Zavedení eura v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Financí a ekonomie

Zavedení eura v České republice Diplomová práce

Autor:

Bc. Klára Karbulová Finance

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.

Červen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech dne 27. 6. 2015

Klára Karbulová

Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat vedoucímu diplomové práce JUDr. Petrovi Dobiášovi, Ph.D. za ochotu, odpornou pomoc a cenné rady při zpracování mé diplomové práce.

Anotace Tato diplomová práce se zabývá problematikou zavedení eura v České republice. V práci, která je rozdělena do pěti kapitol, se zmíním o základních teoretických východiskách, euru, podmínkách zavedení eura, předpokládaných dopadech zavedení eura v České republice a dopadech zavedení eura ve Slovenské republice. Cílem práce je zhodnocení předpokládaných dopadů zavedení eura v České republice. Dále v práci popisuji historii evropské integrace a podmínky zavedení eura a v samotném závěru nabízím osobní pohled na problematiku přijetí eura, kdy volím kladný postoj přijetí eura.

Klíčové pojmy: Česká republika, dopady, Evropská unie, euro, eurozóna, Maastrichtská kritéria, zavedení eura.

Annotation This thesis focuses on the introduction of the Euro currency in the Czech Republic. The thesis is divided into five chapters in which I will mention the basic theoretical premises, the terms of implementing the euro currency, introduction of the euro, the anticipated impact of the introduction of the euro in the Czech Republic and the impact of the introduction of the euro in the Slovak Republic. The aim is to evaluate the anticipated impact of the introduction of the euro in the Czech Republic. Furthermore, the thesis describes the history of European integration and the introduction of the euro and the conditions of the implementation. As a closure I offer a personal perspective on the issue of euro adoption where I choose the positive attitude twards theeuro adoption.

Key words Czech Republic, impacts, European Union, Eurozone, Maastricht criteria for euro adoption

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................... 8 1. ZÁKLADNÍ TEORETICKÁ VÝCHODISKA .............................................. 10 1.1. Historie evropské integrace .............................................................................. 10 1.1.1. Wernerova zpráva .......................................................................................... 12 1.1.2. Měnová unie a jednotná měna ....................................................................... 15 1.2. Brettonwoodský řád .......................................................................................... 16 1.3. Evropský měnový systém ................................................................................. 17 1.4. Maastrichtská smlouva ..................................................................................... 21 1.4.1. Delorsova zpráva ............................................................................................. 21 1.5. Dílčí etapy budování evropské měny ............................................................... 24 1.6. Turbulence 1992 – 1993 ................................................................................... 25 1.7. Tři vlny kurzové spekulace ............................................................................... 26 1.8. Vznik eurozóny ................................................................................................. 26 1.9. Hotovostní euro ................................................................................................. 29 1.10. První dekáda eura .............................................................................................. 32 1.10.1.Zanedbávání makroekonomických nerovnováh ............................................ 32 1.10.2.Krizové období ............................................................................................... 34 1.10.3.Reformy ekonomické správy ......................................................................... 36 2. EURO .............................................................................................................. 37 2.1. Evropská centrální banka .................................................................................. 37 2.1.1. Eurosystém ..................................................................................................... 39 2.1.2. Měnová unie ................................................................................................... 40 2.2. Euro ................................................................................................................... 41 2.2.1. Euromince a eurobankovky ........................................................................... 41 2.3. Scénáře přijetí eura v ČR .................................................................................. 42 3. PODMÍNKY ZAVEDENÍ EURA V ČR ........................................................ 44 3.1. Maastrichtská konvergenční kritéria (formulace a význam kritérií) ................ 46 3.1.2. Kritérium udržitelnosti veřejných financí ...................................................... 47 3.2. Kritérium směnného kurzu ............................................................................... 49 3.3. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 51 3.4. Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v ČR ..................................... 52 4. PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY ZAVEDENÍ EURA V ČR ......................... 54 4.1. Přínosy a náklady společné měny ..................................................................... 54 4.1.1. Kategorizace přínosů a nákladů společné měny ............................................ 54 4.1.2. Přímé přínosy ze zavedení společné měny .................................................... 55 4.2. Přímé náklady zavedení společné měny ........................................................... 61 4.2.1. Ztráta autonomní měnové a kurzové politiky ................................................ 61 4.2.2. Růst cenové hladiny ....................................................................................... 63 4.2.3. Náklady spojené s přechodem na euro ........................................................... 64 4.3. Specifické náklady bankovního sektoru ........................................................... 66 4.4. Dopad zavedení eura na inflaci v ČR ............................................................... 69 4.4.1. Úvodem k riziku inflace po vstupu do eurozóny ........................................... 71 4.4.2. Vývoj inflace v zemích eurozóny po přijetí eura ........................................... 72

4.4.3. Okolnosti vývoje inflace v ČR související s měnovou integrací ................... 73 4.4.4. Scénáře vývoje míry inflace v ČR v období vstupu do eurozóny ................. 78 4.5. Dopady zavedení Euro na ekonomický růst v ČR ............................................ 83 4.5.1. Ekonomický růst v souvislostech zavedení společné měny .......................... 83 4.6. Dopady zavedení eura v ČR na obyvatele ........................................................ 85 5. DOPADY ZAVEDENÍ EURA VE SLOVENSKÉ REPUBLICE ................. 86 5.1. Zkušenosti Slovenska se zavedením eura ......................................................... 87 5.2. Inflace ............................................................................................................... 87 5.3. Konkurenceschopnost ....................................................................................... 88 5.4. Názory obyvatel a pohled s časovým odstupem na novou měnu ..................... 89 ZÁVĚR...................................................................................................................... 90 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................... 93 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ....................................................... 95

ÚVOD Tématem mé diplomové práce je „Zavedení eura v České republice“. Toto téma jsem si vybrala hlavně z důvodu jeho aktuálnosti, zajímavosti a také proto, že rozděluje obyvatele s pozitivním a negativním přístupem vůči přijetí společné měny. Ve své práci bych tedy mimo obecných a technických faktů zmínila i zkušenosti států, které zavedly euro před námi, popsala zde vlivy zavedení eura a ještě jakousi svou subjektivní stránku na zavedení eura. Po 40 letech komunistické diktatury spojené s poslušností Sovětskému svazu, bylo po revoluci a zvolení prezidenta Václava Havla jasné naše posunování na západ, nejprve jsme se staly členy NATO a poté došlo i na to, co si většina lidí tak mocně přála a to stát se součástí Evropské integrace a členy EU. V roce 2004 jsme se stali členy Evropské unie a postupně se zavázali k tomu, být její pevnější součástí a přijmout i společnou evropskou měnu euro. Každá taková změna, jako je přijetí nové měny sebou nese řadu dalších faktorů. Nejenom o nich se budu zaobírat v této diplomové práci. Ráda bych toho téma pojala komplexně. Samotnou práci jsem rozdělila do pěti kapitol, ve kterých se budu obecněji danému tématu věnovat. V první kapitole se věnuji historii evropské měnové integrace a budování evropské měny. Ve druhé kapitole se zaobírám samotnou kapitolou euro, Evropskou centrální bankou a technickou stránkou eura. Ve třetí kapitole mé diplomové práce se věnuji tématu podmínek zavedení eura. Toto téma je poměrně často diskutované. V této kapitole dopodrobna vypisuji jednotlivá maastrichtská kritéria a jejich plnění v rámci České republiky. Čtvrtou kapitolu jsem pojala jako kapitolu předpokládaných dopadů zavedení společné měny v ČR. Zde se odkazuji hlavně na odbornou literaturu a studie z jednotlivých států, které euro zavedly, jaké zde byly dopady na ekonomiku, na míru inflaci a jak se dotkly života běžných lidí. Vyvracím zde obecně danou obavu, která panuje s přijetím eura a je ve většině případů neopodstatněná. Také zde píši o způsobech zavedení eura. V závěrečné kapitole již konkrétně popisuji jednotlivé dopady přímo ve Slovenské republice, jako je inflace a konkurenceschopnost. Navazuji tak na předchozí kapitolu, ale

8

již konkretizuji dopady přímo na naši republiku. V posledních dvou podbodech této kapitoly se věnuji procesu zavedení eura u našich sousedů na Slovensku a názoru tamních obyvatel na jejich novou měnu po zavedení eura. V samotném závěru jsem svým osobním názorem shrnula celou problematiku trochu z jiného úhlu pohledu a nastínila svůj osobní názor na přijetí společné měny euro.

9

1. ZÁKLADNÍ TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1.

Historie evropské integrace

Cílem této kapitoly je, jak vyplývá z jejího názvu, přiblížit problematiku společné evropské měny zejména z právního hlediska, neboli z hlediska pravidel upravujících zavedení eura, podmínky fungování eura apod. Euro jako společná měna některých zemí Evropské unie vzniklo oficiálně v roce 1999. Aby byl vznik eura možný, musely se tomu přizpůsobit právní předpisy, na kterých je EU založena. Jednalo se především o předpisy primárního práva EU. Rozbor měnové spolupráce od počátku evropských integračních aktivit je klíčovým prvkem pro pochopení výsledné podoby HMU, nastaveného fungování a zakotvení ve struktuře EU.1 Za oficiální počátek evropské integrace lze označit rok 1951, kdy byla šesti evropskými státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Západní Německo) podepsána tzv. Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), platnost této smlouvy byla od 23. července 1952. Hlavními cíli ESUO bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a zvýšení výroby prostřednictvím společného trhu, na kterém by nebyla žádná diskriminační omezení jednotlivých států. Kontrolovala se průmyslová odvětví, která v té době byla nejvýznamnějším sektorem pro válečné hospodářství. Platnost této smlouvy byla omezena na 50 let. Smlouva o založení ESUO byla smlouvou, ve které se členské státy vzdaly některých svých pravomocí a přenesly je na mezinárodní organizaci, konkrétně na ESUO. Smlouvou zároveň byly vytvořeny orgány, které mohly těmito pravomocemi disponovat a které tak mohly vydávat normy právní povahy, přičemž tyto normy mohly ukládat povinnosti osobám (fyzickým i právnickým) v členských zemích.2 ESUO bylo omezeno pouze na dílčí průmyslová odvětví, v dalších oblastech stále byly bariéry obchodu a spolupráce, především v podobě cel, kvalitativní a kvantitativní omezení dovozu a vývozu zboží. Tyto bariéry byly odstraněny dvěma smlouvami a to Smlouvou o SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80-210-5082-2. 2 Společná evropská měna, ekonomický růst a sociální soudržnost: souhrnná publikace z vědeckopopularizačního semináře realizovaného v rámci projektu Podpora šíření poznatků výzkumu evropské integrace (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0128) .. : Brno, 12. listopadu 2010. 1. vyd. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2010, 170 s. ISBN 978-80-904281-5-7. 1

10

založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE, nebo také Euratom), které uzavřelo výše uvedených šest zemí. Tyto smlouvy byly podepsány šesti zúčastněnými státy 25. 3. 1957 v Římě (proto se často označují jako Římské smlouvy) a v platnost vstoupily 1. 1. 1958. Jeden z dlouhodobých cílů tohoto integračního uskupení nabádal k docílení kurzové stability mezi členskými státy. Nejprve se směřovalo k vytvoření celní unie a provádění společné zemědělské politiky. Měnová integrace se začala řešit až ke konci šedesátých let. Padesátá a šedesátá léta 20. století se nazývají érou zlatého věku. V těchto letech bylo trvale vysoké tempo hospodářského růstu v Evropě, minimální nezaměstnanost, nebyla inflace, rostl zahraniční obchod a životní úroveň obyvatelstva také rychle rostla. Proto se členské země EHS rozhodly vykročit směrem k měnové unii, směřovalo k tomu také napětí uvnitř brettonwoodského systému ohrožující měnovou stabilitu uvnitř EHS. Smlouva o založení EHS se stala ihned nejdůležitější smlouvou vzhledem k otázkám, které upravovala. Hlavním úkolem EHS byla podpora vytvoření společného trhu a přispívání

k rozvoji

ekonomického

života

a

stálému

hospodářskému

růstu

prostřednictvím postupného sbližování hospodářské politiky členských států. Ze všeho nejdříve se EHS zaměřilo na vytvoření jednotného celního sazebníku vůči třetím zemím a odstranění kvalitativních i kvantitativních překážek obchodu. K úplnému vytvoření celní unie došlo v roce 1968. Euratom je platforma pro jadernou energetiku, podporu atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a hlavně nadnárodní kontrolu zacházení se štěpným materiálem v souvislosti s podporou mírového využívání atomové energie. Kvůli stejné členské základně všech tří společenství a v podstatě i k podobnému základnímu účelu, kterým byly společný trh a vzájemná spolupráce na nadnárodní úrovni, začala být tato tři společenství vnímána jako vzájemně se doplňující celek, nazývaný jako evropská společenství. Každé ze společenství mělo ze začátku své vlastní orgány disponující určitými pravomocemi. Jelikož byly všechny tyto pravomoci podobné, tak v polovině 60. let došlo k sloučení těch orgánů, které měly v rámci jednotlivých smluv tyto pravomoci a postavení podobné, do jednoho.

11

1.1.1.

Wernerova zpráva

Na Haagském summitu, který se konal 1. a 2. prosince 1969, byl pověřen lucemburský předseda vlády Pierr Werner, jenž měl posoudit možnost přetvoření EHS na hospodářskou a měnovou unii. V roce 1970 byl představen Wernerův plán, byla to jeho zpráva, podle níž se během deseti let měla zrealizovat hospodářská a měnová unie. Dle tohoto plánu se měla během této doby zřídit Evropská centrální banka a také se měly přenést na evropskou úroveň mnohé fiskální pravomoci. Měnová unie měla být dosažena ve třech stádiích, přičemž vzájemné kurzy členských měn měly podléhat stále užšímu fluktuačnímu rozpětí, aby v závěru mohla být snadno provedena jejich neodvolatelná fixace.3 Uskutečňování Wernerova plánu sebou neslo nepřízeň mnoha vnějších okolností. V březnu 1973 se brettonwoodský systém rozpadl. Americký dolar se stal volně plovoucím, a tak se zvýšila nestabilita světových finančních trhů. Evropské země zasáhl první ropný šok, který měl za následek zvýšenou hospodářskou stagnaci. Místo budování měnové unie, se řešily aktuální hospodářské problémy, proto bylo od Wernerova plánu po společné domluvě upuštěno. Několik z jeho myšlenek bylo později využito Delorsovou zprávou, která jako druhá použila základy pokusu vytvoření hospodářské a měnové unie. Převzata byla představa o postupování k měnové unii ve třech etapách či zásada dosažení určitého stupně hospodářské konvergence mezi potenciálními zakladateli měnové unie.4 Směřování k měnové unii se muselo podpořit institucionálním zázemím, které se věnovalo důležitým přípravám, toto náleželo Evropskému měnovému institutu (předchůdce Evropské centrální banky). V roce 1973 došlo k prvnímu rozšíření Evropských společenství, přistoupilo Dánsko, Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V 70. letech byly také členskými státy přijaty některé doplňky ke smlouvám, týkající se např. rozpočtů jednotlivých společenství, nebo se zřídily další orgány. V roce 1985 byl přijat Jednotný evropský akt, který měl za cíl do roku 1922 zajistit na území evropských společenství volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Musely se Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/werneruv-plan 4 Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/werneruv-plan 3

12

proto harmonizovat právní normy členských států v oblastech bezpečnostních standardů, požadavků na výrobky, hygienických předpisů, ochrany spotřebitele a další. Orgánům evropských společenství se tak rozšířily pravomoci a navíc měly oprávnění vydávat normy evropského práva, které mají přednost před právním řádem členských zemí. V roce 1981 došlo k dalšímu rozšíření evropského společenství o Řecko a v roce 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko. Na přelomu 80. a 90. let byly významné politické a společenské změny v zemích střední a východní Evropy, i vztahy Společenství k nim. 19. 12. 1991 byly podepsány první asociační dohody s Polskem, Maďarskem a ČSFR. I nadále docházelo k dalšímu prohlubování samotné evropské integrace – v prosinci 1990 byly v Římě zahájeny dvě mezivládní konference, které měly za cíl podruhé podstatně revidovat dosavadní zakládající smlouvy. Při první z nich se vytvořil smluvní rámec pro vznik hospodářské a měnové unie členských zemí Společenství, což byl jeden z nejvýznamnějších integračních projektů vůbec. Druhá konference se věnovala vytvoření rámce pro užší politickou spolupráci v oblasti zahraniční politiky, justice a vnitřní bezpečnosti. Roční jednání vyvrcholilo v Maastrichtu 9. a 10. prosince 1991, hlavy států zde přijaly návrh Smlouvy o Evropské unii, který byl 7. února podepsán také v Maastrichtu. Smlouva o Evropské unii nebo také Maastrichtská smlouva, rozšířila oblast spolupráce na ekonomické otázky o spolupráci v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti justice a vnitra. V roce 1995 už byl počet členských států 15, EU se totiž rozšířila o Rakousko, Finsko a Švédsko. V polovině devadesátých let se přitom zdálo, že Evropská unie jde v integraci správným směrem, a proto byly na doporučení odborníků zahájeny práce na přípravě změn, jež měly přinést pružnější přizpůsobování se změněnými mezinárodními a ekonomickými podmínkami, zvýšení efektivnosti jednotlivých institucí EU, přiblížení evropských společenství občanům, systém umožňující jak rozšiřování Unie východním a jižním směrem, tak i prohlubování integrace za účasti jen některých států bez ohrožení soudržnosti zemí EU.5 Tyto záležitosti se projednávaly na konferenci v Turíně roku 1996, za rok se ukončily návrhem Amsterodamské smlouvy, která revidovala Smlouvu o EU i

Společná evropská měna, ekonomický růst a sociální soudržnost: souhrnná publikace z vědeckopopularizačního semináře realizovaného v rámci projektu Podpora šíření poznatků výzkumu evropské integrace (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0128) .. : Brno, 12. listopadu 2010. 1. vyd. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2010, 170 s. ISBN 978-80-904281-5-7. 5

13

Smlouvu o založení Evropského společenství, Smlouvu o založení ESUO a Smlouvu o založení ESAE. Amsterodamská smlouva byla platná od 1. května 1999. Na přelomu 20. a 21. století se zjistilo, že v kontextu s rozšiřováním EU o další uchazečské země ze střední a východní Evropy se budou muset najít cesty k řešení hlavních otázek, aby se mohla uskutečnit integrace těchto zemí do EU. Dále se musel vyřešit fakt, že platnost smlouvy o založení ESUO byla na 50 let a měla skončit v roce 2002. Ovšem nebylo nutné ji prodlužovat, jelikož většinu otázek, které řešila, se mohla vyřešit Smlouvou o založení Evropského společenství. Řešení těchto otázek probíhalo dvěma postupy. V první fázi bylo přezkoumání Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o EU, což mělo za následek podpis tzv. Smlouvy z Nice, která byla podepsána v únoru 2001 a platná od února 2003. Tato smlouva se zabývala zánikem smlouvy zakládající ESUO a převod problematiky, kterou řešila tato smlouva na Evropské společenství. Druhý postup záležel na rozhovorech ohledně přijetí jednotlivých uchazečských zemí (Česká republika, Kypr, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko) jenž měly za následek přípravu a podpis smluv o přistoupení těchto zemí k EU, ke kterému došlo 1. května 2004. Ačkoli jsou těmito smlouvami o přistoupení upravovány některé otázky řešené již ve Smlouvě o založení Evropského společenství (Smlouvě o EU), platí samozřejmě pozdější právní úprava. Od poloviny roku 2002 probíhal i další proces přijímání Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která měla za cíl vystřídat existující celkem složitý a nepřehledný systém, který zakládal právní texty novým dokumentem, kterým se měla stát Smlouva o Ústavě pro Evropu (podepsána byla na podzim roku 2004). Aby byla Smlouva o Ústavě pro Evropu platná, muselo nejprve dojít k ratifikaci ve všech členských zemích. V roce 2005 ovšem tato smlouva byla odmítnuta referendy ve Francii a v Nizozemsku. I přesto, že ji jiné země přijaly, byl v roce 2006 proces přijímání Ústavy zastaven. Proces dalšího rozšiřování ale zastaven nebyl, a tak se staly 1. ledna 2007 dalšími členy Bulharsko a Rumunsko. V roce 2007 se řešilo, jak pokračovat se Smlouvou o Ústavě pro Evropu. Všeobecně bylo patrné, že příčiny vedoucí k přijetí této Smlouvy dále trvaly, i když byla Smlouva odmítnuta. Dohoda nebyla jednoduchá. Posléze se přijalo východisko, že členské státy, které neratifikovaly tuto Smlouvu, nebudou pokračovat v ratifikaci a proces přijímání bude zastaven. Místo Smlouvy o Ústavě pro Evropu se přijala Lisabonská smlouva, která pozměnila Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství.

14

Smlouva o Ústavě pro Evropu tyto dvě smlouvy měla nahradit, Lisabonská smlouva je sice nenahrazuje, ale pozměňuje. Evropská integrace se i dále opírá o Smlouvu o Evropské unii a o Smlouvu o založení Evropského společenství (přejmenovanou po platnosti Lisabonské smlouvy na Smlouvu o fungování Evropské unie). Poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, se Evropské společenství transformovalo na Evropskou unii a Evropská unie má právní subjektivitu. Z právního hlediska je EU založena Smlouvou o EU (Maastrichtskou smlouvou) a Smlouvou o fungování EU (původně Smlouvou o založení EHS).

1.1.2.

Měnová unie a jednotná měna

Opačný protipól k hospodářské a měnové unii představuje v EU měnová unie, která se vyznačuje úplnou supranacionalizací měnové politiky v EU.6 Měnová unie může být realizována ve slabé variantě (členové měnové unie souhlasí s pevně stanovenými bilaterálními kurzy a jejich národní měnové autority jsou zavázány tyto měnové kurzy bránit) nebo v silné variantě (měnová unie předpokládá, že národní měny jsou navíc nahrazeny jednotnou měnou, používanou v rámci celé unie, a národní měnové autority jsou nahrazeny jednotnou centrální měnovou autoritou). Národní měnové autority náhle ustupují od vlastní kontroly nad národními měnovými záležitostmi. Měnová unie, kterou tvoří dva a více států, funguje v silné variantě ještě tehdy, pokud hodnota jednotky měny používané v jednom státě má fixovaný vztah k hodnotě měnové jednotky používané v druhém státě, tento vztah je právně zakotvený a státy, jež se podílejí na měnové unii, jsou subjekty jednotné měnové politiky, řízené a prováděné jedinou společnou centrální bankou. Z vývoje evropské měnové integrace před vznikem HMU je zřejmé, že EU již od počátku směřovala k silné variantě. Je to doloženo definicí HMU v Delorsově zprávě z roku 1989: „Hospodářská a měnová unie v Evropě by znamenala naprosto volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, jakož i pevně stanovené měnové kurzy mezi národními měnami a posléze jednotnou měnou. To by postupně předpokládalo společnou měnovou politiku a vyžadovalo vysoký stupeň kompatibility hospodářských politik a soulad s některými SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80-210-5082-2. 6

15

politikami, hlavně v rozpočtové oblasti. Tyto politiky by přispívaly k cenové stabilitě, rovnoměrnému růstu, sbližující se životní úrovni, vysoké zaměstnanosti a vnější rovnováze. Hospodářská a měnová unie by představovala konečný výsledek procesu postupující ekonomické integrace v Evropě.“ Existence společné měny byla v tomto dokumentu podmínkou vzniku HMU. Zavedení jednotné měny vyjadřovalo přirozený a žádoucí rozvoj EU z mnoha důvodů – mělo demonstrovat nevratnost směřování k měnové unii, usnadnit měnové řízení Společenství a vyvarovat se nákladům na přeměnu měn. Jednotná měna měla mít mnohem větší váhu ve vztahu k ostatním významným měnám než jakákoli individuální měna členských států. Tento důraz je motivovaný ekonomickými, psychologickými i politickými faktory, což symbolizuje posun EU k větší jednotě a výraznému prohloubení integrace.

Definice HMU ve

Smlouvě o ES v konečné etapě tvoří tento projekt jako neodvolatelné stanovení měnových kurzů, které vede k zavedení jednotné měny - ECU, i vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky, jejíž hlavním cílem je udržení cenové stability a aniž by tento cíl byl dotčen, podporovat obecnou hospodářskou politiku v EU v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží.7

1.2. Brettonwoodský řád Jádro brettonwoodského měnového řádu bylo sjednáno v červenci roku 1944 na mezinárodní měnové a finanční konferenci, kde byli přítomni zástupci 44 států. Vznikl jako reakce na nesouhlas s konkurenční devalvací a přemrštěnost volně plovoucích kurzů, což mělo za následek přispění k hospodářské krizi ve 30. letech 20. století. Základem brettonwoodského systému se stal systém pevných přizpůsobivých kurzů, přičemž se pevná složka tohoto kurzového uspořádání stavila o převládající postavení amerického dolaru, jenž navazoval na zlato v rovnosti 35 USD za jednu trojskou unci. Další měny členských států se napojily na dolar pevným kurzem s úzkým fluktuačním rozpětím kolem svých dolarových centrálních parit. Přizpůsobitelná složka nabízela možnost přestavování centrálních parit, avšak pouze v situaci tzv. fundamentální nerovnováhy platební bilance.8 Byl zřízen Mezinárodní měnový fond, aby dohlížel nad souvislým provozem globálního kurzového systému. Poskytoval úvěry, které pomáhaly při řešení SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80-210-5082-2. 8 Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/brettonwoodsky-rad 7

16

dočasných potíží platební bilance členských zemí MMF a jeho autorita bránila vykonávání konkurenčních devalvací. Takto byla ve světovém měřítku prováděna myšlenka kurzové stability a měnové spolupráce, na které se západoevropské země aktivně podílely. Přelomem 60. a 70. let se ovšem brettonwoodský systém začínal dostávat do značných potíží. Americký dolar se dostal do vleku domácích expanzivních politik, což podkopávalo jeho důvěryhodnost jako stabilní světové měny garantující směnitelnost za zlato.9 To mělo za následek náhlé snižování amerických zásob měnového zlata. Nevhodně působila velmi těsná fluktuační pásma měn vázaných na dolar, vytvářející výhodné a bezpečné spekulační možnosti. Brettwooský systém zanikl více způsoby, nejdříve v srpnu 1971 americká vláda pozastavila směnitelnost dolaru za zlato, v prosinci 1971 se uzavřela Washingtonská dohoda, provedla se tedy devalvace dolarové parity vůči zlatu o 8% a rozšířila se pásma povolených fluktuací dolarových kurzů na ±2¼ %. I přesto se hromadný útěk od dolaru nemírnil v březnu 1973 již nebyl bráněn devizovými zásahy a stal se volně plovoucím.

1.3. Evropský měnový systém Důvod pro utvoření nového systému v rámci koordinace měnových záležitostí byl politický. Cílem bylo udržet po neúspěchu Wernerova plánu při životě myšlenku další integrace.10 Stále nefungoval společný trh, a proto bylo zapotřebí ustálit evropské měnové kurzy. V 70. letech minulého století v zemích EHS byly roztříštěné kurzové režimy, malé státy a Německo byly účastníky kurzového uspořádání měnového hada. Volně plovoucí měny zůstávaly v Itálii, Velké Británii a Francii. V tomto období byla kurzová nestabilita, která neprospívala vzájemnému obchodu. Pokusy o měnovou spolupráci selhaly. V 70. letech byl založen Evropský měnový systém díky podnětu vrcholných politiků Francie a Německa. Evropský měnový systém fungoval od 13. března 1979, jako motivace vzniku se označuje nestabilita kurzu dolaru, který ztratil svoji schopnost sehrávat roli stabilizační a vůdčí v rámci mezinárodního měnového a obchodního systému11 a byl tvořen: Evropskou Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/brettonwoodsky-rad 10 SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80-210-5082-2. 9

ŠREIN, Z., Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie. Praha : VŠE Praha,1999. 369 s. ISBN 80-7079-946-3 11

17

měnovou jednotkou (ECU), mechanismem směnných kurzů (ERM), indikátory divergence a úvěrovými nástroji Evropského fondu pro měnovou spolupráci (EMCF). ECU byla měnová jednotka, která byla tvořená jako koš členských měn všech států EHS. Váhy těchto jednotlivých košových měn byly upravovány v pětiletých intervalech a odrážely ekonomickou sílu členské země. Do doby, než byla přijata Smlouva o EU (rok 1992), byly provedeny jen revize v měnovém koši ES. Jako první v roce 1984, kdy byla začleněná řecká drachma. Druhá byla v roce 1989, kdy byla zapojena španělská peseta a portugalská escuda. Měna ECU plnila funkci zúčtovací jednotky orgánů EHS a sloužila jako rezervní měna uvnitř EU (transakce mezi centrálními bankami, sestavování rozpočtu, zemědělské platby, převody ze strukturálních fondů apod.) používaná centrální bankou při intervencích na devizovém trhu. ECU působila jen v bezhotovostní formě, ne jako běžná měna. Rozlišovalo se mezi tzv. oficiální (používala se v rámci EMS), soukromou nebo také privátní ECU, takto se označovali finanční produkty, kterými byly např. bankovní vklady, obligace apod., tyto produkty kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU a pak existovala ještě zelená ECU, která byla určená pro zemědělské platby. Tabulka č.1: Měnové složení ECU

MĚNOVÉ SLOŽENÍ ECU Měna

Jednotková množství

Procentní podíly

13.3.1979

17.9.1984

22.9.1989

13.3.1979

17.9.1984

22.9.1989

16.9.1984

21.9.1989

31.12.1999

16.9.1984

21.9.1989

31.12.1999

Belgický frank

9,64

8,57

8,183

3,80

3,85

3,301

Britská libra

13,34

14,98

12,452

0,0885

0,0878

0,08784

Dánská koruna

3,06

2,69

2,653

0,217

0,219

0,1976

Francouzský frank

19,83

19,06

20,306

1,15

1,31

1,332

18

MĚNOVÉ SLOŽENÍ ECU Měna

Procentní podíly

Jednotková množství

Irská libra

1,15

1,20

1,086

0,00759

0,00871

0,008552

Italská lira

9,49

9,98

7,840

109

140

151,8

Lucemburský frank

(*)

(*)

0,322

(*)

(*)

0,13

Německá marka

32,98

32,08

31,915

0,828

0,719

0,6242

Nizozemský gulden

10,51

10,13

9,87

0.286

0,256

0,2198

Portugalské escudo

Řecká drachma

0,695

1,31

1,393

0,437

Španělská peseta

1,15

4,138

1,44

6,885

(*) Vzhledem k měnové unii mezi Belgií a Lucemburskem byla váha lucemburského franku zahrnuta do váhy belgického franku.12

Zdroj: Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/evropsky-menovy-system

Uspořádání kurzu ERM bylo tvořeno jádrem EMS. Vzájemné kurzy členských měn ERM měly vymezeno pásmo povolených fluktuací se standardní šířkou ± 2,25 % od stanovené centrální parity.13 Některé státy si mohly zvolit rozpětí až

± 6 %, byla to dočasná

výjimka, byl to případ Itálie, Španělska (1989), Velké Británie (1990-1992), Portugalska (1992). Změny centrálních parit byly přípustné, ale musely se na tom dohodnout všechny členské země, které byly zapojeny do ERM. Účast v ERM byla dobrovolná, ale i tak se Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/evropsky-menovy-system 13 Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/evropsky-menovy-system 12

19

na tomto kurzovém uspořádání podílely od svého vzniku všechny měny v tehdejších zemích, kromě britské libry. Jestliže byla tato hodnota v jisté dvojici překročena, musely obě centrální banky zahájit neomezené devizové intervence a kurz opět stabilizovat, k čemuž sloužily úvěrové mechanismy. Byly z nich zajištěny náklady z devizových intervencí a překlenovaly se z nich deficity platební bilance. Úvěry byly poskytovány za různých podmínek a dělily se na úvěry velmi krátkodobé, krátkodobé a střednědobé. Intervence byla prováděna i tehdy, jestliže se kurz dostal do 75 % tohoto pásma (hranice divergence). Indikátor divergence společně s paritní mřížkou, byly součástí směnného mechanismu. Změny centrálních parit byly přípustné, ale jen pokud se tak dohodly všechny členské země, jež byly zapojené do ERM. Účast v ERM byla dobrovolná, kromě britské libry, ale i přesto se všechny měny v tehdejších zemích EHS na působení tohoto kurzového uspořádání od jeho počátku podílely. ERM byl vybaven indikátory divergence.14 Vypočtení těchto hodnot upozorňovalo na nadměrné vychylování kurzů od svých centrálních parit. Musel se včas dostat signál o nutnosti přijetí efektivních opatření, které mělo za cíl zabránit dalšímu odchýlení a zabránit tak nezbytnosti bránit kurz devizovými zásahy na pokraji fluktuačního pásma. Mechanismus směnných kurzů prošel několika rozvojovými fázemi. Seznámení s prioritami i nedostatky umožnilo porozumět, z jakého důvodu zájem o kurzovou stabilitu na evropském vnitřním trhu, měl za následek vznik měnové unie. Během počátečních sedmi let docházelo často k přestavování centrálních parit. Uplatňovaly se pevné přizpůsobivé kurzy, které měly za cíl kombinovat kurzovou stabilitu s jistou mírou kurzové flexibility bránící vzniku nerovnovážných kurzových relací. Občas tento systém vedl k těmto fázím: politické náklady devalvace, jež nesly vlády v zemích, kde se měna zhodnocovala vůči ostatním měnám ERM. Dále se dal celkem snadno předpovědět moment a směr přestavování centrálních parit vedoucí ke kurzové spekulaci. A zvětšující se smysl vnějších dopadů, nutících k přetvoření parit. Např. revalvace marky, která měla za důsledek oslabení amerického dolaru, jež vyvolávalo příliv kapitálu do Německa a tlačilo na posilování marky. V dalších šesti letech averze k předělávání centrálních parit změnila ERM na markovou zónu. Politiky kurzů členských zemí byly orientované na Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/evropsky-menovy-system 14

20

udržování kurzové stability oproti německé marce, to napomáhalo k těsnějšímu sbližování hospodářských politik. ERM v těchto letech velmi vzkvétala a v říjnu 1990 se jejím členem stala britská libra. Kromě řecké drachmy tak do ERM byly zařazeny všechny měny. Norsko, Finsko a Švédsko zavěsily svoje měny na ECU i přesto, že v té době nebyly členskými státy EHS. Vynikající závěry stabilních kurzů spěly k měnové unii. Také některé nedostatky, které prováděla kurzová politika, zvyšovaly atraktivitu měnové unie. Národní měny se zavěsily na německou marku a tak se z německé centrální banky stal měnový vůdce EHS, kterému se měnové politiky dalších členů přizpůsobovaly, ale nerozhodovaly o německé měnové politice. Německá centrální banka měla ze zákona mandát, spočívající v pečování o cenovou stabilitu.

1.4. Maastrichtská smlouva Evropský měnový systém byl v druhé polovině 20. let jakousi markovou zónou. Členské země, jež byly začleněny do systému směnných kurzů, se nesnažily o devalvace centrálních parit z pevného kurzového závěsu proti německé marce a plno zemí se opíralo o svou hospodářskou politiku. Po delší době, kdy fungovala kurzová stabilita, se opět začalo uvažovat o hospodářské a měnové unii. O této věci měl ve spolupráci s guvernéry centrálních bank a dalšími odborníky projednávat předseda Evropské komise Jacques Delors na zasedání Evropské rady v Hannoveru v červnu 1988 a měl se vypracovat plán etapovitého dosažení hospodářské měnové unie.

1.4.1. Delorsova zpráva V dubnu 1989 se vystoupení Delorsovy pracovní skupiny zveřejnilo a v červnu 1989 se na zasedání Evropské rady v Madridu přijalo. Podle této zprávy je plně využito výhod vnitřního trhu, jen pokud bude společná měna. Dokument obsahoval kromě shrnutí dosavadního stavu hospodářské a měnové integrace analýzu důsledků průběhu závěrečné fáze budování HMU a detailní návrhy, kterých má být dosaženo v rámci realizace HMU. Zpráva ideově vycházela z Wernerova plánu a navrhla, aby měnové unie bylo docíleno třemi fázemi. Nejdříve by se měla urychlit konvergence a posílení měnových politik, poté by měly být vyřešeny technické otázky, které souvisí s přechodem ke společné měně. A nakonec by se měly zafixovat směnné kurzy a národní měny by měly přejít na jednotnou 21

měnu. Mezivládní konference postupovala v Delorsově zprávě a vypracovala právní institucionální rámec měnové unie a také podmínky dosažení. Konference byla zahájena v prosinci 1990 a končila až v prosinci 1991. Hlavním výsledkem byla Maastrichtská smlouva, která byla podepsaná v únoru 1992 v nizozemském Maastrichtu a účinnosti nabyla od listopadu 1993.15 Byly v ní obsaženy hlavní myšlenky dalšího pokračování ke společné měně. Proces utváření měnové unie byl rozvržen do tří fází a končily pevným datem a byly jim přičleněny cíle a plány podle Delorsovy zprávy. Ustanovilo se datum 1. 1. 1999 jako nevzdálenější termín počátku měnové unie. Byla formulována konvergenční kritéria a předpoklady pro účast v měnové unii a jejich splnění. Objasnila se institucionální forma budoucí měnové unie, hlavou zde byla nově založená Evropská centrální banka, jež měla za hlavní cíl péči o cenovou stabilitu. V Maastrichtské smlouvě bylo uvedeno, že společná měna bude pojmenována ECU a bude navazovat na košovou jednotku EMS. Německo se ovšem snažilo od poloviny r. 1995 vést kampaň, která měla za cíl společnou měnu pojmenovat jiným názvem, protože ECU se pro ně stalo synonymem slabé měny, jež měla vůči marce dobu své existence ztratit 40% své hodnoty. Evropská rada se tedy na zasedání v Madridu v prosinci 1995 rozhodla, že se společná měna bude ve všech jazycích jednotně nazývat euro. Myšlenka společné evropské měny vyšla z krize Evropského měnového systému v letech 1992-1993, byla tedy posílena a dle prvotního rozvrhu Maastrichtské smlouvy byla uskutečněna.

1.4.1.1. Smlouva o EU Intenzivní jednání obou mezivládních konferencí, jež začaly 15. prosince 1990 v Římě a skončily 10. prosince 1991 v Maastrichtu, byly zakončeny přijetím Smlouvy o Evropské unii, byla to dosud nejrozsáhlejší reforma primárního práva, podepsána byla 7. února 1992. Její základ tvořila třípilířová struktura EU, přičemž HMU se stala součástí prvního, nadnárodního pilíře a zároveň také jedním z hlavních cílů nově vytvořené Evropské unie. Projekt HMU byl smlouvou rozdělen na kapitály o hospodářské a měnové politice. Celá koncepce vycházela z Delorsovy zprávy, jež měla tři etapy. V její návaznosti zahrnovala zásady pro koordinovanou hospodářskou politiku, institucionální strukturu, podmínky členství a rozhodovací postup a předpoklady a termíny pro začátek druhé a třetí etapy. DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H.Beck, 2008. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8. 15

22

Podle smlouvy zahrnuje HMU neodvolatelné stanovení měnových kurzů, které vedou k zavedení jednotné měny – ECU, i vymezení a provádění jednotné měnové a devizové politiky, jež má za hlavní cíl udržet cenovou stabilitu a podporovat obecnou hospodářskou politiku v EU v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží. Rozhodnutím o zavedení společné měny se Evropská unie současně zakotvila v tom, že se měnová politika stane jednou z dalších společných politik. Ve smlouvě bylo definováno, že na začátku třetí etapy budou neodvolatelně fixovány směnné kurzy národních měn do té doby, než budou nahrazeny po technickém nutném přechodném období jednotnou měnou. Byla zde obsažena i pojistka pro automatické spuštění HMU, pokud nebude rozhodnutí o zahájení třetí etapy přijato do konce roku 1997, odstartuje třetí fáze od 1. ledna 1999 bez ohledu na počet zúčastněných zemí. O zahájení třetí etapy a jejich jednotlivých účastnících mělo být rozhodnuto na základě konvergenčních kritérií Radou EU, která byla složená z hlav států a šéfů vlád kvalifikovanou většinou. Velká Británie a Dánsko měly vyjednanou opt-out klauzuli, jež jim dovolovala nepřipojit se ke třetí etapě HMU. Od počátku třetí etapy měla začít fungovat Evropská centrální banka, která měla odpovědnost za měnovou politiku a Evropský systém centrálních bank, kam spadala. Měnová politika se stala součástí kompetence Společenství, jiné úseky hospodářské politiky však zůstaly nezávislé a pod svrchovaností národních států. Pro přechodné období druhé etapy se zřídil Evropský měnový institut, který předcházel Evropské centrální bance a vykonával kompetentní přípravné práce. Výbor guvernérů centrálních bank a Evropský fond pro měnovou spolupráci zanikly s jeho vznikem. Vymezení kompetencí a povinností nových měnových orgánů bylo definováno v připojených protokolech o statutu Evropského systému centrálních bank, statutu Evropského měnového institutu a Evropské centrální banky. Primárním nástrojem hospodářské části HMU se stalo přijímání hlavních směrů hospodářských politik členských států a Společenství. Hlavní roli měla Rada, která spolupracuje s Komisí a předkládá závěry Evropské radě. V rámci koordinace hospodářské politiky jsou sledovány makroekonomické ukazatele a provádí se jejich hodnocení, sloužící k prevenci ohrožení HMU nezodpovědným chováním některého státu. Smlouva o EU vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Amsterodamská smlouva,

23

která byla další revizí primárního práva ES, nepřinesla žádné změny, které by souvisely přímo s HMU. Doplnila se však o novou oblast - zaměstnanost. Ve Smlouvě z Nice, která byla platná od 1. února 2003, bylo pár změn ohledně hlasování v Radě z jednomyslného rozhodování na rozhodování kvalifikovanou většinou v oblastech týkajících se poskytování asistence a finanční pomoci členskému státu Společenství, pokud se ocitne ve vážných hospodářských potížích, postoje EU k otázkám HMU na mezinárodní úrovni a přijetí opatření nezbytných pro rychlé zavádění jednotné měny v členských státech.16 Závaznější změny obsahovala v rámci revize až Lisabonská smlouva.

1.5. Dílčí etapy budování evropské měny Časový harmonogram jednotlivých kroků při vytváření HMU byl smlouvou o EU rozvržen do tří základních etap, jež na sebe vzájemně navazovaly. Došlo při nich k postupné realizaci HMU i přesto, že byly tyto etapy rozdílné obsahem i délkou. První etapa byla pouze startovací a ne příliš náročná z hlediska koordinace, druhá etapa obsahovala nejdůležitější rozhodnutí, přijatá důležitá opatření a členské státy musely splnit konvergenční kritéria. Na začátku nebylo jasné, jak dlouho bude etapa trvat, rozhodlo se o tom až při jejím průběhu. V navazující třetí etapě se jednalo o vzniku HMU a zavedla se při ní evropská měna v hotovostní podobě. Schválený postup přechodu k HMU a vytvoření jednotné měny byly nakonec důsledkem kompromisu, kterého musely členské dosáhnout, aby mohla být tato idea realizována.17

SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80-210-5082-2. 17 SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80-210-5082-2. 16

24

Tabulka č.2: Stádia budování Hospodářské a měnové unie

Zdroj: Evropská centrální banka

1.6. Turbulence 1992 – 1993 Během šesti let kurzové stability, kdy se držely centrální parity ERM na stálých úrovních, bylo v letech 1992-93 ukončeno nevídaně masivními turbulencemi finančních trhů. Byly tak silné, že hrozilo vykolejení tohoto procesu směřovanému k hospodářské a měnové unii potvrzený Maastrichtskou smlouvou. Tyto tři hlavní činitelé se podepsaly na vývoji kurzové spekulace: Inflační sjednocování Německa, které mělo náklady v podobě vysokých



německých úrokových sazeb, byly prostřednictvím kurzových závěsů členských měn ERM na německou marku přenášeny do ostatních členských států EHS. 

Zamítavé dánské referendum k vyslovení souhlasu s Maastrichtskou smlouvou, které zpochybnilo proveditelnost plánu na vytvoření měnové unie. Přesvědčení finančních trhů o fundamentálním nadhodnocení některých členských



měn ERM, způsobené dlouhým obdobím nepřestavování centrálních parit.18 Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura 18

25

1.7. Tři vlny kurzové spekulace V srpnu 1992 začala první vlna kurzové spekulace. I přes silné intervence centrálních bank byly z ERM vypuštěny britská a italská libra. Poté co švédská centrální banka zvýšila svoji měnově politickou sazbu na 500 %, ukončila švédská koruna kurzový závěs na ecu. Zahájila se omezení na pohyb kapitálu s nesouhlasem s úmyslem na budování vnitřního trhu. V roce 1993 začala druhá spekulační vlna, jež byla ničivější a stupňovala se v létě ve stejném roce. I přes intervenční činnost centrálních bank se dostávala mimo přípustných pásem povolených dánská, belgická a francouzská měna a tak se zdálo, že selže ERM. Ministři Rady Ecofin se snažili zmírnit tlak kurzové spekulace a tak přelomem července a srpna přijali rozhodnutí o rozšíření pásem přípustných fluktuací z existujících ±2,25 % na ±15 %. Vytvoření měnové unie se tehdy zdálo být velmi vzdálené. V březnu 1995 se dostavila poslední kurzová spekulace, měla za následek devalvaci španělské pesety a portugalského escuda. Nato se finanční trhy utlumily a kurzy členských měn ERM se vrátily do předchozích užších pásem a ani nebyly podporovány devizovými intervencemi. Převládal názor, že Evropská unie už krizová léta zdolala. Oproti Wernerovu plánu, jenž byl počátkem sedmdesátých let opuštěn kvůli současným překážkám tak tyto lekce odehrávající se počátkem 90. let upevnily rozhodnutí jít cestou Maastrichtské smlouvy. Upevnil se názor, že pouze měnová unie je schopna účinně chránit vnitřní trh před kurzovou spekulací.

1.8. Vznik eurozóny Podle maastrichtské smlouvy jsou dva způsoby pro vstup do posledního třetího stadia hospodářské a měnové unie. První začátkem roku 1997, kdy byl vznik měnové unie možný, pokud nejméně polovina členských států EU splní maastrichtská konvergenční kritéria. Druhý, který byl později, začátkem roku 1999 kdy měnová unie mohla vzniknout o jakémkoli počtu států EU, jež splní kvalifikační požadavky. První lhůta se nevyužila, protože nebyla dostatečná snaha při konsolidaci veřejných rozpočtů, což bylo formálně potvrzeno na zasedání v Dublinu v prosinci 1996.

26

Druhý termín, na rozdíl od toho prvního, navodil velkou motivaci k účasti na měnové unii. Blížila se chvíle, kdy se mělo rozhodnout, která z členských zemí se objeví mezi zakladateli ojedinělé evropské měny, zapůsobila jako impuls, který pomohl ke splnění vstupních

požadavků.

Jako

jednou

z nejlepších

předností

se

stalo

zaměření

hospodářských a měnových politik na nízkou inflaci. Vlády se snažily zaměřit na snížení rozpočtových deficitů pod 3% HDP. V březnu 1998 byly vypracovány podklady Evropské komise a Evropského měnového institutu pro to, aby se rozhodlo, kdo z členských států EU splnil kvalifikační požadavky. Podle nich Evropská rada v květnu 1998 učinila závěr, že zakládajícími členy eurozóny budou: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Další členové se nepřipojili kvůli různým argumentům. Dánsko a Velká Británie využily trvalou výjimku z povinnosti zavedení jednotné měny, jež byla prosazena při vyjednávání Maastrichtské smlouvy. Švédsko nevstoupilo kvůli nezapojení do kurzového uspořádání ERM. Řecko vstoupit chtělo, ale bylo odmítnuto, protože nesplnilo konvergenční kritéria, po dvou letech už členství nabilo. V červnu roku 1998 na sebe převzala pravomoci Evropská centrální banka, jež sídlila ve Frankfurtu nad Mohanem a ta pokračovala v přípravě práce Evropského měnového institutu, který do roku 1994 nastínil vykonávání jednotné měnové politiky. V říjnu téhož roku Evropská centrální banka vykreslila svou měnovou strategii, kde představila, jak chce naplnit svůj mandát, který kladl kontrolovat hlavní cíl cenovou stabilitu. Byly potvrzeny oficiální přepočítací koeficienty mezi opouštějícími národními měnami a eurem. Nezrušitelná fixace těchto kurzů začátkem roku 1999 nevyvolala zachvění finančních trhů s negativním dopadem na diskontinuitu kurzových relací. Výslovně převládalo optimistické očekávání o budoucnosti eura. V této chvíli jedna významná etapa evropské ekonomické integrace byla úspěšně u konce.

27

Tabulka č.3: Kvalifikace na zakládajícího člena eurozóny KVALIFIKACE NA ZAKLÁDAJÍCÍHO ČLENA EUROZÓNY

Inflace

Sazby

Deficit

Dluh

ERM

2,7 %

7,8 %

-3 % HDP

60 % HDP

Dva roky

Belgie

1,4

5,7

-2,1

122,2

Ano

Ano

Dánsko

1,9

6,2

0,7

65,1

Ano

Ne

Finsko

1,3

5,9

-0,9

55,8

Ano

Ano

Francie

1,2

5,5

-3,0

58,0

Ano

Ano

Irsko

1,2

6,2

0,9

66,3

Ano

Ano

Itálie

1,8

6,7

-2,7

121,6

Ano

Ano

Lucembursko

1,4

5,6

1,7

6,7

Ano

Ano

Německo

1,4

5,6

-2,7

61,3

Ano

Ano

Nizozemsko

1,8

5,5

-1,4

72,1

Ano

Ano

Portugalsko

1,8

6,2

-2,5

62,0

Ano

Ano

Rakousko

1,1

5,6

-2,5

66,1

Ano

Ano

28

Kvalifikace

KVALIFIKACE NA ZAKLÁDAJÍCÍHO ČLENA EUROZÓNY

Inflace

Sazby

Deficit

Dluh

ERM

Kvalifikace

Řecko

5,2

9,8

-4,0

108,7

Ne

Ne

Španělsko

1,8

6,3

-2,6

68,8

Ano

Ano

Švédsko

1,9

6,5

-0,8

76,6

Ne

Ne

Velká Británie

1,8

7,0

-1,9

53,4

Ne

Ne

Zdroj: webové stránky Ministerstva financí ČR

1.9. Hotovostní euro Oficiální zavedení eura bylo 1. ledna 1999, nepřinášelo hned žádné základní změny a v oběhu ještě stále zůstávalo národní oběživo, jež plnilo stejné běžné postavení jako doposud. Euro zatím fungovalo jen bezhotovostně v podobě na bankovních účtech. Záleželo na podnikatelích i domácnostech, jestli a jak moc budou zapojovat euro do svých bezhotovostních transakcí. Používání eura bylo omezeno jen na operace centrálních bank a nové emise státního dluhu. Z právního hlediska bylo na národní peněžní jednotky v zemích eurozóny, v nichž byly nadále uváděny ceny i jiné finanční částky, pohlíženo jako na neceločíselné násobky eura v souladu s oficiálně stanovenými přepočítacími koeficienty.19 V takových poměrech se mezi sebou národní peněžní jednotky směňovaly. Používané národní bankovky a mince nemohly být za hranicemi prosazovány jako zákonné platidlo. V prosinci roku 1995 se na zasedání Evropské rady v Madridu rozhodlo, že přechodné uspořádání bude trvat tři roky, a tak tomu tedy bylo. Po uplynutí této lhůty, od 1. 1. 2002 se ve všech zemích eurozóny zavedla výměna národních bankovek a mincí za euro. Během následujících dvou měsíců existoval duální oběh, kdy postupně začínalo mizet Zavedení eura. Ministerstvo financí ČR [online]. 2013 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/hotovostni-euro 19

29

z oběhu národní oběživo a vystřídaly je nové bankovky a mince eura. Byla to do té doby největší historická operace s oběživem. Dle údajů Komise se vyrobilo kolem 14,25 miliard eurových bankovek a 56 miliard eurových mincí. Takto obrovská suma musela být i uskladněna a distribuována. A také dost velká suma národních bankovek i mincí, které přestaly platit, se musela stáhnout, uskladnit a zlikvidovat. Novou měnu začalo využívat přes 300 milionů obyvatel eurozóny, kteří se nemohli s hmotnou podobou nové měny dříve blíže seznámit, bylo to z bezpečnostních důvodů kvůli tomu, aby padělatelé a další podvodníci nezneužívali neznalosti nového oběživa. Zavedly se drahé komunikační kampaně pro zvýšení informovanosti veřejnosti. Příprava na euro byla opravdu pečlivá a tak během úmorné logistické operace nebyly zaznamenány žádné závažnější problémy. Velmi rychle se podařilo stáhnout národní oběživo a nahradit ho eurem, což bylo obdivuhodné. Při zavádění hotovostního eura se mluvilo paradoxu vnímané inflace. Znamenalo to, že inflace, která se oficiálně naměřila, nezaznamenala při změně na placení v eurech žádné jednorázové navýšení, veřejné mínění ale mělo za to, že při přechodu na euro se všechno zdražilo. I přesto, že byly provedeny odborné analýzy, jež tipovaly při zavedení hotovostního eura zvýšenou cenovou hladinu v řádu 0,3 procentního bodu. Neočekávaná percepce inflace vyjasněná podle psychologie, jak spotřebitelé vnímají cenový pohyb, u kterého byly nedokonalosti znásobeny intenzitou cenových změn v období přechodu na placení novou měnou. Uvedeny bývají tyto poznatky: -silnější vnímání růstu cen oproti zaznamenávání snižování cen ve spojení s tím, že k rychlejšímu růstu cen docházelo hlavně u častěji kupovanějšího zboží, které sloužilo k denní spotřebě - neschopnost spotřebitelů vnímat rychlejší pohyb cen u dílčích komodit konkrétními podíly na výdajích spotřebitelů. - nepřesné zpáteční přepočítávání do národních cen, jenž porovnávalo eurové ceny s běžnou inflací s cenami dřívějšími v národní měně, u kterých se růst zastavil okamžikem přechodu na placení eurem.

30

- dávání viny cenového růstu na euro, i když skutečné důvody nemusely mít s eurem nic společného. Existuje mnoho nástrojů, které pomáhají předejít fenoménu vnímané inflace při zavádění eura. Jde např. o povinné duální označování cen a vybraných peněžních částek, opakovanější statistické průzkumy inflace u obvykle kupovaných položek nebo uveřejňování černých listin s vyzkoušenými způsoby jednání ohledně neodůvodněného zvyšování cen.

Graf č.1: Vývoj vnímané a skutečné inflace

Pramen: Webové stránky Eurostat. Webové stránky Economic and Financial Affairs, Business and Consumer Surveys, Inflation perceptions. Poznámka: Bilanční statistika, kterou Evropská komise používá pro měření vnímané inflace, je bezrozměrné číslo počítané podle vzorce BS = P[1] + 0,5×P[2] – 0,5×P[4] – P[5]. Symbol P[X] značí procento respondentů, kteří zvolili X-tou z následujících odpovědí: 1: ceny se zvýšily výrazně; 2: ceny se zvýšily mírně; 3: ceny se zvýšily nepatrně; 4: ceny zůstaly stejné; 5: ceny se snížily; 6: nedokážu posoudit. Bilanční statistika může nabývat hodnoty z intervalu od – 100 do +100.20

Zavedení eura. Ministerstvo financí ČR [online]. 2013 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/hotovostni-euro 20

31

1.10. První dekáda eura Evropská centrální banka ve svojí měnové strategii určila cenovou stabilitu jako míru spotřebitelské inflace, jenž se pohybuje těsně pod 2% ve střednědobém horizontu. Takto se také vesměs pohybovala. Průměrná hodnota harmonizovaného indexu průměrných cen činila 2,2% v letech 1999-2008. Dokázalo se, že byla zvládnuta systémová změna spočívající v přenesení odpovědnosti za cenovou stabilitu členských zemích eurozóny na národní centrální banku. Bylo utuženo mezinárodní postavení eura. Euro převýšilo celkový vliv národních měn, a dostalo se na jejich místo. Sice byl stále první americký dolar držící si pozici hlavní světové měny, ale za eurem byly s velkým odstupem další mezinárodní měny: japonský jen a britská libra. I z dalších stránek v mezinárodním porovnávání působila eurozóna příznivě. Viditelný byl jasný protiklad mezi dlouhodobě vyrovnaným postavením obchodní bilance eurozóny a vytrvale zvýšenými obchodními deficity USA. Vládní deficity se vyvíjely podle nároků Paktu stability a růstu a nepřesahovaly 3% HDP, oproti USA a Japonsku. Naopak o něco horší bylo dosahování hospodářského růstu. Na rozdíl od počátečního předpokladu se prorůstové potencionály jednotné měny znatelně neukazovaly vyšší výkonnost eurozóny. To, že se vytvořila měnová unie, nezrychlilo růst HDP ve srovnání s přechozí fází, a ani se nepodařilo zmenšit odstup za úrovní americké ekonomiky. Obviňování eura za pomalé tempo hospodářského růstu bylo nepodložené. Při bližších analýzách se zjistilo, že existuje mnoho strukturálních a institucionálních překážek bránících vyššímu výkonu a jejich odstranění přes výzvy Lisabonské strategie po vzniku eurozóny příliš nepokročilo. Nepřestala se ani rozšiřovat eurozóna. Původně začalo používat euro 11zemí, po deseti letech už tato hodnota stoupla na 16. V roce 2001 bylo přijato Řecko, dále v r. 2007 Slovinko, následovaly v roce 2008 Kypr a Malta, poté v roce 2009 přistoupilo Slovensko, v roce 2011 Estonsko a v roce 2014 Lotyšsko.

1.10.1. Zanedbávání makroekonomických nerovnováh

Během prvních deseti let eura se projevily 4 makroekonomické nerovnováhy: 

setrvalé a kumulované rozdíly v mírách inflace, 32

vysoké obchodní deficity některých států eurozóny (Portugalsko, Řecko,



Španělsko), 

realitní bubliny v některých státech eurozóny (Irsko, Španělsko),



nadměrný vládní dluh v některých státech eurozóny (Itálie, Řecko)21

Teprve krizové období zdůraznilo chyby hospodářských politik, které se dostatečně nezabývaly náznaky makroekonomických a ekonomických nerovnováh. Kvůli této zkušenosti a krizovým létům byly provedeny běžné změny v systému správy EU a eurozóny.

Tabulka č.4: Vybrané charakteristiky eurozóny v mezinárodním srovnání VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY EUROZÓNY V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Saldo běžného účtu (procento HDP)

Eurozóna

-0,5

-1,5

-0,3

0,8

0,4

0,8

0,2

0,0

0,3

USA

-3,3

-4,3

-3,8

-4,4

-4,8

-5,5

-6,1

-6,2

-5,3

Japonsko

2,6

2,6

2,1

2,9

3,2

3,7

3,6

3,9

4,8

Vládní dluh (procento HDP)

Eurozóna

72,0

69,3

68,2

68,0

69,2

69,6

70,2

68,5

66,4

USA

49,4

43,7

43,2

45,4

48,0

48,9

49,2

48,6

49,2

Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura 21

33

VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY EUROZÓNY V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ

Japonsko

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

120,9

129,0 136,4

143,3

150,5

156,8

163,2

159,5

-

Vládní deficit (procento HDP)

Eurozóna

-1,4

0,0

-1,8

-2,6

3,1

-2,9

-2,6

-1,3

-0,6

USA

0,9

1,6

-0,4

-3,8

-4,8

-4,4

-3,6

-2,6

-3,0

Japonsko

-7,4

-7,6

-6,3

-8,0

-7,9

-6,2

-6,7

-1,4

-

1,26

1,37

Měnový kurz (počet národních jednotek za jedno euro)

USA

1,07

0,92

0,90

0,95

1,13

1,24

1,24

Japonsko

121,32 99,47 108,68 118,06 130,97 134,44 136,85 146,02 161,25

Zdroj: 10th of the ECB, special edition of the Monthly Bulletin, ECB 2008.

1.10.2.

Krizové období

V USA splaskla „hypoteční bublina“ a vznikla tak krize, jež způsobila velké ztráty. Když padla v září 2008 investiční banka Lehman Brothers, americkým finančním sektorem zavládl nevídaný chaos. Nestabilita se rychle rozšiřovala kolem USA v obavě, že budou následovat další krachy. Spěla k tomu celková povaha finančních trhů, jež v mnohých zahraničních investorů udělala držitele amerických toxických aktiv.

34

V Evropě první finanční krize nastala v říjnu 2008, v Islandu. Islandský bankovní sektor s velkou účastí zahraničních aktiv neustál zhroucení mezibankovního peněžního trhu. Aby se zachránily domácí banky, islandský stát byl nucený požádat o finanční pomoc Mezinárodní měnový fond. Během krátké chvíle postihla krize další státy, jednalo se o tři nečlenské země eurozóny, jež byly oslabeny projevy makroekonomických nerovnováh. V listopadu 2008 krize zasáhla Maďarsko, v lednu 2009 bylo zasaženo Lotyšsko a v květnu 2009 Rumunsko. Také tyto země požádaly o zahraniční finanční pomoc, jinak by se zhroutila jejich platební bilance. Spolu s čerpáním záložního úvěru od MFF ji obdržely též od Evropské komise v rámci tzv. střednědobé finanční pomoci.22 V roce 2009 na celou Evropu dopadl hospodářský pokles HDP, jež v průměru přesáhl 4%, některé země na tom byly ještě hůře. Nezaměstnanost prudce stoupala i přes objemné vládní zásahy chráněné Evropským plánem hospodářského zotavení, který Evropská rada přijala v prosinci 2009. Krize zasáhla členské státy eurozóny, jež požadovaly mohutné záchranné operace. První finanční pomoc byla poskytnuta v květnu 2010 Řecku ve výši 110 mld. EUR. Dále o pomoc požádalo v roce 2010 Irsko, na jeho pomoc bylo poskytnuto 85 mld. EUR. V květnu 2011 k žádosti o pomoc bylo dotlačeno Portugalsko, jemu se poskytlo 78 mld. EUR. V březnu 2012 opět potřebovalo pomoc Řecko, poskytlo se mu 130 mld. EUR. V červenci 2012 se pomáhalo Španělsku, kterému se půjčilo 100 mld. EUR, cílem bylo zlepšení španělského bankovního sektoru. V dubnu 2013 obdržel finanční pomoc ve výši 10 mld. EUR Kypr. Noční můrou krizového období se stávala hrozba Itálie s obřím státním dluhem okolo 120% HDP.23 Zemím, které byly zasaženy krizí, se poskytovala zahraniční pomoc prostřednictvím nápravného programu, jež byl uzavřen mezi příjemcem a poskytovateli, kterými byly hlavně Mezinárodní měnový fond se záložním úvěrem a Evropská unie, která pro tento účel vytvořila dočasně záchranné mechanismy EFSM, EFSF a pozdější trvalý ESM mechanismus. Nápravným programem byly dotčené zemi poskytnuty finanční prostředky, země však musela za závazek uskutečnit souhrn stabilizačních opatření a strukturálních reforem obnovujících finanční stabilitu a důvěru finančních trhů. Plnění se pravidelně sledovalo a vyhodnocovalo, dále bylo také sankcionováno zastavením pomoci, Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura 23 Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura 22

35

pokud by se přijaté závazky neplnily. Příjemci pomoci jsou akceptováni, jinak by se úplně zhroutily vládní finance s obrovskými ekonomickými a sociálními náklady.

1.10.3.

Reformy ekonomické správy

Kvůli dluhové krizi se spekulovalo o nedobrovolném navrácení některých států k národním měnám a o nenahraditelné ztrátě důvěryhodnosti eura. Nakonec však místo zániku evropské měnové integrace nastalo rozšiřování a prohlubování eurozóny. V době krize byla eurozóna rozšířena o Estonsko a Lotyšsko, nikdo ze současných členů eurozónu neopustil. V systému ekonomické správy EU i evropské měnové integrace se vyskytly nové prvky, jež se snažily, aby postavení společné měny mělo pevnější institucionální základy. Změn bylo mnoho, například: -

vznikly nové evropské orgány, jež prováděly regulaci finančních trhů (EBA, EIOPA, ESMA) a pro oblast makroobezřetnostního dohledu (ESRB)

-

začal se postupně realizovat plán na vytvoření bankovní unie, jež byla opřená o 4 pilíře: jednotná bankovní regulace, jednotný systém pro řešení problému v bankovním sektoru, jednotný dohled nad bankovním sektorem (SSM) a jednotný systém pojištění vkladů.

-

Podpořil se Pakt stability a růstu v jeho prevenci i nápravě i stanovení minimálních požadavků na fiskální rámce.

-

Byl vytvořen nový rámec pro koordinaci fiskálních a hospodářských politik nesoucí název evropský semestr.

-

Přijala se Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii.

-

Konstituovaly se záchranné mechanismy na obranu finanční stability eurozóny

-

Byl navržen nový dohled na makroekonomickými nerovnováhami.

36

2. EURO 2.1.

Evropská centrální banka

Evropská centrální banka (ECB) byla ustavena 1. 6. 1998. ECB, jež má právní subjektivitu, tvoří základ Evropského systému centrálních bank. Evropský systém centrálních bank (ESCB) je složen z ECB a národních centrálních bank všech členských států EU, ne jen členských států eurozóny. Součástí tohoto ESCB je ČNB. ESCB nemá právní subjektivitu. ESCB byl ustaven těmito právními dokumenty: Smlouva o založení Evropského společenství a Statut ESCB a ECB. Hlavním cílem ESCB je (podle čl.105 Smlouvy) udržovat stabilitu cen. Aniž by byl dotčen tento cíl, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ES se záměrem přispět k dosažení cílů ES podle Smlouvy, tj.zejména:

-

Podporovat harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských činností v ES

-

Trvalý a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí

-

Vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti

-

Vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany

A to vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie a prováděním společných politik a činností uvedených ve Smlouvě.24

Základní úkoly ESCB podle smlouvy jsou: -

Definovat a provádět měnovou politiku ES

-

Provádět devizové operace v souladu s ustanovením Smlouvy,

-

Držet a spravovat oficiální devizové rezervy členských států

-

Podporovat plynulé fungování platebních systémů.25

PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 25 PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 24

37

Národní centrální banky i Evropská centrální banka jsou nezávislé na orgánech či institucích EU, tak na vládách členských států nebo jiných subjektech. Nezávislost ECB a národních centrálních bank v sobě zahrnuje čtyři podmínky:26 Institucionální nezávislost: banky nesmí přijímat ani požadovat pokyny od orgánů ES, vlády členského státu nebo jiného orgánu (čl. 108 Smlouvy, čl. 7 Statutu ESCB a ECB) Osobní nezávislost: funkční období vrcholných orgánů CB musí být minimálně 5 let, představitelé CB mohou být odvoláni pouze z důvodů uvedených ve Smlouvě. Funkční nezávislost: stanovení hlavního cíle (cenová stabilita) a odpovědnost za jeho plnění. Finanční nezávislost: vláda nesmí ovlivnit rozpočet CB a nesmí CB využívat k financování státních výdajů. Finanční nezávislost umožňuje CB faktický výkon nezávislosti (čl. 101 Smlouvy o ES)

Evropská centrální banka má tyto vrcholné orgány: Radu guvernérů: tvoří ji členové Výkonné rady a guvernéři národních CB eurozóny. Rada guvernérů určuje měnovou politiku ES, přijímá rozhodnutí, která se týkají střednědobých úrokových sazeb a vytváří devizové rezervy. Zasedání probíhá dvakrát za měsíc. Výkonná rada: je tvořena šesti členy – prezidentem, viceprezidentem a dalšími členy jmenovanými hlavami států nebo vlád zemí, které zavedly euro, na období osmi let. Výkonná rada provádí měnovou politiku v souladu s rozhodnutími Rady guvernérů. Generální rada: tvoří ji prezident a viceprezident ECB a guvernéři národních CB všech členských států EU. Generální rada vydává rozhodnutí, doporučení a názory. Zasedání generální rady probíhá 4x ročně.

26

http://www.euroskop.cz/82/sekce/evropska-centralni-banka/

38

V rámci ESCB pracuje 13 výborů pokrývajících různé sféry činnosti (výbory pro účetnictví a měnový příjem, pro bankovky, pro bankovní dohled, pro vnější komunikaci, vnitřních auditorů, pro mezinárodní vztahy, pro informační technologii, pro právní záležitosti, pro operace na trhu, pro měnovou politiku, pro platební styk a zúčtování, pro statistiku a Konference ředitelů lidských zdrojů. Základní upsaný kapitál ECB pochází od národních centrálních bank všech členských států EU a jeho objem činí 10 825 007 069,61 EUR.27 Podíly národních CB byly stanoveny rovným dílem podle podílu příslušného státu na celkovém počtu obyvatel a na HDP EU. Národní CB mají povinnost splatit svůj podíl na upsaném kapitálu v plné výši. Národní CB banky zemí, které nejsou členy eurozóny, mají povinnost splatit 3,75 % jejich celkového podílu na základním kapitálu. V případě ČNB se jedná o částku 6 525 449,57 EUR.

Evropský systém centrálních bank se skládá z ECB a národních centrálních bank (NCB) všech členských států, bez ohledu na to, zda zavedly euro nebo ne.

2.1.1. Eurosystém Eurosystém vznikl 1. 1. 1999 a skládá se z ECB a národních CB členských států EU, které zavedly euro. Je to tedy centrální bankovní systém eurozóny. Eurosystém vznikl kvůli tomu, že Smlouva o založení ES předává úlohu CB pro Společenství ESCB. Některé členské země nezavedly doposud euro a tak se neúčastní Hospodářské a měnové unie, s tím Smlouva nepočítala. ECB uvádí následující důvody, proč došlo k vytvoření Eurosystému, ne pouze CB eurozóny -

Pojetí eurosystému vychází z pravomocí národních CB, jejich infrastruktury, institucionálního uspořádání, znalostí a výborných provozních schopností. Několik CB kromě úkolů Eurosystému plní další funkce.

-

Vzhledem k zeměpisné poloze eurozóny a k dlouhodobým vztahům mezi národními bankovními komunitami a jejich národními CB bylo vhodné

27

Eurosystém. Evropská centrální banka [online]. 2015 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.htmlEvropsk

39

poskytnout úvěrovým institucím v každém zúčastněném státě přístupový bod k centrálnímu bankovnímu systému.28 -

Pro velké množství zemí, jazyků a kultur v eurozóně byly národní CB nejvhodnějším místem pro plnění přístupového bodu Eurosystému.

V rámci Eurosystému samotná ECB provádí málo operací. Formuluje opatření a zajišťuje, aby národní CB prováděly jednotně přijatá rozhodnutí. Dává národním CB pokyny s podrobnostmi k požadovaným operacím a kontroluje je. Národní CB plní úkoly Eurosystému a provádějí rozhodnutí přijatá Radou guvernérů ECB. Eurosystém se zaměřuje hlavně na měnovou politiku eurozóny (uskutečňována pomocí krátkodobé úrokové sazby na peněžním trhu), podporu platebních systémů, držení a správu devizových rezerv k zajištění dostatku likvidity pro ECB a k provádění devizových operací, podporu plynulého fungování platebních systémů, poradní funkce, sběr a sestavování statistických údajů, dohled a sledování finanční stability, emise eurobankovek a mezinárodní spolupráce v oblasti makroekonomické a finanční stability apod.

2.1.2. Měnová unie Měnová unie je peněžním systémem, ve kterém měnovou politiku, včetně stanovení nástrojů a postupů (transmisních mechanismů) a dosažení cílů zajišťuje buď společná centrální banka členských zemí měnové unie, nebo „zahraniční“ centrální banka ve smyslu centrální banky jedné z členských zemí unie. To znamená, že domácí centrální banka buď vůbec neexistuje, nebo je plně podřízena jedné z výše uvedených centrálních bank a pouze pasivně zabezpečuje výkon měnové politiky.29 Měnová unie je pak forma spolupráce, která dále rozvíjí výsledky dosažené v průběhu formování společného trhu v oblasti volného pohybu kapitálu. Jejím konečným cílem je vytvoření systému fixních devizových kurzů a zajištění plné směnitelnosti měn členských států. Členské státy však mohou ve svých integračních snahách jít ještě dále a nahradit národní měny měnou společnou. V obou případech však měnová unie po členských PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 29 REVENDA Z. et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2008. 632 s. ISBN 978-80-7261-132-4, str. 52. 28

40

státech vyžaduje ochotu ke koordinaci monetární a měnové politiky. V této fázi integrace již musí mít nově vytvořený celek k dispozici i dostatečný společný rozpočet a částečně harmonizovanou daňovou soustavu.30

2.2. Euro Euro se velmi rychle od svého zavedení stalo, po americkém dolaru, druhou nejreprezentativnější měnou světa a směnitelné a využitelné jako platidlo je v současnosti skoro po celém světě. Euro v současné době je zavedeno v 18 z 29 členských států EU. Zajímavé je, že euro je také oficiálním platidlem šesti států mimo Evropskou unii. Např. se eurem platí v Martiniku anebo na Azorech. Euro se tak stalo silným konkurentem Americkému dolaru. Jaké je porovnání těchto dvou měn? Dolar se stále drží na naprosté špičce jakéhosi pomyslného žebříčku světových měn, ale euro začíná zaujímat stále silnější pozici. Pokud porovnáme roli těchto měn v mezinárodním systému. V roce 1999 zaujímaly devizové rezervy centrálních bank v eurech 18% a v USD 71%. Ovšem v roce 2007 je to již v euru 26,5% a USD 64%. Zde je vidět vzestupná tendence, která bude stále pokračovat, stejně jako bude sílit úloha eura a připojovat se nové státy do eurozóny.

2.2.1.

Euromince a eurobankovky

Euro se dělí na 100 centů. Mince jsou v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů, dále poté jedno euro a 2 eura. Každý stát má společnou přední stranu mince, kde je vyobrazena Evropa a druhou stranu libovolnou pro svoje národní symboly. V Německu tedy vidíme orlici, ve Francii Vítězný oblouk a další dle národních měn a státních symbolů. Co se týče papírových bankovek, ty jsou v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 zde je design všech bankovek stejný. Jen pro zajímavost, 500 eurová bankovka je po přepočtu současným kurzem jako bankovka v hodnotě 13 500,- Kč. KÖNIG, P. et al. Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vyd. Brno: Barrister & Principal, 2007. 404 s. ISBN 978-80-7364-044-6 30

41

Pokud zhodnotím technickou stránku eura, je obrovskou výhodou mít měnu, kterou mohu zaplatit v Dolní Lomnici, jako na Champ elysee a nebo eurem dát úplatek taxikáři v Tokiu. Nevýhodou eura bych řekla a tento názor často zaznívá, až zbytečně velká škála mincí, což se jeví velmi neprakticky.

2.3. Scénáře přijetí eura v ČR O scénáři, který bude vybrán, rozhodovala naše vláda a v roce 2006 vybrala scénář přezdívaný „big bang“ neboli v překladu velký třesk. Jehož hlavním základem je zavedení bezhotovostního a hotovostního styku eura ke stejnému datu. Od tohoto data budou veškeré peněžní částky pouze v eurech. Všechny částky v českých korunách budou přepočteny dle oficiálního kurzu. Tento scénář byl vybrán kvůli několika aspektům. Jasnost a přehlednost pro všechny zakomponované subjekty. Navíc lépe vyhovuje podmínkám, kdy euro již existuje jako známá a rozšířená měna. Navíc pro tento návrh rozhodla i finanční stránka věci, protože se jedná o tu nejméně nákladnou variantu. Tento scénář měl dva hlavní konkurenty. Scénář s využitím přechodného období (tkz. Madridský scénář) a scénář jednorázového přechodu na euro s postupným oběhem. Já bych se o obou těchto scénářích stručně zmínila. Co se týče tzv. Madridského scénáře, ten označuje situaci, kdy je euro nejprve zavedeno v bezhotovostní podobě a po uplynutí přechodného období cca tří let, je zavedeno též v hotovostní podobě. Toto má výhodu hlavně díky možnosti technických příprav, jako jsou třeba ražba mincí, předzásobení bank a podniků hotovostí a další. Nevýhodou je jeho vysoká nákladovost, protože vyžaduje udržování dvou paralelních měnových okruhů s vedením účtu.

42

Tuto cestu zvolili zakládající členové eurozóny. Mluvíme-li o scénáři s postupným doběhem, jedná se o podobnou fázi jako velký třesk, euro se začne ve stejném okamžiku využívat v hotovostním a bezhotovostním platebním styku. V určitých oblastech, jako jsou placení daní, fakturace malých podniků a další, zde však až po nějakou určitou dobu, cca max. jednoho roku, lze používat původní měnu. Tato cesta sice dává čas na přípravu, ale pro některé subjekty je ekonomicky nevýhodná, jako jsou třeba banky. Tento scénář nebyl nikdy v praxi využit.

43

3. PODMÍNKY ZAVEDENÍ EURA V ČR Česká republika, společně s dalšími zeměmi, které rozšířily Evropskou unii, se zavázala přijmout bez zbytečného odkladu společnou evropskou měnu. Uplatnění doložky o neúčasti v měnové unii a jiné podobné výjimky, jako je to v případě členských států EU Velké Británie a Severního Irska a Švédska, již není umožněno. Členské státy, které usilují o členství v eurozóně, se svým vstupem do Unie zavázaly vyvíjet snahu o plnění tzv. konvergenčních kritérií podmiňující vstup do měnové unie. Po absolvování nejméně dvouletého povinného období, kdy se testuje ekonomická stabilita a dostatečná připravenost, kandidátská země podává žádost o vstup do eurozóny. Poslední slovo při vyhodnocování způsobilosti kandidátské země přijmout euro má ECB a EK, avšak okamžiku vyhodnocení s posouzení žádosti o způsobilosti uchazečské ekonomiky přijmout euro předchází politické rozhodnutí každé země, která přistupuje, nahradit svoji měnu měnou společnou. Žádná ze smluv, které upravují proces rozšiřování eurozóny, neobsahuje ujednání omezující načasování a dobu trvání postupu začleňování jednotlivých členských zemí EU do měnové unie a některé státy se tak dopouštějí oddalování okamžiku přijetí eura. Důvodem odložení o rozhodnutí o konečném stavu vstupu do eurozóny bývají zpravidla nepříznivé výsledky různých ekonomických testů o připravenosti země rozšířit eurozónu prováděné a vyhodnocovány samotnou uchazečskou zemí. V následující kapitole představím nejpoužívanější způsoby hodnocení způsobilosti, respektive připravenosti kandidátské země přijmout euro, kdy jde o testy povinné, v podobě kritérií nominální konvergence neboli maastrichtských kritérií anebo o testy, které obsahují alternativní konvergenční kritéria definována uvnitř teorie optimálních měnových oblastí. Členství v eurozóně požaduje od České republiky, stejně jako od jakéhokoli dalšího státu EU, který nepoužívá euro, aby splnil konvergenční kritéria, jenž jsou známa taky jako maastrichtská kritéria. .

44

Tato kritéria dělíme na měnová a rozpočtová. Rozpočtová kritéria vytyčí nejvyšší hranici schodku veřejných rozpočtů a veřejného dluhu v poměru k HDP. Měnová kritéria souvisí s mírou inflace, výší dlouhodobých úrokových sazeb a stabilitou měnového kurzu. Důležité pro splnění těchto kritérií je jejich udržitelnost, ne pouze jejich jednorázové naplnění v okamžiku, kdy se zamýšlí vstup do eurozóny. Maastrichtská kritéria se přijala kvůli pokusu o zabezpečení funkčnosti společné měnové politiky a kvůli schopnosti členských států eurozóny fungovat bez svojí měnové a kurzové politiky. Aby jednotná měnová politika měla vliv ideálně uvnitř celé eurozóny, musí se dosáhnout určité sladěnosti ekonomické úrovně a hospodářského cyklu členských zemí. Tabulka č.5: Stav plnění Maastrichtských kritérií českou ekonomikou

STAV PLNĚNÍ MAASTRICHTSKÝCH KRITÉRIÍ ČESKOU EKONOMIKOU Referenční

Kritérium

Skutečnost

hodnota

Veřejné finance

Vládní

deficit

nesmí

přesáhnout

hodnotu 3 % HDP.

-6,6*

3%

(za rok 2009)

Veřejný dluh nesmí přesáhnout úroveň 60 % HDP.

-35,6*

60 %

hodnotou, která je průměrem inflací v třech zemích EU s nejlepší

0,9

1,8 %

Výnos desetiletých vládních dluhopisů nejvýše 2 procentní body nad

úrokových sazeb

průměrem výnosů ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.

Stabilita kurzu

směnného

Minimálně dvouletý pobyt v ERM II bez vnitřního pnutí.

4,9

6,3 %

Česká

koruna

prozatím

zapojena do ERM II.

Kromě uvedených kritérií se musí dle Smlouvy sloučit právní předpisy jednotlivých zemí

45

%

(za rok 2009)

Zdroj: webové stránky Ministerstva financí ČR

s legislativou EU. Jde o statut ESCB a ECB.

%

(za rok 2009)

cenovou stabilitou. Stabilita dlouhodobých

%

( za rok 2009)

Roční průměrná inflace nejvýše 1,5 procentního bodu nad referenční Inflační kritérium

%

není

3.1. Maastrichtská konvergenční kritéria (formulace a význam kritérií) Vstup do HMU vyžaduje určitou míru konvergence ekonomik členských států, tedy sladěnost makroekonomických ukazatelů s ukazateli eurozóny. Nedostatečná sladěnost ekonomik členských zemí eurozóny by totiž mohla znamenat neefektivní fungování jednotné monetární politiky.31 Maastrichtská konvergenční kritéria jsou formulována ve Smlouvě o založení ES a

v navazujících protokolech – v Protokolu o konvergenčních kritériích a v Protokolu o postupu při nadměrném schodku. Jde o následující čtyři kritéria (kritérium udržitelnosti veřejných financí je rozdělené na dvě části, někdy se proto hovoří o pěti kritériích): -

Kritérium cenové stability

-

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

-

Kritérium směnného kurzu

-

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Dosažení těchto kritérií sleduje makroekonomickou stabilizaci dané země a konvergenci ekonomického vývoje zemí, vytvářejících měnovou unii. První z těchto cílů je v zájmu každé ekonomiky, bez ohledu na její zapojení v integračních seskupeních.32 Druhý z těchto cílů plyne ze ztráty samostatného měnového kurzu. Aby bylo úspěšné vyhodnocení maastrichtských kritérií, musí být splněna všechna kritéria naráz. Ve smlouvě je také uveden požadavek na jejich udržitelnost, což neznamená jen krátkodobé či jednorázové plnění.

3.1.1. Kritérium cenové stability Jeho znění podle čl. 140 odst. 1 Smlouvy zní: „dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“. Dále je protokol upřesněn: „kritérium cenové stability ... znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou 31

BRŮŽEK, A. et al. Evropská měnová integrace a Česká republika. 1. vyd. Praha: Velryba, 2007. 200 s. ISBN 978-80-85860-19-1, 32 PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4.

46

stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků.“ Inflace je tu měřena harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP). Mezi tři země by neměla být zařazena země se zápornou inflací, tj. deflací. Průměrná míra inflace v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením je počítána dle přírůstku aktuálního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen za posledních 12 měsíců s porovnáním s předchozím průměrem za 12 měsíců, nejedná se tedy o 12 měsíců ve smyslu kalendářního roku. Nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledů, je uplatňováno v praxi jako nevážený aritmetický průměr míry inflace ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace. Členskými zeměmi se myslí členské země EU, ne jen eurozóny.

3.2.

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Toto kritérium má dvě části: -

Kritérium schodku veřejných financí, které se zaměřuje na krátkodobý až střednědobý stav veřejných financí33

-

Kritérium veřejného dluhu, jenž vypovídá o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí

Dle čl. Článek 121 Smlouvy je „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu čl. 104 odst. 6 této smlouvy o existenci nadměrného schodku“. Nadměrný schodek čili nedodržení rozpočtové disciplíny se vyhodnotí, jestliže poměr plánovaného či skutečného schodku veřejných financí k HDP překročí referenční hodnotu 3%, ledaže by: -

Poměr stále a výrazně klesal a dosáhl úrovně blížící se doporučované hodnotě,

-

Nebo by bylo překročení hodnoty jen dočasné a výjimečné a poměr zůstal blízko doporučené hodnotě

PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 33

47

Doporučovaná hodnota poměru veřejného zadlužení k HDP je stanovena v protokolu o postupu při nadměrném schodku a jedná se o 60% v poměru k HDP. Pokud dojde k překročení, lze to tolerovat, jestliže se poměr dostatečně snižuje a přibližuje se dostačující rychlostí k doporučené hodnotě. Sledování kritérií veřejných financí je upřesněno časově na fiskální neboli kalendářní rok, který předchází okamžiku šetření. Když se hodnotí kritéria veřejných financí, EK posoudí, jestli schodek veřejných financí převyšuje veřejné investiční výdaje a vyhodnocuje i další ukazatele, spolu se střednědobou hospodářskou a rozpočtovou situací v členském státu. Kvůli nízké výchozí zadluženosti ČR neměla problém plnit toto dluhové kritérium. Poté, co se v roce 2001 - 2003 výrazně navýšil veřejný dluh kvůli započtení vládních záruk a převzetím závazků konsolidačních agentur, tak se dluh vládního sektoru stabilizoval kolem 30 % HDP. Když však nastala finanční krize, kterou doprovázela hospodářská recese, tak začal po roce 2009 výrazně růst. Celkové zadlužení českého vládního sektoru je sice v porovnání s průměrem EU poměrně nízké, ale prostor pro realizování dluhového kritéria se ovšem bez reforem, které jsou zaměřeny na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, zužuje.

Tabulka č.6: Vývoj plnění kritéria veřejného dluhu

VÝVOJ PLNĚNÍ KRITÉRIA VEŘEJNÉHO DLUHU 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Referenční hodnota

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

Česká republika

25,3

28,8

30,1

30,4

29,8

29,6

29,0

28,7

34,3

38,4

2011

2012

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

Referenční hodnota

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

Česká republika

41,4

46,2

46,0p

44,0p

43,3p

44,0p

44,1p

48

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky. Různé roky.

3.3.

Kritérium směnného kurzu

Podle článku 121 Smlouvy je nutné „dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“. Protokol o kritériích konvergence stanoví, že „kritérium účasti mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému … znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu.“

34

Smlouva odkazuje na kritérium účasti v tzv. mechanismu směnných kurzů (ERM), který fungoval v původní podobě od března 1979 do prosince 1998. Od ledna 1999 se přeměnil na ERM II. V ERM II zůstalo zachováno standardní fluktuační pásmo 15% oběma směry s tím, že je možno si zvolit i pásmo užší, a no na základě žádosti přistupující země.35 Při posuzování přítomnosti výrazného napětí či silných tlaků na měnový kurz se vyhodnocuje řada dalších podpůrných informací, jakými jsou kurzová volatilita vůči euru a její trend, velikost a vývoj diferenciálů krátkodobých úrokových sazeb vůči euru, role devizových intervencí či zohlednění úlohy programů mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.36 EK a ECB zhodnocují, jestli se země účastnila mechanismu ERM II alespoň v době 2 let před šetřením. Tyto 2 roky nejsou překrývány s kalendářními roky. EK i ECB připouští i kratší setrvání v ERM (ERM II), jestliže v předchozích měsících byl kurz stabilní. Nezřetelnost v kurzovém konvergenčním kritériu se týká hlavně definice „normálního fluktuačního rozpětí.“ Neshodují se zde názory EK a ECB. Dle EK je nepřijatelné použití pásma +- 15%. Kurzovou stabilitu v rámci ERM i ERM II hodnotila jako dodržování PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 35 PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 36 Zavedení eura. Ministerstvo financí ČR [online]. 2013 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/plneni-vstupnich-podminek/kriterium-smennehokurzu 34

49

rozpětí +- 2,25%, podle ní bylo vyloučeno, aby se příčinou nesplnění kritéria staly pohyby nad 2,25% hranici. Podle ECB není rozhodující stanovení šíře fluktuačního pásma. Šíře fluktuačního pásma by neměla ovlivnit hodnocení, jak daný stát plní kritéria stability směnného kurzu. V kritériích tzv. značného napětí, které působí na směnný kurz se EK i ECB shodují: -

Délka a odchylka - je povoleno krátkodobé a mírnější překročení fluktuačních pásem)

-

Vývoj devizových rezerv – pokud by výrazně klesly, znamenalo by to silný devalvační tlak, kterému CB čelí kurzovými intervencemi.

-

Změny v krátkodobých úrokových sazbách – výrazné zvýšení by znamenalo tlak na devalvaci způsobený odlivem kapitálu do zahraničí.

ČR není dosud zapojena do kurzového uspořádání ERM II. Nemůže být proto formálně hodnocena, z hlediska plnění kurzového kritéria. Můžeme předpokládat, že pokud bude posilovat česká koruna, tak by toto kritérium bylo plněno oproti tomu, kdyby česká koruna u dlouhodobého hlediska ztrácela svoji vnější hodnotu. Postoj české vlády ke kurzovému uspořádání ERM II se jeví zatím takovým názorem, že účast mechanismu ERM II je pouze jakousi bránou, která umožňuje přístup k eurozóně a ne tedy z hlediska optimálního kurzového režimu pro naši měnu. Z toho vyplývá zapojení do ERM II nastane v tom okamžiku, kdy vláda uzná vhodné načasování vstupu do eurozóny. Graf č.2: Vývoj kurzu české koruny vůči euru

50

Zdroj: Webové stránky Eurostat. Poznámka: Časová řada měsíčních průměrů.

3.4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Požadavkem článku 121 Smlouvy je „stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových saze“. Protokolu o kritériích konvergence stanoví, že: „Kritérium konvergence úrokových sazeb … znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech“37 Sbližování dlouhodobých úrokových sazeb působí jako jasnou ukázkou, že měřítka pro srovnání kurzové a cenové stability nejsou jen náhodným jevem, ale mají nevratný charakter. Vyplývá to z předpokladu, že předpověď budoucí inflace v budoucnosti a očekávaná devalvace je promítána finančními trhy formou přirážek k výnosům dlouhodobých dluhopisů. Dlouhodobá úroková sazba je vypočítána aritmetickým průměrem za předešlých 12 měsíců, kdy jsou přístupné záznamy o HICP. Úroková sazba nanejvýš 3 členských zemí, které dosáhly v oblasti cenové stability nejpříznivějších výsledků je určena jako nevážený aritmetický průměr dlouhodobých úrokových sazeb ve třech zemích, které dosáhly nejnižší míry inflace.38 Úrokové sazby jsou měřeny podle dlouhodobých úrokových sazeb sestavených pro vyhodnocování konvergence. Pro měření úrokových sazeb jsou používány výnosy desetiletých státních dluhopisů či obdobných cenných papírů. V ČR je dlouhodobě zachována důvěra finančních trhů. ČR má nízkou míru inflace a stabilní kurz, bezpečnou míru zadluženosti a příznivou obchodní bilanci. To vše jsou faktory, které se zúročují v nízkých rizikových přirážkách ve výnosech vládních dluhopisů.39 ČR plní toto kritérium bez problémů.

PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 38 PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4. 39 Zavedenieura.cz 37

51

Tabulka č.7. Vývoj plnění úrokového kritéria

VÝVOJ PLNĚNÍ ÚROKOVÉHO KRITÉRIA 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Referenční hodnota

6,9

6,7

6,1

6,3

5,4

6,2

6,4

6,2

5,9

6,0

Česká republika

6,3

4,9

4,1

4,8

3,5

3,8

4,3

4,6

4,8

4,2

2011

2012

2013

2014

2015

2016

2017

2019

2020

5,3

5,1

6,4

5,9p

6,3p

5,2p

5,1p

3,7

2,8

2,1

2,4p

2,6p

2,8p

3,0p

Referenční hodnota

Česká republika

2018

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky. Různé roky. Poznámka: Údaje s písmenem p jsou prognózované hodnoty, převzaté z dokumentu Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou – 2014.

3.5. Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií v ČR Hodnocení dle tabulkových výsledků pravidelně každý rok zveřejňuje Ministerstvo financí ČR na svých webových stránkách. Zde předložím několik zajímavých faktů. Co se týče harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, měla ČR v roce 2014 hodnotu jednoho procentního bodu, kdy požadovaná výše je 1,9% a nejlepší výsledek v rámci EU 0,4 procentního bodu. Vzhledem k odhadovanému vývoji má inflace v ČR klesat. Zde tedy dochází a v budoucnu by mělo docházet ke splnění požadovaného kritéria. Dalším ukazatelem, o kterém bych se chtěla zmínit, je saldo sektoru vládních institucí.

52

Zde má ČR v porovnání s průměrem EU úroveň celkového zadlužení velmi nízkou a i v následujících letech bude toto kritérium plněno. Co se týče číselných údajů, je to v roce 2014 -1,5 a požadovaný průměr je roven 3. (údaje jsou % k HDP) Co se týče ukazatele dluhu sektoru vládních institucí, hodnota v ČR byla v roce 2014 43.8 % k HDP a průměr EU byl 60%. Zde se u EU očekává ustálený vývoj a u našeho vládního dluhu by se mělo jednat o postupně klesající částky, bude také záležet na reformách a snaze vlády. Každopádně toto kritérium naše republika splňuje a měla by splňovat i do budoucna.

A posledním kritériem, o kterém bych se zmínila, je statistika dlouhodobé úrokové sazby pro konvergenční účely. Požadovanou hodnotu 5,9% z roku 2014 ČR bezpečně splňuje s hodnotou 1,9% . Na základě vývoje tohoto kritéria by ČR neměla mít problémy jako s ostatními kritérii, s jeho plněním. Pokud tedy shrneme jednotlivá kritéria, ČR splňuje všechny požadované hodnoty a to s rezervou i do dalších let, není tedy otázkou, zda můžeme být členy eurozóny, ale zda jimi chceme býti a Evropa chce, abychom členy byly. Kancléřka Merkelová ostatně v rozhovoru s předsedou vlády Sobotkou řekla, že by velmi uvítala Česko jako nového člena eurozóny, že ho považuje jako stát, který bude působit ozdravně pro Euro.

53

4. PŘEDPOKLÁDANÉ DOPADY ZAVEDENÍ EURA V ČR 4.1. Přínosy a náklady společné měny V kapitole budou identifikovány přínosy a náklady, které jsou spojeny se zaváděním společné měny v ČR. Někde budou také shrnuty výsledky analýz, jež byly provedeny ve vybraných zemích EU, za účelem zhodnocení výhod a nevýhod spojených se zavedením eura na národní ekonomiku. Přínosy a náklady na zavedení eura můžeme členit do různých kategorií. V kapitole jsou rozděleny jednotlivé přínosy a náklady dle toho, jestli jsou okamžitě spojeny se zavedením společné měny (přímé dopady), či se v ekonomice projevují až zprostředkovaně vlivem přímých dopadů, většinou ve střednědobém nebo dlouhodobém období. Největší pozornost se při zavádění společné měny musí potřebně věnovat dopadům trvalým, ať už přímým či nepřímým, s jednorázovými dopady se je schopna ekonomika vyrovnat poměrně snadno. Níže jsou rozdělené náklady a přínosy na přímé a nepřímé a zároveň je uvedeno, zda budou jednorázové, trvalé, které nastanou hned a které mohou být očekávány ve střednědobém až dlouhodobém obzoru. Také je u dopadů uvedeno, jestli se uskuteční před či po zavedení jednotné měny. Musíme si však uvědomit, že nemusí jít o dopady automatické či jisté. Hlavně nepřímé dopady, kdy se jedná o vymezení potenciálních přínosů a nákladů, ke kterým díky zavedení společné měny může, ale nemusí dojít, protože je ovlivňuje řada dalších faktorů projevujících se v ekonomice. V přehledu není uveden nejdůležitější přínos, a to dopad zavedení eura na hospodářský růst, a protože jde o výslednici všech odstáních dopadů a nelze proto dopředu určit, zda bude v konečném důsledku pozitivní či negativní.

4.1.1. Kategorizace přínosů a nákladů společné měny Přímé dopady jsou vyvolány okamžitě spolu se zavedením eura, nenastaly by, pokud by nebyla zavedena společná měna. Bývají projevovány většinou hned při zavedení společné měny, popřípadě před termínem zavedení.

54

Nepřímé dopady v ekonomice působí přímo prostřednictvím přímých dopadů, zatímco zavedení eura je pouze jeden z faktorů, který působí na výslednou hodnotu sledované veličiny. Bývají projevovány zpravidla až ve střednědobém či dlouhodobém období po zavedení společné měny.

Jednorázové dopady se projevují pouze jednou, nejedná se o opakující se jev, který je spojen se zavedením společné měny. Trvalé dopady můžeme naopak v ekonomice pozorovat v dlouhodobém horizontu, postupem času však může dojít ke zvýšení či snížení významu trvalých dopadů záleží na schopnosti ekonomiky a jejím fungování v prostředí společné měnové politiky. Okamžité dopady jsou projevovány buď v době příprav na zavedení společné měny či v do jednoho roku po jejím zavedení. Střednědobým horizontem pro zhodnocení dopadů spojených se zavedení společné měny se zde rozumí období do pátého roku po jejím zavedení, dlouhodobý horizont vzniká od završení šestého roku po zavedení společné měny.

4.1.2. Přímé přínosy ze zavedení společné měny Přímé přínosy jsou pozitivní dopady na ekonomiku, která přijímá společnou měnu, jsou vyvolány v okamžiku jejího zavedení. Níže jsou rozlišené čtyři přímé přínosy zavedení eura a tam, kde jsou dostupná data, je na základě vybraných zahraničních studií uvedena i množství dopadů těchto přínosů na národní ekonomiku: vyšší transparentnost cen, omezení kurzového rizika, snížení nákladů na obstarání kapitálu, snížení transakčních nákladů. Tabulka č.8. Přímé a nepřímé dopady Přímé dopady

Nepřímé dopady

Přínosy

Přínosy

Omezení kurzového rizika (po zavedení,

Růst zahraničního obchodu (trvalé,

okamžité, trvalé)

střednědobý/dlouhodobý horizont po

55

zavedení) Snížení transakčních nákladů (trvalé,

Příliv zahraničních investic (trvalé,

okamžitě, po zavedení)

střednědobý/dlouhodobý horizont po zavedení)

Nižší náklady na obstarávání kapitálu

Stabilizace veřejných financí (trvalé,

(trvalé, střednědobý/ dlouhodobý

střednědobý/dlouhodobý horizont před i

horizont, po zavedení

po zavedení)

Vyšší transparentnost cen (trvalé, střednědobý/dlouhodobý horizont, po zavedení) Náklady

Náklady

-ztráta autonomní měnové politiky a ztráta Dlouhodobý růst cenové hladiny (trvalé, kurzové politiky (trvalé, okamžité, před i

okamžité, po zavedení)

po zavedení) Bezprostřední růst cenové hladiny (jednorázové, okamžité, po zavedení) Administrativní a technické náklady přechodu na euro (jednorázové, okamžité, před i po zavedení) Specifické náklady bankovního sektoru (jednorázové i trvalé, okamžité, před i po zavedení) Zdroj: LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-87197-26-4

4.1.2.1. Omezení kurzového rizika Nestálé měnové kurzy dopadají na všechny subjekty, které jsou zapojeny do finančních převodů se státy eurozóny: podniky, jež se účastní zahraničního obchodu, investoři a veřejný sektor při vyrovnání peněžních operací v eurech a občané, kteří si směňují korunu za euro, když jedou do zemí eurozóny. Firmy jsou při mezinárodních obchodních transakcích ovlivňovány změnou měnových kurzů mezi dnem, kdy se uzavřel obchod a dnem jeho vypořádání. Podniky mohou být

56

proti změně měnového kurzu zajištěny nástroji finančních trhů, např. měnovou opcí, je to ovšem spojeno se zvýšením jejich transakčních nákladů. Občané se kurzovému riziku nejčastěji vystavují při cestách do zahraničí. Musejí platit směnárenské poplatky a navíc se postupem času může měnit měnový kurz CZK/EUR, pokud se bude posilovat koruna, je to ztráta pro občany, zpočátku mělo euro vyšší hodnotu oproti koruně než postupem času. Př. Zahraniční dovolená a kurzové riziko Ukázka jednoduchého příkladu. Manželský pár si v roce 2010 smění 20 000 korun za euro při kurzu 28, 50 CZK/EUR a se 701,75 euro odjíždí na dovolenou do zahraničí. Na dovolené však utratí pouze 500 eur a zbytek si dovezou zpátky domů, další rok ovšem plánují odjet na stejnou dovolenou a tak si nechtějí jít peníze směnit a schovávají si doma na příští rok tedy 201, 75 eur (5 750 Kč). Pokud ale další rok koruna posílí na 27,50 Kč, tak se hodnota uchovaných eur sníží a bude to tedy jen 5548 Kč. Pokud se naopak koruna oslabí, bude efekt opačný a občané by mohli na změně měnového kurzu vydělat. Investoři a veřejný sektor se vyskytují v riziku v situaci, kdy je realizace eurových finančních operací. Př. Čerpání prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU. Účinek odstranění kurzového rizika vůči euru je trvalým a okamžitým přínosem pro národní ekonomiku. Například Slovenská národní banka se ve své studii Vlyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo40 (2006, s.9), zpracované před zavedením eura na Slovensku spočítala, že na základě odhadu ceny kurzového rizika (0,22% hodnoty objemu transakcí vystavených eurovému riziku) a objemu transakcí vystavených eurovému riziku (8,34% HDP) je velikost eliminace kurzového rizika vůči euru na úrovni 0,02 % slovenského HDP.41 Pokud se započtou přínosy z očekávaného růstu zahraničního obchodu, přílivu zahraničního kapitálu, hlubší integraci finančních trhů a stabilizace veřejných financí, můžeme očekávat výraznější pozitivní dopad omezení kurzového rizika na národní ekonomiku. Také můžeme předpokládat, že zvýšení zahraničního obchodu bude doprovázet růst zaměstnanosti a zvýšení celkové životní úrovně v České

40

Vplyv zavedeni eura na slovenské hospodarstvo[online]. Národná banka Slovenska. Dostupné z . 41 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-87197-26-4

57

republice. Omezení kurzového rizika je hlavní faktor, který je spouštěcím podnětem všech nepřímých přínosů.

4.1.2.2. Snížení transakčních nákladů Transakční náklady rozdělujeme na finanční, jež se pojí s přímou realizací směnných operací a administrativní, jež mají za úkol zabezpečit devizové operace. Finanční náklady souvisí se směnárenskými poplatky, jež se platí při směně korun za eura v bankách. Při stávajícím stupni agregace dat ve výročních zprávách komerčních bank není možné provést relevantní odhad potenciálních úspor finančních transakčních nákladů v ČR.42 Maďarská národní banka se tímto problémem zabývala ve své studii Adopting the euro in Hungary: expected costs, benefits and timing43 tak, že vznesla požadavek komerčním bankám, aby jeden měsíc vedly detailní přehled devizových operací dle typu operace, kategorie klienta, použité měny a objemu devizové operace. Tímto dospěla k odhadu úspor finančních transakčních nákladů v intervalu 0,11-%,22 % HDP.44 Do administrativních transakčních nákladů řadíme hlavně náklady na správu účetních systémů, jež umožňují zpracování dat ve více měnách, osobní náklady na zaměstnance zajišťující devizové operace, správu devizových prostředků apod. Stejně jako v případě finančních transakčních nákladů, nelze očekávat úplné odstranění ani u těch administrativních, protože velký počet subjektů bude stále realizovat finanční transakce ve více měnách. Úspora transakčních nákladů bude významná hlavně pro podnikatele, kteří

obchodují

se

zeměmi

eurozóny.

Kvantifikace

potencionálních

úspor

z administrativních transakčních nákladů v ČR je nyní velmi obtížná, protože relevantní data mohou být získána pouze pomocí průzkumu u vzorku subjektů, kteří uskutečňují finanční operace v eurech. Většina subjektů ovšem zatím neprovedla interní analýzu možných úspor z administrativních transakčních nákladů, protože termín přijetí eura v ČR je zatím příliš vzdálen a kalkulace potenciálních úspor se zatím jeví jako

42

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 43 Adopting the euro in Hungary: expected costs, benefits and timing. NHB Occasional Papers [online]. Maďarská centrální banka. 2002. ISSN 1216-9293 Dostupné z < http://english.mnb.hu/Engine.aspx?page=mnben_muhelytanulmanyok&ContentID=3057 44 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

58

bezpředmětná. Z odhadů velikosti úspor administrativních transakčních nákladů uvedených ve studii Evropské komise ovšem vyplývá, že její výše byla odhadována na 0,1% HDP. A Maďarská národní banka odhadovala tyto náklady na 0,07-0,08 %HDP. Úspora transakčních nákladů v ČR bude okamžitým a trvalým přínosem úspor nákladů pro svou ekonomiku. Maďarská národní banka odhadovala celkovou výši úspor transakčních nákladů na 0,18-0,30 % HDP, Polská národní banka 0,21 % HDP a Slovenská národní banka odhadla úspory na 0,36% a guvernér ČNB Miroslav Singer odhadl úsporu transakčních nákladů v ČR na 0,5% HDP.45

4.1.2.3. Nižší náklady na obstarávání kapitálu Náklady potřebné na dodávání kapitálu závisí na cenách finančních produktů, jež jsou dostupné na finančních trzích. Úrokové sazby jsou ukazatelem těchto nákladů. Členské státy eurozóny mohou využívat důvěryhodnost Evropské centrální banky (ECB) pro zajištění kredibility a stabilního makroekonomického prostředí díky přijetí společné měnové politiky EU. Tato politika se snaží zajistit cenovou stabilitu a udržet ve střednědobém horizontu inflaci, která nepřesahuje 2 %. Díky nízké inflaci může ECB udržovat také nízké úrokové sazby. Proto by se dalo očekávat, že po vstupu ČR do eurozóny a převzetí společné měnové politiky tu budou také nízké úrokové sazby. V ČR byly dlouhodobě nižší úrokové sazby než u ECB. Například v srpnu roku 2007 byla facilita úročena diskontní sazbou 2,25 %, zatímco vkladový nástroj ECB byl ve stejné době úročen sazbou 3,00 %. Ovšem poté co začala růst inflace, zvýšila se diskontní sazba ČNB na 2,50 %, zato však vkladový nástroj ECB byl v srpnu 2008 úročen sazbou 3,25 %. Z toho vyplývá, že pokud by ČR vystoupila do eurozóny třeba v r. 2008, nebylo by reálné očekávat pokles klíčových úrokových sazeb.46 Úrokové sazby, které nabízely komerční banky, jsou v ČR vyšší než v eurozóně, kvůli vyššímu rozpětí mezi výpůjčními a zápůjčními sazbami. Kvůli integraci finančních trhů a větší konkurenceschopnosti můžeme očekávat snížení tohoto rozpětí a díky tomu pokles a

45

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 46 Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR [online]. prosinec 2007 [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/850-studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ekonomiku.pdf

59

snížení nákladů potřebných na obstarávání kapitálu. Vstup do eurozóny přinese také lehčí přístup k novým produktům finančních trhů, které mohou snižovat náklady na obstarávání kapitálu ekonomickým subjektům. Heinemann a Jopp odhadují pozitivní dopad pokračující integrace finančních trhů v EU ve výši 0,5 % HDP celé EU.

47

Jestliže

půjde o kvantifikaci snížení nákladů souvisejících s obstaráváním kapitálu, Bureš modeluje snížení reálných úrokových sazeb na ziskovost podniku, zatímco snížení reálné úrokové sazby o 1 % by se mělo odrazit v růstu HDP o 0,06%, snížení nákladů na obstarávání kapitálu, by znamenalo trvalý přínos pro českou ekonomiku, ovšem projevilo by se patrně až ve střednědobém horizontu po zintenzivnění konkurence na českém finančním trhu.

4.1.2.4. Vyšší transparentnost cen Ceny zboží a služeb skrze eurozónu jsou lehce srovnatelné a spotřebitel si tak může vybrat nejvíce dostupný produkt nabízený prodejcem také v jiném členském státě EU. Tato skutečnost by měla pozitivně ovlivnit konkurenceschopnost na jednotném vnitřním trhu EU, která by vedla k vyrovnání cen srovnatelného zboží a služeb pomocí cenové arbitráže. Ovšem, aby se využívala tato ambice, závisí na ochotě spotřebitelů vyhledávat informace o cenách i v jiných zemích, což může být časově náročné a také na znalosti příslušného cizího jazyka, dopravních nákladech a na důvěře v bezproblémovosti této obchodní transakce včetně případného řízení či poskytování servisu zajištění údržby nakoupené zboží. Pozitivní efekt větší transparentnosti je možný očekávat zejména u zboží, mnoho kategorií služeb je neobchodovatelných nebo obchodovatelných jen velmi obtížně (např. masáže, kadeřnictví apod.) Projevení efektu vyšší cenové transparentnosti lže očekávat až v dlouhodobém horizontu, jakmile obchodníci zaregistrují výraznější ochotu spotřebitelů kupovat zboží skrze členské státy eurozóny. Podnětem k tomu může být i rozšíření internetu do domácností. Vyšší transparentnost cen bude trvalý, i když ze začátku pouze mírný přínos pro českou ekonomiku.

47

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

60

4.2. Přímé náklady zavedení společné měny Přímými náklady se rozumí negativní dopady na ekonomiku, jež přijímá společnou měnu, které nastávají v okamžiku jejího zavedení. Níže jsou vypsané čtyři přímé náklady zavedení společné měny, kterými jsou: ztráta autonomní měnové politiky a ztráta možnosti řízení měnového kurzu, bezprostřední růst cenové hladiny, administrativní a technické náklady přechodu na euro a specifické náklady bankovního sektoru.

4.2.1. Ztráta autonomní měnové a kurzové politiky CB používají nástroje měnové politiky kvůli stabilizaci makroekonomického prostředí státu, podnětem ke změně nástrojů (úrokové sazby, měnového kurzu, peněžní zásoby v ekonomice apod.) jsou nepředvídané události utvářející se ve vnitřní i vnější ekonomice státu. Třeba snížení úrokových sazeb má za následek ekonomický růst a snížení nákladů spojených s obstaráváním kapitálu nezbytného k financování investic a zároveň navádí soukromou potřebu. Devalvace měny jako nástroj kurzové politiky krátkodobě napomáhá konkurenceschopnosti domácích vývozců, kvůli jejich levnějším výrobkům, oproti výrobkům oceněných v jiných měnách. V krátkém časovém období jsou tedy nástroje měnové a kurzové politiky významným činitelem pro udržení nebo obnovení makroekonomické stability. Ovšem v malých a otevřených ekonomikách, např. i ČR, CB není jedinou institucí, která ovlivňuje množství peněz v ekonomice nebo úroveň měnového kurzu. Výkyvy v přílivu a odlivu zahraničních investic mohou mít větší dopad na ekonomiku než zásahy CB. To omezuje vliv ztráty měnové a kurzové politiky, protože ČNB současně neprovádí autonomní měnovou a kurzovou politiku i když máme pořád vlastní měnu. Je jedením z hráčů na kapitálových a devizových trzích. Až ČR přijme euro, dojde k absolutní ztrátě její kurzové politiky, protože nebude existovat česká koruna. Bude tu kurzová a měnová politika Eurosystému, ČNB bude jen jedním z členů rozhodovacího systému, kam spadají ECB a národní centrální banky všech členských států EU, jež zavedly euro. To by neměl být problém stability, může

61

ovšem nastat situace, že se vyskytnou zásadní vnitřní či vnější šoky, které dopadnou na českou ekonomiku a může nastat problém s opuštěním měnové a kurzové politiky. Pokud by potíže nastaly jen u ČR, nedalo by se čekat, že by kvůli nám Eurosystém měnil svou měnovou politiku pro celou eurozónu. „Pokud by například došlo k výraznému propadu poptávky po automobilech, byla by ČR zasažena mnohem více než většina ostatních zemí eurozóny, jelikož automobilový a s ním související průmysl tvoří velkou část českého HDP. V roce 2008 byl podíl automobilového průmysl na celkové produkci ČR na úrovni 18,69%, zatímco průměrná hodnota pro EU byla 10% (Sdružení automobilového průmyslu, 2009). V případě takového asymetrického šoku, tj. šoku, který neovlivní dané území (v tomto případě eurozónu) jako ekonomice například devalvací národní měny, aby podpořila vývozce na zahraničních trzích, nebo snížením úrokové sazby, aby měli výrobci náklady.48 Nižších úroků by popř. využily i firmy z jiných oborů, protože by mohly díky levnějším úvěrům rozšířit svou výrobu a přijmout některé pracovníky propuštěné z automobilového průmyslu. V Eurozóně nelze čekat, že by se takto zachoval také Eurosystém. Muselo by se totiž devalvovat euro, popřípadě snížit úrokové sazby pro celou eurozónu, což se nestane, pokud bude mít hospodářské problémy jen pár států Eurozóny. Postižený stát má k dispozici pouze nástroje fiskální politiky samovyrovnávací tržní mechanismy (mobilita práce, flexibilita cen a mezd, mobilita kapitálu). Kvůli rigidním trhům práce se v EU nelze příliš spoléhat na tyto vyrovnávací mechanismy a fiskální nástroje jsou omezeny pravidly Paktu stability a růstu, který nedovoluje vykonávat příliš expanzivní fiskální politiku (deficit veřejných financí musí být pod 3% HDP, kumulované zadlužení veřejných financí nesmí překročit 60% HDP. Kvůli těmto situacím není vhodné vstoupit do měnové unie dříve než země, která se připravuje na přijetí jednotné měny, dosáhne přijatelné míry harmonizace hospodářských cyklů a úplné struktury hospodářství se státy měnové unie. „ČR není hodnocena jako stát, který je dostatečně sladěný se zeměmi eurozóny. Také Singer (in. Pečinková (ed.), 2007, s.60) poukazuje, že hospodářské cykly ČR a eurozóny se od roku 2003 spíše odchylují, podobně jako struktura českého hospodářství, kde poněkud překvapivě stále ještě dochází k růstu podílu průmyslu na

48

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

62

celkové produkci naší ekonomiky, zatímco služby se tak rychle nerozvíjejí.“49 Z hlediska tohoto názoru tedy ČR není zatím připravená přijmout euro, protože riziko, že se vyskytne asymetrický šok je vysoké. „Na druhou stranu, Slovenská národní banka (2006, s.46) poukazuje na závěry analýzy, kterou provedl MMF, jenž se zaměřil na hodnocení rozdílů v dopadech autonomní měnové politiky prováděné ČNB a společné měnové politiky prováděné Eurosystémem na produkční mezeru a na změnu inflace. Při autonomní měnové politice byla standartní odchylka produkční mezery 1,7% se společnou měnovou politikou by se zvýšila jen mírně na 1,9%. Standardní odchylka inflace byla stanovena na 1,7% při autonomní měnové politice, při měnové politice Eurosystému na 1,8%.50 Z těchto dat vyplývá, že ztráta autonomní měnové politiky by nemusela představovat tak velké nebezpečí pro českou ekonomiku, jak naznačují výše zmíněné studie analýzy sladěnosti

české

ekonomiky s hospodářským

cyklem

eurozóny.“51 Slovenská národní banka ve své analýze ukazuje na to, že španělská, portugalská a řecká ekonomika také nebyly před zavedením eura dostatečně sladěné s ekonomikami ostatních zemí eurozóny, kdežto v současnosti je míra synchronizace podstatně větší. Růst vnitroodvětvového obchodu mezi státy eurozóny a státy, které se chystají na vstup do měnové unie, by měl napomáhat k rostoucí míře sladěnosti ekonomik a snižovat náklady ze ztráty kurzové a měnové politiky. Jejich ztráta bude trvalým a okamžitým nákladem pro českou ekonomiku. Kvůli povinnosti plnění konvergenčních kritérií bude možnost používání měnové i kurzové politiky omezena během cca tří let před zavedením eura (okamžikem vstupu do systému ERM II a s nutností splnění tzv. maastrichtského kritéria).

4.2.2. Růst cenové hladiny Zavedení eura souvisí s obavou občanů z jednorázového zvýšení cen. Pokud by ovšem byla dodržena pravidla pro zaokrouhlování cen na nejbližší europrocent pro přepočtení podle přepočítávacího koeficientu se šesti platnými číslicemi (1 EUR = xx.xxxx CZK) je však takováto obava neopodstatněná. Vyjma zaokrouhlování cen pro marketingové účely, 49

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 50 Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR [online]. prosinec 2007 [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/850-studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ekonomiku.pdf 51 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

63

kdy jsou často použity psychologické ceny, jež jsou zakončeny číslicí 0, 5 nebo 9. Za těchto podmínek bude nejspíše docházet k zaokrouhlování směrem nahoru i dolů, aby bylo dosaženo spotřebitelsky atraktivní ceny. Může nastat i skokové zvýšení cen v katalozích či jídelním lístku. Dle zkušeností zemí, které mají již euro zavedené, vyplývá, že při těchto situacích podnikatelé čekají na euro a nezačínají s tisknutím nových katalogů nebo jídelních lístků rok i dva před plánovaným zavedením eura. Poté, co je prováděno přeceňování na euro, jsou pak do ceny zakomponované i dříve odložené cenové úpravy. Jestliže by toho chtěli podnikatelé zneužít a ceny zboží a služeb zaokrouhlovat nahoru nebo je nadsazovat i nad rámec prostého zaokrouhlování, mohla by být obava občanů opodstatněná. „Zavedení eura ve dvanácti členských zemích EU v roce 2002 není spojené s převratným růstem celkové cenové hladiny. Eurostat (2003) spočítal, že na celkové inflaci eurozóny měřené pomocí indexu HICP (harmonizovaný index spotřebitelských cen), která dosáhla v roce 2002 výše 2,3%, se dopad zdražování kvůli zavedení eura podílel hodnotou 0,12 – 0,29%).52 Průzkum veřejného mínění však ukázal, že lidé odhadovali vyšší růst cen, než ve skutečnosti byl. V této souvislosti se mluví o rozdílech mezi skutečnou a vnímanou inflací. Při interpretaci obrázku je nutné upozornění ECB ohledně srovnatelnosti křivky vnímané inflace a skutečné velikosti inflace vyjádřené pomocí HICP: vnímaná inflace zajištěná prostřednictvím HICP, a proto není možné provádět přímé srovnání těchto dvou hodnot (ECB 2007)“53 Okamžitý růst cenové hladiny, který je vyvolaný zavedením eura bude znamenat, podle zkušeností zemí eurozóny okamžitý jednorázový náklad pro českou ekonomiku projevený přibližně do půl roku před zavedením eura a trvat bude nejspíše i v dalším roce. K cenovým změnám může docházet i po ukončení povinné doby duálního označování cen.

4.2.3. Náklady spojené s přechodem na euro Podnikatelé, finanční instituce veřejného sektoru budou muset přizpůsobit své softwarové programy pro účetnictví, daňová přiznání, fakturace, finanční řízení apod., aby tyto Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR [online]. prosinec 2007 [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/850-studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ekonomiku.pdf 53 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 52

64

programy mohly pracovat se dvěma měnami v období půl roku před zavedením eura a rok po jeho zavedení. Poté již budou pracovat jen s měnou euro. Faktury, výpisy z bankovního účtu, výplatní pásky, oznámení o výši důchodů a sociálních dávek apod. bude muset ukazovat vyobrazení výše celkových částek v obou měnách. Dvojité ceny (v korunách a v eurech dle přepočítávacího koeficientu a při respektování zásad zaokrouhlování na nejbližší eurocent) budou muset být vyobrazeny také v obchodech, na internetu, v katalozích.54 V průběhu čtrnáctidenního období cirkulace, kdy budou současně koruny i eura, budou muset úřady pracovat se dvěma měnami, což bude mít za následek vetší nároky například s jejím uskladněním a manipulací. Budou muset být vyškoleni zaměstanci, kteří přijímají a vydávají peníze, v používání eura, včetně rozpoznání jeho bezpečnostních prvků a práce s novým softwarem. Provozovatelé prodejních automatů (nápoje, cukrovinky, hračky cigarety, jízdenky apod.) budou muset upravit software i zásobníky peněz na euromince a bankovky. Dále budou náklady související se šířením informací o zavedení eura: vláda bude realizovat rozsáhlou informační kampaň zaměřenou na celou škálu témat souvisejících s přijetím eura – termín zavedení eura, doba duální cirkulace obou měn, podoba euro mincí a bankovek, náležitosti duálního oceňování a zaokrouhlování cen, přepočítací koeficient mezi korunou a eurem, představování cen vybraných komodit v eur ch i korunách, aby si občané na nové ceny zvykli, představení nároků kladených na podnikatele při přechodu na euro, propagace a zajištění fungování internetových stránek, telefonní linky a e-mailu pro poskytování informací občanům a podnikům apod.55 Podnikatelé budou také čekat zvýšení nákladů na zajištění informovanosti zákazníků o nových cenách v eurech: vytištění nových katalogů, jídelních lístků, letáků, cenovek v obchodech, úprava ceníků na internetu i tištěných. Úpravy se uskuteční ve dvou vlnách -

1) duální oceňování (půl roku před zavedením eura)

54

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 55 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

65

-

2) a po jeho skončení (rok po zavedení). Podnikatelé mohou odložit například tisk nových ceníků ve druhé vlně (na nichž by byly již jen ceny v eurech) na dobu nejbližší příští úpravy cen, která už nebude s eurem souviset, aby ušetřili náklady.

Administrativní a technické náklady přechodu na euro budou spojené s okamžitým jednorázovým nákladem pro českou ekonomiku, s tím že se vynaloží v souvislosti na typu subjektu v období dvou až tří let před zavedením eura až do jednoho roku po jeho zavedení. Dle Záklasníka jsou tyto náklady přechodu na euro pro podnikatele 0,86% HDP. Jde o hrubou kalkulaci nákladů na zavedení eura v dalších státech EU. Údaj pro ČR by se dal zjistit díky průzkumu na vzorku vybraných ekonomických subjektů, ale nyní při neznalosti a vzdálenosti termínu přijetí eura zatím zbytečné. Slovenské studie z roku 2006 odhadovaly technické a administrativní náklady pro celou ekonomiku ve výši 0,3 – 0,8 % HDP. Pří plánování infomační kampaně, která je spojena s přechodem na euro je třeba myslet na to, že část těchto nákladů může být snížena či dokonce zcela eliminována, jestliže subjekty budou mít dostatek kvalitních informací, například náklady na software nebo hardware kompatibilních s eurem, lze eliminovat tím, že budou začleněny do průběžné aktualizace a modernizace IT systémů, které se provádějí pravidelně bez ohledu na zavádění nové měny. Předpokládá se, že IT náklady budou tvořit až 60% administrativních a technických nákladů spojených se zavedením eura. Výše uvedená opatření musela provést i v roce 1992, kdy došlo k přechodu z československé na českou korunu, většina subjektů. Ovšem při přechodu na euro půjde o mnohem komplexnější krok.

4.3. Specifické náklady bankovního sektoru Bankovní sektor bude při zavádění spolčené měny čelit kromě administrativních a technickým nákladům také nákladům specifickým. ČNB navíc ponese náklady spojené s přípravou, výrobou a distribucí euro-bankovek a mincí a stažením bankovek a mincí z oběhu a jejich likvidací. KB budou muset své bankomaty přizpůsobit na vydávání eur a budou muset zajistit bezplatnou výměnu korunových bankovek za eurové, dále se bude muset upravit software, který bude vyobrazovat hodnoty vybírané sumy v eurech apod.

66

Tyto náklady budou ihned a budou jednorázové a budou vynaloženy přibližně půl roku po zavedení eura až zhruba do tří let po zavedení. Banky ovšem zaznamenávají také trvalé náklady spojené s omezením příjmů z devizových transakcí, bez ohledu na to, zda jsou prováděné hotovostně či bezhotovostně. Tyto náklady se ukáží okamžitě při zavedení jednotné měny. Tyto náklady ovšem nebudou pro ekonomiku jako celek znamenat náklad, protože na druhé straně šetří subjekty, které v současnosti za provedení eurových operací musí platit poplatky bankám. Z hlediska nedostatečně podrobných údajů o devizových operacích bank nejde přesně odhadnout výši transakčních nákladů. Podle Slovenské národní banky byl odhad hodnoty spotových a forwardových eurových mezibankovních transakcí na 0,15 % HDP. Obchody mezi bankami mohou být považovány z pohledu výše zisku celého bankovního sektoru za hru s nulovým výsledkem, je důležitá jen část transakčních nákladů s mimobankovním sektorem. Hodnota 0,15% HDP představuje ušlý výnos z devizových transakcí.56 Protože u bank nedojde patrně na straně nákladů k výraznějším úsporám kvůli tomu, že transakce v eurech v současnosti znamenají devizové transakce, nahradí se transakcemi v eurech jakožto domácí měně, může být toto číslo považováno za odhad skutečné výše ztráty bankovního sektoru ze snížení výnosů z devizových operací. Výše se hodnotily přímé dopady zavedení společné měny, rozlišily se jednorázové dopady a dopady trvalé dále, které se projeví hned se zavedením eura, které budou zavedení eura předcházet a které následovat a které se projeví až ve střednědobém či dlouhodobém horizontu. Tam kde to bylo vzhledem k dostupnosti dat možné, uvedla se k jednotlivým typům dopadů také jejich kvantifikace, neboli vyčíslení výše přínosů nebo nákladů ve vztahu k HDP, na základě analýz, které byly provedeny ve vybraných státech EU. Pro to, aby byla určena velikost přímých přínosů a jednorázových nákladů, které jsou spojené se zavedením eura v ČR, se zdá být jako nejvhodnější provedení šetření na některých různých druzích vybraných subjektů (malí a střední podnikatelé, živnostníci, velké firmy, veřejné instituce, banky, neziskové organizace apod.). Ovšem v době, kdy se

56

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

67

ještě ani nerozhodlo o termínu zavedení eura, není snaha o přesnou kvantifikaci těchto přínosů a nákladů vůbec jednoduchá, resp. je prakticky nemožná, protože většina subjektů dosud nezabývala interním vyhodnocením přínosů a nákladů. Kvůli tomu by byl prozatím tento průzkum předčasný a neposkytoval by vypovídací výsledky. Všechny přímé náklady, které jsou spojené se zavedením eura, se ukážou ihned při zavedení eura. Ztráta kurzové politiky, ztráta autonomní měnové politiky a některé specifické náklady bankovního sektoru (omezení příjmů z devizových transakcí) budou trvalým nákladem s předpokládaným snižováním těchto nákladů a s postupnou integrací české ekonomiky s ostatními ekonomikami států eurozóny. Okamžitý růst cenové hladiny, technické a administrativní náklady, jenž budou vynaloženy v okamžiku, kdy se bude zavádět euro a ve střednědobém a dlouhodobém horizontu již projevovány nebudou. Rozhodování o zavedení společné měny se má provádět na základě vyhodnocení dlouhodobých (trvalých) efektů, nikoli s ohledem na dopady jednorázové. Hlavním trvalým přínosem zavedení eura je omezení kurzového rizika, pro subjekty, kteří realizují transakce jen se státy využívajícími euro, jde i o úplné zrušení kurzového rizika. Smysl tohoto přínosu zdůrazňuje fakt, že v roce 2008 mířilo 84,9% českého vývozu do ostatních 26 zemí EU a 76,9% z celkového dovozu ČR pocházelo z ostatních 26 zemí EU.57 Na straně přímých nákladů mají největší význam ztráta autonomní měnové a kurzové politiky. Zbylé příklady nákladů s výjimkou části příjmů ze směnárenských operací, jsou jednorázové a při rozhodování o přijetí společné měny by neměly hrát žádnou roli. Je jasné, že ekonomické subjekty se s nimi budou schopny snadněji vyrovnat a navíc pro ekonomiku nebudou podstatnou překážkou. Vláda ovšem musí zajistit včasnou a kvalitní informační kampaň, aby všechny subjekty připravila na to, jak se jich zavedení eura dotkne a co musí všechno udělat před a po vstupu do eurozóny. Rozhodování o tom, kdy přijmout euro, by proto probíhat na základě vyhodnocení, jestli zmíněná ztráta autonomní měnové politiky a ztráta kurzové politiky nebudou představovat příliš velké riziko destabilizace našeho hospodářství, které by převážilo pozitiva zejména v podobě omezení kurzového rizika a snížení transakčních nákladů podporujících v prvé řadě rozvoj mezinárodního obchodu a příliv zahraničních investic,

57

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

68

zprostředkovaně pak hospodářský růst České republiky.58 K přijetí eura by tedy u nás mělo dojít v době, kdy bude naše ekonomika v dostatečné míře sladěna s ekonomikami zemí eurozóny, aby společná měnová politika, kterou provádí Eurosystém, byla vhodná také pro ČR.

4.4. Dopad zavedení eura na inflaci v ČR Otázka přijetí nebo nepřijetí eura je aktuální, i pokud je celosvětová ekonomická krize, která společně s poklesem objemu výdajů, investic, výroby a zaměstnanosti je provázená i k náchylnosti snižování inflace. V létě 2009 dokonce některé státy EU zažívají deflaci (zápornou inflaci). O euru se tady diskutuje z pohledu možného ochránce před dopadem krize, ale také ve smyslu možného „zpomalovače návratu“ k ekonomickému růstu. Finanční krize pronikla do Evropy i ČR jako vnější šok, jenž nyní zpomaluje ekonomiku a v konečném důsledku i ceny. I tak je historicky ukázáno, že podobné případy se časem opakují s tím, že fáze růstu jsou pokaždé delší. Přední světové ekonomiky v čele se Spojenými státy, Francií a Německem se snaží rozpočtovými pobídkami i dílčími kroky hospodářské politiky vrátit své ekonomiky zpátky k růstové dráze. Nepřímo tak pomáhají svým obchodním partnerům i ČR, kteří jsou ovlivňováni vývojem vůdčích ekonomik. Nynější situace v ČR a dalších zemích připravujících se na vstup do eurozóny nasvědčuje skutečnosti, že podřídit nyní hospodářskou politiku plnění povinných kritérií pro přijetí eura je nepravděpodobné. S ohledem na očekávané schodky veřejných financí odrážejí zpomalení ekonomického růstu i na nynější „protikrizové zaměření“ národních hospodářských politik lze očekávat rozhodnutí o přijetí eura, až když pominou nejzávaznější dopady ekonomické krize a členské a kandidátské ekonomiky se navrátí opět k fázi hospodářského vzestupu. Po návratu k ekonomickému růstu lze znovu očekávat podobný vývoj cenové hladiny, tedy mírné inflace, jenž odpovídal dlouhodobému období před krizí a byl podmíněn nízkoinflačně zaměřenou politikou ČNB. Plánovaný vstup ČR do eurozóny v období po odeznění dopadů ekonomické krize

58

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

69

je předpokladem, na základě kterého se pokusíme analyzovat a predikovat možný vývoj inflace v ČR v souvislosti s procesem začleňování do eurozóny.59 Pochybnost ze skokového růstu cenové hladiny v ČR okamžitě po vstupu do eurozóny tvoří jeden z hlavních důvodů přispívajících tzv. k pomalé variantě přijetí eura v naší zemi. Inflační výhružkou pro českou ekonomiku tvoří proces cenového přibližování, neboli cenové konvergence směrem k vyspělejším státům eurozóny po přijetí eura, kdy zanikne příležitost vyrovnání cenových hladin pomocí posilování měnového kurzu. Srovnatelná cenová hladina v ČR je navíc i oproti méně vyspělým členům eurozóny velmi nízká. V praxi to znamená, že bochník chleba v eurozóně je v přepočtu na české koruny dle aktuálního měnového kurzu mnohem dražší než stejný bochník chleba v domácí ekonomice.60 Dalším argumentem pro obavu z rychlého cenového přibližování po přijetí eura je ztráta možnosti provádět vlastní národní monetární politiku po přijetí eura a ovlivňovat klíčové úrokové sazby, jenž jsou považovány za důležitý desinflační nástroj CB. Uvedené důvody jsou používány jako argumenty pro oddálení termínu vstupu ČR do eurozóny a mezi veřejností mohou vyvolat dojem protržení hráze nízkých cen způsobený přijetím eura a vyvolat celkovou „protieurovskou náladu“. Předpoklad vývoje cen v ČR stejně jako v ostatních zemích usilujících na vstup do eurozóny však není výsledkem jednoduché analýzy a nemůže být založen pouze na výše uvedených předpokladech. Faktorů, které ovlivňují cenovou hladinu v kandidátských i členských státech v měnově integračním procesu je celá řada s tím, že o jejich významu a míře vlivu procesu tvorby cen se vedou odborné diskuze. Dalším směrnicí pro možný odhad vývoje cen v kandidátských zemích včetně ČR po přijetí eura jsou dosavadní zkušenosti vyspělých i méně vyspělých členských států eurozóny. Cílem této kapitoly není vytvoření přesné predikce vývoje inflace v ČR po zavedení eura, ale seznámení s faktory mající významný podíl na formování inflačního vývoje v procesu integrace ČR do eurozóny, zhodnotit inflační vývoj v současných členských zemích a pokusit se nastínit pravděpodobné varianty vývoje míry inflace v ČR po přijetí společné evropské měny. Inflační scénáře budou prognózovány za předpokladu odeznění nejhoršího období hospodářské krize.

59

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 60 Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR [online]. prosinec 2007 [cit. 2015-06-29]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/2/850-studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ekonomiku.pdf

70

4.4.1. Úvodem k riziku inflace po vstupu do eurozóny Pro ekonomiku je nebezpečná hlavně pádivá forma inflace vyjádřená dvouciferným číslem, kdy krajním případem je hyperinflace, kdy ceny rostou v řadě stovek a tisíců procent ročně. Pádivá inflace vytváří celkově podnikatelsky nepříznivé klima, kde faktor nejistoty ohledně budoucího vývoje způsobuje odliv investic z domácí ekonomiky, snižuje motivaci podstupovat podnikatelské riziko a vytváří prostor pro zakořenění inflačních očekávání a vyvolání následné setrvačné inflace, pokud není očekávána veřejností. Neočekávaná inflace vyvolává nerovnoměrnou distribuci důchodů, např. zvýhodňuje dlužníky oproti věřitelům, dočasně snižuje reálný příjem obyvatel, kterým mzdy podléhají většinou nepružné indexaci a valorizaci (státní úředníci, učitelé, důchodci apod.), narušuje finanční plány výrobců a obchodníků, snižuje informační schopnost cen apod. Neanticipovaná inflace je také faktorem nejistoty. Jež může zakořenit vysoká inflační očekávání. Negativní účinek má tzv. nerovnoměrná inflace, kde ceny některých položek výrobků rostou rychleji než u jiných. Např. dochází k růstu cen spotřebitelsky více citlivých položek spotřebního koše (energie, potraviny zdravotní péče apod.) přičemž stagnace, popř. i pokles cen jiných položek (např. elektronika a další spotřební zboží) způsobí, že celkový index CPI, se výrazně nezmění. Vnímání růstu cen citlivých položek, jako např. potravin, však může ovlivnit očekávání vysoké budoucí inflace domácím obyvatelstvem, což může značně zkomplikovat hlavní úkol většiny CB v podobě udržení stálých cen.61 Zabránění hrozby neočekávané nebo nepřijatelně vysoké míry inflace je hlavní prioritou centrálních bank včetně ECB a ČNB. Deklarovaný dlouhodobý cíl ECB je cenová stabilita vyjádřená 2% mírou inflace, která odpovídá tzv. fiktivní inflaci. Ta odráží růst nákladů, které jsou spojeny s inovacemi, výzkumem a nárůstem kvality výrobků. Plnění hlavního cíle, kterým je cenová stabilita, nařizuje ČNB také Ústava ČR. Ta se snaží provádět politiku nízké, popř. klesající inflace (desinflace) v rámci měnově politické strategie cílování inflace, která stanovuje střednědobé a dlouhodobé inflační cíle a snaží

61

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

71

se tím ovlivnit tvorbu inflačního očekávání veřejnosti. Po vstoupení do eurozóny převezme tento úkol ECB, jejíž strategie prvky inflačního cílování též obsahuje.62 Prokazatelná identifikace asymetrického šoku je v praxi problematická. Soudobé empirické studie se neshodují v metodologii měření šokové podrobnosti, trpí slabinami zjednodušujících modelových předpokladů a přinášejí rozdílné výsledky. Navíc i sama teorie optimálních měnových oblastí uvádí alternativní mechanismy, které umožňují stabilizaci ekonomiky bez použití záměrného opatření CB v podobě zvýšení úrokových sazeb či změny měnového kurzu.63 Mezi mechanismy přizpůsobení a faktory, které ovlivňují pravděpodobnost výskytu a dopadu případného asymetrického šoku lze jmenovat stupeň mobility pracovních sil ochotu pracovníků stěhovat se za prací i do jiných států, dosažený stupeň obchodní a ekonomické integrace, resp. vzájemné propojenosti s ostatními ekonomikami měnové unie, míru otevřenosti ekonomiky, komoditní a teritoriální diverzifikaci produkce, spotřeby a zahraničního obchodu apod. Souhrnné teoretické nastínění obsahu asymetrického šoku ve spojitosti s případnou inflační hrozbou představuje vhodný úvod k analýze faktorů možného inflačního vývoje v ČR po vstupu do eurozóny. Kromě faktorů, které jsou specifické pro dohánění ekonomiky, mezi které lze řadit také ČR, je vhodné poučit se z vývoje míry inflace v současných členských zemích v období před a po zavedení eura.

4.4.2. Vývoj inflace v zemích eurozóny po přijetí eura Při odhadu možného budoucího vývoje míry inflace v nových členských zemích eurozóny včetně ČR je přínosné analyzovat dopad přijetí eura na inflaci v současných členských státech. Z dlouhodobého hlediska došlo v eurozóně k určitému sladění. Průměrná míra inflace se v období před prvními dopady hospodářské krize v Evropě (do druhé poloviny roku 2008) blížila hodnotě 2%, což je cíl stanovený ECB. Soudobé

62

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 63 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

72

hodnoty inflace jsou v souvislosti s celosvětovým poklesem poptávky po zboží a službách ještě nižší, v některých zemích Unie jsou dokonce záporné. Dlouhodobé sladění míry inflace, jejíž vývoj se ve všech zemích zdá být podobně sladěný, skutečností je, že po celou dobu členství eurozóny vykazují mnohé země významné inflační diferenciály – čili odchylky od průměrné míry inflace pro celou eurozónu64. Týká se to hlavně zemí, u kterých nejsou stejné příčiny vyšší (nižší) míry inflace. Odůvodnění vyšší inflace např. pro Irsko je dlouhodobý dynamický růst z období před začátkem ekonomické krize. Argumentem vyšší míry inflace Španělska a Portugalska, dalších zemí s vyšší inflací, jsou odlišné a nejsou podložené podobným ekonomickým růstem jako v případě Irska.

4.4.3. Okolnosti vývoje inflace v ČR související s měnovou integrací Na úvod analýzy faktorů, která ovlivňuje vývoj inflace v ČR v souvislosti s přijetím eura, není moc dobře možné separovat a odhadnout dopad inflačních impulsů spojených pouze s aktem vlastního přechodu na společnou evropskou měnu. Významné faktory, které ovlivňují úroveň cenové hladiny ČR po vstupu do eurozóny, jsou činné již v současnosti a souvisejí s celkovým integračním procesem české ekonomiky do eurozóny. Působení těchto faktorů trvá i po vstupu do společné měnové unie, přičemž intenzita působení některých z nich bude v souvislosti s přijetím eura pravděpodobně vyšší. Predikce, neboli vytvoření možných scénářů vývoje míry inflace v ČR po vstupu do eurozóny bez zohlednění klíčových dlouhodobých faktorů spojených s celým procesem měnové integrace by nebyla možná.

Maastrichtská kritéria, Pakt stability a růstu a daňová

4.4.3.1.

harmonizace65 ČR musí stejně jako ostatní země před vstupem do eurozóny prokázat svoji připravenost naplněním maastrichtských konvergenčních kritérií. Jedním z nich je také kritérium 64

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 65 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

73

cenové stability, které je definováno jako průměrná inflace za posledních 12 měsíců před šetřením, které nepřevyšuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských zemí, které dosáhly za stejné období nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. S ohledem na závazek ČR usilovat o plnění maastrichtských kritérií opravňující kandidátskou zemi vstoupit do eurozóny, představuje také inflační kritérium cíl hospodářské politiky. Z vývoje spotřebitelských cen v ČR a srovnatelného chování ČNB je patrné, že se ČNB nechystá ustoupit ze svých priorit, jakými je fixní cílování a dodržení plánované trajektorie vývoje inflace směrem k cíli ve výši 2% (s tolerancí +- 1%) i přesto, že je nyní patrné, že vláda s konečnou platností rezignovala na toto datum vstupu. Reformní snaha vlády, kterým mělo být deklarované plnění fiskálních kritérií rozpočtového deficitu a vládního dluhu, by měla být zárukou pozitivního vývoje ve smyslu dalšího nezvyšování vládních výdajů, které představuje tradiční proinflační impulz. Důležité při dlouhodobě nízké inflaci v době před vstoupením do eurozóny je plnění maastrichtského kritéria cenové stability. Vyskytuje se tu otázka, zda se po přijetí eura nezačne náhle a prudce zdražovat kvůli ztrátě měnově politické kompetence ČNB. Po vstupu do eurozóny se stává ECB tvůrcem měnové politiky v ČR. Její cíle jsou stejné jako nynější priority ČNB. Fiskální politika vlády bude nucena stále dodržovat Pakt stability růstu vymezující pravidla pro rozpočtové chování vlád členských států včetně možných sankcí.

4.4.3.2.

Zaokrouhlování cen a psychologické efekty přechodu na euro

S eurem si mnozí lidé i členské státy a postupně i kandidátské státy spojují zdražování cen. Nejvíce o zdražování během prvních let po přechodu na euro a zdražení do obchodů mluvily silné ekonomiky Německa a Itálie. Nesouhlas s vlivem na maloobchodní ceny vytvořila tzv. protieurovskou atmosféru, která se začala rozšiřovat po Evropě a dorazila i k nám. Co je však skutečností? Nedošlo k výrazné změně míry inflace, která byla měřená indexem spotřebitelských cen neboli výzkumem cenových změn v celém spotřebním koši nejčastěji kupovaných položek. Skokové zdražení, jež se spojovalo s razantním zvýšením

74

cen v okamžiku přechodu na hotovostní euro v členských státech eurozóny po roce 2002, nenastalo. Opravdu však bylo zjištěno zdražení některých položek ve spotřebitelském koši, což bylo nejspíše kvůli zaokrouhlení směrem nahoru, nebo někteří obchodníci využili převzetí eura k růstu cen např. u nápojů, služeb restaurací, kaváren, hotelů. Koukneme-li se na celkový spotřební koš, tak uvidíme, že některé ceny např. u elektroniky a spotřebního zboží zůstaly stejné či došlo dokonce i k jejich poklesu. Euro a zaokrouhlení nepřineslo změnu kupní síly na obyvatele členských států eurozóny. ECB odhaduje, že zaokrouhlení bylo jednou z příčin změny indexů spotřebitelských cen v zemích eurozóny v řádu desetin procentního bodu. Pokud má cenu o vlivu efektu zaokrouhlení na národní cenovou hladinu vůbec diskutovat, pak se jedná o krátkodobý dopad, který není významný. Proč má tedy euro špatnou pověst jako původce zdražování? Je to kvůli fenoménu tzv. vnímané inflace. Pro průměrného člověka je velmi vnímáno zdražení tradičních položek např. rohlíků, piva apod., i pokud se jedná i jen o zcela nepatrné množství. Snížení cen již nemá takovou váhu. Zkušenost z růstu cen dennodenně nakupovaných položek spotřebního koše, které ovšem netvoří většinu celkových výdajů, přenesli spotřebitelé do svého celkového pocitu o vývoji celkové cenové hladiny v zemi. Dalším původcem špatné pověsti je neustálé přepočítávání současných cen v euru na původní ceny v národních měnách z roku 2001. Jak plyne z opakovaných šetření veřejného mínění (Eurobarometr), hojné procento obyvatel eurozóny pořád přepočítává a srovnává ceny i po několika letech po zavedení eura v hotovosti, což má za následek špatný vliv eura na národní ceny. 66 Zaokrouhlování, které není podložené odpovídajícím růstem nákladů a nežádoucím psychologickým efektům přechodu na euro lze zabránit, z velké části, informační kampaní a dalšími nástroji národních strategií přechodu na euro v současných kandidátských státech včetně ČR.

4.4.3.3. Ztráta národní měnové politiky po vstupu ČR do eurozóny67 Přijetí eura přinese české ekonomice změnu také v tom, jakým způsobem bude probíhat a kontrolovat národní cenová hladina. Poté, co vstoupíme do eurozóny, přijde ČNB o funkci strážce cenové stability a tato funkce se přenese na ECB. Existují dvě oblasti 66

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 67 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

75

rozdílů mezi působením ECB a ČNB na české ceny. První se liší ve způsobu ovlivňování cen a řízení, neboli snižováním míry inflace. ČNB svou měnovou politiku provádí tzv. režimem cílování inflace. Zatímco dle ECB je definována cenová stabilita, s tím že její monetární politika je založena na ekonomickém a měnovém pilíři (ekonomické a měnové analýze, která poskytuje podklady potřebné k tomu, kdyby nastala změna nastavení úrokových sazeb ECB). Dalším rozdílem je akceschopnost ECB, která se projevuje její reakcí na možné inflační tlaky projevující se jen v naší zemi nebo okolním regionu, ale nepostihnou většinu eurozóny. V této situaci není v zájmu ECB aktivní zasahování. To mají v kompetenci jednotlivé národní vlády, jež musí omezit vládní výdaje kvůli inflační hrozbě nebo popřípadě vstoupit do procesu mzdové tvorby v domácí zemi.68 Rozdílný systém měnové politiky má základní význam inflačních očekávání ve vývoji inflace v ekonomice. Inflační cílování v ČR probíhá, protože se ČNB snaží pozitivně ovlivnit výše popsaná inflační očekávání českých ekonomických subjektů. ČNB stále určuje inflační cíle pro budoucí období, jejichž naplnění pro ni znamenají jasný a veřejný závazek. Ke splnění cílů používá ČNB nástroje, hlavně změny úrokových sazeb, které jsou pro ekonomické subjekty signálem dalšího inflačního vývoje v zemi. Čím je CB v plnění svých cílů úspěšnější, tím více se stává důvěryhodnější. Pokud by začalo růst inflační očekávání, je přijetí eura pro naši ekonomiku nežádoucí, protože již nebude moci obnovit funkci ČNB. Hrozba musí být zmírněna detailnějším popisem měnové politiky ECB. Po vstupu do eurozóny, jak již bylo uvedeno, přechází funkce hlavní měnové autority, do rukou ECB. Jejím cílem je nízkoinflační politika a stanovený dlouhodobý inflační cíl s tím, že kromě cílování makroekonomických ukazatelů včetně cenových a nákladových indikátorů, což je stejné jako u cílování inflace. V druhém pilíři měnové politiky ECB se zveřejňují ekonomické analýzy i předvídání inflace. Ty by měly být směrnicí pro vytvoření inflačního očekávání ekonomických subjektů jak v eurozóně, tak i v ČR I přes to, že ECB neuplatňuje režim inflačního cílování, její strategie tyto prvky obsahuje, přičemž hlavní prioritou je také udržení cenové stability eurozóny na úrovni, která je podobná cíli ČNB. Ztráta možnosti provádět vlastní národní měnovou politiku v eurozóně by mohla při asymetrickém šoku, který přináší vyšší inflaci představovat problém. Asymetrický šok, který nepostihuje všechny země eurozóny stejně a jeho původ není ve změně domácích inflačních očekávání, vyžaduje adresný zásah národní centrální banky v podobě změny nastavení úrokových sazeb, popř. také reakci fiskální politiky 68

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

76

vlády. ECB nicméně nastavení úrokových sazeb nezmění, jestliže uvedeným šokem nebude postižena většina zemí, resp. větší část eurozóny. Přizpůsobení se šoku a postupné snižování inflace v postižené zemi však musí probíhat jinak, než restriktivní politikou národní centrální banky.

4.4.3.4. Nízká

výchozí

srovnatelná

cenová

hladina

ve

vztahu

k ekonomické úrovni69 Česká republika je brána, ačkoliv v posledních letech, je na vzestupu, stále za tzv. dohánějící ekonomiku, vyznačující se vyšším průměrným růstem HDP v porovnání s „doháněnými vyspělými státy“.

Tato diference, resp. správně nazváno: růstový

diferenciál má za následek také tzv. reálnou konvergenci, což znamená přibližování ekonomické úrovně vyjádřené velikostí HDP na jednoho obyvatele úrovni členských států eurozóny. Všechny vybrané země v dlouhodobém horizontu konvergují k eurozóně až na určité výjimky v jednotlivých dalších obdobích.70 Mezi faktory ekonomického růstu patří přísun přímých zahraničních investic motivovaný dostupností sofistikované a přitom levné pracovní síly, stoupající úroveň spotřeby obyvatelstva dohromady s investicemi firem, současná stagnace největších členských zemí eurozóny, hlavně Německa. Dále se srovnává cenová hladina. ČR náleží mezi země, jejíž cenová hladina je podhodnocena relativně k dosažení ekonomické úrovně. Což znamená, že životní standard obyvatele

je

relativně

vyšší

v

porovnání

s

úrovní

teoreticky

odpovídající srovnatelné cenové hladině. K vyrovnání cenových hladin kandidátských ekonomik dochází dvěma kanály. Jedním z nich je vyšší domácí inflace v dohánějící se ekonomice oproti ekonomikám „doháněných“ a druhý umožňuje proces cenového přiblížení formou zhodnocování nominálního měnového kurzu. V praxi cenová konvergence znamená, že rozdíl ceny bochníku chleba v eurozóně a v domácí ekonomice se po přepočtu měnovým kurzem snižuje. Jestliže HDP rychleji roste, roste rychleji i reálný důchod obyvatel dohánějící ekonomiky a srovnáváním cenových hladin a roste i kupní síla obyvatel domácí ekonomiky ve vztahu k zahraničí. Z vývoje míry

69

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 70 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

77

inflace a měnového kurzu v ČR je patrné, že v ČR je v z hlediska cenové konvergence činný převážně kurzový kanál. Po vstupu do eurozóny se uzavře kurzový kanál a bude docházet k dalšímu přibližování pomocí inflačních diferenciálů a z tohoto pohledu tedy současná nízká cenová úroveň představuje do budoucna jeden z důležitých inflačních faktorů.

4.4.3.5.

Důležitá poznámka k predikci inflace po zavedení eura v ČR71

Na konec subkapitoly, která se věnuje charakteristice činitelů vývoje míry inflace v ČR, která souvisí s procesem měnové integrace, je třeba dodat, že kromě uvedených faktorů se na vývoji po našem vstupu do eurozóny budou podílet i nadále vlivy, které přímo nesouvisí s procesem přijetí eura. Tyto vlivy (ekonomická situace hlavních obchodních partnerů, fiskální politiky vlády apod.) jsou brány v úvahu v predikčních modelech ČNB a na jejich základě se vytváří predikce a výhledy o budoucím vývoji v ČR. Tyto výhledy jsou ovšem pouze krátkodobé, protože dlouhodobé výhledy jsou těžko predikovatelné a budoucí vnější vlivy jsou nepřesné Otázka tak je, do jaké míry se do vývoje inflace promítnou ty, které souvisejí s přípravou na vlastní zavádění eura v ČR. Tým znalců ČNB nebo jiných CB a institucí většinou nezveřejňují predikce inflace v dlouhém období 5 a více let, ve kterém je přijetí eura v naší zemi uvažováno. Konečný předpoklad pak stojí na značné míře zjednodušujících či odhadnutých předpokladů a výsledné předpověď je každý rok upravována podle nových vstupních veličin. Ale i tak jsou v následujících kapitolách naznačené možné scénáře vývoje míry inflace v ČR po zavedení eura.

4.4.4. Scénáře vývoje míry inflace v ČR v období vstupu do eurozóny72 Pojmenování a popis důležitých faktorů procesů přijetí eura v ČR nám nyní umožňuje s jistou dávkou zjednodušení zkonstruovat hypotetické scénáře vývoje míry inflace v naší zemi po vstupu do eurozóny.73 Je třeba podotknout, že předpoklad bude realizován,

71

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 72 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 73 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

78

pokud budou stejné podmínky. Není spekulováno působení jiných okolností, které nejsou především uvedené v textu (př. v dlouhém období těžko předvídatelný vývoj cen surovin na světových trzích apod.). Ve scénářích je hlavně hodnocena příčinná souvislost vývoje inflace než na konečné číslo, jehož odhad komplikuje to, že není znám přesný termín v ČR.

4.4.4.1. Realistický scénář: vyšší inflace odpovídající procesu dohánění ekonomické úrovně74 Dle tohoto scénáře bude euro přijato nejdříve v roce 2017. Mezi hlavní předpoklady patří dohánění ekonomické a cenové úrovně. Až bude euro přijato, dojde k odstranění kurzového kanálu tak, že se přiblíží cenové úrovně – k vyrovnání cen mezi ČR a eurozónou nebude již docházet tím, že se bude posilovat nominální měnový kurz, ale bude to probíhat přes inflační kanál, neboli vyšší domácí inflaci. V ČR je faktor dohánění cenové úrovně umocněn také relativně nižší srovnatelnou cenovou hladinou ve vztahu k ekonomické úrovni. S tím souvisejí inflační diferenciály (tj. vyšší inflace než v zemích eurozóny), které odpovídají vyšší produktivitě práce.75 Inflace v ČR bude vyšší, než je průměr eurozóny. Jestliže je růst cenové hladiny přiměřený povaze procesu dohánění ekonomické úrovně a růstu produktivity práce, není škodlivý pro ekonomiku. Podobně na tom byly i současné členské země po určitou dobu po přijetí eura, v době vstupu do eurozóny vykazovaly výrazně nižší ekonomickou úroveň (Španělsko, Portugalsko, Irsko). Klíčovým činitelem bude také i vliv Balassa-Samuelsonova efektu vysvětlující jak vznikl inflační diferenciál, neboli vyšší inflace u tzv. dohánějících zemí, které mají vyšší ekonomický růst a vyšší růst produktivity než v zemích doháněných. Příčinou jsou rostoucí mzdy a ceny v neobchodovatelném sektoru ekonomiky (př. služby) odpovídajícímu růstu produktivity práce v daném sektoru. Důležitý je také vývoj inflačního očekávání ekonomických subjektů. ČNB nebude po vstupu do eurozóny cílovat inflaci, ale i tak je stále spousta nástrojů jak korigovat

74

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 75 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

79

očekávanou inflaci. Jde hlavně o chování vlády ve fiskální oblasti, vyhovující informační kampaň před zavedením eura a pravidelné uveřejnění předpovídajícího vývoje inflace a dalších makroekonomických indikátorů, které jsou podloženy analýzami oficiálních institucí po vstupu do eurozóny. Podíl české inflace na celkové inflaci eurozóny je malý, inflační tlaky v ČR, které jsou způsobené procesem vyrovnávání cenových hladin, těžko ovlivní inflaci okolních zemí např. Německa.76 ECB se zaměřuje na cenovou stabilitu eurozóny jako celku a v případě, kdy by byla vyšší inflace v ČR, by buď vůbec nezareagovala, nebo by se omezila na určitá verbální upozornění či doporučení vývoje inflace a dalších makroekonomických indikátorů, které jsou podloženy analýzami po vstupu do eurozóny. Nejsou zakotveny sankce za překročení určité míry inflace v pravidlech a podmínkách pro členy eurozóny. Po převzetí eura není míra inflace ve všech státech stejná. Předpokládaná struktura možného vývoje inflace v ČR před a po vstupu do eurozóny a při zhodnocení všech případných okolností nám umožní vytvořit také pesimistický scénář. Ten vzniká s inflačním očekáváním ekonomických subjektů v nové členské zemi a vyjednáváním zaměstnanců a odborových organizací ohledně toho, jak se budou tvořit mzdy v ČR.

4.4.4.2. Pesimistický scénář: vyšší inflace, negativní dopad na ekonomický růst, pochybná budoucnost77 Inflační očekávání všech ekonomických subjektů je významné při skutečném budoucím vývoji míry inflace. Jestliže lidé v budoucnosti očekávají inflaci v dané míře, uzpůsobí tak očekáváním svoje chování. Zaměstnanci budou požadovat odpovídající nárůst jejich platů, firmy zvýšení tržeb, majitelé realit zvýší nájmy apod. a to má za následek opravdový růst cen, který je spojen s prvním nárůstem inflačního očekávání.

76

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 77 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

80

U nás sleduje ČNB inflační očekávání a prognózováním a pravidelnými zprávami a dalšími nástroji se snaží přesvědčit trhy o tom, že má inflaci pod kontrolou a že nehrozí její zvyšování. Pokouší se o formování inflačního očekávání obyvatelstva. Po vstupu do eurozóny tuto funkci místo ČNB převezme ECB, ta ovšem provádí monetární politiku jinak než ČNB a soustřeďuje se na inflaci v eurozóně jako celku a ne jen na inflaci v ČR. Logicky lze tedy očekávat jistou obavu ze zvýšení inflace mezi obyvateli v České republice s blížícím se termínem přijetí Eura a vstupu do Eurozóny. Tato očekávání jsou zakořeněna hlavně díky dopadům vnímané inflace v již členských státech eurozóny. Navíc bude tato obava podmíněna těmi státy, kde budou převládat inflační diferenciály. Vzhledem k tomu vzniknou dva důležité inflační impulsy. Jedním z nich bude nárůst inflačních očekávání ekonomických subjektů a růst inflace, která souvisí s procesem dohánění ekonomické úrovně. Přes tzv. Balassa-Sauelsonův efekt. Pohlédneme-li na tyto dva aspekty, bude důležité, jakou měrou se povede realizovat mzdové požadavky zaměstnanců, které vzniknou z důvodu očekávané inflace.

V jaké míře bude vláda

schopna ve spolupráci se zaměstnavateli tomuto potencionálnímu a nepřiměřenému růstu mezd zabránit. Určité poznatky z této situace je nutno bráti ze zahraničí a to konkrétně ze Slovinska, kde byl růst mezd upraven zvláštní zákonem.

4.4.4.3. Extrémní scénáře V této kapitole bych se ráda zmínila o třech variantách „extrémních scénářů“, které mohou nastat pouze v hypotetické rovině. Prvním z nich je založen na předpokladu míry inflace podobné v ČR jako ve státech Eurozóny, jinými slovy řečeno, nebudou zde vykázány rozdílné inflační diferenciály oproti průměru Eurozóny. Ovšem tento scénář se nejeví jako reálný a to hlavně z důvodu otevřenosti a propojenosti české ekonomiky s ostatními zeměmi EU. A lze těžko uvažovat o pokračujícím procesu dohánění ekonomické úrovně při zachování stejné cenové hladiny.

81

Druhým scénářem je vznik tzv. pádivé neboli dvouciferné inflace ročně. Ten se jeví velmi málo pravděpodobný a to z hlediska oddalujícího se vstupu do Eurozóny a tím pádem pokračující cenovou konvergenci posilováním nominálního měnového kurzu. Vznik této inflace je málo pravděpodobný i z důvodu cílů plnění maastrichtských kritérií. Poslední a třetí variantou je varianta „skokového“ neboli neočekávaného a prudkého růstu cen okamžitě po přijetí eura. Pro jeho hypotetičnost hovoří hlavně proces integrace, který je ovlivněn dlouhodobými faktory a navíc se tak v žádné členské zemi Eurozóny prozatím nestalo. Česká republika navíc připravuje potřebnou inflační kampaň, která by zmíněný efekt měla naprosto eliminovat.

Shrnutí Bereme-li v potaz všechny možné scénáře, nejvíce pravděpodobný vývoj míry inflace můžeme určit trvalými kladnými inflačními diferenciály – tedy o něco trošku vyšší inflaci v množství jednotek procentních bodů oproti průměru Eurozóny. To je dáno hlavně doháněním ekonomické situace a tím pádem i přibližováním cenové úrovně. „Skutečná výše inflace po přijetí Eura bude kromě procesu dohánění ekonomické a cenové úrovně ovlivněna také dalšími faktory, které s měnovou integrací zřejmě nesouvisí. Jedná se o vlivy na vývoje cen klíčových surovin na světových trzích, dále na vývoje ekonomiky, či v další řadě agregátní nárůst mezd v sektoru služeb a průmyslu v ČR. 78 I k těmto uvedeným okolnostem lze vývoj inflace velmi těžko odhadovat. Inflační rozdíly budou nejvíce eliminovány díky rostoucí ekonomice v ČR a přibližující se cenové hladině k hlavním ekonomickým tahounům Eurozóny. Scénáře v podobě okamžitého zdražení, či neměnné inflace v době našeho členství jsou nepravděpodobné.

78

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

82

4.5. Dopady zavedení Euro na ekonomický růst v ČR 4.5.1. Ekonomický růst v souvislostech zavedení společné měny79 Zavedením eura se předpokládá kladný vliv na naši ekonomiku. A to hlavně z dlouhodobého a trvalého hlediska. Ovšem tyto otázky nikdy nelze přesně odpovědět, protože zavedení měny do určitého státu je vždy specifické a nelze přesně určit jeho dopady. Analýzy toho, jaký bude vliv lze založit na logických úvahách, ekonomických předpokladech, nebo na zkušenostech jiných států, hlavně nám těm nejbližším, jako je Slovensko a jejich situace po zavedení eura. Komplexně vzato zavedení společné měny je pokračujícím procesem měnové integrace a prohlubováním mezinárodní spolupráce. Což sebou nese přínosy v podobě snížení transakčních nákladů, zvýšení transparentnosti cen a minimalizace kurzového rizika. Toto všechno může vést k účinnější alokaci výrobních zdrojů mezi jednotlivými zeměmi. Na druhé straně záleží, jak bude ČR využívat přínosy z této otevřenější ekonomiky. Tomu však nahrává teorie reciproční poptávky, která říká, že vývoz z malé ekonomiky má podstatně lepší možnosti najít své odběratele, než je tomu u velkých ekonomik. Také domácí poptávka bude vystavena nabídce zahraničního zboží podstatně více díky odstranění dalších bariér spojených se zavedením společné měny. Samotnou kapitolou je článek vydaný A.K. Rosem v roce 2000, který na základě kvantitavní empirické analýzy zahrnující 186 zemí v období let 1970-1990 identifikoval zvýšení zahraničního obchodu spojené se vstupem země do měnové unie ve výši 235%. Tento poměrně zajímavý výzkum však není zobecnitelný a je nepoužitelný pro budoucí členské země eurozóny. Většina z těchto zkoumaných států totiž byla velmi malá a navíc ekonomicky nerozvinutá a nelze je tak srovnávat se státy EU.

79

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

83

4.5.2. Zavedení

společné

měny

jako

strukturální

změna

v ekonomice80 Pokud chceme v teoretické rovině analyzovat dopady zavedení Eura na dlouhodobý ekonomický růst, je nutné nejprve definovat jeho hlavní determinanty a teoreticky uchopit samotné zavedení společné změny. Samotný akt zavedení Eura lze označit jako strukturální zlom, jednorázovou změnu mající trvalý vliv na určité normy chování ekonomických subjektů.81 Je nutno bráti v úvahu, že snížení devizového rizika u členských států může směřovat k většímu dlouhodobému ekonomickému růstu, než u států, které ještě euro nepřijaly. Každopádně zavedení společné měny bude pro ekonomiku znamenat trvalou změnu, která bude mít vliv jak na produktivitu výrobních faktorů, tak na alokaci zdrojů a provádění hospodářské politiky, což jsou všechno faktory ovlivňující hospodářský růst.

4.5.3. Přispěje zavedení eura k dlouhodobému ekonomickému růstu v ČR?82 Jak již bylo nastíněno v předchozích kapitolách, nelze přesně určit přesné dopady. Každopádně zavedení Eura bude mít pro naši ekonomiku dopady, které se ji dotknou ve všech směrech. Změna bude tedy strukturální. Důležitým aspektem je však pohled na souhrnnou produktivitu výrobních faktorů, která byla před zavedením Eura v ČR výrazně vyšší, než ve státech eurozóny a po zavedení společné měny klesla tato produktivita ve všech státech vyjma Německa, kde tento ukazatel zůstal stejný. Očekávání spojená se snížením nákladů spojených s odbouráváním devizového rizika a vyšší otevřeností, o kterých se píše v teoretických předpokladech, se 80

LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 81 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4 82 LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-8719726-4

84

nenaplnily a to ani v ukazateli souhrnné produktivity a ani v tendru dlouhodobého ekonomického růstu.

4.6. Dopady zavedení eura v ČR na obyvatele Cílem této kapitoly je objasnění toho, zda se může při přechodu na euro zhoršit kupní síla obyvatel, to je asi nejvíce zmiňovaná obava, která zní z řad obyvatel v souvislosti se zavedením nové měny. Eurové mince i bankovky se dostanou do oběhu na základě přesně stanoveného přepočítacího koeficientu, podobnému měnovému kurzu, jenž odděluje domácí a zahraniční prostředí, kvůli tomu se odvíjí problematika dopadu zavedení eura na obyvatele od vývoje měnového kurzu CZK/EUR v předvstupním období.

85

5. DOPADY

ZAVEDENÍ

EURA

VE

SLOVENSKÉ REPUBLICE Vstup Slovenska do HMU byl součástí dlouhodobější všeobecně podporované strategie, jež byla zveřejněná v červnu 2005, bylo zde stanoveno datum přijetí eura 1. 1. 2009. Navazovaly na ni přípravné kroky, hlavně vstup do ERM II v tom samém roce. Stejná strategie byla i poté, co vyhrála opozice v parlamentních volbách v roce 2006, byla proti reformně předchozí pravicové vlády, ale vůči vstupu do eurozóny pokračovala ve stejné linii. Tyto reformní kroky byly do značné míry nezbytným předpokladem, aby mohlo Slovensko konvergenční kritéria splnit.83 Oficiální proces evaluace v rámci EU začal 5. 4. 2008, na žádost země o zhodnocení připravenosti na vstup do HMU. ECB a Komise již připravovaly pravidelné konvergenční zprávy dle článku 122, odst. 2 Smlouvy o ES revidované v Nice, do jejíž součásti patřilo také Slovensko. Následně zveřejněny zprávy obou institucí se Slovensku podrobně věnovaly a závěrem bylo konstatováno splnění všech podmínek pro vstup do HMU. Stejně jako u Malty se nejprve musela Radou zrušit procedura o nadměrném schodku, která byla zavedena v roce 2005. Tato žádost o zrušení procedury byla připojena k pozitivnímu doporučení Komise. Tabulka č.8: Stav konvergence na Slovensku před žádostí o vstup do HMU

Stav

Kritérium

Roční míra Dlouhodobá

Deficit

Celkový

rozpočtu

veřejný dluh inflace

k HDP (%)

k HDP (%)

%)

2007

2007

4/2006

až 4/2006

3/2007

3/2007

4/2008

3,2

6,5

Udržování

3,0

60,0

( úroková

Stabilita kurzu

sazba (% ) až 11/2005 až

povoleného rozpětí

v

ERM SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80210-5082-2. 83

86

Dosažený

2,2

29,4

2,2

4,5

Od 11/2005

výsledek Zdroj: Konvergenční zpráva, květen 2008.

Splnění fiskálních kritérií bylo ze strany ECB i Komise hodnoceno pozitivně. V posledních letech výrazně snížil deficit veřejných financí, proto se zrušení dosud platné procedury nadměrného schodku očekávalo spíše jako formální věc, to také bylo následně 3. června 2008 potvrzeno Radou. Slovensko splnilo také měnová kritéria, bez ohledu na průběžné posilování slovenské koruny během její účasti v ERM II, jež nakonec přesáhlo delší dobu než požadované 2 roky.84 Jediný problematickým bodem bylo inflační kritérium. ECB byla na rozdíl od Komise kritická vůči jeho možnému dalšímu udržení v souvislosti s riziky slovenské ekonomiky.85

5.1. Zkušenosti Slovenska se zavedením eura Slovensko deklarovalo vstup do eurozóny již při jednání o vstupu do EU a to ihned po splnění podmínek maastrichtských kritérií. Cílovým datem byl určen 1. leden 2009, které se i stalo výročím přechodu Slovenska na společnou měnu. Každá takováto zásadní změna do ekonomiky a běžného života lidí sebou nese velkou řadu změn, které se pokusím shrnout v následujících kapitolách.

5.2. Inflace Jak jsem již psala v předchozích kapitolách mé diplomové práce, jedním z hlavních faktorů a „největším strašákem“ je pohyb inflace s přijetím nové měny. Ta se na Slovensku v roce 2009 pohybovala ve velmi nízkých číslech, to lze dáti na vrub hlavně protiinflačním vlivům, které souvisely s celkovou ekonomickou recesí. Pro moji práci je však důležité, jakou míru inflace lze přisoudit samotnému přechodu na euro.

SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80210-5082-2. 85 SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, 291 s. ISBN 978-80210-5082-2. 84

87

Zde budu vycházet ze studie SNB, jejíž výsledky vychází z obecných předpokladů, které jsem popisovala v kapitole o inflaci a ve které bylo zjištěno, že samotná inflace se zavedením eura se pohybovala v řádech 0,2 procentního bodu. Pouze v málo odvětvích jako jsou restauratérství, doprava a pár dalších, byl skok výraznější. Inflace na Slovensku se tedy nevymykala jiným zemím po jejich vstupu. Navíc na Slovensku byla velmi dobře vedena i kampaň před přijetím eura a lidé neměli obavu z okamžitého zdražování.

5.3. Konkurenceschopnost Otázkou pro mnohé bylo, zda přechod pohyblivého kurzu slovenské koruny k pevně stanovenému kurzu eura bude problém pro export, tato otázka je ostatně kladena i u nás. Protože díky oslabování národní měny se posiloval export a nyní tento aspekt zcela vymizel. Podniky na Slovensku skutečně zaznamenaly slabší výsledky, ale i vzhledem ke studii SNB to autoři této studie nepřipisovali změně měny, ale k ekonomické situaci v celé Evropě, která v té době byla poměrně v útlumu a ať se jednalo o státy eurozóny, a nebo státy mimo společnou měnu, situace byla obdobná. Hlavním důvodem tohoto nepříliš příznivého vývoje byl globální pokles poptávky. V případě

vlivu

eura,

bylo

možno

pozorovat

pokles

cenové

a

nákladové

konkurenceschopnosti jen v určitých segmentech sektoru služeb, ale i zde to bylo dáno hlavně dočasně. Sektory jako je průmyslová výroba, byly stále v dostatečné míře konkurenceschopné. SNB došla ve své studii k závěru, cituji: „Bylo by zkrátka příliš zjednodušené domnívat se, že pojem konkurenceschopnosti národní ekonomiky může být dlouhodobě založen pouze či převážně na „využívání“ oslabeného kursu národní měny.“ Pokud bych ale přihlédla na mediální masáž, jaká byla spojena se zavedením eura. Je nutno dodati, že euro ačkoliv otevřelo zahraniční trhy, není všemocné a i dnes převyšuje zahraniční dovoz na Slovensku export.

88

5.4. Názory obyvatel a pohled s časovým odstupem na novou měnu Po šesti letech od zavedení eura jsou Slováci již zvyklí na novou měnu a názory pro znovuzavedení koruny zaznívají opravdu pouze jen sporadicky. Většině obyvatel vyhovuje hlavně možnost platit eurem ve velké části zeměkoule a chválí si jeho minimální výkyvy, které měla slovenská koruna, ať už vyvolané uměle, či ne. Ačkoliv od zavedení eura uběhlo již 6 let, stále mají někteří obyvatelé problémy v rozdílu chápání hodnoty eura a většina z nich má ten názor, že za 600 slovenských korun si toho mohli koupit více, než za 20 euro. Euro je tedy mezi lidmi poměrně velmi pozitivně vnímáno a to i mezi podnikateli, kteří nepociťují žádné výrazné rozdíly. Slováci jsou tedy s eurem poměrně spokojení a považují ho za krok správným směrem. Žádné jejich obavy z inflace anebo snížení konkurenceschopnosti se totiž nenaplnily a oni dnes euro berou hlavně jako měnu, se kterou mohou platit ve většině zemí světa, a ulehčuje jim tedy problémy se směnitelností, jako byla dříve u slovenské koruny.

89

ZÁVĚR V této diplomové práci jsem se komplexně zaobírala tématem zavedení eura v ČR. Toto téma je přetřásáno již několik let a to nejen napříč jednotlivými vládami a vyšlo k němu již několik studií, článků, odborných prací, knih a dalších textů. V závěru této diplomové práce bych shrnula svůj postoj k přijetí eura, který je pozitivní a proč tomu tak je. Osobně bych nejprve tuto problematiku vzala z trochu jiného pohledu a to z pohledu na evropskou integraci jako takovou. V současné době je Evropa pod těžkým tlakem, ať se jedná o krizi na blízkém východě, vlnu uprchlíků, tak pro Evropu asi to nejcitlivější téma a tj. krize na Ukrajině. Z tohoto pohledu je tedy důležité, aby Evropa zaujímala jednotný postoj, protože pokud bude Evropa vystupovat jako silná Evropská unie a ne jako každý jednotlivý malý stát samostatně, bude mít svoji vyjednávací pozici vždy podstatně silnější. Integrace je tedy dle mého názoru důležitá a k integraci patří svou měrou i společná měna. Česká republika se svoji politikou zavázala k přijetí eura a není otázkou, zda bude euro přijato, ale kdy bude přijato. Velkým problémem v současnosti, který zavdává důsledky oddalování přijetí eura, je problém v Řecku. Zde je situace na pomezí bankrotu této země a odchodem z eurozóny. Ovšem vše má svoje další důsledky, o kterých představitelé států ví, a nechtějí, aby nastaly. Předpokládá se, že vystoupení Řecka z eurozóny by znamenalo i vystoupení Řecka z EU a vzhledem k poloze Řecka a jeho postavení jako státu, který v současnosti udržuje rovnováhu na Balkáně. A jak jsem již uvedla na předchozích řádcích, celková politická situace a hlavně stabilní Evropa je prioritou číslo jedna. Pokud tedy dojde k bankrotu Řecka a jeho vyloučení z eurozóny, bude to znamenat nejen problém pro Řecko, ale pro celou EU, kdy následně není vyloučeno ani již zmiňované vystoupení Řecka z EU86 aktuální situace je taková, že Řecko se potácí na hraně bankrotu, v pondělí

86

90

29. 6. neotevře Řecká burza a je jen otázkou času, kdy vládě dojdou peníze, situace je tedy opravdu dramatická a nyní si již všichni připouští reálnou šanci na bankrot Řecka. Hovoříme-li o situaci ohledně přijetí eura v ČR, aktuální vyjádření uvádějí termín přijetí eura kolem roku 2020, ovšem může to být i datum pozdější, aktuální náklady v naší zemi nejsou pro přijetí eura zrovna příznivé a hodně napoví další parlamentní volby, kdy se navrhuje, nebo alespoň to ministr financí Babiš uvedl, uspořádat k volbám i jakési malé referendum o přijetí eura. Toto referendum, pokud tedy proběhne, bude poměrně dosti směrodatné o budoucím vývoji evropské společné měny v rámci České republiky. Přijetí této měny by mělo proběhnout podle všeho očekávání velmi klidně, jak jsem již psala v předchozí kapitole, byla zvolena varianta tzv. velkého třesku, čili hotovostní a bezhotovostní prostředky začnou platit v jeden den. Obava obyvatel z nárůstu inflace nebude naplněna, protože stejně jako tomu bylo u jiných států, měla by se inflace pohybovat pouze v řádech několika málo procentních bodů. Navíc získáme měnu, která je směnitelná ve většině států světa a pro obchodníky obchodující se zahraničím a hlavně se státy EU, se stanou obchody jednodušší a přímější. Problémem pro nás bude přepočet cen, ovšem stejně jako tomu bylo na Slovensku, v obchodech by měly být ceny vystaveny jak v korunách, tak v eurech, aby si lidé lépe na novou měnu zvykli. Eura se tedy nemusíme bát, jeho přijetím nejen získáme měnu, se kterou lze platit po celém světě, obchody se zahraničními partnery se stanou jednodušší, ale také se staneme ještě pevnější součástí evropské integrace jako takové, ale i silnými partnery v rámci EU.

91

Zkratky: CB – centrální banka ČNB – česká národní banka ECB – Evropská centrální banka ECU - Evropská měnová jednotka EHS - Smlouvu u založení Evropského hospodářského společenství EK – Evropská komise ESAE - Evropského společenství pro atomovou energii ESCB – Evropský systém centrálních bank ESUO - Evropského společenství uhlí a oceli EU – Evropská unie KB – komerční banka KČ – Koruna česká NCB – národní centrální banky SNB – Slovenská národní banka USD – Americký dolar

92

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace: od národních měn k euru. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2008. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-076-8. KÖNIG, P. et al. Učebnice evropské integrace. 2. aktualizované vyd. Brno: Barrister & LACINA, L. et al. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. 320 s. ISBN 978-80-87197-26-4

PLCHOVÁ, Božena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna - hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4.

Principal, 2007. 404 s. ISBN 978-80-7364-044-6

REVENDA Z. et al. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2008. 632 s. ISBN 978-80-7261-132-4 Společná evropská měna, ekonomický růst a sociální soudržnost: souhrnná publikace z vědeckopopularizačního semináře realizovaného v rámci projektu Podpora šíření poznatků výzkumu evropské integrace (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0128) .. : Brno, 12. listopadu 2010. 1. vyd. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2010, 170 s. ISBN 978-80-904281-5-7.

ŠREIN, Z., Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie. Praha : VŠE Praha, 1999. 369 s. ISBN 80-7079-946-3

93

Internetové zdroje: Adopting the euro in Hungary: expected costs, benefits and timing. NHB Occasional Papers [online]. Maďarská centrální banka. 2002. ISSN 1216-9293 Dostupné z < http://english.mnb.hu/Engine.aspx?page=mnben_muhelytanulmanyok&ContentID=305 7

Eurosystém. Evropská centrální banka [online]. 2015 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/capital/html/index.cs.htmlEvropsk Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR [online]. prosinec 2007 [cit. 2015-06-29]. Dostupné z:http://www.euroskop.cz/gallery/2/850studie_vlivu_zavedeni_eura_v_cr_na_ ekonomiku.pdf

Vplyv zavedeni eura na slovenské hospodarstvo[online]. Národná banka Slovenska. Dostupné z . Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-0626]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/werneruv-plan Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-0626]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/brettonwoodsky-rad Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-0626]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/evropsky-menovysystem Zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR [online]. © 2013 [cit. 2015-0626]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura Zavedení eura. Ministerstvo financí ČR [online]. 2013 [cit. 2015-06-28]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/historie-eura/hotovostni-euro

94

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tabulka č.1: Měnové složení ECU Tabulka č.2: Stádia budování Hospodářské a měnové unie Tabulka č.3: Kvalifikace na zakládajícího člena eurozóny Tabulka č.4: Vybrané charakteristiky eurozóny v mezinárodním srovnání Tabulka č.5: Stav plnění Maastrichtských kritérií českou ekonomikou Tabulka č.6: Vývoj plnění kritéria veřejného dluhu Tabulka č.7. Vývoj plnění úrokového kritéria Tabulka č.8: Stav konvergence na Slovensku před žádostí o vstup do HMU

Seznam grafů Graf č.1: Vývoj vnímané a skutečné inflace Graf č.2: Vývoj kurzu české koruny vůči euru

95