VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
VÝHODY A NEVÝHODY PŘIJETÍ EURA (diplomová práce)
Autor: Marek Pěnička Vedoucí práce: doc. Ing. Josef Taušer, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.
V Praze dne 30. 4. 2009
………………… podpis
Poděkování: Děkuji vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Josefu Taušerovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, náměty a připomínky, které mi poskytl v průběhu zpracování diplomové práce. Dále děkuji za podporu celé své rodině.
OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK .................................................................................................................. 6 ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1
FAKTA O HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNII ................................................................................... 10 1.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE .............................................................. 10 1.2 CESTA KE SPOLEČNÉ MĚNĚ ................................................................................................................. 11 1.2.1 Evropský měnový systém .............................................................................................................. 12 1.2.2 Projekt výstavby měnové unie....................................................................................................... 13 1.2.2.1
Neúčastnická doložka...........................................................................................................................14
1.3 DŮLEŽITÉ INSTITUCE SPOJENÉ S EHMU.............................................................................................. 15 1.3.1 Evropský měnový institut .............................................................................................................. 15 1.3.2 Evropská centrální banka............................................................................................................... 15 1.3.2.1 1.3.2.2
Eurosystém...........................................................................................................................................15 Evropský systém centrálních bank .......................................................................................................16
1.4 KURZOVÝ MECHANISMUS ERM II....................................................................................................... 16 1.4.1 Historie ERM a ERM II................................................................................................................. 16 1.4.2 Vyhodnocování kurzové stability .................................................................................................. 17 1.4.3 Přínosy a rizika pobytu v ERM II.................................................................................................. 17 1.5 KONVERGENCE NÁRODNÍCH EKONOMIK EU ....................................................................................... 19 1.5.1 Maastrichtská konvergenční kritéria.............................................................................................. 20 1.5.1.1 1.5.1.2 1.5.1.3 1.5.1.4 1.5.1.5
1.5.2 2
ÚSPORA TRANSAKČNÍCH NÁKLADŮ .................................................................................................... 23 CENOVÁ STABILITA A TRANSPARENTNOST .......................................................................................... 24 ÚROKOVÉ SAZBY ................................................................................................................................ 28 EURO JAKO SVĚTOVÁ REZERVNÍ MĚNA ............................................................................................... 29 SJEDNOCENÍ DANÍ ............................................................................................................................... 30 VEŘEJNÉ FINANCE ............................................................................................................................... 32 KURZOVÉ RIZIKO ................................................................................................................................ 34 PLATEBNÍ SYSTÉM EU......................................................................................................................... 36 VZÁJEMNÝ OBCHOD ............................................................................................................................ 36 INVESTICE ........................................................................................................................................... 38 EKONOMICKÝ RŮST............................................................................................................................. 40 ZTRÁTA NÁRODNÍ MĚNOVÉ SUVERENITY ............................................................................................ 41 RIZIKA PŘECHODNÉHO OBDOBÍ ........................................................................................................... 42 DALŠÍ NEGATIVA ................................................................................................................................. 42 ZHODNOCENÍ ...................................................................................................................................... 45
DOPADY NA HLAVNÍ EKONOMICKÉ SUBJEKTY ......................................................................... 46 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6
4
Pakt stability a růstu ...................................................................................................................... 20
VÝHODY A NEVÝHODY ČLENSTVÍ V EMU .................................................................................... 22 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15
3
Kritérium stability kurzu ......................................................................................................................20 Kritérium cenové stability....................................................................................................................20 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb...........................................................................................20 Kritérium deficitu veřejných rozpočtů .................................................................................................20 Kritérium veřejného dluhu ...................................................................................................................20
OBYVATELSTVO .................................................................................................................................. 46 PODNIKY ............................................................................................................................................. 47 BANKOVNÍ SEKTOR ............................................................................................................................. 49 FINANČNÍ TRHY ................................................................................................................................... 51 VEŘEJNÁ SPRÁVA ................................................................................................................................ 52 ZHODNOCENÍ ...................................................................................................................................... 52
TEORIE OPTIMÁLNÍ MĚNOVÉ OBLASTI ........................................................................................ 54 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5
MOBILITA PRACOVNÍCH SIL ................................................................................................................ 55 FLEXIBILITA MEZD .............................................................................................................................. 57 MOBILITA KAPITÁLU A INTEGRACE FINANČNÍCH TRHŮ ...................................................................... 59 STUPEŇ OTEVŘENOSTI EKONOMIKY .................................................................................................... 61 KOMODITNÍ A TERITORIÁLNÍ DIVERZIFIKACE PRODUKCE .................................................................... 62
4.6 DALŠÍ KRITÉRIA .................................................................................................................................. 66 4.6.1 Podobnost hospodářských cyklů.................................................................................................... 66 4.6.2 Politická integrace ......................................................................................................................... 67 4.7 ZHODNOCENÍ ...................................................................................................................................... 68 5
ZEMĚ EU, KTERÉ SE NESTALY ČLENY EHMU ............................................................................. 70 5.1 5.1.1 5.1.2 5.2 5.2.1 5.2.2 5.3 5.3.1 5.3.2 5.4
DÁNSKO .............................................................................................................................................. 70 Referendum a kampaň ................................................................................................................... 70 Důvody neúspěchu referenda a současný postoj Dánů k EU......................................................... 71 ŠVÉDSKO ............................................................................................................................................. 72 Referendum ................................................................................................................................... 72 Možné důvody zamítnutí ............................................................................................................... 73 VELKÁ BRITÁNIE ................................................................................................................................ 74 Postoj vlády ................................................................................................................................... 74 Možné příčiny neúspěchu .............................................................................................................. 75 ZHODNOCENÍ ...................................................................................................................................... 76
ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 78 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ......................................................................................................... 80 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ...................................................................................................................... 83 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................................ 84
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK COICOP
Klasifikace individuální spotřeby (Classification of Individual Consumption by Purpose)
ČNB
Česká národní banka
ČSÚ
Český statistický úřad
DPH
Daň z přidané hodnoty
ECB
Evropská centrální banka
ECU
Evropská měnová jednotka (European Currency Unit)
EHMU
Evropská hospodářská a měnová unie
EMI
Evropský měnový institut
EMS
Evropský měnový systém
EMU
Evropská měnová unie
ERM
Mechanismus směnných kurzů (Exchange Rate Mechanism)
ERM II
Mechanismus směnných kurzů II (Exchange Rate Mechanism II)
ES
Evropské společenství
ESCB
Evropský systém centrálních bank
EU
Evropská unie
HDP
Hrubý domácí produkt
HNP
Hrubý národní produkt
HMU
Hospodářská a měnová unie
MMF
Mezinárodní měnový fond
PZI
Přímé zahraniční investice
SITC
Standard International Trade Classification
TARGET
Platební systém Evropské unie (Trans-European Automated Real-Time GrossSettlement Express Transfer System)
ÚVOD Euro je měna Evropské hospodářské a měnové unie a po americkém dolaru druhá nejdůležitější ve světovém měnovém systému. Je oficiálním platidlem v šestnácti ze sedmadvaceti států EU a v sedmi dalších zemích. Přestože o zavedení eura jako společné měny bylo napsáno již mnoho článků, analýz a odborných publikací, zůstává tento fenomén stále v popředí zájmu odborníků i laické veřejnosti. Přijetí eura jako domácí měny a výhody či případná rizika s tím související je stále často diskutované téma. Proto jsem si tuto problematiku zvolil za téma své diplomové práce. Tak jako všechny ostatní věci, také jednotná měna má své slabé a silné stránky. Akt přechodu ke společné měně by neměl být jen politickým rozhodnutím. Je nutné si uvědomit, jaké dopady bude mít na jednotlivé země, občany těchto státu a další ekonomické subjekty. Je důležitá maximální a pokud možno objektivní informovanost všech dotčených subjektů. S jednotnou měnou uvnitř tak navzájem ekonomicky silně provázaného prostoru, kterým Evropská unie jako celek bezesporu je, souvisí mnoho výhod. Je jen na členských státech do jaké míry dokáží těchto efektů využít. Na druhé straně existuje řada rizik, která jsou spojena především s nedostatečnou pružností konkrétní ekonomiky, která buď už součástí Evropské měnové unie je, nebo má zájem se do Eurozóny teprve zapojit. Analýza a vyhodnocení efektů měnové unie je značně důležitá. Při zanedbání této analýzy hrozí, že očekávaná negativa s eurem spojená, by mohla převážit očekávané přínosy. V rámci diplomové práce bych rád pokračoval v tématu, které bylo již předmětem mé práce bakalářské, a sice analýze výhod a nevýhod spojených s přijetím eura. S ohledem na sedmiletou zkušenost s fungováním společné měny v hotovostní formě lze již nejen popisovat potenciální přínosy, ale také na konkrétních příkladech zemí zhodnotit, zda a jak jsou jednotlivé předpoklady naplňovány. Proto na rozdíl od zmiňované bakalářské práce, kdy jsem se věnoval jednotlivým výhodám a nevýhodám pouze teoreticky, v diplomové práci bych tato tvrzení rád podložil konkrétními statistickými údaji vybraných zemí. Vzhledem ke zpracovatelnosti, délce a přehlednosti jsem se rozhodl pro omezený počet zemí na tři státy EU. Při výběru konkrétních zemí jsem přihlížel k podobnosti k České republice, především co do velikosti území a počtu obyvatel. Dalším kritériem výběru byla různá poloha a odlišná ekonomická vyspělost zvolených zemí, aby nedošlo ke zkreslení některých faktorů na těchto
7
proměnných závislých. Jako zástupce, na kterých budou jednotlivé aspekty prezentovány, jsem zvolil Dánsko, Portugalsko a Rakousko. Rakouska má s Českou republikou ze zvolených zemí nejvíce společného. Odhlédneme-li od společné historie, jsou si blízké především svou polohou, rozlohou a počtem obyvatel. Oba státy jsou vnitrozemské bez přístupu k moři. Portugalsko se od ostatních zemí odlišuje polohou a velikostí hrubého domácího produktu, kdy se jedná v porovnání s Rakouskem a Dánskem o ekonomicky méně vyspělou zemi. Dánsko jsem zvolil především z důvodu, že je jednou ze zemí, která odmítla přijetí společné evropské měny a v současné době se nachází stále vně Měnové unie. I když dobrovolně plní kritéria nutná k přijetí jednotné měny. Pro analýzu a srovnání je tak tato země zajímavá. Většina výhod a nevýhod jsou společně s jednotlivými předpoklady teorie optimální měnové oblasti analyzovány a podloženy statistickými daty za období posledních deseti let od roku 1998 do roku 2007. Práce je rozdělena do několika kapitol. Úvodní teoretická část je zaměřena na vysvětlení podstaty projektu Měnové unie, obsahuje stručnou historii jejího vzniku a jednotlivé fáze výstavby. Je vysvětlena role Evropské centrální banky a jiných důležitých orgánů. Jsou objasněny podmínky pro připojení členské země EU k Eurozóně, které uvádí legislativa EU, mezi něž patří dosažení vysokého stupně konvergence. Druhá kapitola je věnována rozboru jednotlivých všeobecných výhod a nevýhod společné měny pro ekonomiky jednotlivých zemí. Všechny efekty jsou analyzovány na skupině vybraných zemí. Je zhodnocen vývoj jednotlivých ukazatelů a na jeho základě je konstatováno, zda došlo nebo nedošlo k naplnění daných efektů. Ve třetí kapitole jsou konkretizovány dopady na jednotlivé subjekty ať už pozitivní, kterých je možno využít, či negativní, kterým je nutno se vyhnout, nebo alespoň se je snažit eliminovat. Ve čtvrté kapitole je objasněna teorie optimální měnové oblasti. Jsou představeny, vysvětleny a na konkrétních státech nebo skupinách zemí analyzovány jednotlivé předpoklady teorie a zhodnoceno jejich naplnění. Podstatou páté kapitoly je snaha o objasnění důvodů, proč Dánsko, Švédsko a Velká Británie odmítly přijetí eura. Pokusím se zjistit, zda odložení přijetí jednotné měny v těchto zemích vykazuje nějaké společné rysy, nebo zda se jedná o specifické záležitosti jednotlivých států. Hlavním cílem této práce je nastínit a popsat výhody a případná rizika, která přijmutí společné měny přináší. Upozornit na důsledky vyvolané plněním podmínek nutných pro 8
přijetí eura na celou ekonomiku a na konkrétní subjekty. V závěru práce se pokusím konstatovat, zda pozitivní efekty převažují nad těmi negativními a lze zapojení do EHMU doporučit či naopak. Cílem práce je dále analýza prvků teorie optimální měnové oblasti prezentovaná na skupině vybraných zemí a zhodnocení naplnění těchto prvků. Mělo by se také podařit objasnit důvody nepřijetí eura Dánskem, Švédskem a Velkou Británií. Oba dva tyto cíle s prvotním totiž úzce souvisí a jejich závěry by mohly být pro primární cíl přínosné. Práce má sloužit především jako charakteristika jednotlivých pozitivních a negativních faktorů spojených s jednotnou měnou, a tedy úspěšnosti projektu Evropské hospodářské a měnové unie, podložená analyticky zpracovanými statistickými údaji vybraných zemí EU za období posledních deseti let. Rád bych aby přispěla k větší informovanosti těch, kteří se o danou problematiku zajímají a především těch, kterých se přijetí eura nejvíce dotkne.
9
1 FAKTA O HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNII Měnová nestabilita ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byla dosti pádným důvodem pro zesílení zájmu a potřeby směřovat k měnové stabilitě. Myšlenka Evropské měnové a hospodářské unie je téměř tak stará jako samo Evropské společenství. Již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století existovaly konkrétní koncepty pro rozhodující krok k jednotnému hospodářskému a měnovému prostoru v Evropě1.
1.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE Měnová unie je spolu s politickou unií považovaná za vyvrcholení integračních procesů. Jejím základním rysem jsou v prvé řadě neodvolatelně fixované měnové kurzy členských států. Devalvace, revalvace či kolísající měnové kurzy jsou s měnovou unií zcela neslučitelné. Další charakteristikou měnové unie je plná směnitelnost měny každého člena s měnami ostatních členských zemí. Žádná členská země nesmí zavádět ekonomické a měnové restrikce vůči ostatním členům. V důsledku toho banky, ostatní společnosti a ekonomické subjekty mohou působit ve všech členských zemích v podmínkách integrovaných finančních trhů. Mezi nimi již nejsou rozdíly způsobené restriktivní politikou členských zemí zvýhodňující jedny proti druhým, či rozdílným pohybem měnových kurzů. Měnová a hospodářská unie taktéž předpokládá finanční pomoc vyspělejších ekonomik ekonomikám slabším s cílem posilovat ekonomickou a sociální soudržnost členských zemí. Vyvrcholením a dokončením procesu utváření hospodářské a měnové unie je sjednocení všech národních měn členských států v jednu společnou měnu působící na celém teritoriu. Měnová unie rovněž předpokládá určitou míru koordinace národních hospodářských politik, pokud nebyla přijata a realizována koncepce společné hospodářské politiky společenství. Nízká úroveň této koordinace by mohla ohrozit stabilitu měnových kurzů a tím i celou měnovou unii a to hlavně tehdy, jestliže by hospodářská politika nezajišťovala shodný vývoj ve všech oblastech, zvláště ve vztahu k inflačním procesům a státnímu zadlužení vlivem deficitů státních rozpočtů2.
1
Summit ES v Haagu v roce 1969 a následně zhotovený dokument označovaný jako Wernerova zpráva BRŮŽEK, Antonín: Evropská měnová integrace. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2001, ISBN 80245-0158-9, s. 80 2
10
Měnovou politiku a emisi společné měny provádí jedna centrální banka na úrovni společenství.
1.2 CESTA KE SPOLEČNÉ MĚNĚ3 Definitivní nahrazení národních měn zemí EU, které existovaly sto a více let, jednou společnou měnou a vytvoření tzv. Eurozóny řízené z jednoho centra, představuje takový integrační pokrok, jenž jinde na světě nemá obdoby. Měnová integrace, představující v současné době nejvyšší stádium evropské integrace, má dlouhou historii. Integrace v měnové oblasti byla vždy jedním z hlavních cílů představitelů ES. Úroveň ekonomické integrace v první dekádě fungování společenství nedosáhla stupně, který by vyžadoval koordinovanou či jednotnou měnovou politiku. Ta byla plně v kompetenci jednotlivých členských států. ES zřídilo pouze při své komisi Měnový výbor s úkolem sledovat a analyzovat měnový vývoj a měnovou politiku členských zemí. Výbor měl však výlučně konzultativní charakter. Postupně narůstající hloubka ekonomické integrace již však vyvolávala sílící tlak na koordinaci měnové politiky a omezení míry svrchovanosti jednotlivých zemí při jejím provádění. Bylo například nutné vyloučit jakékoliv konkurenční devalvace, neboť by vedly ke stejným důsledkům jako zavedení cel při dovozu a dotací při vývozu. Vzniklá celní unie by tak ztrácela na významu. Návrh na koordinaci měnové politiky členských zemí ES se objevil v memorandu Komise ES zpracovaného Robertem Marjolinem a publikovaným v roce 1962. Obsahovalo návrh na stabilizaci měnových kurzů členských zemí, což mělo vést k vytvoření jedné evropské měny4. Rada ministrů ES zřídila roku 1964 Výbor guvernérů centrálních bank ES, ale bez rozhodovacích pravomocí, tedy pouze jako poradní orgán. Nejvyšší představitelé členských zemí se rozhodli učinit rozhodné kroky pro uskutečnění hospodářské a měnové integrace a v roce 1970 vytvořila Rada ministrů skupinu expertů, jež měla za úkol posoudit podmínky pro vznik Evropské měnové unie. Do čela byl jmenován lucemburský ministerský předseda Pierre Werner. Jeho zpráva se stala základem koncepce Evropské měnové unie. V důsledku neočekávaných strukturálních krizí v sedmdesátých letech a s tím úzce spojený zánik brettonwoodského mezinárodního měnového systému doprovázeného uvolněním měnových kurzů (což se dostávalo do rozporu s upevňující se celní unií), jakož i odpor některých zemí 3
BRŮŽEK, Antonín: Evropská měnová integrace. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2001, ISBN 80245-0158-9 4 První návrh na vytvoření evropské měnové jednotky podal už v roce 1951 Pierre Wigny, belgický ministr zahraničních věcí.
11
(např. Francie) zapříčinili ústup od Wernerova plánu a jeho odložení na neurčito. Došlo pouze k zesílení spolupráce mezi centrálními bankami členských zemí. Po pádu brettonwoodského systému, kdy došlo k nahrazení fixních měnových kurzů kurzy pohyblivými, se základním problémem evropské měnové integrace stalo výrazné kolísání měnových kurzů členských zemí EU. Bylo zrealizováno první opatření v tomto směru, které spočívalo v zavedení tzv. „hada v tunelu“, v jehož rámci bylo vymezeno fluktuační pásmo členských států ES v rozmezí ± 1,125 % a oproti americkému dolaru ± 2,25 %. Ani toto opatření v podobě řízeného floatingu nebylo úspěšné. Žádoucí stability měnových kurzů se dosáhnout nepodařilo. K dalšímu a již reálnému pokusu o integraci a zajištění stability měnových kurzů došlo až v roce 1979, kdy svou činnost zahájil Evropský měnový systém.
1.2.1 Evropský měnový systém5 Evropský měnový systém měl zajistit stabilitu měn jednotlivých členských států a nastolit pevné měnové vztahy mezi nimi. EMS je založen na třech vzájemně propojených prvcích: •
evropská měnová jednotka (ECU)
•
mechanismus směnných kurzů (ERM)
•
úvěrový mechanismus
ECU byla při svém vzniku definována jako suma určitého množství každé z měn členských zemí. Podíly jednotlivých měn se stanovily na základě ekonomických kritérií, jimiž byl relativní význam HNP země v rámci ES a jejich podíl na společném vnitřním obchodě6. Cílem ERM bylo dosáhnout stability v kurzových relacích mezi jednotlivými zeměmi EMS. Základním prvkem tohoto systému byly centrální kurzy ECU stanovené Evropskou komisí v jednotlivých měnách členských zemí EMS7. Skutečné kurzy měn členských zemí se od stanovených centrálních parit nesměly vychýlit mimo stanovené pásmo oscilace ± 2,25 %. Centrální banky byly povinny intervenovat na devizových trzích, aby kurzy daných měn udržely v rámci povoleného rozpětí. Kurzový mechanismus byl doplněn mechanismem úvěrovým. Při provádění intervencí měly jednotlivé státy možnost použít vypůjčené prostředky. Ústřední institucí v tomto směru byl Evropský fond měnové spolupráce. Jeho funkci později převzal Evropský měnový fond.
5
EVROPSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM. Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR [online]. [cit. – 2009 – 21 – 02]. Dostupný z WWW: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_evrop_men_sys.html 6 Viz Příloha č. 1 Podíly jednotlivých měn na ECU 7 Viz Příloha č. 2 Pevně stanovené kurzy k euru
12
Změny měnových kurzů v prvních letech působnosti EMS byly poměrně časté ale malé, takže se obešly bez vážných krizí. Stabilita měn EMS byla přisuzována rostoucímu stupni konvergence EU. K nejhlubší krizi došlo až v roce 1992, kdy byly země účastnící se EMS nuceny rozšířit rozpětí centrálních parit z ± 2,25 % na ± 15 %. Některé země musely dokonce zavést volně plovoucí kurz a opustit směnný mechanismus ERM. Stabilita měnových kurzů EMS byla zahrnuta do maastrichtské smlouvy jako jedna z podmínek. Návrat k projektu Evropské hospodářské a měnové unie obsažený ve Wernerově zprávě nastal až ve druhé polovině osmdesátých let. Doplňkem ke smlouvě o ES byl v roce 1987 Jednotný evropský akt, který vyžadoval, aby členské státy spolupracovaly s cílem dosáhnout konvergence ekonomických a měnových politik nezbytných pro další rozvoj ES. V roce 1988 Evropská komise v čele s předsedou Jacquesem Deloresem spolu s guvernéry národních centrálních bank a dalšími experty navrhla konkrétní etapy vedoucí ke zřízení EMU. Evropská rada se po předložení této tzv. Deloresovy zprávy rozhodla v červnu 1989 zahájit první fázi Evropské hospodářské a měnové unie a svolat mezivládní konferenci, která by stanovila další etapy přechodu k EHMU.
1.2.2 Projekt výstavby měnové unie8 Na základě Deloresovy zprávy rozhodla Evropská rada v Madridu v roce 1989 o vstupu do první fáze realizace EMU a tedy i společné měny již od roku 1999. Od srpna 1989 docházelo k odstranění restrikcí volného pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi EU a užší koordinaci hospodářské a měnové politiky spolu s prohloubením spolupráce mezi centrálními bankami. Rok 1994 je spojen s ustavením Evropského měnového institutu. Hlavním cílem tohoto období je vytvořit podmínky pro třetí konečné stádium prostřednictvím konvergence ekonomik členských států EU a jejich ekonomické a měnové politiky splněním stanovených konvergenčních podmínek. Od 1. ledna 1999 byla oficiálně ustavena Evropská měnová unie, založena Evropská centrální banka a postupně zavedena společná měna. Této etapy výstavby HMU se účastnilo jedenáct členských států. Čtyři členské státy nepřijaly jednotnou měnu, buď proto, že se tak rozhodly v rámci protokolů přičleněných ke smlouvě o založení Evropského společenství, které jim tuto možnost poskytují – tzv. neúčastnická doložka9 (Velká Británie a Dánsko), 8
WAIGEL, Theo: Naše budoucnost je Evropa. Cesta k hospodářské a měnové unii. Praha, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku 1997, ISBN 80-86130-01-0 9 Viz kapitola 1.2.2.1 Neúčastnická doložka
13
nebo proto, že nesplnily konvergenční kritéria určená maastrichtskou smlouvou (Švédsko a Řecko). Řecko se stalo dvanáctou zemí Eurozóny 1. ledna 2001. Účastnícím se státům byly neodvolatelně fixovány kurzy jejich měn na euro dle pevně stanovených přepočítacích koeficientů. Jednotka ECU byla nahrazena eurem v poměru jedna ku jedné. Část devizových rezerv národních centrálních bank, odpovídající jejich podílu na upsaném kapitálu, byla převedena na ECB. Původní kurzový mechanismus byl nahrazen novým systémem ERM II. Euro bylo v tomto období používáno pouze v bezhotovostním platebním styku. K fyzickému zavedení bankovek a mincí v euru došlo od 1. ledna 2002. Staré národní měny byly bezplatně vyměňovány za euro prostřednictvím komerčních bank v národních centrálních bankách. Po určitou dobu v zúčastněných zemích obíhaly tedy národní měny a euro paralelně. Všechny ekonomické transakce a nové kontrakty byly však již od tohoto data uzavírány a realizovány pouze v euru. Veškeré platební prostředky a odkazy na zanikající měny v dokumentech byly převedeny na euro. Dle konkrétního termínu v jednotlivých státech, nejpozději ovšem od 1. března 2002, byly národní bankovky a mince staženy z oběhu. Tímto dnem ztratily národní měny status zákonného platidla. Ten přešel plně na euro. Přechod bank a celého finančního systému na společnou měnu tím byl dovršen. 1.2.2.1 Neúčastnická doložka10 Neúčastnické doložky se užívá v případě, že se členská země nehodlá připojit k určité oblasti spolupráce v rámci EU. Velká Británie například žádala, aby jí bylo umožněno nepodílet se na třetí fázi Hospodářské a měnové unie. Dánsko si vyjednalo doložku pro oblasti společné obrany, evropského občanství a HMU – účastní se třetí fáze, ukončení dočasné výjimky pro zavedení eura je však vázáno na domácí politické rozhodnutí. České republice nebyla, stejně jako ostatním nově přistupujícím zemním k EU, neúčastnická doložka poskytnuta. ČR obdržela pouze dočasnou výjimku z povinnosti přijmout euro s ohledem na nezbytnost dosažení přiměřené úrovně reálné ekonomické konvergence před vstupem do Eurozóny.
10
ČNB: Materiál k informaci pro vládu ČR, Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html, s. 10
14
1.3 DŮLEŽITÉ INSTITUCE SPOJENÉ S EHMU11 1.3.1 Evropský měnový institut EMI vznikl na začátku druhého stádia přechodu k Evropské hospodářské a měnové unii. Nevykonával žádné řídící funkce a měnovou politiku ponechal na národní úrovni. Měl obdobné úkoly jako Komise guvernérů centrálních bank EU a Evropský fond měnové spolupráce, jejichž funkci přebral a jehož vznikem byly obě instituce zrušeny. EMI měl pouze funkci poradní a to až do té doby, než byl nahrazen Evropským systémem centrálních bank. Jeho hlavním úkolem bylo posilovat spolupráci mezi centrálními bankami členských států a koordinaci měnových politik s cílem dosáhnout měnové stability. Připravoval nástroje a opatření nutná k zahájení posledního stádia utváření Evropské měnové unie.
1.3.2 Evropská centrální banka Evropská centrální banka byla založena 30. června 1998 a je situována ve Frankfurtu nad Mohanem. Počínajíc 1. lednem 1999 převzala zodpovědnost za evropskou měnovou politiku. Tvoří hlavní část Eurosystému a Evropského systému centrálních bank. Je řízena šestičlennou Výkonnou radou v čele s prezidentem. Zdrojem počátečního kapitálu ECB jsou národní centrální banky. Stanovení podílů vychází z podílu jednotlivých států na HDP celé EU a z podílu na celkovém obyvatelstvu EU. Základním cílem ECB je podle maastrichtské smlouvy zabezpečovat cenovou stabilitu eura. Jejím úkolem je také podporovat všeobecné ekonomické cíle EU jako neinflační růst a vysoký stupeň zaměstnanosti. Její postavení je nezávislé na orgánech EU. Personální nezávislost je dána délkou mandátu členů bankovní rady, jež činí osm let, přičemž opětovné jmenování je nepřípustné. 1.3.2.1 Eurosystém Eurosystém se skládá z Evropské centrální banky a národních centrálních bank členských zemí EU, které zavedly euro ve třetí fázi Hospodářské a měnové unie. V současné době je tedy členem Eurosystému šestnáct národních centrálních bank. Rozhodovacím a řídícím orgánem je Rada guvernérů, sdružující guvernéry národních centrálních bank Eurozóny a Výkonnou radu ECB, která má za úkol provádět jednotnou měnovou politiku v Eurozóně od 1. ledna 1999. Cílem je udržení cenové stability. 11
ECB: European Central Bank home page. ECB [online]. [cit. – 2009 – 04 – 11]. Dostupný z WWW: http://www.ecb.int/home/html/index.en.html
15
1.3.2.2 Evropský systém centrálních bank ESCB se skládá z ECB a z národních centrálních bank všech sedmadvaceti členských zemí Evropské unie. Zahrnuje navíc, oproti Eurosystému, národní centrální banky členských zemí EU, které nezavedly euro. Vrcholným orgánem je Generální rada, sdružující guvernéry všech národních centrálních bank zemí EU a členy Výkonné rady. Generální rada má relativně omezené rozhodovací pravomoci a mezi rozhodovací orgány je zahrnuta pouze po dobu existence členských zemí s odkladem zavedení eura.
1.4 KURZOVÝ MECHANISMUS ERM II Kurzový mechanismus ERM II je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci fluktuačního pásma. Měna účastnící se v ERM II má stanovenu centrální paritu oproti euru a šíři fluktuačního pásma pro pohyb devizového kurzu. V případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní, tak Evropskou centrální bankou. Intervence na hranicích fluktuačního pásma jsou v zásadě automatické a neomezené s dostupným krátkodobým financováním na základě navzájem otevřených úvěrových nástrojů jak od ECB, tak od národních centrálních bank členských států mimo Eurozónu, které se účastní ERM II. Nicméně ECB a národní centrální banky ostatních účastníků mohou intervenci pozastavit, pokud by byla v rozporu s jejich základním cílem cenové stability. Při rozhodování vezmou v úvahu všechny související faktory, zejména nezbytnost udržet cenovou stabilitu a důvěryhodnost fungování mechanismu směnných kurzů. Centrální parita a fluktuační pásmo měn zúčastněných zemí vůči euru jsou stanoveny na základě standardní procedury za účasti ministrů financí, ECB, guvernérů národních centrálních bank a Evropské komise. Standardní fluktuační pásmo je ± 15 %, což nevylučuje možnost stanovení užšího pásma. Intervenční podpora ECB národní centrální bance je automatická na hraně stanoveného pásma. Případné intervence uvnitř pásma ECB nemusí, ale může, podpořit. Změna centrální parity je prováděna na základě standardní procedury, kterou mají právo vyvolat jak ECB, tak členské země.
1.4.1 Historie ERM a ERM II12 Původní kurzový mechanismus ERM vytvořený v souvislosti se zavedením předchůdce eura13 prošel dynamickým vývojem. Významný vliv na mechanismus měly především 12
ČNB: Materiál k informaci pro vládu ČR, Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html, s. 2
16
měnové turbulence z let 1992 – 1993, kdy došlo k rozšíření fluktuačního pásma ERM z ± 2,25 % na ± 15 % a zavedení jednotné měny euro k 1. lednu 1999, které znamenalo změnu mnohostranného kurzového systému ERM na dvoustranný systém ERM II, kde jsou měny zúčastněných zemí vázány na euro. Po zavedení eura v prvních jedenácti členských zemích EU byly jedinými členy ERM II Dánsko a Řecko. Tímto mechanismem již prošlo pět národních měn14, které byly po minimálně dvouletém setrvání v ERM II nahrazeny eurem. V současnosti jsou do ERM II zapojeny národní měny států Dánska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Vstup dalších měn do ERM II se očekává v následujících letech.
1.4.2 Vyhodnocování kurzové stability Kurzové konvergenční kritérium je jedním z kritérií pro přijetí jednotné měny euro. Plnění kritéria vyžaduje zapojení do ERM II a zachování kurzové stability. Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ± 15 % a to v intervalu ± 2,25 %. Země se musí v době hodnocení účastnit v ERM II nejméně dva roky a v tomto období nesmí dojít k devalvaci centrální parity15. Splnění kritéria vyžaduje udržení devizového kurzu okolo centrální parity ERM II podle Smlouvy o Evropské unii: „Bez výrazného napětí“16. Udržení kurzu v úzkém rozmezí za pomoci nadměrných intervencí či netržních opatření nemusí být hodnoceno jako splnění kritéria kurzové stability.
1.4.3 Přínosy a rizika pobytu v ERM II Měnový kurz není izolovanou ekonomickou proměnnou, ale spolu s dalšími hospodářskými veličinami vytváří vnitřní a vnější ekonomickou rovnováhu země. Proto je důležité, aby byl daný kurzový režim udržitelný a sehrával stabilizující roli. Vstup do kurzového mechanismu ERM II představuje přechod k režimu pevného kurzu. Mezi zdůrazňované přínosy účasti v mechanismu ERM II patří především stabilizující úloha mechanismu pro pohyb devizového kurzu. Ta pramení z oznámení centrální parity,
13
Bezhotovostní ECU, viz kapitola 1.2.1 Evropský měnový systém Jedná se o měny Řecka, Slovinska, Malty, Kypru a Slovenska 15 Revalvace centrální parity možná je. 16 ČNB: Materiál k informaci pro vládu ČR, Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html, s. 4 14
17
která by měla vést k omezení kurzových fluktuací. Snížení kurzového rizika napomáhá rozvoji zahraničního obchodu a investic, protože časté změny měnového kurzu pro obchodníky představují rizika, proti kterým se musí zajišťovat. Snížené kurzové riziko by pak také mělo přispět k procesu přibližování hospodářské úrovně země k úrovni vyspělejších členských zemí EU. Tato stabilizační úloha může být v praxi omezena. V současné době totiž především do tranzitivních ekonomik proudí vysoké množství zahraničního kapitálu a tyto země jsou pak vystaveny tlakům na posilování měny. Centrální parita tedy podléhá nutné změně, což snižuje její signalizační roli a důvěryhodnost. Účast v režimu ERM II je doporučována i z hlediska vlivu stabilního kurzu na nižší a méně proměnlivou inflaci. Fixní kurz pomáhá stabilizaci cen jak přímo prostřednictvím stabilizace dovozních cen, tak přes stabilizaci inflačních očekávání. Aby bylo zabezpečeno úspěšné fungování systému, musí se vnitřní vývoj a hospodářská politika přizpůsobovat požadavkům udržení daného kurzu, s čímž je spojena řada negativ. Není například možné vést dlouhodobou deficitní fiskální politiku. Prakticky neudržitelný je také růst mezd nepodložený odpovídajícím růstem produktivity. Obavy z možné inflace vyvolávají depreciační očekávání investorů, kteří raději převádějí své peníze do jiných stabilnějších měn, což ohrožuje stabilitu měnového kurzu17. Udržování stabilního kurzu je v dnešním světě globalizovaných finančních a měnových trhů riskantní. Je-li kurz volně pohyblivý, jeho výše je dána trhem a investoři věří, že kurz odráží nabídku a poptávku po měně. Je-li však kurz intervencemi stabilizován na určité výši, nemusí odpovídat skutečné tržní rovnováze. Pak stačí jen málo k podlomení důvěry investorů, což může vyústit až k měnové krizi. Nebezpečí v režimu pevného kurzu hrozí také v možném přenosu inflace do země. Specificky s budoucí účastí České republiky v ERM II souvisí další problém. V české ekonomice je uplatňována strategie cílování inflace. Při současné účasti v ERM II systému tak vedle sebe existují dva cíle měnové politiky – cíl pro inflaci a cíl pro devizový kurz, které se mohou dostat vzájemně do rozporu. Tento problém může být minimalizován v případě, že bude účast v ERM II omezena jen na krátké období dvou let18.
17
HOLMAN, Robert: Ekonomie. Praha, C. H. Beck 1999, ISBN 80-7179-255-1, s. 570 ČNB: Materiál k informaci pro vládu ČR, Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html 18
18
1.5 KONVERGENCE NÁRODNÍCH EKONOMIK EU V přechodu k Evropské hospodářské a měnové unii a jedné společné měně má velice důležité postavení ekonomika. Od 1. ledna 2007 tvoří EU sedmadvacet zemí s různou ekonomickou úrovní19. Tyto rozdíly a malé pokroky v jejich vyrovnávání jsou faktorem působícím negativně na ekonomické konvergenční procesy probíhající v EU. Ani vysoký stupeň ekonomické integrace EU tvořený jednotným vnitřním trhem, ani dosavadní fungování EMS s jeho tlakem na stabilitu měnových kurzů netvoří dostatečně stabilní ekonomickou základnu, která by zajistila dobré podmínky pro vznik a fungování Evropské měnové unie a jednotné měny. Proto důležitým faktorem, jímž by měla být dosažena potřebná ekonomická a měnová stabilita, je dosažení vysokého stupně ekonomické konvergence členských zemí EU. V maastrichtské smlouvě stanovená konvergenční kritéria pro jednotlivé země v podstatě směřují k tomu, aby před vytvořením jedné měny sjednocením národních měn vznikla taková oblast měnové stability, kde se bude míra inflace vyvíjet jen v mírných odchylkách mezi jednotlivými zeměmi EU. Tím by bylo v zásadě dosaženo shodné cenové úrovně a cenové stability v integrované oblasti. Úměrně tomu by měla být dosažena rovněž zhruba stejná úroveň dlouhodobých úrokových měr zúčastněných zemí, a tím vytvořen integrovaný kapitálový trh fungující za stejných podmínek ve všech členských zemích EU. S uvedenými faktory je vzájemně podmíněno nastolení fixních měnových kurzů bez možných výkyvů. Tím budou rozdíly mezi národními měnami pouze formální, čímž by mělo být dosaženo sjednocení zúčastněných národních měn. Vzhledem k tomu, že dosažení uvedené měnové stability oblasti by mohlo být narušeno negativním vývojem státních financí, byly maastrichtskými dohodami stanoveny limity pro výši deficitu státních rozpočtů a vnitřního státního dluhu relativně ve vztahu k HDP země. Tím se přirozeně zužuje státní suverenita a pole působnosti státu v oblasti využívání veřejných financí. Ve svých důsledcích to však znamená ozdravení veřejných financí snížením státního zadlužení či jeho udržováním v přijatelné míře, tedy takové, jež by nenarušovala měnovou stabilitu akcelerací inflace způsobenou vysokým deficitem státního rozpočtu.
19
Viz Příloha č. 3 HDP na obyvatele podle parity kupní síly v eurech
19
1.5.1 Maastrichtská konvergenční kritéria20 1.5.1.1 Kritérium stability kurzu Členský stát se musí účastnit v systému ERM II po dobu alespoň dvou let před přijetím společné měny. Kurz měny se pro splnění kritéria musí pohybovat v intervalu ± 2,25 % „bez výrazného napětí“ a nesmí dojít k devalvaci centrální parity vůči euru. 1.5.1.2 Kritérium cenové stability Členský stát musí dlouhodobě vykazovat udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku, nepřekračující o více než 1,5 % průměr mír inflace tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability, tedy s nejnižší inflací. Ta se měří pomocí indexu spotřebitelských cen. 1.5.1.3 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí v průběhu jednoho roku překračovat o více než 2 % průměr úrokových sazeb tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v této oblasti, tedy nejnižší míry úrokových sazeb. Ty se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů, nebo srovnatelných cenných papírů. 1.5.1.4 Kritérium deficitu veřejných rozpočtů Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nesmí překročit 3 %. Za porušení kritéria se nepovažují případy, kdy buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží kritériu, nebo překročení nad požadovanou hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko kritéria. 1.5.1.5 Kritérium veřejného dluhu Poměr veřejného vládního dluhu k hrubému domácímu produktu nesmí překročit 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se kritériu.
1.5.2 Pakt stability a růstu21 Maastrichtská dohoda obsahuje tři regulační pravidla, jejichž úkolem je zabezpečit rozpočtovou disciplínu na národních úrovních. Za prvé, ECB a národní centrální banky
20
ECB: Convergence criteria. ECB [online]. [cit. – 2009 – 04 – 11]. Dostupný z WWW: http://www.ecb.int/ecb/orga/escb/html/convergence-criteria.en.html 21 ČNB: Pakt stability a růstu. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/mezinarodni_vztahy/pakt_stab_a_rustu.html
20
nesmějí poskytovat vládním institucím úvěry za účelem financování rozpočtu. Za druhé, EU ani její členské země neodpovídají za závazky jiných členských zemí, které jsou spjaty s nadměrnými deficity státních rozpočtů. Za třetí, limity pro deficit státního rozpočtu a dluhy veřejných financí pokračují v platnosti i po vstupu do EMU. Aby byla jednotlivými státy dodržována rozpočtová disciplína i po zavedení jednotné měny, byl odsouhlasený Pakt stability a růstu. Zahrnuje rezoluci Evropské rady přijatou v roce 1997 v Amsterodamu a dvě nařízení Rady z roku 1997, která stanoví základní technické parametry jako kontrolu rozpočtové disciplíny, koordinaci hospodářských politik, snižování nadměrných deficitů apod. Členské státy se zavázaly, že ve střednědobém horizontu dosáhnou vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu a že Evropské komisi a Radě budou každoročně předkládat program stability. Státy s dočasnou výjimkou pro zavedení eura a ty, které se neúčastní třetí fáze EHMU, mají povinnost předkládat Konvergenční program. Pakt stability a růstu umožňuje Radě potrestat ty členské země Eurozóny, které otálejí se snižováním nadměrných deficitů. Trest má zpočátku podobu bezúročného depozitu u institucí společenství, ale pokud nadměrný deficit nebude odstraněn během dvou let, bude provinilému státu uložena peněžitá pokuta. V souvislosti s realizací zásad paktu se však vyskytují i kritické připomínky. Upozorňuje se na existenci mála důkazů, že rozpočtové deficity podlamují měnové kurzy. Jako příklad z historie je uváděn vývoj v USA v osmdesátých letech, kdy obrovský deficit státního rozpočtu přispíval k existenci silného dolaru. Obdobný vývoj probíhal v Německu v devadesátých letech. Dalším příkladem může být Belgie, kde i přes existenci největšího státního dluhu v proporci k HDP měna zpevňovala.22 Za další riziko Paktu je označováno vyloučení možnosti rozpočtové politiky působit jako stabilizátor v průběhu hospodářského cyklu. V případě poklesu ekonomického výkonu nemohou země, jejichž deficit státního rozpočtu se pohybuje mezi 2 – 3 % HDP, a těch je většina, využít automatických stabilizátorů rozpočtové politiky k opětovnému oživení hospodářského cyklu. Jelikož byly podmínky Paktu často kritizovány a porušovány, zejména 3% schodek veřejných financí, došlo v roce 2005 k částečné obměně Paktu. Především se rozšířil okruh liberačních důvodů při porušení podmínek. Sankce nejsou uplatňovány nově v případech, kdy ekonomika dané země vykazuje záporný, nebo dlouhodobě pouze mírný růst HDP, provádí strukturální reformy nebo vede politiku podporující výzkum a vývoj.
22
CZESANÝ, Slavoj: Postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany, Euro. Praha, Profess Consulting s.r.o. 1998, ISBN 80-7259-000-6, s. 22
21
2 VÝHODY A NEVÝHODY ČLENSTVÍ V EMU Hlavní předností měnové a hospodářské unie a jednotné měny je skutečnost, že podmiňuje další prohloubení jednotného vnitřního trhu, pro který bylo vytvořeno stejné měnové prostředí v rámci celého teritoria. Základním cílem společné měny je zvýšit cenovou transparenci a tím i konkurenci a ekonomický růst. K výchozím záměrům zavedení eura patří snížení kurzových rizik zúčastněných zemí a s nimi spojených transakčních nákladů. Pomocí společné měny by se mělo předcházet nadměrným fluktuacím. To vytvoří lepší a spolehlivější podmínky pro plánování obchodu, dlouhodobých investic a úspor nákladů podnikatelského sektoru a spotřebitelů. Z výše uvedeného je zřejmé, že hlavními příjemci výhod jsou podnikatelé, působící na jednotném vnitřním trhu a obyvatelé žijící na území členských států Eurozóny. Obě skupiny mohou plně využít výhod souvisejících s existencí čtyř svobod až po zavedení společné měny. Existují ovšem i výhody na makroekonomické úrovni jako růst vzájemného obchodu, zvýšený příliv přímých zahraničních investic a zprostředkovaně růst hrubého domácího produktu. Předpokládá se rovněž, že euro bude hrát větší roli v mezinárodním měnovém systému, jako obchodní, investiční a rezervní měna. Společná měna je schopna lépe čelit negativním dopadům masivních kapitálových přílivů a odlivů na měnový kurz, ekonomickou aktivitu, vývoj úrokových sazeb a inflaci. Se stabilitou eura se zvýší váha Evropy v mezinárodním měnovém systému a podíl její odpovědnosti za stabilitu mezinárodního měnového systému na úkor USA a Japonska. Jednotná měna umožní Evropě získat vyšší vliv ve světové ekonomické, obchodní, finanční a politické sféře. Tohoto postavení dříve nedosáhla vzhledem k existenci velkého množství různých měn. Jednotná měna tak představuje zvýšení vlivu členských zemí jako celku. V rámci měnové a hospodářské unie se vytvářejí lepší podmínky pro pohyb výrobních faktorů a tím i pro růst ekonomiky, zaměstnanosti a stabilnějšího cenového vývoje. Při existenci různě se vyvíjejících měnových kurzů je narušován tok zboží, služeb, kapitálu nebo pracovních sil a výše zisku mezi podniky růstem či poklesem vývozních a dovozních cen. Velký vliv má i rozdílná úroková míra, která narušuje ekonomickou a měnovou stabilitu a ekonomický růst.
22
Společná měna států měnové unie, kde deficit státního rozpočtu je pod kontrolou a cenová úroveň je relativně stabilní, vytváří takové ekonomické prostředí, které podporuje investice, zlepšuje alokaci zdrojů a tím podporuje růst ekonomiky, zaměstnanosti a životní úrovně. Významným faktorem ovlivňujícím velikost přínosů ze zapojení do měnové unie je míra otevřenosti ekonomiky. Země s vyšším objemem vzájemného obchodu mezi členskými státy měnové unie bude moct lépe využít výhod členství. Ekonomika s vysokou mírou otevřenosti má velký objem transakcí v zahraniční měně. Bude-li mít většina obchodních partnerů měnu shodnou, dojde k významné úspoře transakčních nákladů a nákladů na zajištění proti kurzovému riziku s mezinárodním obchodem spojených.23
2.1 ÚSPORA TRANSAKČNÍCH NÁKLADŮ Veškeré transakce prováděné v jedné měně zjednoduší, zrychlí a zlevní celý proces realizace mezinárodních ekonomických vztahů, neboť zanikne potřeba vzájemných přepočtů a převodů z jedné měny do druhé, jež značně zatěžují bankovní systém a ostatní zúčastněné ekonomické subjekty. Pomocí dat získaných ze serveru společnosti Oanda Corporation je snahou zjistit celkovou velikost transakčních nákladů vzniklých při konverzi v rámci původních měn dnešních členů Eurozóny. Pro přepočet byly použity měnové kurzy založené na „Typical cash rate“.24 Jednotlivci, který by 31. 12. 1998 vyjel z České republiky s 10 000 CZK a postupně by během tohoto jediného dne navštívil všechny členské země a v každé této zemi by vždy celý svůj obnos vyměnil za domácí měnu, přičemž za nic jiného své peníze neutrácel, by po všech výměnách zůstalo nakonec z původních 10 000 CZK méně než 5 000 CZK. Transakční náklady vzniklé pouhou konverzí sedmnácti měn činí více jak 50 % původní částky. Celková suma transakčních nákladů je v EU odhadována na 0,3 – 0,4 % HDP EU, resp. 20 – 25 mld. EUR ročně.25 Tabulka č. 1 Transakční náklady Měna
Měnový kurz1 k 31.12. 1998
Česká koruna Belgický frank
CZK/BEF
0,90813
Zůstatek po transakci
Měna/EUR
Zůstatek v eurech
CZK
10 000,00
36,647624
272,87
BEF
11 011,66
41,953496
262,47
Ztráta v%
-3,81
23
Stupeň otevřenosti ekonomiky bude hodnocen v rámci teorie optimální měnové oblasti v kapitole 4.4 OANDA Corporation: FXHistory®: historical currency exchange rates. Oanda.com The Currency Site [online]. [cit. – 2009 – 04 – 17]. Dostupný z WWW: http://www.oanda.com/convert/fxhistory 25 BRŮŽEK, Antonín: Evropská měnová integrace. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2001, ISBN 80245-0158-9 24
23
Měnový kurz1 k 31.12. 1998
Měna
Zůstatek po transakci
Měna/EUR
Zůstatek v eurech
Ztráta v%
Finská marka
BEF/FIM
7,06420
FIM
1 558,80
6,183559
252,09
-3,96
Francouzský frank
FIM/FRF
0,94328
FRF
1 652,53
6,821953
242,24
-3,91
Irská libra
FRF/IEP
8,67828
IEP
190,42
0,819067
232,49
-4,03
Italská lira
IEP/ITL
0,00042
ITL
449 541,68
2 013,720800
223,24
-3,98
Kyperská libra
ITL/CYP
3 471,61360
CYP
129,49
0,606216
213,60
-4,32
Lucemburský frank
CYP/LUF
0,01501
LUF
8 628,57
41,953496
205,67
-3,71
Maltská lira
LUF/MTL
95,51589
MTL
90,34
0,460304
196,25
-4,58
Německá marka
MTL/DEM
0,23525
DEM
384,01
2,034063
188,79
-3,80
Nizozemský gulden
DEM/NLG
0,92301
NLG
416,04
2,291858
181,53
-3,85
Portugalské escudo
NLG/PTE
0,01143
PTE
36 399,86
208,501280
174,58
-3,83
Rakouský šilink
PTE/ATS
15,18431
ATS
2 397,20
14,310712
167,51
-4,05
Řecká drachma
ATS/GRD
0,04343
GRD
55 196,40
343,395520
160,74
-4,04
Slovenská koruna
GRD/SKK
7,97753
SKK
6 918,99
44,865808
154,22
-4,06
Slovinský tolar
SKK/SIT
0,23806
SIT
29 064,53
196,938560
147,58
-4,30
Španělská peseta
SIT/ESP
1,18383
ESP
24 551,23
173,041440
141,88
-3,86
Česká koruna
ESP/CZK
4,92222
CZK
4 987,84
36,647624
136,10
-4,07
Celkem
-50,12
Vysvětlivky: 1 – Typical cash rate Zdroj: OANDA CORP. (http://www.oanda.com/): Historical currency exchange rates, vlastní výpočty
Na druhou stranu je nutno poznamenat, že odstranění těchto nákladů pro obyvatele znamená určitou ztrátu příjmů pro bankovní subjekty. Podle odhadů tvoří výnosy z konverzních poplatků 5% podíl na celkových výnosech banky.26 Přes neochotu bankovních institucí vzdát se tohoto zdroje svých příjmů lze konstatovat, že se po zavedení společné měny podařilo alespoň částečně očekávaný přínos naplnit. Banky se sice snažily nahradit ušlý zisk jiným příjmem a účtovaly si vyšší částky při přeshraničních platbách uskutečňovaných v eurech oproti platbám vnitrostátním. Evropská komise však přijala nařízení, které od července roku 2002 sjednocuje poplatky za přeshraniční a vnitrostátní převody v eurech v rámci HMU do částky 12 500 EUR.27
2.2 CENOVÁ STABILITA A TRANSPARENTNOST Jedním z cílů evropské centrální banky je dlouhodobě nízká míra inflace a tím cenová stabilita členských zemí. Následující tabulka a graf znázorňují výši inflace za období deseti let ve vybraných zemích. 26
LACINA, Lubor: Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Praha, C. H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-560-5, s. 75 27 Tamtéž, s. 77
24
Tabulka č. 2 Inflace v % Dánsko Portugalsko Rakousko
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
1,3 2,2 0,8
2,1 2,2 0,5
2,7 2,8 2,0
2,3 4,4 2,3
2,4 3,7 1,7
2,0 3,3 1,3
0,9 2,5 2,0
1,7 2,1 2,1
1,9 3,0 1,7
1,7 2,4 2,2
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 1 Inflace v % 5% 4% 3% 2% 1% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Z uvedeného grafu je patrno, že od zavedení hotovostní společné měny v roce 2002 se u všech tří zemí podařilo oproti předchozímu období inflaci snížit a stabilizovat na úrovni kolem 2 %. Zavedení společné měny bývá však často obyvateli spojováno se zvyšováním cen. Toto domnělé zvýšení je připisováno především zaokrouhlování při přechodu na jednotnou evropskou měnu. Jelikož se tento nárůst neprojevil při analýze celkového indexu spotřebitelských cen, je zpracována hlubší analýzu jednotlivých složek, které by se v určitém případě mohly navzájem vykompenzovat. Obyvatelstvo je citlivé především na zvyšování cen potravin, a proto je nutné se přesvědčit, zda případný nárůst jejich cen nebyl kompenzován poklesem cen jiné složky. Výsledný efekt na celkový index by pak byl nulový. V Příloha č. 4 Vývoj cen zboží a služeb ve vybraných zemích v % je uveden vývoj cen jednotlivých skupin zboží a služeb rozdělených podle klasifikace individuální spotřeby COICOP ve vybraných zemích. Po provedení analýzy lze konstatovat, že ani u jedné zkoumané země se neprokázalo výrazné zvýšení cenové hladiny některé ze skupin zboží či služeb vlivem přijetí jednotné měny. Ani v Rakousku, jehož obyvatelé si společnou měnu přejmenovali na „teuro“28, nezaznamenáváme žádné významné zvýšení cenové hladiny, pro které by tato slovní hříčka 28
Slovní hříčka pocházející z německého slova „teuer“, v překladu „drahý“
25
měla své opodstatnění. V grafu vidíme pouze jednorázové zvýšení cen vzdělání. Domnívám se, že tento nárůst lze připsat spíše zavedení školného, než jej spojovat s přijetím společné měny. Jednotná měna také výrazně ulehčí situaci spotřebitelům, neboť jim umožní přímé porovnávání cen zboží a služeb v jednotlivých zemích měnové unie, což jistě přispěje i k posílení vzájemné konkurence. To vše by mělo vést k postupnému sbližování a vyrovnávání cenových hladin ve všech členských zemích.
Tabulka č. 3 Komparativní cenová úroveň (EU=100) Dánsko Portugalsko Rakousko
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 129,4 131,5 130,3 135,2 133,8 141,1 139,6 140,1 139,4 137,7 84,0 83,4 83,0 84,4 86,3 86,0 86,7 85,0 85,5 84,6 105,3 104,9 101,9 104,8 103,4 103,3 103,1 101,9 101,3 101,4
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 2 Komparativní cenová úroveň (EU=100) 160 140 120 100 80 60 40 20 0 1998
1999
2000
2001
Dánsko
2002
2003
Portugalsko
2004
2005
2006
2007
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Cenové úrovně jednotlivých zemí se značně liší. Zatímco Dánsko se řadí mezi země s nejvyšší cenovou úrovní v rámci celé EU, v Portugalsku je jedna z nejnižších cenových úrovní mezi původními patnácti členskými státy. Cenová úroveň v Rakousku se blíží průměru EU. Je nutné také konstatovat, že v rámci celého sledovaného období prakticky nedošlo k žádné cenové konvergenci a jednotlivé cenové úrovně zůstávají na svých stabilních hodnotách. Pouze v Dánsku došlo po růstu v roce 2003 k mírnému poklesu cenové úrovně v roce 2007.
26
Pro zvláštní citlivost obyvatel na rozdíly v cenách potravin a jiného drobného spotřebního zboží je uvedeno krátké porovnání cen vybraných položek z akčních letáků společnosti Spar, která má své prodejny jak v Rakousku, tak v Dánsku. Výsledky celého porovnání znázorňuje následující tabulka.
Tabulka č. 4 Cenové rozdíly vybraných položek zboží Zboží
Rakousko Dánsko v EUR v DKK
Dánsko v EUR
Rozdíl v ceně Levnější v v% Dánsku
Levnější v Rakousku
x
Coca-Cola 2 l
2,57
24,95
3,34
23
mrkev 1 kg
0,69
5,00
0,67
4
x
paprika 3 ks
1,79
13,00
1,74
1
x
cibule 1 kg
1,32
5,00
0,67
37
x x
brambory 1 kg
1,99
5,00
0,67
33
sekané hovězí maso 1 kg
6,49
53,90
7,22
10
celozrnný chleba 500 g
1,19
3,95
0,53
47
x x
x
mléko 1 l
0,65
4,50
0,60
11
Kitekat kočičí granule 1200 g
3,59
38,95
5,22
31
x
hranolky mražené 1 kg
0,99
10,60
1,42
30
x
jar na nádobí 500 ml
1,59
8,75
1,17
17
x
vajíčka 12 ks
2,40
13,75
1,84
10
x
naložené okurky 1 kg
1,43
12,15
1,63
12
spaghetti 1 kg
1,39
8,95
1,20
10
stolní olej 1 l
1,25
9,95
1,33
6
sáčky do odpad. koše 20 ks
1,49
9,95
1,33
7
Průměr
x x x x
18
1 – Pro přepočet použita centrální parita DKK k EUR 7,46038 platná od 29. května 2008 Zdroj: SPAR Österreich (http://www.spar.at/), SPAR Denmark (http://www.spar.dk/), vlastní výpočty
Jedná se vždy o téměř identické výrobky z akčních letáků jmenované společnosti nabízené v obou zemích. Období, ve kterém byly jednotlivé produkty nabízeny se však mohou lišit. Ceny jednotlivých produktů až na výjimky nejsou příliš srovnatelné, odlišují se povětšinou v desítkách procent. Spousta výrobků je také levnější v Dánsku, což popírá podstatně vyšší cenovou úroveň v této zemi. Je tedy na místě položit si otázku, proč osm let po zavedení společné měny došlo pouze k minimální cenové konvergenci. Jednou z možných příčin je existence velkých transakčních nákladů pro spotřebitele, kterému se nevyplatí využívat výhod nižších cen v jiném státě. K využívání cenových rozdílů tak dochází pouze v příhraničních oblastech a jen u určitého typu položek. Dá se tedy předpokládat, že ani v budoucnu díky existenci vysokých
27
transakčních nákladů a jiných faktorů nebude docházet k výrazné cenové konvergenci uvnitř jednotlivých členských zemí. Přínosy z této oblasti jsou tedy omezené.
2.3 ÚROKOVÉ SAZBY Úrokové sazby mají významný vliv na výši investic v dané ekonomice a zprostředkovaně na velikost HDP. Cenová stabilita umožní snížit dlouhodobé i krátkodobé úrokové sazby a společná měna by měla mít vliv na vzájemnou konvergenci v této oblasti. Krátkodobé sazby všech členských zemí jsou na nejnižší úrovni za posledních 50 let, dlouhodobé sazby pak na nejnižší úrovni od konce 70. let 20. století.29
Tabulka č. 5 Dlouhodobá nom. úrok. míra (10leté vládní dluhopisy), roční průměr v % 1998
4,94 4,88 4,71
Dánsko Portugalsko Rakousko
1999
4,91 4,78 4,68
2000
5,64 5,59 5,56
2001
5,08 5,16 5,07
2002
2003
5,06 5,01 4,97
4,31 4,18 4,15
2004
4,30 4,14 4,15
2005
3,40 3,44 3,39
2006
3,81 3,91 3,80
2007
4,29 4,42 4,29
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 3 Dlouhodobá nom. úrok. míra (10leté vládní dluhopisy), roční průměr v % 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Pro porovnání byl použit roční průměr dlouhodobých nominálních úrokových měr desetiletých vládních dluhopisů, jehož hodnota je posuzována v rámci hodnocení plnění konvergenčních kritérií. Roční průměr úrokové míry všech tří sledovaných zemí vykazuje prakticky totožnou hodnotu, která se ve sledovaném období pohybuje mezi 3 a 6 %. Dlouhodobě také vyjma posledního období vykazuje klesající trend, což je pozitivní vývoj pro ekonomiku těchto zemí.
29
LACINA, Lubor: Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Praha, C. H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-560-5, s. 98-99
28
2.4 EURO JAKO SVĚTOVÁ REZERVNÍ MĚNA Výrazným způsobem se zvýší i podíl společné evropské měny na světových devizových rezervách. Euro se má stát významným konkurentem amerického dolaru. Úspěšnost této její funkce je závislá jednak na objemu devizových rezerv v euru v centrálních bankách cizích států, jednak na objemu světových finančních transakcí. Pokud jde o devizové rezervy v euru v centrálních bankách, lze odhadovat, že jejich objem se bude postupně zvyšovat na úkor devizových rezerv v ostatních měnách. Současně nebude nutné, aby každá členská země Měnové unie soustřeďovala vlastní měnové rezervy, takže jejich množství v Hospodářské a měnové unii poklesne. Získání vyššího podílu eura na světových devizových rezervách odráží důvěru v tuto měnu a projeví se větší stabilitou kurzu.30
Tabulka č. 6 Podíl jednotlivých měn na světových devizových rezervách v % 1998 USD EUR JPY GBP Ostatní
1999
69,3 1,31 6,2 2,7 20,5
71,0 17,9 6,4 2,9 1,8
2000 71,1 18,3 6,1 2,8 1,8
2001 71,5 19,2 5,0 2,7 1,6
2002 67,1 23,8 4,4 2,8 2,0
2003 65,9 25,2 3,9 2,8 2,2
2004
2005
65,9 24,8 3,8 3,4 2,0
66,9 24,0 3,6 3,6 1,9
2006 65,5 25,1 3,1 4,4 2,0
2007 64,1 26,3 2,9 4,7 2,0
1 – podíl ECU Zdroj: MMF (http://www.imf.org/), vlastní výpočty
Graf č. 4 Podíl jednotlivých měn na světových devizových rezervách v % 80% 60% 40% 20% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 USD
EUR
JPY
GBP
Ostatní
Zdroj: MMF (http://www.imf.org/), vlastní grafika
Suverénně nejvýznamnější světovou rezervní měnou je stále americký dolar, jehož podíl na světových devizových rezervách činil ke konci roku 2007 necelých 65 %. Euro se postupem
času skutečně stalo dolarovým největším konkurentem a naplnilo tak očekávání ekonomů.
30
Viz Příloha č. 5 Kurzy jednotlivých měn k euru
29
V současné době podíl eura přesahuje 25 % a stále stoupá především na úkor dolaru a japonského jenu, jejichž podíly vykazují klesající trend. Zvláště v posledních letech opět mírně narůstá podíl britské libry, která předstihla i japonský jen a stala se třetí nejvýznamnější rezervní měnou. Vysoký podíl ostatních měn v roce 1998 pod sebou skrývá zaniklé měny
členských zemí EMU, jako je německá marka, francouzský frank a holandský gulden. Podíl těchto měn, zvláště pak podíl německé marky, byl před jejich zánikem významný. Velká část původního podílu těchto měn na světových devizových rezervách přešla v roce 1999 právě na euro.
2.5 SJEDNOCENÍ DANÍ Řada evropských analytiků je toho názoru, že jedním z důsledků zavedení eura by mělo být sjednocení daňových systémů, zejména v oblasti daní z přidané hodnoty. Euro vzniklo k l. lednu 1999, kdy byl rozdíl těchto sazeb mezi Lucemburskem či Kyprem (15 %) a Dánském či Švédskem (25 %) plných deset procent. Tento velký rozptyl pokračuje až do dnešních dnů. Bylo přijato stanovisko, že společná měna může být zavedena i přes rozdílné daňové sazby s předpokladem, že Evropský soudní dvůr může rozhodnout o jejich úpravách směrem ke sjednocení, pokud by rozdílné daňové sazby bránily volnému pohybu osob, zboží, služeb nebo kapitálu. S ohledem na cenotvornou funkci DPH je zřejmé, že po zavedení eura, a pokud dojde také ke sjednocení sazeb DPH, může i toto ve svém důsledku přispět k překonávání cenových rozdílů mezi jednotlivými zeměmi. Současné hodnoty DPH v jednotlivých zemích EU znázorňuje následující tabulka.
Tabulka č. 7 Sazby DPH v jednotlivých členských státech EU Stát Belgie Bulharsko Česká rep. Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko
Standardní sazba v %
Snížená sazba v %
21,0 20,0 19,0 25,0 18,0 22,0 19,6 21,5 20,0 15,0 19,0 21,0
6,0 \ 12,0 7,0 9,0 5,0 8,0 \ 17,0 5,5 13,5 10,0 5,0 \ 8,0 5,0 \ 9,0 10,0
30
Stát
Standardní sazba v %
Snížená sazba v %
15,0 6,0 \ 12,0 Lucembursko 20,0 5,0 Maďarsko 18,0 5,0 Malta 19,0 7,0 Německo 19,0 6,0 Nizozemí 22,0 7,0 Polsko 20,0 5,0 \ 12,0 Portugalsko 20,0 10,0 Rakousko 19,0 9,0 Rumunsko 19,0 9,0 Řecko 19,0 10,0 Slovenská rep. 20,0 8,5 Slovinsko 16,0 7,0 Španělsko 25,0 6,0 \ 12,0 Švédsko 15,0 5,0 Velká Británie 1 – Dvě nižší sazby Zdroj: EUROPEAN COMMISSION: VAT rates applied in the member states of the european community. European Commission
Vývoj změn základní a snížené sazby daně z přidané hodnoty Dánska, Portugalska a Rakouska znázorňují následující tabulka a graf. Za období posledních deseti let udržují Dánsko i Rakousko své sazby na stále stejné úrovni. K mírné konvergenci výše sazeb v této skupině zemí přeci jen došlo, když Portugalsko, které mělo na začátku sledovaného období nejnižší úroveň standardní sazby DPH ve výši 17 %, postupně tuto hodnotu v letech 2002 a 2005 navýšilo až na současných 21 %.
Tabulka č. 8 Vývoj sazeb DPH v % Sazba standardní Dánsko Portugalsko standardní
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
25
25
25
25
25
25
25
25
25
25
17
17
17
17
19
19
19
21
21
21
5/12
5/12
5/12
5/12
5/12
5/12
5/12
5/12
5/12
5/12
standardní
20
20
20
20
20
20
20
20
20
20
snížená
10
10
10
10
10
10
10
10
10
10
snížená Rakousko
1998
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
31
Graf č. 5 Vývoj standardních sazeb DPH v % 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
2.6 VEŘEJNÉ FINANCE Pakt stability a růstu zavazuje členské země provádět zodpovědnou fiskální politiku vedoucí ke snižování rozpočtových schodků. Společně s celkovým veřejným dluhem jsou obě tyto hodnoty součástí konvergenčních kritérií.31 Pro dosažení pozitivního vlivu Paktu stability a růstu je žádoucí, aby se daná země nacházela v pozitivní fázi ekonomického cyklu a především měla provedeny všechny důležité strukturální reformy. Teprve poté může dodržování podmínek sloužit jako nástroj pro dodržování rozpočtové disciplíny a nebrzdit země v jejich vývoji.
Tabulka č. 9 Saldo vládních rozpočtů v % HDP 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
0,1
1,5
2,4
1,5
0,3
0,1
2,0
5,2
5,1
4,9
Portugalsko
-3,4
-2,8
-2,9
-4,3
-2,8
-2,9
-3,4
-6,1
-3,9
-2,6
Rakousko
-2,4
-2,3
-1,7
0,0
-0,7
-1,4
-4,4
-1,5
-1,5
-0,4
Dánsko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
31
Viz. kapitola 1.5.1.4 Kritérium deficitu veřejných rozpočtů a 1.5.1.5 Kritérium veřejného dluhu
32
Graf č. 6 Saldo vládních rozpočtů v % HDP 6% 4% 2% 0% -2% -4%
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
-6% -8% Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Jednou z mála zemí EU, která se nachází trvale v přebytku státního rozpočtu, je Dánsko. Zvláště v posledním období je hodnota přebytku nebývale vysoká. Pohybuje se kolem hodnoty 5 % HDP a je tak nejvyšší v rámci členských států EU. Ale i Portugalsku a Rakousku se daří deficity rozpočtů redukovat a trend posledních let jednoznačně směřuje k jejich vyrovnanosti.
Tabulka č. 10 Veřejný dluh v % HDP 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Dánsko
60,8
57,4
51,5
48,7
48,3
45,8
43,8
36,4
30,5
26,2
Portugalsko
52,1
51,4
50,5
52,9
55,6
56,9
58,3
63,6
64,7
63,6
Rakousko
64,8
67,2
66,5
67,1
66,5
65,5
64,8
63,7
62,0
59,5
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 7 Veřejný dluh v % HDP 80% 60% 40% 20% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
V Dánsku probíhá vysokým tempem redukce veřejného dluhu. Za sledované desetileté období se podařilo jeho hodnotu snížit na méně než polovinu. Nejzadluženější zemí v poměru
33
k HDP bylo po většinu období Rakousko, kterému se však daří dluh mírně snižovat. Od roku 2005 bylo dostiženo Portugalskem, kterému naopak veřejný dluh prakticky po celé období narůstá. Z pohledu dodržování podmínek Paktu stability a růstu je nutno považovat za úspěšnou zemi pouze Dánsko. Jako jediná ze zkoumaných zemí s přehledem splňuje obě kritéria, i když v roce 1998 byla ještě mírně nad 60% hranicí poměru výše veřejného dluhu k HDP. Výše veřejného dluhu Rakouska kulminovala někdy kolem roku 2000. Od té doby se daří jeho výši lehce snižovat a už v roce 2007 se Rakousku podařilo splnit podmínku maximální výše veřejného dluhu. Ke splnění této podmínky přispěla také střídmá rozpočtová politika, kdy vláda udržuje schodek rozpočtu na přijatelné úrovni a pouze v roce 2004 se jeho hodnota dostala nad 3% hranici, která je uvedena v kritériu. Portugalsko má problémy s plněním obou zmiňovaných kritérií. Hodnota schodku veřejného rozpočtu balancuje kolem hraniční 3% hodnoty, i když trend posledních let směřuje k jeho stabilizaci. Od roku 2005 se nad hraniční hodnotu 60 % HDP dostala také výše veřejného zadlužení.
2.7 KURZOVÉ RIZIKO Současně se vznikem Měnové unie a jedné měny došlo k zániku dvanácti národních měn
členských zemí. Tím odpadly náklady na zajištění kurzového rizika těchto měn. V rámci odstranění volatility jednotlivých kurzů se podstatně snižuje nejistota investorů a dochází ke stabilizaci příjmů a výdajů na zahraničněobchodní operace. Se snížením investorského rizika souvisí snižování úrokových sazeb, což vede k podpoře vzájemného obchodu a ekonomického růstu. Výkyvy nominálních kurzů mají také velký vliv na konkurenceschopnost domácích výrobců vůči zahraničním. Posilování domácí měny snižuje příjmy domácích výrobců vyvážejících svou produkci do zahraničí. Ztráta autonomní kurzotvorné politiky (především v režimu pevného kurzu nebo řízeného floatingu) s sebou na druhou stranu nese nevýhodu v podobě nemožnosti ovlivnění konkurenceschopnosti producentů dané země vůči zahraničí vlivem změny nominálního kurzu. Za výhodu je také možné považovat větší odolnost společné měny vůči spekulativním útokům, které volatilitu měnového kurzu ještě umocňují. Ačkoliv se v roce 1998 nacházely všechny 3 státy v režimu ERM a jejich měny byly pevně vázány na ECU, docházelo v rámci několika měsíců k výkyvu kurzů blížící se 2,5 %. Tato hodnota při transakcích ve větších částkách už není zanedbatelná a odstranění tohoto
34
potencionálního rizika32 je jednoznačnou výhodou pro všechny členské státy. Grafy volatility kurzů mezi jednotlivými měnami se nacházejí v Příloha č. 6 Volatilita kurzů měn vybraných zemí.
Tabulka č. 11 Volatilita měnových kurzů v období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 Měnový kurz
DKK/ATS
DKK/PTE
ATS/PTE
Nejvyšší kurz Nejnižší kurz Rozdíl v %
1,8758 1,8297 2,52
27,2314 26,5997 2,37
14,7208 14,3833 2,35
Zdroj: Oanda Corporation (http://www.oanda.com/), vlastní výpočty
Pro zobrazení vývoje stability měnového kurzu je také možno použít souhrnného ukazatele v podobě nominálního efektivního měnového kurzu. Ten je počítán jako vážený geometrický průměr měnových párů dané země, jehož vahami jsou velikosti obchodní výměny s jednotlivými obchodními partnery.
Graf č. 8 Nominální efektivní měnový kurz (rok 1999 = 100) 110 105 100 95 90 85 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Do roku 1998 probíhala konvergence měnových kurzů jednotlivých národních měn. Od zavedení bezhotovostního eura, tedy od roku 1998, se vyvíjí efektivní kurz členů měnové unie prakticky synchronně. Na vývoji měnového kurzu Dánska jsou patrné drobné výkyvy především v období od konce roku 1998 do konce roku 2001. Tyto výkyvy jsou pravděpodobně způsobeny nepřijetím jednotné evropské měny. V posledních letech dochází opět k mírné divergenci i mezi Rakouskem a Portugalskem.
32 Jedná se o tzv. transakční riziko, které vzniká v případě, kdy firma účtuje své operace v zahraniční měně a později dochází ke konverzi do měny domácí. Pokud dojde v době mezi podáním nabídky a samotnou realizací obchodu ke změně kurzu, realizuje firma kurzový zisk nebo ztrátu.
35
2.8 PLATEBNÍ SYSTÉM EU Se zahájením EMU a společné měny se začal rozvíjet i platební systém působící v rámci celého euroregionu a EU, jehož podstatou je bezpečné, jednoduché a rychlé provádění plateb mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Tento systém pod názvem TARGET lze charakterizovat jako automatizovaný expresní systém úhrady přeshraničních plateb v jednotné měně euro pracující v reálném čase, zajišťující bezpečné ukončení platební operace v jednom dni, dostupný velkému počtu účastníků při komplexním provedení celé operace a při vysoké kapacitě celého systému33. Euro by tedy mělo přinést více přeshraničních obchodů a investic, a to především díky zrychlení a zjednodušení přeshraničních plateb v euru, které se stávají vlastně jakoby platbami vnitrostátními. Pro využití těchto výhod je však nezbytná adaptace bank a ekonomických subjektů na rychlost a spolehlivost zpracování platebních příkazů odpovídající fungování TARGET. V opačném případě se mohou snížit konkurenční schopnosti dané ekonomiky.
2.9 VZÁJEMNÝ OBCHOD Ve prospěch růstu vzájemného obchodu by měly působit především faktory snížení kurzového rizika a transakčních nákladů. Mnozí odborníci očekávají nárůst vzájemného obchodu mezi členskými státy EMU až o 100 % oproti státům vně této unie.34 Následující tabulka udává hodnoty celkového zahraničního obchodu (sečtené hodnoty exportu a importu) vybraných zemí. Hodnoty intra-obchodů uvádějí celkovou hodnotu obchodů se členy EMU, naproti tomu hodnoty extra-obchodů odrážejí sumu obchodů se všemi ostatními zeměmi světa.
Tabulka č. 12 Zahraniční obchod v mil. EUR intra extra Portugalsko intra extra intra Rakousko extra Dánsko
1998 41393 44136 38487 17791 78887 40274
1999 43664 46455 41686 18846 83852 45048
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 48506 50892 54027 52039 54030 58424 64031 66001 56355 57409 59968 57506 62399 70328 77709 80616 46692 48304 48550 48565 49793 52471 56953 62044 22944 22582 21190 21102 22937 27191 30425 32282 95011 101315 103309 109069 121454 124699 133544 145899 56683 60993 62675 64764 70074 78185 84595 92337
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní výpočty
33
CZESANÝ, Slavoj: Postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany, Euro. Praha, Profess Consulting s.r.o. 1998, ISBN 80-7259-000-6, s. 90 34 LACINA, Lubor: Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Praha, C. H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-560-5, s. 93
36
Podle dat zveřejněných na serveru Eurostat došlo za období posledních deseti let k nárůstu hodnoty intra-obchodů u Dánska o 59 %, Portugalska o 61 % a Rakouska dokonce o 85 %.35 Výše těchto hodnot jednoznačně dokazuje zmíněnou domněnku, že jednotná měna má pozitivní vliv na růst vzájemného obchodu mezi členy EHMU. Následují grafy porovnávající růst intra a extra-obchodů vybraných zemí.
Graf č. 9 Vývoj zahraničního obchodu vybraných zemí v mil EUR
mil. EUR
100 000
Dánsko
80 000 60 000 40 000 20 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 intra
extra
Portugalsko
mil. EUR
80 000 60 000 40 000 20 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 intra
35
extra
Hodnoty dle vlastních výpočtů na základě dat získaných ze serveru Eurostat.
37
mil. EUR
200 000
Rakousko
150 000 100 000 50 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 intra
extra
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
O pravdivosti předchozího tvrzení se můžeme přesvědčit i na základě výše uvedených grafik. Zatímco u nečlenské země Dánska, dochází k nárůstu obchodů se zeměmi mimo Eurozónu, u ostatních zemí se prohlubuje (i když ne příliš výrazně) rozdíl mezi výší intra a extra-obchodů ve prospěch obchodů se členy eurozóny.
2.10 INVESTICE Jednotná měna může mít také pozitivní vliv na výši přílivu (tzv. pasivní investice přitékající do země) nebo odlivu (tzv. aktivní investice při investici domácích subjektů v zahraničí) přímých zahraničních investic. Společná měna totiž odbourá zmiňovaná rizika a náklady a může tak více motivovat subjekty, ať už zahraniční nebo domácí, k uskutečňování nových investic. Vývoj aktivních i pasivních investic vybraných zemí znázorňují následující grafy.
mil. EUR
Graf č. 10 Výše aktivních PZI vybraných zemí v mil. EUR
140 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
38
mil. EUR
Graf č. 11 Výše pasivních PZI vybraných zemí v mil. EUR 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Přímou souvislost výše přímých zahraničních investic lze bohužel dle dostupných dat jen těžko prokázat. Od zavedení eura v roce 1998 došlo k největšímu nárůstu aktivních i pasivních investic v Dánsku, tedy nečlenské zemi. K vyššímu nárůstu v zemích členských (Portugalsko, Rakousko) dochází až v posledních letech sledovaného období. Souvislost se zavedením eura by mohlo mít vždy určité zvýšení růstu PZI v období bezprostředně následujícím po zavedení eura v bezhotovostní a hotovostní podobě, tedy v letech 1999 až 2000, respektive 2002 až 2004. Tabulka č. 13 Nárůst PZI ve vybraných zemích v % Forma PZI 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Dánsko
pasivní aktivní Portugalsko pasivní aktivní Rakousko pasivní
26 67 26
54 49 4 31 16
75 60 29 86 40
6 12 19 19 19
-8 -7 4 -20 7
aktivní 23 28 40 21 25 Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní výpočty
2005
2006
2007
0 -2 13 34 3
22 28 2 18 7
15 18 9 10 29
3 3 24 15 43
5 9 16 15 -
9
12
11
45
-
K nejvyšším ročním nárůstům pasivních investic došlo v roce 2000 u Dánska, a to o 75 %. Dánsko je také největším příjemcem a zároveň investorem ze sledovaných zemí. K nejvyšším ročním nárůstům aktivních investic došlo v roce 2000 u Portugalska, dokonce o 86 %. Přesto je Portugalsko spíše příjemcem investic. Rakousko má po celé sledované období vyrovnanou bilanci pasivních a aktivních investic s poměrně stabilním růstovým trendem, který až v posledních letech výrazněji narůstá.
39
2.11 EKONOMICKÝ RŮST Ekonomický růst je podpořen růstem vzájemné obchodní výměny, který působí na růst potenciálního produktu. Dále pak snížením nejistoty budoucího vývoje měnových kurzů, což snižuje riziko a zprostředkovně i úrokové sazby, které mají značný vliv na ekonomický růst. Tabulka č. 14 HDP v běžných cenách v mil. EUR Dánsko Portugalsko Rakousko
1998
1999
2000
155 163 105 857
163 200 114 193
173 598 122 270
189 553
197 979
207 529
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
179 226 184 744 129 308 135 434
188 500 138 582
197 070 144 128
207 367 218 341 149 123 155 446
226 544 163 190
212 499 218 848
223 302
232 782
244 453 257 295
270 837
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 12 HDP v běžných cenách v mil. EUR
mil. EUR
300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Tabulka č. 15 Meziroční růst HDP v % 1998 Dánsko Portugalsko Rakousko
3,16 7,11 3,79%
1999 5,18 7,87 4,44
2000 6,37 7,07 4,82
2001 3,24 5,76 2,39
2002 3,08 4,74 2,99
2003 2,03 2,32 2,04
2004 4,55 4,00 4,25
2005 5,23 3,47 5,01
2006 5,29 4,24 5,25
2007 3,76 4,98 5,26
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní výpočty
40
Graf č. 13 Meziroční růst HDP v %
10% 8% 6% 4% 2% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Z uvedených tabulek a grafů lze vyvodit jednoznačný růstový trend absolutních čísel HDP všech tří zemí. Bohužel stejně jako v případě přímých zahraničních investic lze jen těžko odhadovat, nakolik je tento růst způsoben přijetím společné měny. Tento fakt podtrhuje skutečnost, že dochází ke stabilnímu růstu jak členských ekonomik Portugalska a Rakouska, tak nečlenské země Dánska, jak je vidět v předešlém grafu. Dánsku se navíc od roku 2004 daří zvyšovat meziroční nárůst HDP více, než zbylým dvěma zemím.
2.12 ZTRÁTA NÁRODNÍ MĚNOVÉ SUVERENITY Vedle předností a výhod, které měnová unie nesporně přináší, existuje také řada rizik a nevýhod. Je potřeba si tyto problémy uvědomit a pokusit se najít nejlepší řešení jejich odstranění nebo alespoň zmírnění. Na prvním místě lze uvést obavy ze ztráty národní měnové suverenity, kdy členské země měnové unie ztratí významný nástroj k ovlivňování své ekonomiky. Absence tohoto nástroje vystavuje ekonomiku nebezpečí vzniku nákladů spojených se změnami úrokových sazeb a především zvládání asymetrických šoků. Naproti tomu celosvětově, a zejména regionálně, rostoucí míra internacionalizace hospodářství již dnes výrazným způsobem tuto národní suverenitu omezuje. Např. v rámci EU je asi 60 % obchodu realizováno mezi členskými zeměmi navzájem. Ztrátu národní měnové suverenity však nelze podceňovat36.
36
BRŮŽEK, Antonín: Evropská měnová integrace. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2001, ISBN 80245-0158-9, s. 82
41
Vzájemná závislost národních ekonomik je však v důsledku sílících integračních procesů asymetrická s ohledem na velice rozdílnou ekonomickou sílu členských zemí, zvláště v porovnání s novými členy.37 Podrobně je ztráta kurzového vyrovnávacího mechanismu a způsoby jeho nahrazení popsána a analyzována v rámci kapitoly 4 Teorie optimální měnové oblasti. Proto zde tato problematika nebude dále rozebírána.
2.13 RIZIKA PŘECHODNÉHO OBDOBÍ Spousta rizik a nevýhod je spojena s přechodným obdobím při zavádění společné měny, kdy je euro používáno pouze v bezhotovostním platebním styku a v hotovostním oběhu je nahrazeno domácími měnami. Rada EU vyhlásí pevné přepočítací koeficienty, které zůstanou zachovány v neměnné podobě až do zániku národních měn a do nahrazení bankovek a mincí těchto měn bankovkami a mincemi eura i pro hotovostní oběh. Je také třeba vzít v úvahu technický problém v podobě neustálého přepočtu mezi eurem a národními měnami, zejména problém zaokrouhlování, kterým bude vztah mezi zanikajícími národními měnami a eurem poznamenán38. Z hlediska tvorby cen však nelze zapomínat ani na skutečnost, že v přechodném období, kdy bude existovat možnost dvojího vyjádření ceny v euru i v národní měně, bude těžké operovat s „psychologickými“ cenami (99 Kč atp.). Cena, která působí psychologicky v korunách, nebude mít po přepočtu pevným koeficientem stejný účinek v euru, a naopak. Obchodníci musí také počítat s růstem nákladů, který je s uváděním dvojích cen spojen.
2.14 DALŠÍ NEGATIVA Obavy a námitky vznikají i z možného různého stupně dosažení hospodářské unie na straně jedné a měnové unie na straně druhé, jejichž různý vývoj by měnovou unii mohl narušit. Je nutné také upozornit na případné dopady předčasného vstupu některých zemí do EMU, kdy nedostatečně pružný trh práce přistupující země může vést k nadměrné nezaměstnanosti a následně k přenosu potíží do dalších úseků ekonomiky s důsledky na prohloubení hospodářského cyklu.
37
Viz Příloha č. 3 HDP na obyvatele podle parity kupní síly v eurech Pravidla pro zaokrouhlování mezi eurem a národními měnami členských států jsou dána v článcích 4 a 5 nařízení ES 1103/97 Rady EU ze 17. června 1997 o některých opatřeních souvisejících se zavedením eura. 38
42
Tabulka č. 16 Vývoj nezaměstnanosti ve vybraných zemích v % 1998
4,9 5,0 4,5
Dánsko Portugalsko Rakousko
1999
5,2 4,5 3,9
2000
2001
4,3 4,0 3,6
4,5 4,1 3,6
2002
4,6 5,1 4,2
2003
5,4 6,4 4,3
2004
2005
5,5 6,7 4,9
4,8 7,7 5,2
2006
2007
3,9 7,8 4,8
3,8 8,1 4,4
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Míra nezaměstnanosti se u všech tří států vyvíjela z počátku období prakticky synchronně a na stejné úrovni kolem 4 až 5 %. Od roku 2002 dochází u všech států k mírnému nárůstu nezaměstnanosti, který by mohl zdánlivě vyvolávat souvislost s přijetím eura. Tuto domněnku však vyvrací fakt, že se jak Dánsku, tak Rakousku podařilo v následujícím období toto krátkodobé zvýšení míry nezaměstnanosti vrátit na původní hodnoty. Rostoucí trend přetrvává pouze u Portugalska a jedná se tedy spíše o specifikum jedné konkrétní země, než o globální problém všech států přijímajících jednotnou měnu. Ovšem takto velký rozdíl v hodnotách mezi Portugalskem a ostatními dvěma zeměmi poukazuje na nedostatečnou mobilitu pracovní síly, která by se měla za této nepříznivé situace přesouvat do oblastí s nižší mírou nezaměstnanosti, kde je větší poptávka po pracovní síle a nabídka pracovních míst. Graf č. 14 Vývoj nezaměstnanosti ve vybraných zemích v %
10% 8% 6% 4% 2% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastí grafika
Další slabá stránka EMU spočívá ve společné monetární, ale individuální rozpočtové politice. To se může naplno projevit zvláště v období recese, kdy bude důležitá reakce zemí, ve kterých jsou lidé zvyklí na větší míru přerozdělování. V případě vyšších temp inflace by se pak nezodpovědná rozpočtová politika některých zemí mohla projevit ve zrychlování růstu cenové hladiny, na což by doplácely i státy, které by své výdaje omezovaly. Vyšší míra inflace v dlouhém období na základě teorie parity kupní síly by pak vedla k oslabování společné měny. Vývoj a trend nominálního kurzu eura vůči nejdůležitějším světovým měnám znázorňují následující grafy.
43
Graf č. 15 Vývoj nominálního kurzu eura vůči ostatním svět. měnám
1,60
EUR/USD
1,40 1,20 1,00 0,80 0,60 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
EUR/JPY
170 150 130 110 90 70 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
0,75
EUR/GBP
0,70 0,65 0,60 0,55 0,50 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Po zavedení bezhotovostního eura v roce 2008 došlo k propadu nominálního kurzu vůči všem třem nejdůležitějším světovým měnám – americkému dolaru, japonskému jenu i britské libře. Tento pokles se zastavil teprve po zavedení eura v hotovostní podobě a od roku 2002
44
začalo euro opět posilovat. Postupně se dostal nad původní hodnoty z roku 2008 a nadále vykazuje trend k dalšímu posilování vůči všem třem zmiňovaným měnám.
2.15 ZHODNOCENÍ Na tomto místě bych rád shrnul závěry a výsledky celé analýzy jednotlivých pozitivních a negativních faktorů uvedených v této části práce. V prvé řadě bych rád zmínil obtížnost dokazování souvislosti vývoje některých hodnocených veličin na přijetí jednotné měny. Mohou být ovlivněny řadou dalších vedlejších faktorů, které se podaří jen stěží eliminovat. Jednoznačně největším negativem jednotné měny je ztráta národní měnové suverenity, a tím vyrovnávacího kurzového mechanismu a jednoho z prostředků reálné konvergence. Problematikou úspěšnosti nahrazení této ztráty se zabývá teorie optimální měnové oblasti. Mezi další negativa lze zařadit vysoké náklady spojené s vlastním přijetím eura a přechodným obdobím. Dále pak Paktem stability a růstu je omezena autonomní fiskální politika, což může mít zvláště v období recese neblahý vliv na ekonomiku dané země. Zvýšení nezaměstnanosti ani inflace se u sledovaných zemí po přijetí eura neprojevilo. Oproti nevýhodám stojí značná řada výhod, jejichž přímá a jednoznačná souvislost se začleněním do Měnové unie je v některých případech také těžko prokazatelná. Na vybraných státech se projevila především následující pozitiva:
•
Úspora transakčních nákladů
•
Cenová stabilita
•
Nízká úroveň a konvergence úrokových sazeb
•
Růst významu eura jako rezervní měny, tím větší stabilita a důvěra v tuto měnu
•
Pozitivní vliv na veřejné finance a veřejný dluh
•
Odbourání kurzových rizik
•
Růst podílu obchodů mezi státy Eurozóny
•
Růst přímých zahraničních investic
•
Ekonomický růst
Naopak se neprojevily očekávané pozitivní efekty jako cenová transparentnost, kdy je mezi jednotlivými státy stále velký rozdíl v cenových úrovních, a nedochází ani k jejich sbližování. Velké rozdíly jsou také v jednotlivých sazbách DPH. V této oblasti však k určité konvergenci mezi sledovanými zeměmi došlo.
45
3 DOPADY NA HLAVNÍ EKONOMICKÉ SUBJEKTY Z hlediska rozdílného vlivu a následné adaptace na novou měnu lze ekonomické subjekty rozdělit na bankovní a finanční sektor, soukromé podniky, veřejnou správu a občany (spotřebitele).
3.1 OBYVATELSTVO Ekonomické a politické přednosti EMU pocítí obyvatelé Evropy v několika podobách. A to jako spotřebitelé, zaměstnanci, turisté nebo investoři. Pro velkou část lidí je zánik národní měny osobně velice těžký, neboť ji spojují se zánikem samostatnosti a ztrátou národního symbolu, takže danou změnu příliš nepodporují či dokonce odmítají. Obyvatelstvo si musí na novou měnu zvyknout, což vyžaduje náročnou přípravu. Je nezbytná široká informovanost o způsobu realizace přechodu ke společné měně. Těžiště a zodpovědnost bude především na státní správě, dále pak na bankovních a finančních institucích a na maloobchodní síti. Praktický dopad v první fázi, tedy po stanovení dne přistoupení k Evropské měnové unii do skutečného vstupu, se na spotřebiteli vůbec neprojeví, neboť v reálném životě se nic nezmění. V tomto období proběhne především intenzivní příprava operací nutných pro zahájení činnosti Evropské měnové unie v bankovním a finančním sektoru. Ve druhé fázi se již změny projeví v tom, že spotřebitelům budou moci být poskytnuty finanční služby v měně euro, objeví se dvojí ceny zboží a služeb, což umožní snadnější mezinárodní porovnávání cen. Sníží se doba a náklady bankovních operací v rámci Evropské měnové unie. K zásadnímu vlivu na spotřebitele dojde až ve třetí fázi, kdy bude společná měna používána také v hotovostním platebním styku. Národní měny budou postupně mizet až po jejich plné vyloučení z oběhu a úplné nahrazení novou měnovou jednotkou, takže obě budou obíhat po určitou dobu společně. V maloobchodní síti bude povinnost přijímat nové bankovky a mince, ale nikoliv již národní měny. Mzdy a platy, různé důchody a příjmy, tedy veškerý hotovostní styk, bude probíhat v měně euro. Smlouvy v národních měnách budou převedeny na měnu euro pouhým přepočtem fixní sazbou stanovenou na začátku druhé fáze bez jakýchkoliv změn v podmínkách. Zveřejnění dvojích cen zboží a služeb by mělo vést k zamezení podezření z jejich zvyšování v souvislosti s přechodem na euro. Bude tedy nutné přizpůsobit registrační
46
pokladny tak, aby vykazovaly ceny zboží ve dvou měnách nebo alespoň jen sumu celkového nákupu. Společná měna je výhodná především pro zahraniční turisty, obchodníky a podnikatele cestující v Eurozóně. Ceny v jednotlivých zemích jsou snadno porovnatelné, což by mělo mít za následek snižování jejich rozdílů. Při návštěvě více zemí eurozóny již není nutné vybavovat turisty více měnami, ale pouze jednou měnou euro. Zavedení společné měny eura tak jednoznačně podpoří cestovní ruch v Eurozóně. Se zvyšujícím se vnitřním turismem Eurozóny úzce souvisí podpora zaměstnanosti v tomto odvětví. Pro spotřebitele bude přínosem větší cenová transparence a efekty z růstu konkurence v Evropě. V současné době totiž převládá značná rozdílnost cen, přičemž významnou roli sehrávají zejména velké rozdíly v dani z přidané hodnoty39. Jednotná měna povede k snadnější porovnatelnosti cen, cenové harmonizaci a následně nižším cenám. Takový vývoj lze očekávat nejdříve zejména v příhraničních oblastech. Zaměstnanci pocítí pozitivní efekt jednotné měny na růstu ekonomiky a zaměstnanosti. Expanze se očekává zejména v exportních aktivitách, kde se projeví přínosy ze zániku kurzových rizik zúčastněných zemí. Pozitivní efekty pro obyvatelstvo budou vytvářet zlepšené investiční příležitosti bez měnových rizik a nárůst trhu s obligacemi a akciemi. Navíc pak větší transparentnost a nárůst konkurence povede ke zlevnění finančních služeb.
3.2 PODNIKY Přechod ke společné měně znamená pro podniky řadu změn a s tím souvisejících povinností. Je nutné, aby se podniky přizpůsobily a v jejich vlastním zájmu dobře připravily. Potřebné změny se týkají značné části jejich činnosti. Tyto změny s sebou přináší pro každý podnik i nové náklady. Podniky, které budou na daný přechod v plném rozsahu připraveny, budou profitovat z možnosti uplatnit se na větším trhu. Stabilní ekonomické prostředí vytváří dobré předpoklady pro rozvoj obchodu a investic, pozitivně se projeví transparentnost cen. Tyto podniky budou dosahovat nižších výrobních nákladů a budou tak konkurenceschopnější. Jednotná měna výrazně posílí fungování Jednotného vnitřního trhu zvýšením ekonomické a měnové stability, odstraněním kurzového rizika a transakčních nákladů. Ekonomické možnosti podniků se tak dále rozšíří. 39
Viz kapitola 2.5 Sjednocení daní, Tabulka č. 7 Sazby DPH v jednotlivých členských státech EU
47
Existence EMU vyžaduje nízkou míru inflace a zdravé veřejné finance, což povede k nižším úrokovým sazbám ve většině účastnících se zemí. V neposlední řadě společná měna přispěje ke standardizaci systémů, programů a organizací velkých nadnárodních společností. Tyto přínosy zlepší konkurenční schopnost vůči americkým a japonským firmám, které po dlouhé období mohly využívat výhod integrovaného tuzemského trhu. Očekává se, že příznivé ekonomické efekty budou nepřímým způsobem motivovat i skupiny malých a středních podniků. Půjde o přínosy plynoucí z tlaků na nízké nákupní ceny a z nárůstu kupní síly obyvatelstva. Podniky budou moci snáze proniknout na zahraniční trhy. Dopad na podniky nebude stejný a bude záviset na charakteru jednotlivých společností, jejich velikosti, na rozsahu zahraniční aktivity, na míře používání hotovostních peněz a na míře kontaktu s veřejností (spotřebiteli). Podniky si budou moci ve fázi přechodu na jednotnou měnu zvolit mezi dvěma strategiemi. Buď přemění celé vnitřní účetnictví a veškeré operace na jednotnou měnu začátkem druhé fáze, nebo budou s touto změnou čekat až na závěrečnou fázi. Podniky mohou dojít k závěru, že je pro ně výhodné řídit všechny či převážnou část operací v měně euro před zahájením třetí fáze. Využijí toho zřejmě podniky s velkými peněžními operacemi, pro něž bude výhodné provádět je spíše v jedné méně než pokračovat i v používání národní měny. Ale ani zde se používání národních měn nelze zcela vyhnout. Podnik bude nucen používat domácí měnu kupříkladu v hotovostních platbách. V takovém případě bude nutné vypracovat určitý systém vzájemných vztahů mezi činnostmi prováděnými již v měně euro a činnostmi pokračujícími v národních měnách, což je drobná komplikace. Podniky, které působí převážně jen na domácím trhu, zřejmě nebudou realizovat přechodný systém. Bude pro ně výhodnější provést celou změnu až v závěru, i když ani ony nebudou používat výlučně národní měny a na změnu se budou muset připravit už v průběhu druhé fáze. Zavádění nových bankovek a mincí je spojeno s mnoha technickými potížemi, které mohou být vyvolány velkou náročností na nahrazení národních bankovek a mincí v poměrně krátkém časovém úseku, nebo i postojem zákazníků, kteří mohou žádat používání národních měn ještě po určitou delší dobu. Podniky budou moci používat obě měny. Tento způsob se však prodraží v důsledku evidence dvou měn, dvojích cen, počítání peněz apod. Je nutné si také uvědomit rozsáhlost technické přeměny při přechodu z národní měny na měnu euro. Všechny typy registračních zařízení jako registrační pokladny, benzínové pumpy, výpočetní technika v účetnictví, bankomaty, zařízení na mince v podobě prodejních automatů, zařízení na výdej jízdenek, parkovacích automatů apod. musí být přeměněny. Vzhledem 48
k tomu, že se jedná o milióny těchto zařízení, je zřejmé, že jejich výměna si vyžádá nejen značné finanční prostředky, ale i čas pro jejich výrobu a instalaci. Jelikož na konci třetí fáze budou již národní měny plně nahrazeny měnou euro a nebudou již zákonnými platidly, bude nutné, aby společnosti přijaly řadu administrativních opatření. Bude například potřeba nahradit předpisy o národních měnách v oficiálních dokumentech, jako jsou uzavřené smlouvy, směnky, účty za zboží, informační systémy apod. Na konci třetí fáze musí být všechny účty a bilance vykázány výlučně v měně euro. Podniky budou muset rovněž zajistit plnou informovanost pracovníků o tom, jak zavedení měny euro ovlivní jejich
činnost, mzdy a další pracovní podmínky, což si vyžádá zvýšení nákladů na přípravu managementu a zaměstnanců, informovanost klientů, informační materiály, zpracování dat atd. Existují určité odhady nákladů, které bude potřeba vynaložit u jednotlivých typů podniků. Ty znázorňuje následující tabulka. Tabulka č. 17 Náklady jednotlivých typů podniků Organizace
Potřebný čas
Náklady (EUR)
3 měsíce 100 000 Malé obchodní firmy 3 roky 1 100 000 Velké tuzemské obchodní firmy 3 roky 3 000 000 Velké zpracovatelské podniky 2 roky 2 250 000 Velké multinacionální společnosti Zdroj: CZESANÝ, Slavoj: Postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany, Euro
3.3 BANKOVNÍ SEKTOR Bankovní sektor je pro zavedení jednotné měny rozhodující, neboť banky vedle emisí bankovek a mincí soustřeďují daleko větší množství peněz v podobě depozit. Pomocí bankovek a mincí je realizováno jen asi 10 % transakcí především v maloobchodní síti. Ostatní operace tvoří bankovní transakce zprostředkovávající platby mezi podniky na peněžních a finančních trzích pomocí depozitních účtů, šeků, úvěrových karet, cenných papírů, elektronicky převáděných akcií apod. Z přechodu na společnou měnu pro banky plyne nutnost změnit a připravit každý z těchto systémů na používání nových peněz a přizpůsobit tomu svou techniku. Banky budou mít příležitost podílet se na značném rozšíření a prohloubení evropských finančních trhů, které mají šanci stát se srovnatelnými co do velikosti i konkurenční schopnosti s doposud dominujícími americkými trhy.
49
Na druhé straně je potřeba počítat s tím, že banky se budou muset vypořádat s poklesem příjmů spjatých se začleněním do měnové unie. Jde především o ztrátu příjmů z poplatků a tržeb z obchodů vztahujících se k měnovým operacím se zahraničím. Počínaje snížením nákladů souvisejících s poplatky za vedení účtů, kde dojde ke sjednocení účtů v domácí měně s účty v euru, přes odpadnutí nákladů na poplatky za dosavadní směnárenské operace, až po zánik kursových rizik mezi domácí měnou a eurem. Očekává se rovněž zvýšení tlaku na snížení marží vyplývající z nárůstu konkurence. Navíc banky budou muset počítat s poměrně vysokými náklady v období přechodu na euro. Složitost přechodu spočívá v tom, že banky budou muset po určitou dobu provádět transakce nejméně ve dvou měnách a své služby uvádět ve dvojím ocenění. Banky musí používat národní měnu, dokud nebude plně nahrazena měnou euro a zrušena jako zákonné platidlo. Dále půjde o potřebu změny počítačových systémů a nutnost organizovat školící programy pro své zaměstnance. Současně budou muset zabezpečovat běžnou obchodní činnost a čelit konkurenci nebankovních institucí i bank vně evropské unie, které nebudou v přechodném období tak zatíženy. Banky čekají určité změny, které musí nevyhnutelně zabezpečit. Mezi ně patří přechod finančních prostředků na euro v rámci transferů s centrální bankou a při mezibankovních transferech. Realizace měnové politiky prováděná ECB v měně euro povede národní centrální banku k otevření účtu u ECB v této nové měně. Zde si bude moci národní centrální banka na základě fixních kurzů vyměňovat národní měnu a používat ji v mezibankovním styku. Tlak ECB a rostoucí množství měny euro povede k jejich rozšíření i zde. Prodej či nákup měn nečlenských států za měny národní bude postupně přesunut na měnu euro. Platební systém, jenž převádí částky z transakcí mezi podniky z účtu na účet v rámci jedné či několika bank se přijmutím měny euro zjednoduší a sjednotí s celou Evropskou měnovou unií. Tím odpadnou potřeby přepočtu na různé měny a rizika změn měnových kurzů. To vše umožní zavedení nového systému plateb, zvaného TARGET. Tento nový platební systém ve společné měně zvýší technickou účinnost a rychlost, sníží náklady platebního styku a zvýší sjednocení měnového systému. Banky se musí přizpůsobit změnám v obchodování s cennými papíry. Pro udržení konkurenceschopnosti je důležitý rozvoj nabídky finančních služeb spjatých s novou měnou. Důležitá úloha je připisována také očekávané změně chování klientů bank. Předpokládá se, že všeobecně vzroste ochota využívat zahraniční finanční služby v důsledku nárůstu transparentnosti a porovnatelnosti struktur poplatků a úrokových sazeb nabízených bankami.
50
Dalším významným faktorem majícím vliv na zostření konkurence je vzestup vlivu elektronického bankovnictví. To umožní nárůst konkurence i ze vzdálenějších regionů.
3.4 FINANČNÍ TRHY Přistoupení k Evropské měnové unii a zavedení společné měny ovlivní strukturu a operační metody finančního trhu a vytvoří příležitost pro větší integraci. Z fixace měnových kurzů vyplývá zvýšená stabilita devizových a finančních trhů. Nejpodstatnější změnou bude, že euro vyloučí z dlouhodobých smluv mezi subjekty v zemích EMU riziko kolísavosti směnných kurzů, zatímco význam jiných typů rizika vzroste. Vliv Evropské měnové unie na finanční trhy se bude lišit podle druhu trhů. Devizový trh národní měny zanikne a místo něj bude partnerem nečlenských zemí měna euro. Eliminace kurzového rizika společně s ekonomickou a měnovou konvergencí povedou k integraci kapitálových trhů a úrokové míry. Tento proces bude prolínat všemi třemi fázemi přechodu k Evropské měnové unii. To si vyžádá technické změny v bankách, na burzách a v dalších finančních institucích přistupujících zemí, přizpůsobené potřebám nové měny. Jednotný kapitálový trh nabízí daleko větší množství peněz co do objemu, podmínek, nástrojů a doby splatnosti. V důsledku začlenění do Eurozóny dojde k řadě změn v charakteristikách rizika akcií. Společnosti budou vystaveny menšímu měnovému riziku, neboť větší část trhu bude v jejich základní měně. Evropské investice se stanou atraktivnějšími. Kapitálový trh s cennými papíry ocení snížení nákladů spojených se zahraničními transakcemi. Lze předpokládat i rozšíření operací s cennými papíry nejen velkými společnostmi, ale i středními podniky. Nejdůležitější složkou při oceňování cenných papírů se pravděpodobně stane úvěrové riziko, ovšem ceny budou ovlivňovány i dalšími faktory, jako je riziko likvidity, vypořádání, legislativní rizika a rizika výskytu mimořádných událostí. V souvislosti s fixací měnových kurzů se eliminuje rozpětí výnosů z obligací, jež je spjato s očekáváním změn měnových kurzů. Se vznikem EMU se vytvořil jeden z největších akciových trhů na světě. Mezinárodně orientovaní investoři budou moci investovat bez obav z kurzového rizika. Určité technické problémy mohou být spjaty s převedením akcií nominovaných v národní měně na společnou měnovou jednotku. Problém činí zaokrouhlování v nové měnové jednotce, které by muselo být spjato s navýšením či snížením základního kapitálu a bylo by tak technicky náročné. Proto se uvažuje o možnosti použití systému určení podílu na celkovém základním kapitálu, aniž by byla určena nominální hodnota akcie.
51
S vyloučením měnového rizika a snížením nákladů na transakce souvisí snížení nákladů na emise a investice do vládních cenných papírů. Investoři si budou moci volit mezi různými vládními emitenty podle toho, kdo jim zaručí riziko pro ně přijatelné a žádoucí návratnost.
3.5 VEŘEJNÁ SPRÁVA Vedle bankovního sektoru bude významnou úlohu při zavádění nové měnové jednotky plnit zejména státní správa na úrovni Evropské měnové unie a na úrovni národní. Jejími hlavními úkoly bude nahradit legislativu a administrativní předpisy týkající se národní měny novými ve vztahu k měně euro. Včas a dostatečně informovat veřejnost a jiné uživatele a podporovat je v zavádění a rozšiřování nové měny. Změna účetnictví, vytvoření nových počítačových programů, dokumentace, předpisů a
řada dalších opatření musí být včas připraveny na všech úrovních státní správy, a to zejména tam, kde dochází k rozsáhlým kontaktům s veřejností.
3.6 ZHODNOCENÍ Přijetí jednotné evropské měny s sebou přináší značné změny pro všechny ekonomické subjekty. Velká část obyvatelstva nově přistupujících zemí se musí vyrovnávat se ztrátou jednoho z národních symbolů, zanikající domácí měny. To by mělo být vykompenzováno
řadou výhod, které jim nová společná měna přináší. Při cestách do zahraničí se nebudou muset zabývat konverzí měn a složitým přepočítáváním cen v obchodech. Pozitivní efekt by měli obyvatelé pocítit i z růstu ekonomiky a zaměstnanosti. Domácí podniky čeká řada nutných změn, které přinášení zvýšené náklady. K velkým změnám bude muset dojít v systému vedení účetnictví, nutná bude rozsáhlá technická přeměna a řada dalších administrativních opatření. Naproti tomu se podniky budou moct uplatnit na větším trhu, dojde k podpoře obchodu a vlivem předpokládaného snížení úrokových sazeb také investic. Pozitivní vliv bude mít odstranění kurzového rizika a transakčních nákladů. Velké změny čekají také banky a finanční trhy. Bankovní instituce budou muset přizpůsobit celý systém a techniku na používání nových peněz. Získají možnost působení na celém evropském trhu, to ale může společně s rozšířením internetového bankovnictví zapříčinit nárůst konkurence. Budou se muset vyrovnat s poklesem příjmů z poplatků z měnových operací se zahraničím. Nejpodstatnější změnou v rámci finančních trhů je
52
vyloučení kurzového rizika v rámci smluv mezi zeměmi Eurozóny, zatímco vzroste význam jiných typů rizik. Hlavním úkolem veřejné správy bude na přechod přizpůsobit veškerou legislativu a předpisy, společně s včasnou a dostatečnou informovaností veřejnosti a ostatních dotčených ekonomických subjektů.
53
4 TEORIE OPTIMÁLNÍ MĚNOVÉ OBLASTI40 Základy teorie optimální měnové oblasti vypracoval Robert A. Mundell. Zkoumal otázku, co určuje optimální měnovou oblast a pro jakou skupinu zemí je zavedení společné měny vhodné. Vycházel z poznatku, že vstup do měnové unie přináší ztrátu důležitého hospodářsko-politického instrumentu – měnového kurzu. Podle jeho teorie jsou pro vytvoření měnové unie vhodné ty státy, které buď už měnový kurz k ovlivňování svého hospodářského cyklu nepotřebují, nebo mají k dispozici jiné nástroje, které jej plně nahradí. Je důležité zmínit, že Mundellova teorie vychází z keynesiánských předpokladů, mezi které patří krátkodobá strnulost cen a mezd, dlouhodobý substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností, vysoce elastická nabídka statků a služeb a cenově elastická poptávka po statcích a službách.41 Základní teorie se snaží řešit především otázku, zda eliminované měnové nástroje mohou být nahrazeny dostatečně účinnými mechanismy zabraňujícími či zmírňujícími tzv. asymetrické ekonomické šoky. Podstatou asymetrického ekonomického šoku je vznik nerovnováhy, jejíž zdroj může být na straně nabídky (například prudký vzestup cen nákladů na vstupy) či na straně poptávky (prudká změna poptávky v určitém odvětví trhu), plynoucí z vnitřních či vnějších ekonomických podmínek. Nepostihují celou měnovou oblast, ale pouze jednotlivé regiony a to většinou s opačným dopadem na každý z nich. Nevznikají ve stejné době. Mají různou intenzitu, dobu trvání i četnost výskytu. Velký vliv na jejich vznik může mít například nerovnoměrnost ekonomického vývoje jednotlivých zemí. Lze pak jednoduše vyvodit, že ty země či oblasti, které netvoří s ostatními oblastmi měnové unie dostatečně homogenní ekonomickou oblast, jsou více vystaveny nebezpečí asymetrických ekonomických šoků. Eliminace asymetrických ekonomických šoků či alespoň snížení jejich četnosti a hloubky je tedy ve značné míře závislá na homogennosti ekonomického prostředí celé měnové oblasti. Mezi podmínky, jež vytvářejí předpoklady pro vznik takového prostředí, patří především vysoký stupeň mobility pracovních sil a kapitálu uvnitř národních ekonomických celků a mezi nimi navzájem, flexibilita mezd, propojenost, velikost a konvergence
40
HAZURA, Dušan: Je EMU optimální měnovou oblastí? Economix [online]. [cit. – 2006 – 04 – 11]. Dostupný z WWW: http://www.economix.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=69 41 KUČEROVÁ, Zuzana: Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2005, ISBN 80-86729-18-4, s. 9
54
jednotlivých národních ekonomik. Podrobněji jsou jednotlivé předpoklady rozebrány v další
části práce. Na tuto základní teorii později navázali ještě další odborníci jako například R. I. McKinnon a Peter B. Kennen42. Do teorie optimální měnové oblasti zavedli stupeň otevřenosti ekonomiky a výrobní strukturu. Dopracovali se k závěru, že vysoký stupeň otevřenosti ekonomiky a výrobní diverzifikace může nahradit mobilitu pracovních sil. Podle závěrů McKinnona jsou plovoucí kurzy vhodné pro poměrně uzavřené ekonomiky.
Čím více bude ekonomika otevřená s převažujícím podílem obchodovatelných statků, tím pro ni bude výhodnější začlenit se do měnové oblasti. Malá otevřená ekonomika produkující bezvýznamný podíl neobchodovatelných statků by neměla využívat režim plovoucího měnového kurzu, protože pro ni není vhodným prostředkem ani k zajištění vnější rovnováhy, ani k udržení vnitřní cenové stability. K tomu má sloužit fiskální a měnová politika. Taková ekonomika se má přičlenit k měnové oblasti a to i v případě, že disponuje téměř nulovou mobilitou výrobních faktorů.43 K přístupu McKinnona existuje několik výhrad, a to vůči předpokladu stabilních světových cen obchodovatelného zboží. Pokud tomu totiž tak není, jsou jeho závěry zcela opačné. Postupem času byla vytvořena další kritéria pro vznik optimální měnové oblasti. Mnohdy si však navzájem odporují, docházejí k odlišným závěrům a jsou navzájem neslučitelná. Tato fakta významně ztěžují jednoznačné určení, zda určitá země je či není vhodná pro vstup do měnové unie, nebo-li bude s ostatními zeměmi tvořit optimální měnovou oblast a může tedy plně čerpat všechny z ní plynoucí výhody. Cílem této části práce je analýza jednotlivých prvků teorie optimální měnové oblasti, které mají nahradit funkci měnového kurzu. Tato analýza je prezentována na vybrané skupině evropských zemí tak, aby se dalo zjistit, zda dochází k naplnění jednotlivých předpokladů teorie danými zeměmi, a aby bylo možno na konci kapitoly s určitou pravděpodobností určit, zda se v případě vybraného vzorku zemí jedná o optimální měnovou oblast, která je plně schopná čelit asymetrickým šokům.
4.1 MOBILITA PRACOVNÍCH SIL Nedílnou součástí měnové oblasti je vysoký stupeň mobility výrobních faktorů, především pracovních sil v rámci jednotlivých regionů měnové oblasti. Mundell definuje region jako 42
BRŮŽEK, Antonín: Aktuální otázky světové ekonomiky. Euro je zde…. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 1999, ISBN 80-7079-239-6, s. 11 43 KUČEROVÁ, Zuzana: Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2005, ISBN 80-86729-18-4, s. 24 a 25
55
homogenní skupinu výrobců, kteří používají identickou technologii, čelí stejné poptávkové křivce a dosahují podobných zisků či ztrát.44 Jestliže je obyvatelstvo daného státu ochotné se stěhovat za prací z oblastí, která trpí vysokou nezaměstnaností, do jiných oblastí nebo zemí, kde je k dispozici dostatek volných pracovních míst, může dojít k vyrovnání měr nezaměstnanosti45 v těchto regionech a v konečném důsledku k jejímu snížení. Mobilita pracovních sil tak udržuje maximální zaměstnanost, takže změna měnových kurzů mezi jednotlivými zeměmi měnové oblasti k zajištění zaměstnanosti již není nutná. Ztráta možnosti ovlivňovat ekonomické procesy změnou měnových kurzů je tak nahrazena. Existují však jisté pochybnosti o tom, zda je pracovní síla schopna se s dostatečnou rychlostí a v dostatečném množství přesunout z jedné země měnové unie do druhé. Existuje
řada bariér, které tomuto přesunu brání. Jedná se především o rozdíly v jazyce, kultuře, pracovních zvyklostech, právu, překážky osobního charakteru a náklady spojené s přesunem a adaptací pracovní síly na nové prostředí. Dalším problémem je zdlouhavost vyrovnání prostřednictvím migrace pracovní síly narozdíl od rychlého přizpůsobení vlivem změny měnového kurzu. V krátkém období tak jednoznačně nelze tímto způsobem adaptaci pomocí měnového kurzu nahradit. Přestože je volný pohyb osob jednou ze čtyř základních svobod jednotného evropského trhu, země střední a východní Evropy, které se staly členy EU k 1. květnu 2004, musely akceptovat sedmileté přechodné období na omezení volného pohybu pracovních sil ve „starých“ členských zemích EU. Unie toto opatření zavedla především na nátlak Německa a Rakouska. Pro nové členské státy však znamená značné omezení. Vzhledem k náročné prokazatelnosti mobility pracovní síly na vybraných zemích jsou v následujícím textu uvedeny pouze výsledky studie Evropské komise s názvem Rok 2006 – Evropský rok mobility pracovníků.46 Podle zjištění Labour Force Survey z roku 2004 8,2 % zaměstnanců v zemích EU změnilo v roce 2003 pracovní místo. Mezi jednotlivými členskými zeměmi EU jsou v hodnotách tohoto ukazatele značné rozdíly. V Dánsku a ve Velké Británii se pohybuje kolem 13 %, zatímco například ve Švédsku a Řecku pouze kolem 5 %. Podle stejného zdroje 38 % pracující populace v členských státech EU pracovalo u stejného zaměstnavatele po dobu delší 44
KUČEROVÁ, Zuzana: Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2005, ISBN 80-86729-18-4, s. 17 45 Analýza měr nezaměstnanosti vybraných zemí je prezentována v kapitole 2.14 Další negativa 46 SUNEGA, Petr: Rok 2006 – Evropský rok mobility pracovníků. Socioweb [online]. [cit. – 2009 – 04 – 24]. Dostupný z WWW: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=230&lst=114
56
než 10 let. Pracovníci v zemích EU zůstávají v jednom zaměstnání v průměru 10,6 let v porovnání s průměrným údajem 6,7 roku v USA. Přibližně pouze 1,5 % obyvatel EU žije a pracuje v jiném členském státě, než je země jejich původu. Za uplynulých 30 let se tato hodnota prakticky nezměnila. Každoročně v průměru 7,2 % občanů EU změní bydliště, z čehož 15 % uvádí jako hlavní důvod této změny pracovní důvody. Pro srovnání v USA činí odpovídající hodnoty osob, které změní ročně místo bydliště, 16,2 % a 17 % je těch, u nichž hlavním důvodem změny bydliště byly pracovní důvody. Podíl osob dojíždějících pravidelně do zaměstnání do jiného členského státu EU beze změny bydliště v posledních letech stabilně roste, nicméně zůstává stále na relativně nízké úrovni. Belgie s 1,7 % vykazuje nejvyšší podíl rezidentů pracujících v některém ze sousedících států. V průměru pouze 0,2 % pracujících ze zemí původních patnácti členů EU dojíždí do zaměstnání do jiné členské země EU. Z výsledků uvedené studie vyplývá, že pracovní mobilita v zemích EU není, alespoň v porovnání s USA, na příliš vysoké úrovni. Prvním krokem na cestě k vyšší úrovni mobility motivované pracovními důvody v jednotlivých zemích EU by mohlo být především odstranění restrikcí bránících volnému pohybu pracovních sil a uvolnění pracovní legislativy.
4.2 FLEXIBILITA MEZD Dobré předpoklady vykazují také ty státy, které mají vysokou flexibilitu mezd na trhu práce. Jestliže dojde k růstu nezaměstnanosti, mzdy by měly na tuto situaci reagovat svým snížením. Pohyblivost mezd musí v tomto případě nahradit funkci měnového kurzu. V případě strnulosti mezd by totiž mohlo dojít ke zhoršení pozice domácích výrobců v porovnání se zahraničím, jejichž zvýšené výrobní náklady by byly jinak kompenzovány znehodnocením kurzu domácí měny. Pro znázornění úrovně flexibility jednotlivých států bylo použito porovnání vývoje růstu HDP a průměrné měsíční mzdy vybraných zemí.
57
Graf č. 16 Růst mezd a HDP Dánska v %
7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Mzda
HDP
Trend mzda
Trend HDP
Zdroj: Danmark Statistics (http://www.dst.dk/), vlastní výpočty a grafika
V případě Dánska je na první pohled zřejmé větší rozpětí cyklu HDP nežli mezd. Rozpětí růstu HDP se pohubuje od 2,03 % do 6,37 %, u mezd je minimum 3,11 % a maximum 4,65 %. Rozpětí růstu HDP je tedy oproti mzdám téměř trojnásobně větší. Celkový vývoj cyklů obou proměnných vykazuje rysy synchronního průběhu, ale růst mezd je za růstem HDP opožděn povětšinou o jeden až dva roky, což je poměrně dlouhá doba. V posledních letech navíc růst mezd nereflektuje trend růstu HDP vůbec a drží se na konstantní úrovni. Mzdový systém v Dánsku lze tedy charakterizovat jako spíše neflexibilní. Graf č. 17 Růst mezd a HDP Portugalska v %
10% 8% 6% 4% 2% 0% 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Mzda
HDP
Trend mzda
Trend HDP
Zdroj: Statistics Portugal (http://www.ine.pt/), vlastní výpočty a grafika
Vývoj růstu mezd v Portugalsku vykazuje značné zpoždění za růstem HDP. V počátku sledovaného období se jednalo o zpoždění dva až tři roky, jak je možno vidět na trendových křivkách těchto proměnných. V prostřední fázi, tedy v letech 2002 až 2005, došlo k určitému sladění, avšak v roce 2007 se trendy růstu HDP i růstu mezd opět rozcházejí. Cyklus růstu
58
mezd vykazuje překvapivě extrémnější hodnoty, než je tomu u růstu HDP. Bereme-li v úvahu všechny výše zmíněné věci, lze konstatovat, že mzdy v Portugalsku nereflektují vývoj růstu HDP a nejsou tedy příliš flexibilní. Graf č. 18 Růst mezd a HDP Rakouska v %
6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Mzda
HDP
Trend mzda
Trend HDP
Zdroj: Statistik Austria (http://www.statistik.at/), vlastní výpočty a grafika
Po celé sledované období se obě křivky vyvíjely prakticky synchronně. Pouze v letech 2003 a 2004 došlo k drobnému zpoždění cyklu mezd za cyklem HDP a to o maximálně jeden rok. Vývoj HDP vykazuje opět extrémnější hodnoty v porovnání s vývojem mezd. Zajímavé je zjištění, že růst mezd nikdy nedosáhl růstu hrubého domácího produktu. Jinak lze konstatovat, že vývoj mezd v Rakousku vykazuje značnou flexibilitu a je na tom nejlépe v porovnání s ostatními dvěma hodnocenými zeměmi.
4.3 MOBILITA KAPITÁLU A INTEGRACE FINANČNÍCH TRHŮ Pozitivní účinky vykazuje také vysoká mobilita kapitálu. V jejím důsledku může stát, podniky nebo domácnosti v období hospodářské krize využít prostředky poskytnuté z jiných regionů či ze zahraničí k oživení ekonomiky. Transfery z prosperujících států zemím s pomalejším růstem ekonomiky mohou přispět k vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými regiony měnové oblasti. Pokud spolu země tvoří měnovou oblast, lze využít pro utlumení negativního šoku rezervy všech zúčastněných zemí. Dojde tak k rozložení rizika a nákladů v případě poklesu reálného důchodu v některé z členských zemí. Podmínka mobility kapitálu však musí být doplněna dostatečnou integrací finančních trhů. Jen tak je kapitálu umožněno volně se přelévat z jedné země do druhé. Podobná úroveň rozvoje a fungování finančního sektoru zvyšuje pravděpodobnost, že budou finanční sektory
59
v obou ekonomikách shodně reagovat na vnější ekonomické šoky a impulzy centrální měnové politiky. O dosažení integrace finančních trhů lze hovořit tehdy, jestliže jsou finanční aktiva se srovnatelnými rizikovými faktory a výnosem oceněna trhy stejně bez ohledu na to, kde jsou obchodována, jak vyplývá ze zákona jedné ceny. Bariéry v podobě různých daňových podmínek, účetních standardů nebo jiných právních restrikcí zabraňují efektivní arbitráži a stejně riziková aktiva se stejným výnosem se pak mohou v různých zemích obchodovat za různé ceny. Pro vyhodnocení stupně finanční integrace je použito cenového přístupu vycházejícího ze zmiňovaného zákona jedné ceny. Při plně integrovaném finančním trhu by měla stejná aktiva přinášet stejné výnosy v celé měnové unii. Pro porovnání je zvolena pouze část finančního trhu a sice peněžní trh, který je trhem s krátkodobým dluhem se splatností do jednoho roku, a tedy úrokovými sazbami krátkodobými, jakožto cenami za tyto aktiva.47 Centrální banka je schopna operacemi na volném trhu krátkodobé sazby ovlivnit. Dostatečně integrovaný peněžní trh je důležitou podmínkou, aby mohla Evropská centrální banka jednotně působit na úrokové sazby po celé Eurozóně. Vývoj standardní odchylky krátkodobých úrokových měr na peněžním trhu Eurozóny a celé EU vázaných na dluhy se splatností do jednoho roku znázorňuje následující graf. Graf č. 19 Standardní odchylka krátkodobých úrok. měr Eurozóny a EU
8 6 4 2 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Eurozóna
EU
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Zavedení jednotného platebního systému TARGET48 a uskutečňování jednotné měnové politiky přispělo k prakticky úplné sladěnosti krátkodobých úrokových sazeb a tím k integraci na peněžním trhu eurozóny. Ke stabilizaci došlo, dle uvedeného grafu, již od roku 1998, tedy od zavedení eura. Po celé sledované období je značný rozdíl v odchylce úrokových sazeb 47 48
Sladěnost dlouhodobých úrokových sazeb je zkoumána v kapitole 2.3 Úrokové sazby. Podrobněji o systému TARGET viz kapitola 2.8 Platební systém EU
60
mezi jednotlivými státy Eurozóny a EU. Pouze v posledních dvou letech došlo k markantnímu snížení odchylky také v rámci zemí celé EU až k úrovni Eurozóny.
4.4 STUPEŇ OTEVŘENOSTI EKONOMIKY Vliv otevřenosti ekonomiky vychází z teorie Ronalda McKinnona. Ten v ní poukazuje na neúčinnost nominálního znehodnocení domácí měny v otevřených ekonomikách kvůli dopadům na konkurenceschopnost vůči zahraničí v dlouhém období. Země s otevřenou ekonomikou pak preferují stabilní režim fixních kurzů a inklinují k případnému členství v měnové unii.49 Tabulka č. 18 Otevřenost ekonomiky jako podíl zahraničního obchodu na HDP v % 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Dánsko
26,68
26,76
27,94
28,40
29,24
27,61
27,42
28,17
29,33
29,13
Portugalsko
36,36
36,50
38,19
37,36
35,85
35,04
34,55
35,19
36,64
38,02
Rakousko
41,62
42,35
45,78
47,68
47,21
48,84
52,18
51,01
51,90
53,87
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní výpočty
Graf č. 20 Otevřenost ekonomiky jako podíl zahraničního obchodu na HDP v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Z uvedených dat vyplývá, že nejotevřenější ekonomikou z hodnocených zemí se jeví být rakouská ekonomika, jejíž zahraniční obchod se zeměmi měnové unie tvoří více než 50 % HDP a tento podíl neustále stoupá. Rakousko vykazuje z toho úhlu pohledu nejlepší podmínky pro plné využití výhod plynoucích ze zapojení do měnové unie. Podíl Portugalska stagnuje kolem hodnoty 35 % HDP. Nejméně otevřenou ekonomiku vůči zemím eurozóny má Dánsko. Hodnota podílu se blíží 30 % HDP.
49
LACINA, Lubor: Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Praha, C. H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-560-5, s. 63
61
4.5 KOMODITNÍ A TERITORIÁLNÍ DIVERZIFIKACE PRODUKCE Podle Kenena v ekonomice s dostatečnou diverzifikací produkce nebude docházet k tak
časté změně poptávky po vyvážených produktech, jako v ekonomice vyvážející jeden výrobek. Taková ekonomika bude méně náchylná vůči asymetrickým šokům. Podobné závěry plynou také z teritoriální struktury vývozu. Dostatečná diverzifikace, tedy ne příliš velká závislost na několika málo zemích, působí preventivně při výpadku některého obchodního partnera. Pro znázornění komoditní struktury vývozu jednotlivých zemí je použito hodnot podílů deseti nejvýznamnějších vývozních komodit na celkovém vývozu dané země v roce 2007. Skupiny vývozních artiklů jsou roztříděny dle SITC na dvoumístné úrovni kódu50. Graf č. 21 Komoditní struktura vývozu Dánska dle SITC v % Ropa, ropné produkty a příbuzné materiály Výrobky obecného strojírenství
7,91% 7,34%
Léčiva a farmaceutické výrobky Maso a masné výrobky
7,30% 48,97%
5,22%
Různé průmyslové výrobky Stroje a zařízení k výrobě energie Stroje a zařízení pro specielní použití
5,08% Oděvní výrobky a doplňky
4,19% 3,79% 3,66%
3,05%
3,49%
Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče Ryby, korýši a měkkýši Ostatní
Zdroj: Danmark Statistics (http://www.dst.dk/), vlastní grafika
Jednotlivé Dánské exportní artikly jsou poměrně různorodé. Jedná se o jednu z mála evropských zemí, která má vlastní bohatá naleziště ropy. Tato surovina je také pro Dánsko exportně nejvýznamnější. Na tuto strategicky důležitou komoditu navazuje produkce léčiv a farmaceutických výrobků. Dánsko také vyváží stroje, oděvy, přesné přístroje, maso a ryby s mořskými plody. Lze tedy konstatovat, že její vývozní struktura je dostatečně diverzifikovaná a nedochází k přílišné závislosti na jediné komoditě.
50
Viz Příloha č. 7 Zbožová struktura podle SITC
62
Graf č. 22 Komoditní struktura vývozu Portugalska dle SITC v % Silniční vozidla Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče Oděvní výrobky a doplňky
11,76% 8,25% 6,69%
47,74%
4,02%
3,18%
3,87% 3,78% 3,66% 3,41% 3,63%
Ropa, ropné výrobky a příbuzné materiály Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu Textilní příze, tkaniny, tržní výrobky z nich Výrobky z nekovových nerostů Kovové výrobky Obuv Výrobky z korku a dřeva (kromě nábytku) Ostatní
Zdroj: Statistics Portugal (http://www.ine.pt/), vlastní grafika
Podobně uspokojivě diverzifikovanou strukturu vývozu jako Dánsko lze nalézt také u Portugalska, které ovšem vykazuje vysoké procento závislosti na exportu silničních vozidel. Vývoz automobilů představuje 12 % hodnoty celkového exportu. V celkovém pohledu tvoří deset nejdůležitějších vývozních produktů hodnotu lehce nad 50 %. Pokud se v dalších letech podaří přeskupit část podílu silničních vozidel ve prospěch ostatních skupin vývozních artiklů, bude možno hodnotit strukturu Portugalské produkce také jako diverzifikovanou. Graf č. 23 Komoditní struktura vývozu Rakouska dle SITC v % Silniční vozidla Železo a ocel
9,77%
Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče
7,01% 6,83%
41,01%
Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu Kovové výrobky
6,69% 6,13% 5,37%
3,36%
Různé výrobky Stroje a zařízení k výrobě energie Léčiva a farmaceutické výrobky Papír, lepenka a výrobky z nich
4,19%
4,94% Ostatní
4,70% Zdroj: Statistik Austria (http://www.statistik.at/), vlastní grafika
63
Nejvyšší podíl na vývozu má v případě Rakouska s 41,4 % třída 7, tedy stroje a dopravní zařízení. V rámci této třídy je nejvýznamnější položkou skupina 78, silniční vozidla, s podílem necelých 10 % na celkovém exportu. Přestože tento podíl v poslední době mírně klesá, jedná se o alarmující číslo a vyjadřuje určitou závislost Rakouska na exportu strojů a dopravního zařízení. 10 nejvýznamnějších skupin komodit navíc tvoří téměř 60 % celého exportu a z hodnocených zemí se tak jedná o největší závislost. Rakouská ekonomika se tedy jeví jako nejméně komoditně diverzifikovaná. Graf č. 24 Teritoriální struktura vývozu Dánska v % 22,0%
26,6%
Německo Švédsko Velká Británie USA Norsko Franice
3,4%
14,6%
3,6%
Nizozemí Itálie
4,1% 6,8% 4,2% 4,2%
5,1%
5,6%
Španělsko Finsko Ostatní
Zdroj: Danmark Statistics (http://www.dst.dk/), vlastní grafika
Největší význam pro dánský zahraniční obchod má obchod se zeměmi EU, na které připadalo v roce 2007 celkem 70 % vývozu i dovozu. Největšími odběrateli dánského zboží byly sousední státy Německo, Švédsko a Velká Británie, jejichž podíl na dánském exportu
činil cca 40 %. I přes poměrně vysoký podíl těchto zemí se jedná o poměrně teritoriálně diverzifikovanou strukturu produkce, rozhodně nejvíce diverzifikovanou z hodnocených zemí, jak bude možné vidět dále.
64
Graf č. 25 Teritoriální struktura vývozu Portugalska v %
Španělsko 23,1%
26,8%
Německo Francie Velká Británie USA
1,8% 2,4% 3,2%
Angola Itálie
3,9% 4,3% 4,5%
12,3%
Nizozemí Belgie
5,7%
Singapur
12,0%
Ostatní
Zdroj: Statistics Portugal (http://www.ine.pt/), vlastní grafika
Portugalský zahraniční obchod je také zaměřen především na státy Evropské unie. Podíl států EU v roce 2007 na celkovém portugalském dovozu činil 75,4% a na vývozu 76,7%, tedy nejvíce z hodnocených zemí. Z celkového vývozu Portugalska do zemí EU tvoří více jak 50% pouze tři země v pořadí Španělsko, Německo a Francie. Vzhledem k poloze Portugalska je takto vysoký podíl zahraničního obchodu především se Španělskem pochopitelný, ale jedná se o poměrně vysokou hodnotu a nelze tedy pravděpodobně mluvit o dostatečně diverzifikované teritoriální struktuře produkce. Graf č. 26 Teritoriální struktura vývozu Rakouska v %
33,7%
30,1%
8,9% 1,8% 2,3% 3,5% 5,1% 3,5% 3,5% 3,6% 4,0%
Německo Itálie USA Švýcarsko Francie Velká Británie ČR Maďarsko Rusko Slovensko Ostatní
Zdroj: Statistik Austria (http://www.statistik.at/), vlastní grafika
65
V případě Rakouska je podíl zemí evropské unie na zahraničním obchodu také nejvýznamnější a činí více než 72% na vývozu a 74,5% na dovozu. Mezi těmito státy výrazně dominuje Německo s podílem 30 % na celkovém rakouském vývozu. Ostatní partneři v zahraničním obchodu zdaleka nedosahují takovéhoto významu a v případě Rakouska se tedy jedná o jednoznačnou závislost na jediném obchodním partnerovi.
4.6 DALŠÍ KRITÉRIA Obecně platí, že čím lépe jsou daná kritéria vybranou zemí naplněna, tím lze očekávat vyšší přínosy plynoucí ze zapojení do měnové oblasti.
4.6.1 Podobnost hospodářských cyklů Je nutné, aby země, které chtějí vytvořit měnovou unii, měly podobný hospodářský cyklus. Čím lépe bude u všech členů cyklus sladěný, tím bude menší pravděpodobnost vzniku
asymetrického šoku, tedy že stejná událost vyvolá v jednotlivých zemích rozdílné reakce. Podstatná je především role sladěnosti měr inflace vzhledem k jejich vlivu na stabilnost vzájemných obchodních směnných relací. Ty se pak odráží ve vývoji běžného účtu platební bilance a případně potřebě kurzového vyrovnávacího mechanismu. Tabulka č. 19 Vývoj reálného HDP v % 1998
Dánsko Portugalsko Rakousko Eurozóna
2,20 4,90 3,60 2,80
1999
2000
2,60 3,80 3,30 2,90
2001
3,50 3,90 3,70 3,90
0,70 2,00 0,50 1,90
2002
2003
0,50 0,80 1,60 0,90
2004
0,40 -0,80 0,80 0,80
2005
2,30 1,50 2,50 2,10
2,40 0,90 2,90 1,70
2006 3,30 1,40 3,40 2,90
2007 1,60 1,90 3,10 2,60
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 27 Vývoj reálného HDP v % 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% -1% -2%
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Dánsko
Portugalsko
Rakousko
Eurozóna
Ttrend
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
66
Hodnoty synchronizace vývoje HDP tří hodnocených zemí vykazují poměrně uspokojivou sladěnost jak vzájemnou, tak v porovnání s průměrem celé Eurozóny. K extrémnějším výkyvům došlo pouze v případě Portugalska, které zvlášť v posledních 4 letech zaostávalo za vývojem ostatních zemí. Vývoj HDP hodnocených zemí lze i přesto hodnotit jako přiměřeně sladěný. Tabulka č. 20 Vývoj inflace v % 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
1,3
2,1
2,7
2,3
2,4
2,0
0,9
1,7
1,9
1,7
2,2
2,2
2,8
4,4
3,7
3,3
2,5
2,1
3,0
2,4
0,8
0,5
2,0
2,3
1,7
1,3
2,0
2,1
1,7
2,2
1,1
1,1
2,1
2,3
2,2
2,1
2,1
2,2
2,2
2,1
2005
2006
2007
Dánsko Portugalsko Rakousko Eurozóna
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
Graf č. 28 Vývoj inflace v % 5,0% 4,5% 4,0% 3,5% 3,0% 2,5% 2,0% 1,5% 1,0% 0,5% 0,0% 1998 Dánsko
1999
2000
2001
Portugalsko
2002
2003
Rakousko
2004
Eurozóna
Trend
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
V případě inflace je už na první pohled zřejmá horší synchronizace cyklů, než tomu bylo u HDP. Také jednotlivé hodnoty vykazují vyšší extrémy zvláště opět u Portugalska. Jedná se tedy o neuspokojivý vývoj. Pozitivní je ovšem trend v posledních letech signalizující zlepšení tohoto parametru.
4.6.2 Politická integrace Mezi důležité podmínky úspěšného vytvoření měnové unie patří vysoký stupeň politické integrace. Úspěch měnové integrace je založen na společném politickém konsenzu
67
zúčastněných zemí o preferencích týkajících se ekonomického růstu, nezaměstnanosti, míry inflace či stanovení cílů a způsobů provádění nadnárodních makroekonomických politik.51
4.7 ZHODNOCENÍ Konečné důsledky teorie optimální měnové oblasti jsou diskutovány mezi řadou expertů. Optimisté poukazují na vysoký stupeň symetrie v rámci EU, která vznikla vytvořením jednotného vnitřního trhu. Očekávají také, že Evropská měnová unie podpoří konvergenci
členských zemí. Pesimisté naopak upozorňují na velké strukturální rozdíly jednotlivých členů unie a nedostatečně velké míry mobility pracovních sil a neflexibilní mzdy. Zdůrazňují důležitou roli odborů, které nepřipustí snížení mezd. Obávají se rostoucí nezaměstnanosti především v zemích, které byly v minulosti zvyklé tyto problémy řešit především znehodnocením domácí měny. Analýza jednotlivých aspektů teorie optimální měnové oblasti na Dánsku, Portugalsku a Rakousku přinesla následující výsledky:
•
Vlivem nepříznivého působení určitých faktorů, především neustále trvajících omezení a restrikcí ze strany některých členských zemí, není mobilita pracovních sil států EU, potažmo Eurozóny, na příliš vysoké úrovni.
•
Dostatečně flexibilní mzdy v porovnání s růstem HDP vykazuje ze zkoumaných zemí pouze Rakousko. U ostatních zemí mzdy vývoj produktu příliš nereflektují a nemůžeme tedy u těchto států mluvit o jejich flexibilitě
•
Jediným předpokladem teorie optimální měnové oblasti, o kterém můžeme téměř s jistotou tvrdit, že se podařil naplnit nejen všem zkoumaným zemím, ale i všem ostatním státům Eurozóny, je mobilita kapitálu a integrace finančních trhů.
•
Největší podíl zahraničního obchodu se státy Měnové unie a tím nejotevřenější ekonomiku vykazuje Rakousko. Dánsko ani Portugalsko nejsou vůči státům Eurozóny příliš otevřeny.
•
Rakousko vykazuje značnou závislost produkce na jednom nebo několika málo vývozních artiklech a jediném zahraničním odběrateli. Portugalsko je také částečně závislé na určité skupině odběratelských zemí. Komoditní a teritoriální struktura Dánska se jeví jako dostatečně diverzifikovaná.
51 51
LACINA, Lubor: Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Praha, C. H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-560-5, s. 65
68
•
Vyjma Portugalska vykazují analyzované země sladěnost cyklů růstu HDP jak mezi sebou, tak v porovnání s průměrem států Eurozóny. Vývoj měr inflace už tak sladěný není a vyčnívá z něj opět především Portugalsko, které má dlouhodobě s udržením nízké míry inflace problémy.
Na základě uvedených výsledků analýzy si dovoluji vyslovit závěr, že dle jednotlivých předpokladů, na kterých je teorie optimální měnové oblasti založena, se u hodnocených zemí nejedná o optimální měnovou oblast. Všechny země, snad jen s výjimkou Rakouska, které v celkovém hodnocení vyšlo z analyzovaných zemí nejlépe, mají problémy s funkčností více než poloviny předpokladů teorie. Ztráta kurzového vyrovnávacího mechanizmu by tak u těchto zemí nebyla plně nahrazena a ty by nebyly dostatečně schopny čelit asymetrickým šokům.
69
5 ZEMĚ EU, KTERÉ SE NESTALY ČLENY EHMU Cílem této části diplomové práce je objasnění důvodů, proč Dánsko, Švédsko a Velká Británie odmítly přijetí jednotné společné měny. Která negativa se jeví jednotlivým zemím jako zásadní. Snahou bude zjistit, zda odložení přijetí eura v těchto zemích vykazuje nějaké společné rysy, nebo zda se jedná o specifické záležitosti jednotlivých států.
5.1 DÁNSKO Dánsko si spolu s Velkou Británií vyjednalo v Maastrichtské novele smlouvy o EU výjimku pro vstup do eurozóny. V praxi to tedy znamená, že záleží pouze na dánském rozhodnutí, zda vymění svou korunu za společnou měnu či si ji spíše bude chtít ponechat.
5.1.1 Referendum a kampaň Přijetí eura bylo podmíněno souhlasem v referendu, které proběhlo 28. září 2000. Zájem o tuto problematiku byl nebývale vysoký. Svůj názor přišlo vyjádřit přes 88% všech Dánů. Referendum skončilo v poměru 47 % ku 53 % v neprospěch eura.52 Občané se tím tedy vyslovili pro zachování dánské koruny pevně zavěšené na euro53. Před konáním samotného referenda proběhla intenzivní kampaň. Vedlo se značné množství jednání, odborných diskusí a bylo zveřejněno několik studií zabývajících se možnými výhodami či riziky spojenými s jednotnou evropskou měnou. Za přijetí eura bojovali zejména vládní sociální demokraté spolu s menším koaličním partnerem Radikální liberální stranou. Důležitou roli hrály v informační kampani také odborové organizace a svazy zaměstnavatelů. Proti euru vystupovaly strany z řad pravice i levice na okraji politického spektra.54 Přínosy i rizika plynoucí pro Dánsko v případě vstupu do EMU tak, jak je uváděly a argumentovaly obě strany, odpovídají zhruba těm, které jsou uvedeny v první části této práce.55 K argumentům pro přijetí eura lze přidat jen několik pro Dánsko specifických záležitostí. Jedním z nich je fakt, že je Dánsko poměrně malá země s vysokým podílem 52
SEVERSKÉ LISTY: V Dánsku euro nebude. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 01 – 12]. Dostupný z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0236.htm 53 v rozmezí 2,25% v rámci ERM II 54 SEVERSKÉ LISTY: Dánsko a euro aneb o nás bez nás. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 01 – 12]. Dostupný z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0227.htm 55 Viz kapitola 2 Výhody a nevýhody členství v EMU
70
exportu právě do zemí EMU. Stabilní měnový kurz, který bude přijetím společné měny vůči těmto zemím zajištěn, by měl tedy na ekonomiku bezesporu pozitivní vliv. Další argument je význam dánské koruny v mezinárodním měřítku. Tato v celosvětovém měřítku méně významná měna už dnes nemá nijak velkou manévrovací možnost. Dánská centrální banka musí reagovat na kroky ECB, aniž by je mohla jakkoliv ovlivnit. Zůstat vně měnové unie znamená dodržovat větší disciplínu, než v situaci, kdy by se země do EMU začlenila.56 V současné době je Dánsko členem systému ERM II a udržuje tedy režim pevného měnového kurzu.57 Přijetí eura by tak spíše naopak rozšířilo možnosti pro manévrování ve fiskální politice. Dalo by se tedy říci, že Dánsko dodržuje měnovou politiku podobnou Eurozóně, aniž by využívalo výhody plynoucí z členství. V kampani bylo použito i několik falešných argumentů a to na obou stranách. Odpůrci eura tvrdili, že o všem důležitém, co se finančních otázek týče, bude rozhodovat Brusel a Dánsko bude mít minimální vliv do těchto jednání zasáhnout. Druhým sporným argumentem bylo tvrzení, že unie donutí Dány snížit důchody, což je pro takto silně sociálně založený stát velice citlivá otázka. Dánské euroskeptiky také tajně podporovali britští Konzervativci. Vládní koalice se obávala ztráty svých příznivců a byla tedy nucena reagovat. Argumentovala, že případné nepřijetí eura bude mít silně negativní dopad na dánské hospodářství, především na zvýšení nezaměstnanosti a odliv investorů ze země. Dále pak hrozila ztrátou vlivu v unii, což podpořila reklamní kampaní, kdy občanům rozdávala pilulku proti strachu z dánské nezávislosti na EU.58 Žádný z těchto katastrofických scénářů se však nenaplnil. Dánská ekonomika je v současné době silnější než dřív.
5.1.2 Důvody neúspěchu referenda a současný postoj Dánů k EU I když pro přijetí společné měny byla drtivá většina dánské politické špičky, větší část obyvatel se jim o přínosech eura přesvědčit nepodařilo a referendum skončilo nezdarem. Je mnoho věcí, které jsou uváděny jako důvody neúspěchu jednotné měny u dánského obyvatelstva. Všeobecně známý je kupříkladu fakt, že jsou Dáni velice hrdí vlastenci a to jak na svou zemi a především na osobu královny Margrethe, tak na své tradice, vikingské předky a historii. S tím vším souvisí neochota Dánů vzdát se svého národního symbolu, tedy dánské
56
Dle slov guvernérky Dánské národní banky ČNB: Materiál k informaci pro vládu ČR, Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html 58 ČÁP, Jan: Do Dánska s korunou v kapse. Nová Evropa [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.bbc.co.uk/czech/specials/96_neweurope/page10.shtml 57
71
koruny. Možná spíše než patriotismus, mohl obyvatele ovlivnit vzdor a přezíravost k autoritám. Je lidskou přirozeností automaticky odmítat určité předurčení k něčemu. V tomto případě šlo tedy o nutnost či potřebu dánského začlenění do EMU, ať se to obyvatelstvu líbí nebo ne. Významným důvodem je také silná pochybnost k fungování evropské legislativy a k postupům, které ji vytvářejí. Konkrétní výtky mají Dáni k nedostačujícím zákonům v oblasti ochrany životního prostředí a zvířat. Upozorňují na pomalé prosazování reforem a na bezohledný postup vůči specifickým požadavkům konkrétních členských zemí. To vše vytváří negativní povědomí o EU. Určitý vliv měl také nepříznivý vývoj eura od jeho zavedení v r. 1999 a fakt, že během kampaně euro vůči dánské koruně dále oslabovalo.59 Euro bylo v očích veřejnosti nová slabá měna. Dáni chtěli zvolit spíše strategii vyčkávání a v případě úspěchu euro přijmout později. Neopomenutelný je taktéž strach z možné změny současného systému sociálního zabezpečení, ke které by Dánsko mohlo být donuceno dodržováním Paktu stability a růstu. Přes všechna tato fakta se v poslední době názor dánské veřejnosti k euru postupně mění k lepšímu, což je překvapivé zvláště vzhledem k současné dánské ekonomické prosperitě. Příčinou může být fyzický styk veřejnosti s eurem v běžném životě. Obyvatelstvo si začíná všímat jeho nesporných výhod, zvláště v oblasti cestovního ruchu a zbavovat se svých předsudků.
Zdá se, že je tedy jen otázkou času, kdy Dáni vypíší nové referendum a
rozhodnou se k Eurozóně připojit.
5.2 ŠVÉDSKO 5.2.1 Referendum Švédsko přistupovalo k EU v roce 1995, tedy až v době, kdy si už nebylo možné vyjednat výjimku pro přijmutí jednotné měny. Jeho pozice byla tedy podstatně těžší, než jakou měli již dlouholetí členi Dánsko a Velká Británie. Díky diplomatickým kličkám a především cíleným neplněním jednoho z maastrichtských kritérií, se mu podařilo vyhnout povinnosti přijmout jednotnou evropskou měnu. Švédští nejvyšší představitelé chtěli nechat rozhodnout o euru veřejnost v referendu. Švédské referendum o vstupu do Eurozóny se konalo až po referendu dánském a jeho výsledek švédské vládě, snažící se o členství v Eurozóně, na optimismu příliš nepřidal. Ta se 59
Viz Příloha č. 5 Kurzy jednotlivých měn k euru
72
rozhodla dát svým voličům delší čas na rozmyšlenou, aby si lidé mohli uvědomit, co jednotná měna obnáší. Chtěli tak předejít případnému neúspěchu. Referendum se definitivně rozhodli uspořádat 14. září 2003. V něm mělo být rozhodnuto, zda se Švédsko stane členem EMU, nebo si zachová svou měnu po období dalších deseti let, kdy se mohlo v případě negativního výsledku nejdříve konat nové referendum.60 Zpočátku se zdálo, že se dánský neúspěch ve Švédsku opakovat nebude. Určitou úlohu zde mohlo sehrát předsednictví Švédska v EU v roce 2001 a též oslabování švédské koruny vůči euru.61 Poslední průzkumy, těsně před referendem, však poukazovaly na vedení odpůrců eura.62 V Obou severských referendech lze nalézt podobné znaky. Před uspořádáním referenda se konala informační kampaň a diskuse, do níž přispívali experti i ze zahraničí. Probíraly se klasické ekonomické otázky typu optimální měnová oblast, nezávislost centrální banky, vhodná rovnováha mezi monetární a fiskální politikou či Pakt stability a růstu, které měly opovědět na otazníky kolem připravenosti švédské ekonomiky k tomuto velkému kroku. Zastánci eura zdůrazňovali nutnost zapojení Švédska do formování budoucnosti Evropy a zajištění prosperity, kterou jednotná měna přinese. Druhá strana varovala před nejistotou vývoje eura a prosazovala strategické vyčkávání a postupné odhalování praktických výhod či nevýhod s jednotnou měnou spojených. Dalším podobným rysem byla vysoká účast voličů a to kolem 83 %. 63 Konečný výsledek byl tedy v obou případech negativní. V případě Švédska v poměru 56 % proti euru ku 42 % pro přijetí eura, zbytek byly prázdné lístky.64
5.2.2 Možné důvody zamítnutí Švédsko bylo na vstup do EMU dobře připraveno. Švédská centrální banka se ve spolupráci s finančním sektorem připravovala na společnou měnu dlouhodobě. Podle poslední konvergenční zprávy neplnilo pouze kritérium kurzové stability a to z důvodu neúčasti v systému ERM II. Proto je možné jednoznačně říci, že se důvody neúspěchu referenda nacházeli převážně v neekonomické sféře. Z uvedeného vyplývá, že již samotná kampaň od počátku zaměřená na ekonomické výhody související s jednotnou měnou byla spatně vedena. Švédská ekonomika se v té době 60
Dle slov premiéra Perssona Viz Příloha č. 5 Kurzy jednotlivých měn k euru 62 MS: Švédské referendum o euru. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0420.htm 63 SNIEGOŇ, Tomáš: Švédové si euro nezvolili. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0420.htm 64 Tamtéž 61
73
nacházela v lepší situaci, než byl průměr EU. Veřejnost při představě společné měny spatřovala především ztrátu vlivu Švédska, tedy svého vlastního, na rozhodování o důležitých ekonomických otázkách, které by se přesunulo do Bruselu a do Frankfurtu. Měla také strach o udržení současného systému státu blahobytu. Po vstupu do Eurozóny by mohlo být Švédsko přinuceno tlakem na vyrovnání daní k jejich snížení, což by mělo za následek snížení služeb veřejného sektoru a tedy ohrožení švédského sociálního státu. Záruky, že se tato tvrzení nenaplní, jim nikdo neposkytl. Nešťastnou okolností se také stala vražda ministryně zahraničních věcí Anny Lindh, která veřejnost šokovala pár dní před referendem. Volební kampaň musela být z tohoto důvodu ukončena už o tři dny dříve.65 Je těžké spekulovat, zda se tato smutná událost nějak odrazila na rozhodnutí voličů. Můžeme jen doufat, že tomu tak nebylo.
5.3 VELKÁ BRITÁNIE O Velké Británii se mluví jako o nejlépe připravené zemi. V Centrální anglické bance a na ministerstvu financí pracují speciální týmy, které neustále analyzují situaci a vyhodnocují připravenost. Přípravy jako celek koordinuje Stálý výbor pro přípravu na euro. Británie si totiž podobně jako Dánsko včas vyjednala výjimku z přijetí eura a záleží tedy pouze na jejím rozhodnutí, kdy a zda vůbec se zřekne domácí libry ve prospěch eura. Proces přijetí musí projít trojím schválení – vládou, parlamentem a referendem. Ani k jednomu ze jmenovaných procesů stále ještě nedošlo.
5.3.1 Postoj vlády Snahou politické špičky a především britského premiéra Tonyho Blaira a dnes jeho nástupce Gordona Browna bylo a je přijetí jednotné měny, ovšem za výhodných podmínek pro Británii. Pouze vhodným načasováním přistoupení bude zajištěna ekonomická výhodnost eura. Jednoznačným krokem kupředu bylo vystoupení původně britského ministra financí Gordona Browna, který navrhl svou ofenzivní strategii. Stanovil pět ekonomických testů, které je nutné splnit. Prověřované oblasti jsou následující:66 1.
Udržitelnost konvergence hospodářského cyklu Velké Británie a ekonomiky eurozóny
65
SNIEGOŇ, Tomáš: Švédové si euro nezvolili. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0420.htm 66 HM TREASURY: UK membership of the single currency. An assessment of the five economic tests. HM Treasury [online]. [cit. – 2006 – 05 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.hmtreasury.gov.uk./media/FFC/8C/EMU03_exec_126.pdf
74
2.
Dostatečná flexibilita a odolnost britské ekonomiky vůči externím šokům
3.
Vytvoří-li vstup do měnové unie lepší klima pro dlouhodobé investice ve Velké Británii
4.
Dopad přijetí jednotné měny na britský finanční sektor
5.
Bude-li členství přínosné z hlediska dlouhodobé prosperity a zaměstnanosti
Od doby definování byla výše jmenovaná kritéria vyhodnocována již dvakrát – v roce 1997 a pak v roce 2003. Důvod vzniku „Brownových kritérií“ je vysvětlován několika způsoby. Jednou z možností je, že se jednalo o pokus, jak zavedení eura v Británii obhájit před skeptickou veřejností a politickými odpůrci. Tehdy nový labouristický ministr financí asi netušil, že se z nich vyklube nepřekonatelná bariéra. Na druhou stranu zase někteří odborníci tvrdí, že vládní hodnocení jsou příliš přísná a stanovená kritéria měla od počátku sloužit k odmítnutí eura. Jako jednoznačné zmiňoval Brown přínosy eura pro mezinárodní obchod, transparentnost nákladů a měnovou stabilitu. Za problematickou označil určitou újmu na suverenitě země. Výsledný efekt by měl být kladný jak pro Británii, tak pro celou Evropu, ale důležitá je dostatečná připravenost a správné načasování.67 Výsledek hospodářských testů však vyzněl pro Británii nečekaně negativně. Jednoznačně pozitivně dopadlo pouze vyhodnocení čtvrtého kritéria, a sice konkurenceschopnosti finančních služeb. Finanční sektor hraje v Británii velice důležitou roli a akt přijetí jednotné měny by upevnil vedoucí pozici Londýnského finančního trhu v Evropě. Závěry ostatních testů poukazovaly na značné mezery a velký prostor pro zlepšení. Především je problematická sladěnost hospodářského cyklu Británie s Evropou a udržitelnost této situace. Bude nutné také zvýšit flexibilitu britského trhu práce a konkurenceschopnost trhů některých produktů. Co se týče třetího kritéria, měl by být výsledný efekt z dlouhodobé stability měny jednoznačně investorsky pozitivní. Ovšem uspěchaný vstup za současného nedostatečně připraveného a nesladěného stavu ekonomiky by byl pro investory negativním signálem. S tím vším úzce souvisí otázka dopadů na růst ekonomiky a zaměstnanosti.68
5.3.2 Možné příčiny neúspěchu S odhalováním možných příčin rozdílů s Evropou můžeme začít třeba již od historického postavení Velké Británie. Tato sebevědomá, vyspělá, ostrovní země se vždy snažila izolovat
67
ŽIŽKA, Jan: Brownovy testy zarazily cestu Británie k euru. Europortal [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.europortal.cz/?sid=847 68 PROCHÁZKA, Petr: Euro a Velká Británie. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/pro_media/clanky_rozhovory/media_2003/cl_03_030417.html
75
od kontinentální Evropy, což umocňuje její ostrovní poloha za kanálem La Manche. Tento fakt zapříčiňuje určité odlišnosti v hospodářském cyklu. S Britskou imperiální minulostí souvisí hned několik věcí. Především měla vliv na její současné výsadní postavení nejen v rámci Evropy, ale i celého světa. Británie je centrum světového finančního trhu. Libra je důležitou mezinárodní rezervní měnou a pro veřejnost hraje určitou symbolickou roli. Je spojena s tradicí a národní identitou. Velká část britského zahraničního obchodu se odehrává mimo EU, hlavně s bývalými koloniemi. Určitým argumentem proti vstupu do měnové unie byla odlišnost trhu s byty. Na Britských ostrovech lidé při pořizování nemovitostí využívají daleko více hypoték, které jsou navíc
často sjednávány s flexibilní úrokovou sazbou. Britský trh by byl tedy podstatně citlivější na změnu sazby než trh Eurozóny. Poptávka po bytech v Británii taktéž značně převyšuje nabídku a nepředstavitelnou hrozbou by byl růst cen po přijetí eura.69 Všechny výše zmiňované problémy musí být tedy odstraněny a vláda bude muset ještě vyvinout značné úsilí, aby se jí podařilo o přednostech jednotné měny přesvědčit také obyvatelstvo, mezi kterým stále převažuje negativní vztah k euru.
5.4 ZHODNOCENÍ Všechny tři výše uvedené země vykazují několik společných či podobných rysů. V prvé
řadě se ve všech případech jedná o konstituční monarchie se silně zakořeněnou demokratickou tradicí a důvěrou v domácí instituce, na které je obecně nahlíženo jako na výkonné a čestné. Byrokraté jsou zde respektováni podstatně více, než v jiných evropských zemích. Z tohoto úhlu pohledu se evropské instituce, společnou měnu nevyjímaje, jeví jako méně důvěryhodné.70 Uvedené státy se také vesměs shodují v případných výhodách ze členství v EMU. Jednoznačnými přínosy pro nově přistupující zemi je především snížení transakčních nákladů, eliminace kurzových rizik, příliv zahraničních investorů a kapitálu, větší cenová transparentnost a s tím související nižší úroková míra a ceny, růst zahraničního obchodu. V globále tedy větší ekonomický růst i zaměstnanost. Zdůrazňují však dostatečnou připravenost a správné načasování vstupu. Také v základních argumentech proti jednotné měně lze nalézt u těchto zemí shodu. Největší obavy vyvolává ztráta měnové suverenity, a tedy možnosti ovlivňovat tímto 69
ŽIŽKA, Jan: Brownovy testy zarazily cestu Británie k euru. Europortal [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.europortal.cz/?sid=847 70 Viz Příloha č. 8 Důvěra v euro a v evropskou komisi
76
způsobem vlastní ekonomiku. Všechny státy mají silně vyvinutý pocit národní identity založený na svém jazyce, náboženství, kultuře a historii. Veřejnost se nechce zříci jednoho z národních symbolů. Má strach ze ztráty národní nezávislosti a demokracie a z přebujelé evropské byrokracie. V severských státech k tomu můžeme přiřadit ještě snahu o ochranu svého životního prostředí a udržení sociálního státu. Větší část negativních faktorů je tedy všeobecně známá, specifické faktory se vyskytují v menší míře. Všem třem státům se v současné době ekonomicky daří, což je jistě důvodem, proč se do měnové unie překotně nehrnou. Všechny tři státy stále se začleněním vyčkávají, snaží se co nejlépe připravit a bedlivě sledují vývoj EMU, aby se mohly poučit z chyb jiných zemí a v případě svého zapojení z něj maximálně vytěžit.
77
ZÁVĚR Nalézt odpověď na otázku, zda jednotlivé výhody převáží potenciální rizika a zda je výhodné jednotnou měnu přijmout nebo naopak a splnit hlavní cíl této práce, není jednoduché. V následujících řádcích stručně shrnu závěry jednotlivých kapitol a pokusím se na danou otázku odpovědět. Pozitivních efektů, které lze spojovat s jednotnou evropskou měnou je hodně. Mezi nejvýznamnější je možně zařadit odbourání kurzového rizika, cenovou stabilitu a nízkou úroveň úrokových sazeb. Existuje však také celá řada negativ jako ztráta měnové suverenity, omezení fiskální politiky státu a řada negativ spojená s vlastním přechodem na euro, která dopadnou především na jednotlivé ekonomické subjekty. Pro ty bude přechod vlivem nutných změn náročný, celkový efekt by však měl být u všech jednotlivých skupin pozitivní. Dovolím si tvrdit, že převážení pozitivních efektů ze zapojení do EHMU do značné míry závisí na schopnosti vyrovnat se se ztrátou autonomní měnové politiky a jedná se ve většině případu o specifickou záležitost jednotlivých zemí. Vyvodit nějaký globální závěr není podle mého názoru možné a ani by nebylo správné. Na základě výsledků analýzy obsažené v práci lze konstatovat, že Rakousko narozdíl od obou zbývajících dvou zemí, Dánska a Portugalska, vykazuje relativně dobré předpoklady pro zdařilé nahrazení kurzového vyrovnávacího mechanizmu prvky teorie optimální měnové oblasti. Mělo by se tedy této zemi dařit zvládat asymetrické šoky. I Rakousko má ale ve stoprocentním naplnění všech předpokladů teorie stále značné rezervy. V případě tohoto státu by mohly přínosy plynoucí z jednotné měny převážit nad negativy. Dánsko ani Portugalsko nevykazují z hlediska teorie optimální měnové oblasti příliš dobré předpoklady pro přijetí jednotné měny. Jednoznačné převážení pozitivních efektů tím tedy není stoprocentně zajištěno, i když většina důležitých makroekonomických ukazatelů obou zemí vykazuje pozitivní trend. Dánsko jednotnou měnu stále nepřijalo, a proto nelze vliv eura na tuto zemi hodnotit, i když dobrovolně plní kritéria nutná pro přijetí. Důvodů, proč Dánsko společně se Švédskem a Velkou Británií nevstoupilo do EHMU je několik. Lze nalézt i některé společné rysy těchto zemí. Předně se jedná o konstituční monarchie s velkou mírou patriotismu. Všechny tři státy nedůvěřují evropským institucím a obávají se ztráty národní měnové suverenity. Obyvatelstvo se nechce vzdát své měny, jako jednoho z národních symbolů. Ve všech třech případech se tedy jedná o tradiční argumenty proti přijetí eura, jejichž odstranění bude náročné a s velkou pravděpodobností zabere delší
78
dobu. Teprve čas, vývoj a především výsledky celého vlastního projektu EHMU ukáží, zda se také tyto země rozhodnou připojit. Jisté je však, že jednotnou evropskou měnu neustále přijímají další a další státy EU. Nutí je k tomu nejen legislativa Evropské unie, ale především okolnosti vyplývající z odmítnutí společné měny a postavení v izolaci. Ať se totiž vezmou v úvahu jakékoliv argumenty, jako ztráta měnové suverenity či velké rozdílnosti v jazycích, kultuře nebo tradicích na jedné straně a úspora transakčních nákladů, nákladů na zajištění kurzového rizika či transparentnost na straně druhé, je nepravděpodobné, že by euro jako měna neuspělo. Mnozí evropští politici věnovali prosazení jednotné evropské měny značnou část své kariéry, takže by jen stěží dopustili její pád. Navíc cenou za takový neúspěch by byla celosvětová hospodářská krize, která by neměla v historii obdoby. Realističtějším scénářem pro budoucnost je, že vznikne obrovský prostor Evropské měnové unie, který vytvoří lepší podmínky především pro pohyb kapitálu a investic a tím tak pro zvýšení konkurenceschopnosti členských států, růst jejich ekonomik a postupné snižování rozdílů v mnoha oblastech. Státy dobrovolně stojící vně měnové unie, by tak riskovaly významnou ztrátu konkurenceschopnosti a sami by se tak brzdily ve svém rozvoji. Z tohoto důvodu vyslovuji doporučení se po náležité přípravě všech jednotlivých států EU do projektu EHMU postupně zapojit.
79
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY [1] BRŮŽEK, Antonín: Aktuální otázky světové ekonomiky. V. Závěrečná fáze realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 2002, ISBN 80-245-0438-3 [2] BRŮŽEK, Antonín: Aktuální otázky světové ekonomiky. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny euro (vybrané otázky). Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 2001, ISBN 80-245-0167-8 [3] BRŮŽEK, Antonín: Aktuální otázky světové ekonomiky. Euro je zde…. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 1999, ISBN 80-7079-239-6 [4] BRŮŽEK, Antonín: Aktuální otázky světové ekonomiky. Evropská měnová unie a Česká republika. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 2004, ISBN 80-245-0820-6 [5] BRŮŽEK, Antonín: Aktuální otázky světové ekonomiky. Realizace Evropské měnové unie a společné měny euro – první rok existence. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 2000, ISBN 80-245-0042-6 [6] BRŮŽEK, Antonín: Evropská měnová integrace. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2001, ISBN 80-245-0158-9 [7] CZESANÝ, Slavoj: Postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany, Euro. Praha, Profess Consulting s.r.o. 1998, ISBN 80-7259-000-6 [8] ČAJKA, Radek: Pozitivní a negativní efekty zavedení Eura ve vybraných zemích zóny Euro. Diplomová práce. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2008 [9] EVROPSKÁ KOMISE: Na cestě k růstu. Ekonomika Evropské unie. Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství 2004, ISBN 92-894-7857-8 [10] HOLMAN, Robert: Ekonomie. Praha, C. H. Beck 1999, ISBN 80-7179-255-1 [11] KUČEROVÁ, Zuzana: Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2005, ISBN 80-86729-18-4 [12] LACINA, Lubor: Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Praha, C. H. Beck 2007, ISBN 978-80-7179-560-5 [13] PĚNIČKA, Marek: Výhody a nevýhody přijetí eura. Bakalářská práce. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze 2006 [14] SEAR, Simon: Euro: Jak se vyrovnat s důsledky zavedení jednotné měny. Praha, Management Press 1999, ISBN 80-85943-86-7 [15] WAIGEL, Theo: Naše budoucnost je Evropa. Cesta k hospodářské a měnové unii. Praha, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku 1997, ISBN 80-86130-01-0 [16] ŽAMBERSKÝ, Pavel, TAUŠER, Josef: Ekonomie měnového kurzu I. Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica 2003, ISBN 80-245-0637-8
80
INTERNETOVÉ ZDROJE [17] BERING, Henrik: Denmark, the Euro, And Fear of the Foreign. Policy Review [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.policyreview.org/dec00/Bering.html [18] BUREŠ, Jan: Deficity veřejných rozpočtů oddalují přijetí eura. Integrace, Europeum 2004 [online]. [cit. – 2009 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=663&lang=en [19] ČÁP, Jan: Do Dánska s korunou v kapse. Nová Evropa [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.bbc.co.uk/czech/specials/96_neweurope/page10.shtml [20] ČNB: Materiál k informaci pro vládu ČR, Kurzový mechanismus ERM II a kurzové konvergenční kritérium. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/index.html [21] ČNB: Pakt stability a růstu. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/mezinarodni_vztahy/pakt_stab_a_rustu.html [22] ČSÚ [online]. [cit. – 2009 – 04 – 20]. Dostupný z WWW: http://www.czso.cz/ [23] DANMARKS STATISTIK [online]. [cit. – 2009 – 03]. Dostupné z WWW: http://www.dst.dk/ [24] ECB: Convergence criteria. ECB [online]. [cit. – 2009 – 04 – 11]. Dostupný z WWW: http://www.ecb.int/ecb/orga/escb/html/convergence-criteria.en.html [25] ECB: European Central Bank home page. ECB [online]. [cit. – 2009 – 04 – 11]. Dostupný z WWW: http://www.ecb.int/home/html/index.en.html [26] EUROPEAN COMMISSION: Eurostat Yearbook 2005. Eurostat [online]. [cit. – 2006 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/page?_pageid=1334,49092079,1334_49092702&_da d=portal&_schema=PORTAL [27] EUROPEAN COMMISSION: VAT rates applied in the member states of the european community. European Commission [online]. [cit. – 2009 – 04 – 13]. Dostupný z WWW: http://ec.europa.eu/comm/taxation_customs/resources/documents/taxation/vat/how_vat_ works/rates/vat_rates_2005_en.pdf [28] EUROSTAT [online]. [cit. – 2009 – 03]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ [29] EVROPSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM. Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR [online]. [cit. – 2009 – 02 – 21]. Dostupný z WWW: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_evrop_men_sys.html [30] HAZURA, Dušan: Je EMU optimální měnovou oblastí? Economix [online]. [cit. – 2006 – 04 – 11]. Dostupný z WWW: http://www.economix.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=69 [31] HM TREASURY: UK membership of the single currency. An assessment of the five economic tests. HM Treasury [online]. [cit. – 2006 – 05 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.hm-treasury.gov.uk./media/FFC/8C/EMU03_exec_126.pdf
81
[32] INTERNATIONAL MONETARY FUND: Currency Composition of Official Foreign Exchange Reserves (COFER). MMF [online]. [cit. – 2009 – 04 – 20]. Dostupné z WWW: http://www.imf.org/external/np/sta/cofer/eng/cofer.pdf [33] MS: Švédské referendum o euru. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0420.htm [34] OANDA Corporation: FXHistory®: historical currency exchange rates. Oanda.com The Currency Site [online]. [cit. – 2009 – 04 – 17]. Dostupný z WWW: http://www.oanda.com/convert/fxhistory [35] PROCHÁZKA, Petr: Euro a Velká Británie. ČNB [online]. [cit. – 2006 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/pro_media/clanky_rozhovory/media_2003/cl_03_030 417.html [36] SEVERSKÉ LISTY: Dánsko a euro aneb o nás bez nás. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 01 – 12]. Dostupný z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0227.htm [37] SEVERSKÉ LISTY: V Dánsku euro nebude. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 01 – 12]. Dostupný z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0236.htm [38] SNIEGOŇ, Tomáš: Švédové si euro nezvolili. Severské listy [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0420.htm [39] SPAR Danmark [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.spar.dk/ [40] SPAR Österreich [online]. [cit. – 2009 – 04 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.spar.at/ [41] STATISTICS Portugal [online]. [cit. – 2009 – 03]. Dostupné z WWW: http://www.ine.pt/ [42] STATISTIK Austria [online]. [cit. – 2009 – 03]. Dostupné z WWW: http://www.statistik.at/ [43] SUNEGA, Petr: Rok 2006 – Evropský rok mobility pracovníků. Socioweb [online]. [cit. – 2009 – 04 – 24]. Dostupný z WWW: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=230&lst=114 [44] ŽIŽKA, Jan: Brownovy testy zarazily cestu Británie k euru. Europortal [online]. [cit. – 2009 – 03 – 12]. Dostupné z WWW: http://www.europortal.cz/?sid=847
82
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM TABULEK TABULKA Č. 1 TRANSAKČNÍ NÁKLADY .................................................................................................................. 23 TABULKA Č. 2 INFLACE V %................................................................................................................................... 25 TABULKA Č. 3 KOMPARATIVNÍ CENOVÁ ÚROVEŇ (EU=100).................................................................................. 26 TABULKA Č. 4 CENOVÉ ROZDÍLY VYBRANÝCH POLOŽEK ZBOŽÍ ............................................................................. 27 TABULKA Č. 5 DLOUHODOBÁ NOM. ÚROK. MÍRA (10LETÉ VLÁDNÍ DLUHOPISY), ROČNÍ PRŮMĚR V % .................... 28 TABULKA Č. 6 PODÍL JEDNOTLIVÝCH MĚN NA SVĚTOVÝCH DEVIZOVÝCH REZERVÁCH V % ................................... 29 TABULKA Č. 7 SAZBY DPH V JEDNOTLIVÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH EU ............................................................... 30 TABULKA Č. 8 VÝVOJ SAZEB DPH V %.................................................................................................................. 31 TABULKA Č. 9 SALDO VLÁDNÍCH ROZPOČTŮ V % HDP.......................................................................................... 32 TABULKA Č. 10 VEŘEJNÝ DLUH V % HDP ............................................................................................................. 33 TABULKA Č. 11 VOLATILITA MĚNOVÝCH KURZŮ V OBDOBÍ OD 1. 1. 1998 DO 31. 12. 1998.................................... 35 TABULKA Č. 12 ZAHRANIČNÍ OBCHOD V MIL. EUR................................................................................................ 36 TABULKA Č. 13 NÁRŮST PZI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH V %.................................................................................... 39 TABULKA Č. 14 HDP V BĚŽNÝCH CENÁCH V MIL. EUR ......................................................................................... 40 TABULKA Č. 15 MEZIROČNÍ RŮST HDP V % .......................................................................................................... 40 TABULKA Č. 16 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH V % ............................................................. 43 TABULKA Č. 17 NÁKLADY JEDNOTLIVÝCH TYPŮ PODNIKŮ .................................................................................... 49 TABULKA Č. 18 OTEVŘENOST EKONOMIKY JAKO PODÍL ZAHRANIČNÍHO OBCHODU NA HDP V % .......................... 61 TABULKA Č. 19 VÝVOJ REÁLNÉHO HDP V %......................................................................................................... 66 TABULKA Č. 20 VÝVOJ INFLACE V % ..................................................................................................................... 67
SEZNAM GRAFŮ GRAF Č. 1 INFLACE V % ......................................................................................................................................... 25 GRAF Č. 2 KOMPARATIVNÍ CENOVÁ ÚROVEŇ (EU=100) ............................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. GRAF Č. 3 DLOUHODOBÁ NOM. ÚROK. MÍRA (10LETÉ VLÁDNÍ DLUHOPISY), ROČNÍ PRŮMĚR V %.CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. GRAF Č. 4 PODÍL JEDNOTLIVÝCH MĚN NA SVĚTOVÝCH DEVIZOVÝCH REZERVÁCH V %.......................................... 29 GRAF Č. 5 VÝVOJ STANDARDNÍCH SAZEB DPH V %.................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. GRAF Č. 6 SALDO VLÁDNÍCH ROZPOČTŮ V % HDP ..................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. GRAF Č. 7 VEŘEJNÝ DLUH V % HDP........................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. GRAF Č. 8 NOMINÁLNÍ EFEKTIVNÍ MĚNOVÝ KURZ (ROK 1999 = 100) ..................................................................... 35 GRAF Č. 9 VÝVOJ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU VYBRANÝCH ZEMÍ V MIL EUR.......................................................... 37 GRAF Č. 10 VÝŠE AKTIVNÍCH PZI VYBRANÝCH ZEMÍ V MIL. EUR ......................................................................... 38 GRAF Č. 11 VÝŠE PASIVNÍCH PZI VYBRANÝCH ZEMÍ V MIL. EUR.......................................................................... 39 GRAF Č. 12 HDP V BĚŽNÝCH CENÁCH V MIL. EUR................................................................................................ 40 GRAF Č. 13 MEZIROČNÍ RŮST HDP V % ................................................................................................................. 41 GRAF Č. 14 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH V %.................................................................... 43 GRAF Č. 15 VÝVOJ NOMINÁLNÍHO KURZU EURA VŮČI OSTATNÍM SVĚT. MĚNÁM .................................................... 44 GRAF Č. 16 RŮST MEZD A HDP DÁNSKA V % ........................................................................................................ 58 GRAF Č. 17 RŮST MEZD A HDP PORTUGALSKA V % .............................................................................................. 58 GRAF Č. 18 RŮST MEZD A HDP RAKOUSKA V % .................................................................................................... 59 GRAF Č. 19 STANDARDNÍ ODCHYLKA KRÁTKODOBÝCH ÚROK. MĚR EUROZÓNY A EU........................................... 60 GRAF Č. 20 OTEVŘENOST EKONOMIKY JAKO PODÍL ZAHRANIČNÍHO OBCHODU NA HDP V %................................. 61 GRAF Č. 21 KOMODITNÍ STRUKTURA VÝVOZU DÁNSKA DLE SITC V % ................................................................. 62 GRAF Č. 22 KOMODITNÍ STRUKTURA VÝVOZU PORTUGALSKA DLE SITC V % ....................................................... 63 GRAF Č. 23 KOMODITNÍ STRUKTURA VÝVOZU RAKOUSKA DLE SITC V %............................................................. 63 GRAF Č. 24 TERITORIÁLNÍ STRUKTURA VÝVOZU DÁNSKA V %.............................................................................. 64 GRAF Č. 25 TERITORIÁLNÍ STRUKTURA VÝVOZU PORTUGALSKA V % .................................................................... 65 GRAF Č. 26 TERITORIÁLNÍ STRUKTURA VÝVOZU RAKOUSKA V %.......................................................................... 65 GRAF Č. 27 VÝVOJ REÁLNÉHO HDP V % ............................................................................................................... 66
GRAF Č. 28 VÝVOJ INFLACE V %............................................................................................................................ 67
PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1 PODÍLY JEDNOTLIVÝCH MĚN NA ECU PŘÍLOHA Č. 2 PEVNĚ STANOVENÉ KURZY K EURU PŘÍLOHA Č. 3 HDP NA OBYVATELE PODLE PARITY KUPNÍ SÍLY V EURECH PŘÍLOHA Č. 4 VÝVOJ CEN ZBOŽÍ A SLUŽEB VE VYBRANÝCH ZEMÍCH V % PŘÍLOHA Č. 5 KURZY JEDNOTLIVÝCH MĚN K EURU PŘÍLOHA Č. 6 VOLATILITA KURZŮ MĚN VYBRANÝCH ZEMÍ PŘÍLOHA Č. 7 ZBOŽOVÁ STRUKTURA PODLE SITC PŘÍLOHA Č. 8 DŮVĚRA V EURO A V EVROPSKOU KOMISI
Příloha č. 1 Podíly jednotlivých měn na ECU Měna Belgický frank Britská libra Dánská koruna Francouzský frank Irská libra Italská lira Lucemburský frank Německá marka Nizozemský gulden Řecká drachma
Kurz k ECU
Váhy k 13. 9. 1984 v %
43,700 0,636 8,080 6,890 0,778 1 528,000 43,700 2,250 2,350 171,600
8,2 15,0 2,7 19,0 1,2 10,2 0,3 32,0 10,1 1,3
Zdroj: BRŮŽEK, Antonín, Evropská měnová integrace, Praha 2001
Příloha č. 2 Pevně stanovené kurzy k euru Měna Stanovený Kurz Belgický frank Finská marka Francouzský frank Irská libra Italská lira Kyperská libra Lucemburský frank Maltská lira Německá marka Nizozemský gulden Portugalské escudo Rakouský šilink Řecká drachma Slovenská koruna Slovinský tolar Španělská peseta
40,339900 5,945730 6,559570 0,787564 1 936,270000 0,585274 40,339900 0,429300 1,955830 2,203710 200,482000 13,760300 340,750000 30,126000 239,640000 166,386000
Zdroj: ECB (http://www.ecb.int/)
Množství měny v ECU 3,71000 0,08780 0,21900 1,31000 0,00871 140,00000 0,14000 0,71900 0,25600 1,15000
Příloha č. 3 HDP na obyvatele podle parity kupní síly v eurech 1999
2000
2001
2002
17 800 19 100 19 800 20 500 EU 20 600 21 900 22 500 23 100 Eurozóna 21 900 24 000 24 400 25 600 Belgie 4 800 5 300 5 800 6 300 Bulharsko 12 400 13 000 13 900 14 400 Česká rep. 23 300 25 100 25 300 26 300 Dánsko 7 500 8 500 9 100 10 200 Estonsko 20 500 22 300 22 900 23 600 Finsko 20 400 22 000 22 900 23 700 Francie 22 500 24 900 26 200 28 200 Irsko 20 900 22 300 23 300 22 900 Itálie 15 600 16 900 18 000 18 300 Kypr 6 900 7 500 8 200 9 000 Litva 6 400 7 000 7 700 8 400 Lotyšsko Lucembursko 42 300 46 400 46 300 49 200 9 500 10 700 11 600 12 600 Maďarsko 14 400 15 900 15 400 16 300 Malta 21 800 22 600 23 100 23 600 Německo 23 300 25 600 26 400 27 300 Nizozemí 8 700 9 200 9 400 9 900 Polsko 13 900 14 900 15 300 15 800 Portugalsko 23 400 25 000 24 700 25 800 Rakousko 4 600 4 900 5 400 6 000 Rumunsko 14 700 16 000 17 100 18 500 Řecko Slovenská rep. 9 000 9 500 10 400 11 100 14 400 15 200 15 800 16 800 Slovinsko 17 200 18 500 19 400 20 600 Španělsko 22 300 24 100 24 000 24 800 Švédsko Velká Británie 21 000 22 700 23 700 24 700 Vysvětlivky: 1 – Předpověď Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/)
2003
2004
2005
2006
2007
2008¹
20 700 23 200 25 500 6 700 15 200 25 700 11 300 23 400 23 200 29 100 22 900 18 400 10 200 9 000 51 300 13 100 16 200 24 200 26 800 10 100 15 900 26 300 6 500 19 100 11 500 17 300 20 900 25 400 25 200
21 600 23 900 26 100 7 300 16 300 27 200 12 400 25 200 23 800 30 700 23 100 19 600 10 900 9 900 54 900 13 700 16 700 25 200 28 000 11 000 16 200 27 400 7 400 20 400 12 400 18 700 21 900 27 000 26 700
22 500 24 900 26 900 7 800 17 100 27 800 13 700 25 700 24 900 32 400 23 600 20 400 11 900 10 900 57 100 14 200 17 600 26 300 29 400 11 500 17 300 28 100 7 900 20 900 13 500 19 600 22 900 27 100 27 400
23 600 26 000 28 000 8 600 18 300 29 100 15 400 27 100 25 900 34 800 24 500 21 300 13 100 12 400 63 100 15 000 18 200 27 400 30 900 12 400 18 000 29 400 9 100 22 200 15 000 20 700 24 600 28 700 28 400
24 900 27 300 29 400 9 300 20 000 29 900 16 900 28 800 27 200 37 400 25 200 22 600 14 800 14 400 66 300 15 600 19 300 28 600 32 600 13 300 19 000 30 800 10 500 23 600 16 700 22 200 26 200 30 400 29 700
25 900 28 900 29 700 10 000 20 900 30 100 16 800 29 500 27 400 36 300 25 300 23 100 15 500 14 400 67 600 15 900 19 800 29 100 33 400 14 000 19 100 31 400 11 500 24 400 17 900 23 100 26 300 30 600 29 900
Příloha č. 4 Vývoj cen zboží a služeb ve vybraných zemích v % Dánsko 25%
Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák a narkotika Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva
20%
Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví
15%
Doprava
10%
Pošty a telekomunikace Rekreace a kultura
5%
Vzdělávání
0%
Stravování a ubytování
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Ostatní zboží a služby
-5% Celková inflace
-10%
12%
Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák a narkotika Odívání a obuv
10%
Bydlení, voda, energie, paliva
Portugalsko
Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví
8% 6%
Doprava
4%
Pošty a telekomunikace
2%
Rekreace a kultura
0% -2%
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Vzdělávání Stravování a ubytování
-4%
Ostatní zboží a služby
-6%
Celková inflace
-8%
Rakousko 25%
Potraviny a nealkoholické nápoje Alkoholické nápoje, tabák a narkotika Odívání a obuv Bydlení, voda, energie, paliva
20%
Bytové vybavení, zařízení domácnosti; opravy Zdraví
15%
Doprava
10%
Pošty a telekomunikace Rekreace a kultura
5%
Vzdělávání
0%
Stravování a ubytování
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Ostatní zboží a služby
-5% Celková inflace
-10%
Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
Příloha č. 5 Kurzy jednotlivých měn k euru
7,60 EUR/DKK
7,55 7,50 7,45 7,40 7,35 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
EUR/SEK
10,0 9,5 9,0 8,5 8,0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
0,75
EUR/GBP
0,70 0,65 0,60 0,55 0,50 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
1,60
EUR/USD
1,40 1,20 1,00 0,80 0,60 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
EUR/JPY
170 150 130 110 90 70 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
EUR/CZK
40 35 30 25 20 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj: Eurostat (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/), vlastní grafika
1.8.98
1.9.98
1.10.98
1.11.98
1.12.98
1.8.98
1.9.98
1.10.98
1.11.98
1.12.98
1.7.98
1.6.98
1.5.98
1.4.98
1.3.98
1.2.98
1,88 1,87 1,86 1,85 1,84 1,83 1,82 1,81 1,80
1.1.98
DKK/ATS
Příloha č. 6 Volatilita kurzů měn vybraných zemí
Datum
27,00 26,80
1.7.98
1.6.98
1.5.98
1.4.98
1.3.98
26,20
1.2.98
26,60 26,40 1.1.98
DKK/PTE
27,40 27,20
Datum
1.12.98
1.11.98
1.10.98
1.9.98
1.8.98
1.7.98
1.6.98
1.5.98
1.4.98
1.3.98
1.2.98
14,40 14,30 14,20
1.1.98
ATS/PTE
14,80 14,70 14,60 14,50
Datum Zdroj: Oanda Corporation (http://www.oanda.com/), vlastní grafika
Příloha č. 7 Zbožová struktura podle SITC 0
Potraviny a živá zvířata
54 Léčiva a farmaceutické výrobky
00 Živá zvířata
55 Silice a vonné látky; leštící a čistící přípravky
01 Maso a masné výrobky
56 Hnojiva umělá
02 Mléčné výrobky a vejce
57 Plasty v prvotní formě
03 Ryby, korýši a měkkýši
58 Plastické hmoty v neprvotních formách
04 Obiloviny a obilné výrobky
59 Chemické prostředky a výrobky, j.n.
05 Zelenina a ovoce
6
06 Cukr, výrobky z cukru a med
61 Kůže, kožené výrobky, j.n. a vydělané kožky
07 Káva, čaj, kakao, koření a výrobky z nich
62 Výrobky z pryže, j.n.
08 Krmiva pro zvířata (kromě nemletých obilnin)
63 Výrobky z korku a dřeva (kromě nábytku)
09 Různé jedlé výrobky a přípravky
64 Papír, lepenka a výrobky z nich
1
65 Textilní příze, tkaniny, tržní výrobky z nich, j.n.
Nápoje a tabák
Tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu
11 Nápoje
66 Výrobky z nekovových nerostů, j.n.
12 Tabák a tabákové výrobky
67 Železo a ocel
2
68 Neželezné kovy
Surové materiály, nepoživatelné, s výjimkou paliv
21 Usně, kůže a kožešiny, surové
69 Kovové výrobky, j.n.
22 Olejnatá semena a olejnaté plody
7
23 Surový kaučuk (vč. syntetického a regenerovaného)
71 Stroje a zařízení k výrobě energie
24 Korek a dřevo
72 Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu
25 Vláknina a sběrový papír
73 Kovozpracující stroje
26 Textilní vlákna a jejich odpad
74 Stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu, j.n.
27 Surová hnojiva a surové nerosty (mimo uhlí, ropy)
75 Kancelářské stroje a zařízení k autom. zpracování dat
28 Rudy kovů a kovový odpad
76 Zařízení k telekomunikaci, záznamu, reprodukci zvuku
29 Suroviny živočišného a rostlinného původu, j.n.
77 Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n.
3
78 Silniční vozidla
Minerální paliva, maziva a příbuzné materiály
Stroje a dopravní prostředky
32 Uhlí, koks a brikety
79 Ostatní dopravní a přepravní prostředky
33 Ropa, ropné výrobky a příbuzné materiály
8
34 Topný plyn, zemní i průmyslově vyráběný
81 Prefabrikované budovy; výrobky zdravotnické
35 Elektrický proud
82 Nábytek a jeho díly
4
83 Cestovní galanterie, kabelky a podobné výrobky
Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky
41 Živočišné oleje a tuky
Průmyslové spotřební zboží
84 Oděvní výrobky a doplňky
42 Nevysychavé rostlinné tuky a oleje, surové, rafinované 85 Obuv 43 Tuky a oleje zušlechtěné, vosky
87 Odborné, vědecké a řídící přístroje a zařízení, j.n.
5
88 Fotografické přístroje, optické výrobky, j.n., hodiny
Chemikálie a příbuzné výrobky, j.n.
51 Organické chemikálie
89 Různé výrobky, j.n.
52 Anorganické chemikálie
9
53 Barviva, třísloviny a pigmenty
Zdroj: ČSÚ (http://www.czso.cz/)
Komodity a předměty obchodu, j.n.
Příloha č. 8 Důvěra v euro a v evropskou komisi
Zdroj: EUROPEAN COMMISSION: Eurobarometer
