HÁDANKA
PAPRSEK ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY
BŘEZEN „KRUH SE UZAVÍRÁ…“
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HUMOR LÉČÍ Jak se cítí velikonoční zajíčci
V úvodu knížky nás autorka (povoláním psycholožka) seznamuje se svojí rodinou, manželem Rudolfem a dvěma, již dospělými dětmi - Alenkou (a jejím manželem Petrem) a studentem Honzou. Právě Alenka s Petrem a Honzou, poté co se odstěhovali, se rozhodli pořídit svým stárnoucím rodičům štěně foxteriéra, aby jim nebylo doma smutno. Mají ho zamluvené u chovatelky paní Tylínkové a teď se chystají na první návštěvu u ní………. „Foxteriér má vlastnosti, jaké u druhého psa prostě nenajdete,“ pravila medově paní Tylínková, když nás vedla ke kotci na zahradě, kde nasupená máma Dolly, CACIB 1995, dala najevo, že ještě krok a bude zle. Paní Tylínková ji s chlácholivými slovy vzala do náruče a zuřivě se vzpouzející odnesla do domu, abychom se nerušeně potěšili pohledem na čtyři bílé žmolky s nějakou tou černou skvrnkou po buclatém tělíčku. „Jak pravím: neexistuje pes, který by měl vlastnosti foxteriéra,“ opakovala paní Tylínková a jen bůh ví, kolikrát jsem si v budoucnu na tuto zdrcující pravdu vzpomněla. Zatím mi zněla jak rajská hudba. „Foxteriér má chrabré a statečné srdce, ničeho se nebojí, ničeho se nezalekne…“ Kolikrát jsme si úpěnlivě přáli, aby si počínal o něco méně statečně vůči vlčákům, dogám, boxerům, nám, kravám, automobilům, kočkám…Kolikrát jsme toužili, aby se zalekl našich pohrůžek, metličky či vařečky… „Foxteriér má vždycky dobrou náladu a je s ním velká legrace,“ pokračovala paní Tylínková, prorocky a i tato její slova pro nás byla památná v dobách, kdy Robinek se skutečně nepřetržitě těšil výtečné náladě, zatímco nás válcovala deprese. Každé slovo paní Tylínkové se do puntíku splnilo. Naši přátelé, kolegové, lidé v okolí se skutečně Robinkovým kouskům nasmáli dosyta. „Co Robin? Copak zas Robin?“, ptávali se dychtivě, zatímco já a Rudolf… Jednání s paní Tylínkovou proběhlo jak po másle. K plné spokojenosti hlavně Alenky, Petra a Honzy. Robinka jsem si vybrala proto, že mi z celého toho klubka čumáčků a pacek připadal nejkrásnější: celý běloučký, jen dvě malé černé skvrnky – jedna na boku, druhá na ocásku. Dále jsem si zvolila Robinka proto, že byl z celého chumlu zdaleka nejčipernější a nejprůbojnější. Dnes na tuto volbu hledím, jako že jsem v rozhodující chvíli byla postižena selháním rozumu.
DOMÁCÍ LÉKAŘ AFTY (AFTÓZNÍ STOMATITIDA) Příznaky: -
-
bolestivé vřídky (afty) na dásních, jazyku a ústní sliznici; jsou bělavé, našedlé či žlutavé s červeným okrajem palčivý pocit předtím, než se puchýřky vytvoří bolest zesiluje při jídle a řeči při větším rozsahu teplota a oteklé žlázy
Aftózní stomatitida je běžné onemocnění, postihuje více ženy než muže. Obvykle se samo zahojí během 7-10 dnů. Není nakažlivé. Příčiny nejsou jasné, ale známé jsou některé podněty: - poranění ústní sliznice ostrou hranou zubu, zubní protézou nebo při ošetření zubařem - hrubé čištění zubů - popálení sliznice příliš horkým jídlem nebo nápojem - kyselé poživatiny (citróny, rajčata, pomeranče) - alergie na některá jídla - nedostatek vitamínů a minerálů Co můžeme udělat hned: - vyplachovat ústa 4x denně vlažným slaným roztokem - afty potírat kostkou ledu - zkusit pastu z jedlé sody a vody - nejíst kořeněné a kyselé pokrmy - na afty přikládat vlhký sáček černého čaje - použít antiseptické a dezinfekční prostředky (poradí vám v lékárně) Kdy vyhledat lékaře: - máte horečku a zduřelé uzliny - potíže trvají déle než tři týdny - bolest je nesnesitelná - je-li příčinou aftů zub, vyhledejte zubaře
Aby nám snad Robinka jiný chtivý zájemce (představovala jsem si, že takových se okolo vilky Tylínkových hemží zástupy) nepřeplatil a nevyfoukl, přiměla jsem Rudolfa, aby ho zaplatil hned při první návštěvě. A pak už jsem jen nedočkavě vymáhala, abychom si štěňátko mohli co nejdřív odvézt. Paní Tylínková nám však vyložila, že čím déle zůstane u mámy, tím bude zdravější, statečnější a sebevědomější. Jako psychologovi mi to bylo jasné, ale později jsem litovala, že nebyl matce vyrván z náručí v pěti dnech svého života, protože sedm týdnů s ní mu dalo do vínku tak nezřízenou dávku zmíněných vlastností, že už se nikdy nedaly zredukovat na společensky únosnou míru. Zatím jsem však prožívala sladké dny nevědomosti a při četných návštěvách s pýchou sledovala, jak náš Robinek roste jako z vody a ve smečce si vybojovává vedoucí postavení. Pozici autority a suverénní převahy si natrénoval tak dokonale, že ji okamžitě zaujal i v naší rodině. (pokračování příště)
PRANOSTIKY Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem. Březen v dešti, suché léto věští. Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl. Suchý březen, mokrý duben, chladný máj – v stodole ráj. 12. 3. Na svatého Řehoře, vlaštovka letí přes moře. 16. 3. Na Květnou neděli nesmí se nic píct, aby se nezapekl květ a květ na stromech. 23. 3. Na Zelenej čtvrtek udělej dobrej skutek. 21. 3. Velkej pátek když zmok, bude žíznivej rok. Na Veliký pátek zemí nehýbej. 22. 3. Prší-li na Bílou sobotu, bude málo třešní. 23. 3. Na Boží hod velikonoční když prší, sucho úrodu poruší.
obilí
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ VELIKONOČNÍ VZPOMÍNKY Jako dítě tzv. křtěné Vltavou jsem v Praze prožívala velikonoční svátky jako každý jiný víkend, snad jen o den delší. Protože jsem ale chodila do skautského oddílu, byly pro nás velikonoce nepsaným počátkem jarních výprav, kdy jsme už začali přespávat v přírodě. Za každého počasí jsme tedy vyráželi na tento prodloužený víkend do přírody se stany nebo jen celtou. Takže toto bylo pro mě symbolem pražských velikonoc. Na koledu a pomlázku se nechodilo, ve škole se o velikonocích příliš nemluvilo, protože se v té době nejevily jako vhodný „komunistický svátek“. Dokonce jsem zažila na střední škole i zákaz velikonoční výzdoby. Na svůj první zážitek s „opravdovými“ velikonocemi si dobře vzpomínám. Stalo se to na jaře roku 1964, kdy jsem byla čerstvě zapsaný prvňáček a jeli jsme za babičkou do Vintířova, což bylo tak brzy na jaře dost neobvyklé, ale počasí se tenkrát velmi vydařilo, a tak jsme vyrazili. Do té chaloupky, do které jsme se pak po letech s mým manželem a synem nastěhovali. A já jsem tenkrát zažila své první velikonoce se vším, co k tomu patří. Předcházela tomu ale malá úsměvná příhoda. Na pomlázku mi babička půjčila nový malý proutěný košík. Šla jsem s ním pyšně na sad, kde jsem si do něj chtěla dát trochu trávy pod vajíčka. Nevím, co mě to napadlo, ale zkusila jsem si navléknout košík na záda jako školní brašnu. Šlo to moc špatně, ale nakonec se mi podařilo ruce proplést uchem košíku tak dokonale, že mi zůstaly trčet někam dozadu a já jsem s nimi nemohla ani pohnout. Co bylo ale horší – nemohla jsem otevřít bránu a zůstala jsem s propletenýma rukama zavřená na sadě. Chvíli jsem to vydržela, ale ruce mě strašně brněly, a tak jsem se dala do pláče. Pamatuji se na ten pocit bezmocnosti, kdy jsem jako malá holčička měla strach, že tak zůstanu navždycky, že mě nikdo neuslyší. Naštěstí už ale po mně byla sháňka. Hledali mě všude, až zaslechli tenounký pláč ze sadu. Maminka mi vyprávěla, že když mě uviděli s košíkem na zádech a ručičkami zkroucenými za zády, stěží se ubránily smíchu. Ruce ale
pevně držely a také už dost bolely, a tak museli i přes mé veliké protesty u košíku přeříznout ucho a na pomlázku jsem musela se starým, spravovaným. Ale i tak se mi líbila, protože to byla moje první a poslední skutečná velikonoční koleda, kterou jsem zažila jako dítě. Další opravdové velikonoce mi připravili jako novopečené nevěstě na Moravě u rodiny mého manžela. „Šmekůstr“, jak se tam pomlázce říká, se na moravské vesnici opravdu neošidí. Účastnila jsem se malování kraslic metodami mně úplně neznámými, pečení jidášů, polévání studenou vodou a voňavkou atd. Na pomlázku chodili hoši většinou s velkou vařečkou, na kterou si vázali pentle, které dostávali od děvčat kromě krásných kraslic. Ti starší byli též na každé štaci pohoštěni pravou slivovicí, a tak se k obědu vraceli hodně veselí. Odpoledne se pak vyměnily role a na šmekůstra šla děvčata. Vzpomínky na velikonoce na Moravě mám krásné a jsem za ně moc vděčná. Z Prahy na vesnici jsme se přestěhovali, když našemu synovi byly dva roky. Každé velikonoce chodil na pomlázku a prožíval si tyto svátky tak, jak má být. Jsem ráda, že to tak bylo, protože tradice všech velikonočních zvyků by se neměla nikdy vytratit a neměli bychom děti o tuto radost připravovat. Teď už je syn dospělý, ale určitě i on umožní svým dětem zažít stejně krásné velikonoce, jaké si prožil on sám, a tak budou velikonoční zvyky dál pokračovat i v dalších pokoleních. Příspěvek od JAM
VELIKONOČNÍ RECEPTÁŘ VELIKONOČNÍ „BÁBA“ 20g droždí, mléko podle potřeby, 300g polohrubé mouky, 4 žloutky, 2 lžíce másla, sůl, salám, vařená vejce, vařené uzené maso Postup: Droždí rozpustíme ve vlažném mléce, přidáme do mouky spolu se žloutky, rozehřátým máslem a solí a zaděláme těsto. Na dno vyššího pekáčku vymazaného sádlem dáme vařená nakrájená vejce, špalíčky uzeného masa a kolečka salámu, na ně položíme těsto a necháme kynout. Potom upečeme dozlatova, vyklopíme a zabalíme do lněného plátýnka, ve kterém „bábu“ podáváme na stůl.
Z HISTORIE VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI NAŠEHO KRAJE (pokračování) Z doby husitské je další velmi známou osobností spojenou s naším krajem Jan Želivský. Narodil se roku 1380 v Humpolci a jeho jméno Želivský je dáváno do souvislosti s Želivským klášterem, kde byl premonstrátským mnichem. Stál v čele radikálního proudu husitství, podílel se významně na obraně Prahy před vojskem císaře Zikmunda. Byl sťat jako nepohodlný radikál 9.3.1422 na Staroměstském náměstí. Z doby renesance a humanismu je znám pacovský rodák Jáchym Hynconius (Hynek), učitel, filozof a kněz. Napsal řadu latinských básnických spisů. Jáchymův bratr Jan Hynconius se narodil rovněž v Pacově, působil jako učitel a písař v Jihlavě, po bitvě na Bílé Hoře (1620) byl odsouzen k smrti za účast v protihabsburském hnutí. V době metternichovského režimu přichází do našeho kraje německy píšící vědec, filozof a matematik Bernard Bolzano (17811848), který pobýval podstatnou část svého života na zámku v Těchobuzi u Pacova. Napsal zde své nejlepší vědecké spisy a (pokračování příště) knihy.
ODPOVÍDÁME NA DOTAZY Chráníme se proti klíšťové encefalitidě dostatečně? V České republice je proti klíšťové encefalitidě naočkováno asi 16% lidí. Ve srovnání s ostatními vyspělými státy Evropy je to však nesrovnatelně málo. Příčinou nízké proočkovanosti je především nezodpovědný přístup obyvatelstva k prevenci tohoto nebezpečného onemocnění a také mylná domněnka lidí, že se nemohou nakazit nebo že jsou imunní, protože již měli mnoho klíšťat. Očkování přitom může předejít mnoha nepříjemným následkům a starostem, protože na klíšťovou encefalitidu v tuto chvíli neexistuje lék. Očkovací látku lze aplikovat v průběhu celého roku. Pojištěnci některých ZP mohou žádat o příspěvek.
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK Doplňte páry:
César a ............................. Romeo a .......................... Oldřich a .......................... Jekyll a ............................. Bonnie a ........................... Voskovec a ...................... Richard Burton a ............. Lukáš a ............................. Matuška a ......................... Adam a ............................. Jeník a .............................. David a ............................. Holmes a .......................... Kain a ............................... Samson a .......................... Tom a ............................... Suchý a ............................ Matouš a .......................... Konstantin a ..................... Laurel a ............................. Mach a ............................. Čert a ................................
UKÁZKA JÍDELNÍČKU O VELIKONOCÍCH ROKU 1930 Zelený čtvrtek oběd: Hrachová polévka s praženou žemlí, špenát s pečeným vejci, jidášky polité medem večeře: Dušená játra, brambory, ovoce
Velký pátek oběd: Tvarohové knedlíky se sušeným ovocem sypané tvarohem a cukrem večeře: Fazolový míchaný salát se slanečkem
Bílá sobota oběd: Polévka z kůzlečího mozečku, droby z kůzlete s dušenou rýží, jablkový závin večeře: Smažený kůzlečí předek s bramborovým salátem
M
áme pro vás dobrou zprávu! Zaslíbení, která Bůh dal, splnil vzkříšením Ježíše.
S
vou smrtí nás Ježíš Kristus osvobozuje od hříchu, svým vzkříšením nám umožňuje nový život a otevírá nám nebe.
J
ežíšovo zmrtvýchvstání je pravou podstatou víry. Velikonoce nejsou proto jen tak „nějakým“ svátkem, ale jsou velkou slavností, svátkem svátků.
Neděle velikonoční oběd: Hovězí polévka s vaječným svítkem, hovězí maso vařené obložené zeleninou, pečený kůzlečí zadeček s brambory, hlávkový salát, ořechový dort, drobné pečivo večeře: Pečení holubi s celerovým salátem, svítek
Pondělí velikonoční oběd: Bílá polévka z prolisované zeleniny s praženou žemlí, smažené jehněčí se sardelí, brambory, hlávkový salát, piškotový moučník se šodó, beránek večeře: Jehněčí od oběda s bramborovým saláte, mazanec s vanilkovým krémem
Požehnané Velikonoce Vám přejí všichni z pečovatelské služby Charity Pacov.
