HÁDANKA
PAPRSEK ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY
ČERVENEC
Víte, kde se nachází tato stavba?
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ NOČNÍ HLÍDKA Od svých šesti let jsem trávila každé léto minimálně tři týdny na dětském táboře. Jezdila jsem na tzv. ROH tábor u Karlových Varů, kde jsme bydleli v dřevěných srubech vybavených vším pohodlím. Jsem veskrze extrovert, a tak jsem se těšila každé léto na nové kamarády a prázdniny na tomto táboře se mi líbily. Plnili jsme také různé zkoušky a měli jsme i noční hlídky, ty ovšem byly jen tak jako, ve skutečnosti byl tábor střežen bdělým správcem a spoustou vedoucích. Ale i tak jsme zažili hodně příhod, sportovali jsme, hrály různé hry, koupali jsme se v divoké řece Ohři, jezdili na výlety atd. Prostě byla jsem spokojená až do té doby, kdy jsem jela na svůj první skautský tábor. To bylo něco úplně jiného. Přijeli jsme na prázdnou louku, kde jsme si museli všechno sami postavit – podsady na stany, přístřešek na kuchyň, pec na vaření, táborový kruh (ohniště na táborové ohně s lavicemi), táborovou vstupní bránu s hlídkovou věžičkou, ale také vykopat latríny a odpadovou jámu. Tábor jsme obvykle stavěli nejméně týden. I život na skautském táboře se hodně lišil od toho „ROHáckého“. Především nás bylo daleko méně. Většinou jsme na tábořišti byli jen členové jednoho oddílu. Bylo to tak 30-40 táborníků, vlastně tábornic, protože skauti mají dívčí a chlapecké oddíly. My jsme byly samozřejmě dívčí oddíl a ten tvořily čtyři družiny po zhruba 8-10 dívkách. Já byla členem družiny Lišek. Každý den měla jedna družina službu a ostatní tři měly nějaký program. Služba musela zajistit nákupy, uvařit veškeré jídlo a umýt nádobí, připravit dříví na druhý den a také zajistit denní a noční hlídky. Denní hlídka oblečená ve skautském kroji byla jednočlenná a střídala se po dvou hodinách. Seděla většinou na věži u brány a hlídala tábor. Přes den byl, kromě občasných návštěv, obvykle klid. Zato noční hlídky! Ty jsme držely vždy po dvou skautkách a střídaly jsme se po hodině. Ne, že by nám hrozilo nějaké velké nebezpečí, ale ve tmě se zdálo všechno mnohem strašidelnější.
Kromě toho jsme opravdu musely hlídat, měly jsme stan se zásobami jídla a také oddílovými cennostmi, jako byla kronika a vlajka. Ty se musely hlídat zvlášť ostražitě! Ne před obyčejnými zloději, ale před napadením jiným oddílem. V okolí Želivky, kde byl i náš tábor, totiž tábořily i ostatní oddíly, vždy o několik kilometrů dále. A oddíly se navzájem nejen navštěvovaly a pořádaly spolu různé soutěže, ale také v noci „přepadávaly“. Kořistí nočního přepadu byla vždy vlajka nebo kronika oddílu a ukořistit takový „lup“ bylo vždy hodně náročné a vyžadovalo značné odvahy a šikovnosti. Proto noční hlídky musely být velmi ostražité. Nechat se připravit o oddílové cennosti byla totiž velká ostuda. Ale stejně velkou potupou bylo pro „lupiče“ chycení hlídkou a přivázání ke kůlu „smrti“, kde nebyl lupič samozřejmě usmrcen nebo mučen, ale potupně pomalován (většinou borůvkami – ty dobře držely) a vyslán zpět do svého mateřského oddílu bez kořisti a s ostudou. Pamatuji se na jednu zvlášť vydařenou příhodu. Po několik nocí jsme při hlídkách slyšely zvláštní šramot a dupání, vždy okolo stanu se zásobami. Nemohli jsme lupiče dopadnout, ale byly jsme si jisty, že se jedná o kluky ze sousedního tábora, kteří dlouho pásli po naší oddílové vlajce. Ráno byl často rozrochán zásobovací stan, občas chybělo nějaké pečivo, nakousaný chleba se válel po zemi (asi kluci měli hlad a nestačili se kvůli hlídce pořádně najíst – uvažovaly jsme). Ale noční hlídky jsme držely zvlášť ostražitě. Maskovaly jsme se za stromy a číhaly na jistou kořist. Některou noc ale byl úplný klid, což nás notně mátlo. Až přišla osudná noc. Měla jsem hlídku s Čitou (přezdívka mé spolubydlící ve stanu a velké kamarádky). Byla úplná tma. Najednou jsme zaslechly podezřelý šramot. Plížily jsme se potichoučku k zásobovacímu stanu, odkud byly zvuky nejsilnější. Skrčily jsme se za malými smrčky a čekaly, co se bude dít. V tom se kolem mihla nějaká postava v bílém oblečení. A zase ticho! Třásly jsme se jednak strachy a jednak nedočkavostí, že konečně pachatele dopadneme právě my dvě – to bude slávy a bodíků do oddílové hry. Možná dostaneme i „Bobříka odvahy“ (spec. zkouška) nebo dokonce „Tři orlí pera“ za statečnost. Šramot sílil a my se opatrně vydaly za zvukem.
Šly jsme najisto, bílá postava se míhala okolo stanu a jevila se jako snadný cíl. Chvíli jsme váhaly, že použijeme signálu pro pomoc (píšťalku), ale odvaha překonala strach a my se pustily za lupičem. Zatím potichoučku, abychom ho nevyplašily předčasně. Náš plán byl jasný – přehodíme přes něj celtu (tu má každá hlídka na sobě jako maskování), svalíme ho na zem a přemůžeme. Vzaly jsme celtu mezi sebe a vrhly se rovnou za lupičem. Podařilo se! Zloděj se zmítal pod celtou a my na něm ležely plnou vahou. Měl hodně síly a hlavně začal hlasitě ječet: „Nééé, nééé, nééé!!!“ „Ale jóóó, jóóó!!!“ řvaly jsme zase my. „Skončíš u kůlu smrti! To ti nedarujeme!“ Už jsme nemusely pískat na píšťalku. Celý tábor byl vzhůru a všichni běželi na pomoc. Lupič se nevzdával. Pod celtou vyváděl jak zběsilý a neustále ječel. „Přestaň řvát a vzdej se!“ hulákaly jsme zase my. Na celtě s dopadeným zlodějem leželo už půl oddílu, ale on boj stále nevzdával! V tom někdo přinesl petrolejku. „Posvítíme si na tebe!“, křičely jsme nadšené úspěšným dopadením vskutku daleko silnějšího soupeře. Trochu jsme povolily celtu a zpod ní vyběhla vyděšená koza!!! Zůstaly jsme úplně vyzkoprnělé, škoda, že to nikdo nemohl natočit na film. Koza prchala do vesnice a my se po chvíli naprostého ticha a úžasu daly do bouřlivého smíchu. To byl teda lupič! Proto ty okousané chleby a housky a netknutá vlajka a kronika. Koza byla ze statku, kam jsme chodily pomáhat se senem. Jak vypátrala naše tábořiště, to nám neprozradila, ale jak poznala zásobovací stan bylo jasné, voněl tam vždy čerstvý chleba. A že nechodila každou noc – to jak se jí podařilo utéct. Od té doby kozu pořádně zavírali a naše noční hlídky už byly klidné. Mimochodem, stejně se klukům podařilo naší vlajku uloupit, no asi se plížili opatrněji než koza – lupička.
„Zapomínáš, že docent Pidivajzlíček se rozvalil do R o b i n o v a křesla.“ „Docent Pidimuch“, řekla jsem přísně, „nemohl vědět, že křeslo u gramofonu je Robinovo oblíbené. Zato Robin má vědět, jak se chovat k hostovi.“ „Vynechalas toho Rakušana,“ připomenul mi Rudolf a k Honzovi dodal: „Když konečně odjel, měl jsem chuť vrazit Robina do bedýnky a poslat ti ho.“ „Musela to bejt psina,“ zakřenil se Honza a podrbal za ušima Robina, který se mu rozvaloval na klíně a sledoval, zda mu v dané diskusi já a Rudolf nespravedlivě nepřitěžujeme a zda ho Honza dost účinně obhajuje. „Byla to náramná psina,“ řekla jsem a div jsem se tou vzpomínkou nezalkla. Inženýr Bernau, výzkumný pracovník vídeňského ústavu ekonomiky lehkého průmyslu, přijel do Prahy na pozvání ekonomického ústavu, kde pracuje Rudolf. Vedoucí oddělení, aby hostovi zpříjemnili mimopracovní dobu, se dohodli, že každý z nich se mu bude jeden večer věnovat. Měla jsem štěstí. Podařilo se mi sehnat lístky do Smetanova divadla a host byl Rusalkou očarován. Následovala večeře u nás na jídelním stole s brokátovým ubrusem po prababičce. Alenka obratně servírovala jeden chod za druhým, atmosféru podmalovávala hudba Čajkovského a Mozarta. Pan Bernau mi složil poklonu, že jeho poslední večer v Praze je vskutku nejkrásnější, nikdy na něj nezapomene a lituje, že již zítra v poledne odjíždí. Snad to Robin zaslechl a rozhodl se, že mu tedy pobyt v Praze prodlouží. A aby pan Bernau na nás opravdu nezapomněl, o to se postaral dokonale. (co vyvedl Robinek panu Bernauovi se dovíte v příštím pokračování)
PRANOSTIKY NA ČERVENEC
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK Pokuste se doplnit jména do názvů knih.
Když červenec pěkně hřeje, o Vánocích se zima zaskvěje. Na mokrý červenec následuje bouře a krupobití. Co červenec neuvaří, srpen nedopeče. Jaký červenec, takový leden. Když prší na svatého Prokopa, zmokne každá kopa. Pakli na Jakuba slunce svítí, má pak krutá zima býti. Svatá Anna – chladna z rána.
ČERVENCOVÉ ZAMYŠLENÍ A je tu léto, prázdniny, a to svádí k zahálce. Dovolenou si asi nemůže vzít každý, kdo by chtěl, ale mnohý si alespoň ve vlahém podvečeru užije prázdninových chvil. Možná by takový lenošící mohl využít čas k zamyšlení. Třeba jak zvládat své špatné sklony. S krocením „svého čerta“ měl zkušenost náš národní český patron, svatý Prokop, který má svátek 4. července. Udává se, že byl zemanského původu a narodil se v Chotouni. Známý je zejména pak tím, jak dokázal přimět čerta k práci. Dodnes se ukazuje stopa po brázdě, kterou čert jím zapřažený do pluhu vyoral mezi Chotouní a Sázavou. Prokop čerta popoháněl křížem. A legenda praví, že čert moc orat nechtěl a nechtěl ani poslouchat. A když oral zlehka, tak na pobídku orej hlouběji, zabral a vyoral to údolí, které se ukazuje dodnes. Prokop bývá zobrazován tedy s ďáblem na řetězu, popřípadě s ním zapřaženým do pluhu. Kdo by se chtěl dozvědět víc, a to mile poetickou řečí, ať sáhne po Baladě o svatém Prokopu od Jaroslava Vrchlického.Dozví se o tom, jak chtěl čert Prokopovi škodit a jak on vždy jeho úklady prokoukl a proměnil v dobré. To budiž poučením pro dnešního člověka. I počáteční zlé lze proměnit usilovnou dobrou vůlí v dobré.
K. H. Borovský – Křest svatého ................................ B. Němcová – Divá .................................................... Charles Dickens - ............................................. Twist L. N. Tolstoj - ..............................................Karenina Vítězslav Hálek - Muzikantská ................................. Romain Rolland – Petr a ........................................... William Styron - .............................................. volba Arnošt Lustig – Modlitba pro............... Horovitzovou Julius Zeyer – Radúz a .............................................. Václav Havel – Dopisy .............................................. Karel Čapek - .................................. čili život štěněte Jindřich Plachta – Pučálkovi ...................................... Vítězslav Nezval - ......................................... Lescaut Ivan Olbracht – O smutných očích......... Karadžičové Edmond Rostand - .................................. z Bergeraku John Galsworthy – Sága rodu ....................................
NABÍDKA Z KNIHOVNY PRO NEVIDOMÉ A SLABOZRAKÉ Je možnost zapůjčit si nahrávky knih na flash disku k poslechu přes počítač. Stále trvá nabídka půjčování časopisů. K dispozici je také výroční zpráva naší organizace za rok 2008.
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
TĚLOCVIK PRO SENIORY
ROBIN (Zdena Frýbová)
Sice neexistuje speciální léčba, která by prodlužovala život, ale výbornou a přitom jednoduchou terapií je tělocvik. Osvěží nás a udrží v dobré kondici tělesné i duševní. Doplní přirozený pohyb a tělesnou práci venku či doma, případně je i nahradí. Často je také přirozeným lékem, uchrání nás škod na zdraví, které vzinikají z nedostatku pohybu. Jde o ztuhlost a bolestivost kloubů, bolesti páteře, úbytek svalové síly, sníženou činnost srdce a mozku, záněty žil, možnost zápalu plic. Cvičení a pohyb dobře ovlivňují náladu, a tak předcházejí poruchám duševním. Ani při pohybových potížích nám nepomůže nečinnost. Převážné sezení či dokonce časté polehávání působí nepříznivě na organismus jak po stránce tělesné, tak i duševní. Cvičením zlepšíme svůj zdravotní stav a za krátkou dobu poznáme, že se nám cvičení stane nezbytným prostředkem k získání dobré pohody, svěžesti, sebedůvěry, zdraví. Cvičit se má pokud možno až do nejvyššího věku. Co je důležité: místnost, kde budeme cvičit, důkladně vyvětrejme; během teplých dnů nechme otevřená okna. Odstraňme z dosahu všechno, co bychom mohli shodit. Oděv na cvičení nesmí tlačit ani stahovat. Co je ještě důležitější: cvičme nejdřív za hodinu po jídle. Začínejme cvičit v poloze v leže. Cvičme pomalu a volně dýchejme. Vyvarujme se rychlých pohybů, předklonů a náhlých změn poloh, zejména hlavy a trupu. Cviky neprovádějme švihem. Cvičení musí být příjemné, nesmí vyvolávat bolest mezi jednotlivými cviky ponechávejme přestávky. Cvičme jen do chvíle, než pocítíme únavu. Cvičme pravidelně, kratší dobu, 5-10 min., ale několikrát za den.
V minulém pokračování se Robin málem utopil v ledové řece. Na poslední chvíli ho vytáhli a odnesli zahřát do chaty, kde ho zabalili a vlili do něj trochu koňaku… … Pode mnou a Věrou se nohy třásly tak, že do chalupy jsme se doploužily ve chvíli, kdy Robin rozjařen alkoholem lítal domem, a ač ještě mokrý, byl ochoten okamžitě znovu vyrazit ven. Pak rázem usnul a ráno se probudil jak rybička. Na rozdíl ode mne, která jsem vstávala s hlavou převálcovanou děsivými sny, v nichž jsme střídavě zachraňovali tonoucího Rudolfa a Robina. Přestože se Robinovými kousky naši přátelé výborně bavili, nemohu tvrdit, že o styky s námi by se příliš ucházeli. Rudolf říkal, že Robin má jednu nespornou zásluhu. Díky němu k nám přestávají chodit návštěvy a nikdo nás pořád někam nezve. Takže všechno zlé je i k něčemu dobré. „V nouzi poznáš přítele,“ pravil Honza. „A vy tedy máte pěkné přátele, když se k vám v neštěstí obracejí zády.“ „Aha – v neštěstí. Konečně tedy připouštíš, že Robin je neštěstí,“ řekla jsem pohotově. Útrpně na mne pohlédl: „Žertoval jsem – pochopitelně. Pravda je, že vaši známí jsou suchaři, kteří nedokážou ocenit Robinovo humorné založení. O nic nepřijdete, když se vám takoví vyhýbají.“ „Máme výborné přátele!“ vzplanula jsem. „Ale chodil ty bys k lidem, jejichž pes předpokládá, že navštěvuješ osobně jeho, abyste spolu rozjeli rodeo? Navštěvoval ty bys lidi, kde pes ti vybrakuje v předsíni odloženou kabelku, rozžvýká make-up, roztrhá občanský průkaz a peněženku zahrabe do koše se špinavým prádlem, takže se najde za čtyři dny? Zval ty by sis známé, jejichž pes ti rozcupuje rodinné album, rozmetá kaktusy a zakousne domovníkova kocoura? Šel ty bys ještě jednou do bytu, kde si pes vleze za tebe do křesla, a když nevypadneš, kousne tě do zadku?“
DOMÁCÍ LÉKAŘ LETNÍ TRÁPENÍ V létě většina z nás vyráží na cesty, které nás velmi často zavedou i do exotických krajin. Změna prostředí je pro organismus náročná a někdy se může projevit zdravotními obtížemi. Nejčastějším onemocněním výletníků, kteří cestují do zahraničí, je průjem. Ohlásí se velmi rychle, na začátku ovšem není jasné, jaký bude jeho průběh a doba trvání. Čtyři a více řídkých stolic za den se ještě nepovažuje za cestovní průjem, pokud jej nedoprovází alespoň jeden z dalších příznaků střevního onemocnění (nevolnost, zvracení, horečka, křeče v břiše, bolest břicha, nutkání na stolici, příměs hlenu a krve ve stolici). Problémy se zažíváním mohou být důsledkem stresu, změny časového pásma, nepravidelnosti stravy nebo nezvyklých jídel. Takové průjmy mají lehčí průběh a dají se rychle léčit. Vážnější průjmy jsou způsobeny bakteriemi, viry nebo parazity. K přenosu střevní nákazy dochází obvykle kontaminovanou vodou a potravinami omývanými touto vodou. Rizikovými faktory jsou málo tepelně zpracované potraviny, syrové ovoce, zelenina a saláty, plody moře, mléko a mléčné výrobky. V zájmu zdraví pečlivě vybírejte restaurace, nekupujte jídlo od pouličních prodejců nebo na trzích, ovoce a zeleninu omývejte balenou vodou a do nápojů si raději nedávejte led. Nutností je dodržování základní hygieny, zejména časté mytí rukou. Pijte jen balenou vodu, kterou používejte i na čištění zubů. Z dalších nápojů je vhodné lahvové pivo, víno, káva a čaj. Ovocné džusy bývají ředěné vodou, což se může stát také u rozlévaného alkoholu. V našem cestovním zavazadle nesmí chybět protiprůjmové léky, například Imodium nebo Smecta. Ty sebou přibalíme i v případě, že cestujeme do méně exotických destinací.
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB STANDARD 3 – JEDNÁNÍ SE ZÁJEMNCEM O SOCIÁLNÍ SLUŽBU Vy sami se svobodně rozhodujete, kterou službu využijete. Poskytovatel je povinen vám informace o své službě sdělit tak, abyste jim rozuměli a také s vámi projednat požadavky, očekávání a osobní cíle, které by vám služba mohla pomoci naplnit. Osobní cíl = to, čeho chce uživatel prostřednictvím služby dosáhnout. Zjištěné a vzájemně vyjednané osobní cíle služby jsou základem individuálního plánu klienta. Poskytovatel služby se seznamuje s tím, co by vlastně občan, který se o službu uchází, potřeboval a zjišťuje další potřebné informace. Poskytovatel informuje zájemce o rozsahu nabízených služeb, způsobu poskytovaných služeb, ceně, způsobu úhrady, dosahu služeb, odhlašování služeb apod. Poskytovatel pečovatelské služby má právo službu odmítnout v těchto případech: a) z kapacitních důvodů b) zájemce neodpovídá cílové skupině c) zájemce trpí akutním infekčním onemocněním d) zájemce vyžaduje nepřetržitý dohled či péči 24 hod denně
RECEPTÁŘ
ZAJÍMAVOSTI PIRÁT KRYŠTOF KOLUMBUS
HOUBOVÉ PLACIČKY 500g čerstvých hub, sůl, pepř, 1dl mléka, 2 housky, 2 vejce, trochu Podravky, strouhanka, olej Postup: Houby jemně nakrájíme, osolíme, opepříme a na oleji mírně podusíme. Housku nakrájíme na kostičky a pokropíme mlékem. Houby necháme vychladnout a smícháme je s namočenou houskou, přidáme vejce, Podravku a podle potřeby strouhanku. Z těsta tvoříme placičky, které obalujeme ve strouhance a smažíme po obou stranách na oleji.
HOUBOVEC 750 - 1000g čerstvých hub, sůl, kmín, veka, 3dl mléka, 2 cibule, olej, 3 vejce, krupice, česnek, pepř, máslo Postup: Houby pokrájíme a podusíme s kmínem na oleji doměkka. Nakrájenou veku zalijeme mlékem. Cibuli nakrájíme na jemno, osmažíme ji na oleji, přidáme dušené scezené houby, rozmočenou veku, vejce, prolisovaný česnek, pepř a sůl a podle potřeby zahustíme krupicí. Dobře promícháme, hmota by měla být spíše řídká (krupice ji po upečení zahustí), dáme do pekáčku vymazaného olejem a zapečeme. Před dopečením poklademe houbovec kousky másla. Podáváme s kyselou okurkou nebo salátem z kysaného zelí.
Hvězda objevitele Ameriky vyhasíná, ztrácí dokonce jméno – žádný věhlasný Kryštof Kolumbus, ale obyčejný Pedro Scotto! Mořeplavec Kryštof Kolumbus se už dávno musel smířit s tím, že nebyl první, kdo pro ostatní svět objevil americký kontinent. Před ním k němu dorazili bojovní Vikingové a pravděpodobně i odvážní Číňané, nemluvě o Polynésanech. Ale teď Kolumbus ztrácí ještě více. Podle dosavadních teorií historiků se Kolumbus měl narodit jako syn tkalce v italském Janově mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451. Španělský badatel Alfonso Ensenat de Villalonga ale zastává na základě dlouhodobého studia archivních historických dokumentů odlišný názor. Připouští, že se Kolumbus mohl narodit v Janově, ale byl synem kupce. Navíc jej pokřtili Pedro, nikoli Christophorus (Krištof). Jeho rodiče se do Itálie přistěhovali ze Skotska, a proto nese rodné jméno Scotto, a ne Columbus.. Dnes se také ví, že velebený objevitel Ameriky, o kterém se tvrdilo, jaký byl vzorný manžel, otec a královnin sluha, byl ve skutečnosti tyran a násilník. Ostruhy si vysloužil na lodi obávaného piráta Vincenza Columba, od něhož převzal příjmení. Přední znalkyně Kolumbova života, historička Consuela Varel, zjistila, že se slavný mořeplavec choval despoticky a chamtivě. V knize o něm shrnuje otřesná svědectví třiadvaceti postižených osob. Jejich výpovědi přispěly k tomu, že byl Kolumbus na konci své kariéry dopraven do Španělska v železech a přišel o titul vícekrále a guvernéra v Indii (jak se tehdy mylně označovala Amerika). „Kolumbus byl mnohem brutálnější, než jsme se dosud domnívali. Uděloval sadistické tresty i za malé prohřešky, včetně vyřezávání jazyka,“ dokládá historička. Navíc ani nebyl mimořádným mořeplavcem a už vůbec ne dobrým otcem! Kolumbus neměl po smrti klid. Pětkrát změnil místo posledního odpočinku, než spočinul v katedrále v Seville. Jeho pravé jméno Pedro Scotto ale na náhrobku nenajdete.
DOBRÉ RADY PROTI STÁŘÍ 1. BUĎTE OPTIMISTÉ Už několik výzkumů ukázalo, že optimisté žijí déle. Díky pozitivnímu přístupu k životu tito lidé snáze zdolávají různé překážky. Je naopak prokázáno, že dlouhodobě špatná nálada a nedostatek optimismu se nakonec mohou odrážet i na stavu vnitřních orgánů člověka. 2. JEZTE ZDRAVĚ A SPÍŠE MÉNĚ Kvalitní strava rozhodně přispívá k tomu, aby byl člověk zdravý. Dbejte na to, abyste měli v těle vitamíny a stopové prvky, jako je selen, hořčík a zinek, případně si je doplňujte uměle. 3. NEBUĎTE OBÉZNÍ Život prodlužuje také to, když se člověk nepřejídá. Nadváha zvyšuje zdravotní rizika, obézní lidé už většinou trpí různými nemocemi přímo vyplývající z kil navíc. 4. DBEJTE NA TO, ABYSTE MĚLI SILNOU IMUNITU Otužujte se, posilujte obranyschopnost organismu, případné virózy a podobné choroby pořádně vyležte a dolečte. Imunitě škodí také stres. Pokud nebude silná, hrozí vám častěji infekce a stoupá i riziko vážných onemocnění. 5. SPĚTE DOST, JINAK SI UBLIŽUJETE Každý člověk má jinou potřebu spánku, ale měli byste spát tak, abyste nebyli přes den bezdůvodně unavení. Krátkodobý nedostatek spánku nevadí, ale při dlouhodobém nedostatku se oslabuje imunita.
RADY ČTENÁŘŮM JDETE NA HOUBY? Češi jsou národem houbařů, o tom není pochyb. Přesto ale není houbař jako houbař a mnozí dodnes nevědí, jak vlastně houby správně sbírat. V lese tak můžete potkat lidi, kteří na houby vyrazili s igelitovou taškou, a pak se diví, že jim zapařené houby způsobí trávicí potíže nebo dokonce lehkou otravu! Houby se sbírají zásadně do košíku nebo do vzdušné síťovky! Houbu vydloubněte vždy celou, abyste ji mohli správně určit. Sbírejte jen houby kvalitní a čisté. Po příchodu domů houby hned očistěte a zpracujte. V lednici vydrží do druhého dne. Hotový pokrm z hub nikdy neohřívejte! POMOCNÍK OCET Ocet využijeme nejen k přípravě pokrmů, ale s jeho pomocí odstraníme skvrny z umělé hmoty, smaltu a chromu, dokonce i ze sporáku, obkladaček, oken, skla i umyvadel. Čistí skvrny od bláta, klihu, krve, mléka, ořechů a rzi. Zbaví vás vodního kamene z rychlovarné konvice – roztok vody a octa v poměru 1:1 nalijte do konvice tak, aby byla spirála zakrytá, nechte projít varem a počkejte, až voda vychladne. Potom konvici pořádně vypláchněte.
HUMOR LÉČÍ Manželka nadává manželovi: Pořád jen sedíš u televize. Kdybych od tebe odešla, tak si toho ani nevšimneš! Ale všimnu, všimnu, protože konečně pořádně uslyším, co v té bedně říkají! Potkají se dvě sousedky na chodníku. ..a vašemu manželovi se už daří lépe? Ale dělá mi starosti. Nemohu se ani hnout od jeho lůžka. Vždyť jste ale říkala, že jste mu obstarala ošetřovatelku… No právě proto!
AKTUÁLNĚ
Diabetická asociace ČR spouští kampaň „Cukrovka – Nečekejte až dojde na Vás!“ Diabetická asociace ČR zahájila 1.7. 2009 celostátní kampaň, která bude informovat veřejnost o problematice onemocnění cukrovkou, jeho příčinách i důsledcích a možnostech prevence a léčby. Cílem kampaně je snížit neustálý nárůst počtu nemocných díky včasné prevenci a informovanosti veřejnosti a také přispět k včasnému odhalení rizikových a počátečních stavů cukrovky. V rámci kampaně byly spuštěny webové stránky www.stopcukrovce.cz na kterých si může každý prostřednictvím jednoduchého dotazníku otestovat, jak velká jsou jeho individuální rizika onemocnění. Stránky slouží také jako zdroj informací o onemocnění cukrovkou a dalších aktivitách Diabetické asociace ČR na podporu prevence zdraví.
UPOZORNĚNÍ PRO OSOBY ZDRAVOTNĚ ZNEVÝHODNĚNÉ Fyzickým osobám, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány za osoby zdravotně znevýhodněné v období od 1.10. 2004 – 30.6. 2006, končí platnost tohoto rozhodnutí dnem 30.6. 2009 (na základě zákona č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách). Na webových stránkách MPSV je k dispozici žádost o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, která se podává na úřadu práce, v jehož správním obvodu má fyzická osoba své bydliště.
CVIKY VLEŽE NA ZÁDECH (při všech si podložte hlavu polštářkem) 1. Pokrčte obě kolena, dlaně si položte na břicho (těsně pod žebra). Nadechujte (nosem) do břicha tak, aby se dlaně zvedaly a při výdechu (ústy) obě dlaně klesaly dolů. 2. Pravou paži z připažení zvedejte nad hlavu a položte ji za sebe na zem – přitom nosem nadechujte. Pak paži vracejte do připažení a dlouze vydechujte ústy. Potom levou paži. 3. Pokrčte pravé koleno a nohu nadzvedněte, pak ji natáhněte šikmo vzhůru a nataženou ji pokládejte na podložku. Totéž levou. 4. Obě paže současně zvedejte z připažení nad hlavu a položte je za sebe – přitom nadechujte nosem! Pak obě paže vraťte k tělu a vydechujte ústy. 5. Pokrčte obě kolena, paže nechte volně připaženy podél těla. Pravé koleno protáhnete – nohu napřimte šikmo vzhůru a přitom nadechněte. Vraťte nohu zpět a vydechněte. Vystřídejte levé koleno. 6. Pravou paži suňte po zemi z připažení přes upažení do vzpažení – přitom nosem nadechujte. Opačným směrem paži vracejte a ústy vydechujte. Totéž levou a pak současně oběma pažemi. 7. Upažte a pokrčte obě kolena. Přetáčejte kolena u sebe vpravo a hlavu otočte vlevo a zpět. Opačně kolena vlevo, hlavu vpravo a zpět. 8. Uvolněte svalstvo, klidně se vydýchejte. Opakujte dýchání do břicha jako u č.1.
