J.Petma. Z HO^iSKÉ CHAL0UP2T. P419Z c.l ROBARTS

PG

5038 P419Z43 1918 c.l

ROBARTS

J.Petma

Z HO^iSKÉ CHAL0UP2T

Presented to the

LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

í^

ALEX

S.

HAVRLANT

z

HORSKÉ CHALOUPKY.

Dílko toto v roce 1918 poctno bylo cenou » eské zemské komise pro ochranu dítek a péi o mládež v Cecliácli«, sídlem v Praze.

z HORSKÉ CHALOUPKY OSUDY MALÉHO CHLAPCE Z VALAŠSKÝCH HOR.

DTEM VYPRAVUJE JAN

PETRUS.

OBRÁZKY VYZDOBIL PAVEL ERNÝ.

111.

VYDÁNI,

VYDAL NAKLADATEL ŠKOLSKÝCH PÍRUEK

ANTONÍN DÉDOUREK, TEBECHOVICE POD OREBEM

Vytiskly grífické závody Václíva Lehma

v

Náchod

široké hlavy borovic oste se rýsovaly na

krvav záícím západním nebi. — Kraj vkol utichl. Veer se kladl na pastvinu. Teplounkv,

svtly, jásavý letní veer, jichž bývá na horácli asto dost málo. Poslední slunení paprsky vnikly do mali-

ké chýše. Pronikly drobným okénkem, na

bí-

stnu hodily krvav zarudlé skvrny. — »Škajní duch. uješ, Majtine?< drobouký Ozífek, jenž v dubové kolébce kolébal roního

lou

bratra, tiše se choulil do koutka. >>Gde? Gde si ho uzel. Ozefku?« sedmiletý Martin, jenž vedle u stolu brambory loupil,

ohlédl se kolem. »Nataliuje juku!

Má kjvavii juku!< Ozífek ukázal na krvavé skvrny, jež se rozšíily na bílé stn od erného kížku vpravo i nalevo k barevným obrázkm.

«

«

»Oh, to nejsú ruky, to »Oi? Jeho oi?«

»A

tož báj.

Oiska.

edem oi!«

sii

On má

také

—

oi do

zla-

tová rudé«.

»A pjo ša šem dive? Jebo náš žahubi?« »Ej, co by zahubil. On nehubi lidi. On dává poklady tym, kteí sú hodni!« »A jaké pokjady?« »No, tož móc, móc, penz !« »Baj nám dá penž ?« Martinek pokril rameny. Nevdl co íci. »Myslím, myslím, nedá.« »A pjo nám ich nedá?« »Dává edem takým, kei sú už velcí a kei pracujú pilno v jeho skále a neboijú sa.« »Tož já ša nebóím.« Jistil drobný synek.

mo

——

»Už ani svtélek ?«

»Švtéjeek kjapku,

dobíral a je

si

Martin.

edem kjapku.«

»Ani krapku nesmíš. »A dyž oni škáú a topijú jidi!« »Netopijú lidí. Sú to hodné dcka skalního tatíka; Ukazujú cesty tym, co zablúdili. »A netopí jú ich a nedusí jú ich?« »Ani netopí jú, ani nedusí jú.« »A škajní tatíek nežaaše škajú?«

— ——

»Nezatase skalú!« »A tatíek nám pjaviji, že žaaše škajú!« Martinek vzpomínal a skuten vzpomnl. Tatíek pravili cosi podobného jednou za veera. Ješt mu mamika tehdy odmlou-

——

vala,

a

nestraší dtí.

Aha! Už

si

vzpomnl! Už

ví,

jak

to bylo.

.

»No, zatase skalú, ale edera tenkráf, dyž poklady kope, gdo je bojázlivý!< :^Tož, a pjo jú aše?< j>Aby ho postrašil !«

—

»A pjo on ho

štjaší?«

—

»No, dyž sa nelekne a kopá zas daléj, poklady báj najde !« »A dyž už nekopá? Dyž ša ho pojeká?*: »Tož báj nic nenajde, lebo utee !«

hn

»A dyž neutee?

«

—

;Tož ho skala tisne. To za bojázlivosf !« Martin se zamyslil. Zemák mu vypadl z ruky. Oi utkvly v šeru svtnice. Hlavou se kmitaly podivné sny. Vidl, jak sám roste, dorstá a je už jak tatíek. S krompáem chodí do skály, kamení trhá a láme. Skála se náhle zachvívá, siln se pozatásá všechno kolem, všechno utíká i na nho volají ... on stojí jako skála a nieho se nebojí. Nieho, nieho ve svt ... ba ani toho tesení Tu skála puká: Velký, blovousý muž, zarudlých velikých zrak, v blounké ívstupuje ze, kyne mu ... on jde a nebojí se Tido sín tesané v skále, zdobené zlatem síce drobných svtélek skáe mu ped oima Jsou to malití mužíci s rudými svítilnami bží, svítí jim na cestu, aby nezabloudili. A stojí v dlouhé chodb plné poklad

A malý

—

.

.

.

.

.

.

.

Tatíek

skalní se tu zastaví: dobýt poklad z mojich skal?«

již robit

.

.

.

»A pro chceš

On nebojí se, statn odpovídá: >Mám doma starou matiku a staršího tíka ješt. Ti dva

.

nemohou.

Mám

ta-

do-

«

ma drobné bratíky,

ti

Chci jim jenom pomoci penízku !«

—

.

chodí dosud do školy. Dej jim po jednom .

.

—

Tatíek kyne mužíkm a ti mu zlato nosí »A co chceš, synku, pro sebe? « -« x>Af dá mi Pán Bh zdraví — »A peníze, ty poklady ?« » Vydlám, vždy jsem mladý! — Tatíek vždycky robili, báj doká trošíku mohli. « — »Hodný jsi, synku, vezmi! Jdi!« A svtlušky ho odvádjí zas dlouhou chodbou až na povrch skály a všichni dlníci kolem, všichni zdšeni, plni údivu, se tu k nmu kloní k nmu a k jeho bohatství, co získal pro starého tatíka, pro mamku, pro malé

—

—

—

bratry.

Nkdo

Le

A stiskl ji prudce. Zaklepal na okno. Zaklepal i tím srdnatým Martinem trhlo. úžila! Jako by duše se v stiskl kliku.

——

nepovolila. tak siln, že

nm ——

Tíletý Ozefek dal se do pláe: »Škajní duch ide! šeptal udšen. Martin se otásl a pemohl strachy. »Ej, di, di, hlupáku, to tatíek idú!« í>Oj, to škajní duši ježá do chajupy!« Bázlivý Ozefek znovu v kout plakal. I malým Martinem znovu cosi trhlo. Nohy nechtly sloužit. Muž pod okny se znovu dobýval. Martinek hlasem svým si dodával odvahy <<

—

mu a

síly.

»Tož pecaj nebe, 8

ve

dojdeme hanby!

—

A šel ke dveím šourav, zcela pomalu. Pistoupil k oknu, hledl do šera. >Tož odev' pecaj!<< zaznlo zvení. >He! Tatíek sú to! A mamika s nima!« Martin zavýskl a chut skoil ke dveím. Závora klapla. Tatíek s uprášenvmi šaty, uprášenou tváí, bral se do dveí. Mamika za ním s motykou v ruce. »Uj, uj ten fa pošipaj! Maliký Ozífek tlail se mu k noze aspo k jedné noze. »Gdo / posypal ?« »No škajní tatíek !« »Ale nezasypal! Že on nezasype nikeho, gdo z nho nemá nigdá strachu? Víte, tatíku, ani krapky strachu« s druhé strany Mar-

—

T)

ma

<

—

—

tin.

nezasype !« »Vás též ne! Nikdá! Vy nemáte strach! Prám, nemáte strach ?« »Pravda. Nemám strach«. »Tož váš nežašipe!« ujišoval Ozef, te už též bez bázn. »Dá Bh, nezasype !« Tatíek povzdechl. To už mamka nesla mísu horkých bramboru a hrnec podmáslí. Zasedli si za stl. Zazvonily lžíce 2>No,

——

Chatka veeela. II.

Byl jasný den v pli ervence. Rozlehlá klenba modré oblohy záila jasem. Klikatá temena vkovitých hor koupala se v istém hor9

ském vzduchu, jenž onde nad bílou silnicí tetelil se vedrem. Zelenavý proud iré bystiny na protjším horském svahu obas jakoby zajiskil stíbrem. To se tak slunce na strá opelo a skotaivé jeho paprsky vesele nahlédly v jasné zrcadlo bublavých jeho vod. Pod »Skalnatou Hrou« ve vápenném lomu toho dne nebylo lépe než v pekle. Holé skály a kameny, rozehátý slunením teplem, pímo

pálily.

Ramenatí, až do brunátná osmahlí mužové

pracn nakládali tžké balvany žlutošedé opuky na otevený nádražní vz. Pracovali bez kabát, bez vest. Vyhrnuli i rukávce svých, šedavým prachem pokrytých košil, ba, rozhalili je již i na prsou a pece pot jim perlil na elech a smáel skrán, skrápje na šedavý ká-

men na

zemi. rup!

—

—

—

rup! Hé Hé rup!« Patero svalnatých rukou opelo se do tžkého balvanu, aby jej pomalu vsunulo na vz. Svaly na rukou jako železná rahna se napjaly. Nohy rozkromo mocn se opely o zem. sklonné šíje jen ponkud se vzpímily. Otvrdlé mozoly na rukou podlévaly se krví, jež v modrých žilách pod kozí mocnji proudila. »Eše malúko! A už to bude!« »Malúko, erte, už po tvrté j voláš !« »Báj naposledy !« Osmahlí mužové šedými rukávy oteli potem zrosena ela. Prožluklá práce! a potem bys vi»A tož by' ho roztlúk' dei !«

>Hé

—

—

10

by

celý! A tož jaké ei! »Eh, musí a vil naposle»Tož, zaneme znova <

——

dy!'?:

»Jen aby! Jen aby!« »Kame je u voza. Edem malý kúšek!« ujišoval malý, sivooký muž, zježených vlas. Skuten bylo tomu tak. Kámen již maliko vzdálen byl železných tžkých lih. jež od strán vedly do vozu. Po tch to pjde snadnji. Tudy se bude jako sud koulet. Jen na ty lihy. ho již vsunou, te tím Na ty ho dostat! posledním posunem.

Te

»Zaneme Patero

pár

znovu sklonily

Hé

—

rup!«

paží se znova opelo,

a

nohy

»Hérup! Žíly na

—

tedy!

a

elech

se

boily ve

——

muž

hé

—

hbety

se

hlínu.

rup!«

nabhly, pot

zaperlil

etných krpjích a zarudlé oi jakoby námahou lezly již z dlk. Hé — rup!« — »Hé — rup!

se v

»Uf! Uf!«

tžce oddychovala

ústa.

»Héi'up!«

Lihy zaskíply i vz se otásl. Balvan byl na líhách! »No, sak! Pámbu zapla !« »Pane, dal roboty !«

Muži odpoívali zmoení velkou námahou. Po líhách šlo to již lehce. — Pak jesié nkolik menších

kamen

a

vz

byl plný.

u

«

Trojí ostré,

tálilé

«

hvízdnutí projelo vzdu-

chem. »Vašica trúbí, znamení dává!« »Šak už ideme!« s>Už po tetí hvízdá ?« »Ne, teprvú po první.« »asu dos!« »To vrce.« Než vz byl plný. Pátelé sunuli jej po kolejích malý kousek dál. Jen za vysoký plot s ostnatým drátem. Pak oteli ruce.

pome

»Vil též pojesf !« »Vašica by též moh'. Ešt ju roztrhá. Goral mínil skálu. Vtiskl prsty hvízdl jako parní píšfalou.

do úst a

»To pecáj uuje!« »Eh, neposlechne a. Co zaal, dodlá. Znám já ho už dobe !« Jako na dotvrzenou ozvalo se shora nové

—

trojí hvízdnutí.

»Díš, už náboj vložil. »No, tož vyrazíme !«

A šli. Liknav, kývajíce rukama po bocích jako by nevdli, co dlat s nimi. Zatím

nahoe na

skále Vašica

konil

již

dílo.

V pracn vyvrtanou úzkou štrbinu vložil dynamitový náboj s dlouhou po zemi se vle12

koiicí tkanicí. Odklidil

tžkou

a ostrou ocelo-

vou vývrtku pod vzdálený zelený ke. Zase se

vrátil.

;>Do erta! Krafúká Zabruel, zavrtl hlavou.

je ta

'kanika!*«

—

—

»Jak by jí rarach ustihli Vezmu si druhu patronu. « A hledal v kapse. Nadarmo. Byla poslední

—

»Mám

dol

sa tlúcf

pro druhii? Eh, stílál

'sem báj kratší !«

Oima zmil

—

vzdálenost od místa

»Dobhnii isto dobhnu !« Znovu tikráte zahvízdl dlouze a Bylo dával,

to

k

plotu.

táhle!

—

jist slyšet daleko. Poslední výstrahu

aby

se

Nkolik

nikdo

muž

neblížil.

vybhlo

ješíé z

rzných

—

dr

šedavé skály a skokem byli za plotem vn všeho nebezpeí, zbaveni strachu, zbaveni báz-

n o drahý

život.

Vašica hbit klekl ke tkanicí. Zapálil ze vlekoucí se konec. Tkanice rychle dout-

zem nala.

»Do erta! Taká je suchá? !« Cosi jako obava šlehlo jeho nitrem. Tkanice kratší nežli obvykle a hoí jako sláma! Nelenil, dal se na útk. Klopýtl ped zábradlím. *)

kauika

—

tkanika 13

Divoký

vý-

buch otásl vzdu-

—

chem

daleké lesy znásobily rachot. Vašica plotu

nedobhl.

Nkolik kus ostrých skal mu rozdrtilo lebku!

A stichlo

všechno po výbu-

chu.

Lesy tu stály tichy,

nmý,

ja-

ko v údivu. Jen mírným vtérkem zachvl se lístek na olši v tichém šelestu. Pak ješt druhý, iieií a tvrtý. Vyprávly si o zlém neštstí, tam v blízké skále, ve vápeném lomu.

—

—

III.

Byl zasmušilý, teskný den. Husté chomáe mlhy vlekly se lesem a vznášely se nad nízkými ráztokami chudobných hor. Chvílemi zavál studený vítr. U Vašicovy chalupy sešlo se nkolik lidí. Muži v prostých halenách, peliv spravených 14

a

oištnvch

a ženy v jednoduchých suknicích,

nejlepšícli kabátcích, s ernými šátky na hlavách. Tiše zdravili jen úklonem hlavy, tiše pošeptaným svítám vás«. Byli to prostí drvai a lamai skal a jejich

ženy. Dva, ti z nich byli také domkai a jeden dokonce sedlák. Obyvatelé našich chudých hor s rukama jeden mozol a s duší poctivou a istou. Pítele Vašicu šli provodit poslední ce-

^

stou.

»Abysme vyšli .« j>Báj. Bude teba.«; Dva muži vešli pod doškovou stechu. .

»Pán I

Bh

.

vás potš, tetko, báj vaše dcka.«

ostatní vešli.

Stží jim dovedla odvtit: vzal.«

»Bh

dal,

Bh

Žalost svírala hrdlo.

»Bude sa teba rozlúif.« Rozmarinovou vtévkou smoenou ve svcené vod pokižovali elo mrtvého. Všichni jako jeden. Nejstarší skalák klekl ped rakev. « >Ote náš, jenž jsi na nebesích

A ostatní se pidali. ^Posv se jméno Tvé

«

muž

a jasné hlasy žen se Hluboké hlasy mísily v opravdu zbožné, krásné modlitb. Co to prosba. vta »Ote náš« doznl v malé svtnice u prosté rakve, pi které plála jediná svíce. »Cožkoli jsme zlého uinili tob, fa prosí-

—

me, odpus

nám!
15

«

Nejstarší skalák prosil umrlého a všichni tu prosbu opakovali. eesta poslední ti, brate, lehká a

pítomní

»Bu

ti

popej blahého odpoinufá!« Doznla slova.

Bh

—

Piklopili víko a zatloukli heby. »Tož,

tyi

jménem

Pán

——

hnd

muži pozvedli prostou, natenou rakev s papírovým zlatým kížem nahoe. Vyšli ze stavení. Položili ji na erný píkrov nosítek, zdobený prostými lesními kvty. A smutný prvod se hnul. Šli hustým lesem úzkou pšinou. Tím lesem, v kterém skalák Vašica znal každý kmen a každou rostlinku, kdež tolikráte ptáatm naslouchal, vidl skok veverky, vdechoval istou, pryskyinou vni. Šli tiše, klidn, beze slov ti muži lesa, ženy silní

pastvisek.

ml

Mech

tlumil jejich

kroky a

les

jim

tiše šu-

k pochodu. Dozpívali.

Prvod se znovu Ševelí vým lesem

seadil.

kráeli všichni se sklope-

nými hlavami, jako by nechtli rušit klidu mrtvého. Bylo jim, jako by jim kdosi pohrozil, jak by je zakikl mohutným hlasem. Skalní duch zasypal jednoho z nich. leží tady ten silák svalnatých ramen, mozolných rukou, kamenných kostí mrtev. Zahynul náhle dnes tak, jak mohou pomít zítra

Te

zas oni.

16

—

Myšlenky o život

a

smrti

jejich

plnily

duše.

Byli horalé, prostí horalé. Tajemná hrza lidského skonu jim vázala jazyk a do duše se kradla tu v chrám krásné horské pírody mod-

k velkému, mocnému Bohu. Pomalu prošli lesní tišinou, šli kol té proklaté skály a došli bílé silnice a tou k prvním kameným domkm. Radami domk až na mlitba

steko. Stanuli uprosted malého námstí u sošky svatého Jana. Z nevelké vížky k stráni stuleného kostelíka zaklinkal zvonek: « »Sem, k nám, k nám! Ze vchodu kostela vykroil knz v bílé rochetce se štolou kol krku. Malv ministrant nesl k nim stíbrný kížek na rudé holi, s ernou vlající stuhou. A za nimi starý, šedý zpvák. »Miserere mei Deus.«^) Tesknivý žalm zpívaný basovým hlasem

knze nesl se povídal.

—

V popedí tom rakev. Za

malým námstím. A zpvák kížek,

knz

se

zpvákem

od-

a po-

ní pátelé.

vzhru k hbitvku. »Poj k nám! Poj k nám!« Zvon kaple smutn zaklinkal. Stanuli u rovu. Obady poaly. Zelenou strání

*)

Smiluj se nade mnou,

ó,

s

vže

Bože!

17

složili

muži

rakev na dv silná rahna, jež tyi v rukou. Poslouží píteli poslední

drželi

službou.

»Requiescat in páce ...«*)

>Amen.« Hlasy muž a žen íkaly smutn a táhle slova otenáše. Domodlili se. Provazy udeily na devnou rakev. Zaznla dut. Dopadla na dno prázdného hrobu. Malikým rýem knz hodil na ni nkolik Smutn zadunla. Pak žena a potom hrud. dti a po jednom pátelé.

——

Zasypal Hroba dokonoval práci. hlínou nový hrob. Žena a dti na rovu kleely v plái. Nase louily s milým tatíkem. Kdosi stanul vzadu. Dotkl se rukou tiše ženina ramena. »Musíte dom. Ceká vás nájmenší!«

vždy

——

Otela

slzy.

>Tož pome! S Bohem, Vojtše, Ješt zaplakala.

—

s

Bohem !«

»Tatíku s Bohem !« To zase dti. Starý šedivý Goral bral za ruku Martina, sedlák Malina podpíral plaící ženu. ^Nebute hlúpá! Tu máte dcka !« »'Sme takej lidi. Pomožeme vám.« šedivý Goral. Vyšli ze hbitova. 8)

18

Odpoívej T

pokojil

Tatíek Vašica po prvé spal sám, daleko od svých, které opustil. »A doma? Jak a co?« optal se náhle sedlák Malina chalupnice-vdovy. Pohlédla na nho skoro o

výitkou, že te duše jesié nevyveliké ztrátv. Slzv ti oi za-

tom mluví, te, kdy

prchal žal

z

s

z její

'

\

Starý Goral jen na v choré její duši.

»To na

má

tá

uvážit".

pravdu.

ni polilédl.

Lebo teba

Dcka máte

Chudoba tžko dušu co

tém

'

lily.

žíf

!

Jako by ti Strýc Mali-

a ja,

tžká vc!

utiská !«

Rameny pokrila: chuas má.«

»Tož pecaj

víte,

mám,

»Ná, co zarobíte.«

»Dosá neu]u.« Šli zase tiše.

Až Malina

Horalé nikdy mnoho nemluví.

zakašlal a nanovo zaal.

»Tož roboty by bylo v ddin! A pravila mi robka, ve sém sa odnášal, aby vám to eknúl. Teba mi dlnice. Ná, to víme seci, že sa vaše ruky nebóijá robif Tož, ve byste chcéla tož v pólu, v stodole, baj zaráz ve chlév. .

—

A

.

—

.

zase zakašlal.

»Bvlo by vám dobré zarábia v ddin, eteba. Tot skoíte dom, dcka obkludíte, cosi uklohníte máte pi nich di)hled. ídete do msta, tá' ich da do ruky isto cizím robám. Dcko v cizéj ruce, ej škoda rozpráviaf!« Zšedivlý Goral, starý, rozvážlivý, jen rukou zamával kol pravého ucha: »Ve je tá teho, dite do ddiny a ne za ko-

ho

dckám

——

—

19

«

«

táry do horúcícli pekel, gdesi do

Dcka

fabriky.

—

potem edem v ložu. Eh, co taká robota! Bývá darmo drahá. Grošík zarobíte a dcka ztratíte, bo vám biidú cizí, taják byste iivizete

ani nebyla jich

—

mama!«

mamka. «

—

Ja, ja

—

rodná

Goral rozkládal pomalu i vážn. Kladl slovo k slovu, jak by etl z knihy. I matka uznala správnost jeho slov. »Tož je vám možná, zajdu vás popro-

ve

Nechcu sa moc chválif, ale cosi umím. Co umím, zarobím, a eho sná neznám, tá sa báj douím. »To sú zlaté slova! Dobrá' ste vy mama.« sit',

Potakoval Goral. »A, já vás nenechám též od hladu zgýaf,* vážn strýc Malina. lebo nejsu skúpý!«** »A kolej má rok váš nejstarší ogar?**"'

—

—

— Martin ucítil, že se o nm mluví. Zastavil se »Na Hromnice osum.«

v kroku.

Rozumn

pohlédl

Potom se pitoil hbit k k nmii.

»Chceš, cosi, Martine ?« »

zpt na

svoji matku.

jeji sukni. Sklonila se

—

Mamiko, moja mamiko.

Museli se všichni zastavit. Chlapec pohlédl vzhru do jeji tváe. Cti v ní starost a dobrotu; velikou mateskou lásku. I v jeho modrých *)

**) t-.v*j

20

zgýaf od hladu skúpý Qgai-

—

—

lakomý

chlapec

—

umírat hladem

—

oích

zasvitl jasný svit pítulnosti, danosti. »No. povz, co chceš, Martine? « »Chcii tob pomocí.

—

Oba dva muži

pohlédli na

se.

dtské

od-

——

etli

si

v

oích

stejnou myšlenku.

dobry ogar, Martine !« pomožeš mam. Též pjdeš do roboty. Budeš mi pásat krávy z rána a za veera. Než musíš dobe hlídaf!« »To budu »Vil vydláš málo, až dorosteš vcej!« Synkovi jenom oi svítily. T bolest mamky jak by se zmenšila hochovou pítulností. Rty jerozevely a jí dosud trpce sevené se trochu mírn se pousmály. Tak došli své chalupy za lesem na pastvis»'Si

»Báj,

—

.

—

ku.

»Tož zítra do vidná !«

Mlky

si stiskli

ruce a pak se rozcházeli.

IV.

A

minul msíc, minul druhy,

íieií.

Cas, starý doktor, léil lidské rány, bolesti tišil, lámal trny strastem. Pomalu, pomalouku

mizela drásavá bolest z niter obyvatel drobné chaloupky pi vzpomínce na hrznou tatíkovu smrt a do duše se vkrádalo tiché zapomnní nejbolestnjší chvíle. Zstávala v mysli jen živitele, mírné, vzpomínka istá na tatíka vlídné tváe, dobrých sivých oí, který pi ro-

—

21

bot

pro své drobné dti, pro malou rodinku obtoval život. istý, svtlý jeho obrázek, jejž kreslila matka v prázdnýcifi chvílích veerních milými, prostými slovy ped zraky svých dtí, plnil jim nitro blahým vdomím, že mli dobrého tatíka, jenž s nry nebes jasnými hvzdami svých milých oí pohlíží dol a tší se z jejich obtavého života a dobrých snah. l*ed oima dtí vyvíjel se vzor lovka poctivých snah a dobré vle, jenž stal se pak vzpruhou pozdjších let. vkrádal se znenáhla l3o malé chaloupky klid utišení po tžkém bolu, na malou rodinku po tžké práci, po utrpení a zapírání se chtlo usmívat sluneko istého, vnitního štstí. Uen ze dne vídal Martin rudý východ slunce nad horami, když vyháníval krávy na pastvu »na Iiorní lúky«. Pkný bi si opatil a znal jím pošvihovat, až se to rozléhalo po všech koutech hor. Vídal slunce jasné a vídal hory temné v mlžných závojích. Zpívali mu kosi a erní drozdi na cestu a pískala mu asem též Meluzina pochod. Tenkráte nejvíc cítíval Martin tíhu své práce. Což, když bylo pkn! To se popásalo. Kravky se roziDhly po zelené louce. Jejich zvonce znly strání v jednu jasnou píse! Marna tínek sedával v takových chvilekách

—

—

pkn

trávníku a dával lo

22

mu dobe. Chut svou

si

sluncem záda opalovat a by-

kudlou

devných

stenek,

velikým želízkem, okrajoval proutky lipového deva a vyezával z nich prapodivné vci. jedna radost! Ruku* si vyezal k bii Lepší než koupenou! A vypálil na ni umle uhlíkem pkné áry, kola. Maliké i vtší, tenounké i tlustší. I hospodáovi už nadlal ruky na na jednu jak a ne jen na jeden kolik jak podle krudruhou, všechny pesn, s

—

bi

pkn

židla.

Tak mu bylo dobe. Též vyezal hrájedny pkné hráb! Na ty mu dal devo už sám hospodá a když je prohlížel, hlavou pokyvoval, to na srozumnou, že se mu líbí.

b— i

»No. Si dobrý ogar a poctiv paseš. Dostaneš z jarmarku pkné nové gat!«** *) "*)

ruka — držadlo bie gat — kalhoty 23

Vskutku Martin dostal hned na první

jar-

mark pkné noA^é gat! To ho potšilo. Zas radji pásl. Ani mlžná jitra, za kterých se zimou pod svj velký pytel, jenž sed na hlapo zádech mu splýval, ho tak nemrzela! Vše bylo hezí po prvé odmn, nežli bý-

choulil

v

valo

—

ped njakým asem A Martin vžil se do svého úadu.

robotník, tebas

malý

Poctivý

ogar.

O pl

osmé, v osm, když záivé slunce stávysoko na nebeské klenb, když už ranní rosa místy i poschla, honil Martin dom. Nkdy šel do školy, nkdy také nešel. Jak se to kdy dalo. Když musela matka jit brzo do práce, tu ostával doma, aby hospodail. Hlídal tíletého a roního bratra, po dom uklízel, rozkrajoval zelí a vail zemáky svoji denní lo dost

stravu.

—

—

—

Matika

zatím dela na poli.

Denn chodívala k Malinm do

statku.

Cho-

dívala ráno, kdvž se vrátil Martin s pastvy zase dom, vracela se v temnu za veera. na MartiJen obas zabhla pohlédnout

dom

na, jakže

dom

hospodaí

Dala Malinoví všechnu svoji sílu, aby užidrobné krky a tak byla ráda, že se jí

vila ty ti to daí.

Chodívala dom hodn unavena, ale pece šastna tím blahým vdomím, že své dti živí poctivou svojí prací, že ony vyžijí, že vyrostou v muže, kteí jednoho dne budou vzpomínati na dobrou matiku tak krásn jako na tatíka. 24

A

tak picházela unavená tlem,

duchem,

A

smíchem na tvái a

se

jen

domu

vešla, už tu

s

ale ilá radostí v oku.

byly dti, už se

k ní tulily, už jí vyprávly, jak se dneska mly, hned se vyptávaly, co zkusila ona Po chudé veei zaalo povídání. Oh, tch eí, rozprav jak o velké pouti, neb o jarmárce!

Setmlo

se zcela.

V

chýši usínaly jak v

r-

žovém loži ti drobné dti, a starostlivá matka spánkem tichým, klidným jako spravedliví. Tak žili den ze dne. Žili tžce, krušn jako

—

chudí lidé na tch našich horách, skoro živoili ale chvála Bohu jak si íkávali, pece jenom žili na tom krásném svt. Hladu netrpli, tebas se živili bramborem a zelím více než ím jiným!

—

—

Než mli

se rádi,

pi tom

byli zdrávi, rádi

se

staily síly. Práce tvrdých rukou s rudými mozoly, ta je živívala, ta je kolíbala v tichý, krásný sen o líbezném štstí, které jednou pijde, v okénko nahlédne, usmje se na snad vejde do dveí pod šedivé krovy. pracovali,

n

V.

Bramborové nat na poli

odenky vodnic padalo zežloutlé

zežloutly,

ztloustly. S olší a

buk

motýlci zhynuli a drobná zvíátka zalézala pod mech, níž k nitru zem, by mohla pes zimu klidnji spát. Na strništích objevovaly se znovu zástupy ogar a veselých dvuch, hoši listí,

25

zapalovali ohn podzimní, peáky* pekli a Eouštli draky vzhru do vzduchu k Šedým neesm. Mlžné závoje potahovaly modravé hory a babího léta pibylo, že opletlo pod lesem kde který ke. Šedý podzim se vkradl do našich hor.

——

—

Zežloutly strán ožehlé letními horkými polibky zlatého slunce a po lukách rozbhly se jen husté ady nahá.

Ani plody mových.

již netížily

hustých vtví

stro-

Horalé v polích konali poslední práce, kozemáky, trhali epy, podmícovali žlutá strniska a mrvou zúrodovali svá chudá malá pali

pole.

—

I

od Malinu dávno odešli na své pole

máky kopat. Vždy na

statku

ze-

te bylo práce ha-

badj. Pracovalo se z jitra do noci. V poledne malý Martin dlal poslíka. Nosíval od Malinu robotníkm obd na pole. Své dva malé bratíky, jak as dovolil, vodíval s sebou, aby se matka mohla v chvíli oddechu se svými dtmi trochu potšit.

Dnes ml i úklid na dikého obídku a proto

starosti šel

i

pípravu chuo znaménko

dom

díve. Již z dálky naslouchal, zda-li už zaslechne veselí z chaloupky. Bývalif tou dobou vždy již hoši vzhru a skákávali jako veveice a hašte*)

26

peáky

—

peené brambory

(v

popelu)

ívali se jako malá, rozehraná koata. A smíchu bylo vždycky plná chaloupka. Dnes bylo ticho. Ani hlásek odnikud. Martinovi zdálo se to podivné. Pidal do kroku, vešel do chaloupky. Ulekl se. Na zemi uprosted svtniky ležela jeho matika. Ležela jako mrtvá. Natažené ruce byly jako voskové. Tvá jindy mírn zaržovlá byla jako kída, oi maliko pivené, znateln zkrvavlé a zcela bez lesku, rty zmodralé. Studená, skoro chladná. Upadla, když šla ke dveím, když šla již do roboty. malá její robátka dnes trochu déle spala. Martinek zstal jako solný sloup. Jazyk mu vypovdl, slzy se draly do oí. Byl v prvé chvíli zcela bez rady. Po špikách chodil kolem své mamiky a rtíky jeho šepotaly: »Bože, Bože!« Nevdl, co poít. Pak se mu rozblesklo. Odbhl v sousedství a prosil sousedku, aby mu šla pomoci. Tetka Grmelová podle jeho tváí, podle jeho oí, pobží. Zabhla s Martidle celé ei, poznala,

—

Dv

mj

o

nem.

—

»Musíme ju kísif a vložif do loža.« Studenou vodou s octem omývali spánky ubohé nemocné. Dalo mnoho práce, nežli k sopišla. x\le vzbudila se. Její oi se pootevely, ústa jako by se ponkud usmála a se rt se ozval prvý dlouhý vzdech.

b

» Vyžije,

A malý

vyžije! Honem na lože s ú!« slova uleviMartin, jemuž ta

dv

27

«

v duši, jako hojivý balsám uleviije ránám, snažil se pomoci sousedce složit mamiku v lože. Jeho malé ruce ve chvíli nebezpeí, jak by zesílily. »Vil ke koenáce, ale hybaj honem, já tu la

staten

s

ú pokám

!«

V

u

té chvíli Ozefek na loži prokoukl a vida postele cizí statnou ženu a zahlédnuv v loži

bleoukou tvá

matky, dal se do pláe.

»No, nepla, Ozefku »Le už, utiším ho!«

——

«

A Martinek letl. Bžel, jak by mu hlava hoela. Nahoru kol políka pod Hrkou a dále do ddinky k babce koenáce. Dobhl, vlasy zježené a rozcuchané vtrem, jenž pi jeho bhu jimi si hrál, tváe spchem rudé a oi, ty oi, jako vyjevené. Vbhl bez pozdravu. »Mamka ležá! v loži Suchá malá babka, trochu nakivená a ohnutá v hbet, s tváí plnou vrásek a zemité barvy sedla na truhle a žvýkala chut velké kusy chleba jež lovila z kávy.

—

—

»Ná, co sa í stálo ?« »No, tož ležá, ležá!

staenko, honem !« »No, no,

—

—

Musíte

í

se

mnu

a,

sná nehoí !«

V

hochovi nad tou liknavostí skoro tuhla krev, to hnvem, údivem. »Po'te,

sa

edém

nehýbá !«

—

po'te,

»No, už idu, idu.

2S

ve

Ty

si

í

je

hrub

zle.

pospš naped

Ani

a roz-

ohe

a najdi mamininy modlitební knížza tebú.« Babka koenáka hledala loktiišku a sbírala s kamen a s police léky, jimiž znala hojit lip než který doktor úbyt, krtice, uhranutí,

dlaj

ky! Já

idii

vedy, ba dokonce snímat kouzla uhranivých

——

oí, zlých slov prokletí s lidí i se zvíat. Martin zatím doma už dobe zatopil, našel knížky modlitební, pipravil i vody. Babka stále nešla. Již byl netrpliv. Jak možno otálet i

s

pomocí chorému?

Dvérka Pes

Oech

vrzla, na záspi bylo slyšeti kroky. zaštkal. To vchází nkdo cizí. Bab-

ka koenáka. />Pánb, vás potš v nemoci, daj v brzku dobrého zdraví !« »Daj. Fámb, « Tiše, slabounce, jako

——

šelestí olšové listí, šeptala

»Malúké

chorá v

loži.

caparty, tetka, vemte ven!« Šep-

staenka. Ozefkul Martine taky!« a tetka brala Matúše na ruku. »Martina mi necht. Cosik mi pomóže.« Za tahle slova ml Martin babku rád, okamžik velice jí do oí hledl. Zatím stará babka pistoupila k loži a suchou ruku vložila choré žen na hlavu. Trošku jí hlavu stiskla a jazyk si dala ukázat.

tala sousedce

»Poj

i

—

vdn

»Horkú nemoc máte. Hádám

isto dobe, lez loža, lebo pinde fanTo by bylo horší, lebo to platné. Nále vy stc silná a

bo vylezete eše neskaj tas SI*

nekeréj hodiny. léky potem málo

29

«

onaká roba, jde,

odká

nco pišla.

vydržíte a potem kostlivá

—

p-

Stará koenáka na chudiké truhle rozvázala uzel svých horských lék. »A sú v tém též kúzla. Zarábiáte poád' vil »Prám«, odvtil Maru tych Malinu ?« tin.

odká edem nemoc na vás pišla ?« — koenáka trošku se vzpímila a podí-

»Ale

Babka

vala se po celé jizbici: »lebo zlý vtr vás gde ofúk', lebo oaroval arodjný pohled. Ja, sú také vci!« Stará koenáka pokývala hlavou pevelice

venku

—

vážn. »Zlý vtr? Na ozaj neuju lešti gáe.« Šeptala nemocná velmi namáhav. »Robíte na rolu, lebo báj gde inde?« »Já? Edem na rolu.« »A tož to je divné, podivné, inaí.« »Já zrábiám pi krávách !« Naráz z kouta Martin.

—

»Tož tys nemoc pines' !« vše babka.

—

— —

Rozhodla

Martin sebou trhl. Jak by mu nožem kdos do duše zajel. On? On že by nesl vlastní matce nemoc? »Majú u Malinu takú ernú krávu! Takú celu ernú. Edem bílú lysku má mezi oama « rovno na elisku! »Takú krávu majú.« »Védrs ju?« »Báj vedl! ju 'dycky vodím.«

—

Ve

30

<

«

í>Ta je uhranutá. Ráz, to svítil msíc, to pacholek Mikeš ju vedl k potku, ta lata spálená,* co na Malinu, nevím pro, s kopca, a ta kravka pila z dolní mlýnkéj struhy s vodu báj kúzelné svtlo bílého msíca! sa ho napije erná kráva s lyskú, je oarovaná a mó/e uhranúf ovdovlá robu, ju gde zahlédne. >Ale tož to kravsko nezelo mamnky ani jediným okem!« odporoval Martin. j-Tož pohlédla na fa. Tob neublíží, si ogaisko. A tys pišel dom, cosi's okrajová! svojú kudlu z dévca, na nic si nepohléd po celej téj cest, až piáci na svoju mamnku. A tož si oama, hlúpý, neváci. kúzlo penes'! na

ml

Ve

ve

ve

dom

u

—

A

Dabka si šupla z bezové své piksly! í>Než ona ležela tajako umrlá spšéj, než

sém pišel. « Hájil

se Martinek.

možné. Nále pecáj neseš iakús takús vinu. Tož si isto cestu cosi rozmýšlo>Ja.

Báj

to je

mamnce! Co' í gdy zarobíš tož tá báj k ra(iosti. V takovéj chvilece lovku ublíží báj dobré myšlénky, a báj ty nájlepší!«

val o svo jej

A zase si šupla. Martinkovi bylo úzko u srdeka. ce ublížil.

rád?

i

—

je to

On?

Vzpomínal nemožné?

má

On mam-

tolik rád, tak velmi a myslel. je toto možné,

Jenž

ji

i

Ano, je to možné. Dneska pro mamnku z syrového švrí vyezal dovedn švrlák a vaeku. Takovou ml radost, když to domu nesl, jak *)

lata

spálená (jako nadávka)

—

zlomy slnik 31

mamnku dárekem pekvapí. A tak se zvrhlo jeho dobré ve zlé! Líto mu toho bylo. Velmi, velmi líto. Musel si doznat, že baba má pravdu. Všecko ví, všeciko. Moudrá, chytrá baba, vru pemoudelá! V duchu si sliboval, že chce mamku hlídat a o ni peovat jak o oko v hlav. Tak jí vrátí zdraví i všecku veselost. A pak nikdy, nikdy za celé své pastvy okem nepohlédne na tu ernou krávu s blavou lysinou na ele mezi rohy a tak vícekráte nemoc nedonese do malé chaloupky své drahé matce. Z veliké bolesti vyrstaly sliby tož ne sliby plané, ale Aelké, zdravé! Zatím koenáka dkladn prohlédla si svoji pacientku.* »Tof na ruku' s myslel, lebo tu má ránu a škaredu ranu!« »To sem sa ped týnem fala tak motyku « šeptala chorá. »Ja ala, nefala, ale on to zhoršil tú svojú myšlenku, lebo hnije vám to a báj, tof od teho STOji

mu

—

—

—

—

máte horku nemoc !«

Tak rozhodla babka, a že byla chytrá, mla jist pravdu! Ale, je tá pomocf a eše Iza pomoct"! Eše sú tu rady! Hybáj pro kravinec, pro zelené pcháí* a zpod hrky dones mi báj pavuinu, -« která už je erná! ošetit' ranuí A Martinek letl. Za chvíli byl zpátky.

—

Ta

*)

pacientku

*)

pcháí

32

—

— nemoonou. bodláí

j

Babka koenáka ošetila ráuu. Pilepila na kus kravského lejna, kolem ovázala ernou pavuinou, na to piložila zelenavé listí polníno bodláku a pak celou ruku ovázala znovu dlouhým, bílým klckem v oct namoeným. Potom zašla k peci. Na její do ruda rozžhavené pláty hodila hrstku lesního jalovci. Modravý dým, vonný, ale hustý vlezl do všech ni

kout.

—

Koenná

vn rozlezla

se jizbou.

»Tož, Martine, topif je tá v jednm kuse, a tych jalovinek daf co chvíla hrstku na ežavú plotnu. Kúit je nájlepší ze všeckého léku.«

—

Martinek pikývl, že tomu rozumí. »Oken neotvíraf, lebo by sem dycky hrub nafúkalo nemocnéj mamnce leda k bolu, škod! Nieho nesmí jesf, doká sa nespotí! Tá baj ze dva týdn !« »Nále tož, probožky, dyf nám zajde hladem !« dovolil si Martin trošku odporovat. »Nono! Rozumbrado! Vylezlo kuátko jednúc ze skoápky! Hned bylo múdejší hbité starej kury!« Po tom nauení babka pála nosu notn vtší dávku, že až zakýchala.

—

—

»Ty

'í

dáš popíjaf odvar psích

jazýk*

a

kvtu. Ale nešantro** tým. Tof vzácné koání! Tof kapraový kvt, nasbíraný tej-

tof teho

n*** v *)

**) ***)

psí

noci svatojánskéj

jazýek

—

šantroit

—

tejn

tajn

—

.

.

.«

jitrocel

rozhazovat

33

«

»Víl ide to hlavní. Tys mamce ty kzla do chalupy vnesl, ty je musíš vynésf. s je na vložil, musíš je báj složif. Ukaž, gde máš

Ve

u

knížky, tož modlící knížky.« Martin je pinesl. »Cuješ, znáš sa modlif

To

—

rženec bolestný?

to je. To je letania k všeckým dobrým svatým. Tu musíš poíkat' ráno báj z veera dycky o klekánu, v poledn, báj v noci: tož

uješ,^)

je,

v rovnej plnoci. Takové íkání, to rozláme kzla

ní moci.

Edem

ve

zarobíš. všecko,

zlej

msííu,

kerak

budu mamka zdravá, šumná a ržová jak fijala v máju. Ale ved zapomíš edem teho rázu, mamka nevyzdraviá. Tož daj pozor, synku !« Po tomto nauení brala se ke dveím. )>Tož tak. Bude dobe. A zítra zas pindu, edém slunko vynde,« louila se babka pomalu

—

sbírajíc

svou

starou

loktuši a rozhlížejíc se

—

chudobnou svtnicí jako mlsná koka. »Nemám doma másla ani do dvúch prst, možete póšaf?«* Martin porozuml.

mn

»Pinesu. Hned pinesu. do sklípka. Pinesl hrudeku, pknou, jasn žlutou, ti vajíka k tomu a v pytlí-

Dobhl

ku mouky.

»My nemáme Omlouval

A

34

vela.

Sme edem

robotní.«

rudna v mladé tvái studem.

babice brala nejinak než smrtka.

uješ — vidíš póšaf — pjiti

^)

*)

se,

——

>No. s

ve

hlúpá. A vil lu bývajíc jeho dobrá svat Pannu.

iiejsii

Pámbikeni. báj

s

Zavrzala vrátka. Babice odešla, zchytrale se

dom.

smjíc, pospíchala

VI.

V bolesti ubíhají prý dny pomalu a každá vteina prý trvá Tak lidé íkají. Malý Martinek toho nepozoroval. Už šest dní mu mamika ležela, už šestkrát navštívila babka koenáka chaloupku a odnesla si notnou výsluž-

vn.

ku.

Martinek byl jak v kole upoután. Staral se o domácnost, staral

o bratíky, staral o svou matku.

—

se se

35

A peliv

staral se o všecko! Šestkrát nehnal stáda již na pastvu a nepozoroval toho. Nebylo asu o tom pemýšlet. Obklady dával matce na chorou ruku, jalovci sypal na rozžhavenou plotnu, piln vaíval podivný odvar léivý: sms psích jazýk a kvt kapradiny ve svatojanské noci trhaný a modlíval se denn z knížek rženec a dlouhou litanii, aby zlomil kouzla. Ti poslední dny klesal na duchu. Již tikrát usnul pi svých noních modlitbách. Hnval se na sebe pro svou spavost a zaíkal se, že již neusne, že si dá pozor. A v noci zaal, hlava umdlela. klesla na ruce a synespal. Nebylo vzdoru ani odporu. To chtlo denní tžkou prací a únavou vysílené tlo. Pi práci denní nahrazoval, co zameškal v noci. Modlil se tiše stoje, sed, chod jen aby zlomil ta zlovstná kouzla, jež pinesl doTváiky mu bledly, pod jeho okama dlala se kola temná, skoro erná!

—

—

ek

—

—

—

m.

—

A matiny tváe pes všechnu pelivost pece nepohledly. Rud plály jako horká výhe, rty suchem a horkostí skoro pukaly a oi, kalné jiskily divným

ohnm

——

divným a

zlovstným. Bolavá ruka siln otékala a matka bolestí jen tžce vzdychala. Tíživé stony choré matiky, plá malých dtí plnil svtniku. A v malém Martinovi se dušika jen chvla. Již sotva chodil velkým vysílením, starostí a bázní nad tím, co snad pijde. Nejvíc ho bolelo,

36

«

že on zavinil všecko, že

on vnesl pod šedé došjež je všecky

ky kouzlo, jak ekla babka, kruší.

To bylo odpoledne k tetí hodin. Dva malí brati Martinovi spali a on sám íkal iesié rženec. Nahrazoval ten noní, který dnes zas zaspal. Kou jalovinek plnil jizbu modrým dýmem. Vzduch již tu prosedí, vždyt malým oknem velmi spoe vnikalo sem svtlo. S matina lože ozval se dlouhý bolestný vzdech. Chvíli bylo ticho. Bože, »Bože, vezmi! Chci pry

mj

——

mne! odtud Hryžu myši, ervi, myši, Vojtše! Pro Boha, pro

Hu! Hu! Hú! Hú! Boha chra mne!

kreti.

vezmi

si

Pry

a—

Nemocná na loži trochu se zvedla. O zdravou ruku nco málo se opela. Její zorniky široce roztaženy hledly do dálky, do prázdna,

— se vzpáhla dopedu. »Poj! Poj! vem si mne áble! Vem

—

nemocná ruka

mne

—

k tob! sama

vezmi. Pouj! Já idu sama

kdo mne na ruku.

Pojte

—

ha

^

jen,

—

svt

Clicu

nemá

rád!

Proklat

bolí!

ábli, já

pjdu

ha!

——

Martinem u

s

—

si

Hahaha!

a ráda, ni-

——

Spal mi tu Idete, už idete? ha Ha vámi.

—

—

stolu lirza zatásla.

msíní kouzla. — — Vybhl z chaloupky. S udšenym Zlá

bžel po ná ce.

—

policii

nahoru k

ddin,

zrakem

k babce koe-

37

«

«

»Kam, Martine, kolem školy ?« Starý naduitel s prošedlým vlasem a prošedlým vousem zastavil synka. Jeho modré klidné oi spoinuly na hochov tvái skoro s výitkou.

»Mamnka »A, tož

ležá.«

—

kam bžíš ?«

»Ke koenáce.«

»i

je

moc

zle

mamce ?«

»Mluviá zlé slova. Pan uitel chytil ho za ruku. »Pojd* honem zpátky !« Pan uitel ml rád toho synka i jeho matku. Vidl, jak pi své chudob a bolesti poctiv se probíjejí životem. O koenáce ml zlé pontí. Vzpomínal tí dtí, jež zemely její vinou a dík zásluze její, žili zde v obci tyi mrzáci. A pece Vil jí jak písmu. jí lid vil! Došli do chaloupky. »I pro Pána Boha. A v tom má vyzdravt? Už otvírej okna!« Martin hledl na s údivem.

—

—

»Dyf

?!

— —

»Už otvírej okna!« A Martin otevel. Horký, hustý vzduch táhl ze svtnice a nové, erstvé proudy vnikaly dovnit.

»Co to má na ruce?« Martin vypravoval. »Utíkej do školy a že vzkazuju. sem žena pijde! Ale hned utíkej !« Malý Martin bžel.

——

38

a

«

«

<

Zatím pan uitel odmotával obvaz. Zdsil se ho pímo. »rirozná, hrozná ženská !« Huboval na babku.

Jeho paní pišla. »Pobiid tu v chaloupce, jedu pro doktora.* Martinem trhlo. Dal se do pláce. í.ekl se velice. Takže by zle bvlo? Ze vsi jezdívali pro pana doktora, když kdo dodýchával. »Pane uiteli, prosím, nejezdte! Prosím. Se slzami v oích objal mu kolena !«

»On »Ist

jí

neublíží,

jenom

'í

pomože?

«

Jist. Jistojist! »Já ostanu tady.«

»

jí

pomže!

Poj, pojedeš

s

;<

sebou.

—

»Tak si zsta tady!« Uitel rozechvn vyšel na zápraží a rovnou

k Malinm. »Máte doma kon?^ »No, dva sú na pólu a jeden je v stáju.« »Prosíra, zapáhnte. Pojedem' do msta pro pana doktora. »A cože se stalo? Neštstí ve škole ?« s>Ne, ale v chalup, hoe u Vašic.« »Tož tak zle to sto'í?« Vyjeli ze dvora a tryskem do msta. Pan doktor, uitelv známy, vážný, šedý pán vyslechl vše klidn a vsedl do vozu. A jeli. Skuten Malina koní nešetil. Jak vtroví jeli a byli v ddin opravdu moc brzo. Martin Ozefek dali se do pláe, když vidli toho šedého, starého pána obrýlenvch oí i

39

«

vcliázet do svtnice. Martin se tiku bál a hodn mnoho.

»Pane doktore spínaje a upíraje

«

oi na

tvá.

vskutku o ma-

Šepotal tiše ruiky jeho vlídnou, milou

—

»No, budeme vidt.« Prohlížel ubohou nemocnou. Na jeho tvái nehnul se ani jediný sval. »Tož, pane doktore? »Baba by zasloužila tak rok kriminálu! Do

——

nemocnice nutná. «

—

s ní.

Hned. Ješt

Doktor náš mluvíval

té chvíle.

strun

Operace

o svých sta-

rostech.

do

»Lepší tžší vz, teba s košatinou, peiny a nemocnou do nich. Hned musíme

nho

jeti.«

—

Pan uitel obstaral poádný povoz. Naložili chorou, jak doktor poruil. Ujíždli k mstu. Z malé chaloupky odvádl uitel se svi)jí paní plaící dti do vesnické školy. Mli je co

—

a zvláš Martina. »Chcu za ú, chcu za

tišit

ú,

za svojú

mamn-

kú!« Ustlali

jim

pkn

na blounká

lože.

Ale

malý Martin nespal, nespal, nespal a jenom naíkal a zas znovu plakal. To podivné slovo, co pan doktor ekl, ho moc dsilo. V bílých peinách bylo jaksi smutno!

—

Ano bylo smutno, nebylo mamnky.

—

Po prvé v život bez otce, bez matky! To byl pramen nák, to byl pramen bolu! 46

Pozd tina

teprv v noci,

krátkv tvrdv

již

k ránu, skolébal Mar-

sen.

VII.

Tem

Vašicovým

synkm

nedailo

se ve

Stará paní naduitelová, jež své ti dti již dávno do svta vybyla, nezapomnla dosud, jak je teba o maliké se starat a jak je opatit. Její bílé elo, zvrásnlé stáím, lemované se dvou stran prošedlými vlasy, jež proškole

zle.

sted temena rozísnuty byly úzkou cestikou, jako by ani neumlo se hnviv mrait a její vlídné, pomnnkové oi na dti se smály pi každé práci a pi každém kroku. Bylo v nich tolik vlídnosti a lásky k malikým, že oba drobnjší hošíci již druhého dne tak k ní pike vlastní matce. Ani Martinovi nebylo

lnuli jak

vytápné tíd

uil

Vysedal

zle.

denn

hochy. Poítal, ti, kreslil jedna radost. Oko starého pána na asto déle utkvlo s uspokojením a nejednou v tch dnech stáím prochvlý ret naduitelv nkolikrát už ekl: »Ty nesmíš. Martine, už nikdy tady scházet.« Ta slova byla Martinovi povzbuzením, ba i pochvalou. Rád sedal v lavice a rád se uil. Jen chvílemi mysl jeho zabhla kdes dol s hor, pry z vesnické školy tam kdesi do cizího msta, kde ve velkém kamenném dom, dlí jeho matka nemocná matka. v teple

a

se

s

nm

—

—

41

« «

«

A

v tom okamžiku ped jeho oima zjevil vousatý doktor obrýlených oí, ten selský vz, co matku odvážel s jeho hor do daleka snad na dlouhou dobu. A v mysli vyskoilo slovíko, to divné slovo, takové tvrdé, hrivé, to slovo, jež hned v prvé chvíli ho tak zdsilo. se sivý,

—

—

Co

ekl pan

Operace

to je? Ptal se již

vého pítele. » Operace?

—

na

to

doktor.

svého starého šedi-

i

— Co to je? — To je léení

.

.«

ekl naduitel.

»Neume mamika ?« »Pro by umela. Máš

ji

váš se za ni.« Pan doktor bude léit. ví

ji.

»

Uzdraví? Ist?«

»No pravda.

pece

On

rád a modlí-

léí rád a uzdra-

—

Jist.

Když mu to tehdy šedivý pán prvn ekl, byl malý Martin jako znovu zrozen. Všecko výskalo a jásalo. Jako by nkdo léivého v balsámu nalil na tžkou ránu jeho mladé duše. »Pome teda za ú.« »Za týden, Martine. »Pome radši dneskaj.«

nm

—

»Dnes

to

»A pro

ješt nejde.«

— —

dnes nejde. « »Dnes pan doktor nechce. to

On

chce až za

týden.

Martin zesmutnl a modré jeho oi se mu V duchu se ohlásilo houževnaté »pro?«

kalily.

»A 42

tož

spšéj nelza?«

—

.

.

.

»Ne, Martine, nelze.«

—

Zlá chmura sedla v Martinovo ílko a noc zase celou proplakal. Vidl zas ve snu zlou nemocnici mamiku opuštnou. Byla bledá, tváe jako z vosku, v tmavých erných šatech jako byl tatíek tehdy, tehdy v rakvi A u hlav, u hlav jí svítila žlutým plamenem velká bílá svíce zrovna jako tehdy. Potom pišli lidé. nco se modlili, zatloukli rakev, odnesli ji z domu a spustili venku do hluboké jámy. Smutné zpvy zase znly pitom

—

.

—

—

—

i

umíráek »Ach

budil

se.

horkých slz

.

.

.

—

ach!«

vybhlo mu ze rt a oí byly studánky

Z dvou jeho lících

stékaly

pomalu

dva

proa po

potky

.

neusnul. Jeho lože hálo jako zle duši pálily. Obracel se, vrtl sebou, usnouti nemohl.

Martin

výhe

a

již

myšlenky

Noc byla ješt dlouhá, tmavá, hluboká

,

.

.

On myslel, znovu myslel. Myslel na maminku. Ne, nenechá ji tam samu, opuštnou, celý dlouhý týden. Ne. Nevydrží on v tch trapných myšlenkách tyi dlouhé dny Musí, musí za ní. Do msta kamenných doma, do nemocnice odbhne hned z rána.

——

Pomalu, pomalouku míjely vteiny, míjeminuty a dlouhé, hrozné hodiny plné pemítání. Hodin pibývalo a s nimi odhodlání v hochov mysli jak zázrakem rostlo. ly

43

msíc na ztemnlé klenb pomalu — a temná, ním hasly i hvzdy erná noc pecházela v mlhavé ranní šero. V dáli u školy to již vidl oknem zaaly se rýsovati v závojích mlhy erné kmeny žlutavý

—

bledl. S

—

strom

—

a vtvovité, širé koruny, zbavené

zimou

listí.

Na krajním slab zržovlý,

nebi tam na

mkký

východ

zjevil se

úzký pruh.

bylo blízko. Ve svtnici se zcela šeilo. Už bylo možno rozeznat nevelký stl i tyi prosté židle, skí, ba i protjší lože, na nmž ležely dv malé kudrnaté hlaviky dvou jeho bratí. Dvee pokoje byly pooteveny do vedle ší svtnice, kde spali dva staí poctiví šedivci, pan naduitel se svou hodnou paní. »Pan naduitel, ten t nepustí!« Kmitlo Jitro

—

i

hlavikou synka Martina.

—

A

zas ta smutná, tžká myšlenka zalehla duši a v srdci jeho vznikla nevýslovná touha po

choré matce.

»Musím! Musím! Musím !« Zašeptal se usedl na loži.

—

vzpímiv »

Odbhni

A

ky, šaty.

—

pomalouku

Našel je a oblekl

Jenom

Na 44

a

cosi zašeptalo.

myšlenka ho ovládla. Ano. Hned pjde.

Potichounku,

»

mu

hned!«

tiše

te

se.

vstal, hledal své bot-

—

nikdo nevzbudí. « stole ležely papíry a byla tu i tužka. af

se

Pólo na slepo a pólo po painii psal velká slova:

»Musím za maminkou. Dkuj u za všecko.« Pak iešté maliko se sklonil nad protjším lžkem. Ozef a Matúš spali tiše. klidn a rukou kolem krku. Dv druhé jejich drželi se ruky ležely tiše na blounkých peinách. Ty dv maliké ruky políbil. To na rozchodnou. Pak tichounce, jen po špikách se kradl ke dveím. Proklouzl jimi a byl na síni. Byla uzavena zpedu na klí, vzadu na

pkn

skobu. Jak mohl nejtišeji, odšoupl skobu,

vel dvee.

poote-

Te

ho Trochu zavrzaly. Polekal se toho. jist chytí. Stál tiše chvíli ani nedutaje, jako by se bál, že vzbudí spáe. Neprobudil

jich.

Proklouzl dvemi. Zas je mírn pivel. Pebhl dvorek, vbhl na zahrádku a potom byl již v polích. Tu se mu ulevilo. Te, te již snad ujde. Dal se do bhu pes pole k lesu. Ržový pásek na východ zlatl, prožloutl a v moi zlat rudých oblák nad hory vzná-

—

šelo se slunce.

A bylo

bázn,

tiše,

chladno, zimy necítil. Ubíhal bez ševelivým lesem po úzké stezce ke

kamennému mstu. Když zlaté ranní

slunce zasvítilo na hory, železné brány velké

mst u

Martina v nemocnice z ervených

stihlo už

cihel.

45

VIII.

Na vysoké vži mstského kostela stojícího na vršku uprosted pkného bezového háje hodiny už dvakráte odbily tvrt. Malý Martin dosud nerozhodn chodil kol erného, železného plotu nemocniní zahrady. Nkolikráte již peslabikoval velkou bílou tabulku posetou adami erných písmenek, jež mu zvstovala, že návštvy nemocných jsou dovoleny jen ode hodin. dvou do To krátké sdlení vždycky mu znovu padlo do oka. když hodlal již sáhnouti na držadlo zvonku. Ješt chvileku pokám, jen malou snad pijde chvileku, snad nkdo vyjde a z venku a ten cukne zvoncem. Ješt chvileku a jeŠt chvilku. A Martin ekal a ekal, chodil kolem plotu byste pozoruje každého chodce, jenž ho míjel, Nezastavil nikdo. zda nestane u brány. »Zazvoním sám!« napadlo ho. Než podivný jakýsi strach, divná jakási úzkost sáhla na nho, když ruku vztahoval na držadlo zvonku. » Ješt až pijde ta velká ruka na vžních hodinách z osmiky na devítku « A znovu ekal. Vteiny ubíhaly pomalu a ješt pomaleji minuty. Ruika na hodinách pešla z osmi na devt, vžní zvon odbil ti tvrti. Nepišel nikdo. Martin se znovu rozhodoval. Ten hrozný sen mu pisel na mysl. »Musím.«

ty

.

.

.

—

—

—

46

.

A cukl zvoncem. Té chvíle blovlasý vrátný ponkud zlomeného hbetu vzpímil se v židli. »Už zase kdosi! Pes noc tyi, z rána pátý! Utšen toho pibývá !« Myslil na nemocné, jež v noci pivezli a domníval se, že zas kohosi vezou.

Zabruel ješsvou malou

t,

koenku úst, ci

s

vytáhl

z

modrou epivelkým zla-

tým »V« nahoe posadil na bílou hlavu a šoupavvm krokem, klíe v ruce. prošel chodbou a bral se ke dveím. Nevidl u brány povozu. »Ná, co pak je to?* Petel si oi, jako by myslil, že mu neslouží. Došel až k brán. U jednoho cihlov rudého sloupu kril se hoch. »Tož to ty, synku? Starého ddu máš za blázny? Za uši t chytnu, dobe vykrákám. Už mi jdi s oí!« Jen zahrozil svou bílou pravicí, v níž držel klíe a ml se odchodu. >Já nechcu zlobif. Já chcu íf s vámi.«

—

—

—

47

»Ná, co

ti

chybí ?« Obrátil se staec.

»Mám tam maminku

«

chlapci se

v hrdle zlomil hlas.

»Tož pijdi odpoledne !« »Já su až

s

kopc !«

se docela zastavil. Pohledl na chlapce. V jeho pohledu jako by se zachvlo cosi podobného soucitu.

Staec

»A co chceš mám?« »Mi je tam smutno

.

.

.

tam

.

.

.

bez ní

.

.

.« v horách »Ja! Smutno! Smutno! .

.

— Máš tátu doma?« Už umel. Staeek se zjevn rozmýšlel: »Ná, jak sa zove tvoja mamka. Gdy ju pivezli ?« Staeek sám rodem Valach z hor, podlehl kouzlu náeí a zapomnl náhle své pomštlé ei. —

»Nemám.

»Monika Vašicova. Odvezli ju už už pedverejšky!« Dyž já nesmím Pindi odpo>No tož .

.

leda

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.«

Staeek

odbýval ho

zejm

již

jen proto,

že odbývat musel.

»Staíku, staíku, prosím vás.« »Nemožu. Nemožu baj s nájlepšú vlú!« »nále chceš-i ekaf, Staeek se zastavil, Ale k tvéj mamnce, tož po, možeš u a. k iéji ta možu pustit, až dochtor dovolá. Šel, otevel branku a synek jako liška

—

vklouzl do vrátek. »A gdy dovolá?

48

Pjdem

vil hned' k

nmu

»Edem doká j asu, taják husa klasu! Vil « on je v robot. Leda by nás zahnal. Martinek kráel tiše sklopiv hlavu vedle svého ddy. Došli jeho jizbice.

»Tož

Kerak

je

tak.

Vil

si

sedni a rozpráviaj hbito.

na horách ?«

Staeek nacpal koenku, zapálil, zahulil hbit, dobrácky hledl na synka. 1'onui však nebylo tuze do ei. Bílá jizba byla mu tak cizí a divná vn, jež plížila se všudy v tom podivném dom. které on Martin nikde dosud necítil, jak by podvázala jeho e. Jen spoe odpovídal ví, starci na jeho otázky a na konec, pro,

Bh

docela umlkl. Staeek chápal jeho stísnnost. Vidl mnoho lidí vcházet v tyto chodby a znal, jak na leckoho psobí ten divný zdejší vzduch, sycený vní lék, plný ston chorých. Smutné ticho rozložilo se bílou jizbicí. Staeek kouil pomalounku, ti cos v tlusté knize a malý Martin hledl do prázdna, vzpomínal svojí choré maminky, tšil se, že ji zase

již ani jich neslyšel a

uvidí.

—

Jakýsi hlasitý, bolestný

výkik prochvl

vzduchem. Jako by picházel »Co se tam stalo ?«

— —

rtech hošíka.

se

z levé bílé zdi.

zachvlo

se

na

—

»Nemocný kikl na operaním stole « Staekl skoro polohlasem, snad aby nevzbudil nový bolestný výkik ozvnou. 2>Na jakém stole ?« malému Martinovi zalehlo k sluchu zase to divné slovo, takové tvrdé.

eek

*.

49

2>Na

operaním.* je to stl? Co je

>A jaký

to za slovo?« »Ná, kterépak slovo ?« »To podivné slovo, divné, také tvrdé.« »Slovo operovaf ?«

— —

—

»Ano operovat'. »Ná tož ezat! ezat !« — Malý Martin se zrovna zachvl. Sklonil

hla-

vu do dlaní a skoro hlasit vzlykl. »Co je ti, synku? Pro naíkáš ?« »Koho tu ežou? Nemocné? Lidi?« ^Nemocné. Lidi. A co sis myslel o tom?« »Pan naduitel ekl, to že znaí léit, ale ne ezaf Martinek udšen hledl na bílého ddu vrátného. Lpl oky svými na jeho rtech. Od-

—

!

pov ekal, jakési vysvtlení. A ddous se jen pousmál a kývnuv hlavou ze široka zaal. »Ml pravdu rektor! To je léit — eza. —

Martinek nevycházel z údivu a chvní. Takové podivné ei. Ta slova ti ddu na jeho skrabeném ele. »Vidrs ty negdy rakovitú hrušku ?« »Tož tu sem vidl !« »A vidl si ju léif?« Hoch vrtl hlavou. »Tož to sa

kivák,*

ostrý,

—

dlá rovno taják tady. Vezme sa pevný kivák a vyeže sa ím ra-

kovitá raná dl zalepí sa voskem a ováže hadérkú a zlá rána se zhóí! Dochtor je jak štpa: co zlého na tle, co hnisá, tlu škodí, to zoperiruje, nožíkem raz ezné, vymyje, vypálí, za*)

50

nž —

kivák

—

— lovk

váže, ošetí lesi a zasej rád žije.

zas je zdravy taják drvo v teho je ezat",

On musí

ve

teba. Martinek chápal. Blmo mu padalo s oí, lékasky nž již ho tolik nestrašil a to zlé slovo neznlo již tak tvrd jak chvíli ped tím. Byl to hoch dobrého zrna. Než pece ješt maliko piklonil hlavu a myslel znova. Pak náhle hlavu zvedl, ^>Mamiku taky ezali ?<^ »Tady. synku, na pravé ruce.<' Sklopil oi. Slzí se mu do nich hojn vehna-

—

mj

lo.

-

» Bolelo

ju to?<

»Ne. Ta »Spala?

pitom spala. Ona spala ?v^

»Baj uspali ju. Takovú silnú ^ iiu í dali uTakú jak je tadyk. ale moc silnjší. Z telio ona spala a sa zbudila, už byla na ložu s ošetenu ranú. »Tož moja mamnka nemla bolest í?« >Ani malú krapku!« Synek si oddechl. Bylo mu v duši jasnji, mile, píjemnji, jako by mladé slunce mu ji zahálo. »A uzdraví sa?« />Pravda. Uzdraví sa. Zasej bude bhat" íaja-

—

chat.**

ve

—— —

ko kepelka.« Martinovi vé uhlíky.

»A

oka

zazáila jak dva jasné, žha-

hn

tož možu k ní?« 3>Až dovolí dochtor. Dokaj, **)

po robot,

p-

ichat, vdechovat

51

jdeme

hn k nmu.«

Vtom

síní

nco

zavrzalo, docela tichounce,

jako když malý koárek jede pískem sypanou alejí.

»Má po robot. Chorého už vezou dol na Te k nmu pjdu. — Staec odešel. Minula chvíle. Kratiká chvíekání byla hochovi dlouhou vností. Než

lože. le i

ta

pešla.

Dvee

znovu otevely. se mnú.« Martin se zvedl. »Gde? Už k se

»Poj, musíš »Ne.

K

mamnce?«

doktorovi.

Šli dlouhou chodbou a na jejím konci vešli \ jinou bílou svtnici. Vše se tu zrovna lesklo istotou. Ve dvou velkých, zasklených skínícii leskly se podivné všeliké nástroje jako ze stíbra a ve dvou druhých, stály ady tlustých knih s ernými a šedými širokými hbety. U stolu u okna starý šedý doktor obrýlených oí, cosi prohlížel. Byl to týž, co tehdy byl Martina poznal. u nich v nízké, šeré svtnici. Zabodl se pohledem v jeho tichou tvá a pokynul hlavou na Martinv pozdrav. »Chceš k mamce, Martine ?« »Pane dochtor, prosím. « Synek man sepial ruce, upíraje na lékae prosebné zraky. .« »Ale jen na chvilku Martin mu za to z vdnosti chtl líbat ruku. Léka jí trhl. Hoch jí nedosáhl. Než náhle synek

—

.

stanul. Hledl za se vracel ke svému stolu.

nerozhodn vu

»No. co chceš ješt? 52

.

lékaem, jenž zno-

Nco

ti

chybí ?«

»Mamnka budu

hlídaf.

doma. Dejte mi

Budu dobe

jii

dom.

Já

jii

lilídaf.

Prosíá slova vyvolala klidný

úsmv

na

tvá

lékaovu. »Ne. To nejde, synku. Ješt ne, až pozdji. Tož jdi. Potš se s ní.« Musí zstat" tady! Martinek stál jak solný sloup. Oima upiat pohlížel k zemi. Myslel a myslel.

—

mamika není »Ne. Ješt není.«

eše

»Tož

dost*

zdravá?«

>>Tož mu^ím zostaf. Musím ju hlídaf. Su její synek. Slova byla pronesena pevn, rozhodn. Martinek mluvil jak dosplý muž. doktor se nad jeho pozastavil. I

eí

jsi ekl?« »Musím ju hlídaf. Su její synek. « »K tomu máme hbité, bystré lidi. Ty pjdeš

»Cože

—

dom.«

prosím!« »Nemožu bez ní. — Prosím! Opravdu Martinek ekl to »prosím« tak mkce a pec pevn, že ten šedý léka byl tím

Pkn

i

obmken. Mlel. Prošel se potom stanul zrovna

zpsobem

mlky dvakrát svtnicí, ped hošíkem a ekl svým

oste. si tedy! Ale hlídej dobe!

»Zsta

A te

už

jdte !«

A prudce zasedl ke svému stolu. Martinek skoil zrovna jako by chtl mu ty ob staré ruce zulíbat.

Léka »

je sclioval a pak skoro Jdi k mamce !«

Povídám:

—

kikl:

53

A vdný synek s dík plnou duší mamce!

—

šel

ke své

IX.

Bylo

již

pozdní odpoledne. Primá*) nemoc-

nice doktor Vostrý sedl ve své pracovn v kruhu svých nejmilejších pátel svých vdeckých knih. Hned ti, hned chodil pomalu pokojem, zastavil se a zamyslil, hned zase sedl, naklonil se ke svým kelímkm a cosi míchal, cosi svaoval. Byl ve svém živlu, on starý léka, duše poctivá, pracoval, myslel, jak by prospl všem trpícím v horním nemocniním sále, jimž toužil zase jejich zdraví vrátit, aby mohli piln pracovat tam, odkud pišli. teprv poAni neslyšel prvního klepání.

tm

Te

druhé, když se ozvalo hlunji, zakikl »dále«. A vstoupil starý šedivý ídící s valašských hor. Vstupoval trochu pihnutý s kloboukem, s holí v ruce tak, jak byl vešel. Klidná tvá jeho byla potažena chmurnou starostí. zas svedlo »Vítej mi, starý brachu! Co

t

s

hor do

msta ?«

Pan doktor

nkdo

vstal a podával churaví? Zas híšná baba.

mu

ruku: »Zas «

Nedopovdl. Staiký naduitel

zavrtl

hlavou. .« vytáhl »Nic takového. Ale tady chlapec z kapsy tvrtku papíru a dával doktorovi. .

*)

54

Primá

—

léka, který vede

i

.

spráívu nemocnice.

malý Martin ?«

»Acli,

>Arci Martinek.

—

Odešel z dorau.« vím!« »Tož došel šfastn? Bohu clivála.

»Vím

už,

dobe

— Bu

Ml

jsem strach. »Je pece jen daleko s hor až do msta a te na podzim jsou ohavné cesty. Tož jsem se trochu o nj strachoval. »Nebylo teba. Statený hoch. Už je u matky.

»Což? Pozdraví se?« »Vašicova vdova? Doufám, pozdraví. Jenom ta ruka trochu zeslábne. Mla zlou ránu. Ale hrdinka je, jen co je pravda. Je to kus tvrdých vašich hor. Má pevný život. ale vykeše se.« »A což pak synek ?«

Mla

na kahánku,

>Nechtl jít od ní. Chce ji ošetovat.« Pan naduitel sedl. hlávkou potásl. Sedl

tu

jako likropek. >A dovede to. Tak maliký synek? Chtl jsem ho odvésti zase do hor.<'^ >Ano, dovede to! Má pevnou vli a všeho se chápe. Má bystré oi, všeho si všimne. Je tady chvíli tiše

—

chvíli a již

a metku

má

—

mnoho ví!« A pak — má srdce rád. Co koná, koná s láskou, ne pro

ský\Ti chleba

a

to, to

>Tož pak af zstane !«

taky

—

hodn

pomáhá,

ti ho,« Pan doktor stiskl elektrica mluvil telefonem. Za malou chvíli

>Zavolám

ký zvonek vcházel [en si,

že

malý Martin. uzel uitele, pobledl ve tvái. Pomyslel

pišel pro nho. Pohlédl plaše do jeho tvá55

lovk,

e, pak

má

sklopil hlavu, zrovna jako býti souzen pro nekalý in.

jenž

»Prosím vás, necht mne tady .« Zašeptal v úzkosti. Hlas se mu chvl. Ucítil v duši, že svému dobrodinci, starému uiteli trochu ublížil. »On ti dal všecko a tys pak prchl.« Ano te, když na hledly ty oi starého pána tak dobrácky, cítil svou vinu. Nemohl okiknout vnitního hlasu, jenž stále šeptal: »Je to nehezké utekls mu jako zlodj a vzal si s sebou jeho vnitní klid a proto pišel, proto ano, pro.

.

—

—

—

—

—

to.

Takové myšlenky

mu

víily sklonnou hla-

vou.

»A pro jsi utekl ?« najednou »Bál sem sa, že nepustíte

a

uitel. a já

sem

— musel, teskno a svíralo Vyslovil to prost, upímn. Starý pán dr»be co ho k tomu svedlo — a toho citu kárai ne-

musel

!«

cítil,

mohl. Pohladil hocha. Synek zvedl hlavu: »A odpustíte mi?« Starý pán se usmál: »A budeš dobe hlídat

—

maminku ?« »To budu. Dobe.« »A co malí brati? Kdo ty bude hlídat ?< žertoval

si

pan

za-

ídící.

okamžik trochu rozmýšlel. Pak po obou dvou pánech a ekl pev^n: »Pivete ich takej! Šak ich uvartuju «

Martin hodil

se

okem

páni chut se mu nato zasmáli. »Nu, rozdlíme se. Ty si hlídej mamki, já uhlídám synky. Snad mi neutekou jak iy, fi-

Oba

luto !«

56

Martin porozuml. Pohledem dkoval své-

mu

dobrodinci. »Tož a pojdme k

A

mamce !«

dlouhou chodbou k schodišti a došli velké nemocniní sín. Její stny byly bílé. isté, podlaha istá a všechno všudy jasn blounké. Bílé lože, bílé podušky. A pece bylo smutno v bílé jizb, plné nemocných každému, kdo sem po prvé vstoupil. Smutno bylo panu ídícímu, když pekraoval práh sín trpících. Le oko lékaovo hned pi šli.

Šli

i

prvém kroku se rozjasnilo, pozalesklo. On tu byl ve své pracovn, ve své díln. Choí tu byli v jeho ochran a jemu nebylo tžko, dlíti tu s nimi a starati se o n, jako otci. matce není tžko starati se o své choré dcko. Byl tu ve svém živlu. — Jeho tvá tu zdobrátla, zjemnla. Tu ztratil milé slovo, tu vrhl

mkký

úsmv jeho seschlých vlídný pohled, tu rt, tak tichý, dobrácký zahlédlo slabé oko chorého. Starý léka laskal je, jako by všichni byli jeho syny. Všude utšoval, všude povzbuzoval, všude eí, slovem, úsmvem, pohledem budil víru v život trpících duší. Vléval víru v život. Ano, dovedl to. Choí dobe cítili, kdykoli procházel sálem tichým krokem, s vlídným ohnm v zraku jak stoupá

—

jejich vnitní víra v sebe, jejich to,

A proto ho mli rádi, co vracelo jim zdraví Hledli

lásky. Jeho

nadje.

nebo jim

—

dovedl dáti

na oima

plnýma dvry, nadje a píchodem sí stesk mnila se ve 57

—

velký cLrám lásky k životu a zdraví on byl jejím knzem a oni choí jejími vyznavai. Starý naduitel vycítil dojemný souzvuk tch na oko si cizích, myšlenkou blízkých lidských duší. Dosud znal svého pítele co dobrého lékae, lovka nezlomné vle, vždy podivoval se jeho nadliské práci a umní. Dnes poznal pramen umní, mocné vle a nadšené práce pítele lékae: Byla to láska k práci a trpícímu lovku. Ta dodávala sílu lékaov vli, ta korunovala práci jeho vždy skoro úspchem. A po tom poznání, byl by mu s chutí stiskl ruku v uznání jeho velké obtavosti. Staiký léka cítil jeho pohled. Zvedl hlavu, v oích jeho peetl vše. Pokýval hlavou: »Tomu jenom jsem se vnoval a tomu tedy žiji. Nezasluhuji dík, konám pouze svou povinnost. «

—

»Arci ale tak, jak málokdo z lidí.« Podotkl starý uitel. »To je jejich chyba, nebo necítí pak radosti z práce a postrádají štstí poctivého lo-

vka. Malý Martin

šel

vedle nich

nemoha pocho-

dva mluví. Slyšel jen slova jejich, ale nechápal dobe jejich dosahu, sám byl nyní již jim duchem svým blízký a píbuzný. pit,

V

co

ti

—a

nm rostlo Tak

stejné zrno jako v

k zadní

tch

—

šedivcích.

dlouhé nemocniní sínemocná Martinova matka. Byla dosud slabouká, žlut siných tváí s kostmi vysedlými, s kruhy pod oima. Pravici mla pevn ovázánu. došli

n. Na posledním

zdi

loži ležela

—

5»

slyšela kroky jaksi jí známé. Chtla ké ohlédnout. Nemohla dobe.

.Gdo

to

se ta-

sem pišel.

»Pan dochtor esce s jakýmsi pánem. Z protjšího lože hlásila sousedka její, vedle lezici.

»Se starým

pánem ?«

—

a baj s Martinem. »Baj, starým pánem Staré žen zasvítily oi. Uhádla, kdo s nimi

kráí. »Vítajte! Vítajte!

mj dobrý pane!

doma? Co Matúš, Ozef?«

—

Otázkv

z

A

jak je

matina

nedokav najednou. uitel podav jí ruku, sedl na židli u lože a vyprávl. A každé slovo jako by vlévalo nový život do žil choré. Oi jí plály pi ei o dtech. hrdla vyhrnuly se

A pan

»Pivedete je?« a vyschlo, »Až bude

pkn

tož

budu hledt,

a tady žena posílá pro vás a pro Martina, když už nám utek'« a usmál se svým dobráckým zp-

sobem. chvála! Jsou ieši hodní lidé na za to?« »Co byste dala? Až budete zdravá, zas vy

»Bud'

svt. Co

Bohu

dám

já

—

pomžete, když bude poteba. Pohlédla

na s vdným

pohledem. Hlas se

»Pomohu! Jist pomohu!«

—

jí lá-

mal.

»Dost už

ei.

Poškodila byste své chabé

zdraví. Poj, píteli, pjdem! Ty, Martine, hlídám vyvést! < zažertoval léka. dej, sice

t

59

»Budii, budu, budu!< a sedl

si

zase

on na

malou židli vedle choré. »A co pak íi mám z lesa pinést, Martine, až zase pijdu ?« Chlapec se zamyslil. »Tož teba stromek jalovce a vtev dubu. Dobru kudlu mám, tož budu ezat' !« »Zas budeš ezaf? — Ale nasviníš* tu!« »Tož

to zasej sklidím.

»A co bys chtl ezat. »No, to ešt nevím. «

Ale chtl by' ezat'.

—

A

podíval se na

pana ídícího tak, že pohled jeho prosil. »Nu, donesu ti, když o to tak prosíš.

A

—

již se louili.

»Zrovna jako v té pohádce: co se vám dotkne klobouku, to mi doneste jako dáreek.« Zasmál se léka. »Na cosi myslí, ale nevím na co. Je ve vye-

—

závání obratný.«

A

odcházeli.

ady nemocných hledly za lékaem a Marmatkou za uitelem. Donesl pozdravení z domova a to je mnoho, velmi, velmi mnoho. — tin

s

dálky, z

Staiké matce oi potáhly dv »Jsou pece hodní lidé na svt .

její suché,

choré

clony .

.
slz.

šeptaly

rty.

X.

Minula celá ada dn i týdn. Sychravý podzim dávno již postoupil vládu tvrdé, kruté zim, zblaly stechy, zblaly ces*)

60

nadláš neistoty

na role luka padl blavý sníh a jeho chladné závje sedly na bocích modravých hor. Bylo bílo, všude bílo, víiide jiskrnato.

ty,

i

i

Mistr Mráz vystavl nakreslil za noci na háj!

pes eky

tisíce

most,

okna podivn pekrásný

Zpvavé ptactvo odtáhlo z hor k jihu, po cestách skákal jen rozcuchanv vrabec a bratr jeho chocholouš, po polích kráely obas celé zástupy drzých, erných havranu a vran pak pod nohami hodn tu a tam »vrzali kivánci«* jak íkali lidé, a na nos »usedali ervení hejli !«** Prvodcové zimy. Matina ruka již se hojila. Zdraví, jež prve se vrátit nechtlo, dalo si íci vracelo se kvai

—

—

—

pem.

—

ekl pan jedné návštv. A bylo to pravda. Než týden minul, ruka byla zdravá, zahojená, po horekách, po bolestech ani dechu, slechu. Byla arci slabounká jen jako tenká, dlouhá hleka, kost a kže a pehrozn z jizvená, než pece zdravá, docela zdra»Tak týden a pjdete dom!<;'

doktor

vá.

pi

—

Toho dne už od rána chodil vrátný Cižmá po dlouhé, vytopené chodb jaksi záduraiv. Chodil pomalouku, jaksi podivn natásal pravou nohu v kolen pi každém kroku, co chvíle stanul, zavrtl hlavou, a pak obouru pohladiv

—

*) --kivánci vrzgajú-. íkají Valaši, když mrzne, až suchý sníh chodci pod nohama vrzá, **) hejla máš na nose< když ti nos mrazem ervená

—

61

dva praménky bílých hodil

vous na horním

rukama a piplácí

je

rtu, roz-

ke stehnm. Po-

tabatrku ze své hluboko vnoil kostnaté prsty v její tmavý obsah a vdechl do nosu »vonný tadnes nešetrn, jak by báek«, jak sám íkával ho ml fru složenou na pd. Byl njak podivný dneska po ránu. »Inu, iná nelza!« zamumlal pod vousy a boil k schodm a schodištm vzhru do horního sálu. »No, tož Vašicová a ty tam »Kivánku« vy-

tom

se trošku narovnal, vytáhl

boní

kapsy,

—

jdeme jménem Pán.« Jaksi se mu hlas zalomil a ruka honem znovu hladila vousy pod nosem. Že slovo »KivánPoTo mu dodalo! ku«, že on je jen ekl! malu nemohl ani dál, když si vzpomnl na ty pkné písn, jež mu nejedenkráte za veera v svtnice u branky zvun odzpvoval jeho »kivánek«.

—

A matika

s

—

kivánkem ješt

se louili s nkolika nemocnici se spátelili.

Ješt

nevycházeli.

známými,

s

nimiž v

Blohlavý vrátný netrpliv pešlapoval. »Že též ráz idete!« uvítal je pl vážn, pl žertem když konen vyšli ze dveí: »Pro samé luení eše ostanete !« — »Tož zlosf,« *)

62

vám na

ošfaru*,

pro

hrub

vtipn dodávala Martinova matka.

na ošfaru -^ pro

zlost

velkú

»Pro oštani, pro zlosf! To sú praré ei! Než vil* pote** se mnú do dolejší izbyf), tož do mo jej k vratom!« A už spchal naped co krok nadhazuje nohama v kolenech, njak rozilen potahuje knírky.

—

—

My

musíme dole panu dochtorovi podotýkal malý Martin trochu ostýchav. Starý vrátný Cižma vážn se zastavil, napímil se v kíži, zvedl ukazovák vysoko do vzduchu a zašermoval jím synkovi ped tváí: »A, my zme tu vosk?« Jeho oboí se zvedlo v klenuté oblouky, oi se vykulily i ty šedé vousy jako by se zježily, aby dodaly vážnosti oblieji, jehož pravým koutkem potrhoval smíšek. »Baj, tací sú lidé!«

Staeek

povzdechl velice

upímn,

z hlu-

boké kapsy šedého sosáku vytáhl svou ernou tabatrku a klepl si na ni velmi vážn, hlu-

—

n! »On chce podkovat, jak sa sluší a patí !« podotkla mamnka jako k usmíení. »Nále vilkaj nelza. Vil je na vizitáchft Zostanete u mn, dokáte na nho!« rozložil vše staec a kráeje naped širokým schodištm, vedl své hosty. Zarachotil klíek v zámku jeho dveí. Staec pootevel, uvedl své hosty.

—

')

**) t)

tt)

•

— nyní — pojte izba — svtnice vizity — QáYŠtv7 VLil

pote

63

»Tož sa uvelebte, ty tadyk, vy tadyk!« ukána židle. Sám však neusedl. Chodil malou jizbou od okna ke dveím, mlky, zcela tiše, pokyvuje hlavou. Až za chvíli se zastavil a stanul ped Marzal

tinem.

»Tož až zítra pindu, klécka bude prázdná v dým!« Maliko se usmál a zase se prošel svým loudavým krokem po malé jizbice. Pak sedl k oknu za malý stl, bradu o ruce podepel a zahledl se oknem do neznámé dáli tpytící se všude studenou snhovou blí! Malý Martin sedl na stolice u starého erného prádelníku se žlutým kováním, u nhož sedával veer co veer a zpívával starci své valašské písn. V té chvíli cítil cosi jako soustrast s opuštným kmetem. V jeho dušice cosi se hnulo Pobyl Bylo mu, jako by as tam cosi trhal. delší dobu tu v dom smutku a bolesti lidské a aniž by vdl pro, pilnul k bytostem, jež tady rád trpící, jež život zle krušil a kteí žily. a

ki vánek

—

—

Ml

pece

Ml

byli

vdní

—

za každou šastnjší chvíli.

rád sestry teskných oí, v bílých úborech jež každého okamžiku podávaly léky chorým ubožákm, rád lékae, jenž s klidnou tváí a s úsmvem na uvadlých rtech chodil denn rád i šetšit nemocné svence a konen dého starce s ernou tabatrkou v kostnaté pravici, jenž nov píchozí uvádl do sál trpících a po ase bublaje, odvádl je zdravé

ml

ml

.

64

.

Srostl s okolnostmi. Dost tžko se louil. — Veerní besedy se starcem, úsmvné oi lékaoto vše vy, poznámky chorých, útchy sester

—

—

najednou zmizí z jeho života. Zdálo se mii. že bude nový jeho život, podivn prázdný bez toho všeho! Ticho, dusné ticho rozložilo se jizbou. Všichni ti byli pohrouženi v teskné myšlenky. Bylo slyšet, jak sloupkové hodiny na prádelní-

—

ku

temn

A

tikot jejich

divn

Maliká dušika Martinova

jaksi

tikají.

napiaté

ticho zvyšoval.

chvívala podivným steskem.

—

se

za-

Starý vrátný první perušil ticho. Jak by se eho si peje, kikl na hošíka: >Zazpívaj ešt!« A synek zaal:

rozpomnl,

—

65

).Bezkyde, Bezkyde. kdo po tob ide. ernooký baa oveky zatáá, — ernooký baa oveky zatáá — — S poátku nesmle, tichounce splývala slova s hochových rt, ale pak, pak píse zaznla jasnji a jasnji a dtský hlásek stíbrem zazvonil jasnji a istji pi každém slov. Martinek zpíval píse s\é hornaté domoviny, dujnavého nápvu, vonící dechem lesa, dýšící svžestí valašských hor, zvonící jasnou a istou, jak kišfál prhlednou umleckou krásou A pi každém slov, ba pi každé hlásce, jako by mizely mátohy smutku z isté dtské duše tak, jako temné stíny prchají ped svtlem. Jizba naplnila se jasnjší náladou a oi všech jasnji záily, když Martin skonil, zajiskil oima, v taktu si dupnul a zaal novou A eselejší píse.

—

»Hore Griiom, dole

Gruom,

ide baa s karabinom aj luina zelená šuháj! Juch!

—

Tu

oi

starcovy se usmály, svtleji zazáily, jak by mu do duše vkradla vzpomínka na jaré, veselé mládí. A Martin dozpíval s úsmvem v líci, sklonil se ke svému uzlíku, cosi v dole vyhrabal a zašel k starci. již

i

nm

»Neplate, staíku, já pindu a?

»

hochovy »

—A

zas!

a«

—

staeek hledl zvdav na

rtíky.

——a

zazpívám zasej prám taják vilej!

tofto

vemte, že ste

tú brankí.

66

«

si

To

je

a sem

na památku.

ptistíl

tedová

Na starcov klín

ležela malá, bílá, brezo robená dýmka. Staeek cely rozechvn bral do ruky prosté drobné dárky. Pros ;>Ale Bože, Bože a síde si to kupil!? peníze mrhal ?«* »Nekúpil sem teho, penz sem nezmrhál!« j>A i si to ukrad ?< staec usmvav, »i máš gdesi strýca pezviskem I)armodaj?« »Ani sem neukrad ani strýcv nemám to sem já sám zrobíl a tož z teho deva, co mi ráz pinesli semkáj pan uitel !< V hochov oích zasvitla jiskra hrdé radosti nad dobe skonenou prací. Bylo mu milo vidti údiv ve starcových oích. »Naozaj sám?« a staec pevracel pknou tabatrku z bezového deva, umn vydlabav bínou se dvma písmeny vezanými lou kru víka. Byla to písmena V a C, zaátení litery staíkova jména. »Ajaj, ajaj, ajaj! A jak ty si zvdl, že sem

vá tkbatrka a

pkn

—

—

pkn

j-V

C« patí ?«

ptal se

usmvav.

»No, Valentin Cižmáv^.

>A jak

zvdl?* — zvdl! Zvdl!

si

:»No tož.

— —

to

«

a

synek

se

zasmál.

»A jaká fajeka? Taká šumná, baj zaváná

I

milá. Nu, a

Cím edem zaváná ?«

Staec kroutil hlavou, ichaje k hlavice dýmky z bloukého deva, vyzdobené celou adou kroužk uhlem vypálených na dlouhém žebérku.

pkn

neveliké

*)

jurhál

—

utrácel

67

»A to jalovinkú, je z takého z dobrého jalovce! Edem lešti táhne, to zprúbnúf*), lebo musím lepší

deva

—

dle

—

musíte dírku

vrtaf !«

A

staík jak

dcko rozjaen

poslouchal.

— A to že on zkusí, to že hn zprubuje, a

mchuinu, kolem lemovanou zeleným páskem a rozbaloval ji, cpal vonný tabáek do své nové dýmky a zapaloval ho. už nesl svoji šedou

A táhl a táhl! Pak si pochvaloval, hlavou pokyvoval a Martina chválil, cože on je stevko a šikovné stevko, jakže on to zrobil jak um-

n, dovedn. — — Malému hošíkovi jen oka svítila, ba staré mamce sedl smíšek na tváe. Csmv uklidnní a spokojenosti. Nad malikým stolkem zaharašil zvonek a i

pekazil smavou a rozmarnou chvilku tí dobrých lidiek. To pan doktor pišel a vrátného volal.

»ekajte na chvílu«, volal staec vrátný, vycházeje z dveí.

A

oni ekali. Ale šastná chvíle již se nekdyž vrátný pišel.

vrátila,

»To vás dochtor volá! Tož idte

A tob dkuju.

Lebo, šak sa stavte

s

Bohem.

eše ped

odchodem a baj potem chote tá baj as od ty sem nepinasu! uješ-i Martine. deš, tož musím já do hor!«

Ve

*)

68

Zprúbnúf

—

zkusit.

Hosti odcházeli a staíek vrátný zas záe štstím nad pknými dárky, podpaloval

už ta-

bák ve své nové dvmce!

XI.

Martin zaklepal a otevel

dvee

a

pak oba

vešli.

Starý doktor Vostrý sedl jako obyejn ve svojí pracovn u stolu u okna a zarovnán knihami u svtla, prohlížel njakou žlutou tekutinu v uzounké lahvice, již držel v ruce. ichal k ní a pak ji odléval do jiné zkumavky

—

a nad lihovým kahancem opatrn žíhal. Takový Šeda v ý kou z ní stoupal. Ani nepozoroval, že mu hosté vešli, že ho pozdravili. Tak byl zabrán v práci. Náhle zhasl plamen.

—

»Ano. dobe, dobe! Zrovna jak jsem ekl.« Zabruel do vous, pak vzal list papíru a nkolik slov zapsal.

Vtom pozvedl hlavu ly

a obrýlené

oi

pohléd-

ke dveím.

)>A! Vy jste už tady? Pro se nehlásíte? To musíte kiet, jsem pi práci hluchý a nkdy slepý. Jak tetev když toká! Jsem hluchý a slepý !« Znateln se usmál. i

»Prosím, pane doktor, idu podkovaf, tož Prosím, tadyk za sebe a tofkaj za synka!

—

— —

—

jako, co su jak to eknúf tož nezlobí jú sa dlužná « Martinova matka klopila oi jako by íkala híšná, zlobná slova. Tak jí samé ales-

—

69

po vit

se zdálo. Coci jí šeptalo, že

rozumnji, jinak.

—

mela promlu-

Oi lékaovy daly jí za pravdu. Zablesklo v nich. Ostrý pohled jejich proletl skly a vbodl se do bledé tváe Vašicovy vdovy. Ješt jedenkráte pak na ni pohlédl. Víka mu zakmitala a oi jeho vyslaly skly nový pohled tak bitký, že se Martin docela zachvl a matiny líce zarudly krví. »Ale tisíc zlatých !< Zahuel léka tvrdým neohebným hlasem docela jinak než mluvíval Tatam byl jeho klid a vlídnost s nemocnými. se

—

hlasu.

žen vezávala

Slova jako by se Vašicov v sluch. »Tisíc zlatých

—

tisíc

zlatých

hned prodala celou chaloupku

i

—

«

kdyby

kousek pole

i

mla

ve chlívku a kdyby složila k tomu všechny své úspory, jež jí pan uitel nyní opatroval, kdeže tisíc zlatých, kdeže by je bílé kozy, co

vzala!

Mráz jí bžel po zádech, všechna pobledla, jako by v žilách ani nemla krve. Bylo jí dusno, tžko pi tom piznání, pi té myšlence, že nemže, nemže nikdy, nikdy zaplatit. A pak ta cena ta hrozná cena i je to možné, že ten dobrý doktor, jenž ml pro n, pro choré tam v nemocniním sále tolik vlídných, milých slov, on, ten rozumný pán by chtl nemožnosti po ní, chudé vdov? Je to žert? Pouhý žert? Ano, žertuje pan doktor, ale krut,

—

hrozn 70

žertuje.

—

— —

pesvd-

Pohlédla úkosem na nho. aby se ila, že

skuten

žertuje,

aby

vytla

to

z té

jeho jindy tak dobrácké tváe. Ale on jako by tušil. » Nežertuji ani dost maliko!'? ekl jí z pímá a pohlížel zrovna tak oste na ni jako prve. Malému Martinovi cosi se tu nelíbilo. Cítil, že je tu cosi nepirozeného. 1 on se nyní doktora bál, ale jinak než jeho matka. Ta znovu v duchu poítala trnouc, zda dovede potebný peníz sehnati. Martin nepoítal, on ekal pouze píval trpkých slov. Cítil, že doktor není lo-

vk a

zlý, tušil

— je

rozezlený, je z nich!

rozhnvaný

—

rozhnval ho kdosi

A

jeho tušení ho neklamalo. »Odpusfte nám to, pane doktore, vyklouzlo mu se rt. A doktor se usmál. Jeho tvá potratila mnoho v písnosti. Usedl do ní zase dobrácký úsmv, do oí vbhla zas milá jiskra dobráctví. jež svítila v nich. když šel adou loží chorých v ne-

—

mocnici.

»Ano, milá matko! Martin ekl pravé, dobré slovo. Vždy jste chudá žena a máte ti dzaplatím to«, ti, tož jaké pak panství. Propak pro ne »promi mi to. ty doktore starý!^'

—

Jenom vždycky zpíma a ne po haluzi Jen žád!

né okolky, radši zrovna pravdu. Nechci žádný tisíc, jen držte, co máte a chrate si zdraví pro svoje caparty. Tak a te už jdte! Podával jí Pak si náhle ruku. To na rozlouenou.

—

<

Tzpomnl: 3>Tak už nic nebolí ?« 71

»Biih zaplaf. Nebolí.«

»Ukažte Ukázala

to ješt. clioré kdysi rám. tož, zdravé je to, ale to vám

mu

»No pravím, žádné velké práce! Ne polní roboty! Ruka vám zeslábla, zesílí až asem. Co budete dlat ?« Krila rameny: »Sna se cosi najde. A de-

—

ku ju

pkn

Pánb

im zaplaf !« oích za tolik dobroty. Vztahovala ruku po ruce lékaov, aby ji v podkování vele políbila. »Ale necht toho. — Tomu podkujte. Ten vám mnoho prospl. « A léka ukázal na synka

Mla

a

slzy v

Martinka.

Chlapec se zapálil od brady až k elu. »Tak piln vás hlídal, že nemohl lépe. Tak byl vytrvalý a ml pevnou vli, že mi pomohl vás vyrvat jisté smrti. Tak, synku, vždycky!* Pan doktor se usmál. Malému Martinovi krev zatím mocn pálila tváe a srdce tlouklo tak hlasit, že je až v hrdle, v koenu jazyka slyšel, a když ho matka laskav objala, když svými slzami rosila zrudlé jeho líce, ne-

bu

—

—

tém

zadržel

se,

i

sám zaplakal.

oi jim lákala radost a vzájemná láska a nebyly to nikterak snad slzy hoké. I starý šedý doktor se obrátil k oknu. TaTy

ké

slzy v

se cosi

—

hnulo v jeho šedivém otrlém

Prošel se pokojem. >M, víte co, matko? Máte

»Nemám. Musím 72

hledat.

doma

srdci.

práci ?«

starý pan doktor pohladil svou dloulioii šebiaciii a potom potálil svoje dloidié kní-

divou ry.

—

»Nuže,

zstate

zde,

jako pomocnite. Bu-

dete dozírat na poádek všude a každodenn byt a tuto pracovnu.

mK hlavnímu

poklidíte

— z trestnice. Stravu bu— nu, a as od asu rýnských. Nuže, souhlasíte? —

istní pibíráme ženy dete mít ze zdejší

dám vám

i

pár

kuchyn

«

Vdova Vašicova vskutku nevdla, co má odpovdít. Na to nezbývala leda slova dík. Podkovala. Její

oi

vdn zabloudily v

lékao\

ii

dob-

ráckou tvá.

»Jenom nedkujte a ted zabhnete dom do hor, zaite si všecko a brzy se vrafte s tmi caparty. l'kážete mi je. Ty. Martine, taky af jsi brzo zpátky. Pan doktor rozkládal hlun a dost zostra, jak vždy iníval, pi takovém díle. Byl vždy ostrý v ei, v pohybech, posucích. když inem odhalil své dobré srdce. >Tož, Martine, slyšíš. A tady do školy budeš chodit denn a musíš dohonit, cos za léta ztratil. Tebe eká práce, slyšíš! Ceká práce. Tak a te už s Bohem, musím robotovat !<' Starý doktor ješt kývl šedou hlavou a kynuv jim rukou, sedl si za stolek a bral zas do rukou uzounkou trubiku, v které prve žílial žlutou kapalinu. Obrátil se ihned k jedné velké skíni a z jedné lahviky, která uvnit stála, jakýs bílý prášek sypal do kelímku a do nho i

—

73

kapal kapky tekutiny a malikou vaekou, — bílou z porcelánu míchal, míchal. Byl zas v plné práci, nevidl, neslyšel, zrovna jak ten tetev, jak to prve pravil. Zatím malý Martin stál za jeho zády. ^Prosím, pane doktor « zaínal ne-

—

-

—

— —

smle. » Ješt rušen byv

t

ert nevzal ?«

z práce.

—

obrátil se

—

»Prosím, já sem pines' »No tak? kýho výra!

léka vy-

— A kdepak's to

sebral ?«

Pan doktor ohlížel prostou jednoduchou z dubového deva, dole s ostrým bodcem,

hlku

nahoe

s

hlavicí, tož

pknou

hlavicí!

Byla neumle, tžko ezána v dubovém suku, jist velmi pracn. Nebyla nádherná, ale dovednosti a nezdolné práce pec vyžadovaly pevné rysy, jež mly zpodobit tvá jednookého slepce s páskou pes oko. »Kde jsi to koupil ?« Chlapec sklonil hlavu. Jeho oi jako by na zemi hledaly pevnost. Líce matino svítilo jasem. V oku jejím zraila se zjevn mateská pýcha. vybídla hocha. »No, pece ekni !« !« zašeptal synek. »Sám sem to ezal Oko lékaovo znova pelétlo práci a pak s údivem zalétlo v hochovu tvá. »A prosím t?« Byla to slova netajeného údivu.

—— —

ím

»Tofka tú kudlu !« 74

Léka vzal do ruky hochv nožík devných stenek. >A nelžeš ty mi?< »Ne. Ani slovem.* Stál pevn a hledl lékai do ocí. >Když budeš pilný, mžeš leccos dovést! pokyvoval léka a na to pomlel. >Zižkovu hla< Usmál se. >Kolik máš let?« vu jsi ezal!

—

:»Devt.€

— —

>A pro si ezal zrovna Žižkovu hlavu ?< >On sa mi líbí.* — »A pro se ti líbí.< >On všude vždy vyhrál. Lékae zjevn ta rozmluva bavila. íTo máš zcela pravdu. A víš-li. pro vyhrál Žižka vždy a všude? —

Léka usmvav. Hošík se trochu zamyslel. Bylo vidt v jeho oích, že mozek jeho piln pracuje. Pak ekl krátce.

»Protože byl »Arci. a silný i k

silný.<^

To máš pravdu sob.

—

V hošíkových

—

silný

vi

jiným

zracích otázka se chvla. On vždy vdl, co nerozumíš mi? chtl siln! Ml železnou vli. chce a potom Nuže rozumíš mi?< A starý doktor chopil syneka za bradu, pozvedl jeho hlavu a hledl mu do jeho jasných oí. >Nuže. rozumíš mi?« mvsiím trochu. »Ano 3.Nu,

—

—

—

—

—

75

»asem Dkuji

—

No porozumíš docela a všemu! Jindy ti oplatím, ale te už jdte, jdte na opravdu, mne eká práce, kterou chci dnes skonit. Já chci víš jest musím.« Odporoueli se. Kráeli ke dveím, matka synek slova dík na rtech. A šedivý doktor sedl na stolici, novou hl v ruce, prohlížel si ji a znovu promýšlel, co tu dneska zažil. tak.

—

ti.

—

—

—

i

»Umlec

není,

vlohy. Není to

n pracné

le má

umlecké,

vytrvalost a též jisté a úžas-

ale svérázné

—

!«

Jenom tak zamumlal jako pro sebe a novou svou stavl do kouta a pitom se usmál. Cítil v tu chvíli, že ta hrubá hlka bude v píštím žití jeho staré duši zídlem vzpomínek na chudého chlapce tož vzpomínek prostých, ale vskutku pkných.

—

hl

—

XII.

»Dnes budeme modelovat, hoši!« vlídný ne starý, ne mladý, vyšší postavy, ubkovité tváe, rusých knír, dobrácky se usmívaje dlil velkou hroudu tvárlivé hlíny mezi liitel,

své žáky. » Modelovat ?«

Tvoit. byly na uitele, jenž na svém stolku hntl zbylou hroudu tvárlivé žluta»Ano, lepit

z hlíny.

Oi žák upeny

vé hlíny. 76

>Ci nevíte, hoši? Z hlíny mže lovk krásné vci udlat. c Uitel se usmíval a ani hochm nebylo smutno. »Ze deva také?« ozvalo se polohlasem ze zadu. »Ze chceš-li

deva také .« takal uitel, >ale hlas se, nco povdít, jinak bychom byli jak v .

.

židovské škole.« Výtka byla vyslovena, ale vlídn, mírn, zcela bez hnvu a pec vinník, malý Martin, v tvái hodn zrudl. Inu, mkká duše, jak ta hlína tvárná. »I ze deva i z kamene jen chu a odvahu, pilné ruce k tomu a Tak. se vše nauí! Já jsem hotov.í ozvalo se z nkolika úst. To jé »Jé projev netajeného úžasu. Pkný žlutý králíek skoro jako živý, jenom ješt skoit, jak tvrdili hoši, hledl na

—

—

lovk

—

—


tídu. >Hoši,

kdo

si

troufá?*

A

troufali si všichni. Drobné prsty hntly hlínu tu volnji, tu dovednji. Mladý uitel chodil kolem lavic, chválil, povzbuzoval, opravoval slovem, ale vše tak vhodn, že neubral chuti ani nejhoršímu. Každému se aspo nco v práci podailo, to on najít.

uml

Rady oí záily mu vstíc a drobné prsty znovu a znovu hntly tu žlutou tvárlivou hlínu, jak si on pál a chtl.

—

»Tož, je kdo hotov ?« Bylo dosud málo, ale byli

již

pece. 77

ty Martine?*: Pan uitel se ptal vesele a hlasu se chvlo nco nedvry ne dosti dobe tajené. Martin sem chodil dobe pátý msíc, a pece ješt leckde kulhával za ostatními. V potech to nešlo, ani v pravopisu, ba i ve tení kobrtal. To byly staré, staré jesié híchy. Martinek nemohl tak brzo dohonit, co zanedbal, v tch dobách, kdy místo v škamn veselé dvojtídky, sedával na trávníku pase Mali»I

pece v jeho

nový krávy. Bylo to pkné tehdy, asto velmi pkné tak oko a pro tlo, než duši, vlohám hocha škodlivé, nebof zakrovaly. A te, když pišel náhle do msta a když podle let a i podle známek ho zaadili do mš))ro

—

anské

školy, kulhal za ostatními. Arci snažil než obtíže nelze jen pes koleno zlomit! Tak také Martin. Piln sic se snažil, s poátku však

se,

marn. Nebylo init

lze jinak.

Bylo poteba víc

se

pi-

!

mu

Dnes

se

:»Tož

poj

Martin

šel,

zvedlo.

Dnes byl první

a ukaž!« ukázal.

ze všech.

na

zkoudlal ?« Uitel upel se podivil. oi, prohlédnuv práci. »Sám!« šeptal synek, »Tož to je hezké. Dobe jsi to udlal! Chceš ješt hlíny ?« Martinek se usmál, to v znamení souhlasu. »Tu máš a dlej, co chceš. Dnes už máš vol-

»Sám

jsi to

mav

no.

Dnes musí druzí tebe dohánt. «

Martina rukou po vlasech. 78

Zejm

A

pohladil

Martinovi

l)y!o

na okam/ik podivn. Tvá-

ika mu zrudla pl studem, pl štstím, že veejn byl dneska pochválen. — Ani nevdl, jak se do laviky

dostal.

Drobné jeho prsty zaryly se v hlínu a oi vpily se v dobráckou uitelovu tvá. Usmíval se a lepil, hlínu hntl a znovu lepil. A ty oi jeho znova a znova zabíhaly k uiteloUsedl.

v tvái.

Ani nevdl skoro pro. Bylo to bezvolné. co nyní tvoil. Mocný dojem vedl hochovu ruku. V lavici za ním ozval se ostrý rezavý smích. »Co pak, Cibulko, co pak se ti stalo ?« A Cibulka se smál a smál. Tída se ohlédla. I Martin se ohlédl ze zvdavosti, co se vzadu dje. « >Jejé, jejé to modeloval? .

.

.

>Cos

.»Pana uitele?

Nkolik synk

— «

volalo, jeden

udivenji než

druhý.

To už nehledli na Cibulku, hledli na

la-

viku ped Martinem. Martin se vzpamatoval a uvdomil si. že to jemu. Ohlédl se. aby jedním plácnutím své

platí

ruky zmail

svoje dílko. Stydl se za n. Stydl hrozn. Ale plácnutí vyznlo na piano. — Bouchl jen laviku, až to zazvuelo. nebof Netesk utíkal již s prací jeho ke stolu. Martinek složil hlavu do ruek. Dal se do pláe. Co ted bude? Snad ho ztrestají. Pro to jen dlal? se

79

Jeho myšlenky jako svatojánské mušky kmitaly mu hlavou. Na to ^pro«? myslel a darmo hledal k nmu odpov. Nebylo jí prost. Dlal to, protože ty prsty to dlat chtly, protože ty oi nechtly jinam v té chvíli hledt než na uitele, ponvadž ta jeho dušika nechtla se té chvíle zabývat jiným než práv jím, protože v té chvíli jen na nho chtla mysleti. To vše však Martin nevdl a proto jeho >pro?« nadarmo znlo.

Zatím pan uitel

si

práci prohlédl.

»A synku,

tos

ty,

te práv

udlal ?« Martinek poale klopil hlavu, z oí mu tekly drobné,

vstal,

lesklé slzy.

— ——

>Já jsem vám, nechtl prosím. ublížit,

mi teli

to, .

.

.«

ruky

odpuste pane uimálem, že nesepial.

»Neublížil

mi.

mne mne

—

trefil.

se též

80

jsi jsi

Hoši

poznali a já

podob val

Dobe

se.

znám k

—

«

té

usmí-

Martiuovi jako by kámen od srdce odpadl. mu bylo mnohem veseleji. Pan uitol nelinval a toho hnvu prav on se nejse víc bál ... A ejhle, nebylo ho. ?Dá.š mi svou práci, Martine ?« A pan uitel se jen usmíval. >Bože mj, pro se mne tak divn ptá? kývl hlavou. myslel si Martin a Tu máš na hlínu. >Já si ji schovám. Kup si jí hodn a hodn doma z ní pracuj, hod-

A

hned

na

—

nm—

—

n tvo!« —

Uitel vtiskl cosi Martinovi do dlan. Bylo to cosi velkého, kulaoukého, chladného. Martin pohlédl do dlan. Byla to zlatka. Tolik penz dosud v ruce. Na tolik penz

—

neml mamika celý

musela

den pracovat.

Bžel za uitelem, chtl vdk, snad políbit ruku. Jako by to 'y- "~

,

tušil,

—

imi

projevit

svj

schoval uitel ruku do kap-

Pánb vám o

.

zaplaf« šeptal synek za ním. Pan uitel se najednou ohléal, .« usmíval se, »já kou)>Nemá mi co platit ;

.

cos ty vyrobil v duši jiskru.

pil, ti

.

— ty bu

—

mu

Krásnou,

vden

zánou

—

— dal

jiskru

—

dýchej na ni, chra si ji rozdmýchej ji v ohe. a doma Jdi, synku, kup si hlíny pracuj, znova a znova pracuj! Tob je toho zvlášt potebí! A neustupuj!« Martin na hledl jako ve snní. í mnozí jiní. Snad netušili, co vše slovy tmi myslí ale slova jeho dopadala v duši a vrývala se navždy do pamti.

—

—

—

6.

81

Zvlášf Martinovi.

dobách zamyslil v

sluch

—

asem

v nejtrudnjších

slova náhle zvonila a vzpružila ho! se, ta

mu

XIII.

Pan uitel íhal sedl ve své svtnici poliroužen v oiyšlenky. Hluboké vrásky brázdily mu elo a zarývaly se dále hloubji. Chvílemi zajely jeho kloubovité, dlouhé, bledé prsty vzduchem vzhru a chopily se rezavého knírn a za chvíli zas tužkou rtaly po bílém papíe a oi. ty velké jeho oi se zadívaly do dáli, jako by tam hledaly rozluštní všech tch otázek, jež trápily hlavu. Potoni se zvedl a zašel si k oknu. Stále hlef!l v dálku. Náhle se ohlédl. Pohlédl na Martina, jenž sed stranou u psacííio stolku v vyezával jakýs rámeek, o njž ho jedenkráte uitel požádal.

ím

—

dev

Hndé oi uitelovy utkvly na jeho hlav. Martin jakoby cítil ten pohled i skrytou otázku v nm, zvedl hlavu od práce a pohlédl uiteli do tváe. »A ím ty budeš, Martine ?« — Otázka pišla tak z istá jasná a tolik pekvapila synka, že ni nehlesl a jenom hlavu

—

sklopil.

»Nuže. li?

tom.

82

ím

Máš trnáct

pak budeš? Lépe. let

ím

chceš bya vyjdeš školu, už musíš o

pece pemýšlet! Nu, rozumíš mi?

«

Uitel se prošel svtnicí. Stanul u svého rukou pohladil tlusté stojanu na knihy.

Man

i

tenké

hbety svých milák, pak

sáhl rukou

vzhru.

Nahoe na stojane stála ada drobnstek deva hlíny. Prvé hrubých, neumleckých ry-

sa sly

i

znaménko

další málo, o

známky

dovednosti.

—

lepší.

Poslední ne-

Byly to Martinovy výrobky. Uitel bral je do ruky a prohlížel A Martin mlel.

je znovu.

»Zamrzla ti íista?« usmál se uitel. »Myslel na to už? Povz mi pece !« » Myslel « a synek zrudl v tvái pi tom zašeptaném piznání, jak by ho polil svží rudou krví. »Tož pece povz!* V té pobídce bylo cítit dobromyslnost. Ne zvdavost, le jistá starost z ní vyzírala. »Budu sochaem < zašeptal synek trochu zmaten. »Sochaem?* nebylo nieho pirozenjšího, sám by mu byl k niemu jinému neradil, pece uitel se pozastavil nad tím piznáním. í-Nemáme v našem dobrého mistra « podotkl na to spíše pro sebe, toho emesla spíš v myšlenkách než na odpov synkovi. »Nepjdu do uení « znlo od psajsi

——

—

a —

A

mst

—

cího stolku.

Pan uitel udiven pohlédl na nj. »Co chceš tedy dlat ?« »Chci jít do školy do sochaské školy.

—

83

—

>do Vysvtloval chlapec te již odvážnji, sochaské školy, abych se nauil dlat sochy z hlíny, z kamene i z deva, takové, jaké chci, jaké si vymyslím.« »To je arci pkné, jestli si to troufáš uitel znova zahledl se v myšlenkách do okna. « »Troufám si to, ale »Nu, jaké pak ale?«

—

»Maminka

.« se zlobí se zlobí ?« »Že chci jít na školu. »A to také nevím, pro by se zlobila. slím, že má práv z toho velkou radost.«

»Jdižiž,

.

.

pro

—

My-

Hoch zavrtl hlavou. » Myslím, že jí nemá.« »Nemá-li radosti, jist se nezlobí. A jakže ti ona ekla ?« ty poznáš, zda se proto zlobí. »Neekla. Je smutná. Smutn na mne hledí a jednou mi ekla: poádný emeslník je lepší nežli student, jenž nedostudoval.« »No, tož to má pravdu, milý Martine. a pak konec »Vždyf já dostuduju konc budu emeslníkem. Jak se patí !« z hocha to znovu vyjelo. Jeho oi se pitom slzou

i

— —

zarosily.

a

Pan uitel, stál u okna, dobe to vidl. mu zejmo, pro asi matka synkova ne-

Bylo

chce. Jen chvilku uvažoval, co

na

to íci.

Bylo

synkem vážn hovoit. Jeho hndé oi upen zadívaly se do hochovy tváe a ruka nervosn potáhla rusý knír. »A víš, pro to ekla ?«

mu vhod

»Vím. 84

se

«

To slvko znlo tiše. tak tichounce, jak by na osice zašeptal. Pan uitel dotkl se prstem jeho brady, maliko ji nazvedl a zíral mu pímo do oí. »Tož mi to povz!* je pouze lístek

—

—

»Má nás všecky

ráda, ale se zarazil, porudl v tvái a náhle utichl, jako by mu cosi sevelo hrdlo. Uitel vstydí. dl, co ho tolik bolí, a se

Synek

za

te

povz. Tu neteba studu, není to híchem. Chudoba nezavinná bolí, ale nehyzdí, jen zavinná mže zbavit úcty. Kdo se chd narodil, nemusí chd umít, má-li pilné ruce, odvahu a vli!« Synek pohlédl na v uspokojení. Klid sedal mu do tváe, v níž ped chvilekou byly stopy bolesti. Ta prostá slova mla zvláštní dar »Neboj

se,

—

ona znala léit strádající srdce. »Uhodl jsem, synku ?« »Uhodl. Ale já tam musím. »Nuže, pak tam pjdeš.

—

—

Synek se zeteln usmál. »Pjdu, prodlám to!< »A mamika tvoja?< »Oni

povolili.

»Ale ty

jí

—

<

musíš ve starosti pomoci !«

»Ve starosti pomocf?« synek se zamyslil »budu pilno robif sna nco zmožu«.

—

Mluvil a myslel. Robit chtl, ale co, to mu nepišlo na mysl. Ale bude robit, cosi bude robit, to si umioval a to svoje >cosi« bude

ádn

ádn,

poctiv! »A copak to bude?<'

robit,

85

»Teho ešt nevím.«

»Dlej i

z

—

co umíš, z

to,

mžeš pošlu.

snad to

poslat,

—

hlíny a teba povede, to mi prodám. Peníze ti

kamene

deva, dlej poádn, co

se

nkde

i

ti

<

Synkovi zasvitlo v oích. Byl by uiteli políbil. A též uiteli bylo v nitru píjemn a svže. »Pivedu maminku Šeptal ješt Martin.

vdností ruku

—

!''í

»Nu, myslíš-li, pive! A Martin vesele poskoil a za chvíli za.iC byl zpátky. Za niku vedl šedou staenku, tož svou matku.

—

Dohovoili se. Toho veera bylo zpeetno, pevn domlusoveno, že Martin vskutku bude sochaem chaem dovedným, jenž prošel školy. Šerá tma sedala na krajinu, když se roz-

—

——

cházeli, všichni víry.

—

hlavy plné

starostí,

duše plné

XIV.

Prázdniny minuly, den rozlouení neod-

kladn

pišel.

Se vším a s každým se už Martin rozlouil! Prohlédl všechny vci v malé kuchyni, prolezl v nemocniním sad každý kout, probhl všechny ulice v mst, v nmž bydlel, ba zabhl i

vzhru do

hor, do vísky,

v níž

ped

lety se

kdysi narodil a odkud híšn, když vyrostl, prchl, vbhl tu do školy k staikému svému 86

hbitov shlédnout malý rov a nové svží síly v ušlechtilých vzp^)niínkách na dobrou duši, vešel do malé nízké chaloupky, kde stávala kdys tvrdá jeho kolébka, ba navštívil i onen velký statek a jeho chlévy, z nichž vyhánl kravky tam na luinu za svatými Rochy a pec se tajemného stesku nepíteli, zašel na

naerpat

tu

straší.

Rozlouil se už s mamkou, s Ozefem i Justarým doktorem, odtrhl se od starce ižmáe, jenž jen svou bílou lebku pihlazoval v zejmých rozpacích, ba rozžehnal se se svým dobrodincem staikým, šedovousým lékaem a na vsi s uitelem, se starým Malinou i jeho dcerou, s kterou kravky pásal, ba nezapomnl ani duše tatíkovy a s ní se louil na hbitov veském. rou, se

Ml

odjet za

svým

cílem, za

šastnjším

ži-

vábivou prací, k níž jej táhla duše, všecsklony a pece nyní, když stál u okénka velikého vozu erné železnice takovou se mu zdála práv v této chvíli pec mu bylo teskno, zúžila se duše a zavhly oi. tím, za ky ]ejí

—

—

Poslouchal tesavá slova ubolié mamky, jež tady stála, jež ho sílit chtla pro zápas s životem se sklopenou hlavou, nechtje ukázati té dobré duši týravého žalu. který k^-pl v srdci.

Nevydržel toho. Ješt jedenkráte seskoil z vozu, jal ji kolem krku a pitiskl se k ní, jak mohl, nejvíc. A v ié krátké chvíli nezadržel slz. Vyhrkly proudem z tch malých oí. jako ze skály pirozenou sise

schdk, sebhl

87

loii

tryskají

praménky iré

a isté.

A

tyto slzy

byly iré a isté. Bylo píliš asné jitro, nebylo tu Jury, aui Ozefka a maliký Martin, jakoby tím v této chvíli tak trošiku trpl. Clitlo se mu též je obejmout a stisknout jako mamku. I mamce bylo teskno u srdce. T jí stékaly suchou tváí slzy. ^-Mamiko, moja mamiko !« též

—

se takovým nuceným úsmvem. »Mamiko, moja mamiko !«

Usmála

Prvodí kdož venku ka.

—

obcházel

stáli,

nutil

kol vlaku. Všechny, do vozu a pirážel dví-

^

>Honem, už honem! Hned se pojede Mamika ješt jedenkráte stiskla své dcko. Ješt jedenkrát je políbila, ješíé jeden kížek na elo »Bud' šastný, hochu, pi kroku do života !« A sama vstavila ho do vozu. Prvodí pirazil dvee. Zavískala trubka. Mladý vousatý muž postavil se naproti vlaku a držel prsty na štítku své ervené apky. !
Zavýskla píšala.

———

Vozy se zakymácely a kola se rozjela. A malý Martin odjíždl do svta. Mamika stála dole. Kynula mu šátkem. — Štstí, že již pro dálku nevidl jí dobe do oí. — Byly zaclonny hustou clonou slz, jež proudem inuly se dol po tvái. Málem by zaplakala hlasit. Až ramena se jí chvla, jak

—

88

Te

mohla. Ted si ulevila, vzlykala a plakala. ji chlapec její více nevidl. A on stál zatím u malého okna, zatínal zuby a polykal slzy. S poátku vidl tam tu drahou bytost, mamiku svoji, jak se vzdalovala, jak mizela v dáli, mnila se v teku, v pramalikou teku, až zmizela zcela. A pak hledl ped sebe. Známé msto míjelo kolem: tu je nelibimocnice, tu námstí, škola, kostel, fara tov a objeli msto velikým obloukem a ješt jedenkrát znovu zjevila se oím Martinovým velká nemocnice. Nkdo tam stál. Taková maliká, ernounká teka, tak malá. jako mamiSnad je to ona. ka, když mu s oí mizela. Pak ped oima jeho táhly hory. Modré, známé hory, milované hory. ovinuté závoji prhledných podzimních šeavých mlh. Koupaly se tu v rudém ranním purpuru a blýskavém zlat. Stídaly se lesy, stídaly se role te už rozorané. A nad tím, nade vším. nad bledmodrou klenbu, na které práv nedávno pohasl msíc a bledé hvzdy, vycházela velká, zlatá, jasná koule. Krásné, jasné slunce v plné. ranní

te, kdy

—

—

.

.

—

kráse.

Pomalu, pomalouku, jak by dorstala, pak jasn zazáila a

rostla rychleji a pak už celá kraj ozlatila a polila jasem.

Celý kraj zkrásnl, zradostnl, nebo ty mlhy, ty šedé tajemné mlhy v\^ilo slunce, jež dává život. 89

—

Mkká ruka dotkla se synkova ramene. Jeho uitel, jenž li o do nového domova vezl, stál nyní za ním. » Vidl jsi, všechno?* »Tož baj.« »Vcházíš do svta. Mlhy nejistoty tarasí ti cestu, ale práce, práce, to veliké slunce veškerého lidstva, uvolní ti rozhled, obšfastní ti život.

—

Nezapome

toho!«

uitelova se na usmívala zrovna jak to slunce z protjšího konce modravé oblohy a ty dva úsmvy rozehnaly chmury malé dtské duše. Jak by ho bylo cosi zahálo, tak psobily na jeho srdce. Ani sám nevdl pro, oi se mu rozzáily,

Tvá

elo

rozjasnilo,

tváe usmály

—

— a rty zašeptaly:

»Ne, nezapomenula Hukot kol silnji zaharašil,

vozy sebou

trhly.

Vlak zastavil se v první stanici. Bylo po poledni téhož dne.

XV.

»A nyní, hochu, nyní se jen drž!« povzbuzoval uitel íhal svého svence díve, než zaklepal na vysoké dvée editelny. Hluboké »dále« zaznlo jim v listrety. Martin nebýval nikdy strašpytel, ale v té mu hrdlo trochu sevelo a srdce siln-

chvíli se ji zabušilo.

»Máš vysvdení ?« 90

»Mám.<í. Synek si >áhl pravikoii na svou náprsní kapsu, jako by sám si tuze nevil a

chtl

se

A

pesvdit.

vešli.

Malý

tlustý pán,

usmvavých, zrumnlých

šelmovských moclrýcli oí, lysé lebky, jei) s malikým vnekem blavýcli vous pod nosem je íi vítal a nabízel jim židle. Nepoužili jich, že nebudou tuze dlouho rulící,

šit,

že jdou

k

zápisu.

Malý. tlustý pan editel od hlavy až k pat pemoval synka, až tomu horkostí zarudly líce pod tím pohledem. »

Jmenujeme

se?

>Martin Vašica

« «

« í>Narodili jsme se? Martin jmenoval rodnou ves a datum. »A co tady chceme ?« Pan editel upel na pronikav oi. >Já se chci uit!« a ne darebait. No, tak je dobe. Btzo budeme vidt. »On byl vždycky pilný !« podotkl uitel. »Nuže af ostane, jaký u vás býval. »Pane editeli, mohl-li by prosit snad o stii>

—

pendium ?«* »To u nás dostanou jen ti nejpilnjší. Prachyby. nežádám slib. Sliby Dobré pedsevzetí rovná cesta do pekla. Nu, však uhlídáme.
*)

stipendium

—

—

—

podpora 91

Byl milý. A^ídný a pece jen písný. Odcházeli. »A byt už máte?« »Doposiid ne.« » Školník prý by vzal a jsou to hodní lidé.« Zašli ke školníkovi a dohovoili se. Byli to opravdu vlídní, hodní lidé. Oba již staí, shrbení a šedí jako holoubata. Mli malého synka, hocha bez rodi, po zemelé dcei a toho vychovávali také Martina. »Tak budou aspo ti Martinové sedat u stolu !« zasmál se školník, když se domluvili. »Ti Martinové ?« divil se uitel. »Tak, Ti Martinové: Tu Martin, tu Martin a tu Martin !« A starý dda svým kostnatvm prstem fukl do prsou sebe, svého vnuka, svého svence, který práv pišel. Všichni se zasmáli a nejvíc malý Martin ne víc než tíletý. Dobroduché dít. Zasmál se jas-

—

—

ným, pronikavým smíchem. Jak

rolniky

to

znlo. Martinovi napadlo, že se smje zrovna jako Jura, jako malý Jura, co je s matkou doma. A od té chvíle ml toho malého hocha rád. Usmál se a úsmv vzbudil úsmv. Maliký kluík rozesmál se hlasem na velkého hocha a jako k domácímu pitulil se k jeho nohám. Nový kamarád vzal ho na ruce a zvedl

—

na

k sob.

»A máš »Mám.« o koze, o

Tm 92

m

rád?«

— A pak se malý drobek rozžvatlal té velké, bílé, co mají ve chlévku. —

starším líbilo se rychlé sblížení.

—

Jist hodný synek. Dcka to poznají. Školník ekl uiteli. Ješt nkolik slov spolj hovoili a pak pan uitel, cože Martin myslí, že musí na dráhu donésti si kufík. Šli. Cestou uitel hodn a hodn toho ješt Martinovi vyprávl. Vyzvedli kufík a donesli do nového Martinova domova. Ješt v knihkupectví nakoupil uitel celou adu vcí pro svého studenta a pak se už louil.
3>

3>A trefíš

sám

dom?*

Martin pohlédl udiven na nho. To nové »domii« ho pekvapilo. Uitel se usmál. »Nu, trefíš-li dom.c A Martin pikývl. Bylo mu úzko náhle pi myšlence, že má nový domov mezi novými, cizími lidmi

.

Než nebylo zbytí. Došli na nádraží a práv vas. vlak stál na kolejích. Prvodí ostrým hlasem hlásil smr jízdy. ješíé jen nkolik slov Ješt jen lístek uitel zmizel, vlak pískl a útchy a posily v kruhu cizích lidí Martin stál v cizím

—

—

mst

sám a sám.

ped

na železniní most. hledl do dálky za mizejícím dlouhým železniním drakem, jenž odnášel do dáli poslední známou osobu, poslední slova vonící domovinou. Podivná úzkost doposud nepoznaná zachvla mu nitrem. Všechno to kolem bylo mu tak cizí. zdálo se mu, že se musí rozbhnout za tím Vyšel

Opel

nádraží

se o jeho zábradlí a

——

93

železným drakem, který mu odvezl posledního známého. Bylo mu hoko a oi pálily palivé slzy. Nad dvojitou vží pnoucí se k západnímu nebi zahoel první ervánek. Rudá slunení koule kulila se k horám. Veer se sklánl do kraje.

Nebylo

Martin musel

zbytí.

dom.

Vykroil. Kráel pomalu ulicemi, ruky v kapsách svého kabátu. Zachvívala jím zima

skutená

i

vnitní.

Došel k svému bytu pohroužen v adu smutnýcli myšlenek a vzpomínek. Sedl si na kufík, sklonil elo v dlan, chvíli tiše plakal. Teskno ho svíralo, domov oplakával.

Domácí ho

—

mu uleví a pak bude dobe !« zabruškolník, vida ho, do vous.

»To

el

si

nechali.

Vskutku dobe tušil. Po plái bylo Martinovi volnji. Otevel svj kufík, pekládal si prádlo a své všední šaty a malé dárky, jež matka vložila synkovi, aby si na domov myslel. Vytáhl malou skínku, již si sám zrobil. Z ní vyal dva nevelké obrázky, k nimž rámeky sám kdysi vyezával. Byl na nich tatíek a mamika z dob jejich mládí.

—

Ty malé, milé svoje obrázky povsil stl, za nímž bude sedat a hledt si práce. Pak

sedl za

první psaní. 94

—

stl a

mamice

své psal

nad své

XVI. Martinovi nemíjely lín dny v nové jeho možno, práce nescházelo, Martin iiy vstával a unaven lehal. inil se. se byl, aby práci zmáhal a aby potšil všechny, kdož mu páli. A jemu samému práce byla lékem ve cnvílích stesku po vzdáleném krásném domov a milých, drahých mu lidech. V podveer stával u okna a hledl k severní stran. Tam, kde modré hory do nebe temeny trí, je jeho domov, tam jeho m^amika. Jura, Ozef, uitel, ižmá, doktor a ješt dále docela v horách tam leží tatíkv rov. Podivný smutek, touha po domov vkrádala se v duši. Tesknota. Oi se mu již málem

domovin. Nebylo

—

—

slzou zalily.

»Nemoliu plakat, mám ješt práci !r. Jako vrtošivý zavrtl hlavou a zaal si notit. Byly to jakési temné, duté tóny, s poátku mruení dále jasnjší, až vytryskla pí-

— ím

se: »Bezkyde, Bezkyde, kdo po tob ernooký baa oveky zatáá

ide. «

a jednu skonil, druhou zaal a druhou skonil, tetí zaal »A Janku, Janku, zle j^azduješ,^' Janku, Janku, zle gazduješ, .

.

.

ke celé noci, ke celé noci, ke celé noci proverbuješ .

.

.

—

<""''

A

konec skoro zavýskl, poskoil, aby se hlíny chopil a dal se do práce. Tesknota minu*)

hosx>odaíš

**)

probiješ

95

Pry

byla, pry. Písveselá, zahnala pochmurné mraky, duši utišila, ruku uvolnila. Bral se s hlínou ke stolu. Rozsvcel lampi-

la

jak by

ji

vítr odfoukl!

nika smavá,

-

ku.

< »Už nebudeš zpívaf ? »Tož tys tu, Martinku? Co t sem pineslo ?« udiven ptal se malého syneka svého domácí-

ho, jejž nezpozoroval, jak se v jizbu vkradl a v kouteku skril. >Ta tvoje písnika!* »Ta moja písnika! Poj, já ti dám psí-

ka!«

>Ano, pšíka, pšíka!«

Dovedný Martin ulepil mu psíka. »A klaviku takej !« ulepil kraviku,

pknou

z žluté hlíny.

»A ešt klálíka!« udlal králická. »Kožu aj, aj koa.«

A

tyto dostal. aj husu, koku, aj šinka pašáka!« to se splnilo. Dostal husu, koku i synka i

»A I

pasáka. >A tu škatulku dáš?« »Kterou pak, Martine?

>Na

stole

elnú

š

——

oblážekem

»Ne, tu zas až jindy, jdi, ukaž

hole!«

mamince svá

zvíátka. »Tož, dobže, ukážu. Ale dáš ju jindy ?« tin

mu 96

»Dám, dám ti ji jindy !« Tak vždycky Maržebrákovi hovl, jen tu krabiku, tu vždy odpíral, ale vždycky šastn.

Tíletý synek, 8vé hrakv v zástrce, batoodkud sem byl pišel a Vašic Martin hotovil se k práci. Rozsvítil si lampu, popošel k stojanu, piízl si tužku, dokresloval nárt, který vera lil

se zpátky,

zaal.

as

Kreslil. »No tak,

ubíhal hbit

.

.

—

nic k vestarý sivý školník stál za jeho zády. »Inu, inu, inu! A tohle vím! Za tohle musíme už dostat prémium,* inu jo prémium, a jaké prémium !« »Zlato v hlav! Zlato! Zlato v prstech] Zlato !« Ujišoval školník poluskuje prsty a mžikaje víky. Martin se jen usmál. « »Ci už je tak pozd? »Inu, pozd, pozd! Za minutku tlue rovných devt hodin, myslím, že už slyšet venku

ei ?«

pane Martin, což pak

epobití!« »Kohouti za vrata,

—

—

Pojte, kuata spát! pojte, pojte !« A ujav Martina, jak už on to uml, mistrn pod paží, vlekl ho vesele vedle do kuchyn. Koukej, matko, koukej! Tuhle ten mládenec nenajde si ani volnou chvilku pro smrt! »A byl by též hloupý! « usmála se žena! A zasedli ke stolu. Školnice pinesla brambory a zelí. Kouilo 5>

se z toho.

Školník zaal dutým vážným hlasem: *)

7

prémium

— odmna 97

>Pane Bože, nebeský ote, požehnej nás i tchto dar, které ze štdrosti Tvé pijímati a užívati

budeme

—

—

budeme! Užívati budeme! tíletý Martin jen povykulil oi, zašišlal asi dvakrát konec modlitbiky, hlasit zamlaskal a devnou lžikou první vjel do mísy a cpal malá ústa. »

užívati

Maliký

A

Martin zapomnl, že je u cizích. Byl jako v rodin. Byl jako doma.

XVII.

Bylo již ped velikonocemi. Martin znal již všecky spolužáky a všechny své vážné, písné uitele a znal adu lidí v tomto

mst.

S nikým si neublížil a s nikým se též nev tuhé pátelství. Chodíval mstem sám. Všímal si lidí. všímal si staveb, obraz, soch a všímal si i dobe okolí. Znal každý kout msta a dovedl íci, kde co pkného, jak by byl zdejší. Jedin nkdy, obvykle v nedli vyšel se školníkovou rodinou kousek za msto a, když jarní vítr foukl do kraje, zašel i všední den humukoniv své práce s malým Martinem ny na luka, anebo naproti do blízkého háje. To snad byl jeho jediný kamarád v celikém st s tím si dovedl vyprávt dlouhé historky. sblížil

bu

—

98

m-

Nezbední pezdili mu hloupý peciválek tito hoši ho mli dost rádi, vždy jim neusmál. ublížil ani po nadávce, jen se na A tak zas po ase i nadávka zašla. Nevzbudila hnvu, tož se omrzela. I písní profesoi Martina už znali. Profesor líojer, ten nejvtší tyran, jak íkali hoši, vždycky rozcuchaný, vždycky ukiený, v tvái hnvem rudý, i ten se pousmál, když jedenkrát vidl, jak obratn zaal Martin hnísti hlíA když ten se usmál, nu a mnil ji v žabku! >

a

i

.,

n

—

—

—

už bylo nco. To bylo poslední den ped velkonocemi. Šedý, maliký editel Hromádka vkroil do uírny. Velké archy v ruce. v druhé erný klobouk, kráel rychle k stupni provázen profesorem Hojerem. Nikde nepohlédl, jak jindy iníval, slova nepromluvil, a jen, a jen spchal.

to

Postavil se

mi zády opel.

by nkoho Hoši

ped

Oi

stl, o njž se maliko svýjeho zatékaly tídou, jako

hledal.

stáli.

Ve tíd panovalo napiaté ticho. Všichni tušili, cosi se stane, co nebývá denn, zvláštního cosi. Starý pan editel pihladil tlustou pravikou své bílé kníry, zakašlal a zaal: »Každého roku uitelský sbor, oceniv mravy a pilnost žákii a pesvdiv se o jejich ma-

tyem

žákm

jetku, poskytuje nejpilnjším podporu z fondu, který nám založil pan J. Vav.« rouš, malí a socha, na podporu chudých

—

99

Napjetí ve

tíd

ped

stouplo. Hoši to již

dvma

msíci zvdli a celá ada z chudších i z jejich roníku o ni zažádala. Zvlášt žadatelé byli jako na trní zvdavost a oekávání plnila jich nitro. .

.

.

»Sbor se rozhodl tentokráte takto:

korun dostane Josef Kopiva, žák IV. tídy, korun Jan Híb, žák III. tídy, sto korun Karel Kyselý z IT. roníku .« pan editel zakašlal. a Tída již byla zrovna na jehlách! Kdo, kdo to bude »A dv st korun Martin Vašica, tento z vaší tídy. Ten je nejpilnjší a nejpotebnjší. odpoHorní ti je mají a vy si pijdete pro sto sto

.

—

.

.

.

n

—

ledne !« dodal k Vašicovi. Martinovi se hlava zatoila. Ped oima vidl jenom rudé kruhy a jakési erné. Jako by se závra o nj pokusila! A pitom mu bylo sladko, nevýslovn sladko. Cítil uznání své pilné práce. A bylo vidt, že i tída je uspokojena. I ti, kteí ponkud sami byli zklamáni, že oni jsou minuti, páli Martinovi, nebo cítili, že toho zasloužil.

Vašica krví rudý nevdl, kam by skryl svou hlavu. editel se usmál a pohladil kníry: »No tak, pijdete si?« »Ano, prosím, pijdu a dkuji pkn. « Sy-

—

nek jen

zašeptal.

»A zstate 100

hodíiý, jako jste byl dosud.«

—

Malý, prostoduchý, tídy.

usmvavý

editel ode-

šel ze

;>Já vám gratuluiu! Užijte jich dobe! Znácenu penz! podotkl rozvážn rozcuchaný Hojer, profesor. »A sednte všichni. Všichni si usedli. Dále pracovali. Martinova práce byla dnes však trochu podivná. Byl jak pomatený, zrovna jako ve snu. V hlav mu kroužilo a víilo na tisíc myšlenek, prsty se mu chvly, na bedlivou práci ani po-

te

<<

myšlení.

———

XVIII.

A

odpoledne pišel Martin od pana editele

celý roz jaený a blahem rozechvlý. První, velké uznání práce jeho lio tšilo tím více, že zahánlo starosti o to, jak bude dále. Nejhorší krok byl a už bude cesta urovnána a rychleji ji bude ubývat. Peníze v ruce skoro vbhl do dveí a že zakopl, málem by byl spadl. />Jak velká voda, když se žene do dravých chalup !« zažertoval školník. >/No tak už jsme zpátky. Koukejme se, už zpátky. To jsme neužili

uinn

te

moc velké procházky !« Pohlédl bysteji na svence svého. ?>Ná, což, kde je klobouk? Kdepak máme klobouk? tak bhá lovk rozumem daený, takhle bez klobouku? Šestaticet pán už u mne bydlelo, šestaticet, páni jsou z nich ze všech mámo, povz mu, pikývni — ale bez klobouku, na mou milou duchu, vru, bez

i

—

101

klobouku z nich nebhal žádný, na mou duchu žádný a jsou to z nich páni. na mou vru páni, jak sluší a patí !« » Vždy on nebyl venku, byl u editele, i už nevzpomínáš ?« vzpomínala vážn jeho stará žena sem tam šukající.

»A tak, a tak, pravda! Jo, jo vzpomínám si. že si vás dal volat! Jo, jo, jako pána dal si ho zavolat, jako na vizitu") !« Staík luskl prsty, oi

divn

nco

skroutil,

jak dlával vždycky, když chtl

náramn drazn. »A

íci

mohu

co

pak vám pra-

milý mladý pane!« »Tu to mi daroval !« Martin skoro kikl klada na stl balíek modravých bankovek. »Pánbu opatruj, kdo pak dnes rozdává takty milý Bože, slyšte, hle podaremku,'"') mladý pane, kde jste to ráil vzít, tam to zase vrate !« horovala náhle staruška školnice celá

vil, jestli

prosit,

mj

udšená. »I

na

Dal, tož

si

»Dal? zmátl

bych to vracel! Nejsem bez rozumu. Martin se jen usmál. to beru!« To se zmátl. Jist se on Dal?

—

—

—

!

» Star v,

mj

ty rozum, když ho chlapec ne-

vra to editeli! Synku, mjte rozum, pece mjte rozum! Vždy je to nesmysl, nkdo nco má,

dává -— dneska, darmo dává

—

rozhazuje stov-

ky.

Ale starý mistr

ukl

si

rue, zrovna jak by popil

—

návštva, bez podaremkii

vizita

102

—

píiny

do hlavy a vyskoil než bylo teba:

víc,

nebu

hloupá, to je stipendium!** za rok dostávají u nás ze všecli kluk tyi nejhodnjší !« ta poslední slova školník skoro kikl. Pak se však rozmyslil, váž-

>Matko,

To jedenkrát

n pootoil ernou

tabatrku mezi

dvma

prsty pohlédl na synka: » Jist jste to dostal, vy, to stipendium? Víte, já jsem »machr«, Jist stipendium? a ješté vážnji, ba skoro až

— já

písn

— mn neošidíte — u šestaticet — — a

tomu rozumím,

bývalo rovných

<

mne

jich

staík

šupl vonného tabáku, aby hodn chutnej

hodn vážnji v ei pokraoval. tin perazil mu výklad.

si i

a

Zatím ale Mar-

dv

st korun !« »Dostal stipendium, dneska ty miže? st korun? lý Bože. nežertujte s námi, my jsme staí lidé .« nato panímáma, šedivá školnice. »Nešfastná osobo, už mi nemluv, nemluv! Dostal stipendium, dostal, dostal, dostal! Ve tvái mu to tu a na nose vidím! Vy nešlechetníe, pro jste to neekl hnedka dopoledne, vždy vy »Co

——

Dv

— Mj

.

jste to

vdl! Dopoledne vdl !«

^Nevil jsem

tomu. Docela nevil. Bylo

mi

to divné, opravdu tak divné, že uvit, že to vše je pravda !«

jsem nemohl

»Vím, vím, nemoh' vit! Vždy i já, starý hib, byl bych nevil. Vždy je to jak zázrak.

Vždy

jich tu bydlelo u mne šestaticet, šestaticet pán. a všichni dorostli a jsou vzácní lidé a velevážení, ale stipendium, kdež pak stipendium, kdež pak stipendium, tot neslýcháno, to *)

stipejidium

—

podpora.

103

nedostal žádný! Ani jeden !« Stanuv ped Martinem, ukl suchým prstem na tabatrku, zvedl její víko: »Tu, si vemte, rate, pane Martin. Vemte si, poslužte, tu mého tabáku!« To bylo nejvyšší uznání starého školníka. Nabídl taLáku zídka kdy nkomu a když to uinil, to byl jist pohnut a bezmrn pohnut. >Jdi, jdi, povídálku, darmo hocha vábíš !« zas nato školnice. »Žádný povídálku! Vera byl kluina, to bych mu ho nedal, ale dnes je mužský, ano, velký mužský! Dostal stipendium, to je mužský. Tak. Babky nedbejte a tabáku berte !« Nezbylo jiného. Martin vnoil svoje drobné prsty do školníkovy tabatrky, aby ho neurazil. »Tak. povídejte pkn, dokumentn* jak, kterak to bylo!« rozkazoval mistr, který vždy chtl všecko dokumentn, »jak páni od soudu .« jak sám povídával. A Martin dal se do ei. Zavznl oste zvonek. >Bože, Bože, Bože! Vždy já jsem zapomnl pro darebné zajít v editelnu a obstarat úklid. To starý volá. To mi dneska starý dá též »stipendium«! A už se usmíval, smeták a utrku svíraje v pravici, hnal se k editeln. »Pokej, pomohu ti. Je ped svátky pátek, dáme do poádku »dokumentn« všecko. Umyji podlahu. A stará školnice už hledala mýdlo, kartá, putnu vody a holá, za mužem!

—

Te

vdt

.

.

m ei

*)

dokumentn

104

~

dkladné,

Za nimi jak zvonek utíkal vesele maliký Martinek! A veliký Martin pipravil si kufík, nco

tam

chtl vzíti dom, i ernou krabici, na stole, dopola vyplnil potebný-

uložil, co

kterou

ml

mi vcmi, sklopil pak bžel z domu.

její víko, vytáti

i

klíek

a

Šel ješté do msta vybrat nco dárk svým malikým bratrm a staré matice k svátkm

pro potchu.

XIX.

»Nepla, malá, nepla, já ti kupím klepá, klepaf, a budu dyž ty budeš plakaf! Hajej! Dádej,

t

š,

š,

májej!«

Malý školníkv Martinek s ubreenou panenkou v náruí sbhl do kuchyn a zas ji konejšil,

jak nejlépe uml. Skákal

s ní,

tancoval,

bhal, zpíval, výskal, ale všecko darmo. Panenka vala a vala, ješt víc než vala, tak se aspo zdálo našemu klukovi. ce.

»Ale, pro ty plakáš, dy už žme v kuchyV kuchyce je teplo, tož už nepla, nepla!

Hajej, hajej,

mazlíku málej!

Ale všecko

ššš.

«

mamo.

í>Lebo máš hladeek? A ty máš hladety si nepapalo! Dlúhoš nepapalo, celé dopoleda. To ši plavif, to ši plavif.

ek,

mlo

No

tož,

ni

mlo

neplakej, budeš papaf. budeš!

—

—

105

—

A šeš

Fazolky! ty fazolky nebo políviku? Tož aáme fazolky, fazolky šú lepší neži polívika. Máš pravdu, šú lepší !« A malý Martinek panenku v náruí hrabal se k peci, otevel troubu, povytáhl z ní svou malou míseku, na které mu zbylo nkolik fazolku dneska od obda a které si schoval zase na veei. Smýkl talíekem, div že neupadl a nesl ho k oknu. j>No, no, tož už nepla, už budeme papaf !« Maliká panenka dobe rozumla, však i

—

znát to dala, už nezaplakala, jen trošku

fuka-

jak když doplakává. Martinek to slyšel a byl upokojen. »Tož tak, tak ši honá. Tak, tak edem pala,

pej«.

Panenka papala. Martinek jí dával vaené fazolky až k blounkým ústm jeden po druhém. Papala, papala, co nedopapala, to všecko zapadlo v Martinkv žaludek. Pomalu mizely fazolky s talíku, jak dobe papala. »Vidíš, jak ši honá. Jak ty papáš.« Liboval si synek, usmívaje se vesele na svou panenku, jejíž bílá ústka celá kol dokola pro-

pkn

—

hndla od jídla mkkounkých fazolku. Ale jen dojedla, ješt ani Martin talíek nesklidil, zas znovu kourala. Martinek zas musel chovat a zas skákat! Choval, choval, skákal, zrovna jako o závod. Pitom uvažoval. »Ale to mi povz, ti enem chybí! Co ti enem chybí? ši uštužená? Ci je tob zima, pleniky máš mokré ?«

—o

-106

o

—

A už milá pana ležela na stole a Martinek odhaloval ty mokré pléniky a našel jí nové. A uml to dobe, zrovna jak sousedka, stará tetka Kivá své dcko balila, to on asto vidl, tak i on te balil. »Tak, tak, vij ši suché a vij budeš spinkat šš

— — š,

š, š.

Kájej, malej, dadej. štalej. mi neplakej. Ššš,

—

š,

—

š.

Martinek stál rozkromo, svou panu v náruí, pravou nožkou kupedu vždycky pocupoval a pitom se kýval dopedu, dozadu, napravo i vlevo celým malým tlem. Dík jeho pilnosti a vytrvalosti, panenka už neplakala, jen pobrkovala, už v tom ustala, už zavela oka a už, užuž spala. do lžeka. pi»Tak vil t uložím kliju dvušku, aby ií zima hlub nášla Moona bude špinkaf Ona bude špinkaf i

—

pkn

!

—

!

—

—

« májá, hája, hajá Martinek jen šeptal, aby jí nevzbudil. Tichounce po špikách zašel do pokoje. V kuchyni nemže pec panenka zstat, tam jsou malé mušky, ty by ji štípaly, tam je plno páry, ta by ji dusila. Musí do pokoje. To už jinak nejde, však starý Martin tak Martinek íkal v duchu Vašicovi, který u nich býval, aby ho odlišil od své malikosti však starý pan Martin stejn není doma a až potom pijde, on má z toho rozum, že maliké dti nesmí ležet v páe a tam. kde jsou mušky, které tolik štípou. Však

já,

.

.

.

—

—

107

i

Kivá jist Martinkovi.

tetka

mu

mu

to poví, jestli

neuví

je-

A malý Martinek chut se rozhlížel po celiké jizb, kde by se panence nejlépe leželo, co by jí sloužilo nejlíp za postýlku. Stoleek je tvrdý, v duchu uvažoval, s pohovky by sklouzla, na skí, umyvadlo, tam nemohl dostat! Bože ty starosti, co s takovou panenkou! Martinek se škrábal pln nejistoty za ržovým ouškem. Oka jeho jen jezdila z koutku do kouteka, od stolu k divanu, na skí, na prádelník, umyvadlo, truhlu, ale nikde, nikde nebylo místeka. Vtom zahlédl skíku, Martinovu skíku, tu pknou a ernou, která se mu vždy velmi zamlouvala. Kdyby mohl do ní, hned by ml lžko, panenka by spala s ddekem, s babikou! Syneek si vzpomnl na malé obrázky, jež tam starý Martin uschovává, když odjíždí dom! To si dobe pospí malá paneneka! Martinek se sklonil. Malou svou rukou, buclatou, ržovou, chopil se té skíky, na židli

—

pkn

ji složil,

zkoušel

Víko

ji

otevít!

povolilo.

Ústa Martinkova roztáhla se smíchem, oka vzplála jasem, velikou radostí tváe zazáily. místa! » Vidíš, paneneko, tu budeš

mf

O

její

Malý Martinek stýlky.

Mkkounce

uložil panenku do nové pojí ustlal všude kol do kola

modrými papírky, které tam ji

ml

také, jak náleží, pikryl jako A panenka spala. se

lOS

—

Moc místeka !«

Pkn

Martin a

peinkami. jí

spalo.

tmi

Martin byl šasten, víko zase pivel a pirazil a celou postýlku složil zas na svoje místo, na kterém prve byla. Pak vybhl na sí, až tak v jeho kapse co-

pkn si

zazvonilo. A bžel vesele zas až k editeln, tatík a mamka už konili úklid.

kde

XX. Byla to v editeln sochaské školy divná návštva Pan editel chodil od okna ke dveím a od dveí k oknu zejm rozilen. »Zde stála soška ?« pan strážmistr íkal ukázal na stolek. »Ano tady stála. »A oba prsteny ?« »Zrovna vedle ní.« »Skuten podivné! Bude teba mluvit se všemi lidmi, kteí tu dnes byli.« »Už jsem s nimi mluvil. Nieho nevdí a nemohou vdt, dodával po chvíli šedý pan editel rozhodiv rukama, a jsou poctiví lidé, to

—

urit

vím.«

»Vím.

Všecko

vím,

ale

pes

musím s nimi mluvit. Pan editel již bez odmluvy

to

všechno

stiskl

malý

zvonek. Vešel starý školník. »Af sem pijde paní a ten synek také.« Velel pan strážmistr s vážnou tváí. 109

Pišli všichni. Byli v tváích bledi, smutni. Tísnila je ta celá nešastná píhoda. »Takové nechiitnosti«, znlo myslí starého školníka, kterému dnes zcela vymizelo, jeho »šestatricet« co bydlelo a z kterých jsou dneska samí velu cí páni. Bylo mu, jako by byl už ped soudem, zrovna žalován. To ho hntlo, hryzlo.

nj

>Tož vy jste vidli tu sošku tady?« »Pravdaže vidli vera odpoledne. Tady, tady stála. Zcela jist tady! ukazoval školník na domnlé místo. »Když jsme odcházeli tak tu ješt stála, jako stává vždycky. « »Nu, a ty prsténky, dva zlaté prsténky s jasnými brilanty jste také vidli ?« »Ano. Já je vidl.« Tvrdil sivý staec. »Urit je vidl.

—

»Já vidla taky.« « pan strážmistr »A vy? Martina. »Já jsem jich nevidl.

hled oste na

té sošky jste nevidl ?« té sošky.« asi pes píliš svou vcí zaujat. Nepozoroval jich.« Podotkl polohlasem editel.

»Ani »Ani »Byl

»Byl tu dív než oni?« Pan strážmistr jen pokynem hlavy ukazoval na osoby. »Ano, byl tu díve.« pak je to možno. dvee, pane školníku ?« :5>Nu,

—

»Dvee editelny ?« »Na ty práv myslím. »Dobe. Na dva západy. »Nemohl nikdo ÍIO

vejít ?«

Zamkl

jsie

dobe

»NemohL« »Okna byla pevn zavena ?« »Pevn.« »A vrata školy byla zamena ?« »Hned, jakmile se setmlo. Strážmistr zavrtl hlavou. Jeho tužka neoezaným koncem pomalu klepala o stl. Jist

pemýšlel. »Tu bvlo všechno prohlédnuto, pane editeli?«

»A ne jedenkrát! Vše už jsem

prohlédl, lec-

cos, dvakrát, tikrát.'?:

»Pak musíme prohlédnout byt školníkv. Starý šedivec zrudl studem až po koínky vlas. Jeho žena už se nezdržela pláe a Martinovi hlavou bželo tolik divných myšlenek, jak ješt nikdy ped tím. I jakýsi nevysvtlitelný strach prochvl jeho nitrem. Pan editel jen pokrucoval hlavou. »Jsem jist, že jest to zcela planá práce. pohlédl. Školník na editele »Toho nelze jistit. Mohl bych snad telefonem promluvit se stanicí ?« »Ale prosím, prosím. Strážmistr mluvil telefonicky s etnickou stanicí a než se nadali, pišel mu k pomoci jeden z jeho druh. jdeme. Ze tí pivolaných nikdo nepromluvil. Vycházeli. Pan editel se sklonil ke školníkovi. Bylo mu líto tch lidí, vždy ve svém nitru byl pesvden, že jim ubližuje.

vdn

»P

—

111

»Nu, nehnvejte se, víte, já vám vím.« Šemu do ucha. »Vím. Zákon je zákon. Jenom jdou hledat. « Staiký školník mluvil temn. Chtl, aby jeho hlas znl pevn, aby tak projevil, že nemá strachu, že je poctivec. Le pesto jeho slova ptal

a

znla rozechvn. Došli do bytu.

Nieho

se dalo.

Oba etníci

nenašli.

Tu byla marná práce. I vil. »Musím hledat jinou slepou

prohlédli vše, co

Pan editel

ml pravdu.

strážmistr stopu. Zašli

už

tomu

jsme ve

ulici.

Mli

se k odchodu. je to tam dole pod postelí? Mladší z již ode dveí cosi pod postelí zahlédl. kufík. Jedu dnes dom.« Hláje

»A co

etník »To sil

mj

se Martin.

A

»Pineste jej též. vidíme všecko. « strážmistr už mluvil skoro žertovn.

Pan

—

»A otevte jej.« Martin poslechl. Pinesl kufík a otevel

ho.

-

Vytáhli jedno prádlo, jedny staré kalhoty a

modrou pracovní blzu. »A co je v téhle krabici ?« »Podobizny mých rodi, peníze a moje vci.

d-

ležité »

Otevte

Otevel.

ji

také!«

dv

banStrážník vyal podobizny, jednu, všichni strnuli: pod nimi ležela bílá, krásná, alabastrová soška velmi jemné práce.

kovky a

112

>Kde

se tu vzala? otázal se strážník.

>Nevím,« Šeptal Martin, na nmž by ses nyní krve nedoezal. »A kde jsou prsteny?< >Nevím,« šeptal znovu. >Pjdete s námi. Snad si vzpomenete cestou na strážnici. « Strážmistr zablýskal oima. »Šestaticet lidí už jsem ml na byt

rozpomnl »A on

se školník, s-ale tohle též ne, muži!« okikla

—

—

žádný !«

ho žena jevíc zmatek v tvái. »Ano, máte pravdu. Ne, ten hoch to nebyl. editel pronesl tato slova s pízvukem takové jistoty, že se i školník zviklal ve své domnnce. Najednou mu bylo jasno: »Ano, ano každý ale ten hoch ne!* >To se teprve ukáže.« Strážmistr zrovna zasvkl. v oích mu zlostn svitlo. 5>Neuvitelné.
—

8

—

113

Takový mladý, na pohled tak milý ný! Pjdete s námi!« Martin promodral v tvái.

Oi

slzami. Nemluvil, mlel. Neml, co k to neudlal, ale jak to íci!

A

a takto fikase

mu

zalily

by ekl. On

emu

to íkat,

— Chvl se na celém tle, na rukou mu vyskoila husí kže — a pak jako by

vždy mu neuví.

v nitru tupou a rezavou bolest. Rozplakal se nahlas. »Dovolte, pánové, vy jdte naped a já ho za vámi dovedu. « Žádal editel klidn strážmistra. »Ušette ho té hanby.« nese hanbu. »Ne. Nebál se krást, tož Slova etníkova byla pímo bitká. »Vždy toho nevíme a nemáme jistoty. Snad se vc vysvtlí, hoch ospravedlní. jaká hanba? Jestli se oistí, »Potoni ostuda zmizí. Jenom jde s sebou !« Bylo rozhodnuto. na svátky, šel mezi Místo k nádraží a etníky. Vedli ho do vazby. udiLidé známí se zastavovali, hledli pokikovali. On šel bledý v ven, uliníci tvái se sklopenou hlavou a bohaté horké slzy on

cítil

a

a

dom

na

na

smáely mu

líce.

XXI.

Mladý, jednooký Vrána, obecní poselák, i listonoš v jedné osob už z dálky zahlédnuv staikého pana naduitele pede dvemi jednopatrové školy, vyklepával tabák z hla-

zvona

114

viky své dýmky a uouzeiiou ii koenkii, opravdu nelib páchnoucí schovával do své široké kapsy. Potora odepial víko své kožené ka-

—

poal rozhrabávat

její spory obsah. vytáhl veliké psaní, modrou »úadnickou« tužku, jak ji hrd íkával, stril si za ucho, napímil se v kížích a vykroil hbit, jakoby si chil nadehnat as. který liledáním zmail. Až nui tak podkvky binkaly na tvrdé, ujeté A te už picházel ke škole. Starý pan nadiiitel ryl na svých záhoncích zrovna jak njaký mladík. Starou epici na šedé hlav, kabát ne bez záplat, boty jakéž, takéž jako k tžké

bely,

Nco

hledal.

Konen

pd.

práci.

Trochu odpoinul, aby

si

vydechl a po-

hlédl k horám. \ rána pekroiv poslední kona cest, mil rovnou k rohu školní zahrádky. »Tož pomáhej Pámbii!« Srazil podpadky až to zabanlo, postavil se rovnž nejinak než voják ped svým jenerálem a svou pravou ruku pirazil ke štítku své opršalé »íiadnickéví epice, div nesrazil tužku za uchem sedící. No. tož daj to Pánbii! A tob sa nechce?* S našimi horaly mluvil naduitel vždycky po našemu«. Lip mu rozumli.

To už mladý

peek

—

Co bv

sa nechcélo!? Než to cosi nesu. velké psána, badám, od úadu lebo báj od sudu. má štampiliu!* A báj musijú

Hrub *)

ve

stampilia

—

na

razítko.

115

a

vzali tokaj podepsaf cediiliku, že je od poctivo, báj správno.« »Báj, báj, podepíšu, si páni pejú a báj sa podštrychnú. Šak sa báj vyznám !« »To by takej bylo, aby nevyznali !« Kývl

ve

sná

Vrána hlavou v plném srozumní. »Tof

máj

olúvko.
»Mám

též

olúveko.

«

»Tof musí by toto, toto »úadnické« bránil velmi si zase však Vrána, jenž na svém

úad

kládal.

Tož pan naduitel vzal

to

»úednické«, hbi-

t se podepsal

a zase je vracel, bera si své psaní. »A já zaseje musím na inší numero, lebo mám tu eše plnu torbu. Dneskaj mi tych psáni hrub neubývá, sú tu všecky z henkáj teho kon-

Jednooký Vrána bradou kynul kupedu, ku protjším kopcm. »Ve máte moc práce, tož zdraví stupali !« louil se starý pán otvíraje psaní. Poselák Vrána srazil zas podpatky, až to zabanlo a pravicí zajel k ohmatané apce tož na rozlouenou a vykroil znova tam k protjším ca.«

horám. Starý naduitel neuvil zrakm, když peetl struný soudní dotaz. »Ne. vrazil do

To není možná !« Zakroutil hlavou, rý zem, dotkl se epice, jak by ji k hla-

v chtl silnji pirazit a

šel do svtnice. »Ne! To není možná! Ne! To není možná !«

**)

olúvko

116

—

tužka.

»A co není možná ?< paní naduitelová pozvedla oi od svého šití. »Tohle si peti! Uhlídám, co ekneš !« Pan nadiiitel jí podal došly list, jenž ho tak rozrušil a rychle zaal se pevlékat. Chystal se do msta. Musí, ano, musí ješié dnes mluvit s doktorem a uitelem íhalem. Ješt dnes! Dnes I boty už pezul i svrchník si oblékl, a ješt! klobouk dal na hlavu a z kouta vzal hl. A poád cosi po pokoji hledal, zas hledal a stále na-

—

darmo. »Tož, co tomu íkáš ?« otázal se paní. »Inu, je to divné! Takový hodný synek to

býval »Pravda, že býval a je do dneška, jist do dneška, mýlka je to, mýlka. Jist je to mýlka! Krk položím na to!« »No, tož dej Fámbu! Bylo by to hrozné pro !

—

starou

matku !«

»Pravda, pravda, hrozné !« Pokyvoval starý naduitel bera jí arch z ruky. ^Musíme dokázat a je upozornit, že v tom vzí omyl. Tak jen ješt klobouk a zajdu do msta. « Starý naduitel otevel ob skín, prohlédl prádelník a hledal, po-

ád

hledal.

»Prosím t, co hledáš, jako vrtohlavý?« :í^Klobouk, Bože, klobouk. Nevíš, kde mám « klobouk? »Te zrovna na hlav !< Mírounce se smjíc paní ídící. -Zdá se, že už te jsi z toho po-

—

—

— matený !« />Ci by bylo divu? Taký hodný chlapec!' Sáhl si na hlavu. Vskutku ml tam klobouk. 117

hlavy a pohlédl na, aby se vskutku pravda, že to není apka, v níž chodí v zahrad, že to vkutku klobouk a potom zamumlal: »Inu je to pravda, tohle pekvapení není pro mé nervy !« A potom už vyšel. Šel z vesnické školy lesem rovnou k mstu.

Ješt

si

ho sal

pesvdil,

že

s

to

—

XXII.

ped

velikou nocí. Ale Padla na konec dubna. Ku podivu, valašské hory si ji toho dne promnily v pknou. Slunce obléklo svj rudý pláš a pospíchalo k západu. Po kraji rozlil se podivný modravý písvit stín. Role vo-

Byla škaredá steda

tato ve skutenosti nebyla škaredá.

nla erstv zoranou

zemí.

Od potku

souvratí

hlaviky sasanek, ze zem stydliv vykukovaly drobounké dosud žluté Petrovy klíe, do koví zabhly ervené a modré zvoneky plícník. Les vonl pryskyicí. Místy tato mísila se s tžkou vní rozvitých kvt lýkovc.

k

lesu

rozbhly

se již bílé

vn

Na stromech drozdi a kosi hvízdali jako o cenu, nad hndým polem ve výši jako maliká teka vnášel se skivánek a rozséval z hrdélka perliky jásavých jasných svých zpv. a vše to spoLes šuml, bublal potek, jovalo se v jedinou mohutnou krásnou hymnu jarní, nov probuzené pírody. Staiký naduitel kráel tou krásou zcela nedoten. Jindy by na všem tom byl oi nechal,

—

118

—

oh, dnes byl píliš zabrán v myšlenky, dnes než aby okolí vidl.

—

—

neslyšel! nevidl; šel, mlel že došel do lesa, ani netušil, že už les prošel. Už scházel s kopce. Dole v modré mlze rýsovaly se vže blízkého msta a šeré lomenice sešlých starých stech. Šel,

x\ni

hledl

nevdl,

Dosud tímal v ruce osudný papír, obas pohlédl a zas spchal dále. Ani netušil, jak minula cesta. A stál ped velkou nemocniní

na

branou. Bílý vrátný

s

úsmvem

na

líci

mu

otvíral.

»Skivánek nepijel, snad pijede veer! Aby tak nepijel, též bych nevdl pro! Každý spchá dom!« »Ale pravda, pravda !« Mumlal naduitel pevnji sevev v psti žlutý papír. Neíiil tolik

A

jist pijede!

dtinnému starci íci vše dle pravdy. Bylo líto. Pak — povdl by to teba jeho matce, ta by se zdsila a i je to teba, možná,

síly

mu

ho

že opravdu, všecko se vyjasní ješt do veera! Možná, že Martinek už ted voln bhá a že zítra ráno bude už vyléhat v domácí posteli! Tož, pro by je dsil: ;>To jist vlak zmeškal. Však víme. o svátcích jak to chodívává! Každý sp-

— —

—

zvláš od tamté chá dom, vlaky bývají plné strany pan doktor je doma?«

—

»Je.«

»Tož,

»i

musím k nmu. Pozdravte Vašíku.

se nestavíte,

pane naduitel ?« 119

»Ne, dnes nemám asu ani minuteky. Mám tady moc práce. Až Martinek pijde, extra* se vypravím !« Panu naduiteli bylo v duši teskno. Trošku se obával, aby staré matce neobratnou nenahánl strachu. Jindy vždy obratný v choulostivých vcech, dnes si moc nevil. »Tož pozdravujte ji!«

eí

»Bude jí to líto.« Než pan naduitel nedoslechl konce, klepal na dvee lékaovy pracovny. Hlubokým »aábyv pozván, hned vstoupil. Nalezl doktora

již le«

jako obyejn u knih a u lahví. »Tohle je návštva! A to si

dám líbit! « Tož pak mi neseš, starý kamaráde ?« A pan naduitel ješt udýchaný, podával

co

mu

—

který doma dostal. Pan doktor nahlédl a pozamrail se. »Inu nevím, nevím. Nemohu nic tvrdit. Ni-

aršík,

eho

zlého jsem na nich nevidíval, ani na dna matce. Bylo by to divné, pravda,

tech, ani

—

velmi divné ale možné, možné, copak dnes na svt taky není možné ?« Léka pozvedl oboí a rozhodiv se široka rukama vážn pohlédl na svého soudruha z mlá-

—

dí.

Ten sedl a mlel. Hlavu vloženu do dlaní rukou, jichž lokty spoívaly na kolenou, hledl na zemi. Divil se doktorov ei. ^Nevíš v tu možnost? Je na nemožného ?« otázal se léka.

—

*)

extra

120

—

ívláš.

svt

— nco

»Je.« Starý

naduitel ekl

to

pevn

a

pe-

svdiv. »A co?« »Aby poctivec

kradl. Poctivec nekrade !^< Vstal se stolice a prošel se pokojem a pak pokraoval v rozilení:

zejm

»Vzal ti nkdy nco on neb jeho matka ?« »Nevzal.« »Obellial t v nem, tebas malicherném on neb jeho matka ?« »Arci neobelhal.« »Pohlédl na tebe neupímn, lstiv ?« »Myslím nepohledl. « » Jist nepohlédl. Ano zcela jist, nebo on neumí lhát, neumí obelstít, nedovede klamat a dokonce už ne krást. Jsou chudí, ale krajn poctiví. Až do hloubi duše! Jenom si vzpome na jeho tvá, na jeho úsmv. Víš, co má rád? Dcka, pírodu, svou matku a vzpomíná na otce a všechny, kdož mu tebas stéblo podali, aby mu pomohli z bídy. Není možno, aby v takové duši byl jediný nepoctivý záhyb, jediný nepoctivý kout! Panu naduiteli hoely oi pesvdivostí a ohnm. Bylo vidti, že mluví hluboce doten. Mluvil jedním dechem, bez ustání, hlasem zvuným jako zvon, jako by tisícm kázal. »Myslíš, že lovk, jenž hledí na otce a matku s nevýslovnou láskou a úctou se dopustit ehosi, z eho by pocítil ped nimi stud?

—

—

mže

— Kdvby ml volit ze dvou cest: tož mezi klid-

ným, bájeným životem nepoctivce a úporným životem nádeníka, jenž neví, co zítra dá do úst 121

— že zvolí tu první? — Nikdy, Bh

ví,

že nikdy!

— Myslíš, že kdyby ml volit mezi smrtí z hladu pi poctivosti a krádeží, že ím! Bh ví, že nevím.«

zvolí

druhé? Já nev-

»Pravdu máš píteli, ale on jako šel,

dcko

ode-

a víš, mezi jaké pišel ?«

»A kdyby pišel mezi lotry. Duše plná lásky úhony nevezme a zlému odolá. Ml poctivou matku, poctivého otce, ty miloval, jak nejvíc mohl! Ta láska, ta istá láska ped híchem brání! Ne. Tady je omyl. On toho nezrobil!« Pan naduitel jako by sám se svou ujistil o pravd svých slov. A ted teprve zamraená jeho tvá se siln rozjasnila. Jeho duše byla

eí

pesvdena. I

léka

se usmíval.

Víš

—

mi? « otázal se. »Jsi dobrý eník. Pesvdil jsi mne. Máš pravdu: Martin ml dobrý mravní podklad z domu a pevnou vli. To dvojí uchrauje duši ped zkázou. Zde jde o omyl. Zavoláme mat»

—

—

ku.

»Pro? Polekáme

ji.«

»Polekáme, nepolekáme. Ona musí vdt o svém dítti vše. Ty jí to vysvtlíš tak jako mn.

Neboj

nebude plakat. Vyšetování trvá i dom a možná ani nebude psát. Buto ona o tom zví nepímou cestou, cestou utrhaných klep, což ji bude dvojnásobn bolet, neb nieho nezví. Bude v nejistot, co se synkem je, pro nepijel na svátky, pro ani nepíše. Týravá nejistota je horší i se,

dlouho. Celou tu dobu on nepijde

píkré 122

jistoty.

—

Zazvonil, zavolal

matku Martinovu

a kázal

pivésti uitele íhala: *Ten se on. zdá se, velmi zajímá. Má tedv o tom také pesn vdti. « Podotkl.

Pišli oba a když uslyšeli, oba prohlásili jak ústy: »Martin není vinen. Byli nemile, ba tžce dojati tou zprávou, ale slova naduitelova jejich pevnou víru iešie zo-

jednmi

celila!

—

Pátelé uitelé k vybídnutí soudu psali dobrozdání o synkových mravech. Znlo: bezúhonný, poctivý a pilný, — vždycky ve všem všudy.

—

XXIII.

Martinovi bylo zatím smutno a teskno. Byl ve vazb. Lchával na pryn, pikrýval se houní a vzpomínal, jak je tam venku, kde dnes slaví lidé velkononí svátky, svátky velkého pro-

buzení a vzkíšení života. A co on? Sedí na pryn, prochází se úzkou komrJe kou deset krok z dcli, sám, samotinký. Zamytrestancem nebo není trestancem? •ilil se. Ne. Není trestancem má istou duši tak istou, jak ten modrý azur nahoe. Však pi výslechu jim to dokáže. Zadíval se k malému dvma mížemi pepaženému okénku, jež zelo ve zdi nad jeho hlavou. Vidl kousek šedé zdi trestaneckého dvora a malý, jako dla veliký, kousek istého modrého nebe.

—

—

123

Ale jak dokáže svou nevinnost? Vždy už ho vyslýchali jednou, dvakrát, tikrát a nemohl dokázati. Jak, jak jen se mohla soška dostati do jeho vcí? Bylo to záhadou strážmistru i soudci a bylo to záhadou i jemu! Nevzal ji, ale jak to dokáže? A nedokáže-li, nechají ho tady, mezi takovými lidmi, s jakými byl vera chvíli »na procházce« na vzeském dvoe. Hrza ho jímala pi té myšlence. Vzpomnl si na onoho svalnatého, potmšilého starce, krátkých, už zblelých vlas, na jeho hrubý hlas a jizlivý, jedovatý smích. »Copak tys vyvedl, chlapeku ?« smál se mu vida ho již ve dveích.

—

—

—

—

—

——

—

»Nic. »I

Nepatím

dy

sem«.

ekl

to

já taky ne a tuhle ten

—

pevn.

pán taky ne a

támhle Francek taky ne, sem pate j' páni soud-

—

cové, aby též nco užili á « zažmoulil rty »a hloupí žandarmi!« zasmál se rezav a všichni ti ostatní kolem též se tak smáli.

»Tak mluv pec! Copaks ty

vymouk?

—

Skejvnuls rynšák, dva? Zamordovals sestru?

Hehe?

«

»Nic!« rozkikl se synek a šel stranou. Ale což plátno? Kam odsud utéci, když je jich plný

dvr. Na druhém konci už ho vítali: »No poj, neviátko! No tak, co paks uál?«

—

nm —

»I nic, provaz ukrad, provaz byla na kráva, híbátko a prase! Hehe, hehe!« A zase se smáli, jako když nože brousí! Martinovi ty nože se zarývaly pímo do duše. Skoil a objal kolena starého dozorce.

124

>Koukejte jak je

uctívej !«

mm.

Hlaholilo

za

— —

»Má dobrý vychování !« »Hahaha, vychování !«

Starý dozorce okikl jizlivé muže, ale nezakikl. Odvedl synka zpt do cely a jenom podotkl jako by výitkou. »Nemusels tu být, mají kousek pravdy !< Martin nemluvil. Jen oi se mu zalily slzami a duše sevela. Zašel do své cely tehdy, usedl na tvrdé desky pryny a plakal a plakal.

Nyní

toho a zase mu bylo tak nevýslovn úzko, zdálo se mu, že v krku cítí prudkost, kterou srdce jeho v této jeho

vzpomnl

—

chvíli bije.

—

A ono bilo vskutku jako srdce zvonu, který zní na poplach! Poslouchal po-

—

zornji. Nejen, že srace jeho bilo divoce,

vskutku tam zdáli znl

i

zvon.

—— 125

—

»Zve na vzkíšení !« pomyslil si Martin, »Molil jsem býti doma, nebýti toho neštstí !« A vidl v duchu prosté procesí velikononí, jak je vídal, jak z kostela vyšlo, kráelo voln, pomalu za hlaholu trub a zvon známým námstím. Jeho korouhve vzduchem malebn vlavelebn zní. jí, zpv lidí mohutným chorálem Vpedu, hned za korouhví, v tom dlouhém oba jeho brati. etázku dtí jdou jeho brati se Oi jim svítí radostí a tváe planou. Ret chvje. Tam vzadu docela na konci prvodu krí se staiká ošedivlá žena. Jde pomalu, jen co noha nohu mine, modlí se a v modlitb zachvívá pláem nad tím, že její Martin je v dáli, a nezajel si ani na svátv cizím odlehlém ky a nepsal, ani slovíka nepsal! Všecko by byl té chvíle za to dal, kdyby Ano, tam v tom milém, známohl býti s ní! Nebylo možno. mém mst! Vtom jako by zaslechl na síni kroky a ne jedny, dvoje mužské kroky, jedny tžké, pomalé, druhé trochu rychlejší. »Zas kohosi vedou !« zakmitlo mu mozkem. »Kam ho asi umístí ?« A poslouchal pozornji, zrovna jako by mu záleželo na tom, kam nového píchozího dají. Zdálo se mu, že kroky zmlkly zrovna ped jeho dvemi. Mýlí se? Bylo mu neNaslouchal znovu. volno, když vzpomnl, že by mohl dostati pítele onoho rázu, jako byli jeho druhové na dvoe. Umioval si pevn, že by poprosil vzeské-

—

—

mst

—

—

—

—

—

126

—

eí

ho strážce, aby ho umístil jinde, aby on Martin byl oddálen hrubosti a mohl alespo zstati sám.

—

Vtom klí zaskípal

v zámku. Martinovy upeny byly ke dveím. Vidl a nevidl! Totiž vidl, ale zraku nevil. Protíral si oi, aby lépe pozoroval. »i mne nepoznáváš, Martine ?« Martinem to trhlo. »Jste opravdu pan editel ?« »Jsem. Poj se mnou. Jsi volný, vždy jsi nevinen !« Martin jen chvíli zaváhal, »Pro? Jak? Co se stalo? vyjelo mu z hrdla a bylo mu najednou do smíchu i do pláe. »A kdo to vzal?« »Poj jenom, všechno uslyšíš !« Nebylo Martina teba tikrát zvát. Skoil jako jelen.

Oi

—

— ——

—

—

—

Vyšli.

ped budovou na erstvém vzduchu. Martin z hluboká zadýchal. Vdecho^ al istý vzduch, s nevýslovnou rozkoší. »Páchlo to tam stuchlinou a bylo tam neByli

výslovn dusno,

mu

cítil

jste? potichu šeptal staré-

pánu.

»Cítil.« Pan editel sklopil ponkud hlavu a stiskl silnji synkovi ruku. »A co se stalo, že mne pustili? Kdo ukradl tu sošku a oba prsteny ?« udiven Martin. »Nikdo jich neukradl. « »Nikdo? « Martin pohlédl s úžasem na editele: :«Ci ?e neztratily ?«

—

127

»Ztratily, le ukradeny nebyly. Vzalo je dít, jež neznalo jich ceny, z hlouposti. To není krádež, to je nerozum. Všecko ti povím.« Martinovi pipadlo, že už všechno ví. Pochopil všecko v okamžiku. Malý Martin. »Vím. >Ano. Malý Martin.« A pak pan editel vypravoval hochovi, co slyšel ráno sed v zahradní besídce.

—

— —

XXIV. >Tož ty nechceš na koníky? A pro nePro ty nechceš ?« Maliký Martin provázek drže v drobné své hrsti bolestn pokukoval na tyletou Marušku editelovu, která tu stála v zahrádce, vrtíc hlavikou, až jí vlásky poskakovaly a zase se klochceš?

nad malou laviku a poplacujíc hlinné nhož chtla péci svému »dvátku«, jež leželo vedle v tráv, chutné buchtiky. »Poj hrá na koníky !« žadonil poznovu malý bosonohý Martin tenoukým, zpívav proníc

tsto, z

——

sebným hláskem.

A

to

už bylo Marušce moc. Postavila se váž-

n, pohlédla na nj vyítavým okem a vážn s rukami v bocích openými zaala rozprávti »Víš, já jsem maminka téhleté dvušky. — Kterápak maminka si hraje na koníky? Maminka vaí a buchetky pee a dvátko strojí a pkuspává. Te spinká dvátko, nesmíš tuze kiet, nebo se mi vzbudí a — to je pak hrza !«

n

128

Malá maminka protáhla

to >u«, že to sloro

hrza znlo vskutku hrozn a ce, že dvátko spinká, sama se sluší,

jak by

pi

zmín-

vzpomnla, co patí! Svých posledních slvek neprosi

nesla nahlas, jen je došeptala, než tak hlasit, že je dobe slyšel i starý editel, jenž sedl v besídce.

Ten

se jenom usmál, ale malý Martin vše chápal. Schoval svj provázek do obšírné kapsy, sklonil se nad trávník k umounné pan-

dobe

která doopravdy mla modrá zastena ržovými víky.

n,

oka

docela

»Špinká, malá, spinká !« skoro jen zašeptal. »Ano. Spinká, spinká a jak se probudí, pak bude chtít papat. Víš co? Pomžeš mi.^

»Pomžeš, pomžeš !«

chut k

A malý

Martin se

ml

práci.

^Doneseš mi mouky.« »A de vezmu múku?« s>Tam je na hromádce. A Martin pochopil, že je hlína mouka.

—

»A ošiješ mi ji.« »A de je šiteko?« »U besídky v koutku. Martinek se šoural k zelené besídce a bez povídání pochopil, že malé, siln víko krabice je želané sítko.

protrhané

—

Šel, mouku prosíval. Tuze mu to nešlo. Drobné dírky sítka se ucpaly. Maliký Martinek se tuze nezlobil, co nešlo, to nešlo, obrátil

víko vzhru dnem mouku neosetou pisypal k

pkn

oseté, jí zamíchal, nabral plné hrsti a nesl kucnace.

129

—

Vyklopil pst >To2 tady máš muku. « na malou stoliku vedle už hotových »upeených« buchet. »Ešt poebuješ?« » Ješt. Mnoho ješt. Dones, ješt dones.« A Martinek nesl jedenkrát a dvakrát a iešt po tetí! Ješt pochyblo. Musel ješt jednou.

»A tu máš plecháek, dones taky mléka.« Kázala Maruška, chytrá hospodyka. »Kde dostanu mléko?« »Kupíš u potúka.« Maruška pokývla madopedu. Za liko bradou a ukázala jí pltkem zahrady bublal prodava, irý horský

—

pkn

potok.

Martin bez reptání vzal malý plecháek, bachut k zahradnímu pltku, otevel si dvee a hnal se k potku. Potek bublal dole pod strání, ne píliš vysokou, ale sráznou. Martin se obrátil zadekem vped, hrneek hodil do potku naped a sám se opel o ruce

tolil se

i

nožky a pomalu

slézal.

»Tož, copak, že nejdeš,« zalehlo od shora z Marušiných úst: »Já nemám asu. Dvuška už kií, upeené buchty mi všecky už sndla a zadlám! Honem !« ješt chce nové! Martin byl uinlivý hoch. Jak uml, do kroku pidal. Nožka se mu svezla, skulil se po stráni rovnou do potoka, a dobrý prodava

A

svým chladoukým mlékem ostudn ho dil!

130

chla-

z maliké kapsiky cosi

—

mu

vyklouzlo, ku-

za ním. Martin plakal, výskal. Maruška šla se podívat, co tak dlouho ne-

lilo se

jde.

Pesmutné divadlo: vrtl, nemohl vylézt.

syneek

šoural,

se

»Tati, on se topí!« Tatínek vyblil z besídky a vidl neštstí. hocha ml v náruí. Skok a dva skoky

—

—

domu. mám tu zlaté klžka!« Pobrekoval synek jako hastrmánek. Pan editel se zastavil. Ta poslední slova »Já neclicu

vzbudila jeho pozornost: »Co to pravíš? Co že máš?«

»Mám tam a škotlaly

zlaté

—

klžka! Ony

mn

vypadly

se.«

»Jaké zlaté klžka ?« »No, tož plšténeky, zlaté plšténeky!« »Maruško. tu postoj! Ani se mi nehni, já hned pijdu zpátky.« A pan editel utíkal k jeho lidem. s chasníkem Marušce nebylo dvakrát milo. Než ekala

dom

pece.

Tatíek

se vrátil, prohlédl

si

strá kudy

vedly stopy malých nožek, ruek, pak i jeho boty. Zas sbhl k potoku, rychle, že Marušce to bylo k smíchu a hledl upen do potoních vlnek.

>Co hledáš, tatíku ?« >No, ty prsténky.«

Maruška »Tofka

sešla po stráni a se blýská.

hledla

též

do

vln,

131

»Ukaž, kde, Maruško ?« »U toho malého, žlutého kaménku. Pan editel hledl, kamének uvidl a

nek

prstý-

našel.

Prohlédl ho. Byl to on.

Kde jenom

je dru-

hy? Hledal, než nenašel. Jako by náhle všechno mu bylo jasno. »Ubohý student !« promluvil k sob. »Poj, Maruško, se mnou!« Pan editel šel k školníkm. Malý Martin byl už v jiném prádle, ležel ve svém loži, oka plna slzí ješt po výprasku, jímž ho jeho tatík práv byl nadlil, popíjel lipový aj, aby se ohál a vypotil, jak maminka chtla. »Slyšíš-li, Martinku, to ten ti vypadl ?« »To ten plsténeek a též ešt jeden !« »Tolio jsem nenašel,« smutn pan editel. »Kdo ti dal prstének ?« Tázal se pak chla-

—

píka. »Ten já už la

.

.

mám

dávno

— ten

je

mj

doce-

.«

»Od kohos ho

dostal ?« nedostal. Já sem lúkú panenku, takú celu bílú a ta už je umžitá a tož jí už není!«

»Já

»

ml

šem ho

pannu, mami umžela a

Jakou pak panenku ?«

»M. Takú bílúkú.« »A dlouho jí není?« »Vela, pšedvelejšky. Ležela v lužeku, pežinkú poklitá, a pežinky není a lžeka není « Martinek skonil skoro už a panenky není

—

plativ. »A kdys 132

ji

ty dostal?

Kdopak

ti ji

koupil ?«

jii nedostal, já sem ši jii našel !« »A kdypaks ji našel ?« >Já šem ši ju našel, dyž šme uklížali!« »A kde jsi ji schoval ?« »Tož do škatuleky takovéj, malúkéj a mívá náš Maltin a ta též umtatovéj elnéj,

»Já šein

—

o

žela, též už takej není

«

Pan editel byl jak na koni. Všecko dobe tušil. Tu malý synek svou nevdomostí zavinil omyl. Nelenil, jenom se ustrojil a utíkal k soudu. se vysvtlilo a v nedlouhé chvilce byl studentík Martin zase na svobod, vždyf nenesl viny.

Vše

XXV. To bylo po letech. Pan editel vstoupil dnes do mistrovského kursu — tak íkali lidé poslednímu roníku sov jakési svátení nálad. Jeho chaské školy tvá se usmívala, oi byly prozáeny jasem do-

—

tém

lysém temeni pepod nosem zrovna jako navoskován nebo vyžehlen. Inu, zrovna jako bv zmládl a chystal se na veli-

broty, sporé vlasy na liv pihlazeny a bílý

ký

vneek vous

—

bál.

Tvá jeho záila, postava ilá zrovna jako na jehlikách, úsmv na rtech, štstí v oích. Tak picházel do tídv jen zídka a to jen v takových okamžicích, kdy ml pro své žáky pipraveno milé pekvapení. 133

už u dveí kýval rukou, jen aby si sedli, aby pracovali a pro úctu k nmu nemaili asu, když se dokutálel na svých drobných nožkách na stupe ke stolu, vlídn se pousmál a rozbalil svá akta*, jichž vždycky mívával plné ruce, a vybral z nich rue to, k vli emu byl vážil až sem cestu. Dláta doista utichla a ruce žactva ustaly v práci. Copak dnes nese? Starý Hojer, šedivých hustých brv a dlouhé brady stanuv u okna open o devnou jeho ímsu, dobrácky pimhouil oi, mrknuv po tíd zahledl se v editelovu tvá. Myslel si: zachytit tyto rysy editelovy tváe, ten postoj, úsmv scvrklých rt a jas dobráckých oí a vtesat je v kámen socha bez nápisu a každý hned pozná »starý do-

Te

—

—

—

bráek!« Zatím pan editel, podepev se vážn o hraupel své oi na veliké žáky. Zaal pólo žertem, pólo doopravdy: »Nevdk svtem vládne stará historie. I vy máte poznat, jak nevdk bolí. Trošku se zamlel. Jeho svenci sledovali oima každý pohyb jeho úst. Bylo jim podivno, k emu má býti ten divný poátek. V napjetí ekali, co dál z toho bude. Staecký ddoušek pihladil levicí vnec bílých

nu

stolu,

—

vous. *)

akta

134

—

spisy.

—

—

»Náš ústav, jak víte, poctiv se stará o své jdou do svta. Hledá jim místa, o své syny. Vtšinou je peuje o n, jak umístí v dílnách dobrých mistr.

svence kteí

má

—

—

Starý pán zase ustal, nebof se zakašlal. Podiv poslucha jeho ješt stoupl. Jak tato slova srovnat s dívjšími? Nechápali. >Ddoiišek je podivín, « myslili si mnozí. On nedbal

nieho.

>Vy také pjdete, kam vás rozešleme jist

—

jen toho jedA rozešleme všechny jenž všem z cele tídy noho, toho nejlepšího dal nejmén práce, jenž byl nejpilnjší a nejdovednjší a který nám vždycky slouží jenom ke cti, toho opustíme! Toho my necháme jít Nevdk svtem vládne! naslepo svtem. Už mi rozumíte?* s radostí.

—

—

Rozumli

i

.

—

nerozumli.

—

Mnohým

se zdálo,

že staík mluví trochu nesouvisle. Jiní již tušili v žertu jemné skrytý nový dobrý skutek, ktemurým pan editel neuml se chlubit, o sel-li se pece jednou zmínit, mluvil jen oklikou.

nmž

>Než, aby mládenec se nám nerozplakal, aby mu neukáplo, že ho zaháníme zcela bez píiny, dáváme mu možnost, aby nám ukázal, jak

Ísou neobratné, tvrdé jeho ruce, že tenkrát, :dyž rozdával bystrost, ani se neozval. editel se usmál. Byl u jádra ei. Jeho posluse chai všichni bez rozdílu už dobe tušili, tady jedná!

Pámb

o

135

2>Umlecko-prinyslové museum chce míti ve foayru* hned naproti dveím velkou krásnou sochu s hrdým názvem »Práce«. Má být z mramoru nebo ze žuly. Zadalo nám objednávku na ni. A my na té soše chceme se pesvdit, zda-li naši žáci opravdu holdují též bohyni »Práci«! ekl jsem hoši: každého roku obstarává škola naše dobrým svým chovancm místa v závodech a vždy jediného toho nejlepšího posílá do svta, by studoval dál. Le nemáme penz hocha vydržovat. Na svá studia musí si vydlat. Stojí-li za co, dokáže to! Socha »Práce«: bude dobe zaplacena tomu, kdo ji stvoí a jednomu z vás dá k studiu v cizin jist dobrv základ.

Pokuste se o to. Máme ve skladišti sádry ješt dost, vezmte každý kus, modelujte návrh. Po dvou msících zadáme práci tomu, jehož dílo uzná sbor i družstvo musea za nejlepší ze všech. Lhta dva msíce! Tak s chutí do toho

— — a já budu zvdav! — editel skonil.

Šestnáctero hlav bylo v jednom klubku.

Všechny plny ideál*, ústa plna eí! Ješt po odchodu pana editele, jehož modrá oka jen se za skly smála, bylo v díln jako v úle. editel odešel. Profesor Hojer ho doprovodil. Vracel se ode dveí. Dotazy žactva jen se rojily. Starému profesoru bylo to až k smíchu.

— chodba. — vznešená

*)

foayer

*)

ideál

13i

mySlenka.

í>Práce, práce divná vc ... co pak je to práce ?...« uvažoval Stránský, jinoch ostrých .

zrak.

—

.

.

—

—

s-práce? »Inu co je? Myslím prázdné slovo! Nemyslíte, Stránský ?« usmíval se staec.

»Ale co

s

tím?

Co

s

>Máte je ztlesnit.

tím?« hluelo to kolem.

—

^Ztlesnit, ztlesnit. Ale, jak a kterak? Janho vložit?

—

ký mu dát obsah. Co do ji

^Myšlenku istou, krásnou a zetelnou, aby každý chápal. To je, hoši, pravé umní.

Hoši ztichli. Vidli, jak profesoru Hojerovi náhle zahoely oi jakýmsi podivným, oduševnlým leskem. >To nejkrásnjší, co má umlec v duši, vtesává v kámen, vkresluje v obraz, vpisuje v knihu, aby potšil a posílil v práci všechny ty, kteí po kráse a isté radosti touží. Víte už, máte naplnit obsah prázdného slova ?«

—

ím

»Víme

>ím?

«

—

zašeptalo

nkolik rt.

Vašico?«

»Tím, co nejkrásnji kvete v naší duši.« 3>Pochopil jste

dobe. «

Na vži zámeckého

—

kostela zvonilo poled-

Jeivý, ostrý tesk školního zvonce perušil dopolední vyuování práv ve chvíli, kdy žactvo mistrovského kursu si toho nejmén pálo v šastném okamžiku, kdy duše žactva s duší uitele v blahém pochopení tiše splývala. ne.

137

XXVI.

trnáct dní žil mistrovský kurs novým životem. Žactvo se rozdlilo ve dva tábory. Jedni si ekli: k emu se bez píiny dít. S tím, co umím, vystaím, vydlám si chleba, víc mi neteba! Ani se nezabrali do práce. Nadšení šfastné chvíle jim brzo vyprchalo z lebek a s ním prchla jim i chu k nové práci! ješt si pomyOstatn víme, kdo to dostane! slili a víc už ani nemysleli na to, co ekl staiký Hojer! Mezi ostatními nastalo závodní, zdravá snaha vydobíti ceny a uznání. Mladé hlavy myuvažovaly a pevné ruce slily, bystré mozky hntly tvárnou hlínu. Z nich jedni pracovali hned podle svých prvních plán, jiní zas každé chvíle nco nili a tetí znovu a znovu zamítali svoje plány, nebo se jim ztlesnny byvše, zdály bezcenné. K posledním patil také mladý Vašica. Bylo ho skoro hanba, když již sedmou svo-

—

— —

—

m-

práci úderem své pádné ruky bezohledn zniil. To bylo dvacátého dne druhého msíce. To už jich pracovalo jenom pt, ostatní všichni upustili od své marné snahy. >Už zase, Vašico?« tázal se starý, šedý profesor Hojer. ji

pane profesore !« nebudete hotov. Lhta již koní. Nebylo špatné, co jste tvoil !« »Le nebylo to také to, eho jsem si pál.« »Už 2>

zase,

»A eho 138

—

Vždy

jste

si

pál?«

í>Pln vystihnout význam slova. »Slova »práce?« Mladý Vašica sáhnuv po klobouce, žádal dovolení, aby mohl na chvíli odejít z tídy. Bylo mu nevýslovn horko, tváe mu plály, jako by se stydl sám ped sebou za svou neschopnost, jak tomu v duši své íkal. Cítil, že musí vyjít, že nemže zstat v místnosti, kde stny se na kácejí a strop na nho padá. Profesor Hojer rozuml mu dobe. Pokýval hlavou: ujdte, hochu, jdte, nejen kolem plotu, ale do pírody, ven pes pole, v lesy. Tam se utišíte!

—

a

Prstem nezapomenete! Ješt je dost asu, pohrozil: »To si pamatujte: Chvilková bezmocnost není neschopností. Až pijdete zpátky, chut do roboty !« j>Nevím, zda co svedu !« Rozladn, kráel Martin silnicí k potoní lávce. V hlav mu cosi bzuelo a líce zrovna žehly. Nemyslil na nic. Šel pomalu loukou. Ješt nebyla zcela probuzena ze zimního snní. <

mu

—

———

—

Drobn hlaviky žlutých petrklí teprve vylézaly ze zem. Tam v olší bíle zasvítila oka sasanek. Šel podle potoka. Potek bublal rozkošnou píse plnou vzpomínek. Zavanul mírný vtérek. Ovanul horké Martinovy tváe. Ochladil je a s chladem jak by nesl svžejší dojmy do duše. Smutky a hnvy z ní

sek

mu

vymizely. Šel klidn dále. Jehndy líse v hndém vtvoví nad jeho hla-

chvly

139

vou. žluté mráky tého pylu nesly se

jemného zrodujícího

povtím k

žlu-

vyšším vtvicím.

Zachycovaly se na ervenavých chloupcích pestíkových na konci vtví. Jakoby se zachvívaly blahostí nad tím, že jsou zúrodnny. Zdáli zavonla rozoraná zem. Její omamovala mysl. Martin ji vdechoval plnými doušky a ona oišovala jeho srdce od všech bolestí. Nebylo divu. Byla to jeho domova, kterou vdechoval tehdy, když jako chlapec chodíval pást na meze rolí Malinový kravky. Krásná vzpomínka na jasné mládí. »Bylo by dobe zas jednou uvidt poctivou kravku. « Pomyslil si. Opravdu zde v již dávno jí nevidl.

kvt

—

vn

vn

—

mst

—

Kráel strání vzhru k modrému Myška mu pebhla cestou. »Nezdara jedna!

— Má na pilno

!«

lesu.

A

Martin

Kráel dále. Les zavonl vstíc pryskyicí. Jeho vtve tiše šumly. Ve vtvích jeho se usmál.

—

kmitla se veveice eh, erná, taková ertovsky erná veveice. Sjela kousek po kmeni. Tu však zaslechla šramot. Vtvika praskla pod Martinovou nohou. Rozhlédla se. Zavtila, opela se o mocný svj ohon, skok a skok a byla nahoe a s vtve na vtev a s borovice na smrk a z buku nahoru do vysoké koruny dubu, jenž o

—

pl

koruny peníval celiký les. Pod ten dub sedl i Martin. Kosi mu hvízdali nad hlavou a drozd

do toho

se

jim

pletl.

Tam v dáli nad západními horami zlatý slunení kotovi koupal se v rudé záplav, na 146

protjší zelené stráni maliký pasáek práskal si biem. Docela tak dlával to za on sám svého mládí Kraviky se pasou tiše na zelené louce a jejich zvonce tam dumav, kovov znjí. V dolejším ve klínu hor zaznlo vlídné, mírné klekání. Martin nevdl, jak dlouho šel a jak dlouho sedl a hledl do kraje. Náhle se vzpímil, rukou si zaclonil elo a hledl pod protjší les na hndé role, na nž slunce vposled svítilo.

—

i

mst

—

—

—

Napínal byste, co nejvíce mohl svj zrak. Ci je to možno? Vidí dobe? Žena a chlapec zapraženi, s šíjemi ohnutými kupedu, táhli pluh, který byl ízen vratkou ru-

—

—

141

dve

kou vousatého starce. Maliké s košíkem v ruce kráelo za pluhem a krok za krokem do brázdy vkládalo brambor. Martin hledl zrovna jako ve snu. Petel si elo. Ne, toho dosud nevidl. To vidí po prvé. »V potu tváe chléb svj vydlávati budeš! Tvrdá práce, ale práce živitelka !« zašeptaly jeho rty. A tím šepotem jak by byl procitl

—

ze sna.

Pohlédl ješt jedenkrát na protjší strá. Ne, nemýlil se. Ti tyi lidé tam byli! Rychlým krokem ubíral se k mstu. Pál si, aby byl okamžit na míst. Nedošel hned, došel však pece. Ješt v téže chvíli vbhl do dílny, vzal svou hroudu a zašel s ní dom. Rozsvítil lampu, sedl, pracoval. Jarní jitro, jež v erváncích se rodilo, zastihlo jej, když lehal na lože. Na stole u lampy stála hotová práce. Žena a chlapec táhli pluh s napjetím všech sil, jež byly v jich tlech, staiký vousatý muž

smutné, ba bolestné tváe dvojspeží pohánl a za ním do zem pluh svj ídil a malé krok za krokem z košíku vkládalo brambor.

dve

A

pod sousoším malý drobný název: >a v potu tváe chléb svj dobývati budeš !c

Unaven byl

lehal Martin, tak unaven, jak ne-

dávno a v duchu pec šasten. Ješt jedenkráte pohlédl na stl, potom

již

rel oi.

A 142

duši jeho skolébal sílivý sen.

za-

XXVII.

v nreny den ti hoši odvádli práce. Jen ti vydrželi, jen ti ze šestnácti! Mezi nimi Martin.

kou,

Starý lysohlavy editel práce bral do rujen z hrubá si je prohlížel rozvážným

okem. Pokyvoval hlavou: šestnácti, s>Tož ti ze šestnácti, jen ti ze vskutku skoro málo!« To si polohlasn více jako k sob než k nim pobrukoval. Potom zvedl hlavu a upel své oi na všechny ti druhy. »Na což, troufáte si vysekat to v kámen?< »Ano, troufáme si.« »I

vy,

Fušku ?«

»Ano.« »I

vy, Rondile?«

»I já!«

—

»A vy Vašico?« »Také.«

—

—

hoši, tší. Tak to dnes pošleme a vyberou, to budeme dlat !« Vite, Vašico!« editel se usmál. Vašica kývl dobrácky hlavou a Fušek, jenž se rád smál. zasmál se s editelem. Jen Rondil ten se znamenit zamrail. Zdálo se mu, že tím »vite. Vašico!« editel dával úsudek svj najevo. A to ho zamrzelo. Jeho špatný rozmar spo-

»To mne,

co

si

lu

s

—

bezpíinnou

závistí

elo mu

svraštil a zo-

hyzdil tváe.

»Cemu

se.

Fušku, tolik smjete?

<

editel

vážn. 143

mj

»Pane editeli, dejte mi zpátky ten pl žertem a pólo vážn.

aá-

robek!« spustil

»A propak Fušku ?« »I tak na to hledím. « Synek ukázal zase stejn žertem na svou práci a na Martinovu. »A pro já, hloupý, jsem na to nepišel !« »Na co jste nepišel ?« »Jak daleko kulhám. « « »Nerozumím, synku? »Za Martinem kulhám. »To ješié nevíme. Ješt uhlídáme. Rzní lidé, rzné chut, nemáte to špatné. Necháte to

—

tady.«

Hoši se uklonili. Odcházeli. »Gratuluji ti, Vašico!« z veselá Fušek. pec jen pašák !« » Ješt není k emu.« »Ale nemluv, nemluv! Co je lepší, poznám !«

—

»Jsi

—

»Nepedbíhej asu. Víš, co ekl editel. Ješt uhlídáme. Ostatn nezdá se mi, že by Va« jedošica tu myšlenku byl dobe pochopil

—

vat

Rondil.

»No, jen když to chytils ty za pravý konec !« rozesmál se Fušek. »Ostatn máš pravdu, mžeme i pokat. Vždy ta gratulace mi taky neskysne! Pravdaže, Martine !« I Martin se usmál: »Ale pravda, pravda!

A

rozešli se.

to editel ohlásil veejné žáky, že práci Vašicovu koupilo museum, Fusíkovu škola, práce íloudilova potebuje

tvrtý den na

ped

oprav 144

Všiclini zrudl.

—

byli

jenom

spokojeni,

Rondll

XXVIII.

Na dvorek sochaské školy zajelo spežení tžkých solnohradskych ko, zpocených, se

zpnnými

tlamami. Pivezli ze skladu na plo-

chém nízkém voze tžký balvan bílého mramoru.

Bylo teba mnoho práce, aby ho dopravili do pracovny! Všichni se tužili i malý Martin školník s Maruškou editelovic pišli pomáhat. Prsteky v ústech hledli naped jen pozdáleí, ale když k vozu byly piraženy železné lihy, tu i oni se piblížili, aby si vše náležit prohlédli.

—

>Jejéj, to je

A

o

kame! Ten

na to bude?« »To bude na sošky. «

je taják klával

——

>Na sošky. Mhm!« Martinek potáhl zvoníka na vž, rukávem košile utel zvdavý nosík, hlavikou kýval a hledl tak moude, že malá Maruška etla nedvru v jeho modrých

oích a

»i

urazila se. ty mi nevíš?

«

n.

Kikla

rozhorle-

o

Vžím! Všecko vžím! A je to ;>šoška?« Martinek vykulil oka, div mu nevypadla. ^Taková panenka moude pouila 2-

— —

í

filosofka. ;í>

10

Panenka?

panenka?

To bude 145

——

panenka, tatova veliká? >Taková veliká !« pitakala Maruška.

»Ud-

lá ji Martin.« « »Náš veliký Martin? »Váš veliký Martin. « Martinek zhrdl. Bradu zvedl výše, hledl na Marušku jaksi pes rameno. »A on bývá u nás a on mi udlá též takú

—

panenku !« »A já

—

mám

aj hezí.

Mám

takovii

pkná

taják je obrázek !«

»A ukážeš mi ju?« »Ukážu. ukážu. Poj, utíkaj za mnú!« Maruška se rozebhla dvorem. Za ní malý Martin utíkal jak šipka. To už zapomnli na veliký kámen a bželi dom, jak by zajíc s liškou o závod se hnali! Zatím víc než tucet silných mužských paží s napjetím vší síly pomalounku sunulo velký bílý kámen po železných líhách na urené místo. a pec zle se upoSilní muži pomáhali tili, než ho dopravili. Paže jim zržovly námahou, tváe zbrunátnly a oi se zrovna podli-

—

——

ly krví.

—

Martinovi pátelé a on sám

chut pomáhali

nosim. »Uf, uf!« ozvalo se co chvíle ze

sevených

úst.

Dlníkm tam, kde

ml

svaly se chvly, když

kámen

stál

stát.

Stranou od práce stál zamraen ondil. Stál ve svém bílém pracovním dlouhém kabát a upiat hledl na pracující. Jeho tvá 146

byla zaclimuena. na ele vryto nkolik vrásek, rty seveny. V jeho erných oích chvl se divný, skoro zlomyslný zelenavý ohének. V celém vzezení jeho bylo té chvíle cosi protivného, odpuzujícího a nehezkého. To v jeho nitru hárající závist* ho tak zohyzdila. >>Šlo to sem tžko !« odlehil si Fušek, jenž piln pomáhal a siln se spotil otíraje elo. Ven to pjde snadnji ušklíbl se Rondil. Jeho hlas pi té poznámce byl podivn jízliv zladn, že nkolik hlav najednou se za ním

—

!^^

otoilo.

Všichni vycítili onu jízlivost. I Martin. Neekl sice ani slova, ale pohlédl na Rondila s tichou výitkou v oku. Pravdaže leheji! rozkikl se Pusek, kterého nikdy jazyk dlouho nesvrbl. .Martinek toho fru odseká, bude to lehké jak pérko! Nkolik hoch se zasmálo.

ondil

me.

stál

mlky, posupn oima Tuseka

»A neoseká?

«

Fušek na

»Arciže oseká »Jen když nerozseká!« !«

Mínili jiní,

ostatní.

—

Oi

Rondilovv a Martinovy se setkaly. Jepohledy se skrížily. V oích Martinových nebylo hnvu, jen tichá otázka se v nich chvla: Pro mi kazíš radost? A Rondilova hlava poklesla. MartinoA^a vlídnost ho odzbrojila.

jich

—

147

jer

Usmvavý editel a staiký profesor Hojakoby nevidli toho sporu dvou mladýcli

sok. Starý editel

s

uiteli

peliv

prohlíželi ká-

men. Byl bez kazu, istý a krásný. « pokýval editel. »Dobré zboží »Ano velmi dobré ale také drahé. « Ta-

—

kal starý Byli

Ho jer. s

prohlídkou

dek znl strun, vili.

i

úsudkem

ale oni

hotovi. Úsunikdy dlouho nemlu-

Promysleli, ekli, a co slovo, to

kámen

ne-

oblomný, z toho zpt nevzali ani písmenky. Zvlášt starý Hojer, hustého šedého oboí a pevného zraku, býval velmi struný. »Tož, Vašico, to vám odevzdávám. Ceká vás práce, práce a práce. Materiál je výborný, nástroje dobré, ruka mladá, ohebná, myšlenka dobrá Vašica ponkud zervenal tou pímou chvá-

—

lou. »

— Nestyte

se,

nepechválím.

Námt

není

práce, vytrvalost a chu, píle a bedlivost. Kdyby vám co pochyblo, nedávejte se do toho. Bojíte-li se, odložte dláto !« editelova slova znla vážn.

všecko.

Úporná

»Nebojím

se.«

—

Více Vašica neekl. Ale ta dv slova zrovna zazvonila. Pronesl je povzneseným hlasem skoro jako písahu. Oi mu zazáily a tváe zrudly radostným nadšením a chutí do práce.

—

no.

148

»Tak se mi líbíte. « editel usmívaje se poklepal mu na rameNa jeho tvái bylo možno ísti naprostou

spokojenost, z zení!

—

oí

záila

mu

vlídnost a povzbu-

—

»Tož, hoši. do práce.« »Tož, pro Boha, pravím, Yašico, nezkazte! A staiký, sivý Hojer svc šedé oi vypoua tlustou pravou lil a hledl na Martina pstí pi každém slov tloukl na roztaženou

upen

dla

levice, to

ekl

aby mu dodal jak

hlun

a

bode

se

patí drazu.

jako by rozkazoval

celému regementu voják: )>Tož,

zím

pro Boha. pravte: nezkazím, nezka-

!

A

Martin opáil. »Nezkazím, nezkazím. »A dejte mi ruku, pravím, pravou ruku! Martin mu podal ruku. »Tož tak. A vil robte! Ale tož, pro Boha, co ára to duše a co sval to práce! Af to

—

—

každý pete.

—

Jestli to zkazíte,

hrom vás

spal!

— A bral se ke dveím za editelem. Martin už v pracovním kabát, velkým železným kružidlem kámen pemil, tu a tam cosi poznail a pak se dal do práce s kladivem a dlátem.

XXIX. se den s nocí jako ve známé pohádervené Karkulce a mistr as je dlouhou ervenou nití spahoval v týdny a msíce. Lidé ani nevdli, jak v práci týdny jim míjely.

Stídaly

ce o

149

A

stejn také Martin. ze dne od rána do noci stával u své práce. Jeho dovedná ruka ídila dláto, které v kamenný balvan vkreslovalo ostré, pevné tahy. Poznenáhlu místo jednolité kamenné hmoty vyrstaly z mramoru postavy lidí. Jejich tváe daly tvrci nejvíce práce. Každý jejich

Den

—

rys byl vrylo!

dobe

od Martin myslil.

s

promyšlen, než je] dláto v kámen

rána do veera, den ze dne pracoval plnou chutí. Kudy chodil, tudy na ni

Pemýšlel, co

zlepšit a co upravit. Býval vesel, když se mu

nco podailo, býmrzut, když ruka selhala. To však se stávalo velice zídka. Pracoval pesna svém nával

mu

n

vrhu.

Ty postavy zapražené v pluhu byly již hotovy: Sklonné

šíje,

hlavy

kupedu

nahnuté,

napiaté svraštlé

svaly,

tváe, sevené rty a skrabená ela, vše ukazovalo na nich, jak tžce

dobývají vezdejší chléb. 150

starý muž za pluhem již kráel. Dlouhý vpadlé tváe a oi jako by vyjadovaly tiché zemdlení. Vratké ruce ídily pluh a nohy jako by tžce se odhodlávaly ke kroku. Ze všech tváí, ze všech postav bylo vidéti I

T-ous,

tém úporný boj

v tch tváích

k

lidí s

dotrnou bídou.

A pece

nebylo hnvu, nebylo odporu

práci.

Jako by chápali živ jest

by

asi

ti

prostí lidé, že jen z práce

lovk. »Potem zúrodujeme

zemi-;, to

kdyby v

mohl pro-

ekl

staec,

té chvíli

pak provlhlvm rukávem rozhaleno kootel by potem zarosené skrán a ekl: »Nu-

mluviti, šile

že,

pjdeme

dál.«

Starý profesor Hojer kráel kolem, když v posledním týdnu Martin poal z kamene tesati sázející zemáky. poslední figurku Slova nepronesl. Jen oima prohlížel každv tah. sledoval každou rtu v tvái kamenných soch. Hlavou pokyvoval, kníry potahoval. V jeho tvái bylo lze ísti uspokojení. >Tož pro Boha, tož vám pravím, ta poslední

—

— dve

figura, ta af to nezkazí.«

A pevnou pravicí pi každém slov udeil v rozevenou levou dla. aby dodal slovm svvm f)ádného drazu. Oi jeho šedé zrovna zablýskay pod sivým oboím. Martin se jenom usmíval. »Budu hledt, pane profesore !« Hledt liledt. »Tož, pro Boha, pravím sem, hledt tam. Tož pro Boha: nezkazím! To !* je rec!<

_

—

—

— —

A Martin ekl pevn: >Nezkazím.« 151

>Tož to je to slovo! Tož tak se to patí !« Šedivý pán se usmál, mna si ruce, kráel k druhému žáku a Martin prohlédnuv z blízka zdáli svoje sousoší, chopil se znovu dláta. Dláto zazvonilo, kamenné tísky odskakovaly, Martin znovu odstupoval, znovu pistupoval, pikládal dláto, udeil kladívkem a znovu a znovu a z kamenného balvanu pod tmi údery i

—

opt vytváela

se podoba lidského tvora. Martinovo nitro plnilo se radostí. V nejbližší dob ukoní svou první velkou práci a napíše Eod ni podivný nápis: V potu tváe chleba do-

ývati Dudeš.

—

Šedý veer se kladl do kraje. Martin Vašica dokonil své dílo. Poslední písmeno vryl do kamene. Odložil dláto a prohlédl naposled svj výtvor. Prohlížel, posuzoval. Zdálo se mu, že do

—

díla nevložil toho, co chtl, že cosi tomu chybí, zdálo se mu, že dílo to není úplné, že nedovedl ztlesnit všecko, eho si pál. starcova je píliš písná, v oích lidsKého spežení je více než nadlidská únava, je v nich bolest a ta tam nemá být.

Tvá

—

Jeho rvika chápala se znova dláta. odložil je. Ráno je chytejší veera.

Než Vyšel.

—

Poslední paprsky teplého slunce ozaovaly kraj. Jeho jasná, zlatá koule sklonila se hluboko za modré hory, vyslala ješié jeden svží polibek smavému kraji a v rudé záplav zhasla.

152

západ hoící nachem pobledl a zežloutl a uzounkým, jemn zeleným pruhem pecházel bledou nebeskou mod. A ta pak houstla, a houstla, zmnila se v

temn prhledný

azur.

—

Na temné klenb vyskoila hvzda

jasná,

jiskivá až ku podivu zazáila a schovala se za mraky. A zase vyšla. Za ní vyskoila druhá, tetí, tvrtá. Celé nebe jako bys stíbrným

—

prachem posypal.

Bleounký

—

srpek msíce zazáil

matným

stíbrem.

V pírod pod lesem bylo ticho. Nikde ani živáka. Vlahý jižní vánek províval vtvoví, šumly klasy a rozprávl les. Ten vlahý vítr rozechrával vlasy, líbal jeho tváe, ochlazoval elo. Bylo mu tak milo a voln. »Ne. Není to špatné! Ale toto tu, to je krásnjší !« rozhlédnuv se kolem tiše zašeptal: »Lidé, jak jsme malí!« A náhle potom cítil uspokojení. Vdechoval plnými doušky vonný vzduch a málem by byl vykikl a zajásal, tak mu bylo blaze. Ano, vše je v poádku! Zasmál se a najednou, ani nevdl jak vloudila se na rty rozmarná píse: »Za stodolenkú za našú,

— —

—

—

za stodolenkú za našú,

tam by tam by

slušalo salašu, slušalo salašu. « jeho Ani nevdl, jak dlouho zpíval. jasného hlasu rozléhal se lesem a plnil celé okolí

Zpv

»3

a jemu, jemu bylo podivn krásn! Byl opeden kouzlem dobré, poctiv skonené práce a nádherné clivíle oddechu po tžké robot. Byla tichá, hluboká noc, pekrásná ve své tiché veleb.

—

Martin pomalu kráel dom v hlav plno krásných myšlenek. Docházel k zadní zahradní brance.

—

erný stín, divnv, dlouhý, peal mu Nkdo se asi kril ke plotu. On toho nepozoroval, své myšlenky.

byl

píliš

cesta.

vnoen

ve

XXX.

Pkné letní jitro usmívalo se na omládlou, vlahou rosou osvženou zemi, když Martin se probudil.

Spal

tvrd

té noci,

zdravým spánkem

pocti-

vého lovka, jejž vysílila práce. A spánek jevil též svj blahodárný úinek. Martin vstal ilý, veselý, hotový k nové, bedlivé práci. Jeho prvá myšlenka platila dokonené práci verejšího dne. Napadlo ho, že ješt njaké malikosti musí opravit, než-li ji odvede. Uiní to hned, aby hned ped vyuováním mohl ohlásiti

—

editeli, že je zcela hotov.

Rychle

se

umyl. oblekl a spchal do pra-

covny.

>Kampak

tak brzo?« volal za ním školník.

»Musím do pracovny. « 154

—

»No jo, no jo, no jo!« a školník zavrtav své prsty do erného obsahu bezové tabatrky, ukojil svou híšnou žádost po šupavém tabáku, otel široké, mozolovité dlan, chopil se toprka své ostré sekyrky a vstaviv poleno na kratiký špalek velikým rozmachem rozfal je v pli. Pokraoval v práci. To již hbitý Martin stál ve dveích pracovny jako opaen. Již odtud spatil tu hroznou spoust. Dílo jeho rukou a bystrého mozku, práce dlouhé doby byla zmaena. Dvojitý žebík, jenž stával u okna, byl pevržen na jeho dílo! Soše starce chybla hlava, sochy znázorující lidskou pípež byly peraženy v kížích a dveti scházela ruka. Martin stál neuvažuje, jak se to stalo. Jemu takojedin bylo líto celé té práce, z které

—

ob

—

—

ml

znieno. A Martinovi stouply slzy do oí. Petel si elo a »Je to pravda i sen?« oi a znovu hledl. Nevidl nieho jiného. Ano, je to skutenost, opravdová skutenost a ne

vou

radost.

Vše

leží

—

sen!

—

—

mu

najednou nevýslovn úzko. »Kdo tu byl vinen ?« Kmitlo mu mozkem a odpov vtírala se mu v mysl. Byla to tvrdá, neodbytná slova. »Ten, kdo nedbale umístil ke stn žebík, takže se svezl! Kdo to byl? Ty, Martine! Ty sám! Víš, kam patí žebík? Pro ho neodnesls, Tvoje vina, tvoje !« odkud jsi ho pinesl? »Co, Martine? co nyní?« otázka stihala

Bylo

—

otázku, pálila v srdci

—

— i

—

v mysli.

Na Martinov 155

ele vyvstával studený

tžkém

pot,

jak bývá ve zlém,

snu.

na

»Co nyní?« volaly ty trosky jeho prá»co nyní?« ti na protjší psáno ohnivým písmem, jež pálilo v oi. Pivel víka, aby se zbavil píšerného nápisu. Ale nezbavil se ho. ce,

stn

Ta jiskivá písmena

pálila ho i pod víky. Raznovu v prarozmanitých velikostech a tvarech a zrovna jak by se duši jeho smála. Obrátil se k oknu. Vyhlédl na tyhranný malý dvr, kde znal každý kámen, doufaje, že se zbaví té hry žhavých písmen. Ale darmo, darmo. Ty kameny, jimiž dvr byl vydláždn, jako by se adily k tanci, rozskákaly se ped jeho zraky, adily se v písmena a písmena zase v tu proklatou vtu: »Co nyní, co nyní?«

dila se

Ne, té otázce

již

neujde, dokud

jí

— Nejlépe — utee — odjede, af

neodpoví.

si tu dlají už cosi umí, jaksi se uživí i bez vysvdení a nebude teba už se tady zlobit pro takovou hloupou, choulostivou píhodu.

se vším, co chtjí!

—

On

Ano, celá ta hloupost bude odbyta. Oni

— vzpomnl na profesory — budou jist mluvit o nepoctivosti, ale i bude v ei jejich pravda? — Bude? — Nebude. — On pracoval piln na mramorové

soše »Práce«, vložil v ní všechno, co za to, že je zniena? Pro? Jindy odnášívají i jiní žebík za toho, kdo zapomnl! I on mnohokráte jej za jiného odnesl, a dnes, dnes jako naschvál. Osud tomu chtl! Ano. Osud je vinen a ne on!

v duši pkného ml.

—

156

—

na

Mže

ím

Ne

on, Martin! by byl vinen on? Jedin .« tím snad, že na soše pracoval, je-li to vinou Stál tiše zamyšlen. Mlky zíral na nevelký .

.

tyhranný dvr.

— Ano, ujeti, utéci všemu tomu,

stalo a tomu, co

nešastná

ta

co tadv se za chce, co chce,

píhoda povlee

si myslí o nm, kdo všemu docela on prost ujede a utee všemu,

sebou. Ano, af

všemu

.

—

.

Docela všemu?

—

zazvuelo v

nitru.

Nová

otázka zaujala mysl a vlekouc za sebou celý etz myšlenek, žádala odpov. Martin zavrtl hlavou. Ne. Neutee všemu. Ty proklaté myšlenky a vzpomínky na celou událost, na bezectný útk, ty zstanou a budou páliti v duši žhavým železem! Byls nepoctivý! Provedls cosi tak neistého jako krádež! Mls jít a vše napravit! Zpronevil ses všem. kdož ti denn pomáhali, kdož t nauili tomu, co umíš. Udlals jim škodu, af volky i nevolky, na tom nezáleží, a když bylo teba, aby ses piznal, prchl jsi jako zlodj. Mladý Vašica stiskl si hlavu do dlaní. Pálila. Oi mu plály divným ohnm. A doma se A kam pjdeš? Naslepo?

—

—

—

—

—

nestavíš? Cítil, že by nebvlo možno staviti se doma. Hovoit s matkou a lhát, hovoit s lékaem, dobrým staekem a zapírat, mluvit s uitelem se sklopenou hlavou eí plnou vytáek? Je to vše možno? A odjet a nenavštívit ani otcv hrob? —

—

157

—

Ano, otcv!

Pi

té

vzpomínce

Co by udlal

se zastavil.

otec v tomto

pípad?

Svtlý obrázek jeho otce, jenž zahynul v lomu, utkvl mu na mysli takový, jak v tichých chvílích klidu šedá, ustaraná matka jej kreslila

dtem

v pohorské chýši.

—

Dobrá stránka duše posílená istou vzpomínkou v zvítzila. >Zstanu. Vše povím a napravím !« Ta slova jako by se mu vydrala odkudsi pímo až z prsou, A tím okamžikem bylo roz-

nm

hodnuto.

—

—

Rozhodnutí dodávalo mu klidu. Myšlenky jeho tím okamžikem, kdy zapuzena byla chvíle kolísání, se zjasnily. Soustedily se v jeho hlav a upíraly se na jediný bod. Badal, uvažo-

—

val.

Trvalo to chvíli. Pak náhle potásl hlavou, mu bujná kštice jeho vlasii prudce zatásla. Z úst vydral se mu hluboký oddech, oi mu zazáily ponkud, ba dokonce i kratice se usmál. Nalezl konen cestu k náprav. Tou pjde. až se

XXXI.

A

vykroil.

Nkolikrát prošel se dlouhou dolní chodbou ped editelnou. Pak došel ke dveím a zaklepal ne bázliv, s úplnou jistotou a naprostým kliaem. Pipravil se na nepkné uvítání, ale

bázn 158

více necítil.

v zámku dveí

zarachotil klí.

Stiskl kliku a otevel. S

Staiký

editel

úkloupu vstoupil.

hlavu od jakýchsi

zvedl

arch. » Jdete mi ohlásit, že jste Slyšel jsem již o tom. Hned

s

prací hotov?!

pjdu

s

vámi.«

»Nesu jinou zprávu, pane editeli.

— —

—

Jist ne špatnou, pravda, Vašico?"^ »Spíše zlou nežli dobrou. ^Nevím, hochu, jste píliš klidný !« »Boue již pešla, pane editeli !< Chtl pipojiti hned své piznání, než pesvdil se, že to není pravdou. V tom okamžiku jak by v krev ztuhla a ústa zamrzla. V tvái pobledl a >

nm

rty se

mu

znateln zachvly.

»Nu, co se vám stalo? Nebojte se pece !« editel chopil ho za ruku vida tu náhlou zmnu. >Musím!« Pomyslil si Martin. To pevná vle jeho rozvázala liknavý jazyk. »Mé sousoší je znieno. « Ztichl. Rty sevel a oi v té chvíli bloudily nejist po zemi. Bylo mu do pláe a pece cítil v tom okamžiku velkou úlevu, >Sousoší »Práce?« >Ano.« >Pro palác prmyslového musea ?« >Ano.«

—

—

Martin hluboce dýchal.

>Ono mramorové? Bílé?« 159

»Práv

ono.«

—

»Ne, to není možná. «

—

—

pane editeli. « Otázky a odpovdi stídaly se velice rychjedním dechem. le. Oba mluvili »To jsou hloupé ei, to je oslovina !« editel vykikl v nejvyšší míe rozilen a vyskoiv se židle probhl místností: »Co bychom dlali? To bylo by hrozné !« »Je,

—

tém

—

Vašica stál tiše a mlel. Prošla chvíle trapného napjetí. Teprve za chvíli se starý nemocný pán ponkud utišil. Sedl zas ke stolu a chopiv se tužky, tupým koncem jejím ukal na vrchní desku stolu.

—

»A jak

se to stalo ?«

Martin vyprávl, v hody.

— em

hledá

pvod

ne-

»A kdo žebík vera poteboval? Kdo ho nesklidil?« »Já,

pane editeli. «

»To je trestuhodná, velká nedbalost !«

editel vykl ta slova, bezohledn, tvrd a ona jako žhavé, palivé jiskry padala do Martinovy duše a pece jen byl Martin rád. Bolestnou tíhu viny editelovy výtky zmírnily. »Zas vám cosi svím, jist a hned zítra !« editel vyslovil tato slova zlostn a zaal hrabati na stolku mezi papíry. Nalezl, co hledal. Byla to smlouva o dodání sochy. Cti.

—

—

160

—

dnes je šestého! V de»Tedy patnáctého dnech vyprší lhta. Porušení smlouvy — vy je hmotná škoda! náhle ekl Martin. »Neporušíme jí« »Jak neporušíme? Vždyf je porušena! Materiál zkažen, oprava nemožná! Prosím vás ne-

víti

—

—

—

zlobte !«

»Nerad bych

zlobil,

Spíše chci prosit

«

odpuste, pane editeli

editel zvednuv hlavu od svých papír písné poiiledl mu do tváe. V jeho oích zvonila otázka.

»Abyste mi dovolil, napravit svou chybu. »Napravit a jak? Zbláznil jste se? V desíti dnech? Jak by to vypadalo! Ci nevíte, co je to za práce ?« »Vím. »Tak už mi nemluvte !« »Musím, pane editeli. Prosil bych vás jen o materiál! Z odmny, jež mi má býti spoleností musejní zaplacena, jej pak zaplatím !«

—

»Ne. píteli, toho nelze!« že nebylo možno odporovati.

—

Znlo

to tak,

—

»Pro?« ozvalo se pesto ode dveí. Ve svém rozhovoru a rozilení nezpozorovali pítomní, že vstoupil

staiký

profesor Jíojer.

»Bylo by to plýtvání penzi!

nevytvoí

V

desíti

dnech

se dílo«, mínil editel.

»Nkdy

i

ve chvíli nadšení !« odvtil rozeto není tvor-

chvle staiký profesor Hojer. »A 11

161

ba nového díla, je to prost druhé ztlesnní staré myšlenky.^ »I to potebuje dostatek asu. Práce kvapná, málo platná, pane profesore !« Bylo to rozhodné odmítnutí. Pímluva Hojerova vyšla na piano. Odešel skoro rozmrzen, aniž by vyídil to, pro byl pišel. I Martin ml se k odchodu. Byl již u dveí, ješt se vrátil. »Mám ješíé jednu prosbu, pane editeli. « Nevrle nato starý pán, » Jakou? »Neohlašujte, prosím, museu o tom zatím nieho.

»Pro?«

—

editel pohlédl

na zejm

udiven.

»Chci zkusit, co zmohu.« Martin nehledl již do zem, ale editeli pímo do oí. Té pevnosti, odvahy a vle se podivil i editel a ta ho zase poctivému muži trochu naklonila. »V tom vám vyhovím. «

—

»A ješt o nco prosím. »0 co?« »0 dovolenou na tch deset »Máte

mít.«

ji

»Dkuji

—

pkn,

dní.«

pane editeli. « Martin se ze dveí. Toho dne po prvé Martin scházel pi povinném vyuování, po prvé za tyi léta. uklonil a

162

tiše,

klidn odešel

XXXII.

Od

Nelenil.

školy

pímo

za-

mil

dlouhou nádražní ulicí do skladu kameníka Vašáka na konci

msta

v ulici />U vody«. piMalý, tloustlý pán vychytralých, šelmovských oí. ržových tváí,

pkným

lalouš-

kem pod

vyholenou bradou, s obtloustlým bíškem

na krátkých tlustých nožkách vítal

píchozího uctivou poklonou. Moc hluboko se však nesklonil. snad jenom

pro svou tloušku. »Co rate, prosím ?« — Martin rozhlédl se rozlehlým dvorkem, jenž do posledního místeka byl naplnn prarozmanitými balvany rzných velikostí i barev.

»Také kameník? Také kameník?

—

«

usm-

vav

obtloustlý pán. »Ne. Snad jednou socha.

jaké

Nerate

míti

n-

pkné mramory ?« 163

»Bílé ské.«

i

»Pkné

šedé,

nebo snad jasné, isté karara

bílé

podle možnosti bez kaz.

—

'

Kararský zrovna nemusí být.« »Však by byl také úžasn drahý. Hrozné ceny, pane, hrozné pímo, hrozné !« Kdežto Martin kráel velkými kroky, prvodce jeho skoro jako soudeek se dvorkem kulil. A poád rozprávl a tahal dlouhé, rusé kníry a rukama rozhazoval, až i bil o stehna.

Pkná

podívaná! tuze nezajímaly, pál si jen viMartina dti již kámen. as mu byl dražší nyní penz. zdá se mi, že jste onen balvan mramoru

ei

sochaské škole dával vy? Nebo »Nemýlíte

ped dvma i temi msíci se

se.

mýlím?

Chtl

do-

«

byste

nco

Mám Mám

takového?

krásný kousek, vera ho dovezli z dol. Ani jediného kazu! A zrovna tak veliký! Znaméneko vtší! Hrd jsem na pane!« A kameník se postavil co nejrovnji mohl. paty srazil k sob a špiky od sebe a oi vykulil jako v zuivosti, pravici položil na široká prsa a hlasit vykikl ješt jednou »hrd«! To už tak hlasit, že se Martin zrovna lekl. On však toho nedbal, rozkýval se, pak náhle a bžel již jako šipka a nezastavil se až ped velkou klnou na blízku zahrady. »Tady je, pane!« Kýval na Martina, jenž pašák! Na mou práv docházel! »Tu je, pane, vru, pašák. Zboží jako kvítko !« Svou tlustou rukou pohlazoval kámen jako malé dcko.

—

164

Martin ho prohlédl od

v a byste.

vr(;hii

dol

až

peli-

^rVii, bez chyby není, jak mi povídáte, ale hodí se mi. Tož, co za voláte?« Pohlédl vážn na obchodníka. »Bratru ti sta rýnských !«

— —

Ti

>>Cože'í'

sta

rýnských

—

—

a

to

ješt

bratru? Vždy je tu trhlina! Byla, ale docela malá. Martin vdl, že mu neuškodí, jeho práci není na závadu, ale pec s tím pišel, nedal se napálit liškou obchodní-

kem.

»Ti »Ti hned

—

—

jinak není!« sta sta pi placení asi za šest týdnu a když zaplatíš, deset procent slevy, arci ne-li

více!«

Martinovi nechyblo obchodního ducha a

mimo to tehdy, když starý editel nakupoval kámen byl s ním a slyšel ho. To mu posloužilo. Než kameník Vašák dlouho ani

slova. Je-

nom hlavou

vrtl, kníry nakrucoval. »Tož poslední slovo, nemám asu nazbyt! Za st padesát. Chcete? »Dvst sedmdesát! To, že nejsem zlodj a víc ani slova. Nuže, plácnme si!« »Ale obstaráte vy sám také dovoz do so-

—

dv

—

chaské školy. — Platí? — Kameník Vašák znovu uvažoval

a vážn se rty sešpulil: »No, jen že nejsem zlodj a nechci jím být nikdy a protože vím, že zase pijdete !« tváil.

Obas

i

A

podal mu ruku. »Tož ieši dnes budu mít kámen na míst.' 165

»A já dnes peníze. 2>Ano dnes, snad ješt dopoledne. »Spíš kamene neodvezu. Jen z ruky do ruky. Víte, mladý pane, ono, vy jste student jsou tu zkušenosti. « Pan Vašák nedomluvil a jen rameny pohnul, než Martin Vašica v tvái

—

—

studem

zrudl.

— — Rate jist vdt — — — — pan Vašák jen pokril

»Nu, nemjte za bývají též pády

zlé.

«

rameny. »Dostanete je jist! Jinak kámen nechci.

Rozladn odcházel mladý Vašica

ze dvor-

ku.

»A nemjte za

zlé.«

Vašica neslyšel. Už byl za rohem.

XXXIII.

v

Bylo

mu

Stud,

hnv

trapno, i

když

vyšel.

—

starost rozpalovaly

mu

stída-

zvrásnlé elo. Byl pipraven na to, že mu obchodník ekne velkou sumu, byl i rozhodnut, jak si peníze

opatí, cosi má a cosi si prozatím vypjí, ale nebyl pipraven na nedvru na jeho rtech. Nevidl v ní opatrnost obchodníkovu, ale jízlivost boháovu. Kdyby byl nemusel, jist by nebyl

kamene

koupil.

Hnval se na nho i na sebe. Na nho pro pedhzku, na sebe pro nedbalost, která byla píinou zmaru první práce. 166

Než myšlenka

:ž>musíš«,

popohánla

ho.

V

ml.

mysli své ítal svou hotovost a úspory, jež

Bylo jich rovných sedmdesát zlatých. Ty. hoano, sedmdesát! ^Sedmdesát A Martin chu, nestaí, teba ješt dvou set.« kráel, jako by pospíchal k rohu námstí. Potkal ho známý Klabusay, student ze sed-

— —

—

mé

reálky. Šel

k nádraží naproti

otci,

jenž

ml

dnes pijet.

»Kam

tak zprudka ?« volal na Martina. po práci !« »Vím. Vím. Ty vlastn jinak ani nebháš !« í>I

bžím

zasmál se vtipka student. A rozešli se. Student k nádraží a Martin vstupoval do dveí pkného rožního domu, prmyslové banky.

Pozdravil a vešel.

U

malého okénka objevila

se

mladá

ocvi-

kená

tvá. Hezký, mladý muž bezvadného zevnjšku hledl na našeho Martina. ?« oslovil ho krátce. »Rate, prosím Martinovi nechtla slova slézti s jazyka. Cosi jako stud mu rozpalovalo tváe. Bylo to poprvé v život, co chtl hledat spásu v cizích penzích. « ^Pjili byste mi dv st zlatých? Stží tu vtu ze sebe vypravil a pitom vru nevdl, kam hledt. Mladý bankovní úedník pozoroval tu nesmlost a necht ješt ji zvýšil. »Snad. Jen prosím, ím rate být?« >Jsem na sochaské škole .« nesmle Mar.

tin,

prohlížeje

peliv

.

prsty své ruky.

—

167

dosud posluchaem?

»

úedník.

posluchaem.

ano,

»

—

otázal

«

se

—

Martinovi se zdálo, že tím svým piznáním zniil všechnu možnost získati si penz prost fmjkou v bance. V hlav mu kmitaly již myšenky, jež mly rychle stvoit nový plán. Mladý pán zatím mluvil do telefonu. Dostal patrn ihned odpov. Obrátil se k Martinovi

znovu

»Prosím,

s

otázkou.

ctné jméno ?«

»Martin Vašica.«

Chvilku bylo

ticho.

Zadrnel

telefonní zvo-

Úedník piložil naslouchátko k A pak odpovdl zase do telefonu.

nek.

uchu.

—

« Na »Zaíaím. Dkuji. Prosím. Poklona. k okénku. »Jste týž co dlá

to se obrátil zase sochu » Práce ?«

Martin udiven

vdt ?«

na pohlédl:

»Vy

o

tom rate

»Profesor Hojer o tom vyprávl, zdá se mi, Bude prý volno i zdejšímu obecenstvu ped odvezením jejím uvidti ji ve velké Kostrov výkladní skíni. Jsem vskutku že zrovna vera.

zvdav.

—

Martinovi balvan starostí spadl se srdce. »Ano jsem týž.« A vypravoval, co se se so-

chou

stalo.

Úedník

doposlouchal výklad i plány. >Tož vy jste pesvden, že ji zhotovíte znovu bez úhony ?« Budu-li mít kámen. »Ano. Zcela jist.

—

16S

Bankovní úedník vážn.

na

pohledl opravdu

»Dostanete píijku, ale musíte mít ádné ruitele dva ruitele. Jinak není možno. Tak káže bankovní ád. Opatte si je a pijte!

—

—

Nerate zapomenout !«

ml

mst

ve velmi málo známých, Martin známé pece. Profesor Hojer a než školník mu posloužili, když vše vyzvdli. kameník svou záplatu. Ješt téhož dne Martin dluh a kámen. Ale nelitoval. Dal kámen dovézti do svého bytu. Školník mu to tentokráte bez odporu dovolil. Nastala práce. Martin málo spal a málo také jedl. Jeho všecka mysl upiata byla k práci. Jí náležely nyní všechny Martinovy dny od jitra až k noci a i ásti nocí, nkdy hodn velké. Martin pracoval rychle, ale pesto velmi bedliv. Desátého dne v poledne hlásil editeli, že je zcela hotov, že pichází mu odvésti onu sochu

ml

——

ml

)

Práce. «

——

Sdlení pekvapilo editele stejn jako Martinova tvá, jež vypadala skoro jako chorobná. Byla

divn

žlutá,

skoro jak bez krve

kruhy pod oima. Jeho pekvapení však jesié stouplo, když v Martinov byt uzel sousoší. Sám pozdji piznal, že nemohl vit, že to vše je pravda, že v tak krátké dob bylo vytvoeno tak pkné s

dílo.

Ješt víc

se divil

Martinov duševní

síle

a

wtrvalosti. 169

—

A vskutku ml

pravdu. Když celé msto se obdivovalo Martinovu sousoší, Martin poléhal, nahrazoval spánkem

ono vysílení, jež

se dostavilo

po úporné práci!

XXXIV. Vašicova socha »Práce« ve výkladní skíni

pán Kostrov

tšila se pozornosti celého msMladí, staí si ji prohlíželi, mladí, staí kývali hlavami, posuzovali. Než Martin toho neslyšel. Byl šasten ve svém ústraní a pi novém díle, do nhož se dal. ta.

Až najednou musil se znovu ohlédnout na as, který prožil! To bylo jednou k veeru. Rada lidí procházela mstem, aby osvžila své myšlenky.

Ped Kostrovým

výkladem

stál

malý hlou-

ek. šedý pán jen se pousmál: »Kdybyste vy to neekl, neuvil bych! Ani za mák se to nepodobá školské práci. Je v tom kus svérázného umní !« » Potvrdím do slova! « dotvrzoval jeho druh Socha Hahá! »Co okouníte, hlupáci! Tu já jsem Hó! »Práce«, socha í'Práce!« Hahá! rozbila já ji rozbil kladivem! Uf na co hledíte Jsou tam prázdné stny, klam, hlouposti. Hahá! Já ji rozbil !« vStarý

—

—

Dav 17«

—

se ohlížel.

—

—

—

—

—

Mladík vysokého vzrstu, s epicí divn uši, vyouhlý, žlutých tváí jako bezkrevných, s kruhy pod oima, s vysedlými kostmi, jehož erné oi, mdlého lesku rozšíenými zornicemi, jako pohaslé hledly na okolí, s promodralými chvjícími se rty a prsty žlutými od cigaretového dýmu, vykikoval tady jako opilý. Nikdo by nehledal v té smutné postav svží a mocné tlo Rondilovo, téhož Rondihi. jenž ped pl rokem ml tváe jako rže. rty krví nalité a oi jako stely. Velmi se zmnil od té doby. kdy pi závod o cenu byl odmítnut a Vašicou zastínn. Málo nocí spal od té doby doma, jak náleží, než mno-

pes

ho

krem

—

prolézal,

nemírn

pil

a

kouil pes

— Ml

zdraví Proto byl jak moucha! podkopáno a stál na vratkých nohou! »No! Nevíte mi? Práce je mrtva! Já ji zabil, jeden, dva, ti hlava na kusy! píliš!

———

Haha-hahá

Rezav

—

!«

se zasmál.

»Mluví z nlio koalka !« >Eh, pebral, pebral !« Povídali lidé. A dav se rozcházel. Od radnice sem míil strážník.

»Nevíte mi! Hé Zakolísal a padl.

——

troupové jste!«

»Upadl! Opilec !« »Píšerné podívání! Mladý lovk! Hlete, jako zvíe !« »Horší nežli zvíe !« Lide s odporem se odvraceli. 171

»Pojte, pomozte! Zdá

nkteí. » Anebo spí!« »A kdo to je?

lali

se že

ochnravl,« vo-

«

»Zdá se mi ondil.« Volal kterýsi z mladých student. Zvedli ondila. Museli opatrn. Jen lio obrátili, z úst mu vytryskla krev. Léka byl po

—

ruce.

Pijel erný vz ochranné do nemocnice.

vezli

»Má

chrlení. «

stanice.

Ubožáka

—

není divu, vždy taky vyvádl. Podivno, nebylo lidí, kteí by ho litovali! Psali pro rodie a tajn a opatrn sdlili jim, co a jak. Matika, šedá holubika, zapla»I

kala.

»Cože

se tak spustil !« otci ho bylo líto, tebas zle huboval na život, o mnoho slyšel, le žádné po-

—

jeho chvaly.

I

——

nmž

XXXV.

mn

»Týden a nikdo ke nejde a ležím jak prašivý pes!« a Filip Rondil na bílém loži divoce se rozkašlal. »A což tatíek a já!« podotkla tiše, vlídn, uplakaná matka. »Eh, vy jste rodie! Ale z kamarád a zase tak kašlal, z hluboká, dusiv, zrovna jak by plíce vykašlati. »Eh si trí, kde se jim

—

<^

ml

líbí!

172

Netoužím po nich!

a

«

A obrátil se na druhý bok a skryl svou bledou hlavu v poduškách. Bylo tu ticho. Divné ticho, jako bývá v místnostech, kde leží nemocný. Ležel již doma, nebyl v nemocnici, rodie chtli jej míti stále na oích. jeden kdyby »A pece aspo jeden pišel. Kdybych jen slovo, slovo od nho slyšel dv slova « šeptal do podušek. jedno položil bledou ruku na >ulevilo by mi tu« svá chorá prsa, »tu by mi ulevilo. »A kdo by ml pijít !« tichounce vlíd-

—

—

—

—

—

—

<í

n matka.

»Eh. nikdo! ert aby ho spral! Eh, aby ho .« peklo Zase prudký kašel ho zachvátil. »A dejte mi pokoj !«

Opravdu smutné

chvíle

s

takým nemoc-

ným.

Na dvee bylo

no.

—

tiše.

skoro bázliv zaklepá-

Píchozí neekal na odpov ani na vyzvánýbrž hned vkroil. Na prahu otevených dveí stanul Martin. Otec i matka tušili v soudruha synova, tichým pohledem a stiskem ruky ho vítali. Martin se šeptem pozeptal: ní,

nm

A jak se mu daí? Spí?<( Na první otázku jen zamítav otec rukou kynul, na druhou kril rameny a ukázal k loži. ;

Martin pokroil k nemocnému. Ten jako by nyní teprv vycítil pítomnost tetího. Obrátil se naznak, vyteštil oi. Chvíle173

mi hledl na Martina upjaté, posléze jak by si vzpomnl. Jeho kostnatá ruka pejela elo ert t vzal! Jdeš se mi »To ty jsi? « Každé slovo bylo sice tiše, ale vysmát? jasn vysloveno. Zvlášt sykavé hlásky syely nabývala jakési jedovelice zeteln, takže Vyteštné oi, chvjící se rty a vatosti. natažené ruce proti Martinovi, vzbuzovaly do-

e

jem, jako by píšeru.

nemocný zahánl od sebe jakousi

Martina divné pivítání zabolelo, trochu poBylo to vidti na jeho tvái

—

rozrušilo. bledl.

»Nehnvejte te

Odpus-

se! Je divný v nemoci. tiše šeptala šedá ondilo-

mu. neodcházejte !«

va matka.

»Sednte a vypravujte mu, hned obrátí !c< dodával klidn jeho vážný, ustaraný otec. Martin rozuml. Jen pokývl hlavou. »Chtl jsem t, Filipe, trochu potšit !«

—

ekl mírn. »Máš pravdu. Sedni! Já jsem t vlastn každý den ekal. A hnval jsem se, že jsi nepišel. se Vždy s tebou musím mluvit !« — Jeho

e

úpln zmnila.

Mluvil tiše, skoro šeptal a každé slovo jako by se v ústech jeho chvlo. V každém zvuelo kousek sebezapení a pokory, vlastnosti to, jež ondilovi do té doby byly zcela cizí.

Otec i matka zjasnili tváe. Martin se usmál maliko, jen tolik, aby nemocnému dodal chuti k rozprav. 174

v

jak by nif rozpravy byla peata nedovedl navázat. Bylo ticho, takové podivn dusné ticho. Jen hodiny hriv tikaly a rušily tžký, jednotvárný klid anebo nemocný, když zaté chvíli

a nikdo

kašlal.

jí

—

—

—

se nemocný v poduškách na polovic sedl, na polovic ležel. O loket pravé ruky se podpíral. V oích mu zaplál podivný ohe. Jeho levice se vzpáhla a dlouhý kostnatý prst ukazoval na Martina, oi hledly k otci. 2>Toho jsem okra tatínku! Jsem zlodj, bídný zlodj !« vzkikl a klesl do podušek. Ješt zuby zaskípal a potom se rozkašlal, až to celým jeho tlem zrovna házelo. Otec i matka hledli druli na druha a nedovedli vypraviti

Najednou zvedl

tak, že

a

—

Oi

jejich zalétaly chtiv k Martinov tvái, jako by chtly vyísti z ní odpov. Ale tvá jeho byla nmá. Martin sám nieho netušil. í to zdálo se rodim dobrou odpovdí. Potšili se. »Mluví v horece !« prohodil polohlasit otec, ana matka podpírala chorého. slova.

—

—

Martin tiše pikývl. »Ne!« vykikl oste chorý mezi kašlem. A pokraoval, až se utišil. »Nemluvím v horece! Mám istý rozum a jasný a vím, co mluvím, hryzlo mne to tu«, sáhl si v ta místa, kde tušil srdce, »ba hryzlo a pálilo víc než ten hloupý kašel! Stokrát jsem to chtl povdt a stokrát jsem neml síly! Ty leccos z toho víš<íc. kývl hlavou na Martina, »vy skoro

—

175

ukázal na rodie, »tož poslouchejte !« a se široka nešete slovy, vyprávl vše o vypsání ceny a o tch bojích, jež prodlal potom. Celý poátek Martin znal a koncem znateln byl pe-

nic«,

kvapen.

Závidl jsem

ti pochvalu a cenu. Já ji chtl odbyli mne. Zuil jsem, zaal jsem pít a pi pití kul jsem plány. Tebe zniím, sebe povznesu. Zesmšním t, zmrzaím tvj výtvor

»

mít!

——A

— tvj

i Fuskv a já budu pánem, já získám cenikdo! nu! Já jediný víc nikdo A zatím jsem zhubil sebe! Eh, na to nemyslil Sebe jsem zniil! Hahahalia!« opilý mozek! Rozesmál se ostrým, rezavým smíchem, který pronikal až do morku kostí. »Pravil, že má mozek zdravý, ale tak, zdá se mi, se smává jenom šílenec !« pomyslel si Martin a zachvl se pímo. Cítil, že ho v zádech z toho smíchu mrazí, ale nepromluvil.

I

rodim

Filipovým

cosi

podobného v

té

chvíli se zdálo. > Slyšíte, lidé, já

ho chtl pekonat bídným uskokem, ne dobrou prací! Opilý mozek! Tešti vá hlava! Hahahaha!« Až tvá se mu tím smíchem skrabila tak, že vskutku byla nehezká. Zela z ní hrza a strašná duševní bolest. »Pamatuješ

Martine, na ten erný stín?« a svedl skoro docela s do-

e

se,

Náhle zmnil

savadní cesty. Martin pohlédl

»Na erný du nevím ?« 176

stín?

na

zjevn udiven.

Na jaký

stín?

Oprav-

»Na

stín

kdy

té noci,

dom.

u zahradní branky. ses po práci vesel

Peal z

ti

cestu

lesa vracel

«

Aíartin

pokýval záporn hlavou:

»Tehdy po práci ?« Vzpomínal. :>Opravdu, nevím !« »Ty nevíš? Tož vz! Tehdys mne mohl chytit pi inu, mohls mne zavít a nedít se znovu!

—

»Filipe, usta! Nevíš co mluvíš !« tichounce matka. »Vím, matko, vím! Shlédl jsem t, uskoil jsem do tmy a teprv, jaks zašel, jako lupi plížil jsem se dvorem, oknem jsem lezl do dílny, schváln jsem si je odpldne potajnu pootevel, vlezl jsem chvíli jsem váhal. Byl msíc jasný jako rybí oko a pohlédl mi práv do tváe a tehdy, tehdy se mi zdálo, slyšíš, maminko kdyby že má tvou tvá byl hledl na mne déle, byl bych se vrátil jako beránek Ale pišly mraky. Zahalily msíc. Vidní tvé tváe zaniklo a já byl zase bídný závistivec »Eh, i jsem dcko, nejsem chlap?*;, pomyslil jsem si, mávl jsem tžkým kladivem a tvoje socha padla Domluvil. Klesl zpt do podušek. Byl vysílen. Prsa mu horen pracovala, dech jeho pálil a v hrdle to pískalo! »Není možno, Filipe !« namítl Martin. »Pro není možno? Je! Jist je!< Filip již

——

—

—

.

.

.

—

c<

dsn

sípl.

;.Žebík

ji rozbil,

jejž jsem

zapomnl toho

dne schovat. 12

177

>Lžeš, Martine! Ne. Nelžeš. Ty neumíš lhát. Ale mluvíš nepravdu, aniž bys tušil. Ty jsi schoval žebík, ale já ho znovu do dílny pinesl a nikdo nepisvalil na sochu, aby na hích šel! Hahahaha! Jsem niema !« Ale ulehl, únava Zí>se se oškliv zasmál. byla veliká. Nemluvil. Jen jeho široce rozevené zornice hledly vzhru ke stropu. Zdálo se,

mj

—

—

že té chvíle nemyslí.

Martin se sklonil k jeho matce: »Nevím! To jsou jen ei. Snad ml ten plán, ale neprovedl ho. íkal: chtl jsem zniit « tvoji i Fusíkovu a Fusíkova stojí. »Pravdaže stojí !« vykikl Filip. »Toho dne tam nebyla. To ji zachránilo. Ty ses dal druhého dne do práce, vidl jsem, všecko je marno! Proto jsem znovu s perlíkem do dílny druhý A té chvíle, kdy po prvé jsi den nelezl! znova v kámen sekl, bylo mi jasno, jak já jsem Skvrna bídný a ty poctivý! Bolelo to! mi zostudila srdce a svdomí nedalo spát a proto jsem pil víc a víc! Vždy byl-li jsem stízlivý, všude jsem t vidl a s tebou jsem vidl i svj

hích

—

a ty, tys mi to

i mohl?

»Pro

ses

pece nemohl

odpustit!

«

nezeptal ?«

tichounce

pronesl

Martin.

»Nemohl jsem!« »A dnes mžeš ?« ku,

»Mohu. Pemohl jsem se. Budu lepší. Tatínmaminko, Martine, odpuste !« A velký, do-

splý muž, jakým byl Cítili všichni

178

Filip, dal se

do pláe.

opravdovost chvíle.

—

»Já toho ve zlém nikdy nevzpomenu.

Ale

nyní pjdu.

»Pec

se zlobíš, vid'«!

mn

Ale tob teba klidu a vzduchu. « Bylo to pravda. Martinovi bylo vskutku ve svtnici dusno. Slyšel ninolio najednou. Byl ^>Nezlobím.

——

dojmy pemožen. />Zlobíš se, zlobíš!

Dobe

zašeptal Fi-

itií!'<

lip.

^Nezlobím. Dokáži ti to tím, že zítra zase pijdu. »Pijdi! Bude mi leheji. »Pijdu.« Martin se se všemi louil a odchá
zel.

Filipv otec ho doprovodil. »Co jste dostal za svou sochu ?«

—

>Za kterou ?« >>Za tu druhou, o níž Filip mluvil. « »Ti tisíce korun. »Tolik?« »Tolik,«

—

»Pane, velký hích! O mnoho vás obral !« Starý Rondil škrábal se za uchem. />Víte, jsem poctivý chlap. Zaplatím vám to. On bude míti pokoj! A vím, vyzdraví-li, zane nový život.

Bu

—

Bohu

chvála, drahá zkušenost, ale spojila nápravou. Odpustím mu to!< Martin byl velice pekvapen. Namítal cosi o tom, že to není možná, ale starý Rondil ho jen se s

klidn odbyl. ^Hlouposti. Lidé jsou chybující, le když jiného nií. stávají se zloinci. Tím Fi-

úmysln

179

nesmí byt. Odmítnete-li

vrháte na jeho špatného inu a ten ho stáhne v bahno. Toho nedopustím. »Pi jte zítra. Potšte ho a já vám ped ním škodu náhrad ím!« Martin nedovedl nieho namítnouti. Zdálo se mu, že ve slovech starého je mnoho pravdy. lip

svdomí navždy erný

A

to,

stín

bylo.

XXXVI. Prázdniny byly za dvemi. rychle míjely, že Martin

Dny

nevdl

ani

jak.

Pišel i poslední den. Poslední den, kdy dlí v tchto místnostech! Všecko minulo. Pt let tu prožil. Dlouhých pt let a byly pry, jak by je voda odplavila v moe, jak by je vítr odvál ve

vnost. Nejen on i jiní procházeli se dílnou, uírnami, prohlíželi ty známé pedmty v místnostecli. jak by si je chtli vštípit navždy v pam. Tak v hovoru a ve vzájemných slibech jim minul as. Ozval se zvonec. Bylo to takové divné: naposledy slyší tento zvonec. Mnozí byli i rádi. Vešel profesor Hojer a šedivý starý editel, oba usmvaví, oba v erných šatech, oba oblekem i tváí svátení. Ne pouze na oko, i v duši. Velcí jejich žáci dobe jim rozumli, lip než ti menší v nižších ronících.

—

180

n hlerlla

s opravdovou láskou. na pódiu, jako stával jindy, zády ponkud open o hranu stolu. Víka mu zamrkala. Pohladil si lysinu na své staré hlav, potáhl bílé kníry pod nosem a zakašlal. Nesporné znamení, že chce promluvit.

Vtšiiiíi na

fieditel stanul

—

slovo »páni« jasn místností a mnohého slávychtivj.šího posluchae .mile polehtalo v ucho. Jinde jim sice íkali, obas již také >pane«. ale zde v tch síních nebylo to zvykem. Zde od starého pána znlo to po prvé. »Odr"házíle.

páni!«

vysloveno zaznlo

hlun

»Odc!uízííe do svta. Buh pej vám štstí! si práce! Ona vám budiž radostí a ne nutným zlem. A poctiví bute a budete šfast-

Hlete

—

ní.«

Náhle se ddeek rozkašlal. Nebyl slavnostním eníkem. Nedovedl užívati krásných obratu, ekl v/dy jen to, co ml na srdci a ekl to tak

jadrn se

mu

a prost, jak

cítil. Víc íci nemohl. Zdálo hloupé mnoho mluvit ve vážné chvíli.

Pak volal profesor Hojer žáka za žákem, odevzdával jim vysvdení a pitom každému lístek s adresou zamstnavatele neb továrny, ve které se mohl o práci se zdarem ucházet. Chodili druh za druhem, pijali vše a stiskli ruku kmetu profesoru. Mnohým i slza na asách se skvla. I Martin pijal své vysvdení.

—

A víc vám nedám Usmál se editel. !« »A dkuji

nic.

Vy

jste už dostal.

<<

pkn

181

Byli hotovi. Starý profesor Hojer ješt na rozchodnou spustil pevným hlasem, jak vždy dlával »Tož pro Boha pravím, vy jdete do svta. Tož žijte, jak patí! Jak patí, to víte. Jste dost staí a slýchali jste to zde každého dne. A tofto

k tomu tm, kteí si ví: K umní jde žejak se patí dlouhý. Dlouhý a moc vratký. jestliže jednou vaše mladé nohy zolovní pý-

též

bík

A

píka

bezmrnou

praskne a hrdostí, útlá se shroutí. Tož, pro Boha, pozor! Tož ne hrdost, pýcha, ale vytrvalost, houževnatá práce dovésti vás až na horní píel. Tož tak. chou,

synek

—

mže

A

vil s Bohem! Tož pro Boha, pravím, všecky ei darmo !« Ješt jedenkráte stiskli si vzájemn ruce, žáci s profesory, profesoi s žáky. Jedni se tšili, že si odpoinou a druzí, že

zanou nový, plodný Tak se rozešli.

život.

—

XXXVII. Martin se rozlouil se všemi známými VI s profesory i se spolužáky i s rodinou školníkovou a víc jich neml. Všichni mu páli na cestu i do života štstí! A ješié jedna návštva mu zbývala ped

mst!

——

odchodem! ondil. Ano, ondil to byl, který mu toužil kdysi ublížit a který v dob dlouhé nemoci, kdy do182

nmu Martin den ze dne, k živým pátelstvím.

cházel k lnul

nmu

pi-

A

u Martina nebylo jinak. Když odcházel tehdy po prve. po velké Filipov zpovdi, byl rozechvn. Chtl mu odpustit, v jeho duši nebylo tvrdosti, od mládí v ni byla vštpována láska, a pece tou zprávou byl rozechvn až do hloubi duše. Hnvala ho vypoítavost, se kterou chtl Filip provádt svj plán! Mrzel se pro sobeckou jeho touhu po sláv, jež pinesla tak divné plody! ekl mu u lože, že se nezlobí, že zítra pijde zas. Že pijde, dovedl íci s jistotou, vdl, že v tomto dovede si

od

nho

—

na na

—

ale že odpustí, potlaí hnv? Martin pokril tehdy venku ramenv a rozhodil rukama jako by chtl íci »nevím«!

poruit

——

A

pece. Šel a pemýšlel o celé události. Do duše tel se mu obrázek trestu Filipova za jeho in: vleklá dlouhá nemoc, velké pokoení a sebezapení hrdého lovka, jenž svému vítzi žaloval na sebe to, o by asi jinak vbec ne-

em

zvdl. Zdálo se mu, že slyší známý, dusivý kašel, že vidí skroucenou, chorou postavu

ped oima

a v tom okamžiku duší zazvuelo: s-Nesume a nebudeme sou zeni !« Martin sklonil hlavu. V jeho duši bylo rozhodnuto. Sob ani jemu by hnvem neprospl! í>Klesl by opovržen ']ešíé hloubji a tak se pece snad ješt z bahna zvedne !« Cosi mu zašeptalo a Martin odpustil a v duši své cítil osvžení. Hejné teplo rozložilo se mu hrudí a jeho tvá se samovoln stáhla k úsmvu.

—

—

183

od

Filipovi denn. Chodívypravoval mu, co nového ve škole, v mst, jak vše venku se rozvilo a jaká ho pivítá, až vyjde zase ven.

val

té

doby chodil k

veer po

práci,

vn

A

Filip se též tšil. Ztracené zdraví vracelo drobnými pod rukou starostlivé matiky, ale vracelo se pece. Léka sliboval, že Filip vstane iešíé ped podzimkem a že bude dobe. A oni vili, všichni vili a nejvíce Filip, který ujišoval, že se cítí sílen jako nikdy ped tím. Dlal plány do budoucna, stavl život na

krky

se jen

—

poctivjším základ než díve. Po Martinov odpuštní se velmi zmnil. Jako by se dobrosrdeností Martinovou v duchu a pravd obrodil. V jeho myšlenkách nebylo hnvu, výsmchu, záští a slavomamu, ale usídlila se v nich láska a touha k práci. Snad se jí troška ze srdce Martinova do Filipova pelila! Ze dvou sok byli pátelé ne pouze eí, ale skutení. A proto chodíval sem Martin každý den a toto louení si nechal na konec. Již ve dveích ho vítal Filip smutným po-

—

hledem. »Tož dneska jedeš ?« »Ano, Odjíždím.

A Filip ztichl. Schoulil se do pein, že ho byl vskutku jen malý kousíek a hledl na Martina

uslzeným okem. »Škoda, že také nemohu.

s

tebou.

<^

»A kam,

Filipe?

i

Chtl bych

bychom

svých cílech ?« usmál se Martin. 1S4

se

zajeti

shodli ve

>Docela shodli. « Všichni pomleli. Chvíli to trvalo, než-li -íc dovedli vytrhnouti k novým myšlenkám. »Jen co se uzdravíš,« slibovala matka. »Pojedu na jih hledat zdraví Filip chtl pokraovat s jakousi tžkou chmurou na duši. než Martin nedovolil. A já tam zajedu potom za tebou. Ty se budeš léit a já studovat a jak se pozdravíš, dáme se do práce rukou spolenou« vesele se usmál, a »platí i neplatí? Plácnem i neplácnem?« rozjaen nastavoval dla.

—

>

—

—

—

»Plácneme! Vždy to platí!,< vskutku si plácli, až se to rozlehlo!

A ka

se té síle zasmála. dostáli slibu sešli se

A

:

I

mat-

po ase v Athénách.

XXXVIII.

A od té doby pibylo práce i venkovskému poselákovi Vránovi i mstskému listonoši Kytikoví. »Co chvíle«, jak sami íkali, museli nositi lístky, jež Martin ze svta svým posílal. Byly to lístky dalekých mst,

známým

v nichž studoval Slartin umní a podle krásných vzor je šlechtil a k vrcholu vedl. Nechybly obrázky Benátek, Florencie, Piíma, Neapole, Álhambry, Athén, tch smavých, jasnookých dcer teplého

nechybly lístky z Curychu, Stuttgartu, Mnichova, Norimberka, Berlína, Paíže, Amsterodamu, Londýna; mly své zástupce i ty smutné kraje norských fjord a ruských širých ro-

jihu,

185

vin.

celé

obrázky vžaté Prahy picházely zpedu dva msíce a potom po letech mnohem,

mnohem déle! — A tehdy po druhé jednou

napsal Martin

svému uiteli:

»Mnoho jsem vidl, mnohé obdivoval, mnohému se uil: ale to mi vte, toho

už

nepochopím,

pro

naši lidé odbíhají z Prahy. Jisto, že neznají, co je krásy doma, že v ci-

zinu jezdí, díve než prohlédli, co se patí doma a obdivují potom jen cizí, cizému se uí, cizí napodobí, svého nedbajíce. Já aspo

dnes vidím, že lomá zaít doma, hezky doma.

vk

Všecko

si

prohlédnout, všecko prostudovat, vše-

mu se nauit, emu možná, doma. Tak svým umním, svou eskou krásou zušlechtit své

nitro a tak potom vyjet do krásné ciziny. Co je krásné jinde, pinésti si dom, tebas uvnit v duši a pak nové tvoit podle vzor nejkrásnj-

1S6

ších, ale v eském duchu a eským umním. To jsem se nauil v cizin na cestách !« Tenkráte, kdvž šedivý uitel v zapadlé horské vísce doti slova Martinova listu, tenkráte

pkn

vyal svj modrý

široký šátek s rudým mu slzou zvlhly. »Tohle je náš lovk, to jsou zlatá slova!« šeptal si poifichu a pak dopis v ruce zašel i do tídy a ti dtem sob sveným a podotýkal zas rozechvlým hlasem: »Tof poctivý lovk, to je zlaté srdce a co vám tu napsal, to si pamatujte, na to si vzpomete, až budete velcí daleko ve svt !« Ale nejen lístky a malé dopisy museli nositi naši listonoši do vesnické školy, i do školy v mst! í balíky pišly! Jednou sbírka mušlí, koral a krabil, jindy ada knížek prý na tení dtem, jindy zas obrázky a dovedné sošky našich velkých muž. Ty na cestách pi svých vzpomínkách na domovské kraje Martin vyte-

lemem

a otíral tváe, jež

—

—

sával.

Oba uitelé

byli proto rádi, ano byli šfastni

——

jak se jim zvedl jeden z jejich žák. A šedá mamika už docela nemla obav. Mohla smle žít z toho, co Martin ji obas z tch dalekých cest posílal k podpore jejího stáí a svých bratr. tím.

Hoch,

ádný, poctivý lovk, v

a

práci ne-

daleko vzdálen úmorný, s vdnou milou duší, svých rodnvch hor, svou láskou rozséval štstí do srdcí tch. kdož mu bvli blízcí. 187

Tak prošly dva roky. Až pak se náhle cosi zmnilo. Jednu dobu poaly lístky choditi idustaly docela. eji a ideji až Pan uitel se doptával, cože se stalo, sta-

—

iká matika psala i šedivý doktor a odpovdi chodily spoe, velmi spoe. »Jsem zdráv a mám moc práce !« To byla celá jeho sdlení. A pozdji náhle i ta pestala, jako by ual. Jen as od asu pišly matice peníze se struným »Pozdravuji«. A najednou pak pestalo všecko. Pan uitel psal na poslední adresu Martinovi, co s ním je. Nepišla odpovd. Lístek se vrátil s petrhnutou adresou a s poznámkou v cizí ei: »Odcestoval. Neznámo kam.<í; Kam mu nyní psát? Tžké pomyšlení. Marn se pan doktor den ode dne poptával uitele, dostal-li o Martinovi zas njakou zprávu, marn mamika zabhla až do hor ke staikému editeli s dotazem, ví-li on nco. I na sochaské škole se ptali, ani tu nieho nezvd-

—

—

li.

Marné namáhání. Pátelé Martinovy matky jen potásali hlavemi a vrtli rameny. íci nieho nedovedli. Sami byli velmi pekvapeni. A stará matka hoem sesýchala. Starost jí vryla novou brázdu do ela a dva drobná praménky slz vyhloubily si v ustarané tvái nové cestiky. Matiny modlitby zalétaly k nebi, le nebe vzdálené zstává hlucho. 188

Po Martinovi

ani památky,

byl se svta zmizel, jak by byl nu zapadl.

v

opravdu jak by bezednou stud-

XXXIX. Píšfala parního stroje oste zahvízdla. Kola zaskípala, ostré trhnutí zatáslo v.šemi vozy a vlak se hnul.

Pomalu vyjíždl z krytého nádražního perronu a vjíždl na volné prostranství. Míjely domy a mosty, vysoké komíny továren, návstni tabule a telegrafní tye míhaly se ped oima jedoucích, jako by utéci chtly v dáli ped jejich zraky.

A nejednou

zjevil se

nádhernv obraz.

— 189

dom

vlak vyjel z okruhu msta. Místo nastoupily lesy, místo most dlouhé pruhy rolí plných panák, místo tyí stromy, místo tabulí

zaouzených, umazaných, modrých jezírek.

Oko

se vyjasnilo,

volné

iré hlad

vždyf duše se potšila

pkným obrázkem. A lesy, pestré louky,

žlutá strniska,

modré

hory, stíbrnaté, rozeené vody, tu a tam v dáli na odlehlých stráních bílé teky skrených, malikých chaloupek. Všecko to míjelo rylhle v pestrém zmatku

jako mi jí život! Zrovna to pirovnání zatanulo Martinovi na mysli. Ano tak, zrovna tak mjí život. lovk stále cosi nového vidí. slyší, pozoruje, dlá a ani neví, mládí je i stáí ... i všecko ostatní Vlak se ítí týml pevným až k poslední konené stanici a tou jest »íslo poslední. «

pry

.

.

smrem

Mladý muž

si

jejich vesnickém

vzpomnl na vtipný

nápis na

hbitov.

Vzpomínal, jak

jel

tudy po prvé

s

panem

uitelem do msta na

školu. Prožíval v duchu všecky strachy a obavy, jež ho tehdy tolik tísnily, jež minuly vtrem, prožíval všecky radosti, jež nitrem jeho hrály, když jel tudy zpt ke drahé staré matice a malým bratrm na

prázdniny. Bože, Bože, to byl tehdy maliký, maliký knoflík, takovýhle jako ten synek, co stojí pod lesem s biíkem v ruce a dnes, dnes je velký. Martin se maliko usmál. Stanice míjely.

—

190

Martin vzpomínal.

stále

stál

>Co bude dál?

ii

okna.

— — —

«

stále

Tu

myslel a

se zastavil.

V hlav

zavíily všecky bujné plány jak velká, mocná vtrná smrš. Všecky byly náhle smeteny, všechny myšlenky utkvly v otázce: >Podaí-li se mi?« A Martin ekl v duchu: musím a chci a aniž si byl toho vdom, nohou podupl. Vlak ujíždl v divokém honu dál. Kola skípala, zaléhaly v uši dunivé údery nádražních pražc jako by vli Martinovu potvrzova-

—

valy.

V

dálce se zjevil

divn

trojklaný horský

heben, v levo bokem na stráni malý bezový lesík, pak dlouhé, tmavé pásmo modrých hor. Malé údolí v nevelké kotlin, rozstrkané stíšky chaloupek, dokola obložených velkými hrannii

—

deva. Prvá známá

ves.

——

Martin zapomnl náhle všech plán. Cosi teplého rozlilo se jeho nitrem, srdce bujnji bilo, jak se rozjásalo. Oi mu zaplály, zornice zajiskily. se usmál. Pozoroval krajinu. Znal všecky vsi a všecky lesní strán, vdl, <:o kde roste, co lid vypravuje o tom i onom kout. Tam docela vzadu, docela v kout, za tím dlouhým, hustým pásmem hor zasvítila skoro bíle lysá, neporostlá skála! ^Tatínkv lom!« zašeptal Martin a jako by mu oi navlhly. Ano, byla to skála, kde otec jeho nalezl smrt. Na mysli mu zatanula z mládí známá báje

Man

191

o skalním duclau

— —

na niž

ped nedávném

tolik vzpomínával.

—

Skalní duch nedá pokladu tomu, kdo promluví, nedá jich ani tomu, kdo opomene myslit na práci, na mysli zmaten otese se strachem, a zabije toho, kdo utee z práce zlekán jeho zjevem !« Opravdu podivná báje! Náš lid má velmi dobrý úsudek! pomyslil si Martin »dobýti poklad na skalním duchu, podrobiti si jej i celé jeho království, to vskut»

pi robot

—

ku

—

—

nekonen

velký

že jen ten, kdo

m-

Dojíti velkého cíle chce. kdo neustoupí, ne-

cíl.

pevn

povolí, nezalekne se žádných pekážek, by sebe vtších, a neutee, nezradí práci, jenom na ni myslí Dobe, že jsem si to tehdy

———

vzpomnl. Vlak znovu hvízdl. Stanul na nádraží. Mla-

dý muž vyskoil a pospíchal ke vchodu. XL.

Starému ižmáovi už docela zbylé vlasy v zátylí za ta léta zblely jako první sníh a hbet se mu už sklonil, že pi každém kroku tlail elo naped, le to nezmnilo jeho starých zvyk. Ani dnes ped vstupem do doktorova pokoje neopomnl vážn pokývati hlavou, pohladil na tváích blounké licousy, ernou tabatrkou zatoil v prstech, jak dlával z mlada, pak šupl, zakašlal a potom teprve kloubovitým prstem zaklepal na dvee a pootevev je, dovnit vstril hlavu: 192

í>Pro.sím,

pane doktor, dovoleno? Volno?

»Když

jste tu, tož volno. « tvái již zapsal

as

Staeek

doktor,

nové desítky let dobe znatelným písmem, pátelsky se usmál: »Co máš, starý brachu ?« »Inu. poštu nosím jako vždy v tu dobu.« »Pravda. Tož ji ukaž!« Starý vrátný Cižmá rozšafn se tváil: »Noviny za prvé, za druhé noviny, za v jehož

—

teií

— noviny!

—

«

Pokládal jedny stolek a pousmíval

po druhých

rozvážn na

se.

»A což Martin? Píše?« Rozpomnl tor.

se dok-

»Což, stará Vašíka, dostala už zprávy.« í-Bože.

chra, uchovej !« Vždycky jsem si vdný synek! Tu máš, erte,

—

myslel, hodný,

kropá! Zvedlo

se

jí,

zvedlo!-"

A

shrbený vrátný potásl hlavou, kostnaté prsty vnoil v erný obsah své tabatrky a ml se k odchodu. >;Ale ty nehubuj a babku tam potš! « Pan doktor obas v dobré chvilce starému Cižmáovi žertem zatykal. Cižmá jen hlavou kýval odcházeje na sí. Pan doktor byl dnes jaksi duševn zmoen. Nechtlo se mu vnoit se do práce, jak jindy iníval. Kolikráte již dnes sáhl po knize, ale po každé ji zase vrátil. Byl jaksi nespokojen a nesvj, když si zapaloval svj ranní doutník, jehož prchavý dým odnášel hnv z duše, takže pak klidnji dopoledne myslel. 13

—

193

\ed již otevíral noviny s klidnjší myslí, jako by starý Cižniá s novinami mu nové uklidnní a nové radosti pinesl. I jemu se tak zdálo Až se své myšlence usmál. Roztáhl jedny z nich. Narovnal si své brýle na nose. Dal se do tení. Proetl úvodníky, oima pebhl feuilleton*. pak zabhl i na list >>Z

ciziny «.

Tyto zprávy ítával

obyejn jenom zbž-

n, ba skorém letem. Zídka ho který nápis více upoutal. Na zajímavosti dne nemíval pespíliš asu. To jenom nkdy, náhodou. A tato náhoda pišla

i dneska. Zpráva, jež upoutala jeho pozornost, byla

oznaena jako nov pišlá pímo z Paíže. Znla asi takto: »Na zdejší umlecko-prmyslové výstav udlovány byly v posledních dnech ceny nejlepším pracem. Na základ soudu našich pedních znalc patí tvrci sousoší >Vle«, jež je uvedeno v našem katalogu pod hlavním íslem Mladý mistr je rodem C' 420 první cena.

—

ech:

Vašica Martin.<. Následovala pesná data o život mladého umlce, která my známe. Pak popis sousoší: »Symbolickým obrazem vystihuje autor*

z

moc silné vle. jež nedbá pekážek. Vstíc mocnému duchu lior, od nhož ady lidí malého sebevdomí a mizivé vytrvalosti prchají v údsu, kráí jednooký muž pevných sval, a vzpíme*)

feuilleton

*)

autor

194

—

—

beseda pod arou. tvrce.

ného ela. Rozmachem perlíku, jejž drží v pravici, nií pekážky, které v cestu se mu stavjí, aby pijal z ruky mocného ducha nádheru pedmt svých toužných pání. A obdrží jef! Jest muž pevné vle. jenž s jistotou vždycky « dochází svých cíl. Staiký doktor ti hltav. v'

—

—

;>Vida, vida, vida!«

—

Zvedl noviny znovii k své tvái, aby

,lo-

eíl.

»Mistr Vašica. jenž

tžkou nemoc, do

práv peirpl šfastu

níž nedlouho po dohotovení

díla snad vysílením, které pivoláno bylo úpornou prací a citelným nedostat-

svého

kem, do kterého psobením roznmnitých nehod mistr upadl, byl zprávou o svém vítzství zcela nepohnut. Jediné, co ho lší, je to, že bude moci znovu navštíviti svj rodný kraj a své milé drahé.

——

Doktor doetl a stiskl zvonek. ižmá pomalu se pišoural.

Starý

»Tož, potšil jste ji?

má potšení! Velké

«

potšení! »Ale, ale? Jaké? Jist ne to, co já!« a doktor vesele hmátl po novinách, podal je Ciž»I

mái:

;>Tak tady, tu

prudce Doktor iCo je

pólo

—

tte !«

Cižmá pomaliku vážn ale

<

slabikoval, náhle

novinami o stl. na pohlédl vskutku udiven. to za práci ?« prohodil pl zlostn a

praštil

rozmarn.

taková práce !« A Cižmá si šupl zcela beze studu a to tak poádn, že hned tabatrka »I

195

byla do pl prázdná: »Já tu slabikuji o tžké nemoci, o velké chudob a tu kdesi, cosi« dal se hlun do rozkladu nespokojen starý s lánkem, z nhož zaal ísti, jak doktor ukázal »a on mládeneek veselý druhou polovici sedí v kuchyni u maminky a tam na polici poítají krásné stovky jako z brusu nové a prý už nepjde nikam v híšné svty, zstane prý tady, tady doma v echách. »A o kom vyprávíš ?« »No, o Martinovi !« 2>Martin, že je tady?« —« »Ano, je v kuchyni. Staiký doktor neekal pobídky. Puzen zvdavostí kráel ke kuchyni. »Že prý je tu Martin, slyšíte-li matko? volal už ze sín. Ale dobrá matka ho dnes neslyšela. Plakala radostí nad svým statným synem. Le Martin ho slyšel. V ústrety mu bžel, vesele podával ob svoje ruce. od srdce pan dok» Vítej, miste, vítej !«

ižmá

—

—

—

—

—

—

<

—

tor!

—

ne miste !« opravoval Martin, »Martine »pro vás jen Martin «. Doktor se usmíval: »Jak dlouho zstaneš! 2>Dokud neodjedu !« »I hleme filištína!« rozmarn zas doktor »a tož chceš odjet !« »Až se dost potším se svými páteli a se svým krajem. « ti dej štstí, »Tak je dobe, hochu! A že ses neodcizil své zemi a mám!« <

—

—

—

196

Bh

»A

i

bych

to

mohl? Bez vzpomínky na n,

otupí mi dláto!

<;

XLl.

»Jako velká voda do dravých chalup! Jako velká voda do dravých chalup! Zrovna tak se žene, zrovna tak. zrovna tak! Zase klobouk v ruce, zrovna jak chodíval! Hlavu prostovlasou, zrovna jako chlapec! A jak bží, bží! lnu, jako voda do dravých chalup !« Starý zšedlý školník poskoil u okna, shodil s ela brýle, jež tady trnily již dobe hodinu a to od té doby. co noviny doti dneska odpoledne a v hubených prstech ernou tabatrka dokola zatoiv zamil ke dveím. »Ale kdo se žene?« — jeho paumáma jen

—

hlavu pozvedla od svého »látání«. »Kdo se žene? Kdo? Kdo? Kdo by se hnal! Mistr! Nešfastná osobo, málo, málo chytrá!

—

Mistr bží! Mistr! Poslední slova skoro již vykikl, jak se rozohoval pi tom vysvtlení. Pak jen dvee teskly a školník byl v prachu. Jeho panímáma zavrtla hlavou. Dávno zapomnla, tak ped týdnem tolik se divila. Zrovna tak v úterý jako dnes to bylo! Školník rovnou z editelny celý rozježený, pišel zastavil se ve dveích a hned tu na prahu spustil plným hrdlem jeho hlásnou troubou: »ZázrakI Rovnou zázrak! Jen a jenom zázrak! Sám bych neuvil, ale ukázal mi! V no-

emu

dom

197

—

on starý editel, sám starý evinách ukázal a byl rozradován, rozveselen, šastný! Vždyf ta sláva, sláva, na nás taky padne !« »A jaká pak sláva ?« ptala se ho tehda paní

ditel

školníkova. »Sláva! Velká sláva! Sláva jak chalupa! Sláva ješt vtší !« pan školník tehdy vážn vztyil prst, dlouhý ukazovák a zašermoval jím své žen ped nosem, a oboí zdvihl a oi vykulil a pak vyslovoval pomalil a rozšafn, až se celou školou dut rozléhalo: >Pres tyicet pán ty víš dobe, matko. u nás bydlívalo, a všichni dorostli a jsou vzácní lidé a velevážení, ale takovýhle mistr « a školník mistr, mistr, to z nich žádný zavrtl rozvážliv hlavou, » Ani jeden, Žádný, matko, žádný! není! Ujišoval rozpravím, matko! Ani jeden!.; hodn jako by deset lidí mu odporovalo. »A tož. kdo je mi-^tr? A co se kde stalo ?« vážn zas školnice. »Ty nechápeš, matko? Ty neslyšíš, matko? Mistr on je, mistr, a to já ti pravím, on je ze nej všech mistr nej « školník luskl prsty jako by chtl pomoct tomu podivnému slovu z hrdla až k jazyku >nej nejmistrnjší! Martin Vašica On, on, klobouk dol, on ano, klobouk dol, ten už cosi umí, on je mistr! Mistr!* Tu si školník šupl, tabatrku zavel pkn, až to klaplo a pak ješté jednou jako k potvrzení vykl slovo »místr«, až se to rozlehlo! »Co Martin Vašica ?« optala se žena plna zvdavosti. A starý školník rozšafn vykládal, co byl v editeln v kouteku zaslechl, když

—

—

—

—

—

—

—

—

— —

—

——

—

—

—

—

1§S

tam

nesl psaní a stihl Hojera. jak mluvil se sta-

rým panem editelem. Vyprávl,

jak Martin cestoval cizinou, jaké dobyl slávy svou krásnou prací a jakže ta sláva prvn patí jemu, nea pak patí škole, jež ho vybo f on je mistr! uila a pak jim školníkcun. nebof u nich bydlel on, on velký mistr!

—

—

Školnice si na to dneska nevzpomnla pi prvním výkiku, feprve pozdji, když si zašli K oknu, naldédla jím a po/nala Martina Vašicu. nepozmnil, si to pikterý se za ta léta pomnla, to že školník myslel jist na tu toho. že to je ten mistr. Pitom se nsmála a modrou zástrou si otela ruce a pak otírala jí jako nahonem všecky tyi židle, kieré tady stály, tebas byly isté! A bylo na ase! Vždyf už bylo slyšet na síni kroky a hlasné výkiky, kterými pan školník mistra /val dále a do domu vítal. dovedný mistr A mladý Vašica vcházel usmvavý, ne hrdý a pyšný, pátelský a milý, ruce jim podával, vesel vypravoval o cestách, o práci, o svých milých bratích. o šedé mamice a na vše vzpomínal, na vše, co tu zažil i na tu historku smutnou a prožluklou, jak ho tu chytili, vedli do šatlavy a jak zase jincly dostal stipendium. Na všecko se vyptával, cože on dlává, on školníkv Martin, ten jist vyrostl a ta kamarádka, malá Marta shora, tož od

tém

—

—

editel.

—

—

chvíle, že ani nezeli jak. ty hocíiny, nešfastné tam na zdi odbíjely pátou a tu už sám Martin se chytil za hlavu, cože

Tak jim míjely

Až

19§

cesty, že mu pan editel zas louil se svými páteli

zapomíná na úel své

A

ješté utee.

to, se

a zase odcházel, aby zajel.

—

si

dojednal

to,

pro

si

sem

Zaklepal na dvee editelovy úadovny a ani neekal, až uslyší >dále«. Vstoupil hbit, rychle, úklonem a slovy pozdraviv staeka v židlice, který už siln oka pimhuoval, aby

dobe

poznal píchozího.

i

»Tož, pane editeli, mne nepoznáte ?« »T Bože, i Bože! A to jsou k nám hosté !« A pan editel již vstával, šel hostu v ústrety, podával mu svoje ruce k uvítání. »A jak jste sem zbloudil, ty milý Bože, vy,

ob

—

mj

mj

pítelíkii?^ »Nezbloudil. Jdu schváln.

»Tím víc mne to tší. te !« staeek záil. z té vaší poctivé práce a

A

— Tož pec sednz vás radost, radost — a gratuluji* vám. si

»Mám

ano blahopeji, abych nezapomnl. Byl tu

práv

Hojer, víte, starý Hojer, ten co vám ruil, vypravoval mi to, a zrovna odešel! To je škoda, škoda. On by vás rád vidl. Oh rád, velice rád!« A pan editel pihladil své bílé už proídlé kníry a pokyvoval hlavou.

»Taky k » Jdte,

nmu

pjdu.

Mám mu mnoho

íci.«

hochu, jdte !«

»Ale naped musím s vámi pohovoit !« editel se usmál: »Inu, pravda, pravda, A vypravovat mi, co a jak jste zažil a co jak stvoil, zvlášt o posledním, tam v té Paíži !« *)

gratuluji

200

—

blahopeji.

A

už jiného Martinovi nezbylo. Musel od a jak zažil a co a kde >stvoil«, a starý editel jenom pokyvoval. Jeho šedé oi jen se usmívaly. Martin jižjiž konil. A tu se zastavil náhle ve své a trochu utichl. Cosi ho jaksi podivn tísnilo. I ve tvái ponkud zrudl. Ale jako jindy dneska hned zmohl svou neji>stotu a zbavil se tísn. >A te mám k vám prosbu, pane editeli. >No, tak jenom, jenom !<^ Pan editel se mile usmíval. *Však to jist není docela nic

poátku, co

ei

i

—

zlého.

»Rád bych vaší škole aspo kousek svého dluhu zaplatil. editel na pohlédl s podivem. ii-Ano, kousek dluhu. Vždyf nebýt školy, kde bych byl ? Co jsem, jste jen vy ze mne udlali. Vy jste uTue vyuili, vy jste mi dali chuf do práce a peníze do rukv. abych se dále uil. Co jsem. jsem vámi. Rád bych dluh zaplatil. To, prosím, rate pijat pro školu a pro chudé snaživé žáky.*:

Martin položil na stl svazeek bankovek. >Ne, to nám nelze. Nejste nic dlužen. Svou prací a pílí a vytrvalostí jste tam, kde jste. »Ale pi své bíd bych nebyl. Jen vaší pomocí a nkolika dobrých lidí mohla moje práce se uplatnit a já vám proto dneska dkuji. Nemáte práva zíkati se daru, jejž dávám vašim chudým, aby se stali, aby jejich chuf ku práci nehynula!

ním

—

201

Ve všem iom bylo

tolik klidu, tolik vlíd-

prost pemožen. Více

že editel byl nenamítal, zcela nic. nosti,

již

>Tak vám jménem tch chudýcli dkuji a budu hledt, aby vaše pomoc pispla tam, kde

—

nejvíc potebí. V jeho hlase bylo cítiti pohnutí. Na vzdálené kostelní vži udeila šestá. Martin se louil s editelem a se školou. Chtl ješt navštíviti staikého profesora Hojera a

veer

jeti

———

dom. Tož

Rozlouili se

nezbývalo asu.

pkn.

—

Mladý umlec šel s milým klidem v duši tím starým mstem, kde prožil tolik let a tolik rzných okamžik pkných i trpkých. Ten dnešní patil v adu onch pknjších.

U dveí

školy

stál

staiký pihrbený

pán.

pan editel. Osláblým zrakem pohlížel za ním. Pokyvoval hlavou: za>Takových lidí potebujeme víc«

Byl

to

—

šeptaly jeho rty. Martin Vašica zaboil za roh ulice. editel s hejivým pocitem v duši vracel se

dom. »

To

žák a je to poctivec a dobrý lozrno vzrstá plodí dobro!

je náš

vk. A dobro

Hoiné

v krásný, vtevnatý strom I zde tak bude užitek.

—

zemích

—— —

dá velký u nás v eských ^

!

Myšlenka starci zarosila

ho dobra. 202

—

myšlenku a slaná vláha blahé pedtuše vzrstající-

stihala

oi v

XLlí.

Rychle ubíhaly Martinovi prázdniny, jež k zotavení si uril, mezi krásnými, modrými horami, oplývajícími zpvem a jasem a mezi drahými milovanými lidmi, v jichž stedu byl Martin doma. Rychle ubíhaly, ba rychleji, než Martin si žádal. Sotvaže obesel jedenkráte se svými bratry známá místa, kde ke každému stromu, ke každé stezce poutala jej milá vzpomínka na prošlé mládí, minulo plných deset dní, ješt tyi Martinovi zbývaly! Jen tyi! Však si mže pidal, když sán) si prázdniny uroval. Všichni b^

mu

jist pi(

liválili.

vždy

všichni ho

svém úzkém kruhu. Ale Martin byl z lidí. kteí pesn plnili svá rozhodnutí. Pesn, vždy. všude. A tak dnes. rádi vidli ve

i

203

Nedbal eí, nedbal rad, nedbal pání svého rozmaru, trnáctý den míjel, Martin se zase louil v té staré vesnické škole u starého rektora, se sivým lékaem v jeho ordinaní síni, s pítea s matikou a bratry. lem uitelem ve Louil se s nimi bez slz, s klidným vdomím, že jde za svým životním cílem, který jasn má stále ped oima, že as od asu pijde a se podívá. Ani matice nebylo tak trpko dnes pi jeho odchodu, jak tehdy po prvé. Dnes nemla obav, dnes vdla dobe, že o synv život neteba se starat, že iejí syn je lovk dobrý, poctivý a pracovitý. A pece nkolik drobných slziek se svezlo po její zvrásnlé tvái, ne slzy starosti, jen bolu nad rozchodem matky se synem. Vlak dojel na nádraží. Martin si odnesl své vci do vozu, pak ješt na chviliku stanul ped zábradlím u svých drahých. A hovoili a t-

mst

dom

—

bhem

roku se zas uvidí. pirážel dvérka zadních voz. Poslední polibky a stisky rukou. Pak skok, dva skoky, Martin byl ve voze. A dvíka teskla, kola zaskípala a vlak se rozjel do dáli. Bílý šátek vlál do dálky vzduchem. Rada lidí sledovala jeho bílou plochu v modrém, horkem tetelícím se vzduchu. A šátek se menšil, menšil a menšil. A zmenšil se v teku a teka zanikla v modru. V dáli jako tenouký erný had travou vinul se vlak po kolejích. Ješt jej bylo vidt, ješt známí stáli. Než i had zalézal dál a dál do hor a zmizel v jejich klínu.

šili se,

že

Prvodí

204

šedá

mamika

zvrásnlých tváí své hochy

vzala za ruce. < »Snad mu dá ve svt Pámbíek štstí pronesla k uiteli a ten se usmál. »Dá. Jist dá. Je pilný a poctivý. Takoví lidé se neztratí, i kdyby zašli až na kraj svta.

€

»A v životním boji vždycky zvítzí !« podotkl doktor. »Jen jestli nezapomene ve štstí na mne.« Šeptaly mamininy rty. Opravdu jenom rty, nebo srdce tomu nikdy nevilo. »Nezapomene. Martin jist ne!« Tolik uitel, a šedá matka po-

—

na

hlédla.

vdn

—

Martin zase odjel dláto nezt úplo. Jeho dobré srdce vzpomínalo stále staré, sešlé matky a maliké chatky tam v zakletých horách. Bylo to vidti ve všech jeho pracích, jež kdykoli potom vyšly z jeho ruky, bude to vidti na všech onch lidech, kteí jednou vzrostou z oncli chudých dtí ubohého kraje, které štdrou rukou vyrval kruté bíd a jež pro budoucnost uschopnil k práci plodné, ušlechtilé grošem vydlaným pilným, dobrým dílem v daleké cizin.

—

205

Ostatní spisy Jana Petrusa PRO MLÁDEŽ: Romány, povídky a povsti;

Ogai

dvuchy.

III.

Filo.sof

a Rarášek.

III.

Kapky

rosy.

vyd. v tisku. vydání. Hoe háj, dole háj. II. vydání. (Rozebráno.) Barevné stepy. II. vydání. (Rozebráno.) Jiskerky. a

IJsmvy. Jásavé barvy. Ze slezských luh. Ze všech kout Moravy. A vyšel rozséva. II. vydáiní. Píroda a práce I. IV. Mstitel.

Píbh

pasáka

Jury.

Vítzové. Bohaíýi. Hrdinové.

Dlníci

boží.

Jásavé barvy. (RozebrániO.)

Od Divadelní hry pro dti

piky.

Jánošík.

II.

vydání.

Janíkova smrt. Kouzelné

V

tisku:

V

slovo.

království

permoník.

Cernoknžiník na Radhošti.

Obrázky bez rám. arodjnice Bla. Vlastní silou.

PRO DOSPLE: Romány

Pretrhaiiá

-.

vlákna.

Rozebráiiui.

Odevzdaná. Bílá

vrána.

Sfastný nešfastný. Papírové duše.

Tvrdé

pvalice.

Macha Cagánka jeden

rok studií

Za štstím. Muž inu.

Statená žena.

Uarovala mu. Životem zrazeni.

Povídky:

Humoresky

-.

Pláata. Kotržinky.

Májové blesky. Zkoušky.

Studie

.

Rodiua.

Pehled eskoslovenské

lireratury

pro mládež.

y

tisku,

Hrst kopiv. Humoresky. Figurky a pimprlata. Humoresky,