HÁDANKA
PAPRSEK ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY
KVĚTEN Víte, kde je umístěna tato socha?
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ To bylo tenkrát… U nás starších často probíhají hlavou různé vzpomínky, někdy na prožitky až z dob dávného mládí a mají spojitost s místy, která zcela zanikla, nebo je čas změnil. Přesto v minulosti neodmyslitelně patřila ke tváři našeho města. Rozsviťme proto se mnou svíci vzpomínání a možná že si generace pamětníků zavzpomíná i se mnou… Rád se vracím do časů mládí, kdy nejpestřejší prožitky mého dětství se vztahovaly k místu okolo pacovských jatek a přilehlé ulici. Snad to bylo tím, že jsem v této části města několik let bydlel a že jsem v onen čas začal chodit do školy. To se psal rok 1936. Zde jsem prožíval spolu s kamarády mnoho úsměvných příhod a proto jsem se stále v tento kout vracel a často vracím. Jatecká ulice – to byl i plátek sestávající se z rozsáhlé louky pod městskými jatky (dnes je zde mateřská škola), k nimž vedla z Nádražní ulice odbočka kolem Svobodova zahradnictví a Koubkovy zahrady. Ulice ústila za jatky v polní cestu, část pak zahýbala vlevo k pile pana Uhra, kde končila dřevěným plotem. Zde vznikaly počátky treningu některých pozdějších fotbalových reprezentantů městského klubu SK Pacov. Ke hře napřed sloužily různé „hadráky“, později dodával „pan jatecký“ kvalitní měchuřiny, až konečně po první pravou koženou merunu. V ulici se také často hrával primitivní tenis s dřevěnými pálkami a s ošoupaným tenisákem, za občasného klouznutí po hojném slepičím či husím trusu. Ale sportovalo se denně a s velkou chutí. Vysoké lípy, které se tyčily kolem jatek, byly pak pravým eldorádem místních kluků i děvčat. V letních měsících sloužil omladině malý rybníček „jachťáček“, ve kterém někdy krmil pan Těšínský dobytčí krví nasazené kapříky, ale nám to vůbec nevadilo. Ze všeho nejvíce nás však lákaly výpravy polní cestou k romantickým farským rybníčkům a na místa pod skalku. Snad nás k tomu vyzývaly ideály „Rychlých šípů“.
Jindy jsme navštívili malé koupaliště „U Matoušů“, ohrazené dřevěnými mantinely, kdy k jeho přeplavání stačila dvě, tři tempa.. Příjemné bylo i poležení na dřevěném splavu, přes který přetékala chladivá voda. Ta sem proudila z Kejtova potoka, který se vinul od ešské hájovny podél železniční tratě. Právě v jednom místě jeho koryta jsme měli své trvalé vodní zázemí. Tenkrát byl potok pro nás řekou a poskytoval možnost zdokonalovat se v plavání. Jen se muselo prohloubit dno, odstranit balvany a pak už jen stačilo dovádět ve vlastním koupališti. Okolo potoka vedla udržovaná cestička, která nejvíce ožívala o sobotách a nedělích a sváděla k romantickým procházkám. Pro unavené poutníky čekaly místy umně zbudované lavičky z březových větví. I další části potoka poskytovaly letní osvěžení mnohým zájemcům. Kousek vedle nás sedával malíř pan Toman se svými přáteli a my někdy sledovali, jak vytváří svá malířská díla z tohoto koutu přírody. I když nám v oné době bylo kolem deseti let, nikdo z dospělých nás z našeho vodního království nevyhnal, přestože vždy bývalo dost zájemců. Ale tenkrát byli lidé k sobě více tolerantní a přáli i nám, dětem. Hlavně o prázdninách to býval pro nás krásně strávený čas, který pravidelně odměřovalo houkání projíždějícího parního vlaku z blízké trati. Rádi jsme také sledovali dýchánky pražských studentů v sousedící chatové ozdravovně, povzbuzováni heslem „Nic neodolá odvaze“, umístěném na hlavní budově. Kolem ní se v lese krčilo několik dřevěných chat, poskytujících studentům prázdninový azyl a své pohostinství. A když nám zazněly do uší hlasy kytar a písní, bývalo všem v této oáze romantiky dobře… I v zimě byl v těchto místech neustálý ruch a provozovaly se různé zimní sporty. Lyžaři mohli zkusit své umění i na malém skokanském můstku, rodiče s dětmi zase využívali upravenou sáňkařskou dráhu s mnoha zákrutami. I lední hokej měl zde své kluziště a býval svědkem dramatických zápasů s početnými fanoušky. Pro návštěvníky byl vždy k dostání na zahřátí horký čaj, káva a jiné tekutiny.
Další možnost zimních radovánek poskytoval kopcovitý terén na „Vojce“, což byl dlouhý svah s několika obávanými mezemi a využívali ho lyžaři začátečníci i pokročilí. Zimy bývaly vždy bohaté na sníh a proto zde bývalo plno a lyžovalo se a padalo na všechny způsoby. Mnohá prkýnka byla totiž námi vlastnoručně vyrobená, takže s námi jela, kam chtěla. Inu, kdeže ty loňské sněhy a časy jsou? Dnes se v těchto místech prohání jen vítr a romantické zázemí „U Matoušů“ navždy zmizelo pod hustým porostem a s ním vše, kde býval v létě i v zimě čilý ruch. Jak to v těchto místech bývalo tenkrát, zbylo jen pouhé vzpomínání… Příspěvek od pana LaK.
KVĚTNOVÉ ZAMYŠLENÍ Nyní začíná to pravé jaro, všechno kvete, ptactvo nebeské začíná hnízdit a životní šťávy i u lidí proudí rychleji. S větší chutí do života i do práce. První květen už nyní nebývá slaven tak pompézně, jako Svátek práce. Práce není sama o sobě tak oslavy hodná, jako práce smysluplná. Zde je určitě na místě vyzdvihnout smysl církevního svátku Josefa Dělníka, který připadá právě na první květnový den. A pak je tu také Svátek matek, který začal být opět slaven po létech zapomnění. Svátek matek je druhou květnovou neděli. Pro ty, kteří orají pole a jsou závislí na úrodě, jsou důležití tři po sobě jdoucí květnoví svatí, kteří bývají v pranostikách označováni jako ledoví muži, a to – Pankrác, Servác a Bonifác. Jsou to mučedníci z prvních století našeho letopočtu a mají svátek 12., 13. a 14. května. V těchto dnech se totiž objevují poslední nebezpečné záchvěvy zimy, kdy poslední mrazy mohou poškodit nakvétající ovocné stromoví. Tak je to i s životem nejen člověka. Lásky čas každého živého tvora má své slunné dny i dny zvýšených rizik. Zajisté se dají předvídat, krizová období jsou známa, ale u každého přece jen dochází k odchylkám. Záleží nejen na schopnosti předvídat, ale i na ochotě se rizikům vyhnout!
PRANOSTIKY NA KVĚTEN Studený máj – v stodole ráj. Májová vlažička – poroste travička. Májový deštíček – poroste chlebíček. Svatá Žofie políčka často zalije. Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem. Když máj vláhy nedá, červen se předá.
ODPOVÍDÁME NA DOTAZY Jak se postarat o cibuloviny, tulipány, narcisy po odkvětu? Ve chvíli, kdy opadají okvětní listy, odstraníme bliznu se semeníkem. Důležité je, abychom ponechali všechny listy, které tulipán má. Z nich získává zásobní látky cibulka, která je v zemi, zesílí a příští rok krásně vykvete. Listy musíme ponechat. Ty zežloutnou až v průběhu května, pak je můžeme lehce odtrhnout, v podstatě nám do ruky upadnou. Cibulka, co s ní? Máme dvě možnosti. Buď tu cibuli vyndáme, uskladníme na suchém místě, necháme ji do léta zaschnout, uzrát a koncem léta ji zase můžeme vysadit. Pokud je tulipán zasazen dostatečně hluboko, tak jej klidně můžeme nechat na stejném místě na příští rok, cibule zůstane v zemi, a když ji nic nesežere, tak nám příští rok vykvete.
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK
KRÁSNÉ VLASY
DOPLŇTE ČÁST TĚLA DO RČENÍ
Když jsme se přestěhovali z města do malé vesnice, tak nám připadalo všechno nádherně romantické, včetně života bez koupelny a koupání v neckách. Snad by mi to mytí v neckách ani nevadilo, ale problém byl vždy s mytím vlasů. Měla jsem je totiž dlouhé a oplachování hlavy hrníčkem nad kýblem bylo dost únavné a neúčinné. Občas jsem využila koupelny u sousedů, ale to jsem nemohla dělat pořád. Vybudování koupelny bylo při opravování naší stařičké chaloupky až na bůhvíkolikátém místě, a tak jsem si pomáhala, jak se dalo. Maminka, která za námi občas přijela z Prahy, mi nikdy neopomenula chválit krásné bílé prádlo (prané též v neckách), vybělené naší výrazně měkkou vodou. Pravda byla, že ve Vintířovské vodě se pralo krásně, mýdlo pěnilo a špína šla sama dolu. Hůře se ale máchalo (stejně jako splachovaly vlasy). Jednou, při velkém lijáku, jsem si vzpomněla, jak se mi ještě v Praze při dešti krásně vlnily vlasy. To dělá dešťová voda, tvrdily moje kamarádky. A tak jsem dostala nápad. Umyju si vlasy v naší skvělé měkké vodě a nechám si je opláchnout dešťovou vodou a budu je mít nádherné. Čekala jsem, až přijde velký liják, aby byla vlasová kůra co nejúčinnější. Náš děravý okap skýtal mnohá místa, odkud crčela blahodárná dešťová voda v mohutných provazcích. Můj den nastal. Venku lilo, já honem ohřívala vodu do kýble a mohutně si nanesla šamponovou pěnu po celé kštici. Pak jsem vlezla pod díru v okapu. Voda byla sice příšerně ledová, ale co bych pro krásu nevydržela. Nechala jsem si vlasy důkladně „propláchnout“ a vymrzlá jsem odkráčela vítězně domů v očekávání zázračných výsledků mé dešťové kůry. Doma před zrcadlem jsem zůstala úplně vyzkoprnělá. Vlasy jsem měla plné maličkých rezavých kousků plechu nebo barvy z okapů a mezitím droboučké lístečky mechů a všelijaké chamradě, něco snad i lezlo.
1.Využila jeho zamilovanosti a obtočila si ho kolem……………. 2.Učil se velice špatně, prolezl s odřenýma…………………….. 3.Tuhle informaci jsem nezískal přímo, ale z druhé…………….. 4.Je to lhář, upřel by nám………..mezi…………………………. 5.To je tolik informací najednou, že mi z toho jde…………kolem. 6.Líbí se jeden druhému, už je …………………………. v rukávu. 7.Je to tajná informace, jen mezi čtyřma…………………………. 8.Celé dva roky měla jiného a vodila ho za ………………………. 9.Nedělej si z toho těžkou…………………………………………. 10.Už nic neříkej, drž…………………………..za……………….! 11.Nechce s tím mít nic společného, strká……………….do písku. 12.Už jsem tak unavená, že sotva pletu………………………….. 13.Nemůžu v té záležitosti nic dělat, mám svázané………………. 14.Je ještě mladý, teče mu mléko po…………………………….. 15.Otoč si to, máš to vzhůru …………………………………….. 16.Tatínku, prosím o……………………………………vaší dcery. 17.Zamiloval se a úplně ztratil……………………………………. 18.Říká, co mu slina na…………………………………….přinese. 19.Musíme se snažit přijít tomu na……………………………….. 20.Je strašně nešikovný, má snad obě………………………...levé. 21.Musíme dávat dobrý pozor a mít…………………..na stopkách. 22.Nemá, kam by ……………………………………………složil. 23.Nevidí si na špičku……………………………………………... 24.Má srdce v …………………………………………………….. 25.Je velice šikovná, má opravdu zlaté…………………………….
DOMÁCÍ LÉKAŘ
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
EKZÉM
ROBIN (Zdena Frýbová)
Ekzém, v medicíně známý také jako dermatitida, vytváří zánětlivé, zarudlé a často se olupující či mokvající skvrny na kůži končetin, obličeje i hlavy. Nejčastěji se objevuje na zápěstích, kolenou a loktech. Vyrážka silně svědí a škrábání ji značně zhoršuje. Příznaky ekzému: - oblasti svědivé, červené, suché, olupující se nebo praskající kůže - drobné svědivé pupínky nebo puchýřky - při chronickém ekzému ztluštělá suchá kůže Ekzém bývá často vyvolán alergií na některé potraviny, pyly, zvířecí srst i jiné látky a jeho výskyt má nezřídka původ v rodině - bývá geneticky podmíněný. Alergické projevy mohou být kombinované, k ekzému nejednou přistupuje senná rýma nebo astma. V organismu lidí trpících ekzémem je větší množství histaminu, látky, která uvolněním do kůže vyvolává alergickou reakci. V některých případech dochází ke vzniku ekzému při styku kůže s alergeny, například s některými rostlinami, barvami, prvky a některými léky. U nemocných s křečovými žilami a nedostatečným prokrvením dolních končetin se vyskytuje v postižené oblasti tzv. varikózní (nepravý) ekzém, charakterizovaný šupinatou a později až atrofickou kůží, která je velmi náchylná k infekci. Ekzém může být také vyvolán suchým vzduchem, přílišným sluněním a stresem. Co na ekzém: Vynechejte ze stravy všechny potraviny, které mohou vyvolat alergickou reakci. Nejčastěji to bývá mléko, vejce, korýši, pšenice, čokoláda, ořechy a jahody. Noste prádlo z čisté bavlny, která kůži dráždí méně. Koupejte a sprchujte se méně často, abyste zabránili vysoušení kůže. Používejte vlažnou vodu a vyhýbejte se deodorantním mýdlům, perličkovým koupelím a parfémovaným výrobkům. Kůži si osušujte tlakem a poťukáváním - nikoli třením. Bylinkové a pleťové vody působí nejlépe na mokvavé ekzémy, masti a krémy jsou nejúčinnější na suché ekzematické plochy.
….naše manželství, které plynulo v pokojném souzvuku, se rázem změnilo příchodem Robina. Začali jsme se s Rudolfem hádat. Čí chybou Robin nikdy neposlechne na zavolání, takže zas jen zázrakem vyvázl z pod kol auta. Kdo nechal na křesle svetr, z něhož Robin vykousal knoflíky i s kusy pletáže. Proč vříská na celý dům, když každý druhý pes dokáže být nějakou tu hodinu sám doma. Jak to, že každý pes počká před krámem, zatímco náš Robin překouše šňůrku a uteče. Proč nenechá na pokoji jedinou slepici. Čí vinou vybral z kbelíku na odpadky kosti z kapra a zahrabal si je pod koberec za knihovnou… Hádka nejčastější: bít či nebít? Na to ani jeden z nás neměl názor vyhraněný, ale měnil se podle toho, který z nás Robina právě tři hodiny hledal po Petříně, čí rukavice zrovna rozdrbal, komu vykousal díru zvící talíře na zádech pyžama apod. Možná by se měl normální člověk vracet domů, kde nechal Robina samotného, s dychtivostí, co veselého jej čeká. Já asi trpím stihomamem, protože k bytu jsem se vždy přibližovala s mrazením v páteři, co hrůzného se tam odehrálo. Byl to však stihomam opodstatněný, protože Robin ho nikdy nezklamal. Totiž – abych nepřeháněla: ne že by něco vyvedl pokaždé. Na to byl příliš dobrý stratég. Po každém jeho výstřelku jsme před odchodem bedlivě otáčeli klíčem všech dveří do pokojů a v předsíni i v kuchyni vše potenciálně ohrožené odstraňovali z dosahu. Teprve když týden, dva týdny nás vždy vítal vzorný pejsek, naše bdělost začala ochabovat. A pak Robin prudce udeřil pod pás. Nikdy bych ho nenechala samotného s krabicí, protože znám zvědavost, s jakou se prokouše do všeho, v čem se domnívá, že se před ním něco tají. Když Honza přivezl z Brna balík právě nedostatkové cibule, Robin byl divý, že jsem to hned neotevřela, ale jen postavila v předsíni. Mělo mi to být varováním, jenže řadu dní už nic neprovedl, a tak jsme večer všichni odcházeli do divadla a výstrahou nám nebyla ani Robinova nasupená ukřivděnost, že se určitě jdeme prohánět Letnou bez něho.
Zbytek večera se nám vydařil v příjemné restauraci, přesto jsme však ještě před půlnocí spěchali k nám domů, že teď Robinkovi i sobě dopřejeme hodinku proběhnutí. Je pátek, ráno si můžeme pospat. Při vstupu do bytu nás nejdřív udeřil pronikavý pach a potom… Stáli jsme jak solné sloupy a vytřeštěně zírali na zem pokrytou deseti kilogramy odporných, do nahata vyloupaných cibulí. Po Robinovi ani slechu. Správně doufal, že než se nám podaří ho najít a vypáčit zpod truhly za šicím strojem v komoře, ten největší vztek nás přejde. Honza, díky tomu, že žil na koleji v Brně, byl Robinovými činy nejméně z nás decimován a býval tedy zásadně na jeho straně. „Jen žádné hysterické scény, nic se neděje. Cibuli vyneseme do popelnice, vyluxujeme a v pondělí vám pošlu jinou. Byla to naše pitomost, že jsme tady tu krabici nechali.“ „Tejden budu smrdět cibulí,“ hořekovala při úklidu Alenka a Honza mínil, že by na to mohla urvat neschopenku. Nejpraktičtěji se projevil Petr: „Z těch rohoží půjdou ty slupky zatraceně špatně.“ Taky, že ano. Mé krásné, nedávno nové rohože přírodní barvy, jimiž jsem pokryla celou předsíň! Nadrobno rozmetané cibulové slupky odolávaly vymetání i luxování. Nové mě stály tisíc dvě stě osmdesát korun. A ty původní, když jedno léto větraly a jednu zimu promrzaly v kolně u chalupy, mohly tam pak být pokladeny na chodbě a dodnes nám občas jemně zavoní cibulkou jako vzpomínkou na Robinův fešácký kousek. (pokračování příště)
Z „DENÍKU STARÉ PANÍ“ Přišla ke mně moje známá, Růženka, a pořád jen lamentovala. Skočila jsem jí do řeči: „Nemáš si říkat, jak jsi na tom špatně a co všechno nemůžeš, ale uvědom si, co ještě můžeš, a srovnávej se se svými vrstevníky, a ne s mladšími lidmi.“ Radila jsem jí, aby si vybavila, co hezkého za poslední rok prožila a kdy jí bylo dobře. Pozná, že to s ní není tak špatné, jak si myslí. Včera byl ve Vlastě krásný článek o stáří a stárnutí. Vystřihla jsem ho a poslala své známé Marii. Psali tam, že dokud je člověk schopen adaptace, přizpůsobení, změny, dokud se raduje z poznávání něčeho nového, má své záliby, koníčky a se zájmem něco sleduje, tak je duševně mladý, i když se narodil na počátku 1. republiky nebo dokonce ještě za Rakouska-Uherska. Tyto vlastnosti souvisejí spíš s povahou člověka než s věkem. A dají se vypěstovat, vycvičit, udržovat. Orgán, který nepoužíváme, sval, kterým nehýbeme, se zeslabuje, rychleji stárne a jakoby odumírá. S naším mozkem je to podobné. Máme svůj rozum, paměť zaměstnávat i ve stáří, cvičit je, upevňovat, denně se něco nového naučit nebo si zapamatovat. Může to být třeba jen nový recept na pečivo, nový vzoreček na pletení, obsah povídky nebo zajímavého článku. Nebo obkreslení střihu, vyplnění anketního lístku, test v nedělní příloze či dopis. Prostě cokoliv, čím zaměstnáváme mozek, cokoliv, o čem musíme přemýšlet. Přínosem je třeba i nová společenská hra nebo naplánování výletu, dovolená v jiném prostředí. Všechno nové, čemu se stárnoucí člověk musí přizpůsobit, je jakýmsi nárazem, stresem, který stárnoucí organismus probudí, povzbudí, znovu rozhýbe. Z knihy Dobrodružství třetího věku
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB STANDARD 1 Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb Každý poskytovatel sociální služby je povinen nabízenou službu jasně popsat: POSLÁNÍ CHARITNÍ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY Posláním charitní pečovatelské služby je zabezpečit uživatelům praktickou pomoc v oblasti zdravotní, sociální i duchovní, aby mohli setrvat ve svém přirozeném prostředí. Službu poskytujeme lidem, kteří se nalézají v obtížné životní situaci. Péčí oddalujeme nutnost ústavního zaopatření. CÍLE CHARITNÍ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY - poskytovat pečovatelskou službu dle potřeb uživatele - aktivizovat uživatele za účelem zlepšení a udržení soběstačnosti a samostatnosti - umožnit uživateli důstojné dožití v přirozeném prostředí - podpořit udržení sociálních vazeb uživatele - spolupracovat s dalšími organizacemi a úřady, jejichž odborná pomoc pomáhá ke zlepšení situace uživatele CÍLOVÁ SKUPINA Cílovou skupinu tvoří občané žijící v domácím prostředí, kteří dosáhli důchodového věku, případně pobírají invalidní důchod, kteří z důvodu ztráty soběstačnosti nebo zhoršení zdravotního stavu potřebují péči jiné osoby, ať už o vlastní osobu nebo o domácnost. OBSAH SLUŽBY Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro os. hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.
Lítala jsem po chalupě zděšená, vůbec to nešlo z vlasů sundat, vyčesat ani vypláchnout. Když se manžel vrátil z práce, pokoušel se jednotlivé kousíčky tahat pinzetou, ale to taky nešlo. Ani po mně nechtěl vysvětlení, jak jsem byla se svými „krásnými“ vlasy vyřízená a smutná. Nakonec jsme je museli ostříhat a od té doby nosím vlasy krátké. Nutno ale dodat, že po této události se vybudování koupelny přesunulo na první místo. Kdo ví, co by mě totiž napadlo příště.
ZAJÍMAVOSTI KLÍŠŤATA Klíšťata se vyskytují ve smíšených a listnatých lesích. V každém případě jsou nebezpečné především okraje lesa. A to nejen okraje směrem do zemědělských ploch, ale třeba i okraje cest nebo lesních pasek. S klíšťaty se tam můžeme setkat v různých výškách vegetace, a to podle jejich vývojového stadia. Larvy se vyskytují zhruba do výšky 15-20 centimetrů, nymfy jdou trochu výše. U dospělců záleží na typu vegetace; na různých bylinných podrostech a hustých keřích mohou vylézt třeba i do výše jednoho metru. Tyto údaje jsou však závislé na denní době a také na vlhkosti. Klíšťata jsou velmi citlivá na teplotu, ale ještě daleko více právě na vlhkost. Klíště obecné potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost, která se pohybuje mezi 86-96 procenty relativní vlhkosti vzduchu. Jestliže vlhkost poklesne, třeba v létě, v poledních hodinách, klíště slézá dolů a snaží se uniknout do nižších vrstev vegetace, případně se skrývá i přímo na povrchu země, v opadance a nebo hrabance. Totéž ovšem platí i sezónně; například ve vrcholícím létě se obvykle zdá, jako kdyby klíšťata z přírody téměř vymizela. Ve skutečnosti jsou skryta v povrchových vrstvách půdy a nebo v suchém listí. Jak se tedy správně ustrojit, když chceme jít do nějakého smíšeného lesa na procházku a nebo třeba na houby? Rozhodně si neoblékáme nic z látky s dlouhým vlasem. Takže pokud možno kalhoty z nějakého hladkého světlého materiálu.; to proto, abychom na klíšťata dobře viděli. Obout bychom si měli nějakou pevnou obuv, nejlépe holínky a do nich kalhoty zasunout. Jejich spodní část bychom pak měli ošetřit nějakým vhodným repelentem.
Není třeba ho stříkat přímo na kůži, raději jen na textil. Až do lesa vstoupíme, budeme se pokud možno držet lesních cest a nebudeme se zbytečně prodírat hustou vegetací. Také si v lese nebudeme sedat, tím méně lehat a představa, že jsme chráněni, když si pod sebe dáme deku, je naprosto mylná. V dece si klíšťata nanejvýš přineseme domů. Po každé takové procházce je pak nutné si při večerním sprchování a nebo koupeli důkladně prohlédnout tělo i na těch místech, kterým většinou věnujeme malou nebo žádnou pozornost; je dobré použít k tomu zrcátko a nebo požádat o pomoc druhou osobu. Totéž by pak mělo následovat druhý den ráno, protože klíšťata mohou po těle velmi dlouho putovat, než najdou vhodné místo k přisátí. Čím dříve klíště objevíme a odstraníme, tím menší je možnost nákazy. Včasné odstranění klíštěte snižuje nebo prakticky eliminuje možnost nákazy, i když je klíště samo infikováno. V prvních dávkách slin je totiž i u infikovaného klíštěte virus obsažen jen ve velmi nízkém množství. Virus se nachází v buňkách slinných žláz. Ty se po prvém příjmu krve zvětší, začnou vylučovat více slin a při tomto zvětšení dojde zároveň i k mohutnému rozmnožení a replikaci viru, takže v dalších hodinách se dávka viru, vpravovaná do rány, znatelně zvyšuje. Včasné nalezení klíštěte tedy nejenom umožňuje jeho snadnější vyjmutí, dokud ještě není zacementováno, ale především se tím skutečně snižuje nebezpečí infekce. Jak klíště odstranit? Rozhodně s ním nekroutíme. Ten dříve vžitý názor, že ho lze vyšroubovat je naprosto mylný. Kusadlo nemá žádný závit, je to dlátovitý útvar; v rance jsou navíc pohrouženy i klepítka. Klíště se proto snažíme vyviklat lehkým kýváním ze strany na stranu. Můžeme to udělat tak, že vezmeme nějakou žínku nebo froté textilii, navlhčíme ji, případně trochu namydlíme a touto textilií klíštětem kýváme. Buď se samo uvolní a nebo mu můžeme lehce pomoci nějakou měkkou pinzetou. Před každým úkonem i po něm je třeba ranku vydezinfikovat; nejlépe nějakým jódovým preparátem. Musíme si přitom uvědomit, že každé klíště může být nakažené a proto musíme postupovat, jako kdybychom pracovali s potenciálně infekčním materiálem. Měli bychom mít gumové rukavice a vyjmuté klíště musíme odpovídajícím způsobem zlikvidovat. Nejlepší je zabalit ho do papírku a tento papírek potom spálit.
Lékořicový krém je velmi účinný u nemocných ekzémem, kteří zároveň užívají klasické přípravky s kortikoidy. Lékořice obsahuje kyselinu glyceretinovou, která zvyšuje účinnost kortikoidů a také snižuje možné vedlejší účinky jako svědění, pálení a podráždění kůže. Za úvahu stojí i habrový krém, který se zdá být při léčení ekzému stejně užitečný jako jednoprocentní hydrokortizonový krém.
RECEPTÁŘ SÝROVÁ ROLÁDA 300g tvrdého sýra (lépe tučnější 45%), 2 tavené sýry, 60g másla, sterilovaná okurka a kapie, cibule, 3 vejce natvrdo, 100g měkkého salámu, hořčice, majolka Postup: Tvrdý sýr dáme do mikrotenového sáčku a asi 30 minut vaříme ve vodě, až změkne. Pak ho vyválíme na tenký plát. Ostatní suroviny nastrouháme nebo nadrobno nakrájíme a spojíme v hmotu, kterou natřeme na sýrový plát. Stočíme jako roládu, zabalíme do alobalu a necháme v lednici vychladit. Roládu krájíme na tenké plátky.
ŠUNKOVÁ ROLÁDA 200g šunky (plátky), 1 balíček plátkového sýra, na náplň: 3 vejce natvrdo, 30g másla, lučina, 2 lžíce mléka, hořčice – vše utřeme Postup: Tenké plátky šunky rozložíme tak, aby se mírně překrývaly a tvořily plát. Potřeme je náplní, poklademe plátky sýra, znovu dáme náplň a zbylou šunku. Pevně stočíme v roládu, dáme do alobalu a necháme ztuhnout v lednici. Krájíme na plátky.
