HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE A PERSPEKTIVA PŘIJETÍ EURA V ČR

Vysoká škola polytechnická Jihlava katedra Finance a řízení

HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE A PERSPEKTIVA PŘIJETÍ EURA V ČR Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Petr Jiříček

Autor: Kubátová Dana

Jihlava 2009

ANOTACE Tato bakalářská práce se zabývá problémem vstupu České republiky do eurozóny, především otázkou kdy má Česká republika přijmout společnou měnu. Předmětem této práce je analýza připravenosti České republiky na přijetí eura. Tato práce se skládá ze čtyř částí.

První část je úvodem do problematiky

Evropské unie a členství v eurozóně. Druhá část je teoretická a popisuje vývoj evropské hospodářské politiky a měnové integrace. Třetí část analyzuje ekonomickou sladěnost České republiky s eurozónou a její důležitost při přijímání eura. V závěru jsou shrnuty zjištěná fakta a perspektivy přijetí eura.

Klíčová slova: hospodářská a měnová unie, evropský měnový systém, integrace, euro, eurozóna, Maastrichtská kritéria, nominální a reálná konvergence, Pakt stability a růstu

ABSTRACT This bachelor thesis deals with the issue of the joining the Czech Republic the euro area, firstly of the question of euro adoption in the Czech Republic. The subjekt of this thesis is the preparation analysis of the Czech Republic for euro acceptance. This thesis consists of four parts. The first part is the introduction to the issue of The European union and of the membership of the euro area. The second part is theoretical and describes the process of European economic policies and monetary integration. The third part analyzes the economic harmonization of the Czech Republic with the euro area and its importance in the adoption of euro. The last chapter reviews the facts and summarizes prospects of euro acceptance. Keywords: economic and monetary union, European monetary system, integration, euro, euro area, Maastricht criteria, nominal and real konvergence, Stability and Growth Pact

Chtěla bych poděkovat panu Ing. Petrovi Jiříčkovi za odbornou pomoc, připomínky a cenné rady při vedení mojí bakalářské práce. Především bych chtěla poděkovat celé mé rodině za podporu a trpělivost, kterou mi při mém studiu věnovali.

Prohlášení

„Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce s použitím informačních zdrojů a odborné literatury, které jsou citovány v této práci a uvedeny v seznamu literatury.“

V Jihlavě dne 10. května 2009

………………………… Dana Kubátová

OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 1.1 Cíl bakalářské práce ............................................................................................... 8 2. EVROSPKÁ UNIE A JEJÍ VÝVOJ ............................................................................. 9 2.1 Počátky Evropské unie........................................................................................... 9 2.1.1 Evropské společenství uhlí a oceli ................................................................. 9 2.1.2 EHS a EUROATOM .................................................................................... 10 2.1.3 Jednotný vnitřní trh....................................................................................... 10 2.2 Evropská měnová integrace ................................................................................. 12 2.2.1 Wernerova zpráva......................................................................................... 13 2.2.2 Evropský fond měnové spolupráce .............................................................. 14 2.2.3 Evropský měnový systém............................................................................. 14 2.2.4 Delorsova zpráva .......................................................................................... 17 2.2.5 Maastrichtská smlouva ................................................................................. 17 2.2.6 Hospodářská a měnová unie......................................................................... 18 2.2.7 Evropská centrální banka ............................................................................. 20 2.2.8 Maastrichtská kritéria ................................................................................... 21 2.2.9 Pakt stability a růstu ..................................................................................... 23 2.2.10 Eurozóna..................................................................................................... 23 3. ČR A JEJÍ PŘÍPRAVA NA PŘIJETÍ EURA............................................................. 25 3.1 Ekonomický vývoj ČR po vstupu do EU............................................................. 25 3.2 Plnění maastrichtských kritérií............................................................................. 28 3.2.1 Kritérium cenové stability ............................................................................ 28 3.2.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí .................................................... 29 3.2.3 Kritérium stability měnového kurzu............................................................. 30 3.2.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb .................................................. 31 3.2.5 Kritéria reálné konvergence ......................................................................... 32 3.3 Přistoupení ČR k eurozóně................................................................................... 33 3.3.1 Přehled uskutečněných kroků....................................................................... 34 3.3.2 Harmonogram pro zavedení eura v ČR ........................................................ 35 3.3.3 Zásady zavedení eura v ČR .......................................................................... 37

3.4 Jaké jsou výhody a nevýhody eura....................................................................... 38 3.4.1 Přínos eura pro podniky................................................................................ 38 3.4.2 Přínos eura pro spotřebitele .......................................................................... 39 3.4.3 Přínos eura pro členské státy ........................................................................ 40 3.4.4 Evropské hospodářství má z eura užitek ...................................................... 40 3.4.5 Nevýhody a možná rizika přijetí eura .......................................................... 41 3.4.6 Zavedení eura na Slovensku ......................................................................... 42 4. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 44 Seznam použitých zdrojů................................................................................................ 47 Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................................... 50 Seznam příloh ................................................................................................................. 51

1. ÚVOD V posledních několika letech se nelze vyvarovat otázkám vztahů s Evropskou unií. Přestože je to útvar nehmotný a málokdo se s představiteli EU setkal přímo, dotýká se nás denně. Ráno na nás útočí ze stránek novin, večer se nám představuje na televizních obrazovkách. Na internetu nás upozorňuje reklama na volb y do Evropského parlamentu. Proto je dobré o EU vědět trochu více, než jen to, že poskytuje dotace a že nám nařizuje, co smíme a co ne. Evropská unie je nadnárodní organizace evropských států založená zejména za účelem rozvoje a upevňování hospodářské spolupráce a integrace mezi členskými státy. Přitom se nenechme mýlit tím, že zakládající státy datují své členství již od padesátých let minulého století. EU byla formálně ustavena až v roce 1993, kdy byla dvanácti zakladatelskými státy ratifikována Smlouva o EU (označovaná jako Maastrichtská smlouva). Přitom např. Rakousko, které mělo k našemu vstupu do EU zřejmě nejvíce námitek, se stalo členskou zemí teprve nedávno, přesněji v roce 1995. To, že pokládáme EU za již poměrně letitou organizaci, je dáno tím, že vznikla přetransformováním ze tří evropských společenství (Evropského hospodářského společenství, Evropského společenství uhlí a oceli a Evropského společenství pro atomovou energii). Přitom počátky snah o spolupráci mezi západoevropskými státy je možné sledovat již v období těsně po druhé světové válce. Je krásné jako občan užívat výhod. Např. bez překážek cestovat po všech evropských zemích, kdekoliv využívat služby a všude za ně platit stejnou měnou. To je jistě příjemný přínos, kt er ý n yní m ohou ob čan é EU v yu žívat, a ačkoli v to j e tak é jedním z důvodů vzniku EU, není to důvod zdaleka jediný – a pravděpodobně ani nejpodstatnější. Základní pohnutka spočívá v ekonomii. Každému je jasné, že k získání jednoho bochníku chleba vynaložíme menší úsilí, jestliže jej koupíme u pekaře, který jich peče více najednou, než kdybychom si jej pekli sami. Tento ekonomický důvod – umožnit výrobu ve velkém – je tím pádnější, čím je výroba složitější a nákladnější. I naši podnikatelé ve svém rozmachu často naráželi na státní hranice, na omezené možnosti našeho trhu. Tím důležitější je potřeba trhu bez hranic a bez celních a technických bariér. Proto je třeba poskytnout určité záruky volnosti nejen velkým společnostem, ale i občanům.

7

Česká republika vstupovala v roce 2004 do Evropské unie spíše odevzdaně. Jako bychom si říkali, že nám stejně nic jiného nezbývá. S eurem to bude asi něco podobného. Podle průzkumu veřejného mínění se Češi k euru stavějí vesměs zdrženlivě a zavedení jednotné měny jako politická otázka rozhodně nepatří k předním sloganům politických stran. Tato problematika se sice týká každého občana, ale je to zároveň téma poměrně složité. Proto by se měli vést odborné diskuse, proč je důležité, aby Česká republika přešla na jednotnou evropskou měnu. Já se ve své práci budu snažit přiblížit tento problém.

1.1

Cíl bakalářské práce

Toto téma jsem si vybrala především proto, že je velmi aktuální, a to jak pro experty, tak pro širokou občanskou veřejnost. Je to z několika důvodů. Prvním z nich je, že se Česká republika zavázala již v přístupové smlouvě přijmout euro jako svoji měnu. Druhým je skutečnost, že naše země v letošním ani v příštím roce nebude plnit maastrichtská konvergenční kritéria pro vstup do eurozóny. A posledním důvodem je, že naši občané nejsou přesvědčení, zda je pro ně přijetí eura výhodné. Hlavní cílem je analýza připravenosti České republiky na přijetí eura a otázka kdy a proč by měla Česká republika jednotnou evropskou měnu přijmout. Práce je rozdělena do čtyř základních částí. Po úvodní kapitole následuje část věnovaná historii a motivům evropské integrace. V této části se snažím zachytit integrační vývoj jak z hlediska prohlubování spolupráce, tak z hlediska rozšiřování členské základny. Cílem této části je především popsání ekonomické spolupráce, kterou proces evropské integrace postupně prošel. Ve třetí časti se zab ývám ekonomick ým v ývojem České republik y od vstupu do EU a dále se věnuji analýze plnění Maastrichtských kritérií. V závěrečné části jsem shrnula zjištěná fakta a pokusila se vysvětlit, kdy je vhodné přejít na euro. Při vypracování bakalářské práce jsem vycházela především z knihy Michala Tomáška „Evropské měnové právo“ a z publikace Ministerstva financí „Národní plán zavedení Eura v České republice“. Jelikož se jedná o velmi aktuální téma, důležitou roli sehráli samozřejmě internetové zdroje.

8

2. EVROPSKÁ UNIE A JEJÍ VÝVOJ 2.1 Počátky Evropské unie Idea společné Evropy je velmi stará. Však i svůj název Evropa odvozuje od jedné postavy řecké mytologie. Cílem společné Evropy tehdy, stejně jako dnes, bylo zajistit prosperitu, mír a nový start kontinentu, jehož hospodářské a politické základy se fakticky rozpadly. Hlavní myšlenka EU vycházela z potřeby zabránit opakování tragédie dvou světových válek. K dosažení tohoto cíle byla založena řada různých organizací s různými prioritami. Založení Evropské unie předcházel vznik tří Evropských společenství, kterými byly Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii.

2.1.1 Evropské společenství uhlí a oceli Na začátku bylo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Oficiálním vyjádřením tohoto pojetí se stalo prohlášení francouzské vlády ze dne 9. května 1950, jež se označuje podle tehdejšího francouzského ministra zahraničí jako Schumanova deklarace. Obsahem byl návrh na vytvoření organizace, jež by místo jednotlivých členských států koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. Prvními zúčastněnými zeměmi měly být Francie a Německo jako dva státy, jejichž špatné vztahy byly po dlouhá staletí nebezpečím pro stabilitu celého kontinentu. Tato výzva se setkala s kladnou odezvou a 18. dubna 1951 byla šesti evropskými státy: Francie, Belgie, Nizozemí, Německo, Lucembursko a Itálie podepsána tzv. Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli, jež vstoupila v platnost 27. července následujícího roku. Hlavními cíli ESUO bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, životní úrovně a růstu zaměstnanosti členských států, a to prostřednictvím společného trhu, na němž by neplatila žádná diskriminační omezení jednotlivých států. Další významnou rolí byla kontrola průmyslových odvětví (zejména německých), která byla v té době nejvýznamnějším sektorem pro válečné hospodářství.

9

2.1.2 EHS a EUROATOM Dne 20. května 1955 země Beneluxu předložili ostatním členům ESUO memorandum s návrhy na další rozvoj integrace, který byl

zaměřený na hospodářskou oblast.

Messinská jednání šesti ministrů zahraničí členských států ESUO v červnu 1955 doporučila na základě tohoto návrhu vytvořit výbor vládních zástupců k vypracování návrhů na další postup. Výsledky jednání výboru byly shrnuty do tzv. Spaakovy zprávy, jež byla schválena na benátském setkání 29.5. 1956. Tam bylo zároveň rozhodnuto zahájit mezivládní jednání, jež nakonec vyústila v přijetí dvou tzv. Římských smluv, zakládajících Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství atomové energie (ESAE, často též Euratom). Obě smlouvy byly šesti státy zúčastněnými na ESUO podepsány 25. března 1957, v platnost vstoupily 1. ledna 1958. Hlavním úkolem EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k stálému hospodářskému růstu a k rozvoji ekonomického života prostřednictvím postupného sbližování hospodářské politiky členských států. Evropské společenství atomové energie je platforma pro jadernou energetiku, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a podporu atomového výzkumu, a především nadnárodní kontrolu, která má deklarovat mírové využití atomové energie. V roce 1967 ESUO, EHS a EUROATOM sjednotily své orgány na základě Slučovací smlouvy (podepsána v roce 1965) a od tohoto okamžiku se používá oficiální název Evropská společenství (ES). Dalším krokem k naplnění cílů EHS bylo dosažení celní unie k 1. červenci 1968, kdy byla mezi členskými státy zrušena cla na dovoz průmyslových výrobků. Do 18 měsíců byla odbourána i všechna cla na zemědělské produkty a pro obchodování mimo Společenství byl přijat jednotný celní sazebník.

2.1.3 Jednotný vnitřní trh V roce 1970 došlo k dalšímu posunu. Doposud členské státy hradily výdaje Společenství prostřednictvím příspěvků. Na rozdíl od této praxe Společenství nyní získala samostatné příjmy plynoucí do jejich rozpočtu automaticky z každého členského státu. Jednalo se především o celní dávky a část daně z přidané hodnoty. V červnu byly zahájeny rozhovory o přistoupení s dalšími čtyřmi státy (Dánskem, Irskem, Norskem a Spojeným královstvím), jež byly dokončeny 22. 1. 1972 podpisem

10

Smlouvy o přístupu ke Společenství. Tuto smlouvu následně ratifikovaly všechny uvedené státy s výjimkou Norska, kde občané v referendu vstup do Společenství odmítli. V říjnu téhož roku byla přijata tzv. Davignonova zpráva, která se stala základem pro spolupráci a koordinaci zahraniční politiky členských států ve všech důležitých otázkách. Původní Římské smlouvy deklarovaly vytvoření společného trhu charakterizovaného volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálu, k čemuž došlo pouze částečně, a to především v oblasti zboží. Volný pohyb služeb, osob a kapitálu narážel na množství překážek, a proto v roce 1986 bylo přistoupeno k vytvoření vnitřního trhu na základě dvou významných dokumentů, a to Bílá kniha a Jednotný evropský akt. Bílá Kniha přinesla důkladnou analýzu situace a ukázala, že na cestě ke skutečnému jednotnému trhu stojí tři skupiny překážek: fyzické (překážky na hranicích mezi členskými státy), technické (existence různých technických standardů v každém členském státě přispívalo k roztříštěnosti trhu) a daňové (různé s ystém y nepřímého zdaňování) . K odstranění těchto základních problémů byl zároveň vypracován podrobný program (tzv. Program 1992). Jednotný evropský akt, který byl první významnou revizí Římských smluv o založení ES, upravil potřebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 - zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic, který byl předpokládán již původními Římskými smlouvami. Změna spočívala ve významné reformě rozhodovacích mechanismů v orgánech Společenství, neboť Rada ministrů získala pravomoci přijímat rozhodnutí, týkající se zavádění jednotného vnitřního trhu, kvalifikovanou většinou místo dosavadní praxe jednomyslnosti, což velmi výrazně přispělo k akceschopnosti celého rozhodovacího procesu. Přistoupení k jednotnému trhu zahrnovalo i další změny:


začlenění Evropské rady do institučního rámce Evropských společenství,




rozšíření hospodářské politiky koordinované na úrovni ES o podporu výzkumu a technického rozvoje a o ochranu životního prostředí,




rozšíření působnosti EHS o sociální politiku a zmenšování rozdílů Společenství v hospodářské vyspělosti jednotlivých regionů,

11




důraz na sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí - první oficiální zmínky o hospodářské a měnové unii,




snahy o nové formulování zahraniční politiky s cílem, aby země ES mohly důsledně, solidárně a účinně hájit společné zájmy.

Tyto kroky k rozšíření spolupráce již směřovaly k postupné komplexní přeměně dosavadních společenství v Evropskou unii.

2.2 Evropská měnová integrace Počátky měnového integračního procesu lze neformálně datovat do r. 1944, kdy byly v americkém městě Bretton-Woods za účasti zástupců 44 států

dohodnuty principy

nového světového měnového řádu. Jádrem brettonwoodských dohod byl systém tzv. pevných však přizpůsobitelných kurzů. Evropské měny byly napojeny na americký dolar systémem pevných kurzů, přičemž dolar sám deklaroval pevnou vazbu na zlato. Toto opatření mělo velký vliv na americkou měnovou politiku. Její snahou bylo, aby se hodnota dolaru příliš nelišila od jeho zlaté parity. Součástí tohoto systému byl i vznik Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Systém pevných devizových kurzů měl pomoci ke stabilitě měn v návaznosti na stabilní americký dolar, což mělo na druhou stranu negativní dopad, když americký dolar ztratil stabilitu a tato nestabilita se začala přelévat do ostatních ekonomik. V brettonwoodském systému byla suverenita jednotlivých zemí značně omezena. Aby ostatní země udržely pevn ý kurz, musel y svou měnovou politiku přizpůsobovat té americké. Do vážných problémů se brettonwoodský systém začal dostávat na počátku 70. let. Americký dolar byl vtažen do vleku domácích expanzivních politik, což podkopávalo jeho důvěryhodnost a ochotu držet americká aktiva. Výsledkem bylo prudké snižování amerických zásob měnového zlata. Přes snahy o udržení byl v roce 1973, kdy USA zrušily směnitelnost dolaru za zlato, tento systém opuštěn.

12

2.2.1 Wernerova zpráva Evropská rada na svém zasedání ve dnech 1.- 2. prosince 1969 v Haagu přijala návrh Komise na prohloubení spolupráce členských zemí Společenství v měnové a hospodářské oblasti s cílem zavedení jednotné měny. Uložila rovněž prozkoumat možnosti vývoje Společenství směrem k Hospodářské a měnové unii. Na jeho základě byla v říjnu roku 1970 vypracována a zveřejněna Wernerova zpráva (pojmenovaná podle tehdejšího lucemburského ministra financí a předsedy vlády) a schválena byla na zasedání Rady 22. března 1971 v Hamburku . Navrhovala vytvoření hospodářské a měnové unie ve třech stupních v průběhu následujícího desetiletého období. V tomto tehdejším pojetí měla měnová unie znamenat vytvoření plné a neodvolatelné směnitelnosti měn zemí, jež by do unie vstoupily, a odstranění pásem, v nichž by se devizové kursy těchto měn mohly pohybovat, dále pak neodvolatelné fixování parit kursů těchto měn a odstranění všech restrikcí na kapitálové pohyby a transakce. Podrobnější rozpracování zásad zamýšlené měnové integrace bylo ve Wernerově plánu založeno prakticky na nerealistických předpokladech. Nebylo proto příliš překvapivé, že jeho naplňování provázely od počátku problemy. Přestože se v tomto směru zpravidla argumentuje nepříznivou mezinárodně-ekonomickou situací, s přihlédnutím k tehdejšímu reálnému stavu integračního projektu se lze oprávněně domnívat, že k praktickým obtížím při jeho uskutečňování by došlo tak jako tak. Z W ern ero va pl ánu b yl a n akon ec realizována p ouze čás t. Rada sice rozhodla o délce všech tří očekávaných fází, v praxi se uskutečnila jen první z nich. Jediným projevem měnové a kursové koordinace tohoto období se tak stalo zavedení evropského kursového sytému, známého jako „ směnný had“, či následně „had v tunelu“, v roce 1972. Jedná se o koordinované řízení směnných kurzů, zaměřené na udržení stabilních kurzů měn členských států mezi sebou navzájem a flexibilních vzhledem k US dolaru. Měn y soustředěné v tomto sdružení mohly vzájemně kolísat pouze mezi +/- 2,25 % a vůči dolaru mezi +/- 4,5 %. Systém zůstal zachován i po roce 1973, kdy byly kurzy všech členských států vůči dolaru uvolněny. Měnový had se ukázal jako příliš slabý vůči problémům, které vznikaly z prudkých výkyvů jednotlivých měn, takže jen Dánsko, Německo a země Beneluxu

13

zůstaly po celou dobu ve sdružení měnového hada. Po krachu Breton-Woodského systému byl i tento první pokus o řízený kurs neúspěšný. Evropská měnová politika však hledala jeho další varianty, a to v podobě Evropského fondu měnové spolupráce (EMCF).

2.2.2 Evropský fond měnové spolupráce Evropský fond měnové spolupráce byl vytvořen jako nezávislý orgán Rady ES v dubnu v roce 1973 a jeho založení vyplývalo svým způsobem v Wernerovy zprávy. Vedli ho guvernéři centrálních bank členských zemí v souladu se všeobecnou linií hospodářské politiky, vytyčenou Radou ES. Mezi hlavní úkoly patřilo snižování odchylek devizových kursů měn členských zemí tak, že se zvyšoval počet intervencí centrálních bank do měn jednotlivých členských států a že se uskutečňovala společná měnová politika v oblasti měnových rezerv v centrálních bankách zemí ES. Dále měl EMCF koordinovat multilaterální zásahy do měn ES včetně podpory multilaterální i bilaterální spolupráce centrálních bank zemí ES, používat evropskou zúčtovací jednotku (EUA) a spravovat měnové mechanismy ES. Evropská zúčtovací jednotka měla být v původní koncepci vytvořena jen pro operace EMCF. Taková jednotka byla nezbytná k tomu, aby sloužila jako společné označení, čímž by se předcházelo nesrovnalostem v peněžních operacích s různými měnami, takže by byla poskytnuta společná základna pro transakce mezi stranami v plánovaném měnovém systému. K tomuto účelu ES v roce 1973 evropskou zúčtovací jednotku zřídila. Tato umělá základna, s níž byla srovnávána měna každého státu ES, umožňovala přímé konverze a srovnání mezi jednotlivými měnami. V důsledku problémů mezinárodních devizových mechanismů, způsobených zejména devalvací dolaru, hledaly orgány ES další cesty k zajištění větší měnové stability a soudržnosti ES.

2.2.3 Evropský měnový systém V červenci 1978, na summitu Evropské rady v Brémách, rozhodli šéfové států a vlád členských zemí o založení Evropského měnového systému, který byl spuštěn v březnu roku následujícího. Jeho cílem bylo podpořit konvergenci členských států, stabilizovat měnové kurzy a výhledově přispět k podpoře hlubší měnové integrace směrem k hospodářské a měnové unii. EMS se skládal ze čtyř základních prvků:

14

1. zavedení multilaterální pevného směnného kurzu tzv. ERM, 2. stávající nadnárodní měnové jednotky ECU, 3. Evropského měnového institutu (který vystřídal Evropský fond měnové spolupráce), 4. úvěrového mechanismu. Mechanismus směnných kursů (ERM) stanovil každé zúčastněné měně střední kurs vůči ECU. Pomocí tohoto kursu byla vytvořena celá síť dvoustranných směnných kursů. ERM tak byl systémem stálých kursů s přizpůsobitelnými směnnými kursy. O přizpůsobování směnných kursů se rozhodovalo po vzájemné dohodě ministrů financí členských zemí guvernérů centrálních bank za účasti Komise ES. ERM zavazoval centrální banky zúčastněných států k tomu, aby dovolovaly kolísání směnného kursu svých měn navzájem pouze v rámci určitého pásma. Toto pásmo bylo v letech 1979-1993 +/- 2,25 % s možností jeho přechodného rozšíření na +/- 6 % u zemí, které v té době používaly měnové turbulence. Jakmile se ve vztahu měn dvou zemí dosáhne maximální povolené odchylky od stanoveného kursu, jsou jejich centrální banky povinny provést opatření, která by kurs znovu přivedla do povoleného rozmezí. Teprve tehdy, když taková opatření nebyla úspěšná, může dojít po vzájemné dohodě k úpravě vzájemného kursu. Po výkyvech EMS byl v srpnu 1993 přijat ministry financí a guvernéry centrálních bank tzv. Bruselský kompromis, na jehož základě byla přijata nová fluktuační pásma +/- 15 %. Tabulka 1: Státy účastnící se v ERM a jejich měny

Stát

Měna

Členem ERM od

Belgie

BEF

13. března 1979

Dánsko

DKK

13. března 1979

Finsko

FIM

14. března 1979

Francie

FRF

13. března 1979

Irsko

IEP

13. března 1979

Itálie

ITL

od 13. března 1979 do 17. září 1992 od 25. listopadu 1996

Lucembursko

LUF

13. března 1979

Německo

DEM

13. března 1979

15

Nizozemsko

NLG

13. března 1979

Portugalsko

PTE

6. dubna 1992

Rakousko

ATS

9. ledna1995

Řecko

GRD

28. února 1998

Španělsko

ESP

19. června 1989

Švédsko

SEK

27. února 1998

Velká Británie

GBP

27. února 1998

Zdroj: Evropské měnové právo

ECU byla uměle vytvořenou košovou měnovou jednotkou. Byla představena jako nástupce EUA a jako zúčtovací jednotka EMS politickou rezolucí ze zasedání Evropské rady v Bruselu v prosinci 1978. Množství každé členské měny v ECU bylo stanoveno na základě ekonomické síly dané země, objemem HDP a podílem na vzájemném obchodu. Největší podíl měly německá marka, francouzský frank a britská libra. Na základě rozhodnutí Rady ministrů měly být váhy měn každých pět let přezkušovány, případně revidovány. ECU zastávala funkci zúčtovací jednotky Společenství a sloužila jako rezervní měna, kterou používaly centrální banky v případě intervencí na devizovém trhu. Vedle oficiální ECU existovalo také „soukromé ECU“, vydávané komerčními bankami. Takto se nazývaly četné finanční instrumenty (např. obligace, bankovní vklady), které kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU. Tabulka 2: Složení ECU v době vzniku (13. března 1979)

Měna Belgický a lucemburský frank Britská libra Dánská koruna Francouzský frank Irská libra Italská lira Německá marka Nizozemský gulden

Podíl národní měny v Počet jednotek 1 ECU (%) národní měny v 1 ECU 9,5 13,6 3,0 19,8 1,1 9,5 33 10,5

Zdroj: Businessinfo dostupné z www. businessinfo.cz

16

0,828 1,15 0,286 3,80 109,0 0,217 0,00759 0,0885

2.2.4 Delorsova zpráva Po téměř desetiletém období úspěšného fungování EMS ustanovil Summit Evropské rady v červnu 1988 v Hannoveru Výbor expertů v čele s tehdejším prezidentem Evropské komise Jacquesem Delorsem, jehož cílem bylo prostudovat a navrhnout konkrétní krok y vedoucí k hospodářské a měnové unii. Na základě zprávy zveřejněné tímto výborem v dubnu 1989 byl až doposud učiněn značný pokrok při vytváření podmínek směřujících ke konečnému cíli. V červnu 1989 na summitu Evropské rady v Madridu došlo k definování podmínek a termínů projektu, majícího vést k zavedení měnové unie a společné měny. Hlavním bodem bylo dosažení společné měnové oblasti na základě procesu zahrnujícího několik stádií. První stádium se mělo zaměřit na urychlení hospodářské konvergence a na posílení koordinace měnových politik. Druhé stádium by se zabývalo technickými přípravami na zavedení jednotné měny. Poslední třetí stádium spočívalo v neodvolatelném zafixování měnových kurzů, které by následovalo nahrazením národních měn.

2.2.5 Maastrichtská smlouva Vývoj konce osmdesátých let evropskou integraci výrazně posílil. Na Delorsovu zprávu navázala mezivládní konference, od níž se očekávalo vypracování právního a institucionálního rámce měnové unie včetně podmínek jejího dosažení. Tato konference byla zahájena v Římě v prosinci 1990, zakončena byla v prosinci příštího roku uzavřením S m l o u v y o Ev ro p s k é u n i i , n az ýv an é t éž M aas t ri ch t s k á s m l o u v a. S m l o u v a o Evropské unii, byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992. Ratifikace této smlouvy členskými zeměmi se zkomplikovala již na začátku, kdy byla odmítnuta v dánském referendu z června téhož roku. Problém, který tím vznikl, se mohl stát velmi vážnou překážkou dalšího postupu integračního procesu. Podařilo se jej vyřešit na zasedání Evropské rady, které se konalo v skotském Edinburghu. Zde byl 12. prosince vypracován zvláštní protokol o postavení Dánska v některých aspektech. V ostatních státech proběhly ratifikace úspěšně a smlouva vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Maastrichtská smlouva vymezila základní rysy další měnové integrace, které zahrnovaly několik bodů:

17




1. leden 1999 byl stanoven jako nejzazší termín vzniku měnové unie,




proces utváření měnové unie byl rozdělen do tří stádií,




byla stanovena konvergenční kritéria,




vyjasněna byla institucionální podoba budoucí měnové unie v čele s nově zřízenou Evropskou centrální bankou, která měla pečovat o cenovou stabilitu.

Zavedla také nové formy spolupráce mezi vládami členských států – například v oblasti obrany a v oblasti „spravedlnosti a vnitřních věcí“. Připojením této mezivládní spolupráce ke stávajícímu systému Společenství vytvořila Maastrichtská smlouva novou strukturu se třemi „pilíři“, které jsou jak politické, tak hospodářské povahy. Touto strukturou je Evropská unie.

2.2.6 Hospodářská a měnová unie Hospodářskou a měnovou unií se nazývá stádium evropské integrace, které spojuje rozvinutý vnitřní trh a měnovou unii. Jejím vyjádřením byl tzv. princip paralelismu, jenž požadoval společný pokrok v obou dvou uvedených oblastech. Legislativní oporu EMU získala ratifikací Maastrichtské smlouvy, která zavazovala členské země EU (s výjimkou Dánska a Velké Británie) usilovat o vybudování EMU ve třech na sebe navazujících etapách. Cílem měnové unie je:




vybudování společného měnového úřadu nebo systému ústředních bank,




vytvoření jednotné měnové politiky v celém měnovém prostoru, případně zavedení společné měny.

18

Obrázek 1: Etapy Hospodářské a měnové unie

Zdroj: ECB dostupné z www.ecb.int

První stádium bylo oficiálně zahájeno 1. července 1990, které mělo vyvrcholit zavedením společné měny. Během této fáze členské státy vypracovaly konvergenční programy zaměřené na sblížení a zlepšení jejich hospodářské výkonnosti. Klíčová idea znamenala rozvinutí základních principů, na nichž byl postaven EMS. Dále se jednalo o plnou liberalizaci kapitálových toků, užší koordinaci centrálních bank a odstranění všech restrikcí vůči ECU. Druhé stádium EMU započalo 1. ledna 1994. Představovalo rovněž přechodovou fázi, během níž se stupňovalo odhodlané úsilí směřující na dosažení hospodářské konvergence.

19

Toto odhodlání se projevilo i v založení Evropského měnového institutu EM I, jež sídlil ve Frankfurtu, a byl průběžné transformován v Evropskou centrální banku. Jeho hlavním úkolem bylo posílení koordinace měnové politiky členských států a spolupráce mezi centrálními bankami, prohloubení ekonomické konvergence a podpora zatímního využívání ECU. V červnu 1997 rozhodla Evropská rada v Amsterodamu o vytvoření Paktu stability a růstu a ustavila ERM II, který by byl pokračovatelem Evropského měnového systému a ERM po zavedení eura.V květnu 1998 bylo oznámeno jedenáct zakládajících členů EMU a o měsíc později ECB zahájila svoji činnost. Třetí stádium začalo ve druhé polovině r. 1998. V jeho průběhu byl vytvořen Evropský systém ústředních bank v čele s Evropskou ústřední bankou. Mechanismus měnových kurzů ERM byl nahrazen ERM II, který fungoval podobně jako původní ERM, ale již v kontextu existujícího eura. Rovněž byly stanoveny neodvolatelné přepočítací koeficienty národních měn (měny, které byly součástí HMU, byly pouze „jinými denominacemi“ nové měny euro) a postupně zaváděna společná měnová jednotka. Tato etapa se ještě dále členila do tří období:

1. přípravné období - rozhodnutí jednotlivých členských států a orgánů EU o tom, kdo se začlení do měnového systému, vytvoření Evropské centrální banky (1998), 2. období zavádění společné měny (1999 – 2002), cílem dokončit legislativní status eura, dotvořit společnou monetární politiku, zahraniční operace prováděné ve společné měně, počátek tisku a ražby bankovek a mincí euro, 3. od r. 2002 počátek oběhu bankovek a mincí, během roku 2002 (původně limitováno šesti měsíci, podařilo se však během dvou měsíců) úplné stažení původních národních měn z oběhu.

2.2.7 Evropská centrální banka Evropská centrální banka (ECB) byla založena v roce 1998 ve Frankfurtu Smlouvou o Evropské unii a jejím úkolem je řídit euro a zabezpečovat stabilitu cen v zemích, které euro používají. Odpovídá také za definování a realizaci měnové politiky v eurozóně. ECB pracuje naprosto nezávisle, není tedy podřízena žádnému jinému orgánu EU ani členských států. V rámci své funkce ECB spolupracuje s Evropským systémem centrálních bank

20

(ESCB), ke kterému náleží všech 27 zemí EU. Pouze 16 z těchto zemí však zatím přijalo euro. V úzké spolupráci s národními centrálními bankami připravuje a provádí usnesení přijatá rozhodovacími orgány eurosystému – Radou guvernérů, Výkonnou radou a Generální radou. Prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu tak, aby se kupní síla eura nesnižovala v důsledku inflace. Cílem ECB je zajistit, aby meziroční zvýšení spotřebitelských cen bylo nižší, ale blížilo se 2 % ve střednědobém výhledu. To zajišťuje dvěma způsoby:


prvním je kontrola množství peněz v oběhu, bude-li totiž množství peněz v oběhu ve srovnání s množstvím zboží a služeb příliš velké, dojde k inflaci,




druhým způsobem je monitorování cenových trendů a posuzování rizik, které ovlivňují cenovou stabilitu v eurozóně.

Kontrola množství peněz v oběhu mimo jiné spočívá v určování úrokových sazeb v rámci eurozóny. To je snad nejznámější činnost banky.

2.2.8 Maastrichtská kritéria Výrazem požadavku na celkovou makroekonomickou konvergenci jsou rovněž Maastrichtskou smlouvou stanovena kritéria, která musí být splněna každým členským státem předtím, než může vstoupit do třetí fáze HMU. Tato kritéria jsou uvedená v čl. 121 Smlouvy o založení Evropského společenství a podrobněji upravených v tzv. Protokolu o konvergenčních kritériích1 . O tom, zda jsou kritéria splněna, rozhodují ve svých zprávách Komise a Evropská centrální banka. Zmíněná kritéria mají podobu těchto pěti konkrétních podmínek: Schodek veřejných financí - poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů kdy: 

podstatně poklesne nebo se bude neustále snižovat až dosáhne ne úrovně blízké referenční hodnotě,

1

Přesný název protokolu je: Protokol o kritériích konvergence uvedených v článku 121 Smlouvy o založení Evropského společenství

21



překročení referenční hodnoty bude pouze výjimečné a dočasné a zároveň poměr zůstane blízko referenční hodnotě,

Veřejný dluh - poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách by neměl překročit 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Při hodnocení, nakolik je plněn požadavek fiskální stability, jsou brány v úvahu i další faktory, jako jsou dosavadní postup snižování rozpočtové nerovnováhy, případně existence výjimečných a dočasných faktorů, které k takové nerovnováze přispívají. U členských států s mírou veřejného dluhu k HDP překračující 60 % se předpokládá, že ji budou uspokojivým tempem snižovat k referenční hladině. Cenová stabilita - členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. Úrokové míry – odráží se v úrovni dlouhodobých úrokových sazeb a znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech. Stabilita měnového kursu - tím se rozumí dodržování normálního fluktuačního rozpětí při účasti v mechanismu směnných kursů ERM II po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu. Při hodnocení, nakolik je toto kritérium plněno, je kladen důraz na to, aby se směnný kurs vůči euru blížil centrální paritě. Zohledňovány jsou i další faktory, které mohly vést k apreciaci směnného kursu. Zatímco monetární kritéria po vstupu do EMU ovlivňuje pouze Evropská ústřední banka (vzhledem k jednotné měnové politice), fiskální oblast zůstává nadále v působnosti

22

jednotlivých členských států. Ty se však zavázaly fiskální kritéria dodržovat i po vstupu do měnové unie prostřednictvím tzv. Paktu stability a růstu.

2.2.9 Pakt stability a růstu Pakt stability a růstu souvisí s třetí etapou hospodářské a měnové unie, která byla zahájena 1. ledna 1999. V praxi se Pakt skládá z rezoluce Evropské rady přijaté 17. června 1997 v Amsterodamu a dvou nařízení Rady ze 7. července 1997, která stanovila základní technická opatření (jedno o kontrole rozpočtové disciplíny a koordinaci hospodářských politik a druhé o zavádění postupu snižování nadměrného schodku). „Členské státy jsou zavázány držet ve střednědobém horizontu své rozpočtové pozice blízko vyrovnanosti nebo v přebytku. Tento cíl je považován za dostatečný k tomu, aby členským státům umožnil vyrovnávat normální cyklické fluktuace a současně udržet rozpočtové deficity v rámci limitu vymezeném referenční hodnotou 3 % HDP“. Členské státy jsou současně zavázány předložit Radě EU a Evropské komisi stabilizační programy do 1. března 1999 (které jsou každoročně aktualizovány). Stejně tak státy, které se neúčastní třetí etapy HMU, se musí podrobit konvergenčnímu programu. Pakt stability a růstu dovoluje Radě potrestat ty zúčastněné státy, které nejsou schopné přijmout odpovídající opatření pro snížení nadměrného schodku. Zpočátku bude mít trest formu bezúročného depozitu u institucí Společenství, ale pokud nadměrný schodek nebude odstraněn během dvou let, změní se v pokutu. Pakt stability a růstu byl již od svého vzniku předmětem častých rozepří. Ty vyvrcholily v roce 2002, kdy Evropská komise navrhla penalizovat za nadměrné deficity Francii a Německo. Členské země se v té době rozdělily na zastánce stávajících pravidel a na jejich kritiky požadující jejich pružnější interpretaci. Výsledkem diskusí byla dohoda na revizi pravidel Paktu z roku 2005. Rozšířen byl okruh výjimečných okolností, na které lze brát ohled při rozhodování zda zahájit proceduru nadměrného schodku. Prodlouženy byly také časové lhůty pro nápravná opatření.

2.2.10 Eurozóna Poslední stádium HMU bylo zahájeno v jedenácti členských státech, k nimž se o dva roky později připojilo Řecko. Skupina těchto zemí je označována jako oblast eura či eurozóna.

23

Tři členské státy jednotnou měnu nepřijaly: Velká Británie a Dánsko si při vyjednávání Maastrichtské smlouvy prosadily trvalou výjimku na zavedení eura, která umožňuje neúčastnit se třetí fáze HMU, tj. samotné zavedení eura, a Švédsko, které nesplňovalo všechna kritéria nezávislosti své centrální banky. Třináctým státem EU, jenž zavedl euro jako svou národní měnu, se stalo Slovinsko, které tím na cestě do Evropské měnové unie předstihlo všechny ostatní státy, s nimiž v květnu 2004 vstoupilo do EU. Od 1. ledna 2008 se členy eurozóny dále staly Kypr a Malta. Zatím poslední stát, který rozšířil 1. ledna 2009 řady členských států eurozóny, je sousední Slovensko. Počet obyvatel eurozóny se prvním dnem roku 2009 zvýšil o 5,4 milionu na celkových 325 milionů. Tabulka 3: Předpokládané přijetí eura v dalších členských zemích Evropské unie

Členské státy

Plánovaný rok zavedení eura

Účast v ERM II

Bulharsko

není stanoven

-

Česká republika

není stanoven

-

Estonsko

není stanoven

28. června 2004

Litva

není stanoven

28. června 2004

Lotyšsko

není stanoven

2. května 2005

Maďarsko

není stanoven

-

Polsko

2012

-

Rumunsko

2014

-

není stanoven

-

Švédsko

Zdroj: Zavedení eura dostupné z www.zavedenieura.cz

24

3. ČR A JEJÍ PŘÍPRAVA NA PŘÍJETÍ EURA Česká republika je zavázána podnikat kroky k tomu, aby byla na přistoupení k eurozóně co nejdříve připravena. Stanovení termínu vstupu je však v kompetenci členského státu a závisí na jeho připravenosti. Případné neplnění kritérií konvergence nemá pro ČR v současnosti žádné přímé důsledky. Výjimkou je kritérium udržitelnosti veřejných financí, jehož neplnění mělo za následek, že ČR byla od roku 2004 do června 2008 v tzv. proceduře při nadměrném schodku.

3.1 Ekonomický vývoj ČR po vstupu do EU Česká ekonomika prošla v letech 2005 až 2007 obdobím vysoké dynamiky hrubého domácího produktu s meziroční růstem přesahujícím 6 %. Od počátku roku 2008 dochází k očekávanému zpomalování. Zatímco hlavním zdrojem ekonomického růstu v letech 2006 a 2007 byla domácí poptávka tažená výdaji domácností na konečnou spotřebu a tvorbou hrubého kapitálu, od počátku roku 2008 byl hlavním faktorem zahraniční obchod, a to při výrazném zhoršování směnných relací. Po přechodném propadu, způsobeném poklesem exportních trhů, by se měl opět zvyšovat příspěvek zahraničního obchodu na úkor domácí poptávky. Ochota zahraničních investorů k novým investicím i k reinvestování zisku z podnikání v České republice bude zásadně záviset na situaci v mateřských zemích.

Tabulka 4: Roční změna zahraničního obchodu ČR

2004

2005

2006

2007

2008

Vývoz z ČR

%

20,7

11,6

15,8

14,9

6,9

Dovoz do ČR

%

17,9

5,0

14,2

14,2

4,6

Zdroj: ČSÚ

V roce 2008 se růst spotřeby domácností výrazně zpomalil. Na přelomu let 2007 a 2008 došlo k jednorázovému zvýšení cenové hladiny, a tím i ke zpomalení růstu reálných

příjmů

domácností. Spotřebu

hypotečních úvěrů.

25

domácností

omezil i objem

splátek

Graf 1: Vývoj HDP

Vývoj HDP ČR v %

7 6 5 4 3 2 1 0

6,4

6,4

6,5

4,5

2004

3,2

2005

2006

2007

2008

Zdroj: ČSÚ

Díky zlepšení strukturálních charakteristik trhu práce a vlivu cyklického vývoje české ekonomiky dochází od 3. čtvrtletí 2004 k růstu zaměstnanosti. Pozitivní vývoj na trhu práce se rovněž projevuje poklesem míry nezaměstnanosti. Od roku 2004, kdy míra nezaměstnanosti dosáhla 8,3 %, postupně klesla její hodnota až na 4,4 % v roce 2008. Kvůli probíhající finanční krizi však předpokládáme v dalších letech její podstatný nárůst.

26

Graf 2: Míra nezaměstnanosti

Míra nezaměstnanosti v % 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

9,19 8,3

8,97 7,9

8,13 7,1

6,62 5,3

5,45 4,4

nezaměstnanost registrovaná nezaměstnanost

2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: ČSÚ

K pružnosti trhu práce může nepřímo přispívat i zlepšování podnikatelského prostředí. V některých aspektech je ale pružnost trhu práce výrazně nižší a nedochází k zásadnímu zlepšení. Úzkým místem je systém daní a dávek, který přes přijatá opatření nadále vytváří nemotivující prostředí pro dlouhodobě nezaměstnané v nízkopříjmových rodinách s dětmi. Mzdy v české ekonomice podle výsledků analýz zřejmě nereagují dostatečně pružně na ekonomický vývoj. Problémem je rovněž nevyhovující kvalifikace dlouhodobě nezaměstnaných osob z hlediska aktuálních potřeb podnikového sektoru. Náklady na propouštění z pracovních poměrů na dobu neurčitou zůstávají v mezinárodním srovnání velmi vysoké, zejména pokud jde o ukončení pracovních poměrů.

27

Tabulka 5: Průměrná nominální a reálná mzda v ČR

Meziroční indexy (v %)

2004

2005

2006

2007

2008

-průměrný mzdy

6,6

5,3

6,4

7,3

8,5

-spotřebitelských cen

2,8

1,9

2,5

2,8

2,0

-reálné mzdy

3,7

3,3

3,9

4,4

2,1

18 041

18 985

20 211

22 382

23 542

Průměrná hrubá měsíční mzda (v Kč) Zdroj: ČSÚ

3.2 Plnění maastrichtských kritérií 3.2.1 Kritérium cenové stability ČR toto kritérium ve sledovaném období nesplnila v roce 2007 (kdy došlo k prudkému nárůstu světových cen zejména potravin a ropy) a ještě podstatněji jej neplnila v roce 2008. Zejména proinflační šoky posunuly inflaci významně, ale dočasně nad hodnotu kritéria. Těmito šoky byly především úpravy nepřímých daní v souvislosti s reformou veřejných financí, ale i s harmonizací s právem EU (zvýšení snížené sazby DPH z 5 % na 9 %, spotřební daně na cigarety a zavedení ekologických daní), a extrémní nárůst světových cen potravin a energií. S odezněním těchto jednorázových vlivů dojde v roce 2009 ke znatelnému snížení inflace k hodnotám umožňujícím plnění kritéria cenové stability. Tabulka 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců, růst v %)

Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2004

2005

2006

2007

2008

0,7 2,2 2,6

1,0 2,5 1,6

1,4 2,9 2,1

1,3 2,8 3,0

2,6 4,1 6,3

Zdroj: ČNB dostupné z www.cnb.cz

28

3.2.2 Kritérium udržitelnosti veřejných financí2 Ve schodku veřejných financí se odráží hospodaření všech institucionálních jednotek zatříděných v sektoru vládních institucí, což jsou organizační složky státu, územní samosprávné celky, některé příspěvkové organizace, státní a jiné mimorozpočtové fondy (např. Fond národního majetku, Pozemkový fond, Podpůrný a garanční lesnický a rolnický fond a Vinařský fond), Správa železniční dopravní cesty, transformační instituce, veřejné vysoké školy a zdravotní pojišťovny. Nastavení parametrů veřejných financí ČR doposud umožňovalo ve střednědobém horizontu toto kritérium plnit. Fiskální strategie vlády, na které je postaven aktualizovaný konvergenční program ČR, měl zajistit udržení schodku veřejných financí pod úrovní 3 % HDP. Strukturální deficit se v roce 2008 pohyboval okolo 1,5 % HDP, což zajistilo, že se hodnota schodku nedostala nad hranici 3 % HDP ani v případě ekonomického zpomalení. Letošní i příští rok nebude toto kritérium určitě splněno. Dalším rizikem fiskálního vývoje v následujících letech zůstává silnější zapojení rezervních fondů do vládních výdajů s negativním dopadem na deficit. Jednorázově by mohlo schodek prohloubit rovněž schválení zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím, případně jednorázové řešení ekologických závazků. Eventuální dopady na veřejné finance budou záviset na konkrétní podobě příslušných opatření. Tabulka 7: Podíl schodku veřejných financí na HDP v ČR (v % HDP)

Hodnota kritéria Česká republika

2004

2005

2006

2007

2008

-3,0 -3,0

-3,0 -3,6

-3,0 -2,7

-3,0 -1,0

-3,0 -1,2

Zdroj: ČNB dostupné z www.cnb.cz

Podíl veřejného dluhu na HDP se nachází hluboko pod limitní hodnotou. Předpokládalo se, že ve střednědobém horizontu by měl soustavně klesat v důsledku snížení schodku veřejných financí a využití očekávaných privatizačních příjmů k nedluhovému financování deficitu. Avšak při probíhající ekonomické krizi jeho hodnota určitě poroste. 2

Kritérium udržitelnosti veřejných financí je splněno pouze tehdy, jsou-li udržitelně plněny obě složky fiskálního kritéria, tj. schodek veřejných financí i veřejný dluh.

29

Ani úspěšná střednědobá fiskální konsolidace však nedokáže dlouhodobě udržitelným způsobem stabilizovat podíl veřejného dluhu na HDP, nebude-li fiskální systém připraven na očekávané negativní dopady stárnutí obyvatelstva. Pokud nebudou provedeny nezbytné reformy důchodového a zdravotního systému, v dlouhodobém výhledu je nutné počítat s postupným zvyšováním podílu dluhu na HDP. Tabulka 8: Vývoj fiskálních ukazatelů v ČR

Saldo státního rozpočtu Veřejný dluh Veřejný dluh/HDP

mld. Kč mld. Kč %

2004

2005

2006

2007

2008

-93,7 592,9 21,0

-56,3 691,2 23,1

-97,6 802,5 24,8

-66,4 892,3 25,1

-19,4 999,5 27,0

Zdroj: ČSÚ

Letošní schválený rozpočet počítal se schodkem 38,1 miliardy Kč, vychází ale z předpokládaného růstu ekonomiky o 4,8 procenta. Nyní se Česká republika nachází v recesi, proto by se mohl deficit veřejných financí vyšplhat až k 5 % HDP. Tento rok se počítá se schodkem státního rozpočtu okolo 150 miliard Kč. Příjmy veřejných rozpočtů klesají z důvodu nižší ekonomické aktivity a recese v reálné ekonomice. S tím jsou spojeny též v yšší v ýdaje na sociální politiku - zejména sociální podporu a podporu v nezaměstnanosti.

3.2.3 Kritérium stability měnového kurzu Formální vyhodnocení kursového kritéria je možné provádět až po vstupu ČR do kursového mechanismu ERM II a souvisejícím vyhlášení centrální parity pro kurs koruny. Z vymezení kritéria navíc nevyplývá jeho jednoznačná interpretace, proto ani vyhodnocení jeho plnění nemůže být jednoznačné. Kurs koruny dlouhodobě vykazuje trend směrem k posilování, které však s výjimkou let 2007 a 2008 doposud nevedlo v průběhu dvou po sobě jdoucích let k souhrnnému zhodnocení o více než 15 %. Při výrazně nepříznivém působení vnějších faktorů, jako je v současnosti stupňující se krize finančních trhů, však nejsou vyloučeny ani výrazné výkyvy na slabší stranu hypotetického pásma ±15 %. Hloubku, rozsah, ani délku trvání současné krize finančních trhů není možné odhadnout. V této situaci tak nelze ani odhadnout, jak dlouho potrvá období zvýšené kursové volatility s možným oboustranným kolísáním kursu

30

koruny. Plnění kursového kritéria po vstupu do ERM II by tak v těchto podmínkách mohlo být velmi obtížné.

Graf 3: Nominální kurz CZK/EUR

Zdroj: ČNB dostupné z www.cnb.cz

3.2.4 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb I toto kritérium ČR v současnosti plní s velkou rezervou a rovněž výhled nenaznačuje problémy v této oblasti. Tabulka 9: Úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu (průměr za posledních 12 měsíců, v %)

2004

2005

2006

2007

2008

Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací

4,3

3,4

4,2

4,4

4,6

Hodnota kritéria

6,3

5,4

6,2

6,4

6,6

Česká republika

4,8

3,5

3,8

4,3

4,7

Zdroj: ČNB dostupné z www.cnb.cz

Prognóza úrokových sazeb z vládních dluhopisů v ČR je závislá na zdravém vývoji veřejných financí. Případný pokles důvěry finančních trhů v příznivý fiskální výhled by se

31

mohl projevit nárůstem rizikové prémie dlouhodobých úrokových sazeb a ztížit plnění tohoto konvergenčního kritéria.

3.2.5 Kritéria reálné konvergence Daleko důležitější je plnění tzv. kritérií reálné konvergence, to znamená přibližování se reálné výkonnosti české ekonomiky ekonomikám „starých“ členských zemí EU. Plnění těchto kritérií není stanoveno žádnou smlouvou. Její vyšší úroveň přispívá k vyšší podobnosti dlouhodobého rovnovážného vývoje. S vyšším stupněm konvergence v ekonomické úrovni dosaženým před vstupem do ERM II a přijetím eura by mělo dojít k dalšímu nárůstu cenové úrovně, což sníží možné budoucí tlaky na růst cenové hladiny a rovnovážné posilování reálného kurzu. Proces konvergence ekonomické úrovně i cenové hladiny se v posledních pěti letech urychlil. V současné době Česká republika dosahuje v HDP na hlavu téměř 75 % průměru eurozóny a má tak srovnatelnou životní úroveň s jejími nejméně vyspělými členy. Cenová hladina České republiky je však nadále nižší, než by odpovídalo dosažené ekonomické úrovni. V letech 2004 – 2007 došlo v tomto ukazateli k posunu směrem vzhůru zejména v důsledku rychlého nominálního posilování koruny. Reálný kurz české koruny posiloval mezi lety 1998 a 2007 průměrným tempem 3,2 % ročně, což je výrazně vyšší tempo než ve stávajících zemích eurozóny. Tempo reálného posilování se v roce 2008 ještě dále výrazně zvýšilo. Do budoucna lze očekávat pokračování rovnovážného trendu reálného posilování koruny vůči euru v souvislosti s reálnou konvergencí, a to dle provedených analýz tempem 1,3–2,4 %. Jeho přetrvání po vstupu do eurozóny s sebou zpočátku ponese odpovídající předstih inflace v České republice před inflací v eurozóně a s ním spojené nižší (v případě krátkodobých sazeb peněžního trhu možná i záporné) domácí reálné úrokové sazby. S případným dlouhodobým přetrváním takového stavu může být spojeno riziko přehřívání ekonomiky s nepříznivými důsledky pro makroekonomickou i finanční stabilitu. Z hlediska veřejných financí bude důležitá schopnost jejich stabilizačního působení při dodržování evropských fiskálních pravidel. V rámci Paktu stability a růstu se Česká republika zavázala směřovat ve střednědobém horizontu k dosažení podílu strukturálního deficitu vládního sektoru na HDP ve výši maximálně 1 % do roku 2012. Dosavadní deficity vládního sektoru České republiky byly dány zejména strukturálními

32

faktory, výraznější působení hospodářského cyklu se začalo projevovat až v letech 2007 a 2008. Odstranění negativních strukturálních vlivů je důležitou podmínkou pro využití stabilizační role veřejných financí. Vývoj v letech 2007 a 2008 ukazuje na postupné zlepšování stavu veřejných financí. Podmínkou pro zachování akceschopnosti fiskální politiky bude zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, především vyřešení vlivu demografických změn na výdaje penzijního systému a systému zdravotní péče.

3. 3 Přistoupení ČR k eurozóně Česká republika se v souvislosti se vstupem do Evropské unie zavázala přijmout společnou měnu euro. Automaticky se účastní třetí fáze Hospodářské a měnové unie, ale jako země, na kterou se vztahuje přechodná výjimka pro zavedení eura3. To znamená, že ČR dosud nezavedla euro, protože nesplnila nezbytné podmínky pro zavedení jednotné měny vyplývající z práva EU. Proto se na ni nevztahují některá ustanovení práva EU, zejména o změně národní měny. Přechodnost této výjimky ovšem nezbavuje členský stát povinnosti přijmout euro. Země s přechodnou výjimkou je povinna usilovat o zavedení eura v nejbližším možném termínu. Podmínkou pro přijetí do eurozóny je splnění vstupních makroekonomických kritérií a provedení některých legislativních úprav, včetně přijetí nové legislativní úpravy o postavení a působnosti centrální banky. Po splnění vstupních kritérií dojde ke zrušení výjimky pro zavedení eura, v té době bude také stanoven přepočítací koeficient určující fixní konverzní kurz české koruny k euru. Vedle splnění ekonomických a právních kritérií je také podstatné zajistit přechod na euro v oblasti technické, institucionální a legislativní. Na základě tohoto závazku a v souvislosti s předpokládaným vstupem ČR do eurozóny uložila vláda usnesením ze dne 23. listopadu 2005 o institucionálním zajištění zavedení eura v České republice. Národní plán zatím neobsahuje termín zavedení eura v ČR, ale popisuje jednotlivé kroky a změny, které bude nutno provést, stanoví způsoby řešení těchto změn, doporučuje

3

Vedle států s přechodnou výjimkou ještě existují členské státy, které si dohodly trvalou výjimku pro zavedení jednotné měny. Tento režim však země nově vstupující do EU nemohly využít.

33

postupy orgánům státní správy, územní samosprávy i subjektům mim státní správu v procesu přechodu na jednotnou měnu euro a stanovuje harmonogram úkolů a dalších kroků směřujících k zavedení eura v ČR. Konkrétní termín, ke kterému bude ČR usilovat o zavedení eura, bude stanoven vládou. Jako podklad pro rozhodnutí vlády o zavedení eura slouží každoroční připravovaný materiál Ministerstva financí ČR a České národní banky vyhodnocující sladěnost české ekonomiky se stanovenými předpoklady vstupu do eurozóny. Dalším zásadním materiálem je Konvergenční program ČR, který stanovuje zlepšení stavu veřejných financí tak, aby ČR splnila již zmíněná maastrichtská kritéria udržitelným způsobem. Rozhodnutí o načasování opatření, které ve svém konečném důsledku povedou k zavedení eura, jsou v kompetenci členského sátu. Konečné posouzení však náleží orgánům EU.

3.3.1 Přehled uskutečněných kroků Přípravy na zavedení eura v ČR byly zahájeny vypracováním společného dokumentu vlády a České národní banky Strategie přistoupení ČR k eurozóně schváleného usnesením vlády ze dne 13. října 2003 a již výše uvedeným usnesením vlády, kterým vláda schválila materiál institucionální zajištění přijetí eura v ČR. Na základě tohoto usnesení byl jmenován národní koordinátor pro zavedení eura a ustavena Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR. Sociálnědemokratické vlády předpokládaly přijetí společné měny v roce 2009 či 2010 a přestože termín nebyl nikdy stanoven jako závazný, konvergenční program z roku 2004 byl (zejména v oblasti snižování deficitu veřejných financí) koncipován tak, aby přijetí eura nejpozději v roce 2010 umožnil. Výdaje veřejných rozpočtů však navzdory konvergenčnímu plánu před parlamentními volbami vzrostly. Nová podzimní vláda z tohoto důvodu v roce 2006 myšlenku přijmout euro do roku 2010 opustila. Konkrétní datum přijetí však vláda ještě neurčila. Vláda termín eura odmítá zatím určit s tím, že je nejdříve nutné provést nutné ekonomické reformy a stabilizovat veřejné finance. ČNB společně s Ministerstvem financí doporučuje vládě vzhledem ke globální ekonomické krizi, aby letos nestanovovala datum přijetí eura a ani neusilovala v průběhu roku 2009 o vstup do systému směnných kurzů ERM II. Vstup do ERM II zřejmě bude

34

jediným nesplněným maastrichtským konvergenčním kritériem, ČNB ovšem navíc upozorňuje, že plnění dalších maastrichtských kritérií je z důvodu světové krize nejisté. Ve všech okolních zemích ČR, mimo Polska které chce zavést euro v roce 2012 (ale i tam se jedná o odložení) již je oficiální měnou euro. V ČR by euro mohlo začít platit nejdříve v roce 2013 a to jen když padne v roce 2009 politické rozhodnutí o zavedení eura a následně budou plněna maastrichtská konvergenční kritéria.

3.3.2 Harmonogram pro zavedení eura v ČR Předvstupní etapa (1995 - 2004) - integrace do EU je základním východiskem, jak se vyrovnat ve výkonnosti české ekonomiky s vyspělou tržní ekonomikou a zároveň s nimi vytvářet podmínky pro další růst integrovaných ekonomik na principech, které jsou základním funkčním rysem EU: volný pohyb osob, zboží, služeb, a kapitálu, princip volného podnikání a perspektiva společné měny. V předvstupním procesu se ČR soustřeďovala především na strukturální a ekonomické reformy za současného rozvíjení své administrativní kapacity. Integrace ČR do EU byla oficiálně zahájena dne 1. února 1995, kdy vstoupila v platnost Evropská dohoda ED. Ratifikací ED byl vyjádřen zájem ČR o členství v EU a souhlas s procedurami, které postupně vedou k tomuto členství. Zasedání EU na nejvyšší úrovni v Kodani v prosinci 2002 schválilo přijetí 10 kandidátských států k 1. květnu 2004. Základními kritérii pro vstup ČR a ostatních nových zemí byla tzv. kodaňská kritéria. V rámci nich je pro ekonomickou oblast obecně požadována existence fungujícího tržního hospodářství a schopnost ekonomiky vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř EU. I. etapa (2004 - současnost) - členství ČR v EU jako dovršení předvstupní fáze integrace do evropských struktur, zahájení plnění konvergenčních kritérií. Příprava země na vstup do eurozóny je pravidelně hodnocena v rámci Konvergenčních zpráv, které sledují míru pnění maastrichtských kritérií a právní konvergence legislativy centrální banky se Statutem ESCB.

Probíhají první přípravy změn spojených se

zavedením eura a země absolvuje přístupovou proceduru do systému směnných kurzů ERM II s orgány EU.

35

II. etapa - zapojení do kursového mechanizmu ERM II - probíhá komunikační kampaň, příprava a přijímání legislativních změn, úpravy informačních systému apod. Všechny další kroky jsou podmíněny úspěšným pobytem v ERM II a splněním všech maastrichtských kritérií. Na závěr této etapy dojde k následujícím krokům:


vydání konvergenčních zpráv Evropské komise a Evropské centrální banky hodnotících stupeň udržitelné konvergence,




pozitivní hodnocení připravenosti ČR na vstup do eurozóny orgány EU,




vydání doporučení Evropské komise Radě EU na zrušení výjimky pro zavedení eura v ČR,




rozhodnutí Rady EU o zrušení výjimky,




určení přepočítacího koeficientu stanovujícího fixní kurs CZK/EUR Radou EU přibližně půl roku před vstupem do eurozóny.

III. etapa - mezi rozhodnutím Rady EU o zrušení výjimky pro zavedení eura do dne vstupu do eurozóny Přináší nutnost završení technické přípravy země na vstup do eurozóny:


zabezpečit potřebné množství eurových bankovek a ražbu mincí pro hotovostní oběh,




předzásobit ČNB a komerční banky eurovým oběživem,




zásobit maloobchod eurovým oběživem v rámci sekundárního předzásobení,




aplikovat pravidla o povinném duálním označování cen,




zajistit přípravu konverze bankomatů a automatů a jiných zařízení fungujících na mince nebo bankovky,




prohloubit komunikaci s důrazem na ochranu spotřebitele.

IV. etapa - po vstupu do eurozóny Je potřeba:


aplikovat pravidla o duální cirkulaci a zajistit stahování národní měny z oběhu a její výměnu za euro,




po uplynutí období duální cirkulace koruny a eura pokračovat ve výměně národního oběživa za euro v centrální bance a v komerčních bankách,




zajistit dodržování pravidel pro povinné období duálního označování cen,




sledovat vývoj cenové hladiny a aplikovat pravidla proti zneužívání zavedení eura k navyšování cen,

36




pokračovat v komunikaci a vysvětlování změn plynoucích ze zavedení eura.

3.3.3 Zásady zavedení eura v ČR Jednorázové zavedení eura – euro se zavede k jednomu termínu jak v bezhotovostní formě, tak ve formě bankovek a mincí bez využití přechodného období (tzn. velkého třesku), ve kterém by euro fungovalo jako bezhotovostní měna. Duální cirkulace – zákonným platidlem ode dne zavedení eura bude na území ČR euro a české bankovky a mince budou postupně stahovány z oběhu. V bezhotovostním oběhu se od data zavedení eura bude používat výlučně euro. Během krátkého období duální cirkulace, které bude trvat dva celé kalendářní týdny, bude možno na území České republiky platit i korunovými bankovkami a mincemi. Obchodníci ale budou povinni vydávat záklasníkům pouze eura. Po skončení duální cirkulace bude zákonným platidlem výlučně euro. Zajištění kontinuity právních nástrojů – zavedení eura v ČR neovlivní platnost smluv a jiných právních nástrojů, přičemž právními nástroji se rozumějí právní předpisy, správní akty, soudní rozhodnutí, smlouvy, jednostranné právní akty, platební nástroje jiné než bankovky a mince a ostatní nástroje mající právní účinek. Všechny smlouvy, které obsahují údaje v českých korunách, zůstanou po zavedení eura platné. Hodnoty v korunách se budou považovat za hodnoty v eurech přepočítané použitím přepočítacího koeficientu. Zavedení eura nebude mít za následek změnu jakékoliv podmínky smlouvy nebo jiného právního nástroje, nebude moci být důvodem k osvobození od dluhu nebo výkonu smlouvy či jiného právního nástroje a zavedení eura neposkytne smluvní straně důvod k jednostranné změně smlouvy nebo k jejímu vypovězení. V případě smluv či jiných právních nástrojů s pevnou úrokovou sazbou nemá vliv na změnu nominální úrokové sazby splatné dlužníkem. Pravidla pro použití přepočítacího koeficientu – při převodu korunových hodnot na eura bude možné použít pouze přepočítací koeficient, který bude stanoven Radou EU ve zvláštním nařízení. Všechny korunové hodnoty se proto budou přepočítávat pouze na základě tohoto koeficientu a nebude možné použít kurz jiný. Přepočítací koeficient bude stanoven na šest platných číslic a bude vyjadřovat ekvivalent jednoho eura

37

v českých korunách. Přepočítací koeficient nesmí být zaokrouhlován ani upravován na menší počet platných číslic. Pravidla zaokrouhlování – ode dne zavedení eura v ČR bude nutné považovat odkazy v právních nástrojích na české koruny za odkazy na euro přepočítané podle stanoveného přepočítacího koeficientu. Peněžní částky, které byly stanoveny v korunách, ale které mají být zaplacené v eurech, se zaokrouhlí na nejbližší eurocent. U souhrnně účtovaných služeb se zaokrouhlí konečná hodnota, nikoliv jednotlivé částkové položky. Při převodu korunových hodnot na eura nemohou být požadovány žádné s tím spojené poplatky. Ve zvláště určených případech bude stanoveno specifické zaokrouhlování, zejména u daní a poplatků a blokových pokut.

3.4 Jaké jsou výhody a nevýhody eura? Cílem hospodářské a měnové unie a eura je zajistit lepší fungování evropského hospodářství, vytvoření více pracovních míst a větší prosperitu pro Evropany. To také přispělo ke vzniku druhého největšího hospodářství na světě.

V souhrnu lze říci, že

dosavadní zkušenosti s fungováním společné evropské měny byly povzbudivé. Během prvních let své existence získalo euro pověst zdravé měny, opírající se o solidní institucionální rámec a solidní měnovou politiku ECB.

3.4.1 Přínos eura pro podniky Nízké úrokové sazby znamenají více investic - nízká inflace udržuje nízké úrokové sazby. To znamená, že podniky si mohou snáze půjčovat na investice například do nových strojů nebo intenzivnějšího výzkumu. To vede k vyššímu počtu nových výrobků a služeb a vyšší produktivitě, a tím i k hospodářskému růstu a vyššímu počtu lepších pracovních míst. Od zavedení eura v roce 1999 bylo v eurozóně vytvořeno více než 10 milionů nových pracovních míst, ve srovnání s pouhým 1,5 milionem v předchozích sedmi letech. Hospodářská stabilita podporuje dlouhodobé plánování - před zavedením HMU znamenaly nestálé úrokové sazby nepředvídatelné náklady. Dlouhodobé investice proto byly pro společnosti riskantní, neboť bylo obtížné zjistit, zda investice přinese zisk. V současné době hospodářská stabilita v rámci HMU snižuje nejistotu a podporuje dlouhodobé podnikatelské investice.

38

Nižší riziko podporuje přeshraniční obchod - v minulosti bylo s obchodem mezi státy EU spjato mnoho měn s kolísavými směnnými kurzy. Společnosti se chtěly riziku obchodování za těchto podmínek vyhnout, a proto v zahraničí nastavovaly vyšší ceny, čímž od obchodu odrazovaly. Toto riziko je nyní odstraněno. Odhaduje se, že od zavedení jednotné měny vzrostl obchod v rámci eurozóny o 4 až 10 %, a rovněž obchod se zbožím s vnějším světem narostl asi o 3 %. Odstranění nákladů na směnu peněz stimuluje obchod a investice - před zavedením eura byly náklady na směnu peněz vysoké a v Evropské unii byly odhadovány na 20 až 25 miliard eur ročně. Tyto náklady v rámci eurozóny vymizely, protože všechny platby a faktury nyní probíhají v eurech. A co víc, euro je ochotně přijímáno i mimo eurozónu.

3.4.2 Přínos eura pro spotřebitele Je větší konkurence - díky tomu, že spotřebitelé mohou snadněji nakupovat v zahraničí a porovnávat ceny, je mezi obchody a dodavateli větší konkurence. Spotřebitelé mají větší výběr, některé ceny jsou nižší a zvyšování cen je drženo pod kontrolou. Půjčky jsou snadnější a levnější - díky tomu, že Evropská centrální banka udržuje inflaci na nízké úrovni, jsou úrokové sazby nižší. To znamená, že si lidé mohou půjčovat snáze a levněji, např. na pořízení domu nebo zaplacení dovolené. Cestování je snadnější a levnější - v devadesátých letech 20. století by člověk cestující přes všechny státy Evropské unie a směňující peníze na každém hraničním přechodu ztratil polovinu svých peněz na poplatcích za směnu, aniž by si cokoli koupil. Tyto náklady, spolu se souvisejícími obtížemi, byly zcela odstraněny, což zajistilo snadnější a levnější život turistům, lidem na dovolené, studentům a pracujícím, kteří cestují do zahraničí. Euro lze rovněž snadno směnit v mnoha zemích mimo eurozónu . Odhaduje se, že mimo eurozónu je v oběhu až 20 % eurobankovek. Odstranění nákladů na směnu peněz stimuluje obchod a investice - před zavedením eura byly náklady na směnu peněz vysoké a v Evropské unii byly odhadovány na 20 až 25 miliard eur ročně. Tyto náklady v rámci eurozóny vymizely, protože všechny platby a faktury nyní probíhají v eurech. Euro je ochotně přijímáno i mimo eurozónu.

39

3.4.3 Přínos eura pro členské státy Vlády šetří peníze - nízká a stabilní inflace znamená, že půjčky jsou pro vlády levnější než v minulosti. Nižší platby úroků za státní dluh uvolňují peníze, které mohou vlády vynaložit na veřejné služby nebo snížení daní. Nízká inflace přispívá k sociální soudržnosti - vysoké a nestálé míry inflace v minulosti prohlubovaly propast mezi bohatými a chudými skupinami a regiony. Nyní, když je inflace stabilní a nízká, jsou ti méně majetní lépe chráněni proti poklesu hodnoty majetku a poklesu kupní síly. HMU prosazuje zdravé a trvale udržitelné veřejné finance - než země zavede euro, musí splněním maastrichtských kritérií prokázat, že má zdravou ekonomiku, a poté, co se stane součástí eurozóny, musí pravidla o úrovni dluhu a schodku nadále dodržovat. Zdravé veřejné finance napomáhají spravedlivě se postarat o dnešní i budoucí občany např. náležité zdravotní péče a penzí. Zvyšuje se odolnost vůči vnějším otřesům - Díky své velikosti a síle je hospodářství eurozóny odolnější vůči hospodářským otřesům než v minulosti, kdy byly národní ekonomiky narušeny například neočekávaným nárůstem cen energií nebo turbulencí na globálních měnových trzích.

3. 4. 4 Evropské hospodářství má z eura užitek Finanční integrace se zvyšuje - jednotná měna výrazně usnadňuje pohyb investičního kapitálu v rámci eurozóny na místa, kde jej lze využít nejúčinněji. Vedle toho velikost finančního trhu eurozóny zajišťuje pro investice více kapitálu a umožňuje investorům lépe rozložit rizika. Pro občany se výrazně snížily náklady na zasílání peněz do jiné země eurozóny, a to až o 90 %. Eurozóna je ve světě více vidět - velcí hráči světové ekonomiky se setkávají v mezinárodních seskupeních, jako je MMF a G8, aby podpořili stabilitu na globálních trzích. Euro je nyní po americkém dolaru druhou nejvýznamnější světovou měnou a v některých oblastech, jako jsou například trhy s dluhopisy, jej dokonce předčilo. Díky tomu má Evropská unie ve světě silnější hlas.

40

Je podporován mezinárodní obchod - kvůli své síle, dostupnosti a také důvěře, kterou vzbuzuje, se euro stále více používá při mezinárodních obchodních transakcích. To umožňuje podnikům v eurozóně platit a přijímat platby v eurech, čímž se omezí riziko ztrát způsobených kolísáním směnných kurzů a usnadní se tak obchod i pro naše partnery, kteří mohou obchodovat v jedné měně v rámci celé eurozóny.

3. 4. 5 Nevýhody a možná rizika přijetí eura Z přijetí jednotné měny eura vyplývají určitá rizika, která by se mohla odrazit zejména v nákladech pro zavedení eura, na měnovou politiku a ve vyšší inflaci. Ztráta samostatné měnové politiky - se zánikem české koruny zanikne i pravomoc České národní banky provádět měnovou politiku. Ta bude určována Evropskou centrální bankou nikoli podle aktuálních potřeb české ekonomiky, nýbrž z pohledu eurozóny jako celku. To se může jevit jako určité ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že vysoká obchodní i finanční otevřenost české ekonomiky představuje již dnes výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách. Jednorázové náklady na zavedení eura - přechod na euro v podnikovém sektoru si vyžádá vynaložení velkých nákladů. Bude potřeba upravit informační systémy, přecenit zboží, vydat nové cenové katalogy, vyškolit zaměstnance a provést mnoho dalších úkonů. Tyto náklady si každý podnik bude hradit z vlastních zdrojů. Jedná se však o jednorázové náklady, zatímco výhody dané používáním eura budou trvalé. Riziko vnímané inflace - obyvatelé některých států eurozóny mají pocit, že zavedení eura vyvolalo zvýšení inflace. Ve skutečnosti došlo k nárůstu cen jen některých položek, např. v restauracích. U jiných druhů zboží naopak ceny klesly, takže celkový dopad na inflaci byl minimální. Tomuto riziku je třeba věnovat maximální pozornost, proto také Národní plán zavedení eura v České republice zdůrazňuje princip cenové neutrality při přechodu na euro. Počítá také s řadou opatření, která by měla čelit riziku vnímané inflace.

41

3.4.6 Zavedení eura na Slovensku Po šestnácti letech existence slovenské koruny, začali Slováci od 1. 1. 2009 platit eurem. Tím vyvrcholilo několikaleté úsilí příprav na společnou měnu. Přípravy pro zavedení eura začaly již před vstupem Slovenské republiky do Evropské unie:




červenec 2003 – vláda SR schválila Strategii přijetí eura v SR a společný postup vlády a Národní banky Slovenska při vstupu SR do eurozóny,




srpen 2004 – vláda SR schválila Strategii přijetí eura v SR,




listopad 2005 - zapojení slovenské koruny do mechanismu ERM II,




červen 2005 - zpracován Národní plán zavedení eura,




květen 2008 - kladné hodnocení evropských institucí o plnění konvergenčních kritérií,




červenec 2008 - vyhlášení oficiálního přepočítacího koeficientu mezi slovenskou korunou a eurem,




srpen 2008 - začátek duálního označování cen.

Fáze nejintenzivnějších příprav na příchod eura začala po vyhlášení oficiálního přepočítacího koeficientu, jehož hodnota byla stanovena ve výši 1 € = 30,1260 Sk. Již od srpna 2008 obchodníci museli začít s duálním označováním cen poskytovaného zboží a služeb, a také doškolit své zaměstnance v manipulaci s novou měnou a při rozeznávání padělků. Podniky, ministerstva a orgány územních samospráv dolaďovaly konverzi svých informačních systémů. V plném proudu běžela informační komunikační kampaň seznamující slovenskou veřejnost s tím, co pro ně zavedení eura znamená a jak se na život s eurem co nejlépe připravit. Slovenská vláda se rozhodla pro metodu tzv. velkého třesku. Do 15. ledna 2009 probíhal společný oběh slovenské koruny a eura. Od 16. ledna se ve slovenských obchodech prováděly všechny platby a transakce pouze jednou společnou měnou, a to eurem. V prvních lednových dnech se ukázalo, že někteří drobní obchodníci raději zavřeli své provozovny a vzdali se tržeb, jen aby se vyhnuli komplikacím při manipulaci s dvěma měnami po dobu duálního oběhu. Tyto malé problémy ale nemohou zastřít základní fakt, že první dny eura na Slovensku proběhly bez vážnějších komplikací nebo zdražování.

42

Slovensko se z eura těší. Ekonomové vesměs uznávají, že v podmínkách světové krize se slovenský vstup do eurozóny zdá jako velmi dobře načasovaný. V létě 2008, kdy již Slováci znali fixní kurz koruny k euru a pro devizové trhy se slovenská koruna již stala mrtvou měnou, ostatní měny zemí střední Evropy – česká koruna, maďarský forint i polský zlotý – prožívaly silnou volatilitu. Slovenská koruna a s ní i slovenská ekonomika zůstala těchto turbulencí ušetřena.

43

4. ZÁVĚR Argumenty pro nebo proti brzkému přijetí společné evropské měny se velmi různí. Ať jsou více či méně sofistikované, téměř vždy reprezentují zájmy určitých skupin. Určitý vliv na zastávané pozice má rovněž to, že euro je vnímáno jako důležitý spojovací prvek k budoucí politické unii v rámci EU. Rozdílný pohled na dopady přijetí společné měny mají nepochybně různá odvětví národního hospodářství. Po rychlém přijetí eura patrně nebudou volat například finanční instituce. Jinak se dívají na vhodnost brzkého přijetí eura exportéři, jinak dovozci a výrobci, kteří nevyvážejí. Dopady zavedení eura nebudou asi stejné ani pro všechny skupiny spotřebitelů. Určitě mohu konstatovat, že z přijetí eura budou nejvíce těžit podniky. Většina malých, středních a velkých firem si přeje euro co nejdříve, právě proto, že euro pro ně znamená menší kursová rizika, vyšší stabilitu, menší transakční náklady atd. a tím usnadnění obchodování v rámci jednotného evropského trhu. Mohou lépe plánovat. Nabízí se jim možnost transparentního účetnictví. Mnoho firem se považuje za již připravené pro přechod na euro a upozorňuje na to, že nadpoloviční většina z nich již nyní obchoduje v euru. Jsou si vědomi toho, že Česká republika se rozvíjí a žije na základě své ekonomické otevřenosti a je výrazně orientována na export. Na prosperitě těchto firem je přímo závislá úspěšnost českých domácností. Přijetí eura nabízí zejména připojení české ekonomiky k nejrozvinutějším zemím světa, což napomůže zlepšení obchodní etiky a kvality vztahů mezi výrobci a jejich zákazníky. Samozřejmě, že tento výčet přínosů není zcela úplný a benefitů odvíjejících se od přijetí eura je více. Ty, které jsem zmínila výše, představují bezprostřední přínosy a jsou nejvíce viditelné. Důležitá je také informovanost obyvatelstva. Mohli bychom se do budoucna inspirovat Slovenskem, které vynaložilo značné úsilí, aby zajistilo hladký přechod ze slovenské koruny na euro. Rozsáhlá informační kampaň tamní vlády se zdařila, neboť většina obyvatel (i přes malé problémy zpočátku) byla s procesem přeměny korun na eura spokojena. Slovensku se podařilo taktéž zabránit obávanému cenovému skoku v souvislosti s přeceňováním zboží na jinou měnu. Podle mého názoru má společná evropská měna a její zavádění v jednotlivých členských státech bezesporu i svoje stinné stránky, na které je potřeba dát dobrý pozor, ale klady

44

jednoznačně převažují. Euru se velmi rychle dostalo mezinárodního přijetí a zařadilo se jako silná světová měna. Dále je důležité zmínit, že v současnosti při probíhající světové finanční krizi má existence samostatné měnové politiky své přínosy i náklady. Finanční krizi lze zároveň považovat za dočasně nepříznivý jev z pohledu budoucího přijetí eura. Z hlediska sledovaných ukazatelů došlo v souvislosti s finanční krizí k mírnému snížení sladěnosti vývoje měnového kurzu koruny s eurem i sladěnosti výnosů s eurozónou u jednotlivých nástrojů finančního trhu. Finanční krizi lze zároveň považovat za příklad asymetrického šoku, který s různou vahou dopadne na jednotlivé ekonomiky v závislosti na tom, zda má jejich finanční sektor bezprostřední ztráty z investic do rizikových aktiv, či zda tyto ekonomiky čelí pouze zprostředkovaným dopadům krize. Přetrvávající výrazná nejistota na finančních trzích není příznivým prostředím pro vstup do kurzového mechanismu ERM II. Lze očekávat, že s odezněním finanční krize dojde v budoucnu opět ke zlepšení výsledků v oblasti finanční integrace české ekonomiky s eurozónou a k nastolení příznivějších podmínek pro vstup do mechanismu ERM II. Finanční krize by ale mohla mít i dlouhodobější negativní důsledky na sladěnost ekonomik jednotlivých členských států, pokud by v jejím důsledku došlo k rozvolnění fiskální disciplíny v Evropské unii. Zvyšování pružnosti české ekonomiky zůstává další výzvou pro hospodářskou politiku a pro budoucí udržitelnost přínosů zavedení eura v ČR. Určitá míra odlišnosti strukturálních a cyklických vlastností ekonomiky bude přetrvávat i po přijetí společné evropské měny. Prostředí pro podnikání v ČR je stále zatíženo administrativními překážkami, které jsou v mezinárodním srovnání vysoké. Jedná se zejména o vysoké administrativní náklady při zakládání podniků a složitost regulatorních a byrokratických procesů, které snižují konkurenční tlaky na trzích produktů a v dlouhém období působí nepříznivě na vytváření pracovních míst a zaměstnanost. Pružnost ekonomiky je také snížena nedostatky v legislativním prostředí a zdlouhavostí řešení právních sporů. Tyto výhrady, i když mají dopady na zavedení eura, se vztahují i obecně k působení ČR v rámci EU. Vstup do systému kurzů ERM II je i nadále chápán pouze jako nezbytná podmínka přijetí eura, délka pobytu v ERM II by měla být proto minimální. Rozhodnutí o zapojení ČR do tohoto systému musí být v souladu s dosavadní Strategií založeno jak na hodnocení výhledu plnění maastrichtských kritérií, tak na hodnocení stupně ekonomické

45

sladěnosti s eurozónou. Pro zachování možnosti rozhodnout o přijetí eura bude vhodné stejně jako doposud provádět tato hodnocení v ročních intervalech, a to s využitím stávajících analytických nástrojů. Vzhledem k propojenosti faktorů ovlivňujících schopnost české ekonomiky operovat v prostředí jednotné evropské měny a k dalším omezením hodnotících kritérií však nelze stanovit jejich konkrétní dostačující hodnoty ani sestavit složený ukazatel ekonomické připravenosti pro přijetí eura. Taková měřítka by nebyla příliš důvěryhodná a mohla by opomíjet vývoj některých důležitých ekonomických faktorů. Hodnocení ekonomické sladěnosti by se proto mělo zaměřovat na analýzu vývoje v oblastech, které představují

rizika pro hladké fungování ekonomiky po přijetí eura, a celkového

ekonomického vývoje. Rozhodnutí o zapojení ČR do ERM II by mělo padnout s přibližně tříletým předstihem před vstupem do eurozóny. Proto bude nutné přibližně ke stejnému okamžiku v souladu s přijatým Národním plánem zároveň zahájit plnění technických, institucionálních a organizačních opatření spojených s přechodem na euro. Na základě celkového posouzení schopnosti české ekonomiky fungovat v rámci eurozóny lze říci, že některé z předpokladů pro realizaci výhod z přijetí jednotné měny jsou již vytvořeny, jiné naopak nedosahují uspokojivých parametrů. Datum přijetí eura se proto odvine od vyřešení těchto problematických míst v rámci reformy veřejných financí a posílení pružnosti české ekonomiky.

46

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Odborné publikace PEČÍNKOVÁ, I.: Euro versus koruna: rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. 2. rozš. vyd., Brno: Centrum pro stud. dem. a kult., 2007. 215 s. ISBN 978-807325-138 TOMÁŠEK, M.: Evropské měnové právo. 2. aktualiz. a dopl. vyd., Praha: C. H. Beck, 2007. 180 s. ISBN 978-80-7179-940-5 JANÁČKOVÁ, S. a kol.: Euro dříve, nebo později: sborník textů. 1. vyd., Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 89 s. ISBN 978-80-86547-63-3 Národní plán zavedení Eura v České republice. Praha: Ministerstvo financí ČR, 2007. 82 s. HOLUB, A. a kol.: Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky) . 1 vyd., Praha: Professional Publishing., 2003. 240 s. ISBN 80-86419-43-6 DĚDEK, O.: Rizika a výzvy měnové strategie k převzetí eura. Praha: Fakulta sociálních věd UK, 2005. 32 s. ISSN 1801-5999 ZAHRADNÍK, P.: Vstup do Evropské unie: přínosy a náklady konvergence . 1 vyd., Praha: C. H. Beck., 2003. 359 s. ISBN 80-7179-472-4 SLANÝ, A., ŽÁK, M.: Hospodářská politika. 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 1999. 271 s. ISBN 80-7179-237-3 HAD, M., URBAN, L.: Evropská společenství : první pilíř Evropské unie. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1997. 149 s. ISBN 80-85864-38-X

Elektronické zdroje Historie Evropské unie. Finance [online].

[cit. 2009-02-10]. Dostupný z WWW:

http://www.finance.cz/evropska-unie/informace/historie-eu/

47

Hospodářská a měnová unie. ECB [online]. [cit. 2009-02-10]. Dostupný z WWW: http://www.ecb.int/ecb/history/emu/html/index.cs.html

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. ČNB [online]. 2008 [cit. 2009-02-20], s. 4-24. Dostupný z WWW:

Makroekonomická predikce. Ministerstvo financí [online]. 2009 [cit. 2009-02-15]. Dostupný WWW: http://mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/makro_pre_45120.html?year=2009

Eurozóna.

Zavedeni

eura

[online].

[cit.

2009-02-15].

Dostupný

z

WWW:

http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_eurozona.html

MORÁVEK, D. Slovensko nám jde v otázce eura příkladem. Podnikatel [online]. 2008 [cit. 2009-02-25]. Dostupný z WWW: http://www.podnikatel.cz/clanky/slovaci-nam-jdouv-otazce-eura-prikladem/

První zkušenosti s eurem na Slovensku. Zavedení eura [online]. 2009 [cit. 2009-02-15]. Dostupný z WWW: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/index_1039.html

Zájm y České republik y a přijetí společné evropské měn y. Evropské forum podnikání [online]. 2008 [cit. 2009-03-10], s. 1. Dostupný z WWW: http://ies.fsv.cuni.cz/default/file/get/id/8861

DOHNÁLEK, H. Kdy zavést euro v ČR?. SNK ED [online]. 2007 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.snked.cz/clanky- kdy_zavest_euro_v_cr.html

48

Jaký užitek nám přináší euro. Zavedení eura [online]. 2007 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Jaky_uzitek_nam_prinasi_euro_pdf.pdf Evropská Unie a technika – úvod do problematiky . Odborné časopisy [online]. 2009 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=25425

Internetové stránky http://www.sagit.cz http://www.cnb.cz http://www.kurzy.cz http://www.zavedenieura.cz http://www.ecb.int http://europa.eu http://www.czso.cz http://www.mfcr.cz http://www. businessinfo.cz

49

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ Tabulka 1: Státy účastnící se v ERM a jejich měny……………………….... 15 Tabulka 2: Složení ECU v době vzniku…………………………………….. 16 Tabulka 3: Předpokládané přijetí eura v dalších členských zemích EU..…..

24

Tabulka 4: Roční změna zahraničního obchodu ČR…..……………………. 25 Tabulka 5: Průměrná nominální a reálná mzda v ČR……..………………... 28 Tabulka 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen……………………. 28 Tabulka 7: Podíl schodku veřejných financí na HDP v ČR..………………... 28 Tabulka 8: Vývoj fiskálních ukazatelů v ČR………………………………... 30 Tabulka 9: Úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu……... 31

Graf 1: Vývoj HDP v ČR…………………………...………………………… 26 Graf 2: Míra nezaměstnanosti v ČR…………...………………………………27 Graf 3: Nominální kurz CZK/EUR ………………………………. …………..31

Obrázek 1: Etapy Hospodářské a měnové unie……………………………..... 19

50

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Vývoj hrubého domácí produktu v ČR Příloha 2: Ekonomická vyspělost Příloha 3: Deficit/přebytek veřejných rozpočtů k HDP v EU

51

Příloha 1 Vývoj hrubého domácí produktu v ČR HDP

Rok mld. Kč 1995

1 466,50

1996

1 683,30

1997

% y/y

HDP na obyv. Kč/obyv. PPS/obyv. 141 957

10 774

4

163 183

11 586

1 811,10

-0,7

175 772

11 828

1998

1 996,50

-0,8

193 929

11 961

1999

2 080,80

1,3

202 357

12 385

2000

2 189,20

3,6

213 110

13 036

2001

2 352,20

2,5

230 064

13 891

2002

2 464,40

1,9

241 593

14 419

2003

2 577,10

3,6

252 617

15 215

2004

2 814,80

4,5

275 770

16 257

2005

2 987,70

6,4

291 938

17 155

2006

3 231,60

6,4

314 765

18 504

2007

3 557,70

6,5

344 644

19 966

Příloha 2 Ekonomická vyspělost (EU 27=100)

Příloha 3 Deficit/přebytek veřejných rozpočtů k HDP v EU