HÁDANKA
PAPRSEK ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY
ČERVEN
Víte, kde se nachází tento pomník?
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ TRAKTOR Když jsme začínali s opravami naší staré chalupy, neměli jsme skoro žádné prostředky, jen každý dvě ruce a spoustu elánu. Co se týká strojů a všelikého nářadí, byli jsme ve většině případů odkázáni na pomoc sousedů. Pamatuji se, když náš syn Vašík byl ještě hodně malý (asi pětiletý), sklízeli jsme ze sadu seno. Používali jsme k tomu starý dřevěný trakař (ten s jedním kolem), na který jsme seno přivazovali provazem. Poté, co jsme vezli asi dvacátou kupu a každá nám několikrát po cestě spadla, jsem se rozhodla, že dojdu požádat souseda o zapůjčení jejich domácího traktoru. Byl to takový ten traktor doma kutilsky vyrobený, ale poměrně velký a dobře vybavený. Soused na něj byl dost pyšný, a tak mě překvapilo, že nám traktor úplně v klidu půjčil. Myslela jsem původně, že nám spíše to seno svým traktorem odveze, ale doma byli jen jeho odrostlí synové, kteří tvrdili, že si traktor klidně můžeme půjčit a řídit si ho sami, dokonce si ho smíme nechat i na druhý den (byl už totiž podvečer). Traktor nám ochotně odvezli na dvůr, kde ho k veliké radosti našeho Vašíka, zaparkovali. Vašek si hned na traktor vlezl a zkoušel ho „řídit“. Byl nadšen, stejně jako jeho kamarádka Lucinka (shodou okolností dcera majitele traktůrku) a oba trávili na postu řidiče celý večer. Byli jsme s manželem v klidu, nic se jim stát nemohlo, nastartovat to neuměli, a tak jsme je nechali, aby se dostatečně na traktoru „vyřádili“. Ráno jsme se těšili, jak budeme s traktorem mít brzy seno doma. Protože musely kupky ještě trochu proschnout, rozhodli jsme se traktor zatím vyzkoušet, jak pojede. Manžel otočil klíčkem a nic! Ani ťuk! Traktor je rozbitý a bude to na nás!!! Zkoušeli jsme to stále dokola a pořád nic, byla úplně vybitá baterie. Pak se dostavil náš malý montér Vašík. „To musíš takhle,“ radil tátovi a kroutil klíčkem, „jako my včera s Lucinkou“. A bylo to jasné! Děti včera otočily klíčkem a přes noc se vybila baterie! Co teď? Sousedovi jsme se přiznat
nemohli, a tak do běla rozčílený manžel rozhodl: „Vystrkáme traktor před vrata a tam ho pustíme z kopce a vy (já,Vašík a Lucinka jako pachatelé – já byla přiřazená k viníkům podle zákonů mužské logiky – měla jsem je lépe hlídat) mě budete zezadu nenápadně tlačit. Naštěstí se akce podařila a traktor pod kopcem chytnul. Soused nic nepoznal a Lucinka, jako správný spolupachatel, tatínkovi nic neprozradila. Teď už máme traktůrek svůj a dospělý Vašek si ho řídí sám. Občas si ale s úsměvem zavzpomíná na své slavné „řidičské“ začátky.
PRANOSTIKY NA ČERVEN Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá. Červen mokrý a studený – bývají žně vždy zkaženy. Červen více suchý než mokrý panuje, dobrým vínem naše sudy naplňuje. Červen studený, sedlák krčí rameny. V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno. Červen stálý – prosinec dokonalý. Medardova kápě, čtyřicet dnů kape. Pláče-li Medard, i ječmen zapláče. (8.6.) Déšť o svatém Vítu škodí ječmeni i žitu. (15.6.) Na svatého Aloise poseč louku, neboj se! (21.6.) Na svatého Jana otvírá se létu brána. (24.6.) Déšť na Ladislava sedm neděl trvá. (27.6.) Prší-li na Petra a Pavla, urodí se hojně hub. (29.6.)
ČERVNOVÉ ZAMYŠLENÍ
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK
Červen je téměř letním měsícem, v přírodě i na dvorku pískají všechna možná mláďata. Nepohodu jim ale mohou způsobit na počátku měsíce se objevující povětrnostní potíže. Jejich počátek bývá spojován s Medardem, který má svátek 8. června. Medard se narodil ve Francii v pátém století a legenda říká, že se jednou octl v bouři a tu přilétl orel, který jej skryl před lijákem svými křídly. Proto také bývá zobrazován s orlem, ale také s holubicemi, ovcemi anebo s voly. Každopádně na základě staletých zkušeností platí, že když začne vydatně pršet v tomto období, může to vydržet až těch 40 dní. Dalším zajímavým světcem je Antonín Paduánský, původem Portugalec, který byl význačným kazatelem. Traduje se, že jednou, když na pláži chtěl kázat lidem, ti o něj nejevili zrovna velký zájem, a tu vystrčily z vody hlavy ryby, tak kázal jim. Možná, že by dnes dopadl na mořské pláži obdobně. Opalující se rekreanti nejsou asi zrovna připraveni a ochotni vnímat něco hlubokomyslného. Ale je možná dobré být připraveni na to, že i na neodpovídajícím místě nebo v neočekávané chvíli můžeme být osloveni něčím nebo někým, co může život změnit anebo obohatit.
Pokuste se vytvořit ke každému zadanému slovu co nejvíc slov stejného nebo podobného významu (synonyma).
VEDRO……………………………………………………………….. VESNICE……………………………………………………………… VLADAŘ……………………………………………………………… VRATA……………………………………………………………….. ZAMĚSTNÁNÍ………………………………………………………. ZÁPLAVA……………………………………………………………. ČIRÝ…………………………………………………………………... SOK…………………………………………………………………… ŠAŠEK………………………………………………………………… SCHŮZKA…………………………………………………………….
HUMOR LÉČÍ Paní Nováková povídá sousedce: Můj muž je velmi citlivý člověk. Nechce dát dětem výprask. Můj muž je ještě citlivější, ten nechce vyprášit ani koberec!
ŘEMEN……………………………………………………………….. ODĚV…………………………………………………………………. KRČMA………………………………………………………………. VĚZENÍ……………………………………………………………….. JIZBA…………………………………………………………………………………
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
DOMÁCÍ LÉKAŘ VBOČENÝ PALEC A KLADÍVKOVITÉ PRSTY
ROBIN (Zdena Frýbová) ……Nebylo však nutné opouštět Robina na celé hodiny. Někdy stačilo pár minut. Než jsem vynesla odpadky, Robin v kuchyni na stole šikovně rozbalil – džemem na ubrus – celý talíř ještě teplých palačinek, aniž by z jediné ujedl. Vůbec měl dar mařit lidské pachtění. Na chalupě jsem s vypětím sil přiměla Rudolfa, Petra a Honzu, aby do záhonů zasázeli cibulky. Jako odškodné si nestoudně vymínili bramborák, který dělám velice nerada. Přesněji řečeno: nerada dělám bramborák, na který je třeba zadělávat do desetilitrové mísy. Když ho spořádali a vyšli na zápraží, aby se pokochali svým dílem, slyšela jsem vzápětí kletby a pak zběsilou honičku po zahradě, kterou Robin, když ho znudilo poslouchat, že bude rozšlapán, ukončil tím, že proletěl pod plotem a zmizel v lese. Pohled na záhony byl úděsný: všechny cibulky, pečlivě vyhrabané, ležely v úhledných řádkách na cestičkách. Robinek se vrátil po pěti hodinách, kdy odhadl, že nad naší zuřivostí už mohla převážit obava, jestli se mu něco nestalo. Horší byl večer, kdy jsme se s Hanou a Rudolfem vrátili z kina a místo bouřlivého přivítání na nás padlo mrtvé ticho. Zběžný pohled neukazoval na žádnou rozsáhlejší sabotáž, v důsledku které by Robin měl za nutné se ukrýt… Pak jsme ho našli. Ležel v koupelně, dýchal, ale vůbec nereagoval. A nad ním vybrakovaná lékárnička. V naší rodině si sice na prášky nepotrpíme, ale nějaké ty acylpyriny a neuralgeny tam byly, a ty spořádal beze zbytku i s celofánem a zajedl Niveou. Co to popadlo jeho, který dlouze váhá nad každým soustem, to jsme nikdy nepochopili. Přivolaný veterinář mu dal dvě injekce a ujistil nás, že pozřená dávka mu neublíží. Do rána bude fit. Přísně dodal, že lékárničku si máme jednak zamykat, jednak umístit tak, aby nebyla dosažitelná pouhým vyskočením na pračku. Když odešel, Rudolf řekl, že ještě čekal poučení, abychom psovi dali občas nažrat, a nemusel se dokrmovat drogami.
Problémy s nohama má značná část populace. Nejčastěji je to vbočený palec a kladívkovité prsty. Obě deformace mohou být vrozené, ale příčinou bývá také špatně padnoucí obuv. Vbočené palce jsou obvykle neškodné, často však bolestivé. Třením v těsné obuvi ale může docházet k zánětu. Kladívkovité prsty vznikají zkrácením šlach v prstech, které se ohnou směrem dolů a nemohou se narovnat. V místech, kde dochází ke tření prstů o obuv, se často tvoří bolestivá kuří oka. Těmto obtížím můžete předejít, budete-li nosit obuv, která vám dobře padne (ve které můžete volně hýbat prsty). U těžkých případů je nutný chirurgický výkon. Co dělat: -
-
noste dostatečně širokou obuv doma noste staré dobře „vyšlápnuté“ střevíce, do kterých si vyřízněte otvor pro vbočený palec bolest při kladívkovitých prstech zmírní vypodložené návleky na špičky prstů vyzkoušejte střídavé koupele v horké a studené vodě, účinné je také střídavé přikládání ledových a horkých sáčků vkládejte si kousky vaty mezi palec a druhý prst tak, aby se vám srovnaly s ostatními prsty
Lékaře navštivte: - jestliže zarudnutí a bolest trvá již dlouho - jestliže je bolest tak silná, že nemůžete chodit - jestliže máte cukrovku nebo špatný krevní oběh v nohou a zjistili jste podráždění kůže na vbočeném palci nebo kladívkovitých prstech; mohlo by dojít k zánětu a k dalším komplikacím (např. gangréně)
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
STANDARD 2 - Ochrana práv uživatelů Pracovníci pečovatelské služby Farní charity Pacov při své práci respektují právo každého uživatele na jeho soukromí. Respektují právo na projevení jeho svobodné vůle a jeho lidskou důstojnost. Pracovníci při své práci chrání důvěrné údaje a informace. Pracovníci poskytují sociální služby v souladu s Listinou základních práv a svobod a Etického kodexu. Neodmyslitelnou součástí ochrany práv uživatelů je právo stěžovat si, nejsou-li s poskytováním služby spokojeni. Uživatelé si mohou stěžovat na kvalitu nebo způsob poskytování sociálních služeb, aniž by tím byli jakýmkoli způsobem ohroženi. Pravidla pro podávání stížností - jako uživatel služeb si můžete stěžovat - vaše stížnosti pro nás budou výzvou ke zlepšení našich služeb - k podání stížnosti je oprávněn kdokoli, kdo tak bude činit ve vašem zájmu - podání stížnosti nebude na újmu ani vám, ani tomu, kdo ji podává Podání stížnosti Stížnost můžete podat ústně ve středisku pečovatelské služby nebo telefonicky na číslo 565 443 220. Stížnost bude předána vedoucímu pracovníkovi a zařazena k ostatním stížnostem. Stížnost můžete poslat také písemně na adresu: Farní charita-pečovatelská služba, Náměstí Svobody 2, 395 01 Pacov. Anonymní stížnosti můžete vhodit do poštovní schránky. Stížnost projednáme na nejbližší následující poradě, která probíhá 1x měsíčně. Stížnost přijímá kterýkoli pracovník a ten dále stížnost předává vedoucímu pracovníkovi. Vaše stížnost bude vyřízena písemně do 30 dnů. Vyrozumění bude posláno na vaši adresu, kopie bude uložena do registru stížností. Při anonymním podání budou stížnost a její řešení též uloženy v registru stížností. Při nespokojenosti s vyřízením vaší stížnosti se můžete obrátit na Diecézní charitu, Kanovnická 16, České Budějovice, nebo dále k nezávislému orgánu jakým je např. Veřejný ochránce práv nebo Český helsinský výbor.
Na život ohrožující situace si Robin potrpěl přímo maniacky. Bylo mu asi tři čtvrtě roku, když nás pozval Rudolfův kolega na chalupu. V ledovém únorovém dni jsme pochodovali lesem a pak podél řeky, kterou byl Robin fascinován. Pamatoval si vodu ještě z léta, kdy se jako štěně brouzdával šumavskými potoky. Když jsme šli podél betonového náspu – hladina byla dobré dva metry pod ním –, kráčel po jeho okraji a já se bála, aby do řeky nespadl. Nespadl, ale vskočil do ní. V okamžiku, kdy jsem k němu vykročila, abych ho dala na řemínek, odrazil se a dlouhým, elegantním skokem se rázem ocitl tři metry od břehu. Viděla jsem, jak se hladina pod ním rozevřela a zas nad ním zavřela. Rudolfův kamarád s manželkou letěli k nedalekým loďkám, ale já věděla, že tohle je konec. Přestože vyplul, zmámeně plaval jen kolem své osy, zřejmě konsternován ledovostí vody. Neudrží se nad ní! „Neblázni, dostaneš křeč,“ křičela jsem na Rudolfa, který už shazoval oděv. „Tady ho ven nedostaneme, musel by doplavat…“ vyschlo mi v hrdle, a tak jsem jen sípala a ukazovala notný kus od nás, kde už naši přátelé odvazovali loďku. Jenže Rudolf mě stejně nevnímal. V tu chvíli se však Robin vzchopil a zorientoval. Dobře odhadl, že proti vysoké betonové zdi nemá šanci, a tak se pustil podél ní, správným směrem. Rudolf běžel po svažujícím se náspu s ním a povzbuzoval ho. V místě, kde k hladině byl už sotva metr, ulehl na břicho, Robina přivolal; a ten – sil mu už očividně ubývalo – ještě dokázal připlavat a Rudolf ho šťastně vytáhl. Zabalil ho do svetru a bundy, a jak byl polonahý, pádil s ním v náručí do tepla chalupy, kam o několik minut dřív dorazil jeho pohotový kolega a už naplňoval vanu teplou vodu, aby se pes co nejrychleji prohřál. Poté do něho vlili několik hltů koňaku a zabalili do osušek. (v příštím pokračování se dozvíte, jak zimní koupání dopadlo)
RECEPTÁŘ
ZAJÍMAVOSTI ZÁPALKY
ŘEDKVIČKOVÝ SALÁT 8 vajec, 2 naťové cibulky, 1 hlávkový salát, svazek ředkviček, na zálivku: 150g majolky, 100g tatarky, sůl, pepř a jemně nasekaná pažitka Postup: Vejce uvařená natvrdo nakrájíme na kostičky, cibulky i s natí nasekáme najemno, salát natrháme na menší kousky, ředkvičky nakrájíme na tenké plátky a přidáme k vejcím. Vše promícháme se zálivkou.
PÓRKOVÝ SALÁT 1 velký pórek, 1 citrón, 200g nastrouhaného salámu, 1 tatarská omáčka, 1 nastrouhané větší jablko, 2 papriky nakrájené na tenké nudličky, 2 natvrdo vařená nastrouhaná vejce, pepř, sůl Postup: Pórek nakrájíme nadrobno, z citrónu vymačkáme šťávu, nalijeme na pórek a posolíme. Necháme v chladu asi 2 hodiny – pórek změkne. Potom přidáme ostatní suroviny a podle chuti dosolíme. Mažeme na bílé pečivo.
MOUDROST Bible říká o morálce, síle a moudrosti, o Boží velkorysosti, a to způsobem, který vyžaduje životní změnu věřících. Na čem nejvíce záleží je míra lásky v každé duši, lásky, která není chladnou ctností, ale vřelým citem, lásky, která způsobí, že každý večer vyprázdníš kapky za dne naplněné žlučí a hořkostí. Láska, která nabádá přemáhat zlo dobrem, nenávist láskou, nezáleží na množství vykonané práce, záleží na jakosti lásky, která k této práci podněcuje a příspěvek je anonymní prací se projevuje.
V šumavském městečku Sušice končí s výrobou zápalek! Je to smutné, vždyť šlo o jakési naše rodinné stříbro a je jen slabou náplastí fakt, že značka Solo Sušice nekončí, jen bude napříště skrývat na výrobu mnohem levnější dovezené zápalky z Indie a Číny. V Evropě už zůstane jediná sirkárna v Polsku, a ta také zoufale bojuje o přežití. Aspoň tedy, že se loni v květnu sušickým podařilo vstoupit do historie zapálením největší sirky na světě: měřila 3,6m, hořela déle než šest minut a skončila v pelhřimovském Muzeu kuriozit. I když kdoví, třeba to není jejich poslední sirkařský počin. Co takhle zachovat výrobu alespoň v rozsahu atrakce pro turisty a produkovat přitom zápalky něčím pozoruhodné (vůně, barva, plamen)? Jaká je vlastně historie vzniku sirek? Prapůvodní zápalky objevil v roce 1826 britský chemik John Wolker docela náhodou. Čistil dřevěné míchadlo „zaneřáděné“ směsí antimonu a potaše, přičemž ho otřel o kamennou podlahu. A ejhle, ono to vzplálo! Vynálezce byl ovšem nepraktický a nenechal si epochální objev patentovat, a tak na něm zbohatli jiní. V roce 1830 pak zápalky vylepšil Francouz Charles Sauria, který do nich přidal bílý fosfor. Ten je ovšem jedovatý, proto se v bezpočtu dobových románů z červené knihovny mohly služky pro nešťastnou lásku trávit hlavičkami sirek nastrouhanými do kávy. V Solu Sušice ukončili výrobu těchto jedovatých zápalek až v roce 1910. Co vlastně na sirce vzplane? Její hlavička je ze směsi síry, sulfidu amonného, chlorečnanu draselného, mletého skla a barviv. Rozněcuje se třením na škrtátku pokrytém směsí červeného fosforu, lepu a mletého skla. Samo dřívko se ještě pro lepší hořlavost napouští parafínem, další látky pak snižují množství dýmu z jeho hoření. Traduje se také, že našim sirkám vděčíme za vznik malých kovových modelů autíček – angličáků. Britský návrhář Jack Odell je totiž vymyslel tak, aby se vešly do krabičky od sušických zápalek (matchbox) a jeho dcera si je mohla brát sebou do školy.
