PQ S8L c.l ROBARTS

PQ 2428

S8L56127 1899 c.l

ROBARTS

C/ó,C) ')

IarborI

Presented to the

^5

LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

T r>^,

//

•

ROMAN.

ALFRED

SIR VEN.

^p^

fl-í^ífT

Kr

V PRA2E. 'íy". — Nákladem 3399.

vlastním.

,

I Katastrofa.

„Já že bych byl zamilován do zpvaky, do dámy od divadla!" pravil sám k sob Antonín de Bizeux ukonuje svou veerní toiletu; „ne, to není možná . To by bylo pes píliš! Ale uvidíme!" A mladý muž s úsmvem, který považoval za sebevdomý, se vzezením, které mlo býti nenuceným, dokazoval sob, že jest klidným, že srdce jeho není rozechvno, že jest vyléen z náruživosti, která se v za poslední doby probouzela. ." opakoval sám „Uvidíme ano, uvidíme!. k sob, otáeje se v pokoji, hledaje nco, mu nic nescházelo, a ekal, až se piblíží chvíle, aby se odebral do Opery. Jeho rty pravily: uvidíme; ale srdce jeho již vidlo a vdlo. Miloval Lindu, záivou hvzdu, divu operního nebe, o kterou se práv celá Paíž zajímala. Bylo tomu již trnácte dní, co si odpíral jífi do Opery, vyhýbaje se pvabm velké umlkyn, které jej uchvacovaly, a doufaje, že vzdalováním se potlaí váše, která ho dsila. Ponvadž pak po tch trnácte dní ml dosti síly, aby dostál slovu svému, soudil, že jest vyléen. Divadlo v ulici Le Pelletier ohlašovalo na dnešek pedstavení ve prospch obtí velikého neštstí, jež se za posledních dn udalo. Dávána opera „Hugenoti" .

.

.

.

nm

.

.

.

.

a

4 a Laura Linda

mla

v ní poprvé zpívat? úlohu Valen-

tiny.

Celá spolenost paížská se zajímala o toto pedstavení a sál byl do posledního místeka vyprodán. Antonín opt spatiti Lindu. Vdl, že ona bude opt slaviti triumfy. Kdyby byl vyhledával píležitost, aby síly své zkoušel, zdali již úpln v srdci svém potlail náruživost k ní, nemohl si zajisté zvoliti lepší. „Pjdu do divadla," pravil po krátkém pemítání; „jsem již úpln vyléen, a dnešek mi podá o tom jistotu; ale kdyby náhodou Linda opt ve vzbudila dojem stejn bolestný jako rozkošný, jemuž se chci ubrániti, nuže, pak písahám, že zítra ráno odjedu do Saint-Malo la' že se vrátím do Paíže až píští zimu." Antonín odebral se pak do Opery, kde jej keslo jeho, jež po trnácte dní zstalo prázdné, již oeká-

ml

mn

valo.

Našel tam nkolik svých známých, s nimiž si stiskl ruce a promluvil nkolik slov. „Dobrý den, krásný Bretone," vítali jej dva neb ti z jeho pátel žertovn. Antonín de Bizeux byl skuten hezký mladý muž. vysokou postavu siláka, ale neobyejn soumrnou, což mu zachovalo všecku jeho pružnost a eleganci. rusé vlasy a oi tak tmavzelené, že se zdály býti hndými; sluoval v tle svém sílu, pružnost i jemnost. Veer obvyklý lesk slavnostních pedstavení v Opee. Tím se mla zakoniti jedna z tch katastrof, které se v pam^ Paížan, již tak rádi zapomínají, hluboko, nevyhladiteln vrývají.

Ml

Ml

ml

5

Když Linda se objevila, Antonín se tásl vnitním bojem duševním na celém tle ped tou, kterou dnes považoval za svou nepítelkyni. Zpívala a on byl nadšen; ale sám sob vnucoval mínní, že její zpv dotknul se jen záliby jeho pro umní. Tleskal jí jako všichni ostatní, byla zajisté vevíce pro liká umlkyn, ale nechtl, aby byla nj. Nechtl vidti Lindu, nýbrž jen se obdivovati Valentin, jejíž úlohu zpívala.

ním

jení,

Celé pedstavení minulo pro nj v jakémsi opojehož si nebyl dosti urit vdom.

Ku konci nastaly boulivé, mnoho minut trvající ovace. Celé divadlo pekyplo nadšením. Linda byla v pravém smyslu slova zasypána kvtinami; byla poa poád znova vyvolávána, postupovala dkujíc až k ramp, chvla se radostí a usmívala se štstím.

ád

Antonín zakoušel v nitru svém kruté útrapy a zárove neskonalou radost. Obíraje se vnitním bojem svým zstal sedti, nepohnut, nejsa schopen odejíti, následovati dav, který rychle divadlo opouštl. Rozhlédl se konen kolem sebe, sál byl již prázdný; jen z kuloár ješt ozýval se hluk.

V tom pišel sluha, aby jej vyzval k odchodu. Domnívaje se, že spí, zatásl jím. Antonín se zachvl a byl by se nejradji na vyrušovatele utrhl. Pece však povstal al zamíil k východu. Než vykroil na chodbu, pohledl ješt naposled smrem k jevišti a stanul, náhle jako pimrazen. Zdálo se mu, že vidí, jak vystupuje z podlahy ^^

6

erný kou.

Uchopil sluhu za rameno a trhnuv jím

zpt, zašeptal zdšen: ." „Pohlednte tam tamhle „Pro Bh!" zvolal muž, „snad nehoí?" V nkolika vteinách, co tu podšeni stáli, nebylo o tom pochybnosti, nebo díve slabý pruh koue .

již

.

.

.

.

se zvtšoval a vnikal do hledišt.

Njmí Antonín vyrazil spšn na chodbu a poal idi na pomoc. neb ti švadleny z garderoby, které práv se zahalovaly do pláš, aby odešly, pibhly pod-

pivolatil

Dv

šen

domnívajíce se, že Antonín de Bizeux se zblázza ním pikvapil divadelní sluha, který maje ruce pozvednuté, kiel: nil; ale

„Hon! Hoí!" Dhiice opakujíce pokik k

ten,

spchaly úprkem

divadelní strážnici.

První myšlenkou Antonínovou, když byl poplach zpsobil, bylo: „Kde je Linda?" Ve chvíli té byla ješt ve svém divadelním pokojíku.

Bude

moci v

jí

as

dáti zprávu o

nebezpeí?

Dvée, které vedly z chodby za kulisy, byly zameny. Antonín marn do nich zabušil pstmi. Kou již

se valil

i

do chodby.

Antonín

šílen pobíhal po

chodb.

Vzpomnl si nyní, že vstup a východ pro herce jest na druhé stran budovy ve dvoe, do nhož se vstupuje z ulice Drouot. Vybhnuv z divadla, hnal se

do zadní ásti budovy a setkal se s hasii, kteí již byli pivoláni na pomoc. Vraziv do budovy zadními vraty, letl po schodech vedoucích k pokojíkm, ureným pro umlce. Kou byl již zde hustší než v hledišti. Hoel zde ješt plynový plamen, ale svtlo jeho bylo pro kou slabé, žluté, blikavé. Kolem Antonína spchaly jakési stíny v šíleném strachu. Ptal se jich, ale neodpovídajíce mu, kvapily z budovy. Nikdy ješt zde nebyl a neznal zde nikoho. Zabušil na první dvée, rozevel je prudce dokoán a vešel.

V

tom okamžiku vyrazila jakási žena z chodby. „Pomoc!" kiela, „pomoc! Slen pišlo zle!" Lind?" tázal se jí úzkostliv An„Komu? .

.

.

tonín.

„Ano, ano! Rychle, lékae! Kde jest léka?" ukažte míjejí po„Kde jest její pokojík? .

.

.

kojík!" ší

Ale ženština zmizela v koui, který byl poád tmava hustší. Náhle zhasl i plynový plamen. Antonín byl obklopen irou temnotou, v níž se

stupovalo horko.

ným

Tápaje ve tmách, bušil rukama do zdí a volal hlasem:

sil-

„Sleno Lindo, sleno Lindo! Kde jste?" Nikdo

iv

Kráel

mu

neodpovídal.

dále,

kiel ješt hlunji

a bouchal zu-

na dvée, které po cest nahmatával.

8

Pojednou zdálo se mu, že zaslechl slabé zasténání. Prohledával si kapsy a šastn naleznuv krabiku voskových sirek, rozžehl jednu z nich. Nkolik krok od nho byly dvée oteveny. Vbhnul do pokojíku. Linda bledá, zpola omdlelá, ležela na koberci. Sirka, která Antonína vedla, zhasla mu v prstech. Rozžehl druhou a mechanicky se pokusil rozsvítiti plyn v pokojíku, což se mu však nepodailo. „Kde to jsem?" zašeptala v tu chvíli Linda. „Pojte! Pojte!" odvtil on strun. A kráeje po Lindin hlase chtl ji vzíti do náruí a odnésti. Jen mi podejte „Necht mne, pane, mohu jíti .

.

.

ruku."

Náhle vnikla píšerná záe do pokojíku otevenými dvemi. Modrý kou vystupoval z podlahy a stoupal ke stropu, kde se valil v chumáích špinav šedých.

Antonín a Laura vystoupili spolen z pokojíku a vrazili do chodby, ve které se šíilo neurité svtlo. Uprosted všeho toho zmatku a hrzy pocítil Antonín neobyejnou slast, že mohl stisknouti ruku Laury • Lindy. V tom však vyrazil z podlahy ohnivý jazyk kolmo od schod až ke stropu, který ošlehával. Zárove na'^ *• plovalo žhavé vedro vzduch. „Jest již píliš pozd, abychom utekli touto chodbou," pravil Antonín, „musíme se snažit dostati se jevištm do hledišt."

.Pojte tedy, následujte mne," odvtila Laura. „Jsou zde schody, které vedou na jevišt." Antonín následoval Lauru. Prošli hmatajíce kolem sebe mezi podprami kulis a spatili v jakési er,^ onavé mlze pochodn hasi, kteí sem tam pobíhali <; «itrunými slovy na sebe volali.

Hustá pára picházela z dola a vymršovala se ke stropu s prudkostí neviditehié veliké síly a píšerný sykot a praskot ozýval se odtud. Proudy vody zalévaly z neviditelných otvor hledišt i jevišt, ale propadištích na jevišti bylo slyšeti hukot nadarmo. jako z obrovské pece a suchý praskot.

V

Ohe, který nepozorovan již dv hodiny se šíil, náhle vyrazil mocí neodolatelnou do obrovského sálu hledišt. Plamen vyšlehl z otvoru napovdovy budky a zapálil oponu, jejíž obrovské plátno brzo se strašným lomozem

Na vzaly

se sítilo to se

smšujíc prach

s

kouem.

ohe

zvedl až ke stropu, dekorace se skoro najednou, sufity zaplápolaly a vrhaly do

polokruhu hledišt déš jisker. „Všichni ven!" naizoval velitel hasi mužstvu svému, „všichni ven, hoši! Nelze zde již nic dlat! . Ohe jest silnjší než my." Podlaha jevišt poala hoeti pod nohama. „Rychle, sleno!" pravil Antonín, jenž neztrá<;el duchapítomnosti. „Musíme skoit do orkestru. Ihned, prosím. Za nkolik okamžik bylo by již pozd." .

.

10 „Jest zde ješt nkdo?" tázal se velitel hasi, který mužstvu naídil, aby sál opustilo. „Ano, zde, na této stran, pane," vzkikl Bizeux. „Prosím vás, pomozte mi zachrániti dámu."

Náelník hasi sešplhal se s první galerie na jevišt a pravil k vikomtovi, ukazuje na proscénové lóže:

„Rychle, vyšplhejte se sem do lóže, pane; jakmile budete v lóži, pokusím se, abych zvedl slenu dosti vysoko, abyste ji mohl pitáhnouti k sob."

Bizeux uinil, jak mu velitel hasi <-adil; potom se o okraj lóže, vztáhl ruce k Laue, která byvši pozvednuta náelníkem hasi, šastn se dostala do

opev lóže.

„Nyní, pane, rychle pry,

nebo

.

.

."

Nešastník neml však asu, aby vtu _svou dokonil. Podlaha jevišt, jehož spodek byl již ohnm stráven, náhle se zbortila a proboila. Z hlubiny pod jevištm vyšlehly žhavé páry a zasyelo sto plamen na jednou. ." zvolal velitel. „Ach, hoím!" „Pomoc! .

ást

.

podlahy jevišt, na kterém se nalézal, zved-

la se nyní až

ch\ali sklouzl

k ložím. Ubohý náelník hasi v první dol; ale pece se zase po rukou a nohou

vyšplhal nahoru po svahu.

Ale plamen šlehal za ním, šíil

se,

a dorážel na

nho. Antonín se nachýlil nad výhní a podával mu ruku. „Pomozte mi, neopouštjte mne!" prosil muž. A

11

namáhal

se,

aby zachytil ruku, kterou

mu

vikomt po-

dával.

Podailo se mu ji zachytiti, ale na neštstí velký trám, o njž se opíral, povolil pod jeho nohama; padal ztráceje oporu pod nohama a byl by strhl Antonína, který se píliš naklonil z lóže. Laura vidouc nebezpeí, zachytila obma rukama vikomta, objala jej a keóovit jej táhla zpt. cítil prudkou bolest, ponvadž mu plaBizeux, meny šlehaly na ruce, pece ješt se pokusil, aby vytáhl nešastníka, jenž strachem a bolestí val, do lóže. Náhle však ruka ubohého velitele hasi se uvolZlomil si nila; bylo slyšeti temné chrupnutí v ní potácel se zpt a jeho tlo se svalilo do ruku

a

.

.

.

.

.

.

výhn. již jen poslední úpnlivé zvolání: „Moje dítky!" A pak již ubožák ani nehlesl. Vše to se stalo v nkolika vteinách. Hrzou naplnn Antonín se obrátil k Laue. Ležela ve mdlobách na kesle.

Antonín zaslechl

Antonín se dusil žárem, zdálo se mu, že vdechuje cítil v nich bolest ne-

ohe, oi jeho byly oslepeny a snesitelnou.

Pokryl ústa Lauina její pláštnkou a vsunuv si šátek mezi zuby, stiskl rty, jako by chtl zachrániti vzduch v mohutných plících svých nashromáždný. Dodav si pak veškeré své zmužilosti, odnášel pvkyni jako pírko na rukou svých a výraziv z lóže, spchal z chodby na schodišt. Nyní vidl již dobe na

t

12 cestu, ponvadž po záe plamen.

celé budové byla rozšíena rudá

Zatím požár zachvátil celé obrovské hledišt. Plameny dosáhly galerie, šlehaly do stropu. Veliký lustr sítil se za strašlivého

hmotu.

Po velkém schodišti bylo ješt možno dostati se ven. Antonín maje vlasy a oboí sežehlé, vrhl se k

nmu. Za minutu byl na ulici a boulivá pochvala davu, který s úžasem hledl na jeho dílo záchrany, jej uvítala

V témž okamžiku celá stecha velké Opery za hi*cmového rachotu se proboila do vnit. Plameny vyšlehly až k oblakm. Obrovský požár, z nhož vystupoval rudý kou, prostoupený tisíci plaménky, ozaoval daleko široko tmavou noc. Msíc se ztrácel a hasnul pi strašlivém plápolu. II.

Antonín de Bizenx. Antonín de Bizeux pišel do Paíže teprve ped osmnácti msíci. Do té doby žil v Bretonsku u svého otce v rodinném paláci v Saint-Malo aneb v období lovu na rodinném zámku nedaleko Roscoffu. Cestoval mnoho, proputoval Evropu a pobeží stedozemního moe v Asii i v Africe. Kdyži vstoupil do paížského života, pinesl tam s sebou všecky své ušlechtilé city a tužby a horoucí pání, aiby se zušlechtil dle moderního vkusu.

—18 ^—

^

Povahy byl pevné, pímé, poctivé — poctivé až do naivnosti myslil se srdcem a myslí nezkaženou a myšlenky jeho zraily se v oích jeho. S poátku =

—

byl považován za podivína a sloužil za pedmt vykoisování; ale znenáhla odkládal svou prostoduchost a pevnou nohou vkroil do proudu paížského života, zachovávaje pi tom v hloubi srdce svého istotu vrozenou, která jej mila zjevem neobyejným zvlášt u žen.

•Ml málo aneb snad žádných pátel. Ale jeho jméno a jeho jmní otvíralo mu všecky kluby a kroužky spolenosti, ve kterých žertem se o íkalo, že

nm

„krásný Bretonec", ten „divoch", se

pozd

dostal do

civiliso\aného svta.

Byl zajisté „divochem"; ne že by zábavy a veselí protivily; ale vnoval jim jen zevnjší stránky svého života, kdežto duševní život svj uzavíral ped

se

mu

nimi.

A jak smýšlel o ženách? Na tuto otázku pohlížel Antonín jinak než ostatní mladí lidé, s nimiž se seznámil; tito mli „lásky", ale on mohl míti než jedinou a skutenou lásku. Za nkolik msíc Antonín paížského

okusil všecky rozkoše nevyhýbal se po-

života, aniž se jimi opojil:

kušením, ale nedal se jimi svádti.

Nebyi

z

tch ubohých zahale, kteí

dle

slov

jeho ki*ajana Chateaubrianda prozívají celý svj život a trápeni nudou nemají než jediné ctižádosti a jediné touhy: aby se bavili. skvlé vychování, vykonal znamenité studie, znal dva neb ti jazyky, byl literárn

Ml

14 «

ml

zálibu pro umní. Miloval umní ve všech jeho formách, ale zvlášt choval pravou náruživost pro hudbu. Brzo stal se denním nejhorlivjším navštvovatetam své keslo, které zídka kdy bylo lem Opery.

vzdlaný a

Ml

prázdné.

V téže dob a na témž jevišti slavila Laura Linda své triumfy, byla hvzdou první velikosti, která zastiovala všecky ostatní. Antonín byl nadšeným obdivovatelem arovné divy. .Zbožoval její hlas, zbožoval podivuhodný výraz jejího zpvu; ale co se tkne jí samotné, uznával jen, že jesí skuten krásna. Byl by naslouchal zpvu velké umlkyn po celé dni, ale kdyby ji byl potkal na ulici, nebyl by ani vteinu déle na ni pohlížel než na jiné ženy.

Ostatn obdiv svj pro pvksmi nedával na jeVo okázalým. Neházel jí kytice, nedával bou-

zpsobem

liv na jevo své nadšení; sotva že jí tleskal a bylo by se mohlo íci, že i jeho nadšení jest sobecké. Jeho známí však brzo svým zpsobem si vykládali jeho vj^trvalost pi pedstaveních Lindiných a jeho nadšenou pozornost, s jakou sledoval zpv a hru, jakmile se Linda objevila. Považovali Antonína za zamilovaného do pvkyn. Když poprvé poali žertovati o jeho náruživosti, byl, jak se zdálo, všecek užaslý; nenil ani tušení, že by jež byl zamilován. Ostatn nepokusil se, aby se hájij aneb aby své známé pesvdoval, že takových cit

^ nemá á smje se souhlasil voduje podezení. Žertování nalezl

mlo

s nimi, že zdání

zvláštní

asto od-

úinek: Antonín v nm"

tém odhalení. Od toho dne pozoroval své srdce,

bdl nad

jeho záchvvy a zkoumal, do jaké míry Laura Linda psobí pitažlivostí svou na srdce jeho. Také pvkyn byla upozornna na mladého Bretonce, který, když vystoupila, jako by byl pišroubován, sedl na svém kresle a tiše ji sledoval svým žhavým zrakem. Ostatn byl jí oznámen jako jedna z její obtí. Dala si vypravovati vše, co se vdlo o povaze tohoto zbožovatele; o jeho plachosti a nezkaženosti, ale nechtla pipustiti, že by byl do ní náruživ zamilován. pímým poznáním aneb páním, aby takto byla obdivována, vytušila, co se dlo v duši Antonínov a byla mu v nitru svém vdná za jeho výstední zdrželivost, která pro Icaždou jinou byla by stínem ve ví-

Bu

tzosláv. Jednoho veera

nm

vjrpravovali

=^'

snad tehda, když

jí

práv o

— mla pi vstupu svém déle pobýti

jevišti mlky a tu se zapomnla a upela na nj zraky své, a to dlouho. Celé divadlo to zpozorovalo, Antonín skril se na svém kesle a tvá jeho zrudla. Snad ona postehla jeho pohyb; ješt nkolikráte za toho veera utkvly její oi bezdky na „krásném Bretonci" a pi tom zjistila, že jeho pohled siln lhostejný psobil na ni samu dojmem trapným. Ve chvíli té skoro pokrila rameny, jako by se zlobila, že nevnovaLi se úpln své úloze.

na

16 Vrátivši se do své komnaty za jevistní, dala se do smíchu pítelkyni své, která jí poala opt mluviti

o Antonínovi.

„Ten

že by byl zamilován? oh, nikoliv!" praJest to milovník hudby snad a každým zpsobem podivínský lovk. Dnes bezdky jsem na utkvla zrakem svým, a on by byl bezmála protestoval, abych nezapomínala na svou úlohu!" .

.

.

vila.

nm

Antonín vyšel z divadla

jsa

velice

nespokojen

pvkyní a sám sebou. Zdála se mu býti dnes mén výtenou a hnval se na sebe, že byl píinou její roztržitosti. Poprvé pemohla u ní žena umlkyni. Vrátil se do svého obydlí rozmrzelý a zmatený; po mnoho hodin vidl ped svýma blouznícíma oima Lauru Lindu, ana kráela po jevišti a pohlížela na nj. A když konen usnul, oi jeho vidly ve snu poád její obraz.

A ráno po nepokojné noci nemyslil na nic jiného než na Lauru. Pro upela oi své? Pro se vyrušila ze své úlohy, pro se tak provinila proti umní? A ím více rozjímal o této zcela jasné vci, tím více rostl zájem jeho pro krásnou ženu.

na

Zpozorovav byl v pokoji

to,

rozilil, se

a vykikl hlasit,

a

svém sám:

„Nechci ne, ne!" Tetího dne odebral

se dle .zvyku svého -do Opery, ale byl znepokojen a zmaten, a písahal sob» že, kdyby pi objevení se Lindy pocítil chvní srdce, nevkroí již do tohoto divadla.

n Když pvkyn vstoupila na jevišt, byla uvítaná potleskem svých vrných. Po prvním jednání smál se Antonín svému strachu; za tu pl hodiny zapomnl na vše úpln a byl opt jako dív prostým nadšencem pro hudbu a zpv. Ale jeho klid nebyl pece naprostý; prese všecko namáhání aby zapomnl, vracela se mu vždy zase vzpomínka na její pohled. Laura Linda tentokráte nebyla pranic roztržitá a neupela ani jednou oi své v tu stranu, kde sedl. Antonínovi bylo pojednou nápadno, že umlkyn ani jednou nepohlédla tam, kde on se nalézal, a to jej rovnž znepokojovalo a zlobilo. Pro se vyhýbala dotknouti se pohledem svým práv strany té, kde sedl? Umlkyn byla toho veera znamenitjší než kdykoliv jindy; když pak po posledním jednání za boulivého volání všeho obecenstva opona se zvedla, zstal pouze Antonín sedti, co všecko obecenstvo povstalo a házelo pvkyni kvtiny. Ale podivno, pi ovaci této jakýsi pocit trpkosti, triumf tento byl zcela

a

ml

zasloužený.

Veliká kytice z jarních kvtin a z bílého španlského bezu padla na jevišt k nohoum pvkyn, na podlahu posetou kvty. Byli to Antonínovi sousedé,

kteí velikou tu

Pro Pro

kytici hodili.

Linda zvedla tuto kytici díve než ostatní? vztyivši se zase usmála se v tu stranu, odkud kytice pilétla? Dalo se to vysvtliti tím, že španlský šeík byl

1& zanúlovanym kvtem umlkyn. Antonín jsa však tím náhle pobouen, povstal a opustil divadlo. Celou noc pak horeku. Následujícího dne, když pítel setkav se s ním mluvil o Lind, pravil, že se mu zdá, že jako umlkjTi klesá a že od nynjška bude tráviti své veery v_ Comedii Francaise aneb v jiných divadlech. Hudba jest, jak dokládal konen pece jen podízeným umním. Skuten po dva týdny se neobjevil v Opee. Antonín miloval Lauru. Nikdy ped tím nemiloval a nemohl se tudíž klamati o zmatku, jaký v jeho srdci zpsobila. Miloval ji a marn se namáhal, aby utlumil vnitní hlas svj, který mu to íkal. Miloval, ale považoval své city za. naivní, pošetilé vzbudilo a nesmyslné. Horšil se nad tím, že to v

ml

nm

žárlivost že nkdo jiný hodil jí kytici z bílého šeíku a že ona našla v ní zálibu. Miloval ... ale celkem ješt se ovládal. Nakládal probouzelo. Chtl všemu píke zlem, které se v

nm

uiniti pítrž, nechtl již jíti do Opery, nechtl již spatiti Lindu a utlumoval v sob tuto šílenou-a hloupou náruživost, jak sám sob íkaL Po trnácti dnech písného tohoto postu,^ zjistil, již vtšího pože pedstavení Opery nevzbuzuje v hnutí mysli, než v jakémkoliv jiném divadle. Mínil, že od nynjška jest sám sebou jist. Chtl však podrobiti vyléení své zkoušce: jako všichni nemocní, kteí byli dlouho odkázáni na svou

nm

ložnici,

nedokav

touží

po té

chvíli,

aby vzdorovali

19 i on chtl poze své lásky vyléen. A tak pevn odhodlán, že každému vzrušení odolá, odebral se do Opery za osudného veera, který skonil tím, že Antonín vynesl Lindu z hoícího di-

svžímu vzduchu a znati, je-li již

zkusili své síly, tak

úpln

vadla.

m. Lanra Linda.

V tomto boji probouzející se lásky, která srdce Antonína rozechvívala, nebyl pro nj nebezpeím ani

vdl

talent Lindin, ani její krása, ale to, co a co se všude vypravovalo o život a minulosti pvkyn. Bylo jí dvacet šest let, byla jež sedm rok u divadla, dosáhla vrcholu slávy, byla obklopena obdivovateli a byla obléhána jich prosbami. Odmítla již více než dvacet vážných nabídnutí k satku a nebylo naprosto známo, že by mla milence. Historie jejího života, jinak zcela prostá, vysvtlovala tuto zvláštnost. Byla Španlkou, dcerou slavného houslisty Joséa Marcie. Její otec byl šlechtického pvodu a posledním potomkem hrabat Marci; ale neužíval jich titul, nebyl ješitný na svj pvod a mluvil o jen zcela lhostejn; jediné umní mlo pro nj cenu a velkého umlce považoval za vznešenjší osobu než njakého krále. Ostatn byl umní vdkem zavázán; nebo starobylý hrabat Marci byl již dávno na mizin.

nm

dm

20 Otec Joséa Marcia mohl ješt snad trosky majetku rodinného zachrániti ped pohromou; ale nešastná náruživost jeho pro hudbu rychle pivodila zkázu úplnou. Hrab Marcia považoval se totiž za geniálního hudebního skladatele; vyplýtval zbytky svého majetku na poátku své innosti; prodal poslední svj statek, aby mohl uhraditi náklad, který stálo uvedení skladby jeho na jevišt madridské Opery. Doufal, ano vil svat,^ že skladbami svými dobude nejen cti a slávy, ale i jmní, kterého proplýtval pi prvních svých pokusech. Na štstí syn jeho José, kterému vštípil lásku svou k hudb, byl tehda již dvacetiptiletý jinoch a skvlé vlohy pro housle. A tak S3m staral se samí peliv o to, aby otec jeho v posledních dobách svého života netrpl nouzi. Starý skladatel jen jednu ^

ml

ml

chtl svým odprcm skvlým úspchem nových výtvor svých dokázati jich híšn nespravedlivý úsudek. Složil ješt dv nebo ti opery a

utkvlou mysl,

že

syn jeho musil vynaložiti všecku svou výmluvnost, aby piml k tomu, aby nenaléhal na jich bezodkladné provozování. Starý hrab, o njž s pravou synovskou láskou 8,e staral, aby mu nieho nescházelo, zemel maje pevné pesvdení, že pijde den, kdy jeho sláva bude hlásána nejen ve Španlsku, ale v celém svt, až odstoupí ti, kteí mu nepáli. Ale slávy nedobyl otec, nýbrž syn ji dobýval denn svým virtuosním umním na housle. José Marcia byl by mohl ke sláv pidružiti i boha tst^i; ale pohrdal penzi více ješt než svým urojej

« zeným pvodem. Vyzískal velmi mnoho;

ale jeho výjeho, jestliže jich nepedaje rovnaly se vždy vyšovaly. Nebyl tím vinen nepoádný život neb náruživosti; nýbrž jen to, jak se smíchem íkal, že špatn své záležitosti spravoval. Poádal koncerty, které byly hojn navštvovány a mnoho vynášely, ale nechával se od svých impressari otaškaiti o nejlepší ást svých píjm. Byl pvodcem slavné vyuovací methody a byl všeobecn uznáván jako nejlepší profesor hudby; ale žáky jeho nebyli ti, kteí nejlépe platili, nýbrž ti, kteí mli nejlepší vlohy a asto neplatili mu ani

píjmm

vindry.

Celý Madrid bavil se touto historkou ze jeho života: Velice bohatý banké požádal jej, aby jeho syna vyuoval za velmi znaný honorá. Na neštstí mladý muž nejen zabednnou hlavu, ale byl zárove nesmírný lenoch, takže se houslí mimo hodiny vyuovací ani nedotekl. Po msíci Marcia ztrativ trplivost oznámil otci, že as jeho mu nedovoluje, aby ješt nadále jeho syna vyuoval. Banké mu neporozuml a prost zdvojnásobil honorá profesorv a Marcia pokusil se znova o to, aby v žáku vzbudil aspo trochu zájmu pro hudbu. Ale pokus ten trval jen týden, zoufalý Marcia pak napsal bankéi tento list: „Rozhodn nemohu Vašemu synovi dávati další lekce, ponvadž jest píliš hloupý!" José Marcia ješt otce na živu, když se oženil s tou, která se pak stala matkou Lauinou. Byla dcerou hodináe, který obýval v jeho dom. Nemla sice žádného vna, ale za to byla velmi dobra a krásna.

ml

ml

22

Marcia nebyl sice hezký muž, ale jako slavík na jae dobýval si lásky svým zpvem, totiž svou hrou na housle. Mladá dívka naslouchala celé hodiny u vytržení jeho he. Umlec jsa dojat tímto jejím naivním obdivem požádal ji za ruku její a dostal v ní ženu nejoddanjší. Byla také nejlepší a nejnžnjší matkou. Laura byla vychována svou matkou tak, že zbožovala svého otce, a otec zase ji vedl k tomu, že zbožovala umní. Mla podivuhodné vlohy pro hudbu. José Marcia chtl ji vyuovati houslím; ale pravý nástroj její byl v jejím hrdle, byl to její hlas. Matka její však tomu bránila, aby šla k divadlu. Její mateská obezelost, kterou její manžel považoval za trochu mšfáckou, vidla v divadle místo zkázy pro dve; mínila, že její dcera, která po ní zddila všecku její krásu, kdyby šla k divadlu, pestala by náležeti sama sob a vzdávala by se štstí života: rodinného krbu, lásky k manželu a mateství. Laue nebylo ješt osmnácte let, když ztratila matku svou. Bolest nad touto ztrátou dlouho krut se jí dotýkala. Nkolik msíc na to pemluvili ji, aby zapla na koncert ve prospch chudých, a mla velký úspch, který omámil více jejího otce než ji samotnou. On hledal a našel píležitost, aby obnovil své ti-iumfy. Spatoval již ve své dcei a žace vycházející velikou hvzdu na nebi umleckém. Majíc devatenácte let vystoupila s krásným úspchem v Opee madridské. Ale hlas její nebyl ješt

úpln

rozvinut, její otec šetil jej se

ummm.

Za prvních dvou

let

vzácným poroz-

vystupovala jen dosti

23 zídka. Odebrala se pak, provázena jsouc svým otceiii jako impresariem, do Itálie, kdež zstala ti léta v Milán, v divadle de la Scala, za editelství Pozzoliho, stále pracujíc, zdokonalujíc svj zpv, dobývajíc slávu jménu svému, jež vzrstala od pestavení k pedstavení. Na' to byla angažována k Opee v Paíži; nebo mluvila a' zpívala s naprostou správností španlsky, italsky a francouzsky. Byla u Opery již dv léta a její umní i její krása získaly jí mnoho pívrženc.

Otec její, který ji nikdy neopouštl a doprovázel do Paíže, zemel ti msíce po jich píchodu. Nezanechal dcei své jmní nižádného. Zddila po toliko nedostatek pelivosti o vci praktické. mla velmi pkné píjmy, pece spokojovala se tím, že nemla dluh. Sama nevydávala mnoho, ale za to tím více vydávali ti, kteí byli kolem ní. ji

i

A

nm

Nebyl-li poádek v jejím rozpotu, byl za to v jejím život. Památku na svou matku nosila stále v srdci svém a dle jejích rad se ídila. Chtla zstati a zstala tak, aby ani jediná skvrna nemohla istý štít její cnosti zkaliti. Neinila to z jakési líené plachosti, nýbrž z pevné vle. Byla v pravd poestnou. Se soudruhy a družkami od divadla veselila se bez koketnosti a dovedla si zjednati úcty, i když žertovali. Mnoho muž se jí dvoilo, ale ona až dosud odmítala všecky, jak ty, kteí jí mluvili o satku, tak i ty, kteí jí mluvili pouze o lásce. Neíkala, že by se neprovdala nikdy; ale první podmínkou její pro satek bylo, že by zstala u di-

24

ovšem tomu, kdo by se byl chtl s ní ožespekulace, mohlo se zdáti výhodným. Tak její milánský editel, Pozzoli, který práv ídil Theatre Italien v Paíži, požádal ji pímo a výpovst slovn za její rluku. Nehled k tomu, že ponkud nepíznivou, bylo patrno, že chtje si vzíti pvkyni, spoléhal na to, že by si satkem zabezpeil primadonnu prvního ádu bez konkurence a bez honovadla, což

niti ze

ml

že tohoto hospodárného systému užíse stávaly též jakýsi jeho milánský penžník, který byl blízek úpadku a který se domníval, že by se dchody své choti udržel nad

ráe. íkalo

vi

se,

dámám své spolenosti, které milenkami. Na podobnou vc pomýšlel

val rád

vodou.

Mimo vloh, byl

to jakýsi

mladý skladatel, který nebyl bez

vážn zamilován do pvkyn.

chd, nebyla

A

však byl to z jeho strany žádná finanní speku-

osmlil Lind nabídnouti jméno a ruku svou; Laura nepocítila pro nj nieho, co by se bylo podobalo lásce, aJ on poznav, že jeho láska nebude optována, opustil Milán a odebral se do Florencie. Zamilovaných do Lindy byl ovšem ješt znanjší ztráceli as a poet než ženich, ale všichni

lace, že se

ale

mam

úsilí své.

Pedevším byl to tenorista Lauretto Mino, hezký mladý muž, který byl velice na svou krásu a svj hlas domýšHvý. Býval dozorcem v jakési šemiírn a tam byl odhalen jakousi pvkyni, která njaký as byla milostnicí Pozzoliho.

Ml

jej ovládati a byl píliš

roztomilý hlas, ale neuml a líným, aby se uiL

neteným

25

Když do

by byl šílen Ale ona poznala ihned svým jemným

se objevila Linda, tváil se, jako

ní zamilován.

o

tomu drzému lovku jde, a odbyla jej s menší šetrností než jiné, s chladem, který pipomínal sibi pohrdání. Od té doby marnivý ten lovk záští k ní, které však tajil, a tváil se, jako by se ironicky klanl ped vznešenou cností pvženským dvtipem,

ml

kyn. „Jsem píliš lenivý," íkal k soudruhm, „abych trpliv obléhal pevné hrady cnosti. Postupuji své místo komukoliv, který by ml vtší vytrvalost. Mohu ekati. Odpírám si býti prvním, ale písahám pi VeAmoru, že budu druhým!" Jiným zbožovatelem, ale lepšího druhu, byl Remissy, uherský houslista, podivín; nkteí íkali onm, že je blázen, ale on byl opravdovým umlcem. Pišel do Milána, aby slyšel Marcia, jehož hru obdivoval. Spatil Lindu a prudce se roznítil nadšením pro její zpv a její krásu. Ale ona s ním zacházela s úsmvy a mírnými slovy a tak jej odbývala. „Máte pravdu, tisíckráte pravdu!" íkal pak k ní, „že nemžete zcela vážn pohlížeti na takového lovka, jakým jsem. A pak nejsem tím zcela jist, že se nemýlím; možná, že vás ani nemiluji, ale že zbožuji jen váš hlas. Nemyslete si však, že se vás vzdávám. Ne! Rád vykonám cestu dvou set mil, abych vás slyšel. Váš hlas mne unáší do sedmého nebe! Víte co? Dohodnme se: nebudu vaším pítelem, ale vaším modloslužebníkem. A já t žádám za dovolení, abych nuši a

—

'ti

sml

íkati „ty" jako božstvu svému!"

26

Ze všech svých zbožovatel, kteí byli opravdu dobí a upímní, Laura uinila tak pouhé pátelé své.

y

ad

mezi nimi byl v Paíži doktor Despuléka, zázraný léka divadel a zejména Opery. Kdo ochraptl neb sípal ráno, pomocí jeho malých arodjných lahviek zpíval veer jako slavík. Vzpouzel se trochu více než Remissy proti tomuto homeopatickému vyléení, které mu I.inda ukládala, nabízejíc mu pátelství za lásku; ale byl duchaplný muž a vida, že nelze jinak jednati, vpravil se v nový úkol první

jolles,

svj. Antonín de Bizeux

dovdl

se znenáhla o všech velice zajímaly, se tváil, jako by mu byly zcela lhostejný. Obával se a zárove si pál, aby aspo njakou skvrnu našel na minulosti pvkyn, nebo pak by byla bývala pro nho nebezpenou. Ale nedovdl se nieho.

tchto podrobnostech, které

jej

a

mén

IV.

Den po požáru.

tém

Bylo již poledne, když Laura vstala z lože. Jsouc áesláblá, posadila se na pohovku ve svém malém salon. Roztržit se hrabala v hromádce navštívenek a dopis, které jí byly pineseny. Mezi jmény tch, kteí jí blahopáli k jejímu zachránní, hledala jedno jméno, kterého však nenale;sala. Lhostejn prohlížela pak a proítala tyto listy i odkládala je zase i-ychle.

SM Jeden z líich podržela"déIe v ruce. Byla to navštívenka Pczzoliho, jenž psal: žije divadlo des Italiens! „Opera jest mrtva, Pozzoli zítra pijde k slavné div a pinese smlouvu bývalé a budoucí veliké pvkyni své spolenosti. Nech napíše ona sama své podmínky." Když spatila lístek tenoristy Lauretta Miny svraštila oboí. etla na nm: „Obs se Laure tto Mino! Laura byla by bez mála za živa uhoela a ty jsi nebyl pítomen, abys ji za-

a

chránil."

Naproti tomu vyloudily úsmv na její rtech ti neitelné ádky Remissyho: „Skládal jsem dnes ráno chvalozpv, triumfující alleluia, které ti zahraju na své housle, hvzdo mého života, jakmile budeš moci pijati svého nízkého erva. Remissy." Laura chtla ihned odpovdti Remissymu tím, že by jej pozvala na zítek k snídaní a zazvonila na Jacintu, svou komornou, aby jí pinesla inkoust. Jacinta byla Lauina soukojenka a byla jen o njaký msíc starší než ona. Byla to velmi hezká dívka,

tém

—

bledhndé a

silné.

pleti,

Nechtla

mla oi

a vlasy erné, rty ervené

opustiti Lauru, kterou velice milo-

kterou špatn obsluhovala. „Zde jsou ješt jiné listy, sleno," pravila Jacinta, co Laura psala, „skoro všecky pinesly samotný osoby, od nichž pocházejí, ale domovník jim nedovolil, aby vala, ale

gem

vešly."

„Vyjma doktora

Despujollesa, pijde-li."

28

„A pak vyjma

toho, který, této noci zachránil vání

život."

ano, také vyjma jeho, to jež ekla." „Ah, ano, to se rozumí. Bez nho byla by nyní slena mrtva. já také, ponvadž bych smrt vaái nepežila, sleno."

„Pan Antonín de Bizeux?

vždy jsem vám

A

„Jest to srdnatý muž, opravdu, srdnatý!" povzdychla si Laura zamyšlen. „A tak hezký! Ah, jak pak by nebyl, jest velmi hezký!" ." „Jacinto! Písahám vám, že mluvíc s mu„Oh! sleno! žem nikdy bych neekla, že jest hezký, a kdyby to byl sám svatý archandl Michal, ale vám, sleno, to pece mohu íci bez nebezpeí." .

.

.

.

.

„Ml!" zvolala Laura, jež se nemohla ubrániti úsmvu, „dones pak tento list panu Remissyovi v ulici Favartov.

Nkolik minut na to oznámila Jacinta píchod doktora Despujollesa. „Ah, zde tedy jest," zvolal vstupuje, „zde máme toho mloka, který bez trestu razí si cestu plameny!" „Ubohý mlok," namítla Laura, „který, kdyby byl býval sám a opuštn, byl by býval usmažen jako oby-

ejný

kapr."

vaši tepnu. Víte, že jsem zde byl o osnjé hodin ranní; ale spala jste, a já trvám na tom, že nejlepším ze všech léka jest vždy spánek."

„Dovolte,

29

„Nemohla jsem ped šestou hodinou ranní ani oka zamhouiti/' pravila Laura. „To vám rád vím! Po takovém neštstí! Hm, oekával jsem to, máte drobátko horeky. Uklidníme ji njakým malým lékem." Zazvonil, Jacinta vstoupila. „Jacinto, dojdte ihned s tímto kárny," doložil léka.

receptem do

lé-

„Ano, pane doktore."

„Doufám, milé dít, že jste nyní již pi rozumu." Jacinta zrudla ve tvái. „Ano, pane doktore," odvtila. „Dobrá. Jen víte-li to jist. Ale mjte se na pozoru! Pi prvním hloupém kousku, který zase vyvedete, budu jednati s vámi já sám." Jacinta uchopila lékav pedpis a odkvapila s ním rychleji, než bylo teba. „Musíte míti pocit veliké bezpenosti, abyste u sebe mohla ponechati takové povahy, jako jest

dve

její."

dve!

jest tak dobra a mti oddána! opustila?" „Nikoliv, ale studuji ji a poznávám, že ídí se jen pudem svým. Ona jest nejskvostnjším pedmtem pro fysiologické zkoumání. mi pravé zvíe v žen-

„Ubohé

Což chcete abych

Ona

ji

Vte

—

ském tle." „Oh,

fí,

doktore," perušila jej Laura.

„Mohu vám to tak íci, ponvadž jste duchaplná dáma. Ve vás není po tom zvíeti ani potuchy Yy .

jste

prost a

ist

andl."

.

.

30

„Ah, hledíte \Tváznoiiti tím, že mi pochlebujete. pece jen v nebezpeí pud jest mocnjší než to, co vy nazýváte duchaplností. Dnes v noci, když po chodbách Opery rozlehl se první výkik „hoí!", práv jsem se oblékala. Jacinta, jež byla v mém pokojíku, dala se šílen na útk. A já, inteligentní žena, která se bojím ohn více, než kterékoliv vci na svt, poala jsem se chvti na celém tle, nohy pode mnou klesaly, byla jsem neschopna sebou pohnouti. Švadlena, jež mne oblékala, abych odkvapila, tásla mnou, chtla mne odvléci; pokusila jsem se o to, abych s ní odešla, ^a^le sklesla jsem bez vlády na, koberec. Na to švadlena zvolala na mne, že jde pro pomoc, a zanechala mne o samot." „Nuže," namítl léka,"„vy jste tvrdila, že Jacinta

A

vidíte,

*"

vám velice oddána; to jest pkná oddanost!" „Oh, vy ješt neznáte konec vypravování: když se octla na ulici, mimo nebezpeí, vzpamatovala se a vzpomnla si na mne. Vrátila* se, vrazila do dvora a plaíc chtla mne mermomocí vyhledati v plamenech. Kiela: „Zabila jsem ji, chci umíti s ní!" Dva neb ti mužové musili vynaložiti všecku sílu, aby se nevrhla do hoící budovy. Násilím byla donesena na •mairiL Tam zase ukládala si zoufalé mlení; rozhodla se, že, když mne nemohla vytáhnouti z ohn, skoí do jest

vody."

„Povzte

mi,"

poal

doktor, „jak a

kým

jste byla

zachránna, nebo o vci této se již vypravují celé pohádky." „A jest to pímo pohádkou," pisvdovala Laura.

81

Na o vylíila všecky podrobnosti svého nní až do chvíle, kdy spativši tragickou smrt hasi, znova omdlela.

^'

zachrávelitele

„Když jsem opt pišla k vdomí," pokraovala, „nalézala jsem se v zadní síni lékárny v ulici Le Pelletier. Zdá se, že jsem tam byla pes dvacet minut, než

opt k sob.

Jacinta, ktei*a, tam již u mne záchrankdyž spatila, že otvírám oi. ce tam byl také. Ml šat rozedraný, vousy a vlasy ohoelé, byl bledý a všecek zemdlený, ale pece chvl se štstím, když jsem se zase k životu probudila. Poznala jsem v jednoho z nejpilnjších na vštvovatol Opery. A když jsem mu vyslovila svou vdnost a jej požádala, aby mi ekl své jméno, myslíte, že se chtl prozraditi? Nikoliv. Odpovdl mi: „Eh! Jsem jen ten první, který tam tudy šel kolem a který vás zachránil prost pi tom, když sám na svou spásu pomýšlel. Jen s nejvtším namáháním vynutila jsem na nm, než jsem s Jacintou vstoupila do koáru, aby mi podal svou navštívenku." „Vy máte navštívenku tohoto skromného muže?" „Zde jest." „Antonín de Bizeux. Ah, ah!" pravil doktor. „Vy ho znáte?" „Ano, jest to zcela všední zirámost. Setkal jsem se s nÍEQ, v pkolika salonech, které prochází, jako šel kolem vi^í, garderoby. Považují jej za podivína, za polování!^ divocha. Vídal jsem- jej dosti asto v Opee. A jak víte, íká se o nm, že jest do vás zamilován." „Oh, jak se lidé klamou!" zvolala s© smíchem

jsem pišla

byia, jásala,

nm

Mj

32

LsÉá; „oií Dést síáftiilován toliko do íého zpvu. K když odvážil svého života, aby mne zachránil, bute jist, že to uinil proto, ponvadž mj zpv nalézá U

nho

zálibu."

„To se mi zdá býti trochu pravd nepodobným," namítl léka; „uvidíte, že za to bude žádati poctivou náhradu. .Ostatn pijde asi vás navštívit?" „Žádala jsem jej za to a loue se se mnou slíbil mi, že dnes pijde poptat se, jak se mi vede. Obávala jsem se, že byl mezi tmi, kteí pišli ráno, když jsem spala; ale nenašla jsem jeho kartu mezi ostatními." „Vda, že bude pijat, nepochybn nedbá na to, kdy B(; to sluší, nýbrž pijde nepochybn až odpldne. Ale nezapomete, že mj recept není pouze pro lékárníka, nýbrž že pedevším potebujete naprostého klidu, a já vám zapovídám aspo pro ti až tyi dni pijímati návštvy." „Budiž, ale zápov vaše se nesmí týkati toho, kterému dnes musíte dkovati za to, že jste mi mohl pedepsati lék," odvtila živ Laura. „Doufám, doktore, že ml nepedpisujete nevdnost." „Nuže, udláme tedy výminku pro ochrance," pravil doktor usmívaje se; „ostatn vím, že byste také lékae neuposlechla, a to nesmí býti." Doktor pokraoval pak opt vážným tonem: „lljištuji vás, že potebujete úplný klid po nkolik dní. Máte práv horeku; ale brzo pocítíte úplnou ocháblost iv, které se jen nkolikadenním úplnýia klidem zbavíte." „Ale dovolte

.

.

."

namítla Laura.

33 RjNic nemohu vám dovoliti/' •jChci vám jen tolik íci, že Pozzoli íSne ciíce navštíviti, aby mi nabídl engagement u svého divadla." •

<

„Vyídím eenému

Pozzolimu, aby pišel až za bude i tak velice nadšený." „Až za trnácte dní, chcete-li. Ale psala jsem naí^emu píteli Eemissyovi, aby pišel zítra k snídaní. Chce mi zahráti Alleluja, které složil na mou poest,"

bsm

dní;

„Nuže, pozvete sele léka.

mne zárove

s

ním," pravil vei já se

„Nedovolím vám mluvit a Remissy

vynasnažíme spolen, abychom vás pobavili." „A což mého záchrance?" tázala se Laura. „Kdyby pišel dnes, mám ho pozvati na zítek?" „Toho, to by pak byla zábava jiného druhu! Ale budu zde, budu nad vámi bdíti, nebo opravdu stávám se žárlivým na toho vašelio záchrance I" „'Jaké to máte myšlenky?"

„Vám se to snadno ekne; ale já vím, že ten Bretonec jest do vás zamilován. A zamilovaný, který vám zachránil život, jest vždy nebezpený! . . ." „Doktore, víte, že jsem upímná," namítla Linda. „Ano, to jest pravda! Jste nejpímjší ze všech žen, které znám. Neodvažuji se íci: jediná, abych nepomlouval nejlepší ze svých nemocných."

„Jsem proto tak upímná, ponvadž nemám nieho,

—

ped vámi musila tajiti a skrývati. Nuže, doktore, ujišuji vás, že myslíc n* pana de Bizeux, ne-

co bych

pociuji ani nejmenšího záchvvu lásky. Ale nech již jest do mne zamilován ili nic, tolik vám vyznávám, Linda.

3

iHý

že 3sém si nepála tak opravdov, abycK uinila svým pítelem, jako jeho."

nkoho

V.

Duševní

boje.

Antonín de Bizeux toho dne nepišel a také neposlal svou navštívenku. Nedal o sob vdti ani druhého dne do snídan, pi které Remissy a DespujoUes se namáhali dle sil svých, ale nadarmo, aby mysl pv-

kyn

se vyjasnila.

„Poád ješt nemám

zpráv o svém zachránci!" pravila k lékai, když od ní odcházel. „Snad bych se spíše já mla poptati po jeho zdraví. Kdož ví, netrpí-li více než já strašlivou tou cestou plamenným moem?" „Nuže, chci býti velkodušným," rozhodl se Despujolles, „pjdu se poptati, co se stalo s vaším hrdinou; jste spokojena? Ale kde bydlí? Na jeho navštívence není jeho adresa. Tuším, že bydlí nahoe na Haussmanov boule vardu; ale íslo domu neznám. Dovím se to však u jednoho ze svých známých, který jest. jeho

bratrancem. Oznámím

ním

vám ješt ped veerem, co

s

jest."

O šesté hodin veer Laura obdržela od lékae lístek tohoto obsahu: „Byl jsem u toho Antonína de Bizeux. Jeho tlesný stav jest výborný. Co se tkne jeho stavu duševního, nebylo mým úelem, abych jej vyšetoval." Pes to prese vše Antonín dle svého slibu picházel od prvního dne po katastrof do domu, aby

35

vyzvdl nových zpráv o Lind. Ale spokojil se tím, že poptával se u vrátného v Boulogneské ulici, aniž své jméno pronesl neb navštívenku tam nechal. Uinil tak i po následující dva dni. tvrtého dne, kdy návštvník již málo se ohlašovrátný odvtil na otázky Antonínovy: vede se již lépe, ale nemže pijati návštvu až ve dvou neb tech dnech." A pak doložil, jak o tom byl Jacintou pouen: „Nebyl byste tak laskav, pane, a nepovdl byste mi jméno své?" Antonín odvtil strun: „Jsem pan de Bizeux." „Ah, to jest jinak," zvolal rychle vrátný. „Pan vikomt mže ihned jíti nahoru; mám rozkaz již od prvního dne, abych panu vikomtovi sdlil, že slena jej pijme, a to jedin jeho." Antonín odvtil zajíkav: „Nuže! Ano ... ale dnes jest to nemožno. Mám dležitou schzku Beztoho jsem se již opozdil Oznamte slen mé díky a mou poklonu valo,

„Slen

.

.

.

.

.

.

Pijdu

A

.

.

.

.

.

.

zase." již

byl ten tam, jako by se byl

chtl útkem

zachrániti.

Po nkolika minutách

již

Jacinta oznamovala své

velitelce, co se stalo.

„To jest velmi jwdivná netenost i lhostejnost," pomyslila si Linda. „Toho jsem neoekávala." Ale zatím to, co se dlo v srdci Antonínov, bylo pravým opakem netenosti. Dnem i nocí myslil na Lauru. Opt ji spatiti byk) jeho žhavým a jediným

36

páním: ale pál si toto shledání píliš horoucn, takže se sám toho strachoval. Nikdy sud prachu neml takový strach

ped

Neobjevil se

jiskrou jako on. již

v

ulici

Boulogneské.

Když Laura doktoru Despujollesovi vylíila podivné jeho jednání, zvolal léka:

„Oh, oh! pak jest pípad tžší než jsem oekával. požáru, tak jest zbablcem Jako byl neohroženým vám. Ostatn pochopuji jej; poznává, že se ocitl ve strašném nebezpeí. Nešastník jest do vás zblázr

vi

vi

na

zpsobem v pravd

povážlivým."

a

„Jdte, doktore, vy blouzníte!" namítla Linda, v nitru svém mla totéž mínní, a po chvíli dodala: „Ale

pi takovémto

jeho chování

se,

vlastn

již

ho

ani nespatím."

„To by bylo nejmoudejší pro vás a nejmilosrdnjší pro nho." „Jaký to omyl! I kdybyste se neklamal o jeho pocitech, bylo by teba, abych jej zase spatila, mávyléen. Ci léíte vy své nemocné ze vzdáleli býti nosti? Víte pece, že mívám dosti dobré úspchy ve

svém léení." „Chcete snad, abych vám pivedl vašeho nemocného? Nuže, budu tak velkodušným. Vyštvu jej z jeho brlohu, aby se v nj neuzavíral ped vámi jako medvd. Pošlete mu zítra v poledne nkolik slov napsaných vaší blostnou rukou. Hodinu na to dostarím se k nmu a pivleku divocha k vaším nohoum." Následujícího dne v poledne obdržel Antonín na-

S7 vštívenku od Laury Lindy a rozrušen etl pod jejíní tyto ádky:

jménem

„Dovoluji

si

pipomenouti panu de

povinen vykonati nár které zachoval život." tvrt hodiny na to nacpav si ve spchu nkolik knih a šat do cestovních vak, dal zavolati povoz, Bizeux,

vštvu

že

jest

té,

který jej dopravil na Západní nádraží, kdež vstoupil do omnibusového vlaku, jedoucího do Saint-Malo. Rychlík již byl ped hodinou odejel. A když Despujolles po hodin zazvonil u jeho dveí, bylo mu oznámeno, že pan de Bizeux práv odejel navštívit svého otce. Léka odebral se k Laue, aby jí oznámil tento neslušný kousek Antonína de Bizeux. „Není pochybností," doložil, „že nemoc stává se velmi prudkou. Panáek jest zamilován až do nezdvoáctví!" Antonín de Bizeux nepedvídal totiž, že léka jej navštíví a že mu bude vyzrazeno, že teprve po obdržení Lauina listu odejel. Proto se domníval, že se vyhne každé domnnce, jako by jednal nesprávn, pcšle-li druhého dne Lind tuto depeši: „Obdržel jsem, sleno, vaše roztomilé pozvání v Saint-Malo, kam jsem byl náhle povolán k svému otci. jenž trochu churaví. Jakmile se vrátím do Paíže, dovolím si složiti vám svou nejhlubší poklonu." Odejel z Paíže, aby mezi ním a Lindou byla vzdálenost padesáti mil. Ale poliíchu Laura nebyla srdci jeho nikdy tak blízká, jako práv nyní, když byl

88 vzdálen od

mu práv nedaleko

ní. Tento cin jeho mravní síly dokazoval jeho nenapravitelnou slabost. V Paíži byl

ní;

a

zdráhal

se,

aby

ji navštívil,

pece

mohl

stále vyzvídati, jak se jí daí, a v nkolika minutách byl u vrat jejího obydlí. Bylo to od nho pravé šílenství, že se domníval, že útk z Paíže jej vyléí. Nikdy tak velice netrpl jako ve chvíli této.

V se

Saint-Malo ve starém rodinném

dom

shledal se

svým otcem, kterého zbožoval a který tam

žil s

Antonínovou starší sestrou, jež zstala svobodnou. Dva i ti dni trpl mladý muž v tichosti, ale posléze neodolal a svil se otci svému se vším. Zvolil jej velice dobe za dvrníka svého. V mládí svém prožil Antonínv otec podobný žal; zamiloval se do pvabné mladé dívky a byl také od ní milován; ale byla chudá a z nízké šlechty. Hrab de Bizeux, Antonínv dd, byl však písný staec, který v otázkách, týkajících se šlechtického stupn, neznal žádného smlouvání a žádného ústupku. Nespokojil se tím, že ve B hod s otcem mladé dívky drsnou rukou perušil milostná pouta, jež jeho syna k ní vázala, nýbrž donutil dokonce syna svého, aby se oženil s blízkou sestenkou, která byla jen nevaln hezká, ale jejíž jmní se rovnalo jmní jeho. Satek ento, uzavený z ohled spoleenských, nebyl šasten: žena byla studena, pohrdavá a pobožnstkáka; manžel smutn se vzdával všech svých vzpomínek na svou lásku. Jeho starší dcera podobala se matce, jenže byla ošklivjší, pyšnjší a ješt vtší pobožnstkáka neŽ.

39 ona. Zdráhala se provdati se, ponva.dž nechtla, aby si ji nkdo bral pro její vno, které ovšem bylo je-

dinou její ozdobou. Jsa od dvou let vdovcem, neml hrab deBizeux jiné útchy, než v lásce své k Antonínu, který však asto od nho byl vzdálen, meškaje na cestách, a kterého nemohl následovati do Paíže. Žil v Bretonsku, snášeje hrd a trpliv melancholii, jež se u nho vyvíjela.

Výstední písnost jeho otce zpsobila u syna, když se byl sám stal otcem, výstední shovívavost. Hrab de Bizeux pijal dvrné sdlení svého syna Antonína s nžnou bratrskou sympathií. Antonínova muka se mírnila trochu, mohl-li mluviti o Laue s nkým, který byl s to, aby mu porozuml. Nicmén zstal smutným a jevil patrný nepokoj v nitru svém. Ku konci týdne pravil hrab k synu svému: „Jak pozoruji, trpíš a muíš se; nuže, dám ti radu: vra se do Paíže. Jak se mi zdá, schází ti trochu odvahy a mužnosti. Miluješ ženu, která nezná, která nevidla, než když jsi jí zachránil. Jisto jest, že té nemže milovati; ale kdo by mohl íci, že si nezamiluje, až lépe pozná? Dle všeho, co o ní víš, žije pro umní, nemilovala ješt, nechce se snad ani zamilovat. Pibliž se tedy k ní, ne jako dít, jež se tese, aie jako muž, který necouvá ani ped sklamáním, ani ped bolestí. A kdož ví, až ji lépe poznáš, zdali se ti nebude zdáti, že není tím vábným obrazem, který ti tanul o ní na inysli!"

t

t

t

t

40 Antonín jsa hluboce dojat, objal svého otce, po-

dkoval mu vroucn za dobrou radu jeho a

s

duší

povznesenou opouštl Saint-Malo skoro stejn náhle jako odejel z Paíže. A ped odjezdem na nádraží telegrafoval dru. Despujollesovi, že jej následujícího dne navštíví a ho prosí, aby jej doprovodil k Lind. Na zítí o druhé hodin s poledne vstupovali oba spolu do malého salonu Laury Lindy, které o návštv již léka zprávu dal. „Konen vám pivádím toho divocha!" zvolal DespujoUes. Laura podávala ruku Antonínovi. „Dkuji vám, že jste pišel," pravila s milostnou prostotou. „Vy nemilujete spolenost? A máte pravdu. Ale já sama nejsem ze spolenosti; jsem píliš málo ženou. Uvidíte, že jsem soudruhem dobrým, kamarádem velmi upímným, který má rád svých nkolik pátel a který bude šasten, že muž, jenž mi zachránil život, zaujme místo své mezi nejlepšími z nich. Na to mluvila k Antonínovi o Antonínu, jako mluvila o k Despujollesovi. Smjíc se, pipomnla mu den, kdy si ho povšimla z jevišt a kdy se jí

nm

zdálo, že jest tak nevrlý a zachmuený. jste však pravdu," pravila, „ped

„Ml

obecen-

stvem má se lovk zabývati jediné svou úlohou." Antonín byl s poátku pomaten, ale ona brzo dovedla, že se cítil volným. Mluvilo se o hudb a divadlu. Oznámila jim, že nepochybn pestoupí nyní po katastrof Opery k Théatre Italien. Pozzoli jí nabídl

.

41 smlouvu. Nemla nikdy vážnosti a sjTnpathle k tomuto editeli; ale líbí se jí v Paíži a ráda by zde zstala. Ostatn nemže zaháleti nevydržela by toho jednak pro svou tobolku a jednak pro svou mysl. Práce její tvoí polovici jejího života. „Pozzoli," pravila, „chce uspoádati za píinou mého uzdravení se a mého návratu k divadlu des Italiens píští tvrtek hostinu v lese u Saint-Germainu, kdež jest zárove slavnost posvícenská. Mám mu poslati seznam tch, o kterých si peji, aby byli pozváni; zapíšu vás, pane de Bizeux, jako prvního Neodmítnete snad moje pozvání; to znamená, že by bez vás ani k slavnosti té nedošlo." Antonín se poklonil. Rozumlo se samo sebou, že on a Despujolles pjdou pospolu do Saint-Germainu. „Je to podivuhodná žena a dobré dít!" pravil léka k Antonínovi odcházeje s ním od Lindy. „Uvidíte, že lovk u ní zaíná tím, že jest do ní zamilován, a že pak spokojí se štstím, že mže zstati její pí-

pknou

—

.

.

telem."

„Rád vám to vím," odvtil Antonín. Ale pi tom cítil ve svém srdci, že jest do ní náruživji zamilován než kdykoliv díve, a zárove bez-

nadjn

si

myslil,

že

Laura ho nemiluje a že ho ne-

bude milovati nikdy.

VL Slavnost na poest liaiiinn.

V

ustanovený den ubíral se velký povoz, raailnmž sedli Antonín a léka Despujolles asi

coach, v

42 s dvaceti osobami, které pozval Pozzoli, stromoadím vranníky, kteí v polí Elysejských. Byl tažen

tymi

poklusu uhánli k cíli svému. Byl práv první tvrtek v msíci záí. Z dálky bzuely zvony chrámu sv. Klotildy jako roj vel zpod štíhlé špice gothické vže. Mladé dámy se hlun smály se

stechy povozu, kam

se

schváln

posadily. Jich

smích rušil píjemn ranní osamlost stromoadí. Bronzové rolniky cinkaly na hrdlech koní a smšovaly se s veselými hlasy výletník. A jako úsmvy peskakovaly paprsky slunce vtvovím vysokých platan, ohebnými topoly a hustými kaštany, za nimiž bylo vidti houštiny a trávmíky. Obecní kropici na pokrajích sad chodili sem tam na postise svými hadicemi, z nichž chrlili bílý žené trávníky a v této jemné pršce bylo vlivem ranního slunce vidti duhu sedmibarvou. Povoz, který odvážel do Saint-Germainu Antonína a Despujollesa, jakož i nkteré hosty Pozzolim pozvané, dorazil k pavilonu Jindicha IV. stejn s Lindiným koárem. Laura byla obleena v šaty ze šedé indické látky, jež byly lemovány peovým vyšíváním a ozdobeny damaškovými mašlemi; sukn byla trochu krátká, takže bylo malounko vidti hedvábné punošky a ohbí jemné nožky Paížanky neb Španlky. Laura vypadala rozkošn a svže. Podala ruku všem, ale Antonínovi nejprve, a ped-

de

stavila «%hlapík

mu

Pozzoliho jako hostitele. Pozzoli byl silný širokých rukou a tlustých prst; vlasy

ml

43 jako šttiny zježené, vousy jako vjí; oi jeho byly kulaté, nos zakivený jako zobák supa a rty tlusté. Na první pohled zdál se býti živoucím obrazem suxové' eíly a smyslných choutek. Ale brzo se ukázalo, že jest pln smšných zvláštností; choval se k ženám strojen po zpsobu tenoristy Lauretta Miny; mluv s nimi špulil rty a když pronesl njakou hloupost, dával se náhle do strojeného smíchu a stupoval smích ten, aby ukázal své blostné zuby, které však byly padlané. Obyejn si barvil vlasy a vousy a o veerech plesových natíral si tváe erven a oboí

ern. Takový byl Pozzoli, který od prvního poátlcu naprosto se zošklivil Antonínovi, práv tak jako Lauretto Mino, jehož zženštilé chování se a vypínavé vzezel tvoilo úplnou protivu k mužnému a prostému chování se bretonského šlechtice.

výmn

Po

rzných zdvoilstek

ped

dali se

výlet-

nimi již dávno jel týmž smrem velký vz, který pro vezl potraviny. „Nevidla jsem ješt Remissyho," pravila Laura; dal mi pece slovo, že se súastní našeho dnešního níci

na cestu do

lesa;

n

výletu."

„Neobávejte staví se ve chvíli,

má

že nepijde," pravil léka; „dokdy nejmén bude oekáván. Uvi-

se,

rád taková pekvapení." mail-coachy, koáry a koárky za veselé vavy zaboily pod stinné stromy. Kola voz drkotala po stezkách lesních o závod, z voz se ozýval veselý hovor, -ano chvílemi i jásot smíchu. Vzduch lesní byl díte;

A

44

^ svží a vzbuzoval bezstarostnou, rozjaenou náladu. „Zastavte!" vzkikl konen Lauretto Mino tenkým, pronikavým hlasem. hlasem hlubším a hrub„Ano, zastavte!" po jasný

nm

ším Pozzoli.

Povozy stanuly. „Jsme na míst," pravil léka spchaje otevít dvíka koáru Lauina. „Zde jest jídelna, jest prosteno!" oznamoval za ním Lauretto Mino. Aniž oekávala, aby jí nkdo podal ruky, seskoila Linda lehce s povozu. Pozzoli

jí

rám

nabídl

své.

„Dkuji," odvtila, „na to na venkove? Pojme radji všichni vespolek, bez okolk, bez ceremonií." Za malou chvíli dorazili na zelenou mýtinu, kdež byla již pichystána hostina na výšin trávníkem porostlé.

„Všichni,

dámy

i

pánové,

k

tabuli!" volal nyní

Pozzoli.

Každý zaujal místo kolem velikého ubrusu, na v poádku byly narovnány ti yorské kýty, tjri

nmž

hluboké mísy plné paštiky z jater, dvanáct velkých šest kapoun nadívaných lanýži, oelá hromada jemného peiva, montreuilských broskví a španlských hrozn. Po krajích ubrusu byly rozestaveny dvacettyíi láhve vína bordeauxského, dvacet láhví burgundského a kolem velkého dubu v mechu ležely menší láhve rzných jemných likér.

moských rak,

45 Laura usedla pod velkým jilmem a o jeho kmen. Houští lískových ochranu ped sluncem.

oech

opela

se žíly

sloužilo jí za

Antonín de Bizeux a DespujoUes posadili se vedle každý z jedné strany. Kaproti nim usedli vedle nísebe Pozzoli, Lauretto Mina a ostatní pozvaní. Bylo jich celkem asi tyicet.* Poátek hostiny nebyl hluný, ponvadž chu k jídlu iní lovka mlelivým. Bylo slyšeti jen cinkot stíbrných vidliek a nož o talíe. Linda jedla s chutí svými blostnými zuby a smáela vesele rty své ve ní,

své sklenici.

Když pišlo na adu burgundské

víno, rozpoutal

ukáním sklenic a smíchem pítomných dam. A do zmti hlas ženských se rozjarený rozhovor, provázený i

mužských mísily se flétnové kadence malého drozda, vtvi stromu si prozpvoval. Pi zákuscích byl již Lauretto Mino dle zvyku'

jenž kdesi na

svého podnapilý. Povstal a drže v ruce íši poal tenkým, pronikavým hláskem svým: ské

,J?ipíjím," pravil, Lind!''

„královn

slavnosti naší, bož-

Laue

Laura se trochu zarumnila a Antonín de Bizeux Ale všecky sklenice se pozvedly a všecky

svraštil elo.

hlasy opakovaly:

„A V

mnn

žije Laura Linda, a tom pijíždlo klusem k

na hodovní

sál,

žije!"

trá\Tiíku, jenž byl pro-

blízkým stromoí'adim asi deset

46 tusarských dstojník. Uvolnili krok svých koní, když spatili veselé hodování. Despujolles pronesl tiše nkolik slov k Pozzolimu, naež povstav vyšel dstojníkm v ústrety. „Pánové, jste zde mezi umlci a lidmi ze spolenosti; byli bychom šastni, kdybyste pijali od nás sklenici dobrého francouzského vína."

odpovdli jednomyshi dstojníci a své ped hodovníky. jim nalévaly šampaského. Pipíjeno Fran-

„Milerádi," zastavili

kon

Dámy cii

a Francouzm.

Dstojníci

mužm

doutníky, saluvypili, nabídli a po chvíli cvalem se vzdalovali. Celá skvlá kavalkáda zmizela rychle jako pelud v hloubi stinného lesa. Na to hodovníci ponechali povozy a zbytky jídla pod ochranou služebnictva a ubírali se dále pšky leseml k posvícenským radovánkám, jež se toho dne v tovali

St.

dámám

Germainu slavily. Dosud kráeli všichni, jak kdo chtl, bez poádku,

v jednojpa houfu; ponvadž však cesta byla tentokráte poaly se tvoiti pirozen skupiny a párky. Antonín de Bizeux ocítil se jako náhodou po boku Lauin; náhodou však pvkyn zakopla o skrytý v tráv koen stromu a zachytila se zase náhodou jeho ruky a pak již na další cest se o jeho rám lehce a pvabn delší,

opírala.

Kráeli spolu mluvíce o vcech lhostejných, které však se Antonínovi de Bizeux zdály býti taJc zajímar vými, jako by o nich nebyl ješt nikdy slyšel.

47 Za nedlouho doléhala k jich sluchu vava rzných a hlas. Patrn nemli daleko k slavnosti posvícenské. Zvonky, cymbály, bubny, trouby, trubky a kídlovky ozývaly se pronikav. Les se oživoval lidmi sváten obleenými, vyskytovaly se párky více i mén zamilované a dti pobíhaly kolem vesele poki-

zvuk

kujíce.

První jarmarení boudy objevily se na pokraji cesty z lesa vedoucí. Zárove vzrstala vava hudebních

nástroj, lomoz a pokik komediant, paác, šašk, obr, kteí hlásnými troubami vyzývali diváky, aby šli s nimi^ své síly. Antonín a Laura byvše na chvíli odloueni davem lidí od ostatních soudruh, zastavovali se ped boudami, bavíce se jako dti kiklavou reklamou vyzývající k návštv boudy. jakoži

mit

Laue líbilo se nesmírn výmluvné odporuování zázrak v boudách ukrytých. Ped vozem provazolezc stál jakýsi cikán sihi smdé pleti, vlas kueravých, který chraplavým hlasem a silným pízvukem marseillským zval obecenstvo, aby navštívilo boudu, v níž jest vidti elektrickou ženu. „Vstupte, vstupte, pánové," kiel muž, „za dva sou mžete vidti nejkrásnjší dívku na svt a k tomu ješt nejzamilovanjší; jen pánové sami mohou vstoupiti, ponvadž kdyby dámy vstoupily s nimi, musily by odtud utéci pro samou žárlivost. Ale nemyslete, moje -dámy, snad proto, že byste nebyly krásné a mladé, ale vte mi to nebo ne, žádná z vás nemže se svého manžela tak žhav dotknouti, jako elektrická

nkdo peje. Vstupte, pánové, vstupte, nikdy se vám již nenaskytne podobná píležitost, abyste mohli vidti krasavici, které není na svt rovno, ktejglí nemá žádné soupeky; ona má nohy jako Diana, rám jako Venuše; Juno, manželka Jupiterova nemla nikdy tak božských jako elektrická žena .... Vstupte, pánové, vstupte, stojí to jen deset centim, abyste eie piohlí obdivovati a se dotknouti všech tch zázrak! ..." žena, k3yž si to

pvab

i

Opodál stál obrovský muž, jehož nahá svalnatá rainena mla barvu bronzovou. Vedle nho stála ernoška obleená jako tanenice; oba vyzývali k boji milovníky zápas. Kolovrátek hrál jal^si valík a nedaleko nho hrál majitel houpaky na jiný kolovrátek polku, co zamilované párky se houpaly ve vzduchu. Nkolik krok odtud toil se o pekot koloto, jehož plátná stecha byla lemována modrými tásnmi a zlatými okrasami, které se leskly na slunci. Mladé hezké dívky sedíce na devných koních byly pešastný, že dlají konkurenci provazolezcm a ukazovaly své punošky, aby pivábily k sob pozornost obecenstva.

Ze všech stran ozývaly se výkiky, smích, hudba, podivná smsice hlas a zvuk, z které bylo lze rozeznati jen cinkot cymbál a vískot trub. Vzduch byl prosycen ostrou vní smažených ryb, jaternic a jelit, které na staré mastnot se pekly na širokých pecích, E= zápachem silných nápoj, které se. popíjely z vel-

4» kých konvic, z penósnýcli kavárniek, y nichž sq od rána naléval odvar cikorie. .,^^ Hostince rozestavené na pokra3Í lesa byly peplnny hltavými jedlíky. Mnozí Hdé, kteí nemli kam by si sedU, stojíce na slunci drželi v rukou obrovské uzenice a kousali do nich se zuivostí. Všude bylo vidti upímnou, hlunou veselost francouzského lidu, který oddává se radovánkám s dtskou myslí. Nikomu nevadil pokik, nikdo se nehnval, vstr^ il-li do nho nkdo trochu nemilosrdn, nikomu nepekážely žhavé paprsky záijového slunce, jímž tváe rudly, nikdo se nehoršil na oblaka žlutého prachu, jenž se zvdael z teho mraveništ lidského až k vrchol-.

km

strom. páté hodin veerní jakýsi muž, který pedstavoval úad veejného vyvolávae, pivábil lid ke svému bubnu. Když ml kolem sebe hustý kruh posluchastva a když zpozoroval v davu vtšinu osob Pozzolim pozvaných, rozbalil veliké návští a etl z nho

O

toto provolání:

„Uherský houslista Remissy, jenž jest zde pítomen, oznamuje všem, že bude dnes pipraven skvlý pun jeho pátelm a pítelkyním na tom míst, na kterém bylo prosteno dnes ráno snídaní, kterému pohíchu nemohl býti pítomen. To budiž vzato na vdomí!"

Kd^ byl návští peetl, upevnil jej vyvoláya na kmen stromu a položil klidn buben do trávy, kdež se ho ihned njaký šašek zmocnil Na to pomáhaje si ranami loktem: z davu zmizel náhle v zástupech. Linda.

4

sé cíiýlil ku konci, stíny dub se prodlužove velkýcli boudách rozsvcovaly se lampióny. Linda a Antonín, kteí trochu úmysln stale byli pospolu a ostatním se ztráceli, vraceli se k povozm zpt sami za veerního pološera. V tichu lesním ztrácela se znenáhla vava posvícenská a lomoz rozmae-

Den

valy

3)

ného

lidu.

Chvílemi ozývalo se poslední z2Q)ípnutí pták ped usnutím, ve vtvích jemný vánek veerní kolébal listovím.

Po pl hodin všecka spolenost se sešla na mýtin nedaleko voz. Uprosted ní v obrovské kovové nádob vail se velkolepý pun a plápolavý ohe pod nádobou lehce se dotýkal trávníku. Remissy dosud se neobjevil. ,3íusíme pece ^na nj pokat," pravila Laura, i,když nás zde hostí. Ale kde jest Remissy? Kde jest?" V tom okamžiku ozvalo se z houští jaká melodická odpov na její otázku nkolik zvolných a nžných zvuk houslových ve zvláštním rytmu. Remissovy housle odpovídaly na hlas Lauin. Z polotemna ozývala se fantastická hudba houslí, která se podobala šepotu usínajících ptáat, bzuení hmyzu, cvrlikání cvrk a konila fantastickým tancem. Byl to neobyejný, mistrný výkon slavného virtuosa.

Když poslední melodické záchvvy umlkly, propukli posluchai v boulivé volání a potlesk, naež Remissy se objevil na mýtin, jsa ozáen ohnm, s ob-

51 naženou, pedasn lysou hlavou a se zvláštním \ zena na tvái. Pod levým paam nesl své znamenité iii ..sle, výrobek to slavného Stradivaria. „Nuže, co íkáš, Lindo, mojí královn Mab?" tázal se geniální virtuos. „Podaila se mi, co?" „Bravo, bravissimo!" zvolala ona. „Ale pes to prese vše se na vás hnvám, ponvadž jste nedostál slovu svému! Slíbil jste mi pece, že budete mezi námi ,'

pi

snídaní."

jest vinen eCristal-Palace z Londýna, který mne vyburcoval. Považ, že odjíždím dnes veer rychlíkem do Londýna. Ale nemohl jsem odolati, abych ti nezabral zde aspo tuto malou melodii." Služebníci v erných oblecích nalévali pune do kišálových nádobek. Byly pronášeny pípitky více duchaplné neb výstední. Poslední íše byla vypita a spolenost se chystala k návratu. „Musím odjeti ped vámi," pravil Remissy, „abych

„Nemluv mi o tom, milé dít, tím

ditel

i mén

•nezmeškal vlak. Na to se rozlouil s pvkyní políbiv ji na elo a již skoil do koáru, který tryskem uhánl z lesa. Když Pozzoli vidl, že všichni jsou pipraveni k odchodu, ozval se hmotným hlasem: „Moje dámy a pánové, nemám Remissyv buben a proto se musím spokojiti tím, že vám iním následující návrh: Po výletu na venek, návrat do msta. Slavnost dnešní mla za úel oslaviti slib, že Laura Linda pijme engagement u divadla Italien; chci však uskutenní tohoto engagementu oslaviti ješt novou slav-

ností, a to

mstskou. Žádám vás

a kteí jste

zde,

tudíž všecky, které abyste ode dneška za trnácte dní

pišli strávit u mne veer, v ulici Pigalle. Budeme zpívati, taniti, hráti, baviti se, píti a smáti se." Trojnásobný výbuch pochvaly uvítal hostitelovo pozvání. Na to) vstoupili všichni do povoz, aby se

do Paíže. jest pan de Bizeux?" tázala se hlasit Laura DéspujoUesa. ,,Ráda bych jej pozvala, aby jel se ranou v mém koáe." „Neite toho, má drahá," namítl šeptem doktor. „Bylo beztoho již zle vykládáno, že vikomt za celé slavnosti dnešní poád jen s vámi byl." „Ano, ale byla-li jsem já královnou slavnosti, myslím, že on byl jejím hrdinou." „Ovšem, ale vyslechnte radu pítele. Vstoupím ^ s vámi obma do koáru; chcete-li, vystoupím ve Vésinetu a vsednu tam do vlaku. Toliko za to vás žádám, abyste neodjíždla s ním sama; pomyslete, co by se mohlo o vás íci." Laura se obrátila hrd k doktorovi a odvtila: „Co mi na tom záleží, co by se mohlo íci? Milý vrátili

„Kde

doktore, znáte moje heslo: chci býti, ale nechci se Opakuji vám, že chci dnes vážn mlu. viti s panem de Bizeux a že nevím pi jeho plachosti, kdy bych tak brzo našla zase píležitosti, abych s ním mohla býti o samot. Ci byste, milý píteli, myslil, že mi tane na mysli nco zlého?" ." „Já, ne, zcela ne, ale . „To mi postaí úpln," doložila Linda.

pouze zdáti

.

.

.

i53

„Ale jen ješt malou poznámku mi dovolte," pokusil se doktor pronésti. „Prosím, dnes ne," urit odvtila Laura. „Ah, zde jest pan de Bizeux," dokládala hlasit. „Pane de Bizeux, ráda bych s vámi o promluvila; nechtl byste vstoupiti do mého povozu a doprovoditi mne do

nem

Paíže?" „Oh, sleno!

.

.

."

zvolal Antonín

zmaten a

nad-

šen.

'

„Nuže, pojte." Vstoupili do koáru nejprve. „Bravo!" pravil Lauretto Mina polohlasit, ale tak,

aby byl slyšán všemi, kteí stáli kolem nho. „Vidím již s radostí, že se na obzoru objevilo íslo první, po nmž, jak pevn doufám, budu íslem druhým."

vn. Rozmluva v Rozmluva Lauina

s

koáe.

Antonínem de Bizeux týkala

se s poátku vcí lhostejných, ano skoro všedních. Hovoili o drobných událostech pi výletu a hostech Pozzoliho. Antonín nechtl se vyjáditi, jak soudí o editeli a tenoristovi; mluvil jen o Remissyovi, jehož dvrnost jej ponkud zarážela a mrzela, ale jehož veliké nadšení pak mu vše vysvtlovalo. „Jest to upímné srdce," pravila Linda; „on jest pravým pítelem! otec k velou náklonnost a velmi si jej cenil. Až jej lépe seznáte, uvidíte, že jest to ryzí lovk. Nejen že je obdivuhodným

Mj

ml

nmu

54 Hrtuosem, ale také pravým lidumilem. Jeho koncerty ve prospch chudých již vynesly statisíce a pi tom jest tak skromným, že si naprosto nepeje, aby se o ." tom nkde stala zmínka Chvíli mleli Laura i Antonín, neež Laura pokra.

.

ovala: „Slovem, Remissy jest lovk úctyhodný, ale hlavsi cením v povaze jeho jistou vlastnost, kterou také vy máte, pane de Bizeux: pímost." „To jest cnost, kterou má také nejedná žena," odvtil Antonín, „a všichni, kteí vás znají, soudí, že ji nalézají v míe veliké v povaze vaší." „Pála bych si, abych ji mla," odvtila Linda, „snažím se aspo, pokud mohu, aby jí nebránily dv

n

_

chyby, které ji asto utlumují v srdci žen a ty jsou: koketnost a marnivost. A to jest ta píina, že jsem chtla ješt dnes s vámi promluviti o samot." „Jak to?" tázal se Antonín pekvapen. „Za dnešního dne, kdy jsem vás takoka poprvé vidla, jednala jsem s vámi jako se starým známým, zabývala jsem se toliko vámi a vy zabýval jste se téjen mnou. Náhle, práv když se ozvaly housle Remissyovy, napadlo mi, že jsem se chovala trochu nerozvážn, že jsem pustila uzdu svému prvnímu vmuknutí a že byste z této mojí pímosti mohl erpati dvody k nedve. Pomyslila jsem si, že vám vše musím upímn vysvtliti a že s vámi promluvím se srd-

m

cem oteveným." „Nevím," podotknul Antonín de Bizeux chvjícím se hlasem, „naám-U se z toho radovati; pociuji, že

6(^

kouzlo vaší osobnosti mne úpln zaujalo, a byl bych' kdyby kouzlo to potrvalo." „Nechci, aby mezi námi bylo stínu neb nedorozumní. Obyejn ženy oekávají vyznání od muž, aby je pijaly neb zamítly. Bude se vám zdáti, že nejednám snad v mezích slušnosti, poínám-li sama o pedmtu tom mluviti. Ale piznávám se vám, že mi jde pedevším o to, abyste pozdji se nesoužil. Pane de Bizeux, myslila psem na vás velmi mnoho ode dne požáru. Nedbám nikterak toho, co se praví, co se pedpokládá nebo co se vymýšlí; ale vytušila jsem sama z vašeho skutku, z vašeho mlení, z vašeho útku a pak když jsem se s vámi setkala, z vašich slov, i z tch nejmén významných, z vašeho vzezení, z vašeho hlasu ... ze všeho toho jsem pocítila, že byste mohl býti odhodlán rád,

mne

milovati."

Antonín sebou pohnul a chtl promluviti, ale ona jej rychle pedešla. „Prosím vás, nevysvtlujte mi nieho, nemluvte mi o tom, co se stalo Ne, nechci slyšeti z vašich .

.

.

úst slovo: Miluji vás."

„Rozumím vám úpln," poal nyní Antonín de

Bi-

zeux, potásaje hlavou, „vysvtluji to zcela jednoduše: vy mne nemilujete; ale mimo to, a to jest nejsmutnjší pi tom: vy nechcete mne milovati." „Nemiluji vás a nechci vás milovati," pravila

—

Laura.

ným

Antonín mávnul bolestn rukou. Chvíli trvalo mezi obénia mlení. hlasem pokraovala:

Na

to

Laura nž-,

56 „Nevytýkejte mi to a zejména se pro to netrapte! již lidé povdli, jaký byl až dosud život; ale vylíili vám jen zevnjší stránky jeho. Poslyšte mne." Vypravovala mu pak o svých prvních dojmech životních, o dvojím proudu, kterým se dtství její bralo,

Nepochybn vám

mj

chtl ji vychovati pro umní, kdežto matka její jí vštípila zásady, že pro dívku jest nejdležitjším pokladem klidné svdomí a bezúhonný,

ježto otec její

ryzí život. Na to doložila dumav: „Pes to prese vše neobviujte mae, jak se to nkdy stává, z chladnosti a neitelnosti. Posuzoval

byste i

mne nesprávn. Chovám

tužby,

ve svém srdci nžnost kterým nestaí pouhá náklonnost, již chovám

ke svým pátelm. Myslím, že jediná láska mže nar plniti a zcela uspokojiti srdce. Hlete, abych vás po-

nkud upokojila, chci vám dáti dkaz naprosté dvry a povdti vám, s ím bych se jen bratru sviti mohla: Chovám

v srdci svém u velikém stupni pocit hluboký, jsem zddila po své drahé matce jest to pocit touhy po mateství. Všecky malé dítky, které vidím, vzbuzují ve hlubokou lásku, zbožuji je, obdivuji se jich veselí, jich smíchu, jich žvatlání, jich probouzejícímu se duševnímu životu. Mám náruživé pání, abych mla dítko, které by bylo mým dítkem, abych mla dítko od muže, kterého bych milovala. Ale tento sen jest tak píliš krásný, že se mi zdá nemožným, aby se uskutenil." „A pro?" pravil Antonín.

—

pocit, který

mn

57 že mne považujete za osobu blouztak; hledím na život zcela vážn. nechci milovati, le takového muže,

„Pro? Možná, nivou, ale není

tomu

Nechtla bych

a,

který by

mne mohl

vzíti za ženu." nastala chvíle mlení, co povoz uhánl poád blíže k Paíži. Na to Antonín promluvil vážným hlasem takto: „A nyní, Lauro, vyslechnte zase mne: Jsem úpln volný, pánem své vle a svého života. Mám otce, ktenechtl zarmoutiti nebo rozrého Í3ych za nic na hnvati; ale otec jest nejšlechetnjší duší na a chová pro mne lásku bezmeznou. Lauro, vy nme nemilujete ješt, ale kdybyste se chtla pokusit o to mne milovat, není snad nemožná, že by se vám to podailo. Nuže, Lauro, svolila byste toho dne k tomu, abyste se stala mou ženou?" ." zvolala ona. „Vaší ženou? Ale ihned se zarazila a namítala vzlykajíc: „Ah, jak vám dkuji za tento velký dkaz úcty, který mi dáváte! Jsem jím hluboce dojata. Nevím, snad proto, že jste mi zachránil život to jest možná ale jest to pravda, že pocítila jsem k vám ihned hluboký pocit sympatie; a nemiluji-li vás ješt, zdá se, že bych nemusila k tomu vynakládati mnoho úsilí, abych k vám pojala opravdovou lásku. Ale, milý píteli, opakuji vám-, že vás nemohu a nechci milovat." „A pro? mi, Lauro, pro?" naléhal na ni Antonín de Bizeux. „Protože vy nemžete, protože vy nesmíte si mne vzíti za ženu/' si

Opt

svt

mj

svt

.

.

ím

—

— —

eknte

58

„Nemohu, nesmím? Mýlíte

se."

„Bohužel, nemýlím." „Poslyšte, Lauro, kdyby naše vle se shodovaly, nevím naprosto, co by nám mohlo pekážeti?" „Jest to nepekonatelná pekážka. Jest to nemožno, pane vikomte de Bizeux, aby vašeženazstala

u divadla,

a

mn

se zdá,

že jest nemožno,

abych

divadlo opustila."

„Nemožno?" „Nemožno. lovk nesmí povolovati chvilkovému zanícení; když jde o to, aby celým svým životem se ravazoval, musí uvažovati nejen rozkoš pítomné chvíle, ale i štstí celé budoucnosti. Mám nejen tužby srdce svého, které jsem zddila po matce, nýbrž i tužby a snahy duševní, které jsem zddila po otci. Jsem narozena a umru jako umlkyn. Kdybych byla malíkou, skladatelkou neb spisovatelkou, mohla bych zachovati své místo ve spolenosti; ale pro své vlohy, pro svj zpv, svj hlas musím míti obecenstvo, nikoliv úslužné, shovívavé obecenstvo salon, nýbrž velké obecenstvo, skutený dav, slovem, musím míti divadlo." „A nemyslíte," poal opt Antonín, „že láska, že rodinný krb, že rodinné štstí by vám mohly nahraditi gloriolu divadelních úspch?"

„Na njaký as, ano, to jest možná, to jest pravd podobno. Ale jsem pesvdena o tom, že by stesk po prknech brzo se mne zase zmocnil. Ped temi lety, když jsem byla poslední saisonu u divadla de la Scala v Milán, onemocnla jsem poátkem zimy. Nebyla to vážná nemoc, každé jiné na mém míst byl by stail

a klidu, aby se opt zotavila. Ale mne horeka, netrplivost a zármutek, že nemohu zpívati, a tím jsem tak seslábla, že jsem churavla celé tri msíce. Chadnu bez divadla jako rostlina bez slunce. Ah, pro nejste hercem jako já, tebas chudým a ješt neznámým. Na tom by mi nezáleželo. Ale vy jste šlechtic a máte veliké jmní. Váš otec, byt i byl sebe svobodomysbijším, nepijal by do své rodiny hereku, zpvaku, ženu, kterou možno vypískati, která mže propadnouti. Kdybyste chtl jednati proti jeho vli, proti povinnostem, jež vám ukládá vaše jméno a vaše postavení, byla bych já sama první, rozumjte mi dobe, která bych zamítla tuto ob." jednoho dne lásku po„Ob? Kdybyste ke od vás." jala, byla by to snad „Nuže, ješt jednou vám opakuji, že z této píiny,

msíc ošetování

soužila

ob

mn

nechci vás milovati."

„Ale co

má

státi ze

mám

mne?"

uiniti

já,

který vás miluje? Co se

—

„Stanete se mým pítelem. Oh! Nemluvte mi, nenamítejte mi, že tato pemna lásky v pátelství není možná. Uvidíte, jak vás budu pi tom bratrsky podporovati. Jest k tomu teba jen pevné vle a odvahy a myslím si, že vám jí scházeti nebude." „Mluvíte stejn, jako mluvil se mnou otec mj." „Ah, tedy vidíte. Uposlechnte jej, uposlechnte mne. K lovku slabé povahy bych ekla: „Odjete, podniknte dlouhou cestu a v nkolika msících vrátíte se úpln vyléen." K vám však pravím; „Zstate

60

v Paíži, navštvujte mne tak asto, jak si budete páti, a budete vyléen v nkolika týdnech." „Budiž," pravil Antonín de Bizeux, „neodjedu a pokusím se o to, zdali se mi to podaí; uvidíme však, co z toho vzejde." Když koár se zastavil v ulici Boulogneské, u vrat malého domu Lindina, Antonín se s ní rozešel, aniž na pohled bylo pozorovati neobyejné vzruby na šení. .Políbil jí ruku, a rozlouili se, když jí byl ekl, že zítra pijde jí uinit návštvu. Kráel pak pšky ulicí Clichy a po Chaussé- Antin až na boulevardy. Pocioval úlevu v tom, když se ztrácel ve smsici lidí. Bloudil tak dlouho, až zástupy nikoho nebylo na poaly ídnouti, íi když již ulici, ubíral se dom, maje srdce plné nejistoty a úzkosti

nm

tém

VIIL

Následky Lindiny upímnosti. Antonín de Bizeux nyní ' se vytrvale choval dle rozhodnutí, jež byl uinil. Druhého dne a po deset kadvanácte dní, které následovaly, picházel ždého odpldne k Lind a nenechal mezi svými návštvami vtší mezery než jednoho dne. Bývali nkdy sami, nkdy se u ní setkával s Despujolleseiii neb jinými pátely Lindinými. Byl považován za dvrného pítele pvkyn. Hovoilo se o umní, o vcech všeobecných neb denních událostech.

tém

i

61

Když byli sami spolu, vypravovala mu Linda ráda o sob. prost, bez afektace, nieho netajíc. Mluvila o své minulosti, o svém otci, o tom, co vidla a zažila, o svých bojích, svých triumfech i svých strastech. Antonín poád více se tak zasvcoval do jejího života a její myšlenek. Nezakrývala ped ním své chyby neb své mezeiy, ano spíše ješt je zveliovala. Když mu jednoho dne oznámila, že ráno podepsala smlouvu s Pozzolim o engagementu na jeden rok u divadla Italien za padesáte tisíc frank, Antonín de Bizeux pocítil veliké rozechvní. Tím pekážky, jež se jeho touhám stavly na odpor, znova se rozmnožily. Neprojevil jí svou nespokojenost nad uzavením smlouvy, ale mluvil s tajenou podráždností o divadle Italien, o nynjším jeho editeli, o jeho spolenosti, která prý tak hluboko stojí pod spoleností, jež hrála ve vyhoelé Opee. Litoval, že Linda bude nucena se pohybovati mezi umlci podízené ceny, z nichž Lauretto Mina byl prvním mezi sob rovnými. Ano, pesvdoval ji, že vlastn se tam ani nehodí. Lauretto Mina! Pozzoli! Jeden rvá a zhýralec, druhý zhýralec a neotesanec! Jeden z nich podvodník v kartách, druhý ve zbrani! Oba vlastn pedstavovali všecky špatné stránky Ital a žádnou dobrou. Antonín obdržel od Pozzoliho pozvání k veírku v dom editelov v ulici Pigalle. Obával se, že tam Laura pjde. Co se jeho týká, nevkroil by ani jednou nohou do této vykiené krmy. Ptal se Laury, zdali

62 to jest pravda, co se

íká

o tom

lovku,

že jest pod-

vodným hráem. Laura odpovdla chlácholiv. Ostatn doufala, styk než tch, které jsou mezi editelem a lenem jeho spolenosti. Byla nucena jíti k veírku, který byl na její poest dáván a pi kterém mla zpívat jednu neb dv písn. Ale byla by zárove bývala velmi povdna panu de Bizeux, kdyby pekonav svj odpor k Pozzolimu, se tam také dostavil; potebovala jeho pítomnost, aby nad ní bdl. „Musím vám pipomenouti jednu ze svých nejvtších nepravostí," pravila mu smjíc se; „snadno se dám svésti ke he! Nemohu si vysvtliti ani sebe obhájiti, že se mne asto zmocuje touha po he. Hra že nebude míti s Pozzolim jiných

jest jednou z

Bute

tch

tedy tam,

vášní,

které

nkdy

vyhledávám.

kdybych se dala strhnout ke he,

abyste mne vyplísnil a mne zadržel." „Mohu-li uviti povstem, kt«ré kolují," pravil Antonín de Bizeux, „nejste to vy, která byste u Pozzoliho dávala své peníze v šanc; on má, co se vás tkne, zcela jiné úmysly." „Vím to; tvrdí se, že má ve he veliké štstí, takže, lenové jeho spolenosti velice se toho steží, aby pi he nebyli jeho soupei. Stalo prý se již asto, že nkteré obehrál i o celoroní jich plat. Co se mne tkne, nemohu íci, že bych byla nco zpozorovala, co by odvodovalo nedobrou povst Pozzoliho. Hrála jsem jednou ul nho, proti nmu, a když bylo po he, odnášela jsem si výhru stopadesáti louisdor. Ale jak

bu

63

bn, necK

oné stránky má cn vi.i uiue jeden dvod více, abyste se se spolehnouti, že tam pijdete?"

již z té ireb

jisté úmysly, jest to o

tam dostavil Mohu

„Ano, pijdu," slíbil Antonín de Bizeux. tak úkol ochrance a rádce. Žádala ho, aby ji vedl a se jí ujímal a piznávala se ke svým vrtochm a slabostem. Vyptávala se na jeho cesty a studia; žádala ho, aby jí povdl své mínní o lidech a vcech, naslouchala mu vždy s pozorností a úctou jako mladší bratr vyslechne svého staršího bratra. A v tchto rozmluvách ím dále tím dvrnjších neprojevovala nikdy ani za mák koketnosti. Zena úpln v ní zmizela, ztratila se a zstávala jen pítellcyn. Laura nepozorovala, že neobyejný pvab její skromnosti, její upímnosti a prostoty sám psobí nejmocnji proti cíli, jaký si vytkla, nepozorovala, že muže povahy tak vážné jako byl Antonín práv nej-

Svila mu

snáze a nejmocnji lze duší mladou a upímnou pipoutati a že Antonín každý den odcházel od ní zamilo-. vanjší. Byl si dosti vdom této rostoucí náruživosti. '

i

S poátku mohl ji miti dle své žárlivosti. Znepokojovali ho staí Lindini pátelé, ostatn nepíliš etní; i s Despujollesem byli práv v Paíži pítomni jen asi ti neb tyi, a Antonín je již znal všecky více ze spolenosti.

mén

Když však se s jedním po druhém setkal u Laury Lindy, brzo byl upokojen. Mluvila s nimi v jeho pítomnosti a mluvila o nich, když nebyli pítomni, s ta-

64

kovým

klidem, že v jeho mysli nezstalo ani stínit obav nebo podezení. Upokojiv se v píin tchto pátel, Antonín de Bizeux byl podráždn na jiného, kterého nikdy u ní nevidl, na tenoristu Lauretta Minu. Slýchal o tom, že krasavec ten koil se Laue a pece divá ani jednou

nepronesla

Pro

ped ním jméno

o

nm

jeho.

nemluvila?

To ovšem nevdl, že Laura se obávala Lauretta Miny, nikoliv k vli sob, nýbrž k vli Antonínovi. Bála se ho pro jeho chvástounství, jeho drzost a jeho neotesané chování se a konen pro historky o rozšiované, jak obávaným jest soupeem v soubojích na kordy. Jak již eeno, byl díve dozorcem v milánské šermírn; pravilo se, že znal dva seky v šermu, kterých se neužívá, ale které jsou zcela korektní a které mu obyejn zabezpeily vítzství. V Itálii zabil prý jednoho soupee a tžce poranil jiného. Od té doby souboje s ním mly vážné následky; íkal však, že podal své dkazy a že nechce státi se nemožným pro pípad, že by došlo k njaké vážnjší afée, instinktivn pociovala Laura, že taková vážnjší píležitost mohla by se udáti, kdyby došlo k srážce mezi tímto hejskem a bretonským šlechticem. Proto se vyhýbala v rozmluv s Antonínem každé zmínce o tenoristovi. Jednoho dne však Antonín pece se jí na nj vy-

nm

mén

ptával.

„Nedvoil se vám také svého asu Lauretto Mina„ 6 nímž jste se nyní zase u divadla Italien setkala?"

65

Odpovdla s úsmvem a bez rozpak, že Lauretto Mina dvoí se všem ženám; ale že když si dovolil ucházeti se o její píze, pijala jej takovým zpsobem, že již nikdy se o to nepokusil. Byla to pravda a ekla to

zpsobem, který An-

tonína pesvdil. Vyslovila se o lovku tom tak bez obalu a s takovým dokonalým opovržením, že vikomt sám sob za zlé, že vbec mohl toho nestydu uvádti ve spojení s Laurou. Antonín byl sice ze své žárlivosti vyléen, ale za to tím mocnji pocioval, jak v srdci jeho plápolá láska k ní.

ml

IX.

Vyznání.

—

Jednoho dne bylo to den ped veírkem, který se dávati u Pozzoliho pišel Antonín k Lind v obvyklou chvíli, kolem di-uhé hodiny odpoledne, a našel ji, ana sedla samotná u piana. Žádal ji, aby zstala u piana a aby zazpívala. Zapla roztomile a s citem dv neb ti národní písn

ml

—

ml

španlské, které tak rád. Naslouchal jejímu zpvu tiše, jsa ponoen ve snní. Proti obyeji svému toho dne netleskal jí na pochvalu . Zavela piano a pistoupila k nmu. Promluvila na nj s obvyklou svou vlídností a roztomilostí; ale vidouc, že jí neodpovídá, dotkla se lehce jeho ruky a .

.

pravila: Linda.

17

66

„Zdá

že jste dnes zádumiv, ano skoro smuCo vám schází? Dostal jste snad njaké nedobré zprávy z domova? Není snad váš otec churav?" „Obdržel jsem skuten dnes ráno list od svého otce," odvtil Antonín, „ale on jest zdráv a také má sestra jest zdráva. Otcv Úst jedná vlastn jen o a odpovídá na listy, které jsem otci v posledních dnech psal. Éekl jsem vám již, že otec mj jest mým dvrníkem a mým nejlepším pítelem." „Když se to netýká jeho, tedy se to týká vás, že jste tak zasmušilý. Máte njaký zármutek? Vyznejte se. Mezi pátely nemusí býti nic tajného." „Máte pravdu," odvtil mladý muž s úsmvem se,

ten, píteli.

mn

skoro bolestným. „Nuže, svte se mi se svými trampotami. Co vás znepokojuje, trpíte?" „Ano, trpím." „A co jest toho píinou? Svte se mi." „Kdybych vám to chtl sdliti, Lauro," pravil Antonín odhodlan, „musil bych porušiti smlouvu, kterou jsme mezi sebou vyjednali. A pece musím vám vše íci. Promite mi to a vyslechnte mne." „Pozor," pravila ona znepokojen. „Zvykla jsem si tak na vaše klidné rozmluvy. Snad nechcete porušiti hluboké zadostuinní, které jste zstavoval každého dne v mém srdci. Podívejte se, známe se teprve se zdá, jako bychom se znali již dedva týdny a set let. Dejte pozor! Zajisté mne nechcete zarmoutiti mne uraziti, jsem o tom pevn pesvda tím

ím

mn

mén

ena."

k

67

„Ne, naprosto nechci vás ani zarmoutiti ani uraAle eknte mi, zdali nedohodli jsme se také, že budeme k sob upímni, že nebudeme nieho sob zar tajovati, že zákonem našeho pátelství má býti úplná pímost? Nuže, chci, abyste etla v mém srdci, a to ziti.

jest vše."

Zamlel

se na chvíli a pak pokraoval:

„Žádala jste mne, Lauro, abych byl toliko vašíní pítelem. Pokusil jsem se o to s pevnou vlí. Ale nejsem, Lauro, pi tom žádného úspchu. Cím astji vás vidím, tím více roste ve úcta a obdiv pro vás, a s úctou a obdivem roste moje láska. Ne-

ml

nm

mohu

již

odolati,

vzdorovati,

nemohu již bojovati, nemohu již k vám: „Miluji vás, miluji

abych nezvolal

vás!"

Zalomila rukama a hluboce

si

povzdechla.

„Pokejte, Lauro, ješt jsem neskonil. Jestliže slovo to, které jste mi zakázala, proklouzlo mými rty, nestalo se to proto, abych vás zarmoutil aneb abych se vám vzepel. Nezapomnl jsem vážných slov, které jsme spolu vymnili na cest ze Saint-Germainu. Dovolte mi jen to, abych naposled se vás otázal: Kdybyste se provdala za muže, kterého byste milovala a jehož stav a jmní by vám dovolovaly, abyste nezstala pi divadle, zdali by vám bylo naprosto nemožno vzdáti se navždy divadla?" „ekla jsem vám již a mohu jen opakovati: divadlo jest mi jako mj druhý život; nesmím a nechci se ho vzdáti."

68 „Nuže, já zase, Lauro, nemohu se vzdáti vás. Radýchati, než žíti bez vás. Vy jste více než druhý život, vy jste život celý. Vy nechcete mi uiniti ústupek, nuže tedy uiním vám ústupek já sám." A hlasem pevným doložil: „Zstate tedy, Lauro, u divadla, a toho dne, kdy _^

dji nechci

mj

mi

mj

vnujete

lásku svou,

stanete

se

mou

ženou.

Chcete?" Laura povstala všecka jsouc pemožena úchvatnou láskou vikomta de Bizeux. ." „Jest to možná? zvolala pekvapen. „Vy byste souhlasil i s tímto ústupkem? ... Vy byste mne chtl nechati u divadla, dav své jméno?" Zmocnila se jí nad tím nesmírná radost, taková radost, jaké nikdy ped tím nepoznala. On jí opakoval slova svá vrhaje se ped ní na .

.

mn

kolena.

„Ano, ano, souhlasím se vším, se vším, jen když budete mojí chotí." Ona položila mu ruku na elo. „Ne, píteli, to by bylo píliš mnoho," pravila; „jste píliš velkomyslný! Nemohu pijati tak veod vás, nemohu, nechci." likou V tom okmžiku ozval se ve velkém salon sousedícím s malým salonem, v nmž se nalézal Antonín a Laura, hlas jasný a pronikavý. Byl to hlas zpváka Lauretta Miny.

mj

ob

69 X.

Poknta za mleni. Tenorista mluvil s Jacintou, komornou Laury Lindy. Musíme zde vyznati, že byl z tch, které Jacinta považovala za hezké mladé muže.

„Puste mne, moje maliká," pravil i spíše kiel Lauretto Mina, „jsem soudruh slenin; ten nikdy ne-

mže vyrušovati." A náhle, bez

dlouhých okolk, vpadl do malého

salonu.

Linda zbledla a Antonín de Bizeux se odvrátil a sevel rty své. Zpvák, jak se zdálo, nieho nezpozoroval. Krámu ji nepoel pímo k Laue a bral ji za ruku,

a

dávala.

„Dobrý den, má drahá," pravil. „Pane vikomte, Tahle Jacinta nadlala vám zbytených moje úcta okolk, než mne \T)ustila. Nenecháme vstoupiti cizince .

.

.

do našich kulis, ale u sta ábl! umlci vstupují pece vždy bez pekážky do našich salon."" Laura jsouc zaražena nenalézala slov, aby mu od-

povdla. To však

mu

pranic nepekáželo, aby nepokrao-

val: slyšte, zítra budu s tebou zpívat pi vePozzoliho duo z „Lucie". Picházím, abych se nabídl k službám. Chceš-li zopakujme ihned to duo,

„Tedy

írku ti

moje maliká." Linda.

18

70 Antonín se vzpímil. Ten lovk tykal Laue! Najako chvíli ped tím oslovil zýval ji: moje maliká! její služku! Uinil krok k Laue a pohlížel na ni úzkostliv.

—

Oekáva-l, že bude uražena, že povstane^ a vyanebo aspo že prožene ze salonu toho niemu! nese jediné slovo, které by jemu, Antonínovi de Bizeux, dalo dovolení, aby dal tomu neotesanci pim.

enou

.

.

lekci.

Laura jsouc podšena celým výjevem pocítila, co se dje v duši Antonínov. j^ Mla snad nechat dojíti ke sporu mezi obma muži? Mla pipustiti, aby mezi nimi došlo snad k souboji?

.

.

.

Nikdy, nikdy! Oh, ten bídník by Antonína zabil! S nuceným úsmvem vykoktala:

„Opakovati duetto? toho teba! Dkuji vám."

.

.

.

Jest to zbyteno.

Není

„Jak chceš, cara mia," odtušil zpvák Lauretto Mina.

A

bez

se blízko

okolk posunul keslo k Laue

ní,

a posadil jako by se rozumlo samo sebou, že se

mže

chovati k ní co nejdvrnji. Pedvídal zcela dobe, jaký úinek jeho drzé chování bude míti a pohlednuv na Lauru i vikomta, škodolib v nitru svém se radoval nad úspchem, jehož do-

sáhl.

Vidl, že na krásné tvái

Lindm

zraí se úzkost

71 a zdšení a že rysy pana de Bizeux nevolí a vztekem se

keovit

stáhly.

Ale on, Lauretto Mina, zstal klidnýnt Byl

pe-

mu nemohou nieho

íci. Oba, chvjíce se v nitru svém, jsouce uraženi do duše, byli nuceni, byli odsouzeni mleti a nedáti na jevo, co jich nitrem bouí

svden,

že

od jeho píchodu. Kdyby Laura projevila své rozhoení nad píliš dvrným chováním se operního pvce, kdyby slovem neb jediným posunkem prozradila, že se cítí uraženu, vikomt by ml právo zakroiti a zajisté by práva toho užil. Došlo by k hádce mezi obma muži a následovalo by vyzvání k souboji se všemi jeho dsledky. Kdyby Antonín de Bizeux, co Laura zachovala mlení, okázal se citlivjším než ona a chtl jej pokárati pro nkteré jeho nešetrné slovo, prohešil by se proti spoleenským zákonm; osoboval by si vtší právo u ní, než má velitelka domu, a kompromitoval by tak pvkyni. Lauretto Mina vše to p^dvídal, a hrál si tak nemilosrdn obma a pokraoval ve své drzosti, koist ze svého postavení. Aby dovršil svou impertinenci, poal mluviti vlašsky. Antonín de Bizeux vládl tímto jazykem velmi dobe, ale Laurstto Mina tváil se, jako by to nevdl, a vyluoval jej tak z rozmluvy, obraceje se toh"ko na Lauru,

„Nemusíš

ted,

c\iiti se

Dobrá! Ostatn jakmile já je

mnou

ponu

to duetto, cai-a? zpívati s tebou,

jsem pesvden, že je budu zpívati dobe. Nezpíval jsem je nikdy s tebou. Ale víš sama, že když lovk

72 pociuje, co zpívá, vzrušení v nás obou se vzbudí, nás uchvátí a není pochybnosti, že budeme míti úspch, velký úspch. Ah! cara mia, nemohu ti ani íci, jakou roakoš pocítím, až opt po tvém boku se objevím na

Mj

Oh! skromný talent se zdvojnásobí tvým vlastním. Pozzoli mi ekl, že s tebou kontrakt uzavel; jest to pravda, a© ano? Pedpokládám to, ale vždy trochu pochybuji o slovech toho chvástouna, Pozzoliho. Znáš ho pece! Nuže, jest to pravda, že jsi podepsala?" „Jest to pravda," odvtila Laura jazykem franjevišti!

couzským. Ale zlomyslný zpvák se tváil, jako by nerozuml tomu nepímému pokynu, aby mluvil jazykem druhého

pokraoval italsky: „Tedy tentokráte nelhal Pozzoli? Výborn! Bravo,

hosta, a

bravissimo! Kdyby bylo teba polovice mých píjm, obtoval bych je, taibych je pipojil ke tvým. Zítra dáme naped trochu mlsným Paížanm okusiti své budoucí úspchy. Jsem velice spokojen, že jsi neodepela pozvání Pozzoliho. Ovšem nemohla jsi jinak jednati. To se rozumí."

„Bylo vskutku nesnadno mu to odepíti," podotkla Laura, hledíc nabýti klidu. „Ano, bylo to skoro nemožné. Nicmén pomyslil jsem si: Naše cudná divá jest dosti upjata! Mže si vše ješt rozmysleti. V Saint-G^rmainu pod širým nebem vedl si Pozzoli trochu nevázan; v dom svém chová se opatrnji. Ha! ha! V Paíži, ten niema, jest dosti zdrželivý. Ale jest to konen lhostejno, jsem svoboden. Práv proto, že jsem svoboden, ne-

mn

73

mní

píliš asto své sultánzavazuji se k niemu; on jeho ubohý tenorista jest nucen choky, ten sultán! . Jest vati se pívtiv ke každé z jeho milostnic velká Elto zlá robota! Nyní vládne a panuje u vina. Znáš ji, není-li pravda?*'

A

.

.

nho

„Neznám

sen

ji

naprosto," odvtila velmi suše a ú-

Laura.

„Ah, pravda, nebyla v Saint-Germainu.

Nerada

se ukazuje za bílého dne a to nikoliv bez píiny. Ale upokoj se, zítra ti ji zcela jist pedstaví. Nuže, to nejlepší pi této Elvin jest, že není zpvakou; lonemusí s ní aspo hráti. Ona jest tanenicí. Stojí v ele malého baletního sboru v Theatre Italien; jest to dvanáct mladých tanenic, které nám zítra zataní njaký lehký, pvabný, rázovitý tanec. Oh, klidná, cudná divo, ráz tance toho nebude míti píliš pikantní píchu! pak tam bude i jinak postaráno o zábavu: bude se hráti v karty. Myslím, že jsi vždy ráda hrála? Co se tkne hry, zdá se mi, že Pozzoliho pomlouvají; v této aspo se mu kivdí. Namítneš mi snad, že vbec proti nehraju, že hrávám obyejn s ním; ovšem, to se rozumí, nebo on má z pekla štstí. víš pro? mívá své milostnice, ubožák, pece

vk

bu

A

píin

nmu

A

A

není milován. Neštstí v lásce, štstí ve he! Ostatn mžeš s ním hráti. Neoškube t, tak doufám. Až dozpíváme své duo, zahraješ si zajisté nkolik partií, není-li

pravda?"

„Nevírn^ ješt," odvtila Laura s pochopitelnou netrplivostí, aby tirapná rozmluva již byla u konce. „Linda."

19

T4 Lauretto Mina pokraoval, ale obraceje se k Antonínovi tentokráte francouzsky:

„Pan vikomt nepochybn nemá rád hru? Ale za to najde tam "zítra veer zábavu jeho dstojnjší. U Pozzoliho jest totiž zízena sí pro šerm. Zídil jsem ji tam sám poradiv mu, aby se zabýval šermem, ponvadž se mi zdálo, že trochu píliš rychle tloustne. Dal jsem na program veera také zápas kordy. Jsem šílen zamilován do šermu. Nemám rád souboje, ponvadž jsem byl dvakráte pi nich nešasten; ale za ta

jsem pešasten s konírem v ruce v šermovním sále. To bývalo druhdy mým prostedkem- výživy a já se za to nestydím, naopak jsem na to pyšný. Dnes jest šerm mou kratochvílí. Kratochvílí pro umlce jako pro šlechtice, není-li pravda, pane vikomte?" Tentokráte obracel se Lauretto Mina otázkou svou pímo na Antonína. Oi pana de Bizeux se zaleskly zvláštním ohnm, otvíral ústa, aby odpovdl, Laura se

chvla

úzkostí.

si, když v tom dvée se Jacinta objeví vši se v nich ohlašovala: „Pan doktor Despujolles." „Bude nám vítán," odtušila Laura. espujolles vstoupiv poklonil se ped podal ruku vikomtovi. Lauretto Mina znal povrchn a netroufal si, aby byl k

Ale oddychla

nmu

otevely a

Laurou a lékae jen píliš

d-

vrným. „Pozdravuji," pravil jen, „našeho výteného dokto není strach, tora a záchrance Despujollesa. Ale že bych dostal od nho horeku, jak se zpívá v „La-

—

75 zebníkn",

když musím odejíti ve

nýbrž toho

kdy pišel,

chvíli,

jest tá okolnost, že nme Poz25oli se ješt poraditi o zítejšku. Máme

píinou

oekává. Musíme

schatol o tech hodinách.

— Pane

— Tedy

zítra,

má

drahá

vikomte, váš nejponíženjší ..." Otoil se na podpatcích, pokynul pátelsky rukou doktorovi a odešel. ,,Nesnesitehiý to lovk!" podotknul Despujolles, „nemohl jsem ho nikdy vystáti." Antonín a Laura neodpovídali; léka pohlédl udiLindo.

ven na n. „Ahl hleme,

nco

se

vám

pihodilo. Jak se mi

oba zaraženi." „Milý doktore," pravila nyní Laura, „jest to skuten nesnesitelný lovk, jak jste jej správn nazval. V pítomnosti pana de Bizeux, v mém byt, v mém salon, mluvil se mnou, jak se ani za kulisami nemluví. Pan de Bizeux nezná patrn zvyky a zvláštnosti našeho svta divadelního. Umlci mezi sebou si tykají, a to již od prvního dne, kdy se seznámí. Byl by to špatný soudruh, který by se tomu nepodrobil. Toto tykání nemá však nižádných dsledk. Dobe vychovaní, vzdlaní lidé a tch jest i u divadla dosti setkají-li se ve spolenosti s dámou, která v divadle jest jich kolegyní, nemluví s ní jinak, než jako s dámou ze spolenosti, s nejvtší šetrností, bez všeliké známky dvrnosti, zvlášt ped cizími lidmi. Ale jest to až píliš -známo o Laurettovi Minoví, že není lovkem ušlechtilým nebo vzdlaným, a pan de Bizeux ml plné právo, že byl roztrpen jeho chováním se." zdá, jste

—

—

76

pi tchto slovech upírala oi na bledou Antonínovu, na níž etla hlubokou bolest mladého muže. Despujolles poznával, že pišel práv v okamžiku vážné krise, a pokusil se, aby zakroil. Laura

tvá

„Náš pítel,"

pravil, „jest

poád ješt novákem

v Paíži a zejména svt kulis jest mu úpln neznám. On není nucen vdti, co já vím, který žiji již dvacet let uprosted divadelního svta. Jak pozoruji, byl prost pekvapen a podráždn tímto zvykem tykání, které mezi leny divadel což musím -dosvditi jest zjevem zcela všeobecným." „S poátku jsem se ovšem podivil tomu zpsobu i nezpsobu," pravil Antonín hlasem zvolným; „ale co mne podráždilo, nebyl pouze zpsob mluvy, nýbrž mluva sama." „Ano, mluva toho lovka jest tak odvážná," uznávala Laura, „a rozilovala mne stejn jako vás." „Nuže, pro jste mu to nedala znáti? Oekával jsem pohled, posunek, znamení od vás, které by tomu neotesanci pipomnlo, že se tak nezdvoácky nesmí

—

—

chovati." zarazila; nemohla pece íci Antonínovi, strach o nj, že se bála, aby nedošlo k srážce a souboji. Váhav odvtila:

Laura se

že

mla

„Nechtla jsem dáti na jevo, že pikládám njaký význam neslušnostem toho lovka; což by se bylo .stalo, kdybych byla prozradila, že je pozoruji." „Lauretto Mina," pravil léka, „jest vskutku pí-

77

znám a špatn zapsán ve spolenosti, aby jeho jednání mohlo se bráti vážnji." Laura poád ješt pohlížela na Antonína, který

liš

mlel. Nyní tžkým a smutným hlasem pravila: „Odpuste, milý doktore, tentokráte mla

svj význam

.

.

vc

ta

."

A

obra ti vši se k Antonínovi doložila: „Ona potvrzuje, pane de Bizeux, co jsem vám chtla práv íci: nemohu se vám ani dosti vroucn podkovati za myšlenku, která vás ke mn vedla, ale nemohu ji pijati; vidíte sám, že se nemže uskute-

nemožná." Despujolles poznávaje, že jest na závadu vzájemným výkladm obou, povstal a chystal se k odchodu. „Opouštím vás," pravil k Laue. „Pišel jsem jen tak mimochodem, abych vám ekl, že, jak doufám, zítra vás uvidím na veírku u Pozzoliho." Antonín de Bizeux však poznával, že uiní nejlépe, když odejde sám. Zadržel Despujollesa posunkem. „Dovolte, milý doktore, já sám odejdu. Jsem zde již dlouho a spchám, abych byl co nejdíve doma." Stiskl ruku Laue, která mu pi odchodu ekla: „Spoléhám na vaši pípov, že pijdete na veírek k Pozzolimu, kam nezbytn musím jíti."* niti,

vidíte sám, že jest naprosto

Ale ihned litovala, že mu pipomnla tento slib; nebo po vtein váhání Antonín, jak by jej byla náhle osvítila njaká myšlenka, kvapn odvtil: ,;Li:id:l."

78

„To se rozumí, že pjdu k Pozzolimu! Musím pedkladn mravy té spolenosti." Na to stiskl ruku Despujollesovi a odešel cít smrt v duši své. ce poznati

XI.

Bláto a krev.

Dm

Pozzoliho byl jedním z tch, o nichž se v ^ Paíži za posledního císaství mnoho mluvilo. V dob té, ve které celá Paíž se starala jen o radovánky a ve které se nebralo na tžkou váhu, jestliže nkdo o nco více zábavu okoenil pikantní píchutí, salon editele Theatre Italien byl oprávnným zpsobem považován za místo velice zábavné, kde se každému skytaly

nejrznjší požitky. Shromažovali se tam

mužové

z nejlepší,

nej-

elegantnjší a nejzámožnjší spolenosti; dámy tam byly ješt z rznjších vrstev. Bylo tem možno najíti velké, opravdové umlkyn, jako Lauru Lindu, k nim-z se družily ženy, které se chtly velkými umlkynmi státi, ale které v té chvíli dosud jimi nebyly a mly jen svou krásou neb svou více i mén nevázanou duchaplností nárok na píští uznání jich umleckých vloh. Palác v ulici Pigalle, v kterém Pozzoli bydlil, byl dosti prostranný s velmi výhodn rozdlen, takže se v podobné slavnostní veírky s úspchem mohly poádati. Byl vyzdoben n nábytkem opn.ten s pravým

nm

79 se nedostávalo ponlcud vkusu, bylo pedevším dbáno na dojem, ktedosahováno. Umlecké alounictví vykonalo

pepychem, kterému ale

pi kterém

rého asto v paláci co do pepychu pravé divy. Z ulice vstupovalo se do nho vnjším schodištm šest stup vysokým, nad nímž byls^ zízena malá stíška.

Pedsí byla dláždna stídav bílými a rudými kosotverci mramorovými. Velké schodišt, které bylo pokryto smyrnenským kobercem, bylo z mramoru bílého, rampa z erveného mramoru. Senegalský vjíník stavl zde na odiv široké své listy.

Zd byly pokryty zlatými a stíbrnými ozdobami a zvláštním nádechem blošedé barvy, která jich lesk tlumila.

Velký salon v© slohu Ludvíka XVI. byl úpln zlatem vyzdobený a osvtlován velikým zlaceným lustrem o osmi ramenech. Vstupovalo se do nho dvemi o dvon kídlech, které se otevíraly v právo od vestibulu. Na krbu z kararského mramoru mezi dvma bohynmi, které držely zrcadlo, stálo na prostém podbílý a

stavci poprsí slavného skladatele Rossiniho.

V

pozadí salonu stálo Erardovo piano, velké piano

kídlové

z

oranžového deva.

Jídelna nalézala se naproti se do ní v levo z vestibulu.

salonu a vstupovalo

80 Herna, kuárna, knihovna, sál pro šerm zaujímaly první poschodí. První dojem, který lovk ml, když vstoupil do tchto salon vyzdobených hedvábím, aksamitem a zlatem, byl, že se jim nedostává vzduchu. Zdálo se, že tam ani nelze pohodln dýchati. Vše tam bylo vyumlkované a falešné. Pi svtle, záícím z lustr a svtelných stojan, lovk se tázal sama sebe, mže-li tam svtlo, skutené denní svtlo \miknouti. alouny a husté látky portiér a záclon byly prosyceny vní opojnou, která inila hlavu tžkou, oi kalila a prsa svírala.

O

jedenácté hodin poaly se salony naplovati; Laura Linda ješt se nedosta-

ani pan de Bizeux, ani vili.

Pozzoli zastaviv se s Laurettem Minou, který byl po tichu: také trochu vládcem domu, pravil k „Pijde-lipak, cudná divá? ijí snad ten bretonský medvd pemluví, aby nepišla?" „To jest velmi možná." „Ten vikomt de Bizeux poíná mne dopalovati. V Saint-Gemiainu, když se se mnou setkal, sotva mi podal koneek své rukavice. Na moje pozvání pro dnešní veer odpovdl jen lístkem, na nmž byla napsána tato slova: „Pijímám pozvání od pana Pozzo-

nmu

Ten lovk se mi pranic neziamlouvá." „Co se mne tkne, mohu íci, že jej mám

liho."

odvtil s úsmškem Lauretto Mina. „Nuže, pro?" „Protože jsem poád zamilovanjší

rád,"

do Laury.

81

Mn

se zdá, že vikomt de Bizeux jest na nejlepší cerazil dráhu do srdce Lindina. Pepouštíní nemívá rád svého nástupce, ale neji rád.

st, aby mi

lovk mu má píiny, aby nenávidl

svého

pedchdce. Ah,

hleme, tamhle pichází." „S Lindou?" „Nikoliv,

nýbrž

s

hrabtem

Vireuilem."

ml

ho vezmi; te aby ho lovk celý veer na krku. Nevidím ho zde rád," zuil Pozzoli. „Nebu hloupý; pan de Bizeux jest bohat a bude snad hráti." „Nestojím o jeho peníze, hrom ho zabij i s nimi." „Nedávej na sob znáti hnv," chlácholil editele Lauretto Mina; „peníze jsou vždy dobré, nech pocházejí od kohokoliv, a zvlášt když nkoho nenávidím, nejlépe ho potrestám, když ho obehraju."

„as

„Povídám li;

já

nemám

ti,

ert

jej vezmi! Jdi

ho

uvítat, chceš-

chuti."

„Oh, na mou duši, já také ne," namítl Lauretto Mina. „Dnes nechci s ním nic zaínati a doufám, že se mu tentokráte opatrn budu moci vyhnouti," Nkolik minut pozdji vcházela Laura Linda, již doprovázel doktor Despujolles. Byla obleena v šat z erného aksamitu a dle módy byla znan dekoletována. Blost její andaluské pleti odrážela se arovn od erného šatu; bohaté tmavé vlasy její byly ozdobeny diadémem z perel, v uších mla taktéž perly a rovnž na atlasotehdejší

vých stevíkách byly pipevnny hvzdice „Linda."

z perel. 21

82

V

Nádherná toiletta její zvyšovala ješt krásu její.zái svtel vypadala jako královna. editel Pozzoli spativ ji zazáil radostí a sp-

jí v ústrety. „Ah, konen, konen pichází naše božská Oekávali jsme vás již netrpliv."

chal

divá.

„Pro?" „Koncert pece nemohl zapoíti bez vás; ^-^ to jsem nemohl pipustiti." Pozzoli nabídl jí rám, aby ji doprovodil do velkého salonu, kdež všichni její pátelé a zbožovatelé, totiž všichni, kteí byli pítomni, picházeli jeden za druhým ji pozdraviti. Uvítala Antonína nžným úsmvem, ve který vmísila jistý odstín smutku. Rozmlouvala s ostatními srden, ale a jen pro An-

odmen

tonína de Bizeux

vele a

sladce,

mla

a jimi

jistá slova,

nieho

která znla tak

zvláštního nepronášela.

Koncert ihned zapoal. Laura žádala, aiby hned s poátku mohla duetto program je oznaoval z opery „Lucie" zszpívati, na míst druhém'. Nemohlo jí to býti odepeno. Lauretto Mina vynaložil všecken svj hlas a všecken cit, který se domníval míti, aby pi spoleném zpvu s Laurou vynikl; Laura zpívala zvun a ist, ale ti, kdo ji v „Lucii" jindy slyšeli, pozorovali, že

a

úmysln tlumí ohe citu svého. Nicmén úspch zpvu jejího dokonalý.

i

tak byl

RemÍEsy, jenž vrátil se z Londýna, zahrál pak své proslulé variace na „Karneval v Benátkách", a

nikdy snad nebyla tato obtížná skladba

vjší vervou a vzácnjší

Když byl bariton

z

poesií.

hrto -

s ohni-

•

Théatre Italien zapl svou

Xiaura Linda vrátila se k pianu a zapla árii z opery „Mancinela". Zde byla sama, zcela sama. Zpívala s & citem a s celou duší. Nepohledla pi tom ani jednou na Antonína de Bizeux, ale to byl on, kterého jediné vidla v nitru svém, to byl on, k nmuž se zpvem svým obracela. árii,

ohnm

Dojem byl ohromný, uchvácené posluchastvo vypuklo v nadšenou pochvalu. Antonín de Bizeux musil násilné potlaiti hluboké pohnutí a vzlyk, který se mu dral do hrdla a v nesmírném vzrušení cit svých oddával se bolu i lásce. Nadešla chvíle ustanovená k veei Hosté ubíse do jídelny, kteráž byla prostranným, trochu chladným sálem se sloupovím a stnami z mrámora. Byly tam postaveny vysoké buffety, a malé stolky, na nichž bylo prosteno. Pozzoli doprovodil Lindu k jednomu stolu, kdež

rali

si

sedl vedle

ní.

V

smsici hostí ubírajících se do jídelny, zadržel Antonína hrab de Vireuil, s nímž byl pišel. „Milý píteli," pravil k nmu hrab, „zde jest krásná dáma, která mne žádala, abych vás jí pedstavil."

A

hlasitji doložil:

—

„Pan vikomt de Bizeux Slena Elvira." Velká Elvira milostnice Pozzoliova a nyní

—

ve-

84 litelka

domu jeho ^^ mluvíc

s

vikomtem zahrnovala

jej slovy vlídnými a lichotivými.

Slyšela prý tak

mnoho

mluviti o panu de Bizeux, pání, než aby poznala toho dokonalého šlechtic© a že zvlášt k vli seznámení se s ním tšila se na dnešní veer! atd. atd. Antonín de Bizeux, dvorný a galantní ke každé že

nemla horoucnjšího

žen,

nech

byla kdokoliv, odpovídal obvj^klými fráElvira své rám a odjej ke stolu dosti vzdálenému od stolku Lau-

semi. Bez

vádla

již

okolk podala mu pak

ina.

Pimla jej, aby se posadil vedle ní, a vynaložila; všecku svou obratnost, pvabnost a pívtivost, aby jej

pi veei

obsloužila.

Bývala druhdy bez odporu krásna a nyní pi svtle zdála se jí ješt býti. Její ple byla blostná, její vlasy rusé; mla pravidelné rysy tváe, ale bez uritého výrazu; postavy byla velké a štíhlé a šíje i ramena její byly dosud rozkošný. Mluvila živ a vele s Antonínem de Bizeux, kdežto vikomt jí odpovídal dosti krátce a suše. Hovoila jen o Lind, ale vystíhala se všeho, co s ním by mohlo se podobati kritice krásné pvkyn.

tém

„Jest to obdivuhodná žena!" pravila, „ale pedevším veliká umlkyn! Ona jest vtlené umní, náleží jen jemu, a kdyby nebylo umní, sotva by se jí nco ." dotklo, ani vyznamenání ani zásluha osobní A lííc Lauru jako ideál umlkyn dávala krásnému Bretonci nenápadn na jevo, že jinak jí schází cit .

.

85 pro lásku a pro vše, co bývá hluboce zakotveno v srdcích lidských. Když byla veee skonena, podala mu opt své a provádla jej domem. Uvedla jej do velikého byly nádherné kvtiny, do obrazárny, skleníku, v kdež krom nkolika obraz od mistr bylo množství bezcenných kopií, které Pozzoli vydával ovšem za ori-

rám

nmž

ginály.

Uvedla posléze vikomta ped mramorovou sochu Diany, ku které sochai sama byla modelem, obleena jsouc, jak to bylo vidti na soše, pouze kží pardalovou, již si pehodila pes krásné tlo své. Pokusila se zardíti se, když se Antonín de Bizeux nutil, aby pronesl nkolik lichotivých slov o kráse její tlesných

tvar ... „Nechtl

byste se nyní podívati do herny a tam si zahráti nkolik partií bakaratu?" pobízela jej pak, když se vraceli od sochy Dianiny. „Uiníte dobe, p^dete-li tam, milý píteli," ozval se doktor Despujolles, objeviv se náhle ped nimi; „jinak naše pítelkyn Laura Linda dnes veer se pivede na mizinu." Laura pátrala od svého píchodu po Antonínovi de Bizeux a zdaleí sledovala s jistým nepokojem ka^ ždé jeho hnutí. Stopovala také Lauretta Minu, obáva-

obma

mohlo pi veírku dojíti k že by mezi srážce. .Ale brzo poznala, že, kdykoliv Antonín de Bizeux snad v úmyslu piblížiti se k nmu, Lauretto

jíc se,

ml

Mina naopak se si

nepál dnes „Linda."

mu hledl

se s

ním

vyhnouti. Bylo patrno, že

utkati. 22

86 Ale jsouc takto z jedné stránky upokojena, LaurS pocítila nepokoj jiného druhu, když zpozorovala, jak velká Elvira se vikomta zmocnila a jak vynakládala všecku snahu svou, aby Antonína k sob upoutala. Vzbudil se v ní pocit, jakého dosud neznala, a který ji zárove dráždil a úžasem naplioval: byla to žárlivost. Co chce tato ženština na vikomtovi? tázala se mnohokráte sama sebe. To nebyl již pouhý strach, že by jí velká Elvira mohla odbuditi pítele. Byla všecka rozilena a pobouena, že milostnice Pozzoliho osobuje si právo zamstnávati vikomta Antonína de Bizeux. Stží dovedla utajiti hnv v nitru svém. S nevolí vidla je, že po veei odcházejí pospolu. A pece jí chladný rozum pipomenouti, že hnv její pro lovka, o kterém se domnívá, že ho nemiluje, jest bezúelný. Ci nebyl vikomt oprávnn poslouchati lichotivá slova této ženštiny? Vždy byl zcela volný a neml k Laue nižádných závazk! Laura vše to vnitru svém sama sob namítala; ale pes to prese vše nemohla se sprostiti žhavého pocitu žárlivosti. Když veee byla skonena, tázal se jí Pozaoli, nechtla-li by vejíti do herny a súastniti se njaké partie. .Odpovdla mu mechnicky, že ano, aniž chápala, co odpovídá. Když vešli do herny, byla hra již v plném proudu. Pánové a nkolik dam se již iivš bavili hrou. Ozývaly se rozjaené výkiky pekvapení, smíchu, alé i tajené zlosti. Y herué, která byla známa ve svété paížském pod jménem Zeleného salonu, protože stny, strop,

ml

b'i

i podlaha, byly vesms pokryty zeleným' aksamitem, byly postaveny dva velké stoly z ebenového deva, roh salonu tymi stojany svtelosvtlené ze nými o sedmi ramenech tvaru židovského. Krom kesel a pohovek zde nebylo jiného nábytku. Laura jsouc ponoena do myšlenek svých posadila se "na krátkou pohovku a zdráhala se s poátku hráti. Potom chtjíc zaplašiti vlastní své myšlenky, piblížila se ke stolu, na nmž se hrál bakarat, a namáhala se soustediti své myšlenky pi he. To se jí brzo podailo. A když se bank otoil k místu, kde sedla, byla vyzvána, aby se hry súastnila. A tu se jí zmocnil jakýsi druh horeky. Nemohla již odolat, dala se do hry, a hrála nervosn, bez rozvahy a bez chladnokrevnosti. Nemla však štstí a když byl bank u konce, ztratila již tisíc louisdor.

ano

ty

Nyní se ujal Pozzoli banku

pi he.

„Mžete

se mnou zase své ztráty vydobýti zpt, pojte, uvidíte!" povzbudoval ji Pozzoli vesele. Ale pedpovídání se neuskutenilo. Laura chtjíc zase dostati své peníze zpt, ztrácela a ztrácela poád více. A práv v tu chvíli vešel léka Despujolles náhodou do herny a zpozorovav stálé neštstí Lanino,

rozechvní a neobyejné štstí Pozzoliho odkvaaby vyhledal Antonína a jej o tom zpravil. Vešli spolu do herny, jsouce sledováni Elvirou. Lauin zrak brzo zpozoroval Antonína de Bizeux. „Jde o deset tisíc frank," zvolal Pozzoli a utkvl povzbuzujícím zrakem, na Laue. její pil,

88

„Vsázím je také," odvtila Laura a pohledla na Antonína vyzýav. Pozzoli obrátil karty a vyhrál. „Jde o dvacet tisíc frank," pokraoval. Laura chtla i nyní hry se odvážiti a otevírala již tjty Ale Antonín, který se k ní piblížil, na* hnul se k ní a zašeptal jí prosebným hlasem: .

.

.

„Zapísahám

vás,

nehrajte

již

ani jednou; upo-

slechnte svého upímného pítele." Pozzoli to zaslechl a pousmáv se, pravil: „Ale, milý pane, necht mne pece, abych mohl dopáti revanš naší pítelkyni." „Nuže, bute milosrdný," namítl suše vikomt, „a nedopávejte jí ho." Pozzoli zbledl.

Laura nepromluvivši ani jen

slova, súastnila se

hry

s patnácti sty franky.

A

Pozzoli vyhrál zase. „Nuže, vidíte!" pravil Antonín

zolimu.

s

úsmvem

kPoz-

mn

„Jest to pravda," pravil nyní Pozzoli, „že štstí píliš peje. Jako hostitel nesmím se hry súastnit.

Vzdávám

se jí."

A

vstal od stolu. Držitel banku, který po

nm

hru pevzal, vyhrál

ješt tyikráte. Antonín se stále usmíval.

editel Pozzoli zkivila vztekem. Z

to zpozoroval; tvá jeho se náhle oí mu sršela nenávist, na ele

89 jeho objevily se hluboké rýhy a krpje potu perlily se na lících jeho. Pistoupil k Antonínovi a tázal se ho šeptem: „Vy nehrajete, pane vikomte de Bizeux, vy nenehrajete?"

„Chráním se toho." -„Herna se vám tedy nelíbí; ale máme zde také šermírnu, a kdybyste tam chtl zkusiti njakou par..." „Oh, velmi rád." „Dobrá! Mohli bychom se, kdybyste si toho pál, trochu S8 zabývati šermem." „Výborn; ale jak?" „Jsou tam dva rapíry, z jichž hrot knoflíky nedávno odletly. Postavili je do kouta, aby je dali do správky. Mžeme jich užiti, aniž by to vzbudilo potii

zornost."

„Dobrá, to je

šastná

náhoda," podotknul An-

tonín.

„Ano, velmi šastná pro mne," odvtil Pozzoli. „Ale dovolíte, abych si zvolil svj rapír," pravil vikomt de Bizeux. „Ano, nebudu vám ve volb pekážeti," prohodil editel Pozzoli chvje se vztekem.

Na

to doložil:

„Linda nás pozoruje. Prosím, abychom nevycházeli odtud spolen. Odejdte po chvíli první. Pijdu za vámi za pt minut." „Nemám nieho proti tomu," pravil Antonín. Na to vikomt sledoval chvíli pozorn hru, která „Linda."

03

90 však Lauru, jež byla uvedena ve vzrušení rozmluvou mezi Antonínem a Pozzolim, již nezajímala. Když pak se mu zdálo, že Laura jest upokojena, opustil vikomt

nenápadn hernu. Lauiny oi byly od

té chvíle upeny na Pozzoeditel divadla hovoil a smál se uprosted skupiny hostí, kteí byli pítomni he, ale sami neháli. Po riliolika minutách vsunul Pozzoli jednomu z nich raku svou pod ráme, a jak se zdálo, zapoal s ním zaliho.

jímavou rozmluvu, naež

jej

odvedl z herny.

Spchal do šermírny, kdež Antonín de Bizeux jej síly

již

oekával. Despujolles a Kemissy v šermu. Žádný z nich

práv tam

zkoušeli své však nebyl vynikajícím

šermíem. „Pane hrab,"

pravil Pozzoli, „pojte se tedy podívat do postranní galerie; tam jsou krásné rytíské

krunýe." Antonín jej následoval. Pozzoli vytáhl za brn-

ním rytíským skryté koníe, s nichž byly knoflíky saty, a podával je tiše Antonínovi. Vikomt je zkoušel a ohýbal, zvolil si pak jeden z nich a vrátil druhý Pozzolimu. „Vratme se," pravil impresario; „ale nech se cokoliv stane, ekneme, že se stalá pi šermu pouhá ní. hoda.

Souhlasíte ?"

„Ano," odvtil vikomt.

„Nepejete

si

nieho

l:o1í.

„Ne,"' odsekl vikomt.

více?" tázal se jizliv Poz-

91 Všichni v šermírn pítomní zatím sledovali pose doktora Despujollesa s virtuosem Remissym, kteí svléknuvše se z kabát vesele se potýkali; nikdo nezpozoroval Pozzoliho a Antonína, a tak mohli své koníe položiti na skí na doutníky, aby pozdji mohli jen po nich sáhnouti. V tom pišla Eivira do šermírny s Laurettem Minou. Piblíživši se k Pozzolimu, pravila k nmu: „Nechtl byste se odebrati do velké galerie? Naše malé zataní tam svj „pas des Almées". Pozzoli svraštil elo a pohledl oste na svou mi-

zorn stetnutí

lostnici.

„Nech zataní až pozdji," odvtil nevrle. „Na jich tanec bude vždy asu dost." Eivira dotkla se loktem Lauretta Miny. Na to oba šli se posadit na nízký divan, který se táhl podél jedné strany sálu a zapálili si cigaretty.

íe

Despujolles po tetí trefil knoflíkem svého konRemissyho za trochu ironické pochvaly píto-

nmých. „Již toho mám dost, milý doktore," pravil nyní slavný houslista. „Oblecme zase své kabáty."

A pak

doložil:

„Tolik jest jisto, že v šermu nejsme ani jeden ani druhý misti." Nyní zašeptal Pozzoli viÉointovi: „Jsem zde doma; bylo by snad nejlépe pro r--^-- - ^-i ^---ipípad nehody šermu,, aby-

~

ste

vy mne vyzval.

-

-

—

92 „Souhlasím," pravil Antonín. po chvíli zvolal hlasit:

A

„Pane

Pozzoli,

pede mnou, že zkusiti se mnou

nedávno pravil pan Lauretto Mina výborným šermíem. Nechcete

jste

své síly?" „Oh, to bude velkou ctí pro mne, pane vikomte

de Bizeux."

Na

to svlekli oba své kabáty a uchopili se pirapír, jako by jim náhodou padli do

pravených rukou.

„Pojte tamhle do

polostínu,"

pravil

opt po

tichu Pozzoli. Sál byl

mdi, která

ozáen velkou perskou lampou

z

tepané

uprosted stropu. Šikmé paprsky svtla padaly na alouny a odrážely se o zbran a krunýe. Postranní stny zstávaly v polotemnu, kdež oba soupeové zaujali své postavení. Nejprve oba se pozdravili kordem, naež rychle visela

se pichystali k zápasu.

Kolem nich utvoil

poád vzrstal. A brzo nebylo nic než

se kroužek zvdavých, který

slyšeti v sále

pod vysokou klenbou

zvonní a inení epel. Zápas

se vedl velmi oste, bez perušení. Šlo lo ráz na ráz, zálud za žaludem, bystré výpady a silné odrazy následovaly. Lauretto Mina okem znalce a mimo to byv upozornn Elvirou, že se nco pihodilo mezi vikomtem a Pozzolim, brzo postehl, že rapíry nemají knoflík a

.•

zmínil se o

pv

tom své sousedce, která dosud cigarettu

kouila.

Po dvou minutách, když byl pozorn sledoval

boj,

pravil:

„Víš co nového, Elviro?

." .

.

„Nevím; co se dje?" „Staneš se vdovou, ubohá.^' „Myslíš?"

„Když ne úpln, tedy aspo ošetovatelkou nemocného na jeden neb dva msíce." „Ah, to by bylo hloupé!" ozvala se. „Myslíš, že s Pozzolim je zle? . . ." „Uvidíš, že ho rozseká! Pozzoli nemá dosti síly, žák! Podívej se, jak vikomt na nj do-

ubohý

mj

ráží."

„Snad nebude tak

„Hm,

utrží si

zle,"

namítla Elvira.

patrn poádný šrám,"

tvrdil

Lau-

retto Mina. „Podívej se, jak ochabuje, kdežto vikomtovy síly jsou poád stejné." stil

Zatím Laura s úzkostí postehla, že Pozzoli opuhernu a že se ubíral za Antonínem. Po nkolika minutách již nebyla s to, aby opano^vó rozilení. Pokynula panu de Vireuilu, který í;

jo.jí

pátelm.

Nevidím zde Pozzoliho," pravila k nmu, „odeooi odtud práv ve ch\íli, když jsem mu chtla íci nco (iu; žiti^^ho. Budte tak kiskav, vyhledejte jej a piivvte jej tíem.*' ,,

Hi-abé se

jí

poklonil a vysel z herny. Dosti dlouho

9.4

však- se nevracel a Laue se zdálo, že již minula více než hodina, co odešel. Vrá-til se konen, ale sám. „Nu^e, kde jéPozzoli?" „Odpuste, že jsem nepišel díve,, ale nemohl jsem ho najíti. Konen jsem ho vypátral. Byl v šermírn." „Ah! Mluvil jste s ním?" „Nebylo to možná. Ve chvíli, kdy jsem pišel, práv poal šermovat."

—

„S kým? s kým?" „S vikomtem de Bizeux." Laura povstala zblednuvši ve tvái jako mrtvola. „Podejte mi své rám, bute tak laská v," pravila k hrabti, „pojme se tam podívat. Chci je vidti, jsem velice zvdava, jak šermují." Urychlila neobyejn krok a hrab pocítil, jak její ruka opírajíce se o jeho rám se chvla, ale neodvážil se, aby se jí zeptal, co jí schází. Když vstoupili do šermímy, vidli, že Pozzoli jest zpozoroval mnohem díve než bledý jako píšera

—

Lauretto, že jest

du

mu

zápasiti se

šermíem prvního á-

— sousteoval tudíž všecku svou pozornost a do-

vednost, aby ee bránil, ale již již poznával, že jest ztracen. tu chvíli pocioval, jak mu ruka zemdlívá, kdežto Antonín de Bizeux dorážel na nj poád prudeji. Laura se piblížila a upevši zrak na kordy, zpozorovala ihned, že hrot koníe Pozzoliho nemá kno-

V

flíku.

„Dejte pozor!

.

.

."

zvolala.

M. Antonín sebou pohnul Zaslechl výkik. Nekryl se dv vteiny. Ale to postailo, aby Pozzoli zpozoroval tuto jeho neopatrnost, výkikem Lauiným pivezenou, a než Antonín mohl odraziti výpad jeho, vrazil mu hrot kordu pod paží. Antonín se zapotácel a sklesl v náruí doktora DespujoUesa. Temný hluk ozval se v šermírn yíi tomto výjevu, jenž se náhle stal tragickým. Ranný byl odnesen na divan. Laura zdšen zvolala: „Já to jsem, jež jsem ho zabila." Doktor poklekl k Antonínovi a rychle ohmatával zbraní jen asi

ránu.

Zamumlal: „Rána tverhranná!

.

.

.

Taková

obyejn

ne-

krvácíl"

Rozšíil malíkem otvor rány, z níž krev jen nkolika kapkami vytékala, naež do rány uvedl sondu. Tvá jeho se pak vyjasnila. Spatil Lauru, ana blízko nho taktéž kleela u Antonína de Bizeux. „Je to tžké, ale nikoliv smrtelné!" pravil k ní. „Vyléím ho." Zatím Pozzoli drže v ruce oba kordy s tváeným rozlícením zvolal na Lauretta Minu:

„Ah, ten hhipák, sluha Jean, nechal zde dva koru nichž jsme minulý týden knoflíky ulámaly. Bídák. Vyženu ho ješt dnes noci!" A on ukazoval, že vikomtv kord byl stejné bez knoflíku jako jeho vlastní. dy,

96 Antonín otevel na chvíli oi, usmiál se smutn na Lauru a klesl opt do mdlob. Doktor Despujolles naléhal, aby ranný co nejrychleji opustil

dm

Pozzoliho.

„Mohli bychom ho ihned dáti odvézti,"

pravil.

„V mém

povoze!" zvolala Laura. „NikoUv ... V nosítkách." raNosítka byla rychle upravena. Položili na nného, který byl poád bez vdomí. Laura šla za nosítky s lékaem. Když prvod sešel do vestibulu, jenž byl naplnn rozilenými muži a zdšenými ženami v plesovém obleku, ptali se nosii:

n

tém

„Kam máme

jíti?"

„Na boulevard Hausmann,"

mínil doktor Despu-

jolles.

mn,

„Ne," namítla Laura, „ke neské; jest to blíže."

do ulice Boulog-

." „Ale „Ano, ke mn, on nemá nikoho v obydlí svém, kdo by o nj peoval! Ke mn, ano ke mn!" ." pravil k ní šeptem „Dovolte! Bute opatrná! léka, který vidl, jak všichni kolem nich stojící pohledli významn na sebe, ano, se také usmívali. „Dejte Zvepozor! Ujišuji vás, že jsem za zodpovdným. ." dnte pana de Bizeux „Ale ke mn, pane doktore! Pravila jsem ke mn!" zvolala Linda rázn. Byly teprve ti hodiny a veírek ml trvati až do rána, ale tento výjev krvavý zpsobil mezi všemi pí.

.

.

.

—

.

.

97

tomnými veliké vzrušení. Než uplynulo pl hodiny, byly sály vyprázdnny a poslední hosté odcházeli pojednávajíce tisícerým zpsobem o tom, konal-li se mezi vikomtem a Pozzolim šerm i souboj, bylo-li poranní nahodilé i úmyslné. Remissy pravil k barytonu Lunierovi, ubírajíc se s ním na boulevard: „Každý ví, jaký to jest dm, tento Pozzoliho; jest to obydlí divadelního editele a zárove rozkiená krma; a nyní se k tomu pipojila tetí vlastnost: jest to zárove doup hrdloez! je to úplný lotrovský pelech!" Co služebnictvo zhasínalo poslední svtla, Pozzoli zstal o samot s Laurettem Minou a velkou Elvirou. Rozhlédl se kolem sebe a pak pravil: „Pojme do divanu." To byl osmihranný sál, bez oken, osvtlený toliko šíarabskými lampami z barevného skla, které v ily jemné a tajemné svtlo. Husté perské koberce pokrývaly podlahu a u stn se zvedaly tvoíce tak široký nízký divan, který se táhl kolem celého sálu. Nebylo zde žádného jiného nábytku, le malých stoliek a stolk s deskami z perlet a slonové kosti pro podávání chladících nápoj, sorbetu, a kouení nargilé. Osm velkých zrcadel pokrývalo stny od podlahy až ke stropu. Na strop byla malba pedstavující tanec sedmi odalisek ped jich velitelem, který sed po turecku na bobku, kouil, maje oi pimhouené a ústa

dm

Te

nm

polootevena.

„Uf

!

Již

„Linda."

nemohu na nohou

státi!" zvolal Pozzoli, 25

98

i

vrhnuv se spíše sklesnuv celou tíhou tla svého na divan. dsemi ani nepil pi veei, abych si zachoval jasnou hlavu. Musím si to vynahraditi." Zmákl knoflík na stn, jedno ze zrcadel se o-

„Tém

toilo kolem své osy a sluha se objevil. „Pines cyperské pro mne, šampaské pro paní a pro Lauretta Minu. Ale hned!" „Budeme píti na tvé dvojí vítzství," pravil Lauretto. „Milý brachu, obával jsem se velice, že dostaneš poádný štulec od Antonína de Bizeux." „Ml jsem z toho také strach," odpovídal impresario vytahuje z kapes zmakané bankovky a dukáty, které házel na malou desku ped sebe. „Vikomt je po ertech dobrý šermí. Kdyby nebylo bývalo Laury, by] bych býval ztracen. Nemla štstí ve he dnes v noci! Mám zde od ní sice jen pt tisíc frank, ale je mi ješt trnáct tisíc dlužná: celkem tedy jsem na ní vyhrál: devatenáct tisíc. A její výkik mi zachránil život .

Ah!

te

si

lovk mže

.

.

oddechnouti!"

„Ubohý vikomt," pravil uštpan se usmívaje Lauretto, „na delší dobu nebudem.e míti potšení baviti se s ním. Dostal poádnou výpkitu. Ale doufejme, ze zstane na živu. A vidl jsi, že Laura dala ho dopraviti do svého bytu? Ona ho miluje šílen, to jest jisto. Vypoádal jsi, Pozzoli, svou záležitost s ním a mojí s Laurou si ku pedu posunul. Díky!" „Ml, ty vtroplachu!" zvolala Elvira a štípla te^ noristu do ramene. Lauretto Mina dal se do smíchu. „Nech ho, Elviro!" pravil Pozzoli. „Vsázím se,

99 že Laura za

nkolik

msíc padne mu jako zralé jablko

do náruí."

Smje se svému nápadu, vzal Pozzoli tjri bankovky po tisíci francích, % nichž udlal dva zámotky. „Zde máš, Elviro," pravil. Pit om

jí

hodil dva tisíce

frank do

„Díky, Enrico!" „A zde vezmi ty, Lauretto!" Lauretto vzal dva tisíce frank, kapsy a neekl nieho.

klína.

vsunul je do

„Což se mi ani nepodkuješ?" „Bylo by to píliš mnoho dík!" namítl pvec. „Když nco dáváš, dje se to po takových kapkách, že by se lovk nejradji otázal po dvodech." „Vra mi tedy peníze." „To je k smíchu!" Sluha práv vešel s vínem na podnosu. „Ah, zde jsou láhve," zvolal pvec. „Pijme. Ty hodn sneseš. Ostatn umíš lépe vyprazdovat sklenice než své vlastní kapsy." Pozzoli pokril rameny. Láhve byly oteveny, sluha odešel a všichni ti poali píti, zvlášt Pozzoli pil s jakousi divokostí a

zuivostí.

„Ah!" perušil po co.

chvíli ticho,

„mluvte pece

n-

hloupí, chci nco slyšet, abych mohl píti." „Pokej," pravila nyní Elvira, „zavolám naše

Nebute

maliké". Stiskla prstem knoflík elektrického

zvonce.

Za

100

nkolik okamžik objevily se

tyi

malé,

mladiké

tar

nenice.

„Pojte," pravila k nim Elvira, „z; ,íme „pas beze všech škrt." Lauretta Mino dal si pinésti kytaru a provázeje sám, poal zpívati jakýsi arabský popvek. S po-

des Álmées se

—

átku byly zpv a hra zvolné, pidušené, ale znenáhla rozjaovaly, urychlovaly. Nyní se pohnuly tanenice a brzo zavíil v sále egyptský tanec, jehož rychlost se stupovala až „maliké" tanily jako zuivé bachantky. Pozzoli se smál, tleskal, svíjel se na divanu, poprudce a když tanenice upachtny se zastavily, zvolal:

píjel

„Ješt, ješt!" napadá," namítal Lauretto Mina, „Ale ne, co

t

„už toho máme dost, já i ony." „Pijme tedy!" „Zde máš svou velkou íši," pravil Lauretto, podávaje mu velikou nádobu, do které vlil více než polovici láhve cyperského vína. Pozzoli pil velkými doušky. „Ah," pravil, „to lovka posilní a uklidní." A brzo vyprázdnil velkou íši a vlil do ní zbytek vína z láhve. „Dosti," smál se nyní Lauretto Mina, „dosti, starý brachu, jsi již všecek opilý."

„Nech

ho,

a

nyní velká Elvira,

po tichu; „budeme pak

mj

drahý Lauretto," pravila se píliš namáhala, aby mluvila

pije, ajiiž

aspo

volni."

101

Lauretto odpovdl jen pokrením ramen a sáhl po dlouhém troubeli a poal kouiti hašiš.

mj

„Neku, je to jed, drahý, neku, opojíš se tím do bezvdomí," radila mu Eívira. „Co na tom záleží, lovk pak dobe spí," namítal Lauretto. „Hle, já již nepiju," naléhala tanenice na nj. Ale Lauretto neodpovídaje kouil dále. Mezitím Pozzoli sklouzl s divanu na koberec a z-

nm

na ležeti. „Dejte mi pít," blábolil. „Pít Pineste deset láhví cyperského Ne, hrajme jde o pt set louisdor Vsate si, vikomte Vsadt-e s Laurou Lindou ..." Malé baletnice, stojíce na jedné noze, odpoívaly a opírajíce se zády o zrcadla, pohlížely na své vellteio tupým a osleplým zrakem. Elvira jim dala znamení rukou, aby odešly. Cekaly již jen na to a zmizely bez odkladu. „Lauretto, miláku, pesta kouit, prosím t!" šeptala Elvira a ovinuvši své rám kolem krku, stal

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

mj

snažila se

mu

Ale on

ji

vyrvati

ibuk

ze

rt.

prudce odstril.

—

„Nech mne pece, ty velká klisno! Odejdi! —^ Ci chceš býti Laurou Lindou? Ale ne, ne. Ona jest píliš krásná, píliš vznešená, svatá . Nejsi jí pra

—

.

nic podobna.

Hašiš

Ah! Lauro!

již

psobil.

.

.** .

Oi

.

Lauretta Miny byly vyte-

štny a tvá jeho mla výraz

velikého vzrušení a za-

nícení. „Linda."

,26

102

upen

„Lauro! Moje Lauro!" mumlal pohlížeje

ped

„Ule

sebe.

hvzdám!

se mnou Vidíš je, jak

vzhru k oblakm!

.

.

.

k

tvoí kolem nás svtelný .Taní kolem nás na nebeské klenb! .... .

.

.

kruh? .Jak tvé vlasy jsou krásné, dlouhé ViBože dím je, jak poletují za námi jako zlatá vlasatice mezi souladem hvzd Zvoní jako struny harfy eolskc a já slyším všude symfonii lásky, slyším hudbu po.

!

.

.

.

.

.

.

libku, který

.

.

.

potrvá celé století!

Zamlel

.

.

.

."

se . . usínal. Elvira slyšela již jen chrápání Pozzoliho, ktorý chvílemi vzdychal a sebou zmítal na koberci, jako by jej tlaila

.

mra.

Pohlédla na

nemotorné tlo Pozzoliho,

pak na

ml

Lauretta, který maje ústa polootevena, ješt výraz hlubokého vzrušení "ve tvái. i.. Odstrila je oba nohou, aby mohla mezi nimi liro'

jíti.

„Zhovadilci!" pravila s ošklivostí. A vešla sama do své ložnice.

XII.

Návrat k

j^lTotn.

se potácel meá P^rnií týden nemoci ARtonin životem a smrtí, a když se probouzel z horeky, vidl ped svýma oima míhati se stín bílý a mleli vý, který spcjial k nmu, když zavzdychá}, a sklánl ^e uad ním, aby ochladil vroucí jeho elo anebo aby mu dal píti.

103

asto se stín ten obracel k nmu nžnými rým nerozuml, ale která jej utišovala.

slovy, kte-

Jednoho dne vrátily se opt myšlenky do jeho mozku, horeka klesla, a jako kdyby se byl probudil ze strašlivé noci, Antonín se rozhlížel kolem sebe a jak se zdálo, poal rozeznávati pedmty kolem sebe. Bílý stín ženský byl poád u nho, nebyl tedy peoí, v nichž ludem. Ona byla zde a nespouštla s

nho

úsmv

záil uprosted slzí. Poznal ji, usmál se také a zašeptal: „Lauro!"

vám lépe, jste zaale nesmíte mluvit, neto zakázal."

„Nemluvte," pravila, „jest

chránn, budete brzo vyléen; smíte sebou pohnouti, léka On opakoval rozjaren:

„Lauro

Na

!"

to rozhlížel se

kolem sebe a pak se

jí

znova

tázal:

„Kde

to jsem?" espujolles práv vešel. „Ah, doktore!" pravila Laura, spchajíc rychle k píchozímu; „on vidí, mluví, pišel k sob, úpln se

vzpamatoval." „Obdivujte se mojí

vd; pedpovdl jsem vám vera!" pravil espujolles usmívaje se. „Podíváme SG na tepnu. -— Ano, horeka úpln anizela. Vše se daí výborn." „To jste vy, milý doktore?" zašeptal Antonín. to

tém

co se

.,Ale

bydlí

.

.

."

°^^'''^

se

mnou?

.'•

.

.

Nejsem ve svém

o-

104 „Nemluvte, ani slova," zakikl jej léka. „Vyvše: byl jste ped osmi dny porann pi zdánlivém, cviení v šermu u toho niemy Pozzoliho. Poranní bylo vážné, oh! velmi vážné Naše pítelkyn Laura Linda chtla mermomocí, abyste byl dopraven k ní. Jste v jejím salonku, na popruhovém loži. které jest pohodlné pro pevazování. Byla vám ve dne v noci za tch osmi strašných dní ošetovatelkou, Laura Linda dovolila jediné Jacint, aby ji nkdy podporovala v její namáhavém ošetování a pi její dlouhém bdní. Jste nyní na nejlepší cest, že se rj^chle uzdravíte; ale musíte také býti velice rozumným, poslušným lékae iaz do krajnosti, nesmíte sebou ani pohnouti, mluvte velmi málo a myslete vbec ješt mé-

svtlím vám

.

n

.

.

.

.

."

„Ano, milý doktore, dkuji, dkuji vám," pravil Antonín.

' .

Vztáhl pak ruku

k Laue,

která

mu

ji

lehce

stiskla.

„Jak to jest pošetilé plakati radostí!" pravila, utírajíc si slzy. „Zvlášt," doložil doktor Despujolles, „když lo-

vk mže

tím dojati nemocného!"

„Jsem již zcela klidná," ujišovala Laura. „To jest nezbytno, nesmíte projevovati žádnou

ci-

A

nyní piložím zase nový obvaz." Antonín nepestal upírati na Lauru své

tlivost.

vdnosti a

oi

plné

blaha. „Nuže," pravil léka s tváenou drsností, „doufám, že nebudete, až odejdu, vypravovati si romány ne-

105

—

pravím to se vší rozhodbo zpívati duetto. Odložte všecky své výklady a zámry. Myslím, že jseni ností sám rannému podal dostatené objasnní, jaké si mohl páti!" ." „Pece však, milý doktore, dovolte abych namítl Antonín. Není vám snad njaká okolnost „Co ješt? Ah, nepochybn ta, jak se to stalo, dosti jasná? že jste se ocitl v obydlí sleny Laury a ne ve svém bytu. Chcete snad neho se dovdti o dvodech, pro

—

.

.

.

jste byl

.

.

.

.

.

.

sem penesen?"

„Ano, milý doktore," pravila Laura, „zdá se mi, ." že bych mla íci jedno slovo již jsem dosti rozezlen „Nuže, budiž, ne však jako léka nad celou událostí, která mla za výslebudiž, žádáte nme, dek poranní našeho pítele ." abych vám povolil jedno slovo, povoluji vám ti „Jste velmi laská v, doktore; zstanu vám vždy ve.

.

a

—

—

.

lice

.

vdná."

„Ale jen ti slova bez pedchozích výklad a bez dodatených komentár, a s tou podmínkou, že pak budete

nmi

jako

dv

ryby."

Laura doprovodila pak lékae DespujoUesa, který ji znova ujistil, že Antonín de Bizeux vyvázl již ze všeho nebezpeí, ale zárove jí kladl na srdce velmi vážn, že nemocný musí zachovati úplný klid a že se musí vystíhati všeho, co by jeho mysl rozilovalo. Antonín maje upeny oi na dvée, oekával s netrplivostí, až se Laura opt vrátí. Vešla po nkolika minutách. „Liada."

9.7

100

Chtl na

ni promluviti,

ona ale položila prst na

ÚBta a pak pokleknuvši k jeho loži, s hlasem, který mu znl jako nebeská hudba, pravila k nmu: „Já vás miluji!" Milovala jej! Osm dní ped tím, ješt to sama nevdla. Ale v isté, cudné srdce její vniklo zatím tolik paprsk svtla, že poznala, jak hluboká, woucí náklonnost k zachvátila celou duši její. S poátku byla pekvapena a doja-ta oddaností a obctovnOstí mladého mrze; rozvážný bretonský šlechtic starého pvodu, skvlého jména, bohatý, vážený, podal jí dkaz své a lásky, nabízeje jí ruku svou. Ano, pemohl se i tak* že evolovalj aby jako jeho žena z&tala ti divadla. Drzé vtržení pvce Lauretta Miny do komfiaty Lauiy a jeho ilad pomyšlení vyzývavé chování zpsobilo trapná muka v její srdci, ale ona dokazovala práv jím nemožnost, aby pijala tak velikou vhtt od Antonína, který se chtél penésti pes všecky pedsudky stavu svého. Ale dotud mohly její city býlí •také vdností a obdivem pro tuto slepou oddanf"

nmu

dvry

'

•

komtovu. tliti^

Pi veírloi Pozzolihó nemohla si pro se jí zmocnila náhle strašná

Vsak

již

vysv-

žárlivost, která

srdce jako svrák, když vidla, že jiná i(t)Vá. k neobyejn vlídnou a jej zahrnuje pozorností a laskavostí svou. Tu poprvé pocítila, že má sama právo na A pak vzbudil se v srdci jejím náhlý strach, když došlo k polohlasité hádce mezi Antonínem de Bizeux a Pozzolim. Poznávala, že pocity její k tomu mladému tnuži jpou hlubší než pouhý fctiskla její

s

snaží býti

ž

nmu

j.

107 obdiv a vdnost. A konen celý plamen její lásky vyjako ten požár v Opere buchl plnou silou v ní ve chvíli, kdy Antonín klesal, byv Pozzolim bodnut, k zemi, snad mrtev a zabit pro její nerozumný výkik! V té chvíli na vše zapomnla: na veejné mínní, kompromitovanou povst, ztracený život svj trvala na tom, aby její miláek byl odnesen k ní, aby jej mla u sebe mrtvého i živého. Následujícího jitra byvši zachvácena pocitem hrzy a ošklivosti k niemnému Pozzolimu, nechtla Laura již niím býti povinnována tomu vrahu, niím, ani penzi, o které ji okradl pi bakaratu- Poslala ást svých klenot po Jacintš svému klenotníku poctivému muži u kterého je prozatím za.3taviia za trnácte tisíc frank, které ješi Pozzolimu byla dlužná od ítedešlého veera. Ped polednem obdržel Pozzoli peníze a

—

—

;

—

—

mnul si vesele ruce. Po osm dní Laura neopouštla komnatu, v níž vikomt ležel a sdílela, s ním všecko jeho utrpeiií. Nyní byl zachránn! A ona byla zachránna sním! Nyní vdla s jistotou, že city v srdci jejím se probudivší jsou láskou: milovala, milovala z celé duše! Od té chvíle její tak velá a upímná duše neprovádla boj sama se sebou, nesmlouvala, ne\^jednávala, netajila se niím; bude jeho ženou neb jeho milenkou, r.i tom jí nezáleželo; bude jaho, bude jemu náležetil

Antonínovo vyléení rycnle pokraovalo, podporováno jsouc štstím a láskou. Po trnácti dnech mohl již povstati z lože. Byl sice ješt trochu bledý a sesláblý dietou a ztrátou krve, ale vihlecle okíval a •

108

nabýval síly k životu. Linda jsouc poslušná pedpisv lékaových, nemluvila s ním mnoho a nenechala jej také mnoho mluviti. Stálo ji to velikého pemáhání a sebe zapírání; ale podrobila se této nutnosti. Konen dobrý Despujolles jí jednoho dne oznámil,

smje

nco

se její netrplivosti, že, kdyby nyní chtla uiniti, aniž by jeho

vikomtovi íci, že tak zdraví vydávala v šanc.

mže

A' nyní Laura již se nedala Antonínovi své celé srdce.

niím

zdržeti a odhalila

„Není tomu ješt msíc," pravila k nmu, „co mi dal veliký dkaz své lásky, nabízel jste mi nejvtší ob, jakou žena mže oekávati od muže, kterada. Dnes vím, dnes rého miluje. Dnes jest na nyní jest, abych cítím také já, že vás miluji, a na vám toho dkaz podala. Chtl jste mi dáti své jméno a abyste uspokojil mou náruživost umleckou, chtl jste souhlasiti, abych zstala u divadla. Od té doby jsem si vše rozmyslila; poznala jsem, že pi vašem stavu a vašem jmní bylo by mi velmi tžko, ano nemožno, abych zstala u divadla vstupujíc do vaší rodiny. Chci vám tedy íci: Pijímám s hrdostí vaše jméno, píteli, s tou podmínkou, že se ihned vzdám všelikého pjste

mn

mn

sobení u divadla."

„Ah,

má vroucn

milovaná Lauro!" zvolal Anto-

nín se zanícením.

„Váš spokojen," ku, který

otec, který jest tak

dobrý muž, bude zajfsté

poala opt. „Vyhneme

obyejn

se tak všemu hluvzbuzují svatby mezi šlechtici a

109

umlkynmi.

Oženíte se s dcerou španlského hrabte Marcie. Linda zmizí." „Moje odíkání se nebylo vlastn niím vaší obti," pravl Antonín de Bizeux. „Odmítal jsem jen pedsudky, které jsem považoval za úzkoprsé a nesmyslné; ale vy se zíkáte svého umní, svých triumf, všeho toho, co. jak jste pravila, bylo polovicí vašeho života! Zvážila jste již dosah své obti?" „Vše jsem zvážila a o všem jsem pemítala. A proto jsem položila podmínku, o které jsem s vámi mluvila. K naší lásce pevné, upímné, opravdové pidruží se zajisté pozdji láska k dtem, které budu s vámi míti zajisté se pamatujete také na tuto mou druhou tužbu a myslím, že štstí ženy a matky nedopustí, aby litovala, že se vzdala úspch s\Tch jako umlkyn. Nicmén, mohlo by se snad státi jednoho dne, za pt, za deset let, že by se mne zmocnila nezdolná touha, abych se vrátila ku své drahé hudb, abych znova vyhledávala na njaký jen as boje a vzrušení, které vzbuzuje divadlo. V tom pípad, milý píteli, žádám vás ne snad za njakou nikoliv, nýbrž jen, abyste mi dal slovo smlouvu své, že byste toho dne nepekážel, abych se vrátila do své minulosti a abyste mne nechal vrátiti se k divadlu, od nhož z lásky k vám dnes odcházím." „Dávám vám své slovo, Lauro. Budu vás milovati tak vroucn, vynasnažím se, abych vás uinil úpln tastnou. že jsem o tom pesvden, že zstanete mou, mou, jedin mou na vždy." „Doufám a peji si toho také tak horoucn jako

vi

—

—

—

—

—

„Linda."

—

28

110

vi

vám v píin budoucAle pochopujete, pro jednám bez tajných myšlenek; chci zstati vždy vládkyní své vle. Nechci, abyste mne považoval pak za vrolomnou ženu. Kdybych jednoho dne podepsala smlouvu s nkterým iditelem, odpor mého manžela není-li mohl by kontrakt zrušiti. Ale mezi námi pravda rozumí se samo sebou, Antoníne, že pedem se vzdáváte takového odporu?" Pemýšlel nkolik okamžik; na to' uchopil péro a napsal na papír tato slova: „Dávám své svolení a souhlas svj k smlouv ." mezi Laurou Marciovou, mojí ženou, a svým a odevzdal Na to se podepsal plným jménem vy.

nosti

—

—

.

papír

.

Laue. ní, „zde jest potvrzena vaše vletti do klece, ale dvíka mu

„Hlete," pravil k svoboda. Slavík

mže

zstanou otevena." „Díky!" zvolala vesele Linda a políbila jej na „A nyní, píteli, vnujme se úpln pítomnosti, svým tužbám a zámrm! Uspoádejme svj román." A hle, takto jej uspoádali: léicari a lleTajili své štstí pede všemi, i missyrau. Tajemství svého budoucího satku písn zanesml zvdti vyjímaje ovšem chovávali. Nikdo o otce Antonínova. Až by Antonín byl úpln zotsvven, odeberou se do Anglie, kdež v nkterém pobežním m^st by slavili siiatek církevn ped knezein íiaiolickým a obansky na nkterém írai)cr;ii7-:l-á:-n konsulát. v-^ chtli na njaký as zmizeti

elo,

vi

nm

'^'

i

111

Laura chtla by se ráda podívati do krásných, málo známých krajin španlské Ameriky; Antonín souhlasil, mnoho cestoval, nikdy tam nebyl. Tam; ponvadž, se uchýlí, tam zapomenuti celým svtem budou užívati štstí lásky a zstanou tak dlouho, až se jich

a

zmocní touha po domov. Nájemní smlouva v obydlí Lauin v ulici Boulogneské byla vjT30vzena. Nábytek a rzné drobnstky Lauiny byly poslány do Saint-Malo. Ostatní bylo prodáno. Nicmén Antonín si ponechal své obydlí mládenecké na boulevardu Haussmannov, aby mli vždy pichystaný útulek, kdyby se jim zachtlo podívati se na njaký den do Paíže. Laiu*a vzala s sebou jen Jacintu, která mluvila o tom, že by se zabila, kdyby se musila odlouiti od své milované velitelky, a byla schopna pohržku tu uskuteniti. Pozzoli dostal ski-ze notáe od Lindy vymínných padesát tisíc frank, které obnášela její pokuta za porušení smlouvy, v Théatre Italien. „Jsi jednak uspokojen, jednak rozmrzelý," pravil k nmu Laure tto Mina; „já však jsem spokojen úpln. Tíni jest tedy uzavena úmorná ta kniha Lauiny cnosti! Pr\Tií kapitola knihy její lásky i lásek se otvírá. To jest mnohoslibné. Chtl bych, abychom již byli v kapitole druhé/' Nkolik dní na to uveejnil jeden asopis, „jenž byl obyejn dobe zpravený", tuto zprávu: „Laiira Linda nebude v letošní zim. zpívati v t;,/,..^:,^

m.,i;,„.

-,-!„.,.-

.

Q

bájeném engagementu,

je-

112 hož smlouvu podepsala pro tournée ve Spojených státech amerických." O nkolik doleji uveejnil týž list následu-

ádk

jící:

„Vikomt de E sotva že se zotavil z po., ranní svého, odjede, jak se praví, do Spojených stát severoamerických. Vypluje tak slib. Myslí, že jest odsouzen, zmniti svt, a písahal, když se mu to nepodailo ve Starém svt, že navštíví Nový svt..." .

.

.

XIII.

Návrat do Francie.

Osmnáct msíc na to, ke konci msíce dubna, oekával hrab de Bizeux a slena Stefanie de Bizeux, jeho dcera, na pístavní hrázi píchod lodizJerseye,

která

mla

pivézti vikomta a vikomtessu de

Ameriky pes Liverpool a Southampton. Hrab byl velký a krásný kmet vznešeného, úctyhodného a jemného vzezení. Slena de Bizeux, starší,

Bizeux

z jižní

ticetišestiletá dcera jeho

mla tvá

kostnatou, vze-

zení hrdé a písné, ale pece zachovávala ve svém jednání a držení tla jisté známky rodinné. Hrabti bušilo prudeji srdce, ježto se ml setkati se svým synem, který tak dlouho již nebyl doma. Po satku Antonínovu v Anglii, jemuž starý pán byl pítomen, cestoval s novomanžely asi msíc po Skotsku a Walesu. Snacha získala si jeho náklonnost svou pvabností, svou pozorností a nžnou péí, jakou o

na po celou cestu; oekával nyní tém stejn netrpliv ji jako svého syna. Slena de Bizeux oekávala svou švakrovou, kterou ješt neznala, s pocity mnohem mén vlídnými, a abychom tak ekli, dosti chladnými. Její otec tajil pe-

nj mla

liv ped ní, že Laura byla zpvakou a že vystupovala na divadle; nebo slena de Bizeux radji by byla opustila otcovský palác a hledala by útoišt v kláštee, než by byla vešla ve styk s „komediantkou". Pro ni stailo, aby to v ní vzbudilo nedvru k Antonínov žen, že bratr její

si ji

vzal z lásky a že,

a

byla šlechtické-

ho pvodu, dcerou hrabte a granda španlského, nemla jiného vna než svou krásu. Stefanie dovdla se od své matky historku o prv^ ní lásce svého otce, kteráž byla velmi podobna Antonínov historce, s tím toliko rozdílem, že tehda spoleenská mravnost a vznešené jméno rodiny zvítzilo; kdežto v pípad Antonínov byla to láska, všední láska, která slavila vítzství. A Stefanii se zdálo, že Antonín oženiv se z lásky, urazil ji i její matku. Ohlášená lo z Jerseye pibyla brzo. Antonín objal vroucn svého otce a pak svou sestru. Hrab políbil pak srden Lauru a pedstavil ob dámy navzájem. Laura byvši již zpravena svým manželem o zvláštní povaze jeho sestry, ekala, jakým zpsobem se kní Stefanie zachová. Tato jí nepolíbila, nýbrž jen jí podala ruku.

„Paní vikomtesso ..."

„Sleno Linda.

.

.

."

29

114

Tak byly styky zahájeny; byly tžkopádné a

d-

stojné.

Sluha byl zstaven na nábeží, aby se postaral o zavazadla, a všichni vstoupili spolen do koáfcru, aby se odebrali do paláce vlastn do palác.

i

Hrab ml

jeden palác po svém otci a druhý dokterý zemel asi ped deseti lety jako bezdtný vdovec. Oba paláce stály vedle sebe, byly sice rozdleny, ale pece zase spojeny dvemi a chodbami v každém poschodí. Byly to dva staré domy ddiné a pobežní, jichž první poschodí obytelné bylo ve tetím poschodí a které byly zbudovány starými plavci a zvedaly své stechy nad staré hradby msta, aby neztrácely pohled na stal

po svém

strýci,

moe. Bizeuxové pocházeli od starých Bretonc, z pleza Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. dali Francii dva admirály. Mezi otcem a synem bylo již dopisy ujednáno, že budou žíti vedle sebe a pospolu; každý bude míti svj

mene námonického;

dm,

ale jísti

Ostatn

budou spolen.

zstanou asi jeden neb dva týdny v Saint-Malo, aby vikomtessa seznámila se s nejbližším okolím a pak odjedou ihned in rodinný zámek, ležící nedaleko Saint-Pol-de-Léonu. Tak bylo lze doufati, že nikdo nepozná ve vikomtesse de Biseux bývalou pvkyni Lindu. Až by pak Stefanie pivykla na Lauru a nabyla k ní sympatií, mohlo se oekávati, že by Stefai i'> inila a po menšL letní doba se blížila;

115

3ui domácí v pípad, že by dolehlo i k jejímu sluchu, že byla její švakrová u divadla. Starý hrab se bál své dcery a její písných a mrazivých slov. Laura se ubytovala v paláci svého manžela a jako pravá umlkyn, která se pizpsobí každému stavu životnímu, který není všední, brzo zdomácnla ve starém s vysokými okny, malými tverhrannými skly vykládanými a s pohodlným a elegantním nábyt-

dom

kem

z

dob Ludvíka XVI.

Život v

kem pece

,

zámku byl volnjší, nenucenjSí,

a cel-

trochu jednotvárný. Ale Laue, byla zvyklá na práci, rozilení, boje, úspchy, triumfy, nezdál se býti jednotvárným, ponvadž ješt ráz novoty, zajímavosti a zmny. První rok jejího manželství byl pro ni pln kouzla. Její líbánky trvaly dvanácte msíc, byly bez mráku na její azurovém nebi; okusila po prvé rozkoš, že vroucn milovala a byla^ milována, zbožována, což jest zajisté nejlepší rozkoší na svt.

a

ml

Cestovali spolu obdivuhodnými zemmi jižní Amev Peru a Brasilii, prohlédli si zajímavá sta, navštívili arovné krajiny a dostali se až do jihoamerických pamp. Ale mnohem více než tmito krásami pírody zamstnávali se sami sebou; nádherná píroda byla jen rámcem jich lásky. Pohlíželi dosud na sebe plni zanícení, naslouchali slovm svým dosud jako by v nich skrývalo se štstí života. Ale když rok jich líbánek blížil se ku konci, poalo se jim zdáti, aniž si to ekli, aniž si toho úpln vdomi byli, že samota o dvou jest pece jen také sa-

riky, byli

m-

116

nuda vplížilo se pece do jich rozhovor. Po ti msíce dostavila se nuda jen obas. Ale potom astji a pak si vyznali, že cestování, spojené s ním námahy, život na drahách, lodích, silnicích, v hotelích neb v haciend, že vše to, trvá-li to dlouho, unavuje tlo stejn jako duši. Zastesklo se jim po domov. Laura doufala, že tam její sen spíše dojde motoTi. Cosi jako

splnní.

Pldruhého roku

mla

totiž uplynulo a sen Lauin, aby dítko, prchal stále ped ní jako vzdušný pelud.

„Nezapomínej," tšil

móhU

ji

Antonín, „že pro dít bys mnohým proslulým

ztratiti hlas. Stalo se to již

pvkyním." „Ah, chtla bych, aby se to stalo," odpovídala, „pak bych aspo hlasu svého nelitovala." Tedy pece snad litovala, že nemohla veejn zpívat? Její manžel zamiloval se do ní pro její hlas a byl stále do ní zamilován. Zpívala však jen pro Antonína, který, jsa znamenitým hudebníkem, doprovázel ji na pian a blouznil jako druhdy a snad více než druhdy

o jejím božském zpvu. Ale ona byla poád toutéž pvkyní a on poád jen týmž obecenstvem! A proto po osmnácti msících nepítomnosti ve Francii, shodli se v tom, že rodná zem, odpoinek, domácí krb, život rodinný mají také pvaíay své. Vrátily se tedy do Francie.

117

XIV. ZiTot V zámkn.

Zámek Bizeux, nedaleko Saint-Pol-de-Léonu, tvrt hodiny od Roscoffu a moe, nalézal se v kr^nékrajiné lesnaté a kopité. Jedinou vadou jeho bylo, že byl ponkud odlehlý, nebo nejbližší zámek nalézal se v dálce pti kilometr a vyjma dobu lovu byl tam život velice tichý.

Nebylo to nevhodné v tomto pípad; Laura byla lépe chi'ánna ped setkáním se s paížským navštvovala pšky neb komo obecenstvem. Ale okolí, sousedy, kostely, krajiny, upadala znenáhla pece 2Q^ v nudu a jednotvárnost zaliálivého života, který nabýval ponkud pestrosti jen vzácnou pozorností starého hrabte, jenž se snažil co možná zpíjemniti pobyt své snachy na zámku. Slena de Bizeux nesdílela tuto otcovu píchyl-

tam aspo

a

nost ku své švakrové.

„To je okolk k vli té pleticháce," bruela pro sebe; „co vlastn na ní vidí? Krásu, ten ábelský dar?"

Pro Stefanii byla tedy nepochybn ošklivost da-

rem Božím. Zvláštní instinkt žárlivé stárnoucí sleny vnukl myšlenku, že minulost její švakrové, ji ped ní peliv tajila, skrývá jisté stránky choulostivé. „Zase nová toiletta!" zvolala Stefanie jednoho dne vidouc Lauru usedati ke stolu v novém odvu, který

a

jí

Linda.

30

118

dosud

nc2aiala; „ale, má' drahá, vždyC

jsme zde na ven-

kov!" „Ale

mé

odpovídala

s

šaty jsou také zcela prosté, venkovské!** Laura.

úsmvem

„Jsme však doma, mezi sebou! Komu

se chcete

Snad mému otci? ..." „Pro ne?"

zalíbiti?

„Jste velice pvabnou," pravil hrab se ním otcovským na ni pohlížeje. ,,Ci snad svému manželu?" ,

zálibe-,

„Zajisté!"

„Ale, má drahá, manžel pece není milovník," namítla Stefanie. „Pro mne, ano!" ujišovala Laura, podávajíc ruku svému manželu, který ji vele políbil. Antonín škádlil svou >;^.^fí'n. Idprá se tváila ironicky a pohrdav.

Poznámky Stefaniny byiy ,jon tirobným bodánir.i jehlou, ale pece Lauru siiepokojovaly a prasvdovaly ji o tom, že sestra Antonínova nemá k ní sympatií. Stefanie posuzovala též písn svou švakrovou v ohledu náboženském. Laura byvši vychována velmi zbožnou matkou, zachovala si i v boulivém život divadelním víru svou, ano, byla do jisté míry i povrivá jako každá Spanlka. Ale pro slenu de Bízeux bylo dvojí náboženství, nuíž a áen. Mužové se mohli obmezovati na to, že chodili v nedli do kostela, že se postili v líátek a chodili k zpovdi a pijímání ovelkonocích, jednou za ]'ok. Ženy však dle jejího mínní

119

mly

se postiti v pátek i v sobotu, zpovídati so kar sobotu a choditi k pijíiriání každou nedli. L-jui-a však se postila jen pátek a navštvovala kostel v nedli, následkem ehož ji Stefanie považovala za bezbožnou. Nejednou došlo k tomu, že jí Stefanie tento nedostatek zbožnosti vytýkala. ,,Jsem pobožná," odpovídala jí Laura, „ale niko-

Mou

liv

pobožnstkáka. Jednám dle svého svdomí a my-

slím, že se tím nikterak ,,Já

neprohešuji." však rozumím pravé zbožnosti jinak," namí-

t«la Stefanie. ,, Každý dle svého zpsobu a pesvdení," hájila se Laura, která dále tím více poznávala, že, místo aby ve Stefanii pítelkyni a sestru, dostalo so jí v ní nepítelkyn, žárlivé na vládu svou v dom.

ím

mla

Hrab miloval hudbu skoro jako jeho syn a byl velice štasten, když Laura se posadila k pianu a ziinkterou ze svých árií, pi kterých druhdy t
i

A

chu láska jest v písních slovem nejastji opakovaným

Na tom však nezáleželo. Laui*a mla aspo v starém hrabti o jednoho posluchae více. Ale to jí nepekáželo, aby nyní, když byla ve Francii a prohlížela noviny, astji vzdychala, sledudujíc zprávy z divadel a proítajíc referáty o vystoupeních a prvních pedstaveních. Tam byl šum, hluk a

Kdyby nebyla divadlo opustila, bylo by se dnes o ní také mluvilo a psalo. Zapomtlivá Paíž již si ji nahradila, již ji nepotebovala. Za nedlouho mla býti nová budova Opery otevena a ona bude pi slavnosti scházeti? život.

Na

pi

štstí

pi tchto

nud láska

její

astých vzpomínkách,

k Antonínu zstávala stále neporušenou v jejím srdci. Také on ji zbožoval jako prvního dne, ovšem neml, eho by litoval. Naopak, Laura dala jeho životu úel vznešený a šlechetný. A této její

její

tak pro ni jich obapolná láska, by i již nemla horoucnosti jako na poátku, pece stále mla nevýslovnou nžnost a sladkost. Byla uspokojena, byla nadšena, když za krásného sluneního jiti'a uniknuvše z domova, pospolu ^TŠli a bhali po lukách a lesích vesele jako dva žákové na prázdninách. Chodili po tráv, ona opírala se o

nj

a nadzvedala

sukn, aby si je nepomokila vlhkými rostlinkami, anebo stála vzpímena, co on jí trhal fialky, nichž Laura /.

si vila

kytiky.

asto cesta, kterou kráeli, konila náhle svahem kamenitým, který vedl k moi. Bavili se tím, že bželi po svahu jako dti držíce se za ruce, co ona druhou rukou držela sukn, jež ve vtru šumly jako máyání kídel. Zastavovali se udýcháni až na písku a posadivše se, pohlíželi na zátoku, na které vzrstal píliv moe. Byli veselí, šastní a pece jich veselí nkdy konilo jistou teslmotou. Našli hnízdo kos. Mladí nedávno se vyklubali.

121

Antonín je ukázal Laue odhrnuv vtev kozího listu, který je zakrýval v houští. Bylo tam pt mladých kos'^ již silných s kiídélky, které zajisté brzo se pokusí k' odletu. V hloubi hnízda bylo vidti jen žluté zobáky, které se otvípp-ly hltav a ustavin hladem pípaly. Laura byla nešastna, že nemá nieho s sebou, co by jim dala, aby se nasjrtill. „Vrátíme se zítra sem a nco jim pineseme," mimi Antonín. Pišli opt a pinesli s sebou kolá. Tentokráte byla samika v hnízd. Odletla nablízký strom a skákajíc z vtve na vtev vjo-ážela zoufalý pískot, když vidla, že rodina její jest vydána v šanc libovli bytostí lidských.

Byla to skoro mateská radost pro Lauru, když

mohla krmiti ty malé hladové zobáky. Pišla s manželem svým i následujícího dne. Ale hnízdo bylo již prázdné; samec i samika, nedvujícel idem, odnesli své mladé jinam. Laura š'e nad tím zarmoutila, aniž vdla jasn pro. Když se jí Antonín tázal po dvodu, odvtila s povzdechem: „Jak jest to opuštné hnízdeko smutné zrov.

.

.

na j.ko prázdná kolébka!"

Po chvíli mlení tázala se: „Když ptáci na svob<x3 si upraví

hnízdo, mají vždy mladé, není-li pravda?" „Zajisté, každého jara,"' odvtil Antonín. „Ptáci jsou velmi šastni!" prohodila Laura s povzdechem. Linda.

Si.

122

Antonín rozumla

cítil, že pro Lauru stává se její prázdným a bezúelným, a proto se snažil ze všech sil, aby myšlenky její rozptýlil a aby stále se mohla zabývati. Nesloužil v námonictvu, jako druhdy etní jeho pedkové, z nichž dva byli admirály francouzského lostva, ale byl jako každý Bretonec rozeným námoníkem. Miloval moe, znal je, uml plovat a ídit lo.

nynjší

život

ním

Nkolik dní po jich návratu do Saint-Malo koupil malikou yachtu k projížkám pobežním. Yachta byla roztomilá, bíle natena s erveným pruhem, mla ostrou pí. Místo pro cestující bylo v zádi, kdež se nalézala kajuta vejitého tvaru se sedadly kolkolem pro osm osob. Pod polopalubou na pídi byly dv komrky pro zavazadla a ^msoby a úzká postel, kde jedna osoba mla dosti místa ku spaní a úki-yt ped prudkými otesy

moe. Plachtoví malé yachty skládalo se ze stezne ulunu a stžn ležatého, z velké plachty, brigantiny a tírohé plachty na ležatém stžni. Zii boulivého poasí shrnula se velká plachUi a rozvinula jen pední a malá yachta se podivuhodn dala íditi jedinou plachtou. Pri síce kormidla a pomrné malé délce lodní xru^u kostry, vzdorovala y"i^'" v>-,;<:f-r;- x-i^^n^

prosted

.-.

r.

byla poslušná kormidl: Antonín ji dal duprinui u'j uutfcuiiu a. laui nauil l.auru íditi plachtoví. By! by poteboval mladého plcivcíkvi; ale bylo to zajímavejiiu'. když oii a cho jeho

123 samojediní odrazili od behu, ježto Laura byla brzo sama velmi obratným a pi tom pvabným plavíkem. asto odcházeli z domova s košem potravin, které sloužící za nimi nesl na nábeží. Antonín sestoupil pi-vní do lunu a než mladá chot jeho vstoupila na palubu, rozvinul velkou plachtu a vytáhl tírohou; na to podal ruku Laue,^ která zlehka seskoila na palubu a odtud se odebrala do kajuty, která nemla stíšky, nýbrž jen plachtou byla chránna ped sluncem. Na to Antonín vzkikl na sluhu, jenž zstal na

nábeží:

„Odvaž loku!" Lano padlo do vody, Antonín je vytáhl na pí, odpoutal kotvu, obrátil špici lodi proti moi a poal kruhem kormideiním jachtu íditi. lun se lehce naklonil, plachtoví se nadmulo vt-

rem a po nkolika minutách zdila vlny moské.

již

malá yachta veselo brá-

Projíždli tak kolem celého zajímavého pobeží Bretoska, na jedné stran až do Douarmérezu, ano do Lorientu, na druhé stran až do Moni>Sait-Michelu. Bývali obyejn dva i ti dni na cest k nemalému znepokojení starého hrabte. Vdl, že protivný vítr a vzedmuté moe je neza^itraší. Mén odváž}i\Tm z obou byl ješt Antonín, kdežto Lauru nebezpeí spíše povzbuzovalo a vábilo. Nebezpeí bylo pro ni vzrušením a rozilením a práv toho postrádala tak asto ve svém nynjším klidném i

život.

124

Mnohem mén se jí líbily honby v oborách, káni manžel a tchán doprovázeli. Honby ji netšily, leda ješt, když byla pedsedkyní pi loveckých snídaních. Ale lovu samého, stelby zvre se úastnila s nevelkou chutí a malou, elegantní pušku, kterou jí manžel nabízel, s díkem odmítala. Rovnž jak se zdálo nenalézala mnoho zábavy, když nyní na popud starého hrabte na zámku byly poádány hostiny, k nimž byli zváni okolní statkái a hodnostái. Nicmén Laura zastávala pi nich úkol hostitelky s dstojností, která i v samotné Stefanii vzbuji

zovala podivení.

Jedna z tchto píležitostí, pi kterých se sešla na zámku vtší spolenost a která byla slavnjší než ostatní, mla však pro Lauru pece neobyejný interes. Bylo to za píležitosti vysvcení opravené zámecké kaple. Stefanie de Bizeux, která mla znané osobní jmní, dala svým nákladem od vynikajícího architekta z Rennesu obnoviti zámeckou kapli, jež byla pravým klenotem stavitelským z XV. století. Vše bylo již hotovo a zbývalo jen, aby vykonal se kest znova a aby nová kaple byla vysvcena. Renneský biskup sám byl pozván, aby vykonal tento dvojí obad a to v prvním týdnu v msíci srpnu. To byla velká událost pro okolní

zámky, statky a farnosti. Renneský biskup tím ochotnji souhlasil s pozváním sleny de Bizeux, ponvadž chtl se staiým hrabtem promluviti o díle nemén výborném a ješt užitenjším než oprava soukromé kaple zámecké. Tý-

Í2d kalo se to dokonení nemocnice pro námioniíky v Saintis Servánu, podniknutém spoleností, v jejíž ele stáli biskup jako pedseda a hrab jako místopedseda. Pes patnáct set tisíc frank bylo již spbráno a stavení byla již zbudována; ale scházelo ješt aspo sto tisíc frank na vnitní zaízení prostedky byly již vyerpány. Bylo teba a opatiti tento poslední nezbytný náklad a o této záležitosti chtl biskup promluviti s hrabtem de Bizeux. Stefanie pevrátila zámek na ruby k vli dstojuvítání jeho biskupské milosti. Ozdobila kapli celým hájem kvtin a povolala varhaníka a pvecký sbor z hlavního chrámu v Rennesu. Oekávala od velké zpívané mše veliký dojem; ale pipojil se k ješt jiný, který slena de Bizeux nikterak neoekávala.

nému

nmu

Sousteujíc všecku svou pozornost a úslužnost kolem osoby biskupovy^

ani nepozorovala, že vikomtessa neusedla v rodinné lavici. Pojednou pi zvuku varhan ozval se hlas istý a melodický a s výrazem

obdivuhodné líbeznosti zapl Haendlovu skladbu „Pie Jesu," která uvedla pítomné v pravé vytržení. Týž hlas pak zapl „Obtování" od téhož mistra se zaníceností a mohutností, kterou všecka srdce byla hluboce dojata. Puenneský biskup, který byl dobrým znal-

cem náboženské hudby, pozvedl hlavu ke kru žehnaje shromáždným. Pítomní tlumeným hlasem šeptali si slova obdivu nad krásným zpvem, a jen úcta posvátnému místu povinná

bránila,

aby nepropukli v

tleskání. Linda.

^ 32

126

,.

šel

Po mši bylo prvním slovem biskupovým, když.ve^ do sakristie: „Kdo jest ta pvkyn, která nám dnes tak skvost-

n zapila?"

„Dovolte, monsignore," pravil s-tarý hi-ab, záe vám ji pedstavil jako svou snachu, paní vikomtessu de Bizeux." „Vskutku, paní vikomtessa jest umlkyn prvního ádu," pravil biskup „A tato vc," polvraoval po obvili, „vnukla mi myšlénku Zívjisté velmi vhodnou pro ji^iv ^y^vrh k-fíM-ý vám, milý hrab, chci sdliti." Biskup pak velice pochlebn se v^muvu ^ j.iM;.' í^amotné o její zpvu;' velebil ji jako první kostelní pvkyni ve Francii. Ponvadž byl zároveii vynikajícím' znalcem chrámové hudby, úsudek jeho tím vtší cenu pro Lauru. Biskup opakoval též Stefanii pochvalu a díky své za tak vzácné pekvapení pi vysvcení kaple. A Stefanie jsouc všecka zaražena, radostí, „a^bych

ml

nevdla,

má-li býti uspokojena aneb má-li se zlobit.

Laura byla hluboce dojata a usmívala se melancholicky: to byl první její úspch po dobo dvou let.

Saint-Malo.

Bylo pedem ujednáno, že rodina hrabte de Bizeux neopustí zámek až za prvních chladnjších dn, kolem Všech Svatých. Ale v driilié polovici Krpna

127 byla Stefanie postižena silným

átku

ml

hoškem, který

s pO'

dosti lirozivý ráz.

Ihned byl povolán ze Saint-Malo rodinný léka, zkušený i nadaný doktor, který rozpoznal u nemocné dle pi-íznak kloubový hostec a naídil, eho

starý,

teba

bylo uiniti. Lékai" zstal v

zámku dvacet

tyi

hodiny, ale

nemohl pro rozšíenou praxi svou déle setrvati; byl prvním lékaem ve a tamjší nemocní potebovali jeho pée. vSIíbil, že bude pijíždti pokud možná asto, dva i tiktát? týdne; ale zdálo se, že bude teba denních návštv'iékaových a ustaviné pée a v Saint-

mst

PoI-de-Leon byl jen obyejný felar, který nevzbuzoval mnoho dvry a kterému v zámku nechtli nem-oc-

nou sviti. Soudilo se, že nezbude nic jiného, le vi*átiti se do t;aint-Malo. Poasí bylo krásné, moe bylo tiché jako jezírko, hladina rovná jako stl. Stefanie byla dopravena v nosítkách na parník, který plul do SaintMalo. Fo nkolika hodinách klidné cesLy pu moi odrK)ívala již zase ve svých komnatách v otcovském paláci na nábeží. Pan ílc i)'/ux ( Lél odjeti sám' se svou dcerou zstaviti Antonína a Lauru na zámku. Ale Laura nechtla s tímto jeho návrhem souhlasiti. „Stefanie potebuje ošetování ženy," pravila, „a iudiž je:st moje místo u lože sestry mého manžela." A když slena do Bizeux mínila, že by jí ošetování takové zpsobilo nepohodlí, namítla: '

:),

128 „Zeptejte se jen Antonína; ekne vám, že nejsem zlou ošetovatelkou nemocných." Stefanie nebyla srdnatou povahou a bála se smrti Vdla, že nemoc její jest vázna, a že njaká chyba v ošetování mohla by míti zlé následky. Proto pitato o ni po ti nedle, jala nabídnutí své švakrové. co nebezpeí trvalo, velmi horliv peovala, neodcházela od ní ani na hodinu a v pravd se pro ni obtovala. Stefanie byla tím, jak se zdálo, spíše pekvapena než dojata. „Dkuji vám," pravila k Laue prvního dne, když

A

opt mohla že na

ložnici svou opustiti; „budte ubezpeena, vašem míst bych jednala a budu jednati zcela

tak jako vy."

„Nepochybuji o tom," odvtila Laura, jsouc po-

nkud pekvapena "tímto chladným

díkem. Tato nemoc zpsobila, že rodina hrabcí musila po celý msíc zstati v Saint-Malo a znenáhlé zotavování se sleny de Bizeux nepipouštlo, aby se vrátili na venkov. Za tch nkolik dní, co Laura po svém návratu z Ameriky ztrávila v Saint-Malo, mohla jen zcela povi'chn msto poznati. Nyní se mohla s mstem i spoleností její po-

drobnji seznámiti. Starobylé msto se jí líbilo nad míru, ale za to jeho tak zvaná vznešená spolenost se jí nezamlouvala naprosto.

Z

její

která se k

oken bylo vidti na

moi

otvírala mezi

širé

more pes zátoku,

dvma

obrovskými hrl-

129 zemi,

vardským výbžkem a frohelským mysem, které,

a

jako dva obi podávaly si ruce, je moe od sebe oddlovalo širokou riezerou pod žulovými skalami ostrova Cezambre, chránného skalisky, které ponechávaly jen úzký otvor pro lodi. More vniká tmi úžinami za boue strašným hukotem, ale vlny jeho narážejíce na skaliska a pirozené hráze ztrác jí síly své a zátoka poskytuje pro lodi

bezpený

Na

úkryt.

dn

zátoky na ostinivku zvedá se msto, které druhdy obýváno bylo korsáry, námoními lupii, kteí hájili hrdinn svou neodvislost proti všem nepátelm svým. Obklopeno jest msto vysokými hradbami, kdež' druhdy stála tžká dla, aby msto chránila ped nepátelskými útoky. Dmhdy Saint-Malo podobalo se zakotvené lodi, na které každé dít bylo námoníkem. Mravy a zvyky v byly drsné, ale pímé. Francouzská vláda, která služeb saint-maloských námoník potebovala, musila jim zaruiti veliké výsady a smlouvy své s nimi uzavené plniti. Obyvatelstvo bylo hrubých im^av, ale vjmikaio ryzostí povah, udatností, poctivostí a zachovávalo dlouho svj zvláštní ráz. Jaká zmna však se stala za našich dn! Železné dráhy, zábavní místnosti, hotely pokrývají pobeží, styk s cizinci, s iavštvovateli moských lázní, s velkomstskými zahalei a jich málo písnými noravy uvedl msto na nepravé cesty a pokazil rázovitost lidí, z nhož vyšli velicí mužové, jako Lamennais a Chateau-

mst

briand, Cariter Lioda.

a

jiní myslitelé

a spisovatelé. 83

130 Šlechtické rodiny v Saint-Malo usedlé jsou pyšné Pedkové byli zbožní, potomci jsou dílem pobožnstkái, dílem pokrytci. Každé zimy oficiální plesy a každého léta tanení zábavy v kasinech spojují v týchž salonech rzné vrstvy obyvatelstva; ale nedochází pi tom k žádnému smísení. Šlechtické rodiny zstávají stále písn odloueny od ostatního

a nepístupné.

obanstva. Jak pochopitelno, nemohla Laura v této tsné sevené a výluné spolenosti venkovské šlechty tak snadno zdomácnti.

XVI.

Pani baronka. Královnou mody v Saint Málo, vládkyní msta. ve vznešené spolenosti rozhodovala o všech možných vcech, udávala ton a tvoila veejné mínní, byla v dob té paní baronka de Pontual, mladá, iiú ticetiletá dáma, které již po pt neb šest let ]ítei*á

nikdo si neodvážil upírati autoritu. Pocházela z téže rodiny jako mladá dívka, nyní již mrtvá, kterou druhdy hrab de Bizeux miloval; mla s ní také jistou podobnost, což starého hrabte, jeiix se dosud oddával bolným vzpomínkám, pHvábilo ve spolenost mladé baronky. Baron de Pontual byl osobností dosti dležitou ve mést a okolí, byl však pedevším obdivovatelem a zbožovatelem své ženy, která ho vláela za se-

IOj

i špatných, kterými kráeti. Athenais toto jméno si baronka pisvojila mla, jak sama o sob tvrdila: „duši umleckou;" byl to zajisté ušlechtilý nárok, ale nebyl dostatené odvodnn její povahou a inností. Paní baronce scháponkud upímnost a prostota, bez níž duši zela

bou po váech cestách dobrých se

jí zlíbilo

umleckou

—

si

—

nelze mysleti.

Jak sama íkala „vzdlávala" písemnictví, malbu a hudbu. v literatue bylo pstování epikrajanka paní de Sevigné psala. Privilegovaní baronini dopisovatelé, jako je mla druhdy markýza, rozšiovali její listy a lístky, které mly vždy ti doušky, vážnou, sentimentální a žertovnou. V malb pstovala akvarely a krajinomalby. Ale mimo to byla hlavní její zálibou hudba. Mla dosti pkný hlas; ale špatn vycviený. Mla o hudb, o skladatelích, o výkonech pveckých a nástrojových své zvláštní pesvdení, které vždy provádla 8 nejvtší rozhodností. S poátku byla znepokojena, káyÁ na jejím obnjzoru se objevila vikomtessa de Bizeux, Laura byla krásnjší a mladší než ona. To neJejí zvláštností

štol,

jak je

její

mohla sama sob popíti. Postavení pán de Bizeux bylo také nmoheni váženjší než barona de Pontual. Laura, kdyby byla chtla, mohla se jí státi strašnou soupe kou, která by brzo valn její vliv na spolenost obmezila.

132

Ale brzo byla baronka upokojena skromným a prostým chováním se Laury do Bizeux, která, jak se zdálo, nikterak se nedrala v popedí, a»pála si zustA^ti ve stínu. Krásná Atiienais stala se tudíž k ní

shovívavou, ano,

takoka chtla

býti její pítel-

kyní.

„Mladá vikonitessa jest bez odporu pvabná, ro^ íkala o ní ve spolenostech. Baron de Pontual byl pokladníkem spolku na zí-

tomilá," zení

jsme

námonické nemocnice, jehož místopedseda., jak již povdli, byl starý hrab de Bizeux.

Poslední provolání ke sbírkám, které bylo \tdáno, vyneslo kolem šedesáti tisíc frank, takže bylo teba sehnati ješt asi tyicet tisíc. Velkolepé závody, které v "pístave v Saint Málo

byly uspoádány, vjTiesly ješt patnáct tisíc frank. Renneský biskup byl toho mínní, aby zbytek se opatil velkým koncertem, který se ml uspoádati "ke konci msíce záí, než by byla saisona letní skonena. Ke koncertu se mly pozvati nejlepší síly umlecké, aby se omluvily obrovské ceny za místa a aby byly pivábeny všecky šlechtické kruhy a bohaté vrstvy bretoské. Baronce de Pontual bylo sveno, aby pípravy

ke koncertu ídila a; pipravila tak velkolepý umlecký požitek. Na programu koncertu byly pedevším pekrásné národní písn bretoské, pro které se pvci a pvsamém, totiž ve spolkyn mohly opatiti v cích a zábavních místnostech, kde bylo lze najíti hlasy

mst

133

osti svží a sbory dosti vycviené. Slavný pianista Nobillet, rodilý z Lorientu, slíbil své úastenství; podobn i bariton Gressier, který pocházel z Nant. Aby však koncertu byl zachován aristokratický ráz, star rala se baronka de Pontual o to, aby v salonech, kde .se pstovalo umní hudební, získala spoluúinkující, pány i dámy, jichž úastenství by bylo všeobecným

pekvapením a pochoutkou vzácnou. Baronin salon nebyl dosti prostranný pro zkoušky. Hrab de Bizeux nabídl tudíž svj a vikomtessa zastávala v úkol domácí paní, ježto Stefanie ješt se musila šetiti, teprve znenáhla se zotavujíc.

nm

Hrab

de Bizeux, který se velice zajímal o

dílo,

kterému vnoval svou podporu, žádal svou snachu, aby taktéž zpvem svým pispla k úspchu slavnostního veera. Ale Laura, aniž to odmítla, upozornila jej, že

by se

pi veejném

vystoupení vydávala v ne-

bezpeí prozraditi svou umleckou minulost, ponvadž by se mezi tak etnými posluchai pece nkdo mohl vyskytnouti, který by ji znal z Paíže. Starý hrab musil, k nemalému politování svému, uznati tento dvod své snachy. Nepedvídaný pípad však tuto obezelost nado-

a

bro zmail.

Baronka de Pontual mla pi koncert zpívati Maiia"^ od slavného skladatele Gounoda a zkou-

„Ave

šela v paláci

pán

de Bizeux píse

ped

dosti

et-

ným posluchastvem hudebních znalc a amatér. Mla jako obyejn úspch ,a všichni pítomní ke Liuda.

34

134 konci se shlukli kolem ní a chválili její výkon. Laiíra uinila rovnž tak. Athenais se dle zvyku svého upejpala a pedstírala skromnost, které však v srdci naprosto nemla.

„Ne, ne, dnes nejsem pi hlase," pravila k vikomtesse de Bizeux, „a musila jste pozorovati, že se mi ku konci nedostávalo dechu." nepatrná chybika „Dovolíte-li, povím vám, v spoívala," mínila Laura, nerozváživši s dostatek svých

em

slov.

„Tedy v em, drahá, mluvte, prosím vás," naléKak na ni ihned baronka, ponkud jsouc pekvapena smlostí Lauinou, že ji chtla na chyby upozorovati.

jjMyslím," pokraovala Laura, ,^e jste, místo abyste byla povinné zvukové crescendo zachovala, píliš plýtvala hlasem na poátku a pak vám ponkud scházel ku konci, kde se musí všecka síla jeho roz-

yinoutL" „Tak?, To jest váá úsudek?" pravila trochu oste !A!thenais.

tém

ani pozoro„Ale, jak pravím, nebylo to opravovala se Laura, „a nebyla bych se^ toho ani po^^imla, kdybyste nebyla sama se o tom zmínila." „Jak pozoruji, prozrazuje váá úsudek, že zpvu rozumíte dobe," namítla baronka s lehkou podráždností, „jste patrn vysoce hudebn vzdlána, paní \ivati,"

komtesso?" „Trochu," pravila Laura skromn.

185

„A máte snad také hlas vycviený?" pokraovala baronka de Pontual. / ' '•• „Ano, rovnž však jen ponkud," dokládala stálé skromn Laura, která již litovala, že se dala strhnouti k nkolika nerozvážným slovm baronce. „Nuže,*' pokraovala baronka, „bute tak laskavá

vi

a ukažte nám, jak vy byste

si

pála* ahy píse

bj^Iá

zazpívána."

„Po

vás,

nikoliv;

to

není možno!" zdráhala se

vikomtessa.

„Nezdráhejte

hému piuím

se,

jsem pesvdena, že se mno-

z vašich

pokyn," skoro ironicky

Hh

kládala baronka.

„Nemohu, nemohu, opravdu," bránila se Laura, „nechci opakovati píse, kterou jste tak zar

pkn

pla." „Musíte tak uinit," naléhala baronka s velikou V3rtrvalostí, ježto spoléhala, že uvede nerozvážnou rádkyni do nesmírných rozpak a tak jí zpsobí pede všemi pítomnými citekou porážku. Laura ješt chvíli se rozpakovala, ale pek svolila, vidouc, že baronka trvá umínn na svém p^ní. Poala velmi piano, maj^ v úmyslu dáti poznati jen slabší ást svých hlasových prostedk; ale umlecká povaha byla v ní ghijší, než rozvaha; brzo dala se jí strhnouti a ke koníci, kde píse vyžaduje velkého rozvinutí hlasu, nabyl její zpv takové síly a zvunosti, takové šíe a dokonalosti, že všichni pítomní byli pekvapeni a uneseni a hluné jí provolávali

„bravo."

136

Antonín nebyl pítomen, ale za to hrab de Bizeux byl úasten neoekávaného Lauina triumfu a byl v hloubi srdce svého radostn dojat. Baronka de Pontual byla užaslá a skoro ustrašena. Laura ji první ranou zdrtila. Ale zárove jí napadlo: co asi jest toho píinou, že mladá vikomtessa tají své pvecké nadání a že jen náhodou se prozradila, že má hlas tak vzácné krásy a síly, že by se mohla pvkyním prvního ádu postaviti po bok.

Athenais za tchto myšlének spchala k ní, blají, lichotíc jí, že Saint Málo ješt takové pv-

hopála

kyn

neslyšelo.

„Pro nás jest to nesmírné pekvapení," zvolala, „a jen tomu se divím, že jste až dosud ped námi, vy tajnstkáko, skrývala svj obdivuhodný talent." Pes to prese vše nepožádala však Lauru, aby pi koncertu zapla nkterou z písní svých; vdla velmi dobe, že by pak vikomtessa zaujala první mía sklízela nejvtší obdiv. Ale následujícího dne dostala ubohá baronka de Pontual od biskupa renneského, kterému program koncertu poslala, dopis velice pro ni zarmucující. Biskup vyslovil své podivení nad tím, že na programu nenalézá se jméno té, která by pece dle jeho pesvdení psobila nejvtší pitažlivostí a pispla by také nejvíce k úspchu koncertu, totiž jméno paní vikomtessy de Bizeux. sto

—

Již, "^'e

když Lauru slyšel pi vysvcení zámecké kanapadlo biskupovi, aby se uspoádal kon-

zpívati,

137

ert ve prospch námonické nemocnice a aby v

nm

vikomtessa zapla. „Bu paní baronka de Pontual neví ješt, —^ o vzácném pveckém napsal biskup renneský, dání snachy hrabte de Bizeux, anebo tato ve své skronmosti nechce veejn se blýskati svým hlasem. V obojím pípad jest teba nápravy, má-li koncert míti oekávaný úspch. Jde-li o dobrý skutek, nemá nikdo práva býti skromným" atd. Biskupovu pání musilo býti volky nevolky vy-

—

hovno. Baronka šla tudíž oficiáln požádat vikomtessu, aby ke koncertu pispla svým vzácným hlasem. Laura, jsouc plna rozpak, odvtila, že se otáže na mínní svého manžela a tchána. Na to konána porada mezi hrabtem de Bizeux, Antonínem a Laurou. Hrab mínil, že jeho snacha nemže zamítnouti toto lichotivé pozvání a že jest povinna spolupsobiti pi koncertu. Nikdo v ní dnes prý netuší Lindu,

úpln

s obzoru

umleckého

která

již

zela.

Když Laura vystoupí na koncertním

ode ftvou let

mst

zmipódiu, o

jediném veeru, v dosti vzdáleném od Paíže, jen ped místním a okolním obecenstvem, které s paížským divadehiím životem nemá žádného stálého styku, nemusí to nikterak její inkognito odhalovati Lze tedy tlém s jistotou oekávati, že nebude po-

tém

znána.

„A kdyby pece?"

namítla Laura. „Nuže," odvtil hi-ab, „odhalení to stalo by se Linda.

35

138 za okolností tak estných a lichotivých zárove též pro nás, že, když by k

nmu

pro vás došlo,

a,

ani

nejpísnjší mravokárci nemli by práva kárati mého syna, že spativ vás, zamiloval se do vás tak, že vám dal své jméno, a nesmli by kárati mne, že vás naivám svou dcerou. Ve vaší minulosti není nieho, nad ím bystO' se musila zardívati. Nepopírám, že Stefanie, která má své zastaralé pedsudky, byla by nepochybn bývala proti vám, kdyby se jí byla pravda hned s poátku povdla; ale nyní vás poznala, dovede si vás ceniti a jest vám povinna díkem za vaái péi, kterou jste o ni mla za její nemoci.* Biskup renneský, jehož duch jest osvícený, žádá vás za velkou službu, a když mu ji prokážete, on by byl prvním, který by se vás zastal, kdyby se vás nkdo chtí ne-

šetrn

dotýkati. Musí-li vaše tajemství, které je zápozdji se odhaliti, nebude roveíi také naším, díve fc tomu snad nikdy lepší píležitosti než práv njTií."

i

Akoliv Antonín byl mén optimistou než otec jeho a byl znepokojen myšlénkou, že Laura má opt veejn vystoupiti, nenašel pece nieho, co by byl namítl proti dvodm svého otce, kterému vbec nel*ad Odjwroval, znaje jeho vzácnou povahu. Spíše ješt Laura vzdorovala myšlénce, že má zpívati ped obecenstvem saint-maloským. Jí však nešlo o to, že by její minulost jako divadelní pvkyn mohla býti prozrazena, nýbrž o nco zcela jiného. Nemohla však o tom vše povdti, co jí na mysli tanulo. Pravdou bylo, že se obávala nejvíce sama sebe.

139

Jakou nevýslovnou rozkoší jí naplnil den Vysvcení kaple, když mohla ped shromáždnými vícími tato rozkoš byla by pro ni mnohonásobn zapti! vtší, až by ped velkým obecenstvem zpívala, sklízela pochvalu a potlesk, až by byla vyvolávána a až

A

házely vnce a kvtiny. Tohoto opojení a uchvácení se obávala, ponvadž bylo tak svdn a tak nebezpené! Hrab tvrdil, že jest Linda zapomenuta. To však sotva asi pravda! Vždy teprve onehdy etla v jednom asopisu paížském ve zprávách o blízkém zahájení nové opery a o spolenosti, která v ní mla hráti, že by editel ml pomýšleti na to, a,by opt Lindu získal. V Paíži ovšem domníváno se, že slavená divá Linda se nalézá V Mexiku, kdež, jak se pravilo, slaví veliké úspchy; ale dokládáno zárove, že Mexiko neleží pece na konci svta, že tam lze dojeti v nkolika týdnech a že by se vše mlo vynaložiti, aby španlský slavík byl opt získán pro Paíž. ví kde vystuCo však myslili v Paíži, že puje, byla Linda jen nkolik hodin vzdálena od Paíže, od své drahé Paíže. Myslila na svou lásku k Antonínovi, jež dosud tkvla neporušena s plnou vroucností v jejím srdci; ale nemohla se ubrániti, aby nemyslila na slovo, které jí manžel její dal a které jí vracelo svobodu pro pípad, že by pouta manželská byla pro ni tžká nebo že by se jí touha po divadle neodolatelnou silou zmoc-

by

jí

Bh

nila.

140

A to byly ty vlastní její dvody, pro které chtla odepíti úastenství své, v koncert. Bála se dojm,' jaké nové její triumfy v ní vzbudí; ale nemla odvahy, 'atby se k nim piznala svému manželu a tchánovi.

Hrab

však naléhal a Antonín pipojil prosby své

k prosbám otcovým. Laura tedy pravila: „Vidím, že vám na tom záleží, abych zpívala, a záže tedy jde spíše o váš zájem rodinný nežli o jem osobní." „Zajisté," odvtil starý hrab, „a proto musíte

mj

sama svoliti, když my svolujeme." „Když tedy jest to vaším páním," skonila Laura, „budu pi koncert mileráda zpívati." Veer oznámila Laura baronce, která si pišla k

ní

pro

odpov:

dáti na svj zazpívá árii „Fidelia" program, že vikomtessa X a z „Krále duch." Baronka pijala tuto chladnou odpov na pohled s velkou radostí, ale v nitru svém byla by si pi ál-i-, aby Laura odvtila záporn.

„Mžete, velectná paní baronko, ,

.

.

xvn.

Boue. Koncert byl ustanoven na 29. záí; do té doby bylo je,št celých deset dní.

141

Laura navrhla Antonínovi, aby sti'ávili

mimo

tch

deset dní

Saint-Malo.

Nebylo teba, aby k obavám, že bude poznána koncertu samém, pidružilo se ješt nebe^í, že pi zkouškách koncortních bude její minulost jako vadelní

pvkyn

pi již di-

odhalena.

Až dosud nesetkala

se Laura s nikým, kterého by byla znala ze svého divadelního života. Ohlášení umlci, Nobillet a Gressier, nikdy jí nevidli; ale mluvilo se o tom, že program koncertu bude rozšíen novými vynikajícími jmény. Bylo tedy zeela rozumno, aby se Laura až do chvíle svého vystoupení držela v ústraní. Zvolila si ke koncertu dv známé árie, pro které staila jediná zkouška s orkestrem bu veer ped koncertem nebo po pípad ráno v den koncertu; Antonín a Laura upustili od píchodu z MontSainfc-Michelu od projíždšk po moi. Nyní se dohodli, že budou v nich pokraovati, že navštíví na své malé yacht pobeží departementu la Manche a ostrov Jersey, kdež Laura ješt nebyla.

Hrab

de Bizenx se Stefanií, která již se úpln mohli sami zastávati úkol hostitel pi zkouškách ke koncertu. Baronka de Pontual pak nemusila so obávati, že by se jí Laura stala nebezpenou soupekou pi pípravách. Laura tedy odjela vesele na tento výlet námoní, :-i;ý ml oýti delší, než kterýkoliv z dívjších. Plr.vbíi byla rozkošná. Cesta kolem ostrova Jersey flunu, n.\ kterou potebovali pt neb šest dní, byla zotavila,

•'

.:viášt

z:: jív.

142 Zastavovali se ve všech drobných zajímavých pí-" stavech ostrova, obdvali a spali v hostincích nejrznjších, bavilo je vše: úprava jídel, uspoádání ložnice, a když je plavba omrzela, podnikali rozkošné projížky v povoze po pvabných krajinách a starožitných pamatkách ostrova. Nevzali ani novin do rukou; zdálo se jim, že jsou vzdáleni tisíce mil, jakoby byli ješté v Americe, zapomnli na Saint-Malo, zapomnli na svt celý.

Bylo arokrásné poasí podzimní, teplé, klidné, ustálené.

Laura si stžovala jen na to, že moe jest píliš jednotvárné a hladina jeho poád rovna jako stl. „Ach. obloha jest píliš jasná, bez oblaku, bez mráku", pravila, „malý póry v vtní by nám neškodil; aspo bychom m^j trochu zmny." „Bu ráda, že máme takové poasí," namítal vikomt, „boue bývají zde nkdy strašlivé." „Nelitovala bych, kdybych takové zažila," odpovídala Laura. „V naší kocábce sotva by to bylo píjenmo," mínil Antonín, vysmívaje se odvaze své ženy. Ale krásní dnové chýlili se ku konci a mladí manželé musili pomýšleti na návrat. V den ped koncertem dorazili do Granvillu, al« nehodlali se tam než asi dv hodiny zdržeti. Po snídaní odešel Antonín, aby pipravil malou yachtu k odplutí a vrátil se do hotelu s tváí pon-

—

kud zaraženou. „U ábla,"

pravil,

„myslím, že nebudeme se moci

148 do Saint-Malo po moi, nýbrž žd pojedfiití© sildo Dolu, kdež vsedneme do vlaku." „Ach, to bych si nepála! A pro pak by toho bylo teba?" namítla Laura. „Obloha nevstí nic dobrého," odpovídal vikomt, „a kdyby vítr ješt se sesílil, mohlo by se moe vzedmouti a mli bychom se svou vetchou skoepinou dosti práce, abychom se dostali šastn do Saint-Malo." „Vzhru, boue vytoužená se blíží, která duši pinese klid!" citovala Laura se smíchem verše francouzského básníka. vrátiti

nicí

A

pak

doložila:

„Nuže, chtla bych vidti boui, zažíti ji; ale já sama tak, aby tob pi ní nehrozilo nebezpeí." Antonín se usmál a pravil: „To není možná, ponvadž bys zajisté si nepála, abych bez tebe jel po dráze do Saint-Malo a tebe nechal na pospas vlnám a vtru." Oba pohlíželi chvíli na oblohu. Antonín pravdu, vítr -se obrátil a v dálce ve smru, kde leželo SaintMalo, se ukazovaly dosti hrozivé mraky. „Ach, myslím," pravila Laura po chvíli, „že ješt máme as, abychom dorazili, než se boue strhne, a kdyby nás zastihla, nuže, nebylo by mi to proti mj^sli, abych s tebou, Antoníne, jí vzdorovala. Nebylo by to zlé skoniti trochu dramatickou píhodou tuto pí-

ml

liš

klidnou cestu.

„Ty bys chtla, Lauro?" pání tvého."

zvolal Antonín;

se tedy dle

OK^

^rcfnnpíi;

rfo

svého plachetního hrau.

„sta

144

Antonín shrnul velkou plachtu a obrátil ležatý a zabaliv Lauru do svého plášt, zatoil lunem

stže na

širé

moe.

Vše se idailo dobe letla po

moi

tonín již Malo.

poal

tém dv

hodiny; malá yachta rychlostí dvanácti uzl za hodinu; Andoufati, že dorazí bez nehody do Saint-

Ale brzo velmi silný

vítr je vzal z

boku a vlny

poaly lod^ biovati. Pi každé vln, která se vrhala zuiv na lun, Antonín obratn zatoil ídidlem, takže lun šikmo peletl vrchol vlny, jež rozléva,la se po palub a jejíž pna sáhala až na vrchol stžn.

Moe

stávalo se stále boulivjším, vítr byl poád ostejší, malá yachta klonila se na bok, paluba její srovnávala se chvílemi úpln s povrchem vzedmutého

moe. Ale pece mli chvíli klidu, jako když se boue náhle zastaví. Potom náhle veliký vítr s velikou prudkostí pe-

skoil na jihozápad.

Naštstí fcpozoroval; Antonín de Bizeux v

aii tento

obrat.

Vlny jako hory, biovány jsouce opaným vtrem, zvedaly se do strašlivé výše; jiné vlny se tvoily a hnaly se po vtru; chvíli nastal na moi úžasný chaos. Srážka vln, které proti sob se valily, poskytovala divadlo plné hi-zy. Plachetní lun uhánl letem ptáka, viny picházející od behu útoily na nj, vichice jím zmítala, chvílemi byl hnán sbsile ku pedu a chvílemi se zíise

145 toil v šíleném tanci. Kdyby se byl nalézal na míst, kde se pohyblivé hory vln srazily, byl by býval ztracen. Antonín de Bizeux byl v tomto divokém boji živl klidný, obezelý a stále ppraven. aby se nedal niím pekvapiti. Slo tu o životy Lauin i jeho. Laura mohla se s dostatek obdivovati tomuto úchvatnému divadlu a musila doznati, že její manžel byl stejn výtený plavec jako milenec a manžel. Byl to boj obratnosti a dmyslnosti lidské proti slepým silám pírodním. Obloha se ješt více zachmuila.

Dlouhý mrak olovné barvy, ozáený na okrajích leskem sirnatým postupoval z pozadí zátoky. Laura pravila k Antonínovi: „Jsme ve velkém nebezpeí, není-li pravda?" „Jediný okamžik neobezelosti a byli bychom na^ dobro ztraceni." „Kam ndíš lo?" „Chci se pokusiti, abychom pistáli u ostrova Cezambre, vidíš, tam dole, dva kilometry odtud. Ale te, miláku, zticha. Ani slova více!" Laura se piblížila k muži, kterého si zamilovala a zvolila mezi všemi, jsouc hrdá na to, že on vzdoruje živlm, aby ji zachránil.

bu

Ostatn ona sama to pála vidti. Ona sama

která nebezpeí to puzena, jsouc nezkrotnou silou životní toužila po boui. Ve chvíli té nepociovala si

St

byla,

11. .

ozkem jejím však pece prolétla myšlénka:

„C5ož

146

kdybychom byli náhle od sebe odloueni? Kdyby osud nás chtl odlehnouti od sebe? Co potom?" Aniž promluvila slova, uchopila konec pevného lana, pipevnila si je na rám své a uvázala .ie také na rám Antonínovo. „Nyní," pravila po skonené práci, „kdybychom musili umíti, umeme spolu, umeme, milujíce se umeme, jsouce šastni." Boue dosáhla svého vi^cholu. Vlny se zvedaly a padaly s divokostí skok tigice. Obloha byla pokryta tmavým píkro vem barvy bidlicové s fialovými pruhy. Mraky poád více se nížily, jakoby chtly s moem splynouti v jedno. Bílý lun letl po hebenu vln jako racek s rozepjatými kídly a mizel asto mezi dvma stnami vln. BHzký ostrov bylo jen zcela nezeteln vidti pro mraky a vítr aJ divoké vlny. Antonín napjal všecky své síly, duševní i tlesné, aby lun svj tisícerým nebezpeím obklopený ídil a vedl tam, kde byla jediná spása, k ostrovu. Jen jednou byl by se byl dal pekvapiti obrovskou vlnou, která se hnala zuiv za lunem, jako divoká šelma s evem a divokými skoky. .V tu chvíli plachta shlukem se roztrhla. Na štstí malá yachta hnána jsouc vtrem, zachovala stejnou rychlost. Spousta vodní za ní se ženoucí postihla jen ."^adní ást lunu. A již již kynul ubohým výletníkm ostrov . Ale pistání bylo rovnž nebezpeno. Clon by se byl pi n^ni lir^Tinála pekotil

—

.

.

147

Vnitek lunu byl nárazy

vln spustx)šen,

stže

sražen, plachtová kajuta stržena a kostra lodi se naplnila vodou. Ale pes to prese vše rostla nadje, že pistanoo, ostrova Cezambro byl již zcela blízko . . ; ježto

beh

Antonín zatoil ješt jednou rázn ídidlem a luii zaboil do úzké zátoiny, chránné ped vtrem, a dv minuty na to lun se boil do písku. Antonín upevnil malou pochroumanou yachtu kotvou a vyskoil na skálu, která tvoila na pobeží jakousi pírodní silnici Laura hodila mu konec lana, které pevn uvázal kolem vynívajícího balvanu skalního. Na to podal ruce mladé žen, která lehce seskoila v jeho náruí. Objali se náruživ. Byli zachránni!

xvm.

Setkání. Antonín a Laura ubírali se po nízkém behu, který kde ostrov Cezambro jest pn-

jest jedinou stranou,

Rtupný.

Byla tam lod rybáská zakotvena. Dorazili do jakési rokle, kdež se kril domek finanní stráže. Domek byl oteven a prázdný; strážníci patrn odpluli ráno a pro boui nemohli se ješt vrátiti.

148 si pipomnl, že na ostrov musí býti hospdka rybáská a vskutku když byli nko-

Antonín kdesi

minut bloudili, našli ji schoulenou mezi skalami. Ote\eli dvée a vstoupivše do vnit, našli tam nahluchlou staenu, která cosi u stolu kutila. Jen stží dovdli se od ní, že starý nepochybn její manžel odplul ráno do Saint-Malo a že se ješt nevrátil. A v mli k jídlu a pití jen cidr, slaninu, sušené ryby a suchary. Zlaák, jejž vikomt položil na stl, otevel jí polik

—

—

krm

nkud

sluch a povzbudil její mysl. Odebrala se do za stavením pro náruí suchých révových koen, které zapálila v krbu. Brzo zaplápolal ohe a Laura mohla se na oháti a osušiti si odv

pístešku

nm

Bvj. Antonín chvíli stál u ní a škádlil ji, že její zdánliv chladná mysl pi boui pece jen pestála tžkou zkoušku.

Laura to popírala. „Nyní," pravil po nkolika okamžicích Antonín, „dojdu pro naše zásoby na palub lunu; nebo než se zase pustíme na moe, musíme se trochu zotaviti" Obrátiv se k

„Pojte

se

staen,

doložil:

mnou, abyste mi ukázala cestu."

Stará žena povstala z lavice, aniž odpovdla, a Antonín odešel s ní. Sotva že byli venku a Laura se zahledla do ohn, dotknul se náhle hlas jí povdomý jejího sluchu: „Hé, dobrý den, Lindo!"

149

Obrátila se a vzpímila se rýcli,lé, Jakoby ji byl had uštknul Laure tto Mina stál ped ní. Nebyl to píznak, nýbrž skuten operní zpvák ve vlastní osob. „Jak se ti vede, carissima?" tázal se jí. -,J'ane," odvtila Laura hrd, „jmenuji se dnes vikomtessou de Bizeux." konen budiž! Do; A „Hm, vikomtessou? vdl jsem se v Saint-Malo, že jste se provdala za vikomta a» že náležíte k rodia. Ale satek byl vykonán v Anglii, není-li pravda? Známe ty anglické ^atky! To jsou manželství bez oddá vek, která práv tak snadn se uzavírají, jako rozvazují. Katolický knz tam posvtí satek, což uspokojí svdomí; ale obansky se satek neprovede a tím se obejde neb obelstí '

,

'-'

.

.

zákon." „Již jsem vání ekla, že . ." namítla Laura uražen, ale ihned sama myšlénku svou perušila a doložila: „Myslete si o tom, co vám libo; na tom .

mn

nezáleží."

„Nuže, dobrá!" mínil smje se Lauretto Mina. „'Ostatn nech se (Vikomtessa hnvá i nehnvá, slibuji, že ji tímto jménem budu jmenovati ped lidmi a to s nejhlubší úctou a pokorou. Nemám v úmyslu v vás urážeti, nýbrž chci si dobýti znovu vaší

nem

pízn." Laura si oddychla lehce. „Snad budete také tím spokojena," dokládal, pohlížeje úkosem na ní, „že vzhledem k vašim nynjším „Liiida."

38

150 ^"Omerúin budu se tváiti ped svtem, jako bych vás neznal {ai jako byste ani nebyla bývala Lindou, slav-

nou pvkyní paížské opery?

„Kdyby tomu tak bylo

kvapen da.

pohlížejíc

.

."

.

.

.

."

pravila

Laura pe-

na vetelce.

„To se rozumí. Divíte s« tomu sama, není-li pravNuže, to jest ujednáno. Od sntka pi kon-

cert ..." „Ach, vy budete také zpívat ^pi zítejším kon-

cert v Saint-Malo?" perušila

jej'

Laura.

„Ano, zazpívám jim tam, at se potší mým hlasem. Proto jsem také pijel do Saint-Malo ... Ale od zítejšího dne poínaje budu vás oslovovat jako neznámou a budu s vámi mluviti jako zcela cizí lovk. ." Slibuji vám to svým estným slovem „Dkuji vám," pravila Laura. „A nyní, kdj^ jsem vás pesvdil o svých dobrých, poctivých zámrech, dovolte mi, abych vám váš manrychlel piovdl, než se vrátí ... váš žel, co jsem pišel zde dlati. Víte-li pak, že jsem zde jedin k vli vám! .

.

.

„K vli mn,

.

.

zde?" divila se Laura.

„Oh! ne zde na tomto ostrov Cezambro; to jest pouhá náhoda i spíše moje štstí, které mne sem vedlo. Odporuili mi dnes áno, abych podnikl výlet na tento skalnatý ostrov; ale boue mne zde zadržela od tí hodin. Mj lodník spí kdesi u strážnice finanní v tráv. Ale v Saint-Malo jsem k vli vám, ano jedin k vli vám."

151

m

Lauretto Mina pokradoval dol^ vypot^ná PlOs mlce, pohlížeje na vii»mtes8u: „Cas kvapí; tedy zamíím bez okolku k dli. Víte, že nová Opera bude zahájena píští msíc. editel mi svil úffol, abych vám nabídl engagement za podmínek, jaké si sama nBtanovíte, bu na ada pedr ." staveni nebo na rok Lanra se zarumnila náhlým' pohnutím mysli a nebyla chvíli s to, aby odpovdla. ,

.

Divadelní krev v ní opt vzkypla. v jejím tle. vypravila ze sebe:

Kolovala ry-

chleji

Konen

„Není to možná; naprosto ne; jsem žena vikomta de BÍ2eux. „Nuže, dobrá, ano, ano," namítl Lauretto Mina s drazem stupovaným; „ale jste také, jste také por žád ješt Lindou! Jste poád ješt hvzdou prvJste vikomtessou* ního ádu na divadelním nebi! buífiž, ale jste poad ješt také umlkyní! Ráíte sice nositi nech zákonným zpsobem ili nic -^ na tom nezáleží staré slavné jméno pedk šlechtice zdejšího; ale per Bacco! tážu se vás, nec«níte-li si stokráte více své jméno, své jméno osobní, to jméno, kterého jste si dobyla svými vlohami a svým piinním? Bylo mi eeno, že váš otec byl také hrsibtem; ale neužíval toho titulu, neuaíiýval se hrabtem Marciou, nýbrž nazýval se velikým virtuosem, velikým umeicem Marciou, zdálo by se mi to tudíž podivným, kdvby dcera takového muže nekladla vtší .

.

.

.

.

.

.

—

.

.

152

na své umní, na svon slavn v mnleckém než na šlechtické jméno." Mluvil živ s italskou velostí a drazem. Jeho slova mohl klidný poslucha považovati za strojená. Ale Laura nebyla klidnou a chladnou. Myšlénka, kterou provedl, souhlasila s tajnými myšlénkami jejími. Mlela, sklonivši hlavu a oddávajíc se blouznní o své divadelní kariée. „Nuže," poal opt I^uretto, „jakou "odpovd snám pinésti editeli Opery? Odpovzte: ano i ne?" „Jest tu jedna veliká a dležitá závada," prar význatii

svt,

vila ona.

„A

ta jest?" rychle se tázal Lauretto Mina. „Miluji svého manžela," znla Lauina odpov. „Nuže, v nynjší chvíli milujete ho již ticet síc. Myslím, že vám to mohlo postaiti. On vás pipravil o léta úspchu. A nyní jest již svrchovaný as, abyste byÓa vrácena sama sob, umní a obdivovatelm svým. Mžete jej milovati nadále, káželi vám to srdce. Nikdo tomu nebude pekážeti. Ale znájn vás a vím, že již máte dosyta života v zátiší, že jako ptáe na jae bažíte po tom, abyste se vrátila do krajin, kde zpvem svým budete zase okouzlovat. Vy nenáležíte jen jemu, vikomto\i de Bizeux, vy náležíte iVŠem, kterým umní není vcí prázdnou a lichou. Oh, nikdy jsem o tom nepochyboval, že díve nebo pozdji se vrátíte k divadlu; ne-li dnes, tedy zítra; jsem o tom hluboce pesvden." „A jak mohl tedy editel Opery vdti, že se nalézám v Saint-Malo?" tázala se Laura.

m-

dv

153

„Ach, ano, to jest moje zásluha, moje odhalení," vysvtloval pvec. „Když jste svého asu zmizela s panem de Bizeux beze s topy, tvrdilo se, že jste odejela s ním do severní neb jižní Ameriky. Zkrátka, stopa vaše byla ztracena. Ale já jsem na vás nezaponmél, já a to z dobré píiny. Cekal json, ohlížel jsem se po vás, pátral a íhal jsemu Dovdél jsem se od barytona Pressiera, že pojede do Sain1>-Malo, zpívat pi dobromném koncertu. Saint-Malo, jak jsem vdl, bylo krajinou, kde se nalézají statky pán de Bizeux. Opatil jsem si tedy ped osmi dny tamjší asopisy. A v nich jsem se doetl, že hrab de Bizeux jest místopedsedou spolku pro zízení námonické nemocnice, v jejíž prospch se koncert poádaL etl jsem program slavnosti a na byla uvedena mezi spoluúinkujícími jména baronky de P a vikomtessy de B . . Vyhledal jsem ihned svého editele, jak si vám dovoluji oznámiti, nebof ýsem lenem nové Opery. „I^ašel jsem Lindu!" zvolal jsem, vstoupiv do pokoje editelova. Pl hodiny na to dopsal jsem panu hrabti de Bizeux a nabízel jsem se mu, že bezplatn, z pohnutek ist lidumilných chci pi dobroinném koncert zaspí^eat. Nabídnutí moje bylo pí^ato ihned telegrafie^. Na zátí, oiraienphiou mocí editelovou, odebral jsem se do Saint-Malo, kdež již od pti dní meškám. Byl jsem skvle uvítán a nescházelo mnoho, že bych byl ubytován býval u vás anebo aspo u vašeho tchána. Ale ponvadž již poskjrti pfísteší Nobilletovi a Grossierovi, svým torajanm, byl jsem ubytován u paní baronky de Pontual rozkošné

bu

nm

.

—

.

.

.

^

—

Lioda.

39

154 to ženy, na mou vm," doložil zpvák s sméYé. nadutým; „škoda jen, že její zpv nevyrovná se jejímu '

peí."

„Vy jste ubytován u baronky de Pontual?*' túr zah, se Linda znepokojen. „Pak jste již baronce po-

vdl,

ím jsem

byla?"

„Obdivujte se mojí laskavosti a šetrnosti: Když jsem paní de Pontual piml, aby o vás mluvila, poznal jsem, že jste královsky zachovala své inkogito a já je nevyzradil. Dal jsem si od ní vše o vás vypravovati, ale ani

slvkem jsem

se nezmínil, že

bych

vás znaL"

a nyní

,»DSíuji vám," pravila po áftíié Laura, to pronesla veleji než poprvé.

,,Kedkujte mi," poal opt Lauretto Mina; „opa^^ kuji vám to, že si peji, abyste vidla ve pítele. Poslyšte, Lauro: Po léta nepestávám mysleti na vás. Váš obraz jest ustavin ped mýma oima. Ani sám bych tomu neuvil jak asto jsem o vás snil. Jsem po vás jako posedlý. Ach! dovolte mi, abych vám ekl vážnji, než jsem to kdy kterékoliv žen ekl: Lauro, zb^uji vás!"

dv

mn

Ona

se rozilen vzpímila. „Pane," pravila hlasem trpkého pohrdání, „práv jste mi slíbil, že budete se chovati ke se v^ šetrností. Takto vypadá váš slib!" „Pitisím, pojior! váš manžel se vrací," perušil ji n^Tií se zlým úsmškem Lauretto Mina. Vskutku zaplašeným oknem bylo vidti, ÁstííOh ,

mn

e

155 nín de iJizenx se vracel, provázen jsa staenou, která nesla koš. Antonín vešel a užasle ucouvl na knok:

„Pan Lauretto Mina!" zvolal. „Ano, on sám, jak žije a tyje,"

pravil tenorista s úplnou nenucenností. „íká se, že svt jest vellcý; ale hlete, jak se lidé nkdy najdou. Naše setkání, pane vikomte, není tak nahodilé, není tak nepravdpodobné, jak se zdá. Meškám v Saint-Malo za píinou zítejšího koncertu. Podnikl jsem ráno výlet na tento osti'ov, boue mne zde zdržela a vás sem uvrhla, vše jest zcela prostinké. Vaše doutníky jsou asi zvlhlé; dovolte, abych vám jeden ze svých nabídl."

—

„Dkuji pane," odvtil Antonín rozmrzele a posukem.

s od-

laítavým

„Ah, ah! jak se zdá, vyjasuje se," pokraoval Lauretto^ Mina a pikroil ke dveínL „Ano, zdá se, že ten etovský vítr se ukliduje. Budeme tedy moci opustiti tento málo civilisovaný ostrov. Nechci vás déle zdržovati, rate jen klidn zasednouti k jídlu? pjjdu probuditi svého lodníka. Pane vikomte, dovoluji si vám se poroueti . Paní vikomtesso, sklá ." dám k vašim^ nohám svou neju<5tivéjší poklonu! Pokloniv se hluboce, jakoby nevidl nedvivou zlostnou tvá vikomtovu, vyšel z hospdky. Antonín hledl zrakem píným hnvu a rozilení za I>aurettou Minou, který se zvolna vzdaloval. I

.

.

.

„Kdy sem ftvó

oboU,

.

pišel?" tázal se Antonín de Bizeox

156

„Vstoupil

v, když

sémk nemalému pekvapení mému, znla odpov.

prá-

jsi odešel,"

Antonín se vyptával staeny. Tato vyspravovala, že „pán" pijel podívat se na ostrov a že se po procháael; snídani pinesl si 8 sebou; boue jej na ostrov zdržela; položil se do mechu nedaleko odtud a proto jej Antonio, když vstupoval do hospdky, nevidl.

nm

„Co vám ekl?" obrátiv se k Laue,

tázal se

An-

tonín.

..Vypravoval mi o nové Opee, u náž jest angažován. editel její mi prý nabía engagement na. adu pedstavení neb na rok."

bu

„A

co jste

odpovdla?"

„Že jsem tvá žena a že nelze na nikterak mysleti." „Ten nestydatý vati;

nco

podobného

lovk odvážil se druhdy

vás milo-

neekl vám nyití nic urážlivého?" Mohla Laura íd. pravdu a tak vzbuditi spor a

srážku mezi

obma

muži?

Lauretto Mina byl by v

možném souboji odprcem strašnjším než Pozzoli. To dobe vdla z jeho minulosti. Proto chvjícím se hlasem odvtila: „Lauretto Mina byl tentokráte velmi slušný. Mešká již k vli koncertu po nkolik dní v Saint-Malo; nechoval se ke drae a sHbil, že se bude tváiti, jakoby mne neznal." „Opravdu? A vy jste to patrn uznala ja3a> velkomyslné jednání?" „Co jest ti, píteli?" tázala se nyní Laura jenm.

mn

157

„ím káš.

t

jsem

Pro

pohnvala? Ani nepozoruješ, Co se ti stalo?"

že

mi

vy-,

to iníš?

„Odpus, Lauro! Nevím, ím to jest; ale jakmile spatím toho lovka, všecka krev ve mn vzkjrpí.

Nemohu ho vyzvati p>ro jeho drzou, urážlivou zdvoilost a pece každé z jeho slov mne uvádí v rozilení." „Upokoj se," pravila Laura, „jest zotavil po tak zlé cest."

teba, abys se

Za pispní staeny vyala Laura z koše zásoby chléb, víno bordeauxské a rozložila po bílém stole a polovici zajeí paštiky. Ale oba byli vyhladovlí, pece jedli málo. Pi jídle pronesli oba velmi málo slov. Pemýšleli. Antonín, který, když byl pistál k ostrovu, pes pocit vítzný, jako vojín po vytlesnou únavu hrané bitv, cítil se nyní hluboce v srdci svém znepokojen, sklíen a zarmoucen. Laura sice s ním mluvila s obvyklou svou nžností, ale hluboký instinkt lásky, kteiý vidí dále než na povrchní zjevy vcí a který rozeznává ve zvuku slov šelest tajných záhyb srdce, íkal mu, že za slovy, která pronesla, skrývá se nco, a že v myšlénkách inilované ženy tkví jakési tajemství, jakýsi stín,' který niu uniká á který jest mu nepíznivý. Naproti tomu zase Laura vzpomínajíc lákavé nabídky, kterou jí uinil Lauretto, pomyslila si, že Antonín nenašel v nitru svém ani jediného slova dík za obnovenou její. kterou pinesla, odmítajíc na-, bídky editele nové Opery. Jak se zdálo, zapomnl An-

—

,

a

ml

ob

Linda.

40

158 tonín na smlouvu, kterou s ní uzavel a která zaleželá v tom, že, kdyby si pála nabýti opt své volnosti, neinil by námitek a nechal by, jak pravil, klec otevenou. Pro na míst oekávané vdnosti choval se k ní s jistou nedvrou a trpkostí? Pro se na ni, jak se zdálo, hnval pro pítomnost Lauretta Miny, kte-

ním

hrd

rého koliv,

odbyla? Byla-li vina? Zajisté nia pak tedy nezasluhovala jeho nešetrného jed-

nání.

Ob

tyto bytosti, které

ped

chvílí spolu unikly

strašnému nebezpeí a které by byly šastny bývaly, kdyby spolen byly umely, sotva se vrátily do spoleenského života, již narazily na sobectví a neshody, které rozluují a rvou svazky. V hloubi srdce svého oba dva snad v této chvíli

—

litovali

boue.

Ale zatím se

moe

boue na moi úpln

utišila.

uklidnilo takka v tu minutu, kdy statení mladí manželé unikli jeho nástrahám. Ostrov Cezambre jest pouze kilometr vzdálen od Saint-Malo, ale bylo teba doraziti do msta

Vlastn

se

pt

ped

nocí.

Chystali se tudíž k odjezdu.

Antonín de Bizeux

nnou. Laura

se tázala,

poád však mel tvá zakabopro jest tak nemluvný. Vy-

mlouval se na únavu. Ale jisto bylo, že necítil únavy, ani když pirazil k ostrovu. Duševní otes, který pocítil, spativ Lauretta Minu, rozmlouvati s Laurou, více na nj psobil než boj s rozlíceným

mv

169

„Povez im

naléhala na nj Lanra, uinlo rozmi-zelým?"

upímn,"

ní to nic jiného, co

t

„Nuže, ano," odvtil Antonín, jsa

nžným

„n.©-

hlasem:

Lauiným dojat v hloubi srdce, „Lauretto Mina mohl velice dobe se za\'ázati, že bude mlet a že neprozradí, že býval tvým soudruhem. Zavdil se tím tob. Ale musím

ti íci, že myšlénka, že byste mohli zpívat spolu, že byste se objevili ped tímtéž obecenstvem, stává se mi nesnesitelnou. Kdybych byl vdl, že bude zpí-

vat, nikdíí-

„A vati

bych nebyl

souhlasil,

já," namítla Laura,

jen proto, abych se

Ostatn ješt

,,

abys spoíuúinkovala."

slíbila

jsem, ae budu zpí-

zavdila tob a tvému

otci.

as, abych upustila od toho. Chcešli, mileráda odvolám svj slib. Ujišuji t, že mi to bude v«hiii snadné." „A jS," odvtil Antonín, „byl bych mnohem klidnjší mysli, kdybys mne zbavila nevysvtlitelné obavy, která, mne tíží a srdce mi svírá." jest

mne

a upokoj se," pravila Laura, ,,nebudu a budu tím stejn spokojena jako ty. Myslím, že se mnou budeš souhlasit." „Polib

zpívati

ítra

„Díky, tisíceré díky, Lauro," odvtil rychle Anjako by byl na tento návrh toužebn ekal.

tonín,

setmlo, když dorazili do Saint^Malo; mli jen tolik asu, aby se pevlékli k slavnostnímu obdu. Umlci obdvali u barona de Pontual; kdežto u hrabete de Bizeux obdval renneský biskup a vynikající osobnosti, které se sjely z rzných stran Bretonska, aby byly pítomny zítejšímu koncertu. Již se

práv

160

Po hostin odvedl Antonín s Laurou svého otce stranou a vysvtloval mu, pro si peje, aby jméno jeho ženy bylo škrtnuto z programu koncertního. Ale hrab vzkil hlasit, že nemže s tímto nár

vrhem

souhlasiti. Pravil, že to jest naprosto nemožná. Jest prý již pozd si to rozmysliti. Nepochopuje podivínské nápady svého syna. Vidl toho Lauretta Minu. Jest prý to velice uhlazený lovk, který

vc

vi nmu

a

samotnému, s ním již optn hovoil, neuinil nejmenší zmínky o tom, že býval soudruhem Lindiným na jevišti a nepochybuje ani za mak, že vikomtesse de Bizeux zachová se s plnou šetaiostí a úctou. Renneský arcibiskup již všem hostm sdlil, jak arovný má Laura hlas a že nikdy zpvaka z emesla nemá ani pibližn tolik hlubokého výrazu a tak umleckého

vi

slohu ve

zpvu

jako vikomtessa.

Kdyby

šlai;ly se z

programu písn, které má Laura zpívat, byIa,Tby to se strany hrabte jako místopedsedy dobroinného podniku urážka pro posluchastvo, kterému písn ty byly slíbeny, a se strany Antonínovy bylo by to urážr

kou jeho samého. Nebylo možno, laby starému hrabti bylo ješt odporováno.

„Laura bude tedy

zpívati," pravil

to otcových výkladech.

Antonín po tch-

161

XIX. S k a n

(!

á

!

Akoliv Antonín byl únavou pemožen, ml pece horený spánek, v nmž byl zmítán nebla-

této noci

hými sny. Laura nespala následkem tolikerého vzrušení mysli

o nic lépe.

Ráno ji oekávalo nové rozilení, když vzala do jméHO rukou tištný program koncertu: vidla v

nm

slavného virtuosa Remissyho, kterého se nejmén nadala! Co vše to znamená? Tázala se sama sebe. Pro nebyla o tom zpravena. Remissy byl tedy v SaintMalo? Kdo ho sem pivolal? Pro ho nevidla vera veer? tyto nové rozpaky? Na všecky tyto otázky našla odpov v lístku, který ji dopoledne poslal Lauretto Mina a jenž znl

Na

takto:

Paní vikomtesso!

Neml

jsem vera asu vám oznámiti, že náš pítel Remissy súastní se dnešního koncertu. Nevím, budete-li tím uspokojena i rozrarzelá. Kdyby vám to bylo nevhod, vyznávám se, že jsem tím vinen. Jsa potšen tím, že jsem vás opt našel, sdlil jsem tuto radostnou zvst Remissymu, který práv poádá koncerty ve Vichy, a tázal jsem se ho, nechtl-li by také jeti se mnou, aby vás opt spatil a aby ješt jednou se mnou položil jméno své vedle našeho ve prospch díla dobroinného. Remissy mi odpovdl: „Lindu."

41

162

„Chci vidti a slyšeti ješt jednou Lindu a pale umíti! Ano, ano, pijedu; jete však jen sám naped. Víte, že mám' ve zvyku pijíždti v poslední chvíli: práv se dovídám, že pijíždí vlak do SaintMalo o pl osmé veer. Uvidíte mne tedy, že pedn v devt hodin vstoupím do sálu koncertního s bílým nákrníkem. Z opatrnosti položte mé jméno na ,konec programu." so»

ml

Podávám vám o i. všem zprávu, paní vikomtesnebute znepokojena. Vera spativ vás ne-

ale

jsem

již

asu, abych psal neb telegrafoval Remis-

symu a nevím, kde by ho dnes moje depeše ísa*5tiiiia. Ale dnes veer hned pi jeho píchodu jej aastavira a uiním vše, aby se nedopustil vi vám žádné inrliskretnosti. On jest píliš velkým ctitelem vaším, jako já, aby nemchoval se k vám tak, jak vy si to sama páti budete. Váš, paní vikomtesso, oddaný, sluha

Lauretto Mina." Tento list byl tenoristou tak sepsán, aby mohl býti ukázán Lauinu manželu. Skuten dala jej ísti Antonínovi, který však jím byl jen z polovice upokojen.

„O jedno nebezpeí víí^p." nravil rfsiern ovane. ..ale na tom již nezáleží." Za to byl naprosto USpUivjjt-! a oiaotcit otaij iwade Bizeux. Pi snídani oznamo\'al slavnostn, že koncert má velkolepý kasovní ús^^éch. Všecka místa yes padesát tisíc byla vyprodána. Bylo již dalek franku pijato. Po odetení vý tj zbude vír

b

m bylo teba, aby se sbíi'ky na námouickoTi nerýjocnici

ukonily.

Deko v, vele Laue, která nemálo pispla ke zdaru podniknutí tím, že slíbila pi koncertu spolupsobiti. Steíanio ''^^' ^"^ zdálo, nikterak nesdílela nadšení svého otce. I,!

„Pro urozenou dámu," asté stavní se na

takíOvé

/hodné; to

teba ponechati tm,

^-

'

jost.«

hrab jsa šasten, posmšky z pediwtopních Ale

si

„myslím, že by pece píliš jichž povoláním to

pravila,

odiv, nebylo

'

sevše

zdailo, tropil názoru své dcery,

žiff

Odpldne mla Laura zkoušku kestru. kážky.

s prvodem orpi zkoušce sama a vše odbyto bez peNa míst písn „Král- ívil," kterou chtla p-

Byla

vodn

zpívati, zvolila si jinou píse Schubertovu „Markétu", která vyžaduje více citu, ale síly a která ^e lépe-\hodí pro dámu z tak zvané vznešené spole-

mén

* ;

ív

osmé hodin

veemí

''

j'^'

koncertním obecenstvem. Hlavní ulice v SaintrMalo

i-;

i

•

íí^rííif.i

povozy

i/joDvyKlým jindy '

zpsobem oživeny. Ac míÍG svítil jasn,

byl již od západu slunce rozsvícen plyn na nábežích a pi vchodu do kasina.

Vše mlo jakési slavnostní vzezení: censtvo, spchající do kl)ncertiL Krátce

ped

devátou horlinnn

msto

nib.vl-;^

i

obe-

t.šr.i-í

do

164 sálu kasina, Bizeux,

zavšena v

rám

starého

hrabte de

zpsobilo pravé vzrušení. Byla obdivuhodn krásná! Mla drahocenný náhrdelník stídav posázený démanty, jichž leskem ješt více vjrnikala delikátn zaržovlá ple její; skvostné její ruce byly zdobeny náramky; její rozkošný úes nesl na vrcholu motýla, jehož tílko tvoil velký safír a jehož kidélka posetá di*obnými démanty záila jako Její vstoupení

hvzdiky. Slena de Bizeux, Stefanie, vstoupila, vedouc se svým bratrem vikomtem. Byla obleena v eniý šat bez ozdob. Sotva že

hrab de

Bizeux usedl, podal

mu

se

želez-

niní zízenec depeši. Paížský vlak vyšinul se z kolejí dva kilometry od La Fresnays. K úrazu nepišel nikdo, ale vlak nemohl se z místa hnouti a nemohlo se oekávati, že

pibude do Saint-Malo ped plnocí. Nemohlo se tedy doufati, že Kemissy bude pi koncertu hráti; Antonín i Laura pijali tuto zprém skoro se zadostiuinním. Sál v kasin byl peplnn. Na všech stranách bylo vidti nádherné toiletty dam. Bylo slyšeti šum, pitlumený hovor a lehký smích. Potom vše utichlo a koncert zapoal. Byl rozdlen na dv ásti: pr\Tií byla zahájena sbory a národními zpvy bretonskými, které zpívali domácí lidé. Zpv ten velice rozjail obecenstvo, které velkou vtšinou sestávalo z rodilých Bretonc. Ba-

166 ronka de Pontual a Lauretto Mina mli taktéž pkný úspch nkolika písnmi, které pednesli. Na to zahrál na bretonské dudy domácí virtuos roztomilou národní píse. Konen objevila se na estrád Laxita a zapla árii

z „Fidelia".

Zpívala s

jemným citem a obdivuhodnou

tou. Byla to píse ženy vrné a oddané a v ni celou duši svou a proto také dojala

prosto-

ona vložila všecky po-

sluQhae. Antonín byl tak hluboce dojat, že sotva se mohl ubrániti slzám. Když Laui'a dokonila, rozléhal se sálem

mnoho

minut trvající potluk, který znova a znova se ozýval a zpsobil perušení koncertu. Na to Nobillet provedl na svém nástroji koncert na motivy bretonské a vendejské a byl rovnž odmnn hojnou pochvalou. Program druhé ásti byl aspo také tak zajímavý býti zahájen Remissyovou fanjako v první ásti. tasií na housle. Když k této ásti programu došlo, povstal hi-ab de Bizeux, aby obecenstvu sdlil, co se stalo.

tém

Ml

"„Vyšinutím z kolejí,

které se

práv

udalo

." .

.

poal. Ale byl perušen Remissym, který, maje housle pod pažím, spchal k nmu a zvolal: „Vlak se vyšinul z kolejí, ale povoz se nepevrhl a v ustanovenou hodinu, mé dámy a pánové, jsem zde k vašim službám."

mj

Linda.

42

166 Slova Renússyho byla pijata dlouho trrající pochvalou. osoby, které se zárove s Remissym dostavili, vypravovaly, co se udalo. Když se vlak vyšinul, Remissy maje housle své na emenu a vak v ruce, klidn kráel pšky do La Fresnay. l^m si najal dvoukolový koárek a doraziv ped pl hodinou do Saint-Malo, dostavil se do koncertní sín v bez-

Dv i

^

vadném erném obleku nebyl

práv

bílým náki*níkem jakoby pijel z Vichy, které bylo ti sta hodin ísi

^

vzdáleno.

Když ponkud

nastalo ticho,

poal

hráti svou slavhned na pO'

fantasii, kterou ješt všude ve svt prvé posluchastvo uchvátil, svou fantasii, ve kterou vložil všecko nadšení své duše i bol srdce svého. Všichni mu naslouchali s utajeným dechem. Když skonil, ozvala se boue potlesku a volání: Opakovati Ale podkovav za pochvalu postoupil Remissy ku pedu a pravil: „Rate prominouti, ale já nikdy své skladby ne-

nou

opakuji. Radji vám zahraji nco jiného. Tebas nyní veselého." spustil své proslulé vai*iace na „Kai^neval benátský." Co do fantasie na housle vložil citu, tolik ducha vložil zase v tyto variace. Zahrál je s tak divokou vervou a s takovou bujností, tveráctvím a veselostí, malebné že vykouzlil ped oima poslucha masopustní radovánky z námstí sv. Marka ve Vlašských Benátkách. Zdálo se, jakoby se sálem ubíral prvod maškarní se všemi tmi mumraji, jakými oplý-

nco

A

vn

167

vá masopnst benátský a jakoby z dav Háv. ozývaly výknky nejbujnjšího veselí. Ale pes to prese vše chvílemi bylo slyšeti z divoké hudby notu melancholickou jako lítost nebo vzdech, která vnikala až do srdce. Potlesk byl pímo zuivý. Ijaura nebyla mezi imslednínii, kteí tleskali umlci, tleskala píteli jejího otce, píteli svému. A on, vyhýkané dít obecenstva, zvyklý na triumfy, smál se, pozdravoval, dkoval a dkoval opt a byl taktéž u vytržení. Posledním íslem programu byla Schubertova píse „Markéta", kterou zpívala opt paní vikomtessa de Bizeux. Když Laura vstupovala na estrádu, kráela kolem Remissyho, který práv odcházel z estrády. se

Spativ ji, zvolal: „Ah, již jest to tak dlouho, tak dlouho, jsem

.

.

co

."

Nedokonil však vtu svou, nebo Laura stisknouc

mu ruku

s úsmvem odkvapila od nho. Hledal oima prázdné místo pod estrádou v první mezi posluchai, aby si poslechnul Lindu. Baronka de Pontual zpola se pozvednuvši, ukázala mu na místo vedle sebe, které práv Laura opu-

ad

stila.

„Pane Remissy," posadíte-li se

vedle

pravila,

„budu vehni poctna,

mne ..."

„Díky, tisíceré díky", pravil virtuos, pokloniv se posa,dil v první rad

mladé dám, naež bez okolk se kesel pod estrádu.

168 Lauretto Mina nalézal se na dnihé stran estrády, ale mohl se bez obtíží piblížiti k Remissymu a zašeptati mu nkolik slov do ucha, aby jej upozornil, jak se má k Laue zachovati. Slíbil to Laue . . .

Ale neuinil toho

— úmysln.

Pomyslil si, že se pak vymluví, že nešastnou náhodou nebylo mu možno, aby se k Remissymu piblížil.

Vikomtessa de Bizeux byvši uvítána potleskem celého sálu, poklonila se díve, než poala zpívati. Remissy pravil polohlasem k udivené baronce: „Ah, jaké štstí! Neslyšel jsem ji již dávno, již !"

dávno Laura zapoala svou píse s onou podivuhodnou istotou a jasností, s onou vokalisací, která se za našich dn úpln zanedbává, a kterou se neztrácí žádné slovo, žádný odstín. Remissy naslouchal napjat. „Ah, její hlas jest dnes ješt krásnjší," šeptal sám k sob u vytržení; „žádný hlas na svt ješt

mne

tak nedojal jako^ tento."

Laura dospla ke crescendu melodie, pro které šetila všecku sílu svého hlasu a rozvinula jej v celé jeho úchvatné kráse. Následovaly ti salvy hromového volání „bravo". Remissy jásal, tleskal, volal, dupal, jakoby se nalézal v opojení. „Výborn," kiel, „výborn, znamenit, Lindo! Slavné, znamenit, Lindo!**

U69

Na štstí ztrácel s© jeho hlas ve všeobecném hliíku; ale baronka de Pontual, která sedíc vedle nho, zeteln slyšela jeho slova, byla pekvapena a tá-zala se sama sebe: „Ck) chce tím íci? Srovnává snad v myšlénkách svých hlas vikomtessy s hlasem pvkyn Lindy?"

Laura pokraovala.

Píse

stávala se náruživjší a stupovala se až

k bolestným

výkikm

ve finále.

Její hlas byl pojednou tak mohutný a zárove tak líbezný, její výraz tak nžný a sladký, že vzrušení, které se zrailo na její tváíi bylo sdíleno celým obe-

Ženy plakaly, mužové vstávali ze sedadel

censtvem. svých.

Pravý výbuch potlesku a boue obdivu jiá-sledovaly po konci písn. Remissy šílil rozkoší; dupal nohama, kiel, plakal. YjTÚžel již jen ze sebe jednotlivá slova bez souvislosti.

to umlkyn! Nemá sob rovné!

„Jaká

Oh! neslýcháno! ÚžaNa celém svt není ." druhé! Nikdy jsem neslyšel takový hlas! I když již boue pochvaly se utišovala, nenabyl ješt smysl. Zdálo se mu, jakoby byla dnes rodinná sla\iiost, necjhápal, kde jest a co se s ním dje. Mysl, srdce, city vše bylo v nitru jeho vzboueno. Slzy mu Lekly po tvái. Nesnesl déle rozilení toho. Jedním skokem vrhl se na estrádu k Laue, která práv chtla sestupovati a zvolal na ni: sno!

.

.

.

.

.

LiuJa

.

.

.

...

.

43

.

170 „Ah, moje dvo, ty jsi vznešená! Ah, moje Lindo, moje vznešená Lindo, musím t políbit!" A políbil ji náruživ na ob líce. Laura nechavši se políbiti se smutným úsmvem pravila k Kemissymu potichu: „Milý Remissy, ani nevíte, jak jste mi. ublížil!" „Ha? Pro? Co jsem uinil? Co to znamená?" zvolal

Remissy

užasle.

Ohlédl se kolem sebe

oima

polekanýma,

V

sále skuten zmnila se jedním mžikem celá scenerie. Již nikdo netleskal, nikdo nevolal „výborn," nikdo nejásal, nýbrž naopak ozýval se nepátelský šepot; bylo jasno, že,dva velcí umlci, kteí pišli po-

bavit svým umním urozené posluchastvo, nezachovali se ped tímto vznešeným svtem tak, aby nebyl ve svých názorech o slušnosti nešetrn dotknut. „Co to znamená?" zvolala jakási šlechtina z pední

ady

kesel. „Jsem všecka u^lá!"

„To jest neslýchaná dvrnost mezi houslistou a vikomtessou!" podotknul kterýsi aristokrat. „On jí tyká!"

„On

jí

veejn ped

obecenstvem

líbá!"

„Shocking!"

„To

jest skahdál!" „Jest to veejné pohoršení a spolu smšné, neskonale smšné." „A zárove trapné!" dokládala hubená venkovská šlechtina. •^•ii^^-nkoval „Hrají ped námi (li'-"-^-^!'-!!' -wá-tii •'

její soused..

171

\

loíiflfí-ehlusil

všecky tyto poznámky pronikavý

hlas baronky de Pontual, která zvolala:

„Linda! Linda! To vše vysvtluje! Zkrátka, yikomtessH dp Rizeux jest totožná se zpvakou Lindou.''

„Ah, neslýcháno!'* ozývaly se hlasy. Éenneský biskup odcházel rychle se svým vikáem, ježto nechtl býti déle pítomen tomuto veej-

nému skandálu. Slena Stefanie de Bizeux vlekouc

za sebou svého jizliv: „Nuže, mluvte, pane hi-ab, co soudíte o svých 'opních názorech?"

otce, pravila

k

nmu

Aolik noviná a hlouek osob mšanského stavu v pozadí sálu tleskal ješt stále Lind a snad i lyrickému výlevu citu slavného virtuosa. Nyní teprve Remissy pochopil, jaký zmatek, jakou pohromu zpsobil a mysl jeho byla uchvácena hlu-

bokou

nevolí:

„Ah

tak to jest! Jest to možná?" zvolal. „Jest možná, aby v této skupin byli lidé tak malicherní. Lak úzkoprsí? Že jsem já ji tykal, Lind? . . . Odpuste! Ale ona jest mou modlou! ... Že jsem ji políbil? ... To byla. Markéta, kterou jsem políbil, vy pošetilci! Ah, páni baronové, hrabata a markýzové, \T tedy nevíte, že pravým heslem pravé šlechty jest: „Honni soi qui mal y pense?"*) Zatím se Antonín de Bizeux protlail ke své žen. to

')

Haaba tomu, kdo

anglického

ádu

si

pfi

podvazkového.)

tom néco zléh^| '

myslí.

(Heslo

172

Pehodil

jí

pes ramena pláš

a podávaje

jí

rám,

pravil:

„Pojte, Lauro, pojte!" Místo aby byl odešel malými dvemi blíže estrády, kráel hrd, veda si ženu svou, celým sálem kasina. hlavu vztýenou a hledl klidByl bledý, ale

ml

n ped sebe.

Zástupy ustupovaly ped ním a ím dále kráel, tím více šepot a bruení umlkalo, a když se piblížil k východu a k zadním sedadlm, které zaujímali mštáci, náhle zaburácel potlesk tak mocný a tak nadšený jako ku konci písn Lauiny. Remissy odcházeje s Laurettem Minou, vjxítav pravil k nmu: „Ml jste mne o tom zpraviti, jak se mám zachovati, že nemám hlasit nazvati Lauru Lindou. Patrn jsem jí zpsobil velikou nepíjemnost. Ale myslím, že jsem to posledními slovy svými napravil. „Myslíte?*' pravil potmšile Lauretto Mina, který lépe než Remissy chápal obsah celého slíandáíu.

XX. Domácí neshody. -

Návrat po opuštní nábeží byl pro Antonína de i pro jeho ženu smutný. Oba zachovávali hluboké mlení a kríce se v koáe každý do jednoho kouta, nepohlédli ani na sebe. Antonín |Éemýšlel o pohoršlivém výstupu, který Bizeux

tak

nevas

vypukl.

133

skuten

elil vŠem diisledkiií odhalení minulosti vikomtessy de Bizeux, hluné a kdyby se bylo udalo za scenerie

Byl by

umleckého jména a

mén

nepíjemné. Ale odhalení nemohlo se

mén

státi za okolností

nepí-

znrsréí^h.

A ml

mysl samostatnou a ne25ávislou, pece zacíwval Antonín de Bízexix jisté pedsudky stavu svého vykoeniti. a vychování svého, které se nedaly Pemítal trpce o zítku, myslil na písnou tvá své sestry, ano i svého otce, na ochladnutí svých pátel a na to, že jeho žena bude vylouena z aristokratické spolenosti saint-maloské.

úpl

Laura, která byla

mlením svého manžela

nemile

sob, že vlastn si nemže nepála objeviti se na estránýbrž dokonce uinila vše, aby se tomu

dojata, dokazovala sama initi výitek. Nejen že si

d koncei-tní, vyhnula.

Jedin

proto,

aby uinila ochotu svému manželu

a tchánovi, dala se pohnouti k tomu, že slíbila úastenství své v koncert. Zdaž bylo to její vinou, když Remissy pri jejím zpvu se tak pobláznil, že zmnil obratem ruky to, co mlo býti nejvtší její vítzoslávou, ve veejné pohoršení? Mohla to pedvídati?

Ostatn neslíbil Lauretto Mina, že hned pi jeho pnchodu pouí jej, jak se má k ní zachovati. ,

Lauretto Mina však nedostál svén^|^lovu. Ale ani to nemohlo se Laue kiástiro vrub. Linda

44

174 Dojeli do svého paláce, aniž pronilunli spolu je-' diného slova. Náhle nastalo mezi obma dušemi, které se pece tak vroucn milovaly, jakési odcizení. Nestejnost postavení, rznost vychování, bývají nkdy píinou nejvážnjších spor. Antonín de Bizeux dovedl svou ženu do jejího pokoje a jak se zdálo, chtl ihned odejíti do svého. Laura „Vy chcete takto odejíti?" pravila k

nmu

užasle. /pila,

Ukázal jí rukou na Jacintu, která aby svou velitelku svlekla.

práv

vstou-

i,Vrátím se ihned," pravil Antonín. Laura neodpovdla na zvdavé otázky Jacintiny, jak dopadl koncert, a když ji komorná pomohla svléci se z odvu a obléci domácí šat, propustila ji. Potom, noc byla dosti chladna, pistoupila k otevenému oknu a opela se lokty o n. V dálce vidla moe, které vera bylo tak boulivé, úpln klidné jako jezero; slyšela pravidelné oddychování jeho proud, jednotvárný to sum vln, valících se k behu a zase zpt a v pístave vidla lo finanní stráže. Nebe tmavomodi'é bylo ]>okryto hvzdami a na výši jeho ploval tichý msíc. Kdesi v dálce v pístavu ozýval se hlas znovu a

a

naploval

ji

smutkem, jakoby vyzvánl njakému dra-

hému

nebožtíku. Ptala s^^ama

lásce.

^

ss^ebe,

Myslila polohlasit ...

nezvoní-li

to

lu-ana její

176

V tom! k)zvaly se 2a ní leliké kroeje.Tí Obrátila se skoro polekan. Byl to Antonín. Vstupoval piávé do jejího pokoje. Piblíživ s© k ní, pravil tonetn tžkým] a tak chladným, že bylá všecka udivena. „Picházím, ponvadž jsem vám to slíbil. Ale k to jest? Co si máme íci po tomto politování

emu

hodném výjevu? Uznejte sama."

„Mn

se

zdá,"

jestJiV^ší povinností,

mohu

nikterak za vinna?"

to,

odvtila Laura podráždn, „že abyste mne potšil; nebo já neco se stalo. Ci myslíte, že jsem

„Ano, pipouštím, že vina nespoívá na vás," pokraoval on s trpkostí, „ale já mohu za to ješt mén. Moje drahá, vy máte velmi nebezpené a {zárove smš-

né pátely!" „Dovolte, neznáte pece Remissyho teprve ode dneška," namítla Laura oste. „Nebyl zpraven o tont jak by se ke zachovati. To byla okolnost nemilá! To byl osud! Ale tato neblahá okohiost, i když nebyla pravdpodobná, nebyla nemožná. A mohli jsme í>o jí vyhnouti, kdybiyste byli dbali mých obav. Nebyl to jakýsi druh pedtuchy, že by se nco podobného mohlo pihoditi, když jsem naléhala na to, aby moje jméno bylo škrtnuto z programu nešastného toho koncertu? Byl to váš otec, byl jste to vy sám, kteí jste nechtli pipustiti, abych se vzdala iM^kování. Povolila jsem vašemu pání a snažila js3n se pi koncert, abych zapla dle svých nejlepších sil. Nadšení

mn ml

136

ubohého Remissyho mne pro25radilo. Kdybych byla zpívala, byl by býval chladnjším. Chcete mi vytýkati mj úspch? To snad neuiníte? Nesmíte mi klásti na vrub nehodu tuto. Nejsem za ni zodpo-

špatn

vdná

a

umývám

si Iruce."

„Také to nejste

vy, která tím trpíte," namítl Antonín, který se také poád více roziloval. „Co vám záleží na tom, že jest nyní všeobecn známo, že jste bývalou zpvakou, že jste lindou? Jest to jméno, které jste proslavila a které se vám líbí. Líbí se vám snad více, než to, které nyní nosíte. Ale pro nás, pro naši rodinu jméno to byvši náhle proneseno, bez pí-

výklad bude jen pedmtem nepíjemností, veejných pomluv, utrhání, pohrdání a posmchu. Oklamali jsme své pátely a své píbuzné, skrývajíce jméno vaše ped celým svtem. To jest tou nejtrapnjší prav, bez

vcí." „Zkrátka, zneuctila jsem vás, chcete íci, není-li pravda?" perušila jej Laura prudce. ." „Oh, to jsem neekl, ale „Opravdu, divím isie vám!" zvolala, rozilujíc se I)oád *více; »,pro: j&tei mna -uvedli do!tohoto gvta, který není mým, do kterého jsem se dostala náhodou a který se nyní zavírá pede mnou? Pro jsem vás do nho následovala? Pro?... Ponvadž jsem vás milovala. A to vyítáte vy? Zapomiínáte píliš rychle, Antoníne. Mohlo by se zdáti, když lovk vás poslouchá, když jste si mne za ženu vzal, že jsem byla skleslá, ztracená, tvd^politování hodný a že jste mne povznesl, yíte však velmi dobe, že tomu tak nebylo. . .

mn

1T7

víte, že jsem' se z lásky

až dosud

mou

radostí,

umním, úspchem, trvá,

pináším

ji

A nikdy jsem vám tžké a

k váni odekla všeho, co bylo

mým životem, mým štstím, A ob s mé strany

tato slávou. neustále, obnovuji

to nedala tušiti, jak

ji

každého dne.

mi

to. jest

asto

zvlášt od našeho návratu do Francie, od té doby, co žiju v tomto ovzduší venkovském, které hasne mne dusí, a kde pociuji, jak znenáhla ve plamen nadšení pro umlecké snahy. Ale místo abyste vyhladil z mé pamti minulost, vytýkáte mi ji jako zloin! eknte, co jest v ní zloinného? Co se vám na ní dnes nelíbí? Jest v ní nco, co by mne zneuctívalo ve vašich oích? Takové jednání jest hrozné a pobuuje mne. A psobí konen v mysli mé vzpouru. A protože mne k tomu donucujete, pipomínám vám, že jste mi slíbil, že mne necháte vrátit se, kdykoliv mi bude libo, k mojí minulosti, která vám dle vašeho mínní dlá hanbu, ale která jest mou slávou." „Slíbil jsem vám také, Lauro," odvtil Antonín de Bizeux, „že na vše zapomenu z lásky k vám. Myki'ušné,

mn

slíte,

že vás již nemiluji?

Myslíte, že

bych vás kdy

mohl pestat milovati?" ra,

se

„Ne, vy mne již nemilujete!" zvolala vášniv Lau„nebo kdybyste mne miloval ješt, nestavl byste proti mn s celým svtem, s tím vaším svtem;

vy však stojíte s ním proti mn. Ta vaše vznešená spolenost hledí na mne dnes s opovržením' a vyluuje mne ze svého kruhu. A vy, vy nepochybn také myslíte, že se mnou mžete stejn jedn^i." „Nikoliv, Lauro," pravil Antonín znepokojen, Linda.

45

178 „mýlíte se; naopak, chci vás opt uvésti zpt do spolenosti této se vší úctou a vážností, jaká vám náleží."

„Opravdu? Chcete to podniknouti? Chcete se poabych byla v ní trpna?... Ne, ne, díky! Nechci se nikam dostati z njakého milosrdenství. Nechám vás v ní, zstate si v ní sám, zstate si v té spolenosti, ve které bych byla vždy cizinkou, ne-li kusiti o to,

otrokyní!" Mluvila prudce, mluvila náruživ, dávajíc se unášeti

hnvem a bolestí. Antonín chvíli mlel, co v nitru jeho víily rzné

pocity,

pak

pravil:

„Lauro, jste pobouena dojmem strašné té píhody a já sám také. V této chvíli bychom sob navzájem ubližovali. Lépe bude, odejdu-li dnes veer Tedy s Bohem." Zítra budete klidnjší Uchopil ji za ruku, kterou ona nechala chladné spoívati v ruce jeho. Opakoval: „Tedy dobrou noc, Lauro! Zítra budete klidnjší, že ano?" „Nuže, dobe. Jdte, necht mne," odvtila odmítav, uražena jsouc jeho chladností. Antonín pohlédl na ní úzkostliv, uinil ti kroky, pak se vrátil a konen s posunkem zoufalým odcházel. Když byl opustil komnatu a kroky jeho na chodb doznly, Laura vypukla v plá. Plakala diouho a grdcelomn. Potom upokojivši se ponkud, chvíli procházela .

.

.

.

.

179 se

nj

konmatou a pak usednuvši ke lokty -- snila a pemýšlela

V

stolu,

s

opela

ranným

se o

srdcem.

mysli její pracovaly všecky duševní síly k ná-

hlému rozhodnutí.

Konen

se ustanovila na myšlénce jedné.

Otevela malé dvée ve stn, které vedly na schody do místností služebnictva, rozsvítila svíci a vešla do Jacintiny svtniky, aby ji vzbudila. Ale svtnika její komorné byla prázdna a lože Jacintino nebylo odestláno.

Laura byla pekvapena touto neoekávanou píhodou a chvíli byla na váhách; ale pak vzchopivši se opt vrátila se do svého pokoje a oblékla se v cestovní šat.

hodinách odbíjela práv tvrtá hodina Posadila se ke stolu a jala se takto psáti:

Na

.

.

„Antoníne!

Dovolávám se vašeho Vracím se k divadlu! Odjíždím, aniž bych se

Obávám

slova, které jst^

s

mi

dal.

vámi rozlouila.

se vašeho odporu, bojím; se svojí slar

bosti.

Tímto odchodem ušetím; sebe

i

vás bolestných

okamžik. Život v rodin, která

mne

odstrkuje, ve spolenynjška nemožný; ale slyšte poslední slovo mého> krvácejícího srdce: Miluji t, Antoníne! Miluji t! Nemohu však znosti,

která

nmou

pohrdá, jest mi od

180

u tebe, ale vrátíš se ke mn.

stati

nebudu šastna nikdy, než když ty

Jsem a budu vždy Tvou Laurou." XXI.

Útk. Laura tázala se sama sebe, iní-li dobe, že opoua zanechává Jacintu, pošetilou, nesvdomitou a nešastnou Jacintu jejímu osudu.

ští

Potom si pomyslila: „Nesmím ji nechati beze zpráv o sob, ponvadž by nevdla, co se se mnou stalo."

Pipomnla si slepou oddanost Jacintinu, která byla s to skoiti do vody, kdyby se dovdla, že její velitelka odjela bez ní; napsala tedy nkolik pro Jacintu, které donesla do její svtniky. Naizovala jí, aby ráno, pokud možná tajn, odebrala se na mdraží a vsedla do omnibusového vlaku, který odjíždí do Paíže o pl deváté hodin. Jacinta mla se v, Paíži odebrati do Grand hotelu a tam se tázati po Mme. Lind. Klínici Mariett zanechala rozkaz, aby do Grand hotelu v Paíži poslala šaty a

ádk

poteby její. si pi tom myslila: „Aspo bude Antonín vdti, kde mne

jiné nutné

Laura

mže

na-

jíti."

Když

to vše vykonala,

vložila

do malého vaku

181 tobolku, své klenoty, listy, painátky a nlrt^ nejnutnjší cestovní poteby. Rozhlédla se pak se slzami v oídi po koíibiatS, ve které pes to, co se stalo, strávila tak nmoho krásných olammk. Opela pak elo své o tabnJi okenní. Hustá šedá mlha, vystnpující zé zeímé šíila se po behu kolem pístavu. Vlny moské nabývaly šedé barvy. Daleké majáky pronikaly rudým svtlem svým šero a znenáhla hasly, ím více ranní šero se jasnilo. Štíty dom na behu poaly se zetelnji odi^ti o modrošedou barvu oblohy a na moi bylo lze již rozeznati plachty lodní.

Laura zatásla elem svým, jakoby chtla záro^ ven setásti své myšlénky. nar Na to odstranila se stolu vše, co se na lézalo, aby tam bylo ihned zpozorováno zapeetné

nm

psaní.

Pak vzala si klobouk tmavé barvy s hustým závojem a zabalila se do šedého plášt. Schody k svtnicím služebných vedly na ulici a zevnjší vrata byla uvnit zavena toliko závorou. Opatrné otevela Laura dvée svého pokoj# a kráela po špikách, aby kroky její nezpsobily hluk, ježto pokoj Antonínv oddlený od jejího toliko malou chodbou ml také východ na toto schodišt. Kráejíc kolem Antonínových dveí, zastavila se. Srdce jí hlasit bušilo. Naslouchala. Antonín ješt nespal; slyšela, jak podlaha praskala

pi kroejích Linda

jeho. 4G

182

Pojednou zmocnila se

jí

tonha, aby vešla a vrhla

míruí jeho...

so v

Ale odolala pokušení tomu, jen rukou mu ponmý polibek a i^k ubírala se zvolna a opatrn dále, po schodech dol. Jeden z posledních schod zapraštil pod její noslala

hou. Zniocnil se jí strach a rychle seskoila dolejší. Opatrn odstrila závoru,

koberec

kvapn

\Tata a vybhla na Byla na svobod!...

na hustý ote\Tela

ulici.

"Úzkými ulikami stai*ého msta zamila na nábeží. Práv tlouklo pt hodin na lodnicích. Tesai.^ natrai a ucpavai lodí ubírali se v houfech do práce. Venkovanky furiantsky sedící na svých oslech obtí^žených nšemi se zeleninami ubíraly v celých adách do msta ia smjíce se a. vtipkujíce, upozoiiiovaly na sebe mládež v pístave. Lam'a ^lozorovala, že se zraky venkovanek k ní obracejí a že její zjev jest podrobován jich posud-

km. Když

došla na nádraží, bylo již

úpln

svtlo.

Rychlovlak odjíždl ráno teprve o pl šesté. KouIjila si pro sebe celé kupé, naež se posadila ped -nádražím' ia. pohlížela upen na hubený šeík a vy-' bledly tamarin. Zahloubala se do svého bolestného pemítání, takže teprve pískot jakéhos pijíždjícího ylaku ji vyrušil.

183 Zbývalo

jí

pila do nádraží.

jen pét minut asu; proto také kvS^ -

.

Pojednou se zachveb,; první osoba, kterou zpobyl Lauretto Mina, jenž stál na peronu s doutníkem v ústech. „Lindo I..." zvolal. „Lindo! Vy zde?... Vy odzorovala,

jíždíte?..."

„Odjíždím," odvtila, ki*ácejíc dále k vlaku. Lauretto Mina ji následoval velice užaslý její náhlým objevením se.

nmž

se nalézalo její odZamivši k vagónu, v dlení, obrátila se k tenoristovi a tázala se ho: „Remissy jest zde také?" ,,Ne, byl píliš unaven píhodami verejšího dne", odvtil Lauretto Mina; „pojede až v poledne. Ale já musím odejeti do Paíže. Musím jeát dnes veer s editelem mluvit. Mám se o vás zmínit? Nesml jsem v Saint-Malo íci, že jste Linda; nepochybn nesmím zase jemui v Paíži íci, že jste víkomtessa de Bizeux." „Ano, budu vám za to vdná," odvtila LauKL Pi tom se zastavila u svého kupé. On položil ruku na kliku. „Ješt jedno slovo: pouSte mne, má drahá, co mám editeli íci. Mám-li jemu vaším jménem ." „Pane," odvtila mu Laura, „my jsme se pozdi-avili; jedu sama, jak vidíte, a jste lovk píliš dobe vychovaný, abyste mne zde déle zdržoval" Na to vstoupila z erstva do kupé. Lauretto ji pozdravil a pak hnviv zakousl se .

.

184 do svého kníru, a odhodiv doutník, odebral se na své nísto.

Po cest bruel mezá zuby: „Pokej, fifleno, za to se ti pomstím! Pomstím, hauebnice! Budeš na mne pauKtovat." Když dojel do Dolu, nai»al nkolik slov tužkou do svého zápisníku, vytrhl papír a vystoupiv na peron, zavolal zízence, a odevzdav mu papír, dal mu dva franky a pravil: „Doneste to do telegrafické kanceláe."

Depeše znla takto: „Panu vikomtu de Bizeux v Saint-Malo!

Oznamuji, že ve vlaku do Paíže jede Linda a Lauretto Mina. — Ignotó." ^

*

Antonín ležel na divanu, maje

tvá zaboenou do

tžkým spánkem a ped devátou hodinou

vešel sluha, když

polštá

a spal

Krátce

dýchal chraptiv.

byl zaklepal.

Manžel Lauin se probudil a rozhlédl se kolem sebe.

„Odpuste, pane vikomte," pravil sluha, „nezvopece jsem považoval za svou povinnost vejíti, ponvadž již ped pl hodinou pišla denil jste sice; ale

peše."

Antonín peši a

si

peetl

protel oi krví

podlité,

rozevel de-

jí.

Vyteštil na

ni zrak,

jakoby nevil, co etl. vyrazil ze sebe divoký

Na to vzpamatovav ee, vzkek a chytil se za hlavu.

185

V druhém okamžiku otevel dvée vedoucí na chodbu a hnal se jako šílený do pokoje své ženy. Lože její nebylo odestláno. Na stole Chtl je

spatil vzíti,

2apeetné

ale ruce se

psaní.

mu

tak tásly, že

list

upustil.

Pojednou zamával ve vzduchu rukama a byv náhlým návalem krve k hlav zachvácen, sklesl jako

bleskem poražen na podlahu.

XXII.

Pedstaveni „Hugenot". Divadelní návští v nové Opee oznaníovala, že se budou veer hráti „Hugenoti" s Lindou v úlozie Valentiny. Lauretto Mina zastupoval v úloze Raoula prvního hrdinného tenora, který ochuravl. ' O pl sedmé vešel Antonín de Bizeux, jenž byl trochu bledý a zhubenlý a opíral se o hl, do jakési divadelní agentury nov otevené na boulevardech a tam si koupil keslo v orkestru pro veerní pedstavení, za musil zaplatit ticet frank na míst

nž

obvyklé ceny patnáxiti frank. Uplynuly ti msíce bez nkolika dní, co Laura prchla z paláce hrabat de Bizeux v Saánt-Malo a za celou tu dobu nedostala o svém manželu jiných zpráv, než nepímých a dosti nejasných a neuritých. Pt dní po svém píchodu do Paíže dostala jako zásylku „od klínice Maríetty Danoinové" ze SaintLiiida

47

186 Šest velkých beden, Icteré obsaliovaly nejen její šat a prádlo, ale i nábytek a drobnstky, které se nar vesms pochálézaly v jejím pokoji a které zely z jejího bývalého obydlí v ulici Boulogneské. liSalo

tém

Zásylkii neprovázcl žádný list, nebylo k ní pipojeno ani jediného slova. Lanry zmocnila se hluboliá úzkost. Tázala se sama sebe, co znamená toto mlení? V pr\niím návalu odhodlanosti chtla úpln zlomiti pouta, která ji tížila, a byla by to uinila bez váhání, bez rozmýšlení ihned.

Ale pak se dostavovaly výitky svdomí. Byla nyní úpln ,volna. Ale tato svoboda ji znepokojovala, naplovala

ji

úzkostí.

Tam v Saint-Malo želela svého umní, zde litovala své lásky. editel Opery dopátrav se jejího návratu do Paíže, dal se jí tázati, zdali by nechtla s ním uzawíti smlouvu. Žádala jej, aby posekal a odkládala odpov svou den ke dni. Každého dne byl jí zasýlán asopis „Courier de Saint-Malo." Kdyby te bb^lo udalo cokoliv v paláci byhi by se o tom z místního hrabat de Bizeux asopisu toho dovcucla. Ale patrn se tam neudalo nieho; neboC jméno de Bizeux marn v novinách hle-

—

dala; nebylo o

Na koho

nm

se

ani jediné zmínky. obrátiti? Koni'-

mla

i^sáti?

187 2ila v Bretonsku stále v ústraimí, zcela sama b Antonínem a nemla žádných známých. Po deseti dnech již nesnesla této nejistoty a odhodlala se psáti Antonínu samotnému. „Pro mlí? Ck)ž neobdržel její list? Neporozuml zakonení listu toho? Nepochopil její zoufalý

výkik lásky? Aspo ml odpovdti! Nech již nkdo se hnvi, nech již nkdo opovrhuje druhým, alespo jen má odpovdti."

A ona prosila Antonína, aby jí napsal aspo jediné slovo, aby ji jediným slovem vyrval ze strašné úzkosti, v níž se nalézala. Následujícího dne obdržela list s poštovním rar zítkem Saint-Malo; rychle jej rozpeetla a pohlédla na podpis. List byl podepsán hrabtem de Bizeux. tento obsah:

Ml

„Madame! To není syn, který vám odpovídá, nýbrž otec jeho. To jest hlava rodiny, z které jste tak náhle, tak kruté utekla a ve které jste zanechala tžký zármutek a zoufalý stav. Pres to prese vše neiní vám hlava rodiny výitky ani jménem svým ani jménem svého syna. Jste nyní svobodna a mžete se \Tátiti k divadlu dle svého pání. My jsme rovnž svobodni a budeme mleti a trpti, aniž bychom nkoho obtžovali. "

chaln

::e na_'Ms nic jiného, než abyste nás nelenouti a a.byste také sama zapomnla.

Augusty,

hrab

de Bizeux."

188

Laura byla pobouena tímto tak chlaSným a tak drsným listem. Podivno! Antonín asi si nedal tolik práce, aby jí byl sám odepsal! Jeho otec sám se podepsal na tomto list, který byl jakýmsi druhem rodinného rozsudku nad ní vyneseným. A pi tom si starý hrab dodával vzezení soudcovského. Co vlastuinila tak nenapravitelného, tak zloinného? Kdyby byla skuten ženou vinnou, kdyby byla zradila a zneuctila svého manžela, nebyl by mohl otec jeho jinak

n

psáti!

K

takovému tonu v list

neml

práva ani man-

žel ani otec jeho.

Nespravedlnost tato, až do krajností urážlivá, po-

bouila hrdé a ušlechtilé srdce její. Cítila, že nezaslouží, aby takto s

svdomí

ní fcylo naklá-

srdce zárove jí to pravily. Eozhodla se tedy, se jí pi tom srdce svíralo, že se od nynjška také zahalí v hluboké mlení a v uraženou dstojnost svou. Teprve nyní byla ochotna vyjednávati s editelem Opery stran uzavení smlouvy. Ale pece ješt zamítla smlouvu na delší trvání. jí byly uinny skvostné nabídky, nechtla se žádným zpsobem dáti vázati; bylo jí milejší za podmínek skvlých spokojiti se smlouvou, jež ji vázala toliko na jistý dáno, její

i

její

a

A

mén

poet pedstavem. Éeditel zamýšlel po delší dobu dávati v nové jen známé již zpvohry a chtje svá návští ozdobiti tak zvuným, ano slavným jménem, jako bylo Lindino, pijal šmahem všecky její podmínky.

Opee

189

Na to najala si v ulici Boudreau, takka dva Icroky od Opery, prostý pízemní byt, který opatila z ásti nábytkem ze Saint-^Ialo, a k své obsluze vedle Jacinty najala jen starého sluhu a jeho Ženu, která byla zárove její kuchakou. Ti dni po obdržení dopisu od hrabte byla již ponkud uspokojiv ubytována. Ale v srdci jejím nebylo ani spokojenosti ani klidu. Musela se pemáhati, aby se píliš nepoddávala své bolesti. Na zdánlivé klidné její bledé tvái ovšem nebylo \idti, že v nitru její hluboká rána krvácí.

Ovšem nevdla, nemla ani Antonínv tento list

chvíli otec

tušení, v jak zoufalé jí psal.

Osm dní uplynulo po útku Lauin z paláce v Saint-Malo a Antonín dosud ješt nenabyl vdomí, ano stav jeho se poád více zhoršoval. síly

:^

Lékai soudili již, že jest ztracen. Jeho tlesné samy inily nemoc prudší a strašnjší. Ubohý otec myslil každým dnem, každou hodinu,

ztratí

svého jediného syna, kterého zbožoval.

V

této jeho ne\T3lovné úzkosti otcovské pišel dopis, který Laura poslala svému manželu. hrab chtje seznati, co píše, otevel tento druhý dopis, jako byl peetl dopis první.

A

Bez odporu byl to list nžný, plný láskjr: ale kdo mohl hrabti za to ruiti, že dopis nelže? etl také depeši Lauretta Mina, která zpsobila smrtelnou rénu

jeho

synovi.

Antonín de Bizeux Linda

vil

depeši.

48

190

Hrab neml dvod,

aby sám neblahé této zpráv

telegrafické neuvil.

Necht že byla

bi la

Laura vinna ili

nic, tolik

píinou smrtelné rány jeho

Nebyl

sice

bylo jisto,

syna.

soudcem, ale byl otcem. o dosahu svých hluboká nevole

Odpovdl jí tedy, aniž uvažoval slov; odpovdl jí slovy, která jemu vnukla.

Tato žena zabila mu jeho dít; on k ní za to poa zloeil této žen! Krise, kterou všichni považovali za smrtelný zápas, trvala již dva týdny, po které Antonín neznal nikoho; horeka neochabovala. Ale toto dlouhé trvání hrozného stavu jeho bylo zárove nadjí, že snad pece bude zachován na živu. Dvacátého pátého dne mohli konen lékai íci otci, který již syna svého oplakával: jal ošklivost

„Pane hrab, snad!" „Uzdraví se?" zvolal starý pán nedokav. „Nemžeme dosud za nic ruiti," omlouvali se. „Snad". A teprve tyicátého dne ekli: „Jest zachránn". Toho dne Antonín skuten poprvé jevil známky, že se mu vrací plné vdomí. Pohlédl na svého otce a usmál se. Stiskl ruku své sestry. Potom se rozhlížel kolem sebe, hledal nkoho a zašeptal tázavým hlasem: „Laura?..." Ale jeho myšlénky byly na štstí ješt neurité

nžn

191

tém

ilmed upadl zase v jakousi ottía mlhavé, a on plost, která byla jeho spásou. Píroda, tato zázraná ošetovatelka nemocných, nevrátila mu díve úpln smysly, až teprve kdb^ž byl s to, aby snosí pravdu. Na to teprve se upamatoval na vše. ustavin volal ve Laui'a, jeho Laura, kterou svých horených snech, nebyla pítomna! Opustila jej! Kdy však? V které dob? Ah, ano, jednoho jitra prchla od nho po tom neblahém koncertu ... po kterém k ní tak chladn se zachoval. Prchla od nho ... ale zdaž prchla samotná? Vzpomnl si na osudnou depeši. Ale zárove si pipomnl, že Laura sama zanechala mu list, který již otevíti, ponvadž náhle pozbyl smysl. Poptával se po nm. Otec s poátku se zpoval dáti mu jej ísti. Ale když netrpliv na to naléhal, nemohl odolati jeho pání. Dal mu oba listy Lauiny. Úinek jich byl pro Antonína de Bizeux mocný, ale zárove blahodárný. Dal se do pláó© a horké slzy mu stékaly po tvái, „Vidíš, ote, ona mne dosud miluje!" pravil; „miluje mne stále, volá mne k sob, oekává mne! A ty pravíš, že jsou tomu dva msíce, co mne oekává?" „Jak se to mohlo státi, že po celou tu dobu se nevrátila, co jsem byl v nebezpeí života?" Otec pokril rameny, nechtje mu ihned povdti, že sám odpovdl na její list a to velmi drsn.

nemohl

tém

192

tm

„Pro

se nevrátila?"

tedy nieho

Tázav

pokraoval Antonín.

„Pa^

nevdla o mé

nemoci." pohlížel na starého hrabte, který dosud

neodpovídal.

„Dle všeho nedostala žádných zpráv ode mne?" naléhal znova Antonín. Hrab konen musil vyznati, že ve chvíli zoufalství, kdy se zdálo, že smrt Antonínova jest neodvratná a blízka, napsal Laue nemilosrdnou odpov, ve které ji zapovídal každé další dovolávání se zpráv a zakazoval jí návrat. Omlouval své jednání také anonymní depeší a doložil, že není nemožná, že list Lauin mluví nepravdu. „Ne, ne, depeše lže!" zvolal Antonín. „Laura psala pravdu, ponvadž mne miluje. Ah, ote, ty ji neznáš! Jest to duše nejupímnjší a nejpoctivjší! Co se týe Lauretta Miny, jsem tím zcela jist, že jeho dotravost v ní nevzbuzuje le pohrdání a hrzu." Hrab de Bizeux byl jen z polovice pesvden, ale nechtl svému synu odporovati a znova jej v malomyslnost uvádti. Antonín chtl ihned Laue psáti, ji prositi za odpuštní, jí psáti, aby bez odkladu se k nmu vrátila.

Ale léka prohlásil, že každé rozilení, by i rapesahovalo by jeho síly a že jest se obávati, aby znova neupadl v nemoc. Bylo tedy rozhodnuto, aby prozatím ješt Laue nepsal. Až bude úpln zotaven, až bude moci se vydati na cestu, ml odejeti do Paíže a ji tam pekvapiti. dostné,

193 Antonín nyní rybhle okívaL A to bylo práv v dob, co asopisy omamovaJlsr pedstavení v Opee s Lindou. „Nebudeme jí prozatím pekážeti", pravil Antonín, „necháme ji, aby své touze uinila zadost; nech se vyplní její sen. Pak se zase upokojí a vrátí ku své lásce."

Hrab, který nedávno ješt se dsil, že syn jeho zeme, byl nyní šasten, že jeho Antonín opt jest zdráv a že nemoc nikterak neublížila ani jeho duševním ani tlesným silám. Doufal a: tšil se s ním, že opt vše se co nejlépe uispoádá. Ostatn šlechetné srdce jeho inilo si již vf itky, že se zachoval k Laue nespravedliv, ukrutn. Také on dychtil, aby ji opt spatil a aby ji žár dal za odpuštní, že nakládal s ní tak nedobe. Ale pece vyskytla se ješt jedna píina, ktei-á v vzbudila nepokoj. Na divadelním oznámení etl jméno tenoristy Lauretta Miny vedle Lindina jména. Chránil se však íci nco o tom svému synu. dl, jak zlý dojem na Antonína inilo vyslovení pouhého jména tohoto drzého lovka. Antonín sám o tom p«3al mluvit. V mysli Antoníno\'é nebylo již ani stopy po pochybnostech neb nedve. Byl hluboce o tom pesvden, že tento lovk, že tento Lauretto není Laue niím, naprosto niím. Znal mínní I^uino o nm. Vdl, žtí byla vždy nešastna, když Laui-etto Mina

nm

V-

.

Lu.áíi.

49

194 f.'

Antonín, který druKdy býval tak žárliv, jako všichni, kteí spravedliv milují, byl nyní o tom pesvden, že Laura jej a jej jediného hluboce mi-

ji

oslovil.

luje.

Vzpomínal posledních dn, které s ní strávil, všech .tch nžných a poetických okamžik, a byl tím jist, že i když Laura neoprávnným zpsobem od nho prchla, pece nikdy nenáležela nikomu jinému, než jemu samému. A on ml pravdu: Linda nejen že nemilovala tenoristu, nýbrž on dokonce v ní vzbuzoval ošklivost a hnus.

Nejen že jím v hloubi duše opovrhovala, nýbrž dala

mu

to také znáti

To bylo pes píliš .zel

vi

lovku, kterému

acib&-

všeliký smysl mravní.

Laura

mla

neurité podezení, že Lauretto Mina

iná vinu na tom, že Antonín se

jí

tak

úpln

odcÍ2ÍL

,Pi koncertu nebyl daleko od Remjssyho a mohl bez zpraviti o tom, aby se nedopustil žádné neprozetelnosti ve svém nadšení pro Lauru. Pipomínala si, jakým zlým a uštpaným úsmvem ji Lauretto Mina uvítal v den jejího útku, když ji spatil na nádraží. Domýšlela se, že dopustil se njaké zrady, aby ji zneuctil v paláci pán de Bizeux. Pes to prese vše Lauretto Mina ve svém hejskovství a v nestoudnosti své nedal se odstrašiti ti. když opt Lindu spatil v divadle, pokusil se znova, by i zdrželivji a uctivji než díve, aby se jí dvoiL Nerailoval-li Lindu, tedy aspo si pál se vší náobtíží rychle jej

195 ruživosti své povahy, aby mu náležela, a pál si to s takovou neodolatelnou tužbou, jako nikdy díve. Vyjádil jí tsrbo pocitjy, když se s ní v divadle se-

hlasem nejvážnjším, jak obyejn nemluvíval. ji, jak pravil, osamocenou a takka opuštnou; ten, kterého v Saint-Malo nazývala svým manželem, ji zanechal; kdyby chtla míti pítele, oddaného pítele, který s radostí by se dal k vli ní teba, zabíti, nech prý to zkusí se svým soudruhem z divadlsj Lauret^em Minou. Linda tentokráte chtla z opatrnosti odmítnouti návrhy Lauretta Miny s jistou umínností, aniž by jej podráždila neb urazila. Ale její odpor k nmu byl silnljáí a nedal se zatajiti. Odpov, která dle jejího úmyslu mla dptriavce udržeti v pimené rzdálenosti, vyznla taJc, že. ní zpvák pocítil úplné zamítnutí a pohrdání. To jej pobouilo nesmírné. Odešel od Laury skípaje zuby a pemýšleje o pomjst. Od toho dne pidruMl Lauretto Mina k Ksce své nená\ist a stal se úhlavním nepítelem Lindiným. „Ah, ona mnou tedy opovrhuje!" pemítal. „Nuže, dobrá, njmí písahám, jako že jsem Lauretto Mina»< že musí náležeti mn! Ukážu jí, že nejsem ledakdos^ který se mže odkopnouti jako pes." Staí soudruhové, kteí z „Théatre des Italiens" pešli s ním do Opery, pipomínali si ostatn a smjíce se, pipomínali to i jemu, že se druhdy chvástal, nebude-li moci býti v srdci Lindin prvním, že v jednoho dne zaujme místo jako druhý. „Ale, dotkal,

Vidl

—

nm

196 kládali,

= nezdá se nikterak,

že bys inil

njaké

p
kroky u naší divy, jejíž chování se k tob nesvdí nikterak o tom, že byis kdy došeíi u ní svélio cíle. Ubohý Lauretto!"

,^a tom

nezáleží!" namítal on,

kousaje se do

„všeho dosáhne ten, kdo umí ekat. A to já dovedu. Když je vikomt nepítomen, nemám as^ soupee a vsásám vše, co chcete, že jednoho dne i jedné noci vyplní se pedpo\1dání našeho bývalého re-' ditele Pozzoliho, že Laura bude náležeti." V takovém hrozivém rozladní duševním nalézal se pomsty laný zbožovatel Lauin ve chvíli, kdy Antonín piTJel do Paíže, aby so setkal zde se svou žertu,

mn

nou.

Hrab de Bizeux chtl svého sjna doprovoditi do Paíže, aby ho hned s 5poátbi, sotva pookál, nepouštl samotného a aby jeho zdraví stežil, nebo Antonín pece ješt nenabyl úpln sil, jaké ml ped strašným otesem, který tu)vedl život jeho v nebezpeí. Ale syn jeho trval na tom, aby mohl odejeti sám, bez otce. Za to slíbil otci, že odjezd svj prodlouží na osm dní a žie se zastaví v Masu, aiby se neunavil píBš dlouhou cestou. ídil svou cestu dle zpráv v paížských listech o repertoiru v nové Opee. Pibyl v poledne do Paíže, jsa doprovázen jediným sluhou a ubytoval se ve svém stai*ém mládeneokém obydlí na boulevardu Haussniann, kteí si poflržel od svého odjezdu z Paíže. Tam zsiaA celé odplJne,

197

V

šest položiv se na pohovku a oddávaje se snm. hodin, jak jsme již sdlili, koupil si v agentue vstupenku do Opery. Na to šel obdvat do „Café Anglais" a v pl osmé vešel do Opery. Pojal úmysl, který se promnil v utkvlou myv úloze, svou Lindu šlénku, že spatí svou ženu ve které jí slyšel naposled na divadle zpívat, tehda, kdy ji pi požáru Opery zachránil život. Usedne na své keslo v orkestru jako prostý divák, aniž by ona vdla, že se tam nalézá. Bude to dvojí radost! dvojí slavnost shledání!

—

—

Shledá se s ní zárove jako velkou umlkyni a jako

zbožovanou ženou. Pipomínal si roztoužen vš^ky podr*obnáD^ti z áob, kdy pojal k ní náruživou lásku. Pipomínal si, jak nejprve potlaoval v nitru svém všecky pocity velejší k ní, jak sám sebe pesvdoval, ^že ji nemiluje, nýbrž jen její umní, a jak potom poznal, že vlastn hoí srdce jeho pro ni jediné plápolem, který nemohlo

se

nic

na svt uhasiti. Antonín byl rozechvn, ale rozechvní to

mu p-

sobilo rozkoš. Vlastn nikdy ješt v nitru svém nepocítil tak mocnou lásku k Laue, spojenou zárove s blahým oekáváním a s pesvdením, že také on jest milován jako ve chvíli této, kdy po hrozné l:án, již utrpl, takoka vstal z mrtvých. Jeho život i jeho

láska byly podrobeny té zotavoval.

tžké

krisi a nemoci. Nyní se celé jeho bytosti, v mysli síly jeho i i v. srdci jeho udalo se jakési obrození, duše jeho, jak se zdálo, se obnovily, znova vzkísily. z krise

Linda.

V

50

ISS Miloval Lauru s pevnou nadéjí a zárove s opo-" jením, miloval ji více a lépe než kdykoliv ped tím.

Pibyv jako venkovan

pl

hodiny

ped

vytažením

oiM>ny do nové budovy Opery, obdivoval se nádhernému schodišti, foyeru, malbám Pavla Baudyho, velkolepému hledišti; vyšperkování loží jej uvádlo v nadšení; divil se polychromovaným mramorovým sloupm, bron-

zovýnl

stojanm svtelným, obrovskému pozlacenému

obrovské opon nachové barvy, která jej oddlovala od jeho nevýslovn milované ženy. Hledišt se naplovalo rychle obecenstvení. Ode všad zaznívalo k nmu bruení a šum hlas; housle a basy hy^ ladny; tu onde ozval se jasnjší hlas, hlunjší \Tlíik neb smích, aby ihned zase umlkl. Antonín ml rád tento sms hlas a zvuk jako lustru,

miloval

moe.

Kapelník pozvedl svou taktovku k ouvertue a opera poala. Antonín znal partituru z pamti, a naslouchal jí jako ve tenu.

Opona se

zvedla.

Lauretto Mina se objevil na jevišti; ale nevzbudil ve vikomtovi ani pocit žárlivosti ani pocit hnvu. Mohlo se íci, že ho ani nevidí. Všecka bytost jeho s nevylíitelným napjetím oekávala, až se objeví Laura.

Když konen vešla, když kráela zastena závojem v pozadí scény, zmocnila se ho šílená touha, aby se vrhl na jevišt

.

.

190 Jen s napjetím všech sil potlail v hrdle výkik. Obracel se, zdali se na nj lidé nedívají.

svéifi

Nikoliv; pemohl se^tak, že jeho jednání nezdálo se nikomu nápadným.

mlo pak svj obvyklý prbh. druhém akte byla Linda obdivuhodná pi duettu Marcelem. Pronesla vtu: Pedstavení

V

s

Nevdník

smrtelnou urážku

mi zpsobil

.

.

takovou tklivostí, že oi Antonínovy naplnily se slzami a že se mu zdálo, jakobfer Laura k nmu se obracela. Jeho vzrušení dosáhlo vrcholu pi Valentinin recitativu, kterým se zahajuje tetí ak a který poíná tímto veršem: „Jsem sama doma, sama se svým bolem/ A když Laura bolestn vzkikla: s

takovým citem a

„Bože, jenž

jsi

s

pipustil ten

satek

neblahý,

ra

aspo

ulevit mojí bolesti, vzpomínku zlou ze srdce mi vyhosti!"

chvní jejího arovného hlasu bylo tak mocné, a tak tklivé, že Antonín byl pesvden, že naíká Laura a nikoliv již Valentina a úzkost a strach ledov probíhaly jeho žilami; domníval se, že ho Laura poznala v sále a že zpívá jemu samému a že jen jemu její slova

svdí.

Za tchto dojm minulo djství tetí jaksi mezi ní a jím samotným. Ale ve tvrtém djství byl zase /Vntonín podroben zkoušce jiného druhu.

200

Když dýky byly požehnány, zstal Raoul

sám' s

Valentinou.

Raoula zpíval toho veera, jak tená zajisté si zapamatoval, Lauretto Mina, ponvadž pvec, jemuž úloha ta náležela, sie omluvil chorobou. Rozkošné duetto zapoalo.

V

tom duettu

umní nemže

nm

jest vylíeno hudbou, co žádné jiné podati, ani malíství, ani poesie. Po-

obsah lásky svrchované, lásky duševní smyslové. Jest to vznešené duetto se vším srdcervoucím bolem, se vší náruživostí a úzkostí a s neskonalou rozkoší a slastí.

dává se v i

A

Raoulem byl Lauretto Mina a Valentinou byla

Laura! Antonín vidl

již

nkolikráte Lindu v této úloze.

Zpívala ji díve s obvyklou virtuositou a vložila do této úlohy zajisté vždy mnoho výrazu a síly; ale nikdy díve nedala se tak úlohou Valentiny uchvátiti. V dívjších dobách byla pvkyní, která dovedla úlotušiti; dnes však ji procítila a hu svou pochopiti oduševnila vlastním utrpením.

i

A v duši Antonínov zmocnil se podivný pelud zdálo se mu, že vše jest pravdou, když vidl Lauru, jak se vrhá prosebn k nohoum Lauretta Mina, a trpký, nebo to nebyl již v jeho mysli Raoul, nevyslovme krutý pocit žárlivosti zachvátil celou bytost jeho. Opravdovost, mohutnost Lindiny hry dokonila v nitru jeho mylnou pedstavu; sál, obecenstvo, dekorace, vše mizelo, a zdálo se mu, že jest

—

—

201 pfítomen neviditelný a nmý ^^ sloitené tícén lásky mezi jeho ženou a tímto lovkem „Nech by byla sebe, sebe vtší tragédkou," tak tanulo mu ve zmatené mysli jeho, ,jzdaž by bylo možno, aby rozvinula tolik vroucího citu, tolik žhavých proseb, kdyby jí byl Lauretto Mina opravdu lhostej.

.

ným? Mohla

by, kdyby ho nemilovala, lákati jej k a zadržovati jej v náruí svém s takou divokou touhou, nhou a bolestí?" Když pak Laura se zoufalým výkikem volala

sob

Raoula zpt:

„Zsta,

Raoule,

sal se do ruky,

zsta! Miluji t!'* Antonín pemohl a nevykikl:

kou-

aby se

„Bídnice!"

Raoul však prchl a Valentina klesla omdlelá na zem.

Antonín pak zstai ve svém kesle sedti, sám jsa blízek mdlobám. Vzpamatoval se

opt pi prvních t^aktech tria mezá Valentinou, Raoulem a Marcelem, a ku podivu pítomnost tetí osoby na jevišti postaila, aby Antonín de Bizeux setásl se sebe dívjší dojem a aby opt pocit, že sedí v divadle; protel si oi a totíhlédl se. Laura se pro nj stala opt Valentinou^ lirála podivuhodn Icrásn úlohu svou v dramat tomto a nic více ... A lirála-li s horoucností a zápalem, vkládala-li do tohoto duetta vášnivé lásky svou náruživost vlastní, vlévala-li do nho své nitro, nedlo se to proto, ponvadž by milovala toho proklatého Laui^etta Minu,

ml

Linda.

51

202 nýborž proto, že milovala teanžela svélío, který až dosud vzdálen, ale který nyní bude vždy pítomen. Jemu svdily její zoufalé výkiky, její bolest i její touha.'

Antonín pokusil se smSti se bolestnému peludu, který jej byl omámil, jako se smjeme probudive se ráno výtvorm obraznosti, které se nám ve snu objevily.

Byl tak upokojen a klidný, když opona po skonsvého, co obe-

ení opery spadla, že povstal z kesla censtvo nadšen vyvolávalo Lindu.

aby vykonal úmysl svfij. odjezdem svým do Paíže. Vyšed z divadla obešel budovu a vstoupil zadnínai vraty, které vedly do kanceláe editelství a na jevišt. Spativ vrátného, tázal se jej, kde se nalézá Cítil se dosti silným,

který pojal

ped

pokojík Mme. Lindy.

Dovdv

se,

kterým

smrem

se

má

ubírati, kvar

po schodech vzhru a nedal se zdržeti ani setkáním, které by bylo mohlo pomásti mysl mén pevnou. Když kráel dlouhou chodbou, spatil z dálky Lauretta Minu, který práv opouštl foyer. Byl ješt obleen jako Raoul a lehce si prozpvuje ubíral se dle všeho do svého pokojíku, aby se pevlékl. Zpvák udiven vyteštil zrak, když spatil Anto-

pil

nína.

„Ah, pan de Bizeux!" zvolal v mysli své srovnati, jak se to chází zase

užasle,

nemoha ihned

stalo, že

vikomt pi-

k Laue.

Ale rychle se \'zpamatoval a tonem velice zdvo-

203 fíífí s pfdeclieni úsmšku, který Antonína, de Kzeux vždy roztrpoval, pravil: ,JPan vikomt hledá nepochybné Mnie. Lauru Linda? Prosím, rate dále; druhé dvée v chodb v právo. Myslím, že Mme. Linda jest dnes veer sama, ano sama." Antonín se lehce uklonil, jakoby dkoval, a aaiál by drzému zpváku odpovdl jediným slovem, krá-

el mimo nj. hrdin I" zabruel mi ješt scházelo." Antonín zaklepal na dvée, jež mu byly oJBoar

„Hé,

jsi

vehni zdvoilý, synu

I
ceny. Jacinta pišla

mu otevít a spativši jej, vykikla úžasem. Nechala jej státi v malé prostoe ped Lindbýra pokojíkem a zvednuvši portiéru opakovala rychle za sebou: „Aíadarae, madame! Pan vikomt pisel, ano, pan vikomt, pan vikomt!" Laura, majíc pes sebe pehozený plaší z hil^ho kašmíru, stála práv ped zrcadlem a zaplétala si

spuštné vlasy. „Co pravíš?

. .

."

zvolala

a rycht se obrátila k

své komorné. otvoru mezi portierou objevil se Antonín. Byl bledý, vyhublý, oi jeho se leskly rozilením, rty se mu chvly. Podobal se spíše fantastickému zjevu, než onomu muži k3T)ícího zdraví, kterého Laura-Linda po

y

nešastném koncertu

opustila.

Oba nkolik

okamSk

stáli proti

sob nepohnut,

bez posudku, beze slova, pohlížejíce na sebe. ,JLauro!" pravil konen vikomt a vztyil k

ní

ruce.

nj oí

Na to kráel k ní tiše, zvolna, kdežto ona na pohlížela nejist, chtjíc vyísti z jeho zanícených myšlénky jeho. když pistoupil až k ní samotné, pravil velmi

A

potichu hlasem neskonale nžným: „Lauro!... Miluji t." Ona sepjala ruce jako v njalcém zbožném blouznní. „Antoníne, tys to, Antoníne! Ah, já také, já také

t

miluji."

Na šíje

to vrhla se

a oba se

Pak

mu

v náruí, dala

mu

ruce kolem

líbali vášnivé.

jemn

jej odstrila.

„Ale jak se to

stalo, že

picháaš teprve nyní?

." .

.

tázala se ho.

dvma

„Vysvtlím ti to ihned slovy," odvtil on s úsmvem. „Byl jsem po šest nedl bez vdomí, potácel jsem se mezi životem a smrtí, ale byl jsem bližší smrti než životu . . . Mozková horeka, strašlivá horeka mne zachvátila . . Všichni myslili, že jsem ztracen . . otec oklamán byv nad to ješt ohavným bezejmenným osoením tebe, napsal ti onen list, který velice musil zarmoutiti!... Prosí t, abys mu odpustila . . Sotva jsem se zotavil, již jsem trval na sám' vyhledám. zde jsem." tom, že Chtl ji opt objati a líbati, ale ona jej vzala .

Mj

.

t

.

t

A

f05

mka a pimla, aby se poSadil aa pottovkn a sedla; u nohou jeho a pohlížela na nj s radostí a Ktostí, s rozkoší a slzaiad v oích. ubohý dra„Byl bys tedy bezmála zemel, houšku! A já jsem nebyla u tebe! Ah, pro jsi mne nepovolal k sob?'' „Byl jsem bez vdomí; úpk bez vdomí, jak jsem ti již ekl." „Ale když jsi se probudil ze mdloby, mohl si mne 2a

si

mj

povolati

." .

.

„Ano, ale tu

již

asopisy oznamovaly, že

k

jsi

se

divadlu, že jsi podepsala smlouvu. Odvoláchtl doslib a já vala jsi se ve svém listé na státi. Nechtl jsem ti brániti, nechtl jsem býti pevrátila

mj

mu

kážkou tvému oprávnnému pání, že se vi"átíš zase k umní svému, po nmž jsi tesknila jako po své rodné zemi. A pak musil jsem pykati za svj nerozum. Mla jsi pravdu, Lauro, v oné neblahé noci ped svým od-

Neml

jsem se starati o spolenost ze Saintjsem dbáti jejího mínní a jejích pedsudk. Co je svtu do naší lásky? Svtu, eh! my dva jsme sami sob svtem. Miluj mne, jako já tebe miluji a to jest vše, co' na tob žádám. Miluj si vedle mne Mozarta, Beethovena, Meyérbeera, Gounoda, já ti v tom pekážeti nebudu; nemiluj i- li tak umní jako tebe, dovedu je ctíti již k vli tob." „Jak jai laskav!" zvolala ona, „ano, jak jsi milý,

chodem. Malo,

neml

jak mne miluješ! v divadle?"

— Avšak

dovol, byl jsi dnes

„Ano, byl jsem tam." Linda.

52

veer

200 ^ j,'A já jsem té nevidla! Ani jsem nemohla tušiti," Že jsi pítomen! ... A pece! Vycítil jsi z mého zpvu, nak já, smýšlím o tob? Ah! myslila jsem stále na lobe, když jsom i;pívaia úlohu Valentiny, plnou vet, které jakoby byiy psány pro stav, v nmž se nalézala má duše. Úloha ta mne souží, týrá, jsem-li sama. ale pece jsem šastna, mohu-li ji zpívati. A duetto ve tvrtém akte? Nezpívala jsem je lépe tentokráte než druhdy?'* „Ano, ano, stokráte lépe, opravdu stokráte,*' pisvdoval vikomt.

Laura položivši manželu svému ob '•i"'^' ^^-^ i'hmena, pravila: „Tj^^s to, který jsi mne nauil takto zijuaii^ Srdce Antonínovo oplývalo rozkoší; druhý dojem, který y divadle m), jej tedy nesklamal: byla to lájích obapolná láska, která zpsobila, že ska Linda zpívala tak náruživ. Na to ona odvtila: „Od nynjška budu tu úlohu míti dvojnásob ráda,

—

—

ponvadž mi

pinesla, dvojí štstí. Hlete, Antoníne, ásti vás opt, vrátil jste se opt ke nm! mojí duše jsou opt spojeny. Ah, vidíš, nkdy nale::aiíc se u tebe mla jsem touhu a teslaiotu po divadle; ale když jsi nebyl pítomen mla jsem všude a stále ješt vtší touhu po tob." Na to si rychle navzájem sdlili ríizné podrobnosti. Laura byla nyní úpln zaujata svou prací; její obydlí v ulici Eoudreí?u«ké bylo píliš skronmé a prot dívjších pátel svých; navštrvonepijímala v

Dv

mám

..•

nm

207

do té doby jen obtavý Despiijolles', kfcerý ji když jí hrozil zánt prdušek; Remissy skoniv! saisonu ve Víchy odebral se do Itálie, kdež hodlá stráviti zimn. Antonín opt ji sdlil, že S3 ubytoval na boulevardii Hanssmanov, kdež rovnž sotva kdo jej navštíví; otec jeho pijede do Paíže až pozdji. „Nuže," pravila Laura škádliv se usmívajíc, „jaká jest vle mého pána a velitele? Mám' jíti k nmu i peje si pijíti ke mn?" „Poslyš," poal Antonín, „povím ti svou blouznivou myšlénku; svj sen, který mi napadl za dlouhých dn, kdy jsem znenáhla z nemoci své okíval. Budeš jej považovati za romantický, ale kdyby se ti nelíbil, tedy mi to ekneš. Perušila jsi náhle spolený náš život, který se tvé umlecké duši zdál býti trochu Val

ji

léil,

jednotvái-ným. Chceš-li, poneme život jiný. Nabyla svobody své a já maje v tebe úplnou, neobmeze-

jsi

nou

dvru, ponechám

ti ji.

Nejsem

již

tvým manže-

lem; ale chceš-li, budu tvým milencem?"

„Ano,

zajisté, jsi

mým

manželem

i

milencem

zár

roven", pravila Laura.

„Nuže, nepjdu k tob a ty se neusídlíš u nme. si ode dneška lhtu osmi dní. Do té doby vyfiledám a upravím ti hnízdeko v njaké ásti Pa-'

Dejme líže

—

hnízdeko skryté,

tajné,

známé jedin náral

obma, kde

nikdo nés nebude.moci pekvapiti pokradmu, potaji, v noci, jako bychom so báli policie. Ve dne bu.deme žíti velmi korektn; buJa navštvovati vždy odpidno a nkdy mne pcz; f i k obédu za pítomnosti doktora Despujollesii.

t

208 „Ahl, to lala Laura.

jest roztomilé,

velmi roztomilé!" zvo-

„Líbí se ti má myšlénka, drahouškn?" „Uvádí mne u vytržení, poeto!" „Ano, uvidíš, že to bude hezké, nové, rozkošné. Tedy ujednáno! Zavolej Jacintu. Opustím té a uvidíme se ode dneška za týden. Nesmím ztratiti ani minuty asu, aby do týdne naše štstí bylo uspoádáno. Chvíle našeho odlouení ukrátím si tím, že se budu

mj

zabývati jen tebou." „A já nebudu mysleti le na tebe." Antonín povstal z pohovky.

Laura pravila: si aspo políbení zásnubní." se horoucné, líbali se zas a zase a na to Antonín odešel z Lauina pokojíku.

„Dejme Políbili

xxm. Legitimní milenec.

S penzi v kapse

lze

v Paíži vykonati pravé

zá-

zraky. Následujícího dne probíhal Antonín tvrt madeleinskou, aby nalezl vhodné místo pro hnízdeko, ve kterém chtl prožíti nový románek své lásky. Nalezl je v ulici Arcadské na poloviní cest mezi svým a Lauiným obydlím. Byt byl v malém o dvou poschodích, byl ve vyvýšeném pízemku, k nmuž vedlo nkolik schod, byl zcela oddlený od hlavního vchodu též zvláštní vchod z ulice. Sestával z velké a

dom

ml

203 jídelny, které mly okna na ulici, a z ložnice, jejíž okna šla na svtlý a veliký dvr, uprosted nhož se nalézalo nkolik strom. Za ložnicí na druhé stran chodby byla kuchy a jiný malý, hezký pokojík. Když obydlí to si najal, zavedl tam Antonín svého

pedsín, saloím,

alouníka, jednoho z pedních alouník paífekých, a po rozmluv asi dv hodiny trvající bylo mezi nimi ujednáno, že alouník opatí všecku výzdobu komnat, všechen nábytek, všecky poteby rzné a že musí býti vše zaízeno do aedmého dne a to do odpldne. alouník nejen že slíbil tak uiniti, ale slibu svému také do poslední písmeny jeho dostál Antonín de Bizeux mohl býti spokojen. Chodba a pedsí byly prosté vyzdobeny alouny a ptáky pobarev jasných a veselých, vtvemi

kvt

setých.

V jídeln, jejíž alouny byly z kordovanské kže, byl postaven buffet o dvou kídlech, ve slohu renaissauním, na se lesklo staré ná-iní stíbrné a majolíky rouenské, neverské a marseilleské. V jídeln byly pouze kesla. Velká, zelená kamna majoliková byla zdobena polovypouklými soškami biblického významu. Na tverhranném stole nalézala se pokrývka z janovského aksamitu. Hlavním kusem nábytku v salon bylo piano Erardovo, obnovené z klavíru ze století XVIií., pokryté malbami ve vkusu Boucherov, které pedstavovaly tanec amor a nymf v krajin azurové. Na strop salonu letly ti bohyn k Olympu. Stny byly po-

nmž

dv

Liiuln.

r)3

210 kryty alouny skvostnými a vyzdobeny obra^zj--, které Antonín dal poslati ze svého paláce v Saint-Malo; byly to dv pastýské idylky od Lancreta a Venuše od Fragonarda. Obraz od Julesa Dyrré pedstavující napájení koní visel proti Corotov jezeru za soumraku. Ložnice byla jedinou velkou komnatou obydlí toho. Ke každé stran alkovny piléhaly malé toilettní pokojíky. Postel, pocházející z XVTIL století, byla nar tena barvou šedou a zlatou, byla jednoduchá a mla jako jedinou ozdobu nad hlavami dva amory nesoucí medailon, na nmž se nalézalo v sebe vpleteno a ovneno dvojí L. Tvrdilo se, že lože toto náleželo Ludvíku XV.; zatím však dvojité L znamenalo pro Antonína: Laura Linda. Tapety barvy šedé a tešové pedstavox-ab^ v ínském \TŠívání krajinky s figurami neobyejné je-

si

mnosti.

A kauikoiiv oko pohlédlo, vsudo byly rGZ|>íi»;a rozvšeny perské kobei-ce. Všecko zaízení loto bylo bohaté, nádherné a ikahé, ale nezdálo se jím býti. Divák vidl jp" lu-^^hyejnou (eleganci a vzácný vkus. Antonín de Bizeux vše tak uspoádal, aby „Hnízdeko", o nmž blouznil, bylo uspoádáno co nejútulnji. Co alouník se staral o výzdobu pokoj, ]#urand z námstí madeleinského obstaral iwteby do kuchyn. Vše bylo tak uspoádáno, že bylo tl^eba jediné služky, kterou, jak se rozumí samo sebou, mla býti Jacinta. Mohlo r,e spoléhati na její oddanost a mlelivost. Po-

211 staila úpln k tomu, aby pináiela jídla na stl a aby oblékala svou velitelku. Antonín vykázal jí ro2;tomilý pokojík za kuchyní, který vedl do dvora a který byl spojen s ostatními místnostmi elektrickým zvonkem, takže byla poMd na blízku a pece jen vzdálena. I tento pokojík byl roztomile upraven nábytkem ve slohu z doby Lud\T[ka

XVI. Jacinta byla u vytržení nad skvostnou tSpravou svého pokojíku, jakého dosud nikdy nemla. Nové obydlí bylo, jak již eeno. pí^-^í;no hot/>vo týden po pedstavem „Hugenotu." Toho veera zpívala Linda v „iiubenu aabiu." Antonín ji uvedl po pedstavení s Jacintou do hnízdeka nového a Lam~a byla nadšena vším, co vidla, a nejvíce optným štstím svého manželství Mezi Laurou a Antonínem bylo ujednáno jako pra'[q vyloueno za jiných dnu \iáV' po rtem se pospolu odeberou, co ona bude jesto všecka rozechvla, a vzrušena úlohou RVOU i úspchy svými. A ze r^*' s;r«-.lii nrupí--í ^ ním íi nabude opét klidu. Antonín si zase pedplatil k-vj.^ia v orkysLLi dosti blízko jevišt. Jako za dívjších dob i nyní zídka tleskal liaue a nikdy se nepidnizoval k tm, kteí ji vyvolávali; 0,le jako druhdy, tak i nyní a více nez; jindy tiše a blažen omamoval se kouzlem jejího hla,su a jejího umní. Co se Laui-y tkne, neusmívala se na nj, nepohlížela v tu stranu, kde bylo keslo jeho, . .

'

'

!

'

212 ale vdla, že jest v hledišti, zpívala pro nj a nezpívala nikdy tak krásn jako v této dob. nepihodilo se nikdy, že by v duši Antonínov se byl pocit žárlivosti vzbudil proti Laurettu Minoví

A

neb

nkomu

jinému.

Obma

se

život takto zahájený nesmírn lízábavný, pvabný, sladký a nžný, pln taj, zmn a; stídání. Sluha vikomtv pokaždé, když pán jeho dlel v noci mimo dm, myslil, že zstal pi veei u Lindy; Lindino služebnictvo pak pokaždé, když se nevrátila dom, soudilo, že zstala pi veei u vikomta. Antonín odcházel obyejn záhy ráno, Laura zstávala v hnízdeku svém až do deseti hodm. Oba odcházeli malými dvemi, které vedly na ulici; tak se stalo, že vrátný, který svj kabinet ve velkých vratech, nikdy Lindu nespatil. Za dne Antonín Lauru navštvoval, jezdili spolu v koáe do boulogneského lesíka a veer do divadla. Obas posílal jí kvtiny nebo drobné dárky, klenoty a nžné drobnstky. Odpldne picházel k ní na návštvu a asto obdval u ní; ale nebyl-li sám u Laury, obyejn odcliázel od ní veer s lékaem Despujollesem a jinými pátely. etnou ve Nebo pijímala spolenost svém malém obydlí v ulici Bordreaiiské, než druhdy v ulici Boulogneské, pece nyní, kdy Antonín v Paíži dlel, obnovila styk s temi neb tymi dvrnji známými osobnostmi, které ostatn byly v^^^^-'-'^ pátely pana de Bizeux. bil,

byl

ml

a

mén

213

Jak

si

tená

pipomene,

byli všiclmi

svým ar

i mén

do Lindy zamilováni. Ale Laura uinila z nich pouze oddané pátely, vyléivši je, jak se jí zdálo, úpln z lásky. Vikomt de Bizeux byl pro uznaným milencem I^uiným a oni spokojili se svým osudem a nikterak se nekoili div, aby nevzbudili její nevoli aneb jeho žárlivost. Ale nebyli již tak zmalomyslnní jako díve a v nitru svého srdce doufali, že snad pece na nkterého z nich pijde ada, až Laura pomr svj k vikomtovi zruší. Ovšem chránili se jediným slovem pedasn prozraditi svá tajná

sem

více

n

pání. Lauretto Mina, nejsa tak vzdlaný, tak ušlechtilý a rozumný jako oni, nedovedl zachoval^i jich zdrželivost a trplivost. Za kulisami vdlo se vše, co se mohlo vypátrati, a tenorista erpal z toho, co slyšel vypravovati, nejlepší nadje pro sebe. „Nuže, má drahá", škádlil Lindu jednoho veera ve foyeru umlc, „nuže, myslím si, že jsem neml zrovna úpln nepravdu, když jsem vám tehda na osti'ov Cezambre ekl pamatujete se pece na to? že se mi zdá, že váš satek není docela tak pevný, jak by býti. Obánkové v Saint-Malo nejsou tak chytí, aby byli vše prohlédli. Uinila jste ostatn dobe, že jste se vrátila k pravd. Pravda jest ve nade vše. Lepší jest dobrý milenec než smšný manze!." „Tší mne, že jste mi dal své schválení," odvtila Linda, nechtjíc ihned osteji Lauretta Minu odbýti.

—

—

ml

svt

„Linda."

5i

214 „Ano, já souhlasím," pokraoval Lajiretto, „a celý svt se mnou, ponvadž všichni doufají, že nyní u vás lépe pochodí. Ti, kteí jsou do vás šílen zamilováni a já znám z nich aspo jednoho mají dnes, jak se mi zdá, neskonale více nadje než díve." „Myslíte?" pravila Laura posmšn. „Jsem o tom svat pesvden", ujišoval ji Lauretto Mina. „Myslím", namítla Linda, „že vtší neb menší nanezávisí na tom, je-li pan de Bizeux mým dje pro milovníkem i manželem, nýbrž v otázce, zdali já pana de Bizeux miluji ili nic". „Oh, dovolte, to není tatáž vc", namítal. Lau." doložil retto Mina. „Není-li pravda, Gressiere ? cynicky, obraceje se hlasit k barytonovi, který v té chvíli vstupoval do foyeru, „není-li pravda, že, ^když miluji Lauru Lindu, mám více nadje, má-li ona milence, než kdyby to byl její manžel?" Gressier pokril rameny vyhýbaje se urité od-

—

—

n

.

.

pmv

povdi. „Mýlíte se, pane Lauretto Mino," zvolala Linda, jsouc hluboce uražena; „vte mi, že když vás nemám ráda, že se to nedje proto, ponvadž miluji jiného. Radji bych nemilovala nikoho na svt, než bych milovala vás vbec." Na to se obrátila a odešla z foyeru. „Ha, ha, ha", smál se Gressier tomuto odmítnutí. se zdá, že jsi píliš „To byla odpov rázná! velké pokroky neuinil ve svém ucházení se o píze

Mn

Lindinu."

iiló

„Mýlíš se," odvtil suše Lauretto, který velice „Mýlíš se, píteli, ponvadž nevidíš dosti jasné.

zbledl.

Jsem práv pesvden, že jsem velice blízek dle svého ti o tom dkazy". Když Laura ponkud se uklidnila, litovala, že ve svém rozhoení dala tak urit na jevo své smýšlení á brzo podám

o dotravci. Dnes obávala se více než kdykoliv, aby mezi Antonínem de Bizeux a tím nebezpeným lovkem nedošlo k vážnému sporu, který by se nedal jinak rozešiti než se zbraní v ruce. Vdla, že by Antonín, kdyby Lauretto Mina ji v jeho pítomnosti urazil, nelekal se toho, aby soubojem urážka byla odinna, a tušila, že nestoudný ten lovk bude posléze takový konflikt vyhledávati, aby, když by nemohl dojíti cíle, aspo se jí pomstiL Pipomínala si- bez ustájií slova ostrá jako ocel,^ která Lauretto Mina jednou veer k ní pronesl, opíraje se klidn o krb v.e foyeru pro umlce. Mluvilo se tehda o souboji, který v Paíži práv velkou sensaci vzbudil. „Hm, to je povyku pro hloupost", pravil, „takové souboje se hodí nanejvýše k tomu, aby se jimi diváci vzrušovali. Obyejné koní vždy pouhým škrábnutím. To je celé hrdinství. Co se mne týe, jsem odhodlán nikdy nikoho nevyzvati a kdybych byl vyzván, nepijal bych souboj pro urážku smrtelnou, protože já Lauretto Mina neškrábnu, neraním, ale pímo zabij u." Lam-a^od té chvíle neodpovídala na drzé výroky nebo posmšky, které Lauretto obas si dovoloval ,

—

—

vi

216 ní.

Tváila

se,

jakoby jim nerozumnla, ano, jakoby

jich ani neslyšela. *

Laura byla trvalo již

tém

*

nyní pešastná!... A štstí její ti msíce, aniž by se byl vyskytl sebe

menší mrak. Antonín ml jen jedno pání: aby spatikptotre svého. Ale hrab, kterému se netajil tím, co nazýval snem, svým románem, nechtl pijíti, ponvadž S8 mu zdálo, že by se to s jeho dstojností nesnášelo, aby jaksi ped svtem podporoval román svého S3'na. „Varuji t!" psal sivému synovi. „Skrýváš svou ženu, jako se i^krývá ped svtem milenka; nemohu ti zatajovati, že to jest hra velmi nebezpená. Uvaž, je-li to moudrým pivolávati neb pokoušeti nebezpeí, a shoduje-li se to s vážností lovka jako ty jsi, aby pidružil k tomu, co má býti nejsvtjším v lásce, zakuklení a škrabošku dobrodružnosti..*' Výstraha starého hrabte vyznívala jako pedtucha, aby z nynjšího trochu fantastického pomru Antonína a Lindy nevzniklo jim optné sklamání.

Jedné noci ke tvrté hodin ranní Laura jsouc obleena v domácí odv, šla doprovoditi svého manžela a posvítit mu až k malému schodišti, které vedlo na ulici. Zstala tam, až do té chvíle, kdy zevnjší dvée zavely se za ním. Když se pak vrátila do svého pokoje, vj^kikla

zdšen.

217 Lauretto Mina sedl v kesle, z

nhož ped

chvílí

povstal Antonín de Bizeux, když se chystal k odchodu.

XXIV. J a c

i

n

i

a.

Jacinta byla své veHtelce oddána bezrnežné; byia by so dala pro ni zabíti a kdyby byla Laura zemela, nebyla by zstala bez ní ani den na živu. Alo nemela pouze psí oddanost ke své velitelce, nýbrž mela též jiné pudy a vlastnosti zvíecí. Výstrahy písné dtky a hnv Lauin pohnuly ji asto až k slzám, byla všecka zoufalá, rozplývala se bolestí a lítostí úpla, slibovala polepšení, a Laura odpouštla ponvadž mla velice dobré srdce. Ale Jacinta jí, upadala vždy zase do svých starých chyb. Byla nenapravitelná.

dve

Neštstím pro nesvdomité bylo, že byla hezká, že mla velké erné oi, sndou svží ple Andalusky, štíhlou postavu a pvabné tvary tla. Její krása a "její vnady byly zárove spolu vinny na její híších. Lauretto Mina již dávno si povšiml její pvabnosti a nepohrdl tím utrhnouti na cesti své tuto kvtinu byia Jacinta jen služkou. Utrhl ji, bavil se jí njakou chvíli a pak šel dále. Nebyl z tch lidí, kteí by se dlouho zdržovali takovými vedlejšími zábavami. Ale Jacint to lichotilo, ža mela ve sbírce svých vzpomínek umlce, skuteného umlce, jehož prízeii by jí byla mnohá dáma v Paíži závidla.

a

LiaUa.

5j

218

mm

ÍV 6aJEt-Ma,lo Cetnýr služebnictvem obou spojenýcíi palác lirabat de Bizeux vyfiatná í rp^ koérá Jacinta mla také mnoho zbožovateí. Nebyli io pouze lidé domácí, ale i jich pátelé ze sousedních palác. Všichni se jí dvoili, všichni se ucházeli o -její píze a ona byla peštastna, že jest pedmtem

všeobecného obdivTi mužského svta a

ským

závisti

mezi žen-

služebnictvem.

Jak tenái

nemla Laura, když Paíže, svou komornou v noci bylo tehda prázdné. V její A když. druhého dne na veer pijela Jacinta za svou velitelkou do Paíže, dostalo se jí, jak si lze pomysleti, velice ostré a úpln zasloužené dtky. Laura, aniž se dala másti pívalem sbí, jhniž Jacinta hledla svou vinu jako obyejn smýti, kárala ji a uvádla jí na Inysl, jak chování její jest bídné a nedstojné. Hroála jí. Pravila, že chtla .ii již zcela opustiti a! vypuditi od sebe; ale uiní s ní jjest jednu zkoušku. Jest to prý již naposled, cx» \ií odpouští, a kdyby ješt jednou dopustila, .se uiíikého htoupého kousku, nedala by ae již niím pohnouti, aby jí odpustila a u sebe ponechala. Vyhnala prý by ji jako se vj^hání pobhlioe. Jacinta zavazovala se strašlivými písahami, že bude zcela hodná a že niím již nezavdá píiny k nespokojenosti své milované velitellor; brala si za svdkj^ všecky svtice, jichž jm.éna nesla; byb jich sedm. Než by ztratila svou dobrou velit^lku, radji chtla by ztratiti život! Bez ní by byla ztracena. zajisté paimatují,

útku do jizb Lžko její

se chystala k

219 jí dostalo, nezstala bez Jacintu. Znov:^ a apét pKsaiiala, žs nikdy více v živobé svém neuví lichotivým slovm nikoÍJ£> nfi3>n v Saint-Malo, al« nikoho vbec na oelém Sirém

Ostrá dtka, které se

úinku na

svt.

•

.

.

.

^

^

jakoby slibm: tni' vila, ale vdla že jsou zajisté spise upínmé, než spolehlivé. Znala Jacintu a vdla, že jest stejn dobrosrdecna jako nanejvýš lehkomyslná. Proto uinila nkterá nutná opatení. Nenajala žádného mladího sluhu pro své skromné obydlí v ulici Boudreauské; pijala toliko zletilého muže a ženu jeho; manžel pes padesáte pt let a žena jeho kolem tyiceti. Ostato po celé ti msíce byla Jacinta pravýn^ vzorem slušného chování. Nevycházela nikdy sama z domu a doprovodila-li Lindu do divadla, aby jí pi oblékaní pomohla, neopustila ani na chvíli její po-

Laura tvália

kojík.

se,

..

Ale v té dob kdy vikotot Antonín d© Bizoux pijel do Paíže, poaly se Jacintiny Výitky svdomí upokojovati. Nepohlížela již na své neplmé dobro-' družství v Saint-Malo s takovým opevržením jako druhdy, kdy písné vyplísnní s© strany Laniny mhr .ješt v živé pamti a bála se následk, jaké by mo*h]y míti njaké nové milostné pletky. Tajuplné obydlí vikomta a Laury v uiici Arcadské naplovalo její mysl fantastickými sny, blouznním a touhou po lásce. Kdyby Laura sq byla více všímala své komorné, nebylo by ií mohlo ujitá, ae Jacinta stává se opt roztržitou a tkavou^

.

220 Pohled na štstí obou zamilovaných manžel, Laury a Antonína, vzbuzoval v Jacint zádumivost a touhu.

„Ah," vzdychala, „jak pan vikomt mihje svou ." ah, jak jest madame šastna! „Bud^U se tak dobe chovati jako dosud", odvtila jí Laura, „nezavdáš-li píin k novým stížnostem, mžeš také jednoho dne nalézti dobrého man-

cho;

.

.

žela".

„Madame ho

odvtila Jacinta; „ale by teba, abych ho hledala." Ale takovéto hledání nebylo bez nebezpeí pro povahu tak lehko vzntlivou, jakou mela Jacinta. Kdyby Laura nebyla bývala vlastními záležitostmi tak úpln zamstnána, byla by zajisté zpozorovala, že její komornou poíná její vzorné chování tížiti. Jednoho veera kráejíc po chodb za jevištm v divadle Jacinta se setkala s Laurettem Minou. Položiv jí jednu ruku na hlavu a druhou jí pozvednuv

abych já ho

již

našla",

nalezla, bylo

bradu, pravil

k

ní:

nikdy tak roztomilá jako te a já %é miluji více než kdykoliv díve, Jacinto, miloušku,

„Nebyla

drahouáku

Sum

jsi

mj!"

blížících se

krok

jej vyrušil;

ješt se usmál,

pokývl hlavou a odkvapil od ní, Jacinta byla tímto setkáním nemálo rozechvna. Podruhé ji Laure tto Mina opt zastavil; ale tentokráte nezstalo to pi slovech. Kráel za ní a dav jí ruku kolem pasu, vtáhl ji do tmavého koutku a

m tam nachýliv hlavu bek na

její

na

zad, vtiskl jí dlouhý i^li-

rty.

Jacinta vstoupila tentokráte do pokojíku své v^Utelky všecka zmatena a vzrušena, krev jí rychleji kolovala v žilách a nemyslila již na, nic, než na krásného tenora. Její pokojík

v ulici Arcade byl tak roztomilý! Bylo mnoho žen a to dosti zámožných, které by jí byly jej závidly! To bylo také pokušení pro ni. Což se mla poád jen sama pokojíku svému obdivovati? Což by nesmla nikdy pijati nkoho v tomto roztomilém hnízdeku svém? Na p. tenoristu Laúretta Minu, který by snad ani u vévodkyn nevidl pokojík lépe upravený? Ó, jak by se divil, že pan vikomt de Bizeux pi zaízení bytu ani na ni nezapomnl! Jacinta by za nic na svété nezradila svou velitelku. Lauretto Mina to a proto jí také nekladl pímé otázky, které by se byly týkaly vikomta a Lindy. Ale kdykoliv nyní píležitost Jacintu spatiti, 'vždycky tváil se strašn zamilovanýni a poád nešastnjším, že jej tvrdošíjná Jacinta nechce vysljšeti. A jednoho veera po takové scén na osamlé chodb divadla, nemohla jeho vášnivým slovm již odolat a dala mu potebné pokyny, aby vdl, kde ji veer po divadle najde. K jedné hodin ranní, co vikomt a Laura byly ješt u veee v jídeln, šla mu dle ujednání otevít malé dvée, vedoucí na ulici a opatrn vedla jej celou chodbou, do níž ústily všecky vnitní dvée, do

vdl

ml

„Linda."

56

^

poKoijílni. Obdivoval upraví kotóiaty, S chválil Lindu, velebil vikomta a líbal Jacintu, slibová,! jí, že si ji vezme za ženu, jen co nastoupí engagenient v jiném velkém a pobláznil tak, Ž9 se domnívala, že na není poctivjšího a n-

0$h.o

dve

mst,

svt

žnjšího muže nad operního má v oddaného pítele.

nm

*

pvce

a že

její velitelka

*

Tak se stalo, že v noci, o níž jsme již mluvili, Lauretto Mina nalézal se o pl tvrté ranní hodin v Jacintin pokojíku, aniž o tom Linda a vikomt

mU

nejmenšího tušení... tiše.

vel

Lindina komorná spala tvrd. Lauretto povstal Svíco zstala hoeti na stolku. Zpvák rozekapesní nž, který u sebe, a peízl ob

šry

ml

od záclon.

s

k, lžku a jemn uchopil JacinNa to vrátil tinu pravici a pipojil ji k její levé ruce. Dívka otevela oi a pohlédla ospale na nj. „\y jste již vstal?" tázala se ho. „Ne ne,"^ pravil lstiv, „spi, dušinko, ješt není as; díval jsem se jen, kolik je hodin".

Jacinta

opt

usínala.

náhle spojil jí ob ruce a v okamžiku je nkolikráte obvázal jednou šrou od záclon a rychle zadrhl uzel. probudila ze spánku Ted teprve se Jacinta a vidouc že jest spoutána, chtla kieti. Ale i na to Lauretto Mina pamatoval, když zloinný úklad s\níj osnoval.

Na 4^0

úpb

Vfemnil íí do pootevených tfet ronbífc, který iníSÍ, pipraveBý a uvázal jej rychle pevTion mion JacántSt y i^ýle. Zatím ona odkopala koleny pokrývku á chtla vyskoiti z postele. Lauretto Mina však jí nohy pidržel a prese všechen odpor její svázal je druhou šrou. Konen udlal ješt nkolik uzl na rách a ubezpeil se, že Jacinta nebude moci se z vazeb

n-

vyprostiti.

tém

Jsouc takto svázána, nemohla Jacinta sebou ani pohnouti ale lauretto Mina jí ješt prostradlem, které se stolu stáhl, svázal. sténala, ale jen zcela slab. Na to se poal zvolna oblékati.

Svíjela se

a

Když byl pipraven, pootevel zvolna dvée a nzkloniv hlavu ku pedu, naslouchal. Zdálo se mu, že vikomt neodešel a proto se

jet

opt

vrátil

a ekal.

Pistoupil zase k lžku a ponkud se zalekl. Zdálo že Jacinta leží nepohnut; a že iiíá oi zar veny. To nebyl vru spánek .. Jsa znepokojen, rychle jí vydal z úst roubík, aby se snad nezadusila. ie mu.

Ale ani nyní ješt Jacinta sebou nepohnula. Lauretto Mina piskoil ke stolu a uchopil svíci, aby si posvítil na tvá její . .

.

Lehkomyslné

.•

dve

leželo. ve mdlobách... dýchati, picházela znenáhla

Mohouc voln k vdomí. Lauretto

jí

opt

ihned zase vsunul roubík do

224 úst, ale

tentokráte nechal

mohla sná^e

jí

chíp

pootevené, aby

dýchati.

Na to opt isíe odebral ke dveím na ílianou. Byl pe\Ti odhodlán, že se nedá niím odstrašiti od svého zloinného zámru. Konen zaslechl, jak vikomt de Bizeux odcházel provázen jsa Lindou; slyšel, jak se louili, než sesto.upil vikomt se schodišt, vedoucího na ulici. Pošklebek, který mu pohrával kobýti úsmvem. lem rt, Na to vplížil se do tmavé chodby, otevel pootevené dvée Lauina pokoje a tiše vešel do vnit. Jacinta, jež mezitím nabyla vdomí, vše to vidla a slyšela. Laurettovi Minovi pi tomto Pochopila nyní, podniknutí šlo. Niemný Laure tto! Zneužil její slabosti, aby ji vlákal do této potupné pasti, do které stemhlav padla. Nepišel sem k vli ní, nýbrž k vli její velitelce! Laura ovšem nesvila své komorné, s jakou nestoudnou dotravostí se k ní Lauretto Mina choval; laile Jacinta pipomnla si nyní jisté okolnosti a Nebylo pochybjistá slova, která zpvák pronesl. nýbrž nosti: nepi vábily jej sem pvaby Jacintiny, Laura Linda sama. A riyní byla mu její velitelka vyJacinta sama, dána na pospas ... a Jacinta to byla, jež byla odhodlána obtovati život pro svou velitelku, byla, která ji bezdn zradila a ji vydala jemu

ml

o

—

)

v šanc!

Pi této myšlénce nešastné zdšení a nevýslovné zoufalství.

dve

pocítilo

hrzu,

225 Mchla-li dopustiti, aby se stal tento ohavný zlo-

in? Ale co mohla uiniti? Vždy nemohla ani zastéruce její byly spoutány a ohromeny, nohama nemohla pohnouti V tóstech mela roubík, který jí dovoloval jen dýchati. A jak by mohla peezati provazy? Byla úpln malomocná. Ve chvíli této mla jedinou touhu, aby zemela. Pála si smrt, mínila^ že by bylo nejlépe, kdyby jako pes scepenéla. Minuty míjely nati

. .

Zoufalství její vzrstalo. Slzy jí stékaly po tváích, které nemohla usu-

%

šiti.

Pojednou oi její zpozorovaly hoící svíci. I^uretto Mina zapomnl ji zhasnouti. Hoící ísvíce! Mohla by jí snad pomoci? Náhle prolétla mozkem' jejím myšlénka.

Hoící svíce snad ji spasí. Neváhala ani okamžik, aby myšlénku tu provedla.

S nejvtším napjetím sil hledla se pozvednouti Ale padla bezvlády nazpt... Obnovila svj pokus, kroutila se, svíjela se a opírajíc se lokty a patami o postel obracela se znenáhla na bok, aby se dostala* výše k hlavám postele. To trvalo deset minut Když konen její spoutané ruce dostaly se na dosah ozdob.^ které tvoily hrany lžka, zachytila se jich a podailo se jí, že prudkým pohybem dostala se ven z postele. .-

.

tém

Linda

.

.

57

.

226

Na spoutána jež

to

—

'

odhodlan pistrila šfirn, kterou byla a zárove své zápstí k plamenu SYÍce,

hoela u postele na noním, stolku. Plamen zpsobil jí strašlivou bolest. Když ji již nemohla snésti, uhnula na

chvíli

ruce

své od plamene.

Ale v druhém okamžiku vytýkala si, že jest nia zbablá a znova pidržela a ruce své k plamenu. ást šry shoela a petrhla se; ale na neštstí to nebyla ta ást která byla uzlem spojena. Musila tedy znova se podrobiti strašlivému muení. Pi tom si jen myslila, jak jest dobe, že nemže kieti bolestí. Jinak by vala „Trp. bídná mrcho, trp ohavo za svou niemnost!" stále si opakovala ím více ohe kži jí spaloval

šru

emná

'

.

Konen

i

.

provaz, jenž byl uzlem zadrhnut, se

vzal.

Na to s vynaložením veškeré síly podailo se jí poloshoelý provaz petrhnouti a ruce si uvolniti. Bolest, nesnesitelná bolest na rukou ji zbavovala A-'domí. Ale Jacinta se pemáhala. Nemla asu, aby se oddávala myšlénkám na svou vlastní bolest ve chvíli, kdy veliteíka její byla ohi*ožována tím bídníkem. Rychle posadila se na pelest a vyprostila nikoliv bez obtíží a bolesti nohy své, ponvadž rány na rukou pi každém pohybu jí zpsobovaly nová strašná muka. Na to povtala a i^pechala k svému stolku, ucho-

227

pila

nžky

á pestilila pásku ronbíkn, který

jí

LaM;

retto vsunul do úst.

Konen

byla zase úpln vyproštna! Neztrácejíc ani chvilky asu a tesouc se nesnesitelnou bolestí, oblékla se rychle. Zvláát obouvání botek bylo pro ni neslýchaným utrpením. Skípala zuby studený pot lil se jí po tle, ale nedbala toho, nýbrž stále jen zuila na sebe a proklínala se, šeptajíc:

„Bídníce

ohavo, to je tvé dílo!"

Konen byla

pipravena a pemítala rychle: „Co nyní? Co nyní? Sama bych nieho nesvedla proti Laurettovi. Mám probuditi snad domovníka? To by trvalo aspo pl hodiny. A pak, když se stal zloin, nesmím ješt zpsobiti skandál. Zde nemže zakroiti ani služebnictvo ani cizí lovk. To by sto-

násobn

vše zhoršilo."

Bez váhání vsunula do kapsy tobolku 2. vybhla ven do chodby. Kráela po špikách, plížila se tiše jako koka. TT dveí pokoje Lauina se zastavila a naslouchala.

Nezaslechla odtud ani jediného slova, ani

menšího hluku

Nevdla,

.

nej-

.

jak

ú nm

toto

lí^:..

.,..,v.:ív..

ne-

tom pemítati. Spchala dále, otevela opatrn zevnjší dvée,

odvážila se ani o

od nichž mla druhý klí a ocitla se na v této chvíli byla velice pusta. Daln ?e do bíleného

bhu.

ulici,

ktei-á

228

XXV.

Rzné

druhy

zbabétlosti.

Kdyby Lauretto Mina byl býval poujse bídáfcem a lotrem á nikoliv zárove ješitným hejskem, byl by, jak mu nejprve napadlo, když vstoupil do komnaty Lauiny, shasl lampu, která jen mdle osvtlovala komnata; na to by byl shasl nebo pevrhl svíci, kterou Laura v ruce nesla, byl by ve ji uchopil a pak byla by, jsouc leknutím ochromena, úpln ztracena Ale on chtl tžiti ze svého vítzství, chtl se pásti rozkoší na jejím zdšení a hnvu, chtl vidti, jak se ped ním bude tásti v malomocném vzdoru. Neshasnul tedy lampu a nevyrazil jí svíci z rukou, nýbrž ekal, až vejde. „Dobrý veer, drahá lindo", pravil, povstav z kesla. „Nediv se a nelekej se, že jsem pišel k tob v tuto nepimenou hodinu. Picházím k tob se zámry zcela pátelskými a doufám, že si porozumíme". Laura, která dosud stála na prahu jako zkamenlá, pohlédla na nj užasle a nebyla s to, aby myšlénky své soustedila. Vetelec, pokraoval: ,,Ž« jsem. vnikl až sem zpsobem nezvyklým a ponkud násilným, jest tvou vinou, milé dít. Jsem jako mnoho jiných do tebe šílen zamilován. To však nemlo býti pro tebe dvodem, abys mne potupila, abys nme inila smšným ped mými soudruhy a abys se mi vysmívala a ze mne si šašky tropila s panem vi-

tm

.

.

229

komtem, tvým milovníkem. Nemohl jsem

to déle sné-

mn

chovala tak odmítav a pohrdav. Pomátl jsem mén pevnou hlavu než je tvá, totiž hlavu tvó komorné Jacinty; uvedla mne sem na toto místo a zde 1>edy jsem! To jest velice prosté vysvtlení a já doufám, že nebudeš nieho proti mému sti,

abys se ke

—

píchodu

niíti".

v'elmi dobe sehráno!" pravila Laura a pozvednuvši ruku, uinila posunek, jakoby dávala na jevo, že se oddává osudu. Nabyla opt své chladnokrevnosti. Odstoupila z prahu, ki'áela kolem Lauretta Miny a vstoupila odhodlan do svého pokoje. „Aha, pijímá stav vcí, na nmž nieho zmniti nemže", pomyslil si Lauretto Mina, usmívaje se a

„To jest

krout si knír svj. „Výborn! Tedy se nezlobíš a nehnváš", pokraoval hlasit. „Jednáš zcela rozumn. lovk nesmí nikdy bráti tragicky to Byl by to nesmysl".

nžné

slovo:

Miluji

tl...

stolek, který ji Stála nyní obrácena tváí k a opírala se zády o malý psací stl, jehož vi-chní deska byla spuštna Tenorista uinil krok, aby se k ní piblížil.

Lam-a postavila se za

takto pro první

okamak

toiletní

chránil.

nmu

.

.

„NeDÍ-li pravda", pravil, „že by to bylo nesmyslné a nerozumné dlati hluk pro jediné políbení?" Za tchto slov postupoval k ní. Aniž se od nho úpln odvrátila, pozvedla Laura -Linda."

53

230 levou rukou vrchní desku psacího stolu a tam ucho-

pravou rukou njaký pedmt, to se prudce obrátila proti Laurettovi a namíila na nj revolverem, kterým se byla ozbrojila. pila

Na

^

„Pohnete-li vás

ise

z místa", zvolala,

„bute

že

jist,

okamžit zastelím". Lauretto Mina spativ v

její

ruce zbra, polekal

se a zbledl.

„Ah ty mi chceš nahánti strach?" pravil, nut se k žertování. „Myslil jsem, že máš více ducha". „Zakazuji vám, abyste mi tykal," zvolala ona s hrozivým pohybem ruky. „Odpuste, paní vikomtesso", pravil nyní Lauretto Mina, uklánje se hluboce, aby zatajil své rozechvní. „To není šlechetné jednání namíiti na lovka bezbranného hlave stelném zbran J Ale kdybych (pece .** Pokusil se znova o to piblížiti se opt o krok ^ .

k

ní,

ale

.

Laura zvolala oste:

„Zstate na svém míst

nebo stelím! Nebudu svou výstrahu opakovati. Mjte se na pozoru! Mánií Y ruce své zbra obdivuhodné pesnosti a jistoty. Koupila jsem ji v Mexiku, když jsme se chtli odvážiti do prérií. Bute jist, že neobejdete tento stolek, abyste neml tyi kule v hlav nebo v tle svém." již

Tuto hrozbu pronesla hlasem ostrým, pevným a odhodlaným ale jednu dležitou podrobnost opomnla ovšem povdti. Revolver nebyl totiž nabit

.

.

2§1 Spoléhala na

že

to,

lovk schopný takových

úklar

d jako Lauretto Mina jest zbablý — a neklamala Laiiretto

ml

se.

v tu chvíli jedinou obavu, že by

pípad

výstel mohl z namíeného revolveru padby Laura tomu chtéla. „Dejte pozor vy sama na zbra svou", poal, couvaje. „Pi první rán vaší nebudu dbáti nieho a vrhnu se na vás". „Bute klidný, zacházím se zbraní s velkou jistotou. Mohla bych se svdomím úpln klidným, aniž bych se tázala na vaše mínní, steliti na vás a zabiti vás. Mla bych k tomu právo, ponvadž jste se sem vloupal a mne ohi-ožujete. Ale dsím se prolité krve. Zsta ete-li na svém míst, nemusíte se obávati nieho". Lauretto Mina byl tmito slovy ponkud upo-

po

nouti, aniž

kojen.

Oba

Na

stáli proti

sob nkolik minut mlky

.

.

poal s nuceným smíchem: „Všecko to nemá vru smyslu, Lauro! Nemžeme pece státi proti sob jako dva psi z majoUku a poto on

."

do oí Laura neodpovídajíc, stála za toiletním stolkenS nepohnut jako socha. hlížeti si

.

.

„Snad mi aspo on po chvíli.

dovolíte,

abych s© posadil?"

tár

zal se

„Chcete-li,

posate

se.

Máte keslo vedle

sebe.

Ale posadíte-li se, nesmíte již znova povstati, ponvadž bych v tom vidla nový pokus, abyste mne ohrožoval a bez milosrdenství bych do vás stelila".

232 „Nevyhrožujte," namítl Lauretto, „vždy ani nenmíte zacházeti se zbraní".

„Mohu vám

o tom podati dkaz, chcete^li", od-

vtila Laura chladnokrevn. „Nuže tedy, radji se neposadím", rozhodl se vetelec. „Nejlépe byste uinil, kdybyste opustil tento pokoj a kdybyste odešel, odkud jste pisel. To jest rada, kterou vám dávám, a bute pesvden, že jest dobrá".

„Vskutku?..." prohodil Lauretto váhav. „Myslíte,

že odejdu?"

Pemýšlel skuten,

nebylo-li by lépe, aby ustouje\nšt svého nifemného poínání. Malá zbra v ruce Lauin, které se ovšem nenadal, zmnila úpln tvánost celé záležitosti. Lauretto Mina byl v nitru svém úpln pesvden, že by Laura Linda, kdyby se k ní ch.tl piblížiti, hrozbu svou uskutenila. Nechtl se však dáti za tchto okolností postelit neb dokonce zabít. Celá aféra obracela se tedy nyní k jeho neprospchu. odejíti to by bylo nejrozumnjší roziepil z

—

Ml

šení...

Ale této úvaze jeh6 píila se myšlénka, že by ped ženou. A atra Laura neopomnla by snad vypravovati noní píhodu svou svému milenci a snad i jeho jS.oudruhm! Ne, nemohl,

pak zbable utíkal

nesml

Musil vytrvati, musil se toho nejhoršího Po delším uvažování prohlásil blasem rozhodným:

odvážiti

odejíti s porážkou.

po

pípad

i

. .

233

„Ne nemohu odtud

odejíti a neodejdu". byste nemohl?" namitla Laura. „Vašemu odchodu já dojista pekážeti nebudu." „Pro bych se vám tím' tajil," odvtil Lauretto Mina; „mám ješt jednu nadji, že dojdu svého cíle". „Ah, a jakou?" tázala se Laura a pohlédla na zbra, jakoby zkoumala, je- li vše v poádku. „Již bezmála dvacet minut stojíme proti sob a pohlížíme na sebe. Akoliv nemám zbran v ruce, pece jsem ponkud unaven. Mám hlavu tž^ kou a oi mi pecházejí. Vaše hodiny ukazují na tyi hodiny ticet pt minut. Teprve za dobré pl druhé hodiny se bude rozednívat. Budeme-li se takto navzájem hypnotisovati, uvidíme, zdali váš zrak se nezakalí, zdali vaše kolena zstanou pevná, a zdali vaše ruka nezemdlí. Uvidíme, nebude-li posléze koroptev pohledem lišáka magnetisována, nestane-li se nehybnou, neschopnou k obran a neklesne-li pak sama vysílena k zemi." „Uvidíme!" pravila Laura, utužujíc nohy své a svírajíc pevnji svou zbra v ruce. Lauretto Mina již nepromluvil Oba zachovali njmí mlení. Nebylo slyšeti v pokoji než jednotvárné tikání nástnných hodin.

„Pro

upen

Udeily

tri

tvrt

Minuty míjely zdlouhavostí. Laui-a s síly její

s

na

tyi

.

.

nekonenou, zoufalou a úmornou 'i

hrzou pociovala^ že bídák má pravdu; poaly ochabovati; íni vtší bylo její roz-

ilení, tím rychleji dostavovalo se nyní zemdlení. „Linda."

59

Oi

234 jí kalily, tvoily ae ped ninii stíny, v uších jí huelo, nohy se jí chvly a ruka její oclmbovala, byla tžká a chvílemi keovitou bolestí svírána... Negvtší úzkostí ji naplovalo, že revolver její r,e

nebyl nabit.

Kdyby v by

nm

ziti,

mla

byla-

pocítila ochabování

sil,

náboj, mohla, jakmile znova Laui-ettovi pohro-

že do opravdy vystelí, jestliže

z jejího pokoje nevzdálí.

do vzduchu a tak jej

Mohla

postrašiti.

niemník

se ihned

vypáliti první

Mohla

konen

ránu vždy

se hájiti proti náhlému útoku a poraniti svého nepítele. Dsila se myšlénky, že by Laurettovi mohlo m,padnout, že revolver není nabit. Edyby nyní se byl odhodlal k novému útoku, kdyby se na ni vrhl a ji uchopil, byl by brzo seznal. Že jtíi v ruce jen bezcenný kus ocele a že jest bezr

branná

...

V se

jí

duchu slyšela již, jak by zajásal a jak by vysmál ž-e tak snadno dosáhl svého vítézstv' !

.

.

Ka

hodinách odbila pátá hodina... Laiii-a pocítila touhu perušiti toto úmorné mlení, Ivteré ji zbavovalo sil; proto ekla zcela hlasité:

„Pt

hodin!"

Laui-etto,

který

ám

již

byl ochablý, nyní také

se oza^bI: ,,Ano, jest

Ona

tém

pt

hodin, krásná Laui-o". s uspokojením v-yslechla tato jeho slo-

po nkolika okamžicích pokraoval itaktc „Blahopeji vám k vaší energii. Afálo žen se ho-

va. T^norista.

:

235 nosí takovou vytrvalostí a odvahon. Ale jeet to mrzuté, že tato vaše energie neslouží njaké velké vci. I kdybych pipustil, což však j^t ješté velmi pocíiybno, že zachováte až do konoe své síly, abyste obhájila to, co nazýváte svou ctí, mohu vás ujistiti, že pes to prese vše bude ztracena. Chcete vdti pro?"*

—

Laura neodpovídala a on pokraoval, ji:div se usmívaje:

„Láska moje k vám jest velice upímná a v^ horoucí a k vli tomu, abych se vás žanocnil po dobrém i po zlém, odhodlal jsem se k tomuto smlíce

lém

pokusu, ktei^ý mžete, chcete-li, nazvati zloinAle pi této vci není súastnna pouze moje láska k váni, nýbrž i moje samolibost a ctižádost. Vy jste mi po dlouhou dobu vzdorovala, xTiímívala jaté so mi, pohrdala jste nmou a já jsem veejn pix)hiásil, ano písahal jsem, že posléze budu míti pravdu já. a že jednoho dne budete náležeti nmš. Myslím, že nýni.

mému mínní na úkor. Doufám, ze dosá.imu, po tak horoucn toužím; ale kdybych nemohl dojíti toho, aspo budu míti pro sebe zdánlivý úspch. Pi tom by nic nezáleželo na tom, jsem-li vaším milencem ili nic, hlavním by bylo, že bych pro diváky se jím zdál býti. A že se jím zdáti budu, rozumí se samo sebpu ..." skutenost nebude

em

Laura usmála se pohrdavé, ale nechala jéj mlujednak proto, že mén jí ochabovaly síly když mluvil, než pi úmorném mlení; ale také proto, ze chtla poznati nový'jeho niemný zámr, kterým hrozil. viti

236 „Nemylsíte, že

mám

pravdu?" poal znova Lau-

retto.

„Nebojím se ani tchto vašich hrozeb", odvtila Laura opovržliv. „Nesmjte se dokud jsem svou neskonil", zvolal on. „Uvažte a jest k tomu ješt as, že by bylo lépe pro vás a pro vaši povst, kdybyste sklonila svou zbra a radji se dovolávala mojí velkomyslnosti. Mlel bych pak jako poctivý muž. Ale ím mén budu míti práva mluviti, tím více budu mluvit a varuji \^ ped tím. To bude mou odmnou a odvetou zároveii". Lauretto Mina se zamlel. Ona pokrila mlky rameny, jsouc stále pipravena na náhlý útok jeho. Ale revolver v její ruce poád ješt jej udržoval v pimené vzdálenosti. „Nemyslíte, že mám pravdu?" poal znova Laulítel Obmezím se na to, že budu všude vypravovati, že jsem strávil noc u vás, že jsme byli samotni ponikdo nemže zakázati. Jest to pravda. spolu a to Jsem zde a to se zapíti nemže. Pedvídám, že se pan vikomt de Bizeux bude zlobit, ano doufám, že se tak stane. Ale odmítnu nejprve jeho vyzvání na souboj, ponvadž budu moci podati dkazy, že jsem zde byl, a to dkazy nepopíratebé. Oekávám, že mne pak bude chtíti spolíkovati, urazí mne a já ho v

e

—

—

mn

souboji zabiju ..." Laura se zachvla

pi tomto

výkladu, který velmi

237

trapn na

její

beztoho

již velice

pedráždnó ivy p-

sobil.

Lauretto Mina poznávaje, že jeho slova o zabití vikomta nezstávají bez úinku, deklamoval dále a hlas jeho znl pi tom poád ráznji a hlunji. „Nemyslete si však, drahá Lauro," pokraoval, „že tímto soubojem a smi'tí vikomtovou bude úinek

mých

slov seslaben; naopak, ujišuji vás, že celý

svt

bude tím spíše viti, že jsou pravdou pravdoucí. Ale nebudu míti pro sebe pouze slova, nýbrž i svdky a svdectví jich. Mým neklamným dkazem bude: když jsem vstoupil sem, spatil jsem na stolku vaší podobiznu vedle podobizny pana de Bizeux. Jest to hezká malba, zalíbila se mi a já se jí ihned zmocnil, abych ml záruku vaší pízn. To jest jedno svdectví". „Nikoliv svdectví, nýbrž ki-ádež!" zvolala nyní

rozbouen

Linda.

„Jmenujte

'si to, jak chcete," vítzoslavn zvv>Lauretto; „ale pro mne jest dkazem, že jsem by i u vás, že jsem ve vašem pokoji meškal. Druhým dkazem, mým pak bude, že, až pi svítání odtud pjdu, nepjdu malými dvemi, kterými jsem vstoupil, nýbrž velkými '^Taty, a když se mne domovník váš ptáti z rána jdu, odbude, kde jsem a odkud tak povím mu, že jsem Lauretto Mina z Opery a že odcházím od paní Laury Lindy, milenky pana vikomta ." de Bizeux ... ha, ha, ha „To jest dmysln nastrojeno, ale trochu zbablé a bídácké!" ozval se náhle silný hlas ve dveích za Laurettem Minou.

lal

asn

.

„Linda."

.

60

238

Laura vykikla radostn: „Antoníne!" Laui'etto se nyní s hrzou obrátil a ocitl se tváí ruce založené a v tvá panu de Bizeux, který jehož vysolcá postava vyplovala dvée. Ve stínu chodby spatil zpvák otovenýrai dvemi

ml

Jacintu. Rozhlížel se vyteštným zrakem kolem sebe, jakoby hledal východu, kudy by mohl utéci; ale Antonín položil mu pádn ruce na ramena. Laura odhodivši revolver, kterého již nepotebo-

spchala ke svému manželu. nepíjemné", pokraoval Antonín, „že jsem pišel, abych vaše niemné uskoky pekazil. Díky odvaze a oddanosti ubohé Jacinty, která pibhla pro mne, uvázl, jste sám v pasti, kterou jsíe nastrojil. Jste velice silný v tom, abyste ženy poutal, jim ústa zacpával a jim násilí inil, ale myslím, že vám na píšt k tomu zajde chu". Lauretto, který pod rukama vikomtovýma solva vala ku své obran,

„Jest

vám

to

dýchal, zablábolil:

jsem pipraven dáti vám zbraní za„Pane ." dostuinní, kdy chcete a jak chcete „Opravdu? Souhlasíte tedy, dáti mi zadost uinní? Ale, niemo, když lovk takového sketu, jako játe vy, zastihne pi noním útoku a pi kvalifikované krá.

.

.

.

.

deži ...

Fi tom mu kterou

vyrval z káply podoNznu na toíletoi stolek, nacsž dvojí volbu: Bud aby jej ode

ofiiožil

„Pak má

La-iiiiin,

289 anebo aby jej spoKkoval a vykopal ze dveí. mluvte tedy, niemo, o zadostiuinní . /'

Ne-

.

„Poslyšte, pane", pravil nyní Lauretto, jeniá se

chvl strachem, studem a vztekem, „poslyšte mne: jsem v tuto chvíli vám vydán na milost a nemilost, to jest pi^avda* Ale nezneužívejte své výhody, radím vání to. echte mne odtud odejíti bez hluku a bez povyku. Ujišuji vás, že to bude lépe nejen pro mne, ale i pro paní Lauru a pro vás". „Uiií tak, Antoníne, propust joj," radila Laura, liiedíc uchlácholiti manžela svého. i,Vidíte, jsem zar c bránna! Nech odejde odtud, nech odejde se zniatkem a vztekem nad nepodaeným vsvým zloinem. Pro mne bude nejlepším zadostuinním, když již nikdy

o

nm

neuslyším".

„Ano, pane, nech odejde", ozvala ae z chodby eTacinta hlasem bázlivým. „Jakže, Lauro!" namítl Antonín, „bídák tento, který vám zpsobil tolik smrtelné úzkosti a který podrobil Jacintu

pravým mukám mravním

i

tlesným,

ml

odtud odesiíti klidn, jakoby se nebylo nieho pihodilo ajnél by na loži svém za,koniti pokojn noc, kterou zde tak zle zahájil? Oh, byl bych zbablým a podlým jako on, kdybych bea. trestu strpl tento zkn in jeho! Pravíte, Lauro, že bude pro váe nejlepším

"hy

ním, kdy

nm

'Vdy .o -o neusiv jeho Pravil, že \.\ {y. vžiuíio vykikovati áestiávii n9c ^e., tjjm t%|í j nyní a jen doloží, že Jsen), pisel píli pozd! Krev se v© bouí, pomyslím-íi na jeho bídácfcvíl A kdyby úcta si

mn

""

.

240 a šetrnost k vám mi v tom nebránila, strestal bych na míst tak, jak by toho zasluhoval". Pi tchto slovech zuiv zatásl rameny Laurettovými, který tleané síle vikomtov byl malomocný. „Myslil jsem," vykoktal, „že mám co initi se jej

vi

šlechticem."

„Máte co initi se soudcem", zakikl jej vikomt, jehož vztek poád ješt vzrstal. „Jakže? Co tedy, co chcete se mnou uiniti?" ustrašen se ozval Lauretto. „Udlám s vámi jen to,

ím

jste zde

ped

chvílí

vyhrožoval."

Za tchto slov pustil Antonín i*ameno Laurettovo a uchopil jej za límec jako sprostého zloince. „A te pjdete odtud!" naizoval mu. „Nechci!... Puste mne!" kiel Lauretto, tepetaje se pod železnou pstí vikomtovou. „Protestuji proti tomuto hanebnému násilí". Antonín se jen pohrdav usmál. „Nedohánj ho až do krajností", i-adila Laura potichu svému manželu.

Ale vikomt dal se ovládati jen svým hnvem, chladným, ale tím strašnjším hnvem. Opakoval: „Pojte! Jacinfco, posvite nám, vyjdeme velkými vraty."

Na to ješt pevnji jej stisknuv, vyvlekl Lauretta Minu z komnaty a strkal jím ku pedu. Lauretto Mina chtl vzdorovati, ale poznav, že

241

by nic nesvedl proti železné psti vikomtov, nechal se vlécL Jacinta následovala oba, držíc v popálené ruce Vzala s sebou také klobouk a svrchník Lausvíci. rettv. Laura zstala o nkolik krok pozadu. Kdj^ se dostali ke komrce domovníkov, zvolal pan de Bizeux hlasit: „Pane Durandere! Prosím vás, vstate a otevete

nám

vrata".

Držel jen jednou rukou Lauretta, který skípal zuby a pronášel tlumeným hlasem vyhržky a nadávky. Domovník po nkolika okamžicích vystoupil z komrky bez kabátu a v trepkách. „Co se stak)?'' udiven se tázal vikomta, spativ Jjauretta, „jest to zlodj?" „Horší než zlodj", odvtil Antonín, „tento niema vplížil se do bytu mého a chtl znásibiiti ko-

mornou !" „Podívejme se na darebu!" pravil domovník posmšn. „To musí býti hezké kvítko z ertovy zahrádky".

A

povšimnuv

si

zmatené a zdšené tváe Lau-

re tto vy, který pod pstí Antonínovou sem tam se potácel, vesele doložil: „A jak je smšný, pane vikomte, necht ho, neubližujte m-u!... ráíte vdti, kdo on jest: „Ovšem, že to vím," odvtil Antonín de Bizeux, „jest to Lauretto Mina, pvec nové Opery."

A

„Linda."

GO

242

Domovník zatáhl emenem a vrata se otevela. Vikomt nyní uchopil Lauretta za ramena a vystril jej prudce na ulici. Na to vzal z rukou Jacintiných jeho klobouk a svrchník a vyhodil je za ním na chodník, naež prudce pirazil vrata. Lauretto Mina zsínalý ve tvái, vycenil vztekle zuby, vztyil zaatou pst proti vratm a vzkikl: „Za to se vám strašn pomstím." Na to sebrav klobouk a svrchník se zem, vzdaloval se velkými kroky.

XXVI. Následky boulivé noci. Antonín vrótiv se do pokoje své choti, spatil Jacintu, která kleíc ped Laurou, úpnlivé ji prosila:

„Oh! Madame, pro Bh vás moje ohavné, bídné provinní?"

pix)sím,

odpuste mi

Zvedl ji a vypravoval íjaue. co se stalo, a chváJacintinu duchapítomnost, oddanost i odvahu. Když vybhla z domu, vsedla do povozu, jenž stál na boulevardu Malesberbes a dala se odvézti k vikomtovi na boulevard Haussmannv. Byl je^št vzhru a ihned ji následoval.. Ona vse zavinila, ale také vše zachránila Jacinta se rozplývala v slzách. Laura ji tšila a upokojila ji, siioujic ji, ze se na ni pro to, co se stalo, hnvati nebude. Na to sama lil

.

.

.

243 daia obkladky na její popálené ru!cie a obVtola prozatím peliv, než by bylo možno" z. lékárny opatiti pro ni hojivou náplast. Ponechavši ji v pokoji svém, odebrala se s Aa-

jí

ji

tonínem do vedlejší komnaty. Až dosud dovedla se ovládat, ale když konen vše bylo odbyto, klesla do kesla, vypukla v plá a tásla se na celém tle. „Ah, to byla hrozná noc, úžasná noc, neámím si .' již ani na výjev ten vzpomenouti!" Antonin, uchopiv pravil „Upokoj se, má. drahá", ji za ruce. „Byly to chvíle strašlivé, ale na. štstí již minuly -^ vše jest skoneno!" „Myslíš, že jest vše skoneno?" pravila Laura a zavrtla hlavou; „myslíš, že bych byla znepokojena, kdybych se mohla domnívati, že vše jest skoneno? Pochopuji, že pi myšlénce na hnusné nebezpeí, v; nmž jsem se nalézala, nemohl jsi opanovati svou nevoli; ale tys toho lovka smrteln urazil. Znám ho; -.rh;> -x Hnši 7V.riir»n, nemá jen podlou mysl, aU^ Budo se chtíti pomstíti!'' „A tx)llo se bojíš? Právo ciu .jc*:'in .laj cumu tak ztrestati, aby již nemohl nieho podniknouti. '

'

í

•

"V

mi, že se neodváží mne vyzvati." „A když se odváží?"

„To by se bylo mob

kdybych jej byl ale já jej potresLai. /<;, .ho zloin. Odmítl bych zcela prost souboj s ním jako s lovkem neschopným žádati zadostuinní". „Ah, slib mi to, Antoníne, i rítíahej, že -se s ním urazil;

,

244 bíti

nebudeš.

Musím

míti jistotu, že

k

souboji mezi

vámi nedojde. Tvj otec ml pravdu, drahý píteli, když ti v posledním list psal, že nynjší pomr náš není bez nebezpeí. Chtl jsi v lásce své ke

mn

mojí

umlecké

obrazotvornosti a obklopiti mne romantickým a poetickým okolím. Nepopírám, že má neskonalý pvab, ale není také bez nebezpeí. Naše hra by mohla býti rozkošná, kdyby nebylo závistník a zlých lidí. Dvojsmyslná situace naáe jest snad vina vším tím co se stalo. Lauretto by se byl snad šetrnji ke zachoval, kdyby b!yl bezpen vdl, že jsem skuten tvou chotí. Áhl milujeme se tak vele, jsme tak spolu šastni, že nevím, pro zalichotiti

mn

hráti ped svtem na schovávanou!" s-lovech inuly se slzy po její tvái a vikomt líbaje Lauru, snažil se upokojiti ji nžnými stovy. „Poslyš, Antoníne," pokraovala ona, „zdá se, že chvíle nynjší jest pro nás velmi vázna a proto budu mluviti také vážn. Chci ti oznámiti pevný svj úmysl

bychom

si

mli

Pi tchto

-

a 2árove ti chci sdliti novinku velmi nžnou. Rozhodla jsem se, že naprosto a navždy vzdám se divamohu ti ji jen podla. A co se tkne novinky chci ješt ekati nkolik dní, než ti ji šeptati sdlím..." „Jakže?" zvolal Antonín. .

.

.

„Pokej... to nyní jisté;

jsem po

. .

.

ale nikoliv,

nemohu

— novinkou tou dv

mj

sen, který

V mojí ásti: cit umlecký, který jsem

léta chovala, se

bytosti byly dosud

se klamati; jest

jest, že

konen

uskutení!

245 zddila po svém otci a drahý cit mateský po mé mat-ce; až dosud podobala jsem se otci a nyní budu se brzo moci podobati své matce." Antonín sklesl ped svou chotí na kolena a objav ji, zvolal nadšen: „Dít!... Naše dít!..." zvolal jásav. A pokryl nice její vroucími polibky. Pohlížela blažen na nj a pak pokraovala:

ui

mne zase „Jsi šasten, není-li pravda? Nuže, ty šastnou ta' rozptyl ten mrak a stín, který práv Máš nyní nové v této chvíli zatemuje radost mou. povinnosti; od nynjška tvj život nenáleží již toliko nám. Žádám tob samému, nýbrž náleží také na tob jako na otci slib tak svatý, jako slib manžela; žádám t, abys mi dal své estné slovo, že v žádném pípad, nech by provokace se strany Lauretta Mina byla jakákoliv, nevydáš svj život v šanc tomu bíd-

— mn —

níku."

Antonín de Bizeux ucouvl o krok nazpt. „Své estné slovo?... nech by provokace jeho byla jakákoliv?..." opakoval.

„Ah, ty se rozpakuješ?" zvolala bolestn Laura a zalorla si tvá rukama. Zpozoroval její hlubokou úzkost a rychle uváživ, mže uviti takovému slibu, který však za podobných okolností neváže muže, pravil: že žena

„Neváhám

nikterak a

dávám

ti

slovo, jaké

na

žádáš."

„Ah, díky, díky!" „Liuda.".

zvolala. t)2

mn

246

A /tiskla

nyní ona ^'zala hlavu áeho do svých ruKou á

mu na elo

Antýonín a

dvry

plni

nový

dlouhý polibek.

Laura pak blažen rozmlouvali, jsouce

a radosti, o tom, jak

si

nyní zaídí

svj

život.

Laura

si

pála, aby bez odkladu opustili Paíž; námitkou vikomtovou, že jich odjezd

ale souhlasila s

nesmí se podobati útku. Rozhodli piB tedy, že tyi až pt dní, tedy asi do konce týdne ješt zstanou v Paíži, aby si uspoádali Isvé záležitosti a pipravili své trojí pestho-

V Opee nebylo teba platiti pokutu, ponvadž Linda byla angažována jak si pála, jen pro jednotlivá pedstavení. Až vše bude zaízeno, odjedou do Itálie, kam hrab de Bizeux nepochybn za nimi pijede. Pravideln stráví manželé zimu v jiaiíeh zemích, v Itálii, Španlsku, ecku, Egypt, Alžírsku a léto na vání.

zámku v Saint-Pol-de-Leon. Takto hovoíce a oddávajíce se blouznní o budoucnosti své, setrvali v

komnat

až do sedmé hodiny

ranní.

Na to \ikomt opustil Lauru, aby tak bciirlivé noci. Dívo

vsiik

ješt

ujednali,

si

odpoinula po

že se již do tohoto

Vikomt ml pijíti odpldne k ní do ulice Boudreau. Až do jich odjezdu bude bydleti u ní, což bude pro Lauru zái"Ove útchou a jistotou, že pomstychti\^ Laiu*etto Mina neniistrojí njaké míové' léky. „liiiíadcku** nevrátí.

247 liatira "asnula

velmi rychle plna nadjí v budoucí

štstí.

Antonín de Bizeux vrátiv se do svého obydlí na boulevardu Hausmannov, položil se obleený na pohovku, ale nebyl s to usnouti. Pedvídal nikoliv bez starostí, co asi po dnešní noci bude následovati. Tušil, že Lauretto Mina nesnese klidn výplatu, jaké se mu dostalo, a že bude pomýšleti na to, aby se pomstil. Vyhodiv Lauretta z vrat a prohlásiv ped domovníkem, že se vplížil do pokoje komorné, chtl vikomt osobu a est své choti vylouiti z celé vci. Ale netajil se tím, že, kdežto díve nestoudnýml jednáním zpvákovým byl uražen on sám, nyní zase Lauretto Minna, byv veejn pohann, bude si osobovati právo na zadostuinní za urážku, která se mu stala, a že tedy oelý spor pouze se pesunul. To se také stalo. O jedenácté hodin pinesl mu sluha navštívenku pana Nobilleta, pianisty, a pana Gressiera, barytona nové Opery. Vikomt, naídiv sluhovi, aby pány k uvedl, pocítil v tle jakési mi*azem. Laura mla pravdu: život joho dnes vtší cenu, než den ped tím. Lauretto I\íiiia zvolil si tyto svdky úmysln, .ponvadž byli v Saiut-Halo pítomni výjevu mezi Remissym a Laui*ou a tedy ziíali ponkud události i

nmu

ml

^

osoby.

Virtuos na pian, slova.

.

-...

j.obillet,

ujal

se první

248

„Pane vikomte", pravil, „prie házíme od pana Lauretta Mina. Ujistil nás, že jste jej dnes v noci urazil a to zpsobem nejtžším. Naší první povinností jest,

abychom zvdli od

vás, je-li tomu tak, a ml-li jste v úmyslu jej uraziti. Míval, jak se zdá, druhdy pos mladou komornou paní de Bizeux; tento pomr se opt v tchto dnech obnovil, a on meškal této noci v pokojíku osoby této, kteró jej oekávala a do obydlí svého uvedla. Náhodou byl jste pítomen jeho odchodu a jak tvrdí pan Lauretto Mina, aniž by vás

mr

byl njakým zpsobem provokoval, uchopil jste jej za límec jako noního zlodje, vyvlekl jste jej ven, pronesl jste jeho jméno hlasit s úmyslem, abyste ho urazil, ped domovníkem, a vystril jste jej násiln ze dveí. Jsou tato fakta pravdivá, pane

vikomte?"

„Ano, jsou pravdivá" odvtil vikomt

s

tváeným

klidem.

„Snad máte njaké vci, které by celou záležitost chceme vyslechnouti všecka objasnní, ktei-á byste nám ráil dáti." blíže vysvtlily; milerádi

„Nemám nieho,

co bych vysvtloval", odvtil

vi-

komt de

Bizeux. „Spatil jsem pana Lauretta Minu, an vycházel z pokojíku služebnice mojí ženy v obydlí, v kterém moje žena obývá. Pojala mne zlost a

já bez

okolk a píke jsem

jej

vystril na

ulici."

„Ale pravil jste hlasit, že spáchal násilí na mladé Lauretto Mina však prohlašuje, že to není dívce. pravda, a že ona isama jemu otevela dvée."

249

„Na

to

nemohu odpovdti,

to nevím", ujišoval

Antonín.

mlení: u mladé djvky, a je-li tato komornou, není to konen pro muže nic potupného. Nedotýká se to aspo cti jeho. Pro jste byl tímto objevem tak rozilen a nevolí naplnn, že jste vykonal in, který musil pana Lauretta Minu hluboce uraziti. Skutek jeho nebyl takového dosahu, který by odvodoval vaše prchlivé jednání. Snad jste ml ješt jiné píiny k tomu? Jsme estní lidé, kteí mluvíme s estným mužem, pane vikomte, a doufáme, že nás uznáte zpsobilými, abychom porozumli vašim Pan Nobillet po „Je-li

chvíli

nkdo pekvapen

dvodm

a je ocenili." Nobillet a Gressier vdli, že záležitost, o kterou skoniti osudn pro jde, jest velice vážná a že jednu druhou stranu. Tušili její vlastní pozadí, ale nemohli se ho nikterak dotknouti. Ani jeden ani druhý nevážili si povahy Lauretta Miny a znali dobe jeho strašnou povst pi ^ubojích. Ale nemohli mu odepíti zakroení ve sporu, jak jim jej vyložil. Byli by tím sami na sebe uvalili hnv jeho. Doufali však, že pan de Bizeux jim poskytne aspo jediný dvod nebo záminku, aby se mohli vyhnouti trapnému poslání a oekávali s napjetím a úzkostí slovo, které by je zba\ilo zodpovdnosti. Vikomt de Bizeux však odpovdl. „Dkuji vám, pane Nobillete za vaše jemnocitná slova; mám vás stejn jako pana Gressiera v upímné vážnosti; ale nemohu na odvodnní svého jednání

i

-Linda."

mže

63

2£0 uvésti jiných pohnutek, než jsou ty, které znáte, pojiných není." Oba svdkové pohlédli na sebe a nedovedli utajiti své sklamání. „Pane 'v^ikomie", pravil nyní pan Gressier, „musím vyznati, že, když vás pan Lauretto Mina jinak neurazil a když nebylo jiných píin pro vaše jednání, že má on zajisté právo cítiti se uražena, dále že má právo žádati na vás abyste se omluvil anebo abyste se zbraní v ruce dal mu zadostucinní." „Odpírám naprosto každou omluvu", prohlásil nyní Antonín drazn, „a mimo to myslím, že by jí nepi-

nvadž

bu

jal."

al aby

„A když tedy uznáváte, že jest uraženým," pováhav Gressier, „ponecháváte mu tedy právo,

nyní

volil

zbran?"

„Ano, a vím dotknul vikomt s

Ná

již pedem, úsmvem.

že

zvolí

kordy",

po-

to povstávaje, doložil:

„Pánové, dkuji vám ješt jednou za vaši intervenci a za zpsob, jakým jste pi ní jednali. Co se tkne dalších vcí, odkazuji vás na pana hrabte de Bauriaca a na pana barona Chazeuila. Dostaví se k vám, pane Nobillete, dnes odpldne". Všichni ti mužové se mlky pozdravili, naež Nobillet a Gressier odcházeli. Vikomt doprovodil oba svdky ke dveím, kdež se mu opt uklonili a vzdálili se, jsouce v mysli své znepokojenjší a zasmušilejší než on sám.

251

xxvn. F r i

p r a T y.

Vikomt de Bizeux po jich odchodu prost

si

po-

Jak to vŠe skoní, není jisto. Ale v tuto chvíli jest teba, abych vše, eho teba, zaídil s dokonalým klidem. Pedevším poslal svému otci do Saint-Malo depeši; oznamoval mu, že bude míti následujícího dne souboj za velmi tžkých podmínek a prosil jej, aby použil rychlíku noního, který pibude do Paíže v mj^slil:

osm hodin

ráno.

Antonín chtl opustiti v tutéž hodinu svou cho v ulici Boudreauské a chtl se sejíti se svým otcem o deváté hodin ve svém obydlí na boulevardu Haussmannov. Záleželo mu na tom, aby v pípad neštstí hrab byl na blízku Laury. Odeslav depeši, odebral se k hrabti de Bauriaq,který bydlil v ulici Royale, a odtud dal zavolati bar rona de Chazeuil, který bydlil nedaleko v ulici Champs.

Elysées.

Všichni ti mužové rokovali nyní o oejé jejíž závažnost uznávali.

"

Jidálosti,

"5

Pan de Bauriac, který v záležitostech soubojových byl velmi zkušený, zavrtl hlavou. „Souboj s tímto Laurettem Minou," pravil, ,,má vždy ráz mimoádn vážný. V dívjších soubojích zabil lovka a tžce poranil kohosi jiného, který jen zázrakem unikl jisté smrti. lovk nemže nikdy vy-

252 svtliti a ospravedlniti zpsob jeho šermu, který mu zjednal povst nebezpeného odprce, jenž se chlubiti dvojím krvavým vítzstvím. Pi prudkosti jeho šermu nelze ani pozorovati, zdali zachovává potebná pravidla. Znám vaši sílu, milý vikomte, znám vaši obratnost a bez velkých obav bych hledl vstíc tomu, kdybyste se z kterýmkoli v z našich nejlepších šermí; ale co se tkne it-alského zpsobu vašeho protivníka, nutno bedlivji k vci pihlédnouti. Naše odpovdnost jako jest v tomto pípad dvojnásobn závažná. Ovšem vidíme, že záležitost tuto nelze uspoádati jinak, že omluvy nejsou zde možný; ježto, jak se zdá, pod zdánlivou píinou hádky skrývají se dvody vážnjší, na které se ovšem nehodláme ptáti. My vítne, Chazeuil a já, kdo jste a že jste své dvody. Uložte nám tedy, abychom se ode-

mže

mil

svdk

ml

k

brali

svdkm

Lauretta Mina a abychom jim sdlili, dáti zadostuinní, a my ochotn na svá bedra poslání, není-li pravda, milý

že odpíráte

pijmeme

jemu

barone?"

Baron pisvdil živ. za vaši dvru, pánové", pravil An„ale co mi nabízíte, jest nemožno a bylo by naprosto mamo. Urazil jsem tohoto lovka, vda, s kým mi jest initi a v jaké nebezpeí se vydávám. Kdybych dnes odmítl bíti se s ním, zpsobil by mi zítra ta-k velikou urážku, že by nme pímo donutil, abych se uchopil zbran. Moje cho nemá naprosto tušení o tom, že jsem vyzvání obdržel; kdyby se zpsobil povyk, mohla by se o všem dovdti. Toho si

„Dkuji vám

tonín,

s^ A

proto vás prosímí, ah^^te fi^ do^ nepedi voHli bez odklaxiu záležitost tuto dokoniti. k vašiin službám", pravil pan d© Bamiao. „CttB jsm© jen pipomenouti jiný 23paob, kterýni by se dala oelá záležitost vyHditi... Pejete ai dáti nám njaké další pokyny?" „Nikoliv; peji ^i jen, aby souboj, který bude nepochybn uróen na zítek ráno, konal se teprve o naprostí)

^sme

jedenácté

hodin ped polednem.

pijede v devt a rád bych

Mj otec nepochybné

s ním: pohovoil."

Bylo ujednáno, že t^y svdkové se sejdou o dehodin do obydlí Antonínova. Když hrab de Bauriac a baron de Chazeuil vyhledali svdky Lauretta Mina, byli jimi pijati s velikými rozpaky. Zvlášt Gressier byl nesmírn rozechvn a smrtelné se podsil, když de Bauriac mu sdlil, že souboj jest nevyhnutelný, ponvadž se nedá žádným' sáté

smírem urovnati. Lauretto Mina se jizliv usmál, když se dovdl, že vikomt de Bizeu:^ pijal souboj. „Výborn," pravil, „tším se na zítejší den; doufám, že vikomtovi nezbude ani asu, aby vyslovil politování nad tím, že se pouštl se mnou do zbytených spor." Gressier

umlc

pipomnl,

prohodil, že

pi

že kdysi Lauretto ve foyeru souboji neškrábne protivníka,

nýbrž zabije. ,,Doufám", podotknul, „že jste tehda pronesl jen myšlénku, která vám náhodou napadla a že to nemíníte s tím zabíjením vážn. Nepál bych si, aby '

;,

Linda."

(54

254

zítek pinesl tak ícrvavé rozeSení vaSelio

isporn

s

vikojutem.

mj

milý pn„Neoddávejte se marným nadjím, tel*, odvtil Lauretto Mina s divokým chechtotem, „pravím vám, že jej zábiju, zabiju toho velkého vi-

komta, ano zabiju!"

Ubohý Gressier byl ješt více rozechvn touto zuivostí Laurettovou. „Myslím, že pan Lauretto Mina ponkud pehání," mínil pan de Chazeuil. „Není sice odprcem, kterým pokud se tkne šermu, to se by se mohlo pohrdati rozumí. Vím, že je velmi dobrý seká, ale pan de Bizeux, jak doufám, bude se staten brániti." .

Oba umlci

byli

.

.

podšeni zodpovdností, kterou

svdkové pi

souboji, který pravd jednoho ze soupe. si lámali hlavu, pemítajíce o tom, jak by se jeít njTií \T'vlékli z celé neblahé záležitosti. Na otázku, kterých kord má býti užito, odvtil lir. de Bauriac, že dle obyeje v tchto vcech rozhoduje se losem. „Aliychom vyhlídky obou soupe co do \jsledku vyrovnali, jsem pro to, abychom pijali koriv pana de Bizeux," navrhoval pan Nobillet. „Souhlasím úpln", pisvdoval Gressier, kte^ !::;> ii;^rvosn rého zvlášt pálila pda pod nolr-^ir,.! musil pecházeti. „Ale pan Lauretto Mjna nes-.i!

na sebe

vzali jako

podobn mohl skoniti

Mam

sraúrtí

'

;

pek", ríamítl Bauriac.

255 „Neschválí?" odvtil rychle Gesgier. „Ah, piaKlíytíc jednoduše vzdali svého úadu jako svdkové**. Pan de Bauriac musil chlácholiti svdky Laurettovy, aby ve své horlivosti skuten se nevzdávali úkolu, jejž na sebe vzali. Za lakových okolností bylo jisto, že svdkové obou stran zachovají v celé záležit<»ti písnou nestrannost. Za místo souboje byl zvolen odlehlý kout v les^k^^ boulogneském. Pan de Chazeuil oznail na své map mýtinu, kterou znal a kam se všechni druhého dne o jedenácté hodin mli dostaviti. Na to se svdkové rozlouili, pejíce si navzájem, aby zítejší den nevedl k žádnému tragickému rozhodc lioni

nutí.

Mezitím odebral se Antonín k lékai De^pujolkterý užasle vyskoil z kesla, když sé dovdl, že vikomt se bude bíti s Laurettem Minou. Ale doktor se brzo zpamatoval z úžaau svého a lesovi,

\

pravil:

„Dostavím se taní se svým uzlíkem obvazk, ale myslím, že tam nepijdu k vli vám. Vidl jsem vás šermovati a mám za to, že dáte bývalému: cviiteli šermu ádnou lekci Ale jen za to vás žádám; abyste nebyl tentokráte roztržit." Antonín chtl odvézti Despu,iollesa k obdu do Boudreauské; ale léka nedvoval sám sob, by zstal pi. dobrém rozmaru, a radji tudíž ped-

ulice

že

ffimeprázdnn. Antonín, který nechtl býti pozval tedy dva jiné pátele své.

stíraJ. že jest

dv^-^-

-'-^

s

Laurou,

266 „Pozval jsem je," pravil, vstupuje k své choti, „potkav je náhodou; budou s námi obdvati." „Ah, byla bych radji dnešní veer strávila s tebou o samoté," mínila cho jeho. „Nemohl jsem jim pozvání odepíti," ombaval se vikomt. ,Jl co jsi slyšel o Laure ttovi Minovi?" tázala se, pohlížejíc pevn na nj. již

a

„Nic>" odvtil vikomt. „Jak jsem' neopováží nco podniknouti. Dostal

te

ti

ekl, on se

ádný výtopek

se bude chrániti vstoupiti mi v cestu."

Celé odpldne strávili oba manželé pospolu, hovohylo velice íce o svých snech a zámrech. Pi veselo. Antonín de Bizeux tváil se tak bezstarostn, jak jej Laura již dá\Tio nevidla. Ale na neštstí k desáté hodin, co Antonín vyprovázel odcházející své dva pátele ke dveím, vstoupila Jacinta druhými dvemi, pinášejíc depeši pro pana de Bizeux.

obd

Na lístku telegrafní stvrzence spatila Laurr, že depeše byla zaslána ze Saint^Malo a zbledla. „Telegram od tvého otce, není-li pravda?" pravila k vikomtovi, podávajíc mu depeši. „Ah, ano," odvtil, když byl telegram rozevel jest velice potšen. Psal jsem a peetl. „Otec v našem život. Pijede k nám. Nepomu o

mj

zmn

chybn

již zítra ..."

„Ukaž mi

ji,"

žádala Laura

.a

vztáhla ruku po

depeši.

„Jak

jsi

zvdava!"

zvolal

a dav se do hluného

25T

smíchu, doložil škádliv: smí zstat bez trestu."

Za tchto a hodil jej do

slov,

ohn

a

„Zvdavost u ženušky

smje se vesele, zmakal opt se smál.

Laura ihned uhodla

ne-

papír

vše.

aby pijel," pomyslila si, a zítra bude se bíti s Laurettem." Ale pemýšlela o tom a majíc duši srdnatou, poiiíyslila si, že žádné prosby a námitky nemohou již od\'Tátiti manžela jejího od úmyslu jeho, a proto se odhodlala, že o svých zlých domnnkách radji pomlí. pemítáš?" tázal se jí on po chvíli mlení. „O „Myslím na to, jakým rozkošným ddekem bude otec tvj." Nemluvili spolu již o nieni jiném než o starém „Telegrafoval

otci,

em

lirabti a o dítku svém. Následujícího jitra o osmé hodin vtiskla Laura klidn polibek na Antonínovo elo. Pi jeho odchodu pronesla jen tchto nkolik slov: „Vra se brzo, Antoníne, a pamatuj na mne a dítko naše."

Vikomt si myslil: „Ona netuší nieho." A Laura si myslila: „On netuší, že jsem uhodla

.Linda.'*

vše!"

66

258

XXVIII.

S o n b o

j.

Rozmluva otce se synem byla vážná a nžná. Antonín netajil se tím, že soubojem se vydává ve velké nebezpeí, ježto protivník jeho jest stejn obratný šermí jako nesvdomitý lovk, který jest schopen každého uskoku.

Hrab mužn

domloval synovi, aby, když nebylo zstal pi klidným. „Ponvadž znáš nebezpeí," pravil, „záleží vše na tom, abys pi utkání zachoval úpln chladnou krev a všecku svou odhodlanost. Stane-li se tak, nepochybuji, že budeš míti úspch." Antonín nemusil dlouho odporuovati otci svému, aby se ujal Laury, kdyby se mu nco nemilého pibodilo pi souboji. Oznámil mu toliko šastnou novinku, kterou mu Laura sdlila. Hrab radostn objal svého lze souboji se vyhnouti,

nm

syna.

„Považuji to za další záruku, že vše šastn dopadne," pravil. Antonín odevzdal mu pak dlouhý list, jakýsi druh závti srdce svého, který napsal pro cho svou a býti odevzdán, kdyby se již ze souboje který jí

ml

živ

nevrátil.

Doktor Despujolles pišel první k vikomtovi

nm

n-

vidti, že kolik minut ped desátou; ale bylo na jest rozilen a že bezdky podléhá vzrušení tomu. Byl l^íliš hovorný a tím prozrazoval, že není klidný. Mlu'' "1 mnoho a stále a chtl hovorem zatajiti vnitní ne-

259 pokoj svtj. Na štstí dostavili se brzo svdkové x^ntonínovi a svým klidným, vážným vzezením psobili na Despujollesa, aby se v hovornosti své mírnil. Vzali lékae do svého povozu, aby Antonín mohl usednouti do koáru sám s otcem svým. Starý hrab chtl zstati stranou pi souboji, al^ chtl býti nedaleko,

kdyby se

nco

pihodilo.

„Chci býti blízko tebe,", pravil k synovi, „abych ti k šastnému .výsledku ihned mohl blahopáti." Poasí bylo pochmurné a trochu chladné. Lehká ralha zahalqyala strowy a podrývala z^elenající se p

\ pence. Vše 'v »pírod dých'^^^ jakousi Oba PQj^r^Antoj\ínovy >yly první ^se souboj iroPkcIS^ ^

"%

iniilanchoíi iia

míst,

<

!<'

.T^e^jjljjpWina*dí>i>oledDÍ ješt neodbila. HrábW|^B^sám v koárfe^ríedaleko mýtiny. Stiskl pevn ruki^HKau synovi; ale když pan de ,Bauriac piMšel, abyjHpoal z koáru kordy, staec, y^M ^^ na" celém tle'<^!sl, mai*n-se namáhal, aby rož^Sžarp^zku emená* ktei*ým byl sepjat magacínek. V. ko>5 v nSmž by^ uloženy kordy. V tu chvíli objevil se v dálce povoz, \'^žel Lauretta Mina, jeho dva svdky a divadelního

lékae.

Koár

zastavil u obou

Antonínových

koár

a

všichni vystoupili.

Pvcovi svdkové pozdravovali a pikroili ihned k

svdkm

vikomtovým.

Oba soupeové pozdravili.

pohlíželi

na sebe. aniž by se byli

2(50

Laurefcto

Mina se drze usmíval prohlížeje

yi

tvá

vikomtovu.

Mladý pan de Bizeux zachoval dstojný

klid.

Ani

sval v jeho tvái se nepohnul. Nobillet a Gressier byli ve vcech soubojových novákové a ponechali tudíž Beauvaisovi a Chazeuilovi, aby vše uspoádali. Ponvadž ani vikomt ani jeho protivník nechtli pipustiti, aby se jinak o volb kord rozhodovalo, než to bylo jinde pra\ndlem, bylo ujednáno, že se rozhodne losem. Lauretto Mina štstí. Loseni ureno, že souboj se bude konati kordy jeho. Byly ulíázalo se, že jsou stejné délky a že jsou zpsobilé k souboji. „Dle libosti mohou si pánové ponechati na rukou rukaviky", podotknul Bauriac. Ale protivníci zatím již je byli odložili. Sundali také svrchníky a kabáty. Svdkové zaujali svá místa. „Ponte, pánové!" velel Bauriac, rozhlédnuv se ješt kolem, zdali vše jest pipraveno a není-li tu neho, co by mohlo soupee pi jich nebezpené

ml

meny;

he

vyrušiti.

Antonín de Bizeux a Lauretto vzdali kordy pozdrav a skížili je. V prvních vteinách jaksi nerozhodn zkoušeli svou zbra lehkým šermem, ale brzo stával se uritjším, ostejším. Antonín stoje pevn jako socha zachovával nej-

1

nedviv

Chyte, ano pozoroval šerm Laurettv a spokojoval se jen tím, že jeho údery rychle, ale klidn a chladn odrážel. jen ohe v oích svých, kterými se zahooval do oí prve rozumnou obranu.

Ml

svého odprce. Lauretto však vyvíjel velikou živost a šermoval se strašlivou obratností. Snažil se Antonína roziliti a strhnouti k výpadu. Chvílemi jej pímo k útoení s\'ádl. Zdálo se v nkterých okamžicích, že se schválnekryje; ekal, že vikomt se dá lstí tou oklamati a že tak se vydá v nebezpeí. Ale nepodailo se mu vylákati Antonína z jeho obrany. Znenáhla však se Lauretto Mina unavoval a vydechoval žce a krpje potu v^Tazily mu na skrá-

n

ních.

tém

Souboj trval již dvcet minut, aniž by se byl ukázal jeden ze soupe slabším druhého. „Pánové," pravil nyní pan de Bauriac, „poptíjte si chvíle oddechu." Lauretto se oblekl do kabátu. Antonín však zstal svleen a založil si ruce na prsou. Po sedmi neb osmi minutá
ml

„Linda."

i;G

262 ale

poád

opl

byli

si

odprcové stejní. Konené poal Stydl se však nuo íci

Laure tto zemdlívati.

svdkové také mleli.

a jeho

Pan de Bauriac ozval se opt:

„Odpoite

si!"

Druhá pestávka

trvala jen

pt

minut.

Lauretto nepochybn tušil, že pi tetí srážce bude na Antonín útoiti. Proto chtl zstati pi síle. S poátku vrátil se sice k své dívjší i>rudkosti, ale jen na oko. Pi ostrém jednom výpadu jeho Antonín odrazil prudce a nyní sám zahájil útok.

Oba

stanuli chvíli

na jednom a témž míst takka

nepohnuti a kordy jich s rostoucí prudkostí se sráželi.

Pojednou Antonín rychle jako blesk uinil výpad

pímo. Lauretto jej odrazil pozvednuv rukov až k elu a pak ohnul koleno a skokem tygím vyrazil ku To býlg tak náhlé, že Antonín nemohl odpedu .

.

.

as kord odprcv a byl bodnut do prsou. Ale v druhém okamžiku již odraziv se vší prudkostí l:ord Laurettv, bodl jej do prosted prsou. raziti

v

Laui'etto upustil kord.

V

k

témž okamžiku, co Antonín padl ve mdlobách Mina mrtev na zem. Léka Despujolles piskoil k Antonínovi a

zemi, skácel se Lauretto

strknuv košili s nho, prohlédl ránu. %|>^ „Zrovna dva palce pod Ji^vou po rán PozaSfeo", pravil Despujolles a dotknul se prstem rány, zkoumaje hloubku její.

oKaioSku pikvapíl starý hi^b a mmvzkikl na lékae: „Pro Bh, mrtev?..." „Oh, nikoliv, nikoliv," zvolal DespujoUes. „tentokráte to není tžké! Za osní neb deset dní bude mu

v oBí

fale

;iiž

zase dobe."

V témže ase divadelní léka zjistil smrt Lauretta Mina. kterého zdrcení svdkové Nobillet a Gressier odnášeli do koáru, ve kterém pijel Po dvou hodinách zastavil Antonínv povoz u vrat v ulici Boudreauské. DespujoUes vy,stoupil první,

aby Laui*u zpravil o t-om, co se stalo. Dvée bytu byly oteveny. Sotva že vesel, již Laui*a jemu v ústretý. t- pec hala Lékai* vešel. byl dosud nemálo rozechvn, namáhal se, aby vyloudil na tvái své úsmv, ježto se obával, že by mohl Ijauru píchodem svým podsiti. „x\h, jest tedy živ, díky Bohu!" zvolala Laura rjxhle spativši jej. ." „Jakže, vy víte V. „Tušila jsem vše. Ale vdla jsem, bych souboj nepekazila. Nechtla j^m spáchati novou neprozetehiost jako tehda u Pozzoliho . . Ale jest rann, není-li pravda?... Jest rann?... Proto pichá-

A

.

m

.

zíte

první..."

„Není to pranic vážného," chlácholil

ji

Despu-

joUes.

„Prosím lekajíc se.

vás,

eknte -mi

pravdu," zvolala Laura,

264

„Ujišuji vás. Není pranic. zdráv. Ostatn hned ho uvidíte. vda, nesmál bych še."

Za nkolik dní bude

Kdyby

.o

nebylo pra-

Po tchto slovech iekar oukvaml. "v Po nkolika vteinách již vsturaval Antoflíh, jenž se opíral o ráme svého otce a Despujollesa. Byl bledý ve tvái, ale usmíval se jemné na Lauru. Rychle jej d(;vedli k pohovce, na kterou jej polonii.

nmu

a Antonín podal jí riiku, Laura poklekla k kterou vroucné stiskla. „Mj ubohý, milovaný, vznešený muži!" zvolala a slzy se jí zatpytily v ocích, „to jest již po tetí, vydal svui život v šanc." co jsi k vli vydobyl úpln, úpln, drahá „Ale za to jsem si •

mn

t

ženo," zašeptal.

„Ah, ano! nyní jsem' všecka tvá; nyní máš ženu á matku." „Ah, Lauro!" zajásal vikomt. Despujolles njmí zakroil. vikomt", pravil, „musí njmí zachovati úplný klid; za týden bude moci již zase povstati." Laura, jež chtla nco pronésti, ihned umlkla. Starý hrab se nyní piblížil k ní a vele ji ob>.'', jav, s úsmvem tklivým pronesl: syn vybojoval; ale nynM^rí.lpfp „Tžce si ván oba spolu úpln šavstni."

„Pan

.

mj

Kon

c.