HÁDANKA
PAPRSEK ZPRAVODAJ PEČOVATELSKÉ SLUŽBY
SRPEN Víte, kde je tento hřbitov?
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
PRANOSTIKY NA SRPEN
ROBIN (Zdena Frýbová) … Návštěvě jsem se věnovala v klidné pohodě. Alence se dařilo blokovat Robina v kuchyni a v předsíni a já sama osobně jsem hostovu aktovku, klobouk i rukavice uložila až nahoru na polici nad věšáky. Odtud tedy nebezpečí nehrozilo. Jeho zdrojem se však ukázal být zimník, který měl pro Robina neodolatelnou přitažlivost. Pan Bernau nám to pak vysvětlil tím, že mají doma dvě fenky, které Robin z jeho kabátu cítí. Já ovšem nevím, zda je to dostatečným důvodem pro to strhnout hostův plášť z ramínka, prošacovat ho a vydrancovat náprsní kapsu. Z jejího obsahu si Robin jako nejzajímavější zvolil a do pelechu odnesl rakouský pas s československým vstupním vízem.Do našeho idylického posezení nad černou kávou a ořechovými zákusky zaznělo Alenčino pronikavé zaječení v předsíni. V mžiku jsme byli všichni tři na nohou a řítili se tam. Robin mezi námi přefrčel prozíravě odhadnuv, že okamžitě se schovat je více než na místě. A našim zrakům se naskytl pohled, při němž jsem pochopila, co v praxi znamená úsloví „tuhla mu krev v žilách“.Na zemi zmuchlaný a podupaný zimník a okolo něho malebně rozsety různé doklady a především rakouské bankovky. Pan Bernau se dušoval, že opravdu žádná nechybí, já to však pokládám spíše za kavalírské než opravdové tvrzení. Papír důležitějších dokumentů a větších bankovek Robin řadí mezi ty výjimečné pokrmy, jež lze sežrat dokonce s chutí.Vpravdě otřesný však byl pohled do Robinova pelíšku vystlaného ožužlanými canfoury, jež jsme s jistými potížemi identifikovali jako cestovní pas. Pan inženýr Bernau se smál. Nevím, do jaké míry upřímně, ale setrval s námi do tří hodin po půlnoci a dával k dobrému historky, co on kdy zažil se svými třemi dětmi a dvěma psy. Byla to opravdu náramná psina. Pro pracovníky našeho pasového oddělení i rakouského vyslanectví. Podílel se na ní i ředitel Rudolfova ústavu, který s panem Bernauem tyto instituce druhý den obcházel v ruce třímaje sáček, do něhož Alenka shromáždila zbytky páně
Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy. Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima. Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku. Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu. Vesele bude řinčeti kosa, je-li v srpnu hodně rosa. Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují trvalé počasí. Na svatého Bartoloměje sedlák žito seje. Bouří-li v tento den, bouří po něm ještě více. Je-li na svatého Vavřince slunečno, bývá dobrý vinný rok.
SRPNOVÉ ZAMYŠLENÍ Léto se láme, po polích místo koní a mlaskajících hospodářů hlučí moderní stroje, které mají i klimatizované kabiny a ti movitější si mohou připlatit i na čalounění sedaček kůží. Kdeže je vůně zpoceného koně a cinkání postraňků, nahradil je soustavný hukot a smrádek ze sklízecího či jiného stroje. Inu, každá doba má své vůně a charakteristické pachy. V dobách císaře Valeriána byl například občas cítit pach ze spálené kůže, jako když dal císař péci jáhna Vavřince, který se odmítal vzdát své víry a také vydat císaři církevní majetek po stětí Sixta II. Vavřinec byl posléze prohlášen za svatého a jeho den je 10. srpna. Také se zobrazuje s roštem, odznakem svého umučení. Kdo by dnes podstoupil takováto muka za své přesvědčení? Nu, s pohledem do nedávné historie je možné říci, že by se přece jen pár takových našlo a dost možná, že ta dnešní četnost by nebyla zase tak rozdílná od minulosti. Druhým takovým je světec, který pro víru strpěl zase stažení z kůže, byl apoštol Bartoloměj, který má svátek 24. srpna. Asi si lze jen přát, aby člověk nemusel být vystaven takovému rozhodování – život za ústupek anebo smrt. Na každý pád je třeba si uvědomit, že i na první pohled ústupky „zvoraný“ život se dá doorat lépe.
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB STANDARD 4 SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Pokud se rozhodnete využít konkrétní sociální službu, poskytovatel s vámi uzavře smlouvu o poskytování sociální služby. Smlouva je dojednáním rozsahu a průběhu služby, včetně konkrétních podmínek poskytování služby (např. co, kde, kdy, jak a za jakou cenu vám bude poskytováno). Obsah smlouvy má vycházet z toho, co si sami přejete a potřebujete. Celé jednání o smlouvě pak musí probíhat tak, abyste všemu, co je ve smlouvě, rozuměli. Smlouva je závazný akt dvou rovnoprávných stran, který je možné v průběhu služby měnit.
SBÍRKA NA POVODNĚ 2009 CHARITA VYHODNOTILA POMOC PŘI POVODNÍCH Na pomoc do oblastí, které nedávno zasáhly povodně, se sešlo přes deset milionů korun. Charita ČR k 15. 8. 2009 ukončuje platnost sbírkového účtu. K 3. 8. se na kontě Charity Česká republika na pomoc obětem povodní, které nedávno zasáhly Novojičínsko, Jesenicko, jižní a severní Čechy, sešlo 10. 321. 623 Kč. Z této částky bylo již 7. 200. 000 Kč rozděleno do diecézních charit, které poskytly a poskytují pomoc v daných oblastech.
DOBRÉ RADY PROTI STÁŘÍ POKRAČOVÁNÍ 6. NESTRESUJTE SE ZBYTEČNĚ Krátkodobý stres člověku pomáhá zvládat běžné úkoly, dlouhodobý stres je krajně nezdravý. Oslabuje imunitu, zhoršuje i problémy s pamětí a soustředěním. 7. VĚNUJTE SE PŘÁTELŮM Bohatý společenský život s sebou většinou nese psychickou pohodu a ta už přímo souvisí se zdravotním stavem. Osamělí lidé trpí častěji psychickými i zdravotními problémy. 8. MĚJTE KONÍČKY, KTERÉ VÁS BAVÍ Dostatek vlastních zájmů a aktivit rovná se bohatý osobní život. Tímto způsobem se bystří mozek, přičemž právě jeho stárnutí nebo naopak udržování v kondici hraje velkou roli v tom, jaký je náš biologický věk. 9. HÝBEJTE SE, BUDETE ZDRAVĚJŠÍ Je to známé doporučení, ale se stárnutím přímo souvisí. Člověk, který se přiměřeně hýbe, bývá zdravější a může být v lepší kondici než jeho vrstevníci. Pozor, o přepínání a vrcholovém sportu to nutně neplatí. CVIKY VSEDĚ NA PEVNÉ ŽIDLI S OPĚRADLEM 1. Zvedněte pravé koleno, nohu pak natáhněte dopředu, potom pokrčte a položte na zem. Totéž levou. 2. Upažením obě paže vzpažte – nosem nadechněte a zpět dolů – ústy vydechněte. 3. Paže volně visí podél těla. Zvedněte obě ramena – nádech, ramena spusťte dolů – výdech. Hlava zůstává v prodloužení páteře. 4. Paže ohněte v loktech a dlaně položte na ramena. Kružte lokty nahoru a dopředu – nádech, dozadu a dolů – výdech. Kružte střídavě oběma směry.
POZVÁNKA
CVIČTE SI SVŮJ MOZEK Pokuste se správně doplnit následující přirovnání.
1. 10. MEZINÁRODNÍ DEN SENIORŮ 5. – 11. 10. TÝDEN SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Protože se oba termíny pro nás významných dat pohybují okolo pacovské pouti, kdy hospodyňky možná několik dnů nevycházejí z kuchyně, rozhodli jsme se oslavovat s vámi už v sobotu 12. 9. Na toto sobotní odpoledne jsme pro vás připravili v rámci dne otevřených dveří na charitě následující program: 14.00 – Zahájení s panem starostou Vlčkem 15.00 – Vzpomínání na to, co již odnesl čas s panem Křížkem 16.00 – Přednáška a promítání o Tunisku s panem Mrázem z Tábora 17.00 – hudba, občerstvení Za příznivého počasí by se vše, kromě promítání, odehrávalo na farním dvoře, v opačném případě bychom se sešli v klubu Spirála (též v objektu fary). Všichni jste srdečně zváni, nabízíme dopravu.
Líný jako…………………………………………. Lstivý jako……………………………………….. Falešný jako……………………………………… Přelétavý jako……………………………………. Šplhat jako……………………………………….. Kroutit se jako…………………………………… Bít se jako………………………………………... Mlčet jako………………………………………... Lhát jako…………………………………………. Krást jako………………………………………... Vidět jako………………………………………... Ležet jako………………………………………... Spát jako…………………………………………. Křičet jako……………………………………….. Chrápat jako……………………………………… Třást se jako……………………………………… Mít dětí jako……………………………………... Mít peněz jako…………………………………… Mít jazyk jako……………………………………. Zpívat jako……………………………………….. Růst jako…………………………………………. Být zticha jako…………………………………… Řvát jako…………………………………………. Protahovat se jako………………………………...
DOMÁCÍ LÉKAŘ UŠTKNUTÍ ZMIJÍ Zmije obecná je plachý had, který před člověkem prchá. Když ji vyrušíte, stočí se do spirály, esovitě stahuje přední část těla, popřípadě provádí výpady hlavou (obvykle se zavřenou tlamou a bez skutečného úmyslu uštknout). Uštkne však, pokud na ni šlápnete nebo když se ji budete pokoušet brát do ruky. Jak se zachovat při uštknutí? Důležité je zachovat klid – ne každé kousnutí zmijí znamená uštknutí, tedy stav, kdy je do organismu vpraven i hadí jed. Pokud k tomu dojde, nemusí se do těla dostat plná dávka jedu, ale i ta nebývá v našich podmínkách pro zdravého dospělého člověka smrtelná. S člověkem nehýbejte, znehybněte postiženou končetinu, popř. použijte tlakový obvaz elastickým obinadlem. Ránu potřete běžnou dezinfekcí a kryjte sterilním obvazem. Ránu nevypalujte, nerozřezávejte ani neodsávejte! Končetinu nezaškrcujte! Je však určitě nutné vyšetření a ošetření v nemocnici. Uštknutí představuje vážné riziko pro alergiky, malé děti, staré a nemocné lidi. OTRAVA HOUBAMI Jaké jsou příznaky? Velmi různorodé, nicméně nejčastěji se týkají zažívacího traktu – nevolnost, zvracení, bolesti břicha (až charakteru koliky), průjem. U závažnějších případů vyvolá otrava i neurologické příznaky – neklid, závratě, poruchy vidění, bezvědomí; podle druhu jedovaté houby pak i poškození dalších orgánů – například selhání jater po požití muchomůrky zelené.Co dělat při podezření, že jste snědli jedovaté houby? Vždy je důležité dopravit osobu, u které je podezření na otravu houbami, na ošetření v nemocnici (výplach žaludku, podání aktivního uhlí, případně další léčebné postupy k zajištění životních funkcí), při závažném či rychlém průběhu kontaktujte záchrannou službu. Pro lékaře a toxikologické pracoviště je podstatné vyšetření zbytků hub nebo potravy z nich ke stanovení druhu toxické látky, a proto nezapomeňte vzít vzorek do nemocnice. Sbírejte jen ty houby, které bezpečně znáte a nepodceňujte také přepravu a tepelné zpracování jedlých hub!
RECEPTÁŘ SNĚHOVÝ RYBÍZOVÝ KOLÁČ 120g krystalového cukru, 180g másla, 3 žloutky, citrónová kůra, 360g hladké mouky, šťáva z ½ citrónu, 3 bílky, 250g moučkového cukru, 250g rybízu Postup: Krystalový cukr utřeme s máslem, žloutky a citrónovou kůrou, přidáme mouku, citrónovou šťávu, vše zpracujeme v těsto, dáme na vymazaný plech a upečeme dorůžova. Z bílků ušleháme sníh, přidáme moučkový cukr a rybíz, namažeme na upečenou placku a necháme v teplé troubě sušit.
LŽÍCOVÝ RYBÍZOVÝ KOLÁČ 8 lžic hladké mouky, 8 lžic polohrubé mouky, 8 lžic krystalového cukru, 8 lžic oleje, 8 lžic mléka, 3 vejce, 1 prášek do pečiva, špetka soli, rybíz, drobenka Postup: Ze surovin připravíme těsto a dáme na vymazaný plech. Poklademe rybízem, posypeme drobenkou a zvolna upečeme.
PŘÍBĚHY ČTENÁŘŮ ZMRZLINOVÁ SÁZKA V tomto parném létě vzpomínám na jednu sázku, která nás napadla také při takovémto velkém vedru. Když jsem studovala v Praze na stavební průmyslovce, našla jsem tam věrnou kamarádku Janu, se kterou se vídávám dodnes a často vzpomínáme na naše zážitky z dob studentských. Jana bydlela až v Jílovém a denně do školy dojížděla. Domů se vracela autobusem, který jezdil až navečer, a tak jsme trávily všechna odpoledne spolu. Průmyslovka byla nedaleko pražského centra, proto jsme většinu volného času věnovaly courání po Starém městě, Malé Straně a okolí Václavského náměstí. Někdy jsme šly do kina, někdy plavat do Podolí, prolézaly jsme Petřín, jezdily na lodičkách na Vltavě. Někdo by řekl samá romantika, ale my to tak nevnímaly. Vždycky jsme hledaly nějakou novou zábavu. Jednou jsme se ve velikém horku ploužily po Václavském náměstí a nevěděly jsme, co podniknout. Nevím už, která z nás dostala tenhle nápad, ale to není rozhodující. Prostě jsme uzavřely sázku. Nebyla to první ani poslední, ale tuhle si pamatuji doteď. Václavské náměstí mělo v té době po své celé délce v obou směrech spoustu stánků, obchůdků a okének, kde se prodávala točená zmrzlina. „Jestlipak bys dokázala dát si v každém stánku porci zmrzliny?“, napadlo jednu z nás. „To víš, že jo!“, tvrdila druhá a sázka byla tady. Kdo dokáže sníst porci zmrzliny z každého prodejního místečka v obou půlkách Václavského náměstí, bude vítěz. Která z nás to vzdá, bude ještě ke všemu muset všechno platit za obě. Když to bude nerozhodně, zaplatí si každá jen svoje porce. Sázka nám připadala snadná a hlavně velmi příjemná. Podotýkám, že porce zmrzliny stála v té době 1,40 Kčs. Jen výjimečně 2 koruny, a tak to finančně zase tak hrozné nebylo. Začaly jsme nahoře u Domu módy s banánovou zmrzlinou, byla báječná. Pokračovaly jsme dolu na Můstek několika porcemi vanilkové, jahodové a čokoládové. U Domu obuvi jsme zakončily levou půlku „Václaváku“ zmrzlinou s čokoládovou polevou. Když jsme přecházely naproti ke Koruně, už nám moc do smíchu nebylo.
„Nu co, v Koruně mají vodovou, tu určitě strávíme,“ utěšovaly jsme se. Vodová zmrzlina stála jen korunu a byla to opravdu jen zmrzlá ovocná šťáva. Zmizela v nás jako nic a my pokračovaly vzhůru po pravé straně náměstí. Jen velká hrdost nám nedovolovala se vzdát a nebo dělat, že některé stánky nevidíme. Bylo jich ještě hodně. Další kopečky a spirálky zmrzliny mířily do našich vzpouzejících se útrob a my se ploužily už nazelenalé k Domu potravin, kde bylo poslední prodejní zmrzlinové okénko. Dodnes nezapomenu na chuť a příšernou zelenou barvu pistáciové zmrzliny, kterou jsme si jako poslední nechaly naservírovat. Bylo nám oběma už moc zle, ale ani jedna nechtěla prohrát. Z posledních sil jsme se doplazily na lavičky za „koněm“ a tam jsme se pokusily o několik oblíznutí zelené zmrzliny. Nepodařilo se! Sotva jsme stačily doběhnout k nedalekému křoví a tam skončila nejen poslední pistáciová, ale i všechny ostatní zmrzliny, které opouštěly nedobrovolně náš zažívací trakt. Zvracely jsme dlouho a bolestně. Dobře nám tak. Sázku samozřejmě nevyhrála ani jedna z nás, zkažený žaludek a prázdnou peněženku jsme měly obě. A víte, že od té doby si točenou zmrzlinu dám jen zcela výjimečně a pistáciovou – tu jsem do pusy už nedala nikdy. Ani po pistáciových oříškách nijak neprahnu a zelenkavá barva jídla mě také neláká. A divíte se? Já ne!
ZAJÍMAVOSTI SPÍNACÍ ŠPENDLÍK Spínací špendlík neboli lidově sicherheitska je věcička, bez níž se oděvní průmysl ani žádná domácnost neobejdou. Usnadňují nám každodenní život, považujeme je za naprostou samozřejmost, jako by tu byly odjakživa. Přesto je někdo musel vymyslet, objevit, vyrobit… Často bývá jako vynálezce spínacího špendlíku uváděn Američan Walter Hunt z New Yorku. Je sice pravda, že Walter měl zajímavé nápady a vymyslel třeba zařízení na spřádání lnu, požární gong či lesní pilu, ale spínací špendlík nevymyslel. Vždyť ty znali už staří Řekové a Římané! Používali je jako sponu na spínání oděvů, a kromě účelnosti byly často i vkusnou ozdobou. Tak co měl se špendlíky společného Walter Hunt? Na svých předchozích vynálezech nezbohatl a spíše by se dalo říci, že byl chudý jako kostelní myš. A tak si jednoho dne roku 1849 lámal doma hlavu, jak by splatil příteli dluh 15 dolarů. Kamarád, kterému peníze dlužil, za ním přišel, dal mu mosazný drát a řekl: „Když z tohohle kousku drátu uděláš něco rozumného a užitečného, zaplatím ti 400 dolarů!“ To byla výzva! No a po třech hodinách práce spatřil světlo světa spínací špendlík. Vynálezce tak zaplatil dluh příteli a ještě vydělal prvních 385 dolarů. Huntův přínos spočíval v tom, že stočením drátu vytvořil pružinu uzavírající špendlík, čímž nebezpečnou špičatou část zakryl (proto se také spínací špendlík v anglickém originále nazývá bezpečnostní špendlík). Složitější sourozenec obyčejného špendlíku si našel hlavní využití v krejčovství při spojování dvou látek nebo připínání věci k oděvu, navlékání prádelních gum, tkalounů apod. Jeho výhodou je, že se po uzavření neotevírá a spojené věci tak drží pevně při sobě. V každé domácnosti má spínací špendlík své místo a také bychom ho nalezli v každé dámské kabelce, kde nám může poskytnout důležitou první pomoc při nečekaných nehodách na našich oděvech. Svého času byl spínací špendlík neodmyslitelnou součástí punkové módy, kde ovšem nesloužil jako předmět spojování, ale jako symbol odporu, vzdoru a protestu.
Bernauova cestovního dokladu. Pobyt v Československu mu Robin prodloužil o čtyřiadvacet hodin. …Z příhody s panem Bernauem jsme si vzali cenné ponaučení. Nepořídili jsme si sice kladky, jimiž bychom kabáty hostů vytahovali ke stropu, jak doporučoval Petr, ale mně se v rekordním čase čtrnácti dnů podařilo, že mi truhlář do předsíňového výklenku zhotovil vestavěnou skříň. Tam jsem s pocitem „teď už je zabezpečeno úplně všechno“ uložila svršky našich silvestrovských hostů, tety Hany a dvou manželských párů. Jejich obuv jsem samosebou dala do botníku, protože jedno z prvních ponaučení, které nám soužití s Robinem uštědřilo, znělo: jakákoli a číkoli bota nebo papuče je v blízkosti Robina vystavena nebezpečí totální zkázy. Večer probíhal příjemně hlavně proto, že Robin k našemu veselí nepřispíval. Odvedly si ho domů děti souseda a přivedly ho rozjařeného teprve po půlnoci. Okamžitě se vecpal do obýváku a mínil dál řádit s hosty mu přichystanými. Rukou nesmlouvavou jsem ho vynesla do předsíně, strčila do pelechu, pátravým pohledem si znovu ověřila, zda nemá nic zničitelného na dosah, a spokojeně jsem za sebou zavřela dveře pokoje. Když se naši hosté nad ránem zvedli, Robin sice v pelechu nebyl – zapasoval se v kuchyni pod můj velký ušák – zato v něm byly čtyři smutné dámské holínky, módní to výstřelek jugoslávské produkce: hodně vysoké, na šněrování. (jak to dopadlo s uloupenými botkami se dozvíte příště)
HUMOR LÉČÍ „Pane lékárníku, ty odtučňovací pilulky mám brát vždycky po jídle?“ „Ano.“ „Tak to mi jich prosím dejte aspoň sedm krabiček – na tejden – vždyť je jich v jedný krabičce jen dvacet.“ Maminka snižuje otylost tím, že jí jedině, když to tatínek nevidí. „Pane vrchní: Vepřovou, knedlík, zelí, pivo – ale bez polévky: dělám odtučňovací kůru!“ Při pití čaje ve skotské rodině visí nad stolem na dlouhé niti kostka cukru. Otec se na ni podívá, pak čaj zamíchá a začne pít. Matka se na ni podívá, zamíchá čaj a dá se do pití. Syn se podívá, zamíchá, znovu se podívá, zamíchá. Když se na cukr chtěl podívat potřetí, dostal od otce pohlavek s napomenutím: „Dej si pozor, moc sladíš!“ ŽÁKOVSKÉ PERLIČKY Pravidelným tréninkem můžeme vyrůst, i když už nerosteme. Cvičím rád. Nejraději při hudbě nebo když nemusím. Vyhrál jsem proto, že jsem chtěl mít závod co nejdřív za sebou. Jedna z mých lyží je vždycky rychlejší než ta druhá. Hygiena je, když se myjeme častěji, než je nutné. V mládí si čistím zuby, neb ve stáří bych je už stěží našel. Náš dědeček má plešaté vlasy.
PAPRSEK SLUNCE PRO DUŠI PES V ZRCADLE Velký pes se zatoulal do místnosti plné zrcadel. Náhle kolem sebe uvidět celou smečku psů. Zlobně zavrčel a vycenil zuby. Všichni psi okolo samozřejmě udělali totéž. Pes chvíli zmateně uskakoval před útočníky, a když viděl, že dělají totéž, rozzuřeně zaštěkal a skočil po jednom z „útočníků“. Po strašném nárazu do zrcadla padl na zem omráčený a zakrvácený. Kdyby byl jen jednou přátelsky zavrtěl ocasem, všichni psi v zrcadlech by pozdrav opětovali a jejich setkání by bylo radostné. Pokaždé se setkáváme s tím, co očekáváme. Na kraji oázy, v níž leželo město, seděl starý muž.Přišel k němu poutník a povídá: „Ještě nikdy jsem tu nebyl. Jací lidé tu žijí?“ Stařec odpověděl: „Jací lidé byli v městě, kde jsi žil?“ „Sobečtí a zlí. Proto jsem odtamtud odešel.“ „I tady jsou lidé sobečtí a zlí,“ odpověděl stařec. O něco později přišel druhý poutník a položil starci stejnou otázku: „Jsem tu poprvé. Jací jsou zdejší lidé?“ Stařec odpověděl stejnou otázkou jako předtím: „Jací lide žili v městě, kde jsi žil?“ „Byli dobří, štědří, pohostinní, poctiví. Měl jsem tam spoustu přátel, těžko se mi odcházelo.“ „I zdejší lidé jsou takoví,“ poznamenal stařec. Obchodník, který vedl velbloudy k napajedlu slyšel zpovzdálí oba rozhovory, a když druhý poutník odešel, vyčítavě se obrátil ke starci: „Jak můžeš na tu samou otázku odpovědět pokaždé jinak?“ „Synu můj,“ řekl stařec, „každý si nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic dobrého ani tady. A kdo měl přátele v jiném městě, udělá si je i tady. Víš, lidé jsou takoví, jak je vidíme.“ Bruno Ferrero
