*i4 PG K8275Z45 c.l ROBARTS

*i4

PG

5038 K8275Z45 c.l

ROBARTS

Presented

to the

LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

^0.

LIDOVÉ povídky.

ŽIDOVKA Napsal V.

K RONU

S.

V Hradci KrálOTé. Tiskem Družstevní knihtískáray v Hradd Kiélové, Nákladem Františka Šupky v Hradei Králové.

^raRA^"^ MAY 2 7

??G3

I.

Nad Petínskými stránmi

pohasíaala

Teplý podeimní veer zaplavoval svými stíny spletenici pražských ulic, rozkládajících se kolem beh moliutné Vltavy, nad níž ídly blavé páry. V tuto podveerní dobu bylo v ulicích pražských rušno a hluno. Davy lidu za velikého shonu proudily všemi smry, a mezi nimi míhali se jezdci, anebo hrely povozy. Jenom v odlehlé tvrti Starého Msta, které si íkalo »v židech*, zavládalo svátení ticho, nebo slavil se zde Ttidá záplava.

práv

Sábes.

Malá a vtšinou nepravidelná okna omšelých a pitvorn stavných dom byla jasn ozáena, a do ztichlých, kivolakých uliek zaléhal z blízké modlitebny jednotvárný ohlas ponuré židovské pobožnosti. Na vysoké obloze nad zašeenou Prahou vyplul náhle srpek zlatem lesknoucího se msíce, který chvílemi mizel a opt se vy-

nooval

z

chuchvalc ernavých mraen,

jakoby laškoval s peskakujícími svtly prvních hvzd. Kdo zahledl se na zchátralé budovy v pražské židovské tvrti zejména za pod-

—

4

—

zajisté ho ani nenaobydlí v tchto na první

veerního písvitu, padlo, že

mnohé

pohled nevlídných barabiznách je zaízeno s pohodlím a pepychem, kterého si jenom

pední rodiny

as

Šlechtické

mohly za tchto

dopáti ve svých hradech a zámcích. Podobnou nádherou honosil se též jedno-

patrový a dosti rozsáhlý dm, který stál osamle na samém pobeží Vltavy a jenž náležel Jakubu Mendlovi. Bohat a vkusn upravené jeho pokoje byly pravým opakem strašliv zanedbaného jeho zevnjšku.

A v jednom z tchto krásných a útulných pokoj prodlévá práv mladistvá a sliná dívka, jménem Ržena, obklopena jsouc spoustou vzácných pedmt. Podlaha je pokryta drahocennými koberci indického pvodu, okna zdobena jsou závsy z tžkého, zlatem protkaného damašku, veškerý nábytek, umlecky zhotovený, jeví zde jemný, vytíbený vkus, a cenné

drobnstky, porznu rozestavené, tvoi zajímavou píkrasu skvlému tomuto zaízení.

Avšak Rža, hovíc si na rozkošné pohovce a pes to, že oplývá blahobytem, pece pláe. Pomry, ve kterých žije, naprosto jí nevyhovují a nikdy ji neuspokojí.

Pláe

.

.

.

svém tichém a hlubokém A pi mdlém msíním svitu zdá se

žalu býti mnohem krásnjší, než jsou všechny urozené paní a panny u dvora krále Jiího z Podbrad. A roztruchlenáRža zasluhuje, vskutku, soucitu Nebo v tužbách svého mladist-

ve

!

vého a blouznivého srdce vyboila pilil z cesty, kterou jí stízlivý život vykazoval. pes to, že je židovkou, zamilovala

Vžd>

si mladého jednoho rytíe s takovým zápalem, že jest ochotna obtovati pro nho všechno, co má, ba i svj mladiký a na-

djný

život

.

.

Ale co jest jí platná pevná odhodlanost a upímná vle ? Vždy tužby její jsou bláznivé a ohnivé vzplanutí jejího srdce je zcela pochybené! Je židovkou, a tím je vyjádeno všechno, pro nemže dosáhnevýslovn prahne nouti štstí, po !

nmž

.

.

Krásný sen o utšené její budoucnosti po boku švarného rytíe Ondeje z Kochanova nemže a nesmí se nikdy splniti. Veškerá veejnost, eská

i židovská, shora zdola trvajíc houževnat na svých nezadatelných zásadách, staví se co nejrozhodnji jich lásce na odpor. A zejména je to též její otec, jenž ve své náruživé za-

i

ujatosti

kesanm

proti áe co dj

—

dj

jí

vyhledal

již

k známosti její nikdy nes volí Vždy ženicha v kruhu svých

—

!

souvrc.

Je to potmšilý žid Zroule, n«prosto nesnese. Nepekonatelný odpor vzmáhá se nyní opt v její rozcitlivlé duši pi pouhé vzpomínce na tohoto protivného a dotrného lovíka, kterého jí otec zvlášt v poslední dob na potkáaí vnucuje, protože obchodní Zroulovu zdatnost a peníze cení nad lásku, které se posmívá, nazývaje ji uštpan pošetilým vzdychání. u.

jehož

Rža

Není tudíž divu,

že

Rzi

uvažujíc za vé bez-

tichého šábesového podveera o

—

6

— A

lásce, hoce a usedav pláe. pravé, když je nejvíce rozrušena a bolem zdrcena, vchází do pokoje znenadání jeji otec, vraceje se z modlitebny. >Pro pláeš, moje srdéko ?« táže se dívky starostliv a a pibližuje se k ní zvolna & vážn, jakoby se obávaly

nadjné

nžn

aby rozžalostnnou dceru

zbyten

nepo-

plašil.

sPodivná úzkost a smutek náhle se zmocnily, takže jsem nebyla s to^ abych se ubránila slzám*, vymlouvá se ostýchav Rža, nucené se usmívajíc.

mne

«Dobe,

že

jsi,

tatíku,

již

pišel.

Nebo

jsem ihned uspokojená, jakmile shlédnu milou tvou tvál« Mendl jsa odžn v dlouhý, sváteni kaftan z drahocenné látky a maje na hlav nízkou šábesovou apku z dobrého aksamitu a vzácnou kožlšinou lemovanou, stojí schýlen nad dívkou, jako léka se sklání k nemocnému, když jeho chorobu chce vyšetiti. Odmlel se na chvíli, chtje zpytavými pohledy vyísti plaché Rži ze zaslzených oí, co se doopravdy dje

v jejím

nitru.

iLichotivá tvá slova praví konen, ale hlas

m

velmi tší*, jeho prozrazuje

»Sv

jakousi nedvru. se mi upímn, co rmoutí Nebo tuším, že njaký zlý krut sužuje? vrtoch v poslední dob Nestrpím, abys déle se trápila! Postarám vidt stále se o nápravu, nebo nemohu sklíenou, zádumivou a roztesknnou!«

t

!

t

t

Rža neodpovídá, ba naopak, propuká znovu v tichý plá. Mendl se zachmnuje a

erná jeho oka

blýští zlostí.

Z tichého

beránka stává se podráždný

Chvje

lev.

se rozilením, takže je z.ejmo, že co ne-

vidt vybuchne.

Polekanou

Ržu

jímá

veliký strach ped otcovým hnvem. A proto choulí se na pohovce až dozadu, jakoby zde hledala záchranu. »Mluv po dobrém, chceš li se uvarovati ani tob nebyla by mrzutosti, která k prospchu !c obouje se vztekle Mendl na vydšenou Rži. »Jakživ jsem si nepomyslil, eho se k stáru na tob dokám Jako o zítelnici oka svého jsem o tebe

mn

!

dosud peoval, blahobytem t zahrnuji, pohodlím a pepychem t obklopuji, a ty za všechno se mi odplácíš zarputilostí &

podezelým rozmarem ?« Mendl pronáší poslední slova lítostiv a zdrcen, takže výitka v nich obsažená, I

dotýká se Rži tím bolestnji. A proto v návalu pobouených cit velé vdnosti vztyuje se na pohovce a nerychle

mohouc pro plá

vypraviti

ze sebe ani

slova, vztahuje alespo prosebn k otci blostné své ruce, aby jej udobila.

Mendl vida dceru krajn rozlítostnnou, ihned obrací, pistupuje k ní a hladí ji po tvái, aby ji uklidnil. A souasné k ni promlouvá již mírn a vlídn, aby tím spíše ji naklonil k tomu, by se vli Jeho podrobila.

sUpokoj

*sel

Vždy dobe s Rži laskav

tebou

smýšlíme, domlouvá

a chlácholí v. )»Rád uznávám, že srdce tvé stává se neklidným, protože jsi vyspla v statnou pannu. A proto je teba, abychom poítali již s

tvými vdavkami.

jindy zmínil,

mám

Jak jsem

se

již

ti

pro tebe ženicha

.

U

>Mj se mnou, ote, slitování a nenu mne, abych se vdávala ! sténá Rža žalostiv. Více však íci nemže, nebo slze jí opt vyhrkly plným proudem. Mendla zmocuje se znovu hnv; na štstí však se vas opanuje, takže na ubohou dívku se neosopuje. Ale pichlavá oka mu jen hrají, a kaMý pohled, kterým o ni ve svém rozilení zavadí, pipadá jí jako blesk, kterým ji chce usmrtiti. Úzkost á strach ped popuzeným otcem otásají duší její s takovou prudkostí, jako když za podzimní plískanice rozpoutaná vichice zalomcuje div vtvemi strom a kovin, olupujíc je o poslední zbytky uvadlé letní krásy.

*Ote, pi památce drahé matky snaža nei mne nešastnou !« úpí žadoniv, všecka jsouc vydšená. sVzpo-

t

prosím,

me,

že tvoje

sklátila

chceš,

matku

aby

umínnost

mmj

smrt

která

to byla,

pedasn

do hrobu!

též zchvátila

?

!

i

Ote,

.« slitování ustr se »Hleme, ono není dosti na tom, že se protivíš svéhlav mé vli, i smrt mé .

.

,

ženy dokonce odvažuješ se mi klásti za vinu !« vykikuje zlostn Mendl, zatínaje psti, jakoby se chtl na Ržu vrhnouti, aby ji na míst citeln ztrestal. Ale Rža ve své bezradnosti skokem vrhla se otci k nohoum, chtjíc jej obmkiti, aby ruky

na

ni

hrub

nevztáhl.

m

nazýváš, nechci a nemohu býti po vli, když na živou mocí doléháš, abych se provdala za Zroule, s nímž se naprosto nesnesu a jehož ani vidti nemohu«, za-

»Svéhlavou a opovážlivou

protože

m

ti

— hoekovala dcery;, ^

opt

íkáš,

praví

zdrcené,

—

9

Mendiovi

takže

se

zželelo.

že

nesneseš se Zroulem*, míruji, a domnívaje se,

se

mnohem

že po dobrém s Ržou pece jenom poídí dodává významn: »Inu, darmo se neíká, že to, co se škádlívá, obyejn se rádo má!« »Nlkoli, ote! Mýlíš se! Já Zroule ráda nemám, a nikdy k tomu nedojde, že bych jej mohla milovati !«

nmu

»Jsi-li nyní proti vrtošivosti zaujatou, pozdji

a budeš

šastnou

s .

z mladistvé

mu

zvykneš

ním v manželství dokonce

i

.«

»Nepemlouvej mne, ote Marn se namáháš! Nebo jsem pevn rozhodnuta, že se vdávati vbec nebudu !« »Ty že se vdávati nebudeš ? Co to, pro Bh, mluvíš?! jsi již zapomnla, že víra otc našich v píštího Mesiáše nás nabádá, abychom toužili po potomstvu a proto v manželství vcházeli ?« vytýká dívce rozhorlen Mendl. Rža ocitá se v úzkých, nevdouc, jak by se otci vymluvila, by nepišel na stopu sladkému jejímu tajemství. Avšak Mendi je bystrý, a proto snadno poznává pravdu. !

i

>Pro neodpovídáš?* dtkliv jí > Mlením a vytákami mi

donedále tím více utvr-

mlouvá.

ím m Nebo svým jednáním

unikneš. zuješ že máš

pede

oblíbila,

jasno

aby

již

!<

Rža hledí,

v pesvdení,

kterou úzkostliv Mluv, koho jsi si jednou bylo mezi námi

tajnou lásku, mnou skrýváš.

se zajíká, rozpait ale jsouc si vdoma,

kolem sebe že

otcovu

—

10

— konen

hlasem rose piznává »Nezlob se na ote, že potají jsem se zamilovala. Uzuáí zajisté, Že srdci nedá se poroueti! Vz, že pilnula jsem k muži, který je velmi nátlaku dnes neodolá,

zechvlým

m^

:

mn upímné

šlechetný a rozumný. Miluje a jest ochoten pinésti pro ob, aniž by se ohlížel na

židovkou

.

.<

»Zlá pedtucha, která dsila, pece se tedy splnila

m každou jsem mzahoekoval to, že

strašliv

!«

Mendl. » Pohrdla jsi vrou svých otc a zamilovala jsi si goje Co já, nešastný, si ponu ? Vtší neštstí nemohlo mne již na svt potkati!* Mendl byl zklamáním tak doten, že poínal si jako šílenec. Pobíhaje v rozilení po pokoji, rval si dlouhé vlasy, vzdy-

srdcelomn

!

1

hrza bylo ho poslouchati. plaíc, po kolenou se za ním plížila a vztahovala k ncmu prosebn své chal a jeel, až

Rža

usedav

ruce.

mn

»Bda, tikráte bda nešastnému* Spíše bych se byl smrti nadál než toho, že rodina má dopustí se tak hrozné zpronevry! Dcera, kterou jsem peliv vychoval v zásadách víry svých otc a o níž se svdomit starám, z nieho nic zavrhne našeho Boha a jeho proroky Co uiním, abych ji napravil poblouzenou hlavu a abych ji odpoutal od ošemetného goje, který mi ji odloudil a jenž chce uvrhnouti ji i se mnou do propasti úplné zkázy !? Kéž bych aspo znal jméno tohoto nešastníka, abych se s ním mohl, dokud je as ješt, vypoádati! Ale nikoli',! Nechci !

s

ním

pijíti ani

do styku, oebo bych se

—

II

—

mohl snadno zapomenouti

kotn

.

.

.*,

pe-

tak

lká žid. kleíc,

Rža

lícenému

vášniv objímá nohy rozaby tím spíše si jej naklo-

otci,

nila.

Ale Mendl

ji

prudce od sebe odstrkuje,

takže klesá bez vlády

k

zemi.

«Kli se mi s oí, nezdárnicel nám t i tvého svdce Od této I

Proklíchvíle

již mojí dcerou I« kií vzrušen Mendi a jako sbsilý prchá z pokoje Rža osamvši, ulevuje svému hoi bolestným vzlykotem. A v tuto neblahou

nejsi

.

chvíli hnuáí se

tím více

jí

pepych

.

.

a bla-

hobyt nevlídného domova, z kterého ji byl otec práv vykázal. Odhodlavši se, že pjde, kam ji oi povedou, povstává kose zem a hledíc upen do hvézdné-

nen

noci, šeptá

vroucn: »Ote nebeský,

lidé

mne proklíná, neopouštj mne, alespo Ty ve velikém mém^ mnou

pohrdají,

soužení

otec

!«

II.

V

té

Mendl že do

samé dob, kdy pobouený

zle se katil

žid

na dcera svou a proto,

kesana

se zamilovala i prokletím procházel se podél eky Vltavy mladistvý jakýs rytí. Byl vysoké, štíhlé postavy, a každýjeho pohyb nasvdoval, že je rozrušen. Chvílemi pohlédl dlouze k domu bohatého žida Mendla a netrpliv se zachvl. jí

hrozil,

Blížila se již

plnoc.

Voda ve Vltav šumla tajemn obloze,

hvzdami ozáené,

a

na

rýsovaly se má-

—

12

~

lebn královské Hradany s mohutnou vží svatovítskou. V ulikách na Malé Stran míhaly se tu a tam svtla pochodní, panstvo do útulných jich do-

jež nesli sluhové, doprovázejíce své

z veselé spolenosti

mov. V tom otevela se postranní branka u domu Mendlova, a na malém prostranství objevila se znenadání postava dívky, jež na rytíe kývala rukou, tlumen jej volaiíc. Byla to Madlenka, jež v domácnosti Meudiov zejména o šábesu vypomáhala. Pocházela z chudé kesanské lodiny a mla na starosti starou a churavou matku, již poctiv z posluhy své živila. Mladý a statný rytí si dvete ihned povšimnul a rychle zamíil všecek jsa rozdychtn, dlouhými kroky k otevené

brance.

>Jak jsem

ti,

Madlenko,

vdným,

ze

pece

pišla*, oslovil rozechvle dívku a vtiskl jí do ruky za úsluhu penis. Madlenka podkovavši za odmnu, doprovodila rytíe po nízkých schodech do prvního poschodí, kdež ve svém pokoji ne-

jsi

trpliv oekávala jejich píchodu bezradná Rža. Ale jak se rytí polekal, když vkroiv pokoje, shledal Ržu uplakanou a velmi rozilenou! Duše jeho se zachvla upímným soucitem i mocnou touhou, aby ztrápené dívce co nejrychleji pomohl z trudu a nesnází. Mluvil k ní laskav a nžn, aby ji

do

znan

rozptýlil a potšil, ale trvalo dlouho, než se ponkud uklidnila. Podailo se itoho docíliti jenom tím, když v proudu

mu

_

13

—

krásných a velých slov nahodile se dotklblahých chvílí, jež 'spolu bezstarostn a v sladkém roztoužení prožili. Rža nazý« vajíc obyejn tyto chvíle závratným svým štstím, vzchopil? se, když zaslechla, s jakým srdeným zájmem je rytí nyní piporaíná. A v duši její dosud rozbouené, zaleskla se krásná duha vnitního uspokojení, když v záptí zmínil se rytí nad-

šen

o šíastné náhod, která je spolu svedla tak, že vzájemn k sob pilnuli.

Ano,

stalo se to tehda,

kdy hrdý Jiík

Podbrad

a Kunštátu korunován byl slavnostn za krále eského. Významná lato slavnost byla spojena s rozlinými kratochvílemi, hudbou, tancem a divadly, ba i turnaj na poest královu byl okázalým z

zpsobem uspoádán. Panstvo i lid obecný naden jásali, a nálada byla všude taková, že i opatrný Mendl dal se oblomiti a dovolil, aby Rža ve spolenosti spolehlivé Madlenky zúastnila se veejných radovánek. dívky nabaživše se tehdy podívané na povedené kousky kejklí a šašk, konen pipojily se k davu, který s velikým zájmem sledoval obratné zápolení neohrožených rytí, kteí na turnaji závodili o vavín

Ob

vítzství.

Rža hledíc po prvé ve svém život na zajímavý tento rej a na skvlou spolenost etných rytí v lesklých pilbicích s pestrými chocholy na ohnivých koních, byla jako u vidní. A oslnna jsouc vzácnou podívanou, závidla 1 prosté Madlence^ jež dle barev a štít znsla dokonce jednotlivé rytíe, jak se jmenují.

—

14

-

Ale pekvapení užaslé Rži vyvrcholilo, k.áyž znenadání do ohrady vjel na vysokém koni mladistvý rytí, jehož krásný zjev vzbudil u pítomných paní a dívek zvláštní zapozornost a radostné vzrušení. hledla se na rytíe upen, a na sliné tvái i v jejím pohledu, nadšením její vzníceném, bylo znáti, že s tímto zápas-

Rža

níkem

velé úastenství, na nho patila, tím více

cítí

A ím

déle

bezdky pipadalo, jakoby švarný rytí svým ušlechtilým zevnjškem jí uaroval.

jí

Puzena jsouc podivnou a neodolatelnou oí s nho nespouštla a byla jako u vytržení, nevdouc, co se s ní dje. A ve sladkém vzrušení zapomnla na Ma >dlenku i na své okolí, ba dokonce Í na sílou,

domov

.

.

.

Rža náhle ze svého slastného opojení vyrušena pronikavým ohlasem polnic a hluným zavíenim bubn. Nabyvši opt jasné mysli, poala sledovati se stízlivou rozvahou, s jakou vervou a dovedností mladý, podivuhodný rytí se svým soupeem v tuhém zápase se utkává. Mžiky se jí dlaly ped oima, a nitro se ji svíralo úzkostí, když vidla, jak zápasníci na sebe dorážejí, snažíce se s vynaložením veškeré zdatnosti a útoné lsti jeden druhého zdolati. Cím déle úporné pozápasení trvalo, tím více byla

V

tom však byla

Rža

dšena, nebo

opravdovou úastí prožívala napjetí, jež ustavin se stupovalo podle toho, jak kdy kterému útoníkovi štstí pálo. Konen, když rozilením takka každá žilka v ní hrála, spokojen si oddechla. Spatila, jak mladý a velmi s

~

15

-

zajímavý ryti položil svého soupee, zcela vyerpaného, na zápasiSti do písku. rytíi Ondejovi »Sláva statenému Kochanova! Sláva neohroženému synu dvorního maršálka !« zahmlo v záptí z

nadšen

z

tisíce

hrdel.

Polnice

ihned

slavnostn se rozzvuely, bubny na poest Šastnému vítzi prudce zavíily, diváci radostn zatleskali a jásali, a rytístvo

vesms

zahrnovalo Ondeje z Kochanova velikými poctami. Rža byla radostí celá zmatená.

Madlenka žasla, jak svenka její, unesena jsouc zakonením turnaje, vítzi vášniv provolávala stále a stále slávu a

jakým rozechvním ustavin mu kynula blostnou rukou, jež jako užná holubika tepotala se vysoko nad hlavami tísnícího se davu. Ale co to? Rozjásaná Rža ve svém divém nadšení ustala náhle, jakoby ual. Chvla se podivn na celém tle a s horeným napjetím pozorovala, jak njaká s

svojí

I

vzácná paní s významným úsmvem na své krásné tvái blížila se drobným a svižným krokem k oslavovanému rytíi z Kochanova a podala mu drahocenný opasek na památku dnešního jeho vítzství.

Rža

pozorujíc rozdychtnýma oima, jak rytí s hlubokou poklonou a s velikou radosti pijal dar od vznešené páni, byla všecka bez sebe. V oích se jí podivn zatmlo, a závra se o ní pokoušela. Chvíli se pemáhala, aby se mocnému pohnutí ubránila, konen však pece podlehla

osudnému dojmu.

—

i6

—

>Madlenko! Kde jsi? Zadržme, rychle^ .!« bolestn vykikla a zapotácela se tak, že byla by se skácela k zemi. Ale Madlenka stojíc tsn vedle ní, na štstí ji v rozhodné chvilce zachytila. Poplašení lidé nahrnuli se ihned kolem ubohé židovské dívky a nedbajíce stranických pedsudk, byli všichni plni soucitu a ochoty, aby Ržu opt vzpamatovali. Ale nejvtší zásluhu o ni získala si Madlenka. Ošetila ji peliv a ukonejšilaj zadrž

.

takže

Rža

úpln

z

za

njakou

chvíli probrala se

mdloby a stala se ilou. Neblahý tento výjev neušel pozornosti rytíe Ondeje z Kochanova, jenž poal ihned jeviti o Ržu živý zájem. Seznámiv

pi této píležitosti, velmi si ji Pocioval k ní zvláštní a neodolatelnou náklonnost od prvé chvíle, kdy ji spatil. Z poátku bránil se této tajemné síle, ale pes všechno úsilí pece jí podlehl. Prožíval ve svém nitru totéž, co háralo v duši vnímavé Rži od okamžiku, kdy ho po prve na zápasišti uzela. A tato záhadná a nepekonatelná touha obou po vzájemném sblížení se byla píinou, že potom pravideln velmi asto se se

s ní

oblíbil.

scházeli a pilnuli k sob láskou, která je zcela ovládla, takže jeden druhému stal se nepostradatelným. pi dostaveníkách

A

prokazovala jim velmi platné služby vrná Madlenka, která jim byla na ruku, aby

písný žid Mendl vbec nezpozoroval, že se spolu stýkají. inila to ráda, nebo dobrosrdenou

P.žu

upímn

milovala a

mimo to bývala obyejn pi každé schzce oitým svdkem všeho, co se zde dlOf,

—

17

—

takže majíc je stále na oích, dopávala s klidným svdomím nevinné zábavy. Styk Rži s rytíem z Kochanova vyznaoval se vskutku dtskou srdeností. Bavívali se vypravováním rozmarných píhod ze svého dtství anebo ze souasného pražského života; žertovali spolu bezstarostn a nkdy krátíce si as nkterou ze spoleenských her, dovádli a smáli se jako dva divkové. A bylo vru ku podivu, že tom pi všem nepišlo jim nikdy na mysl, aby za hovoru dotkli se vcí, kterými co do svého pvodu, výchovy a spoleenských se od sebe

jim

p

pomr

velmi

lišili.

Ba ani je vbec nenapadlo, aby obírali se plány do budoucnosti, jsouce zcela zaujati krásnou pítomností, ve které se jim

dobe

žilo.

Ale starost, aniž se nadali, konen pece na dopadla celou tíhou trýzn a krutého bolu. Stalo se to dnes, kdy Rža po svém prudkém stetnutí se s otcem, stžovala si Ondejovi do otcovy tvrdosti a zaujatosti, s kterými se jim staví nesmiiteln do cesty.

n

»Jsem židovkou*, pravila stísnn. >A musím na tebe zapomenouti. A

proto prý

mimo

to otec ode mne výslovn žádá, abych se provdala za protivného souvrce,

jménem Zroule, kterého pro mnohé jeho nezpsoby z té duše nenávidím.* •Upokoj

se,

duŠinko draháa, konejšil

Ondej bolestn rozrušenou

dívku. »Nikdy

Bh

aby zase nebylo dobe nad námi bdí pevn v jeho dobrotu a všemohoucnost. zajisté není tak

zle,

!

I

.ŽfdoYka.*

Dvujme

Bh

2

-

i8

—

všechno naše protivenství a svízele odstranil Tším se, že nadejdou

asem opt

chvíle, kdy budeme žíti gpokojen a šistn, nejsouce nikým rušeni. Bud zatím klidnou a trplivou! Uvidíš, že po této boui sklene se nad námi pekrásná duha ut-

Seneko života

!«

Chlácholivá slova

na bezradnou

Ondejova psobila

Rži podmaniv.

Sklíená

duše poala znenáhla doufati v leplí budoucnost, smiujíc se s trpkým údlem. Uklidnila se sice do té míry, že byla s to s Ondejem rozmlouvati dlouho i o vcech nahodilých, ale o njaké veselé nálad nemohlo býti dnes u nich ei. Zatím na obloze pobledly již hvzdy a na východ poalo svítati. Nad Prahou, pohíženou v tvrdý spánek, rozzvueiy se znenáhla zvony ranním klekáním. I na vži kostela sv. Kíže Vtšího pi kláštee Cyriak rozlehl se jasný ohlas klekáníka. Kostel tento stál nedaleko domu Men-

její

dlova, takže

dobe

Ondej Oba

s

Ržou

vyzvánni

jsouce poplašeni po* kroilostí asu, rychle povstali. Nastala trapná chvíle louení. Rži bylo, jako by jí srdce mlo puknouti, nebo dsila ji hrozná pedtucha, že

v

zaslechli.

a

n

dob

chvíle,

nejbližší pikvaí na kdy nebude jim možno, aby

vzájemn

tžké se sešli

se potšili, jako inili až dosud.

A proto tiskla Ondejovi na rozlouenou keovit ruku a hledla zá ním nevýslovn smutn, když vzdaloval se od ní spšn tmavou chodbou v prvodu Madlenky, je| dnes po celou dobu jejich schzky je stále

i

mla

na oích.

—

19

—

Ondej pospíšil, takže v malé chvilce vykroil z domu a ocitl se na nábeží. Rozhlédnuv se zpytav po nejbližším okolí, namíil chvatn podél Vltavy smrem ke Karlovu mostu. Ml tak na spch, že nejevil ani zájmu o svžest krásného podzimního jitra, ba dokonce neohlédl se ani na Mendlv dm, jak jindy míval v obyeji. A, vru, s dobrou se potázal, že dnes tak neuinil. Nebo práv, když odcházel, stál v okn starý žid Mendl, jenž všimnuv si

dobe

ihned

pospíchajícího

rytíe,

zakypi

zlosti.

»Bda

zasyel podraž jí, nešistnicl!« »Nyní znám již tedy její tajemství! Na oko tváí se svatou, zatím co za mými zády pstuje milostné pletky se synem nejúhlavnjšího mého nepítele. Vera na veer jsem ji proklel a nyní tím draznji

dn.

kletbu tuto opakuji!* Starý žid byl tak rozlícen, že poínal si jako šílenec. Pobíhal zmaten po pokoji, rozkládaje prudce rukama. Sndá jeho tvá, pokud nebyla zarostlá prošedivlým plnovousem, byla zsinalá, a z vyteštných jeho oí sršely takka blesk}^ hn<7u a touhy po pomst. Nejradeji byl by se za

Ondejem

aby se

rozutíkal,

ádal

za tepla, ale po zatím ani památky .

mladém

s

ním vypo-

rytíi nebylo

.

zde soptím a k emu se roziluji? a zavyítal si Mendl po chvíli, když nabyl opt rozvahy. sCož se mi neskýtá nyní nad jiaé vhodná píležitost k tomu, abych vykonal, co jsem Jakobu z Kochanova, dvornímu maršálkovi, písahal za to. že hanebn moji ženu potupil a mne

»Pro

— vži ?

držel ve

20

—

Milý pane rytíi, dlej co

!

t

dlej, konen mám v hrsti! Uvidíš, že tentokráte svlažím si na tob dkladn Kdybys vdl, jak velmi se již žáhu !

tším

.

.

.«

III.

Jaknb Mendl, bohatý pražský za sebou

žid,

ml

neobyejn

pestrý život. Ve svém mládí všelijak se protloukal, áby skrovné živobytí uhájil, ale i pi nepatrném výdlku pamatoval na zadní kola. Byl odjakživa povahy vychytralé a lstivé a mimo to vynikal neobyejnou obratnosti a houževnatostí, když si nco umínil. živý smysl pro obchody neštíté se nieho, jenom když vyzískal. íkával, že jsou mu stejn irilé peníze, které vydlá na zlat snebo na blát. V jednání s lidmi dot^edl býti úlisným a na oko skromnýmv takže požíval všude obliby a dokonce i

Ml

dvry. S poátku zabýval se výhradn pokoutními obchody, ježto mu nejvíce vynášely a byly tehda pro nho nejbezpenjší. Nebo ani od nikdo, by i sebe bedlivji a písnji sledoval jeho achry, nebyl s to, aby zjistil, mnoho-H, anebo zda vbec nco vydlává. Prohnaný Mendl, když ponkud zbohatl, vnoval se zejména

úad

lichv, která se

pes

to,

že tou

mu znamenit

vyplácela

dobou Husité lichv siln

odpírali.

Poínal si jako všichni jeho souvrci,^ kteí majíce na zeteli svj prospch, husitskému hnutí velmi páli a proto neru-

— Sen

21

—

se usazovali, kdekoli se

jim uzdálo,

na zádušní pd. Prospcháský Mendl dovedl též výborn plovati v proudu novot, stav se elnjším husitským initelm do oí. Zakládal kde koho z nich pjkami na vysoký úrok, petvauje se, jakoby sám sob od úst utrhl, jen aby svým známým mohl vypomoci. Lichváské emeslo jeho utšen vzkvétalo, ježto se ídil zásadou, dle které míval vždy veliké množství dlužník, jimž však dsledn poskytoval pjky jenom nepatrné a na dobu co nejkratší, zato tím astji. Chytráctvím velmi asto

tímto

penz to

i

dociloval a

velmi

rychlého

mnohem znanjšího

snadno

oželel ztrátu,

obratu

zisku, a

když ji snad

mimo

nkdy

ml z toho též tu všude pokládán za chuasa, jenž bídn živoí a který i pi svém nedostatku jde ochotn známým na ruku, když se ocitnou v tísni. Dlouho provozoval Mendl nerušené utrpl. Pedevším však

výhodu,

že

byl

podvodné své šmejdy, a není

zajisté divu,

nashromáždil veliký majetek, který dovedl ped širší veejností výborn utajiti. Konen však pece stihla jej citelná pohroma. Stalo se to za krále Zigmunda, že

židm

proti lichváským oste vystoupil, zabavuje jim jmní a vyhánje je z Prahy a z Cech vbec za hranice. I na

jenž

Mendla tehda došlo. Byl k nmu vyslán rytí Jakub

z

Ko-

chanova, dvorní maršálek, Jenž pokoušel se zprvu po dobrém Mendla pímti, aby uposlechl královského rozkazu a vylichvareného majetku se zekl, ale se zlou se

— potázal.

—

22

Chamtivý Mendl

se

oboil jako podráždná šelma.

na rytíe Spílal

mu

yydiduch a zákených lapk, laje pust i samému králi. Ve svém rozvášnní dokonce se tak zapomnl, že rytíe

vot ohrozil. Na štstí však

mu

na

ži-

zpupnosti rozzueného

Mendla uinili pítrž zasadí- še

i

královští biici,

kteí

ránu pádným oštpem, zpra-

nadobro. Mendl se svíjel bolesti po zemi, skípaje zuby a vyrážeje ze sebe píšerné skeky. Ale bsnní jeho nebylo

žili jej

mu

nic platné.

Rytí

z

Kochanova

poslání, zabavil v

jsa

vren svému

dom Mendlov, co uznal

za dobré.

Mendl zprvu

myslil,

že

pohromy

nepežije, zvlášt když potom

upoután na lžko, nemoha

této byl dlouho se ani po-

hnouti. Ve své nemoci byl velmi nedtklivým, takže manželka jeho Sára velmi

od nho zkusila. A to všechno zavdalo Mendíovi píinu k tomu, že od té doby na pana Jakuba z Kochanova, hrozn zanevel. Zmítaje se ca lžku v strašlivém utrpení, písahal mu pomstu, proklínaje jej

i

celý jeho rod. se uzdravil,

Když

se spolil s

první jeho bylo, že

nkterými nespokojenci z kruhu

svých souvrc, kteí si vzali za úkol stj co stj sprovoditi rytíe z Kochanova se svta. Ale spiknutí se prozradilo a Mendl skoniti ml bídn na šibenici. Ale v rozhodné chvíli zasáhla úinn do vci cho rytíe z Kochanova, jež nechtjíc ve svém útlocitu za živý svt pipustiti, aby lidský život v souvislosti s jejich rodinou

—

23

—

utracen, svými snažnými prosbami že Mendlovi byla dána milost s tím, že za trest byl veden se svojí manželkou na Tržišt, kdež oba mli býti pi-

byl

docílila,

poutáni k pranýi. Biici, kterým byli odsouzenci vydáni, zacházeli s nimi cestou i na míst bez-

ohledn, protože to byli lidé drsní, kteí zvlášt na židovské provinilce mli spadeno.

Mendl choval

se

staten

a zmužile,

když surovci sebe více je) trýznili. Ale když uzel, že i s jeho manželkou stejn i

krut a oi

zaskípl vztekle zuby, divoce vyteštné, prozrazovaly, že je strašliv popuzen a rozzuen, jako když dravec nemže ochrániti své družky, jež je nebezpen ohrožena. Ale Sára pes všechno nemilosrdné týrání nepozbyla mysli, b klidnou odevzdaností snažila se petrpti všechno, aniž by naíkala, anebo klnula rozvášnným biicm. Oi její byly stále úzkostliv upeny k Mendlovi, i když dav zvdavc spílaje jim padouch a niem, roznakládají,

jeho,

hoen

n

na dorážel. Mendl vida, že je obecproti svévoli biic a proti ného lidu úpln bezmocen, ulevil své na-

bsnni

kypné

zlosti

alespo rozhoeným pláem.

Byly to první a poslední slzy, jež za svého dosplého vku vyronil. Mll po-

vahu zarputilou a tvrdou, takže jenom taková nehoda, jakým bylo veejné jeho pohanní, psobila na nho zkrušujícím dojmem. Ale sklíenost jeho pominula ihned, jakmile byl opt na svobod.

—

24

—

A v duši jeho vyšlehl mohutný plamen háravé touhy, pomstiti se rytíi z Kochanova, kterého ml v tim vtší nenávisti. Byl pevn odhodlán, že jej i usmrtí, jestliže se mu nepodaí, aby mu jiným zpsobem zasadil citelnou ránu, jež by se mu stala osudnou. Mendl odpykav si trest, delší dobu se potom na ulici ani neukázal. Byl nucen se

léiti,

ježto

z

roznemohl. Ale zotavil, kdežto

za s

pestálého

utrpení

nkolik dní

se

manželkou jeho

se

opt bylo

mnohem he. Mdloby, do nichž upadla, když ji odpoutali od pranýe, dostavovaly se asto, takže nemohla dlouho s lžka vbec povstati.

Mendl byl k

ní tentokráte

neobyejné

pozorným. Vždy sám ji odnesl v nárui dom, když na Tržišti klesla pod pranýem, jsouc bez sebe. Krom toho však i po celou dobu její nemoce ošetoval ji s velikou péí, což bylo tím podivnjší, ježto druhdy býval k ní urputným a bezohledným. Snad bylo to svdomí, jež vyítajíc mu nyní, že manželku nerozvážn do spiknutí zatáhl, nutkalo jej, aby s ni

ml

upímnou

Když Sára do

té

míry

soustrast.

konen se

po

mnohém

pozdravila,

utrpení

že jakž takž

domácnost, Mendl odvážil i znovu objeviti se na ulici. S poátku však vycházel ze svého domu jenom veer a poínal si velmi obezetn, jakoby se obával, aby nepišel do styku s lidmi. Cílem jeho vycházek bývala pravideln Malá Strana, kdež rytí Jakub z Kocháobstarávala

se

—

25

-

dm

v sousedství fary u Mendl obyejn v okolí tohoto domu bedliv slídil, ekaje na píležitost, aby pomstu svou vykonal. Všímal si piln všeho, co v domácnosti rytíov se dje, nenápadn vyzvídal na služebnictvu, takže brzy vdl takka o každém kroku svého odprce a jeho rodiny. Rytí z Kochanova zatím tonul v štstí, které mu zvlášt rozkvetlo, když obdaen

nova

vlastnil

sv. Mikuláše.

byl roztomilou dceruškou.

Malá Drahuška stala se jeho velikou radostí a ušlechtilá jeho cho lpla též na drobném dítti celou svou bytostí. I Ondej, který byl již ponkud odrostlý,

ml

diny.

upímn

rovnž

stiku, kolem

—

níž toil

rád svou

se-

život celé ro-

se

Pozornosti Mendlov neušlo, že dvátko pirostlo všem k srdci. Závidl jim rozkošného mazlíka tím spíše, ježto sám byl bez potomstva, A když nemohl se jinak na rytíi pomstíti, tu se rozhodl, že šastné rodie pipraví o jich miláka, chtje jim únosem dítte zpsobiti bol a zármutek, z nhož

by

se nikdy nevzpamatovali

úmyslem

Tímto

zanášel

.

.

.

dlouho,

se

mu

podailo, aby jej uskutenil. Nebo Drahuška i na procházkách bývala stále pod písným dozorem, takže zvlášt v prvních letech nesml se ani opovážiti, než se

aby se k Ale

dtmi

i

ní piblížil.

pozdji,

batolívala

bývala peliv anebo chvou.

kdy

se

již

s

pi spolených stežena

matkou

jinými hrách,

svou

— škodolibý Mendl

26

-

pes všecky

tyto ne-

snáze úmyslu svého se nevzdal. Nebylo dne, aby se na Malou Stranu nevypravil, kdež úskon a lstiv skrýval se po koutech, vtíral se do byt a navazoval známosti, pedstíraje z opatrnosti, že zde prodlévá za obchodem.

Dlouho zabýval nadeSla

k inu

se

tmito slídiskými

horeném rozdychtaí,

rejdy v

chvíle, .

.

kdy

až

mohl

konen

pikroiti

.

Stalo se to za krásného podzimního odpoledne, kdy z domu mar.^álka dvorního vyšla chva, aby na pobeží Vltavy s DrahuSkou se procházela.

Slunéko píjemn hálo, ve vzduchu babí léto, všíc se na vtve strom a kovin, jimiž byly strán podél eky smrem k Letné hust porostlé. Chva, jež mla Drahušku na starosti, byla práv ped nedávném do domu rypoletovalo

tíe

Kochanova

z

pijata.

Bylo to mladé a nezkušené dve, jež rádo popovídalo se svými družkami, jež sloužíce na Malé Stran, procházely se zde též s dtmi svého panstva. si

Dti se rovnž vzájemn znaly povdny, když jim jejich chvy aby

si

a bývaly dovolily,

v ústraní nerušené pohrály.

Chvy

dopály jim rády této radosti, protože mly alespo na njakou chvíli od malých

neposed

pokoj.

Drahuška byla také hravou, nemilovala bujného zejména hoši provádli.

to

ale

skotaení,

pes které

A proto ostatních

27

hrávala

divk

díttem. Nejradji však

s

i

— si

obyejn

opodál

nkterým mírnjším zde zabavila se

splým lovkem, když

jí

vuoval

s

do-

svoji

pozornost.

Okolnost tato byla Mendlovi vodou na ji na svých výzvdách

jeho mlýn. Zjistil a dnes jí využil.

Vykav, až povídavá chva Drahušina rozhovoila se bezstarostn se svými drožkami, pikradl se nenápadn k drobotin hrající si v písku a Drahušku slovy mazlivými a

dvivou

sliby vybápilákal a upoutav zcela

jenými k sob zájem dtské její duše vzntlivé, pod svdnými záminkami vzdálil se s ní nepozorovan od skupiny a potom, když byl již šastn z dohledu, dvátko ca nejrychleji a nejobezetnji unesl. Chva teprve po delší chvíli zpozorovala, že Drahuška se ztratila. S poátku se tšila, že holika v proudu zábavy nkde nablízku se zatoulala, a proto bhala s místa na místo, prohledávajíc všechna zákoutí a volajíc ji nejsladšími jmény.

Akoli i družky jí horliv pomáhaly^ bylo hledání její marné. Vidouc nezbytí, odebrala se konen celá rozrušená a zdrcená dom. Pesvdi vši se, že ani zde dít není, propadla šílenství.

Nenadálá ztráta Drahušky zpsobila v rodném jejím dom hrozný zmatek. Otec její i matka podnikli všechno, aby milované své dít nalezli, ale veškeré

—

28

—

jejich úsilí potkalo se s nezdarem. nikde nemohli se dopátrati, kam se

Nebo ubohé

dvátko

podlo. Drahuška byla

do

zem

ta tam, jakoby se byla

propadla.

Zákený Mendl poínal

si

tak opatrn,

že nikdo nepisel jeho zloinu na stopu. Povstalo tudíž vSeobecné mínní, že dít hrajíc si na behu Vltavy, nejspíše se utopilo.

Zármutek nad záhadným zmizením Drahušky zpsobil, že z domu rytíe z Kochanova vysthovalo se navždy Štstí. Sám rytí byl osudnou nehodou tak doten, že vstávaje lehaje dcerušku oplakával.

Ale

mnohem

he

Byla srdce velmi vému hoi nebyla

vedlo se jeho choti. citlivého a proto strašlis to odolati.

Bolest ji tak uchvátila, že vihled se až konen zanedlouho velikému svému utrpení podlehla

tratila,

.

Rytí si

.

.

byl nyní bezradný.

V

zoufalství

rval vlasy.

A bolu

snad by byl 1

sešílel,

ze

kdyby

svého nesmírného

na

byla

úinn

nepsobila myšlenka, že je zde ješt dorstající jeho synáek, kterého jest mu vychovati a do života vpraviti. Opaneval se tudíž s vynaložením všech svých sil, takže bol ho neschvátil. Odevzdav se v truchlivý osud, dlouho nebyl s to, aby se vzpamatoval. Když pozdji jakž takž se uklidnil, stal se samotáem, maje jenom o svého syna Ondeje živý zájem.

—

29

Zloinný Mendl

mu

-

jásal

nad tím, že se

pomsta zdaila.

Ml sice pvodn v úmyslu Drahušku v hlubinách Vltavy utopiti, ale dít v rozhodné chvíli hledlo na nho tak upímn a dvivé, že zlotilec se nad ním ustrnul. A tehda napadla ho myšlenka, aby si holiku ponechal a vychoval ji tak, jakoby byla vlastním jeho díttem .

Tím

se

stalo,

že

byla

Drahuška

.

.

za-

chránna. Mendl pinesl ji celou ustrašenou dom, a manželka jeho Sára se velmi podivila, když zpod ásného plášt podával jí hezouké dít, jež tulilo se nžn k jeho hrudi, jakoby

se

obávalo,

že vychrtlá a

podmraená žena chce mu

ublížiti. Ale Sára brzo si cizí dít pipoutala. Drahušce se v domácnosti Mendlov zprvu velmi stýskalo, S usedavým pláem volala po tatínkovi i mamince, nemohouc zapomenouti. na Na štstí však byla Sára tak rozumnou

n

a soucitnou, že mla s ubohou holikou velikou trplivost. Chlácholila ji a mazlila se s ní,

A

jenom aby dít

její

nžné péi

se upokojilo. a krajní obtavosti

pece podailo, že Drahuška zvykla a na svj rodný drahé úpln zapomnla. se

si

dm

konen i

na své

Mendl vida, že dvátko u nich úpln zdomácnlo, ba že dokonce pokládá Sáru svoji matku a jej za svého otce, pilnul k nmu, jakoby bylo vlastním jeho díttem. Uloživ písn Sáe, aby nikde, zvlášt však ped díttem o jeho pvodu ani ne-

za

—

30

—

hlesla, vychovával Drahu§ku peliv v zásadách židovské víry. I jméno jí pozmnil, nazvav ji Ržou, aby tím spíše ml ji každý za židovku. A vskutku, nikoho vbec ani nenapadlo, že by sliná Rža nebyla dcerou Mendla. Zdálo se, že nebe prorážející zloin Mendlv zstane navždy utajen, zvlášt když po smrti Sáry, nikdo krom Mendla

o

nm

nevdl.

Rža

téžce nesla úmrtí své domnlé nebo ji mla upímn ráda. Pro spolu mnohou krásnou chviku, ježto

matky, žily

Sára nemajíc na svt jiné radosti, zahrnovala dívku ustavin projevy nžné lásky.

Rža svou

Sáe se

si této pízn zasluhovala, ježto zvláštní pítulností zpijemovaia

trudný

obyejn

život.

ke

své

Nebo Mendl

choval

žen drsn, ba

do-

konce mnohdy s ní zacházel i neurvale. Sára se nad tím velmi rmoutila, a kdyby nebylo Rži, dávno by se byla z toho ze všeho usoužila. Soucitná Rža byla jí dlouho útchou a vzpruhou v tžkém jejím postavení, až konen pece Mendl ji svou bezohledností utrápil.

Zato však

Rža

žila s

podivínským a

surovým Mendlem v naprosté shod. Bývala k nmu samá pozornost, zvlášt když pozorovala, že tíha starostí na nho citeln dolehla. Mendl i když ve starostech

takka

Rži

neodolal.

tonul, roztomilosti švitorné

Rža

docílila

u

nho hrav

všeho, jenom v tom se neshodli, když na ni Mendl poal initi nátlak, aby se pro-

_

31

—

vdala za Zrouleho, žida, který byl jeho sporejdech a podvodech, jež piln pstovali. Mendlovi tudíž záleželo velmi na tom, aby žida Zrouleho satkem trvale ke své rodin pipoutal. Tšil se, že tím své jmní nejlépe zabezpeí a upevní, a mimo to, že Zroule jsa jeho zetm, neodváží se nikdy, aby zrady na se dopustil, z ehož iej stále podeznval. A proto na Rži, jak již na zaátku jsme seznali, tolik naléhal, aby se pro žida Zroule rozhodla, zvlášt když jej Zroule o ruku Rži požádal. Ale když pes všecky sliby a úsilí k svatb pece nedocháielo, pozbyl Zroule

leníkem v lichvárských

nm

A tu v návalu rozhoenosti na Mendla uhodil, vyhrožuje mu, že jej znií, jestliže Rža ženou jeho se nestane. Ubohá Rža prožívala za tchto neblahých krušné chvíle. Mendl vynasnažoval se všemožn, aby ji obmkil. Na potkání svolával na ni kletbu, aby ji odstrašil. Avšak Rža zstávala neústupnou, i když hrubého násilí se na ní dopouštl. Utrpení její se dovršilo a stalo nesnesitelným zejména od onoho dne, kdy Mendl zjistil, že Rža pohrdnuvší zásadami, ve kterých ji svdomit sám vychoval, dává pednost gojí (kesanu) ped jejich souvrcem. Ale Rža pes všechnu nepíze a na* trplivosti.

pomr

léhání nepovolila. O šejdííiském a obstárlém Zroulovi nechtla ani slyšeti, protože odpuzující jeho zevnjšek a drzá vtírávost odjakživa se jí z té duše protivily.

—

32

—

Vdla sice velmi dobe, že houževnatým svým odporem vrhá se stemhlav do propasti strašlivých bol, ale skládajíc veSkeru svoji nadji v drahého Ondeje z Kochanova, kterého nyní tím více milovala, spoléhala, že po prudké boui nenávisti a útisk zasvitne jí opt slunko

utšenjších

as.

—

IV.

Za krále Jiího z Podbrad byly pov Cechách velmi neblahé. Národ byl vysílen a umoen dlouhým válením. Mnozí znechutivše si spoádaný život,

mry

živili se

loupeží a krádeží.

v Praze bývaly podobné zloínné násilnosti na denním poádku. Akoli zlotilcm hrozila za každou I

krádež šibenice, pece nechtli od svého nekalého emesla upustiti. A proto zejména v dob noní nebylo na veejných cestách, ba ani v pražských ulicích dosti

bezpeno. Troufalost

zlosyn byla tak nehorázná,

konen

sám král byl nucen uiniti že ostrá opatení. Ustanovil zvláštní oddíl vojska, který za úkol, aby pod velením mladistvého rytíe, Ondeje z Kochanova, padoušskou

ml

chasu usilovn pronásledoval tak, až by se stala úpln neškodnou. Ohnivý a snaživý Ondej z Kochanova byl velmi potšen a povzbuzen dvrou, kterou v nho král Jií ve vci tak dležité a choulostivé skládal.

-

33

-

A proto s tím vtSím nadšením a houževnatostí chopil se nesnadné a nebezpené práce. Býval ve dne a zvlášt v noci stále

niemm

pišel na stopu pohotové, aby a aby jich pustému ádní uinil rázný konec. Byl úkolem svým tak zaujat, že horlivost jeho neznala únavy. Neohrožen vydával se v nebezpeí, což starký jeho otec tžce nesl. Ale domluvy a prosby, kterými jej pelivý a zkušený maršálek na potkáni zahrnoval, mly zcela opaný úinek, nebo Ondej všecek jen jen hoel pro obtížné díio, kterého se podjal. Byl vskutku ustavin jako v kole a všude piln dohlížel, aby loupeživé chase nekalé emeslo znemožnil. Projíždl se

svými ozbrojenci pravideln nkolikráte za den, a zvlášt za noci celikou Prahu» dokonce též širé okolí za branami mstskými a zakrooval písn proti každému, kdo se mu zdál býti jen trochu podezelým.

Spoádaní obané

slibovali si od hor-

rytíe z Kochanova velmi mnoho. Byli to zejména kupci, tteii se tšili, že loupeživému pepadávání bude uinn navždy konec, aby své obchody mohli bezpen a mnohem úspšnji než

livosti

mladistvého

dosud provozovati.

A

vskutku,

v krátkém ase

úsilí

Ondejových hlídek

se podailo, že

mnoho

zlo-

tiiých povalova bylo zíímáno a na odstrašenou ostatních jejich druh, kteí byli ješt na svobod, potrestáno co nejpísnji. Ondej z Kochanova stal se záhy se svými ozbrojenci postrachem veškeré loupeživé chasy pražské i okolní. -Židovka." a

—

--

34

Ostrá tato opateni velmi se

osvdovala.

s

poátku

O

nových zloinech nebylo ani potuchy. Soudilo se tudíž všeobecn, že zpustlá eládka dala se konen pece jenom na pokání. Ale zlosjnové byli jen na krátko zastrašeni. Nebo di;re, než se kdo nadál, celou Prahu nevylíiteln rozrušila zpráva o zákeném pepadení družiny, kterou vedl

sám purkrab

pan Václav Hrza osoby král Jií velmi si ský,

Padouši vyíhali bí a jebo

;

vážil.

Koskou

za

zbili jej

p^dbra

Chelic, jehož

staikého purkra-

si

prvodce

mezi vinicemi

z

kamením

bránou

a o všech-

Za koist jim padly maohé památky rodinné, jež král Jií kázal z Podbrad do Prahy dopraviti. Úkol tento vzal na sebe sám purkrabí Hrza, jenž znaje vysokou cenu a význam památek, nechtl je nikomu sviti. Držitel zámku podbradského, Jiíkv syn Viktorýn, zbraoval staikému purkrabímu, aby na obtížnou cestu do Prahy se vy. dával Avšak pan Václav Hrza z Chelic no

oloupili.

jej

vzácné

ve své horlivosti nedal za jinou, že králi památky, jež ml adu let v opatrování. Pan Vlktorýn nechtje svdomitému

odevzdá osobn sám

staekovi

kaziti radost,

konen

povolil.

Ale maje na zeteli, že památky jsou velmi

pr

cenné, ustanovil panu Hrzovi za vodce z eledi zbrojnoše zkušené a ostražité,

jichž

kteí by odolali

ádní

bylo

nástrahám lapk, Cechách po°

tehda v

vstné a odstrašující. Avšak obezelé toto

opatení pán Viktorýnovo málo prosplo. Nebo záke-

~

35

—

uiaili na družinu výpad tak nenadálý a prudký, že zbrojnoši i s panem nici

Hrzou

z Cdelic raara se bránili a pezbojník po krátké a houževnaté sebeobran pece jenom podlehli.

sile

lapkové omráivše družinu, co mlo cenu a zmibez obtíží. Hlídka Ondeje z Kocha-

Odvážní uchvátili zeli

všechno,

nova byla práv jinde piln zamstnána, takže niem pi zloinu nemohla pistihnouti. Bylo tudíž pekvapení Ondejovo veliké, když za asného rána následujícího dne ve vinicích za Koskou bránou shledal celou výpravu z Podbrad ve stavu nadmíru zuboženém. Poznav pana Václava Hrzu z Chelic zasazoval se s velikou horlivostí a ochotou o to, aby zasloužilý

staeek

a jeho

prvodcové

byli

zachrá-

nni. Po delším úsilí podailo se všechny pivésti k životu.

mu

A potom Ondej se postaral, aby ranni byli rychle dopravení do Prahy, kdež jim byla vnována veškerá pée, aby se use zdravili. Král Jií z Podbrad

dovdv

Krzu

z Chelic Povolav si osobního svého lékae, mistra Jana, naídil mu co nejdtklivji, aby vynaložil velkeré své umní a zkušenosti, by tžce pohmoždný pan Hrza z Chelic nabyl opt zdraví a

o trapném pípadu, pana

upímn

litoval.

pvodní svžesti. Smutná tato píhoda

vyvolala v Praze ve všech kruzích nevýslovné zdšení. Lidé s živou úastí vypravovali si o ní ca potkáni a zvlášt veer v hospdkách byly všechny zjištné podrobnosti obšírn

-36 a

s

velkým odporem petásány. Kupci opt hrzou, nebo za tchto ne-

trnuli

blahých

pomr

poznávali,

že

nemají

bezpené vyhlídky na povzneseni obchodního ruchu, což bylo toužebným a dávným jich páním. Avšak loupežné pepadení družiny podbradské nejvíce ze v§ech podráždilo Ondeje z Kochanova. Nebo pepadení stalo se práv, kdy mladistvý rytí byl si takka již jist tím, že zákenické eládce zahnal nadobro chu, aby nové zloiny podnikala. Zklamání, které jej pes všechno oekávání potkalo, nadmíru jej proto hntlo. Maje na opovážlivé zlosyny velikou poal znovu nasazovati všechny zlost, páky, aby smlým pachatelm pišel na stopu. Ale horené jeho pátráni pes to, že bylo široce rozvtvené a byste vedené, potkalo se pece jenom s nezdarem. Niemové se tak peliv ukryli, že nebylo o nich vbec ani slechu a po vzácných

rodinných památkách králových nebylo Snaživému Ondejovi též ani památky. pipadalo, jakoby se bylo vše proti nmu spiklo.

Na tom však nebylo dosti. Za nkolik málo dn po hnusném zloinu, spáchaném na družin podbradské, došlo v samé Praze k nové strašlivé píhod. Byl na Karlov most záken pepaden pan Vilém z Rabí a Ryzmburka, Yrný pítel krále Jiíka. Vracel se práv v noci z Menšího Msta Pražského dom na Staromstské námstí, kde vlastnil dm, »U vysoké mížct zvaný. A tu znenadání dva

-

37

-

zakuklenci zaskoili mu cestu a poali jej vážn ohrožovati na život. Na štstí však povzdál za » Pánem Rabským* jak se mu všeobecn íkalo — ubírali se dva jeho sluhové, kteí v rozhodné chvíli pispchali napadenému svému veliteli na pomoc a rázným zakroením vysvobodili jej z rukou násilník. Škoda, že po tuhém zápase podailo se zakuklencm uniknouti se zlatým etzem, který panu Rabskému strhli se

—

šíje a odcizili.

Sluhové sice s panem Rabským padouchy v patách usilovn pronásledovali, ale tito pádíce,

se

zahnuli za klášter

byli,

Kižovnický, kdež v spletenici tmavých uliek zmizeli beze stopy, jakoby se byli do zem propadli. Král Jií zvdv následujícího dne o nebezpeí, ve kterém pan Rabský se ocitl, povolal k

písn mu

sob Ondeie

z

Kochanova

a

aby do vci se vložil a vinaíky stj co stj vypátral. Záleželo mu na iich potrestání velmi, nebo pan Viiém z Rabí a Ryzmburka byl jeho milákem, kterého i na nejvyšší komornictví v království

uložil,

eském

oddanou vrnost

Ondej

za jeho

platné služby a

povýšil.

vyprosil

si

na

králi

Jiím, že

ozbrojený jeho lid byl hojn rozmnožen, ímž pátrání jeho znan se u^^nadnilo a stalo se pronikavjším. Ale pes to byl to kus perné práce, která nyní Ondejovi a jeho ve zvýšené míe nastala. ByMi díve se svým mužstvem stále pohotov, zaujala jej nyní služba docela, takže ani oddechu nemohl si dopáti.

odncm

„

38

-

Doma býval takka jenom hostem. Staiký jeho otec vida, že syn petížen povinnostmi,

jsa

dokonce

jídla,

i

odpírá si odpoinku a byl velmi zarmoucen a

znepokojen.

Hochu, nešetíš se«, domlouval staOndejovi rozhoen, *Co bych si nedopouštj Bože zapoal, kdybys hynul?! A státi by se to mohlo velmi snadno, protože pi tžké služb úpln na sebe zapomínáš Považ, mám jenom tebe jedinou svou útchu a radost na celikém svtci Vždy jsem opuštaý jako kl v plot. O roztomilou svou dcerušku i

eek

—

— !

—

byl jsem

hanebn

a

záhadným zpsobem

pipraven! Citlivá tvá matka nad ztrátou nebohé Drahušky se usoužila! Nebudeš-li na sebe opatrnjším, sprovodíš se svta sebe i mne! ím bych zde bez tebe byl?! Kvtinkou bez sluníka a vláhy, stromem surov vyvráceným násiln podatým leží na srdci i s koeny .... jenom tvé štstí a na tebe spoléhám, že nebudeš chtíti, abych pedasn zemel !« .

,

.

V, mn

Ondej chtje všemožn svého ustrašeného otce upokojiti a potšiti, sliboval mu hory doly. Ujišoval jej, že bude vfce dbáti svého zdraví a že bude zv-ášt pamtliv svého domova, aby bolestn zklamaný a rožci tlivlý

staeek nemi píiny knákm

a k trapným stížnostem.

Avšak ohnivý Ondej, maje nejlepší mnoho sliboval, což pi pilném a zodpovdném svém zamstnání nebyl s to vli,

Tžce zkoušený jeho otec zstal odkázán vtšinou sám na sebe pes

splniti.

opt

— to,

že £e

novou

39

~

nad svou osamlostí

namáhavou

a

nad sy-

úmornou

službou velmi rmoutil. Ale starý pán z Kochanova pes všechny svízele milovaného svého syna pece jevšak bylo s Mennom tu a tam užil. dlovou schovankou, Ržou, jež marn oekávala již delší dobu návštvu svého drahého Ondeje. Tšila se na nho s ve= a

He

toužebností, posílajíc horliv Madlenku na výzvdy. Ale Ondej nepicháUbohou zel, jakoby byl na ni zapomnl. dívku v bezradném ekáni napadaly již všelijaké ošklivé myšlenky, pece však iísvému rytíi* jak Ondeje nazývala "• naprosto dvovala.

likou

—

nmu

Nic nedbala, že zakouší k vli v poslední dob od otce mnoho úštpk a ústrk, nebo spoléhala neochvjn na

Ondejovu

šlechetnou povahu a ryzí est. podivením, s jakou trplivosti to snášela, když jí otec na potkání surov vyhrožoval a proklínal, vnucuje jí bez pestáni odporného žida Zrouíe.

Bylo

vru

s

tém

Za tchto neblahých okolností strádala opravdu hrozn, ale pece se nepodrobila nástrahám krutého Mendla, ut-

Rža

šujíc se

spasnou myšlenkou, že srdce její obtíže pece jednou slavn

pes všechny

V.

a

Byia nevlídná prosincová noc, sychravá mrazivá, takže pronikala zima až do

— Divá v pražských

40

—

snhová

vánice ádila zle Prudká vichice, iníc své divy, lomcovala okenicemi a srážela kostí.

ulicích.

prejzy s chatrných

stech. Lidé meškali ve svých vytopených píbytcích a nikdo bez dležité píiny venka dnes neprodléval.

Rža

nedbajíc teskuté zimy a strašlivé povstala tiše se svého lžka,

plískanice,

na kterém se již od samého soumraku neklidn zmítala. Soužení a starost nedaly

opt spáti. Byla uštvaná ustaviným týráním otcovým a mimo to se jí nevýslovn stýskalo po Ondejovi, Opustivši lžko, pikradla se tak, jak v noních nedbalkách byla, k oknu a zahledla se upené do chumelenice, pátrajíc zpytav, zda její rytí neobjeví se pece na protjším blízkém nábeží. Prodlévala ti okna s toužebností dlouho pes to, že ji roztásala surová zima a pes to, že jí

Ondej opt nepicházel. Smutno jí bylo u srdce práv tak^ jako bylo dnes venku nepíjemn. Nábeží bylo pusté, jenom rozpoutaná šílené vánice snhová provádla na své reje. JVIohutný proud nedaleké Vltavy zlovstn huel a meluzína v komín a v blízkých zákoutích píšern skuela, až vlasy hrzou na hlav vstávaly.

nm

Boží dopuštní bylo venku.

Ale co to

?

Rža

pozorn

naslouchala.

jakoby nkdo na dvee vytrvale ukal. Napjala zbystila pozornost. A vskutku, že bušení se opakuje a stává se

Pipadalo

jí,

domovní sluch

a

shledala,

prudSím.

—

41

—

Rža byla v mžiku rozradostnna, nebo jí napadla blahá myšlenka, že se pece Ondeje dokala. V slastném rozechvéní pohlížela oknem na ulici. Sníh se sypal husté, vichr )ei zbsile honil po prostranpes to pece vidla u domu ství, ale muže a poznala i ve tm, že to není >jeji rytí*. A jaké bylo její zklamání, když v záptí zjistila, že protivný žid Zroule se k nim v této pozdní noní dob dobývá. Nevýslovný strach Ji pojal, tízkost obestela, takže sotva na nohou se udržela. tom však zpozorovala, že bušení na dvee náhle ustalo A místo ukání slyšela nyní zcela zeteln ostré zaskípní klíe v zámku. Potom vidla na vlastní oi, jak žid Zroule do jejich domu vešel a nkdo za ním dvee ihned peliv u-

Rža

V

zamkl.

Rža byla si ve svém pestrašení bezradnou. Stála nehnut u okna jako socha a hledla vyteštn do strašlivé metelice. Obávala se nejhoršího, a zatím znenadání ke svému velikému úžasu spatila, kterak na prostranství ped jejich pitrhl tryskem oddíl ozbrojených jezdc a zde se zastavil. Rža pozorovala, kterak kon jezdc netrpliv se vzpínají, a jak jezdci na nich zpytavé na všechny strany se rozhlížejí,

dm

nem

slídili. Po malé chvíli jakoby po opatila Rža, jak odnci prohledávají peliv v celém okolí každý koutek. Byla polekaná, a zlé tušení tím vším

dsn

rozrušilo její duši.

V záptí ocitla se u stolku a shasla rychle blikavou lampiku, aby zabránila

-' 42

"

podezen!. Potooj opt uchýlila se tiše k oknu, aby poínání ozbrojenc dále a nepozorovan sledovala. Ale tu pekvapila {i velmi ostrá zá pochodní, které odnci zatím rozžali. Byla zprvu jako oslnná, pozdji však zmocnila se jí nevýslovná radost, nebo v záplav hoících pochodní spatila >svého rytíe« Ondeje, jenž ozbro-

jeným jezdcm

velel.

Rža, omámena velikým štstím, jež pi nenadálém spatení Ondeje práv pobyla všecka bez sebe. A v tomto slastném opojení mla se co opanovat, aby neotevela okno a na *svého rytíe« cítila,

aby nezavolala. Na štstí však uvdomila v pravý as, že rozvaha a opatrnost vyžadují, aby se zdržela výbuch, jez mohly by býti snadno Ondejovi nemilými a jf osudnými. Pipomnla si též, že není vhodná píležitost k tomu, aby na sebe upozorovala, nebo odnci nepochybn stíhali a nyní pátrají po Zroulem, který jim unikl do domu otce jejího a zde se si

zdržuje.

Hejivá radost Ržina byla tedy zkazakiknuta ohledy, jež jí dtkliv

lena a

ukládala

klidná

rozvaha.

Ale

za

tuto

zkoušku trplivosti a zdrženlivosti byla pece jenom odmnna. Nebo Ondej shromáždiv kolem sebe po njaké chvíli rozptýlené jezdce, slídící marn po okolních tmavých zákoutích a rozeslav je do sousedních uliek, schváln setrval chvilku na míst. Zahledv se upen k oknu, u nhož stála Rža, jsouc jako u vidní, pokynul nkolikráte významn

pkn

—

43

—

rukou vzhru jakoby iia pozdrav a potom tryskem za svým mužstvem.

rozejel se

Nžná pozornost Ondejova k slzám

doisla

Ržu

na výsost. Ale po Ondejovu znamení poaly ji znepokojovati trudné rnvšlenky, iníce ji bezradnou a zdrcenou. Úzkost a podivný strach ji rozrušovaly, takže ani ve svém píbytku nemla stání, A aeby-o divu, nebo vdla, že nkde ua blízku ve spolenosti otcov prodlévá nešastný Zroule, ped až

a

potšila

ji

nímž ze strachu nevycházela. ^Co pak asi otec 8*2 Žroulem kutíPf napadlo ji bezdn. aSmiouvají se proti mn. aby v pozdní nocí uinili na mne útok? !<

Rža

zachvla

se

steovala všechny

hrzou

a rychle sou-

aby i nejprudšímu nátlaku odolala. Rczpaltost její byla ihned ta tam, a v záptí byla odhodsána podstoupiti všechno, aby otec konen již pestal vnucovati jí nenávidného Zrousíly,

Umiovala si pevn, že dnes, dj se co dj, otci nepovolí a že ani dosti máío nesleví se svých luzných á krásných

ieho.

sn

tužeb.

as kvapem letl, a Rža k svému velikému a radostnému pekvapení shledala, že tentokráte se pepoítala, nebo otec i Zroule ji nechávali na pokoji. Muivá starost rázem s nf spadla, nebo byla si jista tím, že pro dnešek zstane již ušetena. Ale takka za okamžik byla opt jakoby v zaarovaném kruhu starostí nových. Vzpomnla si na záhadný píchod

— Zroulv,

]ejž

—

44

pronásledovali

odnd, na

otcova ochotu a pohotovost, se kterou Zrouleho oekával a jej do domu pijal, a na podivné jednáni, které spolu tajn a tak. podezele dlouho za dnešní noci mají.

Zvdavost

klidu

jí

nedala, takže zticha

po špikách pikradla se tmavou chodbou ke dveím otcova pokoje. Ani takka ne dýchajíc piložila ucho na klíovou dírku u dveí, aby se pesvdila, co se v po kóji dje. A, vskutku, zaslechla tam živý hovor, který vedl Mendl se Zioulem.

Hrza

v záptí obešla, nebo vystihla, že zde bží o zloin, který pod jejich stechou má svou d íhru Dech se v ní úzkosti zatajil a v první chvíli by byla nejradji prchla, aby byla co možná nejdále od osudného místa. Ale byla to opt neodolatelná zvdavost, která ji pimla, aby nahlédla klíovou dírkou do otcova pokoje a zjistila, co se tam kutí. Podailo se jí opravdu zcela pohodln pehlédnouti celou místnost, jež byla osvtlena nkolika planoucími svícemi.

ji

Uzela otce sedícího u stolu a opodál žida Zrouleho. který stál všecek zdrcen a sklíen, takže se ho až ulekla. Vždy nikdy ho tak vydšeného nevidla. Ale leknutí její bylo teprve hrozné, když si všimla zlatých kíž, kalich, etz, prsten a jiných vzácných skvost, nakupených bez ladu a skladu na velikém otcov

stole.

Mimo

to

jí

též neušlo, že

na

podlaze je pohozeno nkolik zlaák, jež vypadly z opask a mšc, jichž váhu otec práv v ruce znalecky odhadoval.

To všechno že

45

—

Ržu v pesvdeni^ pedmty, ped otcem le-

utvrdilo

drahoceaué

ptcházejí z krádeže.

žící,

>Nesmím

si ani vzpomenouti na to^ byl poal, kdyby mne byli královští sHdii dopadli*, hrozil se všecek ustrašen Zroule. >Byli mi již v patách t Ale ty jsi mne na štstí ve chvíli svrchovaného nebezpeí vpustil do svého domtt a zde jsi mne rychle ukryl. Jest mi z toha ze všeho ve mi špatn. Potebuji nutné klidu a odpoinku, abych se vzpamatoval!*

co bych

si

Rža

slyšela

zcela

zeteln

a

jasné

každé Zroulovo slvko, takže mla další vyložený a nezvratný dkaz, že Zroule za souhlasu jejího otce dopustil se vskutku zloinu. V záptí však dostalo se jí ješt

makavjších

ákaz.

ustrašen naíkal, ale Mendl byl odhadováním tžkého zlatého etzu tak zaujat, že si stesk jeho vbec Zroule

dále

nevšímal. Zato však chytrá jeho oka pi prohlídce vzácné umlecké práce mu jen jen hrála, a trvalo hodnou chvíli, než promluvil. Ale tu opt jako vždycky, na zeteli pedevším jenom svj prospch

ml

»

jsi

Povz, prosím t,

o

tento

skvost

Zroule, kterého goje oloupil ? !« vyzvídal

etz

» mohu velmi upotebiti !« Zroule upozornn slovy MendloTými pohona vysokou cenu etzu, ihned tov odpov, která svdila o tom. že i on dovede využíti každé píležitosti velmi obratn k svému vlastnímu prospchu.

s

poouchlým úsmvem.

dobe

ml

~

46

-^

íVédél jsem, že tento etz se ti za vypoítav. ^Véz však, že si

líbí», pravil

ho vyhrazuji pro sebe! Hodí se mi zaameaité za svatební dar tvé dcei Rži, která jej ode mae obdrží, až s ní budu slaviti oddavky. Strhl ísem jej panu Rabskému se šíje. Zijisté dostal jej darem od svého velikého píznivce krále Jiího. Rža bude míti tudíž velmi pknou pa-

mátku !# ))Hieme, etz jest celý zakrvácený«» upozoroval znenadání Mendl s nelibosti která Zrouleho krajn podráždila. >Divím se, že se pozastavuješ nad takovou malikostí U ušklíbl se jízliv iKrev goje ti najednou bouí svdomí, jako bychom byli nikdy nemli s ní co dlat! Vzpome si jen na nedávný choulostivý náš pípad s výpravou pod-

Zroule.

bradskou Vždy i ty, pomáhaje rdousitl královského purkrabího Hrzu, ml jsi ruce notn zakrvácené !« Pošetile, bžíli mi o zisk anebo o pomstu, tu práv tak jako ty neštítím se krve, zejména, když jest to krev goje!* prohlásil s drzou nestoudností starý Mendl. !

Rža uslyševši poslední otcova

strašlivá bolest ný povzdech. Mdloby poaly se o ní pokoušeti, takže div neskácela se na zemi. Na štstí se jenom zapotácela, nebo vzpomnvši si na písného a bezohledného svého otce, ihned se vzpamatovala. Ale pes to bylo jí velmi nemilým, že bezslova, vyrazila ze sebe

dným

mimovoln

zalomozením v mdlobách na sebe

upozornila otce

i

Zrouleho.

A

proto uchy-

lila se zticha, ale

obydlí.

Uzamkla

47

-

co nejkvapnji do svého za sebou obezele dvee

a vrhla se na lžko, poínajíc si, jakoby byla pozbyla rozumu. >Slyšel jsi, Meadle?* Zroule ulekan zajektal zuby, v.Umnuv si šumotu, zpsobeného Ržou, í-Nkdo zde zasténal, jako-

by dodlával

.

.

.«

iProsím t, nemluv nesmyslné!* okikl Mendl poplašeného Zrouleho. >Máš dnes krajn pedráždnou mysl a proto jsi samý zlý

pelud

!«

»Mýliš se

stál

!«

Zroule

pevn

na svém,

chvje se strachy na celém tle. vPelud to rozhodn nebyl, nebo mám dobrý sluch, na který se mohu i když jsem roz Mluv co mluv, ilen, smle spolehnouti zde nablízku jest jist nkdo, jenž vyslechl naSi rozmluvu !< •Obáváš se zrady ?« tázal se chlácho* !

livým hlasem Mendl. »Nebu bláhovým! Rža spíše se ped námi skryje, než iaby se odhodlala býti zde nkde na výzvdách. Znám ji dobe A nikoho jiného v celém dom dnes není !« »Což o to ert nikdy nesmí !c namítal s rostoucí nedvrou a stále ješt zuby drkotaje žid Zroule. '^Nemohu za to, mám .« vážné a dvodné podezení !

!

.

Mendl dal

.

konen

íci a proco nejdkladnji celou chodbu, schodišt, ba dokonce i sklep, ale kde nic tu nic, nikde nebylo ani živé duše. Vrátili se tudíž uspokojeni do Mendlova pokoje, kdež obíhledal

s

si

tedy

vydšeným Zroulem

rali se dále

nakradeným

zlatem.

— ——

-48 VI.

Rža

až do samého rána nezamhouila Nenadálé odhaleni zlrínu, bedliv ped ní utajovaaého, psobilo na ni drtiv, takže se cítila nevýslovn nešastnou a

oí.

úpln bezradnou. A jak by ne Vždy ji nesnesitelné sužovalo a muilo zlé tulení, že zloin pijde co nevidt najevo! Pedvídala s uritostí, že s otcem upadne i ona v dsnou hanbu, a že oba budou pivedeni na mizinu. !

Po hrozné noci poínala s bolestným den a pála si toui následující žebn, aby radji zemela díve, než se dostaví straSlivá pohroma. Hanbou se div nepropadla, když jí v krajním rozrušení

pláem

vstoupilo na mysl, že jest dcerou zloince, jenž poctivé lidi záken pepadá, je olupuje a dokonce i krev jejich prolévA: A rozhoení její stouplo tím více, když si vzpomnla na stejné zvrhlého Zrouleho, který jí byl s velikým úsiam a nátlakem vnucován za manžela.

Není zajisté divu, že Rži poal se hnusiti život, který ji železa poutal k lidem, jimiž z hloubi duše nucena byla opovšak, vidouc nezbytí, vrhovati. rozhodla se, že z domova unikne hodn daleko, kde by ji nikdo nepišel na stopu.

Konen

nkam

Ale kdo jí útk umožní? Vždy jest slabou nezkušenou dírkou a k tomu do-

konce ješt židovkou nesmí

vbec

Nabídne

!

jí

svou

Nikoli Vždy Ondeje zasvtiti do svého soužení I

pomoc Ondej?

I

—

49

—

ni, ježto by nemohl povahou a rytískou pstoval klidn dále pátelské

Zanevel by jist na srovnati

s ryzí svojí

aby

ctí,

styky nice

dívkou, jejímuž otci

s

hrozí

šibe-

!

Snad tedy vrná Madlenka bude

jí

Ani Mav útku nápomocnou ? Nikoli dlenka nesmí se o niem dovdti. Jest to prosté a poctivé dve, a bylo by híchem zatahovati je do zápletek a nutných 1

dsledk hnusného zloinu. Madlenka byla Rže jist pi útku s nejvtší ochotou a obtavostí velmi ná ruku, Rža též v-

by

mlelivost mže zcela Pes to však jakáž pomoc nechtla si za nic vzíti na svdomí, aby dobrosrdená Madlenka za svoji úslužnost a oddanost ni mla snad jednou dokonce tžce pykati. Rža nyní opravdu nevdla, co si pone. Vždy nemla již nikoho, na nhož by se mohla s dvrou o radu a o pomoc dla, že

na

i

bezpen

—

její

—

spoléhati.

vi

A pes to pece byla pevn rozhodnuta, že doma nezstane, že odtud v krátké dob prchne. Neznala jiného východiska z tohoto bludišt útrap a bolestí, než že se vydá do svta, kam ji práv oi povedou a nohy ponesou. Tšila se, že všude jinde bude spokojenjší, než-li byla zde obrátiti.

.

A

.

.

myšlenky ji pimly, že poala horenou pílí initi pípravy k útku. Ze všeho pepychu a bohatství svatebn! tyto

s

svoji

výbavy, na které

si

ješt

ped

ne-

dávném velmi zakládala, vybírala si nyni schváln prádlo nejprostší a šaty jenom docela nenápadné. Vzácné skvosty, jimiž .Židovka.* 4

— sóji

otec

postupn od mžiHka

zahrnul, ne-

jenom že nemly dnes pro ni vbec ceny, nýbrž mla se dokonce i na pozoru, aby

n

nemnsila zavaditi ani poliledem. o Majíc na zeteli, že jsou to vci vtšinou uloupené, a že na nich lpi krev poctivých

opravdovou

ošklivostí. skrápla každý kousek prádla i šatstva, jak šije na hromádku skládala, hojnými slzami. však napadla ji myšlenka, že by nejlépe uinila, kdyby se i tchto drobností zekla a docela s prázdnou z domova olidí,

štítila

se jich s

Vyhledavši

si

jenom nejnutnjší,

Konen

dešla. Nerozpakujíc se, byla ihned odhodlána, že všechno, co si práv byla vybrala, uloží opt na pvodní místo, a že se spo kojí jenom tim, co mívala obyejn ve

všední dny pi vaení a úklidu na sob. Rža jak si umínila, tak bez meškání poala rozhodnutí své provádti. Hromádka pipravených vcí k útku znenáhla pod jejíma rukama mizela, takže v malé chvíli byl každý kousek na svém míst v prádelníku anebo v šatníkách. Potom vidouc výbavu opt úplnou, odvrátila se od ní s ošklivostí, nebo jí pipadalo, že na celé té bohaté zásob prádla i šat spoívá dsná kletba, která se co nejdíve

bu

uskutení.

V

tom z nenadání vešel do svtnice otec Mendl. Rozhlédnuv se zpytav, usedl do kesla ke stolu. Každý jeho pohyb jevil dnes umírnnost a vnitní klid. A proto Rži byl ku podivu v hovoru také nžným, skoro až úHsným. • Domníval jsem se, že zastihnu ješt na lžku, a ty zatím jsi již v pilné

vi

t

—

51

-

rozhovoil se velým hlasem, jakoby nebylo nikdy mezi nimi nejmenSi roztržky. »Pro vstáváš do takové zimy? Mohla by ses snadno nachladiti a onemocnti. Co bych si poal, až bych uzel, že se zmítáš v horece .?< práci*,

.

.

Rža

zahoela rozpaky ve tvái. Vek ní otec promlouval, byla ií protivnou a velmi podezelou. Vzpomenuvši na práv uplynulou strašlivou noc, pocítila mocnou touhu, aby dala otci pronikav na jevo, že má pro nho nejhlubší opovržení. Ale pes všechnu odhodlanost i krajní roztrpeni poal se v hloubi rozbolestuné její duše vzmáhati zájem o se kterou

lost,

zbloudilého otce.

Bezdn

v hlav myšlenka, že by

se

probleskla

jí

mohla poku-

siti o jeho zachránní. Vzpomnla si, že každé zlo a každá špatnost mže býti na

svt vli.

odinna, má li lovk upímnou Rža, plna horlivosti, jala se spá-

vhodné myšlenky, kterými by se jí podailo otce získati. Ale Mendl, neekaje na Její odpov, sám po krátké pomlce dati

«jal se slova

:

tZádumivost

tvá, milé dít, se mi nepravil s živou úastí. >Mám vážnou obavu, že jsi churavou Povz mi, co bolí? Zavolám nejlepšího lékae, aby uzdravil. Nebo mi velmi na tom záleží, abys byla opt svží a veselou, jako líbí*,

!

kdysi

.

.

.«

* Starostlivost

jest

t t

a pozornost tvá, tatíku,

mi velmi milou«, odpovdla

Rža

Ale vz, že lékaské pomoci není mi teba, nebo zajíká v, stží bráníc se slzám.*

— úpln

jsem

mé

.

.

—

zdravá. Zato však velmi bys

kdybys

potšil,

k vli

52

mn

uinil

nco

.«

Mla již za lubem, s jakou na otce pjde, ale v poslední chvíli selhal jí hlas, takže nemohla ze sebe vypraviti ani slvka. aBude-li tvé pání spravedlivé a rozz du§e rád a s nejvtší ochotou ti je splním!- zvolal drazn Mendl, >Tob k vli vynaložím každou ástku penz,, abych ti zpsobil radost! Viáyt mám jmní veliké, které zvlášt v poslední dob utSen vzrostlo! Pokej, ukáži ti jednou vzácné skvosty, které se mi podailo práv získati. Až ten poklad uvidíš, budeš jeho nádherou a leskem celá unesená !« Rula slyšíc tato nestoudaá a chvástavá slova otcova byla Ihned jako opaená. Ta tam byla její odhodlanost a snaha, aby se pokusila o jeho zachránní, nebo pDznázatvrzelým vala zcela jasn, že s ním híšníkem nic nepoídí, i kdyby se ped ním rozplývala v slzách, ba i kdyby zahrnula nejúpnlivjšími prosbami. jej Krásná její nadje byla úpln zmaena, a duši její zaplavila opt muivá bolest a dsná bezradnost. »Pro se neraduješ z velikého štstí, které nám v poslední dob tolik peje ?< zavy ítal Mendl, dívaje se Rži pátrav do oí. si nezasluhuji si za velké své piinní, jehož ovoce bude jednou tvé,

umné,

—

—

velého uznání?! Pro ti

ochotn

na

si

slibuji, že

pomyslíš?

jsi ti

netenou, když

koupím všechno,

!«

Mendl pronesl tato vyítavá slova rozechvle a lítostiv. Ale Rža pes to

—

53

-

mlela, nebo její duSe pekyponevýslovnou hokostí a nepekonatelným odporem proti nmu. Mendl poal tudíž ješt více na ni dorážeti. »Pro rnu neodpovídáš ?& zvolal popudliv. » ekni alespo, co jsi chtla, abych vdl, co ti mám koupit. Mluv a nedráždi mé zvdavosti!* >Nechci již nieho!* pravila pevným a rozhodným hlasem Rža. »Nco mne napadlo, zatím však jsem si vše rozmy-

•zarputile

vala

slila

!«

ženský vrtoch a rozmar!* ekl Mendl. Potom se na chvíli odmlel a uražen odešel, aniž by o dívku zavadil pohledem. Rža osamla a byla tomu velmi posluu,

rozhnvan

vdna. Pítomnost snesitelnou.

otcova stala se Zoufalé myšlenky se

jí

ne-

o ni

pokoušely, pokud v její blízkosti prodléval. se nejhoršího a proto po odchodu otcov se jí znan ulevilo. Srdce pestalo bušiti, a myšlenky vracely se opt jí k tocau, jak útek provede. Umiujíc si znovu, že prchne z domova ješt dnes, shledávala kvapn všední šatstvo a oblékla se do nho. Když byla dle svého názoru na cestu skoro již pipravena, kde se vzal, tu se vzal, vklouzl do jejího obydlí žid Zroule. Usmíval se jako lišák á zahrnul pívalem lichotivých a dotrných slov. Nic mu nevadilo, že Rža jest zamraená, a že v ní rozhoením takka všechno hraje. 9 Panenka se dnes njak špatn vyspala*, prohodil drze. * Ujišuji, že se to nikdy nestane, až budeme svoji .«

Obávala

Ržu

.

.

~

54

—

Rža zmila opovážlivého Zrouleho pohrdlivým pohledem a v nakypné zlosti obrátila se k nmu zády tak, aby poznaly ním vbec nechce

že s

»Prc

se durdlš,

mluvit.

holubiko má?«

ob-

neodbytn. » Spiše se radu) a jásej nadšen nad tím, že budeme velikým bohatstvím, pepychem a pohodlím zatžoval

ji

hrnuti!*

Rža prudkým pohybem dala na jevo, naduelá slova Zroulova z té duŠe se hnusí a že si rozhodn peje, aby jí ji dopál klidu. Ale Zroule pes to poínal že

si

vi

ní dále drze,

nevole a odporu pro

jakoby

nho

její

projevy

neplatily.

>Nyní chodíš obleena jako popelka* až však budeš mojí chotí, budeš se strojiti

do

šat !«

nádherných a vkusných

vykládal nerušené. >Tvj otec nevnuje tvému zevnjšku takové pée s pozornosti, jaká ti písluší. Zato já budu si t hledti, abys se vyrovnala i vznešeným paním na hradech a v zámcích Zachce»li se ti pi tebas i koruny knížecí, jakmile jen hlesneš, pjdu ihned a uchvátím ji pro tebe, by by to bylo spojeno i s ne!

mn

bezpeím života Nieho kati, vždy já i tvj otec !

se

nebudu

le-

vydali jsme se

nejednou v nebezpeí, jenom abychom maNyní však máme svj rozmnožili oba již tolik, že neteba nám zaplétati se dále do smlých a choulostivých podnik, kterých jsme již syti. A není divu Vždy majetek a jmní tvého otce dohromady jsou tak znané, že postaí nám k bezstarostnému životu na dlouhá léta

jetek

!

i

mj

«

— svt

pokud zde na

55

—

budeme.

A

naSe dti

poddí po nás jeSt tolik, že budou míti zabezpeenu sluSnou bui pi neinnosti doucnost.

Zroule domluvil a vosti

s

napiatou zvda-

Ržu, oekávaje s rozmu odpoví. Oi ml nápadn

zahledl se na

dychtním, co vyteštné, a tváil se opravdu pitvorn. Rža nevšímajíc si nestoudného vetelce, byla zakabonná jako obloha ped a každé její hnutí rukou i údem jiným bylo dkazem, že Žroule obšírnými

a

bouí

výklady

nesnesiteln obtžuje.

ji

Zroule sledoval chvíli pozorn odmítavé a zarputilé její chování, zle se rozílil a jenom stží se ovládl, aby na vztekle se nevrhl a jí neztýral. Chvl se zlostí a chtl si ji na Rži vylíti.

Ržu

»Mám

dosti

již

tvého pohrdání !« vy-

kikl surov. »Dnes musí býti mezi námi, stj co stj, jasno! Otec tvj dávno mi že se staneš mojí ženou. Nyní chci slyšeti tvé poslední a rozhodné slovo.

již pislíbil,

Mluv,

nebo pozbývám

Rža

místo

trplivosti!*

odpovdi skokem

ocitla

se v sousedním pokoji a pibouchnuvši zk sebou dvee, rychle je uzamkla.

Zroulemu po

pedmtech

lenec na

jakoby blesk jej z neRozhlížel se ješt chvíli a potom vyrazil jako ší-

bylo,

nadání zasáhl. ulici.

Potupa, které se mu práv od Rži dostalo, nutkala jej, aby se Rži citeln pomstil.

-

56

~

VIL Po teskutých mrazech a nevlídných

snhových

vánicích nastala krásná zimní pohoda, Sníh ulehl, brzy v byly vyšlapány pohodlné cestiky, a blahý

pkn

nm

zmocoval se chodce, když pi každém kroku pod nohou umrzlý sníh vesele mu zakupal. I zachmuené mysli vážného

pocit

Ondeje

z

Kochanova píjemn

se dotklo,

když vykroiv z pražského hradu, všiml si, jak pod tžkýma jeho jízdeckýma bo* tama sníh rozmarn dnes vrže. Vykraoval si proto tím hrdji a sebevdomii a na mladistvé jeho tvái se jevil spokojený

úsmv. Vracel se od krále Jiího, jenž sídle ve

d^oe královském na Starém Mst, výjimen na hrad Pražském nkolik návštv jsem zejména Ondeje z Kochanova, který mu podati zevrubnou zprávu o tom, s jakým výsledkem pátrání jeho po zákených lupiích pokrauje. Ondej ml velmi nesnadný úkol, ale pijal. Obeslal

ml

pes

to

pece svým výkladem písného

Oznámil mu, že všechny vedoucí do Prahy, jsou neustále bedliv steženy, a že i v Praze bezpenostní opatení jsou více zostena. Hlásil, že bylo zadrženo mnoho podezelých lidí, kteí jsou ve vazb písn vyslýcháni, zatím co obydlí a okolí jejich jest podrokrále uspokojil. cesty,

beno dkladné prohlídce a ustavinému dozoru, takže zloinní pachatelé budou jist jednou zjištni a náležit potrestáni. Král Jií na konec Ondeje pochválil k vytrvalosti povzbudil. Ujistiv jej svojí

-

—

57

Ondej

pízní, propustil ho v milosti.

byl

velmi nadšen tímto svým úspchem., pes to v§ak opouštje hrad, pipouštl si chmurné myšlenky, nebo mu zodpovdná služba ležela velmi na srdci. Ocitnuv se venku na cestice, udupané ve snhu, teprve se ponkud rozptýlil. ostruhami d meem, zastavil se pod hradem na míst, odkud jest pohled

ine

na Prahu nejkrásnjší. Stovžatá matika Praha ve své zimní nádhee byla ped ním rozložená jakoby na dlani. Zahledl se na ni sniv, a hlavou zakroužily mu blahé myšlenky. Praha v zasnžení a v rudé záplav veerních ervánk pipadala

mu

jako královna

piodná

slavnostním

purpurem a vzácným hermelínera. Až mu mžitky ped oima dlaly ze vší oslnivé krásy a tpytivého lesku

.

.

se té

.

Vnímavá duše Ondejova unesena jsouc skvostnou podívanou, poala se po chvíli zajímati

výhradn

jímavá tato tvrt

Msto.

jen o Staré

mla

nho

pro

Zazvláštní

pvab,

poutajíc jej kouzlem milých vzpo' mínek na minulost a krásných sn a tužeb,

do budoucna. Vždy zde bydlila Rža, drahá jeho pítelkyn, které se nemohl v poslední dob vnovati, a po níž se mu nyní nevýslovn zastesklo .

A

proto chtivýma

oima

.

.

se

piln

roz-

nízkých budov zjistil Mendlv a aby se alespo pohledem na okna Ržina obydlí potšil a vzpružil. Ml tudíž nevylíitelnou radost z toho, když konen okna Ržina zpozoroval. Vida je planoucí v zái zapadajícího hlížel,

aly>'

dm

ve spoust

-

58

-

slunce, div v návalu nadšení nezatleska! jako dít, když je mile pekvapeno. Pipadalo mu, jakoby ta okna byla dobrýma oima Ržinýma, jež z dálky rozmarn se na nho usmívají .

.

.

»Na shledanou, drahá Ržo, ješt dnesl« pomyslil si živ. Dlouho jsme se nevidli, ai

s

proto

musím se pítelkyn má toužím po okamžiku, kdy

dnes, služba neslužba,

tebou potšiti

!

Zda

tušíš,

nžná, jak mocn ? t opt spatím A pokynuv na pozdrav rukou smrem k lesknoucím se Ržiným oknm, namíil po zámeckých schodech dol k rodnému svému domu, aby njakou chvíli i svému starostlivému otci se vnoval. Vdl, že staeek dobrý oekává jeho píchodu s nedokavosti dítte. .

.

Cestou uvažoval

chvlý

Ondej píjemn

roze-

dosavadním svém život a o tužbách svých do budoucna. Mládí jeho bylo velmi utšené až do onoho osudného dne, kdy jeho sestika záhadným a nevysvtlitelným zpsobem zmizela. Vzpomínal velmi rád na tyto bezstarostné a slastné chvíle jako na krásnou pohádku, Když jež mu utkvla trvale v pamti. Drahuška se ztratila, potom u nich nastaly horší asy. Matka nad ztrátou milované Drahušky se nesmírn rmoutila a nezmro

nému svému hoi brzy podlehla. Otec jeho nesl též velmi tžce, že pišel o roztomilou dcerušku a o drahou svou cho, a tyto citelné rány úinkovaly zhoubn na jeho mysl i zdraví. Stal se zádumivým, nedtklivým a k lidem nedvivým. Za

!

—

59

—

tchto smutných okolností byl život Onnadmíru trapný. Slunéko hejivé radosti zasvitlo mu teprve, když poal se stýkati s Ržou. asto zejména zprvu pozastavoval se nad tím, pro k Rže lne s takovou podivnou neodolatelnou náklon-

dejv

ím

dále tím více stává se mu nosti, pro nepostradatelnou. Byl si dobe vdom toho, že je dlí hluboká propast, kterou nelze tni pi nejlepší vli nikterak peklenout. Znal dkladné platné zákony a spoleenské ády a byl horlivým jejich strážcem, pes to však od Rži upustiti nedovedl. Lpl na ní celou svou bytostí, ale smyslné vášn k ní naprosto nepocioval. byla tím podivnjší, ježto byl povahy vážné a ustálené, takže sklonu k rozmarnosti, lehkomyslnosti a k dobrodružství u nho vbec nebylo. Když si na to na šechno dnes opt vzpomnl, zdálo se mu, že jest obesten njakou arovnou moci, která jej zcela ovládá, a které nikdy ne-

Vc

unikne

•Bu

jak

bu!* ekl

si

konen

od-

hodlan.* Nepravost nepáši a páchati nikdy nebudu A proto pro bych se trudil? Bh, jenž ídí osudy lidské, spravuje ve své prozetelnosti i kroky mé. Nyní se všemožn vynasnažím, abych potšil a píjemn rozptýlil svého usouženéha tatíka a potom si pospíším, abych okál ve spolenosti Rži .... Pekvapím ji, *le si Bude míti z mého píchodu po tak dlouhé dob tím vtší radost !« Zatím se již notn setmlo, a zejména dole pod schody zavládala v etných zákoutích irá tma, když Ondej míil k !

a

!

.

~6o — otcovskému domu. Pia slastných myšlenek a tužeb dospl poznenáhlu k fae u sv. Mikuláše, jež sousedila

Práv

s

jeho domovem.

k otcovskému domu, když v tom z nenadání uhodil ho nkdo s velikou prudkostí a surovostí do hlavy .. Rána byla tak velká, že pronikav vykikl a v oích se mu zajiskilo ... A díve, než mohl si uvdomiti, kdo tak niemn jej napadl a co vlastn se s ním dje, sítil se k zemí, pozbyv úpln vdomí Surovec, jenž prudkou ránu Ondejovi zasadil, s chechtotem k nmu pnklekl a vytasil dlouhý nž jen okamžik — a Ondej byl by ztracen. Le v pravý AS seslal mu pomoc. Nebo kde se vzal, tu se vzal, hrozné neštstí hned v prvním okamžiku zpozozatáel

se

.

roval

—

——

—

vrný

Stach,

.

Bh

sluha starého rytíe

Jakuba z Kochanova, který stoje ve stínu u dveí domu svého pána, ihned na místo strašlivého inu vyrazil. V patách za ním pispchal na pomoc sluha Pomnn, takže

Ondej

ml

Stach a

malé

vyhráno.

Pomnn nevdouce

chvilce,

drželi

pevn

ani jak^ v muže, který

Ondeje záken omráiv, hotovil se jej rukou usmrtiti. Zlosyn jíá pevn seven silnými pažemi obou neohrožených a statných sluh, poal sebou zmítati, aby se jim vymkl. Pomýšlel na útk a proto vynakládal zuiv a houževnat všechnu svou sílu a obratnost, le nic mu to nepomohlo. Zanedlouho byl odvleen do domu rytíe z Koclunova, kde byl tak spoután, Potom že nemohl sebou ani pohnouti.

— Stach

6i

Pomnném

s

—

bez meškání pospiSilii

svtlem a studenou vodou, aby omráeného Ondeje pivedli k životu. Jaké bylo jejich pekvapeni a zdšení, když ubožákovi nahlédli pi svtle do tváe a se

a

poznali,

že jest

Ondej rytí

to

mladj'^

jejich

pán.

Kochanova! S daleko vtší ješt horlivostí a obtavostí poali ubohého Ondeje omývati studenou vodou, a títi mu skrán piln z

snhem. Spolenému Jejich úsilí se zanedlouho podailo, že Ondej pišel k sob a nabyl opt jasného vdomí. Potom pomohli

mu

povstati

Ondej chvje na bolesti v celkem dobré a

si

a

odvedli

jej

se na celém tle, hlav, ale pes zmužilé mysli.

dom.

stžoval to

byl

V prvn

chvíli šlo mu hlavn o to, aby neduživý a vzntlivý jeho otec nebyl zbyten vydšen a podráždn.

>Tatíkovi zatím se o niem nezmiuj!* pikazoval Ondej dtkliv Stachovi, žádaje, aby jej na njakou chvilku zavedli do eledníkuj kdež si chtl odpoinouti. Pál si prodlíti zde pedevším z toho d-

vdl, že otec sem nechodívá. Ondejovi v místnosti se brzy

vodu, ježto

Ale

znan

pitížilo. Pišli

na

nho opt

mrá-

horeka poala se o nho Pomnn dobhl rychle pro lékae, který u nemocného vysedl celou noc, dávaje mu piln na elo a do týla studené obklady. K ránu se Ondej konen ze mdlob vzpamatoval, a horeka

koty, a prudká pokoušeti.

jeho též .

ponkud

ochabla.

>Nebezpeí minulo!*

léka.

prohlásil radostn^ »Klid, obklady, pelivá obsluha a.

—

62

—

lilavu mladistvá a zdravá krev v tomto tžkém pípad skvle pomohly!* » a Pán zajisté je§t ve vtií míe!« dodal vroucn Ondej, a blahý úsmv peletl mu zpocenou a bledou

—

Bh

tváí.

Potom

pocítil

Ondej chu k

jídlu.

uchystal mu rychle odvar z bylinek, jež pro pípad poteby vzal si s sebou z domu, a podal mu jej se zákusky,

Léka

pomazanými medem. se,

za nedlouho se

Svdomitý

Nemocný a tvrd

ztišil

posilniv usnul.

ml

a poctivý Stach veliké Byl by rád ustavin prodléval u nemocného, o nhož se velmi strachoval, le nemohl se mu pln vnovati, nebo povinnost vázala ho též k starému pánovi, jemuž dnes nechtlo se dlouho na lžko. Byl proto stále na nohou. Sotvaže se Stach ukázal v eledníku, hned zase pln starosti pospíchal nahoru. Ale starý pán neznaje píiny jeho ustaviného dnešního spchu pes všechnu jeho pohotovost a ochotu pece nkolikráte mu vyinil, obzvlášt když nebyl náhodou na zavolanou práv po ruce. soužení.

'

Le

rozvážný Stach rád dnes sn^l trochu toho vy plí snní, nebo jej blažilo vdomí, že trpí pro Ondeje, k nmuž lnul upímnou láskou a opravdovou oddaností. Když starý pán konen ulehl a usnul, odklidil se Stach nadobro do eledníku, kde toil se jenom kolem nemocného, maje starostliv oi upeny na nho v rozdychtní, zda neho nepotebuje. Kdykoli se Ondej na lžku trochu

-63 pohnul, Již se nad ním sklánl, takže léka byl nucen horlivého sluhu pamatovati, aby nemocného pílišnou pozorností neroziloval.

Když Ondej ráno po delším tvrdém procitl, byl první u nho Stach. Zahrnul jej ihned zvdavými otázkami, jak se mu vede a zda ho ješt bolí hlava, i zda ho nerozpaluje horeka.

spánku osvžen

A

tu Ondej neúnavného Stacha velmi potšil, nebo žádal, aby mu podali šaty, že se cítí úpln zdráv a silen.

Stach byl by pání rytíovu bez rozmyslu ihned vyhovl, ale prozíravý léka jej zadržel, nechtje pipustiti, aby se Ondej oblékl. Naopak, stál houževnat na tom, že rytí musí ješt delší dobu odpoívati na lžku. >A co je s padouchem, jenž mne pepadl? Zadrželi jste ho?« vyptával se náhle pln zvdavosti Ondej, usedaje alespo zpíma na lžku, když mu bylo zabránno povstati.

>Bohudíky !« ozval se nadšen Stach. •Zmocnili jsme se ho v pravý as a leží nyní spoután vedle v komoe. Zpytuje asi po celou noc híšné své svdomí, nebo ví zajisté, že oprátka ho nemine.* že leží spoután vedle v kovybuchl rozilen Ondej. >Divím se, že nesténá, což by bylo dobe zde slyšeti. Spoutali jste jej dobe? Zlosynové jsou obratní a odvážní lidé, zvlášt bží li jim o hrdlo! Obavám se, že vám ptáek uletl z kleela •

Pravíš,

moe ?

!«

-

64

-

íŽbyten

se strachuješ!*' kasal se >Svázal jsem jej tak, že se svíjel bolesti jako had a do jeho nectných úst, nerušil, vecpal jsem roubík. A mimo aby te Pomnn jej celou noc bedliv steží !< » Pohledl jsi mu do tváe a zjistil jsi, kdo to as bude?« vyzvídal dále, hoe zvdavostí, Ondej. Léka mu domlouval, aby zachoval klid, ale marn se namáhal.

Stach.

t

>Nemohl jsem se s ním tolik obírati«, omlouval se zaražen Stach. » Leželo mi více na srdci, abych t vzkísil a uvedl pod stechu !« >Chci jej vidti! Pived mi ho sem !« rozkázal písn Ondej, jak byl uvyklý veleti svým ozbrojencm. Poté sed, ješt více se vzpímil na lžku. zvolal ustrašen léka. »Pane Nikoli pamtliv svého zdraví! Rozirytíi, lením mžeš si notn uškoditi !« Ale Stach jsa vysloužilým zbrojnošem, rozkazu rytíova pes odpor lékav se pece pidržel. Nemeškaje, opustil ihned eledník a odebral se do komory. Po njaké chvíli pivlékl spolen s Pomnném do eledníku spoutaného zákeníka. !«i

s

bu

»Zroule! Spoleník Mendlv! Žid!« vykikl v nakypné zlosti Ondej a zaav psti, zahrozil polekanému zloinci strašliv ped oima

VIII.

Zroulemu bylo krušno. Vida, že jest v rozhodné chvíli zadržen, spoléhal nejdíve na svou silu a mrštnost

-65a to tím spí§e, ježto byl zle dopálen na to, že vražda v posledním okamžiku byla mu pekažena. A proto Stachovi a Pomnnovi se tolik bránil, chtje se jim stj co stj vymknouti a uprchnouti. Ale nic mu to nebylo plátno, nebo pesila a ostražitost

zkušených zbrojnoS nad ním pece

zvítzila.

Zroule však,

mohli a v val se

i

když

komoe krut

jej

sluhové

pe-

spoutali, nevzdá-

nadje na záchranu.

Tšil

se,

že

a ostatní jeho spojenci všemožn se zasadí o to, aby byl co nejdíve vysvobozen. Vyslali se Zroulem svého dvrníka, aby jim obratem pinesl zprávu, jak Zroule

Mendl

dopadne. Ale i v tom nadje Zrouleho úpln zklamala. Nebo snášeje po celou noc pod písným dozorem zbrojnoš hrozné tlesné i duševní muky, vysvobození se nedokal. Naopak ráno nemálo se zhrozil, když místo zachránc do komory znenadání vkroil Stach, který spolen s Pomnném poal mu uvolovati pouta a potom násiln jej oba vlekli do eledníku. Zde teprve zažil Zroule dsných chvílí. Uzev pana Ondeje ilého a krajn rozíleného, polekal se ták, že upadl do mdlob. Stach a Pomnn mli s ním velikou práci, než jej dopravili zpt do komory. Ale bystrý Stach si s ním rady. Pinesl konvici vody a vylil mu ji bez rozmyslu na hlavu. Zroule po ledové lázni pišel ihned k sob. V záptí však poala jej surov roz-

vdl

tásati zima. Jektal a skípl bolestí zuby^ vzdýchal, až vlasy hrzou vstávaly. .Židovka."

^

— »Neštitil

i

si

kladné vraždy

66

se, padouchu bídný, aui a proto nyní pykej !« oki-

koval ho rozhorlen

nž te

—

pánovi, vraziti u nás zvykat,

Pomnn. do

*

nebo

Chtl

jsi

Musíš si na svt

srdce.

zde

t

ješt oprátka a na vnosti zasloužený trest. Dobe se íká, že s ím lovk zachází, že od toho schází! Pán .« Bh, holenku, každého najde Zroule byl si bezradný. Bylo mu velmi špatn. Domníval se, že v nevlídné komoe jist zahyne. Po njaké chvíli, která se mu zdála býti v jeho utrpení vností, vpadli do komory mstští biici, ozbrojeni až po krk. > Picházíme z rozkazu pana purkmistra

oekává

.

ze Starého

,

Msta, abychom jeho jménem

zde pevzali povedeného

ptáka

a dopravili

k nám na radnici, kde bude o nho po právu znamenit postaráno Ic zvolal

jej

uštpan *S

a drsn vrchní biic Jan. nejvtší radostí a ochotou

ti

ho

—

vydáme !« odpovdl bodrý Pomnn. )»V tvých rukou se jist neztratí, a na tom

nám práv

nejvíce záleží !« »Hola, beruško, povsta, máš ped sebou dležitou cestu!* rozkikl se zhurta na Zrouleho vrchní biic a kopl ho do zád tžkou, okovanou botou. Byla teskutá zima. Mrzlo, jen se jiskilo. Zroule tásl se na celém tle a drkotal zuby. Nucená procházka po strašlivém utrpení a nepíjemné koupeli byla za tuhého mrazu proti mysli. Nohy pod ním slabostí klesaly, zdálo se mu, že se každé chvíle skácí mrtev k zemi. Ale biici postrkujíce jej surov, hnali ho ne-

mu

urvale ku pedu.

-

67

-

Mimo to hntlo též Zrouleho velmi, že utrží od od lidí na ulici posmchu a hanby. Byl dobe znám po celé Praze, a proto kde kdo se udiven zastavoval, když Zrouleho spatil v poutech a prvodu biic. Mnozí puzeni zvdavostí, zapomnli na všechno, pipojili se k biicm, jdouce za nimi z Malé Strany a ze všech míst, kudy se podivný prvod ubíral, až k Staro-

mstské

radnici.

Na Staromstském námstí dav zv-davc okounl ješt dlouho pes to, že Zroule byl již dávno uzamen ve vzení. teprve poali jednotlivci živ rokovati o tom, pro byl žid Zroule zatknut a pro tak nelidsky bylo s ním nakládáno. wZavraždil mladistvého rytíe Ondeje

Nyní

vysvtlovaly sousedky z Kochanova « z Malé Strany. »Bidník Padouch Zlosyn!« rozilovaly se a spílaly. sChudáek pan Ondej!* litovali rytíe Zasazoval se velmi kupci Staromstští. houževnat o to, aby lupiskou eládku vyhladil. Tšili jsme se všichni, že se mu to s pomoci Boží podaí. Zatim niemové vzali si ho na mušku a sprovodili jej ze svta. »Jest opravdu velikým štstím, že byl vrah zadržen c, rozumoval konšel Martin VlaSimský, jenž jda mimo, k davu se pipojil. >Na radnici jej donutíme, aby vyzradil své spoleníky. Schytáme všechny a uiníme je neškodnými. Potom zavládne jist v Praze i na venkov bezpeí a klid.c > Což je to všechno plátno «^ povzdychla bolestn jedna krasavice. » Skoda, peékoda takového rytíe, jakým byl Ondej I

1

!

I

—

68

—

Kochanova. Postavu ml krásnou a upanna a pi tom srdce zlaté. Oi jsem mohla na nechat, kdykoli jsem ho spatila. Nejvíce vSak se mi líbil, když o korunovaci našeho milostivého krále Jiího zde na trhu úastnil se turnaje, Vidím jej jako dnes statného a usmvavého na bujném oi, ják mistrn z

rostlou jako

nm

odprcem a jak skvle Co živa budu, nezapomenu nikdy, jak bezprostedn po svém zápasil

se svým vítzil.

nad nim

vítzství pospíšil vznešený Ondej z Kok prosté židovské dívce, jež náhle omdlela. Sklánl se k ní pln úasti a touhy, aby jí pomohl. Ano, škoda, škoda rytíe Ondeje z Kochanova. Byl .« velmi šlechetný »A což ják byl dobroinným !« pipomínala chudá babika z Malé Strany. »Zvedl se po své matce. S každým chuasem se zastavil a každého obdaroval. Malostranská chudina bude plakati dlouho a bolestn nad ztrátou pana

chanova

vná

.

.

zvnlé

Ondeje !c Mezi rokující zvdavce pipletla se náhodou Madlenka, služebná z domu Mendlova. Vyzvdvši smutnou novinu,

též

hrozn se rozrušila. »Ná šibenici s padoušským Zroulem!« rozilen vykikla do davu, mávajíc divoce rukama nad hlavou. »Ano, na šibenici s ním a se všemi jeho spojenci I« zaburácelo bouliv shromáždni a kde kdo ulevoval peprnýml

výkiky svému hnvu

a zlosti.

Madlenka potom nemeškajíc, pádila úprkem k Mendlovu domu, aby šetrn

«

Ržu

uvdomila

69

c

-

o hrozném zloinu, kte-

rého se Zroule dopustil.

Zatím co dav na námstí bouil a spilal, ml Zroule ve vzeni Dostavil se k nmu osobn,

Zroulemu návštvu.

ježto byl Zroule velmi zbdovaný, sám nejvySšl písa mstský Mikuláš Humpo-> lec, aby jej vyslechl. Zroule vymlouval se zchytrale na svou zmalátnlost, ale Humpolec byl tak obratný v ei, že Zroule pece si dal íci a odpovídal na

otázky. • Piznáváš

se

k tomu,

že

jsi

chtl

vera k veeru úkladn zavražditi rytíe Ondeje z Kochanova ?« zaútoil Humpolec

písn

na Zrouleho.

>Nikoli !< lhal drze Zroule, chtje dj se co dj, vinu svou zmenšiti a tím ža-

nmu

lobu proti

namíenou

zmírniti.

zapíráš ?< vytýkal mu rozhonejvyšší písa, »Vždy Stach a Pom-

»Pro

en

nn, sluhové

z domu pána z Kochanova, práv, když jsi pana Ondeje nebezpen omráil a byl jsi pipraven

t

zadrželi

nožem

jej

zavražditi.

m

>Ano, zadrželi ti surovci
mn

!<

ti*, vpadl mu do ei bystrý Humpolec. > Poslechni mne, radím ti dobe, s takovými vytákami na necho Mám vtší zkuSenosti, nežli se domníváš. »Pro mne okikuješ stále, když ti chci povdti svatou pravdu ?« ohrazoval

sRozumím

m

fie

rozdurdn

Zroule. »Vyslechni

I

mne

a

— budeš mi Milost

zprávy

zajisté

královská

70

—

nejenom

ty, ale

povdná

za

i

Jeho

dležité

!«

>Mluv slovo, jež

Zroulemu

a

každé tedy, ale to ti povídám, je pravdivé!* pikazoval

vykneš,

výhružným

hlasem

nejvyšší

písa. I*

Jeho

Milost

královská

prodlévala

do samého veera na hrad Pražském*, navazoval hovor vypoítavýZroule. »Meškal jsem na Hradanech za. obchodem a tu náhodou vyposlechl jsem nepozorovan rozmluvu dvou ryti, kteí se tajn umlouvali, že jeden z nich Jeho královskou Milost, až se bude vraceti na

vera

až

Staré Msto, záken pepadne a usmrtí. Násilník chtl se ukrýti v poustkách na Malé Stran. Potom oba neznámí rytíi se rozešli. Byl jsem na rozpacích, co bych uiniti, abych Jeho Milost královskott zachránil. Na hrad jsem se neodvážil jíti^ nebo jsem vdl, že k Jeho Milosti královské rozhodn pipuštn nebudu. Byl jsem též pesvden, že páni z družiny královské slechu mi nedopejí a že mnaopak budou spíše pokládati za lovka na rozumu pomateného. A proto jsem se odhodlal k odvážnému inu, za který tžce pykám. Ale jsem pes to, že od ve-

ml

rejšího

veera vytrpl jsem mnoho,

takže-

nyní jsem na smrt sesláblý, povdentomu, že Jeho královskou Milost jsem v pravý as zachránil. Jsem prostý, dobrý" a skromný lovk a proto za platnou službu, kterou jsem vera inem svým, Jeho královské Milosti prokázal, nežádám odmny ani výhod, nýbrž jenom chcij,

«

_ abych

byl

bez

71

—

prtah

propuštn

na

svobodu. »Žasnu, jak velmi vypravovati, kdykoli

znamenit dovedeS se

ti

uzda,

pkné

pohádky, jimiž bys, vru, dti velmi pobavil, ale na mne si s takovou nepijdeS*, zasmál se písa.

mne vlastn

»Za co pak

považuješ ?<

tváe se nadmíru nevinn a uražen. >Jsem lovk krajn poctivý

hrozil se Zroule,

a zachovalý, lovk, jenž nezná lsti ani klamu. Celiká Praha mže vydati o mne svdectví to nejlepší a jist také vydal* llšká svj ocas si chválí*, ušHumpolec* Ale obrame radji pistupme k vci! Odvoláváš se na

>Každá se

klíbl

a

list

nco, eho dokázati nedovedeš Naopak, pitžuješ si ješt tím, že obviuješ rytíe Ondeje z Kochanova ze zákenictví a vraždy, kterou chtl dle tvých slov spáchati na Jeho královské Milostí! Žalobu, kterou vedeš proti mladému rytíi z KoI

chanova, nejsi

s to obhájiti!

Ale uvidíš,

panu Ondejovi podaí se podati nezvratný dkaz o jeho nevin! Zjistí se hrav, kde rytí v tu dobu práv byl a s kým se stýkal. Pátrá se již usilovn též po

že

všem, co souvisí liké íci,

s

tvou osobou

zkušenosti a proto že oprátce tak jako

neunikneš

nebyl

1

Mám ti

ve-

smle

tak tentokráte

!<

Humpolec pronesl

tato slova velmi takže Zroule byl ohromen. Zprvu vbec s to, aby se zmohl na odPísa pouZiv jeho rozpak, vzeni

drazn,

pov.

mohu

—

72

—

vážn se smutnj'konec jenž ho oekával, poal vrtati hlavou. Byl by se rád zachránil, ale ke svému velikému zármutku a zklamání poznával, že za daných okolností nebude to možné. VzpoopusHl. Zroule po jeho odchodu zam5'slll,

nebo

mu

mínka na beznadjný jeho stav byla píinou, že upadl v zuivost. Proklínaje svj osud, nadával zle Mendlovi poouchlých a skoných sobc, který v každém choulostivjším pípad nastril místo sebe vždycky jenom jej, ale z koisti žádal

dokonce i v úzkých,

pravideln polovinu a

mnohem

nkdy

Zroule jsa nyní na sebe veliký dopal, že ošemetnému Mendlovi tolik podlehl jenom pro to, aby tím spíše stala se Rža jeho více.

ml

chotí,

V

nenávisti proti Mendlovi hroziv vzplanuté, umínil si co nejrozhodnji, že Mendlá šetiti nebude a že jej, až bude zle, soudu prozradí. »Ale co bude s Ržou ?« prokmltlo mu hlavou a v první chvíli byl vskutku na rozpacích, jak se má k ní zachovat. Ušetiti

jí

nechtl

Již

z té

tvrdošíjn odmítala

píiny,

že

hrd

a

manželství,

které jí nesíslnkráte žadoniv nabízel. A proto zahoel nyní mocnou touhou, aby se i Rži

krut

pomstil.

Tmito úvahami se tak podráždil, že poal opt zuiti. Zanedlouho však opuho poslední síly a propadl zmalátnnosti. Byl hrozn skleslý na duchu až do následujícího dne, kdy dostavil se opt

stily

k nmu nejvyšší písa mstský, Humpolec, aby pokraoval ve výslechu, který vera

c

— zúmysln mot, tím

73

perušil, aby spíše vzal si

výmluvami

si

Zroule jsa o sa-

k srdci, že drzými neprospje a k zloinu se

piznal.

S Humpolcem vkroil do vzeni též Ondej z Kochanova, jenž stoje za dvemi, sledoval pozorn a s rozdychtním každé slvko a byl pipraven, že do kobky vkroí, úmluvy zavolá. bude dnes s tebou lepší pojednání, než tomu bylo verae, oslovil Humpolec sklíeného Zrouleho. »V tuhé vazb pijde lovk spíše k rozumu, než až ho písa dle •

Oekávám,

že

na svobod »Ba, vru, zamilovaní lidé obyejn nebývají pi rozumu«, povzdychl bolestn Zroule. »Lituji vtšinou pozd toho, co v mladistvém poblouzeni provedli !« >Snad jsi nechtl též ze žárlivosti spáchati vraždu na rytíi z Kochanova?* tázal se obratn písa. » Nebylo by to opravdu I

nic divného

!«

>Ano, rytí Ondej z Kochanova byl velmi nebezpeným mým sokem!* piznával se opatrn Zroule. >Odloudil mi úpln dívku, kterou sám její otec uril

mi za manželku !« >A jiné píiny jsi neml, abys Ondeje z Kochanova nenávidl?* pokraoval ve výslechu, chytrý Humpolec. »Nikoli!« zapíral rozhodn Zroule. >LžešI«

osopil

se

Humpolec. « Zapomínáš,

na že byl

nho písn tvj byt d-

prohledán, a že pomry tvé života isou podrobn zjištny!?

kladn a

i

zpsob

»Život chudého obchodníka je trudný jeho bývají mnohdy velmi ne-

pomry

—

74

—

blahé*, odpovdl vyhýbav Zroule, stav se na oko nechápavým. »A ty se nazýváš chudým obchod-

níkem ?« vybuchl rozhorlen písa. ihned,

ím

Nade

>

Povím

pochybnost jest prokázáno, že jsi zlodjem, lupiem a vrahem Byl u tebe nalezen etz pana Rabského a velké množství vzácných vci z jiných krádeží a loupeží, zejména etnéti

jsi

!

vší

!

památky drahocenné, které samému

mla

králi

doruiti zvláštní výprava z Podbrad vyslaná, jež však byla na cest záken zaskoena a oloupena. Pi všech tchto zloinech byl jsi hlavním initelem a záleželo ti tudíž velmi na tom, aby byl stj co stj odstrann rytí Ondej z Kochanova, jenž na rozkaz králv horliv se zasazoval o to, abys byl se svými spojenci vypátrán a písn potrestán !« »Mám-li pykati za všechno, co se mi klade za vinu, nech pykají 1 ti, kteí byli se mnou ve spojení !« ekl drsn Zroule piznávaje se. »Jest to Jakub Mendl, majitel domu na nábeží, a jeho dcera Rža. Žádám, aby bylo proti nim zavedeno vyšetování, kterým zajisté bude vyneseno na svtlo totéž, z eho já jsem obžalováni* »Rža jest nevinná !c vykikl popuzený" Ondej z Kochanova, jenž zatím vkroil do kobky a Zrouleho hnvivým pohledem div neprohodí. > Hleme, milenec ujímá se své kehotinkylf ušklíbl se zlomysln Zroule.. sTrvám na tom, že dcera Mendlova Rža je spoluvlnnou!« »Rža jest naprosto nevinná!* zvolal drazn Ondej a byl na Zrouleho tak„

~

-

75

rozezlen, že by ho snad byl na míst zabyl nerdousil, kdyby nejvyšší písa pokynul, aby vezení spolen opustili.

mu

—

IX.

Do obydlí Ržina vpadla Madlenka, Byla celá uícená a nemohla vbec vypraviti ani slova.

Jenom oí

její

podivn

rozjiskené prozrazovaly, že duše její prodlává tuhý zapás. Usedla prudce a bez pobídky na židli a ruce jí bezvládn klesly.

Rža

vidouc ji tak rozrušenou, velmi' Srdce jí poalo prudce bua v oích jevila se hrozná úzkost.

se polekala. šiti

»Co

se stalo,

Madlenko? Mluv!«

nalé-

nedokav. »Celá se chvji, velmi mne svým neobyejným jednáním po-

hala jsi

dsila.c

»Zroule jest zajat

.

.

.

.<

.

.

ten

niemný lovk

.

.

.

koktala úryvkovit Mad-

opt

se odmlela, nevdouc, jak pokraovati, aby Ržu smutnou novinou zbyten nerozrušila a snad dokonce jí neublížila. »Zroule že jest zatknut?* vybuchla s úžasem a hrzou Rža. »Mluv, co vyvedl a od koho jsi tuto zprávu slyšela?* »Byla jsem na Tržišti, strhl se tam práv náramný hluk lidí, kteí rozhoenvypravovali, že Zroule dopustil se vraždy.c

lenka a

by

mla

»A koho

zavraždil

.

.

.?<

>Nelekej se, prosím! Prý pana Ondeje.*' Rža zesinavla. Vyteštné oi ob-

«

-

76

-

rátlly se jí v sloup, ale za pila se opt, a tvá její

okamžik vzcho*

horen

zapiála.

»Mluv, kdy se vražda stala a na kterém mfsl k ui došlo ?€ žádala v krajním rozrušení, nespouštjíc oí se stydlavé

Madlenky.

>Vera k veeru na Malé Stran zloZroule si na pana Ondeje poíhal

inný

a tam prý jej záken zabil*, vypravovala Madlenka stísnným hlasem. >Nikoliv! To je lež!« vykikla vítzn Rža. »Vždy ped malou chvílí, než jsi pišla, vidla jsem ssvého rytíea tváí v tvá živého, usmvavého a ilého, a mla jsi vidt, jak jeda se svými ozbrojenci kolem, nžn rukou do okna mi kynul. »Jest

to

možné?*

žasla

Madlenka.

»Vždy mám

sluch dobrý a mimo to jsem se z opatrnosti na všecko dobe peptala.* >Milá Madlenko, lidé mnohdy v pílišné horlivosti pestelí a udlají z komára velblouda*, tšila svou upímnou spolenici, jakož i sebe chlácholí vým hlasem

Rža.

Bh

•Zapla Pán

nebeský 1« ekla Madlenka. » Kdybys vdla, Ržo, co jsem o tebe mla sta-

povdn panno

rosti a úzkosti.*

»Vím, že mne máš ráda; jsem ti za to opravdu vdná*, pravila s plným uznáním Rža. » Upokoj a raduj se spíše se se mnou nad tím, že Ondej je na živu a že

ve

nžn

své šlechetnosti

>Ano, rježto

ustavin k nám

lne!*

mám

mi tuze

z leží

toho

na

velikou radost, abys byla

srdci,

_

77

—

šastnou*, pravila dobrosrden Madlenka> »AIe pes to ZrouJe ml pece nejde z

a vy 1< »Vidíš,

lil

máš pravdu^, pisvdila vážn

Rža.

»Dala jsem se píliš unésti nadšenou radostí, že jsem svého rytíe opt jednou spatila a niemného Zrouleha pustila jsem z mysli. Vypravuj mi všechno^ co

Jsi

o

nm

slyšela

!«

>Lidé vypravovali, že mstští biici pivedli spoutaného Zrouleho z Malé Strany a uvrhli jej do vzení*, upozorovala horliv Madlenka. »Co to bylo za lidi, s kterými jsi na Tržišti rozmlouvala?! vyzvídala rozdychtivlá Rža. » Znala jsi nkoho z nich?« »Ano, na vlastní uši jsem slyšela, jak konšel Martin Vlašimský o Zroulem ped celým davem vyprávl, jako o lupii a vrahovi a že mu pisuzoval šibenici. Mla

panno Ržo, jak jsme všichni, co nás tam bylo, bouliv a rozhoen pod okny radnice žádali, aby niemný Zroule byl bez milosti popraven !« •Vypravování tvé mne pivádí na myšlenku, na vci bude nco pravdyt, ekla stísnn Rža. »Což aby Zroule byl

jsi slyšeti,

Ondejovi pece ublížil! Záš na nho z dvojí píiny. Otec neml ped Zroulem vbec žádných tajnosti, a byla to též Ondejova horlivost ve služb, pra kterou ho Zroule k smrti nenávidl.* Madlenka ztichla a byla celá zaražená. Rža poala rozilen pobíhati pokojem,

ml

nebo strach, svírala

z toho ze všeho pojal ji náhlý kterému nemohla se ubrániti. Srdce jí zlá pedtucha, že stalo se nco-

-

78

-

hrozného a že rána za ránou dotkne se velmi citeln. A v tomto bez-

jich všech

nadjném

stavu nejvíce

bylo

Rže

líto

drahého Ondeje, jenž k vli ní je nucen prodlávati tžkou zkoušku a utrpení. Rža byla strašliv rozrušená, krev hnala se jí pradce do hlavy, zdalo se ji, že sešili. A tu stanula bezdn u okna a rozpálené skrán pitiskla na sklo, aby Nco ji nutkalo, aby zasi je ochladila. hledla se na nábeží. Bylo pusté, jenom chodec. Rža tu a tam objevil se na roztkaným zrakem každého si úzkostliv prohlížela, nevdouc ani sama, pro tak

nm

iní. napjetí trvalo hodnou chvilku. se a tím Madlence, jež jako poplašené ptáe s živou úastí družku svoji sledovala. Ale stísnná nálada vzala znenadání jiný obrat. Nebo

Trapné

mén

Rže

Do hovoru nechtlo

Rža, jakoby ji njaká tajemná síla byla náhle vymrštila a vzpružila, trhla sebou prudce a otvírajíc s horeným chvatem okno, volala poplašen na Madlenku:

»Poj sem honem

!

Pospš

si !<

vyrazila

jedním dechem a v okamžiku byla vychýlena z okna tak, jakoby chtla vrhnouti se dol. Madlenka skokem ocitla se u Rži, chtjíc ji zachytiti, aby v rozrušení a v bezradnosti si neublížila, i dokonce aby se neusmrtila. Ale jaké bylo její pekvapení, když uzela, že Rža záí nevýslovnou radostí a že kyne na pozdrav blostnou svojí rukou asvému rytíi?, jenž vraceje se ze služební projížky, se svými ozbrojenci, ubírá se práv kolem po nábeží

— » Vidíš

rozechvle.

pkn

79

—

MadlenkoPí Všimni si, jik

jej, 3

sluší,

práv

prve o turnaji

tak,

šeptala

mu

Rža

na koni jako tenkráte po to

!<

Madlenka byla jako u vidní. Mohla na švarném rytíi oi nechat, a Rža opt byla na nho neobyejn hrdou. A jak by ne Vždy Ondej z Kochanova, sed na vysokém, bujném oi, byl opravdu ojedinlým zjevem mužné krásy. Tlo ml ladn a sebevdomé vztyené v drahocenném sedle, vzácný jeho šat i výzbroj leskly se oslniv v záplav zimního slunce. Bohužel za malou chvíli byla Rža sMadlenkou pipravena o rozkošný požitek. !

Nebo pres to, že oddíl jel zvolna, brzy za sousední skupinou budov zmizel. Dívky setrvaly ješt chvíli v okn a potom všimnuvše si, že z blízké uliky zahýbá k domu ve velikém spchu Mendl, rychle od okna odskoily a je opatrné zavely. sCož abych se, panno Ržo, vypravila na Malou Stranu vypátrat, jak to se Zroulem bylo?« vytasila se Madlenka s návrhem, sotvaže usedly. >Nabyly bychom jistoty a to zajisté velmi by ti prosplo!* >Na koho se tam obrátíš, abys dopátrala se pravdy ?c namítala rozpait Rža. »Obávám se, že seženeš opt nezaruené a pehnané zprávy, jež by mne zbyten

vzrušily

!c

iSpolehni

vždy pece

na

mne

se

vší

dvrou,

chvji o tebe starozplašovala Madlenka pochybnosti víš,

že se

rostí*, "úzkostlivé

Rži. >Zajdu si k dstojnému plebánu Jírovi na faru u sv. Mikuláše.

Znám

jej

dobe. Jest znamenitým kaza-

—

—

8o

tlem, a velkým lidumilem. Poprosím ho s dobrou se potáži!* t provázej, abys »Jdi tedy, a

o radu a zajisté

dobe

Bh

pochodila*, svolovala

konen Rža.

Madlenka vytratila se tiše z jejího obydlí. Rža osamla. Smsice divných mySlenek poala ji kroužiti hlavou. A nebyle divu Nebo na dnešní den mla všechno pipraveno k útku, zatím však nenadálým sbhem okolností ocitla se na rozpacích, zda nebylo by radno ješt s útkem pokati. Nutkala ji k tomu blahá vzpomínka na nžnou pozornost, kterou jí ped chvílí Ondej osvdil, nebo erpala z ní nadji, že Ondej jist co nevidt ji !

navštíví. s » rytíem svým* brzo ním potší, lákala ji ne-

Myšlenka, že se setká a že se

s

odolatelným kouzlem. A mimo to byla velmi dychtivá též zvdti, co Zroule vera opravdu zavinil a jak s ním bude naloženo.

Z této vážné úvahy byla Rža náhle vyrušena prudkými kroky, které zaslechla v sousedním pokoji, jenž náležel k obydlí otcovu. Kroky byly velmi podezelé, ježto se rozléhaly, jako když šílenec v návalu zuivosti zle vyvádí. sOtec jest opt velmi rozllenr, lekala

Rža.

se

2

Co

se

to

s

ním jenom dje?

dnešek v noci vbec nespal. Slyšela jsem dobe, jak od samého veera až do rána stále byl na nohou. Soudím, že

Na z

domova nco piln Ale v záptí

odnášel.*

bezdn Ržu

napadloj

bezpochyby dovdv se záhy o Zroulovu zatení, snažil se asi bezpené. že otec

«

—

—

8i

ukrýti nkteré vci, jež staly by se mu velmi osudnými, kdyby snad Zroule ve

nho upozornil. Nyní chápala, kolik uhodilo. Hlava se ]í z toho ze všeho zatoila a slze úzkosti draly se jí do oí. vazb

msty na

ze

konen

již

Rženin

V

tom objevil se v z nieho nic Mendl. Byl šla hrza. sešlý, až z

nho

pokojí

ve tvái velmi

Oi ml

straš-

liv vyteštné a tásl

se na celém tle jako osika pes to, že se vynasnažoval se ho velmi se byl, aby se ovládl, ulekla a v první chvíli, kdyby to nebyl

Rža

by

byla

otec,

ped ním

jist

strachy

utekla. » Poslyš, milé dít, piprav se bez meškání rychle na cestu !«; oslovil užaslou

Ržu

bez

okolk sklíený Mendl.

sSeber

svoje nejcennjší a nejmilejší vci co nejspšnji a o ostatní se nestarej Zaídil jsem již všechno, co bylo záhodno. Za njakou chvíli opustíme tento dosavadní svj domov, který jsem výhodn prodal s celým zaízením, jak to zde všechno !

stojí

a

leží.«

»Kam

se obrátíme, tatíku ?* dsila se jest teskutá zima, a ty

—

Rža. íVenku jak vidím

—

sVydáme

vážn

jsi

vážn do

se

»V

churav.«

Polska^,

odpovdl

Krakov

navštívíme zázraného rabbi Mordocheje, jehož vzácné rady nutn potebuji. •Až do Polska ?t hrozila se Rža, berouc se obma rukama za hlavu. >Pro tak daleko a co tak najednou ? Mám pedMendl.

tuchu, že se stalo , Židovka."

nco

zlého !« 6

-

82

—

»Ano, Žrouleho potkala nemilá vcc, Mendl. >Byl zaten a nyní strádá ve vazb. Dopadne to s ním bezpochyby velmi Spatn. Vím, že jest mstivý a proto se obávám, že by mne

pisvdil zmaten

mohl snadno

zaplésti

jemností,

by

jež

osudnými.

mn

do rzných nepíi

Byl jsem

tob mohly

se

Zroulem ve stálém obchodním styku, mohl bych tudíž tím spíSe upadnouti v podezení, že jsem o jeho pletichách vdl, ba dokonce, že jsem byl pi nich úasten.« Rža byla jako opaená. Chvílemi chtlo se jí vybuchnouti, aby otci ekla nepokryt, že si nemusí nieho vyítat, státi

se

dsn

si to sám zpsobil. Ale vidouc jej zdrceného, poala ho opt v duchu litovati a mrzelo ji, že mu nemže z nesnází pomoci. sNesti dlouho! Pospš si! Každá chvilka jest nadmíru drahá!* naléhal na ni netrpliv Mendl. > Povoz jest objednaný a již nás oekává.*

že

V tom zadunly prudké rány na domovní dvee. Mendl sebou trhl a rychle piblížil se k oknu. V záptí se zapotácel a

jal se

bolestn naíkati, až vlasy hrzou

se ježily.

»Jsme ztraceni !t srdcelomn vzlykal. »Z cesty do Polska nebude nic. Mstští Bídácký Zroule biici jdou již pro nás dopustil se na nás zrady f« Rža dala se do usedavého pláe a poala si rváti vlasy. Ale to všechno nic nepomohlo. Ozbrojení biici vnikli násilím do domu a práv sé vítili do pokoje, Ržu. obklopivše ostražit Mendla I

i

-83»Jménem Jeho královské týkám t, Jakube Mendle,

Milosti za-

tvou dcerou Ržou a vybízím vás, abyste nás ihned a bez jakéhokoliv odporu následovali!* zahímal vrchní biic Jan, tváe se velmi

písn. > Mjte

i

s

^

!« zaúpla Rža a padnuvši na kolena, ruce prosebn spínala. • Niím jsem se neprovinila, nezbavujte mne tudíž svobody! Mjte, prosím, ohled na otce, vždy vidíte na jeho tvái, že jest

slitování

nemocen!* a Pomalu, holubiko, pomalu!* okikoval Ržu vrchní biic. » Upokoj se a nežádej od nás vlci, které nejsou v naSi moci. Slyšela jsi, že nepicházíme o své újm, nýbrž jménem Jeho královské Milosti, které musíme býti poslušní nejenom my, nýbrž i ty a každý lovk v naší vlasti, pán i nepán Kdo toho nedbá, propadá trestu!* Rža se ulekla tklivých slov pís* nho biice a ihned se ztišila. Mendl vida

a

!

d

nezbytí, neopovážil se ani hlesnouti. Bi> mli se rychle k dílu. malé chvilce spoutali starce i dívku do želez a odvá-

V

ici

dli

je z domu, který opatili stráží. ocitnuvši se

peliv uzamkli

a

Rža spoutaná a v pr vodu ozbrojených biic na ulici, div se studem nepropadla. Závra a mdloby se o ni pokoušely. Srdce jí bašilo, div se jí neutrhlo.

v duchu

V

Otrlí ji

biici

upímn

vidouce

její

žal,

litovali.

tom, kde se vzala tu se vzala, za-

kroila smutnému prvodu cestu Mad> lenka. Byla celá u pachtná a krpje potu

-

84

"

potkem po zardlé tvái. ji Spativši Ržti v poutech, vyteštila zdSen oi a zalomila rukama, sLídiky, máte rozum?* vykikla rozhorlen. íPro jaté spoutali tfchou a nevinnou berušku a kam ji odvádíte ? Práv jsem se dovdla od oitých svdk na Malé Stran, že jedin Zroule nese vinu. na hrozném verejším zloinu, jemuž padnouti za nadjný život pana ry» tíe Ondeje z Kochanova. Ano, tohoto nebezpeného jestába Zrouleho držte pevn, pannu Riu však nžnou stékaly

ml

ob

—

—

—

—

holubiku a kuátko neviouké propuste s pokojem!* &Jdi nám s cesty, dívino pošetilá !« odhánl rázn vrchní biic Madlenkit. »Proksže-li se, že dcera Mendiova jest nevinnou, nebude jí zkiven ani vlas!« Ubohá Madlenka byla nucena, chtíc pesile a nátlaku neúprosných biic. Za srdcervoucího náku a pláe hledla smutn a zdrcen za nešastnou Ržou, jak ji biici odvádli. Pojednou jakoby jí byl nž do srdce vnikly prudce se zachvla. Všimla si, že pod Ržou klesají nápadn a podezele nohy .. nechtíc, ustoupiti

.

X Na radnici Staromstské bylo ruSno. hlavní zasedací síni shromáždni byli všichni konšelé v ele s purkmistrem

V

Václavem Holcem a z Krajnic, oekávajíce

píchodu

pana

rychtáem Janem u dveí netrpliv Václava Valeovskéha

-

85

-

z Knžmostu, královského podkomoího, dnes pedsedati na Jenž jako tskový vlším soudu, aby jménem krá'e rozhodoval a uplatoval zde vyš§í soudní moc. Podkomoí objevil se v stáno* vénou hodinu, jsa v plném lesku. Rvch* tá s purkmistrem srden jej vítali, hluboce se um ukláujíce. Pan Valeovský ruku a stiskl každému z uich vymnil se všemi nkolik pátelských slov. A potom doprovázen jsa po pravici rychtáem, po levici purkmistrem a vzadu konšeli, ubíral se vážn stedem rozsáhlé

ml

pesn

upímn

a nádherné

sín k pednímu keslu, znan jež bylo ureno pro nho.

vyvýšenému,

Ostatní poklonivše se opt, uchýlili se na místa svoje ve tyech lavicích. Podkomoí shledav, že konšel jest plný poet, zahájil strun soudní ízení. Pedevším vyvstal nejvyšší mstssý písa Mikuláš Hampolec, jenž z vedlejší sín pisedl mladistvého rytíe Ondeje z Kochanova. Oadeí vykrao7al si hrdé a sebevdom. Zevnjšek jeho byl bezvadný a chování pvabné. Podkomoí, jakmile ho spatil, kynul mu ihned pátelsky rukou ná pozdrav a slovy laskavými jej vybídl, aby žalobu svou pednesl.

Ondej pokloniv

se, poal pevným a hlasem líiti svoji neblahou píhodu se Zroulem, který ho záken veer pepadl, maje v úmyslu jej zavražditi. Podkomoí sledoval pozorn každé slvko

zvuným

Ondejovo

a konšelé slyšíce o zlotrilostl

Zroulov, vrtli v úžase hlavami. Ondej nemiluje dlouhých eí, mluvil struné a

—

86

—

vcn,

takže byl se svou žalobou brzo hotov. Podkomoí i ostatní byli úpln spokojeni s jeho výpovdí, nebo nikdo z nich nežádal bližšího objasnní neb vysvtlení té i oné podrobnosti, jež se

smutným

pípadem

Ondej

souvisela.

klidn na své místo. nyní doSlo na Zrouleho. NejvyšSí

usedl tudíž

A

písa pokynul a vrchní biic Jan obžalovaného do shromáždní z pedsín uvedl. Zroule byl na nohou i na rukeu spoután, takže pi každém jeho kroku i pohybu tžké etzy píšerné zacbestily. Tvá jeho byla zsinalá a oi horen vyteštné. Pítomní s odporem na nho pohlíželi a Ondej z Kochanova mil jej pohledem nenávistným a zlým.

Na pokyn podkomoího jal se nejvyšší písa pedítati žalobu tak, jak ji dle pedbžného

výslechu žalobce, viníka i byl sestavil. Bylo to zevrubné vy-

svdk

líení vražedného útoku Zroulova na rytíe Ondeje z Kochanova a jiných jeho zloin, zejména loupežného výpadu na družinu Podbradskou a konen i zákeného pepadnutí a loupeže, spáchaných

Zroulem na panu Rabském.

shromáždní hrzou, když

Celé

i s slyšeli

podkomoím

o strašných s nestoudnou drzostí rozhlížel se celou síní nejev trnuli

Zroulových zvrstvech. Zroule ani

známky

konc

lítosti.

Vdl,

že

konec

šibenici neunikne,

Humpolec skoniv tení obžaloby, udo vedlejší sín a odtud za pomoci sluh pinesl do shromáždní spoustu chýlil se

-

87

-

vzácných zlatých pedmt, jež byly za baveny v obydlí a ve skrýších Zroulových. iHleme, etz pana Rabského!« zvolal udiven rychtá Jan z Krajnic, prohlížeje s živým zájmem mistrnou práci tohoto skvostu. >A zde jsou opt rodinné památky Jeho královské Milosti*, pipomínal pod> Poznávám je, nebo vidl jsem nejednou na zámku v Podbradech <

komoí. je

Potom i konšelé jali se s velikou úastí jednotlivé drahocenné vci prohlížeti, a nejeden z nich mohl na tchto nádherných klenotech oi nechat. Divení ne-

vci

proto sám podkomoí do a shromáždní vyzval, aby

konce,

bralo

se vložil

v soudu pokraovalo.

se

»Slyšel

tob

jsi

vede a

uml ?«

práv

žalobu, která se proti všemu dobe roz-

zajisté jsi

oslovil

vážn neteného Zrouleho

purkmistr Václav Holec.

t

ují

nejen

výpovdi

»Z viny usvd-

vrohodných

svdk,

nýbrž i tyto skvosty, jež byly nalezeny ve tvém obydlí a které pochá-

rzných krádeží a loupeží, jež jsi spáchal. Rci, zda se piznáváš ke všemu, z eho jsi v žalob obviován ?«

zejí z

»Zádám, aby žaloba byla vedena pedevším a hlavn proti tomu, který mne ponoukal a hrozbami na mne psobil, abych mu dj se co dj shánl skvosty a opatoval stj co stj zlato«, odpovdl Zroule drsn a rozezlen a z oí sršely

mu

blesky.

nmž

tedy jméno toho, o tvrdíš, že má hlavní vlnu na tvých zlo» Vyslov

'

—

88

—

inech!* vybídl purkmistr

písn

pofoucii-

lého Zroule. »Již ve vzeni jsem jeho jméno prozradil a nyní je znova tedy opakuji. Jest to Jakub Mendl, obchodník a majitel do-

mu

na nábeží.*:

se ti, že jsa dosplý a svéprávný, podléhal jsi tolik cizímu lovku*, namítal purkmistr. »Spíše se mi zdá býti pravdou, že jsi s Jakubem Mendlem spolen zloin se dopouštl a že jste spolu rovným dílem o lup se dlili. Nebo nejde mi na mysl, pro bys dbal ponoukání a hrozeb Mendlových^ když jsi pece vidl, že nab.4dá ke

»Dívím

nedviv

t

zlému

?«

sNa Mendlov pízni mi

záleželo více,

domnívášc, ozval se úskoný »Zamiloval jsem se do jeho dcery a nechtje, aby mi dlal ve satku s ní dlal jsem bez roxmyslu obtíže, všechno, co jsem jemu i jeho dcei na onež

se Zroule.

ích vidl.« »Zadrž, prolhaný padouchu !« rozkikl na Zrouleho popuzený Ondej z Kochanova. sRžu do svých zloin nezatahuj Nemla s tebou nikdy spolk. Naopak, nenávidla t vždy z té duše a nikdy by byla nepipustila, abys ty se jí se

I

zavdoval.« Zroule

ml

za lubem

bitká a ušt-

paná slova, jimiž chtl Ondeje veejn ped celým shromáždním sesmšniti a

dkladn zasáhl

odbýti.

V

tom však do jednání

podkomoí.

>Je záhodno, aby byl nyní vyslechnut tvái v tvá obžalovanému Jakub MendU,

~ 89podkomoí a ve vyhovno.

žádal

chvilce

mu

bylo

Biici pivlékli ihned do shromáždní Meudla. Byl hrozn sklíený a tlesn sešlý. Oi ml vpadlé a celj'^ jeho zeže jest vážn nemona nem, že má silnou horeku a že by poteboval nutn lékaského ošetení. Ale soudní líení bylo v plném proudu a proto nemohl býti vzat na nho ohled. Konšelé uzevše Mendla tak zuboženého, velmi se ho zhrozili. Znali jej všichni osobn jako ilého a bystrého muže, který teprve ve vzeni tolik zchátral. Vždy ješté ped nkolika málo dny bylo ho co chvíle vidti na ulici zdravého, svžího a neobyejn piinlivého, a nyní jest z nho takka mrtvola. Humpolec peetl Meadlovi celou obžalobu a kladl z vlaští dursz na podrobnos, které se ho zejména týkaly. Byl to souhrn všech obvinní, jež Zroule dosud proti Mendlovi byl uinil. Mendl s hlavou nápadn schýlenou vyposlechl všechno tiše a pozorn, a teprve, když Humpolec skonil, hlavu ponkud pozvedl. » Poznávám, že jsem se stal obtí Zroulovy pomstychtivosti«, poal se obhajo

vnjšek dosvdoval, cen. Bylo

váti

vidti

klidn a sotva slyšitelným hlasem.

»Vc

se má zcela jinak Zroule pravdu hanebn pekroutil Pokud se týe mé I

!

dcery, tu musím piznati, že ona Zrouleho vždycky nenávidla a já chtje jí svému jedinákovi a mazlíkovi vyhovti, byl jsem vždy rozhodn ptoti tomu, aby si Zroule na moji dceru myslil . .«

—

—

.

•Lžeš

dejem

Ic

90

—

vybuchl Zroule

Kcchaotova,

souasn

s

On-

opovážlivá drzost Mendlova nevýslovné popudila. Zroule tisíc chutí Mendlovi zde ped soudem zle vyiniti za to, co práv uvedl, aby veškeru vinu uvalil na nho, ale biici na z

jejž

ml

pokyn podkomoího mu v tom zabránili. Nebo slovo bylo dáno pedevším panu Ondejovi. > Vytkl jsem

Mendlovi,

obelhati <, pravil

pan Ondej

že

chce soud

z

Kochanova

rázn. »Výtku svou odvoduji tím, že nejenom já, nýbrž i Madlenka, služebná z domu Mendlova, mžeme vydati svdectví, že Mendl velmi Zroulemu nadržoval a že dokonce i dceru svou surov tý* ral, chtje ji stj co stj donutiti, aby se za Zrouleho provdala.*

Vc

• Nikoli! se má docela jinak I« perušil Ondeje z Kochanova žid Zroule. • Pravdou jtst, že Mendl stál velmi o to, abych se s dcerou jeho oženil. Dkazem toho jest, že mi Ržu nejen za cho slíbil, nýbrž že mne s ní dokonce i za-

snoubili*

Podkomoí maje na

zeteli,

aby líení

ádn postupovalo,

dle platných zvyklostí byl nucen opt použíti

své svrchované moci a zbytené prtahy zastaviti. Zakiknuv rozvášnného Zrouleho, ujal se slova sám.

»Jsem

sice naprosto

pesvden

slov pana rytíe chanova*, pravil rozvážn. divosti

o prav-

Ondeje z Ko» Avšak vci 1

jemu nebude na škodu, když uvedu, že bude vyslýchána i služebná Madlenka krom Mendlovy dcery, jež za chvilku

—

91

—

pijde na adu.

Zatím, pane purkmiste,, skoncuj výslech Jakuba Mendla!« Holec, jakoby byl na tuto výzvu ekal, pohotov. Vyvstal a poal velmi obratn psobiti na zarytého Mendla, aby byl ihned

jej

usvdil

in,

z toho, že se též úastnil zloze kterých jest Zroule vinn.

mírn zdrceného oslovil ped celým shromáždním ped panem podkomoím leží vci, jež »

Pohle*,

Mendla, »zde i

byly nalezeny ve tvých skrýších a o nichž jest zjištno,

svtli, jak

jsi

než promluvíš nchy!« »

Obchod

povdl

s

že pocházejí

Vy-

z loupeží.

k tmto skvostm pišel a

vzpome

si,

že lež

má

krátké

jest mým zamstnáním«, odpedstíraným klidem Mendl.

Zroule pinesl zboží a já je od nhopoctiv odkoupil, snaže se v budoucnosti je s

pimeným výdlkem

n

prodati

tm,

budou zajímati.* e Pipusme, že máš pravdu*, namítal shovívav purkmistr. >Pes to však každý rozumný a nestranný lovk musí uznati, že jsi si poínal velmi neopatrn, ba podezele, když jsi kupoval od Zrouleho kteí se o

vci, kterých

užívá

výhradn panstvo a

dobrovoln nehodlá rbaviti nikdo, tebas by i ve veliké tísni se ocitl. Poí-

jichž se

nání tvé jest

tím

podezelejší, ježto

jsi

vtšinu pedmt získal v dob poslední, kdy pece jsi se doslechnouti musil o smlých loupežích, jež v Prate a v okolí byly spáchány. Pro jsi nás na Zrouleho neupozornil, vc mohla býti zkrátka vyšetena a ty nemusel jsi pijíti v tato^

«

~ 92 místa. obhájíš B

-

Jsem vru zvdav, jak

nyní

se

!e

Velmi saadíiol« pravil celkem

netea

Meadl. »ObchoduJi se zlatem již pes padesát rok; spousta a jiných skvost ocitla se za tu dobu v mých rukou, ale i když jsem sebe vxácajších vcí získal a to dokonce i s erby vznešených rod. nikdy mne á nikoho z etných kupc ani nenapadlo, abychom je považovali ZA véci ukradené anebo snad u-

ets

loupené.G »

Výpovdí svou

prozrazuje!, že

jsi

ni-

kdy neml pilil útlého svnom{«, podotkl »Kdož ví, co s úšklebkem purkmistr, všechno ješté za výslechu vyjde najevo !« mne, pane purkmiste, » Pekvapuješ svou uštpanou poznámkou«, ohrazoval » Váleníci se lítostivým hlasem Mcndl. husitští ukoistili za svého vítzného tažení mnoho zlatých a vzácných vcí, s kte rýrai se nepetržit až dosud ile obchojsem ml snad všechny tyto duje. skvosty, jež jsem po celý život až do poslední doby piln kupoval a prodával, považovati za pedmty ukradené a uloupené? Husitští hrdinové a jejich potomci

i

mn pkn

podkovali a se mnou tžké naení. rozdychtn sledoval všecek

by se by divn zatoili Zroule s

za takové

naptím každé slvko Mendlovo.

Na

tvái jeho bylo zejmo, že nemálo žasne nad tím, jak Mendl pes to, že jest k smrti zemdlen, dovede byste a zcela klidn rozptýliti nejzávažnjší námitky a dvody, jež proti nim obma nejvíce svdily. Topatrnému a prozíravému šil se, že

— Mendlovi se též neblahý pípad s

93

-

snad

podaí, aby jeho

Ondejem

z

Kochanova

zastel, ale v tom se zmýlil, nebc když byl Mendl v nejlepšíni, uinil podpítrž. komoí znenadání dalSím

njak

eem

dosavadní výpovdi Jakuba Mendla nám zatím postaí*, pravil povýšeným hlasem. »Nyní bude teba, abychom vyslechli též jeho dccru.« Biici jakoby byli na pokyn tento ekali, v záptí pivedli do shromáždni Ržu. Vlekla se chudrka jako mátoha, majíc na rukou i na nohou tžká

»Domnívám

se, že

—

—

pouta. Zsinalá

tvá prozrazovala, že pes to však ve svém utrpení byla neobyejn její

hrozná muka,

trpí

nevýslovném

i

poupti kterým surov zmítá rozbs-

krásnou. Podobala se rozpuklému

rže,

bílé

nná

vichice.

Celé shromáždní bylo pvabem Ržitak uneseno, že kde kdo mohl na ní oi nechati. A proto také všichni byli od první chvíle pízniv naklonni. jí Purkmistr Holce plu soucitu nerad konal v tomto pípad svou povinnost, když doSlo na nho, aby se žalobou obezaárall. Hlas se mu tásl a chvílemi se

ným

Ržn

dokonce

i

zajíkal.

Pokud vypoítával purkmistr suše

in

zloinem, ze

zlo-

kterých je Zroule obžalován, chovala se Rža s Mendlem tiše jako pna. Když však konen doslechla, že i na ní lpí podezení, jakoby i ona byla úastná onch zloin, bolestn zaúpla a upadnuvši do mdlob, skácela se Jako podatá k zemi. aa

—

94

—

Rytí Ondej z Kochanova vida Ržu bez sebe, hrozn se polekal a pospíšil jí Ihned na pomoc. Všecek rozechvn uchopil ji silnýma svýma pažema a odnesl ji v nárui na své keslo, kde ji opatrn posadil.

VSichai pítomní byli

neobyejn pe-

kvapeni tímto podivným poínáním Ondejovým, nikdo vSak mu nezazlíval. Naopak, kde kdo pocioval s ubohou dívkou soustrast. Dokonce sám podkomoí vyzval biice, aby pinesli vodu a omdlelou dívku pomohli kísiti. Ale Ondej pln horlivosti nikoho k Rži nepipustil. Omýval jí sám peliv skrán, mluv na ni laskav a nžn, jako inívají matky, kd}ž se mazlí s chorými dtmi.

Po mnohém jovi pivésti

úsilí

Ržu

k

podailo se Ondesob. Dívka vzpa-

se, vymkla se Ondejovi z náa pes to, že pouta jí pekážela, ocitla se takka skdkem u stolu pana podkomoího, takže se všichni velmi ulekli.

matovavši

rue

»Dokládám se živým Bohem, v jehož spravedlnost pevn vím, že jsem nevinná*, zvolala Rža hlasem mohutným, oi podivné majíc vyteštné. A potom chvjíc se, poala mluviti zmaten a nesouvisle. Chvílemi ji dokonce popadla i

zui vost. Shromáždní vidouc náhlý tento a

ne-

blahý obrat, usoudilo jednomysln, že dívka ustaviným rozilováním pomátla Královský podkomoí se na smyslech. rozhodl, aby byla odvedena do slušnjší kobky, kdež mlo se jí dostati více pée

—

95

—

a hlavné klidu. Do kobky doprovodil ji, krajn na duchu jsa znien, rytí Ondej z Kochanova .

.

.

XI.

Pan dvorní maršálek Jakub z Kochanova nemohl dnes spáti. Obyejn vstával ráno až k osmé hodin, dnes však byl již o sedmé na nohou. Jakási zlá pedtucha zneklidovala jeho duši a proto nedbaje, že jest dnes venku hrozitánský mráz, opustil záhy lžko. Ale sotva povstal, již ml píinu, aby se zlobil. Zvonil, volal, opt zvonil, ale sluha jeho, vrný a starý Stach, do ložnice ne-

picházel.

Maršálek jsa dbalý písného domácího a kázn, velmi se na Stacha rozlobil hned po ránu, což bylo dle dosavadní zkušenosti osudnou pedzvstí, že po celý den bude maršálek v mrzuté nálad.

poádku

»Kde

asi

ten

starý plesnivec vlzí?«

rozhorlen. » Patrn u Dorotky v kuchyni! vím! Je tam teplo a mimo to dostane se mu tam též ledaehos kloudného na zub, zvlášt když Dorotce trochu zalichotí. Což o to, Stach se v lichocení znamenit vyzná! Nejednou Již mi vrtalo mozkem, kam na ta krásná slovíka chodí !« Maršálek zhurta nakvašen, opt za zvonil prudce a dlouze, le kde nic, tu nic, Stach se neobjevil. To již bylo pro marhartusil

To

šálka píliš mnoho,

S

pkn

i pešla ho trplivost. velikým chvatem poal se oblékati, po-

- 96nici. si

pi tom

vztekle a rozilen po ložna Stacha veliký dopal a proto umínil, že mu dnes dkladn vyiní.

blhaje

Ml

»Tš se, plesnive, dnes ode mne dostaneš co proto !« uleyoval si rozhnvaný maršálek ve své zlosti. »Jak živ jsi neslyšel takového kázásí, které ti vyíkára, jakmile se objevíš! Budeš míti jist malou dušiku v tle, ba mnohem menší, než když jsi se po prvé jako nováek dostal do boje!«

V

rozilení napadlo

bezdky

maršálka^

obyejn

lelkuje

u domov-

že Stach jako

ních dveí, chytaje kde koho ze sousedstva, aby vyzvdl kde jakou novinu, jež se práv pihodila. A proto uchýlil se rychle k oknu, na mráz v noci vykouzlil roztodi?né kvty. Pootevev s ho-

nmž

reným chvatem

okenici,

podivn

se za-

razil.

sCo se dje?* vykikl s velikým úžasem a zavel hmotn okenici. »Kde se vzali

tom

v mém dom biici, aniž bych vdl? A isou to dokonce biici ze

o.

ti zde chtjí? Kdo je mého domu bez mého vdomí ? A kobo zde hledají? Vc musím ihned vyšetiti! Bda, jestliže nkdo zasáhl do jest mj a bez mého mých práv vdomi nemá zde nikdo co hledat !«

Starého Msta! Co

zavolal do

!

Dm

Maršálek rozezlen vyrazil z ložnice na chodbu a kiel, co ml hrdla, aby pivolal Stacha. V záptí pihnal se Stach, všecek upachtn, nahoru. Duši svírala mu úzkost, nebo vdfl, že u pána špatn dnes dopad rie.

«

«

— stáru

oi nakypným hn-

maršálek zlostn, a

vem

—

živ jsem si nepomyslil, eho se na tob dokám !« vybuchl

»Jak

k

97

mu

jen jen jiskily. »Veliký nedbalec a lajdák na stará kolena se z tebe se

rozumíš! Vera veer jsem t musil ustavin shánt a dnes vbec se t nemohu dovolat! Domníváš se asi, že nedovedu již v dom zjednat poádek a udržeti káze Holenku, pepoítal jsi se .« Uvidíš, jak dnes tebou zatoím stal,

í

!

.

,

»Nehorši se, milostivý pane, na mne«, koktal nejist ulekaný Stach. wNetušlí jsem, že za takové teskuté zimy opustíš dnes lžko díve, než iníváš obyejn !«

»Ml Omluv a jalových výmluv nepijímám !« zahímal maršálek. »Mál býti !

abys byl u mne na zavolanou! Ale já nyní piskípnu, uvidíš » Milostivý pane, se mnou, prosím stále nablízku,

t

t, slitování!*

I

mj

žebronll

»Nepedvídané okolnosti

vou mou

úpnliv.

zavinily zdánli-

liknavost !«

»Nepedvídané maršálek.

Stach

utrhl se a v háže jsem víš,

okolnosti ?«

»Pro mluvíš neurit

dankách

se mnou, akoli tvým pánem ?!« »Vc, o niž bží, týká se pana Ondeje«, vysvtloval ostýchav íStach. »Domnívám se tudiž, že bude nejlépe, když pan Ondej sám tob, milostivý pane, vypovi všechno, co se zde vera veer udalo. »Co pravíš ?« zvolal udiven maršálek. » Ondej že tu vera veer byl? A pro se u mne nestavil? Beztoho nkolik dnS

jsem ho ani nevidl !« ,

Židovka.'

7

-

98

-

»Byl zdel Za chvilku asi k tob, milostivý pane, pijde a vSechno ti vysvtlí«, upozoroval chlácholí ve Stach, hotové se

v krbu rozdlati ohe. »Nech všeho a Ondeje mi ihned zavolej !« porouel písn maršálek. »Hoim neb chci z úst svého uslyšet, co se zde vera za

zvdavostí,

konen

syna

mými

zády dlo!« Stach potšen, že

pes všechny obavy celkem dobe dopadl, pospíšil dol, se byl, aby panu Ondejovi vyídil, že má bez prodlení dostaviti se k otci. Ale jaké bylo jeho pekvapení, když vpadnuv do eledníku, rytíe zde nenalezl. V horeném spchu a rozdychtni prohlédl celý pízemek, ale po Ondejovi nebylo nikde ani památky. V Stachovi hrklo, nevdl v první chvíli opravdu kudy kam. Dsil se hnvu

nmž

vdl, že pro nic za nic se rozvzteklí, zvlášt když není v dobré nálad a potom že nezná žert. Stach maršálkova, o

byl v úzkých, nevda, kde

má

rytíe hle-

dati.

A cesty

tu z

nieho

nic

namanul se

mu

do

Pomnn.

»Nevíš o panu Ondejovi,

dl ?« chvatn otázal se druha oima v krajním rozilení.

kam

se poStach, svit

))Ped chvilkou odešel do msta*, oznamoval Pomnn. » Posel pinesl mu dležité zprávy. Pan Ondej nedaje si ubrániti, byl ihned pohotové a s poslem odebral se ke svému mužstvu. Ptal Jsem se ho, kdy se vrátí, ale nedal mi odpovdi

!

—

-

99

starostí otázky mé si nepovšiml !« »Mrzutá vc!« povzdychl Stach. »Nevim opravdu, co si ponu. Pan Ondej není doma, a maršálek peje si s ním stj co stj mluviti !«

Snad v návalu

V

tom ozval

se

nahoe nápadný

hluk.

Maršálek oekávaje netrpliv píchodu svého syna, neml ve svém pokoji stání. Uchýlil se tudíž radji na chodbu, aby z okna se podíval, zda Onde| neprodlévá na nádvoí. Ale místo syna uzel tam Stacha rozmlouvajícího s Pomnném, což jej

až

k

šílenosti popudilo.

lenochu darebuý a línýl« »Ty vykikl oknem na Stacha. >Pro lelkuješ a mrháš as, když jsem ti naídil, abys ihned pivedl ke Ondeje? Chceš patrn schváln rozilovati, le vz, že se jeden

m

mn

špatnou

jsi

se potázal

!«

pán

maršálkova psona ulekaného Stacha, jako by blesk z lsta jasná uhodil. Odskoil mrštn od Pomnna a pádil, sotva dech popadaje, vzhru po schodech k rozzlobenému maršálkovi. » Kde jest Ondej? zhurta rozkikl se maršálek, vzteklým pohledem udýchaného a vydšeného Stacha od paty až k hlav. líPromi, milostivý pane, nezastaí jsem již pana rytíe dole !« vysvtloval sklíen Stach. » Prohledav celý pízemek, dovdl jsem se od Pomnna, že pan Ondej obZlostná slova

bila

me

držev dležité poselství, odebral se rychle do msta, aniž by ekl, kdy se vrátí !«

:

—

100

—

okamžit Pomnna I«

»Zavolej

žádal

maršálek písn. > Musím s ním 1 s tebou bez prodlení dtkliv si pohovoiti h Stach odebhl a za chvíli pivedl Pomnna. Maršálek pobouen procházel se komnatou. Oba sluhové stáli u dveí jako

pny, hrozíce ienž byl

výbuchu starého pána, nadmíru rozezlen, takže svým poínám nahánl jim opravdu strach. »Bohu díky Mám vás zde, vy sy šlové, konen oba. A nyní každý bez vytáek s pravdou ven, co jste vera se

zejm

I

pkn

veer pili*,

a dnes ráno bez mého vdomí trouhodil maršálek zostra na své sluhy.

»Nu,

pro

pro

otálíte s

šálek a div

ztrnule Jako sochy, se maroba starce neprohodí,

stojíte

odpovdí ?« rozkikl

oima

Stach a Pomnn pohlédli na sebe bezradn; jeden i druhý obával se promlu* vití. velmi dobe, že za podobných okolností není radno pouštti se do hovoru s maršálkem, jenž chtje míti vždy navrchu, zvlášt v nakypném hnvu býval krajn nedtklivým a mnohdy i bezohledným. A proto radji mleli, oe» kávajíce s uritostí, že maršálek jako obyejn za chvíli bude mírnjším. pepoítali se. Maršálka mlení sluh ješt více podráždilo, takže zabu-

Vdli

Le

rácel jako lev *Zcratlli jste rebnosti a bojíte

e? i

páchali Jste daíci ? A toho doekal jsem se na vás ve stáí ? Syslové, oslové, mumie .« a ví Bh, jaká jména byl by maršálek v hrozném svém hnvu sluhm ješt uštdil, kdyby v tom ne.

se

.

mi

to

«

—

lOI

—

otevely se dvee a nevstoupil ten, o njž Ondej, rytí práv se Jedaalo z Kochanova, syn maršálkv. Byl všecek uícen, ervený od chladu a veselý, jen mu oi hrály. Se Stacha i

— — —

s

Pomnna »

ihned

veškerá starost spadla-

Promi, drahý ote,

teprve nyní, abych

že

picházím

oznámil, v jakém verái, a co všechno

ti

nebezpeí jsem byl v souvislosti s tímto nebezpeím pišlo

bez pozdravu maršálka, »Jsou to vci úžasné, jež mají veliký význam pro mou budoucnost Vz, že se mi podailo polapiti nejhlavnjší loupeživé zákeníkylt Oi maršálkovy upely se s velikým najevo«,

oslovil

dodávaje

drazn

:

!

zájmem na Ondejovi, jenž mna si radostí pohodln do kesla. sjdte si po svých, nyní vás již nepo-

tuce, usedl

odmen

maršálek tebuji!* pokynul Stachovl a Pomnnovi zapomenuv rázem na veliký svj hnv. Sluhové v záptí hluboce se poklonivše, chtli odejíti. »Nikoli», pln horlivosti zvolal

Ondej.

»A

jen zde zstanou. Vždy jsou mými zachránci a právem si zasluhují, abys je, tatíku, za jejich vrnost a ostražitost pochválil a hojn odmnil. Já se jim odnastanou klidnjší též, až jen

vdím

asy.« nNuze, zstate zde*, oslovil sluhy maršálek, tváe se již mírnji. * Ondeji, víS dobe, že nemilují okolk, a proto povz rychle vše, co máš na srdci. Mladý rytí uposlechnuv otcovy výzvy, poal vypravovati obšírn, co se mu vera

«

— pihodilo, a naloženo.

jak

—

103

dues

Maršálek trnul

aby

Zroulem bylo

hrzou

starostí o syna, zazlíval

Stachovi,

se

a chvje se mu, pro nedovolil

ho jeSt veer o

nehod

zpravil. » Vy trpl jsi již dosti za ^svého života^ tatíku«, omlouval se Ondej. »Nechtl jsem ti pedasn nahánti strachu. Vykával jsem, jak to se mnou dopadne. Bohu díky, jak vidíš, jsem opt chlapík,, a proto tím více tší, že jsi byl

nžn

m

uchránn zbytených starostí, které by zajisté zhoubn byly na tebe psobily,« » Dkuji ti za tvou pozornost, která dle mého názoru, byla pemrštná*, pravil mkce maršálek. » Kdyby snad — nedopouštj. Bože stihla t opt njaká nehoda, neopomi mne nikdy ihned o ní zpraviti. — Mám mnohou zkušenost, jež ti mže v tísni znamenit prospti. Slib

—

mi to, a já budu klidnjším, když t nebudu míti na oích. » Zavazuji se ti, tatíku, rytíským slovem zvolal ohniv Ondej. »Ale nyní ml, prosím, popej sluchu, abych ti dopovdl, co moji odnci dnes !i'

ráno vypátrali. Dovdvše se o mé nehod, vpadli do Žroulova bytu, kdež od= kryli tajné skrýše, ve kterých ml Zroule spoustu vzácných skvost, jež vesms pocházejí z posledních loupežných krádeží. A nyní odnci mojí piln pasou po Zroulových spojencích.*

>Jedním

z

nich

bude

zajisté

Jakub

Mendl, který v tchto rejdech byl jisté maršálek. úasten«, pipomnl

bezdn

—

103

—

»Tatíkii, ty znáš Mendla?« zvolal udivené Ondej, a na tvái jeho objevily se rozpaky, jichž na štstí si otec nevšiml.

Ml

»Jak pak bych neznal Mendla. jsem s ním ped lety vc velmi mrzntou, Mendl i jeho manželka Sára byli by tehda jist skonili na šibenici, kdyby jim tvá matka ve své šlechetnosti nevyprosila u krále milost*, vypravoval synovi sdíln maršálek.

Ondej neml nyní doma již

stání Bez-

dná

otcova zmínka o Mendlovi naplnila jej velikou starostí. Uvdomiv si, že zateni Zrouleho stane se osudným i Mendlovi, uvažoval, co by podniknouti, aby za-

ml

chránil

V

Ržu. první

chvíli

nevdl

si

opravdu

rady. Toužil jenom, aby se dostal co nejdíve ke svým odncm, jichž pátrání po

spoluvinnících

Rži

vdv

Zroulových

chtl k vli

A

proto nedopo-

sám v rukou.

míti

otci ani vše, co

ml

ml pvodn

v

-

k odchodu. • Pro najedenkrát tak spcháš ?« zvolal mrzut maršálek. )»Nadhodil jsi mi nco o vcech, jež mají veliký význam pro tvou myslu,

se rychle

budoucnost,

vci

ale

Mimo

jsou.

nevysvtlil to jsi

mne

jsi,

jaké ty

vybídl,

abych

Pomnna

pochválil a odmnil za jejich platné služby, jimiž zachránili. Ješt jsem se k tomu ani nedostal, a ty z nieho nic chceš odejíti. Co posedlo, že poínáš si tak roztkan a zteštn ?€

Stacha

i

t

t

»Nediv

se mi,

Ondej zmaten.

tatíku*,

omlouval se

—

I04

—

»Jsem píliš zaujat svou zodpovdnou službou, takže jsem, kde jsem ustavin na ni myslím. Práv za hovoru s tebou se mi namanula šastná myšlenka, kterou stj co stj musím ihned provésti.* »Jsem velice potšen z tvé horlivosti*, odpovdl maršálek. »Mám však vážné

—

— a

obavy, abys síly své pílišn nepepínal^ zvlášt dnes po pestálém svém noním

utrpn í.et

»Nemj

o

mne

starostí.

Mráz kopivy

zvolal vesele Ondej a maršálek nadál, byl již ze dveí.

nespálí f,

než se

•Nešastný hoch«, zalomil rukama maršálek. »Jest stále pln ohn a na sebe vbec nepamatuje. Co si s ním ponu, aby konen byl již jednou moudejším. Stachu, vyprav se ihned za ním, stopuj ho a dej dobrý pozor, aby se mu nic zlého nepihodilo. Nebo spojenci Zroulovi budou ho míti nyní tím více na mušce.* Ondej výraziv z domova, pospíšil, se byl,

cm,

aby k vli Rži zabránil svým odnkdyby snad chtli Mendla zatknouti.

XII.

Mendl byl zarputilým nejen pi veej-

ném soudním

výslechu, nýbrž

i

pozdji

Marné byly všechny domluvy a výstrahy, Mendl se za nic nechtl piznati ke spoluvin na zloinech Zroulových pes v

to,

žalái.

že

vci

vyslýchal,

nat

u nho ho kdokoli

z loupeží a krádeží byly

v hojném potu nalezeny.

Mendl

na svém,

stál

A

tvrdošíjn a houžev-

že všech

tch skvost

—

105

—

•poctiv nabyl, Jsa tolio mínní, že pochá-

ist Jen z válených koistí, jež rzní bojovníci husitští ze svých vítzných boj si pinesli a nyní po letech je po^ dle poteby rozprodávají. Mimo to dokládal se co nejrozhodnji svého svdomí, že o zloinných rejdech Zroulových neml vbec ani potuchy, žádaje drazn a neodbytn, aby byl propuštn bez dalších zejí

dom

prtah

na svobodu.

Radniní páni nemohouce se zarytcem nieho svésti, pijali s velikým zájmem

pkný návrh nejvyššího písae Humpolce, jenž jim vele doporuoval, aby na poouchlého Mendla bylo psobeno lstí. Provedení tohoto nesnadného a choulostivého likolu svili páni jako obyejn Humpolci, jenž vynikal nad ostatní úedníky mstské neobyejnou bystrostí a mnohou zkuSeností. Ctižádostivému Humpolci velmi zalichotilo, že se mu opt dostalo píležitosti, aby svj povstný dvtip a obratnost skvle osvdil.

A

proto s velikou chutí a horlivosti se bez meškání do vci, Jež byla zejména n& poátku i pro nho velmi svízelnou a nevdnou. Nebo šel na Mendla sebe chyteji, po každé narazil u nho na tuhý odpor, který pravideln skonil zuením, bylo jednání s Mendlem obtížnjší, tím byl Humpolec neúnavnjším a vynalézavjším. Vymýšlel ustavin nové léky, do nichž chtl úskoného vložil

—

a

ím

Mendla konen pece lapiti. Ale pokus pokusem stále se mu hatil, takže byl nkdy již skorém bezradným. za

—

io6

—

A tu z cista jasná pipadl jednou na myšlenku, od níž si sliboval mnolio, S velikým zájmem se jí ihned chopil, chtje ji bez prodlení ve skutek uvésti. Bylo to práv v noci. Vichr zbsile skuel, a venku mrzlo, jen se jiskilo. Humpolec toho nedbal.

—

opustil teplé lžko jeho a poal se o pekot oblékati. dtkliv mu domlouvala, aby v noci z domova neodcházel, že ráao beztoho stejn zaíditi. Ale Humpolec, jakoby domluv a proseb své choti ani neslyšel, se rychle k odchodu, aniž by udal, kam se odebere. Vykroiv na pustou ulici, zachvl se zimou a jal se upalovati rovnou k radnicí. Biic, podimující ve vrátnici, velmi se polekal, když Humpolec zabušil na bránu, žádaje zhurta, aby mu rychle otevel. Biic v první chvíli se domníval, že bží

S horeným chvatem

Cho

mže

vc

ml

—

zde o

hrubé

njaký nepátelský vpád anebo o násilí.

A

povoliv závory,

proto velmi užasl, když uzel nejvyššího písae

Humpolce. »Pro vytešuješ, ospale, na

m

oi, jako bys mne ani neznal?! .spustil Humpolec zostra na biice. sChop se svtla a

m

do vzení k MendloviU Biic uposlechl na slovo, a Humpolec byl za chvíli na míst. Mendl se tuze podsil, když zpozoroval, že v tak pozdní noní chvíli dostává návštvu.

doprovo

» Divíš se asi, pro tak pozd k tob dnes picházím*, oslovil mírn Humpolec uža-slého Mendia^ chtje stj co stj získati nyní jeho dvry.

—

loy

—

mne, pane písai*, a v záptí se nadmíru rozkašlal, jako by se dusil. > Nerušil bych t v noci, nebo ve dne se dosti u tebe naprodlévám! Ale cit útrpnosti k tob mne nutká, abych ti sám bez prodlení pinesl zprávu, která se t zajisté nemile dotkne Vždy jsem též otcem a proto dovedu tím spíše chápati, že na své jediné dcei takka lpíš ,< »MIuv bez obalu, pane písai a nedráždi mé zvdavosti!* zasténal prosebn Mendl, a erná jeho oka utkvla rozdychna Humpolci, který se tváil velmi laskav. » Pináším ti poslední pozdrav od tvé dcery Vzpomínala ustavin na tebe. Nyní vede se jí dobee, pravil Humpolec neo»Ano, poplaSll

jsi

pisvdil skuhrav Mendl

!

.

.

tn

!

byejn vážným

a

smutným

hlasem.

»Jak íiíám rozumti tvým slovm ?« vybuchl zdšen Mendl. )i»Mluvíš tak, jakoby dcera má nebyla již na živu !< . »Uhodl jsi! Ped chvílí dcera tvá dodýcbala. Byl jsem její tichou smrtí tak dojat, že v záptí jsem vyhledal tebe, abych ti vyídil pozdrav, kíerý umírajíc, po

mn

ekl Humpolec rozechvlým hlasem, jako by ml plá na krajíku. >Cože? Má dcera že jest mrtva? Co se jí stalo? Snad nebyla popravena?!* hrozil se Mendl všecek ustrašený. Ale Humti

poslalae,

polec z jeho hlasu vytušil, že mu jde více o vlastní jeho kži, než o ztrátu dcery. »Nikoli!« vysvtloval Mendlovi klidn a se strojeným soucitem. »Tvá dcera ze-

mela

na prudký zánt

plic.

K poprav

«

«

~

io8

— nebo nevina

nebylo by u ní nikdy došlo, byla

její

úpln pekázána

mla

pijíti na svobodu •Jestliže dcera má svobodu, tu zajisté i

.

.

!

Škoda, zítia

.«

mla býti

na

konen dopáno

dy

!«

propuštna

mn bude svobožádal

rozhodn

Mendl, nejev vbec lítosti nad nenadálou .smrtí své dcery. Humpolec si toho dobe povšiml a projevil nad tím svoje podivení. » Pozoruji, že zpráva má o náhlém •skonu tvé dcery t obzvlášt nedojala«, podotkl s mírnou výitkou. »Zato mnohem více se zajímáš o svoji svobodu, »Nediv se, pane písai*, odpovdl suše Mendl. > Bližší jest tla košile než i^ukn. Nákem a pláem mrtvé neprospji a sob jen uškodím. •

Pekvapuješ mne svojí otrlostí r, pravil mimochodem, nebo horšil na Mendla pro

Humpolec jakoby v duchu velmi se

jeho bezcitnost a sobectví. »Nuže, pane písai, co bude s mojí svobodou?* dotazoval se naléhav Mendl.

»Snad mne radniní páni nenechají umíti v žalái jako moji dceru?*

též

znan ei

JiPostavení tvé se neoekávan zhoršilo, takže býti vbec o i;om, že se kdy na svoboda dostaneš.* »Co to slyším?* dsil se Mendl a vy-

nemže

teštil na Humpolce oi. »Mluv, prosím, kdo zasáhl tak pronikav do mého osudu, abych se mohl obhájiti ?« to vlastní tvá dcera krátce » Uinila

ped .k

drazn

tím, než skonala*, prohlásil se, že konené se dostal

Humpolec, tše jádru véci.

— »Praví§, že

mnS

má

109

—

dcera vypovídala proti

vykikl vztekle Mendl. »Spíše ona. by mohla býti v dvodném podezení, nebo byla Zroulovou milenkou a dvér-,nid, emuž jsem vždy všemožn bránil nemaje Zrouleho pro jeho odporoé spole!»

enské chování ve jsem ho »Již

z

se

zvláštní

lásce.

Znal

obchodního styku dokonale.* staloa,

odpovdíl Humpolec

rázn. Dcera tvá svojí výpovdí do soudního líení žádoucí svtlo.*

vnesla.-

»Prosím, nedráždi déle mojí zvédavostl a povz bez obalu, co proti dcera uvedla*, vyzvídal nedokav Mendl, chvje se zlosií na celém tele. » Pi pustila podle svého nejlepšího vdomí a svdomí, že jsi v Zroulových zloinech nepochybné svj podíl I« sPro jsem nebyl zavolán, abych slova své dcery, jež pronesla jist v zápase

mn

mH

smrtelném, uvedl na pravou míru?a ohrarozhoen Mendl. jak sám dobe »Jsi ve vazba a tu ohledy nejsou pípustný*, namítal víš s klidnou rozvahou Humpolec. »Pes to

zoval se

—

—

t

však, abych zbavil zbytených obav,. ujišují t-, že dcera tvá uinila pi do-

brých smyslech svoji výpov ped úedními svdky, jimž pedevším zcela nestrann jde o právo a spravedlnost pro každého I« »Rád bych vdél, jaké mám nyní vyhlídky do budoucna?* ozval se chtivé Mendl, a z oí jeho sršely blesky nenávisti a

hnvu. *

eknu

ti

upímn,

že vyhlídky tvé do-

budoucna jsou velmi neutšenéf, odpov-

—

IIO

dl Humpolec zpíma pravuj se na smrt

~

a nepokryt.

»

Pi-

l«

»NevIm, pro bych ml býti násiln zbavován života*, hájil se Mendl, podezívaje písae, že chce mu schváln nahnati strachu, aby se tím spíše piznal. Rozsudek nad tebou bude co nejdíve vyen, a tu se dovíš podrobn á jasn,

dkazy

jaké

se proti

všechny tvé výmluvy sply!«

tob ti

vedou, a že zhola nic nepro*

mn

»Splní'H se tvá slova, bude na nespáchána hrozná kivda, kterou nechá bez pomsty! a zaúpl zoufale Mendl, chtje prese všechno u Humpolce vzbuditi dojem, že jest nevinen. Ale Humpolec mu této troufalosti nesmlel. uDivím se ti, že jsa starcem nad hrobem, pece se rouháš Bohu !< zavyítal mu trpce. » Uinil bys lépe, kdybys, vida ne-

Bh

zbyti,

Boha

vání

Tvj

!

prosil o milosrdenství & slitoosud jest již zpeetn, a ty

trestu smrti neunikneš

l«

k samému, popeje sluchu na svo' úpnlivé prosb mé a propusti bodu Vždy jsem vkem velmi sešlý a takka na smrt nemocný! Jak dlouho zde na svt mohu ješt býti ? Pro by mi nedopál, abych zbytek svého 7.ivota ztrávil nerušené a klidn? Komu by prosplo, kdybych byl pedasn zprovozen se sv-

»V nejhorším odvolám

králi o milost, který zajisté

se

m

I

ta?!*

—

milost královskou marn bys se ucházel !« odporoval Mendlovi rázn Humpolec, jenž k veliké své radosti pozoroval, £e se mu dílo daí.

»0

—

III

• Pro bych se o ui ucházel marné ?« Evolal pobouen Mendl. »i nemám táž práva, jimž se t§l v zemi všichni ostatní

poddaní ?« •Zapomínáš, že

již jednou ped lety se ti v podobném pípade královské milosti*, pivádl Mendla do úzkých

dostalo

obratný písa. »Jsi na omylu I* vybuchl rozhorlen Mendl. >Nežádal jsem ve svém život nikdy o milost královskou a proto mohu nyní klidn svého dobrého práva použíti.* •Staré soudní zápisy proti tob v tomto smru svdci !« ekl drazn Humpolec. •Jméno bývalého dvorního maršálka, pana Jakuba z Kochanova, zajisté znáš Vzposi, co jsi s ním kdysi mél »Byl jsem k vli pohnán ped soud i se svou ženou«, piznával se Mendl rajíkavým hlasem. * Bželo tehda o pouhé nedorozumní; spor skoncoval se celkem hladce. O milost královskou jsem nežádal, nebo nebylo k tomu dvodu.* •Ano, ty's o ni nežádal*, potvrdil Humpolec. »Zato však rytí z Kochanova byl tob tak šlechetným a shovívavým, !

me

I

nmu

vi

dav se uprositi svojí dobrcsrdenou pimluvil se sám u krále, aby trest smrti byl ti milostiv prominut. Místo toho byl jsi na potupu jenom postaven pod praný! To všechno jest obsaženo ve že

chotí,

starých soudních záznamech.* Mendl byl jako opaen, nevSda,

by

se chopil, aby se zachránil.

byste jeho rozpaky a v duchu nad potmšilým zatvrzelcem kopece nabývá pevahy.

sledoval jásal, že

nené

eho

Humpolec

— »Nyní

—

112

již uznáváš, že z pastf zaútoil v zapiti Humpolec na sklíeného Mendla. »Trestu smrti tentokráte rozhodn neunikneš a prota uposlechni mé rady a zanech již petváky, která ti není docela nic platná!* »Když se nemohu na své dovolati spravedlnosti, budiž, tedy zemu n&

zajisté

se nedostaneš

I«

a

t

ekl Mendl odhodlan, » Nebude pípad, kdy krev lovlka pocti" vého a spoádaného potee bezprávn. Bída tomu, kdo ped Bohem bude se z mé šibenici*, to první

smrti zodpovídati

I

c

>J{ž jsem t^. jednou napomenul, abysse Bohu nerouhal a nikoho nevinil z bezpráví, ježto ti nikdo kivdy neiní !« okiko7al popuzené Humpolec opovážlivého Mendla. rozvahou sou• Podrob se s klidnou nímu výroku, který bude uinn na základ a svdectví zcelapísné zjišt-ných nestrann*. Nic na plat Musíš se již smíiti se svým osudem. Pokud na mne jest^, vynasnažím se, abych ti trapný údl co.

dkaz !

nejvíce ulehil.«

Mendl zastel si tvá dlán?ma a pohroužil se do zavilého mlení. Humpolec se tiše vzdálil, chtje pofouchlému prodopáti klidu. Mendl osamív, poal se dost brzy probírati ze své sklíené nálady. Mysl jeho,, vinilci

zdrcujícími zprávami ohromená, pracovala

op5t znenáhla soustedné. »Již jest tedy se mnou na^-ždy konec r,.. zakroužilo mu hlavou. »Co jsem se za celý život napiloval, co jsem se naslaral a co z toho ze všeh^

—

113

—

mám!

Blahobyt, pepych a nahromajetek nejsou mi doista nic platný Všechno propadne a já skoním potupnou ?mrtl na Šibenici. Rabbi vykne nade mnou kletbu, a já bídn zhynu, vylouen jsa z obce svých souvrc. Pro jsem byl tak zaslepen a ve svých podnicích se tak daleko pouštl?

nyní

madný

úadm

!

Pro

jsem tolik

dvoval ošemetnému

Pro

jsem popál sluchu své nerozvážné žen, když na mne útoila úpnlivými prosbami, abych ušetil a pijal dokonce za vlastní dit svého škdce ?« Pi této vzpomínce náhle se zarazil. Oi poaly mu svítiti jako dva žhavé uhlíky, což bylo známkou, že v duši, zkla-

Zroulemu?

zkrušené, vzplanul mu práv njaký strašlivý ohe, »Ano, rytí z Kochanova se svojí rodinou jest mou zkázou a neštstímc, za-

máním

bouilo v Mendlov mysli. »Kéž bych se mohl, dokud jsem ješt na živu, na pomstíti. Ach, ano

nm

pomstíti za to, že

!

.

.

mi

stál

.

.

pomstíti

!

.

.

.

pomstíti

ustavin v cest

.

.

.

! i

.

.

.

XIII.

Soudní líení se Zroulem a s ostatními obžalovanými trvalo nkolik dní. Konalo se celkem soukrom až na jeden veejný výslech.

Rytí Ondej

chanova po tu dobu byl jako v bylo divu. „Židovka."

Nebo odnci

jeho

z

Ko-

kole.

Ne-

mli

zoste8

—

114

—

nou službu a písnou pohotovost ve dne i v noci.

Ondej byl nucen na vSe bylo v poádku.

Mimo

to prodléval též

n

dozírati,

aby

mnoho u Rži,

velmi na ruku. Zasadil se a svým vlivem též docílil, že dívka byla zproštna obžaloby, a že se jí dostalo na radnici služného obydlí po tu dobu, dokud které byl

nebude vyen nad provinilci rozsudek. Opatení toto jevilo se nutným hlavn proto, že takka do poslední chvíle inil Humpolec na Ržu pes tu chvíli rzné dotazy, chtje míti všechny okolnosti života i pomr Mendlových a tu a tam i Zroulových zcela objasnny. Rža odpovídala na každý dotaz nestrann, nezataj ujíc nikdy pravdy.

Humpolec byl

to s celou radjí za velmi naklonn, staraje se, aby v niem netrpla újmy. k ní pistup, kdykoli se Ondej mu zachtlo, aby jí povy razil a s ní se potšil. S otcem a se Zroulem do styku již vbec nepišla. Rža byla tomu povdná, nebo se obávala prudkých výstup, bez nichž by se setkání se s nimi bylo rozhodn ne* nicí

ml

obešlo.

Zato však picházela k ní velmi asto na návštvu Madlenka, jež byla velmi potšena z toho, že její milovaná družka Iastn nebezpeí unikla.

Humpolec

mysln ped

vi

Rži

zúze šetrnosti ni zatajil, jaké lsti proti ie-

jímu otci užil. Nevdl zatím o tom nikdo, ba ani ne Ondej pes to, že jsa Hum-

—

115 --

v jeho postupu proti Mendlovi a Zroulemu znan nápomocen, znal mnohé podrobnosti z jednání, jež písa s provipolcl

nilci

houževnat

vedl.

Ješitný Humpolec chtl až na konec blýsknouti se svým Šastným nápadem, kterým zatvrzelého Mendla porazil, aby tím více jeho dvtip vynikl a dostalo se mu zaslouženého obdivu. Krušné chvíle prožíval zatím bývalý dvorní maršálek. Denn oekával toužebn píchodu svého syna, ale Ondej se doma ani neukázal. Kde jakou volnou chvilku

ml,

prožil

vbec

Nkdy síni,

ji

bu

u Rž], na odpoinek

nepamatuje.

zdíml si na chvíli v úední jej poal trápiti hlad a žíze,

a když

oberstvil se v krm, která byla práv nejblíže. Bylo ku podivu, že takový nepo-

ádný

život vydržel.

trápil nad synem, který nepospíchal, spoléhaje na to, že bezpených otec každodenn doví se o zpráv z úst Stachových, s nimž co chvíle

Maršálek se

domu se

nm

nkde

setkal.

Nepozastavoval se nikterak nad tím, nebo soudil, že Stach proto mešká mimo domov, ježto jako svdek proti Zroulemu je nucen docházeti zhusta na radnici. Zitím však byl v tom jiný háek. Maršálek jsa sužován starostí o syna, pona výzvdy, aby sílal Stacha schváln vyšetil, co se s Ondejem dje. Stach byl tudíž takka stále mladému rytíi v patách, ale ani ho nenapadlo, aby se

mu

ven

;

pochlubil, jakým úkolem jest poba ani o starostech maršálkových

•— ii6

~

mu

nehlesl. Obával se, že b^ rozrušeného proti sob popudil a zbyten jej podráždil.

Ondeje

Ale tato pozornost Stachova

dému

rytíi

obyejn

zle

se

vH mlamu doma

vyplalila.

Maršálek nespckojil se pouze jeho zprávami by byly sebe podrobnjší, jemu bželo o to, aby syn donucen vzkazy, jež mu po Stachovi inil, konen dom se podíval. Stach sice panu Ondejovi po každé nadhodil, že otec se na jeho návštvu tší, ale uinil to vždy velmi opatrn, aby ho neurazil. Chápal, že mladý ryti má nyní tžké postavení. Konen nadešel den, kdy Zroule a Mendl byli k smrti odsouzeni. Stach se opt nkolikráte za dopoledne s Ondejem setkal, ale znovu nieho svými zprávami z domova u nho nedocílil. Vracel se tudíž na Malou Stranu loudave, jako když ho strká, pemýšleje, s jakou by ml na maršálka jíti, tby ho uspokojil.

Lámal

tím hlavu celou cestou, až pišel na Šastný nápad. Proto odebral se ihned do komnaty k marsi

konen doma šálkovi.

Jak jsi pochodil?; otázal se ho maršálek, povstav rychle se své pistrenou pohodlné lenošky, kterou n samého krbu, u nhož se ohíval. >S panem Ondejem jsem mluvil ve » Vítej

I

nedokav

ml

Doufám, že snad již dnes neba pijde si odpoinouti* oznamoval Stach ponkud rozpaité.

spchu.

zítra

dom

—

117

—

V

kv

záptí však chtje vzbuditi marSálživý zájem, pokraoval sméleji a do-

konce i s dvivou sdílností »Jsem zvyklý míti všude oi, a tu zaráží, co jsem bezdky zpozoroval. Nechce se mi však s pravdou ven, abych snad nebyl

m

vinn

:

ze všetenosti.*

»Mluv bez okolk

!« pobízel pln zvdavosti maršálek Stacha, který pešlapuje s nohy na nohu, tváil se velmi dležit. »Nuže, tedy eknu, jsem pišel. Zdá se mi, že pan Ondej vnuje píliš

na

nžnou

pozornost židovce, dcei Mendlovc,

tlumeným hlasem Stach, aby vzbudil tím vtší dojem u rozdychtného maršálka. »Co že pravíš?* zhrozil se maršálek. >Což by se syn tak zapomnl a oblíbil si židovské, jehož otec jest zlotilým padouchem a skoní na šibenici? Myslím, že jsi tentokráte notn pestelil. sdloval

mj dve

Po druhé mi

s

takovou zprávou uecho.t

^Nikoli, milostivý pane !« bránil se co nejrozhodnji Stach. ?Na vlastní oi jsem nejednou vidl, jak se pan Ondej k Mendiov dcei pívtivé chová. Bude to již asi starší zná-

nebo v záptí po zatení Zrouleho vetela se Mendlova služebná, Madlenka, až k nám do paláce, aby vyzvdla, jak se panu Ondejovi vede. Pišla pod zá» minkou, že ji sem posílá dstojný pan plebán Jíra od sv. Mikuláše.* most,

wPro jsi mne již díve o tom neuvdomil ?6 za vyítal rozmrzele maršálek Stachovi. který rychle spádal myšlenky, aby hnv pánv od sebe odvrátil.

—

ii8

—

•Neml jsem úplné jistoty a proto jsem nechtl pro nic za nic vyvolávati poplach*, omlouval se obratn Stach. »A nyní jsi opravdu o náklonosti mého syna k Mendlov dcei pesvden?* vybuchl rozilen maršálek, chvje se na celém tle. »Ano!« pisvdil bez obalu Stach. »Pan Ondej má Mendlovu dceru rád a velmi asto ji vyhledává, dlouho u ni prodlévá, a na vlastni uši jsem zaslechl, že s ni nžn, ba dokonce mazliv rozmlouvá

.

.

.«

»Mžeš

své tvrzeni odpisáhnouti ?« zvolal rozhorlen maršálek, a oi mu jen jen hrály, jak byl rozrušen.

»Mohu

!«

odhodlan Stach. svdky. Pan Ondej se

prohlásil

»Mám na to ped nikým se

i

svou láskou

netají.

I

pi

veejném výslechu soudním, jemuž pedkrálovský podkomoí, pan sedal sám Václav Valeovský z Knžmostu, choval se pan Ondej k Mendlov dcei velmi nžn pes to, že byla v poutech.* »To již je pespíliš!* zahoekoval bolestn maršálek a zalomil bezradn rukama. »Pro mne nešastník ani chvilenky nemá, zato však za mými zády milkuje se k pohoršeni lidi se židovkou. jsem se to k stái ubohý na svém

eho jedi-

nákovi dokal ?< >Nebduj, milostivý pane,

chlácholil

Stach rozlítostnného maršálka. » Všechno se dá ješt napraviti, jestliže se bez prodlení vložíš sám do vci.«

—

119

—

»Máš pravdu. Nesmím otáleti. Každé Vypravím se ihned ná Staromstskou radnici, abych Ondejovi zavas napravil hlavu !« zvolal rázn marSálek á chtl se pipravovati k odchodu. .Venku je teskutá zima, ml bys, michvíle jest škoda.

lostivý pane, nco teplého požíti a lépe se na cestu obléknouti*, radil starostlivý Stach. •Nemj o mne obav, Zima mi nebude, nebo se mi krev rozilením a zlottí pní.

Bobího kožichu mráz nepronikne. Na

nemám vbec pomy§lení«, okikoval Stacha maršálek a za jeho pomoci v malé chvíli byl pipraven k odchodu. • zde s Bohem a z domova neodcházej, dokud se nevrátím*, louil se maršálek a vyrazil pln horlivosti na ulici, Pospíšil, co mu nohy staily, pímo ke Karlovu mostu, neodpovídaje ani v rozrušení na uctivé pozdravy Udí, kteí ho potkávali. Most pešel za nedlouho a ze

jídlo

Bu

staromstských uliek dostal se Vpadnuv do radniní budovy, shánl se chvatn po vrAním biici Janovi. •Dove mne ihned do vzení k židu Mendlovil* spustil zhurta na vrchního biice, naleznuv jej na strážnici. »Mám s ním dležité ízení.* • Dobe, že si's, milostivý pane maršálku, pospíšil, nebo prohnaný Mendl nebude jíž za hodinku mezí živými*, pispletenice

brzo k

cíli.

pomnl významn se u klanj. »Jak to?* šálek.

vrchní biic, hluboce

pekvapen

tázal

se

mar-

«

—

I20

—

•Bude popravené, s novou klonou vysvtloval vrchní biic. sŠlbenice již je postavena a kat se svými pacholky pipraven. Nebude Mendla žádná škoda, všecky velké loupeže, jež v Praze se udaly, má na svdomí. Postupoval pi loupežích

bezohledn a

i

mnoho život

»Kde's všechno šálek.

—

zvdl ?<

utratil.*

divil se

mar-

•Vrchní biic Kleofáš, Jenž soudu byl

mn

pítomen, »Nu, dobe.

to povídal.«

m

Zave ihned k MenNechci pijíti pozd. Vrchní biic opt se uklonil a ochotn starého maršálka doprovázel. Za chvíli byli na míst. Zrezavlý zámek u kobky píšern zaskípl, a maršálek vkroil dovnit. Rozhlédly se vyteštn po nevlídné místnosti. Úžas a zklamání objevily se na jeho rozilením a mrazem zardlé tvái. Oekával, že zde pistihne syna ve spolenosti Mendla a jeho dcery a zatím uzel tu jen na smrt zsinalého Mendla, který uzev vzácného hosta, vycenil na nho dlovi.

posmšn

zuby. »Hle
pevzácné návštvy se mi neoekávan dostává I« ušklíbl se Mendl drzostí. » Picházíš, pane maršálku, opravdu jako na zavolanou! Pál jsem si z té duše, abych si ped svou smrtí mohl

s

s

tebou promluviti.*

»eho

ode mne žádáš, niemníku?€ na Mendla maršálek. > Pišel jsem se s tebou vypoádat za to, jak jsi se zachoval k mému synovi c osopi

I

«

—

121

—

•Pomalu a ne tak zhurta, pane maršálku*, dobíral si Mendl rozezleného rytíe. • Pozoruji, že bží zde o velké nedorozumní Nebo o tvém synu nemže býti mezi námi ani ei, zato však o tvé dcei. j»Co blábolíš, darebný zloince !< rozkikl se na poouchlého žida nakvašený maršálek, skípaje zlostí zuby. !

»Upokoj se, mluvím svatou pravdu, která té bude jist velmi za]imatÍ€, odpoškodolib Mendl, sleduje s velikou rozkoší, jak rytí se zlobí. vyslechnu, co >Mluv tedy k vci, máš za lubem!« utrhl se maršálek zostra

vdl

a

na potmšilce. »Inu, ovšem, do hrobu

si tajemství neodnesu*, odpovdl uštpan Mendl. »0 tvou dceru, pane maršálku, vskutku, bží, nebo si zasluhuji, abys mi podkoval za ti ji vyto, že jsem se jí ujal a

ádn

choval.* daremným tlachá9 Blouzníš, i chceš ním rozdrásati znovu ránu, která mi ztráDrahušky byla tou roztomilé dcery

—

—

zasazena? i »Neblouznim, nýbrž jsa úpln pi dobrých smyslech, prozrazuji ti, že jsem se tvé dcerušky po jejím únosu soucitn ujal a za vlastní ji k vli své žen pijal. Byla

vychována v mém dom po židovsku, netrpla nikdy nouze, naopak, oplývala vždy jen blahobytem a pohodlím. Škoda, že práv zahynula ve vzení U Mendl mluvil celkem klidn, s nádechem jizlivosd, zíraje pi tom maršálkovi pevn do oí. Strhl však zrak bezdn seznav, jak slova

práv pronesená

starého

:

—

122

—

maršálka zdrtila a obliej jeho k nepoznání zmnila. Stál starý maršálek nkolik okamžik jakoby v kámen byl promnn a vyteštn á dlonze na žida se zadíval. Bylo vidti, že mozek horen mu pracuje a že není schopen zpracovati vše, co tak náhle a nepedvídan bylo mu sdleno. »Jeho dcerušky po únosu soucitn se ujal

«

Mendl

—

tak

njak

mu

praví

netrpla nouze

—

tu žid

—

po židovsku zahynula ve vzení*.

» vychoval ji

Ne, ne, píliš mnoho bylo toho najedeeno a starce div že o rozum to

nou

neoloupilo. Chvíli drahnou trvalo, než ponkud se vzpamatoval a otázky byl mocen.

i

mluvíš pravdu? Drahuška má, ji vychoval ?« »Ano, maršálku, nemám píiny, abych lhal. Ba, práv naopak, psobí mi raíŠÍIíš,

Že byla unesena a ty Žc's ti

chvíli ped smrtí mohu co zasteno bylo tajemstvím a eho nikdy bys se nedovdl,, kdybych nestal se obtí hanebné zrády.c »A kdo ji unesl mluv, nebo pi, dost, že ti

kratikou

povdti

to,

—

sámbh

«

•Všechno ti povím, musíš se však mírnitiv. napomínal maršálka Mendl, jemuž projela mozkem spasná myšlenka, že maršálek velikým svým vlivem mohl by jej ped jistou smrtí zachrániti. Jako tonoucí stébla zachytil se této

myšlenky a mírným, ba skoro plativým hlasem pravil sžel, že DrahuSky své živé již neuvidíš, umela zde ve vzení Mne však, .

.

.

—

123

—

jejího, mohl bys vysvoboditi^ kdybys u krále se pimluvil .« Le starý maršálek ho již neposlouchal. tDrahuška má že umela ?c divoce jaksi vykikl a nedbaje více Mendlá, co síly ml, pádil ven na chodbu » Pokej jcSt, vSechno ti vyložím*, u samých dveí zadržel ho žid Mendl. » Povím ti, kdo Drahušku unesl, vysvtlím^ pro se tak stalo, ale pomoci mi musíš.«

zachránce

.

.

.

.

—

— »Ne, ne, vytrhl se mu maršálek •vidti ji chci, mou dceru vidti a to hnedle A odstriv od sebe žida, jenž delším vznním velmi byl sesláblý, vybhl ven na chodbu, kde pobíhaje sem a tam a volaje svoji Drahušku, zpsobil veliký

—

poplach.

Kde

který biic byl pítomen, rychle a nevda, co se pihodilo, snažil se ho upokojiti. »Kde je, kde je?* maršálek volal nedbaje domlouvání, »vidti ji chci, Mendl pravil, že zde zemela.*

k maršálkovi pispchal

>A kdo ?« jíce,

tázali

nepochopu-

se biici,

co s maršálkem se dje.

»Má

dcera,

má Drahuška

.

.

I*

•Neznáme odpovídali,

žádné*, biici jedním dechem »obelhal Mendl, nezemel

t

zde nikdo.t

ped smrtí mluví pravdu*, na svém maršálek, > zavolejte mi vrchního biice, ten zajisté to ví .« Než nedošlo k zavoláni biice vrchního a to proto, že hluk, který maršálek zpsobil, byl píliš veliký a vrchní biic chtije zjistiti, co se stalo, pispchal sámíNelhal,

trval

.

~- 124

—

eho

starý maršálek se dožaprstem do ela a beze slova odkvapil, v záptí pak se zase vrátil, veda s seboa syna maršálkova, rytíe Ondeje. Slyše,

•duie,

ukl

si

• Ondeji,

tys zde!* vykikl starý mara zavsil se ma na Šíji.

uzev syna

šálek

•Víš -li pak, že žid Mendl vychoval naši Drahušku, že Drahuška naŠe byla unesena a že zde te ve vzení umela! Prosím t, pomoz ji hledati, nebo ze .* všeho se zblázním

mn .

.

Mladý rytí k nepoznání zbledl a otce sob pivinul. Nevýslovná hrza

prudce k

ho

obešla,

náhle

kem

seŠílel,

dsná

že starý otec jako dýka moz

jistota,

projela

mu

srdcem najednou.

i

>Oteí, zaúpl syn Ondej. «byl jsi Mendlem oklamán, Drahuška naše .s A dávno již je pochována, oplakána chtl ješt cosi doložiti, v tom však starý otec se mu vytrhl a jakoby vidinu nja^ kou uzel, roztáhnul ob ruce a zahledl se do pozadí chodby, odkud ke skupin biic, maršálkovi a Ondejovi blížila se díví postava Ondej totiž ped tím, než otec hluk zpsobil, meškal u své Rži. Když vrchni biic pro Ondeje pikva* pil, nechal Ondej, spchaje za biicem,

jist

.

.

dvee

.

.

.

za sebou otevené.

Rža

zaslechnuvši úpnlivý hlas Onse polekala a vybhnuvší na chodbu, kvapila k Ondejovi domnivajíc se, že nco bolestivého se mu pi-

dejv, nemálo hodilo.

—

—

125

Starý maršálek zíral na dívku jako na nenadálé zjevení. Každý nerv v hrál, oi se mu rozšiovaly

nm

.

-.

.

!« pojednou pronikav vyk piblíživší se dívce piskoil a

Drahuško

kikl,

sob

cty žiješ, ty jsi nezemela? za to velebena, že znovu nalézám! Ó, jsi to ty!« starý maršálek pekvapené a ponkud polekané zadíval se do oblieje «dobe

k

strhl,

ji

bute

ó, nebesa,

— —

t

Rži

poznávám, nebožce

t

navlas podobna své matce, dobré choti, jež se pro tebe

jsi

mé

Ondeji«, maršálek radostn na syna se ohlédl jásej a raduj se se mnou, Drahušku naší jsme nalezli,^ dobe ji poznávám a šasten jsem, že se s ní shledávám !«

utrápila

.

.

.

tOte« ~- Ondej v nezvratném pesvdení, že otec šílí, pistoupil k otci a klidnil ho, » mýlíš se velice, ped tebou nestojí naše Drshuška, nýbrž dcera Men»

Ržena.* sNe Ržena, nýbrž Drahu ška»! — maršálek prudce vykikl, ížid Mendl ji pouze vychoval, nové jméno jí pidlil Ostatn nebudeme se píti — k Mendlovi

dlova,

— .

nemáme

daleko,

.

zajdme k nmu, nech

nám

sám, pravdu-li dím, že dít mé«, pi tchto slovech maršálek udšenou Rži znovu k sob pivinul, opati jemu, i mn, neb komu jinému.* prohlásí

•Ano, zajdme k rovnž vrchní biic,

Mendlovi«', navrhnul jenž tímto zpsobem domníval se nejlépe z nastavší nejistoty vybednouti a zjednati jasno, zda starý maršálek skuten sešílel, mluví pravdu..

i

<

—

126

—

okamžik na

Za málo

vSichni v kobce

to

byli

již

Mendlov.

Žid pekvapen zíraly na vstoupivší biice a mladélio rytíe. Úds ním zalom* coval, domníval se, že již pro picliázejí, aby jej odvlekli a popravili. Náhle však zavrávoral a divoce vykikl, spativ v pozadí Ržu, jež vedena jsouc starým maršálkem, hoící pochodni náhle byla osvtlena .

Ržo! Ty

.

.

Tys neumela Pc vytrhnuvši se mžiku v »Ote!« maršálkovi, klesla tesoucímu se Mendlovi k nohoum, soucit s ním, vidouc ho tolik zbdovaného, zalil jí celé srdce, » velmi t •

žiješ?

Rža

že tolik musíš trpti*, a Rža bolestn se rozplakala. »0h, on mne obelhalt, Mendl bolestn zalkal, »aby mne ošálil a piznání ze mne zradila vymámil, namluvil mn, že jsi a hned na to skonala.* »Kdo, ote?« pozvedla hlavu Rža. »Humpolec, vrchní písa* • Picházíme sem v mnohem dležitjší záležitosti«, vrchní biic pistoupiv k Menlituji,

m

dlovi, ujal se slova. »Ped malou chvílí

prozradil jsi

pí-

tomnému

zde panu dvornímu maršálkovi, že dcera tvá Rža, za níž dosud jsi ji vydával, není vlastn dcerou tvou, nýbrž dcerou pana maršálka. Mluv, co na tom

pravdy

1

Mendl na okamžik se odmlel, jakoby sbíral myšlenky a zrak upel k zemi. »Nelze nám dlouho ekati*, biic netrpliv oslovil ho znovu.

vrchní

— •Ano,

povdl

127

—

jsem marSálkovi pravdu.

muž šlechetný a dobrý a že nedovolí, abych bídn zde zemel. Rža* žid pi tom bezdky na dívku rukou ukázal, Vím. že

jest

—

»je dcerou pana maršálka a já mu ji jen vychoval. V oích celé veejnosti a pro mých byla žibych zapíral i v oích

—

—

dovkou, ve skutenosti vSak

jest

kesan-

kou a šlechtinou. Když byla jako malé

dít unesena do Vltavy

a

bídn mla

—

zahynouti

—

mla

býti vhozena já se jí ujal, já se nad ní ustrnul, do svého domu jsem ji vzal a za svou ji prohlásil. Jist nedopustíš, marSálkut, Mendl k starému rytíi se obrátil, »abych, když tak veliké dobrodiní dcei tvé jsem prokázal,

te

zahynul bídnji, než pes

.

.

.«

•Nemohu okamžit zjistiti, jak dcera má do domu tvého se dostala*, maršálek pohnut k židu Mendlovi pistoupil, »než pravdou-li se prokáže, žes od smrti ji zachránil a jako své se jí ujal, budu ti neskonale vdným. A vz, že k samému .« králi se odvážím prositi o tvé hrdlo »Oh, takt, žid vrhl se ped maršálkem na kolena a nohy jeho objal. •Ted však*, maršálek pikroil zpt k Rži, která bledší byla mrtvoly, •odvedeme si nalezenou a tolik již oplakanou dcerušku dom. Dít mé drahé, nikdy nepochopíš, co pro tebe jsem vytrpl !« starému maršálku, muži^ jinak železnému, .

ui

.

—

proudem vyhrkly

slzy.

Radu rok jsem

t

t

—

hledal, sta nocí jsem pro nespal, ó byly to strašné chvíle Matka tvá se utrápila, klesla do hrobu . . Bídník, který unesl, nejstrašlivji nás zranil. !

pedasn

t

.

—

~

128

—

Ondeji*, maršálek uáhle obrátil se k synu,

«pro

jenž opodál stál jako zlomen,

neneranepocíiopujcš, jak duješ se se mnou, veliké štstí té i mne, starého otce potkalo, ? že ztracenou dceru opt jsme nalezli !< Pojd a zulíbej svou sestru Než Ondej nevrhl se do nárue Šastné nalezené, nelíbal, neradoval se Jako z kamene vytesaný stál a jen se pohybovala, srdce jeho Pomyšlení, v ní keovit se svíjelo že Rža, již tak vroucn miloval a pra niž, aby ji dosáhl, život schopen byl obtedy tovati, je jeho vlastní sestrou -— oloupila dívkou navždy nedosažitelnou

spcháš do

své sestry,

objeti

pro

i

.

.

.

.

.

— — —

hru

mocn

~

—

ho o smysly

A Rža? Ve s

šastného shledáni div, že bratrem

chvíli

otcem a

ncd-íla se

——

do pláe.

a

již Mendl dobe to vše postehl a velkou nadji na zachránní si nedlal, pece škodolibostí se v srdci tetelil. » Zasáhl jsem kdysi starého, hodn citliv*, v duchu si povídal, tted však mladého jsem zranil ješt cltelnjl. Do vlastni ha, mohla se své sestry se zamiloval mi pomsta vydaiti skvleji ?*

—

— — —

XIV. Chytrácký Mendl držel se dlouho houževnat, zloiny své tvrdošíjn zapíral a všechnu vinu na Zrouleho svádl, jen aby trestu smrti unikl. Pcíaal si velmi obezele, le v poslední chvíli spletl mu

Bh

—

129

—

rozum a se svými výmluvami ocitl se v úzkých. Jedinou nadji skládal jeSt v msršálka, tea snad, tak doufal, jist mu pomže, obzvlášt když mu zachránil jak maršálkovi ve vzeni nalhal ieho

—

—

dceru.

A

starý maršálek, dobrák, pod dojmem radosti, že s tak dlouho hledá nou dcerou šastn se zase sešel, pedsevzal si skuten, že u krále Jiího slyšeni si vyžádá a milost Mendlovi vyprosí.

nesmírné

V pedsevzetí svém velmi byl posilován svou dcerou, jež ve šlechetnosti své vele a

úpnliv

za starého

Mendla

se

pimlou

vála.

A vdla,

že

Mendl

je

zloincem, že

páchal ohavnosti do nebe volající, pece jen otásala se hrzou pi pomyšlení, že v tak vysokém vku by býti dovle-

ml

en

pod

šibenici a

násiln

pipraven

o-

život

Vzpomínala všeho, co v dom Men zažila. Vzpomínala utrpení, jež Sára, zesnulá žena Mendlova, po Mendlov boku prožila. Vzpomínala však i toho, že Mendl jedaal s ní, dívkou nalezenou, celkem umírnn, šlechetn a nikdy na^ jevo jí nedal, že do rodiny jeho nepatí. Ze kdysi násiln a zloinn ji unesl, aby rodim její nejstrašlivjší ránu zasadil, ovšem ne-

dlov

tušila.

Proto, jakmile jen ponkud v novém se poohlédla a novým po-

svém

domov

mrm se pizpsobila, psobila na gtaréha maršálka, aby Mendla se ujal a u krále Jiího milost mu vyprosil. — — — — ,

Židovka.*

9

— 130 — Zpráva o podivuhodném a dojemném setkání se starého maršálka s dcerou rozšíila se po celé Praze rychle jako blesk a zpsobila v obyvatelstvu nesmírné vzru Sení. Byla Rža, židovka a dcera Mendlova v Praze velmi známá, pro velikou svoji slinost i šlechetnost oblíbená a proto te, když doneslo se k uším všech, že je vlastn kesankou a židovka dceruškou starého dvorního muršáika,

Rža

rytíe

z

Kochanova, nechtl tomu

nikdo

viti ...

Vdli

velmi mnozí, že mladý Kochanova velmi byl Meudlov dcei naklonn; o tom, jak ujal se jí u soudu, vyprávlo si celé msto, psobilo to tedy jako puma, že z milenky také

rytí Ondej

Ondejovy

z

—

—

Rža

a za takovou všichni se z nenadání

vyklubala považovali vlastní jeho sestra .

.

.

Velmi mnozí Ondeje i Ržu litovali, nescházelo však i tch, kteí v ústraní škodolib se jim smáli a divné shody osudu ze srdce jim páli Když pak po nkolika dnech Pražané .

.

s událostí

se

.

smíili a jakž takž

jí

pi-

zemstnávala je otázka nová, jež jak totiž se -opt celou Prahu zaujala malá Drahuška k židu Mendlovi dostala, kým byla jako maliké dít unesena a pro žid Mendl za svoji ji pijal. A všeobecné vzrušení znovu vzrstalo, když práv o této události dostávalo se vykli,

:

Pražanm zpráv nejistých, zauzlených, z nichž však vysvítalo, že Mendl zloinnému únosu nevinného dítte nebyl daleko, ba, že dokonce únos provedl sám.

—

131

—

Mnoho

jasná do záhadné této události manželka vrchního biice Jana. Zvdvši od svého muže, co se ve vezení

vnesla

Mendlov

udalo, že totiž starý rytí z Ko-

nm

chanova shledal se v se svou dcerou Drahuškou, byla v prvých okamžicích vSechna rozrušena a pomatena. Vzpomnla si totiž okamžit na své mládí, kdy sloužila na Malé Stran u vzácné jedné rodiny a byla dvrnou pítelkyní nešastné chvy z domu rytíe z Kochanova. Vzpomla hrzy, iež s pítelkyni svoji prožila, když náhle jednoho dne ob zjistily, že malá Drahuška jim zmizela a nikde uení k nalezení Chva malé Drahušky zmaten tehdy pobíhala sem a tam, zoufale Drahušku volala, marn však, Drahuška nebyla k nalezení. Ubohá chva rvala si tehdy v zoufalství vlasy a když konen ob musely .

.

.

Drahušky ohlásiti rodin rytíe Kochanova a vidly šílený zmatek a bolest, jež v rodin rytíov nastala, tu

ztrátu z

chva

propadla Šílenství. Museli ji odvézti z nhož nikdy více se již

do blázince, nevrátila.

To vše te v pamti ženy vrchního biice Jana náhle oživlo le nejen to vzpomínala na vci ješt závažnjší. Slyšíc, že Drahuška až dosud nalézala se v rodin Mendlov, za vlastní jeho dceru jsouc vydávána, náhle vzpomnla,

—

že

—

práv žid Mendl lo byl, jenž mnoho ped únosem Drahušky v okolí domu

dn

rytíe z Kochanova se potloukal a téhož dne, ba jen krátkou chvíli ped únosem

«

—

132

—

Drahušky jak nešastnou chvou tak jí u z Kochanova byl vidn. V krajním svém vzrušeni svila se s tím mužovi písahajíc mu, že Drahušku nikdo jiný tehdy neunesl než žid Mendl sám a že za hrozný zloin, který tehdy spáchal, ml by býti te zvlášt ješt

domu rytíe

trestán.

ANejlépe udláš*, ekl ji muž Jan potásaje v zamyšlení hlavou; co slyšel, rozrušilo jej rovnž, > vy žádáš- H si u starého pana maršálka slyšení a sdlíš mu, k jakým závrm jsi pišla. Je veejným tajemstvím, že pan maršálek hodlá znovu u Královské Milost! Jiího za žida Meudla se pimluviti, snad by od toho upustil, kdyby zjistil, že práv Mendl to jest, jenž rodin jedo nejvtší bolest zpsobil a šlechetnou jeho cho pedasn do hrobu uvrhl. A myslím, že by sliná maršál"ková dcera s tím souhlasila, kdyby potrestán byl ten, jenž z domu otcovského násiln ji odnesl a o nejkrásnjší mládí ji pipravil. Druhého dne hlásila se biicova žena starého maršálka. v Znajíc se dobe se Stachem, jenž již v té dob, kdy Drahuška byla unesena, u maršálka z Kochanova sloužil, svila se mu, pro k staréinu rytíi pichází "Nebesa*, starý Stach vyslechnuv ji, rozilen zvolal, »máte pravdu, já také si pamatuji, že žid Mendl to byl, jenž tehdy velmi asto pánv obcházel. Ale kdo by byl na to pišel, že on malou Drahušku odnesl ? Chování jeho bylo vždy tak skromné, nevtíravé a k tomu, pokud sám i

dom

dm

-- 133

-

vím, nemel píiny, aby panu marSálkovi se mstil. Vždy práv pan maršálek to byl, který od jisté smrti ho zachránil, vyprosiv mu tehdy milost u krále.«

*Mendl byl žid potmšilý*, souhlasila se Stachem biicova žena, »kdož vdti, pro zloinu toho tehdy se do-

mže

pustil

?«c

Starý maršálek nepohnul ani brvou, když biicova žena mu vyložila, co vše v mysli je)í ožilo, když slyšela, že ztracená a tolik bolestn oplakaná Drahuška opt je nalezena Jen elo svraštil a v oích .

.

šlehly mu zlovstné blesky. > Pravíš, ženo, že Mendi krátce ped tím, když Drahuška byla odcizena, chodil poblíže mého domu Víš bezpen, že to byl Mendl, nemýlila's se

chv .

.

.

tehdy?*

>Nemýlím Pamatuji

si

chv

se a

mohu

dobe, že

to odpisáhnouti. stále nás pozoroval

a že byl velmi nápadný. Ostatn sluha Stach sám dosud nezapomnl na to, že žida Mendla kolem tvého domu velmi

asto vidl

se procházeti.*

))Dobe«, ponkud tžce vypravil ze sebe maršálek, »mžeš s klidem odejíti.

Jsem

ti

vdný

za

to,

že uvedia^s

mne

na stopu. Pravdou- li se ukáže, že Mendl strašlivý in spáchal, trestu zaslouženému neujde.t •Dovol, vzácný pane*, biicova žena prosebn vztáhla k starci ruce, »abych, než odejdu, smla nalezenou pannu Drahušku vidti, nevymizela mi dosud z pa-

mti

její podoba, když jako malé poupátko byla na procházky vodna.*

— >Staniž se

pán tváe

ti

134

—

po vlí*, pivolil

starý

se zamraen. ^-Zsta zde,, za krátkou chvíli se dostaví.K

má Dopovdv,

dcera

odešel do vedlejších po koj. Biicova žena rozilením se chvla jednak byla pevn pesvdena, ze únos Mendl skuten provedl, jednak nemohla

j.

se již dokati, až vstoupí ta, která tolik hoe a zoufalství kdysi v rodin rytie z Kochanova vyvolala.

Neekala

dlouho.

Draho ška

vešla.

Byla

k pobledlému oblieji

odna ern,

což

Bylo zejm vidti, že poslední události ne smírn ji vzrušily a že plného klidu dosud velice

jí

slušelo.

nenabyla.

»0h, neklamala jsem se, jsi to ty vzácná panno !ff, biicova žena hluboko se uklánjic, radostn zvolala. »Jsi až nápadn podobna zesnulé své pani matce. Z tah, jež jsi jako malé dít mla, žádného jsi nepozbyla. Oh, jak hrozný in žid Mendl tehdy spáchal, že z domu pevzácných tvých rodi t unesl.

Nešastná má pítelkyn, starostlivá chva tvá, dotrpla v blázinci a co v dom vzácných tvých rodi se dlo, bylo ti již zajisté sdleno.* Drahuška pi ei biicovy ženy mimovoln ustoupila, bledost její v oblieji

nápadn íCo

se zvýšila. že pravíš ?c

mým

tázala

svému nevila, únoscem ?«

sluchu

Bh

»

se,

Mendl,

jakoby že byl

jen jeden jest nád námic, •Jako že vzrušená žena biicova pozvedla pravici

>

—

135

—

do výše, »tak také jistou pravdou iest, že Mendl osudného dne vzácným tvým rot odal. My ovšem ve veliké své bolesti tehdy na to jsme nepišli, nenapadlo nám, že Meudl inu takového by

dim

byl schopen.

Drahuška vidti, že

s

neodpovdla,

hned

ním

úporn ve

bylo

vnitru

svém

zápasí.

chvilce ekla: » Mýlíš se patrn, Vyrostla jsem pod stechou Mendlovou, považovala Mendla za vlastního otce, poznala jsem ho dobe i mohu íci,

Po

ženo.

——

slova další nechtla Mendl tak dsného zloinu schopen nebyl.* že jí

jaksi

že

pes

•

rty

.

.

.

>

Biicova žena v prvém okamžiku

on

mla.

Nco

takového od Drahušky neekala.

Díve

však, než mohla výmluvnost svou osvditi a dokázati, že vzácná panna sama velice se mýlí, pokynula jí Drahuška, že v milosti je propuštna. Nkolika vlídnými slovy doprovodila dobrou žsnu ku dveím a teprve, když kroky její na chodb zanikly, chytila se zoufale za hlavu a zalkala: ^Tedy u tak

velikého zloince jsem

vyrstala

!

Nejen

že zlato loupil a pokojné lidi pepadal, ale i do rodin se vtíral a hrozné neštstí do nich vnášel. Udlal mne židovkou zatím, co ctila jsem ho jako otce a zesnulou Sáru jako matku, zmírala vlastní má matka po mne touhou a usoužila se. .

.

A

Ubohá, co muk asi bylo jí vytrpti Ale trpla nejen matka, otec, Ondej — trpím !

—

a trpím jist

ze všech nejvíce

te

—

— — já

•

.

.

.

136

—

Ondej, milovaný Ondej, pro

njž jsem spáti nemohla, srdce div že mi nerozskoilo Ondej jest mým

—

bratrem

se

—

Krutjšího, vru, nemohlo mne nic potkati a nelze upírati, že lépe bylo, pokud stav vcí jsem neznala byla pouhou — židovkou.^ Hoké slzy skanuly jí po licích a use-

mn —

dav

—

se rozplakala

—

——

—

Co celá Praha s napjeíím oekávala, stalo se skutkem, žid Zroule a byli odsouzeni k smrti. Naped býti popraven Zroule, pak Mendl. Odsouzení k smrti stalo se dle

Menl

ml

platných

zákon podepsaných Královskou

z Podbrad. Soud ízený zástupcem královým nad

Milostí vší

Jiím

pochybnost

zjistil,

že jak Zroule tak

Mendl po celá léta dopouštli se násilných loupeží pi nichž tekla krev a že

práv na zloinech

nejhorších, jež obyva-

Prahy v nejvtší úds pivádly, mli nespornou úast. Jak Zroule, tak Mendl zoufale se odtelstvo

souzení

bránili,

vymýšleli

si

vci

vše-

možné, aby iny své omluvili, soud však jim neuvil a ortel smrti nad nimi vykl. Zroule pijal rozsudek krajn jsa vyerpán. Div že se nedal do pláe a smilování prosil, zato Mendl tváil se, jakoby nic zvláštního se nepihodilo. Ve své dvivosti byl pesvden, že starý maršálek rytí z Kochanova v posledním okamžiku milost u krále mu vyprosí a on po vytrpní menšího njakého trestu opt bude na svobodu propuštn.

—

137

—

Budoucnosti se nelekal.

pi

bedlivé prohlídce jeho bytu biici všecky vzácné poklady a zlato, než Mendl byl mnohem chytejší než biici, on, kdy ješt nikdo ani tušeni neml, Mendl se zabývá, vtil již nebezpe! i pamatoval proto na vše a velmi znanou ást zlata a vcí drahocenných na nepístupném míst zakopal. tak se tšil až vyjde z vzení, dobe jich použije a stáí své v klidu

Pravda,

mu

sebrali

ím

Te —

—

ztráví Aby želel hrozných skutk, . nenapadlo. jež napáchal, ani ve snu .

.

,

mu

Le velmi se pepoítal. Soudní dvr jednomysln se totiž usnes), aby rozsudek smrti nad obma odsouzenci bhem 48 hodin byl vykonán a to proto, ponvadž lid v Praze zloiny obou žid velmi byl pobouen a okamžitého potrestání jejich se dožadoval.

Mendl leknutím a hrzou div že nekdyž vešel k nmu kat a zcela klidným hlasem jej upozornil, aby se pi-

klesl,

pravil k smrti.

Jen nkolik málo hodin ti ješt zbývá, » dobrácky Mendla upozornil, »chceš li ješt s

ním

si

zaid

ulehiti,

se dle toho.*

dlaje, jakoby smrtelné hrzy nepozoroval, zase se vzdálil,

A

Mendlovy

Mendl po odchodu kata vrhl se k zemi a srdcelomn kvílel. Hned nato zase se vzchopil a proklínal své narození, ba celý -svt. Zdálo se, že hrza ped smrtí ulou-

mu rozum Náhle ztichl. Na chodb znovu ozvaly se kroky a

pila

.

.

.

míily k jeho

138Do krok

cele.

mísily se

hlasy, picházelo tedy osob více.

Mendl hlasit vykikl. Byl

svden,

že pro

nho

pevn pe-

jdou, na popra-

již

odvedou Dvee kobky se otevely a veSel vrchní biic Jan. Za ním vsunula se postava jiná, nápadn shrbená »Mar§álku !», kobkou otásl se šílený výkik Mendlv, »ty picházíš? Ó, to samo nebe t sem vede víš li pak, že chtjí mne popraviti?* višt

jej

.

.

.

.

.

.

A

nedbaje toho, že maršálek tváil se zavrhl se mu k nohoum a v plái je objímal. sZachra mne, maršálku, vypros milost u krále, nedopus, abych zahynul, víš pece, že vychoval jsem ti

mraen,

mn

dceru,

ped

jistou smrtí

ji

zachránil.c

Maršálek hned neodpovdl.

A

starý voják a otužilý, pece jen na se zachvl, zbdovaného Mendla

okamžik

mu

se ped ním jako vyznívala mu z hlasu. > Povsta f, s pímskem soucitu ekl, snesluší se, abys pede mnou kleel. Picházím, abych na nco se optal. A dle toho, jak mi odpovíš, se zaídím. Slyš? Vím zcela jist, že píšernou ránu, která tisíce bezesných nocí pipravila a o dobrou cho oloupila, zasadil's ty! Ano, ty Jsi to byl, jenž's malé, nevinné dít mi urval, s ábelskou vypoítavostí a vychytralostí odnesl. Ty's pásl se pak na mé bolesti, radoval se z toho, když jsi

bylo

Plazil

líto.

erv, smrtelná

hrza

t

mn

jsem šílenství.* maršálku já ne! Pí-

slyšel, že blízek

»Já ne

sahám

ti

—

mn

že

«

-

139

~

i»MI!«, vykikl maršálek prudce, jakoby

ml

ped

sebou pink voják,

mám

>ty's to byl,

Povz, pro o tom pevné dkazy Za malou chvíli odevzdáš jsi tak uinil? duši Bohu, odlehi si tedylc !

Žid smrtelnou

hrzou úpln

již

poma-

tený, nesnažil se více zapírati. aSlituj se,

maršálku,

odpus mn,

ne-

chtl jsem ti ublížiti, dokonce se mstíti. Zena má chtla tvé dít, sama byla bez-

dtná •

.

.

.«

Dosti

maršálek tvrd zvolal ....

!<

sNechtl jsem více vdti. Jsi lotr, niema a bylo by viu híchem, kdybych z rukou katových t vyprostil. Celý tvj život byl pln zloin, s nikým jsi neml slitování, adu život máš na svdomí, ]e tedy zcela spravedlivé, skonášli na popravišti.<

>MaršálkuI že

.

.

Bh

a jeho proroci

vdí,

.<

»Ml

a nerouhej se!« rozkikl se marzamíiv ke dveím. -Až kat t povede k popravišti, vzpome na to. že šálek

Bh

je nejvýš .« trestá

spravedlivý

a

dle zásluhy t-

.

í

se, maršálku, pimluv se u zaúpl znovu Mendl, le maršálek

Smiluj

krále*,

již venku. Vrchní biic Jan pak ješt mezi dvemi Mendla upozornil: »Za dvanáct hodin budeš již se Zroulem popraven. c

byl

Drahuška vdla, že starý otec k Mendo vzení se odebral a netrpliv^

dlovi jej

oekávala.

<

—

A

140

—

každá vzpomínka

na Mendla vy-

'volávala v ní hnus, pece jen nemohla si upíti, že je jí ho velmi lito a že za jeho záchranu mnoho by obtovala. Proto, když zvdla, že Mendl bude popraven, úpnliv otce prosila, aby ke kráii doSel a Mendlovi milost vyprosil. Maršálek v prvé chvíli se zpoval. ^Pováže, rozkládal své dcei, že je vším

naším

neštstím

abychom

se o

nj

vinen

nezaslouží

í

zajímali.

si,

Kdyby nebylo

zloinu, jejž spáchal ua tob a všech nás, nerozpákoval bych se ni okamžik krále o milost prositi, takhle však zbyten bych se namáhal. Král, jak od Ondeje jsem slyšel, sám velmi je na oba židy rozezlen a na písném jejich potrestání trvá. Nezbývá, než abychom se podrobili spravedlnosti a Bohu, jenž jist také oba zlo-

ince ku »

>íení

Drahuška

potrestání vydal.

však

úpln

jistéa,

—

odvážila se

odporovat to ovšem jen proto, aby Mendla v poslední chvíli zaotci

sama byla pesvdena, že Mendl žádné milosti není hoden »že Mendl skuten sám mne unesl. Což, mýlí li se žena biicova a Mendl skuten,

chránila, jinak

—

jak tvrdí, se mne ujal, od smrti zachránil a mne vychoval ? Nedalo by se se šlechtictvím tvým srovnati, kdybys nepispl v posledním okamžiku muži, jenž dcei tvé velké dobrodiní prokázal.* Maršálek se vzchopil. >Je jisto*, pravil rozhodn, »že únos Mendl provedl, le chci ti vyhovti, abys poznala, že dalek jsem jakékoliv mstivosti .a bezohlednosti. Dojdu k Mendlovi a pe-

«

— svdím

141

—

sám bude

mluviti. Z jeda hlasu jeho poznám., Zjistím li, že lže li mi, i mluví pravdu. na únosu tvém podílu neml, ni okamžik se,

nání jeho,

jak z

oí

nezaváhám, dojiti ku králi, v pípad opaném dám spravedlnosti prchod,* A skuten šel. Dcera Drahuška zatím doma netrplivostí zmírala a s horenou vrazila k otci do pokoje, když

otcv uctiv

návrat již

jí

dychtivostí

vrný

Stach

oznámil.

»Tak jak, ote*, zachráníš ho }* zvolala mezi dvemi — »je nevinen?* Maršálek zadíval se na dceru starost-

liv, veliké

její

vzrušení

nikterak se

mu

nelíbilo. > Upokoj se, mé dít, roziluješ se více, než káže poteba. Sotva že jsem do vzení vstoupil a Mendlovi do oí se podívaly, jsem, že zloin skuten sám pro.« vedl p Jak vypadá, je sešlý nemocen ?« horen vyptávala se dcera rozilením krajn jsouc zmatená. • Stav jeho je povážlivý, na vci samé nieho však nezmní, v nkolika hodinách bude popraven. !« vvkikla *Po praven Drahuška tak pronikav, že maršálek se lekl. dceru rychle za ruce uchopil a k sob

vdl

.

.

—

— — —

—

ji

pitáhl.

— —

>A ty ho nezachráníš nepjdeš ?» »Rekl jsem se vina

za

nho

ti

již

jednou,

že,

ke králi prokáželi

Mendlova na tvém únosu, o milost prositi

nebudu.

A

vina je proká-

«

—

—

14^

zaná, Mendl sám v smrtelných úzkostech, se mi piznal. • Piznal ?o jako ze snu vytržena zvolala Drahuška, tesouc se a o otce se
—

opírajíc.

sAuo, piznal S. A proto podrob se všemu, co bude následovati a upokoj se. Nesluší se, abys tolikou pozorností a úastí zahrnovala zloiace, jenž na tob i nás všech spáchal skutek nejohavnjší. Vmysli se zuovu do všeho, co bolesti a soužení nám zpsobil. Od srdce mateského t odtrhl, ni na okamžik nezaváhal a neml slitování, když jsi jako malé dít zoufale po matce své volala. Žil nedaleko nás,

vdl

dobe, že chva tvá zoufalstvím pišla o rozum, já že vážn jsem ochu-~ oh dít dobré, ravl a matka tvá radji o tom ani nemluvme, nedrásejme rány, jež velmi dlouho potebovaly, než

—

—

iakž takž se zacelily.*

A pitisknuv

pobouen

chvjící se dceru k

-V,

doložil jsem se :

že

sob

stejn až píliš

k nmu zachoval. Ci šlechetn kdo mohl by mi míti za zlé, kdybych v uvážení všeho, co na rodin mé spáchal, kopl do nho, když pede mnou se plazil a rozrazil mu lebku, jež jen samé neštstí nemám pravdu?* a hrzy rozsévala upjat a dlouze zadíval se Drahušce do .

oi ... *Máš

——

—

otee,

pece

Rychle

ji

.

i

pisvdila mu

mi ho na elo

je

mé

——

líto

»a

—

pece

políbil.

dobré dít a srdce tvé ie zlaté. Poru však te všecko Pánu £ohu a hle se uklidniti. Potebuješ klidu »

Protože

jsi

—

143

—

domaíváS. Jak pak Ondej? Byl dnes u tebe? Zdá se mi, že ponkud se ti vyhýbá. Otáži se ho pi nejbližší píležitosti, co toho píinou. Sestiku svou pece zanedbávati nesmí.* více, než se

Drahuška pi posledních slovach otco vých ponkud zrudla a aby ušia rozpa-

km

a dalšímu vzrušení, vtiskla otci polibek na elo a beze slova odkvapila.

jDobré dit«, pochvaloval si maršálek když osaml uvidti, že zvedla se po nebožce matce. Ta práv iako te Dra huška za Mendla a jeho ženu úpnliv se pimlouvala, když mli býti za lichváství své popraveni. Jen její šlechetnosti mla dvojice ta co dkovati, že král k milosti se odhodlal. A jak se jí za to odmnili?* Ziý mrak pelétl maršálkovi pes elo. »Eh, hanba mluviti!? a maršálek snaže se uklidniti, pistoupil k oknu a na ta~ bule jeho poal prsty bubnovati

—

—

Asi za hodinu pozdji zpsobil maršálek nemalý hluk. Stach a Pomnn, jsouce ním pivoláni, rychle pichvátali a jako obyejn pokorn u dveí se hrbili, když maršálek sem a tam pobíhaje divoce láteil: 'Jste

mumie,

dm

oslové,

nestojíte

oba za

Celý mohl by se nám ztratiti a vy nebudete vdti o niem Kdybyste nebyli tak staí, vyhodil bych vás okanic

I

!

mžit.* Sluhové dle možnosti sehnuli se ješt pokornji, vdli velmi dobe, že až dvorní maršálek se vybouí, bude zase dobe.

~ Promluviti,

když

144

— znamenalo hy

láteil,

rozbouiti maršálka dvojnásobn. Osobn jsem pokoje Drahušky prohledal a nikde jsem ji nenalezl. Vás jsem poslal do zahrady, abyste se podívali^ neni-li tam nkde a vy vrátili jste se, oslové, rovnž s nepoízenou. Což nevidli ji odcházeti vzdálila?*

jste

i

?

kam

as se

»Nevíme, pane«, Stach sotva šeptl, hlavu neodvažuje se pozvednouti. »As ped pl hodinou vidl jsem mladistvou dámu vycházeti z brány našeho domu, nepoznal jsem však ji á dkladnji jsem si ji také neprohlédl.* • Protože jsi osel, vždycky ti to ikám^ a budeš jím až do smrti «, zabouil markam šálek. • Byla to jist Drahuška « více pro sebe než sluhy však šla *pece jsme spolu hovoil maršálek hovoili a ní slovem se nezmínila, že hodlá nkam odejíti. No, k veei se jist vrátí*, klidnil sám sebe, na sluhy úpln zapomenuv. tByla rozilena, patrné si vyšla ^ na procházku, jež mže jí jen prospti Ztrate se!« zahímal, pozvednuv náhle hlavu a zoiv sluhy pokorn se ješt hrbící u dveí. Jako stely vyrazili oba ze dveí, bylo až ku podivu, kde se ve starcích tolik

——

'

netušíte,

—

.

.

rychlosti nabralo.

Daleko však

neušli.

»Stachu, Pomnné!* pan maršálek.

V

okamžiku

byli

zavolal je znovu

zpt.

— »Jdi, Stachu,

145

—

ven na

ji,

dlej, jakobys

ji

a

peliv

nkde.

Zoíš^li

pij

to

ulici

se podívej neprocházíli se

nevidl a

bu

mn

mezi tím u Ty, Pomcne, brány. Kdyby z nenadáni pišla, hned mi

hned to

íci.

oznam

.

.

.«

Sluhové uctiv se uklonivše uposlechli, Drahušky jak naídil jim pán však k nalezení nebylo a když uplynula hodina konen druhá a Drahuška se nevracela zmocnil se maršálka veliký nepokoj a proidlé šediny na hlav

— — —

—

—

—

—

mu zježily. eský král

se

Jií z Podbrad sedel zaduman ve své pracovn maje ped sebou spoustu rzných lejster. Krásná a mužná jeho postava chýlila se ponkud doklad to, že velmi vážn o Po chvíli mlení vydrala se slova: »Nejvyšší as již byl, lid

ku pedu,

nem pemýšlí. jeho velmi byl

z úst

znepokojován a hospodáský život trpl.

Nkolik šejdí zneklidovalo celou zemi. Rytí Ondej z Kochanova zaslouží si nejvyššího vyznamenání, bez jeho houževnatosti a píle, s jakou loupežnou rotu stále pronásledoval, stží bychom ji polapili.* Domluviv sehnul se k lejstrm, bedliv odstavec za odstavcem proítal a u mnohého

uinil svou poznámku. Pi jednom spisu obzvlášt se zdržel a ulevil si »Zvláštní kreatura ten žid Mendl. I na moje vci ml zálusk a když z Podbrad byly na hrad dopravovány, pepadnutí zosnoval. Jen náhod dlužno dkovati, že šlechtici záken tehdy pepadeni a oloupeni vy:

vázli životy.a

úst

elo

pohrál tvrdý

.Židovka.*

se

mu

úsmv.

svraštilo, í

kolem

Spravedlnosti 10

«

—

—

146

tentokráte neunikne, rozsudek jsem již podepsal a dobrý lid si oddechne, až zví, že poprava byla vykenáua,* Opt poal se ve spisech pebírati, ne vSak dlouho. Postranní dvee se otevely a s hlubokou klonou vstoupil králv

mj

poboník. 9 Peješ si ?« eský král Jií se k nmu obrátil. •Královská

poboník králv

z

Podbrad

Milosti*, hluboce se

klon

»picházim ti hlásiti obzvláštní vc. Bezpenostní stráž zadržela na chodbách hradu mladou pannu, jež velmi byla rozrušena a snažila se k tob dostati. Bezpenostní stráž okamžit ji zadržela a uvedla do cely, kde podrobena mimochodem, byla výslechu. Panna hlásil,

— —

je velice sliná královská Milosti, eeno a na naléhavé dotazy s pláem se piznala, že chtla se k tob dostati tajn a co nejrychleji, ponSvadž ti chce pednésti velikou prosbu. K žádosti, aby se legitimovala, odpovdla s klidem, že je dcerou dvorního maršálka rytíe z Kochanova. »Je-H možné ?« —král Jií z Podbrad pi posledních slovech rychle se sedadla povstal. sSestra rytíe Ondeje z^ Kochanova? Vím o tom, že byla za Židovku vydávána a pouhou náhodou zasloužilému šlechtici, že zase byla vrácena. Uvete ji Ovšem nutno zachovati okamžit ke opatrnost, aby za ušlechtilou šlechtinu nevydávala se nkterá dívka jiná, vy.« kutálená podvodnice Poboník králv hluboce se uklonil a s uctivými slovy: »Stane se, jak královská Milosti, žádáS«, odkvapll.

mn

!

.

.

-~ 147

—

Král zejm rozilen pešel nkolikrát vede? Pál komnatu. >Co asi ji ke ji pedjsem si, aby maršálek osobn stavil, nes ona pichází sama a. jak hlásí poboník, s prosbou a k tomu úpln v neobvyklou hodinu. Jist si peje, aby zloin, jenž v útlém vku byl na ní spáchán, nájiž její ležit byl potrestán. Sdlil bratr Ondej z Kochanova, že únoscem byl sám Mendi, mže tedy býti ubezpeena, že spravedlnosti dám plný prchod.* Po krátké chvíli otevely se opt dvee a poboník králv hlásil: » Královská Milosti, ohlášená panna jest zde, pejel si, aby ihned vstoupila?* íZajisté«, král Jií zvun odvtil a napjat podíval se ku dveím, v nichž náhle objevila se Drahulka, a díve, než král nebo poboník králv mohli tomu zabrániti, pikroila nkolika kroky ke králi, vrhla se ped ním na kolena a usedav plaíc zvolala: > Královská Milosti, ustr se nade mnou a neodhánj mne, picházím k tob s úpnlivou prosbou !« Král Jií s pohnutím se k ní sehnul a pozvednul ji, poboníku pak pokynul, aby se vzdálil.

ma

ma

mn

»Uklidni

milé dít:', s nhou, jakou nikdo nehledal, Drahušku

se,

by u muže oslovil >Bylo

mn

již

poboníkem

hlášeno,

že jsi dcerou dvorního maršálka rytíe z Kochanova. Rci, mluvíš- li pravdu a já

t

pak milerád vyslechnu. « Pi tchto

slo-

vech král uvedl Drahušku ke keslu a když usedla, zaujal místo naproti ní. » Královská Milosti', Drahuška zajíkav promluvila, »nevdla jsem dlouho o svém

—

-

148

pvodu, domnívala jsem

se býti Židovkou Židovka byla jsem také v dom Mendlov vychována. Teprve ped málo dny zvdla jsem pravdu, že totiž jsem dcerou pana maršálka rytíe z Kochanova a že jako malé dít byla jsem z domu

a jako

jeho unesena.<

mn

tvj pan bratr Ondej » Vyprávl Kochanova, jaká irá náhoda svedla t s otcem i s ním dohromady. Raduji se s vámi všemi á dík budiž Bohu vzdán, že z

lovk

stalo se tak díve, než únosce tvj, zlý a potmšilý, bade utracen.* > Královská Milosti «, Drahuška pi slovech králových se otásla, >picházím práv prosila o proto k tob, abych úpnliv

t

smilování pro Mendla. Jen v tvých rukou, královská Milosti, spoívá te ješt jeha život a dáš-li mu milost, bude zachránn.* Král Jií prudce se vzchopil zapomenuv na okamžik, že sedí ped ním dáma. •Myslíš to, dít milé, opravdov?* roz-

ilen

zvolal.

Královská Milosti, od okamžiku, kdy ortel smrti nad Mendlem byl vynesen, •

nemám

klidné a srdce svírá se pomyšlení, že Meudl, vychovatel, skoniti by v rukou kato vých. O, smiluj se, královská Milosti, poskytni mu milosti Na kolenou budu ti

mi

ni chvíle

hoem pi

ml

blahoeiti a svolávati Boží na tvou hlavu.*

denn

mj •

požehnání

Králv obliej se svraštil, tvrdý výraz objevil se na rtech i oboí. »Jsi šlechetné, dít milé, než žádáš vcí nesplnitelných. Mýlíš se velmi, domníváš- li se, že poskytnouti mohu tolikeronásobnéma

—

149

—

zloinci milost, auíž bych tím povinnosti lidu porušil. Lid velmi trpl zlo* své innou inností Mendlovou, lid peje si jeho utracení a já jsem zde proto, abych vli lidu plnil a spravedlnosti neodpíral. bylo by spravedlivo, aby ten, jenž celý svj život na zloinech založil, uniknouti trestajíc! ruce Boží, kdežto jiní na hrdle jsou trestáni, aniž by jen malou ást ze zloin Mendlovi podobných spáchali ? Soud konal se dle platných zákon mnou

vi

i ml

podepsaných, soudili vesms mužové vážní, svdomití, prozkoumali s neobvyklo a pelivosti všecky zloiny, jichž Mendl se do pustil, vykli nad Mendlem jednomysln rozsudek smrti a požádali mne, abych se

pání lidu a pouhé spravedlnosti aby Mendl po vynesení rozsudku do 48 hodin i se svým spoluvinníkem byl popraven. Zvrátil bych všechnu spravedlnost, kdybych se jí vzepel a Mendla nevzpíral

a

svolil,

omilostnil. Než uvaž, dít milé, i Prosíš o milost zloinci, jenž vzal

další. ti

nej-

vehnal do hrobu tvou matku a tvého dobrého otce, jehož vysoce si vážím, zlomil pedasn na duchu i tle. Otec tvj vystoupil ze služeb zem, stal krásnjší

mládí,

se samotáem, život jeho byl pln souženi velmi dobe a muk. Tohle vŠe lid ví, zloince proto proklíná, zdaž nebouil by se, kdybych zloinci život zachoval, zda neíkal by, náš eský král Jií

mj

Podbrad nekoná svých povinností a pro pání lidu nemá pochopení Žádej ode mne, dcero ušlechtilá, eho chceš a já krá-

z

lovským svým slovem ti

vyhovím,

milost

se

\š:vk

ti

že dáli

z.ívazuji.,

Mendlovi

«

—

I5Ó

—

nemohu a také nedám, nebo ani ped svým svdomím, ni lidmi a Bohem nedovedl bych se pak ospravedlniti. Ostatné myslím, že úpnlivou tvou i kdybych prosbu splniti chtl bylo by již pozd, nebo jsem zvláštním poslem dal naíditi^ aby trest smrti vykonán byl na obou zloincích bezodkladn. Drahuška, jež v kesle nehybn sedla a se ztrnuiým výrazem ve tvái pádným a mužnýsn slovm královým naslouchala, pi posledních jeho slovech slabé vykikla a zoufale uchopila se za hlavu. ^Ztracen ach, jak jsem nešastná, že nemohla jsem mu pisp*ti.« s Modli se, dít dobré, za nho, aby mu odpustiU, král jat k dívce útrpností,

—

—

—

Bh

ekl. Drahuška se zvedla.

»

Dkuji

ti

krá-

lovská Milosti, za laskavé pijetí a dovol,

abych zase odešla.* Oi nohy se pod ní lámaly.

zalily se jí slzami,

? Lituji, že nemohl jsem ti vyhovti. Pozdravuj dobrého tvého otce.* Král zazvonil a poboník králv okamžit vešel. > Doprovo šlechetnou a vzácnou

pannu a nal, aby v mém osobním povoze byla dopravena ku svému otci.n

Poboník se uklonil a Drahuška ela ku dveím.

krá-

Nedošla však. Sotva u^lalá n? kolik se jí ped oima a aniž by jen hlesla, padla ve mdlobách k zemi. Král i poboník jeho pispfchali jí ku pomoci a zvlášt král velikou péi jí vnoval; z velkého jeho rozechvní vysvítalo,

krok zatmlo

<

«

~ že s

Drahuškou

to bylo

—

151

cítí

a kdyby jen ponkud jí také vyhovl.

možné, že by

Drahuška vzpamatovala. kde se nalézá a co pedcházelo, bolestn zabdovala: >Ubohý staec 1« A jakoby zapomla všeho, co král k ní již pronesl, zalomila rukama a proPo chvilce

se

Uvdomivši

sila

znovu:

?

si,

Smiluj

královská Milosti,

se,

daruj mu život. Králi opt pelétl

po oblieji stín. Rychle komnatu pešel a pak zastaviv se u Drahušky sevenými rty ekl »Budiž, nejsem více schopen, abych ti odpíral. Snad ilid mi odpustí.s V mžiku pisedl ke svému stolu, napsal nkolik slov, vtiskl na to svou pee a listinu podal poboníkovi sZjednej nejrychlejšího posla, nech osedlá kon a cválá do staromstské radnice s tímto mým vzkazem, že poprava na Mendlovi se odkládá, Jako elektrickým proudem dotena Drahuška radostn se zachvla a králi Jiímu klesla k nohoum. > Dkuji ti, krá:

Bh

:

«?

lovská Milosti, Král rychle sluhuji

dík,

Bh

ti

to

odpla.

zase pozvedl: sNezakonám jen svou povinnost.c ji

»Jist dovolíš, královská Milosti, abych s kurýrem tvým spchala na radnici spolen a Mendlovi osobn rozhodnutí tvé oznámila.^

»Nemohu

ti v tom brániti usmál se poboníkovi ekli » Postarej se, aby pání šlechtiny z Kochanova bylo vyhovno.* V nkolika minutách na to odjíždl již povoz z královského nádvoí k staromstské radnici, uvnit koáru sedíc vedle <^,

král a

——

—

152

-

královského kurýra, chvla se radostí Drahuška, kurýr však vda, jaké poslání do radnice veze, mrail se a zuby do rt zatínal.

Králv rozkaz považován byl za nco svatého, proto když bylo zvláš oznámeno, že páním krále jest, aby oba židé byli popraveni bezodkladn, svolal rychtá a purkmistr všecky konšely a povolán popraví i s pacholky, aby vli královu ihned provedli. Popraví dle pvodního znní rozsudku pipravoval popravu za 48 hodin po vynesení ortele, když však mu bylo rychtáem vysvtleno, že bezodkladné utracení zlopeje si sám král, urychlil pípravy,

inc aby

bhem

dvou hodin poprava mohla

býti vykonána.

Rozkaz králv oznámen oboum odsouzencm. Zroule

byl okamžit pijal zprávu tup, za to Mendl shroutil se pod tíhou její k zemi a bolestn naíkal. Kojil se do poslední chvíle nadéjí slabou sice, ale pece jen takovou, že ho uklidovala, že starý dvorní maršálek nepipustí, aby byl popraven a že v rozhodném okamžiku u krále milost mu vyžádá. padlo všechno a smrt jasn vidl již ped sebou. Hrza píšerná jej obkliovala a valn se ješt zvýšila, když kat se svými pacholky vešel do jeho kobky a s úsmvem na rtech mu ekl )»Tak, brachu starý, za hodinku si pro tebe pijdu. Tváíš se sice velmi pitomn, ale uznej sám, že nebude

—

Te

:

— t

153

— t

ti ostatn, že dlouho nebudu, nkolikrát vydechneš a budeš u Abrahama. Poslal jsem jich již hezký ádek na onen svt.c Katovi pa-

Skoda. Slibuji

trápit

<;holci

se

tomu zasmáli a zase všichni

odešli.

vyvstal na ele pot, srdce zabušilo jako perlík. Z úst vydral se chrapot, oi smrteln se zaleskly. »Konec, konec vSemur, nesouvisle vykoktal.

Mendlovi

mu mu

—

konec. A dvojnásob trpký musí tomu, jenž konec svj bráti musí z rukou popravího. teme o tom asto, pí§e se mnoho, než do hrz, jež odsouzenec takový prožívá, vniknouti nedo-

Ano

býti

vedeme. Mendl úpl, drkotal zuby, plakal, nepromluvil však více. Nebyl siova schopen. Každá minuta zdála se mu vností a zaslechl- li na chodb kroky, úzkostliv vykikl v domnní, že již pro nj jdou. Za dobrou hodinu se dokal.

nmu

Vešel k rychtá, purkmistr, nkolik konšel a v pozadí kat s pacholky. Mendl zoufale vztáhl proti nim ruce, jakoby se jim chtl ubrániti.

íBylo ti již jednou sdleno, že královská Milost nepeje si odkladu tvé po pravý*, rychtá a chladn pronesl, uvykonali jsme tedy rychle vše, abys dlouho nebyl trápen. Jdeme pro tebe. A jako rychtá konám zákonem pedepsanou povinnost a vyzývám t, abys jako lovk smrtí do tváe zírající vzpoml na Boha a prosil Ho, aby ti byl na onom svt

odmen

— milostiv.

vinnost a

154

—

Nuže popraví, konej svou

po-

odve

odsouzence.* Popraví k Mendlovi pistoupil a ponvadž tento klesl k zemi, pispchali pacholci a za pomoci popravího vynášeli jej

na

na dvr, kde poprava mla se odbýti. V témž okamžiku však, kdy Mendl

dvr

byl

dovleen a kat rychle úkol

svj chtl vykonati, vykikl nkdo pronikav z okna radnice: *ZadržteI Jeho královská Milost pozmnila svj dívjší rozkaz! Mendlovi udluje se milosti* Zvolání neznámého psobilo jako puma. Rychtá, purkmistr, konšelé nevili

svému

sluchu.

Popraví mimovoln

pustil

Mendla, jenž v píšerné hrze nechápal již, co se s ním déje a slov kurýrových nezaslechl. V tom již také pispchal na dvr králv kurýr, odevzdávaje rychtáovi a purkmistrovi králv rozkaz a jemu v záptí následovala Drahuška. *Ote!* spativši k smrti zsinalého a vydšeného Mendla v prostedí popravz

rukou

—

a jeho pacholk úpln zapomnla, že otcem jejím vlastn není a ve velkém vzrušení oslovila jej, jak až dosud inívala, »ote, raduj se a plesej se mnou, Jeho královská Milost vyslechla úpnlivou mou života a raprosbu, udlila ti milost

ího

—

dostí plesajíc, zavsila se

ledové propocené elo

jej

mu

na krk a na

políbila.

Mendl v prvém okamžiku nechápal co se s ním dje, když však Drahuška ve veliké své radosti znovu jej ujišovala, že je zachránn, život mu darován, vztýil se pojednou a jakoby nový život a nové

do

síly

nho

chránn? Král

vešly,

—

sAno, milost!

—

155

blažen mi dal

že

Sama jsem

sila.*

zvolal: 'Za-

— ti

milost ?« ji

vypro-

vda

»0 Boželft Mendl vztáhl ruce k nebi a blahem volal, »jak velmi Ti

—

dkuji, žes

dít

zlaté,

mne vysvobodil A tob také, « Mendl nemne !

žes

Ruce, jimiž radostn ve vzduchu šermoval, náhle mu klesly a postava ieho

dcekl.

se sítiln.

Na okamžik nastal zmatek, pinesena hned voda, Mendl kísen, bezvýsledn vlak.

eho — — ————

Srdení mrtvice vykonala sama, nedokonil popraví.

Starý maršálek div že radostí nevykikl, když Stach s Pomnném z nenadání k nmu vradli hlásíc a poslušn, že panna Drahuška práv pijela a to dokonce v koJeho královské Milosti. Pokud stáí mu dovolovalo, kvapil do jejich pokoj pesvditi se, nezmýli-li se snad sluhové a pak co vlastn k tak náhlému a dlouhému odchodu Drahušku pimlo.

áe

•Dít

dobré*,

zoiv

ji

zsinalou

a ne-

hybn

v kesle sedící starostliv vykikl, »povz, kde jsi byla a co se ti pihodilo; po celý as, co jsi mi chybla, tonul jsem v úzkostech, co se s tebou dje.< Místo odpovdi dala se do pláe a když maršálek rychle ji objal a starostliv do

«

«

- 156•oí pohledl, zalkala: »Mendla není více, ped hodinou dokonal.* » Rukou kata?« maršálek zvolal.

již

>Ne — rann byl mrtvicí.* »Kdo ti to sdlil ?« »Byla jsem pi jeho smrti.c >Ve vzení? Tys k nmu ješt jednou vešla? A to pes to, že jsi vdla, že sku-

ten t

unesl, o mládí

t

oloupil?*

jsem

ho již na popravišti. Souasn s kurýrem královské Jeho Milosti pinesla jsem mu milost,« »Milost? Král se nad ním ustrnul ?« >Ano, byla jsem u krále a úpnliv za Mendla prosila. i»Ty, dít dobré? Neteštíš snad? Nemluví z tebe horeka?* >Nikoliv. Nemohla jsem dýchati pi pomyšlení, že v tak vysokém vku má býti popraven. prohešil se na mne jakkoliv na tob a matce mé rovnž pece jen nechtla jsem se mu mstíti. A v nejvtším jeho zoufalství jsem se ho ujala, Prosila jsem krále na kolenou o milost pro nho a dobrý král Jií mne »Zastihla

—

—

neoslyšel, milost

jA pak sama

A

mu jsi

udlil.

Mendlovi milost krá-

lovu oznámila?* »Ano. Dojalo ho to tak, že klesl k zetni a v záptí skonal.* A pikivši si obliej

znovu zaplakala. Starý maršálek chvíli na dceru se díval,

v koutcích oblieje podivn mu to cukalo. Pak náhle dceru k sob strhl a líbaje ji na elo i ústa rozechvle promlouval > Jsi ;

:

-

157

—

pravá šlechtina. Tak, jako ty, málo kdo by jednal. Matka tvá byla rovnž taková.*

V

celé Praze opt o jiném se nemlunež o náhlém Mendlov skonu na popravlSti a o Drahušce. Nebo, že sama vyprosila mu u krále Jiího milost, rozneslo se po Praze rychlosti blesku, A slova, která starý maršálek ve velkém pohnutí k dcei pronesl, íkali te vilo,

i všichni obané pražští: » Pravá šlechtina, srdce má ze zlata, nikdo jiný by se tak nezachovala Pekotné.ji všichni velebili a ti, kdož ji osobn neznali, oblé-

bezdky

te denn maršálkv palác, aby alespo náhodou ji spatili a poznali. Drahuška vyjela se starým maršáleem jen asi dvakrát do Prahy, shou obecenstva Drahušce jásajícího a slávu jí provolávajícího byl však tak veliký, že starému hali

maršálkovi nezbývalo, než rychle se vrátiti. A vyšla- li Drahuška do Prahy v zakuklení a byla pece poznána, musela se rychle nkde ukrýti, aby zástupy ji neumakaly. S takým obdivem obyvatelé Prahy na ni zírali, a s Židovkou « ji stále

ješt nazývajíce, za bytost andlskou

ji

prohlašovali.

To samé dlo divil

se

se i Ondejovi i nepotomu nikterak starý maršálek,

když syn ped nj jednou pedstoupil a pednesl mu následovní » Život v Praze poslední dobou stal se Ondej narážel mi nejvýš trapným* pi tom na svízelný pomr s Dra huškou.

—

«

-

158

-

které stále se vyhýbal a pro níž dosud se

—

»i hodlám z Prahy se vzdáiiti a to umožníš-ií to, na vždy. Dovídám se, že v malebné krajin posázavské jest v prodeji jedna z tvrzí i koupil bych ji, dái-ii k tomu svolení a potebné peníze. Pednesu úmysl svj králi, vzdám se vojenského života a v ústraní budu na tvrzi

trápil

•

mn

hospodaiti. >

Souhlasím

odpovdl

s

tebou*, po delší

pomlce

»jsem sám vSím, co v Praze na bedra má již dolehlo, velmi sklíen a toužím rovnž po klidu. Drahuška pak, íak sám vidíš, nesmí se z domu vzdáiiti, nechce-li zvdavými zástupy býti obtžována. Zprostí'li král služby, vyjednávej ihned s majitelem posázavské tvrze a odotec,

t

sthuj

se, já s

t

Drahuškou budeme

ná-

sledovati.*

Oadej

odebral

se

ku

králi

Jiímu

ješt téhož dne. Krále nemile se dotkla Ondejova prosba za propuštní. Pemlouval Ondeje a okamžit ho ve vojšt svém povýšil, než Ondej od pokorné své prosby neustoupil. Vida nezbytí, král po?olil, aby pak Ondejovi za prokázané služby a hlavn za vyištní msta Prahy od loupeživé bandy se odmnil, vnoval mu ást klenot, jež u Mendlá a Zrouleho byly nalezeny. Drahušce pak dal piknouti všechen další majetek, jenž po Mendlovi zde zstal.

Ondej propuštn v

milosti, tvrz

v Po-

sázaví koupil a hned se odsthoval.

Ped

odjezdem do Posázaví vešel do a pekvapil ji, když

pokoj Drahnšiných

—

159

—

práv zamyšlen

a sniv z oken dívala se ven do msta. ]i Rychle k ní pistoupil a k sob pivinuv na tváe ji políbil! Zrudla, chvla se a plaíc dala se jím objímati. »Drahu§ko«, Ondej pohnut^ avšak

nžn

pevn jemn

pronesl, »jest potebí, abychom vzáse domluvili. Neteba, abys odkrývala své nitro, bolest, jež souží tebe, souží i mne lásce své neznajíce díve kruté .

V

.

skutenosti,

šli

bratr a sestra,

.

me

jíti jsme dále, než Vím, žes mne milovala .

i já tebe vroucn jsem miloval, víš zajisté. ovšem lásce naSí musí býti konec a milovati se jen jako bratr a sestra. Proto od tebe do Posázaví prchám, abych této skuteaosti pivykl a bude-li možno, zapomnl. Zapo-

<:elým srdcem, že

Te

mžeme

menutí žádám, Drahuško, i od tebe. Nebo co plátno by nám bylo, kdybychom stále vzlykali a s krutým osudem se nesmíili ?<

*Ano

—

zapomeneme*

když hlasit se rozplakala

— —

pokraoval, ne tak,

»ale

abychom jeden druhému se vyhýbali Mám pevný úmysl vzíti si t na tvrz k sob ovšem až ponkud se zotavíš a já v Posázaví pivyknu a hospodaiti s tebou. Nebude to první pípad, kdy .

—

.

—

bratr se sestrou hospodaili a šastn spolu žili, nehledajíce svého štstí v manželství. Souhlasíš-li, pislib mi to, že, až zavolám, ke se odebereš a já s myslí mnohem již klidnjší od tebe odejdu .«

t

mn

.

Co

jí

zbývalo jiného?

Plaky jej

celovala

se

k

nmu

pitulila, že

a pislíbila mu,

horen kam on

—

i6o

—

pjde, pjde i ona, nebo bez nho žíti by nemohla. Velmi ho to dojalo a aby ukryl slzy, jež draly se mu do oí, rychle z objetí jejího se vyprostil a odkvapil.

Drahuška po odjezdu Ondeje upadla otec se vynasnažoval v zádumivost a zpíjemniti jí tém každý okamžik, stávala

a

se stále trudnjší. Oživila však ponkud, když pihlásila se jednoho dne Madlenka, vrná její pí-

telkyn i pomocnice z domu Mendlova. »Madlenko !« v oích Drahušky ukázala se zase jednou radost, »povz, kde*& byla, že's tak dlouho nepišla. Víš-li pak, že Ondej odejel do Posázaví, že daí se

mu tam

dobe. «

o Ondejovi

Drahušce pi vyprávní

zrumnl

—

obliej

»a že, až

ponkud si na tvrzi pivykne, vezme si mne k sob ? Le mluv, co se die s tebou^

t

i

potkalo jsi njak zamlklá také neštstí, osud si s tebou zahrál ?« sZemela mi Madlenka zaplakala:

pozoruji, že

!

matka, nkolik týdn churavls, nemohla jsem od ní odejíti, spchati k tob a blahopáti, 2e's s otcem svým tak šastn se shledala.*

»Tedy jsi osiela? A nemáš již nikoho ?« soucitn tázala se Drahuška. »Úpln nikoho. Jako ten kl v plot jsem opuštnat, Madlenin plá znan sesíHl.

i

»No, to není pravda. Máš pece mnl již za družku svou nepovažuješ ?c

mne

««

»

i6i

Nemohu

svdila,

se tob rovna ti «, nejist pi»tys dnes šlechtina a panna

bohatá, kdežto já jsem

dívka z «

— úpln nemajetná

a

lidu.«

Nemluv

nerozumn «,

tak

chlácholila

DrahuSka, >a rci radji, chceS-li jíti ke a zstati u mne trvale.« »0h, jak ráda 1« Madlenka radostn pikývla. »No tak vidíš, S otcem promluvím, bude jist rád, že zstaneš u mne. Beztoho se mi v poslední dob velmi stýskalo^, oi Drahušiny pojednou zvlhly. •Smím vdti po kom ?« otázala se Madlenka. \i

mn

»Však ty dobe víš .« • Opravdu ne.< >Nu po .« Ondejovi >Rikala jsi, že vezme si t k sob .« •Ano, ale kdy to bude, ví jen milý .

——

.

.

.

Bh.. Madlenka zvážnla.

Bylo vidti, že chce íci, ale netroufá si. se odvážila »Je to stejn pro tebe kruté, že pan rytí je tvj bratr. Plakala jsem >

Konen

nco

:

kolik nocí, když jsem o tom zvdla. •Zdrtilo mne to nevýslovn*, piznávala Drahuška, »a myslela jsem z poátku, že z toho sešílím.

Ale

již

tomu pivykám.

Jaká pomoc, vždy, kdybych byla zstala židovkou, pvod mj zjištn nebvl, stejn bych ho byla nikdy nedostala, i myslíš, že by si mne byl mohl, opovrženou židovku, vzíti ?•

>0 tom nikdy jsem nepemýšlela. Radovala jsem se jen z vaší lásky, zda se kdy dostanete, na mysl mi nepišlo. .Židovka.*

11

-

>Tak

vidíš.

Oadej

jak

»A on

—

Nutno smíiti

se s

osudem,

íká.'

ním smíil ?« ieSt ne, ale vpravuje se do

již se s

—

»No nho.c »A ty

102

?<

peidme k naši vci. ke nasthuješ?* :-Teba okamžit.* > Dobe tedy. Jsi mi vele vítána. A až pojedu k Ondejovi, pojedeš se mnou?* >Teba na kraj svta.* Maršálek ješt téhož dne byl Drahuškou uvdomen, že pivzala si k sob Madlenku, dlouholetou a vrnou družku z domu Mendlova. Zprávu tu pijal maršálek radostn a když Drahuška od nho odešla, oddechl si: »Potebovala nkoho jako soli, sám íjá rovnž. Než

mn

Kdy

se

Bh

to tak zaídil, že se ta žena pihlásila.

Drahuška nápadn poslední dobou bledla, inu bodej ne, vidím jim obma do karet, Oodejovi i jí, ale co mohu dlat? Dj se vle Boží, Napáchal ten žid zla více cež

sám se nadál a snad chtl. Je to ironie osudu, že Ondej, takový ^dobrák, práv do Drahušky se zahledl. íká se. ž as všecky rány hojí, doufejme, že zhojí i srdce aných détí.

Ti

roky uplynuly. Starý maršálek s Drahuškou

a Madlenkou dávno již z Prahy pesídleli k Ondejovi do Posázaví. A zdá se, že zdravý a istý vzduch les posázavských všem velmi posli už nebo starý maršálek zbrunátnl a se^ílil i,

— a také Ondej zkrásnli.

s

103

~

Drahuškou neobyejn

Pivykli již poznenáhlu tomu, že jsou jedné krve, jedné matky dti a dívali se na sebe zcela rozumn. Jeden bez druhého neuinil ani kroku a kde možnost to dovolovala, pibírali k sob i Madlenku.

A

je

vru

hraje

si

s

zvláštní nkdy ten osud, zalidmi krut, aby pak na konec

hojn

je oá mnil. Snad tomu bylo tak i u Ondeje a Dra hušky. Náhoda totiž tomu chtla, že na sou-

sední tvrzi v Posázaví po radu rok hospodaili jíž také takoví dva mladí a dobi lidé, jakými byli Ondej a Drahuška. Zemel jim pedasa otec i matka a tak vnovali se sob a rozsáhlému hospodáství, jež po rodiích jim zstalo. A ponvadž dobré duše obyejn hledají zase jen

sob

rovné, stalo se, že

Ondej

pátelské styky s mladým panem sousedem a jeho ješt mladší sebrzy

navázal

stikou. Pibrána byla do pátelství, jež im dále více vzrstalo a zvroucovalo, i Drahuška. Navštvovali se navzájem, bavili se spolu, tšili se a povzbuzovali. Tak to šlo dobrý rok. A ví Bh, jak se to stalo, že dále všichni tyi se znali, tím více k sob lnuli a tím více aniž by toho snad si páli

ím

—

—

Ondej všímal

si sestiky pana souseda soused zase sestiky Ondejovy. Když po ase Ondej konen poznal, že sestika sousedova není mu lhostejná a že ozvala se v k ní láska úpln

a

pan

nm

—

te

jlná než pociuje

Drahušce

s

164 ^-

ku DrahuSce,

tím sviti.

Le

bál se

ona prožívala

totéž a celé noci proslzela v úzkostech, že na dobrém Ondejovi se proviuje, uvdomuje li si chtj i nechtj, že mladý pan soused pirostl jí k srdci více, než sama si

pála.

Tak trvalo to njaký as, konen vSak Ondej DrahuSce se s pravdou vytasil a radostí celou zuli bal, když plaíc povdla mu rovnž, že mladý soused není jí lhostejný.

Pibrán k porad starý maršálek a byl, že v krátké dob odsthovala se sestika pana souseda na trvalo k Ondejovi a Drahuška zase k panu

výsledek vSeho

sousedovi.

Satek slaven stejného dne. Nebesa jim pála, štstím a spokoleností oba Šastné párky zahrnovala á když po roce pihlásila se vnouátka, starý marSálek a Madlenka jásali více, než mladí a šastní rodiové,

Na rodin

Mendla, jenž tolik neStstí a bolu jejich zpsobil, nevzpomínáno se

záští.

Ba Drahuška, když dtiky jí dorstaly, ráda jim vyprávla, jak kdysi v rodin židovské y Praze vyrstala a jak celé její okolí za Židovku

ji

považovalo. Klid, štstí již je ne-

a požehnání nebes nikdy pak opustilo.

KONEC.

.

R

ozeslalí

.

...pres milion

jsmejiz Lidových povídek laskavým našim tenám a odbratelm nežádajíce je nikdy o to, aby se vyjádili, jak s povídkami jsou spokojeni. Snažili jsme se sami, aby odbratelé s poTfdkami spokojeni býti mobli, nebo víme dobe, že každý, kdo njakou knihu si koupi, zaslouží si, aby 8 koupenou knihou byl úpln spokojen a penize dnes velmi pracné dobyté Peníze nenalézají se na

—

—

zbhdarnaa nevybodil.

ulici,

není jich nazbyt, dlník,

úedník desetkr&te kaidon koruna musí na rn«e obrátiti, než ji vydá. Proto si rolník, živnostník

mnohý

z nich

i

knihu žádnou nekoupí v pedpokladu, že

A

ošizen, poslán mu bezcenný brak. žel, že dje se tak velmi zhusta. Nás blaží vdomí, že naši odbratelé píší nám opak a 8 knihami, které jim pošleme, j^on spokojeni. To, <50 po petení knih živeln z duší jim tryská, svují papíru, projeTnjf a o své spokojenosti

bude

npímn nám

nás ubezpeují. Nebude nám jist zazlíváno, uveejujeme-Ii z tisíc došlých nám uznání alespo nkteré:

Jsem pekvapena Vašimi krásnými povídkami, které mi náhodou do rukou. Tak milou a tak poutavou etbu již dávno hledám, proto, prosím, pošlete atd. Božena Navrátilová, cho vedoucího mlékárny v Hunovicich. .

.

.

dostaly se

.

.

.

Lepších povídek jsem asi sotva etla, akoliv jsem velká tenáka. Velice si Vašich knížek vážím a mám nad nimi velikou radost. Albína Brancovská, Horky ís. .

.

.

16., p.

Tebí

na Morav.

tu

Vaše povídky s velikým zájmem a dychtivostí. že jsem poznala Vaši pvabnou knihovnu, vždy znovu a znovu pevracím list po listu a tu opt ty vábivó ádky, které mne tolik zajímají. Pošlete mi -atd. Alpa Fišlerová. Manétín, íslo 201., u Plen. .

.

.

Jsem šastna,

.

od Vás obdrželi a pekvapil nás jejicb . Knihy jsme nesmírné krásný obsah i jejich neobyejná láce, Jsm& velmi spokojeni a objednáváme ihnea povídky další Manžele Milecovi, Praha — Malá Strana, Všehrdova, 547^

.

.

.

Pnznávám se Vám, že jsem VaSími »Lidovými Povídkami* pí-imo nad§en pro jejinh úchvatný obsah. Jest to etba velmi zábavná, ušlechtilá a velmi pouná. Dodávám od Vás došlé svazky vzdlávacímu spolku a tam konají znamenitou službu; po každé knížce je velká poptávka. Jsou teny lidmi všech stav a každý se rád 8 nimi pobaví 1 pouí. A. Hokeš, oficiál ber. sprvy v Tebíi na Morav. •

.

.

Bohužel, píliš pozd seznámil jsem se sVašíctnoa sbírkou -Lidových Povídek*, ale piznávám upímn, že byl jsem jí opravdu mile pekvapen, nekot až dosud nepoznal jsem v eské literatue podobnru sbírku tak zajímav ušlechtilých, ale zárove laciných knih. Pozoruji z vlastní zkušenosti, jak horliv jsou teny a ja^ hluboce psobí na své tenáe istou svojí morální tendencí. Objednávám všechny povídky . atd. Jar. bvidrnoh, uitel, Pívoz Odra. .

.

.

i

.

Nemám zde na Slovensku nic jiného, než Vaši . dobrou knihu, na které s celou duší lpím, bute tak laskav, pane redaktore, a všecky knihy, kt3ré nemám, ihned mt pošlete. Josef Straka, etnický strážmistr, Malé Topoianky, .

.

Slovensko. .

.

.

jsou

Jelikož Vaše povídky požívají zde veliké vážnosti a s velikou oblíbeností teny, pihlašuji se za odb-

ratele

Vašich

tyrkoly ís.

cLidoyých Povídek*. S úctou 27. p.

našemu

Vaše povídky jsou {(ístupné a všichni naši .

.

J.

Dízhai,

eróany.

.

lidu

v Americe velmi

tenái

sHlasua a íZenyf je veice rádi tou. Tendence jejich je vzdlávací, sh h lehký, opravdu lidové. Naši modeiní spisovatelé líení uvykli si psáti pro sebe a zapomnli, že je nutno psáti pro lid. Vydáváním uLidových Povídek* konáte velmi mnoho dobrého a jsem jist že každý, kdo povídky Vaš© dostane do rukou, zslaneVaším píznivcem a odbratelem. Já sám Vám peji mnoho zdaru k ušlechtilé Vaší innosti a hodn pochopení u našich lidí ve staré vlasti. Pošlete atd. Hynek Dostál, redaktor mi obratem 300 kus •Hlasu*, 3613. Nebraska Ave, St Lous, Mo., U. S. A.

dj

.

.

.

Nedávno jsem Vám psal, vlastn je tomu už rok, že jsem Vámi vydanou knihu ísti vzni, a víte, co mí ekl? tPane, kdyby mi byl dával mj otec takové ponauení jako zde tu v té knize, nebyl bych pišel v tata místa. Se slzami v oích knihu vrátil, a slíbil mn,. .

.

.

dal

mn

mn

lovkem Tak také ekla jedna trestanka mladistvá, že až bude na svobod, že pofine jiný život. Vidíte, vážený píteli, jak má kniha na duši lovka veliký vliv. To vše, co Vám tady píši, je skutená pravda Co nejdíve si zase u Vás njakou knihu objednám a žádám Vás, abyste mi prozatím zaslal seznam knih v Blé pod Vámi vydaných. Kout Rudolf, dozorce že se stane jiným

vz

Bezdzem. .

.

Vaše povídky jsou tak krásného obsahu, že se musí

.

každému opravdu líbiti. František Zatoil, uoštov. Kališt u Humpolce.

zríz.

Takové povídky, jako rate míti Vy, pane redaktore, nikdy neodmítnu. A myslím, že neváhal by žádný z tch, kdož by Vaše povídky etl, aby si je neobjednal. Ku píkladu v naší tak malé vesnice je málo tch, kteí by Vaše povídky neetli a, je jich zde mnoho, kteí si je objednávají. František Štván, Drahenióky, p. Drahenice v Cechách. .

.

^

.

.

.

mn

Dkuji Vám oo neJ9rd3aji za krásné

knihy,

které

Vaše povídky velice líbí, což doklad toho, že nkteré knihy objednávám již po patnáctkráte. Povídku »Až do posledního haléea objednal jsem již šestnáctkrát. Jsem jen chudý mlynáský dlník, ale vím velmi dobe, co dobrá etba znamená. Smola posíláte. Z'iejšímu lidu se

Václav, Dolní

Dobrou .

77 u Kysperka.

Když Vaše povídky našim lidem zde odevzdám, mená to pro svátek. A nepijde-li dlouho nic od

znaVás, jsou netrpliví a žádají, abych Vám dopsal. Mnozí z nich si v pístave peníze velmi tžce vydlávají, pomry jsou zde v Bremech ješt tri^dné, na Vaše povídky váak nikdy penz nelitujeme a to tím více, že máte uznání a chudým lidem poskyiujete veliké slevy. Kéž by jak zde, tak hlavn ve vlasti, od níž tak daleko jsme odloueni, nalezly Vaše povídky hojn tená. Jan Krátký, Bemen, Syndikus.

.

.

hof,

n

.

3.

Vaše povídky jsou mezi zdejšími tenái velmi oblíprosím, abyste pi vydávání nových knih pamatoval na naši obecní knihovnu již bez obiednávání. Frant. Kotal, obecní knihovník Uermá, p. Kolínec. .

.

.

beny, proto

.

.

.

Vaše knihy jsou opravdu úchvatné, což dosvduje

že ani jedna se v obecní knihovn nezdrží, neo jsou stale tenái teny a vyhledávány, akoliv máme jen 6 Vašich povídek. Ale bhem asu budeme je míti všechny, lidé je chtjí a denn se po nich dotazují' Frant Pudil, to,

obecní hnihovník. Poho, p

Kardašova Reice.

etl jsem dvé knihy Vámi vydané: »Jirinu« a »Po. , pelkut, než i to stailo pivésti mne k radostnému pesvdení, že pece existuje u nás nakladatelství, které vydává lacinou a ušlechtilou etbu velké ceny sociálnvýchovné. Jest to velice potšitelný zjev dnes, kdy témé všechna nakladatelství zapomnla svého poslání - vzdláváni lidu! Na trhu knižním setkáváme se bud s bezcennými braky nebo knihami ta horentních cen, žeeesnira .

mohou

chlubiti jenom knihovny bohatc. Vaše knihy iní estnou výjimku svým obsahem opravdu vzdlávasvou lácí. Pál bych si, aby Vaše knihy dostaly secím do všech i tch nejchudších knihoven a konaly tam svéposlání F. Hrubý, kaplan, Drnovice. i

i

Vaše povídky jsou skutené velmi oblíbené a jdoa Zvlášt se mi líbí Vaše vlastní spisy. Zistávám Vaším stálým odbératelemi Jakub Wagner,. rolnický syn v Oujezdci, p. Lhenice. .

.

.

z ruky do ruky.

Díky za knihy, které v poádku došly. Jsem jim velmi mile pekvapena a tším se nesmírn na jejich obsah. Knihy jsou laciné, tisk zetelný, který zvláSté starší lidé nedovedou dost vynachváliti. Pošlete mi íGranátyt atd, Anna Bková, cho ídícího uitele, Radkovy, p, Devo.

.

.

hoštice

u Perova.

Vaše knihy jsou nejlepší ze všech, mohou je ísti malé dti i dosplí, všem jsou pouné a záDavné. Antonín Jelínek, rolník v Podhájí, p. Jesenice u Sedlce na Vilso.

.

.

nov

dráze.

Chci zaíditi malou knihovniku malým dtem, až trochu dospjí, aby se etbou vzdlávaly. Vaše Lidové povídky se k tomu úelu velmi dobe hodí a jsou doporuení hodný. Vilém Žižkovský, ezník, Nezvstice . 38. .

.

,

p. loco.

Vaše povídky jdou z ruky do ruky, máme je peaž ptkrát a znova je dychtivé teme. Karel Verner, Bezdékov u Police nad Metují. .

.

.

tené nkteré

Takovéto dopisy posílají

nám tenáH denn. Uveeju-

kteí dosud naišicb povídek nemají, mohli býti ubezpeeni, že, objednají-li si nkterou z našich povídek na zkoušku, nebudou zklamáni. Snahou naší jest vyhovti všem našim odbratelm a siiti etbu opravdu ušlechtiloti, zábavnou a poaCnou.

jeme

je proto,

aby

Haklidttoiství

ti

lasliavi fitenári,

Snpkofýeh

^^Lldotýeh Poiídeli*

f Hradci Králofé.