Intence temného turismu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Intence temného turismu Bakalářská práce

Autor: Petra Dudychová Vedoucí: PhDr. Eva Půlkrábková Rok: 2011

Copyright © 2011 Petra Dudychová

Anotace DUDYCHOVÁ, Petra: Intence temného turismu. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Vedoucí práce PhDr. Eva Půlkrábková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2011. 68stran. Bakalářská práce na téma Intence temného turismu se zabývá v první části popisem nejnavštěvovanějších temných míst ve světě a v České republice, a detailně se zaměří na vypálení osady Leţáky v době druhé světové války. Cílem práce je přiblíţit lidem souvislosti této osady s vysílačkou Libuše a poodhalení následných hrůzných činů nacistických okupantů. V závěru práce je vysvětlen pojem „intence“ a proveden pokus o zjištění motivace turistů k návštěvě takovýchto míst. Hlavními zdroji pro vypracování práce je studium odborné literatury, některých internetových zdrojů, vlastní návštěva Národní kulturní památky Leţáky a v neposlední řadě osobní setkání s paní, která přeţila vypálení této osady.

Klíčová slova: Temný turismus. Leţáky. Červen 1942. Nacismus. Intence.

Annotation DUDYCHOVÁ, Petra: Intention of dark tourism. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Leader of work PhDr. Eva Půlkrábková. Degree of qualification: bachelor. Jihlava 2011. 68 pages. This bachelor thesis called „Intention of dark tourism“ depicts in its first part one of the most visited dark places in the Czech Republic and wordwide, and focuses mainly on the village of Lezaky having been burnt down during the World War II. The aim of this thesis is to describe the connection of this village to the transmitter „Libuše“ and to reveal consequent outrageous acts of the Nazi occupants. The term „intention“ is clarified in the end a survey into people´s motivation to visit such places is conducted. The main information sources have been speciál literature dedicated to this topic, several sources on the internet, my personál appointment with a lady who survived the drasly blaze.

Key words: Dark tourism. Leţáky. June 1942. Nacism. Intention.

Poděkování Na tomto místě bych chtěla upřímně poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Evě Půlkrábkové za cenné rady, vstřícnost a čas strávený při konzultacích a panu PhDr. Vojtěchu Kynclovi za odborné rady při zpracování archivních dat, dále velký dík patří i mé rodině a všem přátelům za podporu.

Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 11 1 Temný turismus .................................................................................................... 12 1.1 Význam pojmu a jeho původ .......................................................................... 12 1.2 Objekty zájmu ................................................................................................ 12 2 Nejvýznamnější temná místa na světě ................................................................ 13 2.1 Muzeum Anne Frank, Amsterodam ............................................................... 13 2.2 Auschwitz – Birkenau (Osvětim – Březinka), Polsko .................................... 14 2.3 Ground zero, New York ................................................................................. 15 2.4 Památník Hiroshima, Japonsko ...................................................................... 15 2.5 London Dungeon, Velká Británie................................................................... 16 2.6 Pearl Harbor, Havaj ........................................................................................ 16 2.7 Černobyl, Ukrajina ......................................................................................... 17 2.7.1 Situace dnes ............................................................................................ 18 2.7.2 26. dubna 2011 - 25 let od tragédie ....................................................... 18 3 Nejvýznamnější temná místa v České republice................................................ 19 3.1 Terezín ............................................................................................................ 19 3.2 Lidice a Leţáky .............................................................................................. 19 3.3 Slavkovské bojiště .......................................................................................... 19 3.4 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze ............................................................. 19 3.5 Naučná stezka Jáchymovské peklo ................................................................ 20 3.6 Areál bojiště bitvy u Hradce Králové ............................................................. 20 3.7 Památník Vojna u Příbrami ............................................................................ 20 3.8 Vyšehradský hřbitov ....................................................................................... 20 3.9 Václavské náměstí v Praze ............................................................................. 21 3.10 Zámek Velké Losiny ...................................................................................... 21 4 Osada Ležáky ........................................................................................................ 22 4.1 Historie osady ................................................................................................. 22 5 Nástup Reinharda Heydricha k moci ................................................................. 23 5.1 Příprava atentátu na Reinharda Heydricha ..................................................... 23 5.1.1 Parašutistická skupina SILVER A.......................................................... 23 5.1.2 Odbojová skupina „Čenda“ .................................................................... 24 5.1.3 27. května 1942 – Atentát na Heydricha ................................................ 25 5.1.4 Pátrání po pachatelích............................................................................. 25 5.1.5 Hromadné zatýkání a vyslýchání, 19. – 22. červen ................................ 27 5.1.6 Zbývá uţ jen jeden den… ....................................................................... 28 6 Osudný den – středa 24. červen 1942.................................................................. 29 6.1 Obsazení osady Leţáky .................................................................................. 29 6.1.1 Čekání na jistou smrt .............................................................................. 30 6.1.2 Oběti tragédie ......................................................................................... 31 6.1.3 Ti, co přeţili............................................................................................ 32 6.1.4 Potrestání vrahů? .................................................................................... 33 6.2 Události po vypálení Leţáků .......................................................................... 33 6.3 Leţáky od konce války aţ po současnost ....................................................... 34 6.3.1 Dnešní podoba ........................................................................................ 34 6.3.2 Památník Leţáky .................................................................................... 36 6.4 Intence ............................................................................................................ 37 7 Dotazníkové šetření .............................................................................................. 38 7

7.1 Vyhodnocení dotazníků .................................................................................. 39 7.2 Závěrečná shrnutí dotazníkového šetření ....................................................... 51 8 Závěr ...................................................................................................................... 53 Seznam použité literatury ............................................................................................ 55 Seznam příloh ............................................................................................................... 59

8

Seznam obrázků a grafů Seznam obrázků: Obrázek 1– Část osady Leţáky po vypálení................................................................... 34 Obrázek 2 – Pomník na místě vypáleného domu ........................................................... 35 Obrázek 3 – Monolit ....................................................................................................... 35 Obrázek 4 – Budova Památníku – dnešního muzea ...................................................... 36

Seznam grafů: Graf 1 – Co se Vám vybaví, kdyţ se řeknou Leţáky? .................................................. 39 Graf 2 – Se kterým obdobím/rokem naší historie jsou Leţáky spojené? ...................... 40 Graf 3 – Proč byli leţáčtí obyvatelé odsouzeni k drastické smrti?................................ 41 Graf 4 – Jakým způsobem byli vyvraţděni? ................................................................ 42 Graf 5 – Kolik obyvatel přišlo přibliţně o ţivot v souvislosti s touto událostí? ........... 43 Graf 6 – Přeţil někdo vypálení? .................................................................................... 44 Graf 7 – Co se nachází dnes na místě vypálených Leţáků? .......................................... 44 Graf 8 – Navštívili jste někdy toto místo? ..................................................................... 46 Graf 9 – Myslíte, ţe má význam připomínat dnešní generaci události z minulosti?..... 40 Graf 10 – Znáte nějaká další temná místa u nás nebo ze zahraničí? .............................. 41 Graf 11 – Navštívili ste doposud nějaké ze známých temných míst? ............................ 42 Graf 12 – Proč turisté navštěvují temná místa? .............................................................. 43 Graf 13 – Jaké pocity ve Vás vyvolává navštívení takto chmurných míst? ................... 50 Graf 14 – Pohlaví............................................................................................................ 50 Graf 15 – Věková kategorie ........................................................................................... 51 Graf 16 – Ekonomické postavení ................................................................................... 52

9

Seznam zkratek KT = Koncentrační tábor LD = London Dungeon UNESCO = Seznam světového dědictví TNT = Trinitrotoluen PH = Pearl Harbour INES = (International Nuclear Event Scale) Mezinárodní stupnice jaderných událostí NSDAP = Národně socialistická německá dělnická strana RH = Reinhard Hendrich SS – Obergruppenführer = Pozice, funkce vysokých důstojníků nacistické strany SiPo (Sicherheitspolizei) = Bezpečnostní policie

10

Úvod Dnešní doba nabízí spoustu moţností k cestování. Existuje celá řada druhů cestovního ruchu. V poslední době se ovšem stal velmi populárním temný turismus, cestování na místa katastrof. Fascinace těchto míst láká turisty čím dál častěji, chtějí poznat něco nového, zaţít nevšední záţitky a především vidět místo tragédie. Ve své bakalářské práci se zabývám temným turismem a motivací turistů k navštívení temných míst, která jsou spojena s utrpením, bolestí či nějakou tragickou událostí. V první části bych chtěla představit čtenářům nejnavštěvovanější temná místa na světě a přiblíţit příčiny tragédií a katastrof vybraných míst. Poté bych připomněla a detailně popsala tragickou událost malé osady Leţáky na Chrudimsku v době 2. světové války, v červnu 1942, která vzala ţivoty mnoha lidem a ukázala zvrácenost tehdejšího reţimu. Vypálení a vyhlazení Leţáků jsem si vybrala hlavně proto, ţe jsou podle mého názoru trochu opomíjeny a veřejností ne tak dobře známy, jako například Lidice u Kladna, které předcházely vypálení Leţáků a kde došlo k téměř identické tragédii. Vlastní zájem o hlubší znalosti historie a objasnění příčin této události, časté projíţdění touto krajinou a mimo jiné i mimořádný zájem mého známého o tuto problematiku, ve mně vyvolal rozhodnutí vybrat si toto, poněkud smutné, téma. Ke zjištění, proč turisty v poslední době tolik láká navštěvovat temná místa, jaká konkrétní místa jiţ navštívili a jaké znalosti mají o leţácké tragédii, jsem vypracovala dotazník, který jsem zaslala respondentům v elektronické podobě. Nejpočetnější zkoumanou skupinou, podle předpokládané kladné odezvy, se stali studenti různých vysokých škol, ale samozřejmě i lidé jiných věkových kategorií a různých zaměstnání. V převáţné většině šlo o ţeny. Ve své práci, při řešení problematiky Leţáků, čerpám převáţně ze dvou kniţních publikací mladého historika PhDr. Vojtěcha Kyncla, který byl oceněn za svoji původní diplomovou práci, která byla později hlouběji propracována a dala vznik knize „Leţáky, obyčejná vesnice, SILVER A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády,“ cenou Edvarda Beneše I. stupně. Druhá kniha nese název „Akce Leţáky.“ Dalšími zdroji při vypracování jsou knihy od ţeny, která přeţila vypálení, paní Jarmily Doleţalové, „Křiţovatky času“ a „Leţáky známé a neznámé.“

11

1 Temný turismus Temný turismus v překladu „Dark Tourism“ přivádí návštěvníky na místa, kde se v minulosti, ať dávné či poměrně nedávné, udála nějaká tragédie, neštěstí či katastrofa. Místa spojená se smrtí nebo utrpením mají zvláštní schopnost přitahovat davy turistů. John Lennon, profesor glasgowské univerzity a spoluautor knihy „Dark Tourism – The attraction of the death and disaster“ míní, ţe lidskou motivaci je sloţité odhalit: „ Je to směs úcty, voyerismu, a snad i vzrušení z toho, že se dostáváme tak blízko smrti.“ Profesor Lennon také upozorňuje na to, ţe se úplně tak nejedná o novodobý fenomén, jak je dnes často uváděno. Například jiţ v roce 1815 sledovala šlechta z uctivé vzdálenosti bitvu u Waterloo a jedno z bitevních polí z počátku americké občanské války bylo prodáno hned následující den po bitvě jako turistická atrakce. [1]

1.1 Význam pojmu a jeho původ Termín „dark tourism“ byl poprvé pouţit v roce 1996, kdy na rozšíření tohoto fenoménu upozornili badatelé Malcolm a Lennon. Někdy bývá pouţíváno také spojení „Grief Tourism“ (grief = zármutek) nebo „Thanatourism“ (z řeckého slova thanatos, personifikace smrti). Tento typ turismu je pravděpodobně produktem postmoderní doby, kdy se společnost odklání od masového turismu a spíše vyhledává nové destinace a autentické záţitky. Častým znakem je také důraz na poznávání a vzdělávání se během cestování. Přesto je fascinace temnými místy povaţována mnohými přinejmenším za kontroverzní. Zpřístupnění míst postiţených lidským neštěstím či katastrofou by proto mělo jít ruku v ruce se vzděláváním a pietou, nikoliv s prostou motivací zisku. [1]

1.2 Objekty zájmu Častými objekty zájmu „temných“ turistů jsou místa mučení, zabíjení, hřbitovy, ale také místa postiţená přírodními katastrofami. Tato tajemná místa přitahují davy turistů, např. New Orleans se po zničujících povodních muselo vypořádat s nájezdy zvědavých turistů. Do kategorie „dark“ turismu spadají i místa spojená se smrtí slavných osob nebo zábavní centra hrůzy, kde je hlavním cílem pobavit, ovšem prezentují smrt na základě skutečných historických událostí či fikce, např. londýnský Dungeon. Další taková centra můţeme najít v Hamburku, Edinbourgu či Amsterodamu. [1]

12

2 Nejvýznamnější temná místa na světě K nejnavštěvovanějším temným místům světa patří např. Muzeum Anne Frank, Auschwitz – Birkenau, Ground Zero, Památník Hiroshima či Pearl Harbour.

2.1 Muzeum Anne Frank, Amsterodam Anne Frank byla dívka z německé ţidovské rodiny, kterou proslavil deník, jeţ si psala v době skrývání za 2. světové války. Rodina uprchla z Německa do Amsterodamu před nacismem, ovšem ne tak úplně, neboť Nizozemsko bylo Němci rovněţ okupováno. A protoţe se zvyšovalo pronásledování a persekuce Ţidů, rodina Frankových, spolu s rodinou van Pelse a dalším rodinným přítelem, se začala ukrývat od července 1942 v tajných místnostech zadní části kancelářské budovy Otty Franka, otce Anne. Bohuţel po dvou letech (4. srpna 1944) byl jejich úkryt prozrazen anonymem a celá skupina, včetně sestry Margot i matky Edith, byla deportována do koncentračních táborů. Obyvatelé skrýše byli odvezeni do tranzitního tábora Westerbork, poté byli přesunuti do koncentračního tábora Osvětim (KT), kde byli rozděleni podle pohlaví, a nakonec většina ţen (kromě matky Edith) byla transportována do KT Bergen – Belsen. V březnu 1945 vypukla v táboře epidemie tyfu, které podlehla většina ţen. Margot i Anne zemřely nedlouho po sobě, Anne bylo teprve 15 let. [2] Zmíněný deník dostala Anne ke svým 13. narozeninám, zapisovala si do něj nejen své pocity, vztahy v rodině i mezi přáteli ukrývajících se v tísněných prostorech několika místností kancelářské budovy, popisovala místa, která by chtěla navštívit i detaily útisku, který neustále vzrůstal. Píše například o ţluté hvězdě, kterou byli Ţidé nuceni nosit na veřejnosti a přehled omezení, která zasahovala do ţivota amsterodamské ţidovské populace. Deník zachycuje události z jejího ţivota od 19. června 1942 do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeloţen do mnoha světových jazyků (včetně češtiny) a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě. V domě na Prinsengracht 263 v Amsterodamu (dnes Muzeum Anne Frank), kde se skrývala Anne s rodinou během války, si dnes návštěvníci mohou prohlédnout místo celé pohnuté historie, projít pokoje, kde Anne Frank psala svůj deník, který byl poprvé vydán díky jejímu otci, který jediný z rodiny přeţil, v roce 1947. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod. Vstupné € 7,50. [2]

13

2.2 Auschwitz – Birkenau (Osvětim – Březinka), Polsko Osvětim (německy Auschwitz), která byla největším nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem, byla zaloţena na Himmlerův rozkaz 27. dubna 1940 v blízkosti polského městečka Oświęcim. První vězňové sem byli zavlečeni jiţ v červnu 1940 a byli vyuţíváni k otrocké práci, tábor byl známý pro svou tvrdost, neblaze proslulý byl především blok 11, tzv. bunkr, před kterým stála tzv. černá zeď, u níţ se konaly časté popravy. Necelý rok od vybudování tábora zde bylo registrováno přes 10 tisíc vězňů. Nápis Arbeit macht frei, který byl umístěn nad hlavní bránou osvětimského kmenového tábora, tak byl pouhým cynickým výsměchem. Symbolem bezohledného vyuţívání vězňů se staly lékařské pokusy prováděné na vězních nacistickými lékaři, např. neblaze proslulým Josefem Mengele. Tito lékaři experimentovali mj. se sterilizací ţidovských ţen a prováděli pokusy na dětech, především na dvojčatech. [3] V březnu 1941 poručil Himmler vedle původního kmenového tábora postavit druhý rozsáhlejší komplex, který byl nazván Osvětim II - Birkenau. Tábor v Birkenau byl rozdělen do řady podsekcí ohraničených ostnatým drátem nabitým elektřinou. V sekci BIIb byl v letech 1943 - 1944 umístěn tzv. terezínský rodinný tábor. Při nejvyšším stavu bylo v Birkenau více neţ 100 tisíc vězňů. V březnu 1942 byl v blízkých Monovicích zřízen tábor Osvětim III. K Osvětimi dále náleţelo 45 dalších pobočných táborů, kde byli vězňové nuceni k otrocké práci - většinou pro německé firmy. Osvětim se stala jedním z táborů, kde probíhalo masové vyvraţďování Ţidů. V létě 1941 předal Himmler veliteli osvětimského tábora Rudolfu Hößovi příkaz, aby vybudoval v Osvětimi centrum masového vraţdění Ţidů. První plynová komora byla zřízena v Osvětimi I., kde byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny a ověřeny vraţedné účinky cyklonu B - látky, která se běţně pouţívala pro deratizaci. Později byly v Birkenau postaveny čtyři velké plynové komory, v nichţ mohlo být denně zavraţděno na šest tisíc lidí. Plynové komory byly maskovány jako sprchy, které měly oběti přesvědčit, ţe jde o desinfekční opatření, kterým musejí projít, neţ budou posláni na práci v táboře. [3] Od března 1942 byly přiváţeny do Osvětimi transporty Ţidů z mnoha zemí, ze Slovenska, Francie, Belgie, Německa, Nizozemí. Od října 1942 do října 1944 bylo z Terezína do Osvětimi deportováno přes 46 tisíc vězňů. Část z nich byla na přechodnou dobu umístěna v tzv. terezínském rodinném táboře. Smrt v plynových

14

komorách zde našlo také zhruba 20 tisíc Romů. Poslední z obětí byly maďarští Ţidé, kteří sem byli dovezeni v létě 1944. Vězňové tyranii vzdorovali různými formami odboje, existovaly zde i odbojové organizace, které jim pomáhaly shánět léky a potraviny, dokumentovali nacistické zločiny, pomáhaly při útěku. Z Osvětimi uteklo 667 vězňů, z nichţ ale 270 bylo chyceno u bran a ihned popraveno. Nejznámější byl útěk dvou slovenských Ţidů Alfreda Wetzlera a Waltera Rosenberga (Rudolf Vrba), kterým se podařilo přejít na Slovensko a informovat tamější ţidovské vedení a jeho prostřednictvím celý svět o hrůzné skutečnosti v Osvětimi, o níţ sepsali rozsáhlou zprávu. Poté došlo k povstání pracujících v plynových komorách, ale většina povstalců byla popravena. [3] Poněvadţ se na začátku roku 1945 blíţila k táboru Rudá armáda, byly komory i krematoria na příkaz Himmlera zničeny. Po válce se konala spousta procesů proti pachatelům zločinů, v roce 1947 byl v Polsku popraven velitel KT Rudolf Höß. Poté v dalších letech bylo odsouzeno 22 Němců. Podle odhadů bylo v KT Osvětim zmařeno 1, 2 aţ 1, 6 milionu lidských ţivotů. Osvětim se stala symbolem nelidskosti a genocidy.

2.3 Ground zero, New York Termínem Ground zero v angličtině rozumíme místo, kde došlo ke katastrofě obrovského rozměru, zemětřesení či výbuchu bomby. Toto označení se pouţívá také pro místo na Manhattanu, kde před útoky 11. září 2001 stál komplex Světového obchodního centra. [4] Na tomto místě nyní probíhají stavební práce nového mrakodrapu Věţ svobody (Freedom Tower), který by měl být dokončen v roce 2013. Architektem projektu je David Childs, stavba vysoká 541 m bude patřit k nejvyšším budovám světa. Základem mrakodrapu jsou tři ocelové sloupy vztyčené 19. prosince 2006, z nichţ jeden je popsán tisíci ručně psaných vzkazů jako památka obětem z 11. září 2001. [5]

2.4 Památník Hiroshima, Japonsko Město Hiroshima, na západě ostrova Honšú, se do podvědomí celého světa dostalo na konci 2. světové války, kdy z amerického bombardéru B-29 Superfortres byla svrţena atomová bomba na Hiroshimu. 6. srpna 1945 v 8.15 místního Mariánského času (o hodinu více neţ v Japonsku) vybuchla, asi 500 metrů nad zemí poblíţ mostu Aioi (most spojující východní a západní část města s jiţní), bomba. Co však se dělo bezprostředně

15

po výbuchu si člověk ani nedokáţe představit. Exploze o síle 15 kilotun TNT uvolnila obrovské mnoţství energie, kdy teplota v hypocentru, v místě pod výbuchem bomby, dosáhla čtyř tisíc stupňů Celsia. V okruhu dvou kilometrů bylo vše spáleno, všechny cihlové budovy byly zbořeny. Radiace byla šest set krát vyšší neţ u běţného lékařského rentgenu. Ozáření bylo příčinou smrti jak ţivých lidí, tak i těch dosud nenarozených, které umíraly ještě v matčiných tělech. [6,7] Ke katastrofě došlo 150 metrů od budovy, dnešní Gembaku Dome s kovovou kostrou kupole, za jejímţ projektem i stavbou stojí rodák z Náchoda, architekt Jan Letzel. Jako zázrakem jediná tato budova „přeţila“ ničivou sílu atomové bomby. Tento Atomový dóm je do roku 1996 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO. Díky tomu zná českého architekta Jana Letzela kaţdý občan Japonska. Podle japonských údajů zemřelo hned po výbuchu 78 tisíc lidí a přibliţně stejný počet jich byl zasaţen a popálen pronikavou radiací. O tři dny později stejný osud postihl další japonské město Nagasaki, zde svoji smrt našlo na 40 tisíc lidí. [8]

2.5 London Dungeon, Velká Británie London Dungeon (LD) je turistická atrakce v Londýně na Tooley Street. Tato atrakce připomíná různé historické události způsobem blízkým mladé generaci. Návštěvníci si mohou vybrat z více neţ 40 instalací, které mimo jiné zachycují Velký poţár Londýna, mučírnu, Soudný den či Francouzskou revoluci. V roce 2004 LD otevřel novou atrakci Traitor a Labyrinth Maze of Mirrors – největší zrcadlové bludiště na světě. LD má jiţ několik sesterských projektů: Hamburský, Yorský, Edinburský a od roku 2005 také Amsterodamský. Cena vstupenky je 15,75 £. [9]

2.6 Pearl Harbor, Havaj Přístav Pearl Harbor, (PH) nacházející se v laguně ostrova O’ahu na Havaji, slouţí Námořnictvu Spojených států amerických k zakotvení letadlových lodí a sídlí zde i velitelství americké pacifické flotily. Útok Japonska na PH dne 7. prosince 1941 zapříčinil vstup USA do 2. světové války, a tímto atakem se válka stala celosvětovým konfliktem. Na 353 letadel bylo vysláno z 6 japonských letadlových lodí na přístav PH. Hrozivé útoky dokonaly ponorky, torpédoborce, křiţníky nebo tankery. Pro USA to byl překvapivý zničující úder. Bylo potopeno nebo poškozeno 8 bitevních lodí, dalších 13 plavidel, úplně zničeno 188 letadel a nejméně 155 dalších poškozeno. Japoncům se

16

naštěstí nepodařilo zničit letadlové lodě, poněvadţ všechny byly v inkriminovanou dobu mimo přístav, ale i přesto to byla pro Američany zdrcující poráţka s obrovskými ztrátami jak na ţivotech, tak na majetku. O ţivot při ničivém útoku přišlo 2388 Američanů, z toho 2340 příslušníků ozbrojených sil a 48 civilistů. [10]

2.7 Černobyl, Ukrajina Na počátku byl Černobyl utajovanou katastrofou. První důkazy, ţe se stala jaderná havárie, nepřišly, jak by se očekávalo, ze Sovětského svazu, ale informace prosákly ze švédských médií 27. dubna 1986, kdyţ pracovníci tamní jaderné elektrárny objevili radioaktivní částice na oblečení. Hledání zdroje radioaktivity naznačilo závaţný problém na západě Sovětského svazu. K Černobylské jaderné havárii na Ukrajině došlo 26. dubna 1986. Aţ do dnešní doby jde o nejhorší katastrofu v historii jaderné energetiky nejvyššího stupně 7, podle mezinárodní stupnice jaderných událostí INES. Nejvíce byly zasaţeny státy Bělorusko, Rusko a Ukrajina, ovšem radioaktivní mrak se během několika dní dostal nad většinu států Evropy. [11] O den dříve bylo naplánováno odstavení reaktoru číslo 4 pro pravidelnou údrţbu, a při této příleţitosti bylo rozhodnuto vyzkoušet schopnosti turbínového generátoru reaktoru. Ale protoţe nebylo dodrţeno několik provozních a bezpečnostních testů, došlo k neúplné komunikaci mezi pracovníky elektrárny, odehrála se ve čtvrtém reaktoru po přehřátí obrovská exploze, víko reaktoru se odtrhlo, vzplál poţár a následně došlo k roztavení jádra reaktoru. Rozsah havárie byl navíc zhoršen nekompetencí místního vedení a nedostatkem potřebného vybavení. [11] Nikdo ze směny si nepřipouštěl únik radiace, ignorovali naměřené údaje na dozimetru, a tak v budově zůstali aţ do rána a snaţili se do reaktoru pumpovat vodu, aby zastavili poţár. Po celou dobu na sobě neměli ochranné obleky. Během tří týdnů všichni zemřeli na ozáření. Ani přivolaní hasiči neměli tušení, co kouř a sutiny obsahují. Aţ více neţ 24 hodin po explozi vyšetřující komisař musel přiznat zničení reaktoru a obrovský únik radiace, a poté přikázat evakuaci blízkého města. Únik radioaktivního materiálu do ovzduší byl zastaven aţ 9 dní po havárii. Aby byl reaktor zapečetěn, musel být kolem něj vybudován betonový sarkofág.

17

2.7.1 Situace dnes Dnes je oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny, v té první ţije asi 600 starších obyvatel, kteří se sem dobrovolně vrátili a dostávají příspěvky od státu, do druhé, tzv. mrtvé zóny smí jen vědci a exkurze. Sarkofág vybudovaný kolem reaktoru nevydrţí věčně, jsou potřeba opravy, poněvadţ po jeho zhroucení by došlo k dalšímu uvolnění radioaktivního mraku. Podle odhadů se pod betonovým obalem ještě dnes skrývají asi 4 tuny radioaktivního prachu. Nějakou dobu uţ se plánuje stavba nového sarkofágu, ale stále chybí část financí na zrealizování projektu. [11] Nikdo ani nedokáţe přesně odhadnout, kolika lidem vzala tato tragédie ţivot, mluví se o 150 aţ bezmála milionu, např. Akademie věd v New Yorku vydala rozsáhlou studii, jejíţ zásadní výpovědí je, ţe rokem 2004 na následky havárie zemřelo 985 tisíc lidí.

2.7.2 26. dubna 2011 - 25 let od tragédie V těchto dnech uplynulo přesně 25 let od vzniku nejhorší jaderné katastrofy v historii lidstva. Fyzici, odborníci na jadernou energii i celá společnost se stále pře o pravých příčinách tragédie, způsobu vzniku i o vinících. Ani za 25 let nikdo nedokázal s přesností určit počet obětí této katastrofy. Černobyl byl čtvrtstoletí symbolem zkázy, dnes se toto místo stává turistickou atrakcí. [12]

18

3 Nejvýznamnější temná místa v České republice CzechTourism vyhlásil na stránkách www.kudyznudy.cz anketu, která umoţnila sestavení TOP českých „temných“ turistických míst. S velkým náskokem zvítězil Památník Terezín s 51 % účastníků, 12 % lidí hlasovalo pro památníky připomínající vyhlazení vesnic Lidice a Leţáky a na 3. místě skončilo Slavkovské bojiště. [13]

3.1 Terezín Městečko Terezín se v roce 1941 proměnilo v místo koncentrace tisíců především českých Ţidů. Ti odsud putovali dále do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim. V budově bývalé terezínské školy dnes sídlí Muzeum ghetta. Malá vojenská pevnost z dob Marie Terezie a Josefa II. fungovala ve válečné době jako věznice praţského gestapa. Místo nacistické zvůle navštíví ročně kolem 300 tisíc návštěvníků.

3.2 Lidice a Ležáky Jsou vesnice vyhlazené nacisty za 2. světové války. Doplatily na přímou či jen domnělou souvislost s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha. Osud malé vesnice Lidice se naplnil 10. června 1942. Muţi byli zastřeleni, ţeny odvlečeny do koncentračního tábora a většina dětí zavraţděna. Vesnice byla srovnána se zemí. Podobný osud postihl osadu Leţáky o 14 dní později. Podrobně osud leţáckých obyvatel popíši v následující části.

3.3 Slavkovské bojiště Bojiště se stalo hromadným hrobem několika národností. V muzeu sousedícím s památníkem mohou návštěvníci zhlédnout multimediální expozici „Bitva tří císařů. Slavkov/Austerlitz 1805“. V areálu památníku probíhá kaţdoročně na přelomu listopadu a prosince pietní akt k uctění padlých jako vyvrcholení vzpomínkových akcí k výročí bitvy. Historické muzeum ve Slavkově navštíví kaţdoročně asi 55 tisíc lidí.

3.4 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze Kostel poslouţil jako úkryt parašutistům, kteří provedli v roce 1942 atentát na Heydricha. Příslušníci SS a Gestapa obklíčili kostel a 18. června brzy ráno došlo k boji.

19

Nad přesilou Němců nemohlo 7 parašutistů zvítězit, a tak po vyčerpání munice pouţili poslední náboj k ukončení vlastního ţivota. [13]

3.5 Naučná stezka Jáchymovské peklo Trasa s vysvětlujícími tabulemi vede návštěvníky místy, kde v 50. letech 20. století stály tábory a doly, v nichţ za nelidských podmínek ţili a dobývali uranovou rudu vězni komunistického reţimu.

3.6 Areál bojiště bitvy u Hradce Králové Připomíná jednu z nejkrvavějších bitev 19. století. 3. července 1866 se zde střetla pruská a rakouská vojska. Severozápadně od Hradce Králové na vyvýšenině Chlum jsou rozmístěny více neţ čtyři stovky pomníků, hromadných pohřebišť i symbolických památníků.

3.7 Památník Vojna u Příbrami Památník a muzeum obětí komunismu stojí na místě bývalého zajateckého tábora z let 1947 – 1949. V období 1949 – 1951 zde byl tábor nucených prací a následně do roku 1961 vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického reţimu.

3.8 Vyšehradský hřbitov Slavín je častým cílem nejen školních výletů, ale i mnoha cizinců, kteří denně navštěvují hrobky našich národních velikánů, neboť je zde pohřbeno na 600 významných osobností - spisovatelů, vědců, básníků, výtvarných umělců, skladatelů, herců, lékařů, politiků a dalších. Hlavní cesta hřbitovem vede ke Slavínu, společné hrobce národních velikánů. V areálu se nachází románská rotunda sv. Martina z 11. století a gotický kostel sv. Petra a Pavla. [14] Nejčastějším kulturním pojítkem cizinců k naší zemi je hudba, proto obvykle jejich první cesta vede k hrobu Antonína Dvořáka. Zejména občané Spojených států amerických ho povaţují i za zakladatele své hudby, neboť jeden motiv z jeho 9. symfonie je dokonce státní hymnou státu Iowa. Dobře známý ve světě je i Bedřich Smetana, další vyhledávanou osobností je literát Karel Čapek. A protoţe většina turistických prospektů cizincům představuje významného spisovatele Franze Kafku, jako jednoho z nejpřednějších představitelů praţské kultury, chtějí vidět, kde je

20

pochován. Sice toto příjmení ve Slavíně najdou, ale jde pouze o shodu jmen, neboť zde je pochován sochař Bohumil Kafka (autor největší jezdecké sochy na světě, Jana Ţiţky, která je chloubou Vítkova), naproti tomu místo posledního odpočinku Franze Kafky je ţidovský hřbitov v Olšanech. [15]

3.9 Václavské náměstí v Praze Václavské náměstí v Praze si v roce 1969 vybrali studenti Jan Palach a po něm ho následoval i Jan Zajíc, za místo své oběti ve jménu protestu proti okupaci Československa ruskými vojsky. Před Národním muzeem - přímo na místě, kde se Jan Palach upálil, je dnes památník. Přes dvě nízké kruhové mohyly, vystupující z reliéfu chodníku, je poloţen bronzový kříţ se jmény obou studentů, kteří zde ukončili ţivot.

3.10 Zámek Velké Losiny Krásný renesanční zámek je smutně proslulý čarodějnickými procesy. Na konci 17. století zde působil inkvizitor František Jindřich Boblig, povolaný ze Šumperka, který zde organizoval čarodějnické procesy, v důsledku kterých bylo upáleno 56 nevinných lidí. Za mnohá staletí prošel zámek četnými stavebními úpravami, dnešní podobu tvoří trojkřídlý areál „vysokého zámku“ s trojpodlaţními arkádami, na který navazují tři křídla „nízkého zámku“ a dvě přístavby – empírový dům a objekt salla terrena. [16]

21

4 Osada Ležáky Leţáky, malá osada na Chrudimsku, leţící mezi obcemi Miřetice a Včelákov, se stala dějištěm krutých událostí v době 2. světové války. Do té doby zde lidé ţili prostým ţivotem, muţi tvrdě pracovali, aby uţivili své rodiny, v místním lomu Černík nebo nedalekém lomě „Hluboká“, ţeny se staraly o hospodářství a přivydělávaly si ručním šitím. Osudný letní den roku 1942 však změnil nadobro osudy těchto obyčejných lidí. Tohoto dne byl jejich osud zpečetěn, 24. červen 1942 se stal většině lidem z Leţáků dnem posledním.

4.1 Historie osady Jméno osady pravděpodobně pochází z názvu potoka Leţák, jehoţ sílu vyuţil dávný, neznámý mlynář. Mezi obcemi Dřeveš, Včelákov a Miřetice se nacházel leţácký mlýn, jehoţ nejstarší zmínky pocházejí uţ z roku 1651. První zmínky o osadě Leţáky se datují do roku 1785, kdy osada čítala pouze dva domky. Později přibyla další stavení, ale nikdy nepřesáhla počet osm. Za dlouhou historii se zde vystřídalo mnoho mlynářů, v mé práci zmíním pouze ta jména, která jsou spjata s Leţáky v době 2. světové války, hlavně s inkriminovaným rokem 1942. [DOLEŢALOVÁ J. a kol., 2007, str. 7] Od roku 1872 spravoval leţácký mlýn dvě desítky let Jan Sýkora se ţenou a po exekučním vydraţení roku 1892 se majitelé často střídají aţ do doby, neţ jej zakoupil Josef Šťulík nejstarší, coţ bylo v roce 1901. Josef přepsal mlýn na syna Václava v roce 1907, ten však 5 let před vypálením Leţáků předal mlýn manţelu své dcery, Jindřichu Švandovi. Nedaleký lom Hluboká spravoval Jindřich Vaško. [DOLEŢALOVÁ J., 2005, str. 6] Osada Leţáky čítala osm stavení a leţácký mlýn. Muţi pracovali v lomech Černík a Hluboká blízko Dachova, ţeny se staraly přes den o hospodářství, obdělávaly pole, k tomu si přivydělávaly šitím a vyšíváním. Hotové zakázky si samy musely donášet do Skutče či Chrasti k prodeji. Děti navštěvovaly školu v nedalekém Včelákově, Miřeticích nebo ve Skutči. Osadu minulo zavedení elektřiny, napojen byl pouze lom Černík, který si pomocí dynama a mlýnského kola dokázal opatřit elektrický proud sám. Proto se zde často setkávali sousedé. Dohromady osada čítala 54 osob včetně dětí.

22

5 Nástup Reinharda Heydricha k moci 27. září 1941 přistál na ruzyňském letišti letoun s novým šéfem Protektorátu Čechy a Morava Reinhardem Heydrichem (RH) a osobním doprovodem, aby zde zavedl kýţený „klid a pořádek“. Cílem bylo zavést drastické zásahy proti odbojovému českému národu. Heydrich vydal Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu. 2. října 1941 vyloţil svoji novou politiku proti českému obyvatelstvu při audienci vysokých činitelů NSDAP. Tento „kat českého národa“ měl na svědomí za méně neţ 4 měsíce 450 popravených vlastenců a přes 2200 deportovaných do koncentračních táborů, coţ se rozsudku smrti aţ na výjimky rovnalo. Dění v Protektorátu sledovali i vedoucí představitelé v Anglii v čele s prezidentem Edvardem Benešem. Dle jejich názoru nebyla jiná moţnost, jak ulevit národu, neţ ţe dojde k odstranění zastupujícího protektora. Padlo jasné rozhodnutí: Smrt tyranovi! [KYNCL V., 2002, str. 5-7]

5.1

Příprava atentátu na Reinharda Heydricha

V noci z 28. na 29. prosince 1941 seskočili na území Poděbrad tři parašutisté, členové skupiny „SILVER A“ – Jiří Potůček, Josef Valčík a Alfréd Bartoš. Tito muţi byli vysláni z Anglie, aby udrţovali komunikaci mezi zahraničním a domácím odbojem prostřednictvím vysílačky jménem „Libuše“. Domácí odbojová skupina „Čenda“, která vznikla v Leţákách a Miřeticích v březnu 1939, však dostávala během vlády Reinharda Heydricha (1941-1942) trhliny, proto byli na pomoc vysláni z Anglie zpravodajové v podobě tří zmíněných parašutistů. [KYNCL V., 2002, str. 8]

5.1.1 Parašutistická skupina SILVER A Jedním z hlavních úkolů skupiny SILVER A bylo udrţovat radiové spojení s Londýnem, hlásit důleţité údaje o pobytech německých jednotek, protiletecké obraně i náladě obyvatelstva. Měla zajistit kontakt se všemi vysazenými výsadky, a poté řídit jejich činnost. Velitelem skupiny byl nadporučík Alfréd Bartoš alias Emil Sedlák, dalšími členy byli zástupce velitele Josef Valčík alias Zdeněk Toušek či Miroslav Šolc a radiotelegrafista Jiří Potůček s krycím jménem Alois Tolar. Alfréd Bartoš spolupracoval s Jindřichem Vaškem, správcem lomu Hluboká, v těsné blízkosti Leţáků. Skupina se podílela na atentátu na Heydricha. [SEDLÁK J., 1987, str. 5]

23

Dále britský letoun s kanadskou posádkou dopravil na naše území skupinu „ANTHROPOID“ - Jan Kubiš a Jozef Gabčík, která měla za úkol provést atentát na RH, a nakonec ještě skupinu „SILVER B“ – Vladimír Škácha a Jan Zemek. [SCHILDBERGER F., 1982, str. 32] 5.1.1.1

Vysílačka „Libuše“

Hned po novém roce 1942 byla vysílací stanice „Libuše“ dopravena do lomu Hluboká, bylo důleţité začít s vysíláním zpráv do Anglie co nejdříve. Radiotelegrafista Jiří Potůček – Tolar se ubytoval u Svobodových v Miřeticích. Z výpovědi paní Svobodové: „První neděli v lednu 1942 přivezl autem pan Vaško Jirku Potůčka i s vysílací stanicí. Ještě téhož dne ji namontoval můj muž ve strojírně kamenolomu a již třetího dne po namontování dostali spojení s Anglií. Tolar byl ubytován u nás, přes den se schovával v našem bytě a každý večer od 22h do 5h ráno společně s mým manželem vysílali ve strojovně. Asi v polovině dubna byla vysílačka mým manželem ze strojovny odmontována, neboť hrozilo nebezpečí.“ [KYNCL V., 2002, str. 8] Signál z vysílačky byl Němci sledován i všechny radiodepeše byly monitorovány, proto Tolar musel často úkryty měnit. Němci ovšem netušili, jak důleţité údaje vysílačka do Anglie poskytuje. Druhým stanovištěm se staly Lázně Bohdaneč, poté vesnice Mnětice u Pardubic, na krátkou dobu je ve Včelákově a opět se vrací do lomu Hluboká, ale na začátku června byla půda pro vysílačku opět horká, a proto se vysílačky ujal mlynář Švanda z Leţáků. [SCHILDBERGER F., 1982, str. 33-34] 5.1.2

Odbojová skupina „Čenda“

Na činnosti skupiny „Čenda“ se podílel četnický velitel z Vrbatova Kostelce vrchní stráţmistr Karel Kněz, jeho podřízený František Brčák, majitel autobusu Čeněk Bureš, mlynář z Leţáků Jindřich Švanda, mechanik lomu Hluboká Karel Svoboda a další lidé z okolí. Velitelem byl určen Jaroslav Kotáb. Ke skupině se připojili i nájemce a správce lomu Hluboká František Vaško a jeho bratr Jindřich Vaško. Mezi význačné spojky patřil i Jiří Dospěl z Dachova. [KYNCL V., 2009, str. 19]

24

5.1.3 27. května 1942 – Atentát na Heydricha Atentát na Zastupujícího říšského protektora a SS- Obergruppenführera Reinharda Heydricha uprostřed okupované Prahy byl největším výkonem domácího odboje za 2. světové války. Rozhodující čin byl proveden Jozefem Gabčíkem, Josefem Valčíkem a Janem Kubišem 27. května 1942 v 10.35 min. Nejvhodnějším místem pro atentát se jevila ostrá zatáčka pod Vychovatelnou v Praze-Libni, neboť tudy Heydrich projíţděl ze své rezidence v Panenských Břeţanech a právě v tomto místě musel jeho automobil přibrzdit. Gabčík s Kubišem proto čekali v zatáčce s připravenou bombou a poloautomatickou puškou, zatímco Valčík jim dal znamení, ţe se protektor blíţí. Po menších prvotních komplikacích hodil Kubiš pod podvozek bombu, která RH váţně zranila a způsobila mu hlubokou ránu na zádech. I přestoţe byl ihned převezen do nemocnice na Bulovce a operován, 4. června, týden do atentátu, RH umírá. Na místě po útěku jeden z výsadkářů zanechává svoji aktovku, která poté vede k prozrazení jeho identity. [KYNCL V., 2002, str. 10-11] Heydrichovi byly vystaveny dva pohřby, jeden 7. června 1942 v Praze, kde byla rakev s jeho ostatky vystavována na nádvoří Hradu, poté bylo tělo převezeno zvláštním vlakem do Berlína, kde se konal 9. června pohřeb druhý.

5.1.4 Pátrání po pachatelích Okamţitě po atentátu byla vyhlášena v zemi tvrdá opatření a výjimečný stav. Nacisté se snaţí zoufale najít viníky celé akce, objeveni jsou v podobě nevinných obyvatel Lidic. Obec je vypálena, 173 muţů na místě zastřeleno, ţeny odvedeny do KT a děti v případě jejich poněmčení předány do německých rodin, jinak je čekalo převychování jiným způsobem. To vše se stalo 10. června 1942. Záminkou pro vyhlazení Lidic se stal pouze pochybný dopis, který byl zadrţen v jedné z továren ve Slaném. Tímto dnem nastal strach v celém Protektorátu, lidé se bojí, co bude následovat. Lidice byly srovnány se zemí přesně 14 dní před téměř identickou popravou obyvatel Leţáků. Věci z místa činu jsou vyfoceny a vystaveny na Václavské náměstí, příslušníci Sicherheitspolizei (SiPo) prohledávají všemoţné úkryty, popisy pachatelů jsou otisknuty do novin, jestliţe někdo zamlčuje nějaké informace nebo ukrývá pachatele, bude zastřelen, hlásá K. H. Frank a slibuje vysokou finanční odměnu tomu, kdo poskytne údaje vedoucí k dopadení pachatele. Jenţe Němcům se stále nedařilo zjistit

25

bliţší informace, proto určili 18. červen jako datum, do kterého musí národ vydat okupační moci atentátníky – jinak… .[SCHILDBERGER F., 1982, str. 42] Je 14. června, toho dne se poprvé setkávají mlynář Švanda a šéf pardubického gestapa Gerhard Clages. Mlynář tuší, ţe se něco děje a obává se, ţe Clages zjistil spojitost vysílačky s Leţákama. Oddechne si, kdyţ se dozví o plánu Clagese pořídit si v okolí chatku k rekreaci. 5.1.4.1

Zrada Karla Čurdy

Nikdo nedokáţe odhadnout, jak dlouho by nacistům trvalo pátrání, nebo zda-li by se vůbec po atentátnících a jejich spolupracovnících dopátrali, kdyby nebylo zrádce Karla Čurdy. Pravděpodobně touha po odměně, šok z likvidace Lidic, ztráta víry v brzké vítězství protifašistické koalice – to vše mohlo hrát roli v jeho zradě. Dne 16. června 1942 se přihlásil v úřadovně praţského gestapa v Petschkově paláci s tím, ţe poznává aktovku z místa činu a začíná udávat jména, adresy a úkoly výsadkářů. Drama se stupňuje. 18. 6. 1942 byla zahájena akce proti kostelu Karla Boromejského v Resslově ulici v Praze. V katakombách se ukrývají parašutisté, mezi nimi i Gabčík, Kubiš i Valčík. Akce se účastní na 350 muţů zbraní SS. 7 parašutistů nemá proti takové obrovské převaze šanci. Nevzdávají se, ale po několika hodinovém boji, kdy útočníci začali vhánět do katakomb silný proud vody a kouř, muţi poznali, ţe nemají šanci přeţít, a tak svůj poslední náboj obracejí proti sobě. Z kostela jsou slyšet tlumené výstřely anglických zbraní. Všechna těla jsou vytaţena k identifikaci, u té nesmí chybět udavač Karel Čurda. V roce 1945 o tom sám vypověděl: „ To bylo dne 18. června 1942, asi v půl čtvrté mě odvezli ke kostelu v Resslově ulici. Tam jsem viděl mrtvolu npor. Opálky. Přiznal jsem, že ho znám a ztotožňoval jsem ho. Od toho kostela nás odvedli do voj. nemocnice, kde nám ukázali dva těžce raněné na nosítkách. Jednoho jsem poznal, v druhém jsem poznal Kubiše, což jsem přiznal. Pak jsem byl opět odveden ke kostelu.“ [KYNCL V., 2002, str. 12-14] Od zrady Čurdy se během pár dní gestapo pomocí výslechů zatčených osob pomalu, ale jistě dostává na stopu Potůčka, která nemilosrdně ukazuje na Leţáky. Pravděpodobně 18. června 1942 (některé prameny uvádějí 16. června) byla proto vysílačka odvezena

26

z Leţáků nadobro, a to na Náchodsko, poněvadţ se gestapo několikrát pohybovalo blízko Leţáků. Bylo zapotřebí vysílací zdroj přemístit a odvést pozornost.

5.1.5 Hromadné zatýkání a vyslýchání, 19. – 22. červen 19. červnem začíná rozsáhlé zatýkání a vyslýchání nejen obyvatel Leţáků i pracovníků místního lomu Černík a nedalekého lomu Hluboká, ale i všech osob spojených s odbojem. Stopy vedou do Pardubic, Prahy, ale i dalších míst. Příslušníci pardubického gestapa odváţejí obyvatele do Pardubic a vyslýchají je v zemské donucovací pracovně na Zámečku. 19. června jsou také nalezeny Bartošovy zápisky v bytě v Pardubicích. Bartoš se později vrací do bytu Krupkových (rodina, která mu poskytla úkryt) a pozná, ţe je dům obklíčen, proto prchá, ale je pronásledován a dostává se do bezvýchodné situace. Nakonec obrací zbraň proti sobě. Umírá druhý den v nemocnici. Zatčeni jsou také „napomahači“ odbojové skupině, lékař s rodinou, člověk, který vyrobil parašutistům falešné doklady, dále rodina, která je ukrývala ve svém bytě a mnoho dalších lidí, kteří byli informovaní o odboji, výsadkářích i vysílací stanici. Josef Šťulík, majitel lomu na Leţákách, se ukrývá v lesích blízko Včelákova, ale je gestapem donucen se přihlásit do 22. 6. 1942. V opačném případě gestapo hrozí vypálením vesnic v okruhu 5 km. Tento den je posledním i pro velitele četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, Karla Kněze, člena odbojové skupiny Čenda, který po bezvýchodné situaci vypil jed, a poté se zastřelil. Jeho pohřeb se koná v den vypálení Leţáků, ovšem zúčastnit se ho mohou jen členové rodiny a muţi nesoucí rakev. Četnickou stanici přebírají němečtí vojáci. [DOLEŢALOVÁ J., 2007, str. 52-56] Dodatečně byl zatčen i mlynářův bratr Bohumil Švanda, který, kdyţ se dozvěděl o zatčení bratra, se přijel postarat o jeho děti, v domnění, ţe jde o nedorozumění. I on skončil ještě téhoţ dne v Pardubicích na Zámečku. Všichni zadrţení byli vězněni a vyslýcháni celou noc v kancelářích Zemské donucovací pracovny, ovšem to bylo jen krycí jméno pro zemskou donucovací mučírnu.

27

Z výpovědi, zaměstnance pardubické sluţebny gestapa, Otta Schulze: „Během vyšetřování ozýval se z kanceláří Clagese, Lehneho i Krögera řev. Já sám jsem viděl jen málo případů tělesného týrání. V době pozdější se veškeré vyšetřování dělo hrubým a brutálním způsobem, poněvadž se v poslední době holdovalo alkoholickým nápojům.“ [KYNCL V., 2002, str. 26]

5.1.6 Zbývá už jen jeden den… 23. června 1942 byl v celém okolí Leţáků klid. Zdálo se, ţe se věci vrátí do starých kolejí. Mezi obyvateli bylo však cítit napětí, jako by tušili, ţe je čeká něco osudového. Na sluţebně pardubického gestapa zatím probíhají přípravy na „Akci Leţáky.“ Nikdo nemá ani tušení, jak zvrácené představy se v tu dobu honí v hlavě velitele pardubického gestapa Reinharda Clagese, jeho zástupců a pomocníků.

28

6 Osudný den – středa 24. červen 1942 Brzy ráno přichází z Prahy na sluţebnu gestapa v Pardubicích netrpělivě očekávaná zpráva k likvidaci osady Leţáky. SCHVÁLENO! Clagesovi se konečně podaří prosadit provedení Hitlerova nařízení vydané hned po atentátu: „Osady nebo dvorce v protektorátě, ve kterých útočníci a jejich pomahači a parašutisté naleznou útulek, buďtež vypáleny a srovnány se zemí, obyvatelstvo budiž postříleno nebo za účelem zatčení odevzdáno státní policii k eventuálnímu přikázání do některého koncentračního tábora.“ A dočká se pravděpodobně povýšení. Ihned po obdrţení zprávy Clages se svými spolupracovníky začne připravovat vše na akci. S pečlivostí promýšlejí detaily vypálení obce, následného způsobu zavraţdění obyvatelstva a naloţení s jejich prostým majetkem. [KYNCL V., 2002, str. 27] Kohout oznamuje všem obyvatelům v Leţákách příchod nového dne. Sluneční paprsky slibují krásný letní den. Někteří vstávají do práce, děti jdou do školy jako kaţdý den, ţeny se musí postarat o hospodářství, zatímco muţi těţce pracují v lomech.

6.1

Obsazení osady Ležáky

Gestapo však mezitím shromaţďuje automobily a autobusy s příslušníky SS, polním četnictvem a ochrannou policií, přijíţdějí i vozy s členy gestapa. Celá kolona v čele s vozem Gerharda Clagese se dává do pohybu, tuto kolonu uzavírají vozy s členy popravčí čety, na které čeká „práce“ aţ večer. Všichni míří směrem na Chrudim a ve Slatiňanech se kolona rozdvojuje, jedna část, hlavně SiPo a gestapáci, jede na Chrast, Louku a Dřeveš, druhá na Lukavici, Ţumberk a Miřetice. Lehne si ţádá dalších 30 četníků z Chrudimi, dále pak i z Chrasti a Slatiňan. Několik členů gestapa si jede ke starostovi vyzvednout policejní přihlášky všech leţáckých obyvatel, parcelní protokol i soupis hospodářského zvířectva. Kolem 13. hodiny jsou jiţ Leţáky plně obklíčeny příslušníky SiPo a všechny cesty do osady jsou uzavřeny. Všichni místní i sousedé nacházející se v tu dobu blízko osady byli nahnáni do osady a shromáţděni v lomu Černík. Ţeny měly nařízeno vzít si s sebou osobní doklady, všechny cenné věci a peníze, poté začalo třídění na dvě skupiny. Ti, kteří nebyli policejně přihlášeni do osady Leţáky, byli vyhnáni, leţáčtí čekali, co se bude dít dál. V tu dobu uţ pravděpodobně tušili, ţe je čeká stejný osud jako obyvatele Lidic. [KYNCL V., 2002, str. 29-34]

29

Pro chybějící děti si dojeli do školy a odvedli je přímo z vyučování, další cesta vedla do vedlejšího Včelákova, kde se tehdy patnáctiletý Václav Šťulík staral o své neteře Marii a Jarmilu Šťulíkovy, poněvadţ rodiče byli jiţ zatčeni. Obě malé sestřičky mu byly gestapem odebrány. Přece však někdo unikl smrti, pár těch, kteří byli totálně nasazeni nebo za zaměstnáním, a také mlynářský učeň Jan Pavliš ze Švandova mlýna. Jeho zachránilo to, ţe byl v době obsazení v mlynářské škole v Pardubicích, gestapo ho jiţ ve škole nezastihlo, a poté uţ se o něho z nepochopitelných důvodů nezajímalo. Po 14. hodině bylo celkem 47 osob, z toho 16 muţů a 17 ţen, včetně dětí odvezeno v autokarech do Pardubic. Jela s nimi i paní Marie Kouřílková, která byla současně s ostatníma odvezena, aby pomohla s dětmi. Ve vsi mezitím začala četa německých policistů vyhánět z chalup dobytek a vykrádat majetek. Co se dalo vyuţít, naloţili do přistavených vozů. Po půl páté přistupují vojáci k dokonání díla. Otevírají okna ve staveních a ze střech shazují tašky – začíná podpalování chalup pomocí benzínu a petroleje. Hustý tmavý dým je viditelný daleko po okolí. Obyvatelé ze sousedních vesnic a hasiči vyjeli na pomoc, ale četníci je poslali pryč s tím, aby se ihned stáhli, jinak je Němci postřílejí.

6.1.1 Čekání na jistou smrt To uţ jsou zatčení obyvatelé v Pardubicích na Zámečku vyslýcháni a mučeni, matky umístěny s dětmi, muţi v oddělené místnosti stojící metr od sebe. Děti dostávají na krk kartičku s iniciály a datem narození. Kolem 18. hodiny je 13 dětí naloţeno do autokaru a odvezeno s paní Kouřílkovou a několika Němci do Prahy. Místem, kde děti přečkaly noc, měl být útulek praţské sluţebny gestapa v Dykově ulici. Po odjezdu dětí čekají jejich starší sourozenci a rodiče na svůj ortel. Čas plyne. Přichází 21. hodina večerní. Hodina pravdy. Přijíţdějí vyšší němečtí důstojníci a důstojníci z Pardubicka. 6.1.1.1

Popravy

Popravčí četa začíná vyvolávat jména, jako první jdou na řadu ţeny, nejmladší 16 let stará dívka si myslí, ţe jde jen na výslech. K popravčím kůlům museli oběti urazit vzdálenost asi 300 m mezi borovicemi po písečné cestě. Podle postřehů ostrahy šli klidně, se zvláštní hrdostí. Po příchodu vţdy bylo 5 mučedníků přivázáno ke kůlům kusem lana, další člen gestapa jim vázal bílé pásky na oči. Na kaţdou osobu střílelo 5

30

členů SiPo. Veliteli popravčí čety byli – Hauptwachtmeister Bayer a Boning, oba pocházející z Postupimi u Berlína. Před „normálními“ popravami bývá odsouzeným přečten rozsudek, ale tento večer nebyl pronesen ţádný. Poté uţ jen byly slyšet výstřely a mrtvá těla se prudce uvolnila a visela jen za přivázané ruce. Přiběhla další četa, odtáhla zkrvavená těla za plentu a pohodila na hromadu, takto krutě ukončili „policisté“ ţivoty leţáckých obyvatel. Celý tento proces se opakoval aţ do doby, kdy pod palbou střelných ran skonala poslední z 33 obětí toho večera. Pokud někdo nezemřel ihned, i to se několikrát stalo, neboť katové byli ve velmi podroušeném stavu a několikrát minuli cíl, dobil je jiný gestapák tzv. ranou z milosti. Všemu tomuto zvěrstvu přihlíţel hlouček velitelů, který se náramně bavil. Po dokončení „práce“ odjeli vrazi do hostince, kde popíjeli dlouho do noci. 6.1.1.2

Kremace mrtvých těl

Poté přišel čas na odvoz zohavených těl do krematoria. Řidič pohřebního auta pardubického krematoria Jaroslav Charypar dostal tehdy příkaz odvézt všechna mrtvá těla v co nejkratší době a s nikým o tom nemluvit, pod hrozbou smrti. Zaměstnancům pohřebního ústavu v Pardubicích trvalo spalování mrtvol celou noc a následující den (25. června). Celou dobu vše střeţili členové gestapa. Popel z mrtvol byl dáván do cestovního kufru, a pak jej člen gestapa v noci sypal do Labe. Protoţe spalování mrtvol trvalo dlouho dobu, němečtí velitelé nebyli přítomni aţ do konce, a to umoţnilo zachránit nepatrné mnoţství popela. Dnes je tento popel uloţen v Památníku na Leţákách. [KYNCL V., 2009, str. 194-198]

6.1.2 Oběti tragédie 24. června bylo popraveno na Zámečku v Pardubicích 33 leţáckých obyvatel, o den později byl popraven Karel Tomek mladší, který v den tragédie pracoval v lomu v Prosetíně. 2. července byli popraveni spolu s dalšími spolupracovníky paravýsadku SILVER A manţelé Švandovi, Bohumil Švanda, Josef Šťulík a Karel Svoboda. Čtyři příbuzní mlynáře Švandy zemřeli v koncentračním táboře. Tragédie si vyţádala ţivoty 23 muţů, 22 ţen a 11 dětí z okolí Leţáků. Celá tragédie ale měla mnohem větší počet mrtvých, neboť byli později zavraţděni všichni spolupracovníci paravýsadkářů, i jejich rodiny.

31

11 dětí, odvezených v osudný den v autokaru do Prahy, našlo svoji smrt pravděpodobně v červenci 1942 v Chelmnu (vyhlazovacím táboře), v jednom ze tří obrovských automobilů uzpůsobených k hromadnému vraţdění.

6.1.3 Ti, co přežili Dvě malé sestřičky, Marie a Jarmila Šťulíkovy, měly jako jediné z dětí štěstí. Byly uznány za schopné poněmčení, za tzv. „eindeutschungsfahig“. Po dětech není ţádná stopa ode dne, kdy je vypravili z Prahy vlakem neznámo kam. Obě byly ale umístěny v německém domově Puschkau, ze kterého putovaly do vybraných rodin. V roce 1945 se rozbíhá velké pátrání ve spolupráci s ministerstvem vnitra a pátracím oddělením repatriačního odboru a sociální péče. Sloţité pátrání bylo nakonec úspěšné. Jarmila byla nalezena v rodině Paetelových (pod jménem Camilla Paetel) ţijících v Poznani a navrácena do vlasti. Po vyřízení všech formalit, byla přivezena do Včelákova k příbuzným, inspektorem Josefem Ondráčkem, přesně 4 roky po tragédii, 24. června 1946. Zanedlouho byla nalezena v Berlíně i sestra Marie, kterou v Německu pojmenovali Rosemarie Alscher. Do té doby byly obě sestřičky povaţovány za mrtvé a jejich jména byla vytesána s ostatními mrtvými na ţulové desce. Sestřičky přivítal jejich dědeček František Pelikán, který jediný přeţil nacistické vyslýchání a následnou internaci v koncentračním táboře. Podlehl však v roce 1954 zdravotním problémům způsobených otrockými pracemi v KT Buchenwald. Po návratu z KT váţil pouhých 37 kg. [KYNCL V., 2002, str. 57-61] Sestry si těţko zvykaly na prostý ţivot ve své rodné vlasti a hlavně na český jazyk. Ve škole se jim nelíbilo, protoţe místním dětem nerozuměly. Později šly obě studovat na Pedagogickou školu v Litomyšli. Jarmila se provdala za Karla Doleţala a porodila mu 7 dětí. Marie si vzala Karla Jeřábka a narodili se jim dva synové. Obě dodnes ţijí poblíţ vypálených Leţáků.

32

6.1.4 Potrestání vrahů? Gerhard Clages – byl po úspěšné akci na Leţáky povýšen a převelen do Maďarska, kde ovšem zahynul při akci Miki-Maus po výbuchu granátu v říjnu 1944. Ještě předtím si nechal postavit vilku v údolí nedaleko Leţáků, kterou nestihl vyuţívat. Vilka tam stojí dodnes. Ludvík Schulz – zadrţen v červnu 1945, odsouzen a na podzim 1945 oběšen v Chrudimi. Hubert Hanouske – byl zadrţen v květnu 1945, spáchal sebevraţdu. Karel Čurda – zrádce, oběšen v Praze v roce 1946. K. H. Frank – „Kat národa“ oběšen na dvoře pankrácké věznice v červnu 1946. [KYNCL V., 2002, str. 62-63]

6.2 Události po vypálení Ležáků Vstup do Leţáků byl po vypálení zakázán a hlídán četníky, i přesto se obyvatelstvo ze sousedních vesnic pokoušelo dostat dovnitř a získat nějaké snímky z vypálených domků nebo zachránit věci, které nebyly poţárem úplně zničeny. Pár fotografií se přesto dochovalo. V domcích se našlo i několik upomínkových předmětů, hrníčky, prsteny, v zemi pod jedním z domků se dokonce podařilo najít část zbraní a peněz uloţených na horší časy, které nevypátrali ani němečtí četníci. Dne 26. června 1942 vyšla v tisku tato zpráva: „ Dne 24. června byla osada Ležáky u Louky (okres Chrudim) srovnána se zemí. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni. Obyvatelstvo přechovávalo české parašutistické agenty, kteří měli vedoucí účast na přípravách k atentátu na SS- Obergruppenführera Heydricha, a pokoušelo se je zachránit před policejním zakročením. Člen sboru protektorátního četnictva, příslušný pro osadu, který se provinil jako napomahač, spáchal před svým zatčením sebevraždu.“ [KYNCL V., 2002, str. 49] Tvrzení vydaná o Leţácích, ţe osada byla srovnána se zemí, nebyla pravdivá, neboť trosky ohořelých leţáckých stavení čněly k nebi ještě téměř celý následující rok a neustále tak připomínaly kolemjdoucím tragédii. Na začátku podzimu 1943 vedení gestapa zorganizovalo akci na úplnou likvidaci a srovnání celé osady se zemí. Pracovní četa v podobě Ţidů a uprchlíků zde pracovala kaţdý den pod dohledem četníků.

33

Dokonání „díla“ v Leţákách bylo skončeno 21. 12. 1943. Záměr vyhladit osadu Leţáky z mapy ovšem německým fašistům nevyšel. Po osvobození bylo údolí, kde se Leţáky rozkládaly, upraveno na pietní území. [SEDLÁK J., 1987, str. 7-9]

Obrázek 1 – Část osady Ležáky po vypálení, Zdroj: [17]

6.3 Ležáky od konce války až po současnost V den třetího výročí tragédie, 24. června 1945, byla uspořádána na prostranství původní osady smuteční manifestace, které se zúčastnilo na 100 tisíc lidí. Kaţdoroční konání pietního aktu se stalo tradicí. V roce 1978 bylo pietní území Leţáky prohlášeno kulturní památkou. V roce 1999, 16. června, Nařízením vlády ČR č. 147/1999 Sb., byla kulturní památka Pietní území Leţáky prohlášena Národní kulturní památkou.

6.3.1 Dnešní podoba Na území Leţáků byly vybudovány základy bývalých domků vyznačených nízkými zídkami a v ploše kaţdého stojí památník. Všechny pomníky jsou řešeny stejně - do vztyčeného opracovaného čtyřúhelníkového kvádru je vtesán kříţ. Materiálem se stala ţula, která celý kraj symbolizuje. Pomníky domků jsou věnovány rodinám, které zde ţily. Kaţdý pomník nese jméno jedné rodiny ţijící na tomto místě do doby vypálení.

34

Obrázek 2 – Pomník na místě vypáleného domu, Zdroj: [17]

Uprostřed louky stojí nízký monolit (zde se kladou při manifestacích věnce), na kterém je napsáno v 5 jazycích (česky, rusky, anglicky, francouzsky a německy):

Obrázek 3 – Monolit, Zdroj: [17]

ZDE STÁVALA OSADA LEŢÁKY VYHLAZENA 24. ČERVNA1942 NĚMECKÝMI FAŠISTY BRAŇTE MÍR VE JMÉNU ŢIVOTA

35

6.3.2 Památník Ležáky Na počátku 70. let zde byl vybudován nový památník. V pietní síni jsou uloţeny drobné památky po obětech, fotografie i fragment mlýnského kola a vidět zde můţeme i letecké snímky osady. Ve středu památníku je vztyčena stéla, v jejíţ patě je uloţena urna se zbytky popela obyvatel Leţáků. Památník není velký, ale dostatečným způsobem přibliţuje ţivot leţáckých obyvatel.

Obrázek 4 - Budova Památníku- dnešního muzea, Zdroj: [17] 6.3.2.1

Společenský a kulturní charakter Památníku - muzea

V takto důstojném a pietně upraveném místě bývalé osady se v červnových dnech, kdy vzpomínáme na tuto tragédii, kaţdoročně konají několikatisícové mírové manifestace obyvatel chrudimského okresu. Předchází jim pietní akt spojený s kladením věnců oficiálních delegací k pětibokému obelisku a umístěním květin k jednotlivým pomníčkům. Den před touto manifestací je pokládán společný věnec okresních orgánů na Zámečku v Pardubicích, kde byli dospělí obyvatelé povraţděni. Široký společenský charakter leţáckých shromáţdění podtrhuje řada sportovně branných akcí, které jsou dokladem toho, jak se toto místo a zdejší události hluboce vryly do vědomí široké veřejnosti. Na trasách mírových pochodů z pardubického Zámečku a různých míst okresu Chrudim prošly jiţ desetitisíce účastníků. Dlouhou tradici má i závod „ O pohár Leţáků“.

36

Mimo mírová shromáţdění Leţáky navštěvují delegace zahraničních hostů, jsou sem organizovány výlety pionýrů, mládeţe i autobusové zájezdy. Památník je vyuţíván i k pionýrským slibům a vojenským přísahám branců. [SEDLÁK J., 1987. str. 8-9] Kdyţ člověk prochází touto krajinou, hlavou se mu honí různé věci. Pociťuje tíţivé myšlenky vracející se do minulosti, představuje si, jak zde asi ţily rodiny s dětmi a snaţily se uţivit v tomto kraji, klade si otázky, jak vůbec mohlo dojít k takové hrůze, proč tomu nemohl nikdo zabránit. Pomníky domků (hrobodomy) jsou vystavěny v jednoduchém stylu, přesně tím tak vystihují prostý a jednoduchý styl ţivota obyvatel. Leţáčtí muţi mohli odmítnout ukrytí vysílací stanice, ale oni nezaváhali, nasadili své ţivoty i ţivoty svých rodin, aby bránili svou vlast a pokusili se změnit tehdejší reţim. Po rozhovoru s průvodkyní památníku jsem došla k závěru, ţe nejvíce toto pietní místo navštěvují lidé v důchodovém věku, nechybí zde také časté výlety ţáků základních i středních škol. Zavítají sem ale i rodiny s dětmi a hlavně pamětníci. I přesto, ţe je Památník propagován a vyuţíván k různým účelům, návštěvnost kaţdoročně klesá. Všechna temná místa, která jsem v této práci zmínila, změnila ţivoty milionů lidí, přeměnila společnost, její myšlení, postoje a názory, stala se osudnými v historii lidstva. Nic však uţ nedokáţe vrátit ţivoty všem mrtvým, kteří „zaplatili“ za reţim, rasistické cítění, nebo se jen prostě vyskytli v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

6.4 Intence Význam slova:  Úmysl, cíl, tvůrčí záměr  Tvrzení ţalobce, jehoţ pravdivost je podmínkou k odsouzení obţalovaného  Vlastnost lexikální jednotky, zpravidla slovesa, implikovat ve svém významu určité prvky významové struktury věty (participanty), sémantická valence. [18] Ve své bakalářské práci se zabývám významem úmysl, cíl, záměr.

37

7 Dotazníkové šetření Dotazníkovým šetřením jsem se snaţila zjistit motivaci turistů k navštěvování temných míst, dále jsem zkoumala znalosti respondentů o vypálení osady Leţáky a zjišťovala, zda uţ nějaká temná místa oslovení navštívili a jaké pocity v nich tato místa vyvolávají. V úvodu jsem se respondentům představila a objasnila, proč je ţádám o vyplnění dotazníku. Zmínila jsem, ţe u některých otázek mohou zaškrtnout i více odpovědí, také jsem upozornila na to, ţe dotazník je anonymní a ţe všechny údaje budou pouţity výhradně pro účely mé bakalářské práce. Dotazník jsem rozeslala přes internet 150 respondentům, zpět se mi vrátilo 100 vyplněných dotazníků. Zaměřila jsem se na studenty hlavně vysokých škol, do této skupiny se řadí téměř 50 % všech dotazovaných, zbytek tvoří zaměstnanci, podnikatelé či ţeny na mateřské dovolené. Dotazovaní byli lidé z několika krajů České republiky. Dotazník se skládá z 16 otázek, první část je zaměřená přímo na osadu Leţáky, zjišťuje znalosti dotazovaných o období, v níţ se tragédie udála, příčiny vzniku, způsob zavraţdění obyvatel. Dalšími otázkami jsou zjišťovány informace o dalších temných místech u nás či v zahraničí nebo informace o pocitech, které respondent proţívá při návštěvě takto chmurných míst. Nakonec jsou řazeny otázky zaměřené na osobní údaje respondentů, jako je věk, pohlaví a ekonomické zaměření zúčastněných. Většina otázek je kladena tak, aby na ně bylo moţno odpovědět jednou odpovědí, výjimku tvoří otázky č. 10, 11, 12 a 13, kde si mohou dotazovaní vybrat z více variant odpovědí nebo sami vypsat jiné pocity nebo seznam jimi navštívených temných míst. Šetření probíhalo v měsících dubnu a květnu 2011. Jednotlivé otázky jsou zobrazené do grafů pro lepší čitelnost a srozumitelnost dané problematiky. Celý dotazník je přiloţen na konci této práce v příloze.

38

7.1 Vyhodnocení dotazníků

Co se Vám vybaví, když se řeknou Ležáky?

96 100 90 80 70

vypálená osada, stejně jako Lidice

60

vesnice s hrnčířskou tradicí

50

město zničené v 1.světové válce

40

nic

30 20

0

3

1

10 0

Graf 1 – Co se Vám vybaví, když se řeknou Ležáky? Zdroj:[vlastní]

V první otázce je zjišťováno, zda dotazovaní vůbec tuší, co jsou Leţáky. Téměř většina odpověděla správně – 96 lidí ze 100 - a zvolila moţnost A, vypálená osada, stejně jako Lidice, v coţ jsem upřímně doufala. I přesto se ale našel člověk, kterému název této osady s tragickým koncem vůbec nic neříkal. 3 respondenti zvolili moţnost C, ţe Leţáky jsou město zničené v 1. světové válce. Z úvodní otázky vyplývá, ţe téměř všichni z dotazovaných znají nebo alespoň uţ něco slyšeli o Leţákách.

39

Se kterým obdobím/rokem naší historie jsou Ležáky spojené?

84 90 80 70 1.světová válka

60

třicetiletá válka

50

rok 1945

40

rok 1942

30 20

8

1

7

10 0

Graf 2 – Se kterým obdobím/rokem naší historie jsou Ležáky spojené? Zdroj:[vlastní]

Ve druhé otázce také převaţují správně zodpovězené varianty. 84 dotázaných zvolilo moţnost D, tedy rok 1942. 8 ze 100 respondentů odpovědělo, ţe se události v Leţákách pojí s 1. světovou válkou, 7 z nich zvolilo rok 1945, tedy konec 2. světové války a objevil se i 1 respondent, který vybral variantu třicetileté války. Graf jasně znázorňuje dobré základní znalosti dotazovaných.

40

Proč byli ležáčtí obyvatelé odsouzeni k drastické smrti?

34 35

30

30 25 ukrývali vysílačku Libuše ukrývali členy odbojové skupiny

20 13

připravili atentát na Heyndricha ničím se neprovinili

15 10

5

5 0

Graf 3 – Proč byli ležáčtí obyvatelé odsouzeni k drastické smrti? Zdroj:[vlastní]

Tato otázka uţ nebyla zcela jednoznačná. Několik dotazovaných volilo kombinaci moţností ukrývání vysílačky Libuše a členů odbojové skupiny. Dokonce 13 z dotazovaných odpovědělo, ţe se obyvatelé Leţáků ničím neprovinili, moţná ovlivněni podobnou situací z Lidic, kde se opravdu obyvatelstvo ničím neprovinilo. Ale situace v Leţákách byla v tomto ohledu jiná v tom, ţe několik občanů Leţáků a blízkého okolí opravdu ukrývalo vysílací zdroj, který byl na naše území poslán z Londýna. Členové odbojové skupiny Čenda, byli sami občané z Leţáků a okolí, takţe i v tomto bodě existuje spojitost. Jak můţeme dále vyčíst z grafu, 5 ze 100 respondentů zvolilo variantu C, příprava atentátu na Heydricha, toho se přímo Leţáčtí ale neúčastnili. Odpovědi poukazují na stále dobré znalosti z historie více neţ poloviny respondentů.

41

Jakým způsobem byli zavražděni? 78

80 70 60 upáleni ve svých staveních

50

zastřeleni

40 30 20

oběšeni 20

2

10 0

Graf 4 - Jakým způsobem byli vyvražděni? Zdroj:[vlastní]

4. otázka se stala, jak je vidět z grafického zobrazení, pro 20 % respondentů zavádějící. Respondenty pravděpodobně ovlivnilo tvrzení, ţe se v práci zabývám vypálením osady Leţáky, a 20 z nich tedy zaškrtlo moţnost A, ţe občané Leţáků byli upáleni ve svých staveních. 78 ze všech vybralo správnou moţnost, ţe byli zastřeleni. Zbývající 2 respondenti odpověděli, oběšeni. I kdyţ tato otázka nebyla vůbec myšlena jako chyták, mohla tak být některými za chyták povaţována. V této otázce jiţ můţeme pozorovat, ţe podrobnější informace uţ nejsou dotazovaným tak známy.

42

Kolik obyvatel přišlo přibližně o život v souvislosti s touto událostí?

47

43

50 45 40 35

60 obyvatel

30

400 obyvatel

25

90 obyvatel

20

10

15 10 5

0

Graf 5 - Kolik obyvatel přišlo přibližně o život v souvislosti s touto událostí? Zdroj:[vlastní]

V otázce týkající se přibliţného počtu úmrtí v souvislosti s touto událostí moţná došlo k tomu, ţe někteří z dotazovaných pochopili otázku, kolik Leţáckých obyvatel bylo zavraţděno, kdyţ by se brali v úvahu „jen“ oni, byla by to moţnost za A, jak zvolilo nejvíce ze všech, 47 ze 100. Kdyţ ale bereme v potaz, ţe do této akce byli zapojeni další členové, hlavně parašutisté podílející se na atentátu i ti, kteří měli na starosti chod vysílačky Libuše a mnoho dalších, kteří poskytli parašutistům úkryt, lékařskou péči a nové zfalšované doklady, dostáváme se na počet kolem 90 lidí. Překvapilo mě, ţe druhou nejpočetnější skupinou byla varianta 400, kterou zvolilo dokonce 43 lidí ze 100. Tato otázka se stává trochu spornou, neboť přesná čísla nejsou zveřejněna a publikace popisující tuto tragickou událost se v mnoha věcech také liší. Jediný dokázaný počet je ten, ţe 24. června 1942 bylo popraveno 33 obyvatel z Leţáků.

43

Přežil někdo vypálení?

15 ano ne

85

Graf 6 – Přežil někdo vypálení? Zdroj:[vlastní]

85 respondentů správně odpovědělo, ţe někdo vypálení přeţil, 15 lidí zvolilo „NE“.

Co se nachází dnes na místě vypálených Ležáků?

96

100 90 80 70

zarostlá louka

60

památník obětem

50

nová vesnice

40 30 20

2 2

10

0

Graf 7 – Co se nachází dnes na místě vypálených Ležáků? Zdroj:[vlastní]

7. otázka byla evidentně také jasná. 96 ze 100 dotazovaných zvolilo správnou odpověď, ţe se na místě vypálených Leţáků nachází Památník obětem. Zarostlou louku zvolili jen 2 občané, a taktéţ zbývající 2 respondenti vybrali moţnost „nová vesnice“.

44

Navštívili jste někdy toto místo?

48

50 36

45 40 35

ne, nezajímá mě to

30 25

ne, ale mám to v plánu 16

ano

20 15 10 5 0

Graf 8 – Navštívili jste někdy toto místo? Zdroj:[vlastní]

Co se týče 8. otázky o navštívení Leţáků, sice nejvíce, a to 48, lidí zvolilo, ţe uţ Leţáky navštívili, ale stále to není ani 50 % ze všech dotazovaných. Dalších 36 odpovědělo, ţe ještě toto místo nenavštívili, ale mají to v plánu. 16 lidí ze 100 ovšem vybralo moţnost, ţe je to vůbec nezajímá, coţ je trochu smutné. Ale ne kaţdý provozuje temný turismus, a má rád cestování na temná místa, coţ musíme respektovat.

45

Myslíte, že má význam připomínat dnešní generaci události z minulosti?

98

100

90 80 70

ano, určitě

60

ne

50

nevím

40 30

0

2

20 10

0

Graf 9 – Myslíte, že má význam připomínat dnešní generaci události z minulosti? Zdroj:[vlastní]

Zde téměř 100 % odpovědělo, ţe ANO. Jen 2 respondenti zvolili moţnost NEVÍM.

Znáte nějaká další temná místa?

9 ne

91

ano - jaká

Graf 10 – Znáte nějaká další temná místa? Zdroj:[vlastní]

46

Většina lidí, 91 ze 100 vybrala variantu ANO a vypsala několik temných míst. Jen 9 lidí ze všech odpovědělo, ţe ţádná další temná místa neznají. Ze známých míst nejvíce respondentů zmínilo Lidice, Terezín, Osvětim, hřbitov na Vyšehradě a Dachau. 14 respondentů zmínilo Černobyl, v seznamu se objevil i Smolensk, Buchenwald, Javoříčko, Ploština, Václavské náměstí, místo upálení Jana Palacha. Další 2 z dotazovaných napsali Treblinku.

Navštívili jste doposud nějaké ze známých temných míst?

16

ano - jaké 84

ne, nikdy žádné

Graf 11 – Navštívili jste doposud nějaké ze známých temných míst? Zdroj:[vlastní]

V další otázce respondenti odpovídali, zda uţ nějaké temné místo navštívili. 16 z nich nikdy ţádné temné místo nenavštívilo. Většina však se o tato místa zajímá a navštěvuje je. Z 84 lidí, kteří odpověděli, ţe jiţ nějaké temné místo navštívili, téměř většina zmínila Lidice, dále častou variantou byl hřbitov na Vyšehradě a Osvětim. Objevily se i Leţáky, Bílá hora, Dachau, Treblinka, Lety a Buchenwald.

47

Proč turisté navštěvují temná místa?

56

60 50 33 chtějí vidět místo tragédie

40

uctít památku obětem

jen ze zvědavosti

30

jiné

20 10

11

0

0

Graf 12 – Proč turisté navštěvují temná místa? Zdroj:[vlastní]

Ve 12. otázce jsem se snaţila zjistit motivaci turistů. Co je nejvíce láká na těchto místech, z jakých důvodů je navštěvují. Nejvíce zvolili moţnost za A, chtějí vidět místo tragédie, tuto moţnost vybralo více neţ 50 % z dotazovaných, 56 lidí ze 100. Druhou nejpočetnější skupinou, 33 osob, byla varianta B – uctít památku obětem. Tato moţnost se pravděpodobně nejvíce týká pozůstalých po obětech a příbuzných nebo těch, kteří mají nějaké spojení s tragickým místem. Naopak „jen ze zvědavosti“ zvolí lidé, kteří se hlouběji nezajímají o místo, nemají s ním ţádné bliţší spojení, jen jsou zvědaví, jak vypadá místo nějaké tragické události v dnešní době nebo zda jsou nějak patrné stopy po zločinech spáchaných v dané lokalitě. V dotazníkovém šetření tuto moţnost vybralo 11 lidí ze 100. Nikdo nezvolil ani nenavrhl jinou variantu.

48

Jaké pocity ve Vás vyvolává navštívení takto chmurných míst? 49

50 45 40

31

35

pocit úzkosti pocit strachu a hrůzy

30 18

soucit s oběťmi

25

jiné

20 15 2

10 5 0

Graf 13 – Jaké pocity ve Vás vyvolává navštívení takto chmurných míst? Zdroj:[vlastní]

Téměř 50 % dotazovaných zvolilo moţnost C – soucit s oběťmi, 49 lidí, druhou nejvíce zmíněnou variantou byl „pocit úzkosti“. Tuto variantu vybralo 31 ze všech dotazovaných. Z grafu je dále patrné, ţe nejméně, z nabízených variant, byla zvolena moţnost za B – pocit strachu a hrůzy. U této otázky 2 respondenti zvolili variantu za D a sami napsali další moţné pocity. Pocit lítosti a pocit beznaděje. Pohlaví

23

ţena muţ

77

Graf 14 – Pohlaví, Zdroj:[vlastní]

49

Jak jsem jiţ uvedla, dotazníky byly vyplněny v převáţné většině ţenami, celých 77 % tvoří mezi dotazovanými ţeny a zbylých 23 % zaujímají muţi. Zde se projevila trochu neochota muţského pohlaví, zabývat se něčím neznámým, věnovat chvíli času vyplnění dotazníku. I kdyţ jsem v posílání dotazníků nijak zvlášť neupřednostnila ţeny před muţi, návratnost od ţen byla téměř 100 %, coţ se o muţském pohlaví vůbec říct nedá.

Věková kategorie

54

60 50 13 - 19 let

40

20 - 35 let 36 - 45 let

30

18

46 - 55 let

15

20

56 a více 9

4

10 0

Graf 15 – Věková kategorie, Zdroj:[vlastní]

Věková kategorie byla rozdělena do 5 skupin. Nejvíce zastoupená je kategorie 20-35 let, coţ plyne z největší skupiny studujících, a to 54 respondenty. Další skupinou je věk mezi 36-45, kterou tvoří 18 ze všech dotazovaných. 15 respondentů ze 100 lidí zastupuje 1. skupinu, věkovou kategorii 13-19 let. Dále můţeme z grafu vyčíst, ţe věkové rozmezí 46-55 let je zastoupeno 9 účastníky a poslední skupinu tvoří nejstarší z dotazovaných, 56 let a více, a to v počtu 4 respondentů.

50

Ekonomické postavení 49

50 45 40

student

35

nezaměstnaný státní zaměstnanec

30

podnikatel 25

20

15 10

na mateřské dovolené

15

20

důchodce zaměstnanec

8 3

ostatní

5 0

5

0

0

Graf 16 – Ekonomické postavení, Zdroj:[vlastní]

Poslední otázka – Ekonomické postavení – je rozděleno do 8 skupin. 2 z nich nejsou vůbec zastoupeny (důchodce a ostatní). Opět nejpočetnější skupinu zde tvoří studenti, nejedná se však výhradně o studenty vysokých škol, zastoupeni jsou zde i ţáci středních škol a vyšších odborných škol. Tuto nejpočetnější skupinu tvoří skoro 50 % lidí, celkem 49 studentů. 3 respondenti označili moţnost „nezaměstnaný“. Druhou nejvíce zmiňovanou skupinou jsou zaměstnanci s počtem 20 ze 100. Dále z grafu vyčteme, ţe 15 dotazovaných označilo za své ekonomické postavení „státní zaměstnanec“, 8 respondentů se řadí do podnikatelské sféry a konečně poslední skupinu tvoří ţeny na mateřské dovolené, a to 5 ze 77 ţen.

7.2 Závěrečná shrnutí dotazníkového šetření Cílem dotazníku bylo prozkoumat znalosti respondentů z historie osady Leţáky, příčiny vzniku tragédie, bliţší informace o vypálení osady a způsob zavraţdění obyvatelstva. Poté jsem mapovala, jaká temná místa dotazovaní znají a která jiţ navštívila. Vůbec nejvíce se v dotazníku objevila místa Lidice, Terezín a Osvětim. Další otázky byly zaměřené na zjištění motivace turistů k návštěvě temných míst a na pocity, které proţívají turisté během návštěvy těchto pochmurných míst. Poslední otázky se zabývaly osobními údaji respondentů. Z dotazníku vyplynulo, ţe převáţná většina dotazovaných zná osadu Leţáky i její tragédii, která se udála za 2. světové války. Kdyţ uţ jsem se 51

však zabývala podrobnějšími záleţitostmi, odpovědi uţ nebyly zcela jednoznačné. Hned ve druhé otázce jiţ 16 respondentů ze 100 nevědělo, se kterým rokem je tragédie Leţáků spojená, dokonce se našel i ten, jenţ zvolil třicetiletou válku. Naopak téměř všichni dotazovaní vědí, ţe se dnes na místě vypálené osady nachází Památník věnovaný obětem, pouze 4 ze všech dali jinou variantu. Co se týče motivace – intence, kterou jsem se snaţila pomocí dotazníku zjistit, nejvíce lidí zvolilo moţnost, ţe chtějí vidět místo tragédie, a to více jak 50 % ze všech. Druhou nejčastější volbou bylo uctění památky obětí, tuto moţnost zvolilo 33 lidí, dále 11 lidí zvolilo, ţe by navštívili nějaké temné místo jen ze zvědavosti. Moţnosti navrhnout svoji vlastní variantu nikdo z dotazovaných bohuţel nevyuţil. Soucit s oběťmi (49 ze 100) zvolilo nejvíce respondentů v otázce týkající se pocitů, které v nich tato místa vyvolají. Druhou nejčastější kategorií byl pocit úzkosti. V této otázce 2 respondenti vybrali moţnost za D a sami napsali své pocity, byly to, pocit lítosti a pocit beznaděje. V otázce pohlaví mnohonásobně ţeny převýšily muţe, dotazník mi vyplnilo pouze 23 muţů, zbytek ze 100 respondentů tvořily ţeny. 49 dotazovaných byli studenti vysokých, středních a vyšších odborných škol. 5 ţen na mateřské dovolené, 35 zaměstnanců, 8 podnikatelů. Nepočetnější skupinou byla věková kategorie 20 – 35 let.

52

8 Závěr V své bakalářské práci jsem se zabývala temným turismem. V první části jsem vybrala a popsala nejnavštěvovanější temná místa na světě a snaţila se přiblíţit události těchto tragédií. K těmto místům se po právu řadí koncentrační tábor Osvětim, který připravil o ţivot miliony obyvatel, především ţidovského původu. Dále například Památník Hiroshima poukazující na strašlivé bombardování japonského města nacházejícího se na ostrově Honšú, nebo Muzeum Anne Frank, které se stalo útočištěm (v době války šlo o dům Anny, její rodiny a několika dalších přátel) před nacistickými okupanty v Nizozemí. Jak je moţné si všimnout, většina mnou zmíněných temných míst je spojena s 2. světovou válkou. To proto, ţe právě tento konflikt se stal celosvětovým, ovlivnil osudy mnoha obyvatel a stal se nejkrutějším v historii. K temným místům se neřadí jen místa rozsáhlých katastrof a velkého počtu obětí, do tohoto druhu cestovního ruchu patří například i místa, kde došlo k tragické nehodě nějaké známé osobnosti, pověstný tunel v Paříţi, kde svoji smrt našla princezna Diana se svým přítelem. Poté jsem podle ankety vyhlášené CzechTourism zmínila TOP 10 nejnavštěvovanějších temných cílů České republiky za uplynulý rok a v hlavní části práce jsem se detailně zaměřila na události spojené s osadou Leţáky, které se spolu s Lidicemi umístily hned za vedoucím Terezínem. Snahou bylo objasnění příčin leţácké tragédie, vysvětlení spojitosti s ukrýváním vysílačky „Libuše“ v lomu na Leţákách a v nedalekém lomu Hluboká, dále spojitost obyvatel Leţáků s odbojovou skupinou Čenda. Snaţila jsem se poukázat na zvrácenost německých okupantů, kdy jsem popsala jejich způsob krutého zavraţdění obyvatel i následných zvrhlostí bezprostředně po činu. Leţáky se staly symbolem odvahy a boje proti svobodě ve své rodné zemi. K podrobnějšímu prozkoumání znalostí veřejnosti jsem vytvořila dotazník, ve kterém jsem vybrala nejpodstatnější body leţácké tragédie. Chtěla jsem docílit toho, aby se dotazovaní hlouběji zamysleli nad činy německých nacistů, nad krutým osudem jedné malé osady, která se postavila tehdejšímu reţimu a nebála se pomáhat odbojové skupině i za cenu následné smrti při vyzrazení. I přesto, ţe jsou Leţáky méně známé neţ větší Lidice, dospěla jsem po celkovém zhodnocení dotazníkového šetření, ţe dotazovaná veřejnost má celkem dobré znalosti o této tragédii, i kdyţ se ovšem našlo i pár výjimek, kde by se respondenti mohli více zajímat o historii naší země, aby mohli předávat správné informace dalším generacím. Doufám, ţe jsem svým výzkumem

53

dosáhla vytyčeného cíle, aby celá společnost nezapomínala na události i několik desítek let vzdálené a přemýšlela, jak by se asi zachovala, kdyby se tyto události týkaly třeba dnešní doby. Tato práce nabízí čtenáři ucelený přehled o tragické události v Leţákách 24. června 1942 a o spojitostech vedoucích k tomuto bezohlednému činu. Doufám také v to, ţe jsem v lidech, kteří toto místo tolik neznali nebo chtěli uţ v minulosti navštívit, vzbudila zájem udělat si čas a zjistit, jak vypadá v dnešní době místo tragédie. Cílem celé práce bylo podnítit veřejnost a turisty k tomu, aby se zamysleli nad významem tolerance, lidských práv a demokracie v dnešním světě. Neméně významnou roli zde hraje podpora cestovního ruchu v tomto kraji.

54

Seznam použité literatury Tištěné zdroje: DOLEŢALOVÁ, Jarmila a kol.: Ležáky známé i neznámé. 2. vyd. Obec Miřetice, 2005. 40s. DOLEŢALOVÁ, Jarmila ml. a kol.: Ležáky v datech. Křiţovatky času. 1. vyd. Včelákov, 2007. 127s. ISBN 978-80-254-0457-7. KYNCL, Vojtěch. Akce Ležáky. 24. 6. 1942. 1. vyd. Obecní úřad Miřetice, 2002. 80s. KYNCL, Vojtěch. Leţáky. Obyčejná vesnice, SILVER A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády. 2. vyd. Pelhřimov, 2009. 299s. ISBN 978-80-7415-009-8. SCHILDBERGER, František. Ležáky 24. červen 1942. 1.vyd. Kruh v Hradci Králové, 1982. 101s. SEDLÁK, Josef. Ležáky varují. Chrudim, 1987. 40s.

Elektronické zdroje: [1] Cestovatel.cz [online]. 2011 [cit. 2011-03-28]. Temné cestování na místa katastrof a neštěstí. Dostupné z WWW: . [2] Amsterdam.info [online]. 2003- 2007. [cit. 2011-03-30]. Dům Anne Frankové. Dostupné z WWW: . [3] Cs.Wikipedia.org [online]. 2011. [cit. 2011-02-15]. Auschwitz-Birkenau. Dostupné z WWW: . [4] Cs.Wikipedia.org [online]. 2011. [cit. 2011-02-22]. Ground Zero. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Ground_zero>. [5] Cs.Wikipedia.org [online]. 2011. [cit. 2011-02-22]. Freedom Tower. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Freedom_Tower>.

55

[6] Ihned.cz [online]. 1996-2011. [cit. 2011-04-05]. Památník v Hirošimě-tichý svědek atomové minulosti. Dostupné z WWW: . [7] Ingema.net [online]. 1999-2009. [cit. 2011-04-08]. Hiroshima 1945, Památník míru: Gembaku

Dome

a

současnost.

Dostupné

z

WWW:

. [8] Dark Tourism [online]. 2011. [cit. 2011-04-06]. Památník Hiroshima. Dostupné z WWW: . [9] Cs.Wikipedia.org [online]. 2010. [cit. 2011-04-10]. London Dungeon. Dostupné z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/London_Dungeon>. [10] Cs.Wikipedia.org [online]. 2011. [cit. 2011-04-18]. Útok na Pearl Harbour. Dostupné z WWW: . [11] Cs.Wikipedia.org [online]. 2010. [cit. 2011-04-22]. Černobylská havárie. Dostupnéz WWW: . [12] Aktuálně.cz [online]. 1999-2011. [cit. 2011-04-26]. Černobylské ruiny dobyli turisté:

Vyfotil

jsi

tu

hrůzu?

Dostupné

z

WWW:

. [13] Horydoly.cz [online]. 2003-2011. [cit. 2011-04-20]. Terezín-nejtemnější turistický cíl. Dostupné z WWW: . [14] Virtualtravel.cz [online]. 2006-2011. [cit. 2011-04-20]. Vyšehradský hřbitov se Slavínem.

Dostupné

z WWW:

. [15] Stručný průvodce [online]. 2010. [cit. 2011-04-20]. Vyšehradský hřbitov - Slavín. Dostupné z WWW:

.

[16] Velké Losiny [online]. [cit. 2011-04-20]. Renesanční zámek Velké Losiny. Dostupné z WWW: .

56

[17] NKP Leţáky [online]. [cit. 2011-04-20]. Fotogalerie. Dostupné z WWW: . [18] ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2011-04-20]. Intence. Dostupné z WWW: . [19] Hospodářské noviny [online]. [cit. 2011-04-20]. Intence. Dostupné z WWW: .

57

Všem hrdinům tohoto příběhu, kteří padli za vlast, patří báseň Vítězslava Nezvala, jež je vytesána do památníku „Zámeček“ v Pardubicích:

VY, KDOŢ JSTE PADLI BEZ SVÉ VINY NA BOJIŠTÍCH A KDEKOLI DALEKO OD SVÉ DOMOVINY, VY, KTERÉ UŢ NIC NEBOLÍ, VY VĚCNÝ SPÁNEK SPÍCÍ. VY MUČEDNÍCI, KTERÉ POJÍ, TÁŢ SUDBA, TATÁŢ SMRT, TÝŢ HROB VY, KDOŢ JSTE VŠE I ŢIVOT DALI, ZA VZNESENÉ SVÉ IDEÁLY, VY PADLÍ ZA SVÁ LIDSKÁ PRÁVA, VÁM BUDIŢ ČEST A VĚČNÁ SLÁVA! VY BEZEJMENÍ MUČEDNÍCI, VY, JEJICHŢ ROZPTÝLENÁ JMÉNA JSOU JAK STÍNY JITŘNÍCH HVĚZD, VY, AŤ SI MUŢ ANEBO ŢENA, JSTE DOVEDLI SVOU OBĚŤ NÉST, VY PADLÍ ZA SVÁ LIDSKÁ PRÁVA, VÁM BUDIŢ VĚČNÁ ČEST A SLÁVA!

58

Seznam příloh Příloha A – Dotazník Příloha B – Článek o Jarmile Doležalové Příloha C – Fotografie vybraných temných míst

59

Příloha A - Dotazník Dobrý den, jmenuji se Petra Dudychová a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. V rámci své bakalářské práce, která se zabývá Temným turismem, hlavně vypálením osady Leţáky v kontextu temných míst turismu a důvody turistů k navštívení těchto míst spojených s nějakou smutnou událostí, bych Vás chtěla poprosit o vyplnění mého dotazníku. Vaše odpovědi mi snad pomohou vyřešit otázku, co vede lidi, aby navštěvovali místa spojená s bolestí, utrpením či katastrofou. Tento dotazník je anonymní a výsledky budou vyuţity pouze pro účely bakalářské práce. U některých otázek si můţete vybrat i více odpovědí. Předem Vám děkuji za ochotu a čas, který jste věnoval/a vyplnění dotazníku. 1. Co se Vám vybaví, když se řeknou Ležáky? a/ vypálená osada, stejně jako Lidice b/ vesnice s hrnčířskou tradicí c/ město zničené v 1. světové válce d/ nic 2. Se kterým obdobím/rokem naší historie jsou Ležáky spojené? a/ 1. světová válka b/ třicetiletá válka c/ rok 1945 d/ rok 1942 3. Proč byli ležáčtí obyvatelé odsouzeni k drastické smrti? a/ ukrývali vysílačku Libuše b/ ukrývali členy odbojové skupiny c/ připravili atentát na Reinharda Heydricha d/ ničím se neprovinili 4. Jakým způsobem byli zavražděni? a/ upáleni ve svých staveních b/ zastřeleni c/ oběšeni 5. Kolik obyvatel přišlo přibližně o život v souvislosti s touto události? a/ 55 b/ 400

c/ 90 6. Přežil někdo vypálení? a/ ano b/ ne 7. Co se nachází dnes na místě vypálených Ležáků? a/ zarostlá louka b/ památník obětem c/ nová vesnice 8. Navštívili jste někdy toto místo? a/ ne, nezajímá mě to b/ ne, ale mám to v plánu c/ ano 9. Myslíte, že má význam připomínat dnešní generaci události z minulosti? a/ ano, určitě b/ ne c/ nevím 10. Znáte nějaká další temná místa u nás nebo ze zahraničí? a/ ne b/ ano – jaká? 11. Navštívili jste doposud nějaké ze známých temných míst? a/ ano – jaké b/ ne nikdy ţádné 12. Proč turisté navštěvují temná místa? a/ chtějí vidět místo tragédie b/ uctít památku obětem c/ jen ze zvědavosti d/ jiné - ??? 13. Jaké pocity ve Vás vyvolává navštívení takto chmurných míst? a/ pocit úzkosti b/ pocit strachu a hrůzy c/ soucit s nevinnými oběťmi d/ jiné - ???

14. Pohlaví a/ ţena b/ muţ 15. Věková kategorie a/ 15 – 19 let b/ 20 – 35 let c/ 36 – 45 let d/ 46 – 55 let e/ 56 let a více 16. Ekonomické postavení a/ student b/ nezaměstnaný c/ státní zaměstnanec d/ podnikatel e/ na mateřské dovolené f/ důchodce g/ zaměstnanec h/ jiné

Příloha B - článek o Jarmile Doležalové, ženě, která přežila tragédii Jarmila Doleţalová ţije obklopena početnou rodinou, vychovala sedm dětí a v jejím domě ve Včelákově na Chrudimsku je stále rušno. Přesto jako by si uţ více neţ 60 let v sobě nesla osudové stigma a pocit vykořeněnosti. Spolu se sestrou Marií jsou jediní dva lidé, kteří přeţili vyhlazení nedaleké osady Leţáky nacisty během heydrichiády. Smrti unikly díky tomu, ţe si je vzaly německé rodiny na převýchovu, po návratu do Čech se ale cítily být Němkami. "Stále na sobě cítím, že se mnou není všechno v pořádku. Tolikrát mne přesazovali, že už občas nevím, kam patřím," tvrdí pamětnice nacistických zvěrstev. Snad i proto se spolu s dcerou a celou rodinou pustila do podrobného mapování historie Leţáků od první zmínky o obci aţ po současnost. Výsledkem je kniha "Křiţovatky času. Leţáky v datech" o 128 stranách s 200 vyobrazeními, kterou nyní vydává vlastním nákladem. Jsou v ní i fotografie jejího otce, matky a sousedů z osady, která zmizela. Narodila se 13. listopadu 1939 jako Jarmila Šťulíková, sestra Marie, která bydlí v sousedním domě, je o rok a půl mladší. Poté, co Němci Leţáky zničili, všechny místní děti odvezli nejdříve do Pardubic, pak do dětského útulku do Prahy, odtud putovaly do sběrného tábora v polské Lodţi, kde sestry Šťulíkovy oddělili od ostatních jako vhodné k poněmčení. Ostatní děti z Leţáků později zahynuly v plynové komoře v Chelmnu. Jarmila nakonec po dalších dvou přestupních stanicích skončila v rodině zemědělského inţenýra Rudolfa Paetla v dnešním Puszczikowu v Polsku, tehdejší součásti Německa. "Pamatuji si v domě krásnou velkou kuchyň s výhledem do zahrady a k lesu, vařené vajíčko v kalíšku nebo koupání. A pak útěk před Rudou armádou," vzpomíná Jarmila Doleţalová. Paetlovi po válce sami ohlásili, ţe mají dítě k převýchově, v červnu 1946 ji zpět do Čech přivezl inspektor Josef Ondráček. "Moc jsem tomu nerozuměla. Před naším domem u Berlína zastavil džíp, dívali jsme se na něj při uklízení nádobí. Muž se bavil s paní Paetlovou, připravila mi pár věcí do tašky a odjeli jsme. Nebránila jsem se, mně bylo nějak všechno jedno," říká Doleţalová. Po návratu do Čech se sester Šťulíkových ujala nejdříve ţena z vyhlazených Lidic, později dědeček a příbuzní ve Včelákově. Obě děti uměly jen německy. Kdyţ šla Jarmila do školy, odmítala mluvit česky a nereagovala na své původní jméno. "Ich bin Camilla Paetel," prohlašovala ve třídě a dočkala se občas nadávek do "Němčourů" od spoluţáků.

S rodinou Paetlových a jejich dvěma dcerami se stále občas stýká. Poprvé od války se viděli aţ na konci 50. let. Za komunistického reţimu ale nebyly styky s "kapitalistickou cizinou" příliš vítané, coţ zkomplikovalo i přijetí ke studiu jednoho ze synů Jarmily Doleţalové. O sestrách, které přeţily Leţáky, se při pietních akcích příliš nesmělo mluvit. Ţivější kontakty začaly aţ po roce 1989. Paetlovy povaţovala dlouho za svou širší rodinu, jejich dcery jsou pro ni nevlastními sestrami. Jarmilina sestra Marie přeţila válku v rodině německého úředníka v polské Poznani, s německými náhradními rodiči se však nestýká. "Jsem ráda, že jsem se vrátila zpátky. Vím, kde bydlela maminka s tatínkem, cítím se tu doma. Zjistili jsme, že mlynářský rod Šťulíků už ve 13. století mlel pro místní pány z Košumberka," říká jedna ze dvou původních obyvatel Leţáků [19].

Příloha C – Fotografie vybraných temných míst

Obrázek 5 – London Dungeon, Zdroj: [http://cs.wikipedia.org/wiki/London_Dungeon]

Obrázek 6 – Muzeum Anne Frank, Zdroj: [http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_Anny_Frankov%C3%A9]

Obrázek 7 – Koncentrační tábor Osvětim, Zdroj: [http://www.zstgm.svitavy.cz/Osvetim_2005.htm]

Obrázek 8 – Hlavní brána, Zdroj: [http://www.zstgm.svitavy.cz/Osvetim_2005.htm]

Obrázek 9 – Osvětim, Zdroj: [http://www.zstgm.svitavy.cz/Osvetim_2005.htm]

Obrázek 10 – Osvětim, Zdroj: [http://www.zstgm.svitavy.cz/Osvetim_2005.htm]