MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav ekonomie
Srovnání národních strategií zavedení eura ve Slovinsku a České republice Bakalářská práce
VEDOUCÍ PRÁCE:
VYPRACOVALA: Michaela Krůtilová
Ing. Petr Rozmahel, Ph.D.
Brno 2008
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Petra Rozmahela a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 20. května 2008
................................................................
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Rozmahelovi za jeho odborné rady, cenné připomínky a za poskytnutí podkladů při řešení této práce.
Abstrakt KRŮTILOVÁ, M. Srovnání národních strategií zavedení eura ve Slovinsku a České republice. Bakalářská práce. Brno, 2008. Bakalářská práce se zabývá zavedením eura v České republice a ve Slovinsku. Cílem práce je identifikovat shodné a rozdílné postupy zavedení eura ve strategických dokumentech obou zemí. Práce se dále zaměřuje na ty části národních plánů zavedení eura, jež umožní eliminovat negativní dopady zavedení eura na cenovou hladinu v okamžiku přechodu na euro. Součástí práce je rovněž zhodnocení vývoje cenové hladiny po zavedení eura ve Slovinsku se zhodnocením přímých dopadů přijetí eura. Závěr práce je věnován návrhům změn či doporučením pro Českou republiku na její cestě ke společné měně.
Abstract KRŮTILOVÁ, M. The comparison of the Euro introduction’s national strategies in Slovenia and the Czech Republic. Bachelor thesis. Brno, 2008. The bachelor thesis focuses on introduction of the Euro currency in the Czech Republic and Slovenia. The main goal is to identify identical as well as different techniques used for the Euro introduction within the strategic documents of both countries. The thesis aims on parts of national plans dealing with the Euro introduction that enable to eliminate negative impacts of the Euro introduction on price level in time of new currency changeover. The partial goal of the thesis is also to evaluate the price level trends after the Euro introduction in Slovenia and asses its direct impacts. Proposals of variations and recommendations for the Czech Republic during its way to common currency are discussed in the conclusion.
OBSAH 1
ÚVOD....................................................................................................................... 6
2
CÍL PRÁCE A METODIKA .................................................................................. 7
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED......................................................................................... 9 3.1 Budování hospodářské a měnové unie ................................................................ 9 3.1.1 První etapa – fáze přípravná a startovací ............................................................ 9 3.1.2 Druhá etapa – přechodná a klíčová fáze ........................................................... 10 3.1.3 Třetí etapa – závěrečná a cílová fáze ................................................................ 11 3.2 Podmínky účasti v měnové unii......................................................................... 12 3.2.1 Monetární kritéria ............................................................................................ 12 3.2.2 Fiskální kritéria................................................................................................ 13 3.2.3 Pakt stability a růstu......................................................................................... 14 3.3 Přínosy a náklady zavedení eura....................................................................... 15 3.3.1 Přínosy společné měny..................................................................................... 16 3.3.2 Náklady společné měny ................................................................................... 17 3.4 Inflace vs. vnímaná inflace ................................................................................ 20 3.4.1 Inflace.............................................................................................................. 20 3.4.2 Vnímaná inflace............................................................................................... 22
4
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................. 24 4.1 Politicko-ekonomická charakteristika .............................................................. 24 4.1.1 Základní údaje ................................................................................................. 24 4.1.2 Politické záležitosti .......................................................................................... 24 4.1.3 Ekonomické charakteristiky ............................................................................. 25 4.2 Přípravy a postupy přijetí eura ......................................................................... 27 4.2.1 Obecná charakteristika plánů zavedení eura ..................................................... 27 4.2.2 Národní plán zavedení eura v České republice ................................................. 27 4.2.3 Načrt uvedbe evra – Plán zavedení eura ve Slovinsku ...................................... 30 4.2.4 Aktualizace plánů zavedení eura ...................................................................... 31 4.3 Srovnání plánů zavedení eura ........................................................................... 33
4.4 Podpora veřejného mínění a komunikační prostředky jako eliminace negativního vlivu na cenový vývoj po zavedení eura ................................................... 39
4.5 Stav v období po zavedení eura ve Slovinsku ................................................... 44 4.5.1 Vývoj míry inflace ........................................................................................... 44 4.5.2 Vývoj vnímané inflace ..................................................................................... 48 4.5.3 Podíl zavedení eura na růstu cenové hladiny .................................................... 49 4.6 Návrhy změn a doporučení................................................................................ 51 5
ZÁVĚR................................................................................................................... 53
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .............................................................................. 56 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK........................................................................... 59 PŘÍLOHY...................................................................................................................... 60
1
ÚVOD Evropská unie je jedinečné uskupení v současné době již dvaceti sedmi evropských
států, jehož prvotním cílem je statut konkurenceschopného a jednotného prvku navenek. Spravuje rozmanitou škálu oblastí politik, které tvoří tzv. třípilířovou strukturu, mnohdy se však hovoří také o čtvrtém pilíři, a to Hospodářské a měnové unii. Podstatou HMU je sladění hospodářských a měnových politik, přičemž vidina jejího vrcholu je spatřována v zavedení jednotné měny euro jako nástroje k zajištění měnové stability v rámci celého nebo alespoň podstatného teritoria EU. Do dnešního dne prošlo pomyslnou bránou eurozóny, tzn. splnilo maastrichtská konvergenční kritéria, celkem patnáct členských států EU. První zemí, která přijala společnou měnu euro, a to k 1. lednu 2007, a předběhla tak tímto aktem dalších devět zemí (včetně České republiky), s nimiž společně v rámci tzv. východního rozšíření přistupovala k Evropské unii 1. května 2004, je Slovinsko. Česká republika na svůj vstup do eurozóny, potažmo do předvstupní fáze systému ERM II, teprve čeká. Členství v EU je spojeno s celou řadou povinností a právě jednou z nich je také účast v projektu HMU, jejíž hmatatelné vyústění spočívá, jak už bylo jednou zmíněno, v zavedení společné evropské měny. Samotný proces zavádění eura je velice složitý, spočívá nejen ve splnění podmínek a požadavků kladených na makroekonomickou „poslušnost“ a kompatibilitu legislativy, ale také v řadě technických a institucionálních opatření, která musí členská země zajistit. Ačkoliv Česká republika nemá určen termín vstupu do eurozóny, je nezbytné začít s přípravami již dnes. Její nespornou výhodou je možnost čerpat ze zkušeností zemí, které euro dnes běžně používají, poučit se z jejich případných chyb či nedostatků, ale také možnost přesvědčit se o užitečnosti některých praktik. A to je také důvod, proč tato práce vznikla.
6
2
CÍL PRÁCE A METODIKA Záměrem bakalářské práce je porovnat strategii a proces zavádění společné evropské
měny ve Slovinsku s Národním plánem zavedení eura v České republice. Cílem práce je identifikovat shodné a rozdílné postupy zavedení eura ve strategických dokumentech obou zemí nejprve obecně s následným zaměřením na takové části národních strategií zavádění eura, jež se věnují eliminaci či odstranění negativních dopadů na cenovou hladinu v době přechodu na euro. Nedílnou součástí práce je rovněž zhodnocení vývoje cenové hladiny ve Slovinsku, včetně přímých dopadů zavedení eura na ni po více než ročním členství v eurozóně. S ohledem na úspěšnost celého procesu zavedení společné měny ve Slovinsku, autorka v práci navrhuje možná doporučení pro dílčí změny v dosavadním plánu zavedení eura na území ČR. Za účelem dosažení výše zmíněných cílů práce byly stanoveny dvě pracovní hypotézy, a to: •
národní plány zavedení eura České republiky a Slovinska jsou obdobné a nevyznačují se žádnými významnými rozdíly
•
informační kampaň ve Slovinsku značným způsobem zabránila v počátečním období po přijetí eura jednorázovému zvýšení cen v důsledku zaokrouhlování a úmyslného zvyšování cen obchodníky a je tedy možné ji považovat za vzor při přechodu na euro v České republice
Literární přehled byl zpracován za pomoci deskriptivní metody, společné či rozdílné prvky srovnávaných strategických plánů byly identifikovány a okomentovány metodou komparativní analýzy, přičemž následně za pomoci dedukce došlo k zaujetí stanoviska ke stanoveným hypotézám. S pomocí indukce byla potom řešena otázka dopadů zavedení eura na cenovou hladinu ve Slovinsku. První část práce, jež je věnovaná nejprve historickému přehledu HMU, podmínkám účasti v eurozóně a posléze teoretickým základům souvisejících s problematikou evropské ekonomické integrace, vychází z celé řady odborných knih a internetových zdrojů, ať už
7
domácích či zahraničních. Základními dokumenty byl Národní plán zavedení eura v České republice společně s plánem zavedení eura a komunikační strategií ve Slovinsku. Pro část, zabývající se vývojem slovinské cenové hladiny, byla zjištěná data, jež jsou dostupná na webových stránkách Statistického úřadu Slovinské republiky, následně autorkou přepracována do přehledných ilustrativních grafů. Závěr práce shrnuje řešenou problematiku a vyjadřuje se ke stanoveným hypotézám. Samotný konec práce poskytuje přehled použitých zkratek a použitých literárních zdrojů.
8
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1
Budování hospodářské a měnové unie
Na zasedání vrcholných představitelů států a předsedů jejich vlád ve dnech 27. a 28. června 1988 v německém Hannoveru podnikla Evropská rada rozhodující kroky k dalšímu rozvoji v procesu měnové integrace. Výsledným textem byla tzv. Delorsova zpráva1, která vedle zhodnocení dosavadního vývoje hospodářské a měnové integrace obsahovala detailní návrhy vytvoření Hospodářské a měnové unie, a to ve třech základních etapách2. 3.1.1 První etapa – fáze přípravná a startovací První etapa (1. července 1990 – 31. prosince 1993) představovala celou řadu kroků vedoucích k vybudování HMU. Byl dokončen jednotný vnitřní trh a s tím spojený volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, na základě požadavku omezování regionálních rozdílů uvnitř EU byly posíleny nástroje politiky hospodářské a sociální soudržnosti, dále došlo ke koordinaci rozpočtových politik členských států s cílem podpory vzájemné konvergence v oblasti základních makroekonomických ukazatelů, jednalo se zejména o míru inflace, výši úrokových sazeb a kurzovou stabilitu3.[12] V rámci první etapy se členské státy zavázaly, že budou posilovat nezávislost svých centrálních bank a budou aplikovat opatření, jež jsou nezbytná pro harmonizaci právních předpisů vztahujících se k postavení budoucí Evropské centrální banky a k fungování její měnové politiky.[17]
1
Delorsova zpráva byla výborem předložena a Evropskou radou následně schválena 12. dubna 1989 na zasedání v Madridu. 2 Vůbec prvním plánem zřízení hospodářské a měnové unie ve třech etapách byla Wernerova zpráva z roku 1970. 3 Národní měny všech členských států se měly stát součástí mechanismu měnových kurzů EMS a měla být odstraněna omezení, která brání soukromému používaní ECU, např. při povolování soukromých účtů v ECU.
9
Neopomenutelnou součástí této etapy však byla Smlouva o Evropské unii – tzv. Maastrichtská smlouva, podepsaná 7. února 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Přinesla s sebou nejen změnu názvu Evropského společenství na „Evropskou unii“, ale především zásadní posun v procesu evropské ekonomické integrace. 4 3.1.2 Druhá etapa – přechodná a klíčová fáze Druhá etapa (1. ledna 1994 – 31. prosince 1998) je považována za nejdůležitější a současně za nejnáročnější fázi, v níž byly vytvořeny podmínky pro zavedení jednotné měny, a sice v oblasti institucionální, právní a ekonomické. Vznikl Evropský měnový institut (EMI)5, který s koncem této fáze opět zaniká. Byla definována konvergenční kritéria, od jejichž plnění je odvislý vstup do třetí fáze HMU. V roce 1995 Komise ES uveřejnila Zelenou knihu o vytvoření HMU, kde jsou rozebrány detailní kroky k zavedení společné měny, které zároveň popisují závěrečnou část přechodu k HMU. Tento návrh Komise byl Evropskou Radou schválen 15. a 16. prosince 1995 na summitu v Madridu, kde bylo navíc stanoveno, že název společné měny bude „euro“. Jelikož Smlouva o ES nestanovuje fiskální poslušnost členských států po vstupu do třetího stádia HMU, byl 16. – 17. června 1997 v Amsterodamu na základě usnesení schválen Pakt stability a růstu. Rovněž na tomto amsterodamském setkání bylo rozhodnuto o vytvoření nového mechanismu měnových kurzů, tj. ERM II. V závěru druhé etapy (2. května 1998) došlo k vyhodnocení maastrichtských konvergenčních kritérií a Rada EU rozhodla, že se členy HMU 1. ledna 1999 stane jedenáct členských států6.
4
Smlouva o EU vytvořila třípilířovou strukturu politik EU, kde HMU spolu s dalšími politikami je součástí 1. pilíře (nadnárodní charakter), 2. a 3. pilíř (mezivládní charakter) – Společná zahraniční a bezpečnostní politika a Spolupráce v oblasti justice a vnitra. 5 Hlavními úkoly EMI byla koordinace měnové politiky, příprava vzniku Evropského systému centrálních bank (ESCB) a ECB a tvorba základů pro jejich následné bezproblémové fungování. 6 Belgie, Finsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, Rakousko, Irsko. Z důvodu nesplnění konvergenčních kritérií se členy eurozóny nestalo Řecko a Švédsko, Velká Británie a Dánsko uplatnili výjimku na zavedení společné měny, tzv. „opt-out“ (čistě suverénní rozhodnutí státu, zda společnou měnu přijme či ne).
10
3.1.3 Třetí etapa – závěrečná a cílová fáze Třetí etapa (1. ledna 1999 – 30. červen 2002) byla zahájena pevným zafixováním měnových kurzů a určením přepočítacích koeficientů všech účastníků eurozóny a veškeré kompetence v oblasti měnové politiky, do této doby v rukou EMI, přecházejí na Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Evropskou centrální banku (ECB), čímž byla oficiálně zahájena činnost HMU.[12] Komise ES jak samostatně, tak společně s odborníky v rámci tzv. kulatých stolů, zvažovala možné způsoby transformace národních měn za měnu společnou a dospěla k rozhodnutí, že euro bude zpočátku obíhat pouze v rámci bezhotovostního styku a teprve až s odstupem času také v hotovostním platebním styku.[5] Z tohoto důvodu lze třetí fázi rozdělit do dvou základních období: •
od 1. ledna 1999
Dosud používaná uměle vytvořená veličina ECU7 byla nahrazena eurem v poměru 1:1, a to v jedenácti členských státech, prozatím v bezhotovostní podobě. ECB zahajuje svoji činnost, ve spolupráci s centrálními bankami členů eurozóny definuje a realizuje měnovou politiku a usiluje o cenovou stabilitu. Byl zřízen nový systém TARGET, který umožňuje hladký průběh platebních transakcí uskutečňovaných v euru v rámci měnové politiky. A rovněž byl spuštěn nový mechanizmus ERM II. • od 1. ledna 2002 po současnost 1. ledna 2002 byla společná měna euro zavedena konečně také ve své fyzické podobě. V průběhu dvou měsíců, přičemž původně bylo zamýšleno 6 měsíců, euro obíhalo paralelně vedle národní měny, vyměňovaly se národní bankovky a mince za euro, veškeré obchodní transakce a jiné platební prostředky byly realizovány již také pouze v euru. Úderem 1. března 2002 se euro stalo jediným zákonným platidlem ve státech měnové unie (s výjimkou Německa, které přijalo euro za „své“ již 1. ledna 2002).[17]
7
ECU není měnou v pravém slova smyslu. Je to uměle tvořená vztažná veličina a vychází z koše, jež je tvořen určitými podíly měn členských států – je to tzv. měnový koš.
11
3.2
Podmínky účasti v měnové unii
Každý stát EU, který chce být součástí projektu měnové unie, chce přijmout společnou měnu a využívat výhody z ní plynoucí, musí kromě tzv. Kodaňských kritérií8, která jsou však kladena na každou kandidátskou zemi přistupující k EU, navíc splňovat požadavky nominální konvergence9, tedy tzv. Maastrichtských konvergenčních kritérií. Jak už sám název napovídá, vycházejí tato kritéria z Maastrichtské smlouvy10, jejichž bližší specifikace
je
obsažena
v
protokolech
k této
smlouvě
připojených
(Protokol
o konvergenčních kritériích a Protokol o postupu při nadměrném schodku). Vstup do eurozóny, potažmo třetí etapy HMU, je determinován splněním monetárních a fiskálních kritérií. 3.2.1 Monetární kritéria • Kritérium cenové stability Jak vyplývá z článku 121 odst. 1 odrážky první Smlouvy ES, vyžaduje EU po kandidujících státech do zóny eura „dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“ [21]. Bližší definice tohoto kritéria říká, že členská země vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, která nepřesahuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace maximálně tří členských států, které v této oblasti v průběhu jednoho roku před šetřením prokazují nejlepší výsledky. [19] Inflace je vyjadřována jako přírůstek indexu spotřebitelských cen ke srovnatelnému základu.
8
O Kodaňských kritériích bylo rozhodnuto 22. června 1993 v Kodani a člení se na kritéria – politická, ekonomická a kritérium aquis. 9 Nominální konvergence – je podmínkou vstupu do HMU, viz Maastrichtská kritéria. Reálná konvergence – není podmínkou vstupu do HMU, jedná se o reálné dohánění výkonnosti ekonomik méně vyspělých zemí EU k zemím vyspělejším. Často se měří pomocí ukazatele HDP v paritě kupní síly na obyvatele. 10 Článek 121 Smlouva o založení Evropského společenství.
12
• Kritérium stability dlouhodobých úrokových sazeb11 Dlouhodobá úroková sazba by neměla být vyšší než průměr úrokových sazeb zaznamenaných nanejvýš ve třech zemích EU s nejnižší mírou inflace po dobu jednoho roku před šetřením, a to o více než 2 procentní body. Důvodem ustanovení tohoto kritéria je snaha zamezit vstupu takovým státům, které by usilovaly o splnění kritéria cenové stability dočasným stlačením inflace (např. zmražení regulovaných cen).[1] Úrokové sazby jsou odvozovány od dlouhodobých státních dluhopisů či srovnatelných cenných papírů. • Kritérium stability směnného kurzu Článek 121 odst. 1 třetí odrážky Smlouvy ES dále vyžaduje „dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“ [21]. Systému ERM II se mohou účastnit všechny státy stojící mimo eurozónu dobrovolně, zatímco u členských států s odloženým vstupem do zóny eura se očekává, že se k mechanizmu připojí, jakmile to bude možné. Každé měně je přiřazena centrální parita vůči euru, která se může pohybovat ve fluktuačním pásmu ± 15 %. Jelikož je toto fluktuační pásmo poměrně bezproblémové, rozhodly se některé státy dodržovat pásmo užší, ± 2,25 %.[1] 3.2.2 Fiskální kritéria Dle článku 121 odst. 1 druhé odrážky Smlouvy ES se po členských státech vyžaduje, aby zajistily „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek...“ [21].
11
Článek 121 odst. 1 odrážka čtvrtá Smlouvy o ES.
13
• Kritérium maximálního rozpočtového deficitu Článek 1 Protokolu o postupu při nadměrném schodku stanovuje referenční hodnotu „3 % pro poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách“ [21]. Jestliže členský stát není schopen udržet deficit pod 3% hranicí, musí alespoň prokázat znatelné přiblížení k této hodnotě. • Kritérium maximální úrovně veřejného dluhu Toto kritérium vzniklo ze stejného důvodu jako kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a sice, že by státy mohly přizpůsobovat rozpočtové deficity tak, aby pro ně byly v daném roce co nejpříznivější. Země musí udržovat veřejný dluh pod hranicí 60 % HDP, resp. usilovat o viditelné snižování této hodnoty směrem k referenční hodnotě. Plnění výše uvedených kritérií vytváří stabilní ekonomické prostředí. Z toho důvodu je vyžadováno jejich striktní splnění, které může značně ohrozit vstup země do EMU. Zatímco měnová kritéria již členský stát po vstupu do EMU nemůže nijak ovlivňovat, fiskální kritéria jsou ponechána vládám jednotlivých států. A právě z obavy ohrožení cenové i měnové stability a vůbec věrohodnosti celého projektu měnové unie se členské státy dohodly na uzavření tzv. Paktu stability a růstu. 3.2.3 Pakt stability a růstu Usnesení Paktu stability a růstu vymezuje rámec pro fiskální disciplínu, v němž jsou všechny
vlády
států EU zavázány k udržování rozpočtové pozice
blížící
se
k pozici rovnovážné, popř. je-li to možné přebytkové. Tento dokument lze chápat jako jistou modifikaci kritérií konvergence12. Zabývá se obecnými kritérii fiskální disciplíny, jež jsou platné pro celou zónu eura. Mimo to si členské státy stanovují své vlastní střednědobé národní cíle, které bývají často ještě přísnější. Překročení požadované 3% hranice rozpočtového deficitu se dá považovat
12
Konvergence – proces dosahování makroekonomických výsledků, které jsou podobné či přibližné ve zkoumaných oblastech mezi státy, uspokojivé z pohledu základních ekonomických standardních kritérií a udržitelné po určitý čas.
14
za tolerovatelné jen tehdy, jestliže příslušná ekonomika vykáže stanovený13 meziroční pokles HDP. Z dokumentu dále vyplývá povinnost členských států předkládat roční programy fiskální stability, týká se členů EMU, a konvergenční programy týkající se států, jež členy EMU nejsou. Pokud členské státy dosahují nadměrného deficitu, je s nimi zahájena sankční procedura nadměrného schodku. V prvním roce, v němž je dosahováno nadměrného deficitu, členský stát skládá u institucí Společenství neúročené depozitum ve výši 0,2 % svého HDP + 1/10 rozdílu mezi skutečným poměrem deficitu k HDP a skutečnou hodnotou. V dalším roce se neúročené depozitum zvyšuje na maximální hodnotu 0,5 % HDP. Jestliže ani ve třetím roce nejsou učiněny ze strany státu potřebné kroky, zmíněné depozitum se stává pokutou.[24]
3.3
Přínosy a náklady zavedení eura
Kandidující ekonomiky, uvažující o svém vstupu do oblasti měnové unie, by měly být zaměřeny nejen na plnění konvergenčních kritérií, ale také na určení bezprostředních a postupně se vyvíjejících přínosů a nákladů, které s přechodem na novou měnu nepochybně souvisejí. Proto by analýza výnosů a nákladů přijetí jednotné měny měla být součástí každé strategie vstupu do eurozóny.[11] Za racionální načasování vstupu do eurozóny by se přirozeně měla považovat situace, v níž možné přínosy převyšují náklady.[13] Zatímco přínosy společné měny mají povětšinou co dočinění s mikroekonomickým pojetím ekonomiky, náklady většinou dopadají na makroekonomickou úroveň. [7] Z důvodu lepší přehlednosti je možné přínosy a náklady zavedení eura, ať už jsou méně či více významné, členit na [13]: -
bezprostředně spojené se zavedením eura (přímé dopady)
-
zprostředkovaně zapříčiněné působením přímých dopadů, které ovlivňují ekonomiku ve střednědobém či dlouhodobém horizontu (nepřímé dopady)
13
Větší než 2,0 %, resp. větší než 0,75 %.
15
Tyto skupiny je pak možné ještě dále členit na dopady: -
trvalé či jednorázové
-
projevující
se
v přípravném
období,
v okamžiku
zavedení
eura,
ve střednědobém či dlouhodobém horizontu. V rámci dnes tak často diskutovaného tématu bylo vyřčeno již takové množství názorů, týkající se výhod a nevýhod společné měny a z tak různých úhlů pohledu, že jen ztěží je možné je zde všechny vyjmenovat. Z toho důvodu je jejich výčet pro účely této práce eliminován pouze na několik níže uvedených. 3.3.1 Přínosy společné měny Za zcela viditelný přínos je považováno SNÍŽENÍ TRANSAKČNÍCH NÁKLADŮ, což se děje v příp. konverze jedné měny za měnu druhou. Tyto náklady konverze pak po přijetí společné měny mizí v rámci eurozóny úplně. Ačkoli by se mohlo zdát, že se tak banky vzdávají svých výnosů ve formě směnárenských poplatků při konverzích měn, je tomu právě naopak14. Jejich pozornost může být zaměřena na poskytování užitečnějších a kvalitnějších služeb. Nemluvě o nevýhodách mezinárodního platebního styku, který je ještě stále rozličný a dražší, než by tomu bylo v plně integrovaném platebním systému – tedy mezi členskými zeměmi. Nepřímým přínosem eliminace transakčních nákladů
je VYŠŠÍ CENOVÁ
TRANSPARENTNOST. Měla by vést k cenové průhlednosti, kdy je zákazník schopen srovnání ceny zboží v jedné zemi s cenou v zemi jiné, což by ve finální fázi mělo vést k pozitivnímu posilování konkurence na jednotném vnitřním trhu EU.[7] Tento přínos však do značné míry závisí na samotné ochotě spotřebitele získávat potřebné informace o cenách, na jeho jazykových znalostech apod., stejně tak na povaze některých služeb (např. kadeřník).[14] Mezi
další
výhody
členství
patří
REDUKCE
SPEKULATIVNÍCH
KAPITÁLOVÝCH TOKŮ, která se nemusí týkat jen plovoucích kurzů, ale i pevných 14
Snížení administrativních transakčních nákladů (správa účetních systémů, devizových prostředků atd.).
16
kurzů, jež nejsou neodvolatelně zafixovány.Takovýto režim je však zranitelný sám o sobě, neboť přitahuje kapitálové toky, které posléze vedou k reálnému zhodnocování měny a navíc, v příp. pevného nominálního kurzu, také k tlakům na inflaci, což v konečném důsledku negativně dopadá na konkurenceschopnost ekonomiky. Výhodou měnové unie tudíž je, že jsou spekulace eliminovány jak mezi členy eurozóny navzájem, tak také vůči třetím zemím. Důvodem je velikost trhu společné měny, ve smyslu jeho hloubky a šíře, oproti původním malým trhům měn členských zemí. OMEZENÍ VOLATILITY MĚNOVÉHO KURZU uvítají všechny subjekty, které se dostávají do vzájemného finančního styku s jinými subjekty měnové unie, u nichž je přirozeně očekávání a nejistota ohledně vývoje měnového kurzu poměrně vysoká, v tomto případě odpadají ekonomickým subjektům náklady spojené se zajišťováním se proti nepředvídaným změnám kurzu. Mj. také toto omezení kolísavosti kurzu umožňuje stabilizovat cenovou hladinu v zemích, které se potýkaly s vysokou inflací. V důsledku snížení rizikové prémie se nové členské ekonomiky po vstupu do eurozóny potýkají s POKLESEM ÚROKOVÝCH SAZEB, neboť se tyto ekonomiky stávají pro své obchodní partnery a pro další země důvěryhodnějšími15. Navíc je členství v měnové unii považováno okolními trhy za určitou záruku politické stability, zdravé hospodářské politiky a právního prostřední. Celou
řadu
dalších
PŘÍNOSŮ
společné
měny
lze
shrnout
do
oblasti
MIKROEKONOMICKÉHO CHARAKTERU – vyšší užitek peněz (společná měna je schopna lépe plnit všechny tři funkce peněz, tj. prostředek směny, uchovatel hodnoty a zúčtovací jednotka), odbourání cenové diskriminace, nižší segmentace trhu atd.[11] 3.3.2 Náklady společné měny Za výrazný náklad měnové unie je považována ZTRÁTA schopnosti provádět NÁRODNÍ MĚNOVOU POLITIKU, potažmo ztráta nástrojů hospodářské politiky.
15
Riziko zhodnocení společné měny není tak vysoké, jako by tomu bylo u původních národních měn, navíc toto riziko může zcela odpadnout v příp. investorů z členských zemích eurozóny.
17
Jinými slovy, národní centrální banka v úplné měnové unii buď zcela zaniká nebo nemá žádnou faktickou moc.[7] Provádění měnové politiky je přeneseno na jedinou nadnárodní instituci, a to ECB, což zemím znemožňuje provádět reálné přizpůsobování ekonomiky v příp. výskytu asymetrických šoků.[15] Celou tuto problematiku lze ilustrovat na tzv. nekonzistentním trojúhelníku. Obrázek 1: Nekonzistentní trojúhelník
Stabilita měnového kurzu
Autonomní monetární politika
Mobilita kapitálu Zdroj: Kučerová (2005)
Centrální banka může sledovat a usilovat o dosažení pouze dvou ze tří cílů, jednoho se musí vzdát. Vzhledem k tomu, že v rámci měnové unie jsou měnové kurzy neodvolatelně zafixovány a tím je zajištěna jejich stabilita, nelze o vypuštění cíle stability měnového kurzu uvažovat. Požadavek mobility kapitálu je obsažen již v samotných čtyřech základních svobodách JVT, a proto i tento cíl je daný. Autonomní monetární politika je tedy tím třetím cílem, něhož se musí národní CB vzdát. Tento náklad však nemusí být až tak velký, a to především v zemích, které monetární politiku nevyužívají natolik efektivně, aby byla pro ně stabilizačním nástrojem. S výše uvedeným nákladem úzce souvisí ztráta hospodářsko-politického nástroje v podobě MĚNOVÉHO KURZU. V okamžiku výskytu projevů vnější nerovnováhy musí
18
dojít k napravení této situace prostřednictvím jiných kanálů než-li měnového kurzu, např. mobility výrobních faktorů, změnami cen či mezd nebo pomocí transferů. Země v případě potřeby mohou využívat jedině politiky měnící výdaje (spotřeba, investice, vládní výdaje), nikoliv politiky výdaje pouze přesunující (změna kurzu).[11] Dalším možný nákladem je ZTRÁTA FISKÁLNÍ AUTONOMIE. Vlády států přicházejí o možnost snižovat národní dluh skrze zvyšování míry inflace. Omezení, vyplývající z Paktu stability a růstu, výrazně omezují především ty země, které se potýkají s relativně vysokým veřejným dluhem resp. deficitem státního rozpočtu. [15] Silně vnímaným nákladem ze strany občanů je BEZPROSTŘEDNÍ NÁRŮST CENOVÉ HLADINY v důsledku zavedení eura a následné znehodnocení úspor občanů. Pokud ale bude dodržováno správné zaokrouhlování cen a přepočítání, nemůže v důsledku pouhé změny měny k této situaci docházet. Přibližování úrovně (cenová konvergence) přistupující země k úrovni zemí eurozóny však způsobuje v domácí ekonomice nárůst míry inflace a to již může vést k odůvodněným obavám občanů ohledně znehodnocování jejich úspor. Často se v souvislosti se zavedením eura vyskytuje problém tzv. vnímané inflace, o níž je blíže pojednáno v následující kapitole. Také RAŽEBNÉ mincí patří mezi náklady měnové unie. Je to výnos plynoucí vládě z financování jejích výdajů změnou monetární báze. V případě plné zaměstnanosti by ovšem takovéto chování vedlo k inflaci, proto je ražebné často označováno jako inflační daň. Ztráty členských zemí z ražebného jsou alespoň částečně kompenzovány ze strany ECB ražebným z emise společné měny.[15] Mezi
náklady MIKROEKONOMICKÉHO
CHARAKTERU
patří
náklady
na zřízení jediné ústřední centrální banky, náklady informační kampaně, dále jsou to náklady bezprostředně spojené s přechodem na novou měnu, tedy výměna národních bankovek a mincí za bankovky a mince nové měny, změny účetních systémů, prodejních automatů, finančních instrumentů, peněžních prostředků na účtech na novou měnu euro. Jsou to náklady, které se při zavádění nové měny bezprostředně týkají všech firem, domácností a taktéž veřejného sektoru.
19
3.4
Inflace vs. vnímaná inflace
Jak už bylo výše uvedeno, inflace, nebo-li nárůst cenové hladiny, je jedním z možných negativních projevů zavedení eura společně s fenoménem vnímané inflace. V následujícím textu proto bude uvedeno, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma ekonomickými jevy, jak vznikají, jak se projevují a co způsobují. 3.4.1 Inflace Inflace je makroekonomický jev, který je všeobecně spojován s růstem tržních cen, přičemž jejich pohyb není u různých zboží stejný. Z hlediska makroekonomie je podstatné, co cenový vývoj jednotlivých výrobků znamená v souhrnu. Pro označení celkové úrovně cen jednotlivých výrobků a služeb se používá pojem cenová hladina. Je nutno podotknout, že pojem inflace se zavádí v příp. trvalejšího vzestupu cenové hladiny. K jejímu měření jsou používány cenové indexy, které poměřují úroveň cen vybraného koše služeb a výrobků. Nejpoužívanějším indexem je index spotřebitelských cen (CPI).[6] Teorie rozlišuje tři typy inflace: NÍZKÁ INFLACE se vyznačuje jednocifernou hodnotou, malým a předpověditelným nárůstem cen. Ceny jsou relativně stabilní a lidé penězům důvěřují. PÁDIVÁ INFLACE dosahuje dvouciferných až tříciferných ročních hodnot. Není neobvyklá v prostředí se slabou vládou, v prostředí probíhajících válek či revolucí. Hrubým způsobem narušuje fungování celého hospodářství – peníze ztrácí hodnotu a lidé důvěru v ně, v hotovosti drží pouze to nejnutnější množství peněžních prostředků a zbytek investují do dlouhodobých hmotných aktiv, ochabují finanční trhy.[20] HYPERINFLACE je extrémním případem, peněžní systém se rozpadá a dochází ke znehodnocování peněz, které navíc ztrácejí svou funkci uchovatele hodnoty. Je pro ni typická čtyř či víceciferná hodnota.[6]
20
Příčiny inflace Inflace je schopná po nějaký čas setrvat na stejné úrovni, proto je nazývána jako setrvačná inflace, jejíž vývoj je očekávaný ve stejném tempu bez velkých výkyvů. Jak ale sama historie dokazuje není tomu tak vždy, neboť existují jisté šoky, např. změna agregátní poptávky, prudké změny cen ropy a jiných komodit, neúrodné období, pohyby směnného kurzu aj., které vyvíjejí tlak na její změnu. •
Inflace tažená poptávkou Růst agregátní poptávky je vyšší než růst potenciálního produktu a tato nerovnováha
agregátní nabídky a poptávky působí tlaky na zvyšování cen. Příkladem je rychlý růst nabídky peněz.[20] Podněty vyvolávající poptávkou inflaci [16]:
•
-
nadměrné investiční výdaje
-
nadměrný růst mezd
-
levný úvěr
-
masivní snížení daní
-
zvýšení vládních výdajů
Inflace tlačená náklady Ekonomové v posledních padesáti letech vystopovali, že ceny mají vzestupnou
tendenci, tj. v období recese mírně rostou, v období konjunktury prudce rostou. Jedná se o inflaci, která plyne z vyšších nákladů v období vysoké nezaměstnanosti a nevyužitých zdrojů.[20] Podněty vyvolávající nabídkovou inflaci [16]: -
nedokonalá konkurence mezi monopolními či oligopolními podniky, vedoucí k růstu cen
-
růst mezd pod tlakem odborů
21
-
omezení
přístupu
k energetickým
a
surovinovým
zdrojům
v podobě
mezinárodních kartelů (př. ropné šoky) -
neúroda či živelné pohromy, produkce zvyšující ceny základních potravin nebo surovin
Dopady a projevy inflace Inflace má vliv na přerozdělování důchodů a bohatství ve společnosti, v případě neočekávané vysoké míry inflace získávají dlužníci, zatímco věřitelé ztrácejí (snižuje se reálná hodnota dluhu). Inflace dále snižuje efektivitu produkce, důvodem je její deformace cen a cenových signálů. Inflace také narušuje způsoby použití peněz, hotovostní peníze totiž přináší nulový úrok a v příp. vysoké inflace se jich lidé budou chtít spíše zbavovat. Dále má dopad také na zdanění, daně se zčásti váží na nominální veličiny, pokud se tedy ceny zvýší, hodnota těchto veličin reálně poklesne, čímž se změní reálná daň (např. odpočitatelné položky od základu daně). Dalším zvláštním typem dopadu jsou tzv. náklady jídelníčku (menu cost). V důsledku časté změny cen musí restaurace měnit své jídelníčky, firmy zase ceníky apod. [20] 3.4.2 Vnímaná inflace Původ tohoto pojmu lze hledat v základech psychologie lidského vnímání. Sleduje pocity a dojmy veřejnosti ohledně zvyšování či snižování cen, a proto není možné tento ukazatel porovnávat s ukazatelem inflace měřeným pomocí HICP16, u nějž jsou sledovány kvantitativní změny cen v obvyklých výdajích domácností. Teorie vnímané inflace vychází ze tří následujících hypotéz [3]: -
Má se za to, že spotřebitelé v první fázi po zavedení eura porovnávají současnou cenu zboží a služeb s cenou předešlou (domácí), kterou mají stále ještě v paměti. Jestliže výsledkem takového pozorování je cena vyšší než byla
16
Harmonizovaný index spotřebitelských cen byl vytvořen pro potřebu srovnatelnosti vývoje inflace mezi členskými státy EU. Narozdíl od národních indexů spotřebitelských cen (CPI) jsou totiž vahami HICP nákupy cizinců na území členského státu a je vyloučeno hypotetické nájemné.
22
ta původní, hodnotí to jako značnou ztrátu, pokud však bude cena nižší než bývala, připisují nové měně plus. -
Teorie dále předpokládá, že jsou přínosy a náklady oceňovány dle jakési hodnotové funkce, podle které je nákladům přikládán větší význam než přínosům. Zákazník reaguje mnohem citlivěji na cenové zvyšování než na snižování. Takové asymetrické hodnocení, označované jako „ztrátová averze“, bývá zákazníkem prováděno jednotlivě u každé cenové přeměny, se kterou je konfrontován.
-
A konečně se usuzuje, že vnímaná inflace je ovlivňována skutečností, že spotřebitel vnímá cenové kolísání podstatně více u zboží nakupovaného každodenně než u zboží či služeb, které mají hmotnou či déletrvající povahu.
Spojením poznatků z výše uvedených hypotéz a aktuálních statistických cenových dat vznikl index vnímané inflace „IPI“. Výpočet vnímané inflace provádí Evropská komise za pomoci průzkumu veřejného mínění u 23 000 náhodně vybraných respondentů ze všech zemí eurozóny. Důvodů, proč se skutečná inflace liší od té vnímané, je celá řada. Jedním ale z takových může být složení spotřebního koše, který je sestavován na základě spotřeby průměrné domácnosti, což může být zavádějící, neboť každá domácnost reaguje na změnu ceny s větší či menší rychlostí a intenzitou. Domácnosti mají často také pocit, že zvýšení jejich životních nákladů je zapříčiněno pouze zdražováním, přičemž možným důvodem může být také strnulost mezd oproti předchozím létům, které se zdražováním nejdou tzv. „ruku v ruce“. Vnímaná inflace může být rovněž zapříčiněná očekáváním spotřebitelů ohledně zvyšování cen. Tato očekávání přičítají ke skutečnému zdražování, což v důsledku vede k vyšší vnímané inflaci než skutečně naměřené.[4]
23
4
PRAKTICKÁ ČÁST 4.1
Politicko-ekonomická charakteristika
Důvody, proč pro účely této práce bylo vybráno právě Slovinsko, jsou jednoduché. Slovinsko je, stejně jako Česká republika, bývalou postkomunistickou zemí, která se taktéž od 90. let potýkala s ekonomickou a politickou transformací a měla tedy obdobnou výchozí pozici. Zrovna tak je dohánějící ekonomikou jako ČR. Tím hlavním důvodem však je, že jako první z bývalých komunistických zemí úspěšně zavedla společnou měnu euro a tudíž může být inspirací pro jiné země, které nyní sestavují své plány přechodu na euro. 4.1.1 Základní údaje Slovinsko Celková rozloha: Počet obyvatel: Hlavní město: Měna: HDP/obyv. dle PPS
20 253 km2 2 019 tis. Ljubljana euro (do 31.12.2006 tolar) 20 400
Česká republika Celková rozloha: Počet obyvatel: Hlavní město: Měna: HDP/obyv. dle PPS
78 864 km2 10 381 tis. Praha česká koruna 18 600
4.1.2 Politické záležitosti Slovinsko je parlamentní demokracie a konstituční republika řízená čtyřkoalicí se středně-pravou orientací, zvolenou v říjnu roku 2004. Zastoupení ve vládě – Slovinská demokratická strana (SDS), Nové Slovinsko (NSi), Lidová strana Slovinska (SLS) a Demokratická strana slovinských penzistů (DeSUS). Legislativní otázky spravují poslanci v Národním shromáždění, poradní pravomoc má Státní rada, mocí výkonnou je vybaven premiér a vláda a nejvyšším představitelem je prezident. Od roku 1945 bylo Slovinsko součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie až do roku 1991, kdy po 52 letech proběhly první svobodné volby a Slovinsko 25. června deklarovalo samostatnost. Bylo uznáno v roce 1992 za suverénní stát Evropským hospodářským společenstvím a Spojenými státy americkými a v témže roce se připojilo k OSN. Pod vedením Liberálně
24
demokratické strany Slovinska (LDS) se Slovinci připojili k NATO v březnu 2004 a v květnu téhož roku také k EU. Slovinsko nahradilo svoji národní měnu tolar za jednotnou měnu euro k 1.1.2007. Česká republika je demokratickou parlamentní republikou. Hlavou státu je prezident, který disponuje výkonnou mocí společně s vládou. Legislativní činnost zastává Parlament, který je tvořen dvěma komorami. V současné vládě je zastoupena trojice středně-pravicově orientovaných politických stran, a to Občanská demokratická strana (ODS), Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL) a Strana zelených (SZ). Český stát byl v letech 1918 – 1992 členem Československa. V roce 1969 se jako Česká socialistická republika stal členem Československé socialistické federativní republiky a k 1. lednu 1993 vznikl samostatný stát Česká republika, který byl zároveň v tomto roce přijat za člena OSN. V březnu 1999 vstoupila Česká republika do NATO, v květnu 2004 do EU. Česká republika doposud datum přechodu na společnou měnu nestanovila. 4.1.3 Ekonomické charakteristiky Malá tranzitivní ekonomika Slovinsko je jednou z nejlépe hospodařících zemí ve střední a východní Evropě a nejbohatším regionem bývalé Jugoslávie. Země má díky své strategické poloze mezi západem a východem intenzivní obchodní a ekonomické svazky s vyspělými státy Evropy. Rozdíly mezi velkými městy a malými venkovskými regiony jsou velice malé. Systém relativních cen je zcela konvergován, stejně jako nominální cenová úroveň je dosti podobná úrovni Západní Evropy. Slovinsko je vysoce závislé na exportu, průmysl zde hraje velmi důležitou roli – především zpracovatelský, služby jsou orientovány na všechny druhy dopravy a na turismus, zemědělství nemá příliš velký význam. Z období minulého století bylo území dnešní České republiky nejprůmyslovější částí Rakouska-Uherska, v roce 1918 (vznik Československa) patřilo mezi první dvacítku nejvyspělejších států světa. Hustota dopravní infrastruktury je srovnatelná s ostatními zeměmi EU, na významu v současnosti nabývá především letecká doprava, dlouhou tradici má průmysl strojírenský, zastoupený ve všech koutech země, významný zejména díky
25
výrobě dopravních prostředků, dále průmysl hutnický – zpracování nerostných surovin (uhlí, kaolín, stavební hmoty), průmysl zbrojařský, chemický a farmaceutický, průmysl gumárenský, sklářský. Nejrychleji se vyvíjejícím odvětvím je dnes stavebnictví. Svůj význam má také zemědělská výroba (obilí, cukrová řepa, řepka, brambory aj.), avšak oproti 90. létům celková zemědělská produkce postupně klesá17. Tabulka 1: Základní ekonomické údaje v České republice Ukazatel
Jednotka
HDP/obyvatele v % HDP PPS (EU27=100)
70,7
73,7
75,4
76,7
3,6
2,5
1,9
3,6
4,5
6,4
6,4
5,8(f)
3,9
4,5
1,4
-0,1
2,6
1,6
2,1
3,0
%
8,7
8,0
7,3
7,8
8,3
7,9
7,1
5,3
% HDP
-3,7
-5,7
-6,8
-6,6
-3,0
-3,5
-2,9
% HDP
18,5
25,1
28,5
30,1
30,4
30,2
30,1
Míra inflace
%
2008
78,7 81,2 (f) 82,0 (f)
70,5
%
Veřejný dluh
2007
68,7
Roční růst HDP
Míra nezaměstnanosti Rozpočtový deficit
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
5,0(f)
Zdroj: Eurostat Tabulka 2: Základní ekonomické údaje ve Slovinsku Ukazatel
Jednotka
HDP/obyvatele v % HDP PPS (EU27=100)
2000 2001 2002 2003 2004 2005 78,9
79,0
81,3
82,5
85,4
87,0
%
4,1
3,1
3,7
2,8
4,4
4,1
5,7
6,1
Míra inflace
%
8,9
8,6
7,5
5,7
3,7
2,5
2,5
3,8
%
6,7
6,2
6,3
6,7
6,3
6,5
6,0
4,8
% HDP
-3,8
-4,0
-2,5
-2,7
-2,3
-1,5
-1,2
% HDP
-
27,2
28,4
27,9
27,6
27,4
27,1
Veřejný dluh
Zdroj: Eurostat Poznámka: f=předpověď Ve finančním vyjádření.
26
2008
88,0 91,6(f) 92,0(f)
Roční růst HDP
Míra nezaměstnanosti Rozpočtový deficit
17
2006 2007
4,6(f)
4.2
Přípravy a postupy přijetí eura
4.2.1 Obecná charakteristika plánů zavedení eura Země, která se chce účastnit třetí fáze Hospodářské a měnové unie, musí plnit nejen nominální konvergenční kritéria, zmiňovaná v druhé kapitole, a kritéria právní, ale taktéž je nutné, aby tato země podnikla všechny potřebné kroky vedoucí k hladké přeměně národní měny za euro, a to na technické, legislativní a institucionální úrovni. K tomu je zapotřebí sestavení plánu, který vymezuje jednotlivé postupy a činnosti na již zmiňovaných úrovních. Pro vytvoření takového plánu, z důvodu rozsáhlosti a složitosti vůbec celého procesu zavádění eura, je ustanovena skupina z vysoce kvalitních odborníků v té které oblasti, přičemž smyslem takové skupiny není pouhé vypracování plánu, ale také následná koordinace a dohled nad plněním v plánu stanovených kroků. Obecně plán, čerpající ze zkušeností zemí, které euro již mají, identifikuje jednotlivé kroky, popř. změny, dále určí, jakým způsobem budou změny realizovány, dává doporučení orgánům, institucím a subjektům soukromého i veřejného sektoru a stanovuje časový harmonogram činností v celém procesu zavádění eura. Ve Slovinsku, které euro již má, a v České republice, která na něj teprve čeká, tomu bylo nejinak. 4.2.2 Národní plán zavedení eura v České republice Vláda ČR usnesením ze dne 23. listopadu 2005 ustanovila pro vypracování dokumentu „Národní plán zavedení eura v ČR“ [18], který je doplňkem k vládě schválenému dokumentu Institucionální zajištění přijetí eura v České republice, Koordinační skupinu pro zavedení eura v České republice pod vedením národního koordinátora. Národní plán zavedení eura z poloviny dubna roku 2007 je komplexním dokumentem, formulovaným na 81 stranách, děleným do tří částí: 1. část „Základní informace“ je členěna do dalších sedmi kapitol. Obsahuje pouze všeobecné informace. V úvodní fázi je řešeno ustanovení Koordinační skupiny, její smysl, jsou zde jmenovány další materiály informující o sladěnosti ekonomiky, o stavu veřejných
27
financí18 či o přístupu institucí k zavádění eura19. Dále jsou zde zmapovány doposud učiněné kroky a scénář jednorázového přechodu na euro, základní zásady, harmonogram, proces přípravy zavedení eura, základní doporučení pro jednotlivé oblasti, včetně doporučení národního koordinátora a struktura institucionálního zajištění příprav na zavedení eura. 2. část „Konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech“ je v členění taktéž sedmi kapitol a jak už ze samotného pojmenování této části vyplývá, zabývá se (1. kapitola – úvod) detailnějším rozpracováním postupů a úkolů v každém sektoru, včetně podrobnějších informací o zavedení eura. V závěru některých kapitol je formulováno hlavní doporučení. Mezi jednotlivé řešené sektory, kde nad každým takovým sektorem dohlíží jí přiřčený gestor, který jedná výhradně v souladu s pokyny národního koordinátora, patří: -
banky a ostatní finanční subjekty finančního sektoru
-
veřejné finance, veřejná správa a samospráva
-
nefinanční sektor a ochrana spotřebitele
-
legislativní potřeby zavedení eura
-
zdroje informací a komunikace
-
informační a statistické systémy
Druhá kapitola řeší otázky dodávek, předzásobení bank, zásobení bankomatů, výměny bankovek a mincí, duální cirkulace (období současného oběhu měny původní a eura), komunikace s širokou veřejností, konverze účtů a produktů na finančním trhu, platebních karet, přizpůsobení finančních systémů, úprav českého právního řádu a jiné legislativní změny. V závěru kapitoly je podrobný přehled úkonů a termínů ve finančním sektoru. Ve třetí kapitole je řešena problematika státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných celků, sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění, účetních systémů a výkaznictví, daní, mezd a veškerých poplatků, cen jak na úrovni obecné,
18 19
Konvergenční program České republiky. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně.
28
tzn. regulace a kontrola cen, otázky sankcí, tak na úrovni konečných spotřebitelů a dále problematika legislativy zavedení eura ve veřejné správě. Další kapitola se zabývá povinnostmi a doporučeními pro podniky v přípravách přechodu na novou měnu – konverze cen, zobrazení ceny jak v koruně české, tak v euru (tzv. duální označování), duální cirkulace, monitoring cen, podnikové otázky týkající se kapacity spojené s přechodem na euro (personální - přeceňování, prostorová – úschova oběživa), účetnictví, plánování, řízení. V rámci této kapitoly jsou určeny pro daný úkol odpovědné subjekty, legislativní aspekty/dopady, časová náročnost, termíny začátku, splnění a přibližné termíny rozpracování tématu. Pátá kapitola se týká legislativní přípravy na zavedení eura, a to Obecného zákona o zavedení eura, Zákona o České národní bance, Harmonogramu legislativních prací souvisejících se zavedením eura. Předposlední kapitola této části řeší vytvoření takového prostředí, které poskytne hladký a bezproblémový přechod ČR na společnou měnu. Definuje, jakým způsobem a na jakých principech bude informační kampaň prováděna, na koho je zaměřena, kým bude realizována a taktéž identifikuje deset hlavních cílů komunikace. Dále obsahuje časový harmonogram informační kampaně a úkoly před vstupem ČR do systému ERM II, kde u každého úkolu stanovuje, kdo a v jakém termínu jeho splnění zajistí. Poslední kapitola se zabývá informačními a statistickými systémy, kde je uvedeno, jakými opatřeními se musí ministerstvo, ústřední orgány, územní samospráva a podnikatelská sféra zabývat, jaké jsou postupy při konverzi databází a systémů a jaké jsou náklady a rizika celého tohoto procesu. Závěr je věnován hlavním doporučením a seznamu hlavních úkolů. 3. část „Slovník základních pojmů“ obsahuje převážnou většinu podstatných pojmů, které se zaváděním eura souvisejí.
29
4.2.3 Načrt uvedbe evra – Plán zavedení eura ve Slovinsku Vláda Slovinské republiky společně se Slovinskou národní bankou přijala v lednu 2005 „Plán zavedení eura“ [2]. Za technické přípravy zavedení eura byla zodpovědná Koordinační komise pro technické přípravy zavedení eura, jež vznikla z iniciativy Ministerstva financí a Slovinské národní banky v okamžiku vstupu Slovinska do mechanismu ERM II (červen 2004). V rámci Koordinační komise operuje pracovní skupina pro styk s veřejností, která byla navíc ustanovena k vypracování Komunikační strategie. Slovinský originál národního plánu je formulován na 41 stranách. V samotném úvodu se nachází výkladový slovník zabývající se hlavními výrazy problematiky zavádění eura a dále je plán členěn do tří základních částí: 1. část „Úvod“ poskytuje obecné informace o zavádění eura v členském státě. Zpočátku se hovoří o období vůbec prvního zavádění eura ve dvanácti členských státech za použití Madridského scénáře přechodu. Dále je zde zkráceně uveden postup institucí EU při rozhodování a schvalování vstupu členského státu do eurozóny, následuje charakteristika alternativního scénáře „Big Bang“ a konečně se zde řeší zavedení eura v samotném Slovinsku, jehož součástí je předpokládaný časový rozvrh přijetí eura. Tato část dále obsahuje kapitolu o organizaci přechodu na společnou měnu a koordinaci činností s tím spojených na úrovni EU, v rámci Koordinační komise a ve Slovinské národní bance. V poslední kapitole, která je zaměřena na styk s veřejností, jsou vytyčeny cíle a plány ve vztahu k veřejnosti, dále skupiny obyvatelstva, k nimž budou informace o euru směřovány a fáze, ve kterých může být plán zavedení eura neúspěšný, včetně úkolů, které musí být v takové kritické fázi učiněny. 2. část „Zákonná úprava“ říká, jakými metodami bude přizpůsobována národní legislativa v otázkách přijetí eura. V plánu jsou zmíněny dva návrhy Komise ES, které jsou zhodnoceny s následným vyřčením, který ze způsobů harmonizace je pro Slovinskou republiku nejvhodnější. Dále jsou zde probírány požadavky zavádění eura na právní úpravu na úrovni EU a na národní úrovni. Na úrovni EU jsou vytyčeny vazby mezi právními akty EU, dále nařízení a doporučení Evropské komise. Požadavky na národní
30
úrovni se zabývají právní harmonizací Zákona o Slovinské národní bance se Smlouvou o statutu EU a ECB. Následně obsahuje nařízení a předpisy týkající se zúčtovací a měnové jednotky. 3. část „Vzory vhodných postupů při zavádění eura“ V úvodu této části jsou obsaženy obecné informace o zavádění eura a sice, že existují jistá doporučení Komise ES, která nabízejí státům zavádějícím euro určitá vodítka, je uvedeno, jakým způsobem jsou tato doporučení vydávána, dále se zde také hovoří o zrušení výjimky ohledně zavedení eura a následném vstupu do ERM II. Závěr této části je věnován již konkrétním doporučením EK, jsou zde uvedeny závěry a zjištění pro Slovinsko a na samotném konci taktéž metody realizace, odpovědné subjekty a termíny pro hlavní oblasti související se zaváděním eura, a to tedy pro oblast nákladů, transparentnosti, duálního označování, kontroly, používání a nahrazení eura, oblast výměny bankovek a mincí a informování široké veřejnosti. 4.2.4 Aktualizace plánů zavedení eura V březnu 2008 byla NKS pro zavedení eura v ČR vydána Zpráva o plnění Národního plánu zavedení eura, tedy téměř po roce, jak se plán zavedení eura z dubna 2007 zavázal. Jedná se o samostatný dokument, který je jakýmsi doplňkem k Národnímu plánu zavedení eura v ČR. Shrnuje činnosti, jež byly v národním plánu stanovené a dnes jsou již dokončené, příp. značně pokročily, jedná se o Obecný zákon, zákon o ČNB, pravidla zaokrouhlování a zarovnávání20, spuštění internetových stránek (www.zavedenieura.cz). Dále jsou v dokumentu uvedeny prioritní úkoly, jejichž vypracování se vyžaduje do konce roku 2008, a to sestavení nástrojů na ochranu spotřebitele před neopodstatněným zvyšováním cen a doporučení pro malé a střední podniky, jak postupovat ve svých přípravách na zavedení eura. Obsahem jsou pak také rozpracované nebo nově zahájené oblasti úkolů. Většina úkolů se stále ještě pohybuje na obecné úrovni, avšak oproti plánu zavedení eura z minulého roku se dá říci, že je přece jen o něco podrobnější, 20
Odkazuje na dokument ze října 2007 „Základní pravidla přepočtu, zaokrouhlování a zarovnávání peněžních částek při zavádění eura“.
31
a to především právě v oblasti eliminace negativního dopadu zavedení eura na ceny, kde jsou jmenovány a popsány čtyři hlavní nástroje eliminace. Zdůrazněna je potřeba provázanosti jednotlivých pracovních skupin, institucí z různých oblastí a sektorů, zapojení územních samospráv aj. Zpráva také informuje o pokroku v oblasti spolupráce s jinými státy EU, např. spolupráce v rámci tzv. twinningových programů21 nebo v programu PAN II, DIRCOM22. Závěr dokumentu obsahuje harmonogram úkolů v jednotlivých oblastech. Co se týče Plánu zavedení eura na Slovinsku, ten má své další dvě aktualizace vydané v lednu roku 2006 a poté v říjnu téhož roku. Pouze ve stručném nástinu, obsahem první aktualizace je: „Úvod“ – zmínka o Madridském scénáři a opětovné zdůraznění, že scénář „Big Bang“ je pro Slovinskou republiku nejvhodnější, časový harmonogram přijetí eura, oznámení o zahájení Komunikační strategie v květnu 2005. „Právní úprava“ – na úrovni EU a na národní, nová nařízení - Zákon o zavedení eura a duální zobrazování cen v tolarech a eurech. „Vzory vhodných postupů při zavádění eura“ – zobrazování směnného kurzu nákup/prodej tolaru k euru, Zákon o duálním označování cen, pravidla zaokrouhlování s uvedením zaokrouhlování vybraných produktů v Řecku, Španělsku a Portugalsku, výplata penzí v roce 2006, vyobrazení národní strany euro-mincí, zásobování eurem, uváděno co do množství, hmotnosti a termínu, výcvik v oblasti identifikace padělků. „Přípravy sektorů“ – týká se pouze bank (termíny výměny platidel, konverze účtů, elektronické bankovnictví, funkčnost platebního systému v průběhu přeměny měn), kapitálového trhu (podíly, kapitály společností, dluhopisy), veřejného sektoru (výpočet daně a daňové přiznání)
21
Intenzivní partnerská spolupráce mezi institucemi členských zemí EU a kandidátských zemí, které si svým postavením odpovídají, př. města, ministerstva aj. 22 Oba programy pro výměnu zkušeností mezi členskými nebo kandidátskými zeměmi.
32
Druhá aktualizace obsahuje následující: „Úvod“ – styk s veřejností (informování o vydání informačních brožurek, mini kalkulátorů, spuštění webové stránky www.evro.si, přednáškách ve školách, seminářích, reklamní a propagační kampaň), připojení harmonogramu přijetí eura. „Právní úprava“ – problematika účetnictví (shrnutí podstatných bodů – termíny, účetní doklady, výkazy). „Vzory vhodných postupů při zavádění eura“ – dvojí označování cen (názorná ukázka označování před a po zavedení eura a případné odchylky). „Přípravy sektorů“ – banky (otevírací doby v prvních dvou dnech po zavedení eura, maximální výše výměny poskytovaná zdarma bez předchozího oznámení, termíny proplácení šeků v tolarech, funkčnost ATM a POS terminálů, zásobení), veřejný sektor (podrobné rozpracování otázek daní, sociálních transferů), kapitálový trh (podrobné rozpracování, včetně kalendáře činností).
4.3
Srovnání plánů zavedení eura
V oblasti hlavních řešených otázek nejsou plány zavedení eura v ČR a ve Slovinsku nijak odlišné, stejně jako plány ostatních zemí, neboť se v těchto bodech řídí doporučeními Evropské komise. Počet stran či členění kapitol je oproti kvalitě, komplexnosti a detailnosti tohoto textu zcela irelevantní. První větou, která okamžitě „udeří“ čtenáře do očí v českém plánu zavedení eura je, že „Česká republika se v souvislosti se vstupem do Evropské unie zavázala přijmout společnou měnu euro“ [18]. Ono by na tom možná nebylo nic špatného, kdyby toto sdělení bylo umístěno byť jen o pár řádků dál, neboť myšlenka, že ČR „něco musí“, může hned na úvod kteréhokoliv čtenáře od dalšího čtení odradit. Navíc to může vzbuzovat pocit, že ČR bude přijímat euro jen kvůli tomu, že toužila být součástí EU, nikoliv však kvůli společné měně samotné. Zcela opačná situace je u Slovinska. Závazek, který se vstupem do EU přijalo, v celém jeho plánu zavedení eura zmíněn není. Tudíž se vyhýbá možným spekulacím, že by euro přijímalo pouze z jakési povinnosti. Ostatně nejspíš také Slovinsko
33
přepokládá, že jeho obyvatelé vědí, jaké závazky a povinnosti na sebe přebírali již v roce 2004, jsou s nimi ztotožněni a není tedy nutné se o nich zmiňovat. Opak je však pravdou, neboť z průzkumu23, který učinila Evropská komise v září roku 2004, jasně vyplývá, že necelých 60 % Slovinců se domnívá, že si může jejich země vybrat, zda společnou měnu přijme či nikoliv. V případě České republiky je to pouhých 39 %. Proto je přinejmenším zvláštní, že slovinský plán zavedení eura tuto skutečnost svým občanům nepřipomíná. Slovinská
úvodní
kapitola
je
věnována
historii,
prvnímu
zavedení
eura
dle madridského scénáře24 v roce 1999 a posléze 2002 a stručně se věnuje jednotlivým krokům institucí EU při přijímání nového státu do eurozóny. Historie v českém národním plánu není zmíněna, avšak postupu institucí EU se věnuje. Na čem se oba plány shodují, je ustanovení koordinačních skupin, v ČR vládou, ve Slovinsku Vládou Slovinska a Centrální bankou Slovinska, pro dohled nad plněním národních plánů zavedení eura. Rozdílné body lze spatřit v samotném složení koordinační skupiny, a to hned na pomyslném vrcholu této skupiny – kdy v ČR vláda ustanovuje národního koordinátora, který je nadřízeným subjektem vůči jednotlivým pracovním skupinám a kterému bylo svěřeno vypracování Národního plánu. Každé pracovní skupině je pak přiřazen gestor v podobě instituce, která je z hlediska kompetencí, svého zaměření a odbornosti pro danou skupinu vhodná. Pod vedením národního koordinátora navíc působí Organizační výbor Národní koordinační skupiny. Ve Slovinsku plán zavedení eura vypracovala sama vláda společně s Bankou Slovinska. Na plnění tohoto plánu dohlížela Koordinační komise, jež byla vedena víceguvernérem Banky SI a Státní kanceláří Ministerstva financí (MF). Jednotlivé oblasti (společnosti, finanční zprostředkovatelé, státní správa a spotřebitelé) byly svěřeny spolupracujícím odborným institucím v té dané oblasti, přičemž za každou takovou oblast zodpovídá více euro-koordinátorů (gestorů). Organizační struktura je na první pohled o něco složitější než ta česká, což je však
23
Flash Eurobarometer 165b, 2004. Po dobu přechodného období (3 roky) je zavedeno euro pouze v bezhotovostním platebním styku a po uplynutí této doby má podobu také hotovostní.
24
34
zapříčiněno v ČR prozatímním neprovázáním jednotlivých gestorů s dalšími odbornými komorami, zájmovými asociacemi aj. Podstatným rozdílem mezi oběma plány je určení data vstupu do eurozóny. Slovinsko má již v první podobě národního plánu toto datum stanoveno s poznámkou, že datum je jen prozatímní, Česká republika nikoliv. Přestože slovinská vláda rozhodla o přijetí eura již v roce 2001, což svědčí o její skalní přesvědčenosti, ponechává si „zadní vrátka“. To však netřeba jí mít za zlé, neboť jsou zde ještě maastrichtská konvergenční kritéria, která o konečném termínu vstupu Slovinska do měnové unie teprve rozhodnou. Nutno však zmínit, že český plán říká, že euro bude zavedeno, jakmile dosáhne stavu, kdy zavedení eura a měnová politika s ním spojená bude zajišťovat více pozitiv než negativ. Ponechává tedy na subjektivním zhodnocení občana, co dosažení takového stavu může představovat. Slovinský plán postrádá oproti českému specifikaci podmínek, konvergenčních kritérií, na jejichž základě je stát přijat do eurozóny. Tato pasáž je navíc v plánu ČR zvýrazněna a je zde odkaz na příslušný článek ve Smlouvě o ES. Oba dva plány se shodují na stejném scénáři zavedení eura, tedy na „Big Bang“25 scénáři a obsahují harmonogram zavedení eura26, ten český navíc obsahuje deskripci jednotlivých období. Český harmonogram je zatížen absencí konkrétního data zavedení eura a po shlédnutí může být graf poněkud matoucí, neboť z vyznačených období není vůbec jasné, jak dlouho dobu které období trvá. Nejspíš z toho důvodu je k němu připojen popis jednotlivých období, včetně jejich délek. Slovinský harmonogram je již o něco přesnější – nesporná výhoda známého data, avšak popis jednotlivých období by také nebyl úplně od věci. Pokud ale bude čtenář dychtivý informací, v textu se vysvětlení pojmu duální období či duální cirkulace dočká. Významným rozdílem je taktéž stanovení doby duálního označování cen v tolarech i eurech. Slovinsko ve svém prvním vydání plánu stanovuje dobu prvních sedmi dnů, 25
Scénář zavedení eura „velkým třeskem“ znamená, že euro je zavedeno v tentýž okamžik jak v bezhotovostním, tak hotovostním platebním styku. 26 Více v příloze č. 1 Harmonogram příprav na zavedení eura.
35
zatímco český plán počítá s prvními čtrnácti dny. Hned v první aktualizaci však Slovinci původní lhůtu prodlužují o další týden, tedy na čtrnáct dnů. Své počínání nijak nezdůvodňují, jen připomínají, že první plán je pouze prozatímní a po mnoha diskuzích a navíc s ohledem na Konvergenční zprávu, dospěli k takovému závěru. Jednotlivé alternativy scénářů přijetí eura – tedy „Big Bang“ scénář, madridský scénář či tzv. Phasing out, jsou komplexně součástí pouze českého plánu zavedení eura, zatímco slovinský plán zmiňuje pouze scénář madridský a pro Slovinsko aktuální scénář „velkého třesku“. Možnosti zavedení eura patří mezi základní otázky, které musí stát řešit, a proto by měly být součástí jednotlivých plánů, aby se dostaly k široké veřejnosti a i jí bylo tedy umožněno zamyslet se nad tím, zda její země zvolila scénář správný či nikoliv. Obě země čerpají ze zkušeností členských států, které euro zaváděly v roce 2002, avšak Slovinsko navíc zdůrazňuje, že jeho výchozí situace se mírně liší, a to především v délce předpřípravného období, které bude trvat pouze několik málo nezbytných měsíců a dále ve skutečnosti, že Slovinci měli možnost se se společnou měnou již setkat a je dostupná široké veřejnosti při různých transakcích v zahraničí. Slovinský plán nevěnuje příliš velkou pozornost styku s veřejností a informační kampani, neboť pro tyto účely vytvořilo Slovinsko samostatný dokument. V části plánu, věnované styku s veřejností, zmiňuje, že smyslem takové kampaně je, aby si každý slovinský občan uvědomoval výhody společné měny a chápal, na jakých principech je stabilita eurozóny postavena. I když v samotném textu plánu nejsou konkrétní výhody zmíněny, alespoň se předpokládá, že v dokumentu ke komunikační kampani budou. A také jsou. Český plán pouze konstatuje, že bude každý subjekt informován o všem, co pro něj ze zavedení eura vyplývá. Jestli to budou spíše výhody či spíše nevýhody, se teprve uvidí. Informační kampaň v ČR má být informační a vzdělávací stejně jako kampaň slovinská. Slovinský plán zahrnuje kritické fáze, v nichž může být zavedení eura nějakým způsobem narušeno a následně navrhuje, na co je v takové fázi informační kampaně potřeba klást důraz. České republika pravděpodobně s žádnými kritickými okamžiky nepočítá nebo se o nich alespoň ve svém plánu nezmiňuje.
36
Český plán obsahuje deset hlavních cílů informační kampaně, přičemž cílem, na prvním místě jmenovaným, je vysvětlení závazku, který ČR vstupem do EU přijala. Jaké jsou přínosy společné měny nebo důvody, proč sama ČR má zájem jednotnou měnu zavést? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky nemůže čtenář mezi hlavními cíli kampaně ČR hledat. Český plán obsahuje doporučení národního koordinátora, která se pohybují jen na velmi obecné úrovni, neboť plán předpokládá specifikaci ve své aktualizaci. Slovinský plán se naproti tomu věnuje jednotlivým oblastem, které se zavedením eura bezprostředně souvisí, přičemž u každé takové oblasti jsou doporučení Komise ES, návrhy Slovinska a možnosti realizace doporučení, včetně termínů. Obdobou této pasáže je v českém plánu konkretizace úkolů v oblasti ochrany spotřebitele (kapitola 4 Národní plán zavedení eura v ČR). Poněvadž ČR plán komunikační kampaně nemá samostatně vytvořený, hovoří se o otázkách kampaně v Plánu zavedení eura v ČR. Výše zmíněné rozdílné či společné znaky jsou výsledkem porovnání prvotních plánů zavedení eura v ČR a ve Slovinsku. Pro účely této práce je však pozornost autorky dále zaměřena pouze na, s oblastí ochrany spotřebitele související, zdroje informací a komunikace a tudíž je v této fázi nutné při srovnání vycházet z odlišných dokumentů, tedy Plánu zavedení eura v ČR a Komunikační kampaně Slovinska. Oba dokumenty počítají s tím, že komunikační kampaň bude mít vzdělávací a informační charakter a intenzita této kampaně bude tím větší, čím bližší bude termín zavedení eura. ČR konkrétně uvádí za nejintenzivnější období od zrušení výjimky na zavedení eura až po samotné zavedení. Slovinsko uvádí několik nespecifikovaných měsíců před výměnou. Kampaň v obou zemích provádějí obdobné pracovní skupiny pro ni určené při Koordinační skupině27.
27
Příloha č. 2 Organizační struktura koordinační skupiny.
37
Co se týče cílových skupin, na něž je kampaň zaměřena, nejsou shledány žádné rozdíly. Což je také logické, neboť je to oblast, na které se nedá nic nového vymyslet, kampaň musí být zaměřena na všechny. Na nástrojích komunikační kampaně taktéž nebyly shledány žádné rozdíly, v těchto případech země plně čerpají ze zkušeností zemí, které euro již zavedly. Od věci by však zajisté nebyla vlastní kreativita každého státu. Zkušenosti jiných zemí jsou velice užitečné, obzvláště těch úspěšných, avšak mohou být určitou „brzdou“. Těžko však v případě českého plánu dělat závěry, neboť celý plán ČR je na dosti obecné úrovni, a proto je přirozené, že se prozatím do dalekosáhlých podrobností či vlastních výmyslů nepouští. Na slovinské kampani je pozitivní, že přímo určuje, která z institucí či důležitých orgánů má na starosti kterou oblast nebo jaké nástroje kampaně bude používat. Obdobou je také část v českém plánu, která stanovuje úkoly kampaně, avšak pouze v období před vstupem do ERM II. Časový harmonogram informační kampaně28 se v příp. ČR skládá ze čtyř základních období, zatímco Slovinsko má pět základních období. Počátek kampaně v ČR je naplánován ještě před vstupem země do systému ERM II, Slovinsko má uvedeno zahájení až po roce účasti v ERM II, kde informuje o začínajícím duálním označování cen. Některá období se u Slovinska prolínají, český harmonogram má poněkud zjednodušenější formu a každá další fáze začíná, když ta předchozí končí. Čtvrtá fáze ČR není nijak ohraničena, pátá fáze u Slovinska končí poslední možností výměny bankovek a mincí v bankách. Výrazným prvkem v české plánu je snaha o předcházení obavám ze zdražování v důsledku zavedení eura, což je patrné z každého období harmonogramu, výjimkou je poslední období, kdy je euro již zavedeno a snahou se nově stává informování veřejnosti o vývoji cenové hladiny a předcházení vnímané inflaci. I když je bezpochyby komunikační kampaň ve Slovinsku na předcházení neodůvodněného zdražování a pocitů ze zdražování zaměřena, o problematice vnímané inflace nikde přímo nehovoří. Tato problematika by
28
Příloha č. 3 Harmonogram informační kampaně.
38
měla být jistě řešena nebo alespoň zmíněna, neboť patří mezi základní problémy, které zavedení eura způsobuje. Dokladem toho jsou státy, které euro zaváděly v roce 2002. Nedílnou součástí obou dokumentů jsou zmínky o průzkumech veřejného mínění. Jejich provádění je zapotřebí, neboť na nich bude celá komunikační kampaň postavena a dále vytvářena. Slovinský dokument poskytuje zkráceně již konkrétní výsledky těchto průzkumů, český dokument se o potřebě průzkumů pouze zmiňuje, navíc ani aktualizace tohoto dokumentu (Zpráva o plnění Národního plánu zavedení eura v ČR) žádné výsledky neposkytuje, pouze odkazuje na již provedené analýzy. Jak už bylo několikrát řečeno, plány ohledně zavedení eura se z velké části inspirují plány států, které celým procesem již prošly a je tedy vhodné z jejich zkušeností čerpat. Jisté rozdíly se však najdou, což je přirozené, neboť co země, to unikát. Slovinský plán nepochybně těží ze známého data zavedení eura, a proto si může dovolit zacházet do větších konkrétností. V případě českého plánu by to prozatím bylo mrhání penězi, jak nepřímo Zpráva o pokroku Národního plánu naznačuje, týká se to však pouze některých oblastí, jež mohou podléhat zastarávání. Nelze tedy striktně říci, že neznalost termínu přijetí eura, by měla znamenat strnulost či ochablost institucí a orgánů, které přípravy na tento velký krok mají ve svých rukou.
4.4
Podpora veřejného mínění a komunikační prostředky jako eliminace negativního vlivu na cenový vývoj po zavedení eura
Jak je všeobecně známo, každá nejistota či nedůvěra pramení z nevědomosti a nejinak tomu je při přijímání nové měny občany. Zkušenosti mnoha zemí, které euro zavedly, dokazují, že nedostatečná informační kampaň vyvolává v lidech obavy a neporozumění. Důkazem toho je vnímaná inflace29, která se značně odchyluje od inflace skutečně naměřené (HICP). V případě, že stát zavádějící euro upře svoji pozornost právě na provádění kvalitní, dostatečné a zejména včasné informační kampaně, má jistou naději, že může fenomén vnímané inflace určitým způsobem alespoň eliminovat. A právě tímto 29
Příčiny a dopady vnímané inflace blíže ve 4. kapitole.
39
směrem bylo zaměřeno slovinské zavádění eura, o němž se dnes ve všech směrech hovoří jako o velice úspěšném. Komunikační kampaň pro zavedení eura ve Slovinsku Vláda Slovinské republiky a Centrální banka Slovinska v červnu 2005 vydaly na období 2005-2007 Komunikační strategii zavedení eura [10], vypracovanou meziministerskou pracovní skupinou30. Znaky komunikační kampaně jsou patrné již z Plánu zavedení eura ve Slovinsku z ledna 2005, kde jsou uvedeny cíle a plány týkající se zavedení eura společně s cílovými skupinami. V samotném materiálu Komunikační strategie je zdůrazněno, že vznikl, neboť právě jednou z prioritních úloh Plánu zavedení eura je informovanost veřejnosti. Pro tyto účely vznikla v rámci Koordinační komise pracovní skupina pro komunikaci. Komunikační strategie vychází jak ze zkušeností zemí, které euro již mají, tak zároveň přihlíží ke specifikům svého vlastního sociálního prostředí. Celá informační kampaň byla rozdělena do pěti období a byla zaměřena na následující cílové skupiny obyvatelstva: -
slovinská široká veřejnost
-
odborná slovinská společnost jako bankovní a firemní sektor, obchodníci a jiné oblasti služeb
-
masová média
-
mladí lidé
-
lidé se speciálními potřebami
-
menšiny a národní skupiny (Italové, Maďaři, etnické skupiny z bývalé Jugoslávie a rómové)
-
skupiny obyvatel, jež mají obecně méně informací a jejich zájem o sociální rozvoj je jen malý (sociálně slabší osoby, lidé žijící na venkově důchodci, ženy v domácnosti, pacienti v nemocnicích, vězni, osoby s nízkým vzděláním)
30
Předseda vlády Slovinské republiky, Úřad vlády pro styk s veřejností a médii, Ministerstvo hospodářství, Statistický úřad Slovinské republiky, Centrální banka Slovinska, Bankovní asociace Slovinska, Komora hospodářství a průmyslu Slovinska, Slovinská asociace spotřebitelů.
40
-
cizinci ve Slovinsku a zahraniční turisté
-
civilní obyvatelstvo a skupiny s určitým vlivem – např. politici, členové parlamentu, manažeři, obchodníci, učitelé, profesoři na všech úrovních vzdělání, místní vláda
Komunikační kampaň má několik prvků31, avšak pro účely této práce je vybrána orientace na takové komunikační prostředky, které dokáží eliminovat jak negativní vnímání cenového vývoje obyvateli, tak cenový vývoj jako takový. Prostředky eliminace negativního dopadu na ceny po zavedení eura Jedním z takových hlavních prostředků eliminace je duální, nebo-li DVOJÍ OZNAČOVÁNÍ CEN32. Poskytuje spotřebiteli rychlou a přesnou informaci o velikosti změny ceny uváděné v euru oproti ceně v tolarech v důsledku zaokrouhlování (pravidlo nejbližšího eurocentu). Duálním způsobem je označeno veškeré zboží v obchodech, dále ceníky, výplatní pásky, sumy bankovních účtů a výpisů z účtu, účtenek aj. Je tedy zřejmé, že tento způsob ochrany je poměrně dosti administrativně a finančně náročný, proto je důležité, aby duální označování započalo, jakmile je to jen možné a skončilo co nejdříve po zavedení eura. Výjimku tvoří taxametry či prodejní automaty, kde byl požadavek duálního označování z důvodu náročnosti pouze minimální. S duálním označováním velmi úzce souvisí CENOVÝ MONITORING33. Ten musí být intenzívní, pravidelně a pečlivě prováděný. Tuto činnost mají v kompetenci povětšinou asociace spotřebitelů či různá nezávislá sdružení na ochranu spotřebitele. V rámci monitoringu cen byly zřízeny cenové hlídky, jejichž úkolem je sledovat před, během a po zavedení eura ceny v obchodech, restauračních a jiných stravovacích zařízeních a vzájemně je porovnávat. V případě jakéhokoliv podezření na neoprávněné nebo příliš velké zdražování umísťovaly tyto obchodníky na tzv. „černou listinu“ na internetovém
31
1) Poskytnutí obecných informací veřejnosti o činnostech hospodářské a měnové unie, výhody společné měny, důvody pro přechod k jednotné měně EU, role a význam ECB po vstupu do eurozóny. 2) Poskytován informací o plánu zavádění a o charakteristikách každé fáze jeho zavádění. 32 Počátek duálního označování cen ve Slovinsku – březen 2006, konec – polovina roku 2007. 33 Tzv. PriceWatch.
41
portále pro spotřebitele, kde je denně uváděno, co podražilo s případným vysvětlením obchodníka, proč ke zdražení došlo. Sdružení spotřebitelů mimoto však také apelovaly na součinnost samotných spotřebitelů, aby porovnávaly staré účtenky, výplatní pásky a faktury s novými, prováděly se veřejné průzkumy. Informace bylo možné najít také v příloze časopisu, tématicky zaměřené na euro. Dalším obvyklým pomocníkem při přepočtu měny jsou EUROKALKULAČKY, které byly dodány do každé domácnosti a jsou přístupné taktéž na internetových stránkách věnovaných společné měně (www.evro.si). Spotřebitelům v případě jakýchkoliv dotazů či nejasností je k dispozici bezplatná TELEFONNÍ LINKA, euro-telefon, a tzv. EURO-POHLEDNICE, jež jsou dostupné na všech poštách. Do všech domácností byly distribuovány dvě PUBLIKACE. První byla vydána na počátku informační kampaně a obsahuje obecné informace s přechodem na novou měnu spojené, tedy časové rozvrhy trvání duálního označování cen, duální cirkulace, dále upozorňuje občany na bezplatnou telefonní linku a aktivní internetovou stránku o euru. Druhá publikace je již zaměřena velmi prakticky a byla vydána v krátké době před zavedením
nové měny. Obsahuje opět termíny důležitých událostí, dále podrobný
kalendář prodloužených provozních dob ve směnárnách a bankách v posledních dnech v roce před a prvních dnech následujícího roku po zavedení eura, časové údaje o funkčnosti automatů, POS terminálů v době konverze, pravidla zaokrouhlování, včetně názorných příkladů. V různých fázích kampaně byly také vydávány plakáty určené zvlášť pro obecnou a zvlášť pro odbornou veřejnost. Realizovaly se poradenství, školení, tréninky, prezentace34, semináře pro podniky, novináře aj. Velice důležitým zdrojem informací je STATISTICKÝ ÚŘAD, který poskytuje pravidelné informace o skutečně se vyvíjejících cenách a o míře inflace na svých 34
Uskutečňují tzv. Euro Teamy, zřízené Evropskou komisí v roce 2006 ve všech deseti nových členských zemí EU.
42
webových stránkách či v publikacích. Uživatel může získat informace o cenách v podobě eura i tolaru v měsíčních časových řadách, je mu umožněno získat také přehled o vývoji cen v různých koutech republiky, stejně tak může přecenit částky v tolarech a převést míru inflace do adekvátní báze. Jistým pocitem záruky férového počínání obchodníků je tzv. KODEX ETIKY. Jedná se o čestná prohlášení obchodníků, že přechodu tolaru na novou měnu nebude zneužito k neodůvodněnému zvyšování cen. V takovém případě je pak prodejna podnikatele vybavena logem, který jej usvědčuje o přistoupení k takovému závazku. Komunikační kampaň ve Slovinsku v sobě nesla spoustu dalších aktivit – TV a rádiové spoty, tištěné reklamy, propagační materiály (symboly, odznaky, trička), diskuze u kulatého stolu představitelů různých institucí, CD-romy pro mládež aj., které mají především obecný informativní charakter (výhody společné měny, zdůvodnění jejího přijetí), jejich účelem je získat si důvěru občana a zdomácnět u něj, avšak pro účely této kapitoly již nejsou relevantní. Komunikační kampaň přišla Slovinsko na 2 miliony EUR. Česká republika svou oficiální komunikační kampaň prozatím nemá. V poslední době je však možné zpozorovat jisté snahy, a to především v podobě konání různých seminářů, na nichž se hovoří o výhodách či nevýhodách společné měny, o možných dopadech zavedení eura na ekonomiku a občany vůbec, o pokroku v přípravách na zavedení eura nebo se informuje o konání různých konferencí podnikatelů, zájmových skupin apod. Za jistý pokrok se dá taktéž považovat dlouho očekávané spuštění (únor 2008) internetových stránek www.zavedenieura.cz, jež vypracoval Organizační výbor Národní koordinační skupiny. Základní prostředky eliminace negativního dopadu zavedení eura na ceny tak, jak jsou velmi obecně naplánovány v Národním plánu zavedení eura v ČR a konečně od března 2008 také o něco blíže specifikovány ve Zprávě o plnění Národního plánu zavedení eura v ČR, se nijak od těch slovinských neliší.
43
4.5
Stav v období po zavedení eura ve Slovinsku
V prvních měsících byl vstup Slovinska do eurozóny hodnocen velmi pozitivně, a to po všech stránkách. Byl považován za úspěšný a nutno říci, že za úspěšný z hlediska rychlosti výměny peněz, funkčnosti mechanických zařízení, informovanosti veřejnosti, sladěnosti a kooperace bank a jiných organizací je také stále pokládán. Z hlediska vývoje cen se však po více než roce ukazuje, že ani Slovinsko se jejich nárůstu nedokázalo ubránit. Je však nárůst způsoben právě zavedením eura nebo vývojem trhů a celkové hospodářské situace ve světě? 4.5.1 Vývoj míry inflace Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) pokrývá veškerou konečnou spotřebu domácností, je používán pro mezinárodní srovnání a nemusí být zcela shodný s indexem (CPI) sestavovaným v každé zemi odlišně. Graf 1: Inflace ve Slovinsku rok před přijetím eura a více než rok po něm Inflace ve Slovinsku rok před a rok po zavedení eura v % přijetí eura
108 106 104 102 100 98 96
01 /0 6 03 /0 6 05 /0 6 07 /0 6 09 /0 6 11 /0 6 01 /0 7 03 /0 7 05 /0 7 07 /0 7 09 /0 7 11 /0 7 01 /0 8 03 /0 8
94
meziměsíční
meziroční
Zdroj: Statistický úřad Slovinské republiky, upraveno autorkou
44
Z grafu je možno si všimnout, že vývoj cen v meziměsíčním srovnání od počátku roku 2006 až po březen 2008 je poměrně stabilní. Měsíční změny se pohybovaly mezi 0,8% poklesem a 1,3% nárůstem. Roční vývoj inflace do konce roku 2006 zaznamenává kolísavý trend, od března 2007 je pak možné pozorovat zpočátku mírné, později o něco rychlejší zvyšování až nakonec inflace od září nabírá na své síle, kterou má dodnes. Vývoj meziroční inflace až do třetího čtvrtletí 2007 je přisuzován kvalitní informační kampani, duálnímu označování cen aj. V lednu dokonce ceny poklesly o 0,7 %, což bylo způsobené zimními výprodeji, poklesem cen paliva, elektřiny. Pokles následoval také v měsíci únoru (0,2 %). Výrazný nárůst roční inflace v září 2007 byl způsoben až 8,6% nárůstem cen oděvů a obuvi, 3% nárůstem cen potravin a nealkoholických nápojů, dále pak nárůstem cen v restauracích a hotelích (1,1 %), v oblasti komunikací a vzdělání. Naopak o 4,5 % byla levnější oblast rekreace a kultury. V dalších dvou měsících nejvyššího nárůstu cen bylo dosaženo rovněž v oblasti oděvů z důvodu zásob nové kolekce. Značný nárůst v říjnu 2007 byl zaznamenán u mléka, sýrů a vejcí (9,8 %), o 6,2 % pak vzrostly ceny oleje a tuku. V listopadu vzrostly ceny u domácností, vody, plynu a objevuje se také nárůst cen v oblasti služeb poskytovaných restauračními a hotelovými zařízeními a také rekreace. V prosinci byl pak největší nárůst v oblasti komunikací, a to především u internetu a telefonu, kde končily akční slevy některých poskytovatelů, dále u jídla a nealkoholických nápojů, kde vzrostly nejvíce ceny oleje a tuků, zeleniny a ovoce. V rámci předvánočních výprodejů došlo k poklesu cen oděvů. Konec roku přinesl meziroční inflaci ve výši 5,6 %. Od ledna 2008 pak tato inflace přesahuje
6%
hranici.
Z dostupných
nejaktuálnějších
spotřebitelských cen následující graf.
45
údajů
znázorňuje
vývoj
Graf 2: Vývoj spotřebitelských cen za březen 2007 a 2008 Vývoj spotřebitelských cen březen 2007 a 2008 v % 14 12 10 2008
8
2007
6 4 2 0 -2
1
2
3
4
5
6
1-potraviny a nealkoholické nápoje 2-alkoholické nápoje a tabák 3-oblečení a obuv 4-náklady domácnosti
7
8
9
5-doprava 6-komunikace 7-rekreace a kultura 8-vzdělání
10
11
9-restaurace a hotely 10-zboží 11-služby
Zdroj: Statistický úřad Slovinské republiky, upraveno autorkou Slovinsko se v březnu 2008 potýkalo s roční inflací ve výši 6,9 % a zároveň s největším nárůstem mezi prvními měsíci roku (1,3 %). Nejvyšší nárůst cen oproti roku 2007 zaznamenaly domácnosti a v závěsu za nimi hned potraviny a nealkoholické nápoje v rozložení na následujících grafech. Graf 3: Vývoj nákladů domácností v březnu 2007 a 2008 Vývoj nákladů domácností v % 20 15 10 5 0 -5 -10 2008
nájem 2007
údržba a opravy obydlí
místní poplatky
elektřina, plyn a jiná paliva
Zdroj: Statistický úřad Slovinské republiky, upraveno autorkou
46
Největšího nárůstu (14,6 %) dosáhly ceny u elektřiny a plynu v důsledku zvýšení cen tekutého paliva, dále vzrostla poptávka po náčiních na údržbu domů a zahrad, po nábytku a vybavení. Graf 4: Vývoj cen potravina a nealkoholických nápojů v březnu 2007 a 2008 Vývoj ce n potravin a ne alkoholických nápojů v % 40
30
20
10
0
-10
1
2
3
1-chléb, obilniny 2-maso 3-ryby 4-mléko, sýr, vejce
4
5
6
7
5-olej, tuk 6-ovoce 7-zelenina 8-cukr, jam, cukrovinky
8
9
10
9-kafé, čaj, kakao 10-minerální voda, limonáda, džus
2008
2007
Zdroj: Statistický úřad Slovinské republiky, upraveno autorkou Skupina potravin a nealkoholických nápojů zaznamenala více než 35% nárůst ceny u olejů a tuků. Ceny mléka, sýrů a vajec vzrostly o 31,8 %. Oproti březnu 2007 klesla o 23,4 % cena zeleniny, na druhou strana však ceny ovoce o více než 19 % vzrostly. Nárůstu je možné si povšimnout též u ryb a chleba či obilnin.
47
4.5.2 Vývoj vnímané inflace Vývoj vnímané inflace se po přijetí eura obvykle vyvíjí jiným směrem než inflace skutečně naměřená. Po roce 2002 se potýkala eurozóna s obrovskou a konzistentní odchylkou mezi inflací skutečnou a vnímanou po celý rok po zavedení eura, až dokonce některé země volaly po návratu k původní měně. Situace ve Slovinsku se jevila zpočátku velice příznivě, což bylo přisuzováno kvalitní informační kampani, avšak postupem času i tady vnímaná inflace začala nabývat na svém významu. Příčiny odchýlení vnímané inflace od skutečně naměřené jsou blíže specifikovány v kapitole čtvrté. Graf 5: Vývoj vnímané a skutečně naměřené inflace ve Slovinsku Rozdíl mezi vnímanou a skutečně namě ře nou inflací 30
6
25
5
20
4 3
15
2
10
1
5
0
0
sezónní odhad (%)
35
7
01 /0 6 02 /0 6 03 /0 6 04 /0 6 05 /0 6 06 /0 6 07 /0 6 08 /0 6 09 /0 6 10 /0 6 11 /0 6 12 /0 6 01 /0 7 02 /0 7 03 /0 7 04 /0 7 05 /0 7 06 /0 7
Naměřená inflace (%)
8
roční růst CPI
vnímaná inflace
Zdroj: Statistický úřad Slovinské republiky Vnímaná inflace ve Slovinsku bezprostředně po přijetí eura v lednu 2007 rázně stoupla, o něco více se pak zvýšila ještě v únoru, přestože ceny v obou měsících poklesly. Tento jev je ale přirozený, nevyhnula se mu žádná ze zemí zavádějících euro. V březnu a dubnu lze zpozorovat snížení, i když skutečná inflace v těchto měsících pomalým tempem roste. Od května se hodnota vnímané inflace dostává opět na hodnoty prvních dvou měsíců roku. V květnu bylo několik malých cenových navýšení zapříčiněno ukončením závazku prodejců, že nebudou po zavedení eura zvyšovat ceny. Vnímaná inflace v červnu rostla pravděpodobně z důvodu blížícího se konce duálního označování
48
cen a lidé se obávali, že ceny zase začnou růst, dalším důvodem bylo nedávné zvýšení cen v oblasti potravin, které spotřebitelé pociťují nejvíce. 4.5.3 Podíl zavedení eura na růstu cenové hladiny Jak je vidět, ceny se ve Slovinsku nepochybně zvýšily, avšak ne vše se dá přisuzovat samotnému zavedení eura. Z důvodu zaokrouhlování došlo ke změnám v cenové výši ve všech oblastech, avšak vliv zavedení eura na inflaci v důsledku konverze měn byl pouze minimální. Efekt výměny eura na ceny odhadoval Institut makroekonomické analýzy a rozvoje Slovinska (IMAD) na 0,24 %, je to nejnižší hodnota naměřená v celé eurozóně, zatímco Eurostat tento efekt vyhodnotil na 0,3 %. Janez Janša, slovinský premiér, dokonce uvádí, že dopad na inflaci v důsledku zavedení eura je 0,6 % [23]. IMAD vysvětluje, že přeměna eura měla významný efekt na ceny některých položek spotřebního koše, avšak tento efekt není dlouhotrvajícího rázu. Dle analýzy IMAD byl největší efekt přeměny eura shledán v oblasti služeb v kavárnách a restauracích, ty se na inflaci v prosinci 2006 podílely 0,1 %, v lednu 2007 se podílely 0,05 %. Neobvyklý vývoj pak měly, podobně jako v prosinci 2006 (0,03 %), tak i v lednu 2007 osobní služby, a to opravářské, zdravotnické a obuvnické (0,05 %).35[8] Ke zvýšení cen a jejich zaokrouhlení nahoru však došlo dle Statistické kanceláře Slovinské republiky nejen ve výše jmenovaných oblastech, ale také v dalších podskupinách spotřebního koše, např. u toaletního zboží a kosmetiky, domácího zboží, palivového dříví, počítačového vybavení aj. Význam individuálního zaokrouhlení u těchto artiklů není tak významný, avšak v souhrnu mělo zaokrouhlení na zvýšení cen v prosinci 2006 stejný efekt (0,12 %) právě jako restaurační a kavárenské služby.[22] Největší zvýšení, jak už bylo zmíněno, bylo zaznamenáno v oblasti služeb restaurací a hotelů, toto zvýšení však bylo způsobeno změnou ceníků. Provozovatelé upozorňují,
35
K přesnějšímu odhadu dopadů zavedení eura na ceny je zapotřebí delší časová řada. Analýza IMADu je omezena na prosinec 2006, leden a únor 2007.
49
že původní ceníky již nebyly cenově odpovídající, byla nutná změna a z důvodu minimalizace nákladů provedli přecenění právě v době přechodu k euru, což společně se zaokrouhlením vytvořilo poměrně velký efekt. Specifickým znakem Slovinska je malá konkurence jak v oblasti telekomunikací, tak v obchodní sféře. Na trhu působí pouze tři provozovatelé supermarketů, kteří tak mohou vytvářit silné tlaky na zvyšování cen. Za nezdravou a nedostatečnou konkurenci ve Slovinsku považuje dokonce sama vláda. Dalším efektem zdražování bylo ukončení dohod mezi vládou SI a obchodníky o dočasném omezení zvyšování cen za účelem splnění konvergenčních kritérií. Navíc se také hovoří o uzavíraných dohodách ohledně zmražení růstu mezd [9]. Toto je několik vedlejších efektů specifických pro Slovinsko, ke kterým nutno přihlédnout, avšak nelze na nich postavit veškeré zvyšování inflace. Nabízí se přisoudit vysokou inflaci např. předčasnému zavedení eura, kdy cenová hladina nebyla dostatečně konvergována k cenové hladině v eurozóně. Cenová úroveň Slovinska však dosahuje přes 75 % HDP všech států EU. Jak tedy vysvětlit vysokou inflaci ve Slovinsku, s níž se potýkají i ostatní země EU? Příčina bude tedy pravděpodobně jinde – ropa, energie, potraviny. V oblasti těchto surovin dochází k celosvětovému nárůstu. Ropa v březnu dosahovala necelých 112 USD/barel a v dubnu se vyšplhala na rekordních 117 USD/barel. Vysoké ceny energie ovlivňují zpracování, výrobu a dopravu potravin a tím se v konečném důsledku promítají do jejich cen. Samotní slovinští maloobchodníci potvrzují, že prvotní navýšení cen pochází již ze strany dodavatelů. Široká veřejnost by měla také vědět, že kromě výše uvedených faktorů, se do cen promítají další běžné faktory, které ceny zvyšují a zase snižují – např. zásoby, sezónní výprodeje, podpora prodeje, klima. Zatímco dopady samotného zavedení eura jsou pouze minimální a tedy jaksi zanedbatelné, vznik vnímané inflace nikoliv. Jedná se o subjektivní vnímaní vývoje cen spotřebiteli, proto je velice důležité, aby spotřebitelé byli obeznámeni, co vše je součástí spotřebního koše, dle kterého se inflace vypočítává. Ačkoliv komunikační kampaň byla ve Slovinsku velice úspěšná, vnímané inflaci se nevyhnulo. Existuje celá řada faktorů, které vnímanou inflaci podporují – např. informování médii, jimž jde o senzaci, zvýšení
50
cen bude na předních titulkách, zatímco snížení cen už tak proklamované nebude, dále ukončení duálního označování cen, počáteční averze vůči jakékoliv změně apod.36 Je tedy společná měno euro viníkem veškerého zvyšování cen ve Slovinsku? Jednoznačně lze říci, že nikoliv, neboť na naměřenou inflaci působí mnoho dalších faktorů, které se zavedením eura nesouvisí a jejich vývoj by vytvářil tlaky na změnu cen, ať už euro v dané zemi obíhá či neobíhá.
4.6
Návrhy změn a doporučení
Ačkoliv je stát od státu jiný, náměty a návrhy informační kampaně je možné se inspirovat vždy. Po vzoru slovinské kampaně by měly být veškeré podklady, týkající se zavedení eura, dostupné široké veřejnosti a vláda by neměla mít problém všechny své postupy a především postoje vysvětlit. Do toho všeho by měly být zapojeny spotřebitelské a jiné zájmové organizace a svazy. Je všeobecně proklamováno, že komunikační kampaň by měla být zahájena co nejdříve a i přesto, že ČR nezná svůj termín vstupu do eurozóny, hovoří se už dnes o jejím značném zpoždění. Největším spatřovaným problémem ve všech státech je obava občanů ze zdražování po zavedení eura. Proto by vláda ČR neměla už dál otálet a měla by začít poskytovat svému obyvatelstvu informace o dopadech zavedení eura a o způsobech, jak je eliminovat, o empirických příčinách zvyšování cenové hladiny, o ochranných prvcích bankovek, měla by podporovat „zdomácnění“ eura u občanů, šířit důvěru a jistotu v euro, měla by vysvětlovat praktické postupy výměny apod. Rozhodně by při tom neměla opomenout výhody či nevýhody společné měny, příp. by měla vést polemiku o možných příležitostech nebo hrozbách pro ČR. A to nejen vláda, ale všechny zapojené orgány a instituce. Prozatím je však pracovní skupina pro komunikaci NKS složena pouze z ministerstev, ČNB a Úřadu vlády. Tady nutno podotknout, že rovněž na provázanosti a sladěnosti těchto orgánů je odvislý úspěch informační kampaně, proto by zde ČR měla zaměřit svou pozornost. ČR se nechala plně inspirovat prostředky, díky nimž bude snižováno riziko zneužití zavedení eura ke zdražování. V oblasti duálního označování cen by jistě, stejně jako Slovinsko, měla ČR udělat výjimku u stojanů čerpacích stanic, 36
Více kapitola 3.4.2.
51
sázkových kanceláří, prodejních automatů, taxametrů apod. z důvodu nákladovosti a složité technické proveditelnosti. Jinak doba duálního označování, Slovinsko – povinných deset měsíců před zavedením a šest měsíců po zavedení eura, se jeví jako dostatečná. Další prostředek eliminace je cenový monitoring, který musí být prováděn pečlivě a pravidelně, dále je to černá listina, která je jistě dobrým prostředkem informovanosti spotřebitelů, ale dostává se do střetu s možným zneužitím k nekalé konkurenci. Další nástroje eliminace jsou blíže uvedeny v kapitole 4.4. Autorka se domnívá, že je potřeba zvýšit propagaci nově spuštěné webové stránky www.zavedenieura.cz jako prvního záchytného bodu pro občana, který má zájem se o společné měně něco dozvědět. Stejně tak informace o pořádání seminářů či konferencí jsou umístěny pouze na speciálních internetových stránkách, na něž běžný občan při každodenní práci nemusí narazit. Proto je velice důležité, aby dostupnost informací byla co nejjednodušší. Za vhodné by se považovalo inspirovat Francií, která do ulic vypustila tzv. euroškolitele nebo Kyprem, kde do ulic vyjely pro změnu tzv. eurobusy. Autorka se domnívá, že by to mohl poměrně účinný způsob propagace. Důraz by měl být kladen na skupiny se zvláštními potřebami a měla by být podporována dobře informovaná mládež, která má všeobecně se změnami nejmenší problémy, a proto může být těmto skupinám či starším generacím velice dobře nápomocna. Na kyperských stránkách o zavedení eura jsou k dispozici tématické hry k euru, což je nenásilná forma spřátelení se s novou měnou. Z bývalých zkušeností je známo, že zdražování nejvíce dopadá na osoby v penzi či na nízko-příjmové osoby. V takovém případě nejsou od věci různé daňové úlevy nebo zvýšení dávek. Daňové úlevy se uplatňovaly na Maltě, a to u nákladů souvisejících s přechodem k euru. Tištěné příručky o praktických aspektech zavedení eura by měly být dodány do každé domácnosti, aby byla informacemi pokryta skutečně celá česká populace. Propagační materiály by bylo vhodné umístit na často navštěvovaná místa – zastávky, obchody, čekárny u lékaře, do prostředků hromadné dopravy aj. Marné by také nebylo připojovat informace o konverzi eura k měsíčním výpisům z účtů u bank. Jednalo by se sice o náklady banky, ale přece i ona má zájem na hladkém a bezproblémovém přechodu k euru.
52
5
ZÁVĚR Výměna původní měny za novou měnu evropskou v sobě skýtá nepřeberné množství
různých nástrah a úskalí, kterým musí nově přistupující státy k eurozóně čelit. Z toho důvodu musí být složitý proces zavedení jednotné měny euro naplánován s největší pečlivostí. Přestože datum vstupu České republiky do HMU je v nedohlednu, může již dnes usilovat o kvalitní naplánování přechodu z české koruny na euro. K tomu mohou ČR posloužit zkušenosti zemí, které jsou v současné době plnohodnotnými členy HMU. Jednou z takových zemí je Slovinsko. Předmětem autorčiny pozornosti byly prvotní strategické dokumenty procesu zavedení eura ve Slovinsku a České republice. Z provedeného výzkumu vyplývá, ačkoliv by se to na první pohled nemuselo zdát, že český plán zavedení eura je od toho slovinského poněkud odlišný. Významné rozdíly byly spatřeny v přístupu, jakým se země staví k závazku vyplývajícímu z jejich členství v EU, ve vydaných strategických dokumentech, dále v určení termínu vstupu země do eurozóny, v době duálního označování cen. Představa
o
smyslu
informační
kampaně
je
odlišná,
stejně
tak
představa
o nejintenzivnějším období kampaně. Podstatnou odlišností jsou však zmínky o problematice vnímané inflace. Společnými znaky srovnávaných strategických plánů jsou pak – ustanovení koordinační skupiny pro dohled nad plněním plánů zavedení eura, volba scénáře pro zavedení eura, charakter, cílové skupiny a nástroje informační kampaně, potřeba realizace průzkumů veřejného mínění, na nichž je posléze informační kampaň postavena, prostředky eliminace negativního dopadu zavedení eura na ceny aj. První pracovní hypotézu autorka zamítá, neboť národní plány zavedení eura ČR a Slovinska nejsou zcela shodné a disponují významnými rozdílnými znaky. Zároveň byl také naplněn jeden z cílů této práce, a to identifikace shodných a rozdílných prvků v národních plánech zavedení eura v ČR a ve Slovinsku. Přechod Slovinska k euru byl a stále zůstává po technické stránce hodnocen jako velice úspěšný. Cenová hladina počátkem roku 2007 po zavedení eura nevybočovala ze svého standardního průběhu, ceny dokonce v prvních dvou měsících poklesly.
53
Od třetího čtvrtletí 2007 však ceny strmě stouply a jejich vzrůstající trend přetrvává dodnes. Meziroční inflace se v prosinci 2007 zastavila na 5,6 %, v lednu 2008 překročila 6% hranici, až se v březnu nakonec vyšplhala na 6,9 %. Žádná ze zemí zavádějících euro se nevyhnula fenoménu vnímané inflace jako negativního dopadu zavedení eura. Vývoj této inflace, zcela odlišné od skutečně naměřené inflace, se jevil ve Slovinsku zpočátku velice příznivě, přičemž zásluha je přisuzována kvalitní informační kampani. Postupem času však i zde si své místo vnímaná inflace vydobyla. Se zavedením eura je nekompromisně spojeno zaokrouhlování cen, k němuž došlo ve všech oblastech, avšak příspěvek zavedení eura na celkovou inflaci v důsledku konverze měn byl odhadován pouze jako minimální (0,24 % - 0,6 %). Ceny se po zavedení eura ve Slovinsku nepochybně zvýšily, avšak nelze z veškerého zvyšování cen vinit pouze euro. Ke slovu se totiž také dostávají vnější faktory nejen v podobě celosvětového nárůstu cen potravin a ropy či běžně působících faktorů (sezónní výprodeje, zásoby), ale nutno také přihlédnout k samotnému prostředí Slovinska (nezdravá konkurence) a k některým praktikách slovinské vlády (dohody mezi obchodníky o zmražení růstu cen a mezd). Z výše uvedených výsledků této práce dále vyplývá, že druhou stanovenou pracovní hypotézu nelze zamítnout. Komunikační kampaň
ve Slovinsku je možno považovat
za vzorovou, stejně tak je možné tvrdit, že značným způsobem zabránila v počátečním období úmyslnému zvýšení cen obchodníky. Nutno zdůraznit, že skutečně pouze v tom počátečním období po přijetí eura, neboť od poloviny roku 2007 se ceny výrazně zvýšily, poněvadž po ukončení dohod obchodníků s vládou SI vzala nedostatečná slovinská konkurence za své a tlaky na zvyšování cen působila. Co se týče zvýšení cen v důsledku zaokrouhlování, nelze jednoznačně říci, že informační kampaň v počátečním období po přijetí eura obchodníkům ve zvyšování cen značně zabránila, neboť snaha zaokrouhlovat na „atraktivní“ ceny byla silná. A to možno tvrdit i přesto, že v konečném důsledku byl odhad dopadu zavedení eura na inflaci minimální. Tímto byl rovněž naplněn další cíl bakalářské práce, a to zhodnocení vývoje cenové hladiny společně s přímými dopady zavedení eura po více než roční účasti Slovinska v HMU.
54
Součástí práce byla také doporučení pro ČR v oblasti komunikační kampaně. Inspirovat se zkušenostmi jiných zemí jistě není od věci, přesto je potřeba, aby Česká republika neustále hledala takové formy a způsoby komunikace se svými občany, kterým snadno porozumí. I v ČR převládají obavy z náhlého zdražování, proto musí kooperovaná vláda společně se všemi zainteresovanými subjekty vysvětlovat, že euro není viníkem veškerého zdražovaní - a toto je potřeba neustále zdůrazňovat, rovněž musí vysvětlovat a obhajovat své postupy a postoje. Prvotní břímě tohoto složitého procesu nesou na bedrech představitelé ČR, vlády, spotřebitelské organizace a jiné svazy, jejichž snahou je bezproblémový přechod k euru. To druhotné břímě však nese sama veřejnost, neboť jen a zase jen na ní závisí, jak rychle a s jakou ochotou novou měnu přijme. Závěrem tedy nutno říci, že strategické dokumenty zavedení eura obou zemí vykazují jisté rozdíly, i přesto, že se řídí doporučeními Evropské komise. Toto je však zcela přirozené, země musí přihlédnout ke specifikům svého prostředí, neboť platí – co země, to unikát. Je potřeba klást důraz na jasnou, stručnou, vše říkající informační kampaň a především občany ujistit, že euro není „nepřítelem“, který se jim snaží škodit. Komunikační kampaň musí plnit své funkce nejen před přijetím eura, ale také nadále po něm. Aby byl celý projekt zavedení eura v ČR úspěšný, je potřeba začít ve všech oblastech s přípravami co nejdříve.
55
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace: 2. vydání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1. [2] BANK OF SLOVENIA AND GOVERNMENT OF THE REPUBLIC OF SLOVENIA. Masterplan for the euro changeover. 2005. 27 s. [online] [cit. 14.3.2008]. Dostupné na internetu:
[3] BRACHINGER, H.W. Euro or „Teuro“?: The Euro-induced Perceived Inflation in Germany. University of Fribourg. Department of Quantitave Economics. Working paper No. 5. Schwitzerland: 2006. 22 s. [online] [cit. 18.3.2008] Dostupné na internetu:
[4] DÖHRING, B., MORDONU, A. What drives inflation perceptions? A dynamic panel data analysis. European economy. Economic papers. No. 284. Brussels: European Commission, 2007. 24 s. ISSN 1725-3187. [online] [cit 18.3.2008] Dostupné na internetu: [5] FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007, 743 s. ISBN 80-7325-015-2. [6] FUCHS, K., TULEJA, P. Základy ekonomie. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2003. 347 s. ISBN 80-86119-74-2. [7] GRAUWE, P.d. Economics of monetary union. 7. vyd. New York: Oxford University Press, 2007. 281 s. ISBN 978-0-19-929780-1. [8] GOVERNMENT OF THE REPUBLIC OF SLOVENIA, INSTITUTE OF MACROECONOMIC ANALYSIS AND DEVELOPMENT. Euro changeover effect on inflation in Slovenia. March 2007. [online] [cit. 25.4.2008]. Dostupné na internetu: < http://www.umar.gov.si/fileadmin/user_upload/sporocila_za_javnost/euro.pdf> [9] HRSTKOVÁ, J. Slovinsko: Euro v roce jedna. [online] [cit. 19.4.2008]. Dostupné na internetu: [10] INTERMINISTERIAL WORKING GROUP. Communication strategy on the introduction of the euro. 2005. 19 s. [online] [cit. 14.3.2008]. Dostupné na internetu:
56
[11] KUČEROVÁ, Z. Teorie optimální měnové oblasti a možností její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha: Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, 141 s. ISBN 80-86729-18-4. [12] LACINA, L. a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-560-5. s. 191-223. Kapitola 5, Historie měnové integrace v Evropě, s. 191-223. [13] LACINA, L. a kol. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku v ČR. 1. vyd. Bučovice: Martin Stříž, 2008. ISBN 978-80-87106-08-2. Kapitola 0, Netechnické řešení xiv-xxii. [14] LACINA, L. a kol. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku v ČR. 1. vyd. Bučovice: Martin Stříž, 2008. ISBN 978-80-87106-08-2. Kapitola 2, Přístup k rozdělení přínosů a nákladů zavedení eura ve studii, s. 5-22. [15] LACINA, L., RUSEK., A. a kol. Evropská unie: trendy, příležitosti, rizika. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 260 s. ISBN 978-80-7380-077-2. Kapitola 4, K nákladům a rizikům přijetí jednotné evropské měny v nových členských zemích Evropské unie, s. 97135. [16] MÁČE, M. Makroekonomie v kostce. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 469 s. ISBN 97880-247-1841-5. [17] Měnová integrace EU a její etapy [online] [cit. 13.3.2008]. Dostupné na internetu: [18] NÁRODNÍ KOORDINAČNÍ SKUPINA PRO ZAVEDENÍ EURA V ČESKÉ REPUBLICE. Národní plán zavedení eura v České republice. Ministerstvo financí ČR, 2007. 81 s. [online] [cit. 14.3.2008]. Dostupné na internetu: [19] Protokol o konvergenčních kritériích [online] [cit. 14.3.2008]. Dostupné na internetu: [20] SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W.D. Ekonomie: 18. vydání. 1. vyd. Praha: NS Svoboda, 2007. 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. [21] Smlouva o založení evropského společenství [online] [cit 14.3.2008]. Dostupné na internetu:
57
[22] STATISTICAL OFFICE OF THE REPUBLIC OF SLOVENIA. Analysis of the impact of euro adoption on changes in prices in December 2006 shows some unusual rises, especially in restaurants and hotels. January 2007. [online] [cit. 7.5.2008]. Dostupné na internetu: [23] ŠAFAŘÍKOVÁ, K. Slovinci chtějí zpátky tolar. Lidové noviny. [online] [cit. 10.5.2008]. Dostupné na internetu: [24] ZAHRADNÍK, P. Vstup do Evropské unie: přínosy a náklady konvergence. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 364 s. ISBN 80-7179-472-4.
58
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ATM
automated teller machine, bankomat
CB
Centrální banka
CPI
Index spotřebitelských cen
EBRD
Evropská banka pro obnovu a rozvoj
ECB
Evropská centrální banka
ECU
Evropská měnová jednotka
EHS
Evropské hospodářské společenství
EK
Evropská komise
EMI
Evropský měnový institut
ERM
Mechanizmus směnných kurzů
ES
Evropská společenství
ESCB
Evropský systém centrálních bank
EU
Evropská unie
HDP
Hrubý domácí produkt
HICP
Harmonizovaný index spotřebitelských cen
HMU
Hospodářská a měnová unie
IMAD
Institut makroekonomické analýzy a rozvoje Slovinska
JVT
Jednotný vnitřní trh
LDS
Liberálně demokratická strana Slovinska
MF
Ministerstvo financí
NKS
Národní koordinační skupina
POS-terminál
point of sale terminal
OSN
Organizace spojených národů
NATO
Severoatlantická aliance
SI
Slovinsko
TARGET
Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase
59
PŘÍLOHY Příloha č. 1 Harmonogram příprav na zavedení eura Obrázek 1 : Harmonogram příprav na zavedení eura v ČR
Zdroj: www.zavedenieura.cz Obrázek 2: Harmonogram příprav na zavedení eura ve Slovinsku Den €
Fáze ERM II
Předpřípravná fáze
28.6.2004 Vstup do ERM II
Předpřípravné období 2006 - splnění konvergenčních kritérií - zrušení výjimky - stanovení neodvolatelného směnného kurzu
Zavádění eura duální cirkulace
1.1.2007 - euro se stává národní měnou - počátek cirkulace
Prodloužená doba výměny v Národní bance Slovinska bez omezení
28.2.2007 konec výměny tolarů za eura v bankách
7.1.2007 konec duální cirkulace
Zdroj: Masterplan for the euro changeover, www.evro.si, upraveno autorkou
60
Příloha č. 2 Organizační struktura koordinační skupiny Obrázek 3: Organizační struktura NKS ČR
Zdroj: www.zavedenieura.cz
61
Obrázek 4: Koordinační skupina Slovinska
Zdroj: Masterplan for the euro changeover, www.evro.si
62
Příloha č. 3 Harmonogram informační kampaně Tabulka 2: Harmonogram informační kampaně v České republice Období Před vstupem do ERM II
Časové zařazení
?
Od vstupu do ERM II do rozhodnutí o zrušení výjimky ?
Od zrušení výjimky do zavedení eura ?
Po zavedení eura ?
Činnosti nemusí být známo cílové datum publikace objektivních informací (přístupový proces, aspekty přijetí eura) k dispozici internetové stránky (www.zavedenieura.cz) základem komunikace - Plán zavedení eura v ČR tištěné materiály, média, konference, průzkumy veřejného mínění zmírňování obav ze zdražování řeší se cílové datum přijetí eura a následně harmonogram příprav důraz na praktické otázky média, CD, DVD zapojení spotřebitelských institucí, sdružení, profesní svazy důraz na zprostředkovatele (multiplikátory) seznámení euro-mince,bankovky,ochranné prvky podmínky duálního označování a cenových kontrol zmírňování obav ze zdražování, ochrana spotřebitele datum přijetí, přepočítací koeficient, praktické informace, legislativa duální označování, cirkulace, ochrana spotřebitele intenzívní inzerce a kampaň v médiích zmírňování obav ze zdražování praktické informace, výměna dosavadního oběživa kontaktní místa pro poskytnutí pomoci monitoring zkušeností přehled o vývoji cenové hladiny a předcházení vnímané inflaci
Zdroj: Národní plán zavedení eura v České republice, upraveno autorkou
63
Tabulka 2: Harmonogram informační kampaně ve Slovinsku Časové zařazení Činnosti červen informace pro veřejnost v počátcích duálního oběhu, včetně – zprostředkování dalších procedur nezbytných pro implementaci prosinec 2005 pozdějších činností pravidelné sledování médií činnosti v rámci twinningových projektů vybraných zemí spuštění webové stránky (www.evro.si) určení loga, příp. sloganu kampaně, jestliže je nedefinovala ECB Úvodní 1.ledna 2006 v popředí veškeré procedury týkající se informačních a vzdělávacích aktivit 1. září 2006 Závěr dvou let účasti červen 2006 všeobecné informování veřejnosti o fungování hospodářské a měnové unie a o dodržování konvergenčních kritérií v ERM II a fixace říjen 2006 směnného kurzu první konkrétní kroky související s přijetím eura informování veřejnosti o aktivitách a o průběhu výměny červenec pokračování předchozího období Období mezi 2006 ukončením dvouleté zaměření na seznámení veřejnosti s pokročilými přípravami účasti v ERM II a na zavedení eura v bankách 1. leden 2007 design společných bankovek a mincí přijetím eura praktické rady ohledně výměny národní měny za euro 1. ledna 2007 komunikace s veřejností orientovaná především na poskytování Období mezi praktických rad výměny/konverze zavedením eura a 31. března koncem výměny měn 2007 a konverzních transakcí v bankách Období Předpřípravné
Zdroj: Communication strategy on the introduction of the euro, www.evro.si, upraveno autorkou
64