Indie. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY. Bakalářská práce. PhDr. Marta Goňcová, CSc. Brno 2007

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY

Indie Bakalářská práce

Brno 2007

Vedoucí bakalářské práce:

PhDr. Marta Goňcová, CSc.

Vypracovala:

Jana Vrbová

Děkuji PhDr. Martě Goňcové, CSc. za odborné vedení a za rady, kterými mi byla při jejím zpracování ochotně nápomocna.

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. ........................ podpis

3

Obsah Úvod .........................................................................................................................................3 Základní pojmy............................................................................................................................5 1. Indie

......................................................................................................................................7

1.1 Úvodem ..............................................................................................................................7 1.2 Fyzické prostředí ..................................................................................................................7 1.3 Život v Indii .........................................................................................................................8 1.4 Hospodářství

.....................................................................................................................13

2. Politický systém Indie ...............................................................................................................21 2.1 Parlamentní volby a změny ve vládě ........................................................................................21 2.2 Zahraniční politika ..............................................................................................................23 2.3 Indie na počátku 21.století .....................................................................................................26 3. Historie Indie .........................................................................................................................28 3.1 Dějiny do 19. století .............................................................................................................28 3.2 Dějiny od 19. století do první poloviny 20. stol. ...........................................................................30 3.3 Dějiny druhé poloviny 20. stol. po současnost .............................................................................35 4. Didaktická transformace ...........................................................................................................46 5. Závěrem ................................................................................................................................47 Literatura .................................................................................................................................48

Přílohy ..................................................................................................................................50 Resumé ....................................................................................................................................63 Anotace ....................................................................................................................................64

4

Úvod

Součástí Rámcově vzdělávacího programu je i tématika Mezinárodních vztahů. V rámci tohoto tématu jsem si zvolila jako téma své bakalářské práce problematiku Indie. Cílem práce je poskytnout základní informace o situaci v Indii, pro pochopení mentality dané země a nastínění jejího možného vývoje. Hlavním cílem je podat základní informace o struktuře země a nastínit její možný vývoj v dalších letech, s podrobnějším zaměřením na prostorové a společenské vymezení a charakterizování Indie, seznámení se s hospodářstvím a jeho základními odvětvími včetně popsání historického vývoje daného regionu. Dalším cílem je rozpracování tématu pro vhodné využití do oblastí Rámcového vzdělávacího programu, způsob výuky této problematiky na základní škole s popisem použitých metod a forem práce. Tato práce by se měla stát základním materiálem pro následnou diplomovou práci, která by detailněji propracovávala otázku mezinárodních vztahů, zejména pak vztah Indie a Pákistánu (územní spory o Kašmír). Hlavními zdroji informací při přípravě bakalářské práce jsou Dějiny Indie od Jaroslava Strnada [9] a Kulturní atlas Indie od Gordna Johnsona [4], a internetové stránky: vedle podrobných map, jsou to pro oblast ekonomiky webové stránky Ministerstva zahraničí ČR, které jsou velmi dobře propracovány a webové stránky Oficiálního portálu pro obchod a export (http://www.businessinfo.cz ). Pro zhodnocení možného vývoje země a jejího ekonomické a lidského potenciálu mi pomohli periodika Hospodářské noviny, Britské listy, Týden, Ekonomie. Pro detailnější informace jsou vhodné spíše servery britské, či indické, které jsou přístupné v angličtině či hindštině (http://indiaimage.nic.in, http://india.gov.in, http://timesofindia.indiatimes.com ) Bakalářská práce je složena ze čtyř částí, v první je obsažen popis geografického prostředí Indie, kulturní a společenská charakteristika a

hospodářství, které je děleno do částí

zabývajících se zevrubněji zemědělstvím, průmyslem, infrastrukturou a prognózou vývoje indické ekonomiky v dalších letech. Druhá část se týká politiky a je zde blíže popsán politický systém, parlamentní volby a zahraniční politika s přiblížením postavení Indie na počátku 21. století. Třetí část je o historii Indie, kde jsou podrobněji zaznamenány dějiny od 19. století po 5

současnost. Čtvrtá část pojednává o didaktické transformaci tématu Indie do oblastí Rámcového vzdělávacího programu se zaměřením na 2. stupeň základních škol.

6

Základní pojmy outsourcing - je proces, při kterém společnost deleguje vedlejší činnosti a práci ze své interní struktury na externí entitu (subkontrola) specializovaného na provádění těchto operací. Outsourcing se považuje za obchodní rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k

zaměření

se

na

důležitější

úkoly

v

rámci

výrobního

procesu

související

s konkurenceschopností. Commonwealth - je volné sdružení Velké Británie a jejích bývalých dominií a kolonii. Do roku 1931 Commonwealth nesl označení Britské impérium, v letech 1931-1947 pak Britské společenství národů. Dnes bývají tyto termíny zaměňovány a zejména označení Commonwealth se používá zpětně na celou dobu existence tohoto společenství, jehož formální hlavou je britský panovník, v současnosti tedy Alžběta II. Kašmír - je historické území a byvalé knížectví v Himalájích, dnes nárokované a spravované Indií, Pákistánem a částečně i Čínou.Území se dnes dělí na indický spolkový stát Džammú a Kašmír Azad Kashmir a Northern areas (spravované Pakistánem) a čínskou část Aksai Qin. Hinduismus - je označení pro tradiční indické náboženství. V pravém slova smyslu se nedá mluvit o náboženství jako spíše o nábožensko-sociálním systému, protože hinduismus v sobě zahrnuje i právní a společenské normy. Hinduismus je s cca. 900 miliony vyznavači třetí největší náboženství na světě. Indická ústava zahrnuje do hinduismu ale i buddhismus, džinismus a sikhismus. buddhismus - je nábožensko – filosofický systém, jehož základ vytvořil Gautama Buddha pravděpodobně v 5.století před n.l. v severovýchodní Indii.

Jedná se o jedno

z nejrozšířenějších světových náboženství, vyznává jej přibližně 230 - 500 miliónů lidí džinismus – náboženský směr. který vznikl jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém. Zakladatelem džinismu byl v 5. stol. př. Kr. Mahávíra Vhardhamána, přezdívaný Džina , (v překladu „Velký hrdina“ nebo vítěz). Islám - Islám je nejmladší z velkých monoteistických světových náboženství. Založil jej svým zjevením Mohamed(přesněji Muhammad, asi 570 – 632 n.l.). V současné době má islám více než jednu miliardu vyznavačů po celém světě (1,2 - 1,5 mld), méně než 20 % tvoří

7

Arabové. sikhismus - Sikhismus je přísně monoteistické náboženství, které vzniklo na přelomu 15. a 16. století v Pándžábu (Indie), kde je dodnes centrim Síkhů. Sikhistický bůh nemá jméno a jde sjednocení všech hinduistických bohů a Alláha. Hlavním rysem sikhistického učení je rovnost všech lidí, které vede ke zrušení kastovního systému, což bylo příčinou vydělení sikhismu z hinduismu. Kastovní systém - je způsob tradičního a dědičného společenského uspořádání, v němž jsou příslušníci společnosti na základě svého sociálního a případně i jiného (např. národnostního či náboženského) postavení rozděleni do různých vrstev (tzv. kast). Jednotlivé kasty se liší rozsahem svých občanských i dalších práv a přechod mezi jednotlivými kastami (jakož i navazování vztahů či uzavírání manželství mezi členy různých kast) je velmi obtížný až nemožný. svadéší – z hindštiny, znamená domácí. Hnutí vzniká v roce 1905 podporující domácí průmysl a bojkotující britské zboží svarádž – vlastní vláda, podle Gándího 'Indická samospráva' poliferace – šíření zbraně (zejména jaderných) v mezinárodním měřítku, zvyšování počtu států disponujících jaderným arzenálem, vyskytuje se i v opačném tvaru neproliferace, např.doložka, zásada nebo politika neproliferace

8

1. Indie 1.1 Úvodem

S více než miliardou obyvatel je Indie po Číně druhou nejlidnatější zemí světa a je největší demokracií. Je zemí s rozmanitým náboženstvím, s bezprostředními obyvateli, kteří žijí podle svého. Je to země nabitá paradoxy a mající nemalé problémy, ke kterým se však staví čelem. Hlavním problémem indické politiky na přelomu století byl

razantní růst

obyvatelstva. K předním hospodářským odvětvím patří zejména informační technologie. Indie je země, kterou nelze celou uchopit a popsat a nelze jí ani zcela porozumět. Pro nás – žijící na západě, je Indie mýtickým místem, ve které se snad i dnes dějí každodenní zázraky, je to místo, kde se narodil Buddha, místo, kde žije v exilu nejvyšší představil Tibetu Dalajláma, místo, které je důležité samo o sobě, a které mnohem více vypovídá o celkových podmínkách lidské existence, než jakékoli jiné.

1.2 Fyzické prostředí Oficiální název státu je Indická republika (česky) , The Republic of India (anglicky) a Bhárat Ganradžja (hindsky). Indická republika se rozkládá na 3 287 590 km2 , její poloha je mezi 68°-97° v. d. a 8°-37° s. š., nejvyšším bodem je Kanchenjunga (8 598 m) a nejníže položený je Indický oceán (0 m). Nejdelší řekou je Brahmaputhra (2 960 km), typickou biotou dané oblasti jsou savany a subtropické deštné lesy, což je dáno klimatem v němž se Indie nachází tropický pás. Jižní Asie, kde se Indie nachází, se jeví jako geografickým faktory výrazně definovaná oblast. (viz. příloha č.1) Velký poloostrov oddělený na severu od ostatních částí Asie obloukem mohutných horských masivů a omývaný na východě i na západě vodami Indického oceánu. Na jihu tuto kontinentální masu odděluje jen úzká úžina od ostrova Cejlonu, který byl již od starověku postupně stále více zasahován politickými, ekonomickými i kulturními vlivy vycházejícími z blízké pevniny. Právě pro tuto geografickou vyhraněnost se o jižní Asii hovoří též jako o Indickém subkontinentu. ten před stovkami

9

milionu let skutečně býval samostatným kontinentem, obrovským ostrovem, jenž působením tzv. kontinentálního driftu narazil na euroasijskou pevninskou desku. Obrovské tlaky, jež tento stále ještě probíhající proces vyvolal, vedly mimo jiné k vy vrásnění nejvyšších světových pohoří a k vyzvednutí Tibetské náhorní plošiny. V současné době se tato subtropická pod himalájská oblast a z ní vybíhající tropický poloostrov rozkládá zhruba mezi pětatřicátým a šestým stupněm severní šířky. Klimatické podmínky celé jihoasijské oblasti jsou kromě zeměpisné šířky výrazně ovlivňovány monzunovými dešti , které v pravidelných intervalech přinášejí subkontinentu vláhu, a zásadním způsobem tak formují nejen vegetační cykly, ale i na nich závislé rytmy mnoha lidských aktivit. Na monzunech nebylo závislé jen setí a sklizeň, ale například i plavební kalendáře indických a jiných kupců plavících se Indickým oceánem nebo plánování vojenských tažení, pro něž představovaly rozvodněné toky a blátivé cesty mnohdy nepřekonatelné překážky. Při utváření konkrétních a v rámci širších regionů značně různorodých přírodních prostředí hraje důležitou roli i reliéf, členitost povrchu a nadmořská výška. Zejména severní oblasti subkontinentu ve srovnání s jinými částmi celého subkontinentu představují zcela jedinečnou klimatickou a ekologickou součást i ta k velmi rozmanité země. Střídání ročních období zde má spíše kontinentální charakter. 1 S podnebím v této oblasti souvisí výskyt rozmanité flory a fauny. Nachází se zde přes patnáct tisíc druhů kvetoucích rostlin. Své specifické místo zde má národní rostlina- lotos, či indický banyán, který je rozšířen jako jeden z mála v celé zemi. Roste zde dále mnoho druhů bambusů, rododendronů či kaktusů. Rozmanitost flory je obrovská – počínaje mechovými lesy plných skořicovníků a kaštanů, přes tropické lesy na ostrovních částech po subtropické rostlinstvo v Himalájích. Druhové vzácnosti flory se prolínají s faunou, která se pyšní tygry, lvi indickými, červenou pandou, baktrijským velbloudem, sněžným levhartem a mnohými jinými.

1.3 Život v Indii „Ve všech dobách vzrušovala Indie představivost zvědavých lidí téměř ve všech oblastech lidské činnosti,'' napsal britský kartograf James Renndel (1742 – 1830) na konci 18.století

1 Strnad, J, Filipský, J, Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003 str 5 – 6

10

''Jejich neobvyklých plodin a výrobků si všímali obchodníci, zatímco mírné a nevtíravé náboženství Brahmy a mravy, které vštěpuje, poutaly pozornost filosofů. Také struktura jejího jazkyka je pozoruhodná a má nárok na originalitu.'' 2 Nejdůležitějším jazykem se pro národní, politickou a obchodní komunikaci stala angličtina. Avšak za národní jazyk byla prohlášena hindština (ovládá ji přes 30% obyvatelstva), rozšířenými jazyky jsou také bengálština a urdština. Mimo ně indická ústava uznává dalších 15 místních jazyků: ásamský, dogri, gudžarátský, kannandský, kašmírský, konkánský, malajálamský, manipurský, maráthský, oríjský,pandžábský, sanskrt, sindhský, tamilský a telugský.3 Místní měnou je Indická rupie (anglicky Indian Rupee), mezinárodní zkratka INR. Mající označení Rs, 1 indická rupie = 100 paisů (Paisa), nejmenší používaná mince 50 paisa (0,5 INR) Podle předběžných výsledků posledního sčítání obyvatel žilo v Indii k 1.3. 2001 1, 027 miliardy obyvatel. Počet obyvatel ke konci roku 2003 dosáhl podle odhadu UNFPA čísla 1,058 miliardy. Hustota zalidnění činí 324 obyvatel na km2 (podle cenzu 2001) Podíl ekonomicky činného obyvatelstva činí dle údajů z r. 1991 37.5%. Průměrný přírůstek obyvatelstva - cca. 1,6 % (podle odhadu UNFPA - průměr za 1991 - 2001), přibližně 18 milionů ročně. Průměrný věk 62 let.4 V roce 2005 byl průměrný roční přírůstek obyvatelstva přibližně 1,38% a průměrná délka života je 64,7 let. 5

Demografické složení (odhad 2005) Věk Populace v milionech Procent z celku 0 - 14 337 30,8 15 - 64 704 64,3 2 Johnson, Gordon, Kulturní atlas Indie . Praha Knižní klub 1998, str 13 3 Johnson, G.: Kulturní atlas Indie. Knižní klub. Praha 1998, str. 15 4 Oficiální portál pro obchod a export, [online]. c.2006 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/indie-souhrnne-informace/demograficka-a-jina-fakta-zteritoria/1001193/21602/> 5 Oficiální portál pro obchod a export, [online]. c.2006 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/indie-souhrnne-informace/demograficka-a-jina-fakta-zteritoria/1001193/21602/>

11

Demografické složení (odhad 2005) Věk Populace v milionech Procent z celku 65 a více 54 4,9 Zdroj: Oficiální portál pro obchod a export, [online]. c.2006 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz>

Indie je dělena do několika samosprávných administrativních celků, na 28 států a 7 svazových teritorií. (viz.příloha č.2, 3 ,4) Hlavním městem Indie je Dillí, které se nachází v severní částí střední Indie, při pravém toku řeky Gangy. Tři z velkých měst mají nad 10,5 milionu obyvatel, což je celkový počet obyvatelstva naší republiky. Indie teď řeší neúnosnou migraci do měst. Která se odráží ve výstavbě slumu, ve kterých žije v městech až na 100 000 obyvatel. Lidé se stěhují do měst z venkova příliš rychle, nestíhají se

stavět silnice

ani kanalizace. Kvalita života tímto přetlakem hodně trpí. Vláda začala řešit tento problém, bouráním slumu, což prosadila strana Národního kongresu.

Hlavní město 2. Dillí /New Delhi/

12,8 milionu obyvatel

Velká města •

Mumbaí /Mumbai/

16.4 milionu

•

Kalkata /Kolkata/

13,2 milionu

•

Dillí / Delhi/

12,8 milionu

•

Čennaí /Chennai/

6,4 milionu

•

Haidarábád /Hyderabad/

5,7 milionu

•

Bengalúr /Bangalore/

5,3 milionu

•

Ahmedabád /Ahmadabad/

4,5 milionu

Vlajka Indie (viz příloha č. 5) se skádá ze tří vodorovných pruhů, vrchní pruh má 12

oranžovou barvu, prostřední bílou a spodní zelenou. Uprostřed bílého pruhu se nachází modré chakra

(kolo

s 24

paprsky).

Neoddělitelnou a významnou složkou života lidí v Indii je náboženství. Podle hrubých odhadů se v roce 2001 se k hlásilo k hinduismus 841 milionů obyvatel (81,9%), k islámu 120 milionů obyvatel (11,7%), ke křesťanství 31 milionů obyvatel (3 %), k sikhismus 18 milionů obyvatel (1,7 %), k buddhismus 8 milionů obyvatel (0,8 %) obyvatel (0,4%)

6.

džinismus 4 miliony

Nejranější literární památky, které se zmiňují o některém z náboženství,

byly o bráhmanismu, který vznikly v mladším védském období. Bráhmanismus je náboženskou filosofií, která v sobě nese odkaz posmrtného života a myšlenku převtělování duší. Již před vytvořením tohoto náboženského směru, měla Indie několik literárních sbírek, které před 2 tisící lety zapsali Áriové ( byly to tzv. védy, které popisovaly nejstarší veršovaný epos Mahábhárata, který vypráví o slavném boji mezi kuruovci a Pánduovci). o tyto védy se začaly starat znalci a ochránci, kteří se nazývaly bráhmáni. V té době se objevují první zmínky o počátcích tzv. kastovního systému, kdy na vrcholu společenské hierarchie stáli právě již zmiňovaní brahmáni, v pomysleném žebříčku za nimi následovali kšátriové (bojovníci), třetí skupinou byli Vaišjové - nejpočetněji zastoupeni mezi lidmi – spadali sem obchodníci, řemeslníci či pastevci. A poslední čtvrtou tzv. šúdrové – nedotknutelní. Těmto společenským vrstvám – varnám se už ve védské době dostalo náboženského posvěcení. V moderní Indii mají kasty malý právní význam, ústavou je zakázána nedotknutelnost. Ale ani čas neubral tomuto životní přístupu na společenské důležitosti. Většina Indů se i dnes řídí touto myšlenou a bere si za manžela/ manželku příslušníka své vrstvy. A neméně důležitou roli hraje kastovnictví i v době voleb, přes všechna opatření, kterými se snaží Indická vláda tento postoj mnohých obyvatel změnit. Tento systém s přísným celoživotním vymezením společenského postavení každého jedince, se tak

stal

základem rigidního kastovního

systému, který je charakteristický i pro dnešní hinduismus. Hinduismus sám o sobě jako náboženství nemá žádného zakladatele. Připouští víru ve věčnou, nestvořenou a nekonečnou božskou podstatu – Bráhman, která má 3 hlavní representace – Bráhma, Višnu, Šiva

6 Oficiální portál pro obchod a export, [online]. c.2006 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/indie-souhrnne-informace/demograficka-a-jina-fakta-zteritoria/1001193/21602/>

13

Dalším náboženstvím, které je nejen v Indii velmi rozšířeno, je buddhismus. Zakladatelem byl podle mytologie princ Sidhárta Gautama Buddha. Jádrem jeho učení jsou „čtyři vznešené pravdy“ - vznešená pravda o utrpení, vznešená pravda o původu utrpení, vznešená pravda o zániku utrpení, vznešená pravda o cestě k zániku utrpení a „vznešená osmidílná stezka“ . Vznešená osmidílná stezka se skládá z 8 částí - správný názor, rozhodování, řeč, skutek, život, úsilí, koncentrace, meditace a osvícení) A posledním zmiňovaným náboženství je džinismus, jež založil asketa Vardhamána, který svou filosofii postavil na tom, že cílem života každého člověka je očištění jeho duše, pro to aby se mohla osvobodit z nekonečného cyklu znovuzrození. Důraz je tak v běžném životě kladen na střídmost a odříkání. Indie není jen státem plným kontrastů pokud jde o náboženskou sféru, ale i v rámci příslušnosti k určité národnosti jsou indiové velice diferencovaní. Nejpočetnější národnostní skupinou je indoárijská skupina (72% - Hindustánci, Bengálci, Gudžaráthové, Paňdžábci, Uríjci, Maráthové aj.), následuje drávidská (25% - Tamilové, Telugové a Kannadové, Malajámci aj.), dále jsou zde zastoupeni Mundové a horské skupiny v Himálaji. Indie je také zajímavá tím, že celý rok je protkán nejrůznějšími celoindickými oslavami, svátky, festivaly, množstvím bohoslužeb a nejrůznějších procesí se zvířaty. Konec zimy se slaví tzv. svátek Holi, který patří nejen pro místní obyvatele, ale i pro turisty, mezi nejzajímavější a nejdůležitější svátky v roce. Tento svátek je svými zvyky a formou podobný našim svátkům Velikonočním. Z hlediska zdravotní péče je Indie na velmi nízké úrovni. Pouze ve větších městech se můžeme setkat se zdravotnictvím na úrovni na jaké jsme zvyklí tady v Evropě. Jsou i výjimky, např. soukromí lékaři jsou špičkoví a v Indii vzniká i tzv. zdravotní turistika. Kdy sem přilétají turisté právě za levnější, přesto velmi kvalitní lékařskou prací – různé operace. Bohužel se Indii nyní vypořádává s nemocemi typu břišní tyfus, meningoková meningitida, malárií, či vzteklinou Pokud jde o vzdělání, Indie nepatří mezi nejbohatší země, proto je absolvování školy pro mladé Indy jízdenkou ven, do zahraničí, nadějí k lepšímu životu. Studium tak berou jako šanci, privilegium a jako svou povinnost berou fakt, že se musí pilně učit. Studium berou 14

velmi vážně. Od tří let se učí anglicky a ve srovnání s českými základními, či středními školami mají v průměru o sedm hodin výuky týdně více. Indické odborné školství je vysoce kvalitní. Nejvíc studentů mají přírodovědecké a inženýrské fakulty. Indické univerzity se úspěšně přetvářejí v pedagogicko-výzkumné ústavy, orientující se na aplikovaný výzkum. Jeden z amerických nejuznávanějších

podnikatelů Jack Welsh upozorňuje na vysoký

intelektuální kapitál země.7 Indičtí studenti s perfektní znalostí angličtiny, tak nemají problém si své vzdělání dokončit na amerických či britských univerzitách. Po vystudování se vrací však zpět do Indie. Jsou zde i soukromé školy, které připravují žáky ke studiu na univerzitách. Ale ty si nemůže většina obyčejných lidí dovolit. S tím souvisí problém dětské práce, kdy jsou rodiče nuceni vzhledem ke své ekonomické situaci naléhat na své děti, aby i ony vydělávaly. A tak se často stává, že místo do školních lavic usednou malé děti za nějaký stroj či se živí jako nosiči. Řešení celé situace není nijak lehké, je nutné nejen zabezpečit vhodnou práci a dostatečný příjem rodičům dětí, ale i zvýšit počet škol i počty kvalifikovaných učitelů. Pozitivem je, že se nachází čím dál tím více sdružení a zemí, kterým není osud malých Indů lhostejný Sama Evropská unie přispívá ze svých fondů k rozvoji této země a k vyřešení dané problematiky, či organizace Člověk v tísni, která pořádá sbírky pro školy v Indii nebo neziskové organizace v Indii samé jako je např. nevládní společnost M.Venkatarangaiya Foundation. Základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatelstva se tak stává vzdělání a investice do něj vkládaných. V roce 2005/2006 se každý den otevírala jedna odborná škola, v rozpočtu na fiskální rok 2007/2008 vzrostly výdaje na školství o 34%. Výdaje na středoškolské vzdělávání rostou ještě rychleji. „Jediným bohatstvím chudých lidí jsou jejich znalosti“, říká Annil K.Gupta, profesor Indické vysoké školy managementu a výkonný ředitel Národní inovační nadace.8

1.4 Hospodářství 7

I jako inovace, Server hospodářských novin,c.2007 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://ekonom.ihned.cz/c4-10129500-20836920-400000_d-inovace-jako-indie>

8

I jako inovace, Server hospodářských novin,c.2007 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://ekonom.ihned.cz/c4-10129500-20836920-400000_d-inovace-jako-indie>

15

Svůj nesmazatelný vliv v Indii zanechala britská koloniální správa, jejíž způsob života zde zanechal významné stopy jak v místní správě tak i v životě obyčejných lidí. Jestli je to dobře nebo špatně posoudí asi nejlépe sami Indové. Indie však i nadále patří do společenství Commonwealthu. Indie se stala jednou z nejrychleji rostoucích světových ekonomik a v pořadí čtvrtou zemí v rámci kupní síly. 9 Indie je vlastníkem jaderných zbraní, což se odráží zejména v problematice konfliktu s Pákistánem a v rámci mezinárodní politiky či styků s jinými zeměmi. Je o však i oblíbeným místem mnoha turistů a současně perfektní investiční příležitostí budoucích let. Při prognózách ekonomů pro stanovení nových hospodářských supervelmoc se řadí Indie spolu s Čínou mezi kandidáty na toto prvenství v příštích letech. Mezi tímto většinovým názorem se však objevují i hlasy, které se zastávají názoru, že Indie bude velmocí budoucnosti a ne Čína. Argumenty se zakládají na faktu, že rozvoj ekonomiky v Indii je tažen službami ( které se podílejí na tvorbě indického HDP více než padesáti procenty) a ne průmyslem, jak je tomu u Číny. Indická ekonomika v letošním roce poroste zřejmě nejrychleji za posledních osmnáct let. Vděčí za to již zmiňovanému rychlému růstu firem ve zpracovatelském průmyslu a v oblasti služeb, nemalý podíl na tom bude mít i navyšování tzv. outsourcingu, kterého využívají hojně zahraniční podniky. „Nominální hrubý domácí produkt v letošním roce podle očekávání dosáhne 900 miliard ( asi 19,5 bilionu Kč). Příští rok by Indie měla pokořit hranici jednoho bilionu dolarů z hlediska HDP, což ji posune do první ligy,“ myslí si hlavní ekonomka finančního ústavu Standart Chartered Šučita Mehtaová.10 Služby jsou nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím. Nejvýznamnějšího pokroku bylo učiněno v odvětví informačních technologií a především tzv. outsourcing. Zdrojem příjmů rozpočtu by se mohla stát i oblast turistiky a ubytovacích služeb. Stát propaguje Indii jako lákavou turistickou destinaci s 26 památkami na listině UNESCO (viz. Příloha č.7), pod heslem "Incredible India" po vzoru jiných zemí v oblasti (např. Malajsie). V uplynulých letech navštěvovaly Indii v průměru 2,5 mil. turistů ročně. Rozvoji turistiky brání na mnoha místech i nestabilní politická, nedostatečná hotelová síť, rizika onemocnění tropickými 9

Příloha č.6 Hospodářský růst indie nabírá stále vyšší obrátky, Server Týdne,. [online]. c. 2007 [cit. 10.dubna 2007]. Dostupný z WWW: <.http://www.tyden.cz/rubriky/ekonomika/hospodarsky-rust-indie-nabira-stale-vyssiobratky_2831.html>

10

16

chorobami a celkově špatná dopravní infrastruktura země. Problematika nedostatečné hotelové sítě se začíná řešit, jsou nově stavěny hotely vyšších kategorií, kde se využívá i bývalých sídel maharádžů. Jedná se ovšem o uzavřené oázy luxusu. Pro běžné turisty zatím zůstává situace stále stejná. Indie si vytvořila silnou firemní značku na globálním trhu a poskytování těchto služeb je katalyzátorem dalšího rozvoje průmyslu informačních technologií a celého sektoru služeb. Zemědělství. Od poloviny sedmdesátých let je Indie soběstačná v produkci potravin i když hektarové výnosy jsou v porovnání s mezinárodními standardy nízké. Hlavním cílem zemědělství bylo a stále zůstává zajištění výživy rychle rostoucího počtu obyvatel. Zemědělství je stále dominantním sektorem indického hospodářství. Podíl na tvorbě HDP představuje jednu čtvrtinu. Avšak v posledních letech pomalu klesá. V zemědělství je zaměstnáno přes šedesát pět procent obyvatelstva, kteří by se bez této pracovní možnosti neobešli. Nejdůležitějšími úkoly pro zajištění plynulého chodu zemědělské výroby je zajistit skladování vody mezi monzuny a následné zavlažování zemědělských ploch. Nosnými obory zemědělské výroby je pěstování obilnin, zahradnická výroba a živočišná výroba. Hlavními plodinami, které se vyváží jsou čaj, káva, přírodní kaučuk. Pěstování obilnin má klíčové postavení v boji s chudobou a podvýživou. Pokud jde o zahradnickou výrobu její důležitost spočívá v intenzivním využití půdy či zlepšování ekonomických podmínek obyvatel venkova a zvyšování vývozu. Pěstování ovoce, koření, květin, zeleniny, ale i předpěstků pokojových i jiných rostlin, které se vyrábějí v laboratorních podmínkách a posléze letecky dodávají do Evropy k dalšímu pěstování, jsou základní náplní zahradnické produkce. Do živočišné výroby spadá především výroba masa, mléka, vajec, mořských produktů a drůbeže. Vláda se snaží různými programy pomoci zemědělcům, aby přežili. Řeší s nimi otázky pojištění proti výkyvu cen na trhu a určuje prodejní ceny umělých hnojiv zemědělcům tak, aby jim byly dostupné. Modernizace se odráží ve zvyšujícím se podílu mechanizace v zemědělství, následné využití traktorů a strojů používaných při sklizních. Důležitým úkolem vlády v dalších letech bude najít správnou rovnováhu mezi využití omezených zdrojů, které má Indie k dispozici, ve srovnání s prostředky, které na podporu zemědělství vydávají rozvinuté země. Tyto kroky by měly vést k vytvoření konkurenceschopného zemědělského odvětví. Vyšší zemědělský růst by tak měl přispět nejen k celkově vyššímu hospodářskému růstu, ale i k pozdvižení mnoha

17

venkovských domácností z chudoby a jejich vymanění se z nezaměstnanosti. Průmysl. Jeho podíl na tvorbě HDP se pohybuje okolo 25%. Nosnými obory jsou automobilový, textilní, chemický, ropný průmysl či odvětví zpracování drahých kamenů a výroba šperků. Indie má značně širokou průmyslovou bázi, která je odrazem snahy o celkovou soběstačnost země po dosažení nezávislosti. V souladu s liberalizací ekonomiky, která byla zahájena v r. 1991, se většina průmyslových sektorů otevřela účasti zahraničních investorů, což přispívá ke značné expanzi výroby spotřebního zboží. Poptávka po spotřebním zboží se stále zvyšuje i přes celkově nízkou průměrnou kupní sílu obyvatelstva hlavně díky rozrůstající se a bohatnoucí střední třídě. Automobilový průmysl roste ročně o více než 15 %. Značný růst ve výši 20 % vykazuje i výroba automobilových součástí. Stále největší skupinu výrobků tvoří dvoukolová vozidla, nejvyššího růstu dosahuje však skupina užitkových vozidel a osobních automobilů. Zvýšení celkové úrovně kvality výrobků automobilového průmyslu umožnilo také rychlý růst exportu, který ročně rostl v posledních dvou letech o více, nežli 30 %. Zpracování drahých kamenů a výroba šperků je odvětví které je exportně-importně orientované, neboť export je podmíněn dovozem surovin, které jsou zhodnoceny místní prací (pracovní místa pro vysoce kvalifikované síly) a posléze formou kvalitních opracovaných šperků opět vyvezeny. V r.2004-05 se vývoz výrobků toho sektoru zvýšil o 29,6 %. Není bez zajímavosti připomenout, že v současnosti již indické rodinné firmy ovládají středisko mezinárodního obchodu s brilianty v Antverpách. Stavebnictví se podílí na tvorbě HDP 6 % a zaměstnává 3,9 % celkové pracovní síly. Rozvoj tohoto odvětví probíhá v souvislosti se zvyšující se výrobou cementu a oceli. Vláda stanovila priority dalšího rozvoji, kterými jsou výstavba nových bytových komplexů, budování dálnic a silnic s betonovým povrchem. Přes 40 % sektoru je zapojeno do vládních zakázek a přes 1 milion pracovníků se podílí na jejich realizaci. Stavebnictví hraje významnou roli v programech likvidace chudoby, neboť jedním z hlavních cílů vlády je podpora výstavby nových bytů. V souladu s vládním akčním plánem výstavby by se mělo ročně postavit 2 mil. nových bytů. Odhaduje se, že v městských oblastech žije 50 mil. lidí v podmínkách, které jsou oficiálně definovány jako slumy. Celková kvalita prováděných 18

stavebních prací je ovšem nízká a produktivita je velmi nízká Chemický, petrochemický a farmaceutický průmysl Tento sektor posledních několika letech prošel strukturálními změnami s důrazem na modernizaci, uspokojení potřeb zákazníků a ohled na životní prostředí. Farmaceutický průmysl tvoří významnou součást ekonomiky Indie, prodeje na tuzemském trhu představují 4,5 mld. USD a vývoz další 3,8 mld. USD. Jedná se o jedno z nejmodernějších odvětví a má velký vědecký a výzkumný potenciál, v němž spatřují příležitost i světové farmaceutické firmy. Soukromé investice do indického farmaceutického a biotechnologického průmyslu by měly v příštích pěti letech dosáhnout 7 miliard USD. Indický textilní průmysl se nachází v přechodném období, které následuje po zrušení dovozních omezení k 1.1. 2005 a plném zapojení do mezinárodního textilního obchodu dle pravidel WTO. Indie zatím patřičně nevyužila možnosti, které se jí zrušením kvót otevřely. Hlavním důvodem je silná konkurence čínského textilního průmyslu Elektrotechnický průmysl a informační technologie hlavně přispívá k nárůstu vývozu služeb . Vývozy služeb tohoto odvětví se v uplynulých třech letech zvýšily o 34 % a dosáhly úrovně 17,2 mld. USD. Odhady na následující rok jsou také na úrovni 30 - 32 %. Indie si vybudovala silné mezinárodní postavení zaštítěné dobrou pověstí indických pracovníků a kvalitou jejich práce. Stala se nejpoužívanější zemí v procesu outsourcingu služeb. Rozvoj informačních technologií v Indii započal v devadesátých letech. V současnosti již mnoho světových firem poskytuje z Indie služby jako je péče o zákazníky, výběr pracovníků, fakturace a inkaso, administrativa a telefonické poradenství. Hlavním přínosem tohoto odvětví pro indické hospodářství je vytváření nových pracovních míst. V současnosti zde pracuje přibližně 1,5 mil. lidí a počty nových míst se z roku na rok zdvojnásobují. Do informačních technologií by měly jít 3 – 4 miliardy USD ze soukromých odvětví. Investice mají vynikající návratnost okolo 19% ,indická vláda je podporuje nulových zdaněním. Ocelářský průmysl je v posledních letech na vzestupu hlavně díky vysoké poptávce vyvolané na světových trzích Čínou. Ropný průmysl a je závislý ze 75% na dovozu surové ropy, ale Indie je soběstačná v ropných výrobcích a část z nich může i vyvážet. Strategie za zajištění energetické bezpečnosti, která zahrnuje průzkum nových nalezišť ropy

19

v hlubokých vodách a obtížných územích, rychlejší rozvoj nových těžebních polí a zvyšování využití moderních technologií a nákupy nových polí v zahraničí a využití náhradních zdrojů energie náhradou za pevná paliva. Růst průmyslové výroby pokračuje již třetím rokem. Předpoklady pro další rozvoj jsou z hlediska jak domácích tak zahraničních investorů positivní a naznačují, že Indie směřuje k

dalšímu

podstatnému

vzestupu.

Základními

předpoklady

budou

zvýšení

konkurenceschopnosti domácích výrobců a jejich produktivity a další liberalizace obchodu. Vzrůstá význam sektoru malých a středních podniků, jejichž počet stabilně roste. S ohledem na zvyšující se požadavky na úroveň produktivity těchto podniků a vzhledem k vyššímu zapojování Indie do globální ekonomiky, vláda vyhlásila různá opatření na podporu tohoto sektoru. Nutnými podmínkami dalšího rozvoje je odstranění takových problémů jako je nedostatečná infrastruktura, nevyhovující pracovní zákonodárství a značná byrokracie. V neposlední řadě je nutno také zlepšit koordinaci mezi centrální a svazovými vládami. Pro potenciální rozvoj je nedílnou součástí výborně fungující Infrastruktura. Dobře fungující jednotlivá odvětví infrastruktury, tj. železniční, silniční, námořní a letecká doprava, energetika, telekomunikace a městská infrastruktura jsou základními podmínkami k udržení a zrychlení tempa růstu hospodářství. Vývoj tohoto odvětví však stále zaostává za celkovým vývojem hospodářství a vytváří tak nerovnováhu, která se projevuje především v nestabilních dodávkách energie a špatné dopravní obslužnosti. Rozvoj silniční sítě se děje na základě tzv. Národního projektu rozvoje dálnic (NHDP) na jehož základě má být 14 303 km současných tzv. národních silnic postupně upraveno na 4 -6ti proudé dálnice. NHDP se skládá z těchto částí: Zlatý čtyřúhelník - spojení měst Delhi, Mumbai, Chennai, Kolkata (5 846 km), Severojižní a Východozápadní koridory (7 300 km), Přípojky k přístavům ( 1 157 km). Indie má značné zpoždění za mnoha zeměmi v budování expresních silnic, kde je možno dosahovat rychlosti vyšší nežli 100 km v hodině. Zvláštním programem je budování silnic ve venkovských oblastech, které buď vůbec schází, anebo nemají pevný povrch. Letecká doprava je dynamicky se rozvíjejícím odvětvím indického hospodářství. Modernizují se letiště v Dillí a Mumbai za účasti soukromého kapitálu. Ve všech případech by se výstavba děla ve spolupráci místních vlád se soukromým kapitálem. Letecké dopravě scházejí jednak odborníci na řízení leteckého provozu , dále nejsou k dispozici odpovídající radarové 20

a navigační systémy k řízení této úrovně leteckého provozu a celkově je nedostatek center, která sledují pohyb letadel v indickém letovém prostoru, takže existují místa, kde letadlo nemá spojení s radarem. Klíčovým je i rozvoj železnice, která vzhledem k rozloze hraje klíčovou roli v dopravě pasažérů i nákladů. K dalšímu rozvoji byl vypracován ministerstvem železnic Integrovaný plán modernizace železnice, který byl uveden v praxi roku 2006. Snaží se o kvalitnější zabezpečení přepravy osob i pasažérů a rozšíření železničních sítí. Další neméně důležitou roli v infrastruktuře zaujímají přístavy. Indie má 7515 km pobřeží, 12 hlavních přístavů a 187 menších přístavů. Provoz v hlavních přístavech řídí centrální vláda, zatímco v ostatních přístavech se provoz řídí nařízeními příslušných státních vlád. Přes 80 % nákladů, které prochází indickými přístavy tvoří tyto položky: ropa a ropné výrobky (33 %), železná ruda (18 %), zboží v kontainerech (15 %) a uhlí (14 %). Zajištění městské infrastruktury - jedná se o důležitý sektor hospodářství, který zahrnuje zajištění pitné vody, odpadové hospodářství měst, distribuci elektřiny a plynu, zdravotnické služby a péči o životní prostředí. Indická města procházejí rychlým rozvojem, do měst přichází za prací mnoho obyvatel z vesnic. Kvalitní rozvoj měst je spojen s legislativními úpravami, které by převedly více pravomocí ze státu na města. Je zde i problematika slumu, kde žije i sto tisíce obyvatel. Na vše jsou však potřebné nové dotace, příspěvky od státu, s tím souvisí i jeden z projektů pro rozvoj, nese název National Urban Renewal Mission. Kdy města mohou využívat zahraničních investic na financování infrastruktury. Tato změna navazuje na příslib světové banky

na poskytnutí finanční dotace Ministerstvu pro místní rozvoj Indie pro projekty

vyhlášené NURM. Takto vyčleněné peníze by měly být především použity na zlepšení dodávek vody, hygienických zařízení a kanalizace. V současné době se jedná o zlepšení infrastruktury v cca 60-ti velkých městech S dalším rozvojem a zabezpečení vyšší úrovně obyvatelstva souvisí v Indii

často

diskutovaný problémem energetiky, který úzce souvisí s průmyslem. Nejvíce energie se vyrábí v termálních elektrárnách, 69,2 %. Dále ve vodních a větrných elektrárnách, 28,4 % a v atomových elektrárnách, 2,4 %. Indie využívá obrovské množství energetických zdrojů, uhlí i ropy. Sám premiér Manmoham Singh je tím velmi znepokojen, potíží je stále obrovské množství lidí, kteří žijí na úrovni chudoby a mají k dispozici jeden či dva dolary na den. Pro tyto lidi je ničení životního prostředí až druhořadou věcí, nejdříve chtějí zbohatnout a rozvíjet ekonomický potenciál země. Zatím není problém znečišťování životního prostředí tak 21

důrazný, což se bohužel projeví pravděpodobně v dalších deseti, dvaceti letech. V obecně prospěšném zájmu by bylo podporovat výrobu z vodních a větrných zdrojů, které jsou ekologicky přijatelnější. Nejen Indie, ale všechny země si musí uvědomit, že žijeme v období, kdy je důležité skloubit potřeby ekonomiky a ekologie. Nedílnou součástí ekonomického, zemědělského i průmyslového rozvoje se v minulosti staly nejrůznější podpůrné programy. Rozvojovou pomoc přestává Indie od roku 2003 přijímat ode všech zemí s výjimkou velké šestky (tj. Japonsko, Německo, USA, V. Británie, Rusko a EU). Příjemcem zahraniční pomoci přestává být centrální vláda, vlády jednotlivých států a organizace a podniky, ve kterých má vláda rozhodující vliv. Veškerá pomoc má být směřována pouze prostřednictvím univerzit a nevládních organizací. Vláda již nebude určovat priority ani z hlediska oblastí Indie, ani z hlediska hospodářského odvětví. S možností rozvoje souvisí

již dlouho

projednávaná Dohoda Světové obchodní organizace o liberalizaci mezinárodního obchodu, na níž se podílejí zástupci těchto států: Spojené státy, Evropská unie, Japonska, Indie, Brazílie, Austrálie. Přípravné jednání začalo již v roce 2001 a ztroskotalo na neschopnosti dohody v oblasti zemědělských dotací a kvót. Tento problém však přetrvává dodnes, skrze něj byly rozhovory zastaveny i loni na podzim.Mezitím se rozvíjející se ekonomiky Brazílie a Indie potýkají s kritikou od USA a EU, že nechtějí otevřít své trhy importům průmyslového zboží i když naopak zmiňují, že rozvinuté země nabízí mnohem méně, než se oni poptávají. V dubnu letošního roku se tak sešli ministři již zmiňovaných států (USA, EU, Japonsko, Indie, Brazílie, Austrálie) v Kataru a uvedli, že doufají, že konec rozhovorů bude do konce tohoto roku.11 Co to nakonec bude znamenat pro Indii můžeme zatím jen spekulovat. Indické ministerstvo vědy a technologie založilo Národní inovační nadaci (NIN), která má vyhledávat inovace a podporovat je do chvíle, kdy budou soběstačné. Nadace vytvořila jakýsi socioekonomický nástroj, jejímž hlavním úkolem je organizovat inovace v zemědělství a místních komunitách. Bohužel je tragickým faktem, že v Indii žije přes 600 000 lidí ve vesnicích bez tekoucí pitné vody a elektřina je sem dodávána jen sporadicky a to vše se snaží NIN změnit. Pomáhá i vynálezcům a jejich inovacím, hlavně proto, že indický trh je zatím málo konkurenceschopný. Nadace shromáždila experty, pensiované manažery a učitele, kteří 11

Server Hospodářských novin, [online]. c.2007 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW:

22

zdarma radí těm, kteří mají dobré nápady, ale nemají ekonomické možnosti je realizovat. Dalším poskytovatelem pomoci je Mikrorizikový investiční fond (MVIF), jehož hlavním úkolem je poskytování mikro úvěrů, a pomoc při financování inovací, které by jinak nedosáhly normálního úvěru. Indická vláda chce, aby Indie byla v roce 2032 třetí nejvýznamnější světovou ekonomikou. Vsadila na moderní technologie a inovace místo extenzivního

růstu.

23

2. Politický systém Indie Indie je nezávislý, sekulární stát federativního typu, s poměrně širokými pravomocemi jednotlivých států. Je založen na principu parlamentní demokracie s pluralitním systémem politických stran a nezávislé justici. Politický systém je svobodný a funkční, potýká se však s politickým klientelismem a korupcí. V čele státu je prezident republiky, volený oběma komorami Parlamentu na období 5 let. Parlament se skládá z dvou komor: Poslanecké sněmovny (Lok Sabha - 545 poslanců) a Rady států (Rajya Sabha - 245 členů). Viceprezident republiky je zároveň předsedou Rady států. V každém ze států unie je vrcholným politickým orgánem Zákonodárné shromáždění (Legislative Assembly), které schvaluje ministry států a hlavního ministra (Chief Minister). Určité pravomoci má v každém svazovém státu orgán guvernéra, jmenovaný centrální vládou. Poslední

celostátní volby do 14. Poslanecké

sněmovny (Lók Sabha) se konaly v termínu duben-květen 2004. V roce 2005 proběhly volby ve svazových státech Maharáštra a Bihár a 2006 v Západním Bengálsku, Tamilnádu, Assámu, Kérale a svazovém území Pondyčery.12

2.1 Parlamentní volby a změny ve vládě V parlamentních volbách od 4.9. do 3.10.1999, konaných v pěti etapách, které byly zastíněny násilnými činy, zvítězil úřadující předseda vlády Atal Bihárí Vajpayee se svou nacionalistickou Indickou lidovou stranou (BJP) díky vlně vlastenectví živené konfliktem v Kašmíru. Na Národní demokratickou alianci (NDA), volební koalici BSP s dalšími 24 stranami, připadlo 299 z 543 mandátů, z nichž 183 obsadila BJP. Kongresová strana pod vedením Sonji Gándhíové získala 144 mandátů a utrpěla tak třetí porážku v parlamentních volbách a nejtěžší v dějinách. Nový Vajpayeeho kabinet je tvořen 71 ministry. Jihoindická regionální strana Telugu Desam napomohla značně vítězství NDA, je druhou největší silou v NDA po BJP, ale nepodílí se na koaliční vládě.

Ve vládním prohlášení z 25.9.1999

představil Vajpayee změnu ústavy, jíž se provádí změny v institucionálním systému. Zřízením tří nových států hodlá premiér posílit stabilitu. Dalšími prioritami vlády je zlepšení

12

Složení vládní unie viz. příloha č.8, významné osobnosti politického dění viz příloha č.9.

24

infrastruktury v zaostalých oblastech země a podpora žen. Pod dojmem státního převratu v Pákistánu přislíbil Vajpayee rozsáhlou modernizaci armády s největším posílením vojenských výdajů v indických dějinách (2,7 % HNP). Vládní unie se skládá z ministrů centrální vlády, kteří jsou trojího druhu. Kabinetní ministři, státní ministři (samostatná ministerstva) a státní ministři (podléhající příslušnému kabinetnímu ministrovi)

Formou vlády je parlamentní federativní republika, jejíž nezávislost byla vyhlášena roku 1947. Republika se skládá z dvaceti osmi federativních států a sedmi teritorií.Hlavou státu je od roku 2004 Abdul Kalam a předsedou vlády od téhož roku Atal Bihari Vajpayee. Hlavními politickými stranami jsou nyní Indický národní kongres ( INC) a Indická lidová strana (BJP)

Indický národní kongres

je považována za stranu levého středu, která prosazuje

sekulární politiku a bojuje proti náboženským, etnickým a kastovním předsudkům a privilegiím. INC je nejstarší stranou země (založenou v roce 1885), úzce spojenou s bojem za nezávislost a s osobností Mahátmy Gándhího. V Indii vládl Kongres od vyhlášení samostatnosti v r. 1947 do května r.1996, s výjimkou dvou krátkých období 1977-79, 1989-91 a

let 1999-2004. Jeho tradiční voličskou základnou jsou menšiny a chudší vrstvy

obyvatelstva, od sedmdesátých let ovšem vykazoval soustavné ztráty popularity ve prospěch nových regionálních, kastovně a nábožensky založených stran.Strana je od svého založení s výjimkou krátkých mezidobí vedena některým ze členů Nehruovsko-Gándhíovské dynastie. Od r. 1998 vede stranu vdova po zavražděném

premiérovi Radživu Gándhím, Soňa

Gándhíová. Ve volbách v r. 1999 strana získala pouze 110 mandátů, což byl její největší neúspěch v historii. Opětovný a nečekaný návrat do postavení indické vládní strany zažila Kongresová strana ve volbách do 14. Lok Sabha v roce 2004, kdy obnovila své vůdčí postavení nejsilnější strany Indie, a vytvořila vládní koalici – United Progressive Alliance (UPA). Nepříjemnou prohrou pro INC byly v roce 2005 volby v Biháru, kde neudržela své vedoucí postavení a podlehla koalici JD-U a BJP. Vážnou kauzou bylo obvinění uveřejněné v tzv. Volckerově zprávě, podle níž byla INC a její současný ministr zahraničí N. Singh příjemci úplatků v rámci programu humanitární pomoci Iráku „Food for Oil“. N. Singh následkem kauzy na pod tlakem opozice odstoupil Indická lidová strana byla založena v roce 1980 a ještě v Parlamentních volbách v roce 25

1984 získala pouze 2 mandáty. BJP je konzervativní stranou pravého středu, jejíž původní politický program je založen na nacionalismu a obraně tradičních hinduistických hodnot. Ideologicky je úzce propojena s radikální

hinduistickou organizací RSS /Rashtriya

Svajamsevak Sangh - Národní dobrovolníci/, mezi oběma však v období zodpovědnosti BJP jako vládní strany vznikaly časté názorové rozdíly. Strana BJP si dala do svého programu politiku liberalizace ekonomiky, privatizace, a podpory zahraničních investic. Naplňování těchto cílů, v době, kdy BJP byla vládní stranou, však bylo velmi pomalé. BJP je silná tradičně na severu země a především ve státech, kde se hinduistické obyvatelstvo cítí ohroženo rostoucím vlivem muslimské menšiny. Navzdory předvolebním prognózám a průzkumům veřejného mínění v posledních volbách strana BJP ztratila pozici nejsilnější indické strany a ve 14. Lok Sabha je stranou opoziční. I v roce 2005 procházela strana vleklou krizí, ve funkci stranického vůdce vystřídal na konci roku Rádžnath Singh (bývalý předseda vlády nejlidnatějšího svazového státu Uttarpradéš) jeden rok působícího L. K. Advaniho (79 let), který se „zviditelnil“ dvěma kontroverzními kroky na cestě za moderní tváří BJP: na návštěvě Pákistánu chválil jeho zakladatele Džinnaha za jeho sekulární vize a na podzim vyzval k většímu odstupu BJP a ideologické mateřské organizace RSS. Tyto dva kroky výrazně přispěly k jeho odstoupení. Stále platí, že strana hledá nový program a vedoucí kádry mladších generací. O generaci mladší R. Singh má mimo jiné za úkol zajistit posílení pozice BJP v klíčovém státě Uttarpradéš. Ostatní politické strany mají

převážně regionální

charakter a jejich podpora ze strany voličů je nestabilní. Relativní nejstabilnější popularitu voličů si udržuje několik levicových stran - ve 14. Lok Sabha mají celkem 62 poslanců. Po Kongresu a BJP je Komunistická strana Indie (marxistická) - CPI(M) třetí nejsilnější stranou ve 14. Lok Sabha. CPI(M) si udržuje stabilní pozici ve vládách svazových států Západní Bengálsko, Kérala a Gudžarát.

2.2 Zahraniční politika Problematika vztahů s Pákistánem je dlouhodobou záležitostí a je přední prioritou indické zahraniční politiky. Obě země jsou vybaveny jadernými zbraněmi a obě provádí nové testy raket, které jsou schopny nést jadernou nálož. Pákistán v únoru letošního roku vyzkoušel svou novou verzi dalekonosné rakety Hatf-6, která se svým dosahem až 2000 km by 26

byla schopna zasáhnout velká města v Indii. Armádní komuniké Pákistánské strany uvedlo v tiskové zprávě: „ Raketový test byl součástí pokračujícího procesu technického vylepšování, jehož cílem je upevňovat a prověřovat různé raketové strategické systémy.“13 Oba rivalové tohoto subkontinentu spolu od dosažení nezávislosti 1947 svedli tři války a rakety zkoušejí poměrně často. V březnu 2007 Indie a Pákistán uzavřely dohodu, která má snížit riziko náhodného vyvolání jaderného konfliktu, dokument byl podepsán při schůze pákistánského ministra zahraničí Khuršída Kasúríh a jeho indického kolegy Pranába Mukherdžího v Dillí. Indie je vlastníkem 100 až 150 jaderných hlavic, které mají představovat součást indické bezpečnostní strategie jak vůči Pákistánu tak i Číně. Zatímco Indie vyzkoušela první jadernou bombu v roce 1974, Pákistán začal s testováním jaderných zbraní v roce 1998. Dalším problémem, se kterým se tyto dvě země potýkají jsou teroristické útoky, většina z nich , které jsou páchány v Indii je vyšetřovateli připisováno muslimským bojovníkům, které má Pákistán podporovat. Ten to ovšem radikálně odmítá a posuzuje to jako hanebné činy, které se snaží zničit vzájemnou snahu o dlouhodobé příměří. Výrazným předělem bylo v tomto směru zemětřesení na začátku září 2005, které přispělo k větší spolupráci obou států v praktické oblasti poskytování humanitární pomoci a rekonstrukce postižené oblasti, jež se nachází na území obou států. V Linii kontroly bylo otevřeno 5 přechodů a přes hranici proudila humanitární pomoc a po několika desítkách let i lidé Intenzivnější jsou nyní než v dřívějších letech indické diplomatické aktivity na mezinárodní scéně. Indie chce být uznávána jako důležitý strategický partner pro světové velmoci a vzhledem ke svému lidskému, ekonomickému i vojenskému potenciálu již nechce být považována za rozvojovou zemi, ale za asijskou kontinentální velmoc. Velké naděje vkládá Indie do diskutované reformy OSN a v nově rekonstruované Radě bezpečnosti OSN aspiruje na místo stálého člena RB s právem veta. K tomuto cíli je zaměřena i politická koordinace vzájemné podpory se zeměmi stejného zaměření, tzv. skupiny G-4 (kromě Indie ještě Německo, Japonsko a Brazílie). Aktivní je indická vláda i v jiných regionálních uskupeních, především SAARC. V září 2005 se konal 6. summit EU-Indie, který obě strany hodnotí jako výjimečně úspěšný, neboť dal nový impuls spolupráci v obchodní, politické i vědecké oblasti. Nelze

13

Sever Týden, [online]. c.2007 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/pakistan-provedl-test-rakety-s-doletem-2000-km_4054.>

27

však zastírat, že Indie stále jedná s EU jako s partnerem pro obchodní a technickou spolupráci, otázky politického rázu (problematika lidských práv, boj proti terorismu, vztahy Indie se sousedy) nestaví na seznam projednávaných bodů. Vztahy mezi ČLR a Indií se soustavně zlepšují. Indie uznala v roce 2003 Tibet jako součást Číny a Čína uznal svazový stát Sikkim jako součást Indie. ČLR povolila v roce 2005 otevření hraničního přechodu v Sikkimu, čímž de facto uznala současné hranice v oblasti. V roce 2006 navštívil čínský prezident Hu Džin Tao Indii. Spolu s indickým premiérem Manmohamen Singhem podepsal dohodu, obsahující deset bodů, které se týkaly zlepšení indicko – čínských vztahů. Je to významná událost, která je začátkem těsné spolupráce. Obě země představují přes 40% světa. Těžiště globální ekonomiky se tak rychle přesunuje na východ. V roce 1500 a i v roce 1820 představovaly tyto dvě země 50% veškerého globálního HDP. Mezitím sice jejich vliv poklesl, avšak podle Wolfensohna14 ( jak uvádí ve svém článku v Britských listech) se situace znovu mění ve prospěch Indie a Číny. Hospodářský a politický vzestup Indie a Číny bude nejvýznamnější událostí jednadvacátého století. A dojde k tomu rychle. Uvádí bývalý šef Světové banky James Wolfensohn. V současné době je nejvýznamnější zemí na světě USA, s příjmem 14 000 miliard dolarů, ale v dalších desetiletích bude tuto roli mít na svých bedrech Indie s Čínou. Nadvláda západního světa je tak zpochybněna a nezdá se pro budoucí vývoj nikterak příznivá. Je to jak v důsledku růstu obyvatelstva, tak i v dynamickém rozvoji technologií a růstu investic v těchto dvou zemích. Spojené státy se podle některých prognóz začnou více uzavírat do sebe, věnovat se své vnitřní politice a přestanou v tak velkých zahraničních intervencích ( jako byla intervence v Afgánistánu či Íráku). Čína se začíná orientovat na Indii a Afriku a tak se postupně mění uspořádání naší planety. Co však nepůsobí v rámci vztahů těchto zemí dobře, jsou indické testy balistických střel dlouhého doletu Agni -3, která je schopna nést jadernou hlavici a její dolet je až 300km. Střela byla podle analytiků sestavěna primárně pro vytvoření protiváhy k Číně, která též vlastní jaderné zbraně. Pro vztahy USA a Indie byl důležitý mezník 16. červenec 2005, kdy byla vyhlášena prezidentem Bushem Americko-indická iniciativa k civilní jaderné spolupráci. USA usilují o zásadní transformaci svých vztahů s Indií v civilní jaderné oblasti výměnou za indické

14 James Wolfensohn: Světu budou vévodit Čína a Indie, [online]. c.2006 [cit. 10. duben 2007]. Dostupný z WWW: < http://www.blisty.cz/art/31590.html >

28

ústupky v oblasti jaderné neproliferace. Indie si uvědomuje výhodnost posílených vztahů s USA, které ovšem oslabují její tradiční vazby, např. na Írán. V březnu 2006 navštívil Indii prezident Bush a uzavřel s premiérem Singhem dohodu o jaderné spolupráci v jaderné oblasti. Než bude spolupráce moci být zahájena, musí dohodu schválit Kongres USA a NSG. Indie má zájem na stabilitě ostrova a na zachování jednoty Srí Lanky. Po posledních volbách na Srí Lance je stále intenzivnější volání po aktivnějším přístupu Indie ke konfliktu s teroristy LTTE. Indie se však snaží nezasahovat do dřímajícího konfliktu, vědoma si silné tamilské populace na jihu Indie. Indie vždy považovala Nepál za součást oblasti svého vlivu. Po převzetí moci králem Gjánendrou v únoru roku 2005 se vztahy Nepálu s Indií, ale i s USA a Velkou Británií zhoršily. Tyto tři země jsou nejsilnějšími kritiky porušování občanských svobod v Nepálu. Indická vláda rozmístila v pohraničních oblastech vojenské jednotky, aby předešla pronikání rebelujících nepálských Maoistů do země a snaží se působit tak, aby pro ni Nepál představoval co nejmenší bezpečnostní riziko. V dubnu 2006 asistovala při procesu odstoupení krále a posílení demokratických politických stran. Členství země v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních (viz. příloha č. 10) Indie je členem OSN, G 77, MMF, Světové obchodní organizace (WTO), G 20, Sdružení zemí

jižní

Asie

pro

regionální

spolupráci

(SAARC),

britského

Společenství

(Commonwealth),. Dále je Indie zakládajícím státem seskupení SAPTA (dohoda o preferenčním obchodu) a je též členem Indian Ocean Rim Association for Regional Cooperation, organizace sdružující 14 států ze 3 kontinentů ( Asie, Afrika, Austrálie ). Vůči ASEAN získala Indie v roce 1995 statut " full dialogue partner".

2.3 Indie na počátku 21.století Indie je zemí, která by se měla stát jednou ze světových mocností 21.století a je nutno mít na paměti, že indičtí obchodníci se podle toho chovají. Jsou sebevědomí, vysoce asertivní a zdůrazňují především úspěchy, kterých země dosáhla. Růst světové populace je neúprosný, naše planeta má v současnosti něco přes 6,5 miliardy obyvatel. Nejvíce obyvatel se nachází v Číně (1,3 mld.) v Indii (1,1 mld.) a dále pak v USA, Indonésii, Pákistánu a Brazílii. Protože bude tento trend pokračovat a nárůst obyvatelstva bude dynamičtější a nerovnoměrný, lze 29

očekávat následující "události":

Problémy se zemědělskou produkcí v některých

přelidněných a málo úrodných oblastech (část Afriky, střední Čína, Indie, Bangladéš). Zvýšená migrace obyvatel z Asie do Evropy. Populační (sociální) problémy v Saudské Arábii po vyčerpání ložisek ropy. Změna vlivu v OSN ve prospěch jihoamerických a asijských zemí - tragičtější bilance přírodních katastrof (Bangladéš, Indie, Indonésie, Irán). Je možno pozorovat i následující trendy Indie: Snaha o dominantní postavení v SAARC, Indie se bude snažit ovlivňovat i země ASEAN (především Singapur a Thajsko); zajištění surovinových zdrojů a díky tomu intenzivní styky s Ruskem, významnou úlohu bude hrát další vývoj styků s Pákistánem, které jsou zatím na vzestupném trendu, od 1.1.2006 vstoupila v platnost dohoda SAFTA. Indie v porovnání s ostatním světem: V roce 2004 se pohybovala velikost hrubého domácího produktu Indie (měřeno paritou kupní síly) kolem hodnoty 3,32 bilionů dolarů. Náš asijský obr tedy obsadil čtvrtou příčku globálního hospodářského žebříčku (po USA, Číně a Japonsku)HDP – největších světových hospodářství. Pokud si Indie udrží po několik následujících desetiletí průměrné tempo hospodářského růstu ve výši 7-10%, předběhne v roce 2007 Japonsko, kolem roku 2025 se dostane ekonomickou velikostí na úroveň USA (na prvním místě bude v té době Čína) a v roce 2040 se jí podaří dohnat svého čínského souseda. Jestliže se nedočkáme v nejbližší době nějakých dramatických zvratů na světové scéně, budou závody čtyř největších světových ekonomik probíhat zhruba takto: Rok 1980: 1. USA, 2. Japonsko, 3. Německo, 4. Čína Rok 2000: 1. USA, 2. Čína, 3. Japonsko, 4. Indie Rok 2020: 1. Čína, 2. USA, 3. Indie, 4. Japonsko Rok 2040: 1. Indie, 2. Čína, 3. USA, 4. Japonsko Ekonomický potenciál Indie se tak bude pravděpodobně zvyšovat a Indie se v roce 2040 stane nejsilnější ekonomikou světa.

30

3. Historie Indie 3.1 Dějiny do 19. století Doložená historie Indie pochází už z dob staršího paleolitu, z této doby pocházejí nejstarší nalezené lidské kosti a kamenné nástroje, které byly objeveny v severní i jižní Indii. Podle naleziště na severu to byla kultura sóánská, na jihu okolo tamilské metropole Madrásu. Vyskytovali se zde lidé europoidního typu, kteří se nejdříve živili lovem zvěře a ryb a později postupně přecházeli k obdělávání půdy.První známou civilizací byla civilizace údolí Indu (zhruba 2500př.n.l.-1750př.n.l.). Je nazývána podle této řeky nebo podle jednoho ze svých dvou hlavních městských středisek na přítoku Indu (Ráví) města harrapská kultura. Druhým městským centrem bylo Mohendžodaro - „Pahorek Harrapy mrtvých“ (30 000obyvatel). Tato rozsáhlá městská civilizace se pravděpodobně vyvinula z dřívějších neolitických kultur Afghánistánu a Balúčistánu. Kolem roku 4000př.Kr. zde nastal nejrychlejší rozvoj zemědělství a v oblasti kolem údolí řeky Indus vznikala síť měst a vesnic. Během příštích tisíciletí zde vznikla ohražená města a síť obchodních cest. Asi roku 2500př.Kr. vyvrcholila tato fáze, nazývaná raná fáze civilizace řeky Indus, vytvořením vyspělé civilizace v údolí Indu. Historie lidu z údolí řeky Indus je dosud nejasná. Zůstaly po něm hieroglyfické nápisy, které však nebyly dosud rozluštěny. Proto také badatelé nedokáží určit, k jakému etniku patřili tvůrci kultury z poříčí Indu. Dílčí výsledky naznačují, že šlo o lid drávidského původu, protože védský jazyk i sanskrt vykazují mnoho slov drávidského původu už před proniknutím Árjů na jih Nejpozoruhodnějším rysem městských sídlišť je zjevná plánovitost, se kterou byla stavěna, a vysoká civilizační úroveň života jejich obyvatel. Např. mohendžodaro má rovnoběžné, v pravém úhlu se protínající hlavní třídy. Domy jsou vybudovány z dokonale vypálených cihel a mají většinou vnitřní dvorky s ohništi a se studnami. Domy jsou vybaveny koupelnami a záchodky s odtokem do hlavních krycích kanálů pod širokými ulicemi. Tak dokonalý systém k udržování čistoty města nenajdeme v žádné ze soudobých starověkých kultur Předního východu. Vysokou technickou zdatnost obyvatel dokládají nalezené nástroje a nářadí, také keramika a dětské hračky. Charakteristickým rysem je však jejich neměnnost v průběhu dlouhého časového období, které tato kultura zaujímá.

31

Všechno působí dojmem ustrnutí na jednom dosaženém vysokém standartu a lpění na tradičním způsobu práce a života. V pozoruhodně malém počtu se vyskytují zbraně, které mají charakter výrazně lovecký. Rozvinut byl obchod se vzdálenými oblastmi Mezopotámie i když nemuselo jít o přímý kontakt obou oblastí asi až do roku 1900př.Kr. Naprostou záhadou zůstává organizace říše nebo říší, které harrapská kultura vytvořila, společenský systém, který tu vládl, i náboženství zdejších obyvatel. Možná šlo o nějakou formu teokracie, (forma stát.zřízení v níž církev a duchovenstvo má v rukou moc duchovní i světskou) že v zemi byl rozšířen kult bohyně Matky a důraz kladený na rituální čistotu (bazény, studně). Dalším příkladem může být vyobrazení mužské postavy, která zaujímá „jóginský“ sed a má na hlavě rohy nebo půlměsíc. Pro tyto charakteristické znaky jí dali historikové jméno Proto-šiva a spatřují v ní přímého předchůdce hinduistického boha Šivy. Okolnosti zániku této kultury jsou také nejasné. Archeologické nálezy svědčí o úpadku této kultury v posledním období její existence. Pravděpodobně padla za oběť některé z vln árijských nomádů, které se postupně valily do Indie zhruba od počátku 2.tisíciletí př.Kr. Árjská Indie ( 1500 – 500 př.n.l.) Árjové byli především pastevci a bojovníci, pronikli na indický subkontinent z jižního Ruska, žili v kmenových vesnicích, pravděpodobně v dřevěných domech, na rozdíl od obyvatel v údolí Indu, kteří žili v domech cihlových. Árjové vyjadřovali své bohatství počtem dobytka a ovcí. Nebyli tak vyspělí jako indické národy, ale byli tvrdší, byli to dobrodruzi a bojovníci. Postupně se usadili a přijali mnoho ze způsobů domorodých Indů. Začali pěstovat plodiny a zpracovávat železo. V roce 500 př.n.l. bylo v Indii 16 velkých království, nejvýznamnější bylo Magadhské. Magadhská říše dosáhla svého vrcholu v letech 317 – 185 př.n.l., kdy byla součástí říše Maurjů. Byla i kolébkou dvou náboženství – džinismu a buddhismu. Árjové neměli vlastní písmo. Stejně jako další středověké národy předávali i oni své dějiny a náboženské texty ústně. takto zachovávané texty čili védy, neboli knihy poznání, byly sepsány mnohem později. Nejstarší z nich Rgvéda, sbírka více jak 1000 hymnů složených v jazyce- sanskrtu. většina současných poznatků o každodenním životě Árjů ve starověku pochází z véd starého zákona Hindů. hinduismus není na rozdíl od ostatních náboženství dílem jednoho učitele – jeho učení se vyvíjelo postupně. V roce 535 se v Indii rozpadá říše guptovců a země se rozdrobuje na menší knížectví. Vlivy 32

hinduismu spolu s buddhismem se rozšiřovaly na východ Asie. Kolem roku 775 zabral okrálovství Šrívidžaja malajský poloostrov Islámské náboženství sem bylo zavedeno roku 1192 muslimským knížetem z Afgánistánu Muhammadem Ghúrím, který zde dobyl území, když porazil hinduistického vládce Prthvírádžu v historické bitvě u Dillí. Ghúrí založil sultanát, a přestože většina indů byla hinduistická, vládnoucí třída byla muslimská a tou zůstala až do britské kolonizace. Za mughlaských panovníků ( 1526 – 1858 ) islámské umění vzkvétalo a v té době vznikly kresby,sochy, umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty, připomenu jen Tádž Mahal, dnes ohrožený znečištěným ovzduším. Evropu lákalo bohatství a místní výrobky a tak se sem častěji vydávali jak francouzští, britští tak i portugalští obchodníci. V roce 1600 byla založena Východoindická společnost, která měla po dalších sto let v zemi značnou moc. Podporou soupeřících indických států si Británie brzy zajistila nadvládu nad velkou částí Indie. Když se mughalská říše zhroutila v důsledku následnických sporů dostala se Británie k moci v letech 1857 – 1859 vypuklo na protest proti britské přítomnosti povstání, které bylo tvrdě potlačeno. Britové v zemi zůstali dalších devadesát let.

3.2 Dějiny od 19. století do první poloviny 20. stol. OD RÁDŽE KE SVARÁDŽÍM A PÁKISTÁNU (1905 – 1947) Rok 1905 považuje většina historiků, zabývající se historií Indie, za významný periodizační mezník. Hlavní událostí roku bylo administrativní rozdělení Bengálska, které na indické straně vyvolalo bouři nevole a celkově zradikalizovalo postoje předáků Indického národního kongresu (INC). Kongres se tehdy jak ocelek přihlásil k základním myšlenkám hnutí svadéší (doslova: tuzemský), které různými způsoby podporovalo vše 'domácí', připustil v dané souvislosti oprávněnost militantních forem bojkotu zahraničního zboží a nakonec v roce 1906 za svůj perspektivní cíl vytkl dosažení svarádže, 'vlastní vlády', jež byla zatím zpravidla interpretována jen jako samosprávná kolonie v rámci britského impéria. Počátkem 20.století zahrnovala bengálská prezidencie Britské Indie kromě vlastního Bengálska i území Biháru a Usíry. K jejím nejzaostalejším částem patřily jednak hornaté oblasti Biháru a Usíry obývané různými předárjovskými kmeny, a jednak východní Bengálsko protkané hustotu sítí vodních toků společné delty Gangy a Brahmaputry, které ztěžovaly budování pozemních 33

komunikací. Tento správní celek měl podle censu z roku 1901 téměř 78,5 miliónu obyvatel. Různorodost a rozloha komplikovaly její správu, a koloniální administrativa proto již od 90.let 19. století uvažovala o jejím rozčlenění. Vládní rozhodnutí o rozdělení Bengálska bylo zveřejněno 19.července 1905, v platnost vstoupilo 16.října téhož roku. Na indické straně to vyvolalo bouři protestů, v níž se hlasy menšiny, které toto 'administrativní opatření' nebylo proti mysli, téměř ztrácely. Předáci INC (Indickém národním kongresu) je považovali za aplikaci zásady 'rozděl a panuj' a za pokus o oslabení indického nacionalismu v provincii, kde měl jednu ze svých hlavních základen. V prvních dnech se na různých místech vytvořily výzvy k bojkotu britského zboží a dne 7.srpna 1905 pak k takovému bojkotu vyzvala rezoluce schválená na mítinku, který se za účasti uznávaného kongresového předáka Surendranátha konal v kalkatské radnici. Uvedené datum bývá označováno za den počátku hnutí svadéší. Jeho kořeny ale sahají nejméně do druhé poloviny devadesátých let 19.století a jeho náplní rozhodně nebyl jen bojkot. Velmi důležitý byl i jeho 'konstruktivní' aspekt. Rodilo se formou různých, často lokálních iniciativ, které usilovaly zejména o rozvoj tradičních řemesel a domácenského průmyslu, o kulturní obrodu a mimo jiné podporovaly i zřizování základních škol. Hnutí svadéší tak i díky tomu v nezanedbatelné míře pomohlo indickému podnikání v některých hospodářských odvětvích a kromě textilního průmyslu se posléze promítlo například i do papírenství, sklářství, železářství i ocelářství. A jelikož mnozí studenti i učitelé vztáhli svůj bojkot všeho britského i na anglické školy, zvýšila se poptávka po 'národních' vzdělávacích institucí. Protestní hnutí si udrželo vysokou dynamiku až do roku 1908. Vtáhlo do politiky miliony lidí, kteří dosud zůstávají zcela stranou jako příslušníci 'mlčící většiny', a jeho někdy poněkud opomíjenou součástí se později staly i stávky průmyslového dělnictva. Vzedmutá vlna indického vlastenectví se přitom z Bengálska převalila do jiných oblastí země, a to zejména do Paňdžbánu, Madrásu, maráthské části bombajské prezidencie. Rozdělení Bengálska se tak z britského pohledu zcela minulo účinkem. V Indickém národním kongresu probíhal prakticky po celý rok 1907 ve znamení neutuchajících sporů, v nichž se střetávaly rozdílné názory na další taktiku. Vůdčí představitel radikálů B.G.Tilak prohlašoval svarádž za 'právo dané narozením' a jeho stoupenci, kteří svou frakci nazývali 'novou', případně 'nacionalistickou stranou', požadovali výrazné rozšíření 34

různých forem bojkotu všeho britského, oproti tomu umírnění předáci, jako G.K.Gókhalé před takovouto politickou varovali v obavě, že by mohla vést ke krvavým násilnostem. Pře pak nezřídka končívaly vzájemným osočováním, při němž se radikálům dostávalo tradičních nálepek 'extrémistů' a 'nezodpovědných dobrodruhů'. Zatímco umírnění politici, kteří byli ve své podstatě liberálními evolucionalisty, se o sobě dozvídali, že jsou 'zrádci vlasti'. Za tohoto stavu se dlouho nepodařilo dospět ani k dohodě místa konání výročního sjezdu, který se nakonec uskutečnil v Suratu a byl zahájen 26.prosince 1907. V jeho průběhu došlo bohužel k napadání jednotlivých členů INC a tak se o rok později schválily v Madrásu stanovy, které vyloučily ze svých řad 'extrémisty' a každý delegát musel podepsat pod to,že o dosažení cílů Kongresu bude usilovat cestou postupných změn stávajícího systému a výhradně ústavními prostředky, a navíc musel být na sjezd vyslán 'uznávaným' veřejným sdružením. Z INC se tak opět reformistický elitní klub, který si uchoval celoindickou působnost. Oproti tomu vyloučení 'extrémisté' žádnou paralelní celoindickou organizaci nevytvořili, třeba že na lokální úrovni měli více sympatizantů než reformisté. Odchod kongresových extremistů se časově kryl s aktivním nástupem extremistu skutečných, kteří ztratili víru v účinnost dosavadních metod politické kampaně, a rozhodli se proto sáhnout k násilí. Dnešní člověk, uvyklý zprávám o politicky motivovaných atentátech v různých částech světa, se může podivit, že k tomuto odhodlání dospěli až tak relativně pozdě. V indické nacionalistické histografii se pro ně ujalo označení 'revoluční teroristé'. Jednalo se o zakonspirované skupiny, které se zaměřovaly na vojenský výcvik svých členů a případně i na domácí výrobu výbušnin. Inspiraci nacházeli v tehdejším Rusku a Irsku a působili zejména v Bengálsku a Maráthsku. Většina skupin však místo útoků na činitele koloniální správy spíše podnikala loupežná přepadení s cílem získat peníze a zbraně na svou činnost a ze sebezáchovných důvodů přitom trestala zrádce z vlastních řad. Na druhou stranu některé spolky začaly velice rychle ve spolupráci ze zahraničními podpůrci, kteří jim pomáhali shánět peníze a dodávat zbraně. V roce 1906 ve volbách ve Velké Británii zvítězila Liberální strana. Nový ministr pro Indii John Morley se poněkud odklonil od dosavadní politiky odmítání jakýchkoli ústupků a přes jistý odpor místokrále Mitoa, dosazeného ještě konzervativci, prosadil od administrativní a legislativní mašinérie koloniální vlády několik dílčích změn. Na jeho popud byli do indické rady přijati dva Indové a do výkonné rady Mintoa jeden. Na druhou stranu koloniální správa zaváděla restriktivní opatření proti radikálnějším projevům 35

nesouhlasu. Hlavním Morleyovým projektem se stal nový Zákon o indických radách, zákon definitivně zavedl princip volitelnosti části členů indických legislativních sborů. Celkový počet členů ústřední zákonodárné rady byl zvýšen z 16 na 60, počet členů provinčních legislativních rad v Bengálsku, Bombaji a Madrásu stoupl z 20 na 50 členů. Koncem roku 1910 vypršelo místokráli Mintoovi funkční období a ministr Morley za jeho nástupce určil liberála lorda Hardingea, který brzo po svém příjezdu do Kalkaty doporučil znovu sjednocení Bengálska, což při své návštěvě král Jiří V. slavnostně prohlásil a oznámil dále plán přesunu hlavního města Britské Indie z Kalkaty do Dillí. Koncem roku 1912 v rámci proběhnuvších změn Morleyův chráněnec Erwin Montanu oznámil, že britská politika bude v Indii vycházet vstříc oprávněným požadavkům Indů na větší podíl při správě země. Zdálo se, že si Velká Británie začíná důrazněji uvědomovat naléhavosti indických problémů. Předností pozornost Londýna si ovšem právě v této době nakonec vynutila situace v Evropě, která se řítila do války. Poválečným přelomovým rokem se stal rok 1919. Seběhlo se v něm totiž několik významných událostí, které ovlivnily další osudy země. V březnu indická zákonodárná rada schválila jeden ze dvou navrhovaných represivních 'Rowlattových zákonů', které vyvolaly bouři protestů. Na celoindickou politickou scénu během nichž vystoupil Mahátma Gándhí, který se po svém návratu z Jižní Afriky v roce 1915, zprvu angažoval jen na lokální úrovni. V dubnu dal v Amitsaru britský generál povel ke střelbě do bezbranného davu, a způsobil tak masakr obludných rozměrů, který si vyžádal stovky obětí. V průběhu roku nabylo masového rozsahu muslimské chiláfatské (chálífatské) hnutí. A nakonec roku v prosinci přijal britský parlament nový Zákon o správě Indie, který poskytl základní právní rámec Montaguovým – Chelmssrovdovým reformám. V neposlední řadě pak byl rok 1919 prvním rokem poválečným a mnoho Indů věřilo, že bude rokem splněných očekávání. Místo toho zemi po válečné inflaci postihla hospodářská krize, jíž předcházela chřipková epidemie, která zahubila více Indů než zámořská bojiště. Ze spojenců se stali Indové opět 'domorodci' se kterými se i tak nadále zacházelo a tak stačilo málo, aby číše indické trpělivosti přetekla. Britové si toho byli vědomi a hodlali Indy krotit politikou 'cukru a biče'. Příliš dlouho ale pak dávali přednost 'biči' a 'cukr' proto mezitím zhořkl. A tak nastal čas Mahátma Gándhího a jeho kampaní mířených proti Britům a k větší svobodě jeho národa. Již v roce 1906 zorganizoval svou první kampaň nenásilného odporu, tento způsob vedení politického boje jej proslavil, přinesl mu ale i četná 36

uvěznění. V roce 1919 vyhlásil např. celoindický hartál - všeobecné zastavení práce a uzavření obchodů. Ve třicátých letech tak probíhají zasedání 'konference u kulatého stolu'. jejímž účelem bylo jednat o projektech nových ústavních reforem. Hlavním východiskem první konference se stala zpráva, že v provinciích bude (s jistými omezeními) ustanovena 'zodpovědná vláda' a že federativní politické a územně správní uspořádání bude zahrnovat i knížecí státy. Druhá konference již tak konsensus nevyslovila, Gándhího její průběh utvrdil v přesvědčení, že Britové se snaží mezi Indy uměle vyvolávat spory, a že proto Kongresu nezbude, než znovu vzít věc svaráže do svých rukou a obnovit kampaň občanské neposlušnosti. Poslední třetí konference roku 1932 a to bez účasti zástupců INK a ta ustanovila poskytnutí volebního práva ženám, byť podobně omezeného jako u mužské populace. Po ukončení těchto konferencí reformy do svých rukou opět vzala britská vláda. V roce 1935 byla dokonce schválena nová ústava, Konstituční Zákon o správě Indie. Zákon Indii neposkytl samosprávný a dominantní status. Předpokládal však vznik Indické federace a s ustanovením dvoukomorového federativního shromáždění. INK zákon na svém sjezdu v roce 1936 v Lakhnaú odmítl 'jako celek' a vyhlásil, že uzná jen takovou konstituci, kterou příjme Ústavodárné shromáždění složené z Indů. Voleb do provinčních legislatur v roce 1937 se nicméně účastnil. V Biháru, Centrálních provincií, Madrásu, Spojených provincií a Uríse získal absolutní počet křesel v Ásámu, Bengálsku, Bombaji a Severozápadní pohraniční provincii měl nejpočetnějších parlamentní skupinu, INK poprvé okusil skutečnou moc. Jeho předáci však stáli před volbou jako vládní politiku zvolit vůči vlastnímu národu. V tomto ohledu se prosadilo jeho levé křídlo s hlavními představiteli Basu, (později nazýván Netáží), Nehrú. A tak INK schválil několik radikálních projektů v oblasti školství, agrární a Nehrú se stal předsedou Národní plánovací komise, jež měla vypracovat projekt budoucí Indické ekonomiky. Basu skrze své velmi militantní názory byl Gándhího příznivci donucen odstoupit a rezignovat. Založil si pak vlastní bengálskou stranu, Pokrokový blok, bohužel se však někteří příslušníci INK v některých provincií – zejména Biháru a ve Spojených provincií – dopustily závažných chyb ve vztahu k muslimům, když jim znemožnili se podílet na vládě a tak si mnozí muslimové připadali jako příslušníci šikanované menšiny. V průběhu dvacátých a třicátých let nabývala myšlenka státu pro svoji komunitu u muslimů 37

reálnější obrysy. Muslimové tvořili většinu obyvatelstva v severozápadní části ve východní polovině bengálaska a představovali významnou část populace ve Spojených provinciích a knížectví

Hajdarábád.

Už v roce 1935 měli muslimové představu o svém 'Pákistánu' jako o zemi zahrnující i Írán, Afgánistán a část čínské a tehdy sovětské Asie. Po druhé světové válce se situace změnila, když Atlee v parlamentu v roce 1946 prohlásil, že v dohledné době by se měl Indii přidělit status dominia. Delegace která vedla ten rok rozhovor s INC a muslimskou ligou i dalšími stranami zveřejnila svůj projekt, který vešel do dějin jako 'plán kabinetní mise', hlavním autorem byl Cripps. Navrhoval pro Indii třístupňovou federaci, kterou by zastřešovala ústřední vláda. A její pravomoci by měly být omezeny na zahraniční vztahy, spoje a obranu, a jen na část finanční. Pod centrem měly být tři provinční seskupení. A provincie s hinduistickou většinou, B s muslimskou většinou a C Bengálsko s muslimskou většinou. Po mnohých demonstracích a nepokojích britský parlament 18.7.1947 schválil Zákon o nezávislosti Indie, který nařídil demarkaci hranic dominií Indie a Pákistánu do noci ze dne 14. na 15. srpen 1947.

3.3 Dějiny druhé poloviny 20. stol. po současnost NEZÁVISLA INDIE Britové během své dvousetleté nadvlády nad jihoasijským kontinentem sjednotili tuto oblast mnohem pevněji, než se kdy komukoli jinému podařilo. Bez jejich účasti na indických dějinách by se těžko zrodil indický nacionalismus. Při předání moci Britové svou pracně vybudovanou kolonii rozdělili dle náboženského klíče. Podle zákona o nezávislosti Indie, který byl schválen v roce 1947 v Londýně, se právními nástupci Britské Indie staly dvě dominia, a to Indie a Pákistán. Avšak byla vynesena taková interpretace, že jediným vhodným nástupcem a jediným právoplatným dominiem v dané oblasti (s právy mezinárodními, politickými, diplomatickými) je pouze Indie, tuto variantu podpořilo i samotné OSN. Toto rozdělení kolonie navíc zpřetrhalo mnohé ekonomické a infrastrukturní vazby, čímž některé oblasti subkontinentu uvrhlo do naprostého hospodářského chaosu. Vzniklé materiální škody byly jistě velkým problémem a újmou, avšak 'krvavou daň' kterou za svůj vznik musela obě dominia zaplatit, nebude nikdy ničím ospravedlněna. Vše probíhalo velice rychle, náboženské 38

masakry na téměř denním pořádku, velké stěhování, které se dá nazvat 'stěhováním národů'. Celkový počet oběti nebude nikdy světu znám, jen samotné odhady, které kolísají od dvou set padesáti tisíc do milionu, jsou děsivou statistikou. Přesnější odhady o problematice přemísťování obyvatelstva z daného dominia do druhého již hovoří o něco přesněji a to v rozmezí mezi deseti až patnácti miliony. Bengálsko zažilo vlnu masakrů o rok dříve,kdy v rámci 'dne přímé akce', který vyhlásila Muslimská liga na 16. srpen 1946, propuklo velké zabíjení. Zabránil tomu svou vskutku mystickou autoritou Mahátma Gándhí, který v polovině srpna přicestoval do Kalkaty. Tento neuvěřitelně osobitý člověk svou přítomností a apelem proti zabíjení, dokázal více než celá ozbrojená armáda. „I v Dillí Gándhí ve svých veřejných vystoupeních vyzýval ke smíru a nenásilí. V polovině ledna, v době naplno probíhající války o Kašmír, pak svou poslední hladovkou přiměl indickou vládu, aby do Karáčí převedla 550 miliónů rupií, které představovaly pákistánský podíl z bývalé státní pokladny Britské Indie. Dne 30.ledna 1948 jej na pravidelném podvečerním shromáždění na zahradě Bilova domu několika ranami z pistole zavraždil maráthský bráhman Vinájak Náthurám Gódsé, obdivoval V.D.Sávarkara, stoupence militantních organizací Hindú mahásabha (Velká společnost hinduistů) a Ráštríj svajamsévak sangh (RSS: národní svaz dobrovolníků), jemuž Gándhího politika příliš promuslimská. Nehrú tehdy prohlásil: „Světlo odešlo z našich životů, všude je temnota.“ I to bylo součástí ceny, kterou zaplatila Indie za svou nezávislost.“15

PRVNÍ VÁLKA O KAŠMÍR (viz. příloha č.11) „Ve vlastním Kašmíru, to znamená v kašmírském údolí s hlavním městem Šrínagarem, byla na sklonku britské éry nejvýznamnější masovou politickou organizací strana Národní konference, kterou pod názvem Muslimská konference v roce 1931 založil místní muslimský předák Šejch Muhammad Abdulláh (1905-1982), později nazývaný Lev Kašmíru.Abdulláh udržoval živé kontakty s vedením INC, zejména s Nehrúem (jehož předkové z Kašmíru pocházeli), jeho styky s Muslimskou ligou byly oproti tomu poznamenány silnou osobní animozitou. V roce 1944 Bárodní konference rozpoutala kampaň 'Opusťte Kašmír', jež 15 Strnad, J., Filipský, J., Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Nakladatelství lidové noviny, 2003. str 823

39

směřovala proti hinduistické vládní oligarchii. V srpnu 1947, v době odchodů Britů z Indie, bylo vedení Národní konference včetně Abdulláha za mřížemi, koncem září ale kašmírská vláda (vzhledem k narůstajícímu neklidu) uvězněné předáky propustila.“16 Mahádádža hari Sinh zprvu stejně jako haidarábádský nizán doufal, že se mu podaří získat plnou nezávislost. Bohužel dne 22. října 1947 do Kašmíru vtrhly ozbrojené oddíly Paštúnů z pákistánského pohraničí, které jak bylo od začátku zřejmé, zahájily vpád s vědomím pákistánských úřadů.Už následujícího dne však přiletěly první indické oddíly, tím byla fakticky vyhlášena první indicko-pákistánská válka. Pákistánu v této válce přál moment překvapení, díky kterému útočnicí v prvních dnech války obsadili strategické pozice. Velká část místních muslimů je navíc uvítala jako osvoboditele. Na straně Indie však stál obrovský vojenský potenciál a město Gurdáspur, které mělo nespornou strategickou polohu. (prochází jím totiž jediná silnice z indické části Pandžábu do kašmírského Džammú). Důležitou roli hrál ve prospěch Indie i fakt, že jejich intervenci podpořil Muhammad Abdulláh, který byl 30. října jmenován předsedou kašmírské vlády. V lednu pak podala Indie oficiální stížnost Radě bezpečnosti OSN, aby se Pákistán přestal vměšovat do války v Kašmíru. A tak za pomoci Organizace spojených národů bylo 1.1. 1949 ustanoveno příměří. Linie, která vznikla na základě tohoto příměří byla v roce 1972 indicko – pákistánskou dohodou ze Simly přejmenována na „linii kontroly“. Po ukončení války proběhlo mnoho jednání o možném referendu, avšak Indie k němu zaujala negativní postoj a jednání ztroskotala. A tak byla do indické ústavy přidána řada zvláštních ustanovení, která autonomii Džammú a Kašmíru ve srovnání s ostatními indickými státy poněkud rozšířila. Pákistán tak rozdělil kašmírské území na dvě centrálně spravovaná teritoria. Na tzv. Ázád Kašmír a na Severní oblasti, část vysokohorského území ponechal Číně. DOBA NEHÚROVA Indické Ústavodárné shromáždění bylo zvoleno v nepřímých volbách v létě roku 1946.A tak mohly započít práce na nové 'samostatné' ústavě. Vlastní práce začaly až koncem léta 1947 a v červnu 1948 byl předložen hotový návrh nové ústavy k diskusi. Ústava byla schválena 26. listopadu 1949 se svými bezmála 400 články a několika přílohami se tak stala největší ústavou na světě. V platnost vstoupila v 'Den nezávislosti' 26. ledna 1950, od toho

16 Strnad, J., Filipský, J., Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Nakladatelství lidové noviny, 2003. str 824

40

dne se stal tento den Dnem republiky. Dosavadní dominium se tak stalo Indickou republikou která však zůstala členem britského Společenství národů. A

Indie se stala nejlidnatější

světovou demokracií. Nové politické uspořádání bylo inspirováno britským modelem parlamentní vlády. Zákonodárnou moc získala Lók sabha (Sněmovna lidu), dolní komora úředního parlamentu, jejíž členové jsou na pětileté funkční období voleni v přímých jednokolových volbách podle systémů prosté většiny Rádžja sabha( rada států), horní komora ústředního parlamentu volená nepřímo, má jen omezené pravomoci. Výkonnou moc má vláda v čele s premiérem, jejíž členové zároveň musí být poslanci ústředního parlamentu. Nominální hlavou Indické republiky je od roku 1950 prezident volený poslanci ústředního parlamentu a zákonodárných shromáždění svazových států, jehož pravomoci jsou převážně ceremoniálního rázu. První dva indičtí prezidenti bylo bráhmani Rádžendra Prasád ( 1884 – 1963) a Sarvépalli Rádhákrišnan (1888 – 1975). „Tvůrci indické ústavy byli ovlivněni vznikem Pákistánu, potřebou integrace knížecích států a vzhledem k etnické a náboženské různorodosti země měli obavu o udržení jednoty, respektive celistvost země. Indická ústava má proto značně centralistický charakter. To se pochopitelně promítá do celkového běhu indické politiky, ale i do ekonomiky a v neposlední řadě i do sféry fiskální: do Dillí proudí k dalšímu přerozdělení velmi podstatná část vybraných daní. Centralismus má tedy v Indii nepochybně své opodstatnění, přesto ale ponechává široký prostor pro uplatnění kulturní svébytnosti různých etnik. Diskuse o vztazích mezi centrem a státy, které v Indii nikdy neskončily a patrně dlouho neskončí, proto zpravidla nesměřují k jeho odstranění a spíše se sandží přesněji určit jeho meze.“17 První všeobecné volby konané podle nové ústavy, začal\ 25.října 1951. Zvítězil v nich Indický národní kongres, který získal absolutní většinu křesel v centru i státech. V druhých všeobecných volbách, které probíhaly od února do června v roce 1957 se situace opakovala. V třetích volbách, posledních Nehrúovy éry, probíhajících v roce 1962, Kongres opět zvítězil s absolutní většinou. Za těmito výsledky stála nepochybně velká popularita INC, kterou měl již od dob koloniálních. Dalším důvodem byl jistě sám Nehrú, který se také těšil velké podpoře. V padesátých a šedesátých letech byly jednotlivé opoziční strany v ústředním parlamentu zastoupeny nejvýše několika málo desítkami poslanců. Velká část z nich přitom byla původně členy INC. nejsilnější opoziční stranou byli socialisté, pro něž hlasovalo 15%voličů.na opačné části politického spektra si své místo našla strana Bháratíj džansangh (Indický lidový svaz), který měl pravicový ekonomický program, své voliče si 17 Strnad, J., Filipský, J., Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Nakladatelství lidové noviny, 2003 str 834

41

však spíše získával svými protimuslimskými a protipákistánskými hesly a zaměřením. Jeho vliv stoupal od roku 1952, kdy posbírali 3% k roku 1962. kdy to bylo již 7% hlasů. V roce 1959 vstoupila na politickou scénu nová strana Svarantra (Svobodná), kterou založil po odchodu z INC Č. Rádžágópáláčárí A která v roce 1962 získala též 7% hlasů. Mezitím postupně vzrůstal i význam některých regionálních stran, např. sikhská strana Akálí dal ( Strana Vyznavačů Věčného). Na formování ekonomické politiky Indického národního kongresu měla vliv celá řada faktorů. Byla ovlivněna dobovým ekonomickým myšlením, domácí, ekonomickou školou, gándhístickými ideály podpory rozvoje domácího průmyslu, názory indických průmyslníků a názory samotného Nehrúa, jehož názory byly silně ovlivněny fabiánským socialismem. A tak v roce 1950 se Nehrú zasadil o vznik vládní Plánovací komise, která existuje dodnes. V roce 1951 byla v Indii zavedena první pětiletka a velká část státních prostředků šla v jejím rámci do obnovy železnic a do výstavby zavlažovacích kanálů. Druhá pětiletka pak položila důraz na výstavbu závodů těžkého průmyslu ( tehdy ekonomickému rozvoji země přispěla Nehrúova neúčast v blocích, kdy NATO i státy Varšavské smlouvy si v Indii od druhé poloviny padesátých let konkurovaly v dodávkách továrních komplexů a zbraní). V průběhu třetí pětiletky ( 1961 – 1966) rozvoj indických železáren , těžby uhlí a energetiky se vyšplhal až na 10 místo v průmyslové produkci ve světě. V druhé polovině padesátých let procházela Indie mnoha agrárními reformami, produkce obilovin nicméně stoupala. „Nehrúova sekulární politika, která pomohla utlumit vlnu náboženské nenávisti, vezdmout po rozdělení země, a usilovala o smírné řešení náboženských konfliktů. Řadu modernizačních impulsů nesl s sebou Nehrúův odpor ke kastovnictví. Nehrú se osobně zasadil o přijetí

zvláštního zákona

postihujícího diskriminaci 'nedotýkatelných'. Krom toho prosadil reformy v hindusistickém právu, jež se týkaly sňatků, rozvodů, majetkových záležitostí a dědictví.„18 V širším mezinárodním měřítku stavěl Nehrú indickou zahraniční politiku na zásadě neúčasti ve vojenských blocích a hlásil se přitom k principu paňčasíly (pět principů) kterými byly: vzájemný respekt k územní integritě a suverenitě, neútočení, nevměšování se do vnitřních záležitostí, rovnost a vzájemná výhodnost, mírové soužití. Nehrú tehdy zřejmě upřímně věřil v čínsko – indické bratrství a ve vůdčí postavení Indie ve třetím světě 18 Strnad, J., Filipský, J., Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Nakladatelství lidové noviny, 2003 str 837

42

'nenásilných států', které se nedlouho předtím zbavily koloniálního panství a které hodlaly stát stranou při konfrontací supervelmocí s jadernými zbraněmi. S Čínou se však nedokázal dohodnout na průběhu společné hranice. Předmětem sporu bylo plató Aksai Čin ' Pustina bílých skal), které Indie považuje za výběžek Kašmíru. A po té, co Čína v roce 1950 obnovila svou kontrolu nad Tibetem, pokusila se opět zahájit jednání s Indií, ale bezvýsledně. Čína však koncem padesátých let zjistila, že Indie staví přes území plató Aksai Čin silnici spojující Indii s Tibetem a tak vypukla 'kartografická válka'. Napětí pak navíc zvýšil dalajlámův útěk z Tibetu do Indie. A tak v říjnu se vyhrotila situace tak, že došlo v daném místě i k přestřelkám. V září až listopadu 1962 se nakonec dvě země střetly v pohraniční válce. Konflikt s Čínou zasadil Nehrúovi otřes, z něhož se ve svém zbývajícím roce a půl života nevzpamatoval. Indické vojenské výdaje byly navýšeny, k lepšímu logistickému zabezpečení severního pohraničí napomohly americké a britské vojenské dodávky. Indická zahraniční politika tak nakonec musela začít realistiky zvažovat 'národní zájmy' a bezpečnostní rizika. PRVNÍ VZESTUP A PÁD INDIRY GÁNDHIOVÉ ( 1946 – 1977) Řadu let před Nehrúovou smrtí (27. května 1964) byla jeho nejbližším spolupracovníkem jeho dcera a jediné dítě Indira Gándhíová (1917 – 1984). Doprovázela jej na cestách po světě, byla vůdkyní mladých kongresových radikálů, krátce zastávala i funkci předsedkyně INC ( Indický národní kogres). Po Nehrúově smrti dosadil INC do funkce nového předsedy vlády Lála Bahádura Šástrího. Nedlouho po jeho nástupu do úřadu se v indicko-pákistánských vztazích začalo schylovat k nové válce. Pákistánský prezident Muhammad Ajjúb Chán se v roce 1958 zmocnil vlády vojenským pučem a zavedl autokratický režim a tak roku 1965 došlo v pohraničí k prvním potyčkám. Za opětovného zprostředkování OSN se obě strany dohodly na příměří. Pákistán nicméně nabyl přesvědčení, že by mohlo zaútočit a to úspěšněji znovu. V polovině srpna tak proběhla operace 'grandslam' a válka začala pákistánskou ofenzívou dne 1. září 1965, v důsledku okamžitého rozhodnutí Velké Británie a USA o embargu na další vojenské dodávky pro armády obou zemí, tak rychle došla munice a 23.září opětovným zprostředkováním OSN bylo sjednáno příměří. Za zprostředkování Sovětského svazu se v Tašknetu sešli Ajjúb Chám a Šástrí 10.1.1966 a podepsali deklaraci o 'obnovení

43

normálních a mírových vztahů mezi oběma zeměmi. Druhého dne ráno Šástrí umírá na infarkt a taškentská deklarace ho nepřežívá o nic déle. Koncem měsíce byla Indira Gándhíová dosazena do funkce ministerské předsedkyně. v polovině šedesátých let Kongres ovládala skupina neoficiálně zvaná Syndikát. Sestávala se z vlivných stranických předáků, kteří měli své mocenské postavení v jednotlivých svazových národech. mnozí z nich se domnívali, že Indira Gándhíová bude ideální loutkou, jak brzy zjistili, velmi se zmýlili. V průběhu svého prvního roku ve funkci Gándhíová navštívila USA, kde získala příslib nemalé podpory pro indickou ekonomiku. Následnou cestou do Moskvy kontinuálně navázala na politiku 'stejné vzdálenosti' svého otce. Později pak se Sovětským svazem podepsala smlouvu 'o míru, přátelství a spolupráci'. Ve vnitřní politice vyšla vstříc sikhům a v roce 1966 vyhověla jejich dlouhodobému požadavku zřídit si sikhskou súbu (stát). Ve čtvrtých všeobecných volbách v roce 1967 INC ve srovnání s předcházejícími volbami ztratila. I když s 283 křesly z 520 v Lók sabze stále ještě zůstal mnohem silnější stranou než ostatní politická seskupení. V roce 1967 byl prvním muslimským prezidentem zvolen Zákir Husain (1897 – 1969). Jeho smrt v květnu 1969, která předčasně otevřela otázku nástupnictví, odhalila hluboké spory v Kongresu a poskytla tak Indiře Gándhíové příležitost soustředit moc ve svých rukou. V boji o prezidentský úřad pak Gándhíová podpořila dosavadního viceprezidenta Varáhagiri Vénkata GiriKongres se tak rozpadl na dvě strany: na INC pod vedením Gándhíové a na INC(O), neboli INC (organizaci), pod vedením Désáího. Koncem roku

1970

Gándhíová

vyhlásila

předčasné

volby

na

břhttp://slovnik-cizich-

slov.abz.cz/web.php/slovo/proliferaceezen 1971, které potom vyhrála a její strana získala 350 z celkových 520 křesel v Lók sabze. V prosinci 1970 se v Pákistánu konaly první všeobecné a přímé parlamentní volby od dosažení nezávislosti. Strana Ávámí líg (Lidová liga), v čele s Mudžíburem Rahmánem získala v novém zákonodárném sboru nejvíce křesel. Pákistánský prezident Aga Muhammad Jahja Chán, ale odmítl verdikt voličů respektovat. Koncem března tak dal Jahja Chán vojenským jednotkám v Dháce rozkaz zákroku, který přerostl v masakr. Rahmán byl zatčen a uvězněn, stihl však vyzvat své stoupence, aby povstali a vyhlásili nezávislost pod názvem Bangladéš podzim Indie začala u hranic soustřeďovat svá vojska, která v prosinci vstoupila do země a po několika dnech se zmocnila Dháky. Nový pákistánský prezident Z.A.Bhuttop pak pustil M.Rahmána z vězení a v lednu 1972 stal se prvním předsedou vlády Bangladéšské lidové republiky. Hladké indické vítězství nad Pákistánem ve válce v Bangladéši bylo z 44

části umožněno díky diplomatické podpoře Sovětského svazu. Po vzniku Bangladéše získala Indie v jižní Asii dominantní pozici. V roce 1972 Indie zahajuje svůj jaderný program a 18.května 1974 uskutečňuje u Pókaranu v Rádžasrhánu podzemní mírový jaderný výbuch. Silně znepokojený zbytkový Pákistán následně posílil své vztahy s Čínou a muslimskými státy západní Asie. Vítězná Bangladéšská válka výrazně v Indii posílila mocenské postavení Indiry Gándhíové. V roce 1975 však Indiru Gándhíovou shledal iláhábádský vrchní soud vinnou z porušení zákonů, upravující pravidla předvolební kampaně. Zákonnou sankcí za tento přestupek byl zákaz zastávat po šest let jakékoli volené funkce. Gándhíová dala na svého ambiciózního mladšího syna Aňdžaje a 26. června 1975 přesvědčila prezidenta F.Alího Ahmada, aby v celé Indii vyhlásil výjimečný stav, který jí uvolnil ruce. „Záhy po zavedení výjimečného stavu Gándhíová vyhlásila Dvacetibodobý program. Většina jeho bodů byla zaměřena na snížení inflace a na posílení ekonomiky, počítalo se s tvrdými postihy daňových úniků a černého trhu. Ceny se skutečně stabilizovaly, růstové ukazatele ekonomiky zaznamenaly citelné zlepšení, a dokonce i počasí vládě přálo, když monzuny dva roky po sobě přinesly dostatek vláhy pro indické zemědělství. V roce 1976 byla charakteristika indické republiky dodatkem k ústavě rozšířena o přívlastek 'sekulární' a 'socialistická' ( k původnímu 'suverénní' a 'demokratická')“19 Počátkem roku 1977 se Gándhíová s velmi krátkým předstihem přesto rozhodla vyhlásit všeobecné volby. Političtí vězni byli propuštěni a Nárájan společně s Désáím narychlo zformovali volební blok Džanta pártí (Lidová strana), zkráceně Džanta, do něhož vstoupily INC(O), Indická lidová strana. Ve volbách, které se konaly v březnu 1977, ztratili Indira i Saňdžaj svá křesla v Lók sabze a stejně dopadla většina jejich loajálních následovníků. INC získala 153 mandátů, z toho 92 ze čtyř jižních států. Džanta získala 295 křesel a měla tak v parlamentu většinu. Mórárdží Désáí se stal premiérem ve věku 81 let. Svoboda se navrátila, spolu s ní se obnovily chaotické tendence. Výrazně vzrostla inflace, rozbujel se černý trh a nejrůznější formy korupce typické pro chudý stát se špatně placenými úředníky a policisty. Z politického hlediska se Désáí dopustil závažné taktické chyby, když trval na potrestání bývalé premiérky a jejího syna. V listopadu 1978 byla Gándhíová znovu zvolena do Lók sabhy, a to jako členka Indického národního kongresu I, I znamenalo Indira, který v daném roce založila 19 Strnad, J., Filipský, J., Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Nakladatelství lidové noviny, 2003 str 844 – 845

45

se svými stoupenci. Hned vzápětí byla z parlamentu vyloučena, po té uvězněna, ale postihy se minuly účinkem, a Gándhíové vrátily sympatie prostých Indů. Vláda Džanty iniciovala několik změn v zákonodárství, které měly v budoucnu zabránit podobným problémům z dob výjimečného stavu. Jinak ale navenek vyvolávala dojem nečinnosti a neschopnosti cokoli řešit. V červenci 1979 Désáí odstupuje a novým premiérem se stává Čaran Sinh, který ale po několika týdnech rovněž odchází. Prezident S.Reddi vyhlašuje nové volby. Sedmé všeobecné volby se konaly v lednu 1980, přinesly s sebou výrazné vítězství INC(I). Strana získala v Lók Sabze 351 křesel a tím i nadpoloviční většinu. Indira Gándhíová se 14. ledna znovu stala indickou premiérkou. V červnu 1980 umírá při havárie letadla její syn Saňdžaj Gánhí a do politiky je povolán jeho straší bratr Rádžív. Při proběhnuvších volbách získaly na podpoře hlavně regionální strany. Mnohé z těchto stran se hlásily a hlásí k jednotě a územní celistvosti Indie, nijak samy o sobě neohrožují její budoucnost. Ale za poslední vlády Indiry Gándhiové se vyskytla strana militantních sikhských separatistů, která nehodlala prosazovat své zájmy formou diplomacii či jednání. Od konce sedmdesátých let stále více sikhů požadovalo vlastní národní stát pod názvem Chalistán (země čistých). Umírněnější předáci jako Harčand S.Lóngoval se tehdy v Dillí snažili dohodnout kompromis, oproti tomu extrémisté, jejichž vůdcem byl Dsingh Bhindránvála nečekali, vyzbrojili své stoupence rychlopalnými zbraněmi a zmocnili se kontroly nad Zlatým chrámem v Amritsaru. V průběhu první poloviny osmdesátých let pak teroristických útoků přibývalo. Ústřední vláda nakonec musela tvrdě zasáhnout. V roce 1984 proto Indira Gándhíová dala svolení ke spuštění operace 'modrá hvězda' proti Zlatému chrámu. Dne 5. června 1984 zaútočily na chrám tanky a po 4 dnech byli všichni stoupenci Bhindránvála pobiti. Dne 31. října 1984 pak dva dikhští členové ochranky Indiry Gándhíové vykonali odvetu, když premiérku v jejím sídle v Dillí zabili. Navečer, kdy Indira Gándhíová zemřela, přiletěl její syn z Bengálska zpět do Dillí, aby před Prezidentem Zail Singh, složil přísahu a stal se novým premiérem. V nezávislé Indii se tak podruhé uplatnil dynastický princip. Rádžív Gándhí se z taktických důvodů velice brzo po svém jmenování rozhodl vyhlásit všeobecné volby. Těžil při nich ze sympatií a soustrasti. V prosinci 1984 INC(I) získal v ústředním parlamentu rekordní většinu. Svou násilnou usmrtí tak Indira svému synovi zajistila velmi výhodnou výchozí pozici. Vzhledem ke svému relativnímu mládí představoval Rádžív Gándhí novou naději v

46

nástup nové generace. Ve vnitřní politice musel Rádžív Gándhí čelit problému sikhského separatismu Dne 24. července podepsal s Harčandem Longovalem tzv. páňdžabskou dohodu, jež vycházela vstříc některým sikhským požadavkům. Longoval byl ale nedlouho po té zabit při atentátu a sikhští teroristé udržovali nadále Paňdžab v napětí. Ústřední vládě se poměry v tomto státě podařilo stabilizovat až v první polovině devadesátých let. Dosáhla toho důslednou

politikou,

v

niž

kombinovala

vyjednávání

s

umírněnými

předáky

s

nekompromisními policejními zásahy proti ozbrojeným separatistickým uskupením Další problematickým svazovým státem se ukázal Kašmír. V zahraniční politice se Rádžív Gándhí ve srovnání s matkou přiklonil více k USA. V prosinci 1985 nový indický premiér podpořil významnou regionální iniciativu, když pomohl založit sedmičlenné Jihoasijské sdružení pro regionální rozvoj (SAARC). V této době už byla indická vláda silně znepokojena se situací na Šrí Lance, kde konflikt mezi sinhalskou buddhistickou většinou a tamilskou hinduistickou menšinou, která v roce 1983 přerostla v občanskou válku. Indie, která má svou vlastní početnou a politicky významnou tamilskou komunitu, nemohla zůstat lhostejná a od sedmdesátých let se neúspěšně snažila zprostředkovat diplomatické řešení. 29.července 1987 během summitu SAARC podepsali dohodu Rádžív Gándhí a šrílanský prezident J.R.Džajavardhany dohodu, na jejímž základě by měla být Tamilům na Šrí Lance poskytnuta autonomie. V Indii Rádžív Gándhí čelil stále soustředěnější kritice svých odpůrců. Jeho hlavním problémem se nakonec stal ministr financí V.S.Sinh, který vedl vyšetřování finančních machinací některých indických průmyslových a obchodních firem a rodinných klanů, o nichž se soudilo, že je kryjí vysocí vládní úředníci, protože provádí daňové podvody. A tak Sinh vyvolal skandál, kdy naznačil, že buď premiér sám nebo jeho okolí se na něčem takovém mělo podílet. Po nijakém vyřešení, podává Sinh demisi. V říjnu 1987 pak spolu s kongresovými disidenty vytvořil politické uskupení Džan mórča (Lidová fronta), které se o rok později sloučilo s Kongresem, Džnatou a Lók Dalem v novou politickou stranu, jež si dala název Lidová fronta. V parlamentních volbách, které se konaly v listopadu 1989, si Rádžív Gándhí jen tak udržel místo, když INC(I) získal pouhých 193 křesel. Džanta dal se 141 mandátem se sice stal druhým nejmocnějším blokem, ale Sinh byl s podporou komunistických stran a strany BJP schopen sestavit menšinovou koaliční vládu, která složila přísahu v prosinci 1989. Dlouho ve své funkci však Sinh nevydržel a v listopadu 1990 podává demisi, po té co mu parlament vyslovil nedůvěru. 47

INDIE OD ZAČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET První etapa voleb proběhla v některých částech země 20. 5 1991, následujícího dne byl při pumovém atentátu zavražděn Rádžív Gándhí. Další část voleb byla po atentátu odložena. Poté, co Sonia Gándhíová, vdova po Rádžíovi Gándhíovi, odmítla post předsedkyně strany, byl do této funkce jednomyslně zvolen Pámulapátti Vénkata Narasinha Rao. Volby byly dokončeny až v červnu a nejvíce křesel v nich získal INC: Nejsilnější opoziční stranou se stala BJP ( Indická lidová strana), která získala 120 křesel a dospěla tak na vrchol své popularity. Džanta dal získal méně než 60křesel, něco přes 50 křesel získaly dohromady obě komunistické strany. Velkým problémům musela vláda Narasinhy Raá zpočátku čelit ve sféře ekonomické. V roce 1992 postihla zemi těžká finanční krize a její devizové rezervy se téměř vyčerpaly. Ministr financí Sinh tedy prosadil radikální úsporná opatření a jeho vláda posléze schválila program liberalizace ekonomiky, zahájil privatizaci ztrátových podniků státního sektoru, a usnadnil pronikání zahraničního kapitálu do některých odvětví. Nová hospodářská politika přinesla úspěch. Pokud si odmyslíme problém Kašmíru, probíhala poslední léta Raovy vlády ve znamení stabilizace. Nové jedenácté volby přinesly těsné vítězství INC, která navzdory vítězství, počty mandátů oslabila a posílení se dočkalo BJP s předákem Atalem Bihárí Vádžpejí, který se stal premiérem. Protože volby dopadly nerozhodně. Nepodařilo se mu však sestavit vládu, tak se jeho pozice ujímá v červnu 1996 D.D.Gauda vůdce jedné z frakcí Džanta Dal. Koncem března 1997 ale INC stáhl vládě svou podporu a vyhlídky reformy indického státoprávního uspořádání přesunul na neurčito. Další volby se konaly v březnu 1998, přinesly posílení BJP a premiérem byl opět jmenován Atal Bihárí Vádžpejí. V roce 1999 byly vypsány nové volby, opět vítězí BJP, nic se nemění. Velmi závažným problémem nové vlády zůstal Kašmír a v souvislosti s ním i vztahy k Pákistánu. Dne 13. prosince došlo v Dillí k pokusu o atentát na celé vedení státu, což Indie označila jako jasný útok ze strany Pákistánu a tak se ohnisko konfliktu rozhořelo nanovo až do druhé poloviny roku 2002. Nástup BJP byl doprovázen obavami, že strana nastoupí protimuslimský směr, který by mohl vést k nové vlně náboženských nepokojů. V únoru a březnu 2001 proběhly tyto bouře v Gudžaratému, ale po pěti letech u vlády lze konstatovat, že BJP a její politici, si po převzetí moci nevedli jako praví hinduističtí komunalisté, ale spíše si počínali jako demokraté.

48

4. Didaktická transformace Indii lze tématicky zařadit do více oblastí Rámcového vzdělávacího programu, ' Člověk a příroda', 'Člověk a společnost', 'Umění a kultura'. Téma je vhodné pro oblast multikulturní výchovy, kde by se studentům druhého stupně přiblížila problematika Indů v Evropě, jejich nejpočetnějších komunit, které se nachází ve Velké Británii a podrobněji pak jejich zastoupení a život v České republice. Dále pak seznámení studentů s jazykovou variabilitou, kterou je Indie typická, s indickou kulturou, se zaměřením na podporu multikulturního uvažování studentů, které by se mělo stát základem přicházející mladé generace. V rámci ekonomických vazeb by se ve výuce občanské výchovy a zeměpisu mohli studenti seznámit s otázkou globalizačních vizí, Indie s Čínou jako dominantní státy v Asii ve všech směrech. V oblasti mezinárodních vztahů, při výuce druhého a třetího stupně, by se mohl probírat Pákistánsko – Indický územní konflikt o Kašmír, minulost konfliktu i současný vývoj a jeho vliv na zahraniční politiku s ohledem na fakt, že obě země jsou vlastníky jaderných zbraní. V této oblasti mezinárodních vztahů by bylo vhodné zmínit i vztah Evropské unie a Indie, či jejich spolupráci. Přínosem by bylo využití tématu Indie i pro religionistiku, vzhledem ke sílícímu tlaku východních náboženství na Evropu. Zde by se mohly rozebírat jednotlivá náboženství, kterých je v Indii mnoho a většina z nich odsud i pochází, a jejich vliv na evropskou kulturu.

49

5. Závěrem Indie, nelidnatější demokracie světa, je multikulturní zemí plnou kontrastů, nábožensky pluralitní, což se odráží bohužel i v nebezpečí teroristických útoků. Základním odvětvím hospodářství je zemědělstvím, ve kterém pracuje přes 65% obyvatelstva, orientace je však zaměřena v posledních letech na služby a informační technologie. Důležitým faktorem rozvoje se stal tzv.outsourcing. Problémy se kterými se potýká se někdy zdají být až děsivé – velké množství infekčních nemocí, nedostatek pitné vody v některých místech země, kašmírská otázka, dětská práce, stále gradující nárůst počtu obyvatelstva. Pokud zajdeme až na samou hranu ekonomické představivosti, může být Indie prohlášena za celosvětově nejpřipravenější hospodářství, schopné čelit tvrdé globální konkurenci 21. století (330 milionů lidí mladších čtrnácti let = absence problémů s penzijním systémem, druhý úřední jazyk angličtina, nízké mzdy, téměř neomezené množství mladých flexibilních a vzdělaných lidí). Hlavním nositelem výzkumu a vývoje je soukromý sektor, mohutně podporován sektorem státním. Hospodářský a politický vývoj Indie nebude jistě bez krizí, ale je jasné, že co se týče služeb Indie si vypracovala neotřesitelné postavení. O indické akcie má zájem stále více zahraničních investorů, kteří nakupují podniky s globálním dosahem.Ve spolupráci s Čínou, s pokračováním svých investic do školství a zrychlují se hospodářským růstem bude Indie hledat těžko soupeře na poli světové velmoci V rámci zahraniční politiky spolupracuje Indie jak s Čínou, USA, EU, tak i africkými zeměmi. Většina jednání jsou zaměřena hospodářským směrem nebo jednáním o jaderných zbraních, které Indie vlastní. Hlavními cíly do budoucnosti se pro Indii ( vedle bezpečnosti) stává zlepšení životní úrovně obyvatelstva a udržení vysokého téma rozvoje ekonomiky. Indii je předpovídána impozantní budoucnost, má se stát jednou z největších velmocí světového hospodářství.

50

Literatura Seznam literatury: [1] Bohové s lotosovýma očima, Hinduistické mýty v indické kultuře tří tisíciletí, Kolektiv autorů. Praha 1997. [2] Bondy, E.: Indická filosofie, Praha 1991. [3] Hloušek,P.: Velký atlas světa, Praha, Kartografie 1997 [4] Johnson, G.: Kulturní atlas Indie. Knižní klub. Praha 1998 [5] Krása, M. a kol.: Indie a Indové od dávnověku k dnešku. Praha 1997, str. 11-89. [6] Krása, M. a kol.: Indický subkontinent. Zeměpisné a historické panorama. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1980. [7] Müller, P.: Svaté války a civilizační tolerance, Praha, Academia 2005 [8] Palmer, J.: Všechno o zemi: místopisný průvodce světem, Praha, Reader´s Digest výběr 1998 [9] Strnad, J, Filipský, J, Holman, J., Vavroušková, S.: Dějiny Indie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003 [10] Wheeler, M.: Dávná civilizace v údolí Indu. Mladá fronta, Praha 1973. [11] Zbavitel, D.: Otazníky starověké Indie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997. [12] Zbavitel, D.: Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti, Praha 1993.

Internetové odkazy: India Image Project, http://indiaimage.nic.in India government, http://india.gov.in Times od India, http://timesofindia.indiatimes.com Server hospodářských novin http://ekonom.ihned.cz (on –line) Server hospodářských novin http://ekonomika.ihned.cz/c1-20896840 (on-line) Ministerstvo zahraničních věcí české republiky http://www.mzv.cz/ (on-line) http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/indie/1000422/ Stránky indické vlády, http://indiaimage.nic.in/ (on line) mapový server Indie http://www.mapsofindia.com/ (on-line) Oficiální portál pro obchod a export http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/indie-souhrnneinformace/ocekavany-vyvoj/1001193/21642/ (on-line) CIA - The World Factbook https://www.cia.gov/cia/publications/factbook/geos/in.html www.heritage.org, (on-line) 51

Mapový server světa www.hkvysehrad.cz/mapy.html Stránky map indie www.lib.utexas.edu/maps/middle_east_and_asia/india_rel01.jpg The Asian Development Bank http://www.adb.org/ FAO Food and agriculture organiyation of the united nations, http://www.fao.org/ International atomic energy agency http://www.iaea.org/ Inernational criminal court http://www.icc-cpi.int/home.html&l=en The International Fund for Agricultural Development http://www.ifad.org/governance/index.htm The Industry Foundation Classes http://cic.nist.gov/vrml/cis2.html#IFC International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies http://www.redcross.int/ international labour organization http://www.ilo.org/ international monetary fund http://www.imf.org/

52

Přílohy Seznam příloh: Příloha č.1: Fyzická mapa Indie Příloha č.2: Rozloha, počet obyvatel, hlavní město jednotlivých států Indie Příloha č.3: Rozloha, počet obyvatel, správní středisko jednotlivých svazových teritorií Příloha č.4: Politická mapa Indie Příloha č.5: Indická vlajka Příloha č.6: Základní makroekonomické ukazatele Příloha č.7: Světové kulturní dědictví Příloha č.8: Složení vlády unie Příloha č.9: Významné osobnosti Příloha č.10: Členství Indie ve vybraných mezinárodních organizacích Příloha č.11: Politická mapa Kašmíru

53

Příloha č.1: Fyzická mapa Indie

54

Příloha č.2 Rozloha, počet obyvatel, hlavní město jednotlivých států Indie Stát km2 Obyv. v Hlavní město mil Ándhrapradéš /Andhra Pradesh/ 276.814 75,7 Hajdarábád/Hyderabad/ Arunáčalpradéš /Arunachal 83.743 1,1 Itánagar /Itanagar/ Pradesh/ Ásám /Assam/ 78.438 26,6 Dispur Bihár /Bihar/ 92.238 82,9 Patna Čhatisgarh /Chattisgarh/ 88.118 20,8 Bilaspur Džammú a 101.384 10,1 Šrínagar, Džammú /Srinagar, Kašmír*/Jammu&Kashmir/ Jammu/ Džharchand /Jharkhand/ 79.614 26,9 Rančí /Ranchi/ Góa /Goa/ 3.702 1,3 Paňdžim /Panjim/ Gudžarát /Gujarat/ 196.024 50,6 Gándhínagar /Gandhinagar/ Harijána /Haryanna/ 44.212 21,1 Čandígarh /Chandigarh/ Himáčalpradéš /Himachal 55.673 6,1 Simla Pradesh/ Karnátaka /Karnataka/ 191.791 52,7 Béngalúr /Bangalore/ Kérala /Kerala/ 38.863 31,8 Tiravanantapuram /Thiruvanthapuram/ Madhjapradéš /Madhya Pradesh/ 355.328 60,4 Bhópál /Bhopal/ Maháráštra /Maharashtra/ 307.690 96,7 Mumbaí /Mumbai dříve Bombay/ Manípur /Manipur/ 22.327 2,4 Imphál /Imphal/ Meghalaja /Meghalaya/ 22.429 2,3 Šilaung /Shillong/ Mizóram /Mizoram/ 21.081 0,9 Aizol /Aizawl/ Nágáland /nagaland/ 16.579 2,0 Kóhíma /Kohima/ Paňdžáb /Punjab/ 50.362 24,3 Čandígarh /Chandigarh/ Rádžasthán /Rajasthan/ 342.239 56,4 Džajpur /Jaipur/ Sikkim 7.096 0,5 Gántok /Gangtok/ Tamilnádu /Tamil Nadu/ 130.058 62,1 Čennaí /Chennai, dříve Madras/ Tripura 10.486 3,2 Agartala /Aggartala/ Urísa /Orissa/ 155.707 36,7 Buvanéšvár /Bhubaneshwar/ Uttarančal /Uttaranchal/ 53.330 8,5 Dehra Dun Uttarpradéš (Uttar Pradesh/ 241.081 166,1 Lakhnaú /Lucknow/ Západní Bengálsko /West Bengal/ 88.752  bez území okupovaného Pákistánem a Čínou

80,2

55

Kalkata /Kolkata,dříve Calcutta/

Příloha č.3 Rozloha, počet obyvatel, správní středisko jednotlivých svazových teritorií Svazové teritorium km2 Obyv. v Správní středisko tis. Andamany a Nikobary /Andaman & Nicobar 8.249 356,2 Port Blair Islands/ Čandígarh /Chandigarh/ 114 900,9 ------Dádra a Nagarhavélí /Dadra & Nagar 491 220,4 Silvassa Haveli/ Daman a Diú /Daman & Diu 112 158,1 Daman Lakšadvíp Lakshadweep/ 32 60,6 Kavarattí (Karawatti/ Pondičéri /Pondicherry/ 492 973,8 Pondičéri /Pondicherry/ Svazové teritorium hlavního města Indie 434 12,8 Dillí /Delhi/ Administrativně správní členění, hlavní město a další velká města Indie je administrativně rozdělena na 28 svazových států, 6 svazových teritorií a teritorium hlavního města. Počet obyvatel je převzat z předběžných výsledků sčítání lidu r. 2001.

Příloha č. 4: Politická mapa Indie

56

57

Příloha č. 5 Indická vlajka

58

Příloha č.6 Základní makroekonomické ukazatele (finanční rok je v Indii 1.4. - 31.3.) 2001/2002 2002/2003 2003/2004 2004/2005 2005/2006 HDP v mld. USD (v současných 436 465 548 628 718 cenách) HDP v mld Rs (v cenách r. 1999 – 19573 20338 22081 23767 25666 2000) Meziroční růst HDP (v cenách 5,9 3,9 8,6 7,6 8,1 (předb. r.1999 – 2000) odhad) HDP na obyvatele (v USD) 354 357 403 437 Není k disp. Míra inflace v % měřeno indexem 5,2 4,1 3,5 4,2 5,6 (předb. spotřebitelských cen údaj) Míra nezaměstnanosti 7,0 8,9 7,0 8,1* Není k disp. 11,7 Úrokové sazby 6,1 6,0 6,0 6,0 6,0 Podíl ekonomických odvětví na tvorbě HDP v %: Zemědělství 24,2 23,9 24,0 23,0 Není k disp. Průmyslová výroba, stavebnictví, 27,3 24,1 24,5 23,8 Není k disp. energetika Služby 48,5 49,5 51,5 53,2 Není k disp. Zdroj: Ministerstvo financí Indie, Economic Survey 2005-2006 8 údaje jsou převzaty z celoindické studie NSSO (National Sample Survey Organisation) o zaměstnanosti a nezaměstnanosti a týkají se 1. poloviny r. 2004. První číslo vyjadřuje nezaměstnanost mužů ve městech, druhé nezaměstnanost žen ve městech. Obdobně byla stanovena nezaměstnanost na venkově, 9 % u mužů a 9,3 % u žen. Kurs k USD, průměr za rok 2004/2005: 1 USD = 44,95 INR Kurs k EURO, průměr za rok 2004/05: 1 EURO = 56,55 INR

59

Příloha č.7 Světové kulturní dědictví Skalní město Adžanta Jeskynní chrám Elóra Rudá pevnost v Ágře Sluneční chrám v Konaraku Chrámový komplex v Mahábhalipuramu Národní park Kaziranga Chráněné území Manas Národní park Keoladeo Kostely a kláštery ve městě Goa Chrámový komplex v Khádžuráhu Chrámový komplex v Hampi Město Velkých Mughatů Fátéhpur Sikrí Chrámový komplex v Pattadakalu Jeskyně Elephanta Brihadišvarův chrám v Tahdžavuru Národní park Sundarbans Národní park Nánda Dévi Císařská hrobka v Dillí Kutub Minab s mešitami a hrobkami v Dillí Himalájská horská dráha do Dárdžilingu

60

Příloha č. 8 Složení vlády unie Ministři centrální vlády jsou trojího druhu - kabinetní ministři, státní ministři (samostatná ministerstva) a státní ministři (podléhající příslušnému kabinetnímu ministrovi). Složení vlády po 29. lednu 2006 Dr. Manmohan Singh

ministerský předseda (INC)

Pranab Mukherjee

zároveň dočasně řídí ministerstvo zahraničí obrana (INC)

Arjun Singh Sharad Pawar Laloo Prasad Yadav Shivraj Patil Ram Vilas Paswan Jaipal Reddy P.R. Dasmunsi P. Chidambaram Mahavir Prasad P.R. Kyndiah T.R. Baalu Shankersinh Vaghela řídí dočasně premiér Singh Kamal Nath Hans Raj Bhardwaj Sushil Kumar Shinde Raghuvansh Prasad Singh Mani Shankar Aiyar Ram Ola Meira Kumar K. Chandra Shekhar Rao A. Raja Dayandhi Maran Anbumani Ramadoss Shibu Soren A.R. Antulay Vayalar Ravi Murli Deora Ambika Soni Saif-u-din Soz

lidské zdroje (INC) zemědělství , spotřeba a distribuce (NCP) železnice (RJD) vnitro (INC) chemie a hnojiva, ocel (LJSP) rozvoj měst (INC) informace a vysílání, parlamentní záležitosti (INC) finance (INC) malé podniky, zemědělské podniky (INC) kmenové záležitosti, rozvoj severovýchodu (INC) silniční a lodní doprava (DMK) textilní průmysl (INC) zahraniční věci průmysl a obchod (INC) právo a justice (INC) energetika (INC) rozvoj venkova (RJD) mládež a sport (INC) doly (INC) sociální spravedlnost a rovnoprávnost (INC) práce a zaměstnanosti (TRS) životní prostředí a lesy (DMK) komunikace a informační technologie (DMK) zdraví a záležitosti rodiny (PMK) uhlí (JMM) záležitosti menšin (INC) záležitosti zahraničních Indů (INC) ropa a přírodní plyn (INC) turizmus a kultura (INC) vodní zdroje (INC)

Nová kabinetní ministerstva: Santoš Mohan Dév

těžký průmysl a veřejné podniky (INC)

Prem Chand Gupta Kapil Sibal

záležitosti podniků (INC) věda a technologie (INC) 61

Příloha č.9 Významné Osobnosti Současný prezident Abdul Kalam *1930 Atomový vědec Abdul Kalam, přezdívaný Pan Raketa, se stal 25.7 prezidentem. Kandidoval za vládní koalici v čele s Indickou lidovou stranou. Stál v čele Organizace pro obranný výzkum a vývoj. Je leteckým inženýrem bez větších politických zkušeností, stál však téměř u všech vědecko-technických mezníků v nejnovějších indických dějinách. Pochází z rodiny negramotných výrobců člunů ze státu Tamilnád. Zná poezii a indickou filozofii. I když vyrostl v muslimské rodině, za musilma se neoznačuje a denně čte hinduistické texty. Je svobodný. Bývalý prezident Kočerli Rámán Nárájanan *27.10.1927 (Kérala) Je synem léčitele a pochází z nejchudších vrstev – nedotknutelných (páriů), kteří stojí mimo kasty. Získal titul magistra pro obor anglická literatura, ale vzhledem ke svému společenskému postavení nesměl učit, i když toto znevýhodnění bylo (1950) ústavou zakázáno. Byl novinářem The Times of India. Stipendium mu zajistilo studium na Schiool of Economics v Londýně Byl pak diplomatem v Barmě, Japonsku, Austrálii, Vietnamu, Thajsku a Turecku, velvyslancem ve Washingtonu a Pekingu. Ve vládě R.Ghándího byl ministrem zahraničí. Roku 1992 byl zvolen víceprezidentem . 17.7.1997 prezidentem po Š.D.Šarmovi. Jeho nástupcem je A. Kalam. Předseda vlády Atal Bihárí Vádžpéjí *26.12.1926 knížectví Gwalior Je spoluzakladatelem nacionalistické-hisnduistické Indické lidové strany (BJP) . V letech 1997-99 byl ministrem zahraničí , r.1996 premiérem avšak pouze na 12 dní, protože žádná politická strana nechtěla dopomoci jeho straně k většině v parlamentu. Po parlamentních volbách r. 1998 (únor, březen) se BJP sice stala nejsilnější stranou, avšak většiny nedosáhla. Byl pověřen sestavením vlády, v níž vykonává funkci ministra zahraničí. Je členem Dobrovolné organizace pravicových hinduistů, která usiluje o nukleární vyzbrojení. 62

11.5.1998 byly poprvé od roku 1974 provedeny atomové zkoušky. V r. 1999 hrozba atomového konfliktu. V parlamentnívh vobách v roce 1999 zvítežila volební koalice Národní demokratická aliance v jejímž čele stál. Zakladatel Indie Móhándás Karamčand Gándhí zv. Mahátma (Velká duše) 1864 – 1948 1894 – 1914 působil v Jižní Africe jako obhájce práv indické menšiny.V roce 1915 se vrátil do Indie a vstoupil do Indického národního kongresu. Podněcoval občanskou neposlušnosta kampaně nespolupráce s Brity.Nabádal k bojkotu britského zboží. 1930 zoranizoval tzv. Solný pochod, 1942 požadoval okamžitoi samostatnost Indie . Po druhé světové válce vyvinul úsilí , aby Indie zůstala jednotná, nesmířil se s existencí dou států (od 1947 Indie a Pákistán). V roce 1948 byl zavražděn hinduistickým fanatikem. Výrazně přispěl k indické nezávislosti. Byl politicky obratný. Ačkoli byl více spjat se staroindickým myšlenkovým světem, usiloval o odstranění kastovnictví a pozvednutí životní úrovně nejnižších vrstev.

63

Příloha č.10 Členství Indie ve vybraných mezinárodních organizacích AfDB http ://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/ (African Development Bank) = Africká rozvojová banka ARF http://www.thearf.org/ The Advertising Research Foundation AsDB http://www.adb.org/ The Asian Development Bank BIMSTEC http://www.bimstec.org/ The Bay of Bengal Initiative for MultiSectoral Technical and Economic Cooperation CERN (observer), http://user.web.cern.ch/User/Welcome.asp European Organization for Nuclear Research EAS http://www.fcc.gov/cgb/consumerfacts/eas.html The Emergency Alert System FAO http://www.fao.org/ FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION OF THE UNITED NATIONS G- 6 šest nejvyspělejších průmyslových zemí (G6) G-15 http://www.photius.com/g15/g15.html The Group of 15 Summit G-24 http://www.g24.org/ the Intergovernmental Group of Twenty Four G-77 http://www.g77.org/doc/ The Group of 77 IAEA http://www.iaea.org/ International atomic energy agency IBRD http://web.worldbank.org/ International bank for Reconstruction and Development ICAO http://www.icao.int/ International Civil Aviation Organization ICC http://www.icc-cpi.int/ Inernational criminal court ICRM http://www.icrm.org/ Institute of certified records managers IDA http://web.worldbank.org/ The International Development Asso- ciation IFAD http://www.ifad.org/governance/index.htm The International Fund for Agricultural Development IFC http://cic.nist.gov/vrml/cis2.html#IFC The Industry Foundation Classes IFRCS http://www.redcross.int/ International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies IHO http://www.iho.shom.fr/ The International Hydrographic Organization ILO http://www.ilo.org/ International labour organization IMF http://www.imf.org/ International monetary fund

64

Příloha č.11 Mapa Kašmíru

65

Resumé Součástí Rámcově vzdělávacího programu je i tématika Mezinárodních vztahů. V rámci tohoto tématu jsem si zvolila jako téma své bakalářské práce problematiku Indie. Cílem práce je poskytnout základní informace o situaci v Indii, pro pochopení mentality dané země a nastínění jejího možného vývoje. Hlavním cílem je podat základní informace o struktuře země a nastínit její možný vývoj v dalších letech, s podrobnějším zaměřením na prostorové a společenské vymezení a charakterizování Indie, seznámení se s hospodářstvím a jeho základními odvětvími včetně popsání historického vývoje daného regionu. Dalším cílem je rozpracování tématu pro vhodné využití do oblastí Rámcového vzdělávacího programu, způsob výuky této problematiky na základní škole s popisem použitých metod a forem práce. The international affairs are subject matter of Framework educational programmes. Within the scope of this field I chose India with its political structure and possible developement as the topic of my BA thesis. The aim of the thesis is to give basic information about the situation in India, facts about the temperament of its inhabitans and to estimate possible developements. The main aim of the thesis is to give basic information about the structure of the country and estimate its possible developement in following years. The thesis defines India geographically and socially and provides information about historical developent of the country. Further aims of the thesis are to apply the topic of the thesis to Framework educational programme, to define the method of education of this topic at primary schools and the thesis also describes methods and forms of the research.

66

Anotace Moje bakalářská práce má téma Indie. Zabývám se v ní kulturou, hospodářství, politickým systémem Indie a historií, podrobněji pak dějinami od 19. století po současnost. Hlavním cílem je podat základní informace o struktuře země a nastínit její možný vývoj v dalších letech.

The topic of my BA thesis is India. In the thesis I describe culture, economy and political system in India. The thesis describes the history of India, notably the history from19th century onwards. The main aim of the thesis is to give basic information about the structure of the country and predict possible developement of India in the future.

Klíčová slova: Indie, Commonwealth, Světová obchodní organizace (WTO), Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci (SAARC), hinduismus, kastovní systém, Gándhí, Nehrú, Indira Gándhíová, Pákistán – Kašmír India, Commonwealth, World Trade Organization (WTO), South Asian Association for Regional Cooperation (SAARC), hinduism, Caste system, Gándhí, Nehrú, Indira Ghándhí, Pakistan - Kashmir

Bibliografie: Vrbová, Jana. Indie: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2007. 66 l. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Marta Goňcová, CSc. 67