 109(1), pp. 3-25. Greenwald, A. G. McGhee, D. E., & Schwartz, J. L. K. (1998). Measuring individual differences in implicite cognition: The Implicit association test. Journal of Personality and Social Psychology, 74(6), pp. 1464-1480. Greenwald, A. G., Nosek, B. A., & Banaji, M. R. (2003). Understanding and using the Implicit Association Test: I. An improved scoring algorithm. Journal of Personality and Social Psychology, 85(2), pp. 197-216. Jost, J. T., Banaji, M. R., & Nosek, B. A. (2004). A Decade of System Justification Theory: Accumulated Evidence of Conscious and Unconscious Bolstering of the Status Quo. Political Psychology, 25, pp. 881-919. Karpinski, A., & Hilton, J. L. (2001). Attitudes and the Implicit association test. Journal of Personality and Social Psychology, 81(5), pp. 774-788. Katz, D. (1960). The functional approach to the study of attitudes. Public Opinion Quarterly, 24, 163-204. Kinder, D. R. (1986). The Continuing American Dilemma: White Resistance to Racial Change 40 Years After Myrdal. Journal of Social Issues, 42(2), pp. 151-171.
51
Kleinpenning, G., & Hagendoom, L. (1993). Forms of racism and the cumulative dimension of ethnic attitudes. Social Psychology Quarterly, 56(2), pp. 1-36. Kruglanski, A. W. (1990). Lay Epistemic Theory in Social-Cognitive Psychology. Psychological Inquiry, 1(3), pp. 181-197. Kruglanski, A. W., & Fishman, S. (2009). The Need for Cognitive Closure. In M. R. Leary, & R. H. Hoyle, Handbook of Individual Differences in Social behavior (pp. 343-353). New York: The Guilford Press. Kruglanski, A. W., & Mayseless, O. (1988). Contextual effects in hypothesis testing: The Role of Competing Alternatives and Epistemic Motivations. Social Cognition, 6, pp. 1-21. Lane, K. A., Banaji, M. R., Nosek, B. A. & Greenwald, A. G. (2007). Understanding and using the Implicit association test: IV. In B. Wittenbring & N. Schwarz, Implicit Measures of Attitudes (pp. 59-102). New York: The Guilford Press. Leon, R. L. (2005). Racism and Mental Illness. Psychiatric Services, 56(6), p. 753. Staženo 15. 3. 2013 z: http://ps.psychiatryonline.org/article.aspx?articleID=90162 Lipkus, I. M., & Siegler, I. C. (1993). The Belief in a Just World and Perceptions of Discrimination. Journal of psychology, 127(4), pp. 465-474. Livingston, R. W. (2002). The role of perceived negativity in the moderation of African Americans’ implicit and explicit racial attitudes. Journal of Experimental Social Psychology, 38, pp. 405-413. Loo, R. (2002). Belief in a just world: Support for independent just-world and unjust-world dimensions. Personality and Individual Differences, 33, pp. 703-711. Maio, G. R., & Olson, J. M. (1998). Values as truisms: Evidence and implications. Journal of Personality and Social Psychology, 74, 294-311. McConahay, J. B., Hardee, B. B., & Batts, V. (1981). Has Racism Declined in America? It Depends on Who Is Asking and What Is Asked. The Journal of Conflict Resolution 25(4), pp. 563-579. Meade, A. W. (2009). FreeIAT: An open-source program to administer the implicit association test. Applied Psychological Measurement, 33, 643. MPSV ČR. (n.d.). Mapa zkoumaných obcí se sociálně vyloučenými a sociálním vyloučením ohroženými romskými lokalitami na území ČR. Staženo 7. 3. 2013 z: http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html Nedomová, A., & Kostelecký, T. (1997). The Czech National Identity. Czech Sociological Review, 5(1), pp. 79-92.
52
Nier, J. A. (2005). How Dissociated Are Implicit and Explicit Racial Attitudes? A Bogus Pipeline Approach. Group Processes & Intergroup relations 8(1), pp. 39-52. Nosek, B. A. (2007). Implicit - Explicit Relations. Current Directions in Psychological Science 16(2), pp. 65-69. Nosek, B. A., Banaji, M. R., & Greenwald, A. G. (2002). Harvesting implicit group attitudes and beliefs from a demonstration web site. Group Dynamics: Theory, Research, and Practice, 6(1), pp. 101-115. Nosek, B. A., Banaji, M. R., & Greenwald, A. G. (2005). Understanding and using the Implicit association test: II. Method variables and construct validity. Personality and Social Psychology Bulletin, 31(2), pp. 166-180. Olson, J. M., & Maio, G. R. (2003) Attitudes in Social Behavior. In T. Millon, M. J. Lerner, & I. B. Weiner (Eds.) Handbook of Psychology (pp. 229-326). USA: John Wiley & Sons, Inc. Olson, J. M., & Zanna, M. P. (1993). Attitudes and attitude change. Annual review of psychology, 44(1), 117-154. Payne, B. K., & Burkley, M. A. (2008). Why Do Implicit and Explicit Attitude Tests Diverge? The Role of Structural Fit. Journal of Personality and Social Psychology 94(1), pp. 16 -31. Payne, B. K., Cheng, C. M., Govorun, O., & Stewart, B. D. (2005). An inkblot for attitudes: Affect misattribution as implicit measurement. Journal of personality and social psychology, 89(3), pp. 277-293. Pettigrew, T. F., & Meertens, R. W. (1995). Subtle and blatant prejudice in western Europe. European Journal of Social Psychology, 25, pp. 57-75. Pratto, F., Sidanius, J., Stallworth L. M., & Malle, B. F. (1994). Social Dominance orientation: A Personality Variable Predicting Social and Political Attitudes. Journal of Personality and Social Psychology, 67(4), pp. 741 - 763. Roets, A., Van Hiel, A. (2010). Item selection and validation of a brief, 15-item version of the Need for Closure Scale. Personality and Individual Differences, 50(1), 90-94. Roets, A., & Van Hiel, A. (2011a). Allport´s Prejudiced Personality today: Need for Closure as the Motivated Cognitive Basis of Prejudice. Current Directions in Psychological Science 20(6), pp. 349354. Roets, A., & Van Hiel, A. (2011b). The Role of Need for Closure in Essentialist Entitativity Beliefs and Prejudice: An Epistemic Needs Approach to Racial Categorization. Brittish Journal od Social Psychology, 50, pp. 52 - 73. Rubin, Z. & Peplau, L. A. (1975). Who believes in a Just World? Journal of Social Issues, 31(3), 6589. Sinclair, S., Dunn, E., & Lowery, B. S. (2005). The relationship between parental racial attitudes and children´s implicit prejudice. Journal of Experimental Social Psychology, 41, pp. 283-289.
53
Sommers, S. R., & Norton, M. I. (2006). Lay theories about white racists: what constitutes racism (and what doesn’t). Group Processes & Intergroup Relations, 9(1), pp. 117-138. STEM. (2012). Většina veřejnosti má k Romům negativní vztah, ale se silovými řešeními sympatizuje jen menšina lidí. Staženo 29. 1. 2013 z: http://stem.cz/clanek/2613 Sutton, R. M., & Douglas, K. M. (2005). Justice for all, or just for me? More evidence of the importance of the self-other distinction in just-world beliefs. Personality and Individual Differences, 39, pp. 637-645. Van Hiel, A. & Mervielde, I. (2005). Authoritarianism and Social Dominance Orientation: Relationships With Various Forms of Racism. Journal of Applied Social Psychology, 35(11), pp. 2323-2344. Van Hiel, A., Padelaere, M., & Duriez, B. (2004). The Impact of Need for Closure on Conservative Beliefs and Racism: Differential Mediation by Authoritarian Sumbission and Authoritarian Dominance. Personality and Social Psychology Bulletin, 30(7), pp. 824-837. Virtanen, S. V., & Huddy, L. (1998). Old-Fashioned Racism and New Foms of Racial Prejudice. The Journal of Politics , 60(2), pp. 311-332. Walker, I. (2001). The Changing Nature of Racism: From Old to New? In M. Augoustinos & K. J. Reynolds (Eds), Understanding Prejudice, Racism and Social Conflict (pp. 24 -42). London: SAGE. Webster, D. M., Kruglanski, A. W. (1994). Individual differences in Need for Cognitive Closure. Journal of Personality and Social Psychology, 67(6), pp. 1049-1062. Wilson, T. D., Lindsey, S., & Schooler, T. Y. (2000). A Model of Dual Attitudes. Psychological Review, 107(1), pp. 101 -126. Wood, W. (2000). Attitude change: Persuasion and social influence. Annual Review of Psychology, 50, pp. 539-570.
54
Přílohy Příloha č. 1: Použité dotazníky Majorita
Romové
Příloha č. 2: Podnětový materiál IAT - fotky dětí Majorita
Romové
