Bankovní institut vysoká škola Praha
Komparace eura a amerického dolaru v roli světové měny Diplomová práce
Bc. Hana Lánová
Červen 2013
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín
Komparace eura a amerického dolaru v roli světové měny Diplomová práce
Autor:
Bc. Hana Lánová Finance
Vedoucí práce:
Praha
doc. Ing. Jana Marková, CSc.
Červen 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Přibyslavi 25. června 2013
Bc. Hana Lánová
Poděkování: Děkuji svojí rodině a všem, kteří mě podporovali po celou dobu studia a při psaní této diplomové práce.
Anotace Americký dolar a společná evropská jednotka - euro jsou v současnosti dvě nejvýznamnější měny ve světové ekonomice. Práce popisuje historický vývoj zmíněných měn a porovnává dolar a euro v roli klíčové měny, zabývá se otázkou, jakou roli zaujímají jako rezervní měny. Cílem diplomové práce je popsat a zhodnotit, postavení dolaru a eura na světových finančních trzích a nastínit jaké jsou očekávatelné scénáře budoucího vývoje. Klíčová slova: americký dolar, euro, světová měna Annotation The U.S. dollar and the Euro - common European unit are currently the two most important currencies in the world economy. The work describes the historical development of these currencies and compares the U.S. dollar and Euro in the role of key currencies, examines the role occupied as a reserve currency. The aim of this thesis is to describe and evaluate the status of the dollar and the euro in global financial markets and outline what are the predictable future scenarios. Key words: U.S. dollar, Euro, World Currency
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Role měny ve světové ekonomice ........................................................................................... 9 1.1
Peníze jako prostředek směny ...................................................................................... 9
1.2
Peníze ve funkci zúčtovací jednotky.......................................................................... 10
1.3 Peníze jako uchovatel hodnot ......................................................................................... 10 1.4 Světová měna .................................................................................................................. 11 2 Historický vývoj dolaru a eura .............................................................................................. 17 2.1 Vývoj postavení amerického dolaru ............................................................................... 17 2.2 Euro ................................................................................................................................. 34 3 Porovnání postavení amerického dolaru a eura ve světové ekonomice ................................ 45 3.1 Vývoj měnového kurzu EUR/USD................................................................................. 45 3.2 Porovnání dolaru a eura z pohledu plnění funkcí měny ................................................. 48 4 Budoucí vývoj – Eura a dolaru .............................................................................................. 57 4.1 Ztráta dominantního postavení amerického dolaru......................................................... 58 4.2 Zachování současného systému – dolar v roli dominantní měny ................................... 61 4.3 Měnový systém zaloţený na více měnách ...................................................................... 64 4.4 Další alternativy budoucího vývoje ................................................................................ 67 Závěr ......................................................................................................................................... 73 Seznam pouţité literatury: ........................................................................................................ 76 Seznam tabulek ......................................................................................................................... 81 Seznam grafů ............................................................................................................................ 82
Úvod Americký dolar a euro jsou v současné světové ekonomice nejvýznamnější měny. Jejich význam a uţívání ovlivňuje národní ekonomiky i celý ekonomický svět. Dolar má svoji nezastupitelnou pozici v mezinárodním měnovém systému jiţ od 20. století, v jehoţ průběhu, obzvláště pak po 2. světové válce si americký dolar získal svoji nadvládu nad ostatními měnami a tuto pozici si drţí aţ do současnosti. Důleţitým faktorem pro nadvládu dolaru byl téţ jeho velký význam historický. Dolar byl uţíván jako mezinárodní rezervní a obchodní měna. Jistou roli v dominanci dolaru sehrála i dlouhodobá neexistence konkurenta. Naprostá dominance dolaru se začala měnit na konci 90. let 20. století, kdy vznikla nová uměle vytvořená měna, euro. Euro je společnou měnou a oficiálním platidlem v 17 z 27 zemí Evropské unie a v šesti dalších zemích mimo Evropskou unii, v tzv. eurozóně. Po zavedení se euro stalo největším konkurentem dolaru na měnových trzích. Ihned po vzniku mělo euro ambice oslabit dominanci dolaru a moţná jej dokonce nahradit ve vedoucí roli. Euro si za dobu svého existování vytvořilo postavení silné měny, která americkému dolaru dokáţe konkurovat. Začátek 21. století přinesl do vztahů mezinárodního měnového systému mnoho nových faktorů, které začaly stávající systém měnit. Rozloţení ekonomických sil ve světě prošlo transformací. Hospodářství asijských zemí začala prosperovat a toto se samozřejmě dělo na úkor západních států a to jak Spojených států amerických, tak Evropské unie. Postavení obou měn jak dolaru, tak eura, je v dnešní době zmítáno různými potíţemi. Vývoj a budoucí postavení je ovlivňováno celou řadou faktorů. Americkou ekonomiku postihla krize a stejně tak na evropském kontinentě se v současné době hovoří o tzv. eurokrizi. Z rychlého rozšíření finanční krize je mnohdy viněn právě americký dolar a jeho úloha v globálním hospodářství. Někteří odborníci ve svých úvahách zpochybňují funkčnost a hlavně uţitek, který plyne ze současného mezinárodního měnového systému, v němţ má jedna měna aţ příliš velký vliv. Otázkou stále zůstává, zda stávající systém prodělá významné změny, nebo zda i nadále bude dominance nad ostatními světovými měnami patřit dolaru. Cílem této diplomové práce je analýza postavení eura a amerického dolaru ve světové ekonomice. V samém závěru by měla práce nastínit obraz, jak by třeba mohl jednou 7
v budoucnu vypadat mezinárodní měnový systém, to vše s ohledem na prognózy věnované dolaru i euru ohledně udrţení či případnému posílení pozice. Věnuje se také několika moţným scénářům, které spatřují budoucnost mezinárodního měnového systému v jiných měnách neţ ve zmiňovaném euru a dolaru, které mají předpoklad zastávat roli klíčové měny. Práce je rozdělena do čtyř částí. První kapitola se věnuje pojmům světová měna a internacionalizace měny, definuje faktory ovlivňující postavení měn na mezinárodním trhu. Jsou popsány funkce, které měna musí plnit, aby se dalo hovořit o měně světové. Druhá část je věnována historickému vývoji těchto dvou významných měn, porovnává je z hlediska jejich důleţitosti v roli rezervních a obchodních měn. V souvislosti s americkým dolarem jsou zmíněny hlavně historické momenty, které byly pro dolar významné a utvářely jeho současnou roli, kdy zastává pozici nejdůleţitější světové měny. V případě společné jednotky zemí eurozóny jsou popsány především podmínky, jak euro vzniklo. Třetí část srovnává roli dolaru i eura v současné době a zabývá se vzájemným vývojem kurzu od doby vzniku eura aţ do současnosti. V závěrečné čtvrté kapitole se práce věnuje perspektivám vývoje budoucího postavení eura a dolaru. Jsou zde shrnuty názory odborné veřejnosti na vývoj mezinárodního měnového systému do budoucna. Tato kapitola by měla poskytnout souhrnný pohled na pravděpodobný scénář vývoje v oblasti mezinárodních měnových vztahů. Jsou zde popsány jak moţnosti revolučních změn, ve smyslu konce dominance amerického dolaru, tak i varianty ve kterých dolar pouze oslabí svoji pozici a rozloţení ekonomických sil na světě se změní.
8
1 Role měny ve světové ekonomice Peníze mají podle ekonomů 3 hlavní funkce:1 – prostředek směny, peníze lze volně směňovat za zboţí a sluţby, – jednotka zúčtování, peníze slouţí jako měřítko ceny, – uchovatel hodnot, peníze jsou formou majetku, prostředkem jeho akumulace. Mezinárodní měny ještě navíc musíme rozdělit na dvě roviny, v nichţ se kaţdá funkce projeví. Tyto dvě roviny jsou osobní (činnosti jednotlivců, firem) a oficiální rovina (operace centrálních bank a mezinárodních institucí).
1.1 Peníze jako prostředek směny Funkce prostředku směny v sobě zahrnuje působení jako platební měna při směně zboţí a sluţeb. Hlavními determinanty pro výběr měny pro mezinárodní obchodní fakturaci jsou struktura průmyslu a makroekonomická stabilita. Na trzích homogenních výrobků (např. ropa) se exportéři uchylují k obchodování ve stejné měně jako jejich konkurenti, aby zabránili výkyvům cen svých výrobků. Dále vývozci dávají přednost měně, u které je riziko makroekonomických šoků nejniţší. Volí proto měnu, která podléhá stabilní monetární politice. Mezinárodní měna je také obchodována na devizových trzích. Na těchto trzích můţe působit jako měna zprostředkovací, přes kterou jsou směnovány měny, které netvoří měnové páry nebo jsou málo likvidní. Stupeň pouţívání dané měny jako měny zprostředkovací lze hodnotit za pomoci sledování objemu obchodů realizovaných v dané měně, sledováním rozpětí cen nabídky a poptávky, tzv. „bid-ask spread“, nebo pomocí sběru informací přímo od účastníků trhu. Jako prostředek směny je měna pouţívána centrálními bankami při intervencích, kdy centrální banky prostřednictvím svých nákupů a prodejů ovlivňují kurz měn.
1
REVENDA, Z. a kol., Peněţní ekonomie a bankovnictví, 2008. s, 21
9
1.2 Peníze ve funkci zúčtovací jednotky Tvrzení, ţe měna slouţí jako zúčtovací jednotka, znamená u soukromých subjektů, ţe má oceňovací roli, z toho rozumíme, ţe v měně jsou oceněna aktiva na světových burzách. Mezinárodní měna má funkci zúčtovací jednotky za předpokladu, ţe na sebe váţe zahraniční měny. Tato skutečnost je označována jako měnová kotva. Počet zavěšených měn na mezinárodní měnu ukazuje jaký má tato měna geografický význam. V zemi můţe nastat situace, ţe mezinárodní měna plní funkci peněz i v domácím oběhu. K tomuto nahrazování domácí měny v ekonomice za měnu mezinárodní obvykle dochází vlivem vysoké inflace nebo vlivem politické nestability. Politická nestabilita ohroţuje funkci domácí měny jako uchovatele hodnot. Situaci, kdy dochází k nahrazování domácí měny, můţeme vnímat buď jako pronikání cizí měny do ekonomiky, nebo jako situaci, kdy je domácí měna nahrazována měnou mezinárodní.
1.3 Peníze jako uchovatel hodnot Peníze mají schopnost uchovávat kupní sílu, jsou uchovatelem bohatství. V soukromé rovině se mezinárodní měna pouţívá na investice a financování. Podíl na financování v mezinárodní měně lze vyjadřovat jako podíl měny na vydaných dluhopisech. Investiční měnou se rozumí měna, v níţ jsou denominována finanční aktiva. V této investiční měně subjekty poptávají, nakupují a drţí aktiva. Pouţití měny je hodnoceno dle poptávky na finančních trzích. U mezinárodní měny se sleduje podíl na světových devizových rezervách v drţbě centrálních bank. Důleţité zejména je, do jaké míry se uplatňuje daná konkrétní mezinárodní měna jako rezervní měna. Pokud mají peníze plnit tyto tři funkce, musí být dodrţeny následující pravidla: kupní síla peněz musí zůstat minimálně konstantní nebo musí růst, nesmí klesat, ceny zboţí a sluţeb musí být vyjádřeny v penězích, peníze musí být pouţívány jako prostředek směny tzn. k nákupu.2
2
Zpracováno podle: POLLARD, Patricia S. StlouisFED.org [online]. 1997 [cit. 2013-02-13]. The Role of the Euro as an International Currency. Dostupné z WWW:
10
1.4 Světová měna V současné době silně propojené „globalizované“ ekonomiky, je z důvodu velkého rozšíření ekonomické spolupráce jednotlivých zemí potřeba, aby existovala měna, která je uţívána celosvětově. Pokud by totiţ všechny země při vzájemném obchodování pouţívaly svojí národní měnu, musely by být všechny měny přijímány ve všech zemích a také by musely být ve všech zemích směnitelné. Systém, který by splňoval tyto dvě kritéria, by však byl nesmírně nákladný a sloţitý. Je tedy lepší, pokud existuje světová měna, jíţ je moţné pouţívat mezinárodně. Za mezinárodní měnu lze povaţovat takovou měnu, která je drţena a pouţívána za hranicemi země, která ji emitovala. Mezinárodní měna se pouţívá mezi obyvateli dané země i mezi nerezidenty k platebnímu styku. Specifika, které musí splňovat domácí ekonomika světové měny: 1. Vysoký nebo nejvyšší podíl na světovém HDP. 2. Vysoký nebo nejvyšší podíl na světovém obchodu. 3. Velké nebo největší a stabilní finanční trhy. 4. Vysoká míra liberalizace finančního trhu. 5. Politická stabilita. 6. Vojenská síla. 7. Vnitřní stabilita měny. 8. Vnější stabilita měny. 9. Setrvačnost vnímání. 10. Neexistence relevantního měnového konkurenta. Podmínky 1 – 6 jsou spíše ukazateli velikosti ekonomiky dané země a indikují její sílu ve světové ekonomice a jsou ovlivňovány dalšími faktory 7 – 8, které ukazují zdraví konkrétní ekonomiky a částečně predikují trend, jak se bude ekonomika dál vyvíjet. Dále platí ještě další čtyři faktory, jimiţ přiřazujeme měně mezinárodní statut3
3 Lacina, L. a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy konvergence, 2007, s. 462-467
11
Široký, hluboký a otevřený domácí finanční trh Mezinárodní měna existuje ve spojení s velkým, likvidním a dobře rozvinutým finančním trhem. Toto spojení měny s trhem ovlivňuje důvěru investorů a předpokládá moţné uţití při vypořádání mezinárodních transakcí. Dostatečně likvidní trh představuje niţší transakční náklady. Spojené státy americké se absolutní velikostí finančních trhů řadí na první místo před eurem. Dominantní postavení trhu spjatého s dolarem před trhem spojeným s eurem spočívá ve stupni integrace. Poskytování finančních sluţeb přes hranice v rámci eurozóny neprobíhá stejně efektivně jako mezi národními trhy, coţ zabraňuje vzniku skutečně jednotného kapitálového trhu.
Hodnota měny a stabilita Mezinárodní měna v roli uchovatele hodnoty můţe být investory drţena z několika důvodů: krátkodobý instrument, dluhopis, oficiální rezerva. V případě mezinárodní měny je důleţité, zda je vnímána jako stabilní a nehrozí tedy riziko znehodnocení např. z důvodu inflace. Kdyţ investoři nedůvěřují konkrétní měně jako uchovateli hodnot, potom ji nevyhledávají ani jako prostředek směny. Předpokládáme-li nízkou míru inflace a stabilitu měnového kurzu existuje pro investory niţší riziko znehodnocení jejich úspor. Naproti tomu vysoká míra inflace a nestabilita měnového kurzu představuje pro investory a obchodníky problém, pokud investoři nedůvěřují měně, pak upouštějí nebo více zvaţují drţení aktiv v dané měně. Míra inflace v eurozóně bývá jiţ od počátku, od zavedení eura niţší neţ ve Spojených státech amerických. Tato skutečnost je dána faktem, ţe hlavním cílem Evropské centrální banky je cenová stabilita, oproti Spojeným státům americkým, kde je hlavním cíle zaměstnanost.
Velikost, síla a mezinárodní propojení ekonomiky Platí, ţe měna velké, silné ekonomiky má v zahraničí vyšší poptávku. Vyspělý a rozsáhlý trh v zemi původu měny, láká investory a zvyšuje atraktivitu měny. Vyšší likvidita 12
na trhu pro investory znamená úsporu transakčních nákladů. Velikost a vyspělost trhu je dále spojena s kvalitou a šíří doplňkových sluţeb, které jsou poskytovány. Počet obyvatel eurozóny je větší neţ počet obyvatel Spojených států amerických: -
eurozóna - 332 milionů obyvatel
-
Spojené státy americké - 312 milionů obyvatel.
Předchozí užití měny – setrvačnost Velmi důleţitým faktorem určujícím postavení měny je její historie. Výhoda dolaru spočívá ve faktu, ţe americký dolar získal svoje dominantní postavení jiţ od druhé světové války. Aby měna ztratila postavení světové měny, musí dojít k náhlému šoku. Náhlým šokem tohoto druhu se rozumí ztráta stability měny nebo administrativní zásah v podobě nařízení pouţívat určitou měnu. Změny spotřebitelských preferencí ve světovém postavení měn jsou pomalé, coţ vyplývá právě z faktoru setrvačnosti, která vyplývá z předchozího uţití měny. Vyuţití určité měny se stává výhodnější, pokud je měna vyuţívána hodně. Čím více je uţivatelů měny, tím lákavější daná měna je. Pokud tedy většina subjektů, soukromých i veřejných, vyuţívá jednu konkrétní měnu, tím větší tendenci mají ostatní subjekty k jejímu vyuţití. Vývozce, který se rozhoduje, jakou měnu bude pro svoje obchody vyuţívat, tzn. v jaké měně, bude vyjádřena cena zboţí a sluţeb, které poskytuje, chce omezit kolísání cen v porovnání s konkurencí. Kdyţ tedy konkurent tohoto vývozce bude vyjadřovat ceny v euro, pak se zdá velmi pravděpodobné, ţe kaţdý další jednotlivý konkurent bude pro vyjádření hodnoty své produkce vyuţívat také euro. Centrální bankou je pak vhodné tuto konkrétní měnu, v tomto případě euro, pouţívat pro své intervence a budou v této měně drţet devizové rezervy. Takovéto řetězce vztahů vedou k dominanci jisté měny. Pokud některá z měn dosáhne dominantního postavení, pak je velmi komplikované změnit tuto skutečnost. Světové měně plynou z jejího postavení výhody. Výhody: -
Větší rozsah aktivit pro domácí finanční instituce a jejich finanční rozvoj.
-
Raţebné jak z domácího, tak ze zahraničního teritoria. 13
-
Úspora potenciálních kurzových konverzních nákladů.
-
Eliminace ztrát z drţby aktiv plynoucích z pohybu kurzu.
-
„Moc a prestiţ.“
Nevýhody: -
Výkyvy v poptávce po dané měně vedoucí k volatilitě peněţní zásoby nebo úrokových sazeb.
-
Růst poptávky po domácí měně s potenciálem nadměrného zhodnocování a tvorby dlouhodobých deficitů běţného účtu.
-
Riziko pro zemi s dominantní rezervní měnou vytvářet vysoké fiskální deficity.
-
Mezinárodní zodpovědnost.
-
Omezení účinnosti měnové politiky, pokud poptávka ze zahraničí ovlivňuje úroveň úrokových sazeb.
-
Přímá vazba na vývoj na komoditních trzích, zejména trhu s ropou, kdy oslabení dolaru při rostoucí ceně ropy vede k vyšší penalizaci amerických rezidentů (platí vyšší dolarovou cenu neţ země, jejichţ měny oproti dolaru posilují).
Podmínky měnové hegemonie Pojem měnová hegemonie znamená propojení dvou světů – ekonomického a politického. Propojení je zapříčiněno tím, ţe na postavení měny má vliv vláda a stát. Základní podmínkou měnové hegemonie je skutečnost, ţe se v dané měně uskuteční největší mnoţství obchodů a současně ţe je největší rezervní měnou na světě. 1. ekonomika podporující konkrétní měnu, musí mít významný podíl na světovém obchodu a světovém HDP 2. pohyb finančních prostředků z vnějšího prostředí do domácí ekonomiky by neměl mít ţádné významnější překáţky 3. uvnitř dané ekonomiky existuje neomezený pohyb kapitálu 4. finanční trhy jsou integrované, likvidní a fungující 14
5. daná ekonomika musí být silná, stabilní.4 Němeček uvádí, ţe „země klíčové měny dokáţe radikálními opatřeními své devizové politiky (devalvací, zrušením konvertibility měny za zlato) přivodit kvalitativní zvrat ve vývoji celého mezinárodního měnového systému a dát mu novou podobu“.5 Mimo jiné je schopna tato daná země ovlivnit mezinárodní měnový systém i naprosto běţnými opatřeními své devizové politiky, které mají v případě pouţití jinými zeměmi pouze omezený dopad. V situaci, kdy některá z měn splňuje podmínky měnového hegemona, mohu mít významná rozhodnutí politických představitelů této ekonomiky výrazný vliv na celý měnový systém. V krajních případech mohou změnit i podobu či vývoj měnového systému. Země původu dominantní měny zcela běţnými měnovými opatřeními ovlivňuje celý měnový systém. O hegemonii amerického dolaru hovoříme od konce druhé světové války. Spojené státy americké a především jejich měna zaujímají zvláštní postavení v globálním hospodářství. Mezi faktory, které potvrzují tuto výjimečnou roli dolaru, patří6: -
podíl dolarových rezerv na rezervách zemí celého světa,
-
vysoká míra uţití dolaru k denominaci dluhů i mimo Spojené státy americké,
-
vliv hodnoty dolaru na světovou ekonomiku,
-
vliv změn dolarové úrokové míry na světovou ekonomiku,
-
mnoţství měny drţené a směňované subjekty i mimo Spojené státy americké.
Široké mezinárodní uţívání amerického dolaru poskytuje Spojeným státům americkým ekonomické výhody, které ovlivňují politiku a strategie v zemi. Jednou z mnoha výhod je například pro domácí exportéry plynoucí výhoda, kteří kvůli hojnému vyuţívání dolaru mezinárodně při vzájemných obchodech s dalšími subjekty, přijímají platby za zboţí a sluţby v domácí měně, jejich transakční náklady, tím ještě klesají. ¨
4
BICANOVÁ, R. Postavení eura jako globální měny. 2003, s.168 NĚMEČEK, E. Mezinárodní měnový systém. 2000, s. 48. 6 EPSTEIN, G. Financialization and the word economy. 2005. s. 220-221 5
15
Zájem o cenné papíry spojené s americkým dolarem je spjat i s nízkou úrokovou mírou. Investoři, poptávající dolarové cenné papíry díky svému vysokému zájmu udrţují nízkou úrokovou míru. Americkým subjektům plynou tedy levné prostředky od investorů. Dochází tedy k poněkud kontroverzní skutečnosti, ţe chudé rozvojové země poskytují prostředky americkým subjektům, vládě, bankám i domácnostem. Výhody plynoucí Spojeným státům americkým z pozice dolaru mají vliv i na pozitivní platební bilanci země. Dále potom upevňují pozici země, coţ umoţňuje praktikovat silnou zahraniční politiku. Spojené státy americké platí méně za své dluhy, země je pak lépe schopna financovat operace v zahraničí. Země není závislá na ostatních a naopak dominuje nad ostatními státy, které jsou závislé na její měně.
16
2 Historický vývoj dolaru a eura 2.1 Vývoj postavení amerického dolaru
18. století Americký dolar zavedli 6. července 1785 ve Spojených státech amerických. Jako oficiální platidlo je vyuţíván ve Spojených státech amerických a také v některých dalších státech, které se k jeho uţívání rozhodly. Název dolar historicky vychází z jáchymovského tolaru. Od roku 1792 fungoval ve Spojených státech amerických tzv. bimetalismus, měnový systém zaloţený na dvou kovech, zlatě i stříbře. Poměr kovů v mincích stanovoval zákon. Bimetalismus však přestal vyhovovat, protoţe pevně stanovený poměr zlata a stříbra neodpovídal trţnímu vývoji cen těchto kovů. Po ukončení volné raţby stříbrných mincí v roce 1873 nastala doba monometalismu. Monometalismus je měnový systém, v němţ se bankovky směňují pouze za zlato. Existuje ve 3 formách: standart zlaté mince, zlatého slitku, zlaté devizy. Vazba měn na zlato znamenala, ţe devizové kurzy mezi měnami různých zemí byly pevné. Pevný kurz sniţoval nejistotu spojenou s kolísáním kurzu a stimuloval mezinárodní obchod. Standart zlaté mince trval ve většině zemí aţ do 1. světové války, ve Spojených státech amerických platil (kromě let 1917 – 1919) aţ do března roku 1933).
20. století – 1. světová válka Do 1. světové války dolar nehrál ve světové ekonomice nijak významnou roli. Ještě na počátku 20. století dominovala ostatním měnám britská libra, za níţ stála i silná ekonomika Velké Británie. Tou dobou bylo hospodářství ve Velké Británii stabilní a naproti tomu Spojené státy americké vystupovaly jako země dluţnická, orientovaly se na vnitřní trh. Během první světové války se zhoršily ekonomické vztahy ve světě. Centrální banky rušily směnitelnost měny za zlato. Evropa byla silně poničena válkou. Země se chtěly, co 17
nejdříve vrátit ke zlatému standardu, ale z důvodu nedostatku zlata to nebylo moţné. Spojeným státům americkým válka naopak pomohla k dosaţení pozice světové velmoci. Jiţ během první světové války si Spojené státy americké začaly posilovat význam. Z pozice čistého dluţníka se přesunuly do pozice čistého věřitele. V průběhu války se staly „největším vývozcem kapitálu co do tempa nově vyváţeného kapitálu“7, coţ posílilo důvěru v americký dolar. Pozice dolaru se zlepšovala, avšak v tomto období ještě nebyl nenahraditelný pro mezinárodní měnový systém. Dolar začal pomalu získávat pozici světové rezervní měny.8 Nejvýznamnější rezervní měnou sice i po skončení první světové války byla britská libra, ale podíl dolaru na devizových rezervách významně vzrostl, z 1,8% v roce 1913 na 27,6% v roce 1938 (viz Tabulka 1).
Tabulka 1: Změna struktury oficiálních světových rezerv v letech 1899 - 1971
Zdroj: Němeček E. (2000)9
2. světová válka Ještě neţ začala druhá světová válka, byla světovou měnou britská libra. Avšak v průběhu druhé světové války se Velká Británie čím dál více zadluţovala, aţ po skončení samotné druhé světové války bylo jasné, ţe Velká Británie je natolik zadluţena, ţe vedoucí pozici anglické libry musí převzít nová měna. Země v Evropě se staly silně zadluţenými. Po 7
NĚMEČEK, E. Mezinárodní měnový systém: Otázka konvertibility, stability a likvidity. 2000, s.45 - 46 KUBIŠTA, Václav. Mezinárodní měnové vztahy. 2007. Str. 20. 9 NĚMEČEK, E. Mezinárodní měnový systém: Otázka konvertibility, stability a likvidity. 2000, s.46 8
18
skončení druhé světové války tedy zavládla potřeba utvořit mezinárodní měnový systém tak, aby se světová ekonomika co nejdříve zotavila z válečného traumatu. Americký dolar získal status oficiální celosvětové rezervní měny. V roce 1944 se ve městě Bretton Woods ve Spojených státech amerických konala Měnová a finanční konference Spojených národů. Tato konference si kladla za cíl definovat hlavní rysy poválečného měnového uspořádání a nastínit podobu nového mezinárodního měnového systému s pevnými devizovými kurzy. Byl vytvořen tzv. breton-woodský systém, který spočíval ve vytvoření soustavy pevných devizových kurzů zaloţených na americkém dolaru, který byl pro centrální banky volně směnitelný za zlato v poměru 35 USD za trojskou unci. Dolar se tak stal hlavní měnou rezervní i obchodní. Americký dolar se stal základem nového poválečného měnového systému. Poptávka po amerických dolarech se zvyšovala. Měny evropských zemí byly zasaţeny vlnou devalvací. Nejvíce z evropských měn utrpěly britská libra a německá marka, toto ještě posílilo roli dolaru. Bretton-woodská dohoda začala platit v roce 1945 a zrušena byla aţ v roce 1971.
50. a 60. léta 20. století Na počátku 50. let 20. století představovala americká ekonomika jednu třetinu světového HDP, 60 % průmyslové výroby, 16 % světového exportu. Pozice dolaru načas oslabila, kvůli rozpočtovým problémům ve Spojených státech amerických. Důvěra v dolar a Spojené státy klesala také z důvodu války ve Vietnamu. Průběh 50. let byl ve znamení zpomalení růstu ekonomiky (průměrné roční tempo činilo 3,9 %) a Spojené státy ztrácely své pozice, zejména ve srovnání s rychle se modernizujícími ekonomikami Spolkové republiky Německo a Japonska. V západní Evropě byla zavedena devizová směnitelnost, coţ znamenalo další sníţení poptávky po dolarech. Rostl tlak na devalvaci dolaru. Zpočátku se země zapojené v bretonwoodském systému snaţily zabránit tendencím k devalvaci dolaru, avšak postupně od těchto snah upustily. V 60. letech započal tehdejší prezident Kennedy program „New Economics“, který měl pomocí expanzivní politiky obnovit dynamický růst ekonomiky. A právě v tomto desetiletí vyvrcholil ve Spojených státech poválečný ekonomického růstu; průměrný růst
19
HDP mezi lety 1960 a 1969 činil 4,3 %. Avšak tento vývoj nakonec vyústil do přehřátí ekonomiky a nastartování inflace.10
70. léta a 80 léta 20. století V 70. letech 20. století došlo k rozpadu bretonwoodského měnového systému. Přesněji v srpnu roku 1971 ţádala Velká Británie spolu s Francií o splnění závazku dle brettonwoodské dohody. Tehdejší prezident Spojených států amerických Richard Nixon však ani Velké Británii ani Francii nevyhověl a 15. srpna téhoţ roku brettonwoodský systém zrušil, tzv. uzavřením zlatého okna, konverze dolaru za zlato nebyla vymahatelná jednotlivcem, ale měly na ni nárok centrální banky jiných zemí. V důsledku to znamenalo, ţe centrální banka Spojených států (Federální rezervní systém) byla povinna na ţádost centrálních bank jiných zemí směnit dodanou sumu dolarů za odpovídající mnoţství zlata. To v průběhu 60. let vedlo k odčerpávání zlata drţeného americkými bankami z území Spojených států amerických. Brettonwoodský měnový systém byl zrušen, protoţe USA nebyly schopny plnit svůj závazek a směňovat na poţádání 35 USD za 1 trojskou unci zlata, jednoduše proto, protoţe měly méně zlata neţ při daném fixním kurzu existovalo dolarů, ale členové brettonwoodského měnového systému v čím dál větší míře poţadovali směňovat své dolary za zlato. Zrušení vedlo k éře pohyblivých devizových kurzů a také se silně projevilo na cenách zlata. Cena zlata vzrostla během několika měsíců po zrušení systému řádově desetinásobně (viz Graf 1).
10
USA - Supervelmoc. Dům Financí.cz [online]. 2007 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://dumfinanci.cz/clanky/177-usa-supervelmoc/
20
Graf 1: Vývoj ceny zlata v USD
Zdroj: Maxmetal.cz (2010)11
70. léta byla tudíţ ve znamení snah zastavit rostoucí inflaci. Republikánské vládě prezidenta Nixona se však tento úkol nepodařil. Místo klesající inflace se dostavila růstová stagnace. Průměrné roční přírůstky HDP v 70. letech činily ve Spojených státech 2,6 %. V 70. létech minulého století ve vyspělých průmyslových zemích převládala stagflace se silnou inflací, slabým hospodářským růstem, nízkou produktivitou a vysokou nezaměstnaností. Posilování zlata oproti dolaru (viz Graf 1) způsobovala další upřednostňování zlata před dolarem, coţ způsobilo oslabování kurzu dolaru vůči zlatu a mělo za následek i růst cen ropy. Vývozci ropy nebyli ochotni prodávat své zdroje za stejné mnoţství dolaru, kdyţ oslaboval oproti zlatu a samozřejmě poţadovali více amerických dolarů za svoji surovinu, aby si udrţeli hodnotu svého majetku ve zlatě. Tímto způsobem své ceny přizpůsobovali i ostatní. Růst ceny ropy (viz Tabulka 2) vedl k ropné krizi a podílel se i na růstu ostatních cen – na inflaci (viz Tabulka 3).
11
Ceny zlata - vývoj ceny zlata v USD. Maxmetal [online]. 2010 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://www.maxmetal.cz/grafy
21
Tabulka 2: Cena ropy v USD 1970 - 1979 Rok
Cena za barel v USD
1970
3,39
1971
3,6
1972
3,6
1973
4,75
1974
9,35
1975
12,21
1976
13,1
1977
14,4
1978
14,95
1979
25,1
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Inflationdata.com12
Drţení dolarů neslo nulový reálný úrok a dolary byly směňovány za zlato. Cena zlata v amerických dolarech neustále rostla, tudíţ dolar oproti zlatu dále oslaboval. Americká centrální banka, Federální rezervní systém, aby ukončila hospodářskou recesi, se uchýlila v roce 1980 k restriktivní měnové politice, k omezení růstu mnoţství peněz a k zvýšení základní nominální úrokové sazby. Zvýšení úrokových sazeb způsobilo sice nejdříve prohloubení recese, růst nezaměstnanosti (viz Graf 2), ale tato politika vedla k obnově důvěry v dolary, sníţení inflace a k postupné obnově hospodářství.
12
Historical Crude Oil Prices (Table). Inflationdata.com [online]. 2013 [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/Historical_Oil_Prices_Table.asp
22
Tabulka 2: Vývoj inflace v USA 1980 - 1990 Rok
1.čtvrtletí
2.čtvrtletí
3. čtvrtletí
4.čtvrtletí
1980
14.76%
14.38%
12.60%
12.52%
1981
10.49%
9.55%
10.95%
8.92%
1982
6,78%
7.06%
5,04%
3,83%
1983
3,60%
2,58%
2,86%
3,79%
1984
4,80%
4,22%
4,27%
3,95%
1985
3,70%
3,76%
3,14%
3,80%
1986
2,26%
1,77%
1,75%
1,10%
1987
3,03%
3.65%
4,36%
4,43%
1988
3,93%
3,96%
4,17%
4,42%
1989
4,98%
5,17%
4,34%
4,65%
1990
5,23%
4,67%
6,16%
6,11%
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Inflationdata.com (2013)13
Graf 2: Vývoj nezaměstnanosti v USA 1939 - 2013
Zdroj: Unemploymentdata.com (2013)14
13
Historical Inflation Rate. Inflationdata.com [online]. 2013 [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/HistoricalInflation.aspx
23
Rozhodnutí Federálního rezervního systému uplatňovat restriktivní měnovou politiku vedlo k obnovení důvěry v dolary. Vývozci ropy přestali mít obavu ze znehodnocování dolarů. Výsadní postavení amerického dolaru mu pomohly vrátit státy sdruţení OPEC. Rozhodnutím Organizace zemí vyváţející ropu (OPEC) se americký dolar stal jedinou měnou, ve které se obchodovalo s ropou, zemním plynem a dalšími fosilními palivy. V 70. letech 20. století byla cena ropy udávána v amerických dolarech, avšak kvůli účasti Spojených států amerických v konfliktu mezi Izraelí a Palestinou se vztahy arabských zemí se Spojenými státy americkými nejevily jako příliš dobré. Na dovoz ropy do Spojených států amerických bylo dokonce uvaleno embargo. Saúdská Arábie a Spojené státy americké vyjednávaly o vzájemné spolupráci, chtěly dosáhnout zlepšení vzájemných vztahů a posílit spolupráci. Uzavřely dohodu, která Spojeným státům americkým zajistila podporu importu amerického zboţí do Saúdské Arábie a k dohodě, kdy se Saúdská Arábie zavázala udávat cenu ropy v amerických dolarech. Tato dohoda silně ovlivnila postavení dolaru v pozici světově významné měny. Saúdská Arábie jakoţto jeden z největších světových vývozců ropy svým krokem přesvědčila ostatní členské země organizace OPEC, aby taktéţ udávaly cenu ropy v amerických dolarech. V roce 1975 tedy OPEC oznámil záměr denominovat cenu ropy v amerických dolarech a to výhradně. Ropa je nejobchodovanější komoditou ze všech na světě. Pokud tedy lze za ropu zaplatit pouze v dolarech pak logicky poptávka po dolarech stoupá. Kurz amerického dolaru tedy posiluje. Naproti tomu taky vývozci ropy obdrţí dolary a investují je. Tyto investice proudí především do aktiv denominovaných v amerických dolarech. Kladná úroková míra znamenala reálné zhodnocování vkladů v bankách, peníze se stahovaly zpět do úspor, z kterých mohly být financovány jen kvalitní projekty, takové u kterých dluţníci byly schopni vygenerovat takové zhodnocení, které pokrylo vysoké reálné úroky. Dluţníci ale museli platit vysoké úroky. Ti kdo nebyli schopni splácet vysoké úroky, zkrachovali. Předpoklady v ekonomice v USA a ve světě, které umoţnily v roce 1980 zvýšit úrokové sazby. V roce 1980 byla nízká míra státního dluhu vůči HDP. Po 2. světové válce byla zadluţenost v USA cca 120% vůči HDP, do roku 1980 se sníţila na cca 33%. Nízká míra zadluţení umoţňovala americké vládě si půjčovat i za cenu vyššího úroku. 14
Historical Employment Data. Unemploymentdata.com: Your source for unemployment and jobs information[online]. 2013 [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://unemploymentdata.com/charts/historicalemployment-data/
24
Tabulka 4: Cena ropy v USD 1970 - 1979 Rok
Cena za barel v USD
1970
3,39
1971
3,6
1972
3,6
1973
4,75
1974
9,35
1975
12,21
1976
13,1
1977
14,4
1978
14,95
1979
25,1
Zdroj: vlastní zpracovaní na základě dat Inflationdata.com15
Na začátku 80. let bylo jasné, ţe dosud prosazovaná hospodářská politika je neúčinná, a tak se v USA začal prosazovat neokonzervatismus – směr usilující o maximální redukci přímých státních zásahů do ekonomiky. Tato politika, prováděna administrativou tehdejšího prezidenta Nixona, měla svá pozitiva i negativa. Podařilo se sníţit inflaci, která klesla téměř o 10 % a v polovině 80. let tedy činila 3 %. Avšak protiinflační politika měla za následek pokles HDP. Druhá polovina 80. let byla jiţ příznivější. Podařilo se obnovit růst a ekonomika rostla průměrným ročním tempem 2,6 %.16
90. léta 20. století Pro vývoj a postavení amerického dolaru nezačala 90. léta dobře. Hned na začátku desetiletí mezi roky 1990 -1991 se americká ekonomika ocitla v recesi. Naštěstí tuto krátkou recesi následovalo oţivení ekonomiky a po roce 1993 se dala pozorovat hospodářská konjunktura. Nejvýznamnějším faktorem pro hospodářský růst v tomto období byla optimálně nastavená fiskální a monetární politika ve Spojených státech amerických. Podniky ve
15
Historical Crude Oil Prices (Table). Inflationdata.com [online]. 2013 [cit. 2013-06-18]. Dostupné z: http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/Historical_Oil_Prices_Table.asp 16 USA - Supervelmoc. Dům Financí.cz [online]. 2007 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://dumfinanci.cz/clanky/177-usa-supervelmoc/
25
Spojených státech amerických prosperovaly, zisky byly vysoké, cena akcií rostla, coţ znamenalo příliv kapitálu od zahraničních investorů. Koupě dluhopisů se také stala pro investory zajímavým artiklem. Protoţe se nákup akcií a dluhopisů uskutečňoval v amerických dolarech, stoupala i poptávka po této měně. Dolar posiloval. V období ekonomického růstu nestačily domácí podniky uspokojovat poptávku spotřebitelů po výrobcích, a proto začal stoupat i dovoz do Spojených států amerických. Velký dovoz následoval růst obchodního deficitu. Schodky se promítaly do deficitů běţného účtu, které byly vyrovnávány s pomocí přílivu finančních prostředků do Spojených států amerických nebo s pomocí přebytků finančních účtů. Růst amerického hospodářství ukončil rok 1998. Došlo ke zpomalení hospodářského růstu v souvislosti s krizemi probíhajícími v Rusku a především v Asii. Toto období začalo poukazovat na fakt, ţe ekonomika ve Spojených státech amerických je přehřátá. Koncem roku 1998 byly sníţeny úrokové sazby. Americká ekonomika se zpomalila. Zavedená opatření tak měla za následek oddálení celosvětové krize.
21. století – po roce 2000 Na konci 20. století po roce 2000 se objevuje zcela nová alternativní měna a obrovský konkurent dolaru, nově zavedená měna s názvem euro. A hned v roce 2000 začíná Írák v čele se svým tehdejším vůdcem Saddámem Husajnem, vyjadřovat cenu ropy v eurech, namísto v amerických dolarech. Ke stejnému kroku se Írák snaţí přesvědčit i ostatní země, které ropu vyváţejí, avšak tento pokus nevychází. Do půl roku poté co se začala ropa obchodovat i v eurech Spojené státy americké vojensky napadly Írák, Po invazi Spojených států amerických do Íráků se nová vláda rozhodne vrátit se k systému, kdy je cena ropy denominována v dolarech. Nicméně některé členské země reagují tím, ţe ustupují od vyjadřování cen ropy v dolarech. V hospodářství tedy lze pozorovat změny v postavení dolaru a objevují se tendence o oslabení amerického dolaru v jeho pozici. Růst hospodářství ve Spojených státech amerických se zastavil v roce 2001. Příčinami zastavení ekonomického růstu byly teroristické útoky. Přišla krize strojního průmyslu. Praskla takzvaná „dot-com“ bublina17, internetová horečka kdy kvetly internetové firmy ve velkém, 17
XDSL.cz [online]. 2011 [cit. 2013-02-20]. Internetová horečka. Dostupné z WWW:
26
přestoţe neměly promyšlený obchodní model a byly odsouzeny k rychlému krachu, avšak v době svého působení dokázaly tyto internetové firmy generovat zajímavé zisky a přilákat mohutné objemy investic. V roce 2001 zmiňovaná „dot-com“ bublina praskla a nadhodnocené akcie forem ztratily svoji hodnotu (viz Graf 3). Prasknutí internetové „dot – com“ bubliny utrpěla zejména ekonomika ve Spojených státech amerických a v dalších západních zemích.
Graf 3: Historický vývoj cen akcií v USA 1970 - 2012
Zdroj: Finmag.cz (2013)18
Vzhledem k tomuto vývoji událostí a ke sniţování úrokových sazeb ustával zájem o americké cenné papíry ze strany investorů. Americký dolar oslabil. Probíhaly pokusy stimulovat americké hospodářství. Částečně se sice podařilo ekonomiku obnovit, ale kurz dolaru stále klesal. Významnou roli sehrála i vysoká ceny ropy na začátku roku 2008, kdy dne 2. ledna 2008 poprvé překonala magickou hranici 100 dolarů za barel a dále stoupala, která
18 Jsou akcie drahé?. Finmag.cz [online]. 2013 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.finmag.cz/cs/finmag/kaleidoskop/jsou-akcie-drahe/
27
vedla k poklesu reálného HDP a zvýšila spotřebitelské ceny. Cenu ropy hnaly vzhůru spekulativní obchody, slabý dolar a rostoucí poptávka Číny před chystanou olympiádou. Finanční krizi způsobilo mnoho faktorů: makroekonomické a mikroekonomické příčiny – selhání finančního systému při správné alokaci kapitálu, chybná informace o časové hodnotě peněz, kterou udávala politika nízkých úrokových sazeb - nadměrná úvěrová expanze, nadbytek likvidity, dlouhodobé přehřátí amerického hospodářství a přesměrování investic do oblastí velmi citlivých na nízké úrokové sazby, finanční příčiny – finanční inovace umoţnily výrazný nárůst poměru objemu aktiv k vlastnímu kapitálu, problémy sekuritizace rizik a subprime skupiny, regulatorní – došlo k regulatornímu a dohledovému selhání, navíc slábl podíl finančních sluţeb podléhajících dohledu, selhání ratingových agentur, politické – politické zájmy, psychologické a sociologické aspekty – zájem na zajištění široké dostupnosti vlastnického bydlení.
„Podle všech znaků se jedná o globální systematickou finanční krizi, jejíţ základní příčinou je dluhový problém.“19 Finanční krize, která nadešla je pokládána za nejhorší hospodářský krach od Velké hospodářské krize na počátku 20. století. První bankrot ve Spojených státech amerických na sebe vyhlásila v dubnu roku 2007 největší hypoteční firma New Century, po tom, co nebyla schopná vyplatit svým věřitelům ztrátové úvěry v řádu miliard dolarů. Největšími věřiteli New Century byly takové firmy jako např.: Goldman Sachs Group, Credit Suisse, Morgan Stanley, Deutsche Bank, Bank of America, Lehman Brothers, UBS a Citigroup. Později také tyto bankovní instituce přiznaly ztráty desítek miliard dolarů, načeţ se jejich akcie se propadly o desítky procent dolů. U nás v Evropě se první obětí stal německý úvěrový ústav IKB v červenci roku 2007. Kvůli obavám ze šíření potíţí prudce poklesly akcie několika dalších bank v Německu. V návaznosti na to ohlásili problémy např. BNB Paribas a některé další.
19
DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 2008. s. 295.
28
Ve Spojených státech amerických tvoří největší podíl zadluţení kategorie bydlení. Na počátku 90. let docházelo k uvolňování podmínek na amerických hypotečních trzích. Na tomto základě rostly ceny na trhu s nemovitostmi a navyšoval se počet hypoték poskytovaných klientům s nízkou bonitou. Přestoţe ceny nemovitostí rostly, jejich čistá majetková hodnota klesala. Po skončení tzv. „dot-com“ bubliny v roce 2001, přistoupila vláda Spojených států amerických k rapidnímu a rychlému sniţování úrokových sazeb (viz Graf 5). Kromě nastartování spotřeby vedlo toto sniţování úrokových sazeb i k rapidnímu poklesu cen hypoték, coţ vedlo k nárůstu počtu otevřených hypoték, jak ukazuje následující Graf 4.
Graf 4: Vývoj počtu hypoték v USA 2002 – 2008
Zdroj: Investujeme.cz (2009)20
20
Světová finanční krize: Co stálo na počátku?. Investujeme.cz [online]. 2009 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/svetova-financni-krize-co-stalo-na-pocatku/
29
Graf 5: Vývoj základní úrokové sazby Federálního rezervního systému 2003 - 2008
Zdroj: Investujeme.cz (2009)21
Věřitelé se zabývali rizikem spojeným s klesající kvalitou poskytnutých úvěrů. U mnoha hypotečních úvěrů se přistoupilo k sekuritizaci. Emitované obligace byly kryty úvěry, u nichţ bylo obtíţné určit jejich kvalitu. Nově zavedené typy investičních nástrojů pomáhaly získat hypotečním bankám další finanční zdroje od velkých bank, podílových a penzijních fondů. V polovině roku 2006 jiţ nebylo pochyb, ţe segmentu hypotečního trhů vzniká váţný problém, došlo k zpřísňování kreditních standardů. V únoru 2007 se zaznamenal vyšší objem nesplácených hypotečních úvěrů vůči některým státem podporovaným společnostem. Tyto vybrané podniky poskytovaly výhodné hypotéky chudším vrstvám obyvatelstva a ovládaly více neţ polovinu amerického hypotečního trhu. Finanční problémy, které měly, se zdály být o to horší, ţe se jednalo o quasi-vládní instituce a také ţe do těchto společností investovali zahraniční investoři, hlavně z Asie, jenţ právě kvůli klesajícím výnosům, začali upouštět od investování do amerických státní dluhopisů. V roce 2007 přišel konec dvou hedgeových fondů americké investiční banky Bear 21
Světová finanční krize: Co stálo na počátku?. Investujeme.cz [online]. 2009 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/svetova-financni-krize-co-stalo-na-pocatku/
30
Stearns, následně Countrywide Financial, amerického nejvýznamnějšího poskytovatele hypoték, jenţ ovládal skoro 20 % hypotečního trhu. Investoři zareagovali na skutečnost, ţe čelí velkým problémům a akcie zmíněných společností se začaly propadat. Počátkem srpna 2007, uţ bylo jasné, ţe v důsledku rostoucích úrokových měr, rostou problémy se splácením hypoték. V souladu s trendem rostoucí zadluţenosti domácností má právě strmý nárůst hypotečních úvěrů největší makroekonomický význam. Majitelé domů se stále více uchylovali k instrumentu hypotečních půjček ve snaze pokrýt spotřebitelské výdaje a splácet dluhy na kreditních kartách. Během několika měsíců vzrostla čistá hodnota hypotečních půjček. Hypoteční bublina, rostoucích cen domů se současným nárůstem refinancování nemovitostí a utrácení, které se formovalo po celá desetiletí, byla hlavním faktorem v pozadí hospodářského oţivení po propadu finančních trhů v roce 2000 a recese o rok později. Pokračující expanze realitní bubliny kompenzovala ztráty spojené s poklesem akciového trhu, kdyţ se namísto něj stala motorem růstu.22 Pokles čisté majetkové hodnoty nemovitostí provázený souběţným růstem umořovacích splátek, jakoţ i celkových nákladů na obsluhu úvěrů, ukazuje, do jakých rozměrů se rozrostla „spekulativní horečka“ stimulující růst spotřebních výdajů. Hypoteční bublina a vysoká úroveň spotřebních výdajů pak souvisejí s tím, co označujeme jako „realitní dluhovou bublinu“, u které hrozí, ţe splaskne právě v důsledku rapidního poklesu cen nemovitostí nebo růstu úrokových měr a stagnace. Po vzniku krize jsou označovány, obzvláště pak podle některých odborníků, za hlavního viníka potíţí na finančních trzích ratingové agentury, coţ ovšem nelze brát aţ tak úplně doslova. Totiţ ratingy mohou být účastníky trhu nesprávně chápány. Nejhlavnější příčiny krize jsou však na straně bank a dalších finančních institucí, jelikoţ nedostatečně řídily rizika. Neexistovaly krizové scénáře, nedodrţovaly se úvěrové standardy, např. tak, ţe aktiva byla příliš optimisticky oceněna. Ratingové agentury selhaly v tom, ţe se nechaly strhnout trhem a včas nepřišly s varováním před riziky rostoucími ve finančním sektoru. Objevuje se zde problém faktu, ţe ratingové agentury sice hodnotí nějaký daný instrument, ale zároveň jsou placeny emitentem 22
DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 2008. s. 295.
31
tohoto instrumentu, existuje zde jistý střet zájmu. V době vzniku krize také existoval problém přílišné sloţitosti finančních instrumentů, ratingové agentury hodnocení instrumentů nezvládly, protoţe to na ně zkrátka bylo sloţité. Ve Spojených státech amerických selhaly i orgány dohledu, neboť o problémech věděly a zůstaly k nim víceméně zcela lhostejné, nezasáhly. V Spojených státech amerických je přitom dohled nad ratingovými agenturami uzákoněn a stejně tak byl jiţ před krizí. Probíhající krize postihla všechna odvětví finančních sluţeb včetně pojišťovnictví. Navzdory tomu, ţe v minulosti se pojišťovny projevovaly jako instituce se sníţenou citlivostí na ekonomické cykly. Není jednoznačné, zda selhání ratingových agentur lze povaţovat ze selhání dohledu nad finančními trhy. Podle názoru některých odborníků jsou ratingové agentury spíše nástrojem globálního trhu slouţící k sniţování asymetrie na trzích a neţ orgánem dohledu Ratingové agentury vytvářejí globální finanční svět relativně transparentní. Současná krize vznikla na nejregulovanějším segmentu trhu tj. na trhu bankovním. Ať uţ bude zpřísnění regulace jakékoliv, stejně vţdy po určité periodě dojde znovu ke krizi. V současnosti se ale sniţuje počet zastánců myšlenky chápání recese jako ozdravného procesu spojeného s pročištěním trhu spontánními trţními procesy. Přesto zásadní řešení současných krizových projevů musí být zaloţeno na disciplinovanosti trhu samotného. Mezi finančníky, vládami a regulátory bude třeba nalézt takový koncept korektních vzájemných vztahů, aby mohl být opět zaloţených na obnovené vzájemné důvěře včetně ratingových agentur, v jejichţ úloze jsou v tuto chvíli nenahraditelné.23 Spojené státy americké i přes své obrovské zadluţení mají obrovskou výhodu proti ostatním zemím, jimi vydávaná měna je měnou světovou, odehrává se v ní většina světových obchodů. Některými odborníky se dokonce odhaduje, ţe na světě existuje padesátkrát více dolarů neţ zboţí.24 Z poměru celkového objemu zboţí a sluţeb je jasné, ţe peněz v ekonomice obíhá příliš mnoho. Amerických dolarů údajně existuje tolik, ţe je nelze vyměnit za jinou hodnotnější měnu. 23
DAŇHEL, J. Opojisteni.cz [online]. 20.4.2009, [cit. 2013-02-21]. Http://www.opojisteni.cz/pojistovny/duvera-v-ratingove-agentury-byla-otresena/. Dostupné z WWW: . 24 Virtuální peníze a virtuální finanční systém. CFP! Czech Free Press [online]. 2013 [cit. 2013-06-03]. Dostupné z: http://www.czechfreepress.cz/tema-tydne/virtualni-penize-a-virtualni-financni-system.html
32
Americké dolary vydává dle ústavy Ministerstvo financí Spojených států amerických a v návaznosti na Zákon o federálních rezervách tak činí Federální rezervní systém, zvaný FED. Hlavním zdrojem emise amerických dolarů včetně těch v tištěné formě je tedy Federální rezervní systém, který je tiskne navzdory zmíněné skutečnosti, ţe výhradní právo na tisk dolarů drţí americké ministerstvo financí, jak je dáno ústavou. Federální rezervní systém je organizace víceméně soukromá, nespadá pod ţádnou kontrolu a i přes to ţe jeho pravomoci jsou obrovské a špatná rozhodnutí mohou mít dalekosáhlé důsledky, tato instituce funguje jako nezávislý orgán. Mnozí odborníci z řad ekonomů tvrdí, ţe Federální rezervní systém stojí za vznikem světové hospodářské krize. Historicky vznikl Federální rezervní systém v roce 1913 schválením Zákona o federálních rezervách, podepsal jej tehdejší prezident Spojených států amerických Woodrow Wilson. Ze zákona vyplývá moţnost získat pověření k tištění amerických dolarů a jejich poskytování americké vládě na úvěr. Federální rezervní systém je největší a nejmocnější soukromá banka na světě. Federální rezervní systém emituje dolary a následně je půjčuje vládě Spojených států amerických za úrok. Toto půjčování finančních prostředků probíhá v praxi tak, ţe Federální rezervní systém nakupuje dluhopisy vydávané Ministerstvem financí Spojených států amerických, následně tyto dluhopisy americká vláda splácí i s příslušnými úroky zpět Federálnímu rezervnímu systému. Otázkou tedy zůstává, jak dlouho Spojené státy americké tuto situaci ustojí. Federální dluh Spojených států amerických aktuálně během trvání funkčního období prezidenta Baracka Obamy roste, dokonce jiţ převyšuje 16 bilionů amerických dolarů, coţ odpovídá zadluţení zhruba 105% HDP. Vývoj dluhu ve Spojených státech amerických ukazuje Graf 6.
33
Graf 6: Vývoj dluhu v USA 1980 - 2010
Zdroj: E15.cz (2011)25
2.2 Euro Historie měnové integrace Druhá světová válka znamenala pro mnohé politiky hledání takových forem spolupráce, které by zabránily opakování podobné události. Po druhé světové válce byl v Evropě ustanoven tzv. Brettonwoodský řád. V rámci tohoto řádu se odehrávala měnová spolupráce v poválečné Evropě. Evropské měny se vztahovaly k americkému dolaru
25
Americký dluh pod lupou: Kdo za něj vlastně můţe?. E15.cz [online]. 2011 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/ekonomika/americky-dluh-pod-lupou-kdo-za-nej-vlastne-muze-685726
34
systémem pevných kurzů. Dolar deklaroval pevnou vazbu na zlato. Byl zaloţen Mezinárodní měnový fond, který dohlíţí na chod globálního monetárního řádu.26 V roce 1957 byla signována dohoda, která zakládala Evropské hospodářské společenství takzvanými Římskými smlouvami. Cílem dohody byla integrace prostřednictvím obchodní výměny za účelem hospodářského růstu. Evropské hospodářské společenství si stanovilo jako první kroky vytvoření celní unie a společnou zemědělskou politiku. V roce 1969 na konferenci nejvyšších představitelů Evropského hospodářského společenství v Haagu bylo rozhodnuto dokončit budování společného trhu a začít s vytvářením měnové a hospodářské unie.27 Vypracováním plánu postupu k takovéto unii byl pověřen Pierre Werner. Komise v čele s Wernerem v roce 1970 vydala dokument, kde prezentovala výsledky své práce, tento dokument je označován jako „Wernerova zpráva“. Wernerova zpráva vzešla z kompromisu dvou konceptů. Jedna skupina tzv. monetaristická škola, prosazovala rychlou měnovou integraci a co nejdivější zafixování měnových kurzů mezi účastníky měnové unie, přičemţ tento postup měl vytvářet silný tlak na koordinaci ostatních hospodářských politik a urychlovat měnovou konvergenci.28 Proti tomuto názoru stála skupina tzv. ekonomistické školy. Tato skupina vycházela z představy pozvolné, pomalejší měnové integraci, podmíněné významným krokem v nominální konvergenci jako nezbytné podmínky pro zavedení společné měny. Podle Wernerovy zprávy by měla měnová unie jevit následující tři znaky: 1. fixace parit členských měn a definitivní odstranění rozpětí oscilací kurzů, 2. úplná a neodvolatelná devizová směnitelnost, 3. vyvrcholením procesu měnové integrace v měnovou unii je zavedení společné měny. Wernerova zpráva byla koncipována, aby postupovala k vytvoření měnové unie ve třech fázích, které měly proběhnout během 10 let. V závěrečné fázi mělo dojít k zafixování vzájemných kurzů. O měnové politice by v tomto případě rozhodovala Evropská centrální banka a ta by také spravoval devizové rezervy. Dalšími doporučeními zprávy bylo zavést
26
Zavedení eura v České republice [online]. 2004 [cit. 2009-11-24] Počátky měnové integrace. Dostupné z WWW: . 27 Cihelková, E. a kol. Evropská integrace – Evropská unie, 2004, s. 180 28 Zavedení eura v České republice [online]. [cit. 2013-02-20] Wernerova zpráva. Dostupné z WWW:.
35
neomezenou směnitelnost měn, provést centralizaci fiskálních politik a umoţnit pohyb kapitálu přes hranice. Konkrétní vytyčené cíle byly následující: společná hospodářská, měnová a rozpočtová politika členských států, spojení národních bank v organizaci podobnou americkému Federálnímu systému rezerv, společný devizový rezervní fond, vytvoření systému pevných parit národních měn s maximální kurzovou odchylkou ± 1% od těchto parit, volná směnitelnost národních měn, sjednocení daňových soustav.29 Cílem Wernerovy zprávy bylo realizovat a vytvořit měnovou unii do r. 1980, avšak toto se nepodařilo, v důsledku krize evropské měnové integrace. K této krizi došlo v souvislosti se zhroucením brettonwoodského systému pevných, ale přizpůsobitelných kurzů, ropnému šoku, pádu zlatého standartu amerického dolaru, a také jistou měrou přispěla k neúspěchu politická neochota některých členů Evropského hospodářského společenství. Na tyto události reagovaly země divergencí hospodářských politik. Wernerův plán byl tedy odsunut na neurčito. Tato zmíněná politická neochota spočívala především v nechuti k odevzdání centrálnímu orgánu pravomocí rozpočtových neţ pravomocí měnových. Proto se také v dalším vývoji preferoval model centralizace měnové politiky. Popsaný stav, jenţ nebyl v souladu s cíli Evropského hospodářského společenství, podnítil vznik evropského měnového systému.
Evropský měnový systém V letech 1979-1998 existoval Evropský měnový systém, jehoţ účelem bylo vytvořit těsnější spolupráci mezi členskými státy a to obzvláště v měnových otázkách s cílem vytvořit zónu měnové stability v Evropě.
29
NĚMEČEK, E. Mezinárodní měnový systém : Otázka konvertibility, stability a likvidity. 2000. s. 247
36
Evropský měnový systém si jako cíle vybral: 1. stabilizaci měnových kurzů, 2. podpoření konvergence členských států, 3. přispívat k podpoření hlubší měnové integrace směrem k hospodářské měnové unii.
Mechanismus Evropského měnového systému se skládal ze třech pilířů: 1. evropské měnové jednotky (označované ECU – European Currency Unit), 2. evropský kurzový mechanismus (ERM – Exchange Rate Mechanism), 3. evropský úvěrový mechanismus.
Základním pilířem byl evropský kurzový mechanismus (ERM). Země se zavazovaly intervencemi dodrţovat své měny v mezích oscilačního pásma v šíři ± 2,25 od dohodnutého středního kurzu.30 Kvůli podpoře ERM se vytvořil úvěrový mechanismus, ten měl napomáhat zemím s finančně náročnými intervencemi. Počítalo se téţ se zavedením speciální nové instituce zaměřené na koordinaci a soustředění úvěrových mechanismů. Pro účely fungování nového systému byla zavedena zcela nová zúčtovací jednotka ECU (Evropská měnová jednotka). ECU byla bezhotovostní měnová jednotka, kterou krylo zlato a americké dolary. Hodnota ECU se odvozovala od koše měn, sloţeného z měn členských států Evropského měnového společenství. Váhové zastoupení konkrétních měn v koši se odvíjelo od ekonomické úrovně země, avšak sloţení koše bylo celkem neměnné, coţ přispívalo ke kurzové stabilitě. ECU plnila funkce jak zúčtovací jednotky, tak rezervní měny. Nová evropská měnová jednotka si vybudovala silnou pozici. Slouţila jako prostředek k denominaci dluhopisů, vkladů, půjček, k vyjádření ceny komodit a jako prostředek směny. ECU však byla pouze bezhotovostní, coţ významně bránilo jejímu většímu rozšíření. Navzdory svým výhodám i nevýhodám zaloţila výhodnou výchozí pozici pro implementaci svého vlastního nástupce tj. eura.
30
KUBIŠTA, V. Mezinárodní měnové vztahy. 2007. s. 52
37
Vznik eurozóny V 80. letech evropská ekonomika jevila snahy o zavedení jednotného trhu, tudíţ v druhé polovině let 80. se Evropský měnový systém přeměnil na jakousi markovou zónu. V tomto období panovala v Evropě dlouhodobá kurzová stabilita, která vedla zpět k úvahám o vytvoření Hospodářské a měnové unie. Základním impulsem, které vedly k dalšímu rozvoji evropské integrace bylo schválení Jednotného evropského aktu v únoru roku 1986, kde byl vytyčen jako hlavní cíl jednotný vnitřní trh. Podobný plán, však vyţadoval značnou míru vzájemné spolupráce členských států, bylo třeba efektivně skoordinovat hospodářské politiky zemí. V červnu 1988 na zasedání Evropské rady v Hannoveru se potvrdil nápad vrátit se k odkazu Wernerovy zprávy. Jacques Delors, předseda Evropské komise, byl pověřen, aby v kooperaci s guvernéry členských centrálních bank připravil plán dosaţení hospodářské a měnové unie. Tudíţ přibliţně o 20 let později navázal na myšlenky Wernerovy zprávy tzv. Delorsovou zprávou. Delorsovu zprávu přijala Evropská rada v Madridu v červnu 1989.31 Stejně jako předchozí Delorsova zpráva navrhovala vytvoření hospodářské a měnové unie ve třech fázích, které na sebe vzájemně navazují. Naproti předchozí zprávě však v sobě obsahovala pevněji stanovené termíny. 1. fáze: 1. července 1990 – 31. prosince 1993 2. fáze: 1. ledna 1994 – 31. prosince 1998 3. fáze: 1. ledna 1999 – 30. června 2002
První fáze Realizace Delorsovy zprávy začala 1. července 1990, k tomuto dni se zrušila téměř všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy.
31
Zavedení eura v České republice [online].[cit. 2013-02-20]. Maastrichtská smlouva. Dostupné z WWW: < http://zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_maastricht.html>.
38
Cíle první etapy: naprostá liberalizace kapitálových obchodů, uţší spolupráce centrálních bank, zlepšení hospodářské konvergence, volné pouţívání ECU (která představovala předchůdce eura).32 V průběhu první fáze docházelo k liberalizaci toků kapitálu mezi členskými zeměmi a ke sjednocení finančního prostoru. Během trvání této etapy se vytvořila a schválila Maastrichtská kritéria, která měla umoţnit posoudit stav makroekonomických veličin a ukazatelů v zemích, které se připravovaly na přijetí společné měny.
Maastrichtská kritéria Konvergenční kritéria, která označujeme jako maastrichtská kritéria, dělíme je na rozpočtová a měnová. Zatímco rozpočtová kritéria stanoví maximální výši schodku státního rozpočtu a veřejného dluhu v poměru k HDP, měnová kritéria se týkají velikosti inflace, výše úrokových sazeb a stability měnového kurzu. Nezbytnou podmínkou je udrţitelnost těchto kritérií, nikoli pouze jejich jednorázové splnění. Členské státy EU, které chtějí zavést euro, musí splnit tato kritéria: 1. cenová stabilita – průměrná roční inflace nesmí překročit o více neţ 1,5 procentního bodu průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace (to neznamená nutně 3 země s nejniţší inflací, ale spíše tři země s inflací nejblíţe k inflačnímu cíli ECB. Tento cíl je definován jako hodnota inflace niţší, ale blízká 2 %). 2. stabilita devizového kurzu – alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do ERM II a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci. 3. konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více neţ 2 procentního bodu průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajících se cenové stability. 4. výše hrubého veřejného dluhu – podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %.
32
Cihelková, E. a kol. Světová ekonomika. Nové jevy a perspektivy, 2001, s. 159-162.
39
5. deficit veřejného rozpočtu – podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší neţ 3 %.
Hospodářská konvergence má při utváření měnové unie velký význam, kvůli moţné ztrátě moţnosti ovlivnit monetární politiku na národní úrovni. Maastrichtská kritéria zajišťují kurzovou, cenovou a fiskální stabilitu, stabilitu na finančních trzích. V posledním roce první etapy došlo k útoku spekulantů na britskou a italskou měnu, v důsledku tohoto faktu byla Itálie nucena k devalvaci měny a evropská měnová integrace se ocitla ve váţném ohroţení. V roce 1993 tedy Velká Británie a Itálie opustily měnový systém a oscilační pásmo se rozšířilo na ± 15 %, coţ mělo bránit případným dalším útokům na jednotlivé měny členských zemí.
Druhá fáze Cíle druhé fáze: 1. zaloţení Evropského měnového institutu (EMI), 2. uţší koordinace měnových politik, 3. zákaz úvěrování veřejného sektoru centrálními bankami, 4. posílení hospodářské konvergence, 5. proces vedoucí k nezávislosti národních centrálních bank (měl být dokončen nejpozději k datu zaloţení Evropského systému centrálních bank), 6. přípravné práce na třetí etapě.
Začala 1. ledna 1994. Ihned na počátku této etapy zahájil svoji činnost Evropský měnový institut se sídlem ve Frankfurtu, který se později postupně změnil v Evropskou centrální banku. Hlavním úkolem byla podpora členských zemí při dodrţování kritérií konvergence k nové měně. Organizace Evropského měnového instutitu organizovala a dohlíţela na zavádění eura. Připravovala novou legislativu a přesun pravomocí z centrálních bank na nadnárodní úroveň. Během trvání druhé etapy bylo také na základě Maastrichtských kritérií určeno, které země se stanou členy nově se vytvářející unie. Z 12 států, které se 40
v první vlně ucházely o vstup do měnové unie, bylo schváleno ke vstupu 11, tzn. Belgie, Lucembursko, Německo, Itálie, Nizozemí, Francie, Finsko, Portugalsko, Irsko, Rakousko a Španělsko. Zmíněné země se připravovaly na přijetí společné měny euro k 1. Lednu 1999. Aby se tedy mohlo vytvoření měnové unie dokončit ve stanoveném časovém horizontu, muselo být změkčeno jedno z kritérií vstupu, a to kritérium veřejného dluhu. Kritérium veřejného dluhu totiţ v rozhodujícím období plnily pouze tři země ucházející se o vstup do nově vznikající měnové unie (Lucembursko, Finsko, Francie). O názvu jednotné měny se rozhodlo v Madridu v prosinci 1995. Evropská rada se dohodla, ţe název nově vznikající měny musí být jednoduchý a jmenovat se stejně ve všech zemích Evropské unie. Symbol měny „€“ je řecké písmeno epsilon, dvojité přeškrtnutí písmene symbolizuje stabilitu měny. Evropský měnový institut také představil v průběhu prosince 1996 veřejnosti a Evropské radě návrh série eurobankovek, které měly začít obíhat od 1. ledna 2002. Na lícních stranách bankovek jsou vyjeveny brány a okna a na rubových stranách jsou mosty, jeţ představují spolupráci mezi členskými zeměmi v Evropské unii. Naproti tomu na euromincích, dostal kaţdý stát pouţívající euro, příleţitost vyobrazit na rubové straně svoje národní motivy. Vzory mincí byly schváleny Evropskou radou aţ v roce 1997.
Třetí fáze: Cíle třetí fáze: 1. zavedení eura, 2. neodvolatelné stanovení směnných kurzů, 3. provádění jednotné měnové politiky Evropským systémem centrálních bank, 4. nabytí účinnosti mechanismu směnných kurzů v rámci Evropské unie, 5. nabytí účinnosti Paktu stability a růstu.
Neodvolatelným stanovením směnných kurzů měn jedenácti členských zemí, které se účastnily v první vlně vytváření měnové unie a provádění měnové politiky pod dohledem
41
Evropské centrální banky začala 1. Ledna 1999 třetí a závěrečná etapa utváření hospodářské a měnové unie. Během třetí etapy rozlišujeme 2 další „podfáze“. Od 1. ledna. 1999 do 31. prosince. 2001, kdy společná měna euro existovala pouze v bezhotovostní podobě. V průběhu této fáze zůstavaly v oběhu původní mince a bankovky členských zemí. Subjekty měly moţnost se rozhodnout, zda bezhotovostní platební transakce provedou v národní či ve společné měně euro. Výjimku tvořil bankovní sektor a transakce prováděné institucemi Evropské unie. 1. ledna 2002 odstartovala další éra. K datu 28. února 2002 se stáhly národní měny z oběhu a nahradily je mince a bankovky euro. 1. března 2002 byla dovršena idea úplné měnové unie a v oběhu zůstalo pouze euro.
Výhody měnové unie33 Cesta k jednotné měně nebyla vůbec jednoduchá a jednoznačná. Dynamika, kterou projekt Evropské měnové unie získal v r. 1990, byla do jisté míry důsledkem jednání Francie, která si přála nahradit poručnictví Bundesbanky společnou kontrolou měnové politiky. Dalším faktorem pro urychlení naplnění ideje vzniku společné měnové unie bylo přání posílit struktury Evropského společenství tak, aby si poradily s růstem síly Německa. Francouzi si tak podobně jako v minulosti učinili ze své politiky ve vztahu k Německu evropskou politiku, kterou pak přijaly z různých důvodů za svou i některé další členské státy v Evropě. Zejména Belgie, Itálie a Španělsko. Na vytvoření federace byla orientována i značná část Evropského parlamentu, reprezentována většinou v něm zastoupených politických stranických skupin a významnými politiky jako např. Valéry Giscard d´Estaing a Helmut Schmidt. Stejné cíle sdílela i Evropská komise, jejíţ předseda Jacques Delors sehrál při tvorbě projektu rozhodující úlohu. Projekt vytvoření Evropského měnového společenství byl podporován i ze strany průmyslových a finančních okruhů. Podnikatelé zaloţili Sdruţení pro Evropskou měnovou unii. V jeho čele stanul prezident společnosti Philips, jeho zástupcem byl prezident Fiatu. Od tohoto projektu se očekávalo, ţe kromě zisku z liberalizace finančních trhů, odhadovaného na více neţ 40 mld. ECU (European Currency Unit) ročně, ušetří měnová unie dalších minimálně
33
Euroskop.cz [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: www.euroskop.cz/323/sekce/menova-unie---pro-a-proti/
42
15 miliard na transakčních nákladech, vyvolaných nutností konvertovat finanční prostředky z jedné měny do druhé. Pro průmysl byla důleţitým faktorem, která hrála ve prospěch Hospodářské měnové unie, jistota, s níţ by podniky mohly dlouhodobě plánovat investice a obchod. Dalším motivem průmyslových podniků k podpoře společné měnové unie byla přetrvávající obava z toho, ţe by měnové problémy mohly narušit program jednotného trhu, zatímco měnová unie by takové nebezpečí úplně vyloučila. Pro soukromý sektor vytváří společná měnová jednotka rámec, ve kterém se evropské firmy mohou stát plnohodnotnými hráči v mezinárodním finančním systému. Na politické úrovni měla společná měnová jednotka posílit jednací pozici Evropy vůči dolaru a jenu, podobně jako ji svého času v oblasti obchodu posílil společný celní tarif. Společná měna představuje významný krok v evropské integraci. Euro se podle předpovědí v době svého vzniku mělo do tří let stát významným konkurentem amerického dolaru jako světová rezervní měna. Podobné vyhlídky se sice nenaplnily, ale euro začalo být široce pouţíváno. Euro je měnou působícím na velký a likvidní finančního trhu, který je se svými téměř 300 mil. obyvateli největším na světě a reprezentuje světově nejvýznamnější kulturní i ekonomickou oblast. Společná měna v zemích eurozóny přináší transparentnost a moţnost porovnání cen zboţí a sluţeb v těchto zemích. Bez sloţité analýzy je na první pohled zřejmé, které zboţí je levnější a které draţší. Mezi státy také odpadá kurzové riziko. Zrychlení a zjednodušení přeshraničních plateb v euru, které jsou v podstatě platbami vnitrostátními. Pouţívání nové měny - euro přináší sníţení transakčních nákladů. Sniţují se náklady související s poplatky na vedení účtů, odpadpají náklady na poplatky za směnárenské operace.
Nevýhody měnové unie Vytvoření hospodářské a měnové unie mělo jiţ v době svého vzniku i mnoho odpůrců, kteří se pokoušeli svými názory ovlivnit mínění širší veřejnosti. Jejich obavy se týkaly 43
zejména situace slabších zemí s těsným napojením na tehdejší německou marku, které mohly být přechodem na euro v měnové oblasti poškozeny. Naproti tomu se Němci báli, ţe přenášení inflace z partnerských zemí. I kdyţ byly centrální banky a ministerstva financí naladěny ke spolupráci, pracovali v nich také lidé, kteří nebyli ochotni rozloučit se s kompetencemi v makroekonomické politice. Nevýhody: Neomezený pohyb kapitálu můţe přinést nebezpečí přelévání zdrojů z oblastí s niţší produktivitou do oblastí, kde je produktivita vyšší. Směnný kurz a úrokové sazby není v systému měnové unie moţné pouţívat v roli nástroje obchodní a měnové politiky. Přechod na pouţívání společné měnové jednotky - euro přináší pro kaţdý podnik i nové náklady spojené s adaptací na euro, například náklady na přípravu managementu
a
zaměstnanců,
informovanost
zpracování dat atd.
44
klientů,
informační
materiály,
3 Porovnání postavení amerického dolaru a eura ve světové ekonomice Odborníci povaţují vytvoření nové společné měny euro za asi nejvýznamnější změnu mezinárodního měnového systému po kolapsu bretton-woodského systému v roce 1971. Zatím je však euro měnou příliš mladou. Americkému dolaru trvalo desítky let, neţ zaujal postavení vedoucí světové měny, kdy převzal vůdčí pozici po britské libře, která si drţela roli nejvýznamnější světové měny navzdory skutečnosti, ţe americká ekonomika je větší neţ ta britská. Měnou, která má největší podíl na uloţené hotovosti celého světa je americký dolar. Tento podíl amerického dolaru drţeného mimo Spojené státy americké je značný – dosahuje 65 %. Největší podíl tvoří bankovky v nominální hodnotě 100 USD, kde uloţený podíl obnáší aţ 75%. Objem americké hotovosti drţené v zahraničí tedy dosáhl v březnu roku 2009 580 mld. USD. Dolar je velmi populární především v zemích s horší ekonomickou a nestálou politickou situací. Odborníci odhadují, ţe největší hotovost všech drţených amerických dolarů je koncentrována v zemích bývalého Sovětského svazu, v Rusku a také v jiţní Americe. Euro zastává pozici druhé nejvýznamnější měny z pohledu drţení v hotovosti. V posledních letech, či v posledním desetiletí se podíl drţby eur značně zvyšuje i mimo země eurozóny, jedná se hlavně o země sousedící nebo leţící v těsné blízkosti eurozóny. Otázkou zůstává, zda se euro stane novou nejvýznamnější světovou měnou a nahradí tak dolar v jeho současné pozici. Názory ekonomů a odborníků na tuto problematiku se různí. Existují názory, ţe role eura bude téměř bezvýznamná, dále se vyskytují názory, ţe budou existovat společně dvě silné a důleţité měny a také názor, ţe euro zaujme pozici po americkém dolaru a nahradí jej v jeho roli světové měny. Někteří odborníci tvrdí, ţe navzdory současným problémům Evropské unie euro stejně uspěje.
3.1 Vývoj měnového kurzu EUR/USD Dne 1. ledna 1999 se začalo pouţívat euro v bezhotovostní podobě. Kurz eura vůči dolaru byl stanoven jako 1,16675 USD/EUR. Po zavedení nastoupilo euro do fáze kontinuální depreciace vůči americkému dolaru na devizových trzích, to trvalo aţ do roku 2001. Fázi depreciace lze připisovat působení řady faktorů. Euro bylo zavedeno v době, kdy se 45
ekonomika Spojených států amerických nacházela ve fázi růstu, naproti čemuţ stála ekonomika Evropské měnové unie, kde byl hospodářský růst spíše nevýrazný a se zpomalující tendencí (viz Graf 7). Federální rezervní systém ve Spojených státech americký v popisovaném období navýšil úrokové sazby, coţ mělo za následek růst poptávky ze strany investorů. Dalším faktorem, který měl na vývoj vliv, byl fakt, ţe euro nebylo investory vnímáno jako skutečná plnohodnotná měna, protoţe existovalo pouze v bezhotovostní formě. Problém byl také v obřím růstu ceny ropy obchodované v dolarech (aţ trojnásobný růst během roku 2000). Růst cen ropy měl negativní vliv na ekonomický růst a vyvolával tlak na vyšší míru inflace. Právě kvůli obavám z inflace navýšila Evropská centrální banka úrokové sazby, jeţ na konci roku dosáhly úrovně 4,75 %, coţ se samozřejmě podepsalo na hospodářském růstu, který se zpomalil. Graf 7: Rozdílný hospodářský růst USA a EU 1990 -2002
Zdroj: United States Census Bureau34 Během roku 2000 se Evropská centrální banka pokoušela intervenovat ve prospěch eura, zpočátku ve spolupráci s centrálními bankami G7 následně i sama. Snaţila se tak zabránit dalším propadům měny. Na podzim roku 2000 kurz eura dosáhl 0,825USD/EUR. Do roku 2001 neţ se podařilo propad eura zastavit, klesalo průměrným tempem 11 % za rok.35 K jedinému významnějšímu růstu kurzu eura vůči dolaru došlo na přelomu let 2000 a 2001, kdy praskla tzv. „dot – com“ bublina, kterou doprovázel odliv kapitálu ze Spojených států amerických. Lze tvrdit, ţe euro stagnovalo aţ do roku 2002, na této skutečnosti se podílely 34
United States Census Bureau [online]. 2003 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.census.gov/research/data/research_data_products.php 35 Brůţek A, Smrčková G,, Záklasník M.: Evropská měnová integrace a Česká Republika. 2007
46
dost moţná i teroristické útoky ve Spojených státech amerických. Investoři se obávali o další vývoj a poněkud ustoupili od investic ve Spojených státech amerických. Od začátku roku 2002 jiţ euro plně fungovalo i v hotovostní formě. Ve Spojených státech amerických tou dobou došlo ke zpomalení hospodářského růstu. Euro začalo být pozitivně vnímáno na mezinárodních trzích hlavně v souvislosti s kredibilní politikou Evropské centrální banky. Inflace v eurozóně klesala. Nastala tedy změna trendu vývoje měnového kurzu, ve spojitosti se zmíněnými skutečnostmi. Mezi lety 2002 a 2003 zdolalo euro hranici 1:1 vůči americkému dolaru. Dokonce v druhém čtvrtletí překročilo původní kurz z roku 1999, 1,16675 USD/EUR. Spojené státy americké zahájily vojenské operace v Íráku, coţ znamenalo jednak vyšší výdaje a pro investory to představovalo vyšší riziko. Euro posilovalo, i přes skutečnost, ţe Evropská centrální banka sníţila úrokové sazby pod 2,25 %. Nová společná měna euro nadále posilovala aţ do roku 2008, kdy 31. března dosáhlo rekordních hodnot 1,58 USD/EUR. Později euro opět zahájilo tendenci k depreciaci vůči dolaru. Během roku 2008 pokleslo aţ k hodnotám 1,2 USD/EUR v závěru roku 2008 a to v důsledku ekonomické krize, která vypukla ve Spojených státech amerických a pronikla do všech ekonomik celého světa. Euro se potýká s vlastními krizemi v rámci eurozóny a to vše má negativní dopad na jeho kurz vůči dolaru. V dubnu roku 2013 se kurz pohyboval na úrovni 1,3084 USD/EUR. Mezinárodně je nahlíţeno na euro jako na silnou a poptávanou měnu. Lze říct, ţe i její kurz vůči americkému dolaru se postupně zlepšuje. Jedním z hlavních důvodů, díky kterému se euro zotavuje, bylo prohlášení prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho.36 Ten vytvořil pozitivní náhled na hospodářství eurozóny a vyvrátil obavy, které do té doby panovaly. Aby zachránil euro, prý udělá „cokoliv“. Navzdory těmto zdánlivě pozitivní zprávám panuje stále mezi některými investory nejistota. Podle nich můţe být tento růst evropské měny pouze dočasný a část investorů se na něm bude pravděpodobně snaţit, co nejrychleji profitovat. Mnoho lidí teď přesouvá své investice z krátkodobých vkladů na dlouhodobé a velká část investorů je nyní neklidná. Ne všichni odborníci vidí situaci okolo
36
Quote.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.quote.cz/zpravy-cz/forex/text/322-euro-sezotavuje-nazory-na-jeho-budouci-vyvoj-se-lisi
47
eura s takovým nadšením. Na další vývoj pohybu kurzu společné evropské měnové jednotky bude nutno ještě počkat. Graf 8: Vývoj kurzu EUR/USD
Zdroj: Patria.cz (2013)37
3.2 Porovnání dolaru a eura z pohledu plnění funkcí měny Obecně musí mezinárodní měna, která se pouţívá mimo zemi, kde byla emitována, 3 základní funkce. 1. funkce funkci uchovatele hodnot, 2. prostředku směny, 3. zúčtovací jednotky. Mezinárodní uţití určité konkrétní měny ovlivňuje řada rozhodnutí učiněných jak v rámci soukromého sektoru, tak i v rámci veřejného sektoru, například centrálními bankami, vládami nebo dalšími mezinárodními institucemi. Oddělíme - li soukromý od veřejného sektoru, pak rozlišujeme šest funkcí mezinárodní měny, které nám ukazují určité rozdíly mezi třemi zmíněnými základními funkcemi měny v obou sektorech.
37
Patria online [online]. 2013 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.patria.cz/kurzy/EUR/USD/kurzy.html
48
Ve smyslu prostředek směny - daná měna v soukromém sektoru plní roli transakční měny, naproti tomu ve veřejném sektoru zastává roli intervenční roli. Ve smyslu zúčtovací jednotka - je v soukromém sektoru pouţívána pro fakturování a ve veřejném sektoru jako tzv. kotva. Ve smyslu uchovatel hodnoty je daná měna vyuţívána v soukromém sektoru zejména pro portfoliové investice a ve veřejném sektoru pro účely rezerv, zejména pak rezerv centrálních bank. V současné euro jiţ plní všech šest výše uvedených funkcí v různé míře.
Prostředek směny Pozice amerického dolaru se v poslední době dost změnila, dolar si však dolar drţí postavení jako nejdůleţitější prostředek směny. V dalším textu se popisuje postavení amerického dolaru a eura ve třech oblastech – devizové trhy, mezinárodní obchod a obchod s ropou. Devizové trhy Na mezinárodních devizových trzích, kde se obchoduje s mezinárodně směnitelnými měnami, vystupují exportéři, importéři a mezinárodní investoři. Na devizovém trhu vystupuje měna, se kterou je trh nejlikvidnější a transakční náklady jsou nejniţší. Tato konkrétní měna se pouţívá při směně dvou méně uţívaných měn, jejichţ trh je méně likvidní. Např. při směně thajského bahtu na českou korunu se nejprve thajský baht smění na americký dolar a poté na českou korunu. Devizový trh dolar/baht a dolar/koruna je totiţ likvidnější.38 Na stejném principu je prováděno mnoho dalších podobných transakcí mezi méně obvyklými měnovými páry, jejich směny jsou prováděna prostřednictvím dolaru. Americký dolar je i nadále nejdůleţitější měnou v oblasti zprostředkování obchodů na měnových trzích. V roce 2010 byl podíl americké měny na transakcích na devizových trzích, počítaný z 200 %, jelikoţ kaţdá transakce se musí započítat dvakrát, protoţe obě měny podílející se na jedné devizové transakci jsou započítávány odděleně, téměř 85 %, coţ představuje více neţ dvojnásobný podíl eura 39 %. V průběhu posledních sto let se zdvojnásobil počet transakcí uskutečněných na devizových trzích. Větší objem transakcí znamená niţší rozpětí cen nabídky a poptávky tzv. „bid-ask spread“, a tím se sniţují náklady 38
Lacina, L. a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy konvergence, 2007, s. 473.
49
pouţívání amerického dolaru, coţ jsou faktory, za pomocí kterých se následně posiluje pouţívání dolaru na devizových trzích. Důvod dominance dolaru lze spatřit v jeho postavení světové měny. Americký dolar coby světová měna zaujímá vysoký podíl na světovém obchodu. Nejvýznamnější událostí, která silně ovlivnila devizové trhy, bylo zavedení nové společné měnové jednotky - euro, které se následuje dolar jako druhá nejvíce obchodovaná měna na devizovém trhu. Dvojice eura a amerického dolaru a jejich vzájemná směna se stala nejvíce obchodovatelnou dvojicí v mezinárodním obchodě. Tabulka 5: Podíl měn na devizových trzích Měna
1998
2001
2004
2007
2010
Dolar 86,8 89,86 88,01 85,6 84,86 Euro 37,91 37,41 37,04 39,06 Součet 200 200 200 200 200 39 Zdroj: vlastní zpracování na základě dat imag.com (2013)
Mezinárodní obchod Americký dolar a euro jsou nejvíce pouţívané měny k fakturaci v mezinárodním obchodě. Pouţívání dolaru převaţuje v účtování transakcí odehrávaných mimo evropský kontinent. V Evropě samozřejmě je nejpouţívanější měnou mezi zeměmi euro. Pro zjištění jak často si vývozci vybírají americký dolar jako zprostředkovací měnu pro své transakce, je nutno porovnat výši exportu daného státu v dolarech s výší exportu do Spojených států amerických. Pozorováním je dokázáno, ţe skutečná výše vývozu v dolarech převyšuje export do Spojených států amerických. Vyuţití dolarů pro zprostředkování je nejčastěji vysvětlováno s ohledem na velikost ekonomiky Spojených států amerických a také její relativní stabilitou. Další vysvětlení, které lze pro toto tvrzení pouţít, je setrvačnost, vývozci jsou zvyklí pro svoje transakce dolary uţívat a toto brání jiným měnám dolar v jeho roli nahradit.
39
Global Finance [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.gfmag.com/tools/globaldatabase/economic-data/10779-otc-foreign-exchange-market-turnover-by-currency-19982010.html#axzz2QxVQNJjs
50
Zajímavým ukazatelem je podíl exportu a importu, který si země účtuje ve vlastní měně. V případě Spojených států amerických je tento podíl téměř 100% ku prospěchu dolaru. U zemí eurozóny se provádí 59% exportu a 54% importu v eurech.40 Po zavedení měnové jednotky euro v roce 1999 klesl podíl amerických dolarů na mezinárodním obchodě. Skoro u všech zemí světa klesl podíl dolaru na vývozech. Největší pokles podílu účtování mezinárodního obchodu v dolarech nastal samozřejmě v zemích, které se přiřadily mezi členy Evropské unie. Pokles účtování v dolarech však není nijak zásadní, dolar je stále nejdůleţitější měnou v mezinárodním obchodě. Důvodem, ţe dolar svoji pozici obhájil a ţe zůstal nejdůleţitější měnou mezinárodního obchodu, je zejména jeho pouţití pro přímé transakce se Spojenými státy americkými, které se provádí v dolarech.
Obchod s ropou Obchod s ropu je odvětví, ve kterém si dolar svoji pozici drţí zatím naprosto neotřesitelně. Obchod s homogenními komoditami se vyznačuje specifiky, která platí pouze pro něj a velkou roli zde hraje i tradice pouţívání měn, právě zde má potom americký dolar významnou výhodu, pramenící z jeho historického uţití, kdy se v breton-woodském systému ceny ropy denominovaly výhradně v dolarech. Pouţití jedné měny má své opodstatnění hlavně z důvodu omezení výkyvů cen v porovnání s konkurenty, pokud je tedy cena ropy uváděna v jedné měně, znamená to niţší transakční náklady spojené s obchodováním této komodity. V minulosti se musel svět vyrovnat hned s několika náhlými „skokovými“ navýšeními cen ropy s tzv. „ropnými šoky“. První „ ropný šok“ přišel v roce 1973, kdy byl uvalen zákaz na dovoz ropy do Spojených států amerických a do zemí, které podporovaly Izrael. Další, druhý, „ropný šok“ se dostavil v roce 1979 aţ 1980, kdy poklesla ropná produkce na Středním východě. Současný růst cen ropy jsou dány především rostoucí poptávkou po ropě v rozvojových zemích. Rostoucí cena ropy má za následek zvyšování schodku běţného účtu platební bilance ve Spojených státech amerických, který za rok 2012 meziročně narostl o 40
GOLDBERG, Linda a Eleanor WISKE DILLON. Why a Dollar Depreciation May Not Close the U.S. Trade Deficit. In: Federal Reserve Bank of New York [online]. 2007 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://newyorkfed.org/research/current_issues/ci13-5.pdf
51
1,9% na 475 mld USD. Straně producentů ropy zvyšování jejích cen přináší vyšší příjmy. Příjmy z obchodů s ropou se nazývají petrodolary a obvykle se v jiné podobě vrací do zemí, které ropu dováţí, tento jev je pojmenováván jako „recyklace dolaru“. Obchody s ropou přináší ekonomice Spojených států amerických vysokou poptávku po jejich domácí měně, po dolarech, proto je v jejich zájmu, aby si zachovávala postavení klíčové měny pro obchod s ropou, neboť euro by v tomto ohledu mohlo dolar ohrozit.
Graf 9: Vývoj cen ropy 2004-2013 v USD
Zdroj: kurzy.cz (2013)41
Uchovatel hodnoty Následující text věnuje pozornost funkci uchovatele hodnot. V této funkci si americký dolar drţí výsadní postavení. Devizové rezervy centrálních bank Status hlavní rezervní měny si neustále drţí americký dolar. Pozice vychází z mnoha předpokladů, které byly zmíněny v úvodních kapitolách, nicméně předpoklady, které pomáhají dolaru nacházet se v podobné pozici, jsou: 41
Kurzy.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/komodity/nr_index.asp?A=5&idk=38&od=29.9.2003&curr=USD&unit=&lg=1
52
-
dominance amerického dolaru v roli světové obchodní měny,
-
velikost a síla hospodářství Spojených států amerických.
V níţe uvedeném grafu lze vidět trend vývoje podílu dolaru eura i dalších měn na světových devizových rezervách.
Graf 10: Vývoj světových devizových rezerv v letech 1995 – 2011
Zdroj: Investovanie a špekulácie (2013)42
Mezi roky 1995 – 2000 docházelo v rozvinutých zemích k zvyšování devizových rezerv drţených v amerických dolarech. Podobná tendence bývá vysvětlována především 42
Investovanie a špekulácie [online]. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.financnytrh.com/19952011-svetove-devizove-rezervy-v-percentach/g426
53
přechodem některých zemí Evropské unie na společnou měnovou jednotku euro, tudíţ jejich staré měny zanikly jako devizové dezervy (zejména německé marky) a tím pádem se zvýšil podíl dolaru. Tendence ke zvyšování devizových rezerv drţených v amerických dolarech, ale nevydrţela a začala klesat. Před rokem 1999 byli největšími konkurenty dolaru právě německá marka a také japonský jen. Po roce 1999, kdy bylo v Evropě zavedeno euro, se podíl dolaru na devizových rezervách sniţuje ve prospěch eura. Zvyšování podílu eura na devizových rezervách je zapříčiněno posilováním měny vzhledem k ostatním měnám a také relativně bezpečných prostředím v eurozóně. Pokud by se centrální banky stále více odkláněly od drţení rezerv v dolarech, mělo by to silný vliv na celkovou pozici dolaru a současně na jeho měnový kurz, avšak tento postup není v brzké době očekáván, neboť například centrální banky asijských zemí drţí velkou část svých devizových rezerv v dolarech a to kvůli skutečnosti, ţe se orientují na vývoz do Spojených států amerických. Proto je v jejich zájmu udrţovat postavení dolaru přibliţně na současné úrovni. Nicméně euro a devizové rezervy drţené v eurech jsou nedílnou součástí portfolií drţených asijskými bankami.
Zúčtovací jednotka Velká část všech aktiv na trzích je v současné době denominována v amerických dolarech, tato funkce by se dala nazvat jako soukromá úroveň zúčtovací jednotky. Následující text se zaměřuje spíše na úroveň formální, tedy na jevy, které nazýváme euroizace a dolarizace a jevy k nim opačné.
Dolarizace a Euroizace Pojmy dolarizace, euroizace měny lze definovat jako situaci, kdy občané ţijící v dané zemi drţí velkou část svých aktiv v konkrétní cizí měně, kterou je buď právě americký dolar nebo euro. Dolarizaci nebo Euroizaci měny lze rozdělit na oficiální – „de jure“ a neoficiální – „de facto“. Pokud jde o oficiální dolarizaci nebo euroizaci, znamená to, ţe konkrétní stát oficiálně provádí veškeré transakce, včetně vládních, v dané měně, pouţívá ji na svém území místo 54
domácí měny, jejíţ postavení, původní měny, ustupuje do pozadí. Podobná situace obvykle nastává v menších zemích, které třeba byly v minulosti na zemi emise měny, kterou přebírají, závislé. V případě amerického dolaru se jedná zejména o země: Salvador, Portoriko; v případě eura jde o země jako: Černá hora nebo francouzský department – Mayotte. K neoficiální dolarizaci, euroizaci, dochází, pokud obyvatelé dané země drţí cizí měnu, k čemuţ se obyvatelé zemí uchylují v dobách ekonomické nestability, kdy je s domácí měnou spojena vysoká inflace. Obyvatelé se snaţí ochraňovat svá aktiva před znehodnocováním. V historii k dolarizaci měny docházelo především v zemích jiţní Ameriky a v zemích bývalého Sovětského svazu. Míru dolarizace nebo euroizace se můţe měřit mnoha metodami. Nejobvyklejším způsobem je zjištění podílu vkladů v zahraniční měně proti celkovým vkladům v měně domácí. Pozorováním můţeme zjistit, ţe mezi země s největší dolarizací patří Bolívie a Kambodţa. V těchto zemích dosahuje stupeň dolarizace aţ 90 %. Na straně druhé stojí země s nejniţším stupněm dolarizace v oblasti jihovýchodní Asie například Jiţní Korea a Malajsie, kde je úroveň udrţována pod 10%. V dnešní době se na světě víceméně vyskytují pouze dva typy zemí. Za prvé jsou to země, jejichţ stupeň dolarizace se zvětšuje a za druhé jsou to země, jejichţ stupeň dolarizace se drţí na stejné úrovni nebo má spíše klesající tendenci. Z dolarizace nebo euroizace plynou zemím jisté výhody: -
vyloučení nebezpečí prudkého poklesu měnového kurzu, díky čemuţ je moţno sniţovat rizikové prémie, tj. sniţovat částky, které jsou placeny navíc, kdyţ si země půjčují kapitál posílení peněţních institucí, které těţí z větší finanční aktivity na trhu,
-
vytváření lepšího prostředí pro investice,
-
snazší integrace trhu konkrétního státu s ekonomikami okolních států v souvislosti s domácími účty v amerických dolarech nebo eurech,
-
zvýšená důvěra zahraničních investorů,
-
niţší úrokové sazby pro půjčky ze zahraničí. Hlavní nevýhody pro země s vysokou úrovní dolarizace případně euroizace představují zejména faktory jako: 55
-
moţná ztráta vlastní identity ve prospěch jiné země
-
vláda dané země ztrácí ekonomický přínos v rozdílu nákladů na emisi měny a její nominální hodnotou tzv. raţebné
-
ztráta vlastní monetární politiky v zemi
-
ztráta moţnosti úpravy měnového kurzu.
56
4 Budoucí vývoj – Eura a dolaru Jiţ od doby, kdy zaujal dolar roli dominantní světové měny, si tuto pozici drţel bez významnějších ohroţení jinou měnou. Tato skutečnost se začala prudce měnit v době, kdy bylo zavedeno euro. Nová měna, euro, uţívaná především v zemích eurozóny si během působení na trhu vybudovala poměrně silnou pozici a částečně tak sebrala americkému dolaru jeho absolutní neohroţenost. Navzdory faktu, ţe mnozí evropští politici a odborníci očekávali revoluci v dosavadním měnovém systému, euru se nepodařilo zaujmout dominantní roli a obsadit pozici hlavní světové měny. Nicméně euro od doby zavedení aţ doposud udělalo velký pokrok a změnilo rozloţení sil v současném měnovém systému. Mnohým přestavitelům nejrůznějších světových zemí se dominance amerického dolaru nelíbí, přejí si, aby byl dolar na postu vedoucí světové měny nahrazen jinou měnou. Chtějí, aby Spojené státy americké ztratily výhody, jeţ jim plynou z pozice dolaru a které jim pomáhají řídit jak rozpočtový, tak obchodní deficit. V současné ekonomice je nejsilnější tendencí k nahrazení dolaru v roli klíčové světové měny hlavně souvislost s finanční krizí, které před nedávnem ovlivnila globální hospodářství. Odborníci zdůrazňují především nestabilitu a otázku udrţitelnosti současného systému tzv „unipolárního“ systému. Ekonomové a odborníci navíc prognózují zesílení vlivů faktorů, které ovlivňují postavení dolaru. Mění se síla hospodářství různých států, zejména se sleduje sílící vliv Číny na světovou ekonomiku. Mnozí představitelé vlivných ekonomik začali americkému dolaru prognózovat jeho konec v roli světové měny. Vladimír Putin, ruský prezident, prohlásil, ţe americký dolar jako rezervní měna se stala hrozbou pro světové hospodářství. Tuto svoji myšlenku vyslovil v roce 2009 a strhl tím lavinu, další významní odborníci a organizace jej následovali v podobných prohlášeních. Před summitem největších světových ekonomik v dubnu 2009 zveřejnil myšlenky na vytvoření zcela nové světové rezervní měny i guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan. V září roku 2009 se ozvala OSN s prohlášením, ţe finanční systém, kde je dolar jedinou rezervní měnou, by měl projít celkovým přehodnocením. V minulosti byl americký dolar symbolem stability a bohatství, ovšem v posledních letech důvěra v něj stále více klesá. Hlavní příčinou je zadluţení domácí ekonomiky dolaru. Spojené státy americké hospodařily s deficitním rozpočtem jiţ před příchodem krize. 57
Následně se jako reakci na přicházející krizi pokusily podpořit ekonomický růst, a nadále se stále víc zadluţovaly. Dokonce musely navýšit svůj dluhový strop, zákonem stanovený limit maximálního moţného zadluţení. Ke konci roku 2011 činil veřejný dluh téměř 100 % HDP a očekává se další nárůst. Mezinárodnímu měnovému systému dominuje jedna měna, která zvyšuje intenzitu rizika a rozšiřuje krizi. S podobnými názory vystoupila i Organizace spojených národů (OSN), kdyţ ve své zprávě připustila, ţe současný měnový systém nefunguje a ve značné míře byl zodpovědný za finanční a ekonomickou krizi. Podle ekonomických komentátorů by dolar neměl svou pozici klíčové světové měny brát jako samozřejmost. Neuspokojivou situaci okolo amerického dolaru okomentoval drţitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stieglitz. „Dolar není dobrý uchovatel hodnoty, právě teď nejsou ani známky po tom, ţe by se měl nějak vrátit do původní silné pozice. Kdokoli se na dolar podívá, musí rozpoznat, ţe je v něm vysoký stupěň rizika.“43 Otázka, která se nabízí, tedy zní, jaké má americký dolar vyhlídky udrţet status klíčové měny v globální ekonomice. Má euro ještě šanci dolar v jeho pozici nahradit, případně významně oslabit míru jeho dominance.
4.1 Ztráta dominantního postavení amerického dolaru Pozice měn v globální ekonomice je ovlivněno mnoha faktory. V historii se obvykle světová měna pojila s nejsilnější světovou ekonomikou. Velmi významná pro měnu byla také pozice země jako světového obchodníka. Jak jiţ bylo zmíněno, po 2. světové válce znamenal americký dolar, jakoţto největší importér a exportér také největší zdroj kapitálu na světě. Pouţívání amerického dolaru tedy bylo nejvýhodnější pro obchodování a zaujal svoji roli i jako světová rezervní měna. Zatímco však ve 20. století Spojené státy americké dominovaly nad ostatními zeměmi, v současnosti se ekonomické síly ve světě vyrovnali. Hlavní odborníci Chinn a Frankel z harvardské univerzity hovořící o moţnosti ztráty výsadního postavení amerického dolaru na měnových trzích existovali jiţ před příchodem 43
Stieglitz:Kapitalismus amerického stylu selhal. A zapomeňte na dolar. Ihned.cz [online]. 2009. vyd. [cit. 201305-13]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-38120290-stiglitz-kapitalismus-americkeho-stylu-selhal-azapomente-na-dolar
58
krize a to v roce 200844. Podle jejich studie měla nastat revoluce ve stávajícím měnovém systému v relativně krátkém časovém horizontu, během 10 - 15 let. Není jasné, zda následně příchozí krize nějakým způsobem ovlivnila tento trend, kdy mělo euro nahradit dolar v jeho pozici. Existují dvě hlavní příčiny poklesu mezinárodní role dolaru: 1. dlouhodobý deficit běţného účtu platební bilance současně s dlouhodobým poklesem devizového kurzu dolaru 2. vznik konkurence tzv. eura – ekonomika eurozóny je velká téměř jako ekonomika Spojených států amerických a má potenciál americkou ekonomiku v budoucnu i překonat, stejně tak finanční trhy v eurozóně jsou podobně hluboké a likvidní jako trhy ve Spojených státech amerických. V původní studii předpokládali, ţe euro předstihne dolar za podmínky, ţe státy, které nejsou členy Evropské měnové unie, přijmou společnou měnu euro do konce roku 2020. Zemí, jejíţ akceptace eura měla mít rozhodující vliv, byla Velká Británie, avšak skutečnost, ţe Velká Británie k takovému kroku nepřistoupí, bylo jasné uţ v roce 2005, kvůli čemuţ autoři teorie změnili své původní předpoklady a vstup Velké Británie pozměnili na podmínku, ţe do eurozóny vstoupí všechny malé členské státy v Evropské unii. Vstup zmíněné Velké Británie mezi země platící eurem by významně ovlivnil globální hospodářství. Poptávka po euru by vzrostla a na druhé straně poptávka po dolaru by klesala. Velká Británie ale vţdy poţadovala zachování původní měny libry. Velká Británie by se tedy na základě určitého kompromisu stala členem Evropské měnové unie, získala by místo ve všech důleţitých institucích stejně jako Evropská centrální banka. Roku 1997 a roku 2003 vypracovalo Ministerstvo financí Velké Británie tzv. pět ekonomických testů na základě jejichţ výsledků došli k závěru, ţe Velká Británie nesplňuje podmínky pro vstup do Evropské měnové unie.45
Nebyla dosaţena udrţitelná a trvalá konvergence britské ekonomiky se
zeměmi pouţívající euro a dostatečná flexibilita hospodářství Velké Británie, aby se mohla vyrovnat s případnými obtíţemi uvnitř eurozóny.
44
Chinn, M. Frankel, J. Harvadr.edu [online]. 2008 [cit. 2013-02-09]. The Euro May Over the Next 15 Years: Surpass the Dollar as Leading International Currency. Dostupné z http://www.hks.harvard.edu/fs/jfrankel/EuroVs$-IFdebateFeb2008.pdf 45 Euroskop.cz [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: www.euroskop.cz/323/sekce/menova-unie---pro-a-proti/
59
Druhým předpokladem pro úspěšnost teorie bylo oslabování kurzu dolaru v určitém rozsahu. Tento předpoklad se naplnil během let 2001 – 2004. Změna situace v mezinárodním měnovém systému tedy měla podle studie nastat okolo roku 2022. Euro v návaznosti na studii mělo v roce 2022 zaujmout pozici dolaru a stát se dominantní světovou měnou, dolar by tak ustoupil do pozadí a ztratil své výsadní postavení. Plánu podle Chinna a Frankelse mnozí vytýkali, ţe nebere v úvahu, ţe hospodářství ve Spojených státech amerických a v eurozóně se vyvíjí odlišným tempem. Také opustili názor, ţe dolar bude oslabovat i nadále na úrovni z let 2001 – 2004. Kvůli těmto argumentům, upravili studii a zahrnuli do ní nové poznatky a data. Definitivně zavrhli myšlenku případného vstupu Velké Británie do eurozóny a přestali uvaţovat, ţe kurz amerického dolaru bude oslabovat podobným tempem jako mezi lety 2001 – 2004. Na základě poznatků přepracované studie stanovily scénáře moţného budoucího vývoje: 1. Dle prvního scénáře budoucího vývoje si dolar zachová postavení i přes značné posílení pozice eura na měnových trzích. 2. Druhý scénář moţného vývoje vyuţívá myšlenku, ţe hlavním centrem jednotné evropské měny není Frankfurt, ale Londýn, i kdyţ Velká Británie není součástí evropské měnové unie. Ve shodě s tímto scénářem by pak euro nahradilo dolar v pozici dominantní světové měny. Pokud by se předpověď vývoje na měnovém trhu shodovala s realitou, mělo by to obrovský dopad na hospodářství Spojených států amerických. Ztratily by své výhody i postavení ve světě. Výsledkem statutu klíčové světové měny je její rozsáhlé uţití ve světovém obchodě, světových devizových rezervách a v neposlední řadě na světových finančních trzích. Mezi pozitivní efekty plynoucí z dominantního postavení patří nízká cena dluhu a dodatečný výnos z raţebného (rozdíl mezi nominální hodnotou bankovek a mincí vydané centrální bankou a náklady na jejich výtisk nebo raţbu46). Vyšší likviditu dluhových instrumentů denominovaných ve světové měně spojujeme s niţšími náklady na dluh a splácení dluhu. Sníţení rozpětí mezi sazbami „bid and ask“ je přímým důsledkem vyšší likvidity trhu a představuje půjčování za výhodnějších podmínek. Bezúročné půjčky a půjčky jsou levnější ve 46
LACINA, L. a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy konvergence, 2007. s. 468
60
srovnání se zahraničím, výhodné pro kaţdé hospodářství, protoţe umoţňují vyšší dynamiku akumulace kapitálu. Příjmy z raţebného také nelze přehlíţet, logicky jsou vyšší, protoţe měna je uţívána i v zahraničí. Raţebné tvoří příjem centrální banky, která je jediným emitentem hotovostního oběţiva a její zisk patří mezi příjmy státního rozpočtu. Za současné situace, kdy dominantní postavení patří dolaru, má tedy zajištěný odbyt ze strany centrálních bank těch zemí, které vykazují obchodní přebytky se Spojenými státy americkými. Toto poskytuje moţnost financovat deficity obchodní bilance ve vlastní měně.47
Graf 11: Předpověď podílu dolaru a eura na světových rezervách
Zdroj: Harvard University (2008)48
4.2 Zachování současného systému – dolar v roli dominantní měny V opozici proti prvně zmíněnému názoru, ţe dolar ztratí svoji pozici klíčové světové měny, stojí názor, podle něhoţ si dolar status hlavní nejdůleţitější měny udrţí. Mezi odborníky, kteří podobný scénář předpokládají patří hlavně dva ekonomové Benjamin J. Cohen, profesor University of California a Linda Goldberg, odbornice z Federálního rezervního systému.
47
Brůţek A. Evropská měnová integrace a Česká republika, 2007, s. 131 - 186 Harvard University. The Euro May over the Next 15 Years Surpass the Dollar as Leading International Currency. Verze únor 2008. [on-line]. [cit. 2013-04-18].http://www.hks.harvard.edu/fs/jfrankel/EuroVs$IFdebateFeb2008.pdf 48
61
Benjamin J. Cohen49 Benjamin J. Cohen se velmi kriticky vyjádřil ke studii Chinna a Frankela, která předpokládala změnu v měnovém systému, kdy euro měla zaujmout pozici po dolaru. Podle Benjamina J. Cohena se tato studie nedala povaţovat za relevantní, protoţe vychází pouze z formálních modelů a jednoduše kvantifikovaných dat. Studie se tedy Cohenovi jeví jako příliš jednoduchá místy aţ zavádějící. Dalším nedostatkem studie je podle něj skutečnost, ţe se zabývá pouze jednou rolí měny, jejím zastoupením na devizových rezervách centrálních bank a nevěnuje pozornost rolím ostatním. Podle Cohena je vhodným nástrojem pro předpovědi vývoje amerického dolaru na mezinárodních trzích mezinárodní politická ekonomie, která umoţňuje při výzkumu vývoje postavení dolaru spojit ekonomickou teorii a politickou analýzu, i toto patří mezi nedostatky, které vytýká studii Chinna a Frankela, kde je zohledněna pouze stránka ekonomická, navzdory faktu, ţe politický faktor se v některých případech můţe podílet významnější měrou neţ faktor ekonomický. Při zkoumání konkrétní měny, je třeba věnovat pozornost prvkům zvyšujícím oblíbenost měny u soukromých investorů, především k důvěře v hodnostu peněz, která je zaloţena na stabilitě dané ekonomiky a ke stabilitě finančních trhů, jeţ zajišťují patřičně vysokou likviditu a jistotu zajištění uskutečněných investic, tak i k politickému prostředí konkrétní země, a to například ke stabilitě země nebo ke vztahům vůči druhým zemím. Ve studii podle Chinna a Frankela jsou zohledněny pouze tři nezávisle proměnné: -
velikost ekonomiky (která přestavuje relativní příjmy státu),
-
devizové obraty,
-
vývoj měnového kurzu.
Právě kvůli zahrnutí pouze těchto třech faktorů jsou výsledky studie značně zjednodušené.
49
COHEN, Benjamin J. Resourceinvestor.com [online]. 16. září 2008 [cit. 2013-04-13]. Forecasting The Euro's Future. Dostupné z WWW: http://www.resourceinvestor.com/News/2008/9/Pages/Forecasting-The-Euro-s-Future.aspx
62
Benjamin J. Cohen ve své studii zaujímá skeptický postoj k myšlence, ţe oblíbenost a pouţívání eura stoupne, poté co eurozóna přijme nové členské země a rozšíří se dále na východ. Další, jiné, zdroje předpokládají, ţe po rozšíření měnové unie o nové členské státy s různými zájmy můţe naopak atraktivita společné měny euro spíše klesnout. Nesporným důkazem zachování postavení amerického dolaru je podle Cohena vnitřní a vnější politika Spojených států amerických. Japonsko a další země obzvláště v oblasti Perského zálivu mají silné ekonomické i politické vztahy se Spojenými státy americkými, zároveň taky drţí velkou část vlastních devizových rezerv v dolarech, z tohoto důvodu se zdá nepravděpodobné, aby stály o oslabení pozice dolaru. Evropskou měnovou unii navíc tvoří suverénní země s rozličnými prioritami, které jsou pouze v partikulární shodě. Z uvedených důvodů je tedy skoro nereálné, aby Evropská měnová unie dosáhla postavení, ať uţ politického nebo vojenského, jako zaujímají Spojené státy americké.
Linda Goldberg50 Linda Goldberg patří mezi ekonomy, kteří se kloní k myšlence, ţe si americký dolar svoje výsadní postavení zachová. Ve svých názorech ale Goldberg není tak radikální jako Benjamin J. Cohen. Ve výzkumu, který koncipovala v roce 2010, věnuje pozornost otázkám okolo současného postavení amerického dolaru a snaţí se definovat fakta, která pozitivně ovlivňují states dolaru v globálním měřítku. Americký dolar ovlivňují: -
zvyk pouţívání dolaru při transakcích,
-
síla hospodářství Spojených států amerických (společně s objemem domácího produktu, nízkou mírou inflace a rostoucí zaměstnaností),
-
měna dané ekonomiky je propojena s dolarem pomocí směnných kurzů,
-
ropa a zemní plyn jsou obchodovány převáţně v dolarech.
50
GOLDBERG, Linda a Eleanor WISKE DILLON. Why a Dollar Depreciation May Not Close the U.S. Trade Deficit. In: Federal Reserve Bank of New York [online]. 2007 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://newyorkfed.org/research/current_issues/ci13-5.pdf
63
Linda Goldberg ve svých výzkumech uvádí, ţe navzdory dlouhodobé existenci konkurenta, eura, je status dolaru stále velmi významný pro globální hospodářství, a to i přes oslabení kurzu, proběhnuvší finanční krizi. Americký dolar je podle Goldberg stále v pozici nejdůleţitější světové měny a v dohledné budoucnosti nevidí ţádnou změnu. Celosvětové uţívání dolaru přináší Spojeným státům americkým mnoho pozitiv. Do jisté míry izoluje ekonomiku Spojených států amerických od finančních otřesů přicházejících zvenčí. Napomáhá sniţovat transakční náklady a zvyšuje účinnost a vliv americké administrativy. Ostatním státům plyne ze zaměření na dolar ve vlastních rezervách a z transakcí zvýšená citlivost např. obchodu nebo hodnoty aktiv při pohybu kurzu dolaru. Ze zveřejněné studie vyplývá závěr, ţe se i přes zatím neotřesitelné postavení amerického dolatu na mezinárodních trzích můţe do budoucna jeho silný vliv poněkud sníţit. Autorka Linda Goldberg zmiňuje precedent z historie, konkrétně z druhé poloviny 20. století, kdy dolar vystřídal britskou libru v pozici hlavní rezervní měny. Podobná případná změna by měla velké následky pro celosvětovou ekonomiku, můţe znamenat změnu přenosu finančních krizí a změnu hodnoty dolaru. Právě kvůli těmto důvodem je nezbytně nutné, sledovat pouţívání amerického dolaru v mezinárodních transakcích a snaţit se chápat případné důvody a následky změn globální úlohy této měny.
4.3 Měnový systém založený na více měnách Existuje skupina odborníků, kteří se přiklání k moţnosti, ţe vznikne měnový systém tvořený více neţ jednou měnou s klíčovou rolí. Nejčastěji se v tomto směru hovoří o dvojici - dolar a euro, v některých úvahách se objevují jako vhodní kandidáti i měny jako japonský jen nebo jüan Čínské lidové republiky.
Barry Eichengreen51 Jedním ze zastánců tohoto směru o rozloţení vlivu v mezinárodním měnovém systému do dvou měn je Barry Eichengreen, profesor ekonomie a politologie na University of 51
University of California. Is the Dollar About to Lose its International Role? Verze duben 2005. [on-line].[cit. 2010-04-20]. http://www.econ.berkeley.edu/~eichengr/reviews/handelsblatt5apr29-05.pdf
64
California v Berkeley. Ve svém článku52 pracuje s myšlenkami, ţe i přes to ţe je dolar dominantní rezervní měnou centrálních bank různých států po celém světě, hlavní zprostředkovací měnou na mezinárodních trzích a účtovací měnou pro obchod s homogenními produkty, svět musí počítat se změnou. Depreciace kurzu dolaru se Eichengreenovi nejeví jako hlavní problém. Mnohem větší problém vidí ve vnějším zadluţení Spojených států amerických vůči ostatním zemím světa (viz Graf 12). Doposud nikdy ještě nenastala taková situace, kdy by bylo u země emitující mezinárodní a klíčovou rezervní měnu zaznamenáno tak hluboké zadluţení vůči zbytku světa. Očekávání stálého poklesu hodnoty dolaru vytváří obavu z rostoucí inflace a zároveň se uvaţuje o odklonu od dolaru ve prospěch stabilnější měny. V minulosti panovalo všeobecné přesvědčení, ţe na mezinárodním trhu můţe vystupovat v roli mezinárodní měny pouze jedna měna, v historii to byla britská libra, nyní je to americký dolar, a v budoucnu moţná na místo dolaru nastoupí zase jiná měna. Pokud by si některé centrální banky začaly vytvářet devizové rezervy v jiné měně neţ dolar, znamenalo by to spuštění „lavinového efektu“, i další centrální banky by se přidaly k podobnému trendu. Tudíţ by se centrální banky přiklonily k přijetí nové měny pro roli světové měny. Předpokladem je, ţe v době počítačových operačních systémů existují silné pobídky k přizpůsobení se měně, která dominuje trhu, proto centrální banky drţí devizové rezervy v měně s nejvyšší likviditou. Kvůli podobné situaci poté vzniká na trhu pravidlo – „vítěz bere všechno“. V současnosti zmíněný efekt jiţ úplně neplatí. Můţeme nalézt několik ekonomik s likvidními finančními trhy, jedná se o například Japonsko nebo finanční trhy evropských států, jejichţ růst likvidity byl jedním z hlavních efektů zavedení jednotné měny - eura. Z Eichengreenova článku vyplývá, ţe převaha pouţívání amerického dolaru v mezinárodních transakcích v druhé polovině 20. století nebylo zapříčiněno tím, ţe by na devizových trzích bylo místo pouze pro jednu měnu, dolar, ale bylo to především v důsledku chování Japonska a Německa, které si stále kontrolovaly kapitál a aktivně odrazovaly od rozšíření pouţívání japonského jenu a německé marky při mezinárodních transakcích. Spojené státy americké byly jedinou zemí s otevřenými finančními trhy a zároveň připouštěly 52
University of California. Is the Dollar About to Lose its International Role? Verze duben 2005. [on-line].[cit. 2010-04-20]. http://www.econ.berkeley.edu/~eichengr/reviews/handelsblatt5apr29-05.pdf
65
pouţívání svojí domácí měny na mezinárodních trzích. Ostatní světové země tedy připustily, aby Spojené státy americké získaly status emitenta mezinárodní měny a účastníci trhu dolary drţeli, protoţe nezbyla jiná moţnost neţ tento fakt akceptovat. Autor tvrdí, ţe v současnosti toto uţ neplatí.
Graf 12: Dluh vnější – pořadí států
Zdroj: Celysvet.cz, (2009)53
53
Dluh - vnější. Pořadí států. CelySvet.cz [online]. 2009 [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://topglobus.ru/poradi-statu-dluh---vnejsi
66
Eichengreen očekává, ţe na základě výše uvedených skutečností bude v budoucnosti sdílet status mezinárodní měny více měn. Naprostá dominance dolaru se přemění, současný post dolaru jako nejdůleţitější měny se rozdělí mezi několik měn. Pro období blízkého časového horizontu okolo 10 – 30 let, tedy zhruba 2020-2040 mluví pouze o dolaru a euru. Především protoţe státy eurozóny i Spojených států amerických mají stabilní politické systémy, respektují vlastnická práva a jejich ekonomiky budou mít v budoucnu pravděpodobně stejnou velikost, tím pádem se zapojí do mezinárodního obchodu na podobné úrovni a jejich trhy s cennými papíry budou mít srovnatelnou likviditu. Jak velký podíl mezinárodních transakcí se přesune od dolaru k euru, bude záviset na tom, jaký postoj zaujmou Spojené státy americké ke schodkům veřejných rozpočtů a k dlouhodobé depreciaci měny. V nejkrajnějším případě by mohlo dojít aţ k vytěsnění dolaru. Další měny neznamenají ve středně dlouhém období (odhaduje se 10 – 30 let) pro americký dolar velkou hrozbou. Japonsko čelí váţným demografickými problémy, které odmítá řešit za pomoci imigrační politiky. Čínská lidová republika, jejíţ národní měna je dalším moţným kandidátem na světovou měnu, si bude nejprve muset vyřešit některé závaţné vnitřní problémy, neţ její měna získá patřičnou atraktivitu a důvěru investorů, aby zahraniční subjekty začaly ukládat rezervy v její měně. Bude nutné odstranit kontroly kapitálu, zabezpečit likviditu a transparentnost finančních trhů a dodrţování vlastnických práv. Kvůli zajištění jistoty pro investory bude nutné zajistit přechod k demokracii a vytvořit důvěryhodnější politické zázemí. Jüan tedy pozici nové rezervní měny v příštích 40-50 letech s největší pravděpodobností nezaujme.
4.4 Další alternativy budoucího vývoje Mezinárodní měnový systém je v současné době unipolární, ale v souladu s teorií, která je zmíněna v předchozí části, nemusí být nutně postaven jen na jedné dominantní měně. Funkce klíčové měny by se tedy v budoucnosti mohla rozloţit mezi více měn a euro s dolarem nejsou jediné měny s ambicemi na dominanci. Kromě dvou nejvýznamnějších měn současného světa je často v souvislosti s rozloţením sil v mezinárodním měnovém systému zmiňována také měna Čínské lidové republiky jüan (zvaná téţ renminbi) a jednotka Mezinárodního měnového fondu SDR. Nelze 67
opomenout ani britskou libru a velice stabilní švýcarský frank, dle některých by mohl sehrát svou roli i kanadský dolar. V 90. letech se mluvilo i o nástupu japonského jenu jako významné světové měny. Země jako je Velká Británie, Švýcarsko, Kanada údajně nejsou dostatečně silné v oblasti světového obchodu, mimo to finanční trh ţádné z uvedených zemí nedokáţe poskytnout dostatečné mnoţství dluhových prostředků, jejich finanční produkty nejsou dostatečně likvidní. Japonsko je v porovnání s jinými zeměmi v oblasti mezinárodního obchodu silnější ekonomikou, avšak slibný hospodářský růst v Japonsku skončil okolo roku 2000. V polovině osmdesátých bylo Japonsko na vrcholu hospodářského cyklu a spolu se Spojenými státy bylo povaţováno za světovou ekonomickou a technologickou supervelmoc. Díky nesmyslně nízkým úrokovým sazbám japonské centrální banky však jiţ v tuto dobu začala v ekonomice růst akciová a nemovitostní bublina. V roce 1990 přistoupila Bank of Japan ke zvýšení diskontních sazeb z 2,5% na 6%, coţ vedlo k útlumu ekonomiky a pádu cen nemovitostí i akcií. Tento pozdní a dramatický zásah do chodu hospodářství odstartoval sérií recesí a deflace.54 Demografická situace v Japonsku, která se jeví spíše jako nepříznivá, příliš nenasvědčuje skutečnosti, ţe by silný hospodářský růst země pozorovaný v minulosti pokračoval. Japonsko je také poměrně uzavřená země okolnímu světu. Tyto faktory nečiní japonský jen atraktivní měnou pro investory. Z moţností připadajících v úvahu je nejvýraznější čínská měna jüan a také SDR, jednotka Mezinárodního měnového fondu.
Čínský jüan Predikce zaznívající v souvislosti s čínskou měnou – renminbi zvanou také jüan se zdají více neţ kladné. Ekonomický význam Číny poměrně rychle roste. Čínští obchodníci se stále více prosazují na mezinárodních trzích, logicky tedy roste i význam čínské měny. Trend ekonomického růstu Číny se ovšem na světových finančních trzích moc neprojevuje. Je tomu tak proto, ţe pouţití jüanu se při zahraničních transakcích se řídí přísnými pravidly, pod 54
Kdy přijde další celosvětová hospodářská recese?. Euroekonom.cz: Ekonomický portál [online]. 2008 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-recese
68
dohledem je především finanční účet. Dokonce i kurz jüanu je pod dohledem vlády Čínské lidové republiky. Měna zatím není plně konvertibilní, vláda v zemi je pod striktní kontrolou čínské vlády. Aby však mohla být měna vyuţívána i mezinárodně, musí být zahraničním subjektům umoţněno její pouţívání. Čínská lidová republika si nejprve bude muset vyřešit problémy uvnitř, aby přilákala potenciální investory. Čelní představitelé země ale o internacionalizaci měny zatím nejeví přehnaný zájem. Prioritu pro ně znamená hospodářská prosperita země, které na úkor ostatních zemí pomáhají právě restriktivní opatření. Přesto se začínají objevovat první kroky k internacionalizaci měny. V rámci celého regionu Asie dochází k určité liberalizaci podmínek při transakcích v rámci běţného účtu platební bilance.55 Jüan, renminbi, aktuálně na mezinárodní úrovni funguje jako fakturační a vypořádací měna při obchodu se sousedícími státy, zprostředkovací měna v rámci swapových dohod a denominační měna v Hong Kongu. Čína zatím není schopná poskytnout dostatečně rozsáhlý a rozvinutý finanční trh, to vše vzhledem k restrikcím provázející vyuţívání jüanu. Bez ohledu na vládní omezení čínský trh zatím neskýtá dostatečnou likviditu, aby uspokojil zahraniční investory a nenabízí ani příliš kvalitní finanční instrumenty. Čínská vláda chce mít národní měnu pod neustálou kontrolou. Proto umoţnila zahraničním společnostem platit v jüanech pouze v omezené míře. Moţnost vyuţití potenciálu jüanu v rámci mezinárodních měnových vztahů závisí na rozhodnutích vlády v Čínské lidové republice. Liberalizace podmínek postupuje zatím pomalu a restrikce spojené s vyuţitím jüanu je stále příliš mnoho. Nicméně vláda v Číně dává najevo, ţe plánuje pouţívat svoji měnu v mezinárodním obchodě. Odhaduje se, ţe k plné konvertibilitě dojde aţ okolo roku 2020. Čínská centrální banka zatím pečlivě zvaţuje ústup od slabé měny. Jüan je totiţ v současné době podhodnocen. Čína podhodnocuje jüan, aby tak podpořila exportéry. To kritizují zejména Spojené státy, které odhadují, ţe by po uvolnění kurzu jüan posílil o 25 aţ 40 procent. Očekává se tedy, ţe jüan bude v budoucnosti pouze silnější, rozhodně neoslabí. Vliv liberalizace podmínek uţívání jüanu bude mít velký vliv na americký dolar, ten je aktuálně v Asii k nejrůznějším transakcím pouţíván nejčastěji. Čína prohlubuje spolupráci s okolními státy a můţe se stát, ţe dolar v jeho uţívání v asijské oblasti v budoucnu nahradí. Prozatím ale čínská měna v globálním měnovém sytému revoluční změny nezpůsobí. Vše záleţí na postoji čínské vlády a jejich ochotě zpřístupnit svůj trh světu. 55
Jüan vyráţí do světa. Ekonom [online]. 2011 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c152408880-juan-vyrazi-do-sveta
69
Pokud se někdy měna k mezinárodnímu uţívání uvolní, bude stejně ještě nějakou dobu trvat, neţ si vybuduje stabilní pozici na globálním trhu, taková věc se nestane ze dne na den.
Nová nadnárodní měna Měnovému systému v současné podobě jak existuje je vytýkáno, ţe není diverzifikovaný. Problém, který postihne klíčovou měnu, v tomto případě americký dolar, se tedy snadno šíří do ostatních ekonomik. Postupně se rozšiřují řady ekonomů zastávajících myšlenku, ţe by roli dominantní světové měny měla zastávat nadnárodní měna zaloţená na koši měn. Mezi propagátory podobného názoru patří například Čína a i Rusko. S ohledem na nedávnou krizi a nashromáţděné dolarové rezervy, jejichţ budoucí hodnota se zdá být nejistá, se hledají nové moţnosti. Světoví političtí představitelé a odborníci z řad ekonomické veřejnosti volají po vytvoření nové měny, mezinárodní rezervní měny, která není spojena s konkrétním národem a je schopna dlouhodobě udrţovat stabilní pozici. Toto by údajně odstranilo nedostatky související s uţitím národních měn zaloţených na dluzích. Existují názory, ţe úlohu světové měny by mohla zastávat jiţ existující jednota SDR, jednotná měnová jednotka uţívaná v rámci Mezinárodního měnového fondu. SDR je hlavní sloţkou rezervních aktiv Mezinárodního měnového fondu a odvozuje se od průměrné hodnoty koše měn zemí nejvíce participujících na mezinárodním obchodě, tedy Spojené státy americké - dolar, Velká Británie – libra šterlinků, Německo - euro, Francie - euro a Japonsko - jen. Guvernér centrální banky Čínské lidové republiky Čou Siao-čchuan vidí naději pro současný mezinárodní měnový systém právě v uţití SDR, coţ by podle něj vedlo k reformě stávajícího měnového systému. Pouţití SDR by podle některých, ale mohlo přinést i řadu komplikací. SDR jsou podloţeny vklady členů, nicméně mnoţství prostředků, jeţ byly emitovány rozhodně, nestačí k uspokojení poptávky ze strany zahraničních subjektů. Pokud by se SDR emitovalo větší mnoţství najednou, pak by zřejmě nebyly podloţeny vklady členů Mezinárodního měnového fondu. Za národní měnou obvykle stojí celé hospodářství dané země, ale v případě SDR by tomu tak nebylo a záruka by tedy nebyla prakticky ţádná. Jako další komplikaci v rozšíření vyuţití SDR jako klíčové měny je fakt, ţe neexistuje v hotovostní podobě. SDR nemá fyzickou podobu a zpravidla se vyuţívá pouze k transakcím 70
mezi vládami a Mezinárodním měnovým fondem. Moţnost pouţití k uskutečnění běţných transakcí je prozatím nereálná a i v budoucnu je takřka nepředstavitelná. Aby se SDR mohlo uplatnit jako světová měna má před sebou ještě velmi dlouhou cestu. Němeček56 ve své studii uvádí i ideu, ţe „instituce emitující SDR jako mezinárodní měnu by musela být institucí operující jako emisní banka, nikoli pouhý fond (tj. správa účelového jmění).“ Pokud by měl Mezinárodní měnový fond fungovat a vystupovat v roli emisní banky vyţadovalo by to naprostou změnu dosavadního sytému případně zaloţení nové instituce. Zatím však mezi státy a mezinárodními organizacemi není zřetelný velký zájem o posílení moci Mezinárodního měnového fondu a jeho významu.
Nová měna krytá zlatem Americký finančník George Soros před nedávnem prohlásil, ţe současný měnový systém je „zlomený“57 a je třeba jej nahradit systémem novým a funkčním. Samotným Sorosem a čelními přestaviteli států jako Írán, Čína a dalšími jiţ bylo uvedeno, ţe země uzavírají dvoustranné obchodní dohody bez účasti amerického dolaru. V případě, ţe by Spojené státy americké, přišly o svůj status rezervní měny, americký dolar by moţná i zkrachoval a stal se měnou, kterou nikdo nemá zájem pouţívat. Následkem přebytku amerických dolarů by se vytvořily podmínky pro růst inflace ve Spojených státech amerických. Pravděpodobným následkem takové situace by potom byla transformace jiţ zmíněného čínského jüanu do role klíčové světové rezervní měny, jelikoţ po čínském zboţí je poptávka a kupuje se jej takřka celý svět. Také stojí za zmínku, ţe centrální banky po celém světě zvyšují své zlaté rezervy. Americký dolar potřebuje devalvaci, aby lépe odolával konkurenci v mezinárodním obchodu a napravil obchodní deficit. To se bude dít samo o sobě záměnou rezervní měny pomocí čínských strategických úsilí nebo úsilí zemí „G20“ a Mezinárodního měnového fondu. Tedy, v případě, ţe „G20“ a Mezinárodní měnový fond neudělají nic, očekává se, ţe změny provede Čína. V Číně mohou prodat některé ze svých finančních podniků nebo přesvědčit dostatečný počet zemí, aby přijaly jejich měnu jako prostředek platby za zboţí. Ve 56
NĚMEČEK, E. Mezinárodní měnový systém: Otázka konvertibility, stability a likvidity. 2000. 57 George Soros, SDR a zlato: čas pro novou rezervní měnu. Alternativní zpravodajský server [online]. 2013 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://jinezpravy.blogspot.cz/2013/02/george-soros-sdr-zlato-cas-pro-novou.html
71
skutečnosti se v obou případech americký dolar zhroutí, a tak můţe otevřít cestu jüanu ke statusu další rezervní měny. Současně, pokud nová měna - jüan nebo SDR nebudou podloţeny zlatem, je nepravděpodobné, ţe si zachovají důvěru hned po kolapsu amerického dolaru.
72
Závěr Cílem mé diplomové práce bylo analyzovat postavení dolaru a eura ve světové ekonomice, hlavní otázkou současné doby se ukazuje být fakt, zda dolar obhájí svoji pozici klíčové měny v globální ekonomice, nebo jestli toto výsadní postavení ztratí. Pak se samozřejmě nabízí otázka další, zda jej nahradí euro čí jiná měnová jednotka. Dolar a euro jsou nejvýznamnější světové měny. Americký dolar si jiţ od doby 2. světové války, kdy získal status hlavní měny, drţí svoje postavení, avšak euro si od doby svého zavedení, tudíţ během prvního desetiletí vybudovalo poměrně silnou a relativně stabilní pozici. Stal se atraktivní měnou pro investory. Bohuţel ale po silném nástupu jeho vývoj stagnuje a v zvláště v poslední době je existence eura zmítána problémy v eurozóně. Euro tedy zatím dolar v jeho pozici nenahradilo, omezilo však jeho dominanci v mezinárodním měnovém systému. Stejně jako euro i americký dolar se potýká s mnoha problémy. V případě dolaru se řeší hlavně otázka vnitřní i vnější stability země. Mnozí odborníci také viní dolar z celosvětového rozšíření hospodářské krize. Důvěra investorů v něj i nadále klesá. Co se týče budoucnosti eura, objevují se hlavně tři myšlenky, ţe: -
dolar si zachová dominantní postavení,
-
ztratí svoje výsadní postavení a to buď ve prospěch eura, nebo jiné měny,
-
vznikne systém s více klíčovými měnami. Spojeným státům americkým plyne mnoho výhod z dominantní pozice dolaru, coţ se
nelíbí čelním představitelům některých států, rádi by výhody spjaté se světovou měnou vyuţívali ve svůj prospěch. Postavení amerického dolaru dále ohroţuje deficit běţného účtu platební bilance, vnější zadluţení Spojených států amerických a depreciace kurzu amerického dolaru vůči ostatním světovým měnám. Ekonomická síla je ve světě více rozloţena oproti historii. Spojené státy americké i eurozóna se topí v dluzích a jejich budoucnost je poměrně nejistá. Naproti tomu stojí nepřehlédnutelná ekonomická prosperita Čínské lidové republiky a také dalších zemí v jihoasijském regionu. Tyto země se odklání od tvorby rezerv pouze v dolarech a více diverzifikují svá devizová portfolia. Čína drţí svoji měnu záměrně podhodnocenou, kvůli vývozu do Spojených států amerických a do zemí, které jsou na dolar 73
navázány, coţ ještě prohlubuje obchodní deficit ve Spojených státech amerických. Dokonce i obchod s homogenními surovinami, s ropou a zemním plynem, kde se v minulosti obchodovalo převáţně v dolarech, trpí depreciací kurzu dolaru. Některé země produkující ropu a zemní plyn se kvůli sniţování kurzu dolaru rozhodly obchodovat v eurech namísto dolaru. Světová ekonomika se stává multipolární, coţ ještě více ohroţuje pozici dolaru jako dominanta. Navzdory problémům, se kterými se obě měny, euro i dolar, potýkají, zatím chybí jasné alternativy, jaká měna by zaujala dominantní pozici. Diskutuje se zejména o významu čínské měny – renminbi nebo o vytvoření nové, nadnárodní jednotky. Vláda Čínské lidové republiky se brání internacionalizaci své měny, avšak do budoucna slibuje omezení restriktivních opatření, která aktuálně pro pouţití renminbi panují a slibuje zlepšení podmínek pro obchodování v renminbi. Očekává se, ţe pro Čínu by kroky k internacionalizaci renminbi přinášely v budoucnu spíše výhody neţ nevýhody. Liberalizace pouţívání čínské měnové jednotky oslabí pozici dolaru v Asii, kde je hojně vyuţíván k transakcím. Další alternativní novou světovou měnou by mohla být měna zcela nová, případně by pozici klíčové světové měny zaujala jiţ existující SDR – zúčtovací jednotka Mezinárodního měnového fondu. Nebyla by vázána k ţádné konkrétní zemi, coţ by mohlo znamenat, ţe bude stabilnější, méně riziková a hlavně se v tomto případě eliminuje vliv národních politik na globální hospodářství prostřednictvím světové měny. Tato moţnost se ovšem doposud nejeví jako brzy realizovatelná. SDR anebo nová vytvořená měna by si nejprve musela získat důvěru a atraktivitu pro investory a to rozhodně není rychlý proces. Přes veškeré zmíněné skutečnosti se dominance amerického dolaru jeví jako zatím neotřesitelná, i kdyţ je negativně ovlivňována mnohými politickými i ekonomickými rozhodnutími. Tento fakt také potvrzují jednotlivá kritéria funkcí měny, zde si dolar stále drţí výsadní postavení před konkurencí. Finanční trh ve Spojených státech amerických je likvidnější neţ trh členských zemí Evropské měnové unie. Více zemí má ekonomiku spjatu s dolarem. Pořád ještě se větší objem transakcí světového obchodu uskutečňuje v dolarech neţ v kterékoli jiné měně. Odhadovat budoucí vývoj se jeví jako velmi komplikované, obzvláště pak v situaci, kdy je globální hospodářství zmítáno neustálými problémy. Směr budoucího vývoje je však naznačen v současném dění, kde se objevují tendence rozloţit prostředky pouţívané 74
v mezinárodním měnovém systému. V nejbliţší době jistě zůstanou zachovány dosavadní pozice eura i dolaru, protoţe jiná měna, která by zaujala jejich místo, zatím nepřipadá v úvahu. Výrazné změny v postavení eura i dolaru v nejbliţší době snad ani nelze očekávat. Nicméně je zcela jasné, ţe měnový systém tak jak jsme jej znali aţ dodnes, se změní. Tento tlak existuje a je očekávatelné, ţe bude nadále sílit.
75
Seznam použité literatury: Knižní zdroje 1. BICANOVÁ, R. Postavení eura jako globální měny. In: Acta Oeconomica Pragensia. Praha: VŠE, 2003, č. 7, s. 167–185. ISSN 0572-3043. 2. BRŮŢEK, Antonín, SMRČKOVÁ, Gabriela, ZÁKLASNÍK, Martin. Evropská měnová integrace a Česká republika. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Velryba s.r.o., 2007. ISBN 978-80-85860-19-1. 3. CIHELKOVÁ, Eva, JAKŠ, Jaroslav a kol. Evropská integrace – Evropská unie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0854-0. 4. CIHELKOVÁ, Eva, KŘÍŢKOVÁ, Jana, KUNEŠOVÁ, Hana, MARTINČÍK, David. Světová ekonomika. Nové jevy a perspektivy. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. ISBN 80-7179-311-6. 5. CIHELKOVÁ E. a kol. Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje. 2. vyd. Praha: VŠE, 2005, 258 s. ISBN 80-245-0687-4. 6. DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-075. 7. EPSTEIN, Gerald A. Financialization and the world economy. Northampton, MA: Edward Elgar, c2005, 440 s. ISBN 18-437-6874-7. 8. KUBIŠTA, Václav. Mezinárodní měnové vztahy. Vyd. 2. Praha: Oeconomica, 2007, 84 s. ISBN 978-80-245-1182-5. 9. LACINA, Lubor. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2007, 538 s. ISBN 978-80-7179-560-5. 10. NĚMEČEK, Eduard. Mezinárodní měnový systém: Otázka konvertibility, stability a likvidity. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2000, 247 s. ISBN 80-246-0081-1. 11. REVENDA, Zbyněk. Peněţní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2008, 632 s. ISBN 978-80-7261-132-4. 76
Internetové zdroje 1. Americký dluh pod lupou: Kdo za něj vlastně můţe?. E15.cz [online]. 2011 [cit. 201306-22]. Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/ekonomika/americky-dluh-podlupou-kdo-za-nej-vlastne-muze-685726 2. Ceny zlata - vývoj ceny zlata v USD. Maxmetal [online]. 2010 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://www.maxmetal.cz/grafy 3. COHEN, Benjamin J. Resourceinvestor.com [online]. 16. září 2008 [cit. 2013-04-13]. Forecasting The Euro's Future. Dostupné z WWW: http://www.resourceinvestor.com/News/2008/9/Pages/Forecasting-The-Euro-sFuture.aspx 4. DAŇHEL, J. Opojisteni.cz [online]. 20.4.2009, [cit. 2013-02-21]. Http://www.opojisteni.cz/pojistovny/duvera-v-ratingove-agentury-byla-otresena/. Dostupné z WWW:. 5. Dluh - vnější. Pořadí států. CelySvet.cz [online]. 2009 [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://topglobus.ru/poradi-statu-dluh---vnejsi 6. EICHENGREEN, Barry. Berkeley.edu [online]. 14. dubna 2005 [cit. 2011-04-04]. Is the Dollar About to Lose its International Role. Dostupné z WWW: http://www.econ.berkeley.edu/~eichengr/reviews/handelsblatt5apr29-05.pdf 7. Euroskop.cz [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: www.euroskop.cz/323/sekce/menova-unie---pro-a-proti/ 8. Global Finance [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.gfmag.com/tools/global-database/economic-data/10779-otc-foreignexchange-market-turnover-by-currency-1998-2010.html#axzz2QxVQNJjs
77
9. GOLDBERG, Linda a Eleanor WISKE DILLON. Why a Dollar Depreciation May Not Close the U.S. Trade Deficit. In: Federal Reserve Bank of New York [online]. 2007 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://newyorkfed.org/research/current_issues/ci13-5.pdf 10. GOLDBERG, Linda S. Newyorkfed.org [online]. leden 2010 [cit. 2011-04-04]. Is the International Role of the Dollar Changing?. Dostupné z WWW: http://www.newyorkfed.org/research/current_issues/ci16-1.pdf 11. Harvard University. The Euro May over the Next 15 Years Surpass the Dollar as Leading International Currency. Verze únor 2008. [on-line]. [cit. 2013-0418].http://www.hks.harvard.edu/fs/jfrankel/EuroVs$-IFdebateFeb2008.pdf 12. Historical Crude Oil Prices (Table). Inflationdata.com [online]. 2013 [cit. 2013-0618]. Dostupné z: http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/Historical_Oil_Prices_Table.asp 13. Historical Inflation Rate. Inflationdata.com [online]. 2013 [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://inflationdata.com/Inflation/Inflation_Rate/HistoricalInflation.aspx 14. Historical Employment Data. Unemploymentdata.com: Your source for unemployment and jobs information[online]. 2013 [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://unemploymentdata.com/charts/historical-employment-data/ 15. Chinn, M. Frankel, J. Harvadr.edu [online]. 2008 [cit. 2013-02-09]. The Euro May Over the Next 15 Years: Surpass the Dollar as Leading International Currency. Dostupné z http://www.hks.harvard.edu/fs/jfrankel/EuroVs$-IFdebateFeb2008.pdf 16. Investovanie a špekulácie [online]. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.financnytrh.com/1995-2011-svetove-devizove-rezervy-v-percentach/g426 17. Jsou akcie drahé?. Finmag.cz [online].2013[cit.2013-06-22].Dostupné z: http://www.finmag.cz/cs/finmag/kaleidoskop/jsou-akcie-drahe/ 18. Kurzy.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/komodity/nr_index.asp?A=5&idk=38&od=29.9.2003&curr=US D&unit=&lg=1 78
19. Kdy přijde další celosvětová hospodářská recese?. Euroekonom.cz: Ekonomický portál [online]. 2008 [cit. 2013-06-22]. Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-recese 20. Patria online [online]. 2013 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.patria.cz/kurzy/EUR/USD/kurzy.html 21. POLLARD, Patricia S. StlouisFED.org [online]. 1997 [cit. 2013-02-13]. The Role of theEuro as an International Currency. Dostupné z WWW: 22. Quote.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.quote.cz/zpravycz/forex/text/322-euro-se-zotavuje-nazory-na-jeho-budouci-vyvoj-se-lisi 23. University of California. Is the Dollar About to Lose its International Role? Verze duben 2005. [on-line].[cit. 2010-04-20]. http://www.econ.berkeley.edu/~eichengr/reviews/handelsblatt5apr29-05.pdf 24. United States Census Bureau [online]. 2003 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.census.gov/research/data/research_data_products.php 25. US - deficit běţného účtu platební bilance ve 4Q nečekaně poklesl. Kurzy.cz [online]. 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné z: http://zpravy.kurzy.cz/348475-us-deficit-beznehouctu-platebni-bilance-ve-4q-necekane-poklesl/ 26. USA - Supervelmoc. Dům Financí.cz [online]. 2007 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://dumfinanci.cz/clanky/177-usa-supervelmoc/ 27. Stieglitz:Kapitalismus amerického stylu selhal. A zapomeňte na dolar. Ihned.cz [online]. 2009. vyd. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-38120290-stiglitz-kapitalismus-americkeho-stylu-selhal-azapomente-na-dolar 28. Světová finanční krize: Co stálo na počátku?. Investujeme.cz [online]. 2009 [cit. 201306-23]. Dostupné z: http://www.investujeme.cz/svetova-financni-krize-co-stalo-napocatku/
79
29. Virtuální peníze a virtuální finanční systém. CFP! Czech Free Press [online]. 2013 [cit. 2013-06-03]. Dostupné z: http://www.czechfreepress.cz/tema-tydne/virtualnipenize-a-virtualni-financni-system.html 30. XDSL.cz [online]. 2011 [cit. 2013-02-20]. Internetová horečka. Dostupné z WWW: 31. Zavedení eura v České republice [online].[cit. 2013-02-20]. Maastrichtská smlouva. Dostupné z WWW: < http://zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_maastricht.html>. 32. Zavedení eura v České republice [online]. 2004 [cit. 2009-11-24] Počátky měnové integrace. Dostupné z WWW: . 33. Zavedení eura v České republice [online].2004 [cit. 2013-02-20] Wernerova zpráva. Dostupné z WWW:.
80
Seznam tabulek Tabulka 1: Změna struktury oficiálních světových rezerv v letech 1899 – 1971 Tabulka 2: Cena ropy v USD 1970 – 1979 Tabulka 3: Vývoj inflace v USA 1980 – 1990 Tabulka 4: Ceny ropy v USD 1970 – 1970 Tabulka 5: Podíl měn na devizových trzích
81
Seznam grafů Graf 1: Vývoj ceny zlata v USD Graf 2: Vývoj nezaměstnanosti v USA 1939 – 2013 Graf 3: Historický vývoj cen akcií v USA 1970 – 2012 Graf 4: Vývoj počtu hypoték v USA 2002 – 2008 Graf 5: Vývoj základní úrokové sazby Federálního rezervního systému 2003 – 2008 Graf 6: Vývoj dluhu v USA 1980 – 2010 Graf 7: Rozdílný hospodářský růst USA a EU 1990 - 2002 Graf 8: Vývoj kurzu EUR/USD Graf 9: Vývoj cen ropy 2004 – 2013 v USD Graf 10: Vývoj světových devizových rezerv 1995 – 2011 Graf 11: Předpověď podílu dolaru a eura na světových trzích Graf 12: Dluh vnější – pořadí států
82
