ANALÝZA VÝHOD A NEVÝHOD POZDĚJŠÍHO PŘIJETÍ EURA

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

ANALÝZA VÝHOD A NEVÝHOD POZDĚJŠÍHO PŘIJETÍ EURA

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Pavel Ondrčka, CSc.

Autor: Lenka ZATLOUKALOVÁ

Brno, květen 2009

Jméno a příjmení autora:

Lenka Zatloukalová

Název bakalářské práce: Název v angličtině:

Analýza výhod a nevýhod pozdějšího přijetí eura Analysis of advantages and disadvanteges of the later adoption of euro

Katedra:

Ekonomie

Vedoucí bakalářské práce:

prof. Ing. Pavel Ondrčka, CSc.

Rok obhajoby:

2009

Anotace Předmětem bakalářské práce "Analýza výhod a nevýhod pozdějšího přijetí eura" je problematika evropské měnové integrace s aplikací na Českou republiku. Cílem je analýza argumentů rozdílných názorů na vhodnou dobu přijetí eura v České republice. První část je věnována teoretickému popisu fungování eurozóny. Druhá část krátce pojednává o měnové integraci v Evropě a České republice. Na ni navazují části o kritériích vstupu a připravenosti ČR na přijetí eura. Další dvě části pak shrnují protichůdné názory na optimální datum přijetí eura a výhody a nevýhody těchto alternativ. V závěru je provedeno vyhodnocení analýzy výhod a nevýhod pozdějšího přijetí eura včetně formulace vlastního názoru autorky na nejvýhodnější načasování vstupu ČR do eurozóny.

Annotation The theme of the submitted thesis "Analysis of advantages and disadvanteges of the later adoption of euro" is the issue concerning European monetary integration. The goal is to analyse arguments of different views on the right time for the Czech Republic to adopt euro. The first part is dedicated to theoretical description of eurozone and its function. The second part describes shortly the European and Czech monetary integration. Then the parts about Maastricht criteria and Czech preparedness to adopt euro follow. The next two following parts summarize the different views on the optimal date for the Czech Republic to enter the eurozone and advantages and disadvantages for these time alternatives. In conclusion the final evaluation of the analysis of advantages and disadvantages of the later adoption euro is accomplished inclusive the formulation of position of the author.

Klíčová slova Česká republika, EMS, EU, euro, eurozóna, Evropská hospodářská a měnová unie, Evropská unie, HMU, Maastrichtská konvergenční kritéria, měnová integrace, monetární politika, reálná kritéria konvergence

Keywords Czech Republic, EMS, EU, euro, eurozone, Economic and monetary union, European union, EMU, Maastricht convergency criteria, monetary integration, monetary politics, real convergence criteria

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Analýza výhod a nevýhod pozdějšího přijetí eura vypracovala samostatně pod vedením pana prof. Ing. Pavla Ondrčky, CSc. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.“

V Brně dne

………………………………. Lenka Zatloukalová

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. Ing. Pavlu Ondrčkovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................................... 8 2. Jednotná měna pro Evropu ................................................................................................. 9 2.1 Měnové integrační snahy .................................................................................................. 9 2.2 Evropský měnový systém ................................................................................................. 9 2.3 Hospodářská a měnová unie ............................................................................................. 9 2.3.1 Etapy přechodu k jednotné měně ............................................................................. 10 2.3.2 Nominální kritéria konvergence .............................................................................. 10 2.3.3 Scénáře zavedení eura.............................................................................................. 10 2.4 Česká republika a měnová integrace .............................................................................. 11 2.4.1 Etapy vývoje měnově-politických režimů ............................................................... 11 3. Kritéria přijetí eura ............................................................................................................ 13 3.1 Nominální kritéria konvergence ..................................................................................... 13 3.1.1 Pakt stability a růstu................................................................................................. 13 3.1.2 Maastrichtská kritéria .............................................................................................. 14 3.1.2.1 Kritérium cenové stability ................................................................................ 14 3.1.2.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb ....................................................... 15 3.1.2.3 Kritérium stability měnového kurzu ................................................................. 16 3.1.2.4 Kritérium nízkého vládního deficitu ................................................................. 18 3.1.2.5 Kritérium vládního dluhu ................................................................................. 18 3.1.3 Zhodnocení plnění maastrichtských kritérií Českou republikou ............................. 19 4. Připravenost ČR na vstup do eurozóny ............................................................................ 21 4.1 Reálná kritéria konvergence a teorie optimálních měnových oblastí ............................. 21 4.1.1 Teorie OCA ............................................................................................................. 21 4.1.1.1 Mundellovo kritérium mobility pracovní síly................................................... 21 4.1.1.2 Kenenovo kritérium diverzifikace výroby ........................................................ 22 4.1.1.3 McKinnonovo kritérium otevřenosti ekonomiky ............................................. 23 4.1.1.4 Ostatní kritéria .................................................................................................. 24 4.1.2 Kritéria sladěnosti .................................................................................................... 24 4.1.3 Shrnutí teorie OCA .................................................................................................. 27 4.2 Další kritéria ................................................................................................................... 28 4.2.1 Sedmnáct argumentů pro a sedmnáct argumentů proti vstupu do měnové zóny Roberta Mundella ............................................................................................................. 28 4.2.2 Brownovy testy ........................................................................................................ 28 4.2.3 Klausova „českolipská“ kritéria .............................................................................. 29 4.3 Zavedení eura v ČR ........................................................................................................ 29 4.3.1 Ekonomická sladěnost ............................................................................................. 30 4.3.2 Strategie přistoupení ČR k eurozóně ....................................................................... 30 4.3.3 Veřejné mínění......................................................................................................... 30 5. Názory na optimální termín zavedení eura ...................................................................... 31 5.1 Tři názorové proudy ....................................................................................................... 31 5.1.1 Rychlé přijetí eura.................................................................................................... 31 5.1.2 Pozdější přijetí eura ................................................................................................. 32 5.1.3 Zachování české koruny .......................................................................................... 32 6. Výhody a nevýhody rychlého či pozdějšího zavedení eura ............................................. 33 6.1 Pozitivní aspekty přijetí společné měny ......................................................................... 33 6.1.1 Snížení nákladů ........................................................................................................ 33 6.1.2 Cenová transparentnost a mezinárodní srovnatelnost.............................................. 34 6.1.3 Zlepšení postavení České republiky ........................................................................ 35 6.1.4 Větší disciplína uvalená na domácí hospodářské politiky ....................................... 35

6.1.5 Stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb ............................................................35 6.1.6 Snížení rizika měnových a finančních turbulencí ....................................................36 6.1.7 Ostatní výhody .........................................................................................................36 6.1.8 Shrnutí výhod ...........................................................................................................37 6.2 Rizika a negativní aspekty přijetí jednotné měny ...........................................................37 6.2.1 Suverenita národních států .......................................................................................37 6.2.2 Ztráta nezávislé měnové politiky .............................................................................37 6.2.3 Neschopnost čelit asymetrickým šokům..................................................................39 6.2.4 Finanční náklady ......................................................................................................41 6.2.5 Riziko vnímané inflace ............................................................................................42 6.2.6 Možná asymetrie měnové transmise ........................................................................42 6.2.7 Ztráta výnosů z ražebného .......................................................................................43 6.2.8. Shrnutí nevýhod ......................................................................................................43 7. Časování vstupu ..................................................................................................................44 7.1 Současný stav ČR ...........................................................................................................44 7.2 Postoj obyvatel ................................................................................................................44 7.3 Srovnání nákladů a zisků ................................................................................................45 Závěr ........................................................................................................................................46 Seznam použitých zdrojů .......................................................................................................49 Seznam použitých zkratek .....................................................................................................52 Seznam grafů ...........................................................................................................................53 Seznam tabulek .......................................................................................................................54 Seznam obrázků ......................................................................................................................55 Seznam příloh ..........................................................................................................................56

1. Úvod Za téma své bakalářské práce jsem si vybrala oblast měnové integrace Evropské unie s aplikací na Českou republiku. Ve své práci se zabývám rozborem výhod a nevýhod případného pozdějšího vstupu ČR do Evropské měnové unie1. Otázka správného načasování přijetí eura je v současné době velmi intenzívně diskutována v odborných kruzích ale i širokou veřejností. Česká republika se v květnu roku 2004 stala právoplatným členem Evropské unie a přijala tak také závazky z toho pramenící2. Jednou z podmínek vstupu je i závazek vstupu do Evropské měnové unie3. Otázkou tudíž není, zda do eurozóny vstoupit, nýbrž jak náš vstup co nejvýhodněji načasovat. Ve své práci se věnuji analýze výhod a nevýhod ekonomických i některých spíše politických. Pozdějším vstupem je míněn termín tak, jak jej vidí například současný prezident České republiky Václav Klaus4 – tedy kolem roku 2019. Provádím analýzu výhod a nevýhod vstupu do eurozóny v termínu kolem roku 2019 v protikladu k možnému okamžitému vstupu. Nejrychlejším reálným datem přijetí eura v ČR by mohl být v současné době rok 2012, ale více pravděpodobný je rok 2013. Na základě výsledku této analýzy určuji, zda je výhodné pro Českou republiku do eurozóny vstoupit nyní a nebo, zda se přece jen nevyplatí pár let s eurem počkat. Práce je rozdělena do několika kapitol. V první kapitole se věnuji především základním definicím v oblasti Evropské měnové integrace. Zmiňuji také historický vývoj, který dospěl až k ustanovení jednotné evropské měny. Dále se krátce zabývám vývojem české měnové integrace a rozborem nominálních konvergenčních kritérii s aplikací na Českou republiku. Na to navazuji rozborem reálných konvergenčních kritérií a tuto kapitolu doplňuji i teoretickými základy Mundellovy teorie optimálních měnových oblastí, na základě které po té plnění těchto kritérií hodnotím. Současně provádím rozbor připravenosti České republiky na vstup do EMU. V další kapitole se již věnuji analýze konkrétních výhod a nevýhod rychlého respektive pozdějšího přijetí eura. Následuje rozbor a zhodnocení kladů a záporů u obou možných variant načasování vstupu do eurozóny, z nichž záměrně více nerozebírám eventuelní možnost tři, jejíchž zastánci se vyznačují tím, že euro nechtějí přijmout nikdy. V oblasti správného načasování vstupu do eurozóny toho bylo napsáno a řečeno hodně. Velmi často je za teoretické východisko při řešení této problematiky brána Mundellova teorie optimálních měnových zón či jeho pozdější práce z devadesátých let 17 argumentů pro a 17 argumentů proti vstupu země do měnové unie. Jako významný zdroj poznatků pro hodnocení výhodnosti vstupu do eurozóny mohou posloužit i Brownovy testy či tzv. „českolipská“ kritéria prezidenta ČR Václava Klause. Všechny uvedené teorie a východiska jsou v této práci podrobněji rozebrány. Cílem mé práce je za pomocí metod popisné analýzy, komparace, literární rešerše a syntézy rozebrat a vzápětí shrnout a zhodnotit argumenty u variant rychlého i pozdějšího přijetí eura v ČR. Nechybí ani formulace vlastního názoru na vhodné načasování vstupu do eurozóny v závěru mé práce.

1

Economic and Monetary Union (EMU) neboli též eurozóna. Více viz. komunitární právo, právo EU nebo také acquis communautaire. 3 Podmínkou pro přijetí eura jsou tzv. konvergenční neboli Maastrichtská kritéria. 4 Klaus 2006, více viz. . 2

8

2. Jednotná měna pro Evropu 2.1 Měnové integrační snahy V Evropě dochází k integračním procesům již po mnoho let. Konkrétnější podobu však těmto snahám dala až Evropská společenství. I přes dřívější snahy teprve rok 1979 dal vzniknout jednomu z nejvíce ambiciózních projektů historie evropské integrace. Tento projekt sliboval stabilitu měny a prostředí pro vyšší zaměstnanost a rychlejší růst. Projekt Evropského měnového systému byl předložen tehdejším předsedou Evropské komise Royem Jetkinsenem a přijat v omezenějším rozsahu než původní návrh. Tento systém stavěl na koncepci stabilních ale regulovaných směnných kurzů, které byly definovány k nově vytvořené evropské měnové jednotce ECU5. Šlo původně o košovou jednotku devíti6 později dvanácti zemí7, která byla definována jako suma určitého množství každé z těchto měn8 v koši (Brůžek 2007: 17 a n.).

2.2 Evropský měnový systém EMS tvořily tři vzájemně propojené prvky – ECU, mechanismus devizových kurzů či směnný mechanismus9, jehož cílem bylo dosáhnout stability v kurzových relacích mezi jednotlivými zúčastněnými zeměmi, a mechanismus úvěrový (Brůžek 2007: 17). Hlavním cílem EMS byla snaha o dosažení stabilních měnových kurzů členských zemí, bez nichž by pozdější Evropská měnová unie nemohla být ani zahájena (Brůžek 2007: 19). 31.prosince 1998 ukončuje EMS svou činnost a dochází k několika transformacím. Z košové jednotky ECU vzniká nekošová měna euro dle relace 1 ECU = 1 euro. Dále se mění směnný mechanismus ERM na ERM II (Brůžek 2007: 17).

2.3 Hospodářská a měnová unie V roce 1989 předkládá tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors10 zpávu11, která stanovuje cíl měnové unie jako úplnou liberalizaci pohybu kapitálu, úplnou integraci finančních trhů, neodvolatelnou směnitelnost měn, neodvolatelnou fixaci směnných kurzů a případné nahrazení národních měn jednotnou měnou. Na základě zprávy má být ve třech etapách dosaženo přechodu od užší hospodářské a měnové koordinace k jednotné měně s nezávislou Evropskou centrální bankou12. Vzniká hospodářská a měnová unie HMU. Nejprve dochází k pevnému zafixování měnových kurzů národních měn a po té k zavedení jednotné měny na území států měnové unie. Za předpoklad vzniku takové měnové unie je pokládána určitá institucionální podpora, v tomto případě vzniká Evropská centrální banka. Jednotlivé národní centrální banky jsou pak nuceny vzdát se své měnové politiky a užití měnových nástrojů (Ševčík, in Pečínková 2008: 107).

5

Předchůdce ECU byla Evropská zúčtovací jednotka European Unit of Account složená z devíti měn členských zemí ES na základě metody SDR Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights ) – více viz. Brůžek 2007: 17. 6 Zemí ES. 7 Bez RAK, FIN, SWE. 8 Jde o měnové komponenty, které jsou stanoveny na základě ekonomických kritérií, tedy relativního podílu HDP zemí v rámci ES a jejích podílu na vnitrospolečenském obchodě, více viz. Brůžek 2007: 17-18. 9 ERM – Exchange rate mechanism. 10 Předsedou v letech 1985-1995. 11 Zpráva pocházela od výboru pro studium hospodářské a měnové unie složen z guvernérů centrálních bank členských států. 12 Více viz. Evropská komise – Jedna měna pro Evropu 2008.

9

Hospodářská a měnová unie se liší od měnové unie tím, že zatímco v měnové unii dochází k odevzdání kompetencí v oblasti měnové a kurzové politiky, hospodářská unie k tomu přidává ještě určitý prvek koordinace ostatních hospodářských politik13 (Záklasník 2007: 130).

2.3.1 Etapy přechodu k jednotné měně V první etapě 1990-1994 byl dokončen vnitřní trh a odstraněny překážky finanční integrace. V druhé etapě 1994-1999 byl zřízen Evropský měnový institut14, který posílil spolupráci centrálních bank členských států a připravil půdu pro Evropský systém centrálních bank. Byl také dopodrobna naplánován přechod na euro. Od roku 1999 do dnes trvá třetí etapa, ve které byly stanoveny směnné kurzy a došlo k přechodu na euro. Byla zřízena Evropská centrální banka, Evropský systém centrálních bank a zavedena společná rozpočtová pravidla15.

2.3.2 Nominální kritéria konvergence Ekonomiky jednotlivých členských zemí musely dosáhnout vysoké míry konvergence před zavedením jednotné měny, proto byla Smlouvou o Evropské unii16 ustanovena nominální kritéria konvergence. Ty musely členské státy splnit, pokud chtěly zavést euro. Kritéria jsou koncipována tak, aby zajistila, že ekonomika daného státu bude připravena na přechod na společnou měnu. Poskytují také určitý návod pro stabilitu, dobrý stav a udržitelnost veřejných financí při plnění těchto kritérií. Kromě toho je nutné ještě docílit sblížení vnitrostátních předpisů a pravidel pro řízení svých národních centrálních bank a měnových problémů. V roce 1998 jedenáct členských států splnilo konvergenční kritéria. Spojené království spolu s Dánskem se rozhodli projektu společné měny neúčastnit. Řecko a Švédsko pak nesplnilo všechna kritéria konvergence.

2.3.3 Scénáře zavedení eura 31. prosince 1998 byly stanoveny fixní přepočítávací koeficienty mezi měnami členských států a eurem a o jeden den později 1.1.1999 bylo euro zavedeno. Tím bylo zahájeno tzv. přechodné období, které trvalo tři roky. Po jeho uplynutí byly do oběhu zavedeny eurobankovky a euromince a staženy národní měny. Tento scénář zavedení eura se na nazývá „Madridský scénář“ a je pro něj typické přechodné období, tedy jakási časová prodleva mezi přijetím eura a jeho zavedením. V první fázi působí euro pouze v bezhotovostní podobě. Stanoví se kurz národní měny určitým neodvolatelným přepočítávacím koeficientem. S eurem se lze setkat pouze při mezibankovním elektronickém styku. V druhé fázi tohoto scénáře, po uplynutí nějakého časového období17, začne působit euro i v hotovostní formě. Pomocí tohoto scénáře vstoupili do eurozóny všechny současné země vyjma Slovinska18 a Slovenska19. Druhým možným scénářem přijetí eura je tzv. „Scénář velkého třesku20“ a pro ten je typické zavedení eura v bezhotovostní i hotovostní formě současně. Neuplatňuje se zde žádné

13

V souvislosti se schválením Paktu stability a růstu jde například o omezení samostatného řízení fiskální politiky členskými státy (Záklasník 2007: 130). 14 Předchůdce ECB. EMI byl založen 1994 ve Frankfurtu. 15 Pakt stability a růstu 1997 – vznik na zasedání Evropské rady v Amsterdamu. Důraz je kladen na rozpočtovou kázeň. Evropská komise má odpovědnost za monitorování. 16 Maastrichtská smlouva = Smlouva o EU, 1993, přijata na summitu 9.-10. prosince 1991 v nizozemském Maastrichtu. 17 Maximálně však tří let. 18 Vstoupilo roku 2007. 19 Vstoupilo roku 2009. 20 Neboli Big Bang.

10

tříleté přechodné období. Určitým problémem u tohoto jinak pro veřejnost pravděpodobně více přijatelného scénáře mohou být velké nároky na koordinaci v rámci jednotlivých resortů, kdy je vyžadována kompletní připravenost všech stran na jednorázový vstup (Smrčková 2007: 111). Tento scénář pravděpodobně využijí všechny současné kandidátské země včetně České republiky21. V roce 2001 vstoupilo do eurozóny po splnění konvergenčních kritérií i Řecko. Obr. č. 1 Scénář zavedení eura v České republice, tzv. Scénář velkého třesku

Pramen: MF ČR

2.4 Česká republika a měnová integrace Měnová politika měla velmi významný podíl na způsobu transformace české22 ekonomiky a pomohla jí také se začlenit do mezinárodních hospodářsko-politických uskupení. Měnová politika je součástí hospodářských politik a slouží k naplňování hospodářských cílů. Od počátku transformace československé, později české ekonomiky v roce 1989 do současnosti lze rozlišit tři etapy ve vývoji měnově-politických režimů.

2.4.1 Etapy vývoje měnově-politických režimů Od roku 1990 do května roku 1997, kdy byly zaznamenány významné měnové turbulence se užíval systém založený na kombinaci politiky cílování měnových agregátů s tzv. kurzovým závěsem, kdy nominální kurz měny byl fixován na měnový koš23, který obsahoval zahraniční měny s největším podílem na obratu běžného účtu platební bilance ČR. Krátká druhá etapa trvala po měnových turbulencích pouze do konce roku 1997 a měnová politika je charakterizována cílováním peněžní zásoby. Fixní režim byl nahrazen systémem volně plovoucího kurzu.

21

Zde o tom bylo již rozhodnuto, zdroj MF ČR, viz. . Popř. československé. 23 Do května 1993 součástí koše byly USD, DEM ATS, CHF a jako pátá měna buď FRF nebo GBP, po té působily v koši pouze dvě dominantní měny – USD (35%) a DEM (65%) (Zeman, in Pečínková 2008: 71). 22

11

Pro poslední etapu, která začala v roce 1998 a trvá do současnosti, je typickým znakem měnové politiky cílování inflace. Posláním této politiky je tak udržování cenové stability24 (Zeman, in Pečínková 2008: 70).

24

Od roku 2002, do této doby stabilita české měny (Zeman, in Pečínková 2008: 70).

12

3. Kritéria přijetí eura 3.1 Nominální kritéria konvergence Vstup do Evropské unie je podmíněn splněním podmínek, nezbytných ke správnému fungování. Jde o tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která byla zavedena za účelem sladění makroekonomických ukazatelů kandidátských zemí se zeměmi eurozóny. Usilují o lepší přípravu jednotlivých států na budoucí přijetí eura. Tato kritéria jsou přesně definována v čl. 121 Smlouvy o ES (Smrčková 2007: 73). Kromě těchto kritérií je každá kandidátská země povinna dosáhnout kompatibility národní legislativy s tou evropskou s čl.108 a 109 Smlouvy o ES. Plnění konvergenčních kritérií je hodnoceno minimálně každé dva roky v tzv. Konvergenční zprávě. Tu zpracovává Evropská komise spolu s Evropskou centrální bankou. V této zprávě je zmíněno, že členskými státy eurozóny se mohou stát jen státy, které jsou schopny na základě své hospodářské situace udržovat cenovou stabilitu a nenarušit celistvost eurozóny. Nutno zmínit, že plnění těchto kritérií je hodnoceno velmi přísně a důraz je poslední dobou kladen především na jejich dlouhodobou udržitelnost. Zde se využívá prognóz evropských institucí pro následující roky (Smrčková 2007: 74).

3.1.1 Pakt stability a růstu V reakci na zavedení maastrichtských kritérií a v souvislosti s třetí etapou hospodářské a měnové unie byl v roce 1997 v Amsterodamu schválen Pakt stability a růstu25, který se skládá z rezoluce Evropské rady a dvou nařízení Rady. Úkolem Paktu je zajištění dodržování rozpočtové disciplíny členskými státy. Státy se zavázaly, že budou usilovat o dosažení vyrovnaného nebo téměř vyrovnaného rozpočtu. Pakt stanovuje také sankce pro ty státy, které nejsou schopné jednat tak, aby snížili nadměrný deficit svých veřejných financí26. V době přijetí Paktu se věřilo, že bude velmi striktně dodržován. Fiskální politiku má však každý stát ve svých rukou. Rada ministrů financí členských zemí ECOFIN, která má v tomto případě poslední slovo, není dostatečně ochotná přijímat rozhodnutí, která nevyhovují jejich členským státům, takže nejde o zcela nekompromisní přístup. To má za následek konflikt mezi kolektivně vynutitelnou disciplínou a národní suverenitou. Důvěryhodnost této listiny klesla v momentě, kdy i přes jasné porušení Paktu, nedošlo k uvalení sankcí na dvě velké vlivné země Francie a Německo. Pakt stability a růstu se skládá ze tří částí. V první části definuje nadměrný deficit, v druhé ochrannou ruku, která má povzbudit vlády členských zemí, aby se vyhnuly nadměrným deficitům, a ve třetí části definuje opravnou ruku, kde je dán postup reakce vlád členských zemí v případě nedodržení maximální výše deficitu. Tato část obsahuje také zmínku o možnosti použití sankcí v případě nedodržování ujednaných podmínek. Stojí za zmínku, že část jedna a dvě se vztahuje na všechny členské státy Evropské unie, zatímco část tři pak pouze na členské země eurozóny (Baldwin 2008: 429).

25 26

The Stability and Growth Pact, SGP. Více viz. .

13

3.1.2 Maastrichtská kritéria V případě, že stát splní konvergenční kritéria, rozhodne Rada Evropské unie složená z ministrů financí a hospodářství27 po konzultaci s Evropským parlamentem o tzv. zrušení výjimky na zavedení eura 28 (Smrčková 2007: 74).

3.1.2.1 Kritérium cenové stability Prvním kritériem je cenová stabilita. V článku 1 Protokolu o kritériích konvergence je uvedeno, že stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a že průměrná míra inflace měřená v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením nesmí přesáhnout o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability (Ševčík, in Pečínková, 2008: 111). Míra inflace je měřena pomocí harmonizovaného indexu spotřebitelských cen29. Evropská unie používá unifikovaný spotřebitelský koš, na jehož základě počítá meziroční přírůstek spotřebitelských cen. Česká republika dlouhodobě patří k nízkoinflačním ekonomikám a tudíž se jí daří toto kritérium zdárně plnit. Tímto se ČR podobá eurozóně, kde se inflační míra pohybuje stabilně okolo 2%. Výjimku tvoří drobná odchylka v roce 2004 a 2008. V případě nízké inflace dochází v České republice k přibližování se úrovni v eurozóně pomocí kurzové apreciace. To však není dlouhodobě udržitelné. Obecně je známo, že pokud nedochází k nějakým nečekaným vnitřním změnám30, popř. extrémně velkým šokům31, neměl by být problém toto kritérium plnit (Ševčík, in Pečínková, 2008: 111). V roce 2008 však Česká republika toto kritérium nesplnila. Dle Eurostatu dosahovala průměrná inflační míra v roce 2006 v ČR 2,1% a o rok později 3,0%, zatímco průměr EU v roce 2006 dosahoval hodnoty 2,2% a o rok později 2,3%32. V roce 2008 však Česká republika prudce navýšila inflaci na 6,3% a tím nesplnila konvergenční kritérium, protože referenční hodnota dosahovala hodnoty 4,3%33. Dle nejnovějších dat Eurostatu pak dosáhla průměrná inflace v ČR v únoru 2009 hodnoty 1,3%, zatímco průměr EU byl 1,7%34. Za zmínku stojí, že kritérium cenové stability se určuje na základě tří zemí z celé Evropské unie s nejnižším růstem cenové hladiny. Znamená to, že vůbec nemusí jít o země v eurozóně a situace posledních let to jenom dokazují35 (Smrčková 2007: 76).

27

ECOFIN Podle Smlouvy o ES je na všechny nové členské státy účastnící se hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení pohlíženo jako na členské státy, na které se vztahuje výjimka dle čl. 122. 29 HICP = průměr posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců, růst v %, indexy poměřují úroveň cen vybraného spotřebního koše několika stovek reprezentativních výrobků a služeb ve dvou po sobě jdoucích letech. 30 Např. zvýšení daní. 31 Např. významný růst cen strategických surovin. 32 Eurozóna v roce 2006 2,2% a 2,1% v roce 2007 (Eurostat - European Economic Statistics 2008: 184). 33 Eurostat - European Economic Statistics 2008: 184. 34 Eurostat, únor 2009. 35 Často je započítáván výsledek např. Švédska či Polska, kteří členy eurozóny zatím nejsou. 28

14

Graf č. 1 Inflační míra eurozóny (HICP)

Pramen: ECB

Graf č. 2 Průměrná roční míra inflace (HICP) v %, 2007

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

3.1.2.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Druhým kritériem je kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. V článku 4 Protokolu o kritériích konvergence stojí, že průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí v průběhu jednoho roku před šetřením přesáhnout o víc jak 2 procentní body sazbu tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Hodnotí se výše úrokových sazeb u dlouhodobých státních dluhopisů, popř. srovnatelných cenných papírů. Toto kritérium se tedy významně pojí s požadavkem cenové stability a

15

určitou důvěryhodností veřejného sektoru36. Je známo, že úrokové sazby s rostoucí inflací rostou. Česká republika toto kritérium vždy plnila. Problémy by mohly nastat v případě, že nedojde k tolik potřebné reformě veřejných financí. Důvěra investorů závisí především na úspěšnosti provedení penzijní reformy a reformy zdravotnictví (Smrčková 2007: 79). Dle Eurostatu dosáhly hodnoty dlouhodobých úrokových sazeb v ČR 3,78% v roce 2006 a 4,28% v roce 2007, zatímco průměr EU dosahoval hodnot vždy mírně vyšších 4,03% v roce 2006 a 4,58% o rok později37. V roce 2008 dosáhla hodnota dlouhodobých úrokových sazeb v ČR 4,7%, což v případě referenční hodnoty 6,6% znamená jasné splnění konvergenčního kritéria38. Graf č. 3 Dlouhodobé úrokové sazby, roční průměr 2007

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

3.1.2.3 Kritérium stability měnového kurzu Dalším v pořadí je kritérium stability měnového kurzu. Předpokladem zdárného završení měnové integrace, jejíž základem je neodvolatelné zafixování národní měny ke společné a rezignace na vlastní měnovou politiku ve prospěch Evropské centrální banky, je právě stabilní měnový kurz. Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence říká, že členský stát minimálně po dobu posledních dvou let před prováděným šetřením udržoval fluktuační rozpětí, které je stanoveno mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému39, aniž by tento kurz byl vystaven silným tlakům či v tomto období devalvoval vůči měně kteréhokoliv

36

V podobě rizikové prémie, kterou investoři po vládě požadují, toto riziko je zahrnuto v nominální úrokové sazbě dluhopisů. 37 Eurozóna 3,84% v roce 2006 a 4,32% v roce 2007, více viz. Eurostat - European Economic Statistics 2008: 186. 38 Zdroj ČNB. 39 ERM II – více viz, Smrčková 2007: 81.

16

členského státu (Ševčík, in Pečínková, 2008: 117). Fluktuační pásmo ERM II je +-15 %. Šíře pásma i centrální parita je určena na základě bilaterální dohody (Smrčková 2007: 81). Česká republika se v současnosti nachází mimo tento kurzový mechanismus, tím pádem toto kritérium nelze zcela formálně ohodnotit. Pro Česko by však splnění tohoto kritéria neměl být problém. Rozhodující bude zejména stanovení centrální parity dva roky před vstupem do Evropské měnové unie. Ta bývá stanovena na úrovni tržního měnového kurzu. Nicméně stanovená centrální parita se nemusí nutně shodovat s konverzním poměrem, ve kterém se později bude přepočítávat národní jednotka na euro. Zde je třeba zmínit určité riziko, kdy by nastavení finálního konverzního kurzu zcela neodpovídalo domácím makroekonomickým ukazatelům. V případě nadhodnoceného měnového kurzu vzhledem k tržnímu by mohlo dojít ke ztrátě konkurenceschopnosti domácích výrobců a exportérů. V případě podhodnoceného měnového kurzu by to na druhou stranu mohl vést k přehřívání ekonomiky a současně by došlo ke snížení hodnoty tuzemských finančních aktiv (Smrčková 2007: 82). Vstup do mechanismu ERM II je vázán na jednostranné rozhodnutí vlády. Ta rozhoduje na základě doporučení Centrální banky a Ministerstva financí. Tyto instituce vyhodnocují každoročně plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupeň ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. V momentě, kdy ČR vstoupí do ERM II, dojde ke změně systému kurzové politiky. Režim řízeného floatingu40 bude nahrazen systémem fixních směnných kurzů (Smrčková 2007: 81). Tab. č. 1 Vývoj měnového kurzu CZK/EUR

Pramen: MF ČR

40

= Plování.

17

3.1.2.4 Kritérium nízkého vládního deficitu Kritérium udržitelnosti veřejného sektoru je složeno ze dvou požadavků. Prvním je kritérium nízkého vládního deficitu a druhým kritérium nízkého veřejného dluhu. Kritérium vládního deficitu je upraveno v článku 2 Protokolu o kritériích konvergence, kde stojí, že po dobu šetření se na státy nevztahuje Rozhodnutí Rady dle článku 104, odstavec 6 Smlouvy ES o existenci nadměrného schodku. Článek 104 pak upravuje postup v případě nadměrného schodku. Důležitý je odstavec 2 a 3, který říká, že k porušení rozpočtové kázně dochází, pokud členský stát překročí referenční hodnotu 3%41 podílu deficitu veřejných rozpočtů na HDP. Existuje výjimka v případě, že by tento poměr podstatným způsobem a nepřetržitě klesal k referenční hodnotě anebo pokud by se jednalo o překročení výjimečné, krátkodobé a ojedinělé a poměr by byl blízký referenční hodnotě (Ševčík, in Pečínková, 2008: 112). Toto kritérium samo v sobě ukrývá požadavek na zdravé veřejné finance, protože jen to je zárukou pro úspěšnou reálnou konvergenci ekonomiky a zvyšování životní úrovně obyvatel státu. Kritérium vládního deficitu je obecně směřováno na střednědobou udržitelnost veřejných financí (Smrčková 2007: 83). Myšlenkou tohoto kritéria je, že veřejné investice jsou zdrojem hospodářského růstu. Ten po té vytváří prostředky potřebné ke splacení půjček. Zde převládl německý vliv. Jde o zlaté pravidlo, které Německo již určitou dobu před tím uplatňovalo, že rozpočtové deficity jsou přijatelné, jen pokud odpovídají výši veřejných investičních výdajů. Německé zlaté pravidlo pak předpokládá, že veřejné investiční výdaje dosahují výše obvykle okolo 3% HDP (Baldwin 2008: 399). Česká republika by mohla mít problémy se splněním právě tohoto kritéria. ČR není schopna tento ukazatel dlouhodobě plnit bez zásadních reforem v oblasti veřejných financí. Přesto vývoj posledních dvou let ukazuje, že i toto kritérium je splnitelné. V roce 2006 dosahoval deficit veřejných financí dle Eurostatu 2,7% a o rok později dokonce 1,6%. V EU27 byl průměrný deficit v roce 2006 1,4% a 0,9% o rok později42, ačkoliv prognostikové předpovídali stav poněkud odlišný a to takový, že bude sice docházet ke snižování vládního deficitu, avšak ne příliš závratným tempem a jeho hladina se bude i přesto neustále pohybovat okolo 3% (Smrčková 2007: 84). Problémem mohou být zdrojová data pro výpočet a kontrolu uvedeného kritéria či jednoduše špatný odhad. Splnit toto kritérium však není problémem jen České republiky (Ševčík, in Pečínková, 2008: 112). V roce 2008 dosáhl státní rozpočet deficitu 1,2%43.

3.1.2.5 Kritérium vládního dluhu Poslední kritérium je druhým požadavkem kritéria udržitelnosti veřejného sektoru. Jde o kritérium vládního dluhu. Toto kritérium sleduje udržitelnost veřejného sektoru v dlouhodobém horizontu. Je orientován na vývoj dluhu vládních institucí, který nesmí překročit 60% HDP (Smrčková 2007: 84). Dle Článku 121 Smlouvy o ES a na základě Protokolu o postupu při nadměrném schodku by neměl poměr vládního zadlužení k HDP překročit doporučovanou hodnotu, která je Protokolem o kritériích konvergence stanovena na

41

Vymezena v Protokolu o Postupu při nadměrném schodku. V eurozóně dosahoval průměrný deficit hodnot ještě nižších 1,3% v roce 2006 a 0,6% v roce 2007, více viz. Eurostat - European Economic Statistics 2008: 180. 43 Zdroj: ČNB 42

18

zmíněných 60%44 (Ševčík, in Pečínková, 2008: 114). Vládní dluh je navyšován zejména zápornými saldy veřejných rozpočtů (Smrčková 2007: 84). V současnosti v České republice není problém splnit toto kritérium. V roce 2006 dosahoval vládní dluh dle Eurostatu hodnoty 29,4% a o rok později dokonce 28,7%. V Evropské unii dosahoval průměrný vládní dluh členských zemí hodnot 61,3% v roce 2006 a 58,7% v roce 200745. V roce 2008 dosahoval státní dluh v ČR 28,8%46. Dá se předpokládat, že ani v nejbližších letech nebude mít ČR problémy se splněním tohoto kritéria. Zarážející je, že při výrazném růstu ekonomiky dochází ke zvyšování zadlužování země. Důležité tak je učinit nezbytné kroky k realizaci reforem veřejných financí (Smrčková 2007: 84-85). Obr. č. 2 Maastrichtská kritéria - shrnutí

Pramen: Ministerstvo financí ČR

3.1.3 Zhodnocení plnění maastrichtských kritérií Českou republikou Maastrichtská kritéria, jak píše Smrčková v knize Evropská měnová integrace a Česká republika, jsou jakousi vstupní bránou do eurozóny. Záleží přitom na plnění těchto kritérií v dlouhodobém horizontu. V roce 2004 se poprvé podařilo splnit fiskální kritérium. Od té doby dluh sektoru vlády v poměru k hrubému domácímu produktu klesá. Dlouhodobá vyrovnanost státního rozpočtu ale není díky absenci zásadních reforem zajištěna. Česká republika je poměrně úspěšná v plnění kritérií cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb (Smrčková 2007: 85). Dle hodnot naměřených Eurostatem v letech 2006 a 2007 splňuje Česká republika obě kritéria veřejných financí, nicméně u kritéria veřejného deficitu to není tak jednoznačné a velmi záleží na tom, data které instituce máme k dispozici. Kritérium stability měnového kurzu nelze díky prozatímní neúčasti v sytému ERM II objektivně posuzovat. Kurzový vývoj ale naznačuje, že by Česká republika neměla mít problém s plněním ani tohoto kritéria. Strategií ČR je setrvat v systému ERM II pouze po dobu nezbytně nutnou, což jsou dva roky. O případném vstupu do systému se dá tedy uvažovat až v době, kdy bude jisté, že se podaří

44

Lze jej překročit pouze v případě, že dochází k dostatečnému snižování tohoto poměru, který se tak blíží doporučované hodnotě. 45 V eurozóně dosahovaly průměrný vládní dluh hodnot 68,5% v roce 2006 a 66,4% o rok později. Tedy naměřená průměrná hodnota obou let byla vyšší, než povolená referenční hodnota stanovená kritériem vládního dluhu. Více viz. Eurostat - European Economic Statistics 2008: 181. 46 Zdroj: ČNB.

19

splnit ostatní konvergenční kritéria a bude tedy jasné, které datum si Česká republika vybrala pro svůj vstup. Splnění konvergenčních kritérií v podstatě usměrňuje budoucí směřování hospodářských politik členských zemí. Pokud má daný stát stabilní veřejné finance, podaří se mu plnit závazky, které vyplývají z přístupové smlouvy, a tím dochází k vytvoření vhodného makroekonomického prostředí, které je nezbytnou podmínkou pro reálnou konvergenci ekonomiky (Brůžek 2007: 85). Špatnou zprávou je, že Česká republika stále nemá úplně v pořádku veřejné finance. To je zapříčiněno zejména neschopností přijmout potřebné reformy, které by zajistili stabilní veřejné finance i v budoucnu. Dochází ke stárnutí obyvatelstva, je třeba reformovat penzijní a zdravotnický systém. Je velmi důležité, aby se vláda těmito věcmi zabývala a udržovala fiskální disciplínu, jinak dojde k zadlužení budoucích generací, zatížení státního rozpočtu pomocí dluhové služby, vytěsňování soukromých investorů na trhu úspor a celkové ohrožení makroekonomické stability (Janáčková, in Mach 2007: 13). Tab. č. 2 Plnění maastrichtských kritérií a další ukazatele Země

Inflace (%)3)

Dlouhodobá úroková sazbaa (%)3)

Česká republika

4,0%

4,5%

Veřejné Veřejný rozpočty dluh (k (saldo HDP, %)1) 1) k HDP, %) n/a -2,9% 30,1%

Maďarsko

7,7%

7,6%

n/a

-9,2%

Polsko

3,1%

5,8%

n/a

Slovensko

2,1%

4,4%

XI.05

Konvergenční hodnoty

3,1%

6,2% Přísnější ERM II

Členství v ERM II

Úroveň ekonomiky (EU=100) 4,5)

Cenová hladina (EU=100)1)

81,2%

61,5%

65,6%

64,1%

60,0%

-3,8%

47,6%

54,7%

62,1%

-3,7%2)

30,4%

67,7%

58,3%

-3,0%

60,0%

-

-

Pramen: ECB, Eurostat, in Jedlička 2008 1) za rok 2006, 2) údaje za rok 2007 by měly být pod 3% hranicí, 3) za období III-07 až IV-08, 4) měřeno ukazatelem HDP/obyvatele v PLS, 5) za rok 2007

20

4. Připravenost ČR na vstup do eurozóny Vstup ČR do eurozóny není ve skutečnosti vázán pouze na splnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Hlavním cílem Maastrichtských kritérií je sladění makroekonomických ukazatelů dané země s členskými zeměmi eurozóny. Tato kritéria však neberou v potaz stupeň připravenosti dané země vstoupit do eurozóny. V podstatě se jedná o hodnocení, která zemi zajímají nejvíce, a to, zda je země schopna spolupůsobit v oblasti se společnou měnou a současně plně profitovat z členství (Smrčková 2007: 88).

4.1 Reálná kritéria konvergence a teorie optimálních měnových oblastí Existují určité faktory, na základě kterých lze hodnotit zdárnost členství v eurozóně. Smrčková uvádí tři. V prvním případě jde o schopnost domácích výrobců čelit zvýšené mezinárodní konkurenci. Dalším faktorem je pak schopnost státu vypořádat se s asymetrickými šoky47. Posledním faktorem, který Smrčková zmiňuje, je požadavek na dostatečný stupeň sladěnosti ekonomiky kandidátského státu s členskými státy eurozóny. Vyjdeme-li z těchto kritérií, dostaneme se k teorii optimálních měnových oblastí, ze které tyto faktory primárně vycházejí.

4.1.1 Teorie OCA Teorie optimálních měnových oblastí48 byla formulována v 60. letech 20. století (1961, Smrčková 2007: 88). Mezi její zakladatele patří Robert A. Mundell, Peter Kenen a Ronald McKinnon. Je známo, že sdílení společné měny přináší důležité přínosy, nicméně občasné hospodářské šoky mohou způsobit nepříjemné problémy. Základem je vztah mezi náklady a přínosy. Teorie OCA nenabízí jednoduchou odpověď na otázku, zda je přijetí společné měny v určité oblasti výhodné, nicméně poskytuje kritéria, podle níž lze posoudit zisky a náklady zavedení společné měny (Baldwin 2008: 373).

4.1.1.1 Mundellovo kritérium mobility pracovní síly K dispozici jsou dána tři hospodářská kritéria a tři politická. První kritérium se snaží minimalizovat náklady plynoucí z asymetrického hospodářského šoku. Jde o Mundellovo kritérium mobility pracovní síly. Vyjadřuje ochotu lidí stěhovat se v reakci na hospodářské šoky. Pokud jsou výrobní faktury na určitém území pružné, pak je optimální, když je na tomto území zavedena společná měna a směrem k ostatním státům používán flexibilní měnový kurz. Jediným skutečně mobilním faktorem je pracovní síla. Z toho lze vyvodit, že pomoci mobility pracovní síly lze nahradit plovoucí kurz. Základ spočívá v tom, že náklady dopadu asymetrického šoku mohou být sníženy, pokud bude dostatečně pružný pohyb kapitálu a pracovní síly. Předpokládá se většinou, že kapitál je mobilní, překážkou tedy je nedostatečný pohyb za prací (Baldwin 2008: 374). Česká republika a obecně Evropa však vykazuje například oproti USA daleko menší mobilitu pracovní síly a toto kritérium nesplňuje. To je dáno několika faktory. Za prvé je pohyb omezen díky jazykovým a kulturním odlišnostem, které mají za následek, že dnes často měnové oblasti splývají s hranicemi národních států. Mobilitu

47

Asymetrický šok = druh ekonomického šoku, který postihuje různé části jednoho celku odlišným způsobem, ať už jde o čas či intenzitu. Více viz. Smrčková 2007: 88. 48 Optimum Currency Area – OCA.

21

pracovní síly snižují i rodinné vztahy a často též institucionální překážky. Dalším faktorem je fakt, že zboží, které se vyrábí v zemi A, nemusí nutně odpovídat zboží vyráběnému v zemi B, tudíž je nutno pracovní sílu zapracovat, což trvá určitou dobu. Posledním faktorem, který Baldwin a Wysplosz v knize Ekonomie evropské integrace zmiňují, je fakt, že instalovaný fyzický kapitál49 je nemobilní a tudíž v podstatě částečně popírají původní předpoklad pružnosti pohybu kapitálu. Ke změně místa ekonomických aktivit dochází opět po určitou dobu a hospodářský šok může mezitím vymizet (Baldwin 2008: 374). Z hlediska teorie OCA je kromě mobility pracovní síly nutno sledovat i ostatní ukazatele na trhu práce, které ovlivňují jeho celkovou pružnost. Jde o míru dlouhodobé nezaměstnanosti a regionální rozdíly mezi jednotlivými mírami, dále o míru ochrany pracovního trhu a přeshraniční stěhování za prací50. Tab. č. 3 Zastoupení cizích státních příslušníků v populaci (%)

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

4.1.1.2 Kenenovo kritérium diverzifikace výroby Druhým hospodářským kritériem dle Teorie optimálních měnových oblastí je Kenenovo kritérium diverzifikace výroby. Myšlenkou u tohoto stejně jako u další kritéria je snaha o identifikaci hospodářských oblastí, kde jsou očekávány pouze vzácné hospodářské asymetrické šoky nebo velmi mírné šoky, které nezpůsobují žádné znepokojení. Kritérium diverzifikace výroby se snaží hledat zdroje těchto hospodářských šoků a dochází k závěru, že většina hospodářských šoků je spojována se změnou struktury výdajů, což je důsledkem změny preferencí spotřebitelů, popřípadě výskytem nových technologií a následně s jejich pomocí vyráběných produktů. Kritérium požaduje, aby ekonomiky členských zemí byly značným způsobem diverzifikovány a snažily se produkovat podobné druhy zboží (Baldwin 2008: 375). Česká republika se sice nespecializuje v úzkém sortimentu zboží, na druhou stranu se nedá s jistotou říct, že dané kritérium splňuje. Dle Smrčkové a na základě dat Eurostatu z roku 2005 lze u České republiky pozorovat poměrně nízkou diverzifikaci exportu, kdy převažuje vývoz strojů a dopravních zařízení. Česká republika například vykazuje velkou závislost domácí ekonomiky na vývoji automobilového průmyslu (Smrčková 2007: 96). A právě průmysl je ve vyspělé části Evropy čím dál více z módy. Dá se předpokládat, že stejný trend se bude prosazovat i v ČR. Hrozí případ, že dojde k rozsáhlé restrukturalizaci a odlivu investicí do průmyslu, což by v případě nemožnosti zasáhnout pomocí pružného měnového kurzu mohlo způsobit české ekonomice významné otřesy. Došlo by ke zpomalení růstu

49 50

Např. strojní zařízení. Více viz. Smrčková 2007: 93 a násl.

22

ekonomiky a v podstatném nárůstu nezaměstnanosti. Zdravý trh veřejných financí či pružný trh práce jsou nástroje schopné kurzový nástroj nahradit. ČR však vzhledem k reformnímu úsilí českých politiků a rigidity na trhu práce tyto nástroje nebude schopná v nejbližší době použít (Páral, in Pečínková 2008: 204). Tab. č. 4 Podíly ekonomických odvětví na HDP v roce 2006 (%)a

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

4.1.1.3 McKinnonovo kritérium otevřenosti ekonomiky Třetím hospodářským kritériem je McKinnonovo kritérium otevřenosti ekonomiky. Je známo, že malá obchodu otevřená ekonomika se vyznačuje také malou schopností ovlivnit ceny svého zboží na světových trzích a tudíž případné postoupení měnového kurzu51 pro takovou zemi není až takovou ztrátou52. Dle tohoto kritéria tedy optimální měnovou oblast tvoří ty země, které jsou značně otevřené obchodu a úzce mezi sebou obchodují (Baldwin 2008: 376). Otevřená ekonomika označuje stav, kdy má země neomezený příliv kapitálu a zboží. Česká republika je na základě údajů z roku 2006 na základě kritéria průměru podílu dovozů a vývozů na HDP, které tvoří 76%, poměrně otevřenou ekonomikou53. Smrčková ji dokonce na základě údajů z roku 200554 řadí z ekonomik přistupujících do EU v roce 2004 mezi ekonomiky nejvíce otevřené55. Otevřenost je obecně definována jako podíl hospodářské činnosti věnované mezinárodnímu obchodu. V malé otevřené ekonomice je většina vyráběného a spotřebovávaného zboží obchodována na mezinárodních trzích. To je také důvod, proč jsou ceny zboží na domácích trzích z větší části nezávislé na místních podmínkách, přičemž jakékoliv změny hodnot měny jsou automaticky promítnuty také do domácích cen.

51

Země, která nemá nezávislou měnu. Minimálně v případě mírných hospodářských šoků. Více viz. Baldwin 2008: 376. 53 Většinu tvoří obchod v rámci Evropské unie. 54 Kdy dle dat Eurostatu v roce 2005 převyšoval zahraniční obchod vytvořený domácí produkt. 55 Více viz. Smrčková 2007: 90 a násl. 52

23

Tab. č. 5 Otevřenost ekonomik v roce 2006 Země Belgie Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko

% 87,2 35,4 27,2 72,6 27,9 133,3 39,9 66,4 36,2 52,3 25,5 29,5

Země Česká republika Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko Malta Polsko Slovensko Slovinsko EU25

% 76,0 92,0 48,3 56,9 55,0 70,1 81,8 40,9 83,6 63,1 10,7

Země Dánsko Švédsko Velká Británie

% 42,8 43,9 27,9

Bulharsko Chorvatsko Rumunsko Turecko

65,9 54,4 39,3 36,5

USA Japonsko

13,8 13,5

Pramen: European Economy Spring 2005, in Baldwin 2008: 381

4.1.1.4 Ostatní kritéria Poslední tři kritéria se zabývají více političtějšími aspekty a hlavní myšlenkou je otázka, zda si země navzájem pomohou v případech, kdy budou čelit asymetrickým hospodářským šokům. Transferové kritérium definuje optimální měnovou oblast v případě, kdy se země dohodly na tom, že si budou vzájemně kompenzovat nepříznivé dopady asymetrických hospodářských šoků. Kritérium soudržnosti uvádí jako optimální měnovou oblast tu, kde členské země navzájem dokáží přijmout náklady ve jménu společného osudu v případě, kdy společná měnová politika vyvolává konflikty mezi národními zájmy. Na to navazuje kritérium jednotnosti priorit, které zmiňuje požadavek na shodu mezi členskými zeměmi v tom, jakým způsobem se vypořádávat s hospodářskými šoky (Baldwin 2008: 376 a n.). Tab. č. 6 Výsledková karta kritérií OCA pro Evropu Kritérium Mobilita pracovní síly Otevřenost obchodu Diverzifikace produkce Fiskální transfery Jednotné priority Společný osud

Splněno? Ne Ano Ano Ne Částečně ?

Pramen: Baldwin 2008: 385

4.1.2 Kritéria sladěnosti Smrčková uvádí další dvě kritéria, které jsou z hlediska měnové integrace relevantní. Jde o sladěnost hospodářského cyklu a stupeň reálné konvergence. Sladěnost hospodářského cyklu znamená podobný vývoj hospodářství mezi určitou skupinou zemí (Smrčková 2007: 99). Nás bude zajímat především sladěnost cyklu České republiky s členskými zeměmi eurozóny. Po překonání krize v letech 1997-1998 došlo k částečnému sladění hospodářských cyklů s EU. Důležité je, aby se fáze růstu a poklesu v ČR co nejvíce shodovaly s fázemi růstu a poklesu v eurozóně. V takovém případě se zvyšuje pravděpodobnost vhodnosti jednotné měnové 24

politiky i pro Českou republiku. Pokud hospodářské cykly v ČR a v eurozóně nejsou vzájemně synchronizovány, je velmi pravděpodobné, že užití měnově-politických nástrojů v eurozóně nebude odpovídat potřebám české ekonomiky (Smrčková 2007: 99). Graf č. 4 Divergence hospodářského cyklu ČR a eurozóny

Pramen: MF ČR, in Flek 2009

Stupeň reálné konvergence udává stupeň hospodářského vývoje v dané zemi. Typickým znakem je nižší životní úroveň v post transformujících se ekonomikách kandidátských zemí v porovnání s vyspělými ekonomikami v eurozóně. Postupné přibližování se životní úrovni v eurozóně sebou nese určitá specifika. Jde především o zvýšenou inflaci, relativně vyšší dynamiku ekonomického růstu či silnější posilování měnového kurzu. To může představovat určitou hrozbu v případě snahy o plnění maastrichtských kritérií56 (Smrčková 2007: 101). Pokud je v oblasti s různým ekonomickým vývojem v jednotlivých částech používána jedna měna, dojde k tomu, že v těchto částech bude odlišná míra inflace a nezaměstnanosti. Nadprůměrná inflace se vyskytne v oblastech, kam přichází kapitál, nadprůměrná nezaměstnanost pak v místech, odkud kapitál odchází. K tomu dochází díky absenci měnového kurzu, mezi místem, odkud kapitál odchází, a oblastí, kam kapitál přichází. Měnový kurz by se totiž přizpůsobil toku peněz a zlevnil, popřípadě zdražil investice v těchto oblastech. Z toho plyne, že pro území, které je ekonomicky přibližně stejně atraktivní pro kapitál a které se vyznačuje přibližně podobným hospodářským vývojem, může společná měna úspěšně fungovat. Naopak ekonomicky různorodá území by v případě zavedení společné měny měly buď nadprůměrnou inflaci nebo nadprůměrnou nezaměstnanost.

56

Více viz Mach, in Mach 2007: 74 a násl.

25

Graf č. 5 Reálná ekonomická konvergence vybraných států k eurozóně v roce 2007 (průměr EA13 = 100)

Pramen: ČNB

K posouzení vhodnosti zavedení společné měny slouží indikátor konvergence, který posoudí, jak moc jsou si ekonomiky vývojově podobné. Sladěnost hospodářského cyklu se měří pomocí ukazatele korelace mezi reálným růstem HDP kandidátským zemí a eurozónou. Míra konvergence se tedy nejčastěji měří porovnáním vývoje hlavního makroekonomického ukazatele. Kladná hodnota u vybrané dvojice ekonomik znamená, že pokud roste jedna ekonomika, roste současně i druhá a naopak. Čím více se hodnota přibližuje jedné, tím více jsou si ekonomiky vývojově podobné a sdílení jedné měny by pro ně neměl být problém (Mach, in Mach 2007: 96-97). Záporná hodnota korelačního koeficientu však poukazuje na negativní vztah hospodářských cyklů a zde není vhodné společnou měnu zavádět. Česká republika se vzhledem k zemím eurozóny vyznačuje slabou či negativní mírou konvergence. V případě České republiky tedy dosahuje tento koeficient korelace velmi nízkých hodnot, což znamená nízkou úroveň ekonomického propojení českého hospodářství s eurozónou. Tento ukazatel však není zcela objektivní. Negativní vliv na nízkou úroveň sladěnosti má silná volatilita měnového kurzu působící na domácí ekonomické ukazatele či rozdílné úrokové sazby v kandidátských zemích a v eurozóně (Smrčková 2007: 100). V případě nedostatečného sladění hospodářského cyklu České republiky s eurozónou, se budou náklady spojené se vstupem zvyšovat. Trendem však je pomalé postupné přibližování struktury české ekonomiky k ekonomice eurozóny (Kotlán, in Mach 2007: 49). Pravděpodobně by stálo zato stanovit číselné hranice u tohoto kritéria sladěnosti, které jakmile budou splněny, tak nastal čas přijmout euro (Kotlán, in Mach 2007: 25).

26

Tab. č. 7 Korelační koeficienty ekonomické aktivity – vývoj v čase

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

Tab. č. 8 Korelační koeficienty pro sladěnost ekonomického vývoje s eurozónou Korelace s EU12 Česká republika Estonsko Litva Lotyšsko Maďarsko Polsko Slovinsko Slovensko

2000-2005 0,196 0,251 -0,534* 0,254 0,958* 0,408 0,497* -0,580*

Pramen: Eurostat, vlastní výpočet, in Smrčková 2007: 101 Poznámka: měřeno na čtvrtletnich datech reálného ekonomického růstu mezi roky 2000-2005. (*) potvrzena nenulová korelace na 95% hladině významnosti

4.1.3 Shrnutí teorie OCA Teorie OCA se snaží odpovědět na otázku, v jaké geografické oblasti je výhodné zavést společnou měnu. Velký význam zde hraje rozmanitost, která je zdrojem hospodářských asymetrických šoků. V případě naprosté pružnosti cen a mezd, by měnový kurz ztratil na ekonomickém významu. V případě omezené pružnosti se ale právě měnový kurz stává velmi důležitým nástrojem při řešení hospodářských šoků. V případě asymetričnosti těchto šoků, může být postoupení měnového kurzu velmi nákladným řešením. Proto teorie optimálních měnových oblastí hledá odpověď na otázku, jaké faktory mohou pomoci tyto šoky snížit popřípadě alespoň zmírnit jejich dopady (Baldwin 2008: 389). Jak již bylo zmíněno nenabízí teorie OCA jednoznačnou odpověď na otázku, zda a kdy je země připravena vstoupit do eurozóny. Teorie nabízí řadu kritérií, které by při zdárném plnění měly zabezpečit hladký průběh měnové integrace. Neposkytuje však žádné referenční hodnoty těchto kritérií. Neexistuje tak v podstatě způsob, jak určit, zda země kritéria plní či nikoliv, proto je doporučováno přistupovat k teorii OCA více komplexně a hodnotit plnění více kritérií najednou (Smrčková 2007: 104). 27

4.2 Další kritéria Pokud země zvažuje přijetí společné měny, je logické, že se snaží najít odpověď na otázku, zda to pro ni bude výhodné. Při takové analýze je možno dle ekonoma Petra Macha použít 17 argumentů pro a 17 argumentů proti vstupu do měnové zóny Roberta Mundella, držitele Nobelovy ceny za ekonomii. Dalším možným zdrojem pro analýzu je pět ekonomických testů ministra financí ve Velké Británii Gordona Browna či tři kritéria prezidenta České republiky Václava Klause. Většina těchto kritérií však přímo či nepřímo z teorie Optimálních měnových zón vychází (Mach, in Mach 2007: 96).

4.2.1 Sedmnáct argumentů pro a sedmnáct argumentů proti vstupu do měnové zóny Roberta Mundella V roce 1996 přišel Robert Mundell se svým druhým textem, který nazval Aktualizace agendy pro měnové unie. Zde uvádí argumenty pro a proti vstupu země do měnové zóny. Důvody, proč země odmítá vstoupit do měnové zóny, mohou být dle Mundella například takové, že země chce mít odlišnou inflační míru, než tu, která převládá v měnové zóně. Dalšími argumenty proti může být fakt, že země odmítá vyšší míru integrace ostatních typů hospodářské politiky, země chce využívat měnový kurz jako nástroj hospodářské politiky a vlastní měnu k profinancování záporného salda státního rozpočtu. Národní měna může být pro danou zemi také symbolem státu a národní nezávislosti, kterého se nechce vzdát. V případě argumentů pro lze zmínit případ, kdy si chce země domů importovat nižší míru inflace, která se nachází v měnové zóně57 či v případě, kdy země nechce provádět nezávislou měnovou politiku a naopak chce mít určitý argument pro domácí nátlakové skupiny v případě nutnosti udržování fiskální disciplíny. Dalšími možnými argumenty pro vstup do měnové zóny jsou případy, kdy země nechce provádět vlastní kurzovou politiku či se chce „ukrýt“ do měnové zóny před nepříjemnými vlivy, které přichází ze zahraničí58.

4.2.2 Brownovy testy Brownův vztah k euru byl zpočátku spíše pozitivní než negativní. V roce 1997 však stanovil 5 kritérií, po jejichž splnění mohla Velká Británie vstoupit do EU. Hovoří se o tzv. Brownových testech. Prvním kritériem je harmonizace britské ekonomiky s ekonomikou Evropské unie. Dostatečná flexibilita, aby Velká Británie v případě hospodářského poklesu mohla použít vlastní monetární a fiskální politiku, a aby v podmínkách měnové unie bylo možno odolávat externím šokům, je kritériem číslo dvě. Dalším kritériem je dopad na příliv investic, což znamená, že je výhodné uchovat si vlastní měnu do té doby, dokud nezačne brzdit příliv investic. Klade si otázku, zda případný vstup do v eurozóny vytvoří dostatečně příznivé klima pro dlouhodobé investice. Uchovat měnu by si Velká Británie měla také do té doby, dokud vlastní měna nezačne brzdit ekonomickou oblast finančních služeb. Zkoumá tedy dopad vstupu do eurozóny na finanční sektor. Do eurozóny by neměla Británie vstoupit dřív, než velikost růstu HDP a zaměstnanosti bude v eurozóně vyšší, což je také pátým a posledním Brownovým kritériem59 (Skopeček, in Mach 2007: 62).

57

To není případ České republiky. Klaus 2007. 59 Více viz. . 58

28

Většina těchto kritérií by se dala stejným způsobem aplikovat na Českou republiku. Každá národní ekonomika však má svá specifika, a tak přichází Václav Klaus se svými tzv. „českolipskými“ kritérii.

4.2.3 Klausova „českolipská“ kritéria Dle prezidenta Václava Klause je totiž třeba kromě kritérií maastrichtských zavést a splnit také kritéria, které si každá kandidátská země na základě svých vlastních potřeb sama určí. Klaus v roce 2006 zavadí tři kritéria, která sám také pojmenovává kritéria „českolipská“, formulovaná pomocí několikanásobné otázky. Současně Klaus na tyto otázky sám odpovídá. První otázka, kterou Klaus uvádí, se zabývá tím, zda euro přineslo slibované výsledky, zda v eurozóně dochází k rychlému a dynamickému ekonomickému růstu, zda je současně zárukou fiskální a měnové stability a zda země, které jsou v současné době členy eurozóny, plní svá vlastní pravidla. Toto kritérium vychází z faktu, že euro je již sedm let v oběhu, a tudíž lze hodnotit a porovnávat výsledky zemí, které jsou členy eurozóny a zemí, které stojí mimo. Klaus na tyto otázky odpovídá negativně. Uvádí, že došlo ke zpomalení ekonomického růstu, veřejné rozpočty vykazují většinou stejné či dokonce horší výsledky a maastrichtská kritéria nejsou řádně plněna či následně jejich neplnění dostatečně sankciováno. Dodává také, že ani navíc nedošlo k pokroku ve vytváření parametrů, které jsou nezbytné pro vytvoření optimální měnové zóny dle teorie OCA. Druhém kritérium je dosti podobné Brownovu prvnímu. Jde o skupinu argumentů, které se zabývají otázkami, zda je Česká republika vystavena stejným exogenním šokům jako členské země eurozóny, zda je konvergence hospodářského cyklu dostatečně vysoká a zda je struktura české ekonomiky dostatečně podobná struktuře ekonomik v eurozóně. Klaus se nedomnívá, že by splnění těchto kritérií bylo pro Českou republiku největším problémem. Naopak uvádí, že v této oblasti Česká republika dosáhla většího pokroku, než je všeobecně známo. Do této skupiny Klausových kritérií patří také argumenty, které zkoumají, jak významný je vliv rozdílů v ekonomické úrovni, mzdové hladině, produktivitě práce, cenové hladině a cenové struktuře. Zde naopak Klaus vidí největší problém České republiky a rychlé přijetí společné měny v tomto případě považuje za chybu. Základem jeho argumentace je příliš vysoké riziko možnosti zafixování koruny na nevhodné úrovni kurzu. Poslední rovinu argumentů Klaus směřuje k otázce formy probíhajícího evropského integračního procesu. Václav Klaus je znám svým negativním postojem k politické integraci Evropy a odpůrce jakékoliv supranacionální60 formy integrace. Eurozónu považuje za převážně politický projekt. Klaus uvádí, že není v zájmu České republiky podílet se na projektu, který vykazuje znaky absolutismu. Naopak by dle něj ČR měla podporovat koncepci EU jako společenství států, které dobrovolně spolupracují na bázi intergovernmentalismu61 (Klaus, in Mach 2007: 26-28).

4.3 Zavedení eura v ČR V roce 2004, kdy Česká republika spolu s dalšími devíti státy do Evropské unie vstoupila, nebylo jasné, kdy bude euro v Česku zavedeno. Všechny tyto země kromě Slovinska a Kypru ale vstoupí do eurozóny se zpožděním a nebo v neznámém termínu, což se tedy týká i České republiky. Problémem v České republice jsou především veřejné finance a neschopnost zavést reformy, které by zajistily jejich stabilitu do budoucna. Je potřeba reformovat zdravotní a důchodový systém stejně jako řešit čím dál více akutnější problém stárnutí obyvatelstva (Janáčková 2007: 12).

60 61

=Nadstátní. =Mezivládní spolupráce, opak supranacionalismu.

29

4.3.1 Ekonomická sladěnost Čím dál více se ozývají hlasy, že je třeba si zavést vlastní kritéria pro vyhodnocení připravenosti české ekonomiky k přijetí eura62. Otázkou nejlepšího načasování přijetí eura se zabývá nejen vláda, ale především pak Česká národní banka (ČNB) a Ministerstvo financí (MF). ČNB a MF vyhodnocují každoročně stupeň ekonomické sladěnosti. Tato analýza se zaměřuje především na otázky sladěnosti cyklického vývoje a ekonomické struktury se zeměmi eurozóny a v případě, že sladěnost není příliš velká, jak účinné jsou přizpůsobovací mechanismy. ČNB a MF zkoumá tedy v prvé řadě cyklickou a strukturální sladěnost a vlivy mezinárodních ekonomických vztahů, v druhé řadě se pak zabývá přizpůsobovacími mechanismy, které dělí na mechanismy fiskální a přirozené. Do fiskálním přizpůsobovacích mechanismů řadíme fiskální politiku a do těch přirozených pak pružnost mezd a cen a pružnost trhu práce (Kotlán, in Mach 2007: 23).

4.3.2 Strategie přistoupení ČR k eurozóně Za důležité považuji zmínit Strategii z roku 200363, kde ČNB spolu s vládou předběžně přijala za možné datum přijetí 2009-2010 v případě, že dojde ke zvýšení pružnosti české ekonomiky, především pak na trhu práce, a bude vytvořen dostatečný manévrovací prostor pro vyrovnávání případných asymetrických šoků ve veřejných rozpočtech64. Dalším předpokladem bylo postupnému přibližování se úrovni eurozóny a její ekonomické struktuře a také zvýšení synchronizace hospodářského cyklu České republiky s cyklem eurozóny (Singer, in Mach 2007: 28-29). ČNB však nedoporučila vstup ČR do ERM II v roce 2007 a to znamená nemožnost vstoupit do eurozóny v roce 2010 (Singer, in Mach 2007: 27). Od té doby je tzv. Eurostrategie předkládána Českou národní bankou a Ministerstvem financí ČR každý rok na podzim vládě ke schválení. Tato nyní již zavedená procedura pravidelného vyhodnocování připravenosti české ekonomiky na vstup do eurozóny je nemalým přínosem, protože tento postup nutí vládu ke komunikaci s Českou národní bankou na téma přijetí eura a snižuje tak možnost, že se otázka přijetí eura stane jen prázdnou politickou proklamací (Singer, in Mach 2007: 52).

4.3.3 Veřejné mínění Načasování vstupu země do eurozóny je stále v popředí zájmu odborné i laické veřejnosti. Za zmínku jistě stojí i česká ne příliš velká „nadšenost“ pro zavedení eura. Ta je dána především nechutí českých politiků k většímu reformnímu úsilí, což má za následek jejich velmi vlažný vztah k přijetí eura. Velký vliv má i negativní postoj českého prezidenta Václava Klause k jednotné evropské měně. Nechuť občanů k jakékoliv změně včetně jednotné měny je způsobena též stabilním ekonomickým růstem posledních let, který je založen mimo jiné na existenci vlastní měny s plovoucím kurzem, navíc česká koruna funguje a donedávna mohutně posilovala (Singer, in Mach 2007: 56).

62

Viz. českolipská kritéria Václava Klause. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. 64 Po vstupu do eurozóny nebude již možné tyto šoky absorbovat posílením či oslabením národní měny. 63

30

5. Názory na optimální termín zavedení eura Je všeobecně známo, že vstup do eurozóny má svá pozitiva a negativa. České republika se nyní nerozhoduje, zda do eurozóny vstoupí, protože k tomu se již rozhodla tím, že do Evropské unie vstoupila. Důležité je případný vstup správně načasovat a to tak, aby to pro zemi bylo co nejvýhodnější a současně jí to přineslo co nejmenší náklady. Česká republika vykazuje solidní hospodářský růst, jehož základem je zdravá tržní ekonomika. ČR se intenzívně zapojuje do mezinárodního obchodu, což znamená poměrně velkou otevřenost ekonomiky a růst konkurenceschopnosti v mezinárodním prostředí. Její růst je rovnovážný a udržitelný, což znamená, že je podložen růstem produktivity65. Za zmínku stojí, že poprvé po letech se záporným saldem běžného účtu platební bilance dosáhla ČR v roce 2005 kladných hodnot. Česká republika se dlouhodobě řadí mezi nízkoinflační ekonomiky. V roce 2008 došlo k výraznému posilování české koruny, které bylo zastaveno až přicházející finanční krizí66. Graf č. 6 Vývoj české koruny k euru

Pramen: euro.kurzy.cz

5.1 Tři názorové proudy V současné době probíhají v České republice vášnivé debaty o tom, kdy je výhodné euro v ČR zavést. Existuje mnoho názorů od zkušených ekonomů, politiků, právníků, politologů, bankéřů a státníků, jejichž vzájemné argumenty pro a proti přijetí eura si občas protiřečí, přesto jsou jejich odůvodnění většinou racionální a podložená ekonomickými daty.

5.1.1 Rychlé přijetí eura Názory na vhodnou dobu přijetí eura lze v podstatě shrnout do tří velkých skupin. Někteří radí euro přijmout co nejdříve to jen jde. Patří k nim většinou podnikatelé, pro které by v rámci exportérských možností bylo euro jistě výhodou. Dnes již víme, že Česká republika nestihne přijmout euro v roce 2010, což byl předpoklad původního národního plánu zavedení eura v ČR. Do eurozóny pravděpodobně nevstoupíme ani v roce 2012. Původní návrh ministerstva

65

V roce 2005 byl růst tažen investicemi a čistým vývozem, v roce 2006 spotřebou a investicemi (Singer 2007). Viz. Singer 2007, dostupné online na: .

66

31

financí České republiky byl stažen67 a aktuální verze Eurostrategie již neobsahuje žádné plánované datum přijetí. Vláda se dohodla na tom, že tak nebude učiněno do té doby, než vláda prokáže schopnost snižovat záporné rozpočtové saldo a dojde k reformě trhu práce68. Jako úplně nejrychlejší možné datum přijetí eura v České republice se tak v současné době jeví rok 2013, popř. až 2014.

5.1.2 Pozdější přijetí eura Druhá názorová skupina pak radí posečkat pár let a po té euro přijmout. Převládá zde názor, že do eurozóny je optimální vstoupit v době, kdy to bude pro Českou republiku i pro eurozónu výhodné. V této skupině také vládne přesvědčení, že Česká republika v podstatě nemá problém se splněním maastrichtských kritérií. Naopak tyto kritéria k hodnocení podmínek pro euro samy o sobě nedostačují a je třeba si uvědomit, že reálná konvergence a pružnost je důležitější než tato nominální kritéria. V tomto případě jsou hodnocena kritéria, jež jsou součástí tzv. analýzy sladěnosti České národní banky Ta jsou vyhotovována jednou ročně a schvaluje ji vláda (Hampl, in Pečínková 2008: 202). Základem je však správné načasování vstupu, které omezí náklady a zvýší zisky (Páral, in Pečínková 2008: 203). Zastáncem pozdějšího přijetí eura je například i současný prezident České republiky Václav Klaus. Ani vláda České republiky se v současné době nehodlá datem stanovení přijetí eura příliš zabývat a jsou-li vládní politikové nuceni dát nějakou odpověď, většina mluví až o roce 201969. Rok 2019 je poněkud symbolický tím, že v tomto roce by mohla koruna oslavit své sté narozeniny a někteří tak trochu z recese chtějí nechat korunu tohoto výročí dožít. . Tato skupina v podstatě nabízí zlatou střední cestu. Je smířena s tím, že euro je nutno zavést a současně to odmítá provést okamžitě. V rámci této skupiny zaznívají argumenty, se kterými se setkáme v obou předchozích názorových skupinách. Právě proto je tato skupina nejvhodnější k následující analýze výhod a nevýhod přijetí eura. Často se uvádí, že nejlepší načasování pro vstup do eurozóny pro kandidátské země je moment, kdy zisky a přínosy převažují nad náklady, přičemž náklady jsou vyjádřené spíše na makroekonomické úrovni, zatímco zisky a přínosy představují úroveň zejména mikroekonomickou70.

5.1.3 Zachování české koruny Poslední názorový proud tvoří zastánci národní měny, kteří chtějí naopak udržet českou korunu v oběhu co nejdéle a přirovnávají pozici České republiky ke Švédsku71. K tomu, abychom docílili stejného postavení by bylo zapotřebí stejné odmítnutí eura obyvatelstvem v referendu jako tomu bylo ve Švédsku v roce 2003. Významným rozdílem by bylo, kdyby toto odmítnutí místo obyvatelstvem bylo vyjádřeno politickými činiteli. Nelze totiž zapomínat na ustanovení článku 10 Smlouvy o ES, který zmiňuje tzv. princip loajality. Na základě tohoto ustanovení jsou státy povinny učinit vhodná obecná a zvláštní opatření k plnění závazků, které plynou z této Smlouvy. Státy jsou povinny tedy usnadnit Společenství plnění jeho úkolů a zdržet se všech opatření, které by naopak splnění těchto úkolů mohlo nějakým způsobem narušit (Tomášek, in Mach 2007: 46).

67

Po vyjádření nesouhlasu premiérem Mirkem Topolánkem. Více viz. . 69 Např. Zielenec 2008: . 70 Viz. Černíková 2009: přednáška online: . 71 Švédský model – Švédsko nemá žádnou legislativně danou opt-out (výjimka), přesto nezavedlo jednotnou měnu, protože v referendu v roce 2003 hlasovalo 56 % Švédů ve prospěch zachování švédské koruny. Švédsko plní všechna nominální konvergenční kritéria kromě jednoho – záměrná neúčast v ERM II. To je také jediným důvodem, proč Švédsko nepřijalo doposud euro (Tomášek, in Pečínková 2008: 46). 68

32

6. Výhody a nevýhody rychlého či pozdějšího zavedení eura Zavedení jednotné měny euro zanechává důsledky, které lze dle Brůžka rozdělit do tří nepříliš jednoznačných skupin. První skupinu tvoří důsledky, které jsou evidentní a prokazatelné. Další skupinou jsou důsledky, které lze odhadnout pouze přibližně a pouze s určitou mírou přesnosti. Poslední skupinu pak tvoří dopady sporné a neověřené (Brůžek 2007: 53). Toto členění se pak dá aplikovat na výhody i nevýhody přijetí eura.

6.1 Pozitivní aspekty přijetí společné měny Předností přijetí eura tvoří EMU jako stabilní měnová oblast. Toho je dosahováno především díky nutnosti splnění nominálních konvergenčních kritérií, která podporují vstup do eurozóny zemím se zdravými veřejnými financemi. To má za následek poměrně stabilní míru inflace a konvergenci úrokových sazeb. Zásluhu na tom má především Evropský systém centrálních bank v čele s Evropskou centrální bankou72, který dohlíží na cenovou stabilitu a podporuje ekonomický růst stejně jako konkurenceschopnost, investiční činnost a zaměstnanost v eurozóně (Brůžek 2007: 53) Pozitivní dopady mají na členy eurozóny sjednocené úrokové sazby, které tak zajišťují nejen stabilitu měnové oblasti, ale současně se podílí na snížení rizika podnikání a jsou příčinnou zániku množství spekulací v důsledku rozdílných úrokových měr. Rozšiřuje se kapitálový trh a dochází k efektivnější alokaci finančních prostředků. Zvýšená konkurenceschopnost má pak za následek růst efektivnosti. To má v dlouhodobém pohledu za následek snížení ekonomických rozdílů mezi jednotlivými členskými státy. Děje se tak především na základě rostoucí intenzity přímých zahraničních investic a kapitálu obecně do zemí s nižší ekonomickou úrovní (Brůžek 2007: 54). V případě, že Česká republika vstoupí do eurozóny co nejdříve, bude ji také co nejdříve umožněno se podílet na těchto výhodách plynoucích z členství v stabilní měnové oblasti. V tomto případě tedy není na co čekat. Pro malou otevřenou ekonomiku, jakou Česká republika bezpochyby je, je velmi výhodné zavést společnou měnu s těmi zeměmi, které tvoří až devadesát procent celkového zahraničního obchodu ČR. Vyjdeme-li z Mundellových 17 argumentů pro a 17 argumentů proti vstupu země do měnové oblasti, lze uvést, že díky účasti v eurozóně by ČR byla nucena dodržovat striktně rozpočtovou disciplínu, což by současně bylo jakousi omluvou před nátlakem domácích lobbystických skupin. V současnosti, kdy dochází k silné konkurenci nejen mezi firmami ale i mezi státy, je potřeba neotálet s přijetím eura, protože to by také mohlo znamenat snížení pozice ČR a tím i omezení jejího vlivu v rámci EU na dlouhá léta dopředu73. Nelze nezmínit, že v momentě kdy Česká republika vstoupí do Evropské měnové unie a přijme euro, dojde konečně k završení procesu integrace české ekonomiky do evropských měnových struktur a ČR se tak bude moci aktivně účastnit procesu formulace a implementace evropské měnové a kurzové politiky.

6.1.1 Snížení nákladů První specifickou výhodu tvoří úspora transakčních a zajišťovacích nákladů díky zániku měnových kurzů. Jde o rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem při provádění devizových transakcí. Dojde tedy k zjednodušení cestování do ciziny – lépe řečeno její evropské části, protože zde bude možno platit stejnou měnou. To je nesporně z hlediska obyvatel asi nejvíce

72 73

=Eurosystém. Zielenec 2008.

33

viditelnou výhodou. Rychlý vstup ČR do eurozóny by takto zpohodlnil, zjednodušil a především zlevnil cestování miliónům lidí (Tuček, in Pečínková 2008: 163). Dalších úspor dosahují jednotlivé podniky díky zjednodušeném účetnictví a snížení investiční nejistoty. Dochází k odstranění kurzového74 rizika při obchodu s ostatními zeměmi eurozóny, kam je směřována více než polovina českého vývozu, což významně ulehčuje kalkulace budoucích nákladů mnoha podnikatelům. To je současně spojeno s nižšími transakčními náklady. Platby mezi podniky z různých zemí jsou vyřizovány rychleji a celý proces jejich vyřizování je pružnější i díky zániku nutnosti držet hotovostní devizové prostředky v různých měnách. V eurozóně se při přeshraničních platbách používá platební systém TARGET75. Tuto výhodu by jistě řada podnikatelských subjektů uvítala v České republice co nejdříve. Zde neexistuje důvod, proč s přijetím eura váhat. Vstup do eurozóny znamená jednoznačné snížení nákladů českých podniků obchodujících se zahraničím v rámci eurozóny. V případě přijetí eura se sníží i potřeba tvorby devizových rezerv, protože odpadne nutnost intervence za účelem stabilní národní měny. Země mimo eurozónu jsou nuceny vytvářet devizové rezervy, aby byly v případě potřeby schopné pokrýt deficit platební bilance. Tuto funkci v eurozóně plní Evropská centrální banka, na kterou země převedou také část svých devizových rezerv (Brůžek 2007: 55). České republice a zejména ČNB by tak též odpadla jedna z povinností hned s přijetím nové měny.

6.1.2 Cenová transparentnost a mezinárodní srovnatelnost Velmi významnou předností jednotné měny je cenová transparentnost. Ceny zboží a služeb jsou vykazovány v jedné měnové jednotce ve všech zemích eurozóny a jejich srovnávání je proto velmi jednoduché. Dojde ke stimulaci působení konkurence, z čehož profitují všichni spotřebitelé. Podobně lze ale srovnávat také mzdy, pojištění, důchody, sociální dávky, daně a mimo jiné i makroekonomické ukazatele jako hrubý domácí produkt, platební bilance zahraničního obchodu, deficit, státní rozpočet, státní dluh apod. Cenová transparentnost obchodovatelného zboží má mimo jiné za následek určité zmírňování cen. Tato výhoda je však diskutabilní, protože důsledek může být například v případě recese i opačný (Brůžek 2007: 55). U této přednosti by České republice prospělo okamžité přijetí eura. V dnešní době jednotného vnitřního trhu a volného pohybu osob jsou obyvatelé ČR dnes a denně ovlivňováni zahraničím, ať už v oblasti obchodu, zábavy a turismu, vzdělávání, rodinných vztahů a celkově v téměř všech oblastech lidského života. Případná jednodušší a přímá srovnatelnost cen, mezd nebo hrubého domácího produktu by měla nepřímo za následek vyšší přehled obyvatel o dění v zahraničí a s tím spojené zvýšení významu integračních snah a tedy i růst zainteresovanosti na směru vývoje Evropské unie. Ze vstupu do eurozóny profitují také kapitálové obchody, zejména pak obchod s cennými papíry, kdy kurzovní lístky burzy cenných papírů se stanou mnohem snadněji srovnatelné a více přehledné (Tuček, in Pečínková 2008: 163). Euro podporuje optimální alokaci zdrojů, protože neexistuje nestabilita měnových kurzů, která je také příčinnou určité nejistoty o tom, jak se v budoucnu budou vyvíjet ceny služeb a zboží. Tato nejistota komplikuje rozhodování podniků o investicích a výrobě. Tento nedostatek jednotná měna tedy odstraňuje (Brůžek 2007: 56). V České republice, kde zdroje nejsou ještě zdaleka alokovány tím nejefektivnějším způsobem, by zavedení eura v tomto

74

Neboli měnového. Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase, více viz. , popř. Brůžek 2007: 55. 75

34

případě pomohlo dosáhnout alokační efektivnosti alespoň v některých odvětvích, což by mělo za následek zvýšení produktivity práce.

6.1.3 Zlepšení postavení České republiky USA, Evropská unie a Japonsko – tři ekonomická centra světa, nicméně pouze Evropská unie je stále měnově nejednotná. Evropská unie je stabilní měnovou oblastí. Jednotná měnová politika má za následek to, že členské státy převážně dodržují fiskální disciplínu a výsledkem je poměrně velká stabilizace makroekonomického prostředí eurozóny. Pokud bude Česká republika s přijetím eura otálet a ohánět se politickými ne příliš věrohodnými argumenty, je možné, že postavení České republiky v rámci Evropské unie výrazně poklesne a bude vtažena do tzv. druhé evropské ligy. Vliv a pozice České republiky v rámci Evropské unie je v současné době navýšena díky aktuálnímu českému předsednictví, nicméně jedná se samozřejmě pouze o přechodnou záležitost. I to je však důležité. V otázce přijetí eura je Česká republika brána za velmi váhavou a nerozhodnou zemi. Pokud bude mít její váhaní delšího trvání, lze si velmi lehce představit, že dojde k velmi zásadnímu zhoršení její pozice uvnitř Unie. Pokles vlivu již tak ne příliš vlivné země by mohl mít za následek stav, kdy by ČR sice stále byla právoplatným členem EU nicméně bez jakéhokoli velkého vlivu na budoucí podobu evropské měnové politiky.

6.1.4 Větší disciplína uvalená na domácí hospodářské politiky Často se uvádí, že přijetím eura je upevněna fiskální disciplína v daném státě. To je dáno nejen povinností splnit maastrichtská kritéria, ale především nutností dlouhodobě udržovat stabilní makroekonomické ukazatele. Dochází ke zvyšování věrohodnosti domácí nezávislé měnové politiky, což by zároveň mohl být argument zejména pro Českou republiku, proč euro zavést co nejdříve. Členství v eurozóně velmi ovlivňuje domácí hospodářské politiky, zejména pak tedy politiku fiskální, protože základními požadavky eurozóny76 jsou právě střednědobě vyrovnané veřejné rozpočty či nutnost provedení strukturálních reforem, které kladně ovlivňují ekonomický růst.

6.1.5 Stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb V momentě, kdy dojde v České republice k přijetí eura, začne pro ni platit Pakt stability a růstu bez výjimky. Rozpočtová politika, která je prováděna na jeho základě, pomáhá snižovat náklady k financování veřejných rozpočtů a především se zasazuje o stabilizaci dlouhodobých úrokových sazeb na nízké úrovni, což je výhodné pro domácnosti i firmy, které získají přístup k více likvidním a otevřenějším trhům v eurozóně. Opět zde platí, že pokud bude Česká republika s přijetím eura otálet, je možné, že budou přetrvávat její problémy s udržováním fiskální disciplíny, zejména pak z krátkodobého hlediska díky populistickým krokům sociálních vlád v dobách voleb, či kvůli růstu mandatorních výdajů z hlediska dlouhodobého77.

76

V podobě konvergenčních kritérií. Tento trend byl jenom dočasně přerušen „Špidlovou reformou“ veřejných financí z roku 2003, více viz. Singer 2007, dostupné online na: .

77

35

Graf č. 7 Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně 1990-2006, dlouhodobé úrokové sazby (%)

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

6.1.6 Snížení rizika měnových a finančních turbulencí Dalším pozitivním efektem je snížení rizik měnových a finančních turbulencí. Zafixování měny v rámci eurozóny na určité hodnotě má za následek růst stability finančního sektoru a tedy pokles rizika měnových a finančních turbulencí. V případě malé otevřené české ekonomiky v liberalizovaném prostředí způsobí prudké kurzové vychýlení nemalé problémy.

6.1.7 Ostatní výhody Jak již bylo zmíněno, díky odstranění měnových kurzů odpadá i kurzovní riziko, což má za následek nárůst přeshraničních investičních aktivit. Dle Brůžka je však tato výhoda obtížně kvantifikovatelná a projeví se spíše v dlouhodobém časovém intervalu (Brůžek 2007:55). Mezi další specifickou výhodu, kterou Brůžek uvádí, patří odstranění možné diskriminace ostatních zemí díky posilování svých domácích produktů za použití monetárních nástrojů – tedy oslabováním měnového kurzu pomocí devalvace nebo devizovými intervencemi (Brůžek 2007: 55). Vstupem České republiky do EU došlo k nárůstu konkurence a vzrostla potřeba ochranářských opatření domácích výrobců a tedy i možnost diskriminace nečeských výrobců. Vstupem ČR do eurozóny by byly omezeny nástroje, které je možno použit k její realizaci. Neexistuje shoda v otázce státních zásahů a ochranářství, nicméně tak jako tak jde o formu nekalé hospodářské soutěže. Z hlediska časového by mohlo být výhodné pro Českou republiku si tuto možnost krátkodobě ponechat. Lze totiž předpokládat, že konkurenceschopnost českých výrobců i nadále poroste. Za jednu z nejvýznamnějších předností lze považovat fakt, že náslekdy přijetí eura jsou ve všech členských zemích eurozóny podobné tím způsobem, že došlo ke zrušení různě se vyvíjejících měnových kurzů. Ceny zboží, služeb, kapitálu, pracovní síly, které mají vliv na inflaci a výši zisku podniků díky růstů či poklesu vývozních a dovozních cen, byly sjednoceny, což posiluje stabilitu celé měnové zóny (Brůžek 2007: 55). Tento fakt v podstatě nehraje v dřívějším či pozdějším přijetí eura Českou republikou žádnou zásadní roli.

36

6.1.8 Shrnutí výhod Celkově lze uvést, že případný vstup ČR do eurozóny v nejbližší době urychlí tvorbu stabilnějšího ekonomického prostředí pro podnikání, zvýší efektivnost alokace zdrojů, zvýší fiskální disciplínu a zodpovědnost vlády, sníží množství možných finančních a měnových turbulencí, stabilizuje dlouhodobé úrokové sazby, sníží náklady domácnostem i firmám především pak náklady transakční, zvýší cenovou a mzdovou transparentnost, pravděpodobně upevní postavení České republiky v EU, podpoří ekonomický růst a tím urychlí reálnou konvergenci ekonomiky ČR k ekonomikám eurozóny.

6.2 Rizika a negativní aspekty přijetí jednotné měny 6.2.1 Suverenita národních států I nadále existuje téměř v každém členském státě určitá priorita národních zájmů nad zájmy eurozóny. I přes nutnost přenést suverenitu na nadnárodní úroveň v oblasti měnové se státy snaží uchovat samostatnost rozhodování v oblasti rozpočtu (Brůžek 2007: 57). Pakt stability a růstu se však snaží tento konflikt řešit tím, že zavádí sankce za nedodržování rozpočtové disciplíny. Václav Klaus mimo jiné ve svých kritériích zmiňuje, že země Evropské unie by měly spolupracovat na základě dobrovolnosti a především pak intergovernmentalismu. V tomto případě nelze mluvit ani o jednom ani o druhém. Povinnost vstoupit do eurozóny je dána Smlouvou o ES, kterou ČR podepsala současně se vstupem. Projekt Hospodářské a měnové unie je postaven na přesunu měnové suverenity na nadnárodní instituci - Evropskou centrální banku. Z tohoto hlediska se jeví ztráta národní měny jako ztráta národního symbolu, což je v rámci každého státu velmi citlivou otázkou. V tomto případě však váhání s přijetím eura nic nevyřeší, protože národní měny je nutno se vzdát v obou případech.

6.2.2 Ztráta nezávislé měnové politiky Dle zastánců pozdějšího vstupu by rychlé přijetí eura pro dohánějící ekonomiku s nižší cenovou a ekonomickou úrovní než eurozóna nebylo výhodné. Někteří europesimisté dokonce uvádějí dobu minimálně deseti let, po které stále nebude výhodné se vzdát vlastní měny, měnové politiky a kurzu. Měnový kurz má hned několik funkcí – dává ekonomice pružnost a brání nerovnováhám. Posilováním kurzu pak dochází k poklesu inflace a k ekonomickému růstu při současně nízkých úrokových sazbách. Ekonomickým růstem dohání naše ekonomika eurozónu, dochází k tzv. reálné konvergenci, což znamená, že se vyrovnávají i relativní mzdové a cenové úrovně s eurozónou (Janáčková, in Pečínková 2008: 194). Tab. č. 9 Reálný kurz vůči euru (1998=100, na bázi HICP)

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

37

Zde je nutno uvést, že dohánění relativní cenové hladiny eurozóny probíhá dvěma kanály konvergence – kurzovním a inflačním78. To znamená, že buď dochází k posilování koruny, nebo postihne ČR větší inflace než eurozónu a v tom případě jde o inflační diferenciál. To je argumentem zastánců pozdějšího přijetí eura. Posledních osm let docházelo k přibližování relativní cenové hladiny ČR k eurozóně výhradně přes kurzový kanál konvergence – tedy posilováním koruny. V případě, že ČR přijme nyní euro, tak si tuto cestu uzavře. Jelikož ekonomická úroveň ČR na konci roku 2007 dosahovala úrovně cca 70-75% ekonomické úrovně eurozóny, je výhodné si korunu ještě pár let ponechat (Janáčková, in Pečínková 2008: 195). Tab. č. 10 HDP na hlavu v paritě kupní síly (EA12=100)

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

Tab. č. 11 Průměrná cenová hladina HDP (EA12=100)

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

Klíčovým problémem dle Brůžka je právě ztráta nezávislé měnové politiky. Původně nezávislé centrální banky jednotlivých států byly zapojeny do jednotného Eurosystému a nemohou již ovlivňovat národní ekonomiku monetárními nástroji79. Otázkou zůstává, zda existují jiné nástroje a mechanismy, které absenci monetárních nástrojů dokáží nahradit (Brůžek 2007: 58). V současnosti mezi hlavní monetární nástroj ČNB patří úrokové sazby. Stojí za zmínku, že úrokové míry ČNB jsou podstatně nižší než v ostatních zemích Evropské unie. Navíc již dnes dochází k deficitním rozpočtům, takže v případě šokového poklesu poptávky na českém trhu, nelze tento pokles vyrovnat deficitním financováním. Tuček pak uvádí, že české odbory by v této situaci svými požadavky na růst mezd a sociálních dávek dovršili ekonomickou krizi (Tuček, in Pečínková 2008: 165).

78 79

Popř. jejich kombinací. Např. regulace množství peněz v oběhu, měnový kurz, úrokové míry.

38

Na první pohled se v této situaci jeví jako nejlepší řešení pro Českou republiku chvíli s přijetím eura počkat. Je však stejně dobře možné, že pokud se vstupem do eurozóny budeme stále otálet, nikdy její úroveň nedoženeme a navíc naše mzdy stejně jako starobní důchody budou za touto úrovní výrazně zaostávat. V případě, že by se ČR dokázala vyhnout krizi, kterou by vyvolala případná náhlá změna úrokové politiky, stejně jako pozdější reakce odborů, měla by Česká republika více či méně rovnovážně ekonomicky růst (Tuček, in Pečínková 2008: 165). Přijetím eura a stažením národní měny tedy přechází kompetence v oblasti monetární politiky z národní centrální banky na Evropskou centrální banku. Tím země přichází o možnost užití monetárních nástrojů. Evropská centrální banka provádí měnovou politiku s ohledem na vývoj eurozóny jako celku, tedy nikoliv na základě požadavků a potřeb jednotlivých ekonomik členských států. Nutno zmínit, že ECB bude častěji jednat ve prospěch velké země, jež svou ekonomikou výrazně ovlivňuje mnoho menších ekonomik a případná krize by se tak mohla rozšířit. Je známo, že Česká republika mezi největší země zrovna nepatří80. Evropská centrální banka tedy uplatňuje svou měnovou politiku plošně na všechny státy stejně bez výjimky, nicméně ekonomická situace v členských státech a jednotlivých regionech se může lišit. Je jasné, že v případě, kdy ne všechny státy či regiony jsou na tom ekonomicky stejně, není měnová politika ECB stejně výhodná pro všechny. Jednotná nominální úroková sazba ale různé míry inflace mohou zapříčinit vyžadování různých úrokových měr. Státy s vyšší mírou inflace mají nižší nebo záporné reálné úrokové míry v momentě, kdy míra inflace převyšuje úrokovou míru. Naopak země s nižší inflační mírou dosahují výhodnějších úrokových měr. Evropská centrální banka by tak správně měla uplatňovat restriktivní monetární politiku u zemí s vyšší inflací a expanzivní monetární politiku vůči zemím s inflační mírou nižší. Jelikož však Evropská centrální banka musí uplatňovat jednotnou měnovou politiku, budou na tom jedny země lépe a jiné hůře (Brůžek 2007: 58). Krátce řečeno jednotná měnová politika nemusí vyhovovat všem. Týká se to tedy a především i České republiky, která ještě stále stojí v pozici dohánějící ekonomiky. Jestliže členské státy eurozóny vykazují odlišný hospodářský růst, nacházejí se v různých fázích hospodářského cyklu, mají rozdílnou strukturu výroby, různé míry nezaměstnanosti či nejednotnou míru konkurenceschopnosti může být účinnost jednotné měnové politiky ECB velmi negativně ovlivněna (Brůžek 2007: 58).

6.2.3 Neschopnost čelit asymetrickým šokům Další z nevýhod zavedení společné měny je absence národních monetárních nástrojů a tudíž neschopnost čelit asymetrickým šokům. Asymetrické šoky jsou šoky s nestejnými dopady, které se budou projevovat v případě, kdy česká ekonomika a její finanční sektor nebude dostatečně cyklicky a strukturálně sladěn s ekonomikami členských států eurozóny. Na základě teorie optimálních měnových zón by je měly nahradit jiné ekonomické nástroje – mobilita pracovních sil v rámci eurozóny a flexibilita mzdových sazeb. Myšlenkou je situace, kdy dojde k poklesu přebytku pracovních sil v zemi A. Pokud dojde k jejich přesunu do země B, kde byl nedostatek pracovních sil, zůstanou neměnné mzdové sazby u obou zemí - v zemi A nedojde ke zvýšení nezaměstnanosti, v zemi B nevznikne mzdová inflační spirála a navíc dojde k hospodářskému růstu (Brůžek 2007: 59). Jak již bylo uvedeno dříve, vyznačuje se Česká republika a obecně celá Evropa nízkou mobilitou pracovní síly. Příčinami jsou jazykové, institucionální a kulturní překážky, odlišné

80

Více viz. přednáška Černíková 2009.

39

tradice, rodinné vztahy či rozdílné sociální systémy. Vliv sehrává i ekonomická úroveň, kdy častěji dochází k migraci ze zemí s nižší ekonomickou úrovní do zemí s ekonomickou úrovní vyšší. V případě nedostatečné pružnosti mezd, kdy mzdy spíše rostou než klesají při nedostatečně vysoké produktivitě práce, dochází při jednotné měnové politice k poklesu konkurenceschopnosti dané země bez možnosti zásahu pomocí měnového kurzu (Brůžek 2007: 59) Asymetrické šoky či pomalý hospodářský růst mohou být následkem špatného řízení hospodářských politik členských zemí. Typickým znakem jsou i rozdílné zájmy členských zemí z hlediska inflace a nezaměstnanosti. Problémem pak dle Brůžka je i fakt, že v oblasti, kde dochází k volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, nedochází k rovnoměrnému hospodářskému růstu, ale naopak k ekonomické koncentraci v ekonomických centrech a k zaostávaní v periferních oblastech. To se projevuje rozdílnou ekonomickou úrovní členských zemí a regionů81 (Brůžek 2007:60). Jedním z argumentů odpůrců eura v České republice je právě poukázání na rozdílné preference členských států a obava z toho, že by v případě konfliktnosti těchto zájmů jednotná měnová politika situaci ještě zhoršila, zvlášť vezmeme-li v potaz, že politika ECB vychází především z ekonomické situace ve velkých zemích (Brůžek 2007: 58). Zde lze uvést, že Česká republika svůj vliv včasným přistoupením k eurozóně určitě nesníží, na druhou stran pokud bude vyčkávat příliš dlouho, lze snadno očekávat její určitý statutární úpadek. Nutno však poznamenat, že Česká republika přesto je a vždy také bude malou a ne příliš vlivnou zemí. Na druhou stranu se v rámci hodnocení tohoto rizika nabízí možnost s přijetím eura posečkat a ještě více se tak přiblížit ekonomikám eurozóny zvýšením reálné konvergence, což by alespoň částečně mohlo zmírnit riziko naprosté rozdílnosti zájmů. Tab. č. 12 Korelace ekonomických šoků vůči eurozóně

Pramen: ČNB, Analýzy sladěnosti 2007

81

Měřeno ukazatelem HDP na obyvatele v paritě kupní síly.

40

6.2.4 Finanční náklady Je známo, že vstup do eurozóny a obecně realizace měnové unie bude vyžadovat nemalé finanční prostředky. Tyto finanční náklady jsou hrazeny jak samotnou Evropskou unií, tak administrativami členských států, bankovní a podnikovou sférou. Při vstupu ČR do eurozóny je nutné provést výměnu nebo určitým způsobem přizpůsobit technické stroje a zařízení tomuto kroku. Další finanční prostředky budou vynakládány na stažení národní měny a ražbu euromincí stejně jako tisk eurobankovek. Bude potřeba upravit informační systémy, přecenit veškeré zboží, vytisknout nové cenové katalogy, mimo jiné je nutné také zaškolit dotyčné pracovníky. Většinou se však jedná o jednorázové nástroje, které si každý82 bude nucen uhradit z vlastních zdrojů. Brůžek sice uvádí, že tyto náklady jsou později uhrazeny či dokonce ještě převýšeny následujícími úsporami, nicméně jedná se o velmi dlouhodobé hledisko (Brůžek 2007: 61). V současné době se nabízí velmi aktuální otázka, zda je vhodné při snaze zavést euro co nejdříve zvyšovat náklady podnikatelům a domácnostem právě nyní v době světové finanční krize. Názory ekonomů a odborníků na délku finanční krize se velmi liší a je proto těžké odhadovat, zda případně brzké přijetí eura zpozdí či naopak podpoří a urychlí. Při okamžitém přijetí eura se zvýší pravděpodobně tempo růstu životních nákladů. Za několik let po vstupu dojde k růstu objemu peněz v české ekonomice, z čehož se obecně předpokládá mimo jiné například zvýšení stavební aktivity. Hospodářská konvergence však půjde především cestou inflace, přestože by investiční činnost a zvýšená obchodní aktivita mohla tento dopad minimalizovat. Nejvyšší ztráty v případě okamžitého přijetí eura v ČR by postihly majitele pevně úročených cenných papírů, dále majitele penzijních fondů či kapitálového životního pojištění právě z důvodu rychlejšího růstu životních nákladů nad úrovní inflace. Tím dojde k poklesu reálných výnosů. Na rychlém přijetí eura by prodělali i majitelé akcií a nemovitostí, protože v případě růstu objemu peněz v ekonomice, by došlo k nafouknutí jejich cen. Na druhou stranu investoři do cenných papírů by s rychlým přijetím eura byly schopni pořídit množství zahraničních cenných papírů bez měnového rizika (Kohout, in Pečínková 2008: 186). Jen tak na okraj, v případě, že Česká republika euro přijme, dojde k růstu významu otázky, s jakým kurzem budeme do eurozóny vstupovat. Ještě před začátkem krize v roce 2007 byl kurz koruny k euru kolem 28,00 Kč a mělo se zato, že koruna je vůči euru podstatně podhodnocená. Jde v podstatě o střet zájmů vývozních podniků, kteří se každému zhodnocení koruny brání, a dovozců, kteří by nejraději uvítali co nejvyšší kurz koruny k euru. V případě podhodnocené koruny, je podporován příliv zahraničního kapitálu, nikoliv však jeho odliv. Zde existuje nemalé množství názorů, že ČR by měla vstupovat do eurozóny teprve až po určitém zlepšení kurzu koruny k euru. Tyto hlasy však podstatně ubírají na síle dnes. Česká koruna vůči euru výrazně posilovala téměř po celý rok 200883. V případě ustanovení kurzu vůči euru na nízké úrovni, dojde ke znehodnocení peněžních úspor, starobních důchodů, na což by mohla doplatit především starší generace. Otázkou zůstává, jaký kurz by v současné době byl pro ČR opravdu výhodný, Nepřesné odhady, které v roce 2007 uváděli hodnoty jako 16 – 20 Kč za jedno euro, dnes již dávno nejsou aktuální84 (Tuček, in Pečínková 2008: 165).

82

Zejména pak podnikatelé. Dosáhlo hodnoty pod 23 Kč za 1 euro. 84 Současný kurz eura se pohybuje okolo 27 Kč za euro. 83

41

6.2.5 Riziko vnímané inflace Za velmi často zmiňovanou nevýhodu eura bývá uváděn fenomén růstu cen po přijetí eura. Spotřebitelé nabývají dojmu, že přijetím a zavedením eura došlo k navýšení inflace. Původ této myšlenky je dílem tzv. kreativního zaokrouhlování. Velkou roli zde hrají média a psychologické faktory. Doopravdy sice došlo k nárůstu cen, ale pouze u některých druhů zboží a většinou je tento děj doprovázen snížením cen u ostatních druhů zboží, takže se navenek inflace nezmění V dnešní době však již existuje velké množství nástrojů a mechanismů, které toto zkreslené vnímání vyšší inflace omezí. Jedná se především o duální označování cen, černou listinu uvádějící nepoctivé obchodníky a podobně. Česká republika zmíněnému riziku věnuje v Národním plánu pro zavedení eura v ČR velkou pozornost a počítá s řadou opatření, aby tomu zabránila. Předběžně se počítá s uzákoněním dvojího označování cen a se zavedením černé listiny podnikatelů – nepoctivců85. Pro srovnání lze uvést, že například první měsíc letošního roku ukázal, že ani zavedení eura na Slovensku od 1. 1. 2009 nevedl ke zvyšování cen zboží a služeb. To by mohlo mimo jiné uklidnit i českou veřejnost a vést k větší popularitě eura v ČR.

6.2.6 Možná asymetrie měnové transmise Dalším rizikem pro přijetí eura v České republice a nejen zde by mohla být asymetrická měnová transmise86. Je známo, že transmisní mechanismus působí paralelně několika cestami87. Nejčastěji zmiňovaným je úrokový kanál. To znamená, že pokud dojde ke zvýšení měnově-politické úrokové sazby88, zvýší se nejdříve úrokové sazby na mezibankovním trhu. Následuje zvýšení úrokových sazeb, které banky vyhlašují na poskytování úvěrů a příjem vkladů. To má za následek snížení investiční aktivity, které je součástí agregátní poptávky a tedy i snížení tlaků na růst cenové hladiny. Celý mechanismus působí paralelně pro počáteční snížení měnově-politické úrokové sazby89. Asymetrie se projevuje tím, že v průběhu recese nabídka úvěrů naráží na restriktivní monetární politiku, zatímco ve fázi růstu nekoresponduje s expanzivní monetární politikou ECB. V případě jednotné měnové politiky lze snadno dosáhnout situace, že plošně prováděná politika v rukou ECB nevyhovuje všem členským státům. Rozdíly v ekonomickém růstu a v inflační míře mezi jednotlivými členskými zeměmi eurozóny ovlivňují výši úrokových sazeb v těchto zemích. Existují-li rozdílné úrokové90 transmisní mechanismy v rámci eurozóny, má to za následek nejednotný dopad monetární politiky Evropské centrální banky. Za zmínku stojí slova víceguvernéra ČNB Ing. Miroslava Singera,Ph.D., který ve svém článku o rizicích a přínosech eura u rozdílnosti transmise uvádí, že toto riziko není velkým problémem, protože eurozóna umožňuje národním centrálním bankám převádět měnová rozhodnutí ECB na finanční trh různými způsoby, tudíž by rozdílnost fungování finančních trhů v různých zemí při přenosu měnového rozhodnutí do reálných úrokových sazeb neměla hrát až takovou roli (Singer, in Pečínková 2008: 61).

85

Více viz. . Transmisní mechanismus měnové politiky - Transmisním mechanismem měnové politiky se rozumí řetězec ekonomických vazeb, který umožňuje, aby změny v nastavení měnově-politických nástrojů vedly k žádoucím změnám inflace, zdroj: ČNB. 87 = Kanály. 88 Především repo sazba v ČR. 89 Zdroj ČNB. 90 Popř. úvěrové. 86

42

6.2.7 Ztráta výnosů z ražebného Výnos z ražebného je jedním z příjmů státního rozpočtu. Jde o zisky z emise nových peněz. Nedochází tím k tvorbě bohatství, a má nepřímo za následek pokles kupní síly peněz. Ražebné91 je hodnotou statku, který stát získá emisí nových peněz. V EMU dochází k přerozdělování výnosů z ražebného mezi členské státy. V poslední době se dokonce stále více mluví o možném převodu výnosů z ražebného centrálních bank do rozpočtu Evropské unie.

6.2.8. Shrnutí nevýhod Celkově lze říci, že případný pozdější vstup ČR do eurozóny by snížil některá rizika, která hrozí při okamžitém přijetí eura. Zavedení eura vyžaduje vynaložení určitých finančních nákladů. ČR ztratí svou nezávislou měnovou politiku, čímž současně dojde k omezení státní suverenity. Díky ne příliš velké informovanosti obyvatelstva hrozí nebezpečí vnímané inflace. ČR navíc omezí svoji schopnost čelit asymetrickým šokům, což může vést k nemalým finančním nákladům.

91

Tzv. inflační daň.

43

7. Časování vstupu 7.1 Současný stav ČR Česká republika se řadí mezi země střední a východní Evropy, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004 se zaostávající ekonomickou úrovní. V rámci dohánění vyspělých ekonomik Unie předpokládá jejich ekonomická integrace vysoký stupeň reálné konvergence úrovně ekonomiky. Přibližování ekonomické úrovně úrovni ekonomik eurozóny, které je měřeno pomocí HDP na obyvatele v paritě kupní síly92, požaduje pružné přizpůsobování výrobní struktury, tedy přizpůsobení složení produkce v odvětví či v sektoru změnám odehrávajícím se na trhu. V rámci procesu přijímaní eura je Česká republika nucena splnit maastrichtská nominální kritéria konvergence. Pokud ČR splní konvergenční kritéria a hodnoty těchto kritérií bude schopna udržet dlouhodobě, je pro ni povinností přijetí eura. V současné době však vstupu do eurozóny brání především ekonomické úvahy, nakolik proces vstupu do eurozóny naruší úspěšné fungování a růst české ekonomiky. Při argumentaci proti přijetí eura často převládají politické důvody. Monetární politika ČNB se dá nazvat poměrně úspěšnou. Daří se udržovat poměrně stabilní nízkou inflaci a koruna vykazuje apreciační trend. Česká republika však stále oplývá nedostatečnou úrovní sladěnosti a neúčinnými přizpůsobovacími mechanismy jako je malý prostor pro fiskální transfery, rigidita na trhu práce a nepružné mzdy. Na druhou stranu díky cenovému a kurzovému kanálu dochází k cenové konvergenci. Prosazuje se i reálná konvergence, i když ne nijak výrazným tempem93. V současné době česká koruna spíše stagnuje. V roce 2008 zaznamenala koruna nejprve vysoké zhodnocení a poté stejně strmý pokles především díky dopadu finanční krize na světové finanční trhy. Vhodné datum přijetí tak především závisí na tempu růstu životní úrovně v případě, že rychlý či naopak pozdější vstup do eurozóny umožní rychlý růst životní úrovně. Jde taktéž o datum, kdy jsou zisky nejvyšší a náklady vstupu dosahují minimální úrovně.

7.2 Postoj obyvatel Rychlejší zavedení eura požadují zejména podnikatelé nebo manažeři firem, kteří často uzavírají obchody s členskými zeměmi eurozóny. Zavedení eura totiž znamená snížení nákladů i rizika a zjednodušení platebního styku. Proti naopak budou stát centrální bankéři, kterým po přijetí eura hrozí ztráta většiny jejich moci, i přesto že jim naopak porostou zisky díky rostoucímu objemu zahraničního obchodu. Pro občany pak přijetí eura znamená především nové ceny. Jinak ale k žádným významným modifikacím nedojde a jde spíše o psychologickou změnu. Mzdy, úspory, dluhy i ceny by měly růst stejným tempem. Prioritním zájmem ČR by proto měla být dobrá příprava na přijetí eura a především pak dobrý plán připravený několik let dopředu, který umožní firmám zavčas se na tuto změnu připravit a co nejvíce tak snížit náklady potřebné k zavedení eura. Občanům pak poskytnout dostatečné informace a připravit nástroje, které ochrání spotřebitele proti zdražování.

92 93

Tj. po vyloučení rozdílů v jednotlivých cenových hladinách. Více viz. přednáška Černíková 2009.

44

7.3 Srovnání nákladů a zisků Čím dříve vstoupí Česká republika do eurozóny, tím dříve se bude moci podílet na výhodách z toho plynoucích. V tomto případě není proč otálet. Na druhou stranu rozhodujícím faktorem České republiky musí být srovnání očekávaných nákladů a zisků. Obojí se zdá být nesnadno kvantifikovatelné, nicméně se obecně předpokládá, že v momentě, kdy dojde k minimalizaci nákladů, bude ČR dosahovat maximálních zisků. Je známo, že nezávisle prováděná měnová a kurzová politika je efektivním nástrojem při vyrovnávání asymetrických hospodářských šoků94. Má-li ČR o tyto nástroje vstupem do eurozóny přijít, je pro ni nejvýhodnější tak učinit v době, kdy její alternativní přizpůsobovací mechanismy efektivně fungují95. Toho česká ekonomika dosáhne v případě pružného trhu práce a mzdových sazeb a na základě efektivně fungující fiskální politiky. Je však zapotřebí buď zavést potřebné reformy veřejných financí a nebo naopak nečekat a docílit mobility pracovního trhu co nejrychlejším vstupem do eurozóny.

94 95

Nabídkových či poptávkových. Více viz. přednáška Černíková 2009.

45

Závěr Vstup do eurozóny a přijetí společné měny tedy bude mít své náklady a zisky. Poměr mezi těmito přínosy a náklady se v čase mění a není lehké jej kvantifikovat. Hlavním problémem všech dohánějících ekonomik usilujících o vstup do eurozóny je sladění členství v eurozóně s reálnou konvergencí. Ta však klade nároky na určité tempo reálného zhodnocení96 domácích ekonomických aktiv vůči aktivům ze zahraničí. V případě nutnosti dodržování nominálních konvergenčních kritérií je však toto tempo výrazně omezeno, z čehož plyne, že plnění maastrichtských kritérií konvergence brzdí reálnou konvergenci. Rychlé přijetí eura by pro ČR jako jednu z dohánějící ekonomik, která usiluje o zvýšení produktivity a tempa reálné konvergence, znamenalo výrazné zpomalení tempa růstu. Brzdou vývoje by pak byla jak maastrichtská kritéria a systém ERM II, tak po vstupu do eurozóny především jednotná měnová politika ECB. Analýza výhod rychlého přijetí a současně nevýhod pozdějšího přijetí eura určuje jednoznačné snížení transakčních nákladů v momentě přijetí eura. Dochází ke stimulaci turismu. Snadnější mezinárodní srovnávání cen, mezd či například sociálních podpor a celková cenová transparentnost je další výhodou, která zvyšuje povědomí všech občanů členských států o cenových hladinách ostatních členských států a celkově povědomí o postupující integraci v Evropské unii. Včasným vstupem ČR do eurozóny se jednoznačně zvýší důvěryhodnost české ekonomiky a tím se současně zlepší postavení ČR zejména v rámci EU a Evropy obecně, protože na ekonomiku členských států eurozóny je kladena větší disciplína, jejíž případné porušení je možno sankcionovat97. Rychlý vstup do eurozóny také přinese stabilně nízké dlouhodobé úrokové sazby, které budou pozitivně ovlivňovat hospodářský růst ČR. Analýza nevýhod rychlého přijetí a současně výhod pozdějšího přijetí eura je v podstatě snahou o obhájení pozice „není kam spěchat!“ Jakmile ČR vstoupí do eurozóny, ztratí svou měnovou suverenitu a měnu jako jeden ze symbolů státnosti. Ztráta nezávislé měnové politiky je nejčastěji zmiňovanou nevýhodou přijetí eura. ECB provádí měnovou politiku s ohledem na vývoj eurozóny jako celku, tedy nikoliv na základě požadavků a potřeb jednotlivých ekonomik členských států. Je známo, že ekonomická úroveň jednotlivých ekonomik členských zemí se liší, a z toho plyne, že jednotná měnová politika nevyhovuje všem, tím spíš nemusí vyhovovat takové malé stále ještě dohánějící ekonomice jako je ta česká. Dle nejnovějších studií nedochází k významnému přibližování vývoje ekonomického cyklu ČR a eurozóny (MPSV 2007: 12) a asynchronní hospodářský cyklus s eurozónou stejně jako výskyt asymetrických hospodářských šoků by pro ČR znamenal nevhodnost jednotné měnové politiky ECB, což by mohlo mít za následek například prohloubení recese. Dalšími nevýhodami přijetí eura je ztráta výnosů z ražebného a nebo případná asymetrie měnové transmise. Samotné zavedení eura vyžaduje vynaložení určitých finančních nákladů. Ty jsou však převážně jednorázové a nehraje u nich roli datum vstupu ČR do eurozóny. Nejvíce zmiňovaným rizikem při vstupu do eurozóny je pak možné zpomalení reálné konvergence a tedy růstu ekonomiky ČR z důvodu striktní politiky Evropské centrální banky. Srovnání výhod a nevýhod vstupu ČR do eurozóny je v podstatě srovnáním názorů tří táborů, z nichž jedni chtějí do eurozóny co nejdříve, ti druzí by se vstupem zhruba deset let počkali a poslední skupinu tvoří ti, kteří by nejraději euro nezaváděli vůbec. Třetí skupina se řídí heslem: “Proč se snažit změnit něco, co dobře funguje?“ Rozbor třetí skupiny však nebyl předmětem této práce. Analyzované výhody a nevýhody tvořily výstupy skupin rychlého a

96 97

= Apreciace. Viz. Pakt stability a růstu.

46

pozdějšího přijetí eura. Jasno má tedy Česká republika snad jen v tom, že chce euro dříve nebo později zavést. Obě skupiny předkládají svá řešení na posouzení vhodnosti eura. Zastánci rychlého přijetí eura, které tvoří především podnikatelé, věří, že euro usnadňuje mezinárodní obchod a navíc integruje finanční trhy. Eurozónu nepovažují za špatný projekt a požadují tak co nejrychlejší zavedení společné měny za účelem dřívější realizace potenciálních výhod z členství. Častým argumentem zastánců eura pak je nutnost stabilních veřejných financí. Zastánci pozdějšího přijetí eura vidí často východisko v Klausových „českolipských“ kritériích. Spousta z nich tvrdí, že euro je pouze nástrojem politické centralizace Evropy, že ekonomická integrace probíhá příliš rychle, což evropské ekonomice neprospívá. Je tedy zapotřebí zrevidovat Smlouvu o ES v oblasti týkající se nutnosti přijetí eura nebo toto datum výhodnosti přechodu oddalovat. Rozhodnutí o případném přijetí eura někteří podmiňují závazným referendem. Argumentují problémy s plněním většiny kritérií reálné konvergence a minimálně jednoho nominálního kritéria konvergence. Často se v této skupině vyskytují také politické argumenty. Je však nutno uvést, že euro není jen politickým cílem. Pro Českou republiku je na základě hodnocení nevýhod rychlého vstupu a současně výhod pozdějšího vstupu výhodnější pár let počkat. Většinu výhod rychlého přijetí lze se stejným výsledkem realizovat o pár let později, avšak s nižšími náklady. Mám-li nyní sama zodpovědět otázku, zda euro v ČR přijmout nyní nebo později, pak si myslím, že by nebylo vhodné společnou měnu zavést dříve, než se ČR vypořádá se svými fiskálními problémy a než provede potřebné reformy v oblastech zdravotnictví a penzijních systémů. Veřejné finance ČR stále ještě vykazují nedostatečnou stabilizační schopnost. V tomto případě by stálo zato detailně konkretizovat úkoly vlády či ČNB, aby bylo jasné, čeho se má dosáhnout a pomocí užití kterých nástrojů. Současně bych případný vstup ČR do eurozóny podmínila splněním většiny kritérií vymezující eurozónu jako optimální měnovou oblast pro Českou republiku a kladnou odpovědí na první Klausovo kritérium o prospěšnosti eurozóny pro dosavadní členské země98. Za nevýhodu považuji stále nedostatečně pružný trh práce, což je však problémem v celé Evropě. Kromě splnění maastrichtských kritérií a v návaznosti na teorii OCA by bylo dle mého názoru99 výhodné stanovit přesné číselné hodnoty100 kritérií sladěnosti101, kdy by byl hodnocen soubor vybraných indikátorů, a v případě jejich plnění přijmout euro. To však hned vyvolává problém způsobu určení a míře přísnosti hodnot, kterých by ekonomické ukazatele musely vykazovat. Při současné finanční krizi může být vstup do eurozóny více než jindy ohrožen nesplněním konvergenčních kritérií, zvláště pak kritéria vládního deficitu. Na druhou stranu si nemyslím, že by Česká republika měla čekat nějak dlouho. Je zde řada ekonomických ukazatelů, která hovoří pro přijetí eura a to již poměrně dlouhou dobu. Ať už jde o vysokou míru otevřenosti ekonomiky ČR, velkou obchodní provázanost české ekonomiky s eurozónou či dlouhodobé plnění inflačního a úrokového kritéria. Jako optimální a především reálné datum pro přijetí společné měny se mi jeví rok 2014, kdy by úroveň české ekonomiky již mohla dosahovat úrovně některých ekonomicky méně vyspělých členských států eurozóny. Do té doby by snad vláda ČR mohla být schopná provést tolik potřebnou reformu v oblasti sociálního zabezpečení, protože v opačném případě nemá cenu s přechodem na euro počítat. ČR by neměla mít nějaké vážnější problémy s plněním maastrichtských

98

První kritérium zní přesně: „Uspěla do dnešního dne společná evropská měny? Ne ve smyslu toho, zda přetrvává, ale zda členským zemím ekonomicky prospěla?“ Více viz. Klaus 2006, in Mach 2007: 88. 99 Stejný názor má i např. Kotlán, V. - viz. Kotlán, in Mach 2007: 25. 100 Neboli benchmarky, více viz. Kotlán, in Mach 2007: 25. 101 U koeficientu konvergence.

47

kritérií, zvlášť když je v roce 2008 až na jedno splnila. Vyšších hodnot tak dosáhla pouze inflace, ale s tou by neměl být problém, rozdíl není velký. Navíc s ohledem na kurz koruny vůči americkému dolaru lze v současnosti zaznamenat mnohem větší kolísání, než je tomu právě u kurzu eura. V posledních pěti letech docházelo k velmi rychlému růstu koruny, což se přirozeně nelíbilo českým exportérům102, kteří pak volali po rychlém zavedení eura. Navzdory tomu docházelo k restrukturalizaci podniků doprovázené rychlým růstem české ekonomiky. S příchodem finanční krize však česká koruna přestala posilovat, což mělo za následek velké výkyvy v kurzech a rostoucí nejistotu firem, následkem čehož rostou náklady především menších a středních podniků. Rychlé přijetí eura by tak velmi významně snížilo volatilitu kurzu měny. Dokonce už i ve Velké Británii sílí hlasy, které volají po euru. Myslím si, že velký vliv na vstup ČR do eurozóny bude mít především Slovensko, kde se od 1. ledna 2009 platí eurem. To by mohlo kladným způsobem ovlivnit české veřejné mínění stejně jako některé politiky, zvlášť když je euro v současné době zavedeno ve všech sousedních státech vyjma Polska, které však již stanovilo datum vstupu do eurozóny na rok 2012. Stojí za zmínku, že zavedením eura na Slovensku klesla mimo jiné konkurenceschopnost českých firem. Přijetí eura čím dál více budou vyžadovat podnikatelé, kteří obchodují s eurozónou, zvláště pak exportní firmy, kterých je v ČR většina. Je však jasné, že euro nelze zavést jen tak z roku na rok. Za nejdůležitější krok v současné době považuji vytvoření plánu se závazným určením data, kdy ČR doopravdy euro přijme. To umožní firmám, domácnostem, ale i státu se na tento krok důsledně připravit a snížit tak náklady na zavedení eura na minimum. Dále je třeba zásadním způsobem přizpůsobit právní systém a informační technologie. Současně by tento krok mohl zvýšit tlak na provedení potřebných reforem.

102

Importéři naopak posilování koruny vítali.

48

Seznam použitých zdrojů Monografie • BALDWIN, R.., WYPLOSZ, A., A.: Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha : Grada,

2008. 478 s. ISBN 978-80-247-1807.

• BRŮŽEK, A., SMRČKOVÁ, G., ZÁKLASNÍK, M.: Evropská měnová integrace a Česká • • • • • • •

•

republika. 1. vyd. Praha : Velryba, 2007. 197 s. ISBN 978-80-85860-19. CARLÉN, S.: Allt du inte vill veta om EMU om du tänkt rösta ja. Stockholm : Ordfront Stockholm, 2003. DYSON, K.: Evropská unie. Brno : CDK, 2003. 737 s. mimo edice, svazek 1. ISBN 807325-015-2. DYSON, K.: European states and the Euro : europeanization, variation, and convergence. 1st pub. Oxford : Oxford University Press, 2002. xii, 418 s. ISBN 0-19-925025-1. JAKOBSSON, U.: Därför Euron: Tio ekonomer om den gemensamma valutan, Uddevalla : Ekerlids, 2003. MACH, P., JANÁČKOVÁ, S., KLAUS, V.: Euro dříve, nebo později?: sborník textů. Vyd. 1. Praha : CEP Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 89 s. ISBN 80-86547-63-9. PAGANO, M., WYPLOSZ, I.: EMU at Ten. Should Denmark, Sweden and the UK join. : Harry Flam Steinar Holden, 2009. 118 s. ISBN 9789185695966. PEČÍNKOVÁ, I.: Euro versus koruna :rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. 1. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007. 191 s. ISBN 97880-7325-120. PITROVÁ, M., FIALA, P.: Evropská unie. Brno : CDK, 2003. 737 s. mimo edice, svazek 1. ISBN 80-7325-015-2.

Články • • • • •

HRSTKOVÁ, J.: Česko zrychlilo v dohánění Evropy. Ekonom, 2005/24, s. 18-19. JANÁČEK, K., JANÁČKOVÁ, S.: Není kam spěchat. Euro, 2006/9, s. 60-61. JEŽEK, K.: Začátek konce eura? Ekonom, 2005/23, s. 74. SOBOTKA, B.: S eurem na jistotu. Ekonom, 2005/45, s. 22. VINTROVÁ, R: Jsme dál než jsme čekali. Ekonom, 2006/5, s. 62.

Informační materiály • EVROPSKÁ KOMISE (2006): Krátký průvodce eurem, dostupné online na: . • EVROPSKÁ KOMISE: Jedna měna pro jednu Evropu: Cesta k euru, dostupné online na: . • EVROPSKÁ KOMISE: Jaký užitek nám přináší euro, dostupné online na: . • EVROPSKÁ KOMISE: Bylo zavedení eura příčinou zvýšení cen?, dostupné online na: . • EVROPSKÁ KOMISE (2005): Euro v rozšířené Evropské unii, dostupné online na: . • MINISTERSTVO FINANCÍ ČR: Příprava České republiky na zavedení eura, dostupné online na: . 49

Internetové zdroje • ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA (2007): Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou, dostupné online na: . • ČERMÁK, J., BUREŠ, J., DUFEK, P. (2007): Jízdní řád pro vstup ČR do eirozóny, dostupné online na: . • ČERNÍKOVÁ, P.: Co pro ČR znamená přijetí eura?, dostupné online na: . • EKONOMICKÝ MAGAZÍN NEVIDITELNÝ PES (2008): Robert Alexander Mundell (1932 - přeji mu mnoho dalších let života), dostupné online na: . • EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA: Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase (TARGET2), dostupné online na: . • EVROSPKÁ KOMISE, Slovník pojmů: Pakt stability a růstu, dostupné online na: . • EURACTIV (2008): Je v zájmu České republiky urychlené přijetí eura?, dostupné online na: . • EUROSTAT (2008): European Economic Statistics, dostupné online na: . • FLEK, V. (2009): Trnitá cestaČR k euru: Fakta a mýty o společné měně, dostupné online na: . • HÖFFEROVÁ, M. (2008): Singer (ČNB): Vývoj koruny, přijetí eura a aktuální otázky měnové politiky, dostupné online na: . • JEDLIČKA, J. (2008): Zůstaneme izolovaným ostrovem v eurovém moři?, dostupné online na: . • KLAUS, V. (2007): Robert Mundell, euro a optimální měnové zóny , dostupné online na: . • MINISTERSTVO FINANCÍ ČR (2005): Strategie přistoupení ČR k eurozóně, dostupné online na: . • MINISTERSTVO FINANCÍ ČR - ZAVEDENÍ EURA: Národní plán zavedení eura v České republice, dostupné onlien na: . • MINISTERSTVO FINANCÍ ČR, ŽIŽKA, J. (2007): Návrh eura na rok 2012 stažen, dostupné online na: . • SINGER, M. (2007): Nutnost a dopad reforem pro Českou republiku, dostupné online na: . 50

• ŠMÍDKOVÁ, K. (2002): Eura – kdy a jak: empirická analýza, dostupné online na: . • ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD ČESKÉ REPUBLIKY (2009): Británie v brzké době Euro nezavede, dostupné online na: . • ZIELENIEC, J. (2008): Josef Zieleniec: Euro v roce 2019 je pozdě, dostupné online na: .

51

Seznam použitých zkratek CPI ČNB ČR ECB ECU EHMU EMI EMS ERM ERM II ESCB EU HDP HICP HMU

Index spotřebitelských cen Česká národní banka Česká republika Evropská centrální banka Evropská měnová jednotka Evropská hospodářská a měnová unie Evropský měnový institut Evropský měnový systém Mechanismus směnných kurzů EMS Mechanismus směnných kurzů zemí EU, které nejsou členy EMU Evropský systém centrálních bank Evropská unie Hrubý domácí produkt Harmonizovaný index spotřebitelských cen Hospodářská a měnová unie

52

Seznam grafů Graf č. 1 Inflační míra eurozóny (HICP) ..................................................................................15 Graf č. 2 Průměrná roční míra inflace (HICP) v %, 2007 ........................................................15 Graf č. 3 Dlouhodobé úrokové sazby, roční průměr 2007........................................................16 Graf č. 4 Divergence hospodářského cyklu ČR a eurozóny .....................................................25 Graf č. 5 Reálná ekonomická konvergence vybraných států k eurozóně v roce 2007 (průměr EA-13 = 100) ....................................................................................................................26 Graf č. 6 Vývoj české koruny k euru ........................................................................................31 Graf č. 7 Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně 1990-2006, dlouhodobé úrokové sazby (%) ....................................................................................................................................36

53

Seznam tabulek Tab. č. 1 Vývoj měnového kurzu CZK/EUR ........................................................................... 17 Tab. č. 2 Plnění maastrichtských kritérií a další ukazatele ....................................................... 20 Tab. č. 3 Zastoupení cizích státních příslušníků v populaci (%) .............................................. 22 Tab. č. 4 Podíly ekonomických odvětví na HDP v roce 2006 (%) ........................................... 23 Tab. č. 5 Otevřenost ekonomik v roce 2006 ............................................................................. 24 Tab. č. 6 Výsledková karta kritérií OCA pro Evropu ............................................................... 24 Tab. č. 7 Korelační koeficienty ekonomické aktivity – vývoj v čase ....................................... 27 Tab. č. 8 Korelační koeficienty pro sladěnost ekonomického vývoje s eurozónou ................. 27 Tab. č. 9 Reálný kurz vůči euru (1998=100, na bázi HICP) .................................................... 37 Tab. č. 10 HDP na hlavu v paritě kupní síly (EA12=100) ....................................................... 38 Tab. č. 11 Průměrná cenová hladina HDP (EA12=100) .......................................................... 38 Tab. č. 12 Korelace ekonomických šoků vůči eurozóně .......................................................... 40

54

Seznam obrázků Obr. č. 1 Scénář zavedení eura v České republice, tzv. Scénář velkého třesku........................11 Obr. č. 2 Maastrichtská kritéria - shrnutí ..................................................................................19

55

Seznam příloh Příloha č. 1 HDP na obyvatele v paritě kupní síly, EU=27 ...................................................... 57 Příloha č. 2 HDP na obyvatele v paritě kupní síly, regiony NUTS 2, 2005 ............................. 58 Příloha č. 3 Vládní přebytek (+)/deficit (-) ............................................................................... 59 Příloha č. 4 Hrubý vládní dluh, % HDP ................................................................................... 60 Příloha č. 5 Průměrná roční míra inflace, 2000-2007 ............................................................... 61 Příloha č. 6 Roční průměrné dlouhodobé úrokové míry členských zemí EU, USA a Japonska, 2000-2007 ......................................................................................................................... 62 Příloha č. 7 Výměnný kurz eura – roční průměry 2000 – 2007 ............................................... 63

56

Příloha č. 1 HDP na obyvatele v paritě kupní síly, EU=27

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

57

Příloha č. 2 HDP na obyvatele v paritě kupní síly, regiony NUTS 2, 2005

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

58

Příloha č. 3 Vládní přebytek (+)/deficit (-)

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

59

Příloha č. 4 Hrubý vládní dluh, % HDP

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

60

Příloha č. 5 Průměrná roční míra inflace, 2000-2007

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

61

Příloha č. 6 Roční průměrné dlouhodobé úrokové míry členských zemí EU, USA a Japonska, 2000-2007

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

62

Příloha č. 7 Výměnný kurz eura – roční průměry 2000 – 2007

Pramen: Eurostat Economic Statistics 2008

63