:fím.-íc. Presented to the. LmRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO MRS. IREN SUMMERVILLE

^mmm^^j :fíM.-íc

Presented

to the

LmRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

MRS.

IREN SUMMERVILLE

NOVE OBEAZTT

Z

KUKÁTKA OD

y.ACLAYA rVoSMAKA.

^7-

TELI.

NÁKLADEM ESKÉHO KNIHKUPECTVÍ EMILA ŠOLCE. 1896.

APR12IB5

I.

-^

Ya

slali prsteriu ve slícraáiTu srdci.

vn rozkvetlých strom

^fiéLJové slunko heje,

napluje celý svt, milý hlas kukaky zaznívá z vukolních zahrad až do pokoje a zrak zalétá radostn po krásném, zeleném vkolí, A mysl zalétá do krásných, minulých dob a choré tlo chorá mysl osvžují se tím pohledem a vzpomínkami.

—

i

V takové divukrásné dob sedli ped lety v nedli odpoledne ped velikým dvorem, jakých v Bavorsku mnoho vidti, dva mladí

Oba

byli v

národním

neobyejn vkusn

a

z

že nejsou jednoduchými,

A tomu

také tak

kroji, ale

ei

i

lidé.

odv

pohyb

sedl jim

bylo zejmo,

obyejnými venkovany,

t)ylo.

Ona byla jedinou dcerou bohatého dvoáka Edelbauera. Otec poslal Jetrudu, svého miláka, do msta, do klá?;terní Školy, aby se tam piuila jem-

njšítn

zpsobm

zbožn

a

a

í^ití,

hlavn však

mravn vychována

velkého dvorce „pod

aby tam

byl

ddicem

byla.

Mladý muž, vedle Jetrudy též

proto,

sedící,

lipami"

Jak stává, by

(Lindenhoí.)

u syn zámožných dvoák asto v mládí na hospodáské škole a teJ ml pevzíti po otci, který ped tvrtrokem zemel, celé hospose

i

dáství.

Matka

l)yla

juž

a

stará

churavá, sestry

pro-

vdány, nezbj^^valo tedy mladému Lindenbaurovi, než ohlednouti se po nevst. Nešel daleko. Znal Edelbaurovu vletrudu hned od malá, zašel tedy k její rodim a nebylo mu poteba dlouho prositi; dcera i rodie svolili ochotn.

Ted tam

dvrn,

plni

sedí se svou nevstou a rozmlouvají mladého blaha a radostných nadjí do

budoucna.

„Pamatoval

Karle,

sis,

všechno,

nám

co

lebný pán dopoledne pi cviení ekl?"

ve-

tázala Je-

truda.

„Jak bych

nám

dával

ne!

Vždyf mluvil tak od srdce a nauení! Víš co, Jetrudko,

tak krásná

si svatosvat, že se dle jeho rad a nauení zachováme.

slibme

„S radostí!" pravila Jetruda. „Škodili bychom jen sami sob, kdybychom neposlechli."

„Ovšem,"

pisvdil

Karel

a

podal

nevst

ruku:

^Já

želem.

Budu

tedy slibuji, že ti budu vrným manse varovati všeho penáhlení, aby mezi námi nezavládla kyselost a budu se svdomit o hospodáství starati aby zkvétalo." ti

„A já ti slibuji totéž. Budu tebe ve všem dovoleném poslušná, budu dbáti na istotu a poádek v dom, aby se ti doma mohlo líbiti a tvou matku budu na rukou nositi. Dám pozor na eládku, aby nic zlého nepáchala. Karle, budeme oba dobrým píkladem pedcházeti. S eládkou budeme se každodenn spolen modlívati, aby mohlo v našem dom požehnání Boží pebývati." „Ano, ano, pokaždé, kdy bude jen trochu možná/

pisvdil

„Ale

Pán

Bh

Karel.

nezapomeme na dti,

dražší klenoty,

budeme se aby z nich

hlavní o

n

vc!

starati,

Dá-li

nám

jak o nej-

byli hodní, zbožní lidé!--

Jetruda se zapýila a sklopila oi. «No, no, pro pak se pýíš?"

pimlouval

Karel vlídn.

Boha

jí

„Viš pece, že je stav manželský od ustanovený k rozmnožení pokolení lidského.' Dti

jsou

požehnáním Božím a v manželství bezdtném nebývá pravého štstí."

—

„Vím Donesu

to ti

Vstala, s citerou.

všechno, vím, ale ted o tom nemluvme. citeru a

zahej nco. Umíš tak krásn.'-

odbhla rychle do domu a

vrátila

se

—

A

rozkvetlou zahradou rozléhaly se pak sladké^

zádumivé zvuky zamilovaného nástroje horal. Hudba vylákala z domu též staré rodie, doneseno pivo a bavili se dvrným hovorem až do veera. *

* .f:

V dob

—

slunovratu

byla svatba u Edelbaura,

hluná, veselá svatba, na kterou byli všichni soucelkem aspo sto sedé, všichni píbuzní pozváni, osob.

—

—

Jetruda prosila sice otce, aby s

hlunou hudbou,

jí

nestrojil

svatby

ale starý Edelbauer zastril ruce

za široký, vyšíván)^ pás, rozkroil se a zavrtl

šedivou hlavou:

„Ne, ne, to se nestane!

rázn

Nejsem

chudákem, abych své dcei nemohl poádné svatby vystrojiti a ty nejsi zmrhalkou, aby sis jí nezasloužila. Vystrojím svatbu, že takové daleko široko ješt nebylo! Já jsem v dom pánem, já porouím!'*

„Dobe

tak,

tatíku!"

pisvdila mu matka. z domu

„Lidé by nás pomluvili, že svou dceru ledajak propouštíme. A co by si pomyslil ženich?"*

„Ten

je

se vším

srozumn, co

si

já

peju,"

ekla Jetruda skromn. ale

A

„Až budete svoji, pak si dlejte podle svého, dokud jsem já pánem, stane se podle mého.

ted dost!

'

Neeknu

ani slova víc."

Jetruda znala otcovu železnou vli, proto ne-

osmlila se déle

prositi

Aby dokázal neoblomnost své vle, poruil si Edelbauer hned do lehkého vozíka zapáhnout a jel do msteka, kam byli pifaeni. V hospod vypráhl kon, vypil sklínku piva šel a pak na faru. „Pozdrav Bh, pane Edelbaure," pivítal ho fará, podávaje mu jako kamarádovi silnou, masatou ruku. „Co si pejete?" Edelbauer stiskl knzi ruku a potásl jí: „PoPicházím k vlivá té zdrav vás také Pánbh.

—

svatb." „Myslil jsem

—

„So jakž!

mžete

No

jakž?-'

m. Jsem Edelbauer a neposmch. Sezdejte mé dti

Znáte

rad bych byl lidem na

jak

—

to.

si

nejslavnji."

„Pejete

si

zpiv^anou mši svatou?"

„Tof se rozumí Což pak je má dcera baráníkova? Zpívanou mši svatou a hudbu na choe a porute rechtorovi, aby vzal mši, kde mají bubny a trumpety hodn mnoho práce. Af okna iní! Bez bubn a trumpet není žádná pobožnost." I

Fará

s

panem

varhaníkem sám. Do takových vcí se nerad

pletu."

se

„To

usmál:

si

vyjednejte

—

Však sedí dole v hospod. Má, zdá, „Dobe. se mi, také vždycky žíze, jako všickni muzikanti." v.

Kosmák: Nové obr

v

z

Kukátka.

2

„A dále.

—

mám

jíti

k oltái jen sám?"

Jdte

tázal se

fará

panem kaplanem a pozvete ješt nkterého tetího knze, aby bylo všechno „To, to

!

s

A juž dnes zvu vás všechny Bude pro vás v panském po-

jak o pouti. Já zaplatím.

ti uctiv k hostin. kojíku prosteno."

„Dkuji; bude-li možná, pijdeme

udláme všechno

co

nejslavnji.

pijdete?" „Jak o všech velkých svatbách „Ale jistotn

!

jist.

—

O

— o jedenácté."

zbyten neekám

Af

— Tedy

kolika pak

Víte, že

!

musím zstati laným." „Nestarejte se, pane farái.

Mám

z

toho rozum

a držím ve všem na poádek."

„Tak jsme

ted^^

domluveni?"

„Ano." „Ted^í-

:

pfiijt

ihn a Gott a juž jen všecko

vypravte, abychom nebyli pomluveni, a

máte v ten den dobrý hlas! udeil na objemný opasek. Potásli

si

Peníze jsou

rukama a Edelbauer

šel

dobe

hledte, af

opt

tady!"

do ho-

spody.

áky

Varhaník sedl tam s nkolika zámožnými dvoa vousatým lesníkem v panském pokojíku.

Hostinský pivítal Edelbaura prost a „Jsi juž s faráem hotov?"

srden:

„Ano. Rozumní lidé jsou brzo umluveni."

Je tam myslivec, rechtor a nkolik dnes posedati."

„Jdi dál.

soused. nání.

Práv jsem naepoval, mžeš

„Dej mi zatím džbán sem. Mám s tebou pojedNení poteba, aby nás každj^ poslouchal."

Hostinský donesl s

cínovým

mu

litrový

kamenný džbán

poklopem a zasedli naproti

sob

za

dlouhý stl. Edelbauer napil se dlouhým douškem, oddechl si: „Dobré! O svatb af máš také ta-

a pichválii kové!**

„O které svatb?" „Což nevíš, že budu

s

nedle v

úterý provdá-

vati Jetrudu?"

„Slyšel jsem o

„A

to se

„Vždy

ješt

je

tom

cosi."

ptáš, o které

tady víc

svatb?"

hospod,"

ekl hostinský

zdánliv lhostejn. „Ale já zde tvá!

i

se

mám

jen jednu hospodu a ta je

zdám špatným?"

ti

doložil

podráždn

a

upel na hostinského planoucí zraky. „Co to mluvíš? bránil se hostinský. „Edelbauer je Edelbauer a takový host je každému hostinskému

vzácným

—

i

mnichovským."

„Ti jsou hodrlumpi!" o nich svj úsudek.

Pronesl Edelbauer

hrd

10

„Tedy chceš u mne stinský

slaviti

svatbu?"

poal

ho-

s jinou.

„Tof se rozumí! než do své hospody? líbiti také jim."

Kam Kde

bych uvedl své hosty, líbí, tam se musí

se

mn

epiku.

„Veliká est pro mne," smekl hostinský

Edelbauer se spokojen usmál. „Tedy: af máš o svatb takové pivo, jako je toto a ješt lepší, to ti povídám!"

—

„Nestarej

se.

—

Kolik pak vás bude?"*

„Chystej pro sto osob."

mám

„Co

ješt

všechno pichystati?'*

„Co bývá pi nejvtších svatbách a miižeš-li nco víc pichystati, pichystej, Edelbauer bude

provdávati .jedinou dceru a ta není

Byla v

mst,

obyejné

v kláštee vychována"

—

dve!

nadul se

a napil.

„Mám

pichystati také cukrovinky

?"

„Nezlob mne!

Juž jsem ti ekl: všecko, co tomu tak nerozumím, pošlu ti sem zítra svou starou, s tou se domluv. Pro knze, rechtora a ty ostatní pány prosti v panském poko-

mžeš!

Ale, já

jíku, ale co

Af

nemám

—

Pravda,

—

dáš jim, dej také

všem

ostatním, rozumíš?

žádné pomluvy! Edelbauer ošiditi se

nedá."

mže

zaplatiti!

11

„A

já

jsem se

šiditi

nenauil," odvtil hostinský

sebevdom.

také

„Jak pak bude s muzikant}^?" bauer. „Objednáš mi je také?"

tázal se Edel-

„Chceš-li, ano."

Tedy

objednej, ale nejlepší bandu!"

„Nestarej se. Srdce

„Tedy dobrá!

A

ti

tecT

bude radostí skákati." pjdu za rechtorem na

domluvu."

Odešel do vedlejšího pokojíka.

Tam

trvala

Když

konen

^

jíždl, bledla

domluva až do pozdního veera. po desáté hodin Edelbauer od-

veerní záplava na jasné obloze a

stávala kratinká svatojanská noc.

svatojanské

na-

Na horách hoely

ohn,

rozléhaly se zpv horal (jolosvtlušky lítaly vracejícímu se kolem samé hlavy, ale on nevidl a neslyšel, neml smyslu pro krásy té noci. Hovoil neustále s konm vání) a výstely,

a

sám

se

nevidl! plete

t

sebou:

„Toto bude svatba, takové svt Hanzl hy a nezlob mne! O svatb za-

—

Franci celého do ervených fábor. Ja, ja, a fuksa také. Híbata povezou ne-

budeš

pkný

vstu.

Ty

—

—

na takovou parádu juž tuze starý, ale já se za tebe nestydím. Hy! Veer musí nám dáti hospodský také pun! Af je všecko nóbl, však mám než tu jedinou dceru. Eh, neboj se tch blýskavých much, starý hlupáku, ty t jsi

—

—

Hy!"

—

nepopíchali. r 1

j

12

S takovou pijel šfasta dom a chlubil se žen, jak všecko dobe poruil. Na druhý den poslal ji k hostinskému, aby všechno ješt podrobnji umlu-

eho doma

vila a

V

bude poteba, nakoupila.

úterý po sv.

Jan

byla svatba, hluná, veselá

svatba, jak bjdo umluveno.

Po zdavkách šli všichni hosté dle zvyku tamnjšího kraje za zvuku hluné hudby do hostince ku svatební hostin. Hostince jsou tam již pro takové slavnosti zaízeny.

Hodováno, zpíváno a taneno až do bílého dne.

Pak

se hosté rozjeli,

Nevsta

V

jela

s

každý do svého domu.

matkou.

sobotu pijel mladý manžel a odvezl

si

ji

na dvorec „pod lipami."

S mladou hospodyní zavítaly do dvorce „pod lipami" nová radost a nové štstí, zrovna jak by po dlouhých, zasvítilo.

pochmurných dnech sluneko tam bylo Zvlášt matka hospodáova jejím píchodem

pookála a zrovna zmladla. Lindenhof

sad.

Ped

robylých

lip,

stojí

na návrší v krásném, rozsáhlém

vraty je celé stromoadí košatých,

v nichž po celé

léto

sta-

nesítelné množ-

13

ství

vel zvuí

lípy

zbudoval

a bzuí.

si

mlad)'''

Pohodlné,

devné

mstysy,

lesklé

V korun

nejmohutnjší

hospodá sedátko

a

stl.

schody vedou nahoru. Odtud je krásný rozhled nejen na pole, luka a háje ku dvorci na celou krajinu. Tiché, vh'dné, patící, ale též o samot stojící dvorce blají se z bujné zelen, tu a tam svítí zlaté bán vží nad bílými osadami a

potky

spíchají

z

erných les

k jezeru, které tamhle v dáli jak obrovské zrcadlo záí. Na behu je vidti dvouvžat)'- chrám s velkou budovou. Je to bývalý benediktinskjr klášter. je soukrom3''^m majetkem, ale lid putuje ješt doposud z daleka ke chrámu, jako za dob, kdy zbožní a uení mniši lid tam pouovali, tšili a za nj se modlili. Za jezerem vží se misty zelené, místy šedé, skalnaté a nahoe ledem pokryté hory vysoko do modré oblohy.

Te

vným

Za nimi

leží

naše krásné Tyrolsko.

Tam do košaté, vonné lípy zavedl mladý manžel svou ženušku, když ji b^-l po celém dom povodil a všechny svtnice, sýpku, zásobárny a stáje ukázal.

„Tady steko,"

je,

milá ženuško,

ekl, tiskna

jí

vele

moje nejmilejší mí„Poprosil jsem

ruku.

maminku, aby nám sem poslala první veei."

„A nebudeme Jetruda.

s

eládkou veeeti?"

divila se

14

„Dnes ješt ne. hostem v

jen

jako

aby

ses obeznámila.

ti

maminka

všechno

udlám

a

vládu.

ty

Dnes a po

dom.

Ode dneška Do té doby

porouej,

po vli.

co

týden budeš

cel}^

Prohledni

si

si

všechno,

za týden odevzdá

obstará ona

peješ:

Rád bych, aby

sis

sama

všechno

náš

dm

ti

za-

milovala."

„Jsem zde juž te doma," a pohledla mužovi mile do oí.

usmála se

Jetruda

Lindenbauer ukazoval ženušce krajinu a jmenoval všechny dvory i osady. Nkteré Jetruda juž znala a po neznámých se poptávala, jací lidé tam domují

?

Ped západem slunce donesla nejstarší dveka veei a stará hospody pišla za ní. Mladí posadili matiku do prostedka a poali zapádati plány pro budoucnost, jak budou šfastn a spokojen

žíti.

Kvt}?- lip vonly, teplý vtérek Šelestil v bohatém listoví a ze kraje zvonil}'- sladce veerní zvony a zvoneky. V Bavorsku má každ}''- vtší dvorec malou vžku se zvonkem, který ráno, v poledne i veer zvoní ku klekání a kterým hospody na poli pracující dlníky k jídlu a nebo v as nebezpeí ku po-

moci volává.

Též domácí zvonek zaznl ku

klekání.

15

Rodina Lindenbaurova povstala, sepjali ruce koruny vonné lípy vznášela se jejich modlitba jako nejlahodnjší vzhru, ku probouzevýše vzhru k Tomu, jícím se hvzdám a nad Jenž je každého veera rozžehá a budí. a

z

vn n

Po modlitb

usedli zase.

Jetruda vzdychla

z

hluboká.

„Pro pak vzdycháš?" „Co

asi

tázal se

jí

manžel,

dlají naši?"

„Vzpomínají zajisté také na tebe. Však se v kostele uvidíme." „Zajisté",

usmála se Jetruda.

„Na obd pozveme je k nám, aby minkou hodn vymluvila."

„Dkuji

zítra

ale sotva pojedou. Chtjí

ti,

ses

s

ma-

mi v pon-

dlí pivézti nábytek a pak zde zstanou celý den."

„A co tedy

zítra

odpoledne

poneme?"

„Chceš-li mi nco k vli uiniti, zajedme si odpoledne do Tegernsee k Matice Boží, aby nám

vyprosila požehnání."

„S radostí, ženuško

„Ráda bych, Jedte jen sami.

A

ale

!

Maminko, pojedete

s

námi?"

kdo by dohlížel doma?

ted, dti,

dobrou noc,

pjdu

—

spát."

ló

Nedle.

—

Odpoledne.

Podél jezera jede po silnici k zámku Tegernsee lehký vozík. Na sedí mladý Lindenbauer se ženuškou.

nm

„Zajedu hnouti

kon

tamhle a pak

do

hostince,

poruím vyprákostela," ekl

pjdeme hned do

Lindenbauer. „Ale,

je-li

zamknut?"

„Však nám kostelník oteve."

dokoán oteven. K veeru ml býti poheb a kostelník prostíral práv na dláždní pokrov, na nmž máry státi mly. Kostel byl však

Lindenbaurovi vstoupili do krásného, prostranného chrámu, pomodlili se ped svatostanem a obdivovali pak krásné malby na stnách a na strop a zlatem se lesknoucí oltáe.

V jedné poboní kapli byla umlá jeskyn krásnou sochou Panny Marie, jak se zjevila v Lurdech. S rukama nábožn sepjatýma stálo zde krásné zjevení v blostném rouše, opásáno blankytným pásem a hledlo vzhru k nebeskému blankytu, jakby každého vyzývalo a každému ukazovalo, kam nejastji pohlížeti má, s

Jetruda

dlouho a prosila

poklekla

ped

sochou

a

modlila

vroucn ku neposkvrnné Pann, by

šastný a požehnaný stav manželský.

jí

se

vy-

17

Mladý muž se

open

stál za ní,

o

zed a modlil

též.

Teprv po dlouhé se ješt jednou po

Od brány

kostelní byl

sotva sto

zero leželo

chvíli vstala Jetruda. Poohlédli

chrám

a vyšli pak ven.

perozkošný

krok ped

jako azurové zrcadlo. Ohnivé slunce vlnky. lené

V

rozhled. Je-

nimi a lesklo se svítilo z

každé

protjším behem usmívaly se zeernala se hluboká údolí a na samém

dáli za

hory,

behu blala

se tichá osada.

„Ach, to je tady krásn!" zvolala Jetruda.

„Peješ

si,

poplaviti se po

manžel. „Je-li

tob

libo;

—

m by

jezee?" to

tázal se

jí

tšilo."

Lindenbauer zavolal na pevozníka, sedli si do lodky, pevozník ji odvázal, ponoil veslo do istých, modravých vln a lodka plula tiše a mile po krásné vod. Jetrudino srdce zachvlo se blaženým štstím, když ji vzal manžel mlky za ruku. Dívala se k vysokým horám na tyrolské strán a z oí záil ji klid a mír, jak by každé bylo ceK'm jezerem blaha. stád,

Od hor zaznívalo pidušen sladké zvonní zvonc zádumivé zvuky alpských roh a chvílemi pro-

nikavé zavýsknutí pastevc. Mladí manželé sedli vedle sebe, ruku v ruce. a usmívali se

tiše.

Od protjšího behu jednou nkolik lun.

z bílé

n

Pevozník upel na

Když pipluly luny kižoval s

zrak a ekl:

blíže,

Lindenbauer

se.

osádky odrazilo

na-

„Poheb."

smekl klobouk a po-

též.

Na prvnim lunu ležela erná rakev. Chlapec kížkem sedl u kormidla a dva veslai veslovali,

smutn

klopíce

Na

hlavy.

lunech sedli píbuzní a známí.

ostatních

Modlili se hlasit

rženec.

Jetruda sepjala ruce a obliej

Když luny

sesmutnl.

jí

mrtvolou odpluly, tázal se Lin

s

denbauer: „Jetrudko,

pro

jsi

„Napadlo mi: kdy našeho domu?'*

„To

My

ví

teprve

Bh.

—

poínáme

pojednou tak smutná?" zaklepe smrt na

asi

dvée

Ale zaže takové myšlénky. žíti."

„Smrt pichází asto

i

pro

mladé,"

vzdychla

mže

protiviti?

Jetruda. „Bude-li to

—

T}'-,

oto,"

vle Boží, kdož se poruil pevozníkovi,

„a zavez

nás

k pivovaru."

V

pivovae, kde nalévají daleko široko vychvá-

lené pivo, bylo plno horal a hluno. a mladí lidé luskali

prstama dle taktu.

Citery

znly

19

Liadeabauer poruil

si

svainu.

Po chvíli ekla Jetruda: „Zde se mi nelíbí. Zapojíme na chvilku podívati se do msteka a pojedme pak domti, abychom neotmli." pla,

V^ msteku uvidla Jetruda za oknem jednoho krámu sošku Lurdské Pannv^ Marie.

„Tu bych

si

„Pojd a kup

ráda' koupila,"

zvolala radostn.

si ji."

ji do krámu a smluvál sošku. Jetruda zárove lampiku a šeptala mužovi: Každou

Zavedl koupila

si

sobotu a každý svátek rozsvítím

ji

ped Pannou

Marií.

V

pondlí ped polednem vystoupila Jetruda na sedátko v mohutné zelené líp ped domem a vyhlídala v tu stranu, kde její rodný dvorec ležel. Listoví lípy lesklo se a vonlo „mannou" a na velek bzuelo a zvonilo v bohaté korun. Teplý vtérek šelestil v listoví a celá lípa vonla medem

sta

jako velikánský

oul.

Jetrud bylo tak volno, tak sama velikou.

blaze, jak

by byla

A není každá dobrá hospody opravdovou velikou, pilnou, neúnavnou od rána do noci? A nenalézá v tom neustálém hospodaení a tžení i z nej-

20

si mnozí ani nevšímají, své nejvtší štstí a celou spokojenost, tak že si pi práci jako ta velka neustále popvuje?

nepatrnjších vcí, jichž

Pojednou položila Jetruda ruku nad oi jako zahledla se ku vzdálenému, stromovím porostlému pahorku. Ze stínu strom vyjel lehký vozík a za ním dva nákladní vozy. stínidlo a

Jetruda poskoila

radostí a spíchala

dol do

kuchyn. radostn. ,Za pl hodiny Maminko, mohu vám pomoci?"

„Již jedou!" zvolala

budou zde. ,.Ano,

—

aby byl

obd

hotov až pijedou.

Josefovi, af jim jde vstíc

ekni

!"

Mladý hospodá chodil po dvoe a urovnával, na svém míst nestálo.

kde nco

juž jedou,"

„Josefe,

záíc

radostí.

„Máš jim

jíti

volala vstíc,

na

nho

Jetruda,

— maminka kázala."

„Když maminka kázala, musím arci poslechnouti," usmál se Josef, „Ty nepjdeš se mnou?" „Nemám asu; pomáhám mamince v kuchyni." „Dobrá. Zazvoním tedy na eládku, aby byli všichni doma,

až pijedou.

Beztoho bude brzo po-

ledne."

Šel k malé

vžce

sedící

na steše jako

trpaslík,

chytl za provaz a milý, vlidný hlas zvonku rozlehal se po polích a lukách ku dvorci patících a dále po krajích.

21

eládka na

polích

pracující

nazdvihla

udiven

hlavy.

„Co to?" ekl

nejstarší

pacholek dívaje se na

slunce, „ješt není poledne a juž na nás zvoní.

No,

pojdme." se a tají

Edelbauer zaslechl na svém vozíku zvonek, usmál zatverail: „Matko, slyšíš, to zvoní nám. Vínás jako velké pány."

„Ze

ti

vždycky takové hlouposti napadají," káPán Bh, aby ten zvonek zvonil

rala ho žena. „Dej

—

na štstí. „Ale

Má pkný hlas." náš má pknjši," namítal chlubnEdelbauer.

„Známjší, proto milejší," prohodila žena a zahledla se na Lindenhof. Blal a usmíval se mezi zeleným stromovím, jak by je vítal.

eládka zdravila

„a

prišourala

se

pomalu n^

dvr

a po-

hospodáe.

„Umjte se," porouel hospodá pacholkm, zstate zde. Rodie nové pani jedou. Pivítáte

aby vidli, že na Lindenhof panují manýry pak pomžete s voz skládati. Vy, roby, jdte každá po své práci."

je,

a

Vyšel pak ven až pod

Vozy

se

návrší.

juž blížily. Starý Edelbauer kynul daleka kloboukem. Mladý hospodá šel k vozíku, podal tchánovi a tchyni ruku a kráel vedle vozu

z

ku dvorci.

22

„Jak se máte?" tázala se Edelbaurová. jako v nebi," ekl mladý vesele, Jetrud není také žádného smutku vidti."

^Já jsem „a na

„Bylo by niti,"

kdyby

zle,

te

juž

poala kabo-

se

prohodil starý. Pijeli ke dvorci. Starší pacholek rozevel vrata

dokoán a potásl na pivítanou vás Pánbh", zabruel a drbal se Všecka eládka

—

na hosty. šly jim, usmívajíce Edelbaurovi

si

upímn do oí. O stará

dvoe

na

—

a

zevlovala

mladá

i

stará

se, vstíc.

vozu a nastalo

vítání, prosté,

ruce a podívali se jeden drulíbání a slzách

„Pozdrav vás Pán

ekla

klobouka.

hospodyn

slezli s

ale srdené. Podali

hému

stála

Ob

zvdav

„Pozdrav

hlavou.

nebylo ani vidu.

Bh. Vítám

vás k nám,"

hospodyn. „Pojdte dále a odpoite

si.

Jste beztoho unaveni."

„Vypráhnte kon, zavedte do

maštale, dejte

jim obroku a pijJte pak hned k obdu,"

mladý hospodá pacholkm: po

„Skládati

porouel

budeme

až

obd." Šli

pak do domu.

Pro eládku bylo ve velké svtnici prosteno a ve vedlejší pro hosty a hospodáe. Obyejn jídávali všichni spolen u jednoho stolu, ale dnes

mli

mladí manželé o lecems

s

rodiemi rozmlou-

váti,

eho

nebylo

obdvali daes ve

eládce poteba

slyšeti;

Stará Lindenbaurová piinila se,

lépe uctiia a též

proto

zvláštní svtnici.

eládka

by hosty nejobd. Ho-

dostala svátení

spodá naepoval soudek vyleželého

piva, a

poasto-

val jak hosty, tak eládku.

Když Edelbauer piva „Je

ochutnal,

otázal se

zet:

to tvé vlastní?'*

„Ano.

Jak

„Dobré

„Však

vám

chutná?"

je."

leželo už

pes msíc."

„Jak velký kotel máš?"

„Na osm vder. (V Bavorsku

—

obd

Po

vaívají

si

a

.

vám

ho ukážu."

vtších

dvorcích

pivo sami.)

„Nemluvte poade a jezte," vybízela stará Lindenbaurová. „Z mísy nic neubývá. Vemte si ješt kousek," podávala Edelbaurovi husiny. Starý napích; jídla.

—

si

notný kus a dal se znova do

Z velké svtnice zaznla litba

hlasitá,

spolená mod-

eládky.

obd," ekl Edelbauer a vyšel rozkazoval svému staršímu pachol„skládejte s voz a postavte zatím všecko

„Mají juž po

ven.

„Ondeji,"

kovi,

na dvr. v.

Kosmak

Ale nieho neodete!" :

Nové obrazv

z

Kukátka.

II.

3

24

Edelbaurová vstala a poala se modliti.

„Kam

kam?"

pak,

„Pjdu ven

divila se stará

Ta eládka

dohlížeti.

nco

rozumná a nepozorná, ješt by „Maminko, pjdu

s

hospody. je

tuze ne-

polámali."

vámi," ekla Jetruda.

„Ale jezte ješt,"

hospodyií.

nutila

„Donesu

ješt lívance."

„Dkuji vám,

ted není asu", pra-

až pozdji;

vila Edelbaurová.

Pjdu

„Jak chcete.

také

s

vámi."

Všechny ti vstaly, pomodlily se a šly na dvr. Muži zstali sedti a radili se o hospodáství. Na dvoe skládali kus po kuse, sám krásný, nový nábytek a truhly šactva, prádla a pláten. spráskla Linden-

„Bože, to jste toho dovezli,"

baurová ruce. „Na pak jste škodu, vždyf máme sami plný

dlali

si

dm

takovou

nábytku.*

ekla Edelbaukdyby mladá hospody pijela do domu na prázdném voze!? A pak by jí bylo v dom všecko tuze cize, kdyby nevidla také Však ona proto vaším svého vlastního nábytku. Nauila jsem starým nábytkem pohrdati nebude ji, starých, ctihodných vcí si vážiti.'" „Vím,

vím,

rová, „ale jaké

že máte všeho",

by

to l)ylo,

—

!

„To

je

„Bolelo by

dobe

m

to,

tak," chválila Lindenbaurová.

—

kdybych vidla, že mladá paní

našeho starého nábytku jen všecko postavíme?"

si

neváží.

„Nestarejte se, maminko,"

—

ekla

Ale

kam pak

Jetruda.

„Juž

všecko rozmyslila, kam co postavíme. Máme místa dosti a bude se vám to pak samé také líbiti. Necht mi všecko na starosti. Pacholci mi pomohou a za hodinu, za dv bude všecko na svém míst."

jsem

si

„Dlej

si,

jak se

ti

líbí,

ale

v

mé svtnice mi

niím že

nehýbej. Jsem na každý koutek juž tak zvyklá, by mne tam nic více netšilo, kdybys mi tam

nco

pestavila."

„Nebojte

se,

tam nehnu niím,"

„Nechme ukážu

vám

jí tedy hospodaiti a pojdte se mnou, naše hospodáství," vyzvala stará Edel-

baurovou.

Vodila ji z komory do komory, ukazovala jí zásobárny a když pišly na ku staré kolébce, zastavila se u ní Lindenbaurová a šeptala: „Tu dám omalovati a bude jako nová. Juž ted se na to tším, až v ní bude njaký ten andílek ležeti."

pd

Edelbaurová se blažen usmála: „Já také. Jen dej Pánbiih,

aby

to

bylo šastné."

——

Mezitím vodil mladý hospodá tchána do chlév, do klen, ukazoval mu dobytek, náadí a ptal se ho pi mnohých vcech o radu. Šli pak do sadu a do velína i do malého pivovárku. konírny, stodoly,

Edelbauer pochvaloval všechno a usmíval se spokojen, že dcera do tak krásného statku provdal.

—

krásn zaízeno,"

máš všecko

„No,

pravil,

dm

obešli. „Mžete tady žíti jako v ráji. když celý Jen aby vám dal Pánbh zdraví a svatou spoko-

vám

jenost, jinšího

„O spodá.

prosím

to

„Tvj

otec

doložil

slav"

ekl mladý

každodenn", dokonalý

byl

Edelbauer.

Bud také

vidti.

neschází."

„Je

ho-

Bh

hospodá.

ho na každém míst

to

takovým a nevyrovná

se

ti

da-

leko široko nikdo." Vrátili se

Tam

do domu.

bylo juž vše

pestavno

a no\

>'

lesklý

nábytek naploval celý píbytek jaksi milou ností.

—

vlíd,

Staré Liadenbaurovó bila,

se ta

protože byla starému

uvykla, ale vidouc,

zmna valn

zaízení

že J»truda

v

tolik

rok

vlastní

svt-

po

její

nelí-

nice, kterou povržovalá z.i svou výmnku, niim ani nehnula, mioia, myslíc si: „Nová hospody, nový poádek; nový pán, nový krám."

„Maminko, jak pak se vám líbí tady ta Panna Maria?" ukazovala Jetruda na sošku Lurdskó Matky Boží, upevnnou na hlavní stn. Stála na krásném podstavci

s

lampikou.

27

„To

zvolaly

je krása,"

ob

staeny a oi

za-

leskly se jim radostí.

„Tady bude náš domácí oltá," ekla Jetruda. „Každou sobotu a každý svátek rozsvítím lampiku a

budeme

se zde

spolen

modlívati."

„Tak, tak, milá dceruško," pochválila ji matka, „Panna Maria vyprosí ti za to všechno, co bude ku

tvému

spasení."

„Pkné

to

tady

máte,

pkné,"

starý

zvolal

Edelbauer. „Rád bych tady u vás zstal, ale poteba

pamatovati na navrátila."

„Co pak vám

napadá!?" bránila stará hospody, „vždy jste ješt ani neposvaili, ba ani ješt obda nedokonili. Jdte za stl, hned vám pinesu svainu." to

Zasedli a rozmlouvali až do západu slunce.

se rozlouili.

Stará Edelbaurová

s

Jetrudou

si

Pak po-

Edelbauer povdl zeovi na rozchodnou nkolik okutých žert a jeli pak dom v blaženém pesvdení, že pro svou dceru uinili, se byli, a že šastnjší mladé hospodyn býti ani nemže.

plakaly,

Život v spoádaném horském statku podobá se horskému potku: plyne jasn, klokotá vesele a nkdy boue neštstí nebo pílišných stakdyž ho i

roští

pokalí a rozvodní, brzo se zase vyjasaí a

opt

tiše,

ale

neúnavn mezi

tee

bujnou zelení zámož-

milým kvítím vrnosti a spokojenosti. když v zim napadnou snhy, a ledy všechno

nosti a

A

potek pod snhem a ledem plyne nepozorovan, ale neúnavn.

pokryjí, sice a

i

Tak plyne Pešlo

též život na

léto,

nastaly

tiše

Lindenhof.

žn, esání ovoce a tlaení

moštu; z horských luk sváženo seno, z lesa díví a když padly první mrazíky, vrátil se krásný, tuný dobytek s hor dol.

Ve

Nadešla tichá, útulná zima s dlouhými veery. velké svtnici zvuela veer citera, vypravo-

vány báje a pohádky a den ukonen pak spolenou modlitbou

ped

Lidé v šfastni

lurdskou soškou.

mstech

bývají sotva tak spokojeni a

v osvtlen3'ch divadlech, jako

ti

horalé

pi

svých patriarchálních zábavách. zima a nové jaro piletlo se skina perutích teplého, vlahého vtru. a tam zelenala se už tráva, vzduch vonl

Pominula

vánky od Sníh

tál,

tu

i

jihu

a vše oživlo jarním veselím.

Jen Jetruda poala hýú zádumivou a stará Lindenbaurová pohlížela na ni oukradkem starostliv a o isamot astji si povzdychla. Jetruda kleívala. ted déle a astji než díve

ped

lurdskou soškou,

zvlášt

byla-li

sama doma

a vroucné modlitby vznášely se

z jejího

srdce

vzhru

k zázrané matce.

A

jaká byla toho píina? uplynul skoro již rok a stará Lindenbaurová nepozorovala na mladé hospodyni ješt

Od zdavk

žádných známek, které by byly slibovaly, že její nejtoužebnjší pání, „malého andlíka" kolébati, brzo vyplnno bude. A to bývá zvlášt u bohat^^ch rolník za velké neštstí považováno. Stará Lindenbaurová tšila se na potomka, který by, až ona sama juž dávno v hrob bude, až i její syn do hrobu klesne, ve dvorci hospodail. „Bože mj," vzdychávala, „nebudou-li míti dtí, a celé do jakých rukou pijde pak tento krásný hospodáství? Co jsem se tady napracovala a mj se Pán nebožtík, dejž mu všecko dobré mnou! Jak jsme se starali, aby naši potomci mli ustláno — a pakli jich nebude? Nesmím na

dm

—

Bh

—

pkn

to ani pomysliti."

Podobné myšlénky kormoutily asto její staré, dobré srdce, ale „nevst" neekla ani slova. Cítila sama, že se nebohá beztoho trápí a nechtla jí bolu ješt pitžovati. Umínila si, že se bude horliv k

sv.

Ann

modlívati.

pociovala však dobe její tichý záduši, jako chmurný mrak. jí ležel na Hledala každodenn nkolikráte útchy a pomoci ped soškou Panny Marie Lurdské. Jetruda

rmutek a ten

30

Mladý hospodá

truchlil

ovšem

též,

že

nemá

posud nadje na potomka, ale zakrýval to bedliv ped svou manželkou. Byl k ní stále nžným a dobrj^m, jako prvního dne po zdavcích.

V

nedli po

Janu Ktiteli pravila Jetruda

sv.

manželovi, když se vraceli

z

ranních služeb Božích:

„Dnes rok byli jsme v Tegernsee. Pamatuješ?" „Ano, dobe.

— Nepála

„Práv jsem

t

-

jíti?-

bvs

chtla o

„Pojedeme tedy. Pospš

si,

dnes tam zase

to poprositi." si s

obdem, abychom

mohli brzo vyjeti."

Po

obd

jeli.

Jetruda byla celou cestu smutná a v Tegern-

ském chrám kleela a plakala dlouho ped Lurdskou sochou.

mu

Manžel hledl na

lítostn a

ni

oi

se

též zarosily.

Když trudo,

pro

vyšli z kostela, uchopil jsi

tak plakala?

„Však sám dobe

víš,"

Co

t

ji

za ruku.

„Je-

trápí?"

pravila,

klopíc hlavu.

„Nevím, jakou bys mohla míti píinu?" Ale se, mužíku, znáš ji dobe. k jezeru na procházku a nestjme

„Nepetvauj

pojme zde,

chvíli

aby se na nás Šli

lidé nedívali."

tedy k jezeru a procházeli se v stromoadí.

Kráeli zamyšlen vedle sebe.

31

Po pro

chvíli

poala Jetruda:

mne pravé muení.

^Muži, toto

Nesnesu ho

mlení

—

déle.

je

Po

dobu pozoruji, že býv^á tvá matka smutná a

delší

tebe také

nco

„Nic

mne

muž jakoby „Ano,

„Jsme

tíží.

Vím dobe, co. Což nám nco

netíží!

schází?"

ekl

vesele.

schází

nám

juž rok spolu

—

vzd^xhla Jetruda. ješt nedal,

dít,"

a

Pánbh nám

na ekáme." „Co želé

není, bude.

mli dti

Mnozí man-

Proto se netrap.

teprv po letech.

Budme

trpliví."

sama ráda trpla, ale když vidím matku smutnou a tebe také tajn zasmušilého srdce by mi puklo! Co jsem se juž namodlila a naplakala, aby Pán Bh vyslyšel, ale nejsem té milosti hodná. Onehdy mi napadlo písloví, že máme hledati pomoci naped u lidí a teprv, když lidé pomoci nemohou, smíme Boha prositi, aby zázran pomohl. V Mnichov jsem slj^^šela, že bezdtné paní jezdívají do lázní a mnohá prý byla pak šastnou matkou. Jakpak, nemli bychom se také lékae po„Já bych

—

m

—

raditi?"

Mužovi zaleskla se nadje v oích. „Ano, ano!

Dobe,

že

ti

to

hned. Zde je vyhlášený léka, ten

napadlo.

nám

Pojdme

zajisté

dobe

poradí." Zašli

k lékaovi.

Ten

jich potšil a radil,

aby

32

mladá paní jim nkolik

jela do Františkových lázní.

pípad,

že

Vypravoval

lázn výborn panikám

t}'-

prosply. Mladí manželé byl

opt

jednou

jeli

ruce a zvolala:

a on

vesel.

Stará matka pijala novinu sepjala

dom

všeci potšeni

skuten

s

velikou radostí,

Pánbh, aby

„Dej

ty

lázn

pomohly! Dceruško, jed, jed co nejdíve a kdyby dv krávy na to padly, nešet penz a jed."

A

tak zavezl Lindenbauer svou žínku ješt téhož

týhodne do Františkových

Avšak

Rok

lázni.

ani Františkovy

za

rokem

lázn nepomohly.

plynul.

Jetruda stále smutnla víc a více. Jejiho vese-

zpvu, jenž se v prvni dob manželství tak asto a tak radostn domem rozléhával, nebylo ted

lého

slyšeti a zaznl-li

nkdy

její

zvuný

krásný,

hlas,

Mariánskou vzhru k nebesm a chvl se tlumeným bolem. Muž tváil se šastným a spokojeným, aby manželce nepitžoval, ale potajmu si asto myNa koho?" slíval: „Pro se starám? pro se du?

vznášel se

písní

—

Stará Lindenbaurová klonila hlavu níž a níže, Na jako zralý klas a vadla, žloutla víc a více. kolébku na nemohla se ani podívati a když tam jednou se starou dvekou zase šukala, spatíc

—

he

kolébku, ekla:

„Juliáno,

podívej

se,

když se mi

33

nynjší hospodá narodil, byla tahle kolébka mým nejmilejším nábytkem v celém dom, ale ted se na rozsekati ni ani podívati nemohu. Mám sto chutí ji a

spáliti.

„To by mladou hospodyni bolelo" pravila Juliána. jsem se „Vím, vím a proto toho neudlám, potenkdy ješt bychom jí nadje vzdala, že ,

a

juž

bovali

"

„Kdož

ví,

nebudeme-li?"

„Ne, ne", kroutila tšíš. nic.

Jsou juž sedm

_

Juliáno,

v

stará

rok

mi,

hlavou,

spolu a

kdyby Pán

—

„darmo

m

poád ješt

Bh dal,

že bych

této kolébce ješt spatila, do té velké kolébky, sama pak si bych s radostí vím však, že se té raulehla co má víko s kížem,

njakého potomeka v

;

dosti

nedokám".

„Tetiko, nemluvte tak smutn. Vstoupají mi slzy do oí." Staena se té radosti v kolébce nedokala, za se to ulehla sama do té velké kolébky dív, než

—

nadálá.

Listí z

jezera a

Ráno a k veeru vystupovaly potok hustjší a dusivjší mlhy a nkdy

opadalo. z

ležely na celé i

snhové

krajin po celé dny.

poprašky.

Juž polétaly

34

Blížil

se den Všech Svatých.

„Karle," ekla stará Lindenbaurová synovi, „na Vše Svaté zavezeš do kostela pšky bych tam sotva pišla."

m

—

„Ani bych vás nepustil," odvtil syn.

„Zstanu tam u sestenice na noc a na Dušiky

mne pijedeš." „Pro byste tam zstávala pes noc? Odpoledne na Vše Svaté zavezu vás dom a na Dušiky zase zase pro

do kostela." „Ne, ne. Ráda bych se sestenicí porozprávla kdož ví, sejdeme-li se na jae zase a v zim, víš beztoho, že do kostela nemohu — a pak bych se také ráda veer s ostatními lidmi na hbitov

— však

Bývá to tak krásné, když tolik svtel na hrobech hoí. V loni ani ped loni jsem veer na hbitov nebyla a v noci se mi pak zdálo, že mi pomodlila.

dušiky

hrozily."

„Jak si všecko hned k srdci berete", usmál se syn. „Je li to vaše pání, zstate si tam pes noc a modlete se, jak dlouho vám bude libo."

Ve

svátek Všech Svatých zavezl Lindenbauer manželkou do farního mstyse a když mladí po ranních službách Božích odjeli, šla staena ku své píbuzné a zažila u ní velmi píjemný den. Povídaly si o starj^ch, krásných asech, kdy obma ješt tváe kvetl)^ a oi hoely, kdy se toívaly za

matku

s

35

zvuku citery; vypravovaly

si o prožilých starostech a neštstích a prolévaly slzy na staré rány, nikoliv horké, hoké slzy, ale hojivé, jako balzám. Když

se

poalo

na hbitov.

stmiVati, šly

Bezmála na každém hrob hoela lucerna nebo Dti opatrovaly malé voskové svíiky.

lampa.

Kolem velkého kamenného kíže uprosted hbitova modlil se kleící zástup rženec.

Mrazivý vítr dul s oblohy, po níž lítaly roztrhané mraky a smetal poslední žluté listí se strom na tiché hroby. Chvílemi posypalo je nahoe le-

—

tící

mrano

bílým,

mkkým

snížkem.

naped na manželv zemelých dítek, rodi a ostatních píbuzných znám)'ch a na každém modlila se dlouhou chvíli. Chtla všem zbožnou návštvu uiniti a s nimi pohovoiti slovy pímluvné modlitby. Stará Lindenbaurová šla

hrob, pak na hroby svých i

Chvíle za chvílí minula a kdož

ví,

jak dlouho

by se staena byla ješt modlila, kdyby mráz, jenž jí tlem projel, k odchodu ji nebyl pinutil.

asn

aby

Spala nepokojn a svaila piva, že je

jí

Po

službách

jí

Božích

ráno prosila sestenici,

jaksi nevolno. nutila

syna,

aby

brzo

zapáhl.

Když mi, lehnu

pijeli si.

dom,

Podrobila

prosila Jetrudu:

m

zima.'^

„Rozestel

36

Ze zachlazení vyvinul se zánt plic a sedmého dne po Dušikách obnášeli staenu hromnikou, až její smrtnou úzkostí potrhané oi na vždy vyhasly a v sloup se obrátily. Pak dovezl stolar tu ernou, velkou kolébku, v níž mrtví tiše až do velkého kuropní spí, položili do ní staenino tlo, zavezli je dol do mstyse a spustili do lna zem práv na tom míst, kde kosti jejího manžela zpráchnivly.

Ve tišší,

nastal

ted život ješt

než býval jindy v zim. Celý

dm zdál se býti

dvorci

pod

lipami

prázdným, staenku postrádali všichni na každém míst. Hospodá chodil smuten, Jetruda utírala si co chvíle oi a stará dveka zapomínala se dlouho a volala pi práci „tetiku," jak by ješt po dom šukala.

„Pánbiku," lekla se pak po každé a pokižovala se, „co to mám za hloupou hlavu? Volám na mrtvou chudrku. Pánbh dej jí tam šastné ráno!" Pes hledal staenku nkolik dní po celém dom než její, podávané, zamítal dlouho. Ba i krávy ve chlév ohlížely se, nenese-li jim staenka po krajíku a buely smutn. a žrádlo jinou rukou,

Ale zvíata zapomnla brzo na zemelou, eládka rozveselila se též za krátko opt, jen syn a Jetruda

zstali

zádumivými.

veselí,

a se obloha práv tak jasn

práv

Ani nové jaro nepineslo jim

tak radostn hálo, ptactvo

usmívala, slunko

jásav

šveholilo a

stromy rozkošn kvetly jako za dívjších

jar.

37

Jetruda modlívala se ted ješt astji a vroucnji než díve a Lindenbauer, vida její rostoucí zádumivost, pemýšlel, jak by ji zaplašil. Nakoupil pouných a zábavných knih a pedítal své ženušce ve volných chvílích. Avšak ani nejrozmarnjší knihy nezaplašily chmury s jejího oblieje, leda jen že na okamžik peletl po úsmv, jako zásvit msíce po zamhlené zemi. Nejvíce zamilovala si obrázkový msíník „Katolické missie." V tom távala ráda nebo poslouchala manžela toucího o vzdálených, velkých zemích, kde svtlo kesanství tmavé mraky pohanstva teprv pronikati poíná; o hrdinských s velkou námahou obtech a inech missioná a o dsné bíd a zanedbanosti tamjších domorodc. Kdysi zvolala, unesena tou etbou: „To jsou praví hrdinové, ti knží a bratí a ty sestry Ti pinášejí tomu nebohému lidu nejvtší obf, obt života a nejdražší dary

nm

!

—

víru a

pravou vzdlanost!"

„Ano, jsou to „Jetrudo,

missie

mli

jsi-li

každoron

také

njakou

„Jak bych

vru

s

pisvdil muž. vnujeme na katolické

hrdinové,"

srozumna,

200 nebo 300 zlatých, abychom zásluhu."

tím nebyla

srozumna!? Ale co

milliony zlata proti té obti, kterou ti missionái a ty missionáky den ze dne pinášejí!?" zvolala Jetruda unesením všecka rozilena. „Rozvaž, milý Karle, kdybychom vnovali i 500 zl.,

jsou

i

ron

*^

38

jaká by to byla velká starati a je

nám

to

obf?

Nemáme

lhostejno,

se na koho

uložíme-li

pebytek

do spoitelny, nebo-li ho dáme tm nebohým almužnou. Ovšem, dáme-li ty peníze na missie, budeme míti „Zapla Pán Bh", a ve spoiteln rostl seby nám jen ten bídný mamon, ale tak i tak v pokoji a máme všeho dosti, na díme zde si srdce jen vzpomene. To není velká zásluha." Karel se zamyslil a po chvíli ekl: „Arci. co mžeme více uiniti? Já pece neAvšak, mohu jíti za mis^ionáe a ty za missionáku?" Jetruda pohledla na muže dlouhým, klidným

nkde

—

pkn

—

pohledem a ekla pak pološeptmo: „Kdyby nás byl Pán Bh dtmi obdail, pak by to bylo nemožno, pro bychom nemohli ?" ale tak, jak jsme

—

Karel se lekl: „Jetrudko, co

to

mluvíš?!"

—

V Mnichov „Mluvím pouze o možnosti. jsem ve škole slyšela, že bezdtní manželé jsou-li oba srozumni, mohou se rozlouiti, pakli on i ona arci on do mužnkam do kláštera vstoupnou, To jsem slyšela. Ted ského a ona do ženského. jsem však tvou ženou, slíbila jsem ti lásku a vrnost miluji a do smrti a jsem tedy pod tvou vlí. Ze že jsem ti vrnou, víš dobe." Manžel stiskl jí ruku: „Vím, vím, mé srdce. —

—

—

t

Nechme tch

rozilujících

eí."

3Q

Rozmluva

osudnou a rozhodnou.

ta stala se

Myšlénka o možnosti rozchodu doutnala v srdobou manželu neustále a rozncovala je stále Nepromluvili sice po dlouhou dobu ani slova více. víc, ale hospodá etl ted zprávy o missiích v dálných zemích mnohem horlivji než díve a chodíval asto zamyšlen. cích

Jednoho dne

Knz

zajel si

msteka

do

návštv

se jeho

k farái.

podivil.

„Vítám vás, Lindenbaue. Co pak vás ke vede?" otázal se, podávaje píchozímu ruku.

mn

„Rád bych se vás v jisté záležitosti poradil. pkn, aby to zstalo mezi námi."

Ale, prosím

„Pejete-li

si

toho, zajisté.

Jsem knz!

—

Po-

sadte se." Posadili se

a Lindenbauer,

zahledv se

jaksi

rozpait do zem, mlel. „S takovou se nedozvím nic," tuje.

srdci.

„Když jste juž zde, ven Cím dív, tím lip." Lindenbauer pejel

si

ekl fará

s tím,

žer-

co máte na

rukou elo a oddechl

si

—

zhluboka: „Ano, ven s tím! Pane farái, je možná, aby se dva manželé, kteí nemají dtí, jako já s mou ženou, mohli rozejíti?"

Knz teli,

pohledl na

co to mluvíte?

—

v. Kosmák: Nové obi;izv

nho

všecek vyjevený. „Pí-

Stalo se u vás z

Kukátka.

II.

nco?" 4

"

40

„Bh chra! Jsme

živi

v

nejlepší

shod

a lásce,

íkajíc jako dva holubi."

„Na

tedy taková otázka?" pane, jsme spolu juž na deset

„Veleba}'^

—

^

a

nemáme „Co

rok

dítte."

není,

mže

býti.

ekejte trpliv a mo-

dlete se."

má

„To iníme také, zvlášt hodiny ped Lurdskou Pannou nejsme takové milosti hodni." „Poradte se

s

„Juž se stalo. ních,

—

—

Fará

žena kleívá celé

Marii, ale

marn,

—

nkterým lékaem." Byla až ve Františkových

láz-

škoda penz!"

rozpait: „Jaká porada? Netrapte se proto, však je víc bezdtných manžel a žijí spolu docela spokojen. Kdož ví, jestli byste si nkdy, kdyby vám byl Pán Bh dti dal, nepáli, Mnohého otce, mnohou abyste žádných nemli! matku pipravilo nezdárné dít ped asem do hrobu!" odkašlal

„To jsem proti

si

všecko juž rozvážil a nereptám

Bohu a má žena také ne „Co tedy chcete?-* ale když nám Pán

„

—

—

Bh

nedal dtí, minuli

jsme se s úelem, pro který stav manželský ustanoven byl: vychovávati pro Pána Boha dti." „Toho vám ovšem popáno není," pravil fará, „avšak stav manželský je také pro to ustanoven,

41

aby se manželé vespoln podporovali a láskou si zpíjemovali a to, to pece u vás je?"

život

—

— Má

„Ano, ale jaký z toho zisk pro vnost? je velmi nábožná a já také nejsem

práv

manželka

pohanem a

rádi

bychom

si

zabezpeili štstí

vné,

když nám ho zde na zemi dáno není." „To je velmi chvalitebné. Ujmte se chudých, opuštn3^ch dtí a budete míti vtší zásluhu, než kdybyste vychovali své vlastní."

„Takový máme

se ješt nedomlouvali,

ale

a

jsme o tom spolu vím dobe, co si moje

též úmysl,

manželka myslí. Chceme se ujmouti tch nejopuštnjších dtí a obtovati na jich vychování všechen náš majetek, náš život, vše, vše, co

Lindenbauer rozhorluje

„Výborn! Proto na rozchod." „O ano. jíti,

kdybych

sionáre a

má

—

máme!"

pravil

se.

ale

neteba vám pomýšleti

Pane farái, smli bychom se

já šel

žena

nkam nkam

roze-

do daleké zem za misjinam do ženského klá-

štera?"

Fará vyskoil. „love,

blázníte?"

„Myslím, že ne!"

„Jak

vám mohla tedy taková myšlénka

na-

padnouti?"

„Mn samému

ani nenapadla; pišla na ni

žena." 4*

má

42

„Co, co!" zakýval fará povážn hlavou. „Ona? Vím, že ji, íkajíc, na rukou nosíte Divná vc. a ona pipadá na takové myšlénky?"

—

—

„Vím, co

ji

na

n

ekl Lindenbauer

pivedlo,"

a vypravoval knzi, že asto távají o missionáích a jich psobení v dalekých, pohanských krajinách a

taková etba vždy nadšením napluje. „Tou etbou pipadla na takové myšlénky," doložil.

jak

ji

Fará se

pkn

se trpce usmál:

„Mj

milý, takové

vci

tou, ale skutenost je velkou, hrdinskou

Takové každý schopen není. Jen si rozvažte, jak by vám bylo, kdybyste mli opustiti jeden druobtí.

hého, všecky známé, krásný váš dvorec, svou vlast a všecko,

na

jste

od malika uvykli a

jíti

do ne-

známých, pustých kraj A to by byla teprv ta nejlehí ást obti, tžší by na vás ulehla pozdji. vypudte takové myšlénky z hlavy!" Ne, ne, !

—

—

„Tedy bychom

se mohli rozejíti?"

„Upímn eeno, kdybyste

oba do nkteré arci s povolením duchovní ehole vstoupili, ano svtské vrchnosti, ale manželi byste zstali až do i smrti, a ne abj-ste si myslil, že byste mohl z ehole

—

vystoupiti a vzíti

si

jinou ženu!"

„Velebný pane, co svou manželku

z

si

o

mn

nejhlubšího srdce a

myslíte?

Miluji

kdyby mi dnes

umela, nechci žádné druhé ani vidti."

„Tedy zstate

pkn pohromad

a

vyžete

si

43

myšléaky z hlavy. Pipadáte mi jako kteí távají povídky o Indiánech a chtjí Poradím vám pak za nimi utéci do Ameriky. nco když vzala vaše manželka útoišt k Pann Marii Lurdské, nech zajede až do Lurd samých, možná, že ji tam Matka Boží vyslyší. Na podzim pojede tam poutní vlak z Mnichova, mohla by jeti ty podivme

chlapci,

—

:

s

ním."

„Dkuji, pane farái, to

to je

dobrá rada.

eknu

žen."

„Tak, tak, ale o tom rozchodu neplete jí hlavy ješt více."

s ní

nemluvte a

„Nezane-li sama, budu mleti. Chtl jsem jen jistotu

vdti. Zapla Pán

„Rádo se

když se nového?"

za poradu."

stalo."

„Vítám t, Karle," ruku,

Bh

z

podávala Jetruda mužovi vrátil. „Co je dole

msteka dom

Jenom jsem se dozvdl, že Mnichova poutniky vlak do Lurd."

„Nic zvláštního.

vyjede

letos z

„Do Lurd?" zvolala Jetruda radostn a oi

za-

jí nadjí. Hned však sklopila hlavu a vzdychla „Ach, to pro mne není."

hoely

„Co tím myslíš?"

:

44

„Jak bych ráda aspo jedenkráte v život do jak se od tak velkého Lurd zaputovala, avšak hospodáství utrhnouti?"

—

„Však by pouf do Lurd netrvala jako tvj pobyt v lázních," tšil

ji

ani tak dlouho,

manžel.

„Což, tehdy byla ješt tvoje matka živa,"

smutn,

vletruda

by však

„kdo

ted

vedl

ekla hospo-

dáství?"

„Což by

to

dm

bys mohla

naše stará dveka nedovedla? bez starosti sviti?"

„Dovolil bys mi tedy na pout?"

Té

tázala se Je-

truda lichotiv.

šení

„Pakli máš tam nepál?"

„Jak

„Mn tolik

touhu,

dobr^M"

jsi

pro bych

ti

toho pot-

manželka

zašeptala

nžn.

není o potšení, ale doufám, že bych tam, kde

zázrak „Máš-li

se stalo, také došla vyslyšení."

pevnou

dvru, pak

jed pod

každou

podmínkou."

„A

víš jist, že poutní

„Jist.

ekl

mi

to

vlak pojede?"

sám pan fará."

„Pan fará?" pohledla Jetruda na manžela pátrav.

„Byls u

„Abych rozpait.

ti

nho?" nelhal

—

byl,"

ekl muž ponkud

"

45

„Mluvils

s

ním

také

o

té

jisté

záležitosti?'^

vyzvídala Jetruda. „Mluvil,"

nemá jsem

pisvdil odhodlan.

býti tajností, proto si

možnost,

k

nmu

ti

„Mezi manželi

povím všechno.

a požádal ho o pouení,

abychom

je-

li

Zašel

vbec

Doufal jsem, že je to nemožné a že pak upokojím tebe i sebe se rozešli.

„A on však ekl, že by pravda?"

—

to

bylo možná, není-liž

„Ano."

jsem byla dobe pouena." „Ale ekl mi také velmi vážn, abychom si takových vrtoch nepipouštli, že by nás to pozdji oba mrzelo a Pán že toho nežádá." „To je pravda a já toho také nežádám^ pakli ty po vyšší dokonalosti netoužíš." „Radil mi, aby ses vydala na Lurdskou pou,. tam že možná budeš vyslyšena." „Poslechnu s tvým dovolením. A kdy vyjede poutní vlak?" „Vidíš, že

—

Bh

„Na to zapomnl jsem se zeptati." „Pjdu tedy hned zítra sama k panu farái a poprosím ho o podrobnjší zprávy."

——

Po tech nedlích vyjel z Mnichova vlak do svtoslavného poutního chrámu v Lurdech a Lindenbaurová jela v s velkým ržencem na krku.

—

nm

46

Jetruda vykonala pobožnost v Lurdech

vtší

Když

vroucností.

s

s

nej-

ostatními poutníky ze zá-

zrané jeskyn

a z nádherné, mramorové basiliky do hostince se vrátila a unavena cestou i vroucím rozilením na lože k odpoinku ulehla, mla pepodivný sen.

Pišla k

v

ní

Matka

jeskyni, položila

jí

Boží, jak

chladivou,

ji

pedstavuje socha

jemnou raku na

roz-

pálené elo a ukázala do dálky na skupinu dítek osmahlých, až erných, podivných cizích tváí, jak vidivala vyobrazen^'' v missionáských listech, usmála se a zašeptala: „Tamhle jsou tvé dítky!"

je

Na

to zmizela.

,Ietruda „Jsi

urena

procitla a první její

Sladkou útchou, jako dýchalo její srdce.

Lindenbauer vstíc.

—

Poutníci

Panny

myšlénkou bylo:

za missionáku."

šli

jel

vní

jarních

kvt,

od-

své manželce až do Mnichova

v slavnostním prvodu do chrámu

Marie, Bohu za ochranu podkovat.

Po slavném Te

Deum

vystoupil na kazatelnu

Trappista z Marian Hill v Africe a vyzj-v^al poutníky

a

aby každý, komu okolnosti, zdraví a vk vnovali se služb ubohj^ch ernoch v Na-

poutnice,

dovolují,

47

v Africe, Každý

tálu

—

mže

rolník,

:

emeslník, uitel,

knz

missionáem a vzdlavatelem tch opuštných, nevdomých lidí. Plamennými slo vylíil bídu duševní i hmotnou toho lidu a poukazoval na vnou odmnu, která nemine nikoho, kdo se býti

jich ujme.

Lindenbauer

stál

open

o

zed,

naslouchal

a

zdálo se mu, že každé slovo platí jemu.

Po ukonených službách Božích vyhledal ženu, ji do hostince a tam pi obd mluvili dlouho

zavedl

a

dvrn Ku

hledli

tetí

Slunce

si

hodin

práv

do oi. odjeli

dom.

zapadalo, když vjel Lindenbauer

dvr. Všecka eládka shrnula se kolem hospodyn a vítala ji radostn jako by z mrtvých povstalou. se ženou na

dveka

Stará

radostí plakala.

Hospodyn

podlila je obrázky, rženci a me-

dailkami, svlekla cestovní šaty a šla se podívati po

dom.

Krávy, jakmile uslyšely její milý hlas, obrahledly na ni dvrn. Pes chodil za ní, kam se hnula, krok za krokem jako stín, Jetrudino srdce naplnila podivná tesknota: „Toto všechno máš opustiti, odtrhnouti se od toho," vzdychla a slzy vyinuly se jí z oí. cely hlavy a

vrn

48

Když však vyšla z chlév na dvr a uzela modrou oblohu, zahledla se do ní a posvátný úsmv ozáil

jí

obli,ej.

„Opustíš

vyšším!" šla

toto

ozval se

vše a pjdeš jí

v

odtud za

úelem

srdci druhý, jasnjší hlas a

radostn do svtnice.

dveka

Starší

zazvonila

práv

na

eládku

k veei. všichni ku spolenému stolu a hospovypravovala o své pouti, o krásách krajin, kudy jeli a zvlášt o Lurdech o zázrané jeskyni, o velebné a nádherné basilice, o množství poutník, o divech a zázraných uzdraveních, jaké tam bezmála každodenn se udávají, o mocných dojmech, jimiž se tam všecka zachvívala.

Zasedli

dyn

:

Vypravujíc zahoela na tváích mladistvým rujejí plápolaly nadšením a hlas mimodk zmohutnl. Mluva její vyšinula se k básnické kráse.

mncem, oi

Všickni naslouchali

njakému nadšenému

s

utajeným dechem jako

kazateli a div hospodyni

oima

nepohltili.

Jen hospodá hledl zamyšlen ped sebe na stl, jakoby se ostýchal na krásný obliej své ženy pohlížeti.

Když

konen

se

hospody po dlouhém

zamlela,

vzdychl hospodá

vj^pravování z

hluboká a

49

„Krásns nám

pravil:

však

zajisté

to

unavena a

povdla, velmi krásn,

je

as

jíti

jsi

na odpoinek."

pražádné únavy," ekla hospody, vás je as, abyste si odpoali," obrátila

„Necítím „ale

pro

se k eládce. „O,

my bychom

poslouchali

dveka. „To vím," pikývl hospodá,

do bílého rána,"

zvolala starší

však opravdu

„je

Pomodleme se, dohlédnte ješt k dobytku jdte pak spát."

as. a

Povstali.

všickni prací.

pacholek

Starší

veei

podkovali za

—

Hospodá

modlil

a odešli

se

hlasit,

každý za svou

hospodyn zstali sami. „Co pak dlá naše lípa?" tázala se a

„Co by dlala?

Stojí,

Jetruda.

jak stála."

r,Ráda bych se ješt dnes na ni podívala."

„A opravdu

nejsi

unavena?"

„Pranic. Zdá se mi, že jsem tou dlouhou cestou ješt osvžila." „Peješ-li si tedy, pojdme do lípy."

Vyšli

koruny

ped

lípy a

Veer

dm

tam

si

a vystoupili po

schodech do

usedli.

byl krásný a lahodný. Vlažný povánek v hustém listoví. Z tmavé oblohy hledly hvzdiky milj-m, vlídným svtlem dol k tiché zemi. šelestil

50

„Zde

pece nejkrásnji," zašeptala sem na nejkrásnjší místo

jest

t

„a proto jsem

bych ti vypravovala krásný mla,"

sen, který jsem

Jetruda,

zavedla,

v Lurdech

„Bylas vyslyšena?" tázal se muž radostn.

„Byla a nebyla. Poslouchej

A

Jetruda vypravovala

!"

manželovi, jak se

jí

v Lurdech ve snu Panna Maria zjevila a co jí ekla. Muž poslouchal pozorn a uchopil pak manželku za ruku a vzdychl. „Tedy je nám to pece a všechno pro Boha opusouzeno, sebe a tento Ženuško, pravím ti upímn, když dnes stiti v Mnichov ten missioná z Afriky k nám mluvil, zavolal zdálo se mi, že je od Boha poslán, by

dm

—

!

m

do toho Marianhillu."

„Mn „Je-li

bylo také tak," vyznala Jetruda.

vle

to

Boží,

poslechneme,"

uctiv, bezmála šeptmo, „ale „Ano, jak

„Rodie nesvolili

si

peješ.

ekl muž

naped vykáme asu."

Jsi

mým

pánem."

by k našemu úmyslu nikterak a tvou matku by to snad uvrhlo v pedtvoji

hrob. Pokáme tedy úmyslu, až jich nebude."

asný

„Ano.

s

uskutenním našeho

Ale jak, kdybychom pak byli sami juž

také staí a k takové obti neschopni?"

Bh

„Pak bychom v tom vidli pokyn s hry, že takového úmyslu s námi nemá. Cekejme ted^^"

51

zašeptala

„Ano,"

Jetruda.

„Matka

Boží. nás

neopustí."

luna,

Nad východem vzplanulo nebe a velká, krásná odznak Matky Boží, vystupovala velebn nad

obzor,

Pán

jak by Máti

vala, že jich

skuten

Na Lindenhof práci jako vlny

zbožným manželm

slibo-

neopustí.

plynuli

dnové v

tiché,

požehnané

v jasném potku.

Jetruda navštvovala s manželem astji staré své rodie a ti dojíždli také nkolikráte za rok na Lindenhof. Byli všichni zdrávi, všude jim kvetlo

kolébka Jetrudina zstávala vyrstalo kolem mladého Edelbaura dtí, jako makových paliek. Jetruda, kdykoliv rodie navštívila, pohrávala si s bratrovými dtmi. Ped lety inívala to, tajíc závist v srdci, ted milovala je však jak své vlastní, ponvadž se juž vzdala vší nadje na vlastní dti a umínila si požehnáni

Boží,

stále prázdna.

Za

jen to

v srdci, že nkteré z nich pijme za vlastní, pakli by dal Pánbh starým rodim dlouh}^ vk.

A podobalo se, že ho dosáhnou. Starý Edeltáhl juž bauer byl ješt zdravý a silný jako dub, na sedmdesátku a stará byla širší než delší, opravdu

a

Takoví lidé dožijí se obyejn v horském, svžím, zdravém ovzduší vysokého stáí. Žili tedy všichni klidn, bez velkých starostí o budoucnost jako kuátka na dvoe.

jako šafáka.

Ale když bývá klid a bezstarostnost mezi drdvoe nejvtší, snese se nkdy z nenadání jestáb jako blesk, uchvátí nkteré a odnese je strelbeží na

hbit pry.

Podobn

se stalo u Edelbaur.

— —

obd

Jednou v zim, když odešla eládka po po své práci, zasedla Jetruda k šití a hospodá, zapáliv si dýmku, pedítal hlasit z „Katolických missií."

Venku nici

leskl

se

snih

v slunení zái, ve svt-

bylo jasno, teplouko a klidno až milo.

spokojenosti a

etl pomalu a

dvoe zvoneky. Pes pod

cinkaly na

Andl

míru sedl vedle manžel. Hospodá rozvážn dobré pl hodiny. Tu zalavicí

vyskoil

a zaštkal.

Hospodá ho okikl, napnul

sluch

„To jsou tatínkovy zvonky.

vaje:

a

ekl

vstá-

Tof jsou nena-

dálí hosté."

„Ale Šli

milí,"

to?

,též.

oba na dvr.

Se saní zdvihl

doložila Jetruda a vstala

tžkou

slézal

Edelbaurv

starší

pacholek. Na-

beranici a pozdravil.

„Yitám t, Ondeji," pivítala ho Jetruda. „Tys Myslila jsem, že jedou naši. Co pak dlají?" „Matka vás pozdravuje a máte k Jetruda se lekla:

ni pijeti."

„Snad není nemocná?"

„Pišly na cholek suše.

ni

jakési

„V poledne, když jsme svtnice,"

pa-

^A kdy?"'

„Pro Boha!" zvolala Jetruda.

„Pojd do

zvstoval

mdloby,"

pijeli z lesa."

zval

hospodá pacholka.

„Na

zde stojíme v mrazu?" do svtnice a hospodá jal se Ondeje vyptávati: „Byli jste tedy v lese? Co jste tam Vešli

dlali?''

„Káceli jsme tam ty velké smrky."

„A pijeli

jste juž

„Ano, stala se

v poledne

dom?"

nám pi tom nehoda."

Jetrud poalo se srdce svírati. Znala Ondejovu chladnou povahu a tušila, že pináší njakou hroznou zvsf.

„Ondeji, pro Boha, mluv! Co se stalo?"

„Ten jeden strom padl na starého hospodáe,'*

ekl Ondej, mžouraje oima, jakoby

zadržoval slzy.

„Na tatínka?" zalomila Jetruda rukama a opela „Má nco polámaného?"* se pak o manžela. „Baže má.

„Ty

mj

Co všecko, Bože!

ani nevím."

Má chudák

zajisté

strašné

bolesti'*.

„Xo, bolestí nemá,'*

mraen

oi.

ekl Ondej

a sklopil za-

54

Hospodá a poruil

„Ziv

upel na pacholka zrak

objal ženu,

mu: „Mluv:

je živ

nebo mrtev?**

Než jsme ho dovezli domu,

není.

roz-

louil se se svtem."

Jetruda

zakryla

zavrávorala,

si

oi

a

hoce

„Umel — a bez zaopatení umel!" Hospodá posadil ji na lavici a tšil ji,

zaplakala:

—

mohl.

jak

„A matka?" tázal se po chvíli Ondeje, jenž u dvei stál. „Když ho spatila mrtvého, svalila se jako

poád ješt

Vzkísili

sloup.

poád po

vás,"

ji

na postel. Ted volá Jetrud. „Máte pijeti k

a zanesli

obrátil se

hned."

„Tof se rozumí, hned pojedeme, jen co zaŽenuško, vzpamatuj se, je to dopuštní

páhnou.

Jeho vli nesmíme se vzpírati. Pistroj Ondeji, sedni si. za chvíli pojedeme,

Boží. se,

Proti

—

—

Obdvals?" „Ale kde!

„Dveka

U ti

nás je soudnj'- den."

nco

donese.

Já zatím poruím

zapáhnouti." *

Tetího dne pochovali starého Edelbaura. Jeho vrná družka životem nemohla ho k poslednímu odpoinku doprovoditi. Ležela mrtvicí ranna na loži.

:

Za msíc na a uložili

ji

Na si

jejich

hrobech

vždyf

ho,

kíže

to vezli též její mrtvolu na hbitov vedle hrobu manželova.

nesli.

—

vrn

stojí

spolený kíž.

Zasloužili

spolen všechny

život

v

Nic na svt nedojímá duši lovka mocnji a nekáže o marnosti a nestálosti všeho pozemského pesvdivji, jako smrt milovaných osob.

Když se Lindenbaurovi z pohbu staré Edelbaurové vrátili, chodil hospodá zamyšlen dlouhými kroky po svtnici. Jetruda ukládala šaty do skín. Nikdo z nich nepromluvil dlouho ani slova. Pojednou zastavil se muž jí vážn do oí a ekl

hledl

„Tak tedy

juž

tvoji

ped

Jetrudou,

po-

rodie oba svj dvorec

opustili."

„Ach ano," vzdychla Jetruda.

„A

n—

my

náš také opustiti musíme.

nás Pán

Bh

povolá a a slávu Boží díve?" „Jsi

„V

—

ekni upím-

pokáme, až nebo ho opustíme pro est

ted je k tomu vhodná chvíle

pánem, poru." této záležitosti

v. Kosniák:

Nové

obrazs-

z

poroueti nebudu, abys na Kukátka.

11.

5

:

56

mne nkdy

snad nenaíkala.

Mluv,

co praví tvé

srdce?"

„Znáš beztoho moje smýšlení. Jsem ochotna, pro rozšíení svaté víry mezi pohany a k vli spáse tch ubohých vše obtovati a opustiti." ^Rozvážila „Juž ty s

ped

sis to

lety a

dobe?" úmysl

mj je nezvratný,

pak-li

ním souhlasíš." „Souhlasím

úpln.

k panu farái na poradu." Manželé jeli msteka k farái.

— —

Pojedeme

skuten hned

tedy

zítra

druhého dne do

Když mu svj úmysl pednesli, šený knz a ekl

zamyslil se zku-

„Domníval jsem se, že se vám ten vrtoch juž dávno z hlavy vykouil a zatím s ním pi-

—

cházíte znova."

A

jal

se jim ten krok

všemožn

vymlouvati.

Líil jim srdenými slovy, jak jim bude zatžko kdy tak krásný dvorec, k nmuž celou duší pirostli, opouštti budou, až nastane roz-

až pijde den,

louení

píbuznými, s eládkou, s dobytkem, se stromovím, se vším, co jich tšívalo a zvlášt až si budou spolu naposled v tomto život podás

—

—

:

57

vati ruce, až jeden na druhého naposled pohlížeti

budou.

—

Knz

«táli

manželé odvtil domluvu faráovu na však klidni a muž byl

sám

vlastními slovy dojat,

krátce

„Den rozchodu a rozlouení se pišel b)'jednou neúprosn, až smrt na okno zaklepe. Uvolili jsme se, neoekávati jí a dobrovolným rozchodem vtších zásluh si získati." „Jste

s

tím

srozumna?" upel fará oi na

Jetrudu.

„Jsem úpln," ekla pevným hlasem. „Rozlouení se se vším, co bylo dosud vašeho,, byla by jen menší ást obti, kterou pinésti zamýpokusil se knz znova manžele zkoušeti. šlíte," A líil jim, jaká peveliká bemena, jak obtiplný iivot jich v missiích oekává: nezvyklé podnebí, nezvyklá strava, opuštnost a odlouenost od starého svta.

—

„Tam nebudete

pražádného pohodlí," konil fará. „Život váš tam bude nad míru lopotný, tvrdý, bude to stálé umírání." míti

—

„Aspo pak

leheji

pijde," odvtila Jetruda.

umeme,

až smrt

skuten

58

Knz uctiv

pohledl na ni

pekvapen

a sklonil

pak

hlavu.

„Pátelé," pravil dojat, „jsem zde

již

ptadv^acet

faráem, táhne mi již šedesátý rok, ale podobného pípadu kesanské obtavosti jsem doposud nepoznal a jenom v starých knihách o podobných etl. Ode dneška nebudu vám více toho kroku vymlouvati vidím, že ho chcete uiniti po zralém uváAbyste však smli se rozejíti na vždy, žení. k tomu je poteba svolení vyšších úad církevnich i svtských." let

:

—

„Proto práv picházíme k vám s prosbou, abyste nás v tom ráil podporovati a je-li vám možno, s námi

do Mnichova

zajel."

„S nejvtší ochotou," slíbil knz, „a vám již vám velké obtíže kladeny budou. Ale pro pípad, že by úady k vašemu rozvodu svolily, kam zamýšlíte pak jíti?" ted pedpovídám, že

„Já bych šel k Trapistum Lindenbauer.

do Nátalu," pravil

„A já pjdu do kláštera, kde jsem byla vj^chována a poprosím dstojnou paní pedstavenou o radu, kam bych se mohla hlásiti. Pjdu tebas kraj svta, jen bude-li mi tam možno. Bohu nesmrtelné duše získati."

59

Po dlouhém vyjednávání obdrželi Lindenbaurov skuten povolení k rozvodu a rozchodu. Celá krajina byla jejich krokem podšena.

Žn

byly ukoneny, všechna úroda ve stodopole lách, sklepích a komorách, ozimí zaseto a jen poalo Listí k jarnímu setí ležela ješt nezorána. táhlo žloutnouti, podzim zavládl kolkolem. Babí léto své bílé niti modrým, suchým vzduchem. Vlaštovky juž dávno odletly, ostatni tažné ptactvo sthovalo se za nimi do dálných, teplejších krajin a též manželé Lindenbaurovi

strojili

se k odchodu

moe

pes

Radili se,

do vzdálených, neznámých jim zemí. s krásným dvorcem a celým majetkem poíti.

co

do živého, blížila se doba, kdy mli se rozlouiti se vším svým statkem a tu zachvlo se jim srdce zármutkem, jak jim fará pedpovdl.

Poalo

jíti

všechno, co sklizen byla beztoho

Díve mli v úmyslu dvorec v

nm

—

a

je, dražbou prodati aby co možná nejvíce prodána a na dobroinné úely vnovati mohli.

již

však

—

svíralo srdce

pi pomyšlení,

že

penz

utržili

Ted

se jim

by

ten krásný

60

statek

ml

se dostati do cizích rukou, milý dohytek:

ml

býti roza nábytek od rodi zddný že by prášen do celého svta. A co by se stalo se starou^

vrnou eládkou? Jetrud tekly pi tch pedstavách po tváích

Sama

slzy.

se jich lekla;

doufala, že

„Jetrudo," pravil muž, „nepla.

louení

usnadniti.

Tvj

bratr

bude

silnjší.

Mžeme

má dva

syny.

si

roz-

Ondej

pod dozorem otcovým hospodáství co mi ted napadá. Aby a polnosti nepišly docela do cizích rukou, nabídnu tvému bratrovi, aby si koupil náš dvorec za odhadni cenu dobytek a nábytek mu dáme nádavkem. Za to pak mu položíme podmínku, aby naši eládka v dom nechal, dokud jí bude libo. Tak by zstal dvorec v rodin, bratrovi bychom pomohli lépe svá dcery zaopatiti a nám by zstal k dobroinným úelm ješt znaný kapitál. Dvorec je odhadnut na tyrycet tisíc marek (asi dvaadvacet tisíc zlatých)^ stojí mezi bratry za padesát tisíc a s dobytkem a vším nábytkem pes šedesát tisíc marek."

je juž schopen íditi.

Poslechni,

dm

—

a

je nápad z Boha!" pisvdila Jetruda „Pak by nám nemohla píze vyítati, žejsme ddiný statek vyhodili a já bych se s lehkým srdcem odtud sthovala, kdybych vdla, že^ vše zstane pohromad, jak bylo. Jen má-li i)ratr tolik penz!"

„To

mužovi.

mj

61

„Af

vypjí.

si

Zajedme

darmo.

si

Dostane beztoho vše

z

póla

ješt dnes k nmu."

Edelbauer pijal švakrv návrh s radostí a umluže hned druhého dne zajedou do msta vyhotovit kupní smlouvu a obstarati pipiš notái, k na jméno Edelbaurovo, aby si mohl od záložny vypjiti peníze. Švakrová a dti obklopily Jetrudu a prosili ji s pláem, aby neodcházela a zstala na

vili

se,

svém

statku.

^Nemute mne zbyten slední chvile mezi vámi,"

a neztrpujte mi po„Je juž

prosila Jetruda.

—

Pedvše ujednáno, nemžeme vzíti slova zpt. nás jako za se modlete a umeli stavte si, že jsme za mrtvé."

Do

— —

trnácti dní bylo vše vyjednáno a zaízeno.

Louící se manželé vnovali deset tisíc marek na zadusí, ozdobu farního chrámu a na chudé; ticet tisíc podrželi pro sebe, každý poloviku, aby nepišli do klášter, kam se uchýliti chtli, známé s prázdnou. Zbytené šaty rozdlili mezi jenom prádlo a na cestu potebný odv a chudé,

—

si

nechali.

62

V dea ped odjezdem sjela se na Lindenhof všechna píze a celé sousedstvo na rozlouenou. Též fará pijel. Vystrojena veliká hostina, bylo smutno, jak bývá po pohbu.

Fará

však pi

ní

pronesl zdravici,

by Bh odmnil tm, kteí pro vlastní a nebohých divoch spásu svj statek a vše pohodlí opouštjí, bohatstvím a blahem vným, nehynoucím. Napomínal pítomné, by odcházejícím rozlouení pláem a marným pedstíráním neztžovali a požehnav jim naposled, odešel vážn, dojat až do hlubin srdce.

—

Ostatní rozjeli se

stali

též

brzo, jen

Edelbaurovi

z-

v Lindenhof.

eládka

chodila

smutn

a

dveky

si

bez pe-

stání utíraly oi.

„Nemohu mužovi.

se na to déle

dívati**,

ekla Jetruda

„Pojdme ven, podívat se ješt jednou na

naše bývalá pole." Šli

tedy ven do polí

Slunce klonilo se

již

smutnou vní vadnoucího kvítí

dívalo se

teskn

s

—

naposledy.

k západu. Vzduch vonl listí. Vybledlé podzimní mezí.

zasmušilý ocún a zavíval velký se

strojil

k zimnímu spánku.

Na mokinách stál svj kvt, jak by

"

63

Manželé

šli

tiše

a nejlíp se na

nm

le

vedle sebe,

lemi prohodil: „Tohle pole

daí

to

má

že Karel chví-

tolik a tolik

a to

—

výsevku

U každého pole se zastavili a pohlíželi na louíce se s ním. Zatím slunko zapadlo.

Z

msteka

n,

dole vlnily

se po krajin velebné zvuky zvonu.

„Klekání", zašeptala Jetruda.

„Pomodleme

se."

Sepjali ruce a modlili se hlasit, pohlížejíce na

moe

svtla, které se lilo po obloze tam, kde práv pozemského svtla, Boží sluneko zapadlo.

zdroj

Když zvon doznl,

pravil Karel:

„Podíváme se

také do lesa?"

„Ano.

práv

V

lese je

veer

tak

krásn

a

úplnk

vychází."

Šli

patícíru

volným krokem k nedalekému, Lindenhofa lesu.

Když

Táhl se do mírného vrchu.

vstoupili

do

lesa,

bylo

tam

juž

temno,

jako v starém gothickém chrám, jenom žluté svtlo msíce probleskovalo mezi stromovím a ozaovalo

svými paprsky sloupy.

spadlé

bízy, že se leskly jako stíbrné Ticho, tichounko kolem kol, jen svadlé,

listí

bílé

pod nohama kráejících šustlo a kuplo.

:

64

Chvílemi zachvla se bira, jak by jí mrazilo. V rokli bublal potek a chladivý vtérek pinášel odtud sladkou vni, jak by tam nkde stála rakev, ovnená vonným božím devcem.

Manželé kráeli vedle sebe v tichém zadumání.

Pojednou zaslechli vzdálených varhan.

táhlé,

pitlumené zvuky, jako

„Co to?" otázala se Jetruda. „Kdož ví? Zní to jako varhany. Takové zvuky bývá zde astji slýchati. Staí lidé ujišují, že je zapadlý klášter, já ale mám za to, že to zvuí modíny tamhle pod skalou, když s nimi vtík

zde

nkde

zahrává." ,Ach, n" klonila

ozvou.

to

je

krásné,"

vzdychla Jetruda a na-

hlavu, naslouchajíc,

—

až

ty zvuky

zase se

A bízy se zachvly a hned na to nesly se lesem opt ty tajemné, zvukové vlny, stoupajíce a klesajíce, jak by mistrovské ruce klávesy probíraly.

—

Jetruda sepjala ruce a když zvuky v dáli zaumely, zazáil její obliej bla-

nikly a povzdechem

ženým úsmvem

a zašeptala

„Jak je zde klidno a pokojno!

Ruch a lomoz

65

sem neproniká

Života s

nebe. Táhnou duši

a ty sladké zvuky jsou hlasy

mocným kouzlem vzhru, kde

—

vný

bude klid a pokoj, jak zde v této chvíli. Srdce mi praví, že tato chvíle je pedehrou našeho budoucího života."

Bh!*

„Dejž to se

—

k návratu.

naklonil Karel hlavu a obrátil

Na Lindenhof po

celou noc bezmála ani oka

nezaveli.

Pede dnem

poklekla Jetruda naposled

Lurdskou soškou a modlila se a vroucn.

Pak

sedli za

noví hospodái na

s

usedavého pláe všech bývalí

vz

oi

i

a odjeli.

Starý pacholek, zatvrdlý mrzout, utíral víraje vrata,

ped

celým domem dlouho

za-

si,

a bruel:

„Jak živ jsem o tak hloupých nápadech neZanechati tak krásný dvr a žíti mezi di!" vochy! Eh slyšel

!

Dveky jíždjícími.

vybhly ped

Stará

dveka

dm

a

plakala

hledly za hlasit,

od-

div

jí

srdce nepuklo.

Pes sedl vedle ní a vyl žalostn. A po celé ti dni a noci sedl, nevida hospodáe a hospodárn

66

V

dom

jeli

—

na zdi u vrat, díval se na cestu, kudy oda neustále vyl a vyl.

V

—

Lurdskóm chrám kleel Lindenbauer se

svou manželkou ve vroucných modlitbách pohíženi. Byli oba ern, sváten odni. S chóru znly velebné zvuky varhan; iibozvukou píse ku poct Neposkvrnné.

lid

zpíval

oltái hoelo plno svící. Dým nejjemnjšího vysoké prostory velechrámu. Knží naploval kadidla konali v drahocenných, zlatem záících rouchách nejsvtjší ob.

Na

Zvonek

zacinkl ku pijímání.

Velké množství kajícník vstalo a blížilo se uctivým krokem k oltái. Mezi nimi byli též Lindenbaurovi.

Knz obrátil se k lidu a ukazoval nad skvostným zlatým kalichem blostnou Hostii. Stíbrný zvonek zaznl tikráte a lid, skloniv hlavy hluboko k zemi, bil se zkroušen v prsa a pijímal pak Tlo Pán.

67

Lindenbauer a Jetruda kleeli vedle sebe a pinaposled spolen Toho, jenž za nás vše

jímali

obtov^al.

Po pijímání kleeli oba dlouho a dlouho v zbožrozjímání. Zvuk varhan již utichl, svíce na oltái zhašeny, lid se z chrámu vytratil a vystídal se s novými poutníky, ale Karel a Jetruda kleeli ješt vedle sebe.

ném

Konen

se

muž

a pošeptal své družce „Jetrudo,

bude

ze zbožného rozjímání probral :

Vstame

as.

a

pojdme do

jeskyn." Jetruda vstala a

šli

spolu

k zázrané

sluji.

svátné to místo bylo prosebníky naplnno.

Po-

Karel a

protlaili se až ku zábradlí u zázraného pramene, poklekli, nazdvihli rozevené ruce po píkladu ostatních poutník, pohlíželi vzhru ku jeskyni, v níž se Neposkvrnná Bernadott zjevovala a prosili Ji o mateské požehnání ku kroku tak rozhod-

Jetruda

nému

a

Na

mocnou

záštitu.

sta svící plápolalo

poutník šepotaly jako potok klokotal radostn.

Karel

i

a

v jeskyni, vonné

listí

poblízká

eka

tiché modlitby lípy,

zázraný

Gava

Jetruda byli zbožností uneseni.

šumla

—

Muž

68

vyal

etízkem na zavšení, stáhl z prstu zlatý svatební svj prsten a vložil ho do oteveného srdce. Jetruda stáhla též svj prsten a

z

kapsy stíbrné srdce

ho

položila

uzavel

srdce,

vedle

s

prstenu

nazdvihl je

manželova. Karel rukama a modlil

obma

se spolen s Jotrudou, jak se byli díve umluvili, ale šeptmo, aby ostatních nevyrušovali „Neposkvrnná Panno! Do Tvého nejistšího srdce vložili :

jsme neporušenou svou manželskou vrnost.

Pijmi

skrovnou obt od nás a doprovázej nás ochranou svou na všech cestách, které ku cti Boží a spáse svých bližních podnikneme. Oroduj za nás, abychom došli. Budiž pozdratéž sami nkdy spásy tuto

vné

vena,

Hvzdo moská!"

na posilu na drsnou cestu života, zázrané vody, vrátili se pak do basiliky a poprosili správce chrámu, by jejich skrovnou obf ku poct Matky Boží v chrám Napili

kterou

si

se

vyvolili,

zavsil.

A tak visí ted v Lurdech dva zlaté prsteny ve stíbrném srdci a viseti budou dlouho, dlouho tch, kteí pro spásu bližních a est Boží i když

—

manželského štstí a všeho pohodlí se zekli, mezi živými více nebude až své cesty doputují.

—

69

v

Z chrámu zavedl Karel Jetrudu do hostince, svá zavazadla. Poobdvali pospolu na-

nmž mli

že, pak-li pedstavení si, jeden druhému zašle list. jednou do roka

posled a

slíbili

dovolí,

Nadešla doba, kdy mla Jetruda k Mnichovu, kde se chtla pipravovati na svj úkol, na missie

v

Austrálii, odjeti.

Karel doprovodil

Tam stiskli upímn do oí.

si

ji

k nádraží.

naposledy ruce a pohledli

si

„Karle, Bh bud s tebou," ekla Jetruda pevným, odhodlaným hlasem. „Dkuji ti za všechnu Nezapomínej na mne v modlitbách." lásku. „Jetrudo,

vždy v duchu,"

mj

strážný

pravil Karel

ochrauj mne pohnutým hlasem.

andlí,

—

„Vícekráte se neuvidíme."

— — — —

zašeptala " „Až v údolí Josafat Jetruda, stiskla mu ješt jednou ruku a vstoupila do vlaku.

—

Parostroj pískl a unášel

ji

do dalekého svta.

Karel hledl za vlakem, zdali mu Jetruda ješt jednou na rozlouenou z okna pokyne.

Nepokynula.

Mla

hrdinské srdce.

70

Brzo na

to

štera Trapist,

odnášel i jej vlak k Belgii do klákde se chtl podrobiti píprav na

missie v Jižní Africe.

Bh

bud

s

vámi,

vy

zlatá srdce!

II.

Dylueiitci]. pátek.

(7e

Práv

vži

odzvonili na

ti hodiny.

Vzpomínám oné svtospasné Obti na Golgot, nad

níž

úžasem

trnul celý

svt: nebe,

zem

i

peklo!

Vzpomínám zárove oné milojemné povsti, se

kolem

této truchlohry

sným sv3'm kvtem Když náš Pán

vlídn svou

zelení a

jež

krá-

vine.

a Spasitel

s

tžkým bemenem

kíže na Kalvárii vrávoral, zelenala se úponkovitá kvtina práv na tom míst, kde Pán ukižován býti ml, kolem bílých lidských kosti, které z odpravených kdysi zloinc tam ležely a pikrývala je

svým

listovim.

Katané sali Pánu tžké kopat jámu pro kíž. v.

Kosmák: Nové obrazy

z

Kukátka.

bím II.

a chystali se

6

Utrápený Spasitel kleel mdlobou na zemi a

rukama o tvrdou skálu. První katan zakopl motykou zrovna vedle kvtiny. Pán náš, vida to, rychle stonek kvtinový stranou posunul, aby mu ublíženo nebylo. Pišel trpt za jiné, za všechny, ale pro nho neml podpíral se

trpti

nikdo,

stonek

její

Na

heby

zem

nepatrná kvtina: proto posunul ve své lásce všeobjemné.

ani

—

stranou

to strhli

Pánu

na tvrdé devo,

odv

s

tla, pibili Jej

nazdvihli

kíž,

temi

zasadili

do

a Spasitel, vztýiv trním korunovanou a zbo-

danou hlavu, pohledl kolem sebe na lid hulákající, nevdný, pohledem nev3'slovn laskavým a smutným zárove, jak se dívá otec na své choré dítko. Svatá Jeho krev kapala krpj po krpji k zemi, kletbou Boží pro hích lovka stížené. Jedna krpj padla též na kvtinu u kíže. Sotva že se jí ta spásonosná, oživující krev dotekla, probudila se v kvtin vroucná touha po zdroji Vzepnula se, ovinula blaha, po Slunci všeho svta. kíž, zavsila se na kopí, po nmž podával žoldné Pánu houbu octem naplnnou, vyšinula se dále až k trnové korun, propletla ji svou zelení jako vncem vavínovým, kladla chladivé listy své na žhavé elo Spasitelovo a kvtem svým líbala a pila Jeho

pedrahou krev. Pod kížem do svých

Máti Pán. Ráda by byla rukou vzala bolavou hlavu Sy-

stála

mkkých

73

novu a pot krev utírala, ale nemohla. Když vidla, že kvtina místo ní Spasiteli tu službu koná, zašeptala: „Požehnána bud, dobrá kvtino. Mj Syn i

ti

tásku tvou odplatí."

Na

to zvolal Spasitel

„Dokonáno

A

skály pronikajícím hlasem:

jest!" naklonil hlavu a

slunce shaslo,

zem se

vydechl

duši.

tásla a skály pukaly.

kvtina na kíži sklonila svadlý svj kvt. Nechtla déle žíti, když Dárce všeho života skonal. Co je kvt beze svitu slunce? Na by byla déle kvetla, když shaslo nejen slunko na nebi, ale též I

Slunce všech

svt?

Peletlo bouné léto, uvadl podzim, pešla chladná zima a rozzelenalo se jaro nové. Též kvtina na Golgot rozzelenala se znovu, nasadila poup a když se poup rozvinulo div divoucí záil

—

—

kvt

novou, dosud nevídanou ozdobou. V kalíšku jeho bylo vidti kopí s houbou, ti heby a kolem nich trnovou korunu. Lidé žasli a pojmenovali kvtinu „muenkou", proto že chovala v kvte svém nástroje umuení Pán*).

A jí

to

jméno zstalo

jí

až po dnes.

Ze laskav objímala nástroje umuení ty nástroje ted ozdobou a oslavou. *)

Muenka

:=:

passio flora =r Passionsblume.

Pán,

jsou

74

Kvtina „muenka" jest obrazem lidí, kteí snánezavinné utrpení trpliv z lásky k Bohu. Z utrpení takového ine jim pak nejbohatší zdroj

šejí

štstí a požehnání.

Nkolik takových lidských muenek vám

ukáži.

I.

Nezapomenutelný František Celakovský zapl v jedné ze svých písní: »Divná vc, Bože mj, stvoení ptaí z hrdélka malého

to

pro tolik sladkého

zpvu Ale

je

jak vystaí

?

divnjší

nad slavíka hlásky, jak se do iitlého srdce panenského vejde tolik lásky

?«

—

—

—

jak

jest, po mém zdání Nejdivnjší však vc snese lidské, po radosti toužící srdce

mnohdy

bol tak veliký,

že

by

pl svta

stail otráviti

jak ho petrpí po celá dlouhá léta

—

—

a nepukne?

—

Onehdy zašel jsem si do poutního místa N. Pomodliv se naped k Bohu a bolestné Matce, Jejíž socha na hlavním oltái stojí, vyšel jsem z chrámu podívati se na msteko. Hned za kostelem stojí fara a vedle ní malý domek. Mezi nimi a kostelem tee potok. Dva devné mstky vedou do kvtinových zahrádek, peliv pstovaných. Za domkem vypíná se lesnatá hora. Stanul jsem u velkého,

beného

nástroji

umuení Pán

železného kíže, ozdoa zadíval se na pí-

vtivý domek. Zahrada byla jeden kvt a zapadající slunce jasn)''ch oknech jako zlato.

hoelo v

Pod okny na lavice sedla mladá, sliná mla kolem sebe rozdivného kvítí: nezabudek, slziek, suchokvtu a pletla vnec. Byla dívka,

odna

jen jednoduše a

pece

se nezdála

bj-ti

oby-

ejnou dívkou. „Co

A

je to

jak

již

za?" myslím všeteka jsem,

si.

šel

jsem pes

mstek

do zahrádky, smekl klobouk a pozdravil slušn.

Dívka nazdvihla hlavu a pohledla na mne

ven

udi-

velkýma oima.

„Odpuste, sleno, že vás vyrušuji. Pletete velice krásný vnec. Zajisté ku zítejší slavnosti?"

!

Povzdychla

Ten pijde na

z

hluboká a zavrtla hlavou: „O

„Na rakev?"

zvolal

„Umela nám nila

ne.

rakev."

jsem zaražen.

tetika",

zašeptala dívka,

sklo-

hlavu a pletla dále.

Zármutek

je

posvátný.

sleny déle obtžovati,

dal jsem

Neosmlil jsem se jí uctiv „s Bohem"

a odešel.

V msteku domku že tam

že jim

b5''^vá

umela

A kdo

vle

vede

jsem se pak poptával, kdo v tom umel? Vypravovali ran, vdova po uiteli se svými dítkami a

bydlí a kdo tam

to

„slepá Josefka".

byla ta „slepá Josefka"?

stelby a hudby!

Májové slunko se smje, les voní a z myslivny si nový pan uitel z poutního místa N. nevstu

do kostela

Nevsta

—

Františku,

je krásná

mladší dceru myslivcovu.

a zdravá,

by byla pro ty bílé šaty a schváln stvoena

Když byla

již

jednou po rodném sefku s dvekami

jako lesní rže. zelen)'

ze dvora ven,

dom státi

vnec

na

Jak

hlav

ohledla se ješt

a uvidla starší sestru Jo-

pede dvemi

a za svateb-

77

niky se dívati. Vytrhla se družbovi, bžela jako stela zpt, padla seste kolem krku a vzlykala.

rala,

Josefka byla bledá, churavá. Div nezavrávokdyž jí sestra tak vášniv okolo krku padla.

„Prosím t, pro tak pláeš a zpátky?" ptala se zastrašená Josefka.

pro

utíkáš

„Sestiko, odpus mi, že se vdávám dív než skytala nevsta.

ty,"

lené

k

Sestra pitiskla

ji

tváe

tšiv, chlácholiv

a pravila

srdci,

pohladila :

jí

rozpá-

„Jsi

pece

ješt jen nerozumné dcko — Kdo pak by si mne, nemocnou vzal a kdo by opatroval tatínka, kdybych šla z domu? Víš, že mi zvykl. — Poj, pojd za !

ženichem; podívej

se, již se ohlíží."

Vzala sestru za ruku a vedla

Když

ji

se vrátila, zavolala na

vata, do kuchyn,

Sama bžela

af

se

nám tam

v.šak do pokojíka,

ped

až

vrata.

dveky: „Dnic

nepipálí."

kde se sestrou

spávaly, klesla na pohovku, položila hlavu na ruce

„Ach ted budu docela opuštna! Mazítra odejde a tatínek bývá po celý den v lese. A až ume, co ze mne bude?!"

a zažalovala:

minky nemám, Františka

do

Vzmužila se však brzy. Utela si oi a spíchala strojit seste svatební hostinu. Byla jí

kuchyn

ted matkou a

mateská

láska

pemáhá

nejtrpší bol.

78

Venku snží mžitky

rychle,

hust, neustále, že se až dlají, hledí-li chvíli do

lovku ped oima

snhového reje. V myslivn je tichouko, teplouko.

toho

Josefka sedí u okna a šije. Pantáta hoví si v lenošce u kamen, kouí a te v kalendái. Nohy má flanelem ovinuté. I)iana leží vedle nho po levé stran vedle kamen u plivátka - a kdykoliv pantáta zakašle nebo sebou hne, oteve oi a podívá se bdle a opatrn na nho. í^o pravé stran má pandžbánek s pivem, táta nízký dtský stolek, na

nm

mchuinu

s

tabákem a dtky

Hodiny na stn „cvak,

s

píšalkou.

cvak'', a

paezí v kamnech

„prask, prask".

Pantáta položil kalendá na z úst

klín,

vyndal

dýmku

a plivl na zem.

„Pepi!-

„Ano, pantáto", obrátila dcera obliej k otcovi. „Ale, ale, již zase pliváte na zem?"

„A kam

mám

plivati ?

Na

strop?"

„Máte pece v koutku drtinák. vaší

A

dn

nesmíme

Víte, že

k vli

umýv^ati."

„Však neni také poteba. Nastel na zem slámy. nezlob mne!" zabruel a vyplivl opt. „Pepi!"

.Ano, pantáto".

79

„Ale

mn

veei šrutku pantáto, mám pro vás

„Uva

k

poliveku a zadlávané

uzeného". lepší

veei hovzí :

telecí."

—

„Což pak jsem koutnice? To si snz, ty fainová, sama, a uva šrutku se zelím. Sirky sem!" Josefka vstala a donesla otci novou škatulku sirek na místo prázdné. Pantáta otevel škatulku, vytáhl zapalováku,

—

mn

škrtl

—

hlavika uletla.

Bác

—

ležely sirky na zemi. „Kozel je po tch nových vynálezích!" vzkikl zlostn až v oblieji zrudl. „Dones kesání".

—

mn

„A kde

je

máte?"

„Kde bych je ml, ty trdlo? V kabeli!" Joseffca bžela ven pro kesání a pantáta zatím huboval: „Je to trápení, když lovk sám nemže! Všecko je to hloupé, jako štata. Diano, kdybys byla lovkem, ty bys jinak sloužila".

—

mn

Diana podívala se na pána a udeila radosti nkolikráte ohonem o zem. Josefka donesla habán, ocilku a kamínek. „Tady, pantáto". „No, žes to

Rozkesal,

pece

pitlail a pichválil

A

našla!"

položil doutnající

ted jdi a pistav

si:

mn

„No,

habán do dýmky,

toto je

tu šrutku."

pece

správa.

80

„Ale

pantáto,

vám pan

vždyf

doktor

uzené

zakázal."

„A sám ho

pkn

papá!^ zasmál se myslivec

„Mám hladem umíti?

zlostn.

Jdi a var,

sic

—

!"

a sáhl po dtkách. Josef ka svsila hlavu: ale zítra

„Uvaím vám,

chcete-li,

budete míti zase vtší bolesti."

„Však

—

nebudeš trpti ty. Jdi, jdi, Pepi," „Jsem dnes rozmrzelý. Kdy pak ten chlap hajný pijde, abych se s ním mohl vy-

dobrouchal

jich

ji.

—

zlobiti?"

Josefka odešla do komory pro šrutku, aby vyByla ješt bledší než obyejn plnila vli otcovu. a vzdychala z hluboká. „Sáhl po dtkách," šeptala „a byl by

mne

snad

kdybych byla neposlechla. A mypece jen k jeho dobru! Pane Bože, dej mi

sešlehal jako psa, slím to

sice té jeho

trplivosti,

umínnosti a bezohlednosti

déle nesnesu!"

Pak

šla

Dveka

do kuchyn.

hledla na

ni

soustrastn.

Pohled ten bodal ji do srdce. Byla by ráda vše od otce snášela, jen kdyby cizí lidé jeho surovosti nepozorovali,

„Pro zhurta.

—

se na

mne

díváš?"

tázala

se

dveky

81

„Sleinko, je mi vás

líto."

„Mae?

—

nevdla

„Divím

se,

jak ty pantátovy vrtochy protrpíte?"

„Blázníš,

Ano?

bych pro?"

Jaké vrtochy?"

„Nezapírejte, sleinko,

vím dobe, jak vám panvšecku vaši starostlivost ješt nadává. Pantáta kriívá, že ho lovk musí slyšet, i kdyby nechtl." táta za

„Za

asto

to

ani,

slechneš-li

hodná

nemže.

Je chudák nemocný a neví

co bolestí mluví.

—

nkdy

o

ml

nco,

Víš co,

Ano?

Za-

tom ped

lidmi,

jako

dveka.

ta je horší

Která vynáší každé slovo než had."

Z pokoje zaznlo

z

domu,

písknutí.

„Pantáta volá," trhla sebou Josefka. „Ano, pistav tu šrutku a pilož hodn, aby se brzo uvaila."

Odbhla do pokoje slila si:

a služka hledíc za

toho starého nelidy ješt se zastává. to

Pán

ní,

my-

„Toto je hotový andl. Za všechno sužování

Bh nkdy

—

Jestli

u

okna,

pak

jí

odplatí?"

Je ve tvrtek po polednu. Pantáta

hlavu o zed a

dímá.

dímá

Josefka též.

sedí

opírá

82

Venku jak by celý

slunce a sníh na jedlích se jiskí,

svítí

les

byl

z

drahokam. myslivn

Svatý pokoj panuje v

i

kolem

ní.

Najednou Diana vedle pantáty nazdvihla hlavu a zakuela.

Pantáta

procitl.

„Co

Diano?"

je,

Venku ped vraty zaznly zvonky. „Pepi!" zavolal pantáta.

„Ano, tatínku."

„Nkdo se,

kdo

k nám jede. Což neslyšíš?

—

Podívej

to je?"

Josefka odbhla a za okamžik rozlehl)^ se v

síni

radostné výkiky. Františka se

svým manželem

vstoupili

do svt-

nice. Pantáta se usmál a chtl na uvítanou povstat; jakmile však na nohu našlápl, zasyel bolestí a klesl do lenošky zpt.

—

Vítám vás, dti. No, že se na starého tátu podívati. bolestí a vy jak byste o tom ani ne-

„Prokletá noha!

pece jednou Umírám tady

—

jdete

vdli." Františka pifantila se k

otci, políbila

mu

ruku

a pohladila šedivou hlavu.

„Máte veliké „Jak by

mn

bolesti, tatínku?"

v nohou nebozízky

vrtal.

Je

to

83

k nesnesení, milé

aspo

mému mužíkovi

„Ten

af

žaloval

starý.

jí

pohladil

jí

„Kdybych

tváe.

bych ze srdce ráda u vás byla, ale

„Což, já

kdo by

dve,"

ml." A

tebe tady

vail?"

jde do hospody".

„To tak !" zasmál se uitel a podával starému „Kdybych byl chtl v hospodách se povalovati nepoteboval jsem se ženiti." ruku.

„Však bych vám ji poslal zase zpátky, až bych pokud jsem nemocný, poteboval bych jí tuze. Po Josefce není nic."

se uzdravil, ale

Chudra sebou

trhla a pohledla

„Co, co?" divila se Františka

na otce bolestn.

tveraiv.

„Ne-

dobe?"

obsluhuje vás

„Do hrobu mne pipraví!" kikl

vírem jsem

dostal na

Jáku: Josefko uva

mn

„A neuvaila vám „Uvaila, ale

mám

vdla,

že

stávám

velké

starý, chceš-li,

starý. „Ped veer chu na uzené maso.

srutku."

ji?"

divil se uitel.

Dobe

práv to byla ta chyba! uzené zakázáno a že po

bolesti,

nm

ale

aspo budu

ne,

myslila

si:

do-

sklapni

míti svatý pokoj!"

„Ale tatínku!'' rozplakala se Josefka, „co to mluvíte? Což jsem vám neekla, že uzeného nesmíte?

Když

jste ale sáhl

„Snad nechceš na

"

mne

žalovat?" durdil se starý.

"

84

,A Což

jsem sáhl po

mc

jste

em

chtél,

jsem otec a

mám

právo.

dovezli?"

„Limonádu."

„A

slivovice

již

vsak

slivovice

í)ále,

nemáte? [)atí

jiro

Limonádu n<'ni»iin'

pívají na n:i

pnsil-

nnou." „Slivovice je pro vás jedem,"

„Kdvliych

vám

—

Josefku.

Pantáto, budte trochu trpli vjícím.

Myslivec

mn

si

to poradil,

toruje

i

a dal bych ze srdce rád, naíkal byste na mne, jako na

dal

ji

—

kdybych sml

ekl uitel pevn.

—

vousy a zabruel:

zakroutil

že jsem dal dceru kantorovi!

„('ert

Kan-

mne!"

ZiuKi pominula a s ní též pantátova

«iiui.

Od jihu zavál vlažný vítr a roztajený sníh inul hor a lesu bystinami v údolí, kde bydlí lidé v osadách na pohled klidných a vlídných. se

s

Ale vlídné lásky a klidu je v tch osadách pramálo. Starost o chléb vezdejší, ba

rozvaduje

niek

lidi

a pudí je

z

nkdy

i

holá bída

malých, útulných svt-

ven.

Zvlášt v tomto

podjarí zstal

málo kdo doma.

85

Kdo byl jen ponkud práce schopen, spíchal do lesa nedbaje bláta, ni sychravého vlhka. V lese pipadalo to pepodivn. Velké množství strom stálo s ulomenými vršky, haluzemi, neb byly na dobro vyvráceny. Zdálo se, jak by byl duch hnvu s vytaseným meem nad lesem v boui letl Ale nebyl to vichor a do krásných stromíi sekal. hnvivý, byl to tichý, chránivý snížek. Snesl se tiše na les, promnil jej v krystalový chrám, ale že toho snžného požehnáni nebes bylo pehojn, nesneslo ho stromoví a lámalo, vyvracelo se pod jeho tíží, tak jako lovk pod pílišným štstím klesává. Lidé z osad tam v dolin nakoupili si tch vyvrátí a ted se rozléhá celý les ranami seker, hlasitým hovorem, smíchem, tu i tam též zpvem. Pantáta myslivec stojí ve svtnici obleen do lesa. Na hlav má epici z veverích kžek, na

—

sob

krátký,

kávník

šedý

svého,

na jednom boku ruzamilovaného jezevíka, boku utoru a na nohou boty kožíšek,

kdysi

na druhém dobré ruské juchty.

Azora, z

ze

„Je ten chlap, hajný,

již

tady?"

tázal se Josefky.

„Ceká již dlouho v kuchyni." „Tak s Pánjm Bohem," pokynul starý hlavou a pitlail víko u dýmky.

Ped

„Kdy vás mám s obdem ekati, pantáto?" „Což vím, kdy tj'- chlapy tam v lese spoádám? tetí hodinou tadv sotva budu."

86

„Tedy

s

Pánem Bohem",

políbila

mu

dcera

ruku, „a dejte, pantáto, na sebe pozor, abyste nestál

nkde

dlouho ve vod."

Myslivec byl dnes jaksi neobyejn mkký. dceru a ekl skoro jemn: „Milé dve,

Pohladil

myslivost je se

sám

pozor."

tžký

se sebou.

—

lovk nemá asu mazliti Nemj o mne starosti, dám

stav;

—

Když myslivec

s

hajným

odešli,

stoupla

si

Josefka k oknu a dívala se do zeleného lesa, nad jehož vrcholy vystupovaly sloupy bílého koue z drvav; dole prokmital mezi stihlými kmeny tu a tam ješt sníh a na modré obloze svítilo však

oh

sluneko tak jasn a hálo pes sklo v okn tak mile, že se poalo Josefce též srdce rozehívati.

Mla práv

pokdy, proto

si

zasedla ku staro-

ml

také podnožku hry a zpvu. pro buben a fagot a dala se do

dávnému

klavíru po matce, jenž

Tak

volno a klidno nebylo jí u srdce již dávno. Otec byl opt zdráv a vlídnjší než obyejn, sama cítila se též svžejší, jakoby blížící se jaro novou i usmála se a poala svou zamisílu jí pinášelo

—

lovanou píse zpívati:

»Ržika

se hnvá, lístek nemá. Pokej jen, ržiko, pokej jen maliko:

že

87

až

zahuí hrom,

obalí se strom

kvtem erveným, listem zelenvm«.

Když kanárek v též

do

zpvu

kleci uslyšel její hlas, dal se a jásal až radost.

Josefka vstala, polaškovala

do

s

ním a

šla

pak

kuchyn vait obd.

Dveka ji pivítala s radostným úsmvem: „Že jsem vás pece uslyšela také jednou zpívati!" „Což mám býti poád smutná?" „Toto! Pán Buh miluje veselost. Ani jsem nevdla, že máte tak krásný hlas".

—

Každému lovku chvála lichotí. Na ta slova zpvu. Tak vaily za žertu a zpvu. Hodiny s kukakou odbily a odkukaly dvanáctou.

dala se Josefka znovu do

„Je poledne, pomodleme se", ekla Josefka. Poklekla dveka vedle ní a modlily se v tiché,

osamlé myslivn polohlasn k Té, která jest potšením zarmoucených. Ješt se ani nedomodlily, uslyšely pede dvemi cupání.

„Což pak se naši již vracejí?" divila se a vyskoila otevít dvée.

V v.

síni stál

hajný a díval se jaksi

Kusmák: Nové obrazy

/.

Kukátka.

11,

dveka

zdšen. 7

„Vítám Vás, hajný," „kde pak zstal pantáta?"

—

„Pantáta táta

sleinko

pozdravila

—

ho

nelekejte se

Josefka,

—

pan-

-" „Pro

Boha,

co

se

stalo?"

zvolala

polekaná

Josefka. „Rozzlobil se v lese s lidmi, najednou se svalil

a

leží

tam jako mrtvý."

Josefka chytla se stny, zbledla a padla

vece

d-

do náruí.

Bezmála u každého myslivce visí nkde na stno známý, hrub malovaný obraz „myslivcv poheb". Malba

je,

jak

již

praveno, hrubá, ale myšlénka

plna lesní poesie. Krásní jeleni nesou rakev zelením

ovnenou, mysliveckým kloboukem

a tesákem ozdo-

benou; nesou ji statn a vážn, jako šlechticové doubravy, kteí svému udatnému nepíteli po rytísku poslední

est

vzdávají.

Kížek ped

mýlím-li se, zajíc, liška a

medvd

rakví nese, nezpívají,

veverky

jsou ministranty a za rakví jdou ostatní obyvatelé

krásného lesa: srny, jezevci, divoký kanec ba i ježek. A rakev obletuje vše, co v lese píská, jásá a kráká: jako by po smrti aspo v lese vše nepátelství se konilo, doprovází ta nerozumná svého bývalého

zv

89

„Dnes

pána a niitele.

mn

a zítra

tob" dýchá

z celého obrazu a tato svtovká pravda stírá všechen hnv a záí klidnou truchlotou jako podzimní slunko. jest „myslivcv poheb" bývá však ve skutenosti.

Na obraze tom krásný

—

jinak

arci

—

Tetího dne po úmrtí myslivce bylo v myslivn opt živo, skoro jak o svatb Františin, jen že mluvili všichni polohlasn a úsmvu nebylo na žádném oblieji.

Xa dvoe

stál

vz

chvojím

ovnený

lesova bryka. Myslivci v parádním šat

a po-

chodili

sem

tam, škaredili se a kouili mlky smotky. Jen když se dva potkali, zabrueli do vousu: „Tohoto nebylo také poteba"; nebo: „Ta Josefka by mla zstati

doma, omdlí nám tam".

Konen

vyšel polesný ze dveí, ohledl se po
ervenovousý myslivec, kamarád „Pesthujeme ho s Pánem Bohem, af

„Je", odvtil

nebožtíkv. je

tomu konec."

do sín, kde ležela rakev chvojím a vnci ozdobená na lavici. Šli

ervenovousý a hromnikou,

odstril

židli

se

svcenou vodou

pobídl ostatní myslivce: „Auf, auf!"

hryzl se horními zuby do dolního rtu, aby mu slzy nevyhrkly, chopil se rakve u hlavy, ostatní v pro-

stedku

a u

nohou a

nesli

mrtvého pantátu na vz.

90

t

„Tak, tak, kamaráde, juž neseme", šeptal rudovous a slzy mu iauly po tváích pes vše namáhání. „Toho jsme se nenadali ani ty ani já, že to bude tak zkrátka."

—

Z pokoje

Dv

rozlehl se srdcelomn^^ plá.

pa-

Josefku smuten odnou. Byla chubledá a vrávorala.

niky vyvedly

dra

jak

zecT

Položili

rakev na vz, posadili Josefku do bryky, si vedle ní, hajný postavil se ped

paniky zasedly

vz

mrtvolou, myslivci,

s

za rakev, polesný posadil

píze si

a nkolik

klobouk na hlavu, kývl

„S Pánem Bohem!" a smutný se do krásného, zeleného lesa. rukou:

Ptáci zpívali,

prvod

veverky dívaly se

hnízd, žebráci odíkávali

žebrák

Otenáš

za

z

hnul

vysokých

Otenášem

a Jo-

sefka omdlévala.

V osad zalostí,

pochovali pantátu se vší možnou oká-

zahráli

a

zazpívali

requiem byli u oltáe plátno,

Po

tyi

mu pknou

píse, pi knží, ale co bylo vše

když tím pantátu nevzkísili?

pohbu

a druhého

byli

hosté

dne vyšetována

ve škole

úedn

poastováni

pozstalost po

zemelém. Shledáno, že jenž

krom nepatrného

podílu po matce,

byl uložen, zstalo jen velmi málo hotových

penz, které sotva na poheb staily. Nebožtík dal všechny své úspory mladší dcei. Doufal bezpochyby^

91

Že bude ješt maoho let žíti a že též pro starší, churavou dcera uhospodaí. Zatím ho zachvátila smrt z nenadání jako blesk a nezanechal opuštné dcei nic, než nábytek a nkolik kousk dobytka. „To nebylo dobe", vrtl polesný nespokojen hlavou, „když vybavil paní uitelovou

také na druhou dceru pamatovati. že je tak nepedložený lovk." „Prosím,

pane

snad postaí, co po

Bh

polesný,

a Matka Boží

nm

mne

Pan uitel, jenž

e

krátk}'"^

ml

pokoji

mn — —

as

zstalo a kdyby ne

neopustí."

se byl po

kabonil, podal Josefce ruku a

ei

pelešného zaekl upímn: „Švak-

Bh

vám dkuji. Pán vás neopustí také ne. Odsthujte se k nám a dokud já budu nepoznáte bídy. Svj majeteek si uložte, kam

rová, za tuto

a

necht ho v

Však dlouho nebudu a na ten

spáti.

poádn,

Nemyslil jsem,

my

živ,

vám pan snouti,

polesný poradí, abyste

do

eho

kou-

nedopustí,

—

vdn

na velkýma, jasnýma nepeju a snad toho také Pán Bh ale pjdu k vám s radostí a co je

Josefka pohledla

oima, „Toho mého,

mla

kdybych ped vámi umel." si

to je též vaše."

Ve škole rozkvetl Josefce skuten nový svt. Bylo tam hluno a veselo po celý Boží den. Skoláci

92

dopoledne i odpoledne picházeli a odcházeli vedle školy jezdily vozy, ba nkdy i koáry, chodili cizí a domácí lidé bez ustání a Josefka sedla první as bezmála ustavin se šitím neb hákováním u okna, ale práce pramálo podlala. Kostel b}^ naproti škole jen pes cestu a to Josefku nejvíce tšilo: ;

—

chodila tam

každodenn.

Ta promna, nový trudné myšlénky a

„Jak

jsem

živa

ten

život zaplašily

jí

brzo

poala oividn osvžovati. nemyslila",

jednou

pravila

seste, „že lesu tak brzo odvyknu".

Mladá uitelová se usmála: „Libí se „Líbí",

ti

umné?"

pikývla Josefka hlavou a objala

„A brzo se

ti

zah'bí

sestru.

ješt více", zašeptala Franseste na rameno, jako

tiška a položila hlavu starší

dít matce.

Ve

škole je radosti a hluku! Slaví tam krtiny

—

chla-

nebylo, není a nebude!

Toho

a ouvod zárove. Narodil se jim chlapeek

peek, jakého ve

svt

náhledu byly všechny: matka, tetika Josefka, babka kmotenka a šastný otec pidal se samo sebou k nim. Toho zázraného kluíka umínili si také dstojn na svt pivítati a oslaviti. Na ktu svatém dali mu ti jména: František, Josef, Rudolf! i

93

„Toto je šikovné," mnul si blažený otec ruce, po panu kmotíkovi, Josef a Rudolf po ddouškovi a jak je to zárove

^František jmenuje se

mn

po dynastické!"

Když novoktátko poest kaení a kuecí krve

slavnostní

jeho

z

kostela donesli, byla na

hostina.

tekl}^

Celé

potoky

husí,

v obt mladému obán-

nho hanebnou smrtí na útku, jako kdysi Taliáni u Solferina. K hostin — s kaplanem byl pozván dstojný pan dkan vedle pana kmotra a paní kmotenky, kteí sedli na prvním míst — pak nkolik pán uitel z vkolí a kdyby byli tehdy bývali juž páni školdozorci, jako dnes, zajisté byl by též velectný pan inspektor z Brna pozván býval a též pijel aneb aspo telegram Mimochodem: telegram byl by býval poslal. kovi, ba

i

ti zajíci zhynuli pro

i

milejší

— — to

A pi

já jen tak

———

hostin bylo peínek, salát a cukrovinek Nechci vám dlati

a piva, vína, kávy, aje — laskomin, proto pestávám.

— —

Malý František Josef Rudolf ležel ve vedlejším pokoji v koši pod závojem a jakmile jen zaškoural, do všech ženských jak by sídlem píchl, hned bžely k nmu a když se kmotenka za okamžik vrátila, ekla zkušen: „Ano, ten je te v dom pánem. Ten se vám ješt naporouí!" Za pl druhého roku na to byly opt krtiny

94

ku poct

Terezie.

Františky

jména a hostina byla o stupen zdji byly ktiny^

stup

tiš^í

cendo

—

Vo

—

ale

tetí, tvrté,

hemžilo se

školo

mly

matka,

práce.

Bývalo pláe plynul

mén

skvostná.

Po-

vždy opt o nkolik

slavné a radostné dost a dost.

až

as

dv

dali

podle hudebního názvosloví decres-

pece

ládky, a

jen

Dcei

všem

a

dost,

—

batolilo

tetika ale

i

malé eplné ruce

smíchu ješt

na male

až

té

chva

více

poháky —

šfastn a spokojen, nevdli ani jak. Den po dni, msíc po msíci, rok po roce ztrácely se jim jako maková zrníka mezi prsty. Ano, jako maková zrníka!

Mák A

jest

otcem spánku

*)

a spánek jest bratrem

smrt pišla do školy, kde žili jako v blaženém spánku, pišla za bratrem a pišla z nenadání, jak mívá obyej.

smrti.

Pan uitel poal jednou na podzim naíkati, žo ho drobí zima a na dušiky nemohl dohráti recjulem. Zavedli ho dom, položili do postele a za týden umel na osýpky. V3''nesli ho na hbitov :

Byl to smutný poheb. Jen jedno dít mohlo matkou a tetikou za rakví; ostatní ti zstaly doma, protože neumly ješt dobe choditi.

jíti

s

*) z maku jiipraviije makovice od/.nakem spánku.

se

uspávai odvar, proto

jest

též

!

95

Když se vrátily ze hbitova, padla vdova seste kolem krku a zabdov^ala: „Ted nemám nikoho, než tady ty tyry ptáky a tebe, sestiko!" Joseka ji pitiskla k srdci a tšila: „Nepla. Co je mé, to je tvé. Mnoho toho není, ale ráda se o to s tebou rozdlím, však umru beztoho díve, než ty."

A

—

slovo to zdálo se býti prorockým.

Tetího dne na

to rozstonala se též

na osýpky.

Neumela sice, jak si pála, smrt by ji byla bývala andlem svobody, — stihl ji však žalostnjší osud, uložen jí tžký kíž, vtlaena jí na hlavu muenická koruna: osýpky vrazily se jí do oí nebohá Jo-

—

sefka oslepla

Chudra

slepá pomáhala seste dti vychovák Bohu vésti a též živiti, dokud její jmní stailo, a když bylo vyerpáno, živila ji sestra a sestenky ji opatrovaly až do hrobu. vati,

Byl chléb

—

to zajisté

trpký

ale Josefka

život, z chudé ruky bráti nenaíkala nikdy a za chléb

vezdejší dávala seste

i

jejím

íkávala: „Bh vám to Nevidím sice svtla Božího, abyste nežili jako všichni v tom

s

ale

tmách,

vném

chléb nebeský.

svtlem vnj^m.

modlím se za

abychom

vás,

se kdysi

svtle spatiti mohli." jí vnce, jak jsem vám pláem ji ku hrobu doprov^odily.

Když umela, vypravoval a

ve

dtem

zaplaf

pletly

96

Vidím slepou Josefku v duchu, jak hledí oblážena do nejjasnjšího jasná slávy Boží.

II.

Modrá, jakoby s oblohy spadlá nice zachvla se na svém stonku. první mrazivý vítr a

strnisk zafoukl

pod

ekanka

níž

ekanka u sil— rro? Ze s

damaziny

kvetla, spadl první suchý

list.

I

-),

za-

trplivé kvítko, tento pokorný žebráok u cesty, zasmušilo se, že zima s chladem a hladem již se blíží a zachvlo se na svém leklo

se

tiché,

—

stonku.

Slunce vystupovalo k poledni, ale zasmušile.

—

Kam

se

podly

svítilo

a híálo,

jará jeho

horou-

úchvatný jeho plamen a ohei? Ten a roznítil ptactvo ku zpvu a kdo kterou rostlinu k rozkvtu? Ach, kvete sice ješt na tisíce kvítí, ale všechno hledí smutn, jako tu i tam lidé, když stojí u lžka na smrt chorého pje ptáek, ale hlas jeho zní jako kvílení a slunko cnost, rozncující,

ohe,

jenž uchvátil

—

;

jako hromnika.

svítí

ní.

Tesknota letí svtem a bílý její závoj letí za Lidé praví, že je to babí léto, ale lidé nic ne-

vdí:

— je

*) 1'll.uimo.

to

závoj tesknoty.

l);un;iyin;i

—

;^:;

durancia,

druli

švestek

=

Damascener-

97

Po zaprášené dráta.

ml

volným krokem mladý vlnných nohavic

a místo úzkých,

Sel bos

vetché plátenice. Záplatovanou halenu pehodil

pes rameno.

si

silnici šel

novice,

nkolik

Kožená torba, kotou drátu, dito byl drátných párátek

—

pastí a

celý statek jeho.

Ne, nebyl to celý jeho statek.

Na nejhlavnjší

jsem zapomnl v torb ml rženec a na emene na prsou mosazný kížek. Ten se leskl z daleka. Když ekanka pod damazinou mladého drátae spatila, :

šeptala hladovnce,*) jež vedle ní kvetla: se, jí

tamhle pichází chudoba

s

kížem.

„Podívej

Jak krásn

ten kíž zdobí!*

Hladovnka

má

mezi lidmi tak hodného píbuzného a hledla na radostn. ví, zaslechl-li mladý dráta šepot ekanin nebo ne, že šel a zrovna vedle ní se posadil. Byl by si málem na ni sedl. ale spozoroval ji za vas se usmála, že

Bh

Pejel modrý kvítek prsty a ekl nžn: jsem ti nechtl." Zahledl se na damazinu nad sebou. Na haluzích u vršku bylo ješt plno ovoce a nikde výtky. Kdož ví, jak se damazina sem octla? Ostatní stromy

a uhnul. „Ne, ne,

ublížiti

podél silnice byly neovocné: jen

práv

a haluze *)

lípy, jasany,

si dráta usedl, ohýbaly se ovocem.

tam, kde

její

Hladovnka :^ Hungerblume

=

stála

topoly;

damazina

Draha vrna.

98

ml

hlad. Jak ovoce spatil, usmál se, Drotárek sehnul jednu haluz, trhal a jedl. Z nedaleké osady

zazvonilo poledne.

Drotárek

haluz,

pustil

až sebou

vysoko mrskla, smekl rychle klobouk, poklekl na

mez a modlil se. Když poledne

opt

haluz

dozvonilo, pokižoval se, sehnul

a jedl dále.

„Dnes mám dol)rý obd," pichvaloval si a spokojený úsmv pohrával mu po pkné, osmahlé tvái a

svítil

mu

z

velkých, modrých oí.

„Pomalu! drsný

Nesnz

všechno!"

zachraptl za ním

hlas.

Drátaíík so ulekl a rychlo se obrátil. Stál

pod

ped

ním otrhaný, zarostlý chlap

s

ranekem

paží.

„Natrhej

mn také, mám

porouel vousá

hlad",

hochovi.

„Držte klobouk,"

pravil

„Juž dost," zabruel

Dal se do

ochotn,

dráta

a házel pobudovi do roztrhaného

vousá

trhal

slamáka. a usedl na píkopu.

jídla.

„Nemáš kus chleba?" osopil se. Hoch otevel torbu vyndal dva krajíky, vtší dal nezvanému hosti a do menšího zakousl se zdravými bílými zuby. é živobytí!'' „Toto je mj celý obd; Zatr .

nadával vousá.

.

.

.

99

„Kdybychom

se jen

vždycky tak mli", ekl

dráteníek. „Pijde zima, bude led a sníh a na stromech nebude nic, než jeabina. A i ta je nkdy dobrá,

když

je tuze

velký hlad."

Pobuda pohledl hloupý. Tento

obd

na

se

ti

pohrdliv: líbí?

Mn

„Jsi jaksi tuzo

by bylo

milejší,

kdybych ml tu slivovici, co z tch damazin zde mohla býti. A v zim se také plahoíš svtem?" Hoch pikývl hlavou.

—

ekl trhan sebevdom. „Až pijde zima a mráz mne dopálí, ukradnu nkde nco nebo nkomu nadám a budu na celou zimu zaopaten." „Kde pak?" divil se drotárek. „Já ne!"

—

takový mezulán? V kriminále! Tam není zle! Až ti bude v zim nejh, vyved také nco a uvidíš, jak je dobe na Cejlu." „Což

jsi

—

Chlapec pohledl kíž na emeni.

na

ulekan

a položil ruku ná

„To by byl hích," zašeptal. „Ah co hích! Víš také ješt na híchy, páku?

—

Chodíš

„tyi

svtem

již

dlouho?"

léta."

„A sám?" „Ne, se strýkem."

„A kde je?"

„Tamhle v tch osadách

chodí."

hlu-

100

„A v

zim

také chodí?"

„Ano."

„ekni mu, když

si

neví v

že je stará trouba, že je starý osel,

zim

lepší

porady.

—

Kam

jdeš?"

„Tamhle," ukázal drátenícek v právo.

—

Tak di tu zatr „No, já jdu k Brnu. bídu jak mžeš, když jinak nechceš."

.

.

,

.

ou

práv koár. na koár a volal na

Vstal a šel v levo, odkud pijíždl

Trhan se

zastavil, ukázal

chlapce: „Podívej so, tamhle jede zase taková pijavice nás chudých

že

ti

tu naší

A

No pokej, však pijde as,

lidí.

krev

vymakáme!"

pohrozil holí na

Drátenícek svsil ho zabolela.

koár.

smutn

Když koár k

hlavu.

nmu

Re

pijel,

pobudova vstal,

na-

zdvihl širák a pozdravil.

Pán v

koáe

hodil

mu

na

silnici

dva krejcary.

Drátenícek je zdvihl, podkoval, pehodil hapes rameno, vzal hl do ruky, pohledl na strom, vytáhl z torby rženec a zaboil v právo.

vdn

lenu

Kíž na emeni

zaleskl se

v zái poledního slunka.

„Chudoba s kížem již zase odchází", šeptala hladovnka. „Skoda, líbila se mi." „Pokej, však zase pijde", pravila ekanka. ^Chudoba obchází svtem v tisícerých podobách".

101

Dívaly se za dráteníkem až zašel za kopec. Pak se na sebe usmály a poaly dímati. Velka jim k tomu hrála písniku.

III.

Setmlo

Teplý vzduch

se.

zemi. Stromy a

koviny

ležel ospale

na tiché

klímaly. S oblohy,

veerní

záplavou ješt prozáené, hledly hvzdy malýma, mdlýma okama. Srp msíce klonil se k západu.

Ve

vsi štkali psi,

horním konci zaješt opozdlý vz.

kdesi na

vrzla vrata a od silnice rachotil

Ctvrtník

Brázda zamkl chlév, zastril dvíka

u vrat, odvázal Sekla a šel pak do svtnice.

Na stole blikala malá olejová lampika hospody uspávala kojence.

a mladá

„Vítám t," zašeptala, aby dít nevyrušila. „Ze pece juž jdeš. Deš se, chudáku, tak dlouho do noci."

—

„To vati.

já rád,

Ped

jen když

loni bylo

na robotu. Nynko dlá Pepinka?"

ješt

mžu

h;

tenkráte jsme musili

je radost býti

—

o vlastním praco-

sedlákem. Co pak

„Juž zavela oka. Na polici mአv hrnci mléko a chléb; prosím t, nalej si na misku a nadrob si, nerada bych dít vzbudila."

lOi

Hospodá

donesl

si

misku

s

„Tak jsem

poal veeeti.

se a

—

mlékem, pomodlil že juž

rád,

máme

Pozítrku, dá-li Pánbh, obilíko všechno doma. pjdeme do Tuan na svatou pout a pak se dáme

to

pomalu do mlácení."

„Na pouí budeš musiti sám," ekla žena. „Pevzíti nemohla a kdybych ji doma nechala, co by si maminka s ní poala?" pinku bych

pisvdil

„Jak rozumíš,"

„A kde

jsou

chudáek

starý

muž.

maminka?" „Šly za tatínkem do výmnku; dostal zase velké bolení do noh."

Brázda

výmn. neduživ;

ml

ješt otce a matku, kteí žili na Brázda byl juž po nkolik rok bolavé nohy a nemohl než o berlách

Starý

ml

choditi.

vzdychl hospodá. „To si utržil na robot, když vysušovali moály nad utopencem. Ja, ja, ten jakživ zastal! No, dkuju Bohu, Pole si nynkom obdlám že ta robota pestala. prostední úrodu, máme jen sám a když dá Pán

„Má chudák

trest,"

Bh

chleba

dluhu

všickni splatiti."

dost

—

a

mohu ješt nkolik

zlatek

Brázdová pohlednouc na dít se usmála a nesla je mužovi spí.

Položím

ji

ukázati:

a

pjdeme

„Podívej

se,

také spát."

jak

za-

pkn

103

Pokropila dít svcenou vodou a vložila do kolébky. Odklidila mísu se štola, rozestlala postel a poklekla vedle muže k veerní modlitb.

—

Ve svtnici nebylo se,

vznášející

„Krok,

—

ve hrob

Po strit

krok

—

—

krok,

za hrob

Muž

chvíli vstali.

dvée

vné

se ku vlasti

Povídaly: cváláš

slyšeti než

—

ulehl,

šepot modlících a cvakot hodin.

krok

—

poád

krok, krok."

hospody

šla za-

u sín, sfoukla pak svtlo a ulehla

též.

lovk upracovaný a ve svdomí svém spokojený nepovaluje se dlouho bezesný na lžku. Sotva dolehli,

již spali.

Ve svtnici tma

a ticho.

—

Najednou se však venku vyjasnilo. Co to? Vychází snad msíc? O ne; ten je teprv v první tvrti a zapadá již. Bože, co to za svtlo?

—

V osad

zatroubil

ponocný na poplach a zakikl

•

„Hoí!"

A „hoí, hoí!" slyšeti se všech stran. Již tluou na velký zvon a venku je jasno jako za bílého dne. Plameny šlehají vysoko k tmavé obloze. i

A

Brázda se svou manželkou oddychují

v klidném spánku;

nemluvn na

neslyší, nevidí

nieho

tiše

— jak

to

kolébce vedle nich.

Tu však zabubnoval kdosi vší silou na okno a pronikavý ženský hlas volal „Josefe, Marjáno, pro:

V.

Kosmák: Nové obrazy

z

Kukátka.

II.

8

104

budte se!

—

hoí" sebe.

Pro Boha, což

Nelekejte

mrtví?

jste

se,

Brázdová procitla a hledla jako pomatená vkol Nevdla, co se dje.

kiel

„lioí, hoí!"

Brázdová leknutím

máháním vynutila Josef!

—

ze

ped oknem.

hlas

zdevnla.

sebe:

S nejvtším naJežíš Maria

„Josífku,

hoí!"

Muž vyskoil, pohledl oknem ven a zalomil rukama: „Zle je! to je naše stodola!" Oblekl se na pólo a

Matka

„Mj

stála

vybhl

ven.

na zápraží, spínala ruce a plakala: To je naše dje?

—

Božínku, co se toto jen

stodola!"

Pes kril se a vyl strachem.

Brázda chopil se obma rukama za elo, jako by se chtl vzpamatovati a ekl: „Maminko, nebojte

—

^^ady se vám nic u tatínka a u dítte Je bez vtru; až sem se ohe nedostane; stromy v zahrad nás chrání. eknte Marján, aby šla pomoci odvázat dobytek." se,

zstate

nestane.

mn

Otevel vrata a

spíchal

Venku v osad

troubil již

hnáti do stáda.

Poplašen}''^

pak do chléva.

pastý, jak by chtl dobytek bžel za ním.

105

Z chléva

spíchal

Brázda zahradou k stodole.

loela jedaím plamenem jako svíka. Lidé s

sbíhali se

putnami a háky, starosta pijíždl tryskem

s lejtou.

Za hodinu nezbylo celé jeho sklizn

z celé Brázdový stodoly a nieho, než tyry popukané zdi,

nkolik opálených trám a hromada doutnajícího, spáleného obilí. Sousední stodoly byly zachránny. Lidé se rozešli, jen pulmistr a nkolik soused zstalo u spáleništ na stráži, aby se doutnající hromada znovu nevzala. „Toto jsme mli nemilého hosta", pravil pulmistr, potásaje hlavou. „Nemilého,"

pisvdil

radní Písa, malý, hu-

bený mužík, který za svých mladých let prosedl rok v nmecké škole v msteku. Považoval se sám a byl též od nkterých za hrozn ueného považován. ^Ba, že nemilého."

„Ješt chvála Hospodinu, že nebyl vítr, když to vypuklo," podotkl kostelník, „mohli jsme na této stran býti všichni nešastni."

ei

„Nynko by bylo již h," vmísil se do ponocný, starý voják „zaíná táhnouti luft." „To se stává po každém ohni," pouoval Písa. „Uili jsme se ve školách, že ohe dlá luftcúk."

—

"

106

„Vždycky divná

vc,

luftcúk,"

pisvdil

kostelník, „Je to

ale pravda je to."

ekl

„Hlásný, jste tady také?"

„Ano, poslušn

pulmistr.

prosím. — Mám — eh — beztoho

jíti

do

osad)''

na hlásku?" dnes zlodji „Není poteba Tentok, co pak jsem chtl hodnebudou strašiti. ného íci? Nevíte, hlásný, má hospodský oteveno?"

—

„Hned se podívám." „Beztoho že má oteveno, to se samo sebou pravil Písa. „Sousedi se tady umordovali a budou ted zavlažovati." rozumí,"

„Nám by kapika také „Mám toho moudu

neškodila",

pulmistr.

myslíte, sousedi, jak pak,

plný krk.

abysme

si

—

naznával Eh, co tentok

—

—

poslali pro trochu piva?"

„Jak pak jina?" souhlasil Písa ochotn. „Ale hakdo ho zaplatí? Vlastn by ml tady Brázda sili jsme mu

—

—

Brázda sedl u spáleniska na špalku -• (státi nemohl, chvly se pod ním nohy) a hledl jako rozumem pominulý na doutnající hromadu obilí. Ne-

—

vidl a neslyšel nieho kolem že Písa chce, aby platil pivo.

sebe,

neslyšel

ani,,

jsme mu, je to pravda", kývl pulmistr hlavou, „ale neuhasili. Je nynkom beztoho chudák,, tentok musíme ho šetiti. Myslím, abysme si „Hasili

—

—

107

poslali

na obecní

— co

myslíte? Co

mžeme

na chu-

dákovi chtíti?" „Ba práv!" schválil náhled ten kostelník. „Pan pulmistr je dobrotivý a uznalý všecka est! a bylo by to od nás hanebné, kdybysme na tom chudákovi nco požadovali."

—

„Vy, kostelníku," vážím-li to

ozval se Písa oste,

venkoncem, musím

íci, že

vám

„roz-

do toho

nic není, ale abyste, páni sousedé, nemyslili, že chci

snad chudé

—

lidi

souhlasím,

utlaovati

aby

—

nikdy,

to

se poslalo pro trochu

já

nikdy! na

neho

obecní úet.''

„Teda hlásný", obrátil se starosta velitelsky, „zaskote do hospody, af nám tentok — pošle džbán piva."

—

„Poslušn prosím: který džbán?" „Který chce! Na se teprv ptáte?"

na

osopil se

Písa.

„To bude teda ten velký," pomyslil usmál se spokojen a zmizel ve tm.

si

hlásný,

„Oho, tamhle vyšlehl zase plamen," zvolal kostelník.

—

„Francku,

zalej

to,"

porouel

starosta

svému

vdl, jak ten ohe povstal?" „Bezpochyby kouil nkdo na veer v sto-

pacholkovi. „Rád bych

dole," soudil Písa.

opatrnost!"

„Ja, ja,

ta neopatrnost,

ta

ne-

108

zavolal

„Sousídku,"

kouil

jste

pulmistr na Brázdu,

„ne-

na veer ve stodole?"

Brázda se probral ze zadumání a pohledl udina pulmistra. Sedl celý v erném stínu, jen obliej byl propukajícím plaménkem jasn ozáen.

ven

„Já

—

kouil?

„Nemám

hlavou.

„Skuten

—

Nekouívám

nikdy," zavrtl

ani fajfky."

—

starosta polohlasn.

nekouí; zapomnl jsem," pravil „Tak tady kouil váš starý."

„Ten chudák po celý den

z

výminky

ani

se

Bolí ho zase nohy."

nehnul.

„A nebyl tady

u vás

nkdo

cizí?"

„Nebyl."

—

„Pak bylo založeno bylo",

rozsoudil

nic

jina

—

založeno

„Divná vc, kdo mohl

starosta.

založiti?"

„Což je málo darebák na

„Co je vždycky

má

e?

svt?" ekl

Vzdlanost

schází!

Písa.

Kdyby

bylo více vzdlanosti, nebylo by tolik darebák!"

opt do smutných mypoaly mu po osmahlých tváích i-

Brázda zahloubal se šlének a slzy nouti.

—

Kostelník to spozoroval. Šel k pednostovi a šeptal mu: „Pane pulmiste, podívejte se, Brázda chudák pláe."

dobrý lovk, pistoupil k Bráruku soustrastn na rameno a ekl hlasem: „Sousídku, neplate. Njak bylo, njak bude a pomžeme vám co možná. Neplate a doufejte v Pána Boha." „Hospodin vás neopustí," doložil kostelník. Starosta

zdoví, položil

byl

mu

mkkým

„O

nepláu nad

svou

pravil

bídou,"

vlastní

Brázda, „jsme se ženou ješt mladí a mžeme pracovati, ale mám staré rodie, nemocného tatínka,

nemže a kde já nebohý vil vezmu nho výmnu? Chudák starý bude trpti hlad!" A Brázda pejel si mozolovitou rukou oi.

ten pracovati

pro

Tu zaznl „Kdo to?"

tmy

ze

hlasitý plá.

lekl se pulmistr.

„To je starý Brázda", zašeptal kostelník. „Mé dít, nepla a nestrachuj se o mne!" starý Brázda a belhal se

želku k synovi.

vím, že

„Rád budu trpti

tak hodného syna.

open

a i

hlad, jen

Nic

si

z

volal

o man-

když

toho ne-

synáku, že jsme vyhoeli. Tvá láska navšecko Zapla ti, dít, Pán Bh to zlaté

dlej, hradí

mám

o berle

mn

!

slovo!"

A

padl synovi kolem krku.

Nad hromadou vyšlehl plamen a ozáil vého

otce, jenž líbal

„No, hladu

ekl

pulmistr

—

šedi-

svého syna. hladu vás

pohnutým hlasem.

trpti nenecháme,"

110

IV.

Krásní podzimní dnové s jasným, teplým slupominuli brzo. Obloha poala se kaboniti

nekem

víc a více, nevlídný vítr foukal a cásal jako

v korunách stromových a kamkoliv všude nastláno svadlého, spadlého

lovk

zuivec pohledl,

listí.

Též hladovnce potrhal vítr divoch chudinký šat a odnesl Bh ví kam. Vypadala chudrka jako pravý žebráek a klonila se ku své otužilejší družce ekance, jak by hledala u ní písteší. Ale ekanka byla sama též zubožena. S kvtné korunky opršel jí lístek za lístkem a klonila holou hlaviku smutn ku chladné zemi.

—

Nastaly mlhy a pršky a silnice se rozblatila. Muž se žlutým orlickém na epici seškraboval bláto od rána do veera. V poledne sedával nkde pod stromem a obdval suchý chléb. Ostatní pohrabái najímali si na podzim, když poali plískanice, nájen muž, o nmž vypravuji, nenajímal žádných. Byl chudý, doma šest dtí a proto se del radji ode tmy do tmy sám, aby uspoil dtem na šatky a na chléb. Mají-li ruce osm krkíi živiti, nelze jim lenošiti.

denníky,

ml

dv

Ped sv. Martinem napadal první poprašek a zima pitužila. Pohrabáovi bylo tžko celý den bez teplého jídla vydržeti, proto dcera, dvanáctiletá Maenka,

mu obd.

nosívala nejstarší

111

Jednou za jasného dne, když slunko vesele a po bílém snížku drahokamy selo, vzala Maenka sebou malou sestiku, tyletou Anežku. Capkaly po silnici, co jim nožky staily, aby tatínsvítilo

obd

kovi

nevystydl.

„A je tatínek ješt daleko „Tamhle hrabe, vidíš?"

?""

tázala se Anežka.

„Aha!" „Pojd,

pobhneme

kousek, abychom

tam byly

spíše."

Maenka

vzala

sestiku

za

ruku

a daly se

do bhu.

Pohrabá vzpímil

hráb Když

podepel se o železné odkud dti picházely. a pohrozil jim, aby tak

se,

a pohledl v tu stranu, je spatil,

usmál se

nebžely.

Dti

zmírnily krok.

m

^Maenko, nech chvilku nésti." „Sama bys toho neunesla; poneseme spolu." Podala sestice košík a chytly ucho každá za jednu stranu.

„Dnes mi nese Anežka obd?"' ekl pohrabá dti piblížily. „Ta je hodná; to mi bude dnes chutnati." lichotiv, když se

Dvátko pohledlo na otce vesele a radostná blaženost smála se mu z oek. Nazdvihlo ruiku.

112

„Chceš mi dáti pac?

ji.

„To

A

No

dej."

Podal jí ruku, dvátko plesklo a políbilo Otec ji pak vzal do náruí a poceloval ji. není

ti

mu

jsi hodná panenka, žes za mnou pišla. zima?"

„Není."

„Tatínku, pojcíte obdvat, než

napomínala

Maenka

otce jako

vám

to

vystydne",

mladá hospody.

F^ohrabá postavil Anežku na zem, smekl epici, pokižoval se a poal se modliti. Bylo to práv u damaziny, vedle níž stály skehlé ekanka a hla-

dovnka. — „A co pak domodliv

jste

mn

donesly?" tázal se muž,

se.

„Prosnou polévku,

ekla Maenka

ta

zstane dlouho horká",

nazdvihujíc víko u koše.

„A potom knedle s povidlím", vyzradila Anežka. „Paneku, ty jsou dobré." „Chutnaly

.0 jé!" „Sndla

ti?"

celou", pravila

Maenka.

„A chtla bys ješt?" usmál se otec na Anežku.

Dít mrklo okama. „Ale Anežko, snad bys nechtla od kárala

ji

schovala."

Maenka.

„Pokej

až doma,

tatínka",

maminka

ti

113

„Nevad se s ní", ekl Pokej, má koiko, nechám si

tady vedle

mne na

Položil víko na

sám

si

otec,

aby

víko,

mez a

ti

Pojd,

malá.

hani

nebylo zima."

Anežku na obdval. Anežka

posadil

sedl na starou houni a

dla mu

ješt

„je

kousek.

ti

n; hle-

do úst jak pejsek.

„Co pak dlá maminka?"

pohrabá.

tázal se

„Uspávala Lujzinku. Ta dnes od rána pláe. Ma-

minka povídala, že dostane zoubky", vypravovala Maenka. „Je polévka ješt hodn teplá?" „Podívej se, jak se

mn

aby

ji

z

astji vaila.

ní

A

kouí.

ekni

mamince,

co dlají ostatní dti?"

„Karlík je dnes zase ve škole

pes obd."

„Zpropadený kluk! Což pak

zase zavroubil?-'

již

„Dal Strouhalovému Tomšovi pohlavek."

„Pohlavek? Pokej, až jen pijdu dom, odvyknu pohlavení. Anežko, tady máš, dojez tu poVzal druhý hrnek s knedlíky a jedl dále. lévku."

mu

to

—

„A náboženství uml?"

„Uml

dobe."

„Hlavu

má

dobrou", bruel

pohrabá mezi zuby,

„ale nedobrý je, jak zlý duch."

Maenka hromádek „Již

záda

jste

ohlížela se po silnici.

pt, milé

bolí."

„A

tatínku, kolik

dnes rozhrabal?"

dve. Nadlal

jsem

se, až

mn

114

^Až pijdete veer lavici, lehnete

ísti.

si

dom, dáme vám

pkn ke kamnm

polštá na budu

vám

a já

Pijdete brzo?"

„Až se tmou, milá brachu. Anežko, tu máš kousek." Dojedl, utel

si

Mám mnoho

ústa a modlil se za

Anežka pokižovala se k jasnému slunku

též, sepjala

——

„To

vnka.

práce.

obd. Malá

ruiky

a hledla

jsou také chudí lidé, vid?" ptala se hlado-

—

„Ano, ale spokojeni", pravila ekanka.

Uplynul rok od toho dne, kdy jsem poprvé naslouchal hovoru ekanky s chudobinkou pod damazinou tam u silnice. Již celý rok!

Jak rvchle peletl! Jak tamhle

ten popelavý holub. Šel jsem

opt

touže silnicí a když jsem pišel

k známé damazin, podíval jsem ekanka a chudobinka ješt žijí?

Byly tam ob. Boue,

jež

se,

zdali

pod

ní

nedávno zuily a mo-

hutné stromy vyvrátil}^, píbytky lidské zapálily, boa hatou úrodu na polích zniily, peletly pres ekanka jsou Ano, po tch bouích neublížily jim.

n —

115

i

chudobnka

a opral,

listí

ve svátením šat. Déšf je umyl osvžil a ob hledí vesele a vlídn

jaksi

jejich

kolem sebe.

Tak již mnohdy zuila dsná bitva. Dla i pušky ohe, dým a spousty smrtonosných stel, zem dunla, domy hoely a boily se, lidé padali na zemi a teplá, ervená jejich krev barvila tu rodnou matiku všude bdování, plá a kik a uprosted té hrzy spalo dítko tiše ve své kolébce a když chrlily

— bitva dohuela a dovraždila, otevelo oka — a ;

nevinn na svt, jako dobnkou.

valo se

Sedl jsem

si

ta

ekanka

smutn

stála.

Dal jsem se s nimi do hovoru. „Jak se máte?" ptám se, „Dobe", odvtila ekanka. „Pán

dobe

máme." „A jak se ty máš?"

a živí:

chu-

k starým známým pod damazinu,

která byla tentokráte od housenek ohlodána a

bez ovoce

usmís

Bh

nás šatí

se

otázala se

mne

chudobinka.

Vzdychl jsem: „Nemohu ici, že dobe, ale pece ješt lépe než zasluhuji."

se

mám

m

Tomu nevinná kvítka nerozumla. ekanka se zamyslila a po chvilce pohledla na a zašeptala: „Nejsi s námi z pízn?" „Já? Jak ti mže nco takového napadnouti? — a z pízn s vámi?!"

Já

116

„Nehnvej se, mn to samo od sebe nenapadlo. Onehdy šly zde po silnici dv panny a jedna ekla „Pro pak nás nechává ten kukátká tak dlouho

:

ekati?" rozumu."

A

druhá na

„Bezpochyby schudl na

to:

„A jak jsme uslyšely

ekáni a

o

nám

zašeptala chudobinka, „hned

chudob",

o

napadlo, že

jsi

snad

ted s námi spíznn."

Pohledl jsem rozpait na „Vida, jak dovedou

dtkliv

ob

a pomyslil

si:

kázati."

štstí zahrel na silnici koár a vyprostil rozpak. Pijíždl leskl}^ nádherný koár, tažený dvma krásnými brnami. Na kozlíku sedli promovaný koí a lokaj a v koáe obstárlá paní s mladým pánem.

m

Na

z

Dle podoby byli

to

matka a syn.

Paní se usmívala, hledla laskav na chorého, patrn bledého neb z choroby vyvázlého syna a mluvila bez ustání. se usmál, tupý.

—

Koár

ale

Mladý pán naslouchal, chvílemi

úsmv

zaboil na

jeho

byl vynucený, chladný,

silnici

k

mstu

S

.

.

.

„Dám se také v tu stranu," ekl jsem. „ena shlekanko, chudobnko, budte tu s Bohem danou!"

—

„S Bohem!" zašeptaly kvtinky.

na nás."

„Nezapome

117

Šel jsem za koárem. Zmizel mi brzo za kopcem. Což cestování v koáe s ohnivými koni je pohodlné a rychlé, ale lovk pšák vše dklad-

nji

vidí a zažije více.

Než jsem do msta

došel, stmívalo se

již.

Od zámku zaznívala hudba. Šel jsem po ní. Na trávníku nedaleko nádherného sídla hrabcího tanili sváten odní venkované a venkovanky. Houíy mšfan dívaly se na n. Smekl jsem ped jedním pánem pkn klobouk: „Uctiv prosím, co je „Paní

to

zde?"

hrabnka dává dožinky," odvtil mšák na mne oste a prohnul nohu nko-

suše, pohledl

likráte

v kolen, jak by mi chtl ukázati, že je

nco

lepšího, než já.

„Dkuji uctiv," uklonil jsem se, aby pán vidl, že také rozumím móresm a ustoupil stranou. Díval jsem dostí a nikdo

tak

se

pružn otáela

prací

zmoena Po

na tanící.

by nebyl ekl, že

chvíli

Ze zámku

Záili

všichni ra-

ta tla,

jež se zde

každodenn tžkou

a prohýbala,

bývají.

poal neobyejný pišli

lokaji

v

ruch.

lesklé

livreji

a do-

stl a dv židle a volali na zástup ne píliš vlídn. „Rozestoupnout se! Místo pro Excellenc paní a mladého pána již jdou!" nesli

—

118

Lid se ochotn rozestoupnul a vítal radostným voláním slávy paní hrabnku, jež opena o rám svého syna dlníky navštíviti picházela.

Hudba zahrála

intrádu a když se vrchnost pozaznl pojednou jakoby výstel a záivá prskavka vylítla vzhru, ku tmavé obloze a vysoko nahoe se rozstíkla na mnoho, mnoho hvzd. Ty pak padaly jako ohnivý déšf dol.

sadila,

Radostný výkik udivení rozlehl se kolkolem. A po první prskavce vyletly jiné, ervené, zelené, modré, ba vytryskly celé snopy ohnivé. Konen vyletlo slunce a ozáilo kouzelným svtlem celé skupení.

Pohledl jsem na

hrabnku a mladého

V

slunce zdála se býti mladou

zái umlého

pána.

mladý pán vypadal princ v pohádce, tak pvabn bledý. Pomyslil jsem si „Bože mj, Mají vše, co srdce ráí a jest jsou ti lidé šíastni jim malikostí, jiné aspo na nkolik hodin šastnými uiniti, jako ted ty dlníky. Bohatství je pece velkým štstím." a stopy bývalé krásy osvžily.

krásn jako na

obraze, jak

—

1

njaký

:

!

Ohostroj dohoel, hudba zahrála na novo a paní chvíli odešla, provázena jásáním lidu.

hrabnka po

V

nemohl dlouho usnouti. Pemýšlel jsem o tom, co bych dlal, co bych podnikal, kdybych byl velkým boháem. noci jsem

119

Konen

jsem usnul a zdálo se mi o krásných zahradách, o velebných chrámech a velikých mstech; slyšel jsem hráti hudbu, jel jsem pes moe do jakési rajsky krásné zem. Tak se stídal ve snu obraz

s

obrazem, až ranní slunko

Vstal jsem,

posnídal,

šel za

mne

probudilo.

hlasem zvonu do

kostela na mši sv. a pak jsem se vydal do vkolí,

podívat se na krásy pírody.

Odpoledne lidu.

vrátil

jsem se

opt

do msta.

Ped samým zámkem vrazil jsem do zástupu Všichni hledli zdšen a šeptali si cosi. Jaký to rozdíl — vera a dnes. Vera ples a

jásot a dnes

—

tlumený šepot.

Zástup se rozstoupl a

tyi

muži nesli na no-

mladého hrabte. Mrtvá, krvavá jeho hlava spoívala na zelené chvoji a byla ješt bledší než sítkách

vera pi

k

ohostroji.

Mladý pán

si

vyjel na koni do lesa.

Tam

se

jezdce a nebohý spadl tak nešastn, že zstal mrtev. splašil,

shodil

Vše hledlo smutn, soustrastn na mrtvolu. Kolkolem hrobové ticho, jen pidušené skytání žen je slyšeti.

Pojednou zaznl od zámku srdcelomn}''- výkik. hrabnka stála na schodech a když uzela mrtvolu jediného svého syna, vykikla výkikem zoufalým a padla k zemi.

Pani

v.

Kosmák: Nové obrazv

z

Kukátka.

II.

9

120

Nebude

te ve svém lesklém, nádherném zámku

muenkou

až do smrti? Nebude ného syna až do hrobu?

Šíastná

která

z

vedle

jest

noci do

noci

ní

ji

muiti

nejchudší

i

vydlává

chléb

žal o jedi-

nádennice,

svým

kvetou-

—

cím dtem.

VI.

Bylo asn ráno. Slunko ješt nevstalo, jen nad východem šednuly rozerené mraky, jako za boue moe, víc a více do jasná. Z luk vystupovala smutná mlha. Studený, vlhký vzduch mrazil až do kostí.

ekanka skehlé a

s

stály u silnice zimou

chudobnkou

A sob dv dvátka

tulily

se k

sob.

vedle nich sedly a asi trnáctiletá. Ko-

tulily se k šíky v bílých plachtách stály vedle nich.

Chudry

šly z daleka do

Brna do továrny

pra-

covat. Vstaly brzo po plnoci, vypravily se na cestu

a ted odpoívají.

Sedly

chvíli

vedle sebe

mlky.

Jedna jmenuje se Marie, druhá Františka. Mají

ob

zarumnnó útlejší

svží, cestou a chladným vzduchem je Františka mnohem

tváe; jen že

než Marie.

121

Františka sedla loket o

dla

ped

hledla sniv

a

opený

o koleno, hlavu

sebe.

Marie mla ruce na klín složené a pemýšlela. Velké, tmavé oi jí jen jen hoely. Pojednou peletl jí po tvái blaživ}' úsmv. „Františko," ekla.

„Co chceš?"

„Mla

ta

vera krásný poheb!"

Klárka

„Arci."

si

„tyiadvacet droužek nás bylo. v hlav ítala." „A ty krásné vnce na truhle."

je

„A

ti

mládenci a

Ted zabeskl

ta

list

jí

do

zase na Františin tvái

Vzala jej do ruky, pohrávala si s ním „Po každé, když tu smutnou muziku pi

klína.

a pravila:

myslívám

vnci

úsmv,

domovin. S damaziny

purpurový, poroseny, jako slzami zmoen)'-

pohbu nkterého dvete a

jsem

muzika!"

ale zasmušil}^ jako touha po

spadl

Nynko

ležela!

slyším,

„Kéž bych já v Bylo by mi lip!"

si:

vyhrknou mi slzy pod tmi

té truhle

„Ale jdi," pohledla na ni Marie udiven, „snad bys nechtla umíti? Já jsem ráda na svt." „Já ne; volila bych si hned umíti," vzdychla Františka.

„A pro?" „Prosím t, co

máme

na tom sv^t?

Ani se 9*

122

doma hrub oháti a potšiti nemžeme. Ostatní jsou poád u své maminky a se svými bratry a sestrami. Když ve dne pracují, jsou s ostatními na

dvata

nebo na panské niv, povídají si anebo zpívaji a když pijde veer, sejdou se, loupají turky, nebo derou peí, nebo šijou a vypravují si zase, až poli

pkn

dom

Co máme my chudry? V pondlí asn ráno musíme z domu, jsme celý týden v té dusné továrn, nic plechého nesníme a co musíme za celý Boží týden peslechnouti, ví^ sama dobe." jdou

A my?

spát.

„Máš pravdu. s chutí

po

hub

Nkdy

bych nkteré

pisvdila

binkla,"

to

chlapisko

Marie.

„A když pijde veer, nemáme zase žádné raKdybychme se mohly aspo nkde sejíti a dosti. chv^íli

šíti

nebo punochy

nco pkného lati

ísti,

jako bludné

nkde

plésti a

tak ale

oveky

pohovoiti

musíme se

si

mstem

a v noci se pak v

nebo tou-

továrn

A

nebohé se hlas lítostí chvl. „Ješt kdyby tak bývalo v nkterém kostele veer svaté požehnání, aby se lovk aspoí v tom kriti jako pejsci."

kostelíku potšiti mohl," doložila. Marie zasmušila se též a svsila hlavu.

Sedly opt

chvilku

mlky.

Nad východem se vyjasnilo, ranní vánek zavál, z.išelestil v damazin a sesypal celou pršku vadnou. cítio

listí

na smutná

dvátka.

123

Po

chvíli

vzmužria se však

hlavu a ekla: „Ah co!

njak

petrpíme a

to

Dobe

až se

Marie,

se arci

nazdvihla

nemáme,

vdáme, bude nám

ale

lip!"

„Prosím t, kde pak lip !" vzdychla Františka. „Vzpome si jen na Kuerku nebo Soukaninku, co ty od

muž

„Což

zkusí."

—

Kuera a Soukanina jsou surovci." pisvdila Františka, „ale když

„Arci že,"

se

dve továrnické vdá,

b5H'á manželství

A

my jsme poade jen v továrn,

není také divu. Víš,

zídka šastné.

k vaení a ostatním domácím pracím nepijdeme cel)''' rok a když se potom taková vdá, nerozumí

doma niemu

a

muž

je s ní nespokojen."

„Na ty všechno nemyslíš, ty mudrlantko!" zasmála se Marie. „Takovými myšlénkami já se netrápím. Njak bylo, njak bude! Kdyby ml lovk o \šem pemýšleti, musil by se zblázniti." „To to

byla

vle

Boží," pravila snivá Františka.

„Nemluv mi vstávajíc.

by nám bylo umíti, kdyby

ne, ale lépe

poád

o

smrti!"

zvolala

Maria

„Však smrt beztoho dost brzo pijde.

—

Vsta, pojdme."

—

Vstaly, uvázaly

si

nebohé, mladé, od

otrokyn

koše na záda a šly k Brnu domácího krbu odtrhnuté

—

práce.

Andlé

strážní

vaši

vás a vaše vrstevnice

též.

doprovodtež a ochratež

124

VII.

U

tam kde poíná, krásný, až k Jedovnicím táhnoucí se žleb, kíž pod Krtin stojí na pokraji lesa,

košatými stromy.

anehdy k polednímu v

Šel jsem

návštvu ku

V snila se

ped tím byl silný mráz, na den vyjavšak po ranní mlze obloha do jasného mo-

padalo žluté jící

i

purpurové

listi

ze vzdušné své

klesali

do hrobu.

oblasti

vn

Smutná

zem

strom k zemi pomalu, chv-

mile, babí léto lítalo a se

jakoby mrtví motýli

se,

stranu na

noci

sluneko hálo

dra,

tu

píteli.

nesla se

svtem

na zemelé své vonné

chvílemi zadul tichý

vtík

a

na stromech a to kapalo plynou hustji slzy, kdykoliv

listí

z j)rsou se

vzpomínala Jen dítky kvtinky. zašelestil ve svadlém pak hustji dol, jako nový, bolný povzdech :

to

vyine.

z malého ohníka modravý tam se strom pozdní švestky a vaili si obd. Sel jsem pomalu, maje v srdci sladkou tesknotu. Bylo mi sladko, že je tak krásný,

U

silnice

vystupoval

kou. Ovocnái

trhali

jasný den; že ty ekanky a chudobnky a svtliky na mezích tak milými, známými oky na mne pohlížejí; že to sluneko se ješt tak rozehálo, až ko-

mái

radostí

v teplém vzduchu taní a

rejdí a

kde

125

který ptáek útroba

má

vesele cvrliká:

ale

zárove

tesknila

a smutek zahaloval

mi mysl, že je to snad poslední krásný den, že jest to snad poslední jese, jíž jsem se dožil a že snad brzo sv^adnu a k zemi padnu, jak ten žlutý list tady pede mnou.

—

Veliký, ern}^ havran letl nízko

hyboval

smutn kídloma,

Tam, kde

stojí

pi zemi a

po-

živý to prapor smrti.

kíž, sešel jsem se silnice a za-

boil po svém zvyku k milému mi vždy lesu, v nmž se v^šudy cítívám doma. Popošel jsem nkolik krok po šustivém listí a zasedl pak v houští na paez. Mlází, v nmž jsem sedl, zakrývalo a listí bylo úpln žluté. Díval jsem se z toho houští na krajinu jako malovaným

m

oknem. Jak tam bylo krásn; jak pokojn, jak daleko od hluku, hnvu a honu svta! Ml jsem v srdci pedstavu klidného blaha, jež poutalo ped asy poustevníky po celý život k lesní poušti.

m

Nesedl jsem ješt dlouho v dumání, tu nho hovor na silnici. Od Krtin picházel vysoký, vyzáblý muž s harfou; asi dvanáctileté dvátko jej vedlo. „Budeme brzo u kíže?" tázal se slepec. vyrušil z

„Hned tam budeme,

„Odponeme

Dve

si

tatínku."

tam a poobdváme."

zavedlo otce k stupni u kíže, slepec se

126

opatrn vedle sebe, smekl eekl: „Naped se pomodlíme."

posadil, položil harfu pici a

Pokižovali

se,

sepjali ruce

hlasn k Tomu, Jenž

deští na

vedlivé a Jehož slunko

dým

svítí

a modlili se polo-

spravedlivé

všem,

i

nespra-

bohám

i

chu-

jen slepým ne.

Když

se pomodlili, podalo

dvátko

otci košík,

Slepec nazdvihl víko, hmatal vyndal dva kusy chleba, jeden dal dcerušce a druhý nalomil sám sob

jejž neslo

v

na zádech.

koši opatrn,

„Kadlátek

si

Jedli tiše a

vem, co chceš," ekl. spokojen.

Po chvíli usmál se slepec a natáhl nohy: ^Tosluneko dnes krásn heje!" pravil. „A jak krásn svítí!" doložilo dvátko.

Nebohý svsil hlavu

aspo jednou sluneko

a

svítiti

zabdoval:

„Kýž bych

uvidl!''

Dceruška pohladila jej po ruce a pravila chlácholiv: „Nenaíkejte, tatineku. Maminka íkává, že za to uvidíte slunce a my se na ten úmysl vždycky modlíváme." Slepec pitiskl její hlavu k prsoum a ekl: „Ne, nebudu naíkati," Svadlý list spadl mu se stromu na hlavu. Sáhl po a ohmatal jej. „Svadl)'?^ list. Jakou má barvu?" „ervenou."

vné

nm

!

127

—

„ervenou. Vidíš, Ludmilko, jak máš zrak. Dkuj za to Pánu Bohu.

že jsi

jsi

—

šastna,

Najedla

se juž?"

Bh."

„Ano, zapla Pán

„Pomodlíme se tedy a pjdeme kíž; tamhle na

mé

„Uvij, uvij,

Dve

srdce;

šelestilo

pokám

odbhlo na louku

hlavu o dla, zamyslil listí

dále."

udlám naped vneek louce je plno nahá."

„Tatínku,

na

na tebe."

slepec

a

—

tady

podepev

Zdvihl se tichý vtík, celý les hudl a tichounce pl.

—

se.

Slepec sáhl po své harf, bloudil chvíli prstama ve strunách a zapl pak polohlasn, že jsem mu

ztží porozuml, slohu, bezpochyby dle písn, kterou lidem po hospodách zpívával, pro sebe samého pi-

zpsobenou: »Zasvif mi

slunko

ty,

na poslední rozni v prsou

z

zlaté,

svta

krok,

city svaté,

usuš slzí horký tok.

Neopus mne, slunce

Až

se

Boží Máti,

vné zí

budu odtud

za syna

Zasvi mi

m

ty,

svého slunko

na poslední

rozni v prsou usuš

slzí

—

mi

z

dej.

bráti,

mj zlaté,

svta krok,

city svaté,

horkv

—

tok.

—

128

Pi

mu

posledních slovech zajikl se a slzy tekly

po tváích.

selé

—

Za chvíli šel dále hráti lidem za almužnu ubohý slepec, písn

ve-

—

VIII.

Venku mráz a snhová vánice. Meluzina skuí v komín a za teplými kamny krí se huatý pes GajdoL U kamen na lavici sedí babika s vnouaty a

eže

špejlky.

V kout

u štola tlue

hospodyn

ko-

ení a hospodá brousí dlouhý nž. „Dti, hádejte, co se

to,

pee

to je,"

ekla babika, „vaí

se to a nejí se to."

Desítiletý Frantík vyvalil na

babiku oi.

Marjánka, starší sestika, zasmála se: „To nevíš?

Vždy

to držíš

v ruce! To je špejlek!"

Frantík se ušklíbnul a šel za otcem.

„Dones mi mchuinu," naporuil otec Frantíkovi; „a sirky! Vyhasla mi fajfka." „Kolik sádla dostaneme pak prohodila

z

toho bagouna?"

hospodyn.

„Myslím, že bude vdro," pravila staenka. „Je práv tak pkný jako ten, co mli moji nebožtíci

rodie v

r.

1805,

když

také dostali vdro."

tu byli Rusi.

Tenkráte jsme

!

129

„Babiko, jak to bylo nám!" žebronila Marjáaka.

„Kde pak

s

je Mikuláš?"

tmi Rusy?

bž

„Františku,

Frantík

svým

odpovdl hospodá.

pro nj, aby to

vybhl ven

taky slyšel."

a za chvíli vrátil se

bratrem

nejstarším

babika.

tázala se

„Vmaštali, zakládá koním,"

Povídejte

statným

Mikulášem,

se jo-

nákem, vojákem.

Babika jala se vypravovati. „Když byla roku pátého ta strašná vojna zláti dti ... to vám byla hrza, ani nemohu vám vypovdíti. Koule .

.

.

—

z

kanón

mín,

—

lítaly

Tedy

pes

naši

stechu a

mrtvý ruský voják. Xebožtík

mj

nám kohumny polo-

srazily

tenkrát zstal za našimi

otec donesl jej do

má ošetovala jej ve dne v noci jako vlastního syna. To byl vám lovk! Byla jsem dnes, tehdy teprve malé dvátko, ale vidím jej jak by živ pede mnou stál. Byl vám krásný, jako náš sv. Jan Ktitel na oltái. Ráno veer dlouho se modlíval a ped každým jídlem kižoval se desvtnice a maminka

i

i

vtkrát. Skoda, že jsme všemu nerozumli, co mluvil Ležel u nás dva msíce a když okíval, nosíval

m

v náruí a zpívával mi pepodivné písniky, jakých naši chlapci jakživi

Nauil se naposled tomu tch písniek zapamatovala jsem

mluviti tak jako

my

rozumla. Jednu

z

si

až dodnes.

nezazpívají.

a zpívával mi tak, abych

Poslouchejte, zazpívám

ji

vám."

"

130

Babiin

obliej

odleskem mladosti

zasvitl

i

zazpívala: 1.

Zablel

se snížek,

zanemohlo tlo

hlavika má, nikdo nezapláe pro tlo tlo kozáka.

hlavika má,

i

i

2.

Ni otec, ni máti, ni žena a

bratr, ni

jeho

S

Bohem

sestika,

—

jenom zapláe pro

vrny druh 3.

bílé,

to

tlo

bílé

jeho.

pevrný

bud, brate,

mj

druhu,

ach brzo umru,

udlej mi, brate,

4.

pevrný mj

druhu,

javora truhlu.

z

m, brate, pevrný sad višovém, višovém sad na žlutavém

Pochovej

mj

druhu,

v

ve

písku

tam pod jeábem.

„Babiko,

to je krásné,"

„Bože, dít," pohledla

„kdybys musil tak na

poade

straší

—

tu

vzdychla Marjánka.

hospodyn na

Mikuláše,

v novinách

vojnu

„Co pak ti napadá," chlácholil muž ženu. „Kdo Babiko, zpípak by v té zim vojnu zaínal?!

—

vejte dál!"

A babika poala

znova:

!

131

5.

Rošti, strome tenký, rošti

do vysoká

v hustou korunu

vtve shora ke koeni,

a rozlož své listí

6.

v dolinu.

Ukryj moje tlo kozácké a bílé i hlavnku mou, aby moje tlo kozácké

a bílé

nesesinalo,

od jasného slunce, od bujného vtru nespráchnivlo !

V

tom zatloukl kdosi aa dvée. „Frantíku, bž otevít," porouel hospodá.

Do svtnice „Pánbh dej máte

vešel posel z pošty. dobrjr

veer

a

potš vás!

Tady

psaní ito ito. Dostanu 27 kr."

„ito ito," zakroutil hospodá hlavou a opatrn list. Roztrhl obálku a jal se ísti. Žena

stoupila

mu

za záda a dívala se

vzal

pes

ra-

meno do listu. Pojednou klesly hospodáovi ruce: „Ježíš Maria Mikuláši!" zvolal. „Do 24 hodin máš dostaviti se

—

do Brna. Pojedeš na ruské hranice."

„Vždy jsem

íkala,

že

tento

rok

bude

ne-

šastný," zvolala babika.

nebohé dít," zalkala matka. „Nebudeš-li ty jako ten kozák ležet v sad višovém ? Nešastná každá matka, která vojáka porodila!"

„Ach

mé

132

kdy musím v

„Tatínku,

Brn

býti?"

ptal

se

Mikuláii.

„Synáku,

zítra

do této chvíle."

pPak zapíchnme hamouna hned, abych aspo ekl Mikuláš a vzal nž.

je?it t' zabijaky užil,"

IX.

V

mými

—

sv.

na podzim zajel jsem s nkolika znáHostýn, kde Máti Boží ode dávna divy

— s uzardním

jsem tam tehdy ve svém život poprvé.

tvoí.

—

loni

na

Jel

„Kukátká pomyslí

si

a nebýti

ped

to píšu

tím nikdy na Hostýne!"

snad tená.

mn

to ekli tehdy moji spolucedo oí a nechtli ani viti, že by to pravda býti mohlo. Ale pravda je to, ne sice svatá, vrná v^šak.

Milý píteli,

stující

Jeli

ped

jsme dráhou železnou až k poslední stanici jméno její jsem už zapomnl a jsme polní cestou až k úpatí slavné hory.

odtud

šli

—

—

Bysticí

Pedstavoval jsem jsem,

kolem Brna,

—

Hostýn jinak. Myslíval jako jest vtšina kopc

si sv.

že je to hora holá,

daleka zdála se mi takovou a zatím ji vidím lesem až k vrcholu porostlou a jakým krásným lesem A z té zelen usmívala se na nás i

z

!

dol

bílá

rže

—

chrám

Rže

nebeské.

133

„To jest tedy ta pda krví hrdinných kesfan posvcená!" vzdychl jsem s úctou. „Zde byli naši kesanšti pedkové pohanem Tatarem obléháni, zde vyprosila Máti Boží žízní hynoucím vláhy s nebe a posilnni naši pedkové porazili pak Tatara a osvovné!" bodili vlast od záhuby asné i

jsme vzhru po strmé stráni až k lesu. Xež stínu vešli, ohledl jsem se po krásné Moravnce, jež se dole jako koberec pod námi rozprostírala — koberec zelený, osadami a msty protkávaný. Šli

jsme do

Pak jsme

lesem kamenitou cestou k posvátModlili jsme se jako praví poutže kdo má jen aspo trochu rženec. Myslím, níci kesanského ducha v tle, nedovede na sv. Hostýn šli

nému vrchu vzhru.

—

bez

njakého toho Otenáše Cesta

nás

zavedla

vystoupiti.

naped

k

pramenu, jenž

as

kamení ine a nikdy nezaniká. Jenom za Tatar prý vyschl. Voda ta jest nad miru dobrá, jakých je málo a lid ji prohlašuje za zázranou. z

Na lavice u pramene sedla dívka malý raneek ležel vedle ní.

— kostnatá,

silná a

„Jak pak, dceruško, také na svatý Hostýn?" jsem se jí.

otázal

„Jdu „Juž?

již

To

odtud," jste si

ekla prost.

asn

pivstala."

„Jsem asnému vstávání zvyklá."

134

„A sama

Nemám

„Sama. a

—

Panenku Marii

„A

o

„Aby ní,"

na pouti?" tázal se jiný.

jste byla

jste

mn

na svt nikoho, než Pána Boha jsem siroteek."

Matiku Boží prosila?" zjednala njakou službu; jsem bez

vzdychla dívka. „Vy bez služby?" podivil jsem

„Ta4c statná

se.

osobeka!"

„Mla jsem

služeb

ale netrefila

již víc,

jsem ješt

na dobrou. V jednom dom se nemodlívali, v druhém byly kiky a hádky a já v híších nerada bývám. njakou Zašla jsem si tedy k Matice Boží, aby dobrou našla. Ráda bych pracovala, jen kdyby

mn

—

u hodných

lidí."

„Nebojte

se,

matika

dobrou vyprosí," tšil jsem

Dívka pohledla na

Boží

vám njakou hodn

ji.

m

dvrn

a

usmála se:

„Myslíte také?" „Zajisté."

„Nebohá, dobrá si,

dveko

pomodliti se též za

ni,

vzdychl jsem a umínil by její prosba byla vy!"

slyšena.

Ped svatyní stál jeden z velebných Otc z Tovaryšstva Ježíšova, jimž duchovní správa na Hostýne po letní dobu svena jest. Když nás spatil, pijal nás

s radostí

líi malovali.

a zavedl

do svatyn, kde

práv ma-

135

tam velmi krásné, ale popisovati vám to si, kdo jest dychtiv, sám na sv. Hostýn — zaputuje, však mu to neuškodí. Jo

to

nebudu. Nechf

X.

Když dívka na

Matku Boží ovšem - velká chudra, ale tenkráte bylo teplo a pkn a teba nemla písteší, nemusila se pece aspo o svj život báti. Dnes vám však ukážu jiné muenky, ješt bdsv. Hostj^^n prosila

o službu, byla chudra,

njši a soustrasti hodnjší. Padá-li

hiistý

sníh

—

a

zaskuí-li

chvílemi vítr

v komín, je milo, milouko sedti v teplé svtnice oknem ven, jak snížek za snížkem padá, jak se ta bílá pokrývka klade na vtve, na stechy, na cestu a tam vzadu na pole výš a výše; jest píjemné, až se lovk mimodk vesele zasmje, dívati se, jak obas dají se snhové vloky do rozpustilého a dívati se

reje,

když jim

A

vítr

zapíská skonou.

milo, milounko jest asi také

stromeku v

lese,

pkn

když se na nho snížek jemn, po tichounku klade, až vypadá všecek jako chlapeek v bílé zimní beranice a v bílém kožíšku. Milo,

milouko

jest asi také zajíkovi,

pod takovým stromkem do hoví, až se nad ním koui. v.

Kosmák

:

Nové

oVjrazv z

snhu

Kukátka.

II.

když se

zahrabe a tam 10

si

136

Jest také

rozkošno, zabaliti se do teplého ko-

do saní a za praskotu karabáe a ehtání rolniek letti po snhové dráze. Konen je to pkná vc a zdravota k tomu sní-li lovk klobásu, pustí-li tvrtku mladého vína juchtovice na za ní, pak dýmku odravku do úst nohy, kožich na sebe, beranici na hlavu a hajdy nkam pšky na hodinu cesty a nebo s puškou do lesa. Ale nemíti na tle teplého odvu, na nohou dobré obuvi, v žaludku málo nebo nic a ped sebou dlouhou cestu v takové snhové chumelenici - pak pak to jde, milí drazí pestává všechna píjemnost — o ten drahý život! Nemluvím zde o tulácích z emesla, ti nezasluhují politování. A jak by ho zasloužili? Jeden takový pobuda — neml na tle a na nohou nic než hadry vrazil jednou s temi vyžebranými krejcary do hospody. Poruil si koalky, vypil, zajedl vyžebraným krajíkem chleba, ohál se chvilku a šel pak dále. Venku fiel vítr a zima ezala až strach. Trhan se zatásl a zabruel: „Brr, to je dnes sychravé na emeslníky! Tlo, když jsem dal do tebe, nemohu na tebe: marš!" A upaloval k nejbližší osad. Ale — na povídám, o kom chci vypravovati? Poslechnte. Od Chuderova k msteku jdou dva pocestní žichu,

sednouti

—

i

—

—

—

—

tovaryši, jak

íkáme, vandrovníci

— František Cei

nj^

137

a Jiík Vrný. Oba jsou z jedné farnosti, oba stolai. Jsou slušn, ale na lehko obleeni, na zádech mají lehké kufíky, jaké jsou ted u vandrovník ve zvj^ku a klobouky hluboko na oi vtlaené.

Na podzim

vyšli do svta, hledat si práci, pokus svta, našli také na nkolika místech práci; když však seznali, že by se niemu nepiuili a mistr že chce je díti, šli opt dále. O njaké úspoe nebylo ani ei. Chudáci byli rádi,

pkný

chodili

když nemli

hladu.

Konen

jich to

bezvýsledné potloukání se sv-

tem omrzelo: Umínili si, že se dají jinou stranou k domovu a nenahodí-li se jim cestou njaká obstojná práce, že radji zimu doma pesedí u teplých kamen.

„Aspo nebudeme té

brambor ekl erný.

se najíme do sytá suchých

cizím lidem na obtíž,"

a

„Ba", pisvdil mu Vrn)^. „A njaký kousek práce se nám doma také, nahodí, abychom si

tm

aspo na sl k

bramborm vydlali

— a kousek

chleba."

„Kdy

mžeme

tak

dom

doraziti?"

„Tuze spíchati nesmíme, abychom se snad v které

osad

„ale do

s

Tech

ernému byla by

n-

dobrou prací neminuli," ekl Vrný, král budeme snad pece doma." zalesklo se radostí v

to radost,

oích „Kamaráde, :

kdybychom tak na Ti

krále pišli 10*

138

a najednou v

síni

zazpívali:

„My

tri

králi

jdeme

k vám!"

Vrný

se usmál: „Vždyf jsme jen dva!"

„Nechf, však by nás

„Dejž to

pece

pkn

Pán Bh," vzdychl

se usmívati. Doléhala na

nho

pivítali."

Vrný

a pestal

starost a obava.

Dali se tedy k domovu. Šli a šli, poptávali se u každého mistra, ale kloudné práce nenašli. Šli a šli a hledali až pes Vánoce, až pes Nový rok, ale marn. Ted mají domíi jen asi dva dni cesty a spíchají, aby do sv. Tech

král

dom

došli.

Ale cesta je neodbytná. Udeila krutá zima a ode dvou dní padá sníh hust. Leží ho až po kolena a místy, kde je njaká zmola, až po pás, ba až po krk jak je zmola hluboká.

—

Jdou chudáci ted od Chudrova k msteku, umrzlí, hladoví. Cesta vede hlubokým lesem, dobe pl druhé hodiny dlouhým. Není to silnice, je to jen vozná, hrbolatá cesta, po níž vozívají díví. V právo v levo jsou co krok prohlubiny, jichž není vidti, sníh vše urovnal. Stopy není také žádné: sníh padá hust a za chvíli je každá stopa zasypána. i

—

Jdou unavenýma nohama v hlubokém snhu pracn. Co chvíle zaboí se nkterý do prohlubiny. Jsou utrmáceni, až jim s el pi vší zim tee pot a na tváích pimrzá.

139

„Bože, Bože, jak do toho

zabdoval erný. „Nemohu „Jen

dál, Františku,"

„nemže tam

msteka

Vrný

pobízel a tšil jej

'

býti daleko."

„Nemáš v kapsi njakou krku?" Jiík sáhl do kapsy.

rozdlme

dojdeme?"

juž."

„Mám

žebronil

erný.

tady ješt krajíek:

se."

Rozlomil namrzlý krajíek na dva nestejné díly a dal vtší slabšímu píteli. Zastavili se, oddechli si, ukousli chleba, každý shýbl se pro hrstku snhu, zavlažili ústa a tak svaili chudáci opuštní v pustém, hluchém, nemilosrdném lese

—

ve snhu a mrazu.

„Nic plátno, dále

^rný,

„sic

s Pánembohem,'^ vzmužil se tady pimrzneme."

Dali se dále cestou.

„Jak pak

máme ješt

daleko?" ekl erný.

„Bh ví. Zdá se mi, že jdeme Chudrov nám pece ekli, že tam

v budeme." „

vnost

juž

za

dv

a

hodiny

Pro Boha, snad jsme nezbloudili ?" lekl se erný.

„Nemyslím. Nevidl jsem nikde

širší

cesty."

„Tamhle se cesta dlí," ukázal erný v ped. „ekli nám, že máme jíti poade rovno." „Ale

dejme se

ta,

tou."

co tady jde trochu v právo, je širší:

"

140

„Nemám

zakroutil

chuti,"

Vrný

hlavou,

andl Pán neopustí. Pojclme." A šli mlky, chvílemi klesajíce. A

„ale

snad nás

houšf a houšf a nikde ani

hlásku.

sníh padal

erný

zstával

pozadu. „Pojd, l^Vantišku,

deme

nic plátno. Juž snad buJen kdyby se tak nechu-

pojti,

brzo na kraji lesa.

melilo! Není ani na 50

krok

vidti."

zase nkolik krok. Najednou zapadl Frantík ramena do zmoly.

Šli

až po

„Jiíku,

Vrný

vykikl.

zle je!"

se

„Kams

a lekl se:

ohledl

to

padl?

Podej mi ruce, vytáhnu t."

m

Kamaráde, nech tady umíti a zachra sám bych se do msteka tak jak tak nedovlekl podej mi, Jiíku, ruku s Pánem Bohem ,

sebe. Já

—

a dojdeš-li

dom —

—

—

pozdravuj naše

—a

povz

jim,

kde jsem zahynul." „Já tebe opustiti?'' zvolal

tady

pece

s

tebou umel.

Vrný. „Radj bych

Podej

mn

nemohu

—

ruku a vzchop se

trochu."

„Nic plátno

V tom

—

Jiíku

—

vystoupil z lesa vousatý myslivec.

„Pro Boha vás prosím,

spatil,

nebo

co?**

ekl Vrný, zaradovav se, „nemli jsme v ústech dnes

„Ach, zlatý pane,"

když myslivce

lidé, jste opilí

141

aai

moz

kapky, le vodu. Prosím vás, smilujte se, a pote mi, aby tady mj nebohý kamarád nezmrzl." Myslivec

zmil

oba byste a když poznal,

si

že jsou slušní lidé, otázal se:

„Kam jdete ?•* „Do msteka." „A který ert vás tady

touto cestou nese?

Mli

tamhle."

jste

jíti

m

poslechnouti.

„Vidíš, Františku,

Ted

pravil

"*

se

Vrný

smutn, „mls vrátit. Vsta."

musíme

„O vracení se není ani ei," pravil myslivec „zmrzli byste na cest oba. Slyšel jsem vaši rozpravu a poznal jsem, že máte oba dva srdce. Abyste vdli Tady máte já je také mám. hlt boroviky, abyste se vzpamatovali a pjdete ke na noc. Za chvilku tam budeme. Má stará zane

—

zhurta,

—

mn

sice broukati, až vás uvidí, ale až

se tady louili,

— Vy

umlkne.

jí

tady

povím, jak jste z toho snhu

!"

ven!

Ruku sem

nému

Vytáhl erného, dal se mu napiti též a vedl je pak dom.

—

Myslivcova, když uslyšela, jak

vdla, kam naped

skoiti.

Myslivec klábosil

s

z

již

uterjr,

zmrzali,

Vrne-

Opatila je jako syny.

nimi pak dlouho do noci.

142

A ped

sv.

Temi

doma skuten, když

králi zazpívali

se

setmlo v

erný s Vrným

síni

:

„My

ti králi

jdeme k vám."

Když pak po veei vypravovali, jak by byli málem zmrzli a jak je myslivec zachránil, plakal kde mudrlant od jakkdo. Na konec ekl starý erný jsou takó vousatí andlé strážní!" živa: „Vida, vida

—

—

XI.

Fopolední spánek je tichounký vánek, jenž poletuje motýlovýma kídloma kolem každé umdlené hlavy a v hlavách tch vyluzuje sny tak krásné, Zní a §umí to v každé jako jsou národní písn.

—

hlav pepodivn, jakby njakého nástroje. V hlav

té

pohrával v strunách

vítr

zvuí jako harfa a událostech, o starostech a bodávných vypravuje o lestech života; v hlav jinocha a panny šelestí roza v kudrnaté hlavice kvetlý háj a žežulka kuká dítte bzuí malá velka a zpívá ukolébavka matina. staré

—

Kvítky jsou též dítky Boží a po polednu si také rády sdímnou a když klímají, zpívá jim muška zú sladké „zú i velka ", matika zem šepotá jim v tráv pohádky a sluneko je zahívá. Takovému kvítku je pak jako dítti na kolébce

—

A ekanka též,

s

—

hladovnkou

když mladý dráta odešel.

u silnice

zdímly

si

Usmívaly se ješt

143

ve spánku

chudob

s

;

zdálo

se jim o dráteníkovi, o krásné

kížem.

Sotva však si chvilku zdimly, kroky, tiché, drobné kroky.

blížily se

Cekanka procitla a zbudila svou družku: dovnko, podívej se, dv panenky." Po

silnici

dv

kráely

jako vlaštovky, jen na

opt „Hla-

klášternice celé erné,

ele

a na krku stkvla se

každé jako sníh bílá pruha a na prsou záil žlutý s obrazem Marie Panny.

penízek

U

damaziny, kde

ped

chvilkou

sedl

dráte-

níek, zastavila se starší a ekla: „Tady je pkn. Odpoineme si zde a pomodlíme se hodinky". Usedly,

vyaly

z

vák

modlitební knížky a

modlily se polohlasit.

Když

se domodlily, pravila

mladší:

„Mnoho-li

pak máme?" Starší vysypala z tašky hromadu drobných na klín a dala se do ítání.

Chudobnka otevela udivením bohatý

!"

oi.

penz

„Ty

jsou

šeptala.

Zkušenjší ekanka usmála se: „To nejsou

je-

jich peníze. Nasbíraly je pro

ne-

mocné.

opuštné sirotky a Samy jsou chd}" jak my dv. Nemají

ni-

eho, než

ty šaty na tle".

„A kdo jim dává

jísti?"

144

Bh — Bh —

„Pán ..Pán

dobnka

jako nám".

nám — " opakovala si zamyšlen do dálky.

jako

a zahledla se

„Hle,

pichází jakási

tamhle

hle,

chu-

sleinka,"

zvolala.

A skuten

blížila

se jakási sleinka v svtlých,

lehkých šatech. Na hlav mla slamný klobouek s velkou kyticí a stinila se erveným sluneníkem. Byla ješt mladá, ale hubená. Ted byla chzí rozehátá a obliej jí jen jen hoel, obyejn bývaly

však tváe

zajisté hledy.

jeji

Když pišla ke klášternicím, pozdravila. Podkovaly a starší se tázala: „Kam pak, inko?" „Do Brna." „Jste jaksi unavena.

Odpoite

„Dovolíte-li," zašeptala

a sedla

tady

s

námi."

slena, stáhla sluneník

vedle jeptišek.

si

„To

si

sle-

je

dnes horko," pravila.

„Je teplouko, je,"

pisvdila

starší.

„Dkujme

Pánu Bohu, že nám to teplouko dává; až nastanou mrazy, bude h." „Ach ano," vzdychla slena. „Jste

stika,

snad

Brnnka?"

„Nejsem,

otázala se

mladší

se-

zkoumav na sleniny mstské šaty. ale pebývám v Brn. Jsem výpo-

pohlížejíc

mocnou uitelkou."

145

„Uitelkou?

A

kde,

prosím?"

tázala

se

starší

dvrn. Slena jim povdla a vypravovala, že byla doma nkolik dní na dovolené a ted že se vrací. „Tedy uitelkou!" pravila sestika. „To jste tedy poloviní klášternice.

A

mnoho-li máte, prosím,

služného?'*

„Dvacet zlatých

msín," ekla

uitelka a sklo-

pila oi, jak by se za to hanbila,

„Jen dvacet zlatých?!" divila se sestika. také byt?"

„A

z toho si platíte

„Ano.« „Ale jak mžete, prosím vás, býti živa?"

Slena vzdychla. „Musím jak!"

A

býti živa a jsem, ale

vzdychla opt.

„Vypravujte nám." „Ach, je

mne

až hanba vypravovati, ale

vám

vy se mn nevysmjete." „Kdo pak by se mohl smáti!" zvolala mladší sestika soustrastn. „Mžete si pomysliti, jaký ten mj život je," dala se slena do vypravování. „Za byt platím mto

mohu

íci,

sín tyi zlatky

a když zaplatím za prádlo a ostatní

malikosti, kterých nevyhnuteln potebuji, nezbude

mn

Za to mám ráno snidani a v poledne obd, ale když pijdu na veer ze školy unavena, umluvena, uzlobena, tak že bych hladem snad než 13 zlatých.

146

té

—

ukousla

zdi

ani suchého

a

bramboru

nemám

kouštinka chleba,

ani

— musím

jíti

bez

veee

spát".

„Chudrko zašeptala mladší sestika, pohledla na uitelku soustrastn a slzy zaleskly se jí v oích. !"

„Chudrko, jak „Ó je

vydržíte?"

to trpké,

Kolikráte jsem

ludek svíral

to

:

si již

„Jsi

že

vám nemohu

pomyslila, když

v tom a v tom

ani povdíti!

mn

dom

hlad ža-

známa,

jdi

mn

tam a ekni: Mám hlad, prosím vás, dejte kousek chleba!" ale stud nedal. Radji jsem ulehla a na posteli si poplakala. Ó, kolikráte jsem

—

mla

mn

veei!" A nebohé se chvl pohnutím hlas. Sestiky plakaly s ní. „Ale, že si nehledáte njakou jinou slzy k

živnost?"

„A jakou, prosím vas? Kam se podíváte, všude jak vel v úle. Myslím si Trp, jen trp, však se snad pece staneš skutenou uitelkou a pak bude

je

lidí,

lépe."

:

—

„Je takovjxh uitelek, jako jste vy, více?" ^Arci že.

Když

se sejdeme,

o své nouzi a tak se tšíme.

když vší

si

bíd

vzpomenem,

že

Nkdy

máme

vypravujeme se

dlati

i

si

zasmjeme,

dámy

a

ke

také ješt rozliné podniky podporovati!"

Starší

se vám, že

sestika se zamyslila a ekla: „Divím neeknete: „Svte, mj mne rád" a ne-

jdete do kláštera?"

:

147

Slena na

ni

udiven

pohledla.

„Nelekejte se tak toho kláštera.

Vidíte,

kdy-

byste šla do kláštera za uitelku, byla byste bez starosti.

Tady v Slavkov potebují

školní sestry

eské uitelky jako soli a v jinších klášteích též. Pijaly by vás s otovenou náruí a byla byste zaopatena do smrti. O hladu a bíd byste vícekráte nezvdla. O nás

se

Pán

Bh

vždycky

stará."

„Ale já jsem vlastenka a chci vlasti

sloužiti,"

namítala uitelka.

„A v kláštee byste nemohla?" ozvala se mladší. „Též my jsme vlastenky a vštpujeme dtem lásku k rodné zemi a

ei,

Vlasf a

kdo Boha opravdov jeho dar.

miluje,

e

jsou

musí

si

dar}'-

vážiti

Boží a

všech

Uitelka pohledla na sestiku s úctou, ale napožadoval vno a mítala opt. „Klášter by na já ho nemám."

mn

„Vezmou vás beze všeho, tlo, zdravou duši a

„Skuten? telka

—

nco

máte-li jen zdravé

v hlav."

Rozmyslím

si

to,"

ekla ui-

váhav. Hovoily ješt

a starší

chvilku,

pak

si

daly

s

Bohem

sestika, podávajíc uitelce ruku, pravila

„Do kláštera vás

pinutiti

arci

nemohu, ale když

148

vám bude nejh, pijte nás nalezne vždy nco pro utišení Když

vdla

odešly, šeptala

jsem,

že

chodí

navštíviti,

u nás se

hladu."

hladovnka bázliv: „Ne-

chudoba

také

v

pkných

šatech."

„A astji, než

se zdá," doložila

-^^

ekanka.

III.

(Lo tatíneiC (Voln

íí, Yádycky dobe iní. dle

Andersenovy báchorky).

J'\^áyz jsem byl ješt malým chlapcem, slyšel jsem jednou povídaku a ta se mi tehdy tuze líbila. Vzpomínám si na ni astji a líbí se mi vždy více a více. To je nejlepším znamením, že je to skuten pkná povídaka a proto vám ji budu vypravovati,

abyste

—

ji

také poznali.

V podhoí

stojí

na konci osady selské staveníko

Došková stecha jest mechem jsou naklonny, okna malá jen jedno otvírací. a je Na zahrádce naklouje se pes tykový plot bezový ke (modík) k potoku, na nmž plove nkolik kaen. Na dvoe jest k boud pivázán stár}', nevrlý pes; vítá každého zlostným štkotem. nevelké a

porostlá,

staré.

devné stny

150

V íkali

tom domku bydleli obstárlí manželé, lidé jim staeek a staenka, oni však sami sob „ta-

tínku" a

„maminko."

Byli chudi a pece mli jednu vc zbytenou. Byl to starý kterého ml staeek jak oko v hlav. Jezdíval s ním po léta na výdlek, výdlky byly však v poslední dob tak špatné, že se staí lidé jednoho veera usnesli na tom, kon bud prodati anebo za nco jiného vymniti.

k,

„Ale za co?" potásl starý rozvážn hlavou.

„Tomu

ty, tatínku, nejlíp budeš rozumti", prastaenka. „Bude práv trh v msteku, zajed si tam a koníka bud prodej a nebo jej za nco Co udláš, bude dobré. Tak, tak, tatínku, zajed si na trh." Druhého dne ráno uvázala mu po snídaní šátek na krk, — tomu rozumla pece lip než on zatoila oba cípky trochu do výšky, utela klobouk zástrou a posadila mu jej trochu šikmo na hlavu, tak že staeek vypadal skoro režonsky.

vila

vym.

—

„A

fajfku,"

poruil starý.

Staenka poskoila k oknu, donesla dýmku a míšek s tabákem, starý si nacpal a zapálil, podal žen ruku a šel vysednouti na kon. doprovázela až ke vratm a na roz„Tším se juž na to, co dom doneseš nebo dovedeš." Stará ho

louenou ekla:

151

„Neboj

se,

špataého

kurážn

starý a vyjel

z

nebude

to

nic,"

sliboval

vrat.

„O to asmám strachu," šeptala si staenka. „Náš tatínek se nedá, ten tomu rozumí!" Byl parný den. S bledé oblohy pálilo slunko, po silnici jelo a šlo tolik lidí, že se dusivý prach bez ustání zdvihal a lovku ani zvíeti voln dýchati nedal a nikde stinného místeka k odpoinku! Mouchy sedaly v celých rojích na ubohého kon, že se nestail ani ohánti.

—

„Nebohé dobyte!"

vydlaný

silnici

„Prodám

kon

je

vzdychl starý.

skuten

trpký!"

„Gros na rozumoval.

a víckrát jiného nechci!"

chvíli dohonil lovka s kravkou. Byla to kravka, ne veliká, na nízkých nohách ale

Za

pkná

;

roztomilá a vemínko si:

mla

až radost.

Staík díval se na kravku se zalíbením a myslil „Je zajisté dobrá dojka. Nebyl by to špatný

handl,

kdyby mi

Vj^ndal

ji

chtl

dýmku

z

dáti za

mého

úst, odplivl

valacha."

a zavolal: „Hej,

lovíku, kam pak, kam?" „Na trh."

—

„Já také. Pojcfme spolu. Co pak chcete za tu kravku?"

„Ješt

ani

sám nevím

;

Pokejte,

slezu.

až jak budou na trhu

platiti."

„Je ta kravka dobrá dojka ?^ v.

Kosmáka: Nové obra/v

z

—

Kukátka.

II.

11

152

Když jsem

„No a jaká! žena

ji

ji

vyvádl

z

domu,

Ne

celou zulíbala a všechny dti plakaly.

bych ji, kdybych nemusil: ale potebuji koníka a nemám dost penz, proto musí kravka na trh." „Koníka chcete koupiti?" zaradoval se starý: „.lak pak, abychom spolu handlovali? stojí arci za víc, než kravka, ale rád bych njakou kravku a na trhu neví lovk, jakou dostane. Tato je, jak povídáte, dobrá dojka, co mi na tom? dejte mi ji tady za valacha." prodal

K

—

Sedláek pohledl naped pátrav náhon, pak na staíka, nechce-li „Myslíte to

„Tof se Chceteli,

z

nho

míti

dobrý den a ekl:

živ

jsem

opravdov?" rozumí,

plesknme

.lak

neselhal.

—

si."

„Požehnej Pánbfih," pleskl sedláek a podal staekovi provaz, na nmž kravku vedl. Sedláek vzal kon za uzdu, popleskal ho a usmál se: „Tak mám cestu na trh ušetenou. Staeku, požehnej vám té kravky Pánbh. Pojedu zrovna

dom."

Vyhoupl na

kon

Staeek mohl juž vyhandloval,

a dal se cvalem k domovu.

se ted také vrátiti,

ale pomyslil si:

vždyf

kon

„Když jsem se

juž

na trh vydal, podívám se až tam, aspo nco uvidím a budu moci mamince doma vypravovati,

—

153

beztoho

chudra po

svt

celý Boží rok o

nieho

neuslyší."

Sel tedy dále k

msteku.

kraoval pece statn a kravka Za byla

A

byl starý,

vy-

také.

lovka, jenž vedl ovci. Ovce ei, — dobe chovaná a mla

chvíli dohonil

pkná,

bez

krásnou vlnu.

„Toto je krásná oveka," pomyslil si staík, „tu ml rád Kravku nám bude beztoho tžko uživiti, ale pro ovci bylo by pastvy za humny dost a v zim mohli bychom si ji vzíti do svtnice, aby nám nebylo tak smutno," stavl si zámky v hlav. „Dala by nám vlnu a maminka upletla by teplé punochy, však nám ty staré již doslužují. A co by mly dti ze vsi za radost! V celé osad není ovek)''.

bych

—

!

Hej,

oveka

lovíku," zavolal na muže

s ovcí,

„je

ta

na prodej?"

„Žádná oveka, je odvtil muž schlubiv.

to

notná ovce, jakých málo!"

„Pro

se ptáte?

Chcete

ji

snad koupiti?'*

„Rád bych." „S radostí vám ji prodám, staroušku. Je to vzácné plemeno, pál bych vám ji. Co mi za ni dáte?"

Muž pojednou zpívtivl:

„Penz nemám," vyznal staeek, vezmte si zde tu kravku a dejte mi

„ale chcete-li,

vaši

oveku." 11*

154

S tím byl muž arci a dal

Vzal

kravku

si

staekovi oveku. Tento

halouzku

ji

a

dobrá, u nás

Vedl tkali

srozumn.

se

s

pohladil, ulomil zalichotil: ti

nebude

jí

„Pojd,

se stromu u silnice

oveko

pojd,

milá,

zle."

oveku na provázku dále. U stežníka selovkem, jenž nesl pod paží krásnou,

velkou husu. ni pekvapen a zvolal „AkuTakové jsem ješt nevidl. Ta t má sádla a co peí! Tu kdybychom mli! Maminka Kdybych jen mla husu Potejuž dlouho povídá buji peí do polštá, jsou juž jen jako dlašky.

Staík pohledl na

:

lajde, to je husa!

!

:

—

Pokej, maminko, donesu ti husu, abys mla také Hoj, lovíku, nechtl byste se jednou radost.

—

mnou handlovati?" „A na?" „Tady na tu ovci.

lovk dal

podíval se

mu rychle Staeek

kojen

vaM

Dejte .mi za ni

na staeka,

husu a pospíchal

s

není-li

pry. potžkal

husu." napilý,

ovcí

vzal husu pod paždí,

ji

spo-

a šel dále.

Byl juž u samého msta. Lidé hrnuli se sem lidí. Staík tam a silnice byla plna vozu, dobytka se chtl vyhnouti tlaenici, pekroil píkopu a šel brázdou podél bramboišt, které patilo mýtnému. U plota byla uvázána podivná slepice, chocholatá, i

i

155

—

chomólá na vysokých nohách. Mýtná ji tam uvázala, aby se jí v tlaenici nezatoulala a neztratila. Staeek jak živ takové slepice nevidl. Zastavil se a hledl na ni všecek udiven

„Co je toto za slepici?" kroutil hlavou. „Je vtší než kohout. Ani na fae takové nemají. Tu kdyby naše maminka vidla, že by ji chtla již k vli vzácnosti. — A co, však mžeme my, chudí lidé, také nco vzácného míti! Každá slepice najde své zrnko a tato jistotn najde dv. Chytrost kouká ji z oí. Uživí se bezmála sama a za vajíka utržíme pkný groš. Hej, pane mýtný, je to vaše

—

—

slepice?"

„Ano.

A pro?"

„Nedal byste mi

„Husu mi za „I s

ni

ji

tady za

tu

husu?"

chcete dáti?" podivil se

mýtný

Pánembohem!"

Staeek

tedy vzácnou slepici a poohlížel se po hospod. Však si také zasloužil sklínku piva a kousek chleba. Byl cestou a horkem unaven a za k tomu ke všemu ješt tolik toho vykonal, vzal

si

—

kon ml

slepici.

Práv „Tam a

šel.

—

mýtu byl hostinec „u vola." zajdu a odpoinu si," ekl sám k sob

naproti si

Ve dveích na

ramen

vrazil

plný pytel.

do hostinského,

jenž nesl

156

„Pokat!" zvolal staík.

Co

„Vrazili

jsme do sebe.

nesete?"

to

„Shnilá jablka prasatm.

v nálevn

a

státi

pánm

Kdosi mi je nechal

tam smrdí."

„Plný pytel jablek?" podivil se staeek. „Tolik kdyby maminka vidla, spráskla by ruce.

jablek

V

jsme

mli

na nas^í jabloni jen jedno jedinké. Maminka je dala na almaru a tam stálo pes celou loni

až

zimu,

shnilo.

Jáku: „Zaho

ho."

—

„Na?"

—

ekla. „Shnilé jablko je pece lep^í, než žádné" Kdyby mla tady a tak je na almae až podnes. by bylo radosti!" ty v tom pytl, to Hostinský se šelmo vsky usmál.

n

Co mi za „Tady

„Chcete je?

dáte V" tu slepici."

„Dobrá; zde jsou."

Staeek ke

stavil

vzal pytel, zanesl ho do nálevny, po-

kamnm

a poruil

si

piva.

bylo plno sedlák, koa, ezník nkolik cikán sedlo v kout za stolem.

V nálevn

—

ba

i

Jeden kiel pes druhého a bylo hluku a smíchu a hádky, až šla hlava kolem. Kamna byla horká, ponvadž v kuchyni pekli a vaili. Jablka v pytli, pistavená ke kamnm, poala za chvilku syeti „š-š-š-š". „Pst! Co to?" zvolal ezník nedaleko kamen

—

sedící.

157

Hluk na chvilku

utichl a všichni poslouchali.

„To syí tady má jablka," ekl staeek.

ezník

se ohledl na pytel a zakabonil se:

je ten pytel se shnilými jablky?

Pro

jste

„To

ho ne-

odnesl, hospodský?"

„Odnášel jsem jej, však jste vidl, ale tady staeek jej ode mne koupil." „Koupil?!" podivili se hosté. „A za?''

„Za

slepici

—

a za jak

pknou!"

chlubil

se

hostinský.

vyvalil na staeka udivením oi a „Prosím vás, z kterého konce svta jste,

ezník otázal se:

že jste dal za to shnilisko slepici?"

A staeek

vypravoval za všeobecného napnutí a smíchu, jak vyjel z domu na koni, toho že promnil za krávu, krávu za ovci, ovci za husu, husu za slepici a ted že má místo kon tady ten pytel shnilých jablek.

jste,

„Na mou duši, takového obchodníka, jako vy jsem ješt nevidl!" smál se ezník. ..Toto je

pece

kšeft:

za

kon

donésti

dom

pytel shnilých

jablek!"

„Všakt dostane doma od staré za každé jablko bouchanec. Nechtl bych jich míti na zádech," ekl druhý ezník.

:

158

„Oho!" ('o

tatínek

se

bránil

doma nemáme. Má

stará

starý,

^takových

m ješt

poádk

pochválí a

ekne

udlá, je všechno dobe."

„No, to by nemusila udeil první ezník na stl.

míti

kouska

rozumu,"

„Však ono to tak hladce nevypadne," ekl druhý ezník. „Staeku, vsadme se, že dostanete boucnance."

„A že ne!" „Ano, vsadme se tebas o

dvma „Platí,

dv st

zlatých proti

zlatkám!" pidal se první ezník k návrhu staeku? Pojedeme s vámi a dostanete-li od

staré, dáte

vám my

nám

dv

„Platí,"

dv

zlatky a pochváli-li vás,

dáme

st!" pleskl

staeek.

Vypil každý ješt sklínku, pak naložili pytel na vz, sedli všichni ti a jeli. Staeek vezl se dom jako pán. s

jablky

Pichvaloval si: „Kdyby ta jablka k niemu jinému nebyla, aspo se s nimi vezu. Jinak byl bych musil já starý lovk v tom prachu capkati pšky." A zapáliv si dýmku kouil spokojen.

Když

dojeli

ped staekv domek,

stála sta-

enka práv mezi dvemi. „Vítám t, tatínku," volala radostn. pak se to tady vezeš?"

„S kj^^m

159

„To

jsou dv^a páni ezníci

zavezli

;

dom,"

odpovídal staeek, slézaje

t

Bh

Pán

s

maminko. Jak pak ses mla?"

„Dobe.

A

jak ty, tatínku?"

„Dkujíc Pánubohu, také dobe.

Šastn

m schváln

vozu. „Pozdrav

Valacha jsem

prohandloval."

„Ano? No

nemla jsem o to strachu, A za hos prohandloval?"

Což,

vidíš.

však ty tomu rozumíš.

„Za krávu." „Zaplaí

Pánbh

za

mlíko

juž

staenka. „Ted budeme mívati zase

To

a máslo a sýr.

„To ..Ovce

je

ješt

nám dá

byl rozumný handl."

nemám

„Ale kravky

naped !" zvolala mlénou polévku

;

lepší,"

také

dal

jsem

pravila

mlíko

za ovci."

staenka rychle.

a brynzu a ta prý je

A

zdravjší, než kravský sýr.

ji

pak oveku snadnji

vyživíme, než krávu, nepotebuje tolik píce."

„A vlnu nám

dá," prohodil starý.

„Ano, ano, na to bych byla málem zapomnla. Z vlny mohu naplésti teplých punoch a co bychom mli z krávy? Ta vlny nedá, té vylíná všecka sn^f

Dobe íkávám,

že

jsi rozvážn57",

„Ale za chvíli jsem za

Staence

se

zalesklo

ni

rozumný muž." vyhandloval husu."

v oích.

„Tak budeme

160

na

letos

raíti

sv.

Martina husu?

Na

to

se

tším;

nemli jsme již po kolik rok husiny/ „Netš se, maminko, nadarmo," pravil staeek, „za husu jsem pak vymnil krásnou chomolou slepici."

„To byl zdravý nápad!" zvolala staenka. „Sle

pika

nám

vejce, ty pak vylíhne a budu kuat. To bylo dávno mé tajné pání. Jak paks ho tak uhodl?"

nasnáší

dvr

míti plný

pici

„Milá brachu, z toho nebude také nic: za jsem vyhandloval pytel shnilých jablek."

sle-

zrovna kolem krku padla!"' ti pro. Chtla jsem ti uchystati dobrou veei vajíka na másle. Vajíka mám, ale žádnou pažitku. Šla jsem k sousedce, aby mi jí špetku dala, však jí má v zahrad na záhon dost. Ale ta lakotíce mi ji zapela, že prý v jejich zahrad nerušte, jim že nerušte vbec nic, ani shnilé jablko ne. Odešla jsem s nepoízenou, „Tetf ale abych

ti

zvolala staenka. „Pokej, povím

—

—

ale zlobí

mn

Vezmu tch

posavad. Ted se jí mohu pomstíti. jablek do klína a zanesu jí a eknu: to

„Když vám, chudáku, ani shnilé jablko v zahrad nevyrostlo, pináším vám jich tady nkolik ctí a darem. Dkuji ti, mužíku, za ta jablka; když jsi je vyhandloval, bylo to skoro jako vnukuutí. Kde pak jich máš?"

—

ezníci poslouchali a

divili

se

ím

dál

tím

161

více. První

ekl: „Toto se mi

tím je td stará

spokojenjší.

líbí.

To

ím dál stojí

s

kopce,

opravdu za

peníze.

A

staekm dv

st zlatých. Vru, nezstane nikdy bez odmny, vyvolili si

vyplatili

žena heslo: „Co tatínek iní, je vždycky dobe!"

^UKRSKA^ ,,"^/

L^ST

x^^.

D\^rásnú poaeb. -«^

ávno nebylo tak krásného máje, tak

sluni-

vého, tak teplého, vlahou tak požehnaného, jako

j(»

letoi^ní.

Dlouho dímala matika zem pod rubášem sn hovým a snila o rajském dítku, radostným vncem ozdob(!ném jaru a ekala na n. Ale mrazivé vichory bránily mu pijíti. Teprv ped vzkíšením vyjasnila se obloha, oteplil se vzduch a zem slavila též vzkíšení. První den kvtna jako zázrakem obalil se kde který strom

kvtem

a

listem

zelenj-^m,

rozkvetly

louky a háje, rozepl se kde který ptáek a radostí poskoilo kde které srdce. „Bože, to je krása! Kéž by bylo neustále jaro!'jsem kdysi slenu Kláru zvolati, když zavedla

slyšel

babiku do rozkvetlé zahrady. „Babiko, ted zajisté ozdravíte. Jaro musí každého vzkísiti a kdyby byl již

napolo mrtev."

163

„Nev

tomu,"

usmála se

„práv na jae umírá mnoho

stará*

paní

smutn,

lidí."

„To musí býti smutné, umíti, když celv svt kvete, voní a zpívá," vzdychla slena. „Na jae bych nechtla umíti."

„Pro?" pravila babika. „Když o smrti rozjímám, pomyslila jsem si již asto, pro jsem neumela za mlada, když jsem ješt kvetla jako rže? Byla bych nepoznala všech tch starostí, bolestí a námah, které potkaly a na vnosti byla bych

m

snad šastnjší než budu. Milé dve, umíti ve své nevinnosti, v máji života a pochována býti pod májové kvítí, to je krásná smrt!"

A mla

stará paní pravdu.

Dne druhého kvtna zemela ve slavkovském kláštee chudých školských sester ctihodná sestra Maria Leonia Rundt, rozená Polka ze Saybuše. Když

Vod zamýšlely zave Slavkov klášter a díví školu a pedstavená svých sester se ptala, které z nich by dobrovoln nesnadné té úloze podvoliti se chtly, hlásila se sestra Leonie první. Nauila se výborn esky a když jí pak ízení slavkovské klášterní školy sveno bylo, poínala si v duchu ryze eském. Byla vlastenkou s tlem, duší, vlastenkou, jakou jen Polky býti dovedou; penesla lásku svou k matice Polsce na sesterskou Moravu, i lépe: rozdlila srdce své: ctihodné školské sestry v Bílé ložiti

164

pl

vnovala Polsce a Morav.

dala Bohu a polovinu

Byla

ámou

nj^ch

mrav,

velenadanou, bystrého ducha, uhlazopostavy vysoké, štíhlé, aristokratické. záila moudrost, svatý klid a djejího oblieje Z plícním neduhem již po Churavla tinná veselost.

nikdy jsem ji nevidl smutnou. Vždy se usmívala a o své chorob mluvila jen žertovn a tšila se na ni. o smrti jak o návratu do domova léta,

ale

—

O

její

poslední hodince mohl

s ní

lovk

mlu-

vci. Slíbil v celém svém

jiné dležité

viti

jsem

bez obalu, jak o každé mluvil jsem jí jednou

—

život

asi

ptkrát

—

že

jí

slibujeme pijít na svatbu

vdovou

radostí

—

s ní

pijdu na poheb, jak jiné

-

a pijala ten slib

s

opra-

jako nevsta.

Když mi bylo oznámeno, že zemela, spchal jsem dostát svému slibu. Dne tvrtého kvtna ráno o šesté hodin šel jsem do kláštera obtovat za zemelou mši svatou. nil

Vzduch vonl zdravotou, vlhký pochládek mírpaprsky jasného slunka a v stromoadí jásalo

ptactvo.

Bylo

to

vru

slavnostní

jitro.

Brána klášterní byla otevena. Vstoupil jsem.

Všudy ticho. Jen služka zametala padky kvtin, z nichž vily vnce.

listí

a od-

!

:

165

V levo v otevené hovorn ležela mrtvola sestry Leonie v rakvi. Nikdo se u ni ješt nemodlil; svíce hoela

jí

u nohou.

Ležela jako ulomená

lilie, svatý klid na bledém v eholním svém rouse, v rukou rženec a kolem erné kukly na hlav vneek. Rakev byla obložena vnci a mrtvola obrázky svatých.

oblieji,

Nebylo mi

jako bych se dival na mrtvolu:

ani,

že hledím na

zdálo se mi,

upracované panny. za

ní.

—

Po mši

klidn}'"

Pál jsem

jí

spánek unavené, ho a pomodlil se

jsem se ctihodné pedstavené kláštera, jak sestra Leonie umela. Odpovdla mi „Chvála Bohu, dobe. Trpla mnoho, trpla dlouho, ale trpla dobe!" Víte,

sv. tázal

dobe trpti?

co je to

Nedlouho ped smrtí pravila plaícím sestrám „Neplate, Budete-li neho potebovati, eknte to a já vám všechno vyprosím, bude-li Pánbíek :

mn

chtíti."

Kýž bychom

já a ty,

tenái,

ped

smrtí tak

mluviti mohli

Když

se

strám: „Svíci. Podali

pozemské jež

jí

jí

ni

—

jejího života

již

trhala,

ekla

se

Juž nevidím."

svcenou shaslo,

nikdy nezhasíná.

svíci

za

to

do tuhnoucí ruky. Svtlo zasvitlo svaté svtlo,

jí

:

16Ú

Tak doufám v Boha. Po osmé hodin šli jsme

ji

pochovat.

Rakev

v prjezdu. Kolem ní stály družiky v bílých šatech, žaky zemelé. U zdi ctihodné sestry, zahalené ernými závoji a odchovanky klášterní školy v erných šatech. Krásné dvátko drželo polštá se zlomenou svící a vnekem.

vnci pokrytá

ležela

Po modlitb knží zapn krásný, smíšený z

nhož zde

sbor,

druhou a tetí sloku kladu »Co



kvete,

kvt

vadne,

/itr;i

jako sen vše jxnnine

;

oprší, krásy vnadné,

kdy jen Tvrce pokyne. Tak zde panna v i)lnéni kvtu, riúika jak spanilá, opršela v

mladém vku,

otnou hlaviku sklonila. \'

rakvi kvítím o/.dobená,

vnec, nevsta vyvolená,

ustrojená u spí v

rukou kíž a r/encc.

Nad

zí

rakví, hle, z

rozmariny

panenský vneek lžko její bude z hlíny zbudovaný hrobeek.« ;

verše byly zajisté již nad rakví mnohé panny zpívány, ale snad málo kdy tak pí pádn, jako nad mrtvolou sestry Leonie. Proto Prosté

tyto

m

!

:

167

pohnuly až k slzám. ale bylo mi

litoval, ní,

že jsem

Ne, že bych byl sestry Leonie že neležím v rakvi místo

líto,

neumel v mladém vku

smrtí takovou,

jako ona. Odnesli jsme rakev do kostela. Tam zpívány hodinky za zemelé a Requiem. Po celou tu dobu stálo dvátko, které neslo cestou podušku s vnekem a zlomenou svící, s ruikama tak krásn sepjatýma a okama pobožn k oltái obrácenýma, jako znázornní nevinné duše, jež pozírá v slávu Boží.

Pán doprovodili jsme ji na hbitov. námi všichni žáci mšanské školy se svými pány uiteli a mnozí píznivci zemelé. Hodnostá nevidl jsem na pohbu žádných. A na také? Vždyt byla zemelá jen chudou školskou sestrou a chudoba nemá ted ve svt vážnosti. Z chrámu

Šli s

Dobe,

že

ped Pánem Bohem

je jinak

Slunko záilo jasn a radostn, když jsme pišli na slavkovský hbitov, jenž jest opravdovou zahradou. Slyšel jsem tam zpívati ptactvo, vidl rozkvétati krásné kvítí.

Když rakev do hrobu

spustili, zazpívali

zpváci

»Svadla rže v plném kvte,

marné o

ni náreky,

pesazená, v lepším vzkvete znovu na v.

Kosmáka: Nové obrazv

z

svt

vky.

Kukátka.

II.

12

168

Bohu v

žila ze

odmnu

Spasitel

ji

vší síly,

ted sladce spí, zase milý

br^o ze sna probudí.

Nuže,

žij

tam

v

krásném

Panny Marie, kde duch jako kvítek u Boha se rozvije !«

ráji

v klinu

v

máji

„Ano," pomyslil jsem si, „ty se zajisté jako zde, kvítek v máji u Boha rozviješ! Zaseli jsme

t

sím

drahé, položili jsme t, ulomená

lilie,

do tma-

vého, chladného lžka v krásném msíci máji. Kvt se strom bude pršeti na tvj hrob, piletí ptáek,

zapje ti, piletí sladká vrelka, zabzuí ti; zaduje vtérek s nebeských sad, zasmjou se hvzdiky dímati a ty l)ude§ ležeti a dímati, s vysoká Pak vstaneš v podob až zazní povel k soudu. liliové a zaskvješ se v máji vném. est budiž památce tvé a duch tvj panujž na duch nejen kevždy v kláštee slavkovském

—

—

—

—

—

sanský, ale

též

vlastenecký

I**

T7".

Boží mlýny. (Psáno

r.

170

toho zatáhl zajisté do nejhlubší hlubosvtla deaního nespatil.

se zachtlo:

iny

a

již

Tomu

je

však juž dávno a dnes tam hastrmana

Bud se odsthoval anebo dokonce umel. Kdož to ví? nikdo

nespatí.

již

nkam

jinam,

Stará Koutná, která sbirá po lesích hojivé byarci, že hastrman v rybníce poád ješt bývá, a když se tam pedloni pastýíjv Kuba utopil, zaplesalo jí srdce: „Vidíte, že hastrman tam ješt je! Žádný jiný nezatáhl Kubu pod vodu, než on. Sama jsem mrtvého do truhly oblékala a vidla tebas jsou staré, pece ješt jsem na vlastní oi, že ml na levém lýtku modiny. Ty dobe vidí, byly od prst hastrmana, jak ho táhl dol."

liny, dušuje se

—

—

Ale emu pak taková stará, uplkaná baba rozumí? Brýlatý pan doktor naznal, že Jakuba popadly a dost! ve studené vod kee

—

—

je

Hastrmana tedy již není, ale zábežický mlýn pece poád ješt „Ilastrmánkem".

—

Mlýn klepá práv žene kolo jarou Ale

lidé

ve

vesele.

Hojná

jarní

voda

silou.

mlýn

nejsou tak veseli, jako mlýn.

Mlyná stojí venku u dýmky a hledí zasmušile

vantrok,

koui

z

na kalnou vodu.

devné

—

Též

jeho myšlénky jsou zakalené.

dve

„Tšil jsem se, že to zavedu pod dobrou stechu a tu máš!" vzdychl na to zhluboka.

—

171

Mlynáka

sedí ve svtnici u okna, dívá

zahrady, slzy kanou lat5'xh tváích, a

„Ta s

jí

se

do

jedna za druhou po boube-

naíká:

vojna, ta nešastná vojna!"

Po zahrad chodí Josef, syn hajného Vrného, mlynáovou Maenkou Jarní sluneko mile svítí .

.

.

a heje, na stromech rozvíjí se mladé, jemné lupení,

behy

meze

a

usmívají se novou, radostnou zeleni,

vykukují modré fialky a roztodivné žluté a Vzduch voní svží, hojivou zdravotou a skivánci, sedmihlásci, ermáci a celá ta zpvná drobotina jásají jak o závod.

a

z ní

bílé kvítí.

A jen

mladí lidé kráejí v tom zemském a hovoí spolu polohlasn.

ráji

pece

smutn

„Maenko, nevs tak smutn hlavy, vsak ta vojna nepotrvá, a jak se vrátím, budeme svoji," tšil Josef Maenku. Byl silný a svižný, lesem odchovaný chlapík. Tváe mu jenjen hoely, oi šlehaly jiskry a tmavé kníry pod nosem trely hrd, vyzývav. Byl ticátník a zdál se býti mnohem mladším.

vn

„Jestli se vrátíš!"

vzdychla

Maenka

a

oi

se

jí

zakalily.

„Nestrachuj se tak,

má

dušinko; každá kulka

netrefí."

co bych

si

—

A kdyby t tar nkterá ubohá pak poala?" já

„Ale mnohá! bila,

za-

172

„Zapomnla ránu zhojí

—

bys,

a po

„ó nikdy!

Maenko,

ase

—

as

prý každou

vdala bys se za jiného."

Nedostanu-li tebe, jiného nechci."

Josef uchopil

ji

za ruku a stiskl

ji.

„Dkuji

ti

za to milé slovíko." Pišli

práv k živému

plotu,

který

zahradu od cesty, vedoucí k blízounkému

mlynáovu lesu, dlil.

„Nepjdeme ješt jednou k našemu zamilovanému místeku?" vyzýval Josef Maenku. „Do poledne je ješt dlouho a vyjedeme teprv o dvou hodinách. Na rozlouení doma mám ješt asu dosti." „Pjdu s radostí. Aspo se tam mžeme na louenou ješt jednou spolu pomodliti." Josef otevel úzká

dvíka a vykroili

roz-

ze za-

hrady ven na cestu. Pešli po lávce potok a dali se k lesu. ( ernal se hned za potokem na svahu hory. Josef držel tiše

Maenku

za ruku a kráeli jako

dti

vedle sebe.

Bezí poalo se též již novou zelení odívati a mladé, skoro przrané listí lesklo se v zái slunka, jakoby bylo z nejjemnjšího skla. „Josefe, pro nemluvíš? Mluv, však tvého hlasu dlouho slyšeti nebudu."

„Napadla mi smutná myšlénka."

„A jaká?"

173

„Maenko,

já se smrti nebojím. Je-li

mi

to sou-

zeno ve vojn zahynouti, Pánu Bohu porueno; ale jednoho se bojím aby tam nezmrzaili. Kdybych se vrátiti o jedné noze, nebo bez ruky, to by bylo pro horší, než smrt! Jak bych se pak uživil? A ty bys pak jistotn také nechtla."

m

:

ml

m m

„Josífku,

nemluv tak ped rozlouením!" zvo-

Maenka. „Pán

lala

—

kem,

Bh

nedej, abys se vrátil mrzáale vraf se jakýkoli, jen se vraf A kdybys !

byl tím nejbídnjším

mrzákem,

já

t

neopustím a

vezmu si t a budu t opatrovati a živiti. Tady máš mou ruku na to!" „Ty dobrá dušinko, tak mluvíš te, ale kdybys pak vidla bídného mrzáka

ped

sebou, mluvila bys

jinak."

„Nikdy!"

m

si

„A kdybys se vzíti, vaši by

i

ti

ty chtla

„Bude mi brzy 24 moci nade mnou " Josef zakroutil

smutných eí. Snad

„A Matika u

ní."

—

si

hotov

odhodlati a

nedovolili." let

a pak nebudou naši míti

kníry a ekl:

m Pán Bh

Boží," doložila

„Nechme tch

ochrání."

Maenka. „Jsme

iuž

''

Vystoupili ješt nkolik krok do kopce a pak se les rozevel a ped nimi se leskl rybník. Na hrázi

174

rozvtvené duby ješt s loským, uvadlým lupením. Nové poalo teprve sotva pueti.

stály mohutné,

Na nejvtším dub

byl pibit na

dev

malo-

vaný obraz Panny Marie. Kolem dubu ležely velké "^--^ kameny. „Tak, tady jsme," ekla Maenka.

„Posame kdož

se na chvilku,"

ví, budu-li zde

pravil Josef, „však,

ješt jednou sedti."

„Zaínáš již zase tak smutnou?" kárala ho Maenka. „Budu sem chodívati každý den a Panenku Marii prositi, abys se

„A v kterou

šastn

vrátil."

chvíli?"

„K veeru." „A

eru budu,

já

budu na tebe také každého dne k ve-

pamatovati,"

by

i

sliboval

jí

Josef,

„af

budu, kde

v stelovém dešti."

Stiskli si ruce a

Josef zahledl po milém mu lese.

zamleli

se na

se.

vodní hladinu a dokola

—

a já musím do nejkrásnjší „Kolik pak rok budu dalekého svta," vzdychl si.

pTed bude

les

pry?" „Kuku!" zakukala kukaka v nedaleké houštin. „Zakukala zajásala Maenka. Ale bude to beztoho dosti dlouhý, smutný rok!" vzdychla hned na to zasmušile.

„Jenom jeden!"

jen jednou.

—

175

„Jen kdyby jich nebylo více!" pravil Josef.

Pomodleme

„Vis co, Josefe?

aby

se k

Matice

Boží,

nebylo více."

jich

Poklekla ped devným obrázkem, Josef klekl vedle ní na jedno koleno a modlili se hlasit k mocné Pomocnici kesan.

Tichý modlitby.

—

neslyšel

les

„A ted se vrame,"

dávno tak vroucí

zajisté

ekl

Josef,

když se

do-

„Bude brzy poledne."

modlili. Šli

Maenka

zpt lesem do mlýna. barvínku a

fialek,

V zahrad

uvila

natrhala

kytiku a dala

ji

Josefovi: „Tady máš na památku."

si ji

„Dkuji ti, Maenko," uklonil se Josef a zastril kytiku do knoflíkové dírky. „Až uvadne, budu nositi na srdci, a dá-li mi Pán Bh šastný návrat,

vrátím

ti

ji

a poprosím o erstvou."

Šli pak do mlýna. Josef se vzmužil a pistoupil k mlynáovi: „Pantáto," pravil, podávaje mu ruku, vás tady nastává louení. Pán „málo plátno, z té vojny, zachovej ve zdraví, a vrátímli se zdráv smím pak poprositi o vaši Maenku?"

—

Mlynáka

s

Bh

Maenkou zakryly

si

zástrami oi

a zaplakaly hlasit.

Mlyná

stahoval

oi

a svíral ústa,

aby nepro-

ruku a

ekl pidu-

pukl také v plá, tiskl Josefovi

176

šeným hlasem: „Zachra vás Pán Bh — a nám se pak To ostatní všem ve zdraví navra !" tento — s Pánem Bohem Jose pistoupil pak k mlynáce a Maence a

—

—

!

chudákovi vyhrkly te též slzy. Podal jim ruce a jen „S Pánem Bohem!**

ekl zajíkav

Pánem Bohem!"

„S

mu kolem

padla

ob

zvolaly

mlynáka

a

krku.

n.

»Má

mamika

niDje

že sa jej

veliký žan,

synáek do vojny dan.« {Mor. nár. píse.)

Josef odešel

nákou

dvée

Mlyná s Maenka jen

ze mlýna.

vyšli za ním až na dvíir,

mlymezi

jak se na poestnou pannu sluši a patí.

V hospod k

spšn

armád

vojákm, kteí mli odpoledne hudba, ale Jose jakoby jí

hrála

se odebrati,

spchal na druhý konec osady a dále k hájovn, na pokraji lesa stojící. Byl by ml k ní od rybníka lesem blíže, ale zašel si k vli Maence a k vli rozlouení s mlynáovými. neslyšel,

Zarostlý hajný

stál

ped dvemi

nho obdem a

„Vítám t," zavolal na že juž jdeš;

t

ekáme

ani dokati."

s

a vyhlídal syna.

zdaleka.

matka

„Dobe,

nemže

se

177

„Byl jsem ve

mlýa

rozlouit se,"

„Však vím, žes nehulákal v hospod," stiskl Matka je žalostí juž mu otec ruku. „Pojd dále! zase všecka nemocna."

—

Josef

si

povzdychl a

šel

do svtnice.

Hajná sedla na rozestiané

posteli a

rozevela

naproti synovi náru.

„Vítám t, že ani k

mj

obdu

zlatý

synáku;

juž

jsem myslila,

nepijdeš."

Josef pistoupil k posteli, pohladil matku a

lichotivým hlasem: „Co pak

vám

to

ekl

mamineko

na-

padlo! Jak pak bych mohl poslední chvíli jinde býti

než

doma? „Dobe

jsi

udlal," pochválila ho matka, a ^pa-

jen že jsem se strachovala,

tilo se to;

obdem

Zašel jsem jen do mlýna se rozlouit."

—

že

t ped

Bétuško!" volala na dceru do kuchyn, „dones obd!"* nepustí.

Btuška, krásné, ervenolící dve, donesla na veverí polévky. Tu Josef nejradji. Proto hajný obcházel dva dni ped tím celý les, aby notnou zásobu tchto opiek našich les zastelil. Btuška postavila mísu na pokrytý stl, a že byla v rodin nejmladší, pokižovala se a poala po starém, dobrém zvyku modlitbu ped jídlem hlasit veliké míse

íkati.

Když minko, vy

šel Josef k matce: „Manámi nepisedaete? Pojdte, zavedu vás."

se pomodlili, s

178

„Zlatý synáku, Pojezte

s

nemám

Pánem Bohem

na

jídlo ani

pomyšlení.

sami."

„Maminko, nepjdete-li, nebude ani

mn

chut-

nati."

abych

„No,

ti

obda

posledního

nepokazila,

pjdu."

Opela kroky ke

se

o

synovu

ruku

a

šla

šoulavými

stolu.

smutný obd.

Matce tekly po tváích muži hledli zasmušile, otec dával synovi dobrá napomenutí a Btuška, bj^v^ala jindy veselou echtulkou, tentokráte mlela, a div bratra Byl

do

to

lžíce slzy,

a

i

smutnýma,

vrnýma oima

nepohltila.

Když poobdvali, zavedl Josef matku opt k steli

po-

a otec vytáhnuv z kapsy tobolku, stril synovi

nkolik bankovek do ruky: „Tady máš, Josefe, pro pípad poteby." „Tatíku, necht si to, já se neztratím," odmítal Jesef peníze.

„Jen

Doma

bude více poteba."

jich

vem, synáku, jen vem!" volala matka.

si

„My hlady neumeme." „Nevíš, co

„Vím, že lával,

—

jich

t mže

potkati,"

nepromarníš,

:

vám

ekl rozvážn

však's je také

otec

vyd-

a pak toho není mnoho,"

„Tedy zapla Pán Bh že

— !"

j« vrátím, jak jsou.

mi raneek?"

podkoval

—

syn. „Možná,

Btuško, svázala's

179

„Aao, tamhle leží," ukázala na lavici u kamen. všecko." „Máš v

nm

„Knížky také

?"

„Jak pak bych

na

mohla zapome-

modlitby

nouti!"

Josef pohledl na hodiny. „Je juž jedna

mamo,

Juž je všecko

—

musím

—o

pry.

dvou hodinách vyjedeme

jíti."

Hajnová po tch slovech zalomila rukama a zabdovala. „Podívám se ješt po dom," ekl Josef a odešel ven.

Otec

šel za ním.

Josef pohladil psa na

etzu,

vešel do chléva,

popleskal krávu a jaloviku, a pak se podíval do malé zahrádky, jakoby se chtl i se stromy a velikami rozlouiti.

„S

Pánem Bohem!"

vzdychl,

„jestli

pak to všecko

ješt jednou uvidím?"

Hajný zahryzl se do vousv a

odplivl.

ekl synovi. „Ženské toho nakií beztoho dost, a kdyby ješt nás dva louiti se vidli, bylo by kiku ješt více, „Josefe,

—

a ve vsi

spatit

se hned tady,"

musíme stavti hrdiny. Nikdo nesmí nás

mkkými!"

„Tedy

ekl

rozlume

tatínku, zaplaf

Pán

Bh

Josef krátce a políbil otci ruku.

za

všechno!"

"

180

Hajný

ho k

pitiskl

srdci a políbil:

„Bh t

opatruj a vraí se mi!"

„A starému hrdinovi, který ješt Napoleona pamatoval, zaleskly se v ocích slzy.

„A ted

pojd, af je

pláeme ješt Šli

brz}"-

po tom, sice se roz-

všichni."

do svtnice.

Josef pevlékl

se

do svých

starých vojenských šat, které mu, když ped rošel, dali, a zakroutiv si pak z vojny

dom

kem

kníry, jakoby pil

si

tím zmužilosti dodati chtl, pistou-

k matce a podával

jí

ruku:

„Maminko, nestonte

mn.

Až se vrátím,

vás

aí

vidím zdravou!"

Matka ovinula mu ruce kolem krku a poala syna svého líbati a svatým kížem znamenati. „Ach, což

stará žena, necht umru, jen ty,

já,

náku, zsta na živ. O

—

mé

„

—

doložila

zlatý sy-

ta vojna, ta nešfastná vojna!

t

Požehnej a zachovej mateské požehnání Josef poklekl

mj

—

tam Pán

Bh

sám

—

a

pekonán k nohám matiným.

doprovázej

t

matka a hlava

na všech tvých cestách!" klesla na rám synovo.

její

Josef zulíbal matce ruce a vyvinul se

jí z

náruí.

Stará klesla všecka zdrcena do podušek zpt.

„Btuško,

s

Bohem

—

a nepla!" políbil Josef

plaící sestru a spchal ke dveím.

181

III.

»Co v

kon

su to za

tej

naší

Pase ich

Když ju

dubin? ma milá,

košulenku

vyšívala,

žalostn plakala a bilym šátekem

oí

šije.

Komu

ma

ty,

košulenku

utírala.

milá,

šiješ?

To tob, syneku, jak pomašíruješ.«

(Mor.

Touž

íiár.

píse od Píbvra.)

když se Josef doma louil, sps malým, bílým balíkem k rybníku a odtud lesem zrovna k hájovn. Nikdo chala

jí

chvíli,

mlynáova Maenka

nevidl, nikdo

jí

nepotkal.

Zrovna, když Josef otvíral

dvée

k odchodu,

vešla do sín.

Josef se

jí

„Ty

až lekl.

jsi

tady? co pak se

stalo?" „Nic. nic, Josífku. Chtla jsem t jen ješt jednou spatit, proto jsem pišla lesem, aby mne nikdo nevidl a nesu ti tady nco do té vojny."

—

„Ty dobrá dušinko „Ušila jsem

ch v

ti

!

Co pak

košili a všila

je to?"

do ní tolik po vzde-

nco, co t ped neštstím Prosím t, kdyby pišlo k válce, oble si

šili.

a pak ješt

Slib

mi

to!"

ochrání. tuto

ko-

:

182

„Zde ruka na to!" „Tak od této chvíle budu míti pokojnjší mysl." „Btuško, dej mi košili do raneka!'* požádal Josef sestru.

„Pojd do svtnice, Maenko!"

zvala

Btuška

kamarádku, „a potš maminku." Rozlouili se ješt jednou, pak vzal hajný synv raneek a šel s ním k osad. Staré matiny oi a mladé nevstiny a sestiny hledly pes slzy za nimi, až muži v osad zmizeli. IV. Ptajó se ptajó,

Nic se neptéte

kemo

a

to hrajó?

jenom

hréte,

Šohajíkovi

Sohajíkovi

koa

koa

sedlajó.

Pisedla k

sedléte.

nmo,

jemo »Hezké seneko, nechod na vojno.« šeptala

(Mor. nár. píse.)

Hajný

s

Josefem

šli

rázným, vojenským kro-

kem k osad.

Nemluvili ani slova, jen když picháprohodil hajný krátce: „Až první chaloupce, zeli k pijdeš na hranice, jdi nkde ke svaté zpovdi. lo-

vk

neví, co ho

„Pjdu,"

mže

slíbil

potkati."

Josef.

„Sám jsem na

to

pomýšlel."

Zaboili kolem první chalupy. Z hospody zaznívala hudba. Tenkráte ješt neznali v Zábrežicích

183

kídlovek a bombardon: inel tam ješt poctivý cimbál, housle kviely, basa

starý,

huela a jako

jediný ústupek nové dob vískal klarinet. Ale Zábežickým hrály pi té hudb všechny žilky v tle a pozdji nemohli dlouho tó nové „plechové muzice"

pivyknouti. „Je to kus blázna, ten Havranv Jurka," ekl hajný nevrle, „že si dává tak vyhrávati, jakoby šel na svatbu."

eho

„Což je jemu!" prohodil Josef, „on neztratí však víle." a kulky se nebojí

ni-

—

„Vím, ó vím! Jen že jsem doposud chlapa ne-

—

To

dkaz, tžko nkoho viniti. mu žádného po-

a když není

pistihl, ti

povídám, Josefe, neukazuj

dezení a

nemj

pochází z

cikán

s

ním

—

nic

zlého!

Víš, jejich

jsou to mstiví lidé.

rod

— A pak —

budete tam z naší osady sami dva, jste u jedné „kumpanije," možná, že ti bude dobrým, kdyby se ti

nco

pihodilo."

„Pán

kamarád

Bh

!

nejbližším a

lovkem, stébla

nedej

budu

pes

—

Ale na vojn je lovku dokud bude Jurka jen trochu

mu kamarádem

a

nepoložím

Došli k hospod. Otevenými okny bákový dým a kik a zpv a hudba.

valil se ta-

Hospoda byla plná vojáci, v.

mu

cestu."

lidu. Staí muži, vysloužilí sedli za stolem a vzpomínali dávných as,

Kosmák

:

Nové obrazy

z

Kukátka.

II.

13

184

kdy

na vojnu pochytáni a v poutech odvezeni. Tenkráte jim nebylo do smíchu, ted však vypravovali o tom jak o njakém hrdinství, a bda každému, kdo by byl o vojanštinu jen jedin^^^m neuctivým byli

slovíkem zavadil! Na lavicích podél stny sedlo nkolik starých bab. Jak pak by se byla mohla bez jejich pítomnosti a kritiky tak dležitá událost, Mezi jako je odjezd voják do války, odehráti? nimi sedla tóž Jurkova matka a vedle ní jeho milenka. Jalovcová Kaa se svou matkou.

—

Svobodná chasa obstupovala hrdinu dne, Havranova Jurku. Stál ped hudebníky, sndý štíhlý chlap. Vlasy a husté, tvrdé kníry ml jako cikán

erné

a

oi mu blesky

plechá a

zpíval

jenjen sršely.

V

ruce držel

vysokým, jasným hlasem: »Pokej, Piemonte, bude stezka ouzká, až t bude vyprovázet

infanteria rakouská .«

Jurka tovi, proti

táhnouti

pchoty, a proto hrozil Piemonpod Radeckým (roku 1848.) do boje

sloužil u

nmuž

ml, hlavn

„infanteriou."

Hudebníci zahráli nápv, chasa se smála a staí pikyvovali hlavami a povídali si: „Co

vysloužilci

chce ten Piemontek ? Známe ho! Toho nebude míti Radecký ani na snídaní dost!"

185

„Kao, kde jseš?" zavolal Jurka na svou lenku. Pojd sem a zavdej si!"

mi-

Kaá

vyskoila a šla bez ostychu k Jurkovi. Vzal ji kolem krku a podal jí plechá. „Tu máš a pipij mi na zdraví a nepla o m, to ti povídám!" lejší

„Co bych plakala?" zazubila se Kaka. „Miby mi bylo, kdybys nemusil na tu vojnu a mohl vzít, ale když jina neni, jdi s Pánem Bohem!"

si

m

A

hlas

jí

pi posledních slovech pece zmknul.

„Však já se ti zase navrátím/ ujišoval ji Jurka. „O to nemám strachu. Taková nedobrota, jako ty, ta

nikde nezahyne!"

„Pánbíku,

Hajný

s

to je

Josefem

vojanda!" kižovaly se baby. vešli

do nálevny.

Jakmile Jurka Josefa spatil,

odstril

—

Kau

a

Juž jsem šel mu vstíc. „Vítám t, kamaráde! Nic myslil, že ses nkde ped tou vojnou schoval. se toho Piemonta neboj, tomu vyprášíme záda! Pojd

Pkn

vítám, pana rozvesel se trochu mezi námi! rozhajného!" pantátu stl sem za Pusfte táto hajný. hostinský, „Pane úslužn. kazoval Jurka nápadn

erstvého piveka pro pantátu hajného." Muži u štola uhnuli, hajný si zasedl a mrsknuv po Jurkovi oima, myslil si: „Ty lišáku mne svou zdvoilostí neošidíš! Nejsem dnešní. Kýž by ti tam nkterý ten Piemont kus olova do prsou pustil Od!

dechl bych

si."

13*

186

kteí se„Pánové nepo-

Josef šel k pulmistrovi a rychtáovi,

dli vedle sebe u ouedního jedeme již brzy?" „Jen pulmistr,

si

stolu.

pimlouval mu dá vám ho-

také trochu zavdejte,"

na pivo,

„nemáte-li chuti

a

spodský vína." „Dkuji, sklínku vina vypiju.

Ale, prosím, po-

rute zapáhnouti, abychom pijeli v as do „transporthausu" a nebyli hned první den trestáni."

dám zapáhnouti," svolil pulmistr, nemá jaksi k tomu odchodu."

„Chcete-li,

„ale Jurka se

Tomu

by tady hulákal do plnoci. Musím míti za nho rozum."

„Což, ten je ti jako pt.

„Francku," zavolal pulmistr na svého syna, „jdi

zapahat a pijed sem!"

Když

vz

Josef Jurku k odchodu.

pijel, nutil

„Pojd, kamaráde, pojedeme!"

„A

juž,

„Není

mám

asu

asu dost." A když pijedeme

ješt žíze.

dost!

díve, tím lépe; tam se

staneme

mžeme

do

zastaviti,

msta

tam

do-

lepšího."

„Tedy

s

Pánem Bohem, když

jinak není," od-

hodlal se Jurka, uslyšev o lepším piv.

se všemi louiti. Naposled

„Kaenko,

mj

s

se tady

ekl: nepla! A kdyby se

ti,

A poal

se

Kakou.

dobe

a jak jsem

co budu na vojn,

ti-

n-

187

m

t

ekati nemusíš, trefil a chtl si vzíti, na rozumíš? Jen se vdej vesele! Nebudu ti žádných V3'itek dlati a nezastelím ani tebe ani sebe."

který

—

„Jdi, ty nedobroto!" smála se Kaka a plakala zárove. „Ješt pi rozlouení žertuje."

Vojáci vyskoili na vz, hudba a celá osada doprovázely je až na konec osady, a tam dala matka Jurkovi místo mateského požehnání na cestu

—

banku koalky. V. »Pozorský zámek šindelem pokryty, leží

tam synek

v železách zakutý.*

(Mor. nár. ise.)

Josef

ml

do Brna

trapnou cestu.

Jurka

pil

láhve doušek za douškem, kázal u každé hospody zastaviti, a když konen sám veer do msta doz

jeli,

seskoil u prvního hostince a zasedl

si

tam

ja-

koby na vnost. Teprve k deváté hodin podailo se Josefovi po dlouhém pemlouvání a prošení Jurku z hospody vypraviti. Pijeli do kasárny ped samým epobitím. Jurka nemohl ani na nohou státi a Josef musil ho pod paží vésti.

ml

téhož dne službu a poDstojník, který volance pijímal a zapisoval, zakoulel oima a spustil

188

na Jurku zostra: „Tak se dostavuješ, ty lumpe? Jak se jmenuješ?" Jurka vzpímil se, jak mohl, položil levou ruku na skrá a hlásil se: „Georg Havran, poslušn mela zavrávoral

duju!"

„Chlape, dstojník.

jsi

„Tak

pi tom,

div Josefa neporazil.

na mol ožraly!"

zaval na

nho

se rukuje?"

Jurka se zapomnl, že není doma v hospod a spustil také zhruba: „Já, že jsem ožraly? Kdo to mže íci? Vy jste ožraly a ne já."

mn

Dstojník sáhl po šavli, ale vzpamatoval se a zakikl na stráž: „Dejte chlapa do želez!"

Nkolik voják piskoilo, a dali

mu

chopili

Jurku za ruce

železa.

Jurka skípal zuby, ale pesile ubrániti se nemohl. Zavedli jej do tmavé komory a tam ležel až do bílého dne.

O páté hodin ráno budil buben vojáky. O šesté hodin mli se vydati na pochod do Itálie, kam práv Radecký všechny záložníky svolával. Vypustili Jurku z vzení. Byl všecek

umoený

a první jeho cesta byla do kantiny, aby sklínkou

koalky ochablé síly K šesté hodin který

vzpružil.

zavíil buben znova.

veer Jurku do

zbroji a kázal

Dstojník,

želez dáti kázal, pišel

záložníkm

postaviti se

v

šik.

v plné

189

Jurka s

stál

mu oi

zasršely

vedle Josefa. Když spatil dstojníka, a zašeptal Josefovi: „Ten pomašíruje

námi?" „Ano!"

pisvdil

Josef.

Jurka usmál se dábelsky chlape,

tob

se

odmnim

!

a

šeptal:

„Pokej,

Až pijdeme do

patálie,

polekan

pohrozil

první kulka bude tvá."

Josef pohledl na

Jurku

a

mu, aby mlel. VI.

»Byuu vojna, Ijyuii, Byua patalia, Byuo Krvi po kolena.

Ja škoda,

peškoda

Tej krvi ervenej,

Co

sa rozlévaná

Po tráv

zelen-ej.«

(Mor. nár. píse.)

Záložníci

táhli

do Itálie, kde Piemontovi bojoval. dolíi

urychlenými pochody z Brna práv slavný Radecký proti

Dne 23. bezna 1848 byl nepesilou po nkolikadenním pouliném boji z Milánu vytlaen, ale již dne 27. kvtna útoil proti Piemontovi od Verony, porazil ho 25. ervence u Custozzy a práv za rok po ústupu z Milánu, dne 23. bezna 1849, u Novary. pátelskou

Josef a Jurka kráeli po celou dobu dlouhého

pochodu do

v

Itálie

tétéž setnin,

— bylif nejen — a spávali

vždy vedle sebe, tlup

ale též v jedné

190

též

A

vždy vedle sebe.

byli

nestejných povah a

poátku po nepkném výstupu v Brn

Josef z

Jurkovi kyselost

pece

proti

od doa námahy i mova nepíjemnosti pochodu znenáhla sblížily tak, že mezi nimi povstal bezmála pátelský

pomr.

cítil,

je

vzdálenost

—

K Veron, tábor, došli

kde byl tehda Radeckého v druhé polovici kvtna.

hlavní

Sotva že si dva, ti dni odpoinuli, byli jim rozdány náboje a zvstováno, že asn ráno potáhnou do boje. Josef šel k vojenskému

knzi

a poprosil o sv.

Veer vzpomnl si na slib Maence daný, že si ped bitvou oblee košili, kterou mu darovala. Oblekl si ji, ulehl a spal klidn, až ho víení bubn

zpovd.

probudilo.

Na

rychlo seadovaly se pluky, starý

Radecký

pijel v príjvodu

svého štábu, pehlížel vojsko a zajev pak na koni v elo armády, vytáhl šavli a velel k modlitb. Vrchní vojensky'

knz

požehnání, hudba zahrála

udlil

všem apoštolské

nábožn}''"

chorál a za zvuku

povzbuzujícího, ohnivého pochodu táhlo vojsko, vzdávajíc maršálovi poctu, proti nepíteli.

Oddíl vojska, jemuž byl pluk

pidlen,

V

noci z

Josefv

a

Jurkv

dva dni s nepítelem. druhého na tetí den táboili nedaleko le-

nesrazil

se po

celé

IQl

sika.

Jurka, zvyklý na potulování se lesem, té noci spáti. Po plnoci zaslechl z lesa ptaí hlasy ^!^'^^^ ^'^^ ' ^''^ k táboru a pes ^ f^^h tábor dále letti.

nemohl

i'.

Nazdvihl hlavu a pozoroval podivný ten zjev kocicím zrakem a liším sluchem. Pojednou vyskoil a sel ku strážnímu stanu. Dstojníci, jimž byla dohlídka na stráže svena sedeh kolem ohn, kouili a hráli v karty. „Co chceš ?« tázal se desátník ped stanem sto^ jici, když Jurku spatil.

'

,

^

„Chci

„Co

s

mu

panem komandantem

mluviti."

chceš?"

„Tuze dležitou novinu „Jakou?"

mu

nesu."

„To eknu jenom jemu."

„On

spí.

.Nikomu

ekni to

to

tady

nepovím,

pánm

dstojníkm."

le panu komandantovi."

„Ten k vli tob nevstane. Neblázni a povz tady panu hejtmanovi, sic mžeš nco horšího sliznout], nez v Brn. Pamatuješ se?" to

Jurka zafal zuby, zajiskil tedy k nmu."

^Zavete

V

m

oima

a

ekl pak

tom však vyšel setník již ze stanu. to tady?" otázal se nevrle.

„Co je

•

'

19:

Desátník

Jurka vzpímili

i

se, vzdali

est a

de-

sátník pravil:

„Poslušn melduju, tento muž novinu a chce

s

prý velkou

ví

panem komandantem

mluviti."

„Jak se jmenuješ?" otázal se setník Jurky.

„Georg Havran." „S víš

panem komandantem nemžeš

novinu?

Povz

„Tamhle v „Jak

to

mluviti.

Jakou

mn!"

lese je nepítel."

to víš?

Pední

stráže doposud

nieho

ne-

oznámila."

„Chlap je bezpochyby opilý," stojník, jenž také ze stanu V5''šel.

který Jurku v

Brn

Jurka zajiskil

do želez

ekl druhý d-

Byl

to

práv

ten,

dal.

oima znova

a bránilse:

„Po-

slušn prosím, nejsem." „Jak

to víš,

v lese nepítel?"

že je

tázal se

hejtman.

„Je ted teprve jedna hodina po plnoci a slyšel jsem již ptáky v lese se plašiti. To je znamení, že v lese není pokoje, že je nkdo vyplašil. A nkolik pták vyletlo z lesa zrovna k našemu táboru a

pes se

stany letli tamhle.

plazí

proti

nám, sice

To

je

dkaz,

že nepítel

by byl nevyhnal ptáky

k naší stran." Dstojníci pohlédli

udiven na sebe

a pan hejt-

Iv3

man ekl nmecky: „Ten

chlap

mže

mít pravdu.

Toto je nápad!" Pak kývl na Jurku: „Pojd se mnou k panu komandantovi!" Vzbudili

ten

mu

velitele,

pedvedli k

Velitel se zamyslil, pochválil

tak pozorný, a

mnnka

nmu

Jurku a

vypravoval, co pozoroval.

mu odmnu,

slíbil

pak Jurku, že pakli jeho

je

do-

objeví se pravdivou.

Velitel svolal

poradil se

s

potichu na rychlo

nimi a za krátko byl

dstojnictvo,

ceh'^

tábor bez

víení bubnv a veskotu trub vzhru. Mužstvu porueno, aby v nejvtší tichosti posnídalo a se seadilo. Dstojnictvu dány rozkazy a než ješt ranní ervánky na obzoru vzplanuly, postoupilo vojsko blíže k lesíku. Nikde inkotu zbran, nikde rachotu bubn, jen

kon dstojník Tak

frkali.

stál celý voj tiše, až se

Z potoku,

kter}^

kolem

poalo

rozednívati.

lesíka tekl, vystupovaly

husté páry. pily

Když obzor jasnými ervánky zahoel, postoupední stráže až k potoku. Tu zadunly z lesa

stelné rány.

Jako na kouzelný povel zarachotily na rakouské stran bubny, zaznly trubky, povely dstojník rozléhaly se ranním vzduchem a celé vojsko hnulo se vstíc nepíteli

:

194

Z

lesa

sršela

palba

Piemontv

a

mnohý

náš

vojín rozléval krev svou „po tráv zelenej."

Dstojník,

který

Jurku

potrestal,

v ele

šel

setniny.

Setník velel: „Palte a setnina vystelila do lesa.

Josef a Jurka také.

V ped

tomtéž však okamžiku zavrávoral dstojník setninou a klesl k zemi.

Josef pohledl na Jurku a vidl kolem jeho úst posmšný úšklebek. Neml však kdy, pemýšleti.

nepátelskou stelu na prsou. Sáhl k krev netekla. Jenom v kabátci byla díra. Ucítil

Nabíje-li znova. Boj zuil po celý

srdci, ale

den a skonil

slavným vítzstvím u Custozzy.

Když veer unaveni ulehli, šeptal Josef Jurkovi „Ty, kamaráde, nepomstiTs se dnes tomu však víš ... z Brna " .

„Ml!" zasyel Jurka, je

„sic

——

.

.

!"

„Budu mleti," slíbil Josef, „ale ode dneška konec našemu kamarádství. Toto ti Pán Bh

—

neodpustí."

Jurka se zasmál a za chvíli usnul. Usnouti Josef však nemohl. Jurkv hrozný in nedal mu spáti. Trapné myšlénkj^ víily a vely mu mozkem. Rozvažoval „Neml bych Jurkv zloin pedstaveným oznámiti? Je to zakrývání cizího híchu. Ale jak to Jurkovi dokážu? Upe všechno. :

—

—

195

A

neeknu-Ii ani slovíka, budu míti do nejdelší smrti nepokojné svdomí. Pane Bože, dej mi dobré vnuknutí, abych nehešil! Byl jsem beztoho smrti jož tak blízko. Jak se to jen stalo, že ta kulka pouze uniformu prostelila a do tla nešla ? Andlíku mj, dkuji ti, že's zachránil.^

—

—

A

—

m

Josef

ruce na prsa a

složil

poal

se potichu

modliti.

Vroucností roznícen, tlail ruce na prsa a zpopráv u srdce cosi tvrdého.

zoroval

Ohmatával, co to? a poznal, že na prsou zašitou jakousi medailku.

Vytryskly

mu

oí

z

má v záhyb

slzy.

„Dobráek, Maenka, zašila mi do košile medailku, aby chránila a Pán Bh její modlitbu vyslyšel. Zachránila mi život! Pane Bože, dej mi vrátiti se zdrav z této války, abych se jí mohl za

—

m

dobrotu odmniti!''

její

vroucn ješt dlouho, až se snesl sen, jak omamující makový

Modlil se i

jemu na oi

asn Vojsko ^

konen kvt.

ráno probudilo je víení bubn.

mlo

odpoinek.

Dstojníci s malými bojišt a mrtvoly padlých. a listiny u mrtvol nalezené uschovány

oddíly vojska

prohlíželi

Cenné vci k odeslání píbuzným a mladá, mrtvá tla pak od zákopník zakopána. Poranní byli zaneseni do

—

prozatímních nemocnic k ošetování.

196

V

nmž

poledne veleno vojsku, dle setnin se seaditi.

Dstojníci vj^^volávali jména a u každého, po se nikdo nepihlásil, udlali kížek.

Pišla

ada

na Jurku.

„Georg Havran!" zavolal dstojník. „Hier!« kikl Jurka. Setník velel: „Vortreten!"

Jurka vykroil níka jako

z

ady

a postavil se

„Za tvou obezetnost, kterou službu prokázal, treten!"

ped

set-

šra.

—

jsi

jsi

vojsku velkou

jmenován desátníkem!

—

Ab-

Jurkovi zablýskly se hrdostí oi. Vzdal est a vrátil se zase

do své ady.

Po prohlídce ekl Jurka hrd Josefovi: „Vidis, jsem juž kaprálem, a ty poád ješt pouhým infanteristou."

„Však bys jím

ekl

nebyl,

kdybych jen

cekl,"

Josef.

„Ml,

sic

—

"

a pohledl naft hroziv.

Válka trvala pak ješt po celý

—

Teprve 23. bezna 1849 porazil Radecký u Novary Piemonta na hlavu a uzavel s ním pímí. Záložníci vrátili se

pak

dom.

rok.

197

VIL Vylezu, vylezu

Na Krakovsku vžu,

A

tam

se

podívám,

Kaj milého vezu.

Poešení nemam, Pan Bh sam, Poeš synekem, Poeš

m m

Jako

karafiát.

(Mor. nár. píse.)

vojenská Vídenskou silnicí rozhléhala se veselá záložníci z Itálie hudba. Po ukonené válce vraceli se cestu vykoobtížnou dlouhou, celou tu dom. nebylo ješt tenkráte železnic

—A

—

—

pšky, Vykraovali si pece nebylo na nich únavy vidti. staten a na osmahlých tváích jevila se radostna nali

jdou dom, a hrdost, že vydobyti. pomohli slavného vítzství plno lidí, mulicích stálo po obou stranách

hrdost. Radost, že

V šákv

konen

venkovan. Mnozí stáli tam z pouhé zvvracející se pídavosti, velká ást ekala však na Kdykoli nkdo buzné nebo aspo známé vojíny. radostn a spatil svého vojáka, zakýval na nho i

spchal pak vedle ady, v které kráel. Na rohu u starobrnnského kláštera stála tlupa dva venkovan ze Zábežic. Byl tam hajný, pulmistr, tvrtník Veleba, pak staí veteráni: domka Kocáb a Kaka. nkolik chasník, matka Jurkova a Jalovcová krky nataženými ekali na Josefa a Jurku. Stáli s Havránce nevykoukali. Zvlášt staré si oi a div a

Kace

jezdily

oi semotam,

jako ještrky.

!

198

Setnina

za

setninou

pešly, Josefa

a

Jurky

však nikde. Všichni poali juž trnouti, že oekávaným snad neštstí se pihodilo. Picházela posledni

njaké

setnina.

„Tamhle

je

Vykraoval

zvolala

!"

Kaka

a ^kázala na Jurku.

ad. Nebyl bez mála k poznání. Byl hubený, osmahlý, až erný, jako pravý cikán, ale z oí sršel mu ohe. Na áce, první v

pední

dubovým listím ozdobené, mel širokou, žlutou portu a u šavle házel se mu žlutý tapec. Vidl dobe matku. Kaku a ostatní, ale vnoval jim jen jediný a kráel

hrd

pohled

dále.

Kaka, matka a vykraovali

s

a ostatní pidali se k jeho

ním po vojensku.

Kaa

šla

ad tsn

vedle nho.

ped

„Odejdi stranou!" poruil jí Jurka. „ekejte kasárnou; za pl hodiny vyjdeme ven."

Josef byl o nkolik ad za Jurkou. Šel též na kraji a na límci blala se mu jedna hvzdika.

—

Ale což je jedna proti dvma Starý hajný, jakmile spatil syna, usmáli se na sebe a stiskli si ruce.

šel

k

nmu,

„Vítám t," ekl hajný. „Co dlají doma?'' otázal se Josef krátce. „Všecko zdrávo. Pozdravují t. Pjdete hned

—

dnes

dom?"

19Q

„Ne, až

„Uvidím

zítra."

t

ješt dnes?"

Jdte

„Aao.

,k slunci/

pijdu za vámi."

„Dobrá."

Hajný odstoupil od syna a doprovodil vojsko ke kasárn.

až

Ostatní Zábežití chtli tam ekati, až vojáci vyjdou; ale hajný jim ekl: „Na bychom tady zevlovali? Ped plhodinou nebudou propuštni. „Pojdme k jSlunci', pijdou tam za námi."

Ženské ostatních

nemly

sice

poslechly a tak

ale

chuti, šli

všichni

na domluvu do hostince

,u slunce'.

Kaa

nesla v košíku pro Jurku koblihy na sádle

smažené a cukrem posypané, a tšila se

V

hostinci

za dlouhý stl,

zasedli

piva a ekali na milé vojáky.

sedly juž

ti

juž

pedkem,

mu zavdí.

jak se

u okna

zlatí

Kaa

s

poruili

si

Havránkou

a vykukovaly bez ustání, nejdou-li

vojáci.

Hostinec byl nabitý. Z každé osady bylo tam

nkolik

kteí na vracející se vojáky ekali. Bylo veselého hovoru až k ohluchnutí. „Všimli jste si našeho pana kaprála?" zvolal Veleba silným hlasem, aby pekiel hluk. „To je jeden muž! Vidli jste, jak mašíroval? To je krok! Jako struna !* v.

lidi,

Kosmáka: Nové obrazv

z

Kukátka.

II.

14

!

200

kým

^Je, je,"

pisvdil Kocáb

hlasem.

„Inu, pro nic za nic

—

udlali."

„Vsak

ekl

je

pan

frajtr

jakožto znalec hlubo-

Vrný

ho kaprálem ne-

také krásný muž,"

pulmistr, zašilhav po hajném,

aby jeho otcovské

srdce nebylo zarmouceno.

„Jak by nebyl!" velebil Veleba. „To se rozChvála Bohu, tak krásných dvou muž, je. jako jsou ti naši, nemá žádná obec daleko široko Zábežice mohou se s nimi chlubiti!" umí, že

dosvdil Kocáb. „Hned v nedli udláme jim na poest muziku," „Vždyck}"- a všady!"

navrhl první stárek.

Kai zubila se.

se

oknem

poskoilo srdce. „To si zataníme!" zaRadosti, že bude muzika, zapomnla dívati ven.

vstal a šel ped hospodu. Spatil zdaleka tlupu vojákiav a mezi nimi Josefa. Otcovské srdce sevelo se mu radostí, že vidí syna zdravého.

Hajný pojednou

Popošel

mu

vstíc a

políbil jej.

ruku: „Vítám vás, hrdinové.

Pak podal Jurkovi

Výborn

jste bojovali,

Pojdte, pojdte, ekají na vás,"

se

Jurka sáhl levou rukou na rukov šavle, aby zahoupala, pravou otepal popel se

mu

pkn

smotka a zakroutil

si

kníry.

Vkroil do nálevny hrdji, než by sám Radecký byl uinil.

:

201

Zábežití vyskoili a zvolali jako jedním hrdlem „Ah,

pkn

vítáme, pane kaprál!"

Tlaili se kolem Jurky

Jurka pozdravil naped a pak podával jednomu po ruku v bílé rukavice.

m

„Tší

m,

že jste

mu

a podávali

odmen

ruce.

po vojensku

druhém blahosklonn

nás pišli

až

sem

pivítati,

a tady pana frajtra," ukázal na Josefa.

„Ach,

mj

synáku

zlatý, což nevidíš

matku?" zaplakala Havranová a muž k synovi.

drala

svou starou se

tlupou

„Vítám vás, maminko," podával ji Jurka ruku, vás nevidl? Jak se máte? Znáte ješt?" „Ach Bože, brzy bych t byla nepoznala, zlatý synáku. Takový pán je z tebe Že se toho nebožtík tatík nedokal!"

m

„jak bych

—

!

„Neplate, neplate!" chlácholil

ješt vtší páni na svt.

ji Jurka. „Jsou Ah, Katy je tady také!"

usmál se Jurka a podal jí ruku. „No, jak se ti líbím?" Kaa se zajikla a nemohla ani odpovdti, ale její oi pravily zeteln, že vtší krásy nad Jurku na svt neznají. „Pánové, posadte se mezi nás a pijmte od nás poctu!" zval pulmistr. „Zasloužili jste hostinský, sem!

Co máte nejlepšího!

eho

si si,

jí.

Pane

pánové,

pejete? Piva, vína?" 14*

202

„Vína jsme se napili v Jurka, „až se

nám

omrzelo.

Mám

chuf na pivo."

„Tedy, pane hostinský, piva; ale

af je

—

nóbl."

Kaa jákm

:

také!"

chlubil se

dosti,"

Itálii

erstvé,

nazdvihla víko u koše a podávala vo-

„Vem

—

si,

pane kaprále, a vy, pane Josefe,

„Tos donesla pro nás? Dkuju ti, ale to není strava pro vojáky. My milujeme maso. Pane hostinsk}^, máte erstvý kuláš?"

„K službám." „Sem s ním!" Hostinský obsloužil hosty a

ti

jedli a

práv

pili,

jako vojáci po marši.

Když

nám a

se zasytili,

vypravujte, jak

vyzval je pulmistr: se mli."

„A ted

jste

Jurka poal se chlubiti, že zachránil celou armádu kdyby jeho opatrnosti a rozumu nebývalo, že by

se byli sotva

dom

vrátili.

Zábežití poslouchali nými a pulmistr prohodil: „Za takový kousek než kaprálství „Což,

s

ústy obdivem oteve-

vlastn

více,

oficírem,

když

zasloužil jste

!"

kdybych byl býval aspo

jsem ten kousek vyvedl, byl jsem dnes ale „kmán" mže si oblízati všech pt,

již

obrštem,

udlají-li ho

203

aspo

kaprálem," chlubil se Jurka.

uml dobe nmecky

a

„Ano, kdybych pérem se ohánti, ml bych hvzdiku, ale tak

aspo jednu zlatou Ted panuje jenom péro

již

nmecká

a

e

i

a všechen ostatní rozum a kuráž a šikovnost jsou niím Tak jde svt. Ybrygens jsem spokojen s tím, co

—

mám.

!

Však jsem první ze Zábežic, co se

ka-

stal

prálem."

„Svatá pravda,

pisvdili Zábežití. „A je to est pro celou naši slavnou obec!" ^ udeil Kocáb rukou na stl, „est a sláva!" Hajný mrkl na syna, vstal a vyšel ven na dvr. Josef šel za ním.

„Nemohu

toho

"

chlubení

peslechnouti,"

ekl

hajný synovi. „Je pravda, že se tak vyznamenal?"

„K tomu kaprálství pomohly mu jeho pytlácké Však vám to všecko doma povím. Ale kdybych chtl mluviti, byl by dostal místo hvzdiek kulku." zkušenosti.

^„Pakli

jí

zasloužil,

vojn, pak doma

vážn pidušeným „To jsem mu

nemine ho jistotn,

nebo

pronesl

na hajný

co dláte

doma?

kdekoliv," hlasem.

také ekl.

—A

ne-li

Je maminka zdráva?" „Poléhá, jako díve. Není o nic lepší ani horší.

Ze ješt

—

No „A Maenka?" tak.

— a dve je jako

buk."

204

„Ta chodí k nám dea ze dne. Poád se ptala, si daly slovo s Btuškou, že pjdou na ihadlo, aby t zdaleka vidly, až pjdeš. Již tam

kdy

pijdeš. Daes

zajisté jsou."

—

„Chudry

—

brácky.

mžeš

„Josefe,

tratím se a

kdybych pijdeš

a darmo,"

usmál

doprovod

li,

m

pjdu dom. Matka by

se

zítra

jistotn a že

„Nemáme ješt

jsi

kousek,

—

vy-

strachy umela,

Aspo

dlouho nevrátil.

Josef do-

se

ji

potším, že

zdráv."

zaplaceno," upozornil Josef otce.

„Dnes jde všecko na obecní." „Ale

aspo

rozlouit

—

bychom

se mli."

„To také

chci.

Vrátili se

do nálevny, každý vypil svou sklínku

Pojdme!"

a vstali pak.

„Sousedé a pane kaprál, hajný ruku. „Pjdu naped."

„Snad byste

nás

Bohem!" podával

neopustil?!"

„Pjdeme za „Znám

ty vaše

a pitlaoval

si

doma

nemám pokdy

služba,

s

ostatní

volali

chvilku také." chvilky,"

pohrozil jim hajný

pak tabák v dýmce.

„Na

m eká

vysedávati. Nic za zlé

pátelé, a dobrou noc!"

„Ješt aspo

sklínku," nabízel pulmistr.

„Dkujeme, máme všeho

dosti."

:

205

„Ty nás také

upel Jurka na

opustíš?"

Jo-

sefa zraky.

„Doprovodím

otce."

„Doprovodím!" usmál se Jurka potupn. si

Když hajnovi

má ti

„Jdi

tedy, mazle!" ušklíbl se Jurka:

odešli,

„Starý

službu!" zabruel, pomysliv si: „Pokej, nastane

peprnjší služba, až jen budu doma."

msto

Josef doprovodil otce až za

——

a cestou vy-

pravoval mu, jaké podezeni na Jurku má.

„Ten chlap ekl: dnes Mlýny Boží melou

Starý potásal povážliv hlavou:

nám ješt škared anebo

zítra

zatopí, ale jak

ho kulka nemine

!

jsem

ti

zvolna, ale jist!" VIII.

»Co

A

ervená nad tó ddino tam kvítí, já tam pobéhno.

se to

Je-li to

to není kvítí,

to je

Proto se ervená, že

je

mj

milé,

upíímné.«

(Mor. nár. píse.)

Mlynáova Maenka sedla na témž míst, kde se

V

s

Josefem

u rybníka v lese

ped

válkou louila.

noci bouilo a padl sytný déš.

Les dýchal milý pochládek a osvžující vni. Ptáci

švitoili

vesele

a

listoví

na dub, pod

206

nímž

Maenka sedla, chvlo

oblažující

A chvlo

odvkou,

pohádku o štstí a blahu.

srdce

Maenino rozumlo

pohádce a

této

oekáváním tmy v hájovn, ekajíc na starý hajný jen sám pišel, konen když štstí a blaha.

se též

Veer Josefa a

se a šeptalo

byla až do

vesel a spokojen, a zvstoval, že Josef teprve zítra

Maence v srdci: „Pjde zakolem Hastrmánka, aby pišel nejkratší cestou dom. Budu ho tam oekávati a poznám hned, zstal-ii mi vrným."

se vrátí, pošeptalo cosi jisté

Mlynáka se sice chvíli rozmýšlela, když jí Maenka svj úmysl sdlila, ale která matka nemidceina ženicha též sama, zvlášt je-li hodný a neláká ho všemožné? Proto ekla Maence: „Srdce drahé, jdi, ale vezmi si trávnici, aby tatínek nieho nepozoroval, a pijdeli tam Josef skuten, dlej, jako bys tam byla náhodou." luje

Maenka jméno a sedla

pospíšila, si

nažala trávy

jen

tak pro

pak na kámen pod obrázkem na dub.

Vytáhla rženec a modlila se na podkování, šastn a zdráv z vojny pišel.

že Josef

obloha zamraena, jinak by byla ta její modlitba sotva oblaka pronikla, protože Maenka bez ustání obracela zraky v tu stranu, kudy

Na

štstí nebyla

pimým prním klenuly Nad honm. vli k vyrubaným sekem, vedl chodník od msta. Vedl dlouhým,

207

se

vtve strom

jako stecha. Daleko na konci, kde

úzkým býti zdál, nakukovala pod stechu smavá, modrá obloha, jako milé, láskyplné oko do okénka.

se

prsek

docela

tu zelenou

A

Maenka

do toho nebeského oka pohlížela objevila štíhlá až se na vojenském kabát. muže v bílém

nm

bez ustání,

Maenka zahoela v

oblieji a srdce

postava

mocn

jí

zabušilo.

„Josef!" zašeptala

radostn a uschovala rženec.

Postava mužova stále rostla a pišel Josef k

samému

pomenouc na matinu Josef spativ

leka

t

ob

ruce:

ji,

radu, a šla

Když Maenka, za-

blížila se.

palouku, vstala

mu

vstíc.

zrychlil krok a podával

„Ty's tady,

Maenko?

Tší

jí

zda-

m,

že

první potkávám. Myslil jsem na tebe celou cestou.

Co zde dláš?" „Žala jsem trávu že

t

—

a

dkovala Matice

Boží,

zachránila."

—

a tob, „A já mám dkovati Jí enko," ekl Josef rozechvlým hlasem a enku kolem krku.

„Mn?" divila se Maenka, mu dvrn do vrných

pozírajíc

tulíc

se

Maobjal Ma-

zlatá

k

nmu

a

oí.

!" „Ano, též tob, dobrá dušiko. Podívej se sem ukazoval na díru v kabátci, kterou mu v boji ne-

208

pátelská stela prostelila. ,, Kdyby nebyla práv na tom míst bývala medailka, kterou's mi tajn do košile zašila, ležel bych ted tam ve Vlaších nkde pod morušovým stromem."

Maence vyhrkly

slzy:

,,Je to

pravda?"

„Zde máš dkaz!" podával Josef Maence kouli. „Dal jsem k ní pidlati stíbrný etízek a nesu ti ji darem. Doufám, že ti bude milým." Maenka vzala olov^o, jež mohlo býti snadno smrtonosným, a

políbila je.

„Dražšího a milejšího daru nemohrs mi pinésti.

Zavsím

si

„Jak

etízek kolem krku." ti

lil)0,

Maenko. Já tvou medailku budu

" až do nejdelší smrti nositi

„A

ted pojdme

podkovati Matce Boži!"

za-

Maenka místo odpovdi. A ped devný obrázek na dub poklekli opt dva mladí lidé jako ped dvma roky, a ješt vrouc-

šeptala

njší modlitba vznášela se vzhru ku než tehdy.

Hvzd

strážné,

IX. »Svítí

Pov/,

msíc pod zeleným dubem, milý, esli svoji budem ?« (Mor. národní píse.)

Havranv Jurka vrazil všecek upocen do Zábežické hospody. Byl v starých, ošumlých, vojen-

209

ských šatech, které mu dali jako výslužaé. V plátné kabeli aa komisárky tnl skrovný svj majetek: dva kartáe, jedny stevice a nkolik kousk prádla.

Hospoda byla prázdna, jen mouchy poletovaly po špinavých stolech. Jurka hodil kabelu na lavici a šel k otevenému, na dvr vedoucímu oknu. „Hospodo, kde je kdo?" kikl jako na cviišti. „Co je to za poádek? Hosti ekají a nikde živé duše."

„Hned, hned," ozval se pod klnou hlas hospodŠtípal práv drívi. Odhodil sekeru a vyšel na dvr. Spativ Jurku, usmál se, smekl rychle povítám, makaný slamák a uklánl se: „Ah, ského.

pkn

pane kaprále. Vzácný

host.

Tší m,

že se zase ve

zdraví vidíme."

Jurka se hrd rozkroil, kroutil si levou rukou erné kníry a pravou podával hostinskému blahosklonn na pivítanou.

„Pozdrav nás ruka Pán," potásal mu hostinský „Prosím, špacírujte sem do ,extracimry*.

—

pravicí.

Smím

ním

sloužiti?"

„Mám v za „Neptat se!" ekl Jurka úsen. Máte erstvé pivo?" loudku jako v peci.

—

„Naepuju schváln," uklonil se hostinský. „Tak vzácný host nepichází každý den. Mjte strpení, za chvileku bude zde."

210

abych

mi tedy zatím stupeku rumu,

„Dejte

pot trochu zarazil."

Hostinský mu nalil, Jurka vyklopil jedním douškem, zapálil si viržínku a chodil pánovit po svtnici,

ekaje na

pivo.

Za kratikou chvilku vrátil se hostinský s naplecháem. „Tady je, prosím, erstvé od

pnným epu

vTe

to

Nco nóbl fajn!" odfoukl pnu a podíval ležák!

se hluboko do Jurka a pimlaskl jazykem si pak, Oddechl plecháe. pivítal. Nejste chválil si: „Vru, dobré! máte k tomu hodn uležené tvaržky?"

m

Pkn

„Mám,

mám

— pravé olomoucké. Hned

donesu."

Jurka zasedl za stl a dal se do jídla a pití. Hostinský sedl si naproti nmu a poal jej baviti.

s

„Kde pak zstal pan vámi?" „Ani mi o

nm

Vrný,

frajtr

nemluvte!"

že nepišel

se pan

zaškaredil

„To není voják, to je baba! Povídám mu: ,Poj(Tme naped na máz piva, abychom svj návrat nechtl ale kde! jako vojáci poádn oslavili,' kaprál.

—

—

ani slyšet. Dal se zrovna lesem k ,hastrmánku' po-

mazlit se

hatý!

s

tou svou fiílenou.

Já pjdu,

—

kam poádný

Jáku: vem

voják patí.

A

t

ro-

tady

jsem také."

„Výborn! Já takové také

nemám

rád."

ty

rozmazlené

vojáky

211

„Kdyby bylo po mém, strhl bych mu tu jednu hvzdiku. Beztoho si jí nezasloužil,'' máchl Jurka i

—

rukou a chopil se plecháe. „Škoda, zeje pan pulmistr na poli! Poslal bych lepší ,untrhol. Já vás tak baviti nedovedu." pro

nho, abyste

ml

„Vsak se s ním uvidím veer, pravil Jurka, podávaje hostinskému prázdný plechá. „Doneste mi ješt jeden a pak pjdu, aby mi pak matka místo pivítané nebuela, že si jí ani nevšímám." -^

Hostinský donesl druhý máz. Pan kaprál zavdal si po kaprálsku, stlail viržínku u zapáleného konce, aby lépe hoela, a ptal se pak hostinského: „Co pak je zde nového?"'

„Nového? Nemohu niím

sloužiti. Je všecko hajný na Habí pedevírem umel. Zítra prý bude míti poheb. Znal jste ho?"

pi

starém,

le

že

Jurkovi zajiskily

se oi. „O, tuze dobe!" „Kdo pak bude po hajným ?* „Kdož ví, koho pan hrab udlá? Uchaze

nm

ušklíbl se,

bude

dost.

Je

to

pkné

místo."

Jurka se zamyslil a spláchl myšlénky notným douškem. Okolo okna mihla se ženská hlava s erveným šátkem.

V nálevn kdo?

—

zavískl

Kain

ostrý hlas:

Nebyl tady ješt pan kaprál?"

„Kde

je

212

„Kaenko, tady jsem,"

sem

„Pojd

ozval se Jurka.

za mnou!"

—

„Ah, tady

Vítám

„Dkuji vedle

No

jako velcí páni. tedy do Zábežic."

t

mne

má

ti,

Kaka

Hani

panenko.

a zavdej

Pro

si!

pak

m

si

pravda.

pkn

tady

hledáš?

plechá, zašeptala:

nadzdvihla

„Stálé

omoila v piv pysky.

zdraví!" a

„Tak

„Nic tak!" zavrtl Jurka nevrle hlavou. se u nás nepije. palec, však

Chceš-li býti

nám pan

není do jídla a do

Kaka „No

—

mou

ženou, upij pod

— Kdo

hostinský ješt donese.

pití,

nebude ani do práce."

poslechla a dokázala, že je do práce.

—

a

pro

m

tedy hledáš?"

si byla sama netroufala," ekla Kaka, hostinským na upejpavou, „ale tvá maminka se t nemže dokati. Pišla k nám, podívat se, nejsi- li u nás a když tam nebyls, ekla: Prosím t, dve, jdi se podívat, není-li v hospod. Celá vidla trnu,' povídala. ,Mla jsem v noci strašný sen jsem Jiíka celého v krvi a bojím se, aby se mu ,tuze kurážnou nco nestalo. On má' povídala nkdo kivé slovo, krev a ekl-li mu tam v mohlo býti neštstí ješt v poslední chvíli, než se vrátí,' Tak jsem tedy šla a tady povídala. jsem. Prosím t, pojd, abys ji utišil. Obd je juž

„Já bych

hrajíc si

ped

,

:

—

—

mst

—

také uvaený."

—

213

„Hned pjdu, jen ješt vypijeme jeden plechá, aby bylo do tetice všeho dobrého."

„Vezmu ho radji k obdu dom." ,K

n'

obdu pjdeš pak

pro

celý džbán,"

ekl

Jurka rozhodn. „Tak dobrého piva vždycky nedoPane hostinský, tedy ješt ten tetí." staneme.

—

Vypili do tetice.

—

ml v tobolce nkolik ban erstvou viržínku, poruil Kai ab}' mu nesla plátnou kabelu, podkoval hostin skému po vojensku a šel se svou nevstou k Jalov covm. Vykraoval si pružn a hrd, jak o parád a divaje se pohrdav na doškové chalupy a domy ekl: „Je to tady pece jen mizerná ves!" Jurka

zaplatil,

—

zapálil si

kovek

,

„Inu ano,

kdybychom

msto

to není,"

jen takový

vzdychla Kaka, „ale bylo by dobe."

pUán mli,

—

láník

„Hm, pllán!" ušklíbl se Jurka. „Co vydlá, to já také "

rajíc

dvíka na dvr. „Maminka

„Tak, tady jsme juž doma," ekla juž

eká

si

Kaa,

plotví-

na zápraží."

Stará Havranová vyhlídala skuten s velikou nedokavostí svého jediného S3''na. Vypadala jako pravá cikánka: žlutá, scvrklá, hubená; jen pravé erné oko — levé mla vypíchnuté hoelo nad dlouhým, orlím nosem pronikavým, vášnivým ohnm. Jakmile syna spatila, bžela mu s otevenou náruí

—

214

mu kolem

vstíc a padla

t

synáku, tak že tebe

mé oi

„Také že

pece

mj

krku: „Ó

zase vidím

!

zlatý,

drahý

Juž jsem myslila,

jakživy vícekráte nespati." ne," zažertoval

Jurka,

„vždy máte

jen jedno."

Kaa

se

hlasit zaehtala;

„Jurko, ty

jsi

pec

jen tverák."

lestí

Havranová se dala do pláe: „Já t tady ekám a ty se mi ješt vysmíváš!" „No

ne,

maminko,"

chlácholil

ji

syn,

„já

s bo-

jen

pkn

špásem. Vítám vás a tch komedií necht, af se na nás celá hloupá ves nedívá. Víte, že nejsem takových vcí milovníkem. To se píí mé vojenské nátue." Stará Jalovcová vyšla ze sín. Byla od

uhátá též

a

polosváten obleena. Na

vaení

oblieji záil

jí

svátení úsmv.

„Vítám vás, milý Jiíku," zvolala podávajíc mu ob ruce. „Toto je radost, toto je radost! A jak jste krásný a zdravý Skoro bych ekla, že jste na té vojn omládl a vyrostl. No, nestjte tady a pojdte do svtnice!" !

Sli

do

svtnice,

Jura první, stará Jalovcová

poslední.

Na stole byly juž toufarové talíe, liky, každá jiného braku.

lžíce a vid-

215

„Tak vás ješt jednou u nás vítám," ekla Jalovcová, „a posadte se tady za stl. Jak pak jste se na té vojn ml?"

„Jak vidíte uchystaly obd." „Ano,

„U

mám

jestli s

jídla

vybíravý. hlad.

Kaa

—

dobe.

A

zdá

se,

že jste mi

ním pan kaprál nepohrdne."

— kaprál — nekaprál.

Máte-li

Když

Víte, že nejsem tam v kuchyni nco, sem s tím,

jíst,

tož jíst."

odskoila do kuchyn, matka za ní a za mísu nudlové polévky a v ní

chvíli donesla velikou

celou

uvaenou

slepici.

Jurka pohledl spokojen na slepici a poal si dlouhého kižování nabírati polévky. Ženské pomodlily se a pisedly též. bez

„Jiíku,

„My

si

ta

vezmeme

slepice je celá

tvá,"

jen polévky a pak

ekla Kaa.

máme venku

vdolky."

Jurka nabodl si bez rozpaku a zdráhání slepici a díval se po noži.

^My panských nož nemáme," omlouvala se „Máte beztoho njaký nž v kapse, po-

Jalovcová. krájejte

si

to

svým."

Jura vytáhl z kapsy kivák a nevidl a neslyšel nieho, až poslední kost obral a ohlodal. v. Kosmáka: Nové obrazy z Kukátka. II. 15

216

„Toto jsem si pochutnal!" pichvaloval si, odstrkuje talí. „Kaenlío, vezmi džbán a zasko pro pivo.

Tady

jsou peníze."

Kaa

donesla

Jurka pil a nutil ženské, rozmaru. Zvlášt Kai hoely oi i tváe radostí a pivem. Jazyk, vždy jak se patí ohebný, rozvázal se jí nadobro. Když ji Jurka kolem krku objal, pivinula se k nmu, pohledla mu zamilovan do oí a ekla: „Jiíku, jsi sfastn zase doma, a proto povz mi, kdy budeme míti svatbu?" Jurka trochu zchladl, zakroutil si kníry a odpovdl: „Víš co, Katy? Jakožto pan kaprál bych mohl pomýšleti výš, ale jsem muž od slova a vezmu si t." až byli

všichni v

piva,

ržovém

„Oi bych ti vyškrabala, kdybys pohrozila mu Kaa.

šel za jinou!"

„To bych nerad, a proto si t vezmu, ale ne, až budu míti službu. Víš, bere-li si bída nouzi, bývá potom v dom patálie, a já mám juž té v Itálii až po krk." Kaa zaškouila se, jakoby se byla octa napila, a ekla táhlým hlasem: „Ó jé, až budeš míti službu!? Kde pak jakou dostaneš?" „Bylo by zle, aby kaprál, a tak zasloužilý

díve

voják jako

já,

„Slyšel jsem,

poheb."

služby nedostal!"

nadul se

že habrovský hajný bude

Jurka.

míti zítra

«

217

„Ano, také jsme to slj^šely," pikývla Jalovcová.

„No zítra

nm

Je po

tak.

pjdu k nadlesnímu

To by bylo „Což bude se o

pro

to,"

n

m

a

požádám ho

o tu službu.

místo jako stvoené."

usmála se

zajisté také

..Toho se nebojím,"

Havranová

se,

trpce,

ekl nakurážený

ješt

„ale

hajných Josef ucházeti."

jen frajtrem a já jsem kaprálem

vždycky! Nebojte

Hned

místo uprázdnno.

zítra

!

Proti

Jurka. „Je

mn

prohra

budu hajným."

X. má

»Pokej zastelím

ti

milá,

jelena.

{Mor. nár. píse.)

Na

blá

se jednopatrová myv košaté zahrad. Ped vchodem je celý háj vonných rží všech druh. Nade dvemi pyšní se mohutné jeleni parohy. slivna.

návrší u lesa

Stojí

Záivé slunko vystupuje k polednu

svt

a polívá

radostí a blahem.

Dvée myslivny se otevely. V^^šla mladá, krásou a zdravím záící nadlesova dcera, zasmála se velik^-ma, hlubokýma oima na ržovou zahrádku a na erný les, nadýchala se dlouhým douškem vonného ozónu (lesní vn), zastínila dlaní oi a 15*

218

vedoucí ku farní osad, jakoby

pohlížela na cestu,

nkoho oekávala. „Kde pak

„Ješt nejede!" zašeptala.

je

tak

dlouho?" Šla pak ku svým milákm a sestikám, krásným ržím, rozkvétající chválila a obdivovala, uvadající litovala, ale všechny milovala. Štíhlý,

když s

s

kým

rozumný oha Šíp

ržemi

mluvila,

díval

šel

vrn

za ni a

zkoumav na

se

to asi mluví, a nevida živého tvora,

ni,

potásl

zakuel nespokojen.

nevrle hlavou a

Pojednou nazdvihl hlavu

i

výtku,

zaštkal a

byl nkolika skoky u plotu.

„Konen

tatínek už jede!" zaradovala se

ženka a spchala

ped

R-

zahradu.

Ale nadlesní nejel. Za to vykroil z lesa Havranv Jurka ve vojenském stejnokroji. Naparádil se, jak mohl nejlépe, a erné kníry trely mu výbojn a hrd pod orliím nosem.

Spativ slinou slenu, salutoval uctiv a

na-

kloniv se, jak vidíval dstojníky se klanti, ekl:

„Ruiku

líbám,

milostsleno.

—

Prosím uctiv, je

pan nadlesní doma?" „Není.

Kdo

jste a co

byste

mu

se slena vlídn, uctivým pozdravem

tšena.

rád?"

tázala

Jurkovým

po-

219

„Jsem Jií Havran, vysloužilý desátník ze Zás milostpánem nadlesním mluvil.

bežic, a rád bych

na nho njakou žádost a prosil bych, milostsleno, kdybyste se za pimluvila."

Mám

m

„Je mi

mj

líto,

že se za vás pimluviti

nemohu;

žádných pímluv nepijímá, ani od maminky. Posadte se tady na laviku a ekejte. Tatínek jel na poheb habrovskému hajnému, ale k obdu zajisté pijede." otec

líte-li.

„Ruenku líbám, To zde máte

Pokám, dovokrásné rže. Takov)''^ch jsem

milostsleno.

—

ani v

Itálii

nevidl."

„Vy

oi

jí

jste b3'-l v Itálii?" zvdavostí zahoely.

„Arci, že byl,

„Sfastný

krásné

—

celá

love

I

podivila se

dv

slena a

léta."

Vypravujte

mi

nco

o

té

Itálii."

__ Opela se o plot naproti Jurkovi a ten poal svém pobytu ve Vlaších pravdu ne-

—

povídati o

pravdu.

—

i

Slena, žijící nejvíce v lesní samot, byla jeho vypravováním unesena, i umínila si, otce hodn poprositi, aby Jurkovu prosbu vyslyšel.

pkn

Šíp

opt

zaštkal, ale tentokráte radostn.

Za lesem zahrel koárek.

Ržena vybhla

otci vstíc.

220

„Vítám vás,

tatínku.

k obdu nepijedete.

—

Juž jsem myslila, že ani

Ceká tam na vás jakýsi

desátník ze Zábežic. Prosím vás, mžete-li,

vyplte

jeho prosbu."

„Ten?" ekl nadlesni táhlým hlasem a zaka-

—

bonil se.

Jurka

vzpímen jako svíka

stál

u

dveí a

sa-

lutoval zdaleka po vojensku.

mrskl

Nadlesni dlouhé, jste?

po

nm

oima,

zakroutil

prošedivlé balousy a otázal se ho: si pejete?"

si

„Kdo

eho

„Uctiv melduju, jsem Jií Havran ze Zábežic,"

odpovdl

Jurka,

položiv znova ruku

po vojensku

na epici.

„Necht nejste na

toho salutováni a radji

vojn-

—

eho

si

smeknte. Zde

pejete?"

Jurka smekl, vida, že s vojanštinou to nejde, a pravil, uctiv se pokloniv: „Slyšel jsem, že je místo hajného na Habí uprázdnno."

„No

—

a?"

„Prosil bych uctiv, abyste mi té služby milostiv dopáti ráil. Jsem dobrý stelec, jak zde vojenská knížka dokazuje, a že jsem také spoádaný, spolehlivý muž, dosvduje šarže, kterou jsem

u pluku

ml."

Nadlesni pohledl nedbale do knížky a zabruel:

::

221

„To

je

—

ale místo je juž zavšecko velmi krásné, hodinou jsem je slíbil mladému Vrnému."

Ped

dáno.

Jurka stiskl zuby a ekl hnvem pitlumeným hlasem: „Ale rate, prosím, povážiti, že byl Vrný u setniny jen svobodníkem a já desátníkem!"

„A kdybyste byl bj-val šikovatelem, nemohl bych vám místa dáti, protože jsem je již jinému „K vli vašemu kaslíbil," odvtil nadlesní oste. !" prálství svého slova nezruším. Je mi líto. — S Bohem Jurkovi vyšlehly zlostné šlehy z oí, zabruel se," narazil si epici, otoil se na opatku

„Porouím a odešel.

Nadlesní hledl za ním a zasmál se trpce „Z tebe by byl roztomilý hajný, chlape nadutý !"

Pak všák, a denec

vstoupil do sin,

volal do

juž

„Je.

nika

kuchyn

povsil klobouk a hl na na manželku: „Je mlá-

doma ?"

—

Vítám t,

tatínku,"

podávala

mu

pa-

ruku.

„Dávej tedy na stl!"

— —

Jurka šel zlostným krokem dom a hlavou taly mu erné myšlénky jako netopýi. Zašel

naped do hospody,

lika sklínkami a šel

Kaka, vidouc

zalil tam pak k Jalovcm.

jeho

zamraený

zlost

lí-

nko-

obliej, lekla se.

222

—

„Vítám t, Jiíku.

zat

.

.

„Aqí se mae neptej Josef slíbeno." .

Jak pak

Hajnovství

!

—

A

—

Ale

!

matka Mohli

to

ti

také,

sice vás

mne

ze

míti

„Zlatej

pna

ten

z

naší

—

a co

ob

jako kuny zastelím! spolehlivého haj-

dobrého,

— budu tedy pytlákem týden zastelím ti jelena. potom, sice bude zle!"

!

tento

ml

Jiíku, co pak

a

ožením

truc se

Dobrá

Kao, ješt

Ale, jak povidám,

jako

juž

povídám, drž pak jazyk za zuby a

ného, ale nechtjí. Uvidíš,

má

nebude

tedy

tak

„Pro by nebylo? Na nejspíš

pochodil?"

.

„Pro Boha! svatby nic?"

tvá

jsi

mama

také

deli, nevyzradíme nieho.

si

—

Budu mleti kdyby nás za živa

myslíš?

a

Jen

spoleh na tvou

je-li

matku?"

„O tu nemj starostí. ode dávna zvyklá."

to,

takov3''-m

vcem

kam

„Na

jsou židi? Ti kupují všechno a u nich je

toho jelena schováme?"

moe

Nemj

hodil.

starostí,

nebude

zle."

K veeru vem

je

„Ale

jakoby do

nám

Ta

pušku a

šel

dom,

jal se

ji

Matka hledla na

vytáhl na

pd

pod kro-

istiti.

nho

jediným svým okem a

223

„No, budeš hajným,

tázala se:

že

si

chystáš

kivé

devo?" „Nebudu,

ale

sáhau zase k svému bývalému

emeslu." „Jak chceš," pohodila matka hlavou a po práci.

šla

ven

XI. »Kdo chce pknú ženu mt, musí

sob

pro

u

jet.«

(Mor. nár. píse.)

V nedli odpoledne šel Josef v nejnovjších svých šatech ke mlýnu. Nešel osadou, ale lesem kolem „Hastrmánka," aby ho nikdo nevidl. Mlýn neklapal nebylo meliva. ;

Pantáta

mlyná

stál

ped mlýnem open

o van-

troky a hledl zasmušile na doškové stechy Vdl, že jsou prázdny a že mu tedy kyne malá nadje na výdlek. Býval vždy zasmušilý, kdykoliv stodol.

mlýn stál. Zdálo se mu pak, že je v dom všecko mrtvo a íkával: „Tak je mi ouzko! Hned bych

nkam

utekl."

Pak nebývalo

V

se s

mu mlynáka

ním radno

takové

i

dcera vždy vyhýbaly;

mluviti.

nepkné

chvilce

byl

práv, když

Josef do mlýna pišel. Pišel, jak

obyejn

zadní brankou do zahrady.

224

Mlynáka sedla s Mareakou na lavice pod košatou jabloní. Sedly mlky vedle sebe. Mlynáka modlila se ve starém

„Nebeklíi,"

punochu. Zaplítala do

ní

své

Maenka

dumy

pletla

a touhy.

V zahrad bylo tichouko. Listí na stromech dímalo v poledním parnu, dímali též ptáci a jen modrá sídla lítala kolem polovyschlého potoka, který

vn

od rybníka zahradou k vantrokm tekl, a pilné velky bzuely a zvuely ve vzduchu horkem se chvjícím.

Maenka

zaslechla vrznuti branky a ohlédla se.

Radostí zaleskly se

oi

jí

a

tváe zahoely.

Vstala a šla rychle Josefovi vstíc. „Vítám t.

Dobe, že

jdeš.

Mlynáka sala se na píchozího.

jsem

si

práv

má

Tatínek

staré

Josef podal

brýle

s

nosa a usmála

pkn

vítám.

kde tak dlouho

jste?**

„Pkn

myslila,

dnes zase mrzutý den."

obma

vítám,

Však

ruce a vyídil pozdravení

od svých domácích.

„Dkujeme," ekla mlynáka. maminka?"

„Vyhívá

se na

sluneku.

„Co

To prý

pak dlá

je

jí

ješt

nejzdravjší."

„Ano, ano, sluneko vytahuje z tla všechny nemoce," pisvdovala zkušená panmáma. „Posadte se tady k

nám

a

povzte nám nco nového."

225

„Co bych vám povdl? Že ml ten Havranv Jalovcovou Kaou dnes ohlášku, to beztoho již víte.** „Ano, slyšely jsme o tom. Však bude dobe, když se vezmou, aby tomu híšnému, pohoršlivému

s

životu byl jednou konec."

budou živi?" ekla Maenka. „Jemu práce nevoní a Kaa se také nerada potrhá." „Ale z

„Na „On se

eho

lidé ani nemyslí,"

to takoví

uživí, ale

jak

Bojím

!?

se, že

pravil Josef.

mi nadlá mnoho

starostí a mrzutostí."

„Vám?" „Ano,

divila se

práv mn.

mlynáka.

— Dovdl

jsem

se,

že se

pelešného o hájenství, ale nedostal díve myslivcm a hajným trnem již ho. On býval v oích, ted však stane se jim na vzdory opravdu

ucházel u pana

nebezpeným. Uvidíte

!"

„Jak by mohl býti nebezpeným?" „Jak? Ó jé!" usmál se Josef trpce. „O tom by Kde byla dlouhá kronika. Nechme toho radji. pak je pantáta?"

—

tamhle ped mlýnem. Dívá se dnes zase jako výr," odvtila mlynáka. „Ten lovk se nkdy starostí ješt utrápí, jako bychom nemli již ani do „Stojí

eho

kousnouti."

„Nepijdu mu tedy dnes se svou prosbou vhod. Abych radji ješt nkolik dní pokal."

"

226

^S jakou prosbou?" vyzvídala mlynáka jenou radostí; tušilaf dobe, co Josef chce, Josef se usmál a stiskl

jí

ruku:

s ta-

„Však sama

Ml-li Havran již ohlášky, pro bychom nemohli míti také my, já a Maenka?"

dobe

víte.

^Arci, arci," upejpala „Ale je tak na kvap ?"

„Na

otáleti?

Mám

mlynáka blažen.

se

Habí pesthovati

se do

a

co bych tam sám poal? Vaiti a práti si pece sám nemohu a vzíti si prozatím njakou hospody —

„Bh

chra!" zvolala mlynáka rychle a roz„Mohly by z toho povstati nepkné ei. — Jen jdte Víte, lidi petepají lovka hned. Vždyf na vás trochu potší. pantátovi, to ho zase k

hodn.

eká.

dve je jako

Vité,

do pece, a lépe."

—

ím

Maenka a zapýila

s

ím dvetem

kolá

:

spíše s

koláem

pod epec, tím

stihla po Josefovi šelmovsky

oima

se.

„Tedy beze „Stál

spíše

strachu do toho!" zažertoval Josef.

jsem ped nepítelem a nebál jsem se; pro

bych se

bál pítele?"

Nazdvihl klobouk a šel do mlýna. Pantáta díval se v hlubokých myšlénkách do vantrok na tmavou, stojatou vodu. Pískal si zádum-

ivý nápv písn

„Kdj^-ž

msíek

spanile

svítil."

To

227

—

byl jeho zvyk, kdykoliv byl v trudné nálad. Nepozoroval ani, že Josef pichází. „Má úcta, pane Zanáško, " pozdravil ho Josef tak hlasit, že sebou mlyná trhl.

—

„Ach,

pkn

pane Josefe,

vítám,

pane hajný, chtl jsem

m.

Jsem

chvílí.

íci.

rád, že jste pišel.

Mlýn, jak vidíte,

stojí;

—

i

tento

Také má úcta. Tší Nevím kam dlouhou

—

(sysel

má

víc zrní

ve své díe, než já na zanášce Mám píjmení Zanáška jako na posmch!) do hospody nechodím, na tení hodn nevidím, jsem tedy rád, když nkdo navštíví. Posadme se tamhle do stínu na !

—

m

—

laviku.

Ve svtnici

nedají

Divná

Posadili se.

bez bázn, a

pece

dobe vdl, Mlyná

že

mu

mouchy

vc:

se ostýchal íci, obtíže

pokoje."

Josef byl jinak

pro

muž

pišel,

a

kladeny nebudou.

vytáhl kulatou pikslu a podával Josesi. To je pruský tabák. Starý Florián donesl mi ho až z Vambeic. Takový tabák fovi:

„Supnme

pod Habsburgem neroste!" Josef vzal

si

šupec

ze

zdvoilosti.

„Dkuji

uctiv. Výborný tabák!"

—

„Jak by ne! Cizozemský! A kdy pak pane hajný, do toho Habí odsthujete?"

se,

„Mám porueno, co nejdív, aby les nebyl opuštný. Zatím tam chodím každý den asn ráno a picházívám až na noc dom, ale na delší dobu to tak

228

zstati Není-li

nemže.

Pytláci by v noci dlali, co ert káže. kocour doma, mají myši bál."

„Svatá pravda,"

pisvdil mlyná.

„Proto se musím co nejdíve odsthovati, ale

nerad bych sám. Ani Adamovi v nému dobe, jak by bylo teprve

„No

ano. Chcete se tedy

„Ano poprosit o

—

ráji

mn

nebylo samot-

v Habí?"

— jako —

oženiti?"

a proto vás, pane Zanáško, picházím

Maenku."

„Toho

,pane Zanáško' necht.

titulu

—

No,

na

dlouhých eí? Pravda, bude mi po dveti teskno, nemám, než jí a syn je na až odejde z domu, ale co plátno? Doma poade zstati nevandre mže: Je to mezi námi beztoho již napolo umluveno: dej vám Pán štstí Já vám štstí kaliti nebudu. Pozdrav nás Pán Bh, synu!" podal Josefovi ruku a stiskl ji vele.

—

—

Bh

Josef

mu

ji

!

políbil.

„A hubiku," ekl pantáta mkce. Políbili se

„S radostí

hodnému

muži.

poprvé v život.

vám dám Ale jedna

se ani, mnoho-li

jí

své dít: vím, že

vc

je

ji

dávám

mi divná: neptáte

dám?"

„Pantáto, neprosil jsem vás o statek, prosil jsem

Co Pán Bh."

jen o vaši dceru. daí-li nás

jí

dáte,

bude našich dtí, ob-

«

229

„To je e!" pochválil ho pantáta a poslední ^Kdy pak chmurné stíny zmizely mu s ela.

—

chcete míti svatbu?" „Co nejdíve. Rád bych první ohlášku."

„Pro

m,

jen ženské na

za to

ml

budoucí nedli

m

tebas ti najednou. pipraveny?"

Jsou-li

„Jsou."

„Dobrá, jily

—

Zavolejte je sem, aby

nám

ustro-

njakou dobrou svainu.

budu dnes ješt starost,

vzešel.

Nenadal jsem se, že Ležela mi celý den v hlav

jako mra."

XII.

»A když

jsou pijeli na malý vrch,

kolo se zlámalo, tak jsou

poranni

koár

se zvrh',

—

lehce.

(Ze staré hallady: „Níslav a Béla.")

Havranova chalupa stála o samot za osadou na kopeku. Stranou k lesu byla za chalupou srázná zmola porostlá kovím. Ped dávnými asy stál prý tam jakýsi hrádek, zstatky starých sklopení bylo posud poznati. Pozdji vystavli si Jiíkovi pedkové zestarj^ch zícenin chalupu a chlévy, a provozovali rasovství. Lidé se tenkráte rasovn na vršku vyhýbali i jejím obyvatelm. Šel krajinou jeden hlas, že Havrani dovedou dobytku uškoditi

—

—

—

230

i

pomoci, že znají kouzla a áry,

mlo.

není všecko, jak by býti

a

že v

rasovn

Staré ženy vypra-

komína v rasovn vyšlehuje asto ohe a že nkdo, — snad sám Pán chra zlý duch, v tom ohni z rasovny vyletuje, a ne-li on, tak jistotn arodjnice. vovaly na pástkách, že

—

—

—

Bh

z

pestalo též rasovství a na místo ras nastoupili ponenáhlu zvrolékai. Ale lid íká doposud Havranov chalup rasovna a Jurka je zvlášt u starých lidí doposud rasv a že je stará Havránka arodjnici, na to by pl Zábežic krk vsadilo. Pro nic, za nic není prý jednooká. S

robotou

Jurka

dobe vdl,

v jaké jsou povsti a za-

nevel na celý svt, zvlášt od

té chvíle, co nedostal

„Pravda, jak pak by mohli rasa udlati hajným! Ale pokejte, poznáte rasova Jurku!" Pocty, které mu jako kaprálovi v hospod hájenství. Pomyslil

si:

prokazovali, neošálily ho.

Na vzdory oženil se hned ale byla to podivná Z celé osady nepozval nikoho; že prý mohou býti též kostelníci za svdky. Když Kaa strojila svatební vnec, hodil ho na zem a pošlapal: „Na tu petváku? Af se s ním petvaují ty ostatní. Rasova nevsta vnce nepotebuje. Vezmi si šátek, ;

svatba.

jinšího beztoho nezasluhuješ."

Kai

bylo do pláe, ale bála se zaplakati.

Na zdavky

šel

Jurka

s

nevstou sám, jen

ob

231

matky osadou,

je doprovázely. Šli furiantsky celou, dlouhou

a

mohli

jíti

kratší cestou

Lidé vybíhali ze dveí z

a

—

lesem.

vykukovali na

n

oken.

„Jen se dívejte," chechtal se ženich. „Tak se Jurka. Kdybych se byl stal hajným, byli byste všichni pozváni a muzika by hrála, až by se Kao, hlavu vzhru!" hory zelenaly, ale tak

žení

rasv

!

V Lipanech je pan kaplan u pítomnosti obou kostelník potichu sezdal, pak zavedl Jurka „pány svdky*^ do hospody, jedli a pili do veera a bylo po svatb.

—

Ani u Jalovc ani v rasovn nezakouilo se po asn ráno, když Jalovcová vaila kávu. celý den z komína, jen

Ted

Jurka díe.

práv týden svoji. ped chaloupkou a nabíjel

byli juž stál

Vypjil

Kaa

si

stála

je

ti hmož-

v Lipanech.

nho

vedle

a dívala se ke mlýnu.

Zaznívaly odtud tklivé zvuky sv^atební písn. „Škoda, že jsme nemli o svatb také muziku!" vzdychla Kaa. „Bylo to pece jen smutné!"*

„Ml! Nám dlají muziku vrány. Máš

železo

v ohni?«

„Mám. Ale Jiíku, na mu dláš takovou když tebe na svatbu ani nepozval?" v.

Kosmák

:

Nové obrazv

z

Kukátka.

II.

slávu,

16

232

j,Jak

m mohl

zváti,

když jsem

já

ho nepozval?

Podaí-li se mi to tak s tou oslavou, jak bych rád, pak uvidíš pknou komedii. Budeš z toho míti sama radost, a

ekneš, že jsem šikovný chlapík."

„Jakou pak komedii?" „Nevyzvídej. Musíš se nauiti vidti a nevidti,

vdti

a

nevdti."

—

Ve mlýn vyprosil

mlýna.)

vz

zatím žehnali rodie nevst. (Josef doma požehnání, nežli se odebrali do Pak sedla nevsta s družikami na jeden si

a ženich

a družbové

rodii a svdky na druhý. Hudebníci prvním vozem.

s

ped

šli

Za zvuk veselého pochodu hnuli se ze dvora. dobe nakrmení kon vykraovali hrd, v osad pozdravovali svatebníky vlídn a ti

Napentlení, lidé

se usmívali vesele na vše strany. Dojeli

za

osadu ke kopeku,

na

nmž

stála

Havranova chalupa.

„Honem

Kaa

železo

poruil Jurka žen.

!"

mu ty

donesla

se železným,

rozžhaveným

hrotem, a když vozy pijely ped rasovnu položil rozžhavené železo na pánvici, ohe vyšlehl, kou se zahmly hmoždíe tikrát hu vyvalil a hu hu po sob. !

Kon

!

!

!

se vypjali,

!

!

splašili

zrovna ke hluboké zmole.

a letli

s

nevstou

233

Koí voených

držel

oprat

nemohl vsak

vší silou,

zdi-

koní udržeti.

Nastal kik a bdování. Kdyby byli kon do zmoly, mohl býti místo svatby poheb.

sjeli

—

Na

štstí

ped

šli

mládenci. Zaskoili je na kraji

samé kámen a pevrhl

kon

prvním vozem hudebníci a a

propasti.

s

nadlidskou silou zadrželi

Tam

narazil

Nevsta a družiky vyletly z Ženich seskoil polekán si

vz

na velký

se.

—

vozu.

Kik

a klesl.

a plá,

Vymrštil

ŽílU;

Na

štstí nebyly ani nevsta, ani

ranny, až na nepatrné odeniny, musili na

vz

—

družiky

po-

ale ženicha

vyzdvihnouti.

„Bože, toto je neštstí!" plakala nevsta. nic dobrého."

„To

neznamená

Jurka pibhl k vozm a litoval pokrytecky: „Tohoto jsem se nenadal. Odpust mi, kamaráde; chtl jsem tvou veselku oslaviti a zatím by se bylo bezmála neštstí stalo. Snad nemáš nohu zlomenou?"

„Dkuji

ti

za tu poctu!"

tvé dobré srdce!"

„No ujišfoval

ne,

—

nezlob se,

ekl Josef trpce. „Znám

myslil jsem to

upímn,"

Jurka lišácky.

„Známe

se,"

prohodil Josef a poruil dále

jeti.

16*

234

XIII. »Stelile ho do

boko.«

(Hanácká píse).

ve

Hoj,

mlýa

bylo

veselo

!

—

Ve

velké

dvma

dlouhými stoly plac hostí. U dveri za malým stolem sedlo pt hudebník. Hráli „nóbl", jak íkávají „štrajch", na dvoje housle, basu, klarinet a lesní roh, aby to tuze nekielo. svtnici

bylo za

Ve

vedlejším

„pokoji"

sedlo panstvo: sám

pan nadlesní, jeho milostpaní, slena dcera a mládenec Antonín. Lipanský pan kaplan pišel též a sedl vedle pana nadlesného. Hosté sndli práv polévku. Obsluhující dva družbové pišli do panského pokoje a brali talíe od polévky a píbory lžíce, vidliky a nože.

—

Nadlesní upel na staršího družbu šelmovsky zrak a ekl: „No, no, což pak je juž po hostin, že

nám všecko „O

ne,

bereš?" prosím,

pane

obrforšt,

kuchaek porueno, po každém

ale

máme

od

jídle sebrati náiní,

aby se umylo." „Ale

vždy jsme vidliek

a

nož ješt

ani ne-

upotebili".

„To

nic

nedlá," zavrtl družba rozhodn hlavou,

sebral všecken píbor a odnesl.

„Toto je pece noblesa!" lesná, zakrývajíc si

smála se paní nad-

ubrouskem bezzubá

ústa.

235

„Kéž by

lidé jednali

ti

eji a neopiili prohodil

poun

se

vždy jen po svém oby-

po jiných!

To jim nesvdi!"

kaplan.

„Prosím vás, velebníku, nekažte poade!" ekl nadlesní.

se

„Necht

jich,

af

dlají,

co

chtjí,

aspo

zasmjeme."

Družbové pinesli umyté talíe a píbor, a pohostm pes stl, ale obrácen. Xože a vidliky brali do prst za špice místo za stenku. dávali je

Mládenec se zasmál hlasit a zvolal na staršího dláš? Ber vidliky za stenku! Kdo pak má s nimi jísti, když je zamaštnou svou družbu: „Francku, co

rukou zašpiníš?"

Francek to není tak

ohlížel se

rozpait po hostech: „Což

dobe?"

„Dobe

je to,

dobe, chasníku; pan Anton vás si píbor

—

jen škádlí," tšila ho nadlesná a utírala

ubrouskem. Všichni byli rázem v nejlepší nálad.

Družbové

eny,

mísu

nosili

husu, zajíce

pana nadlesného)

za

mísou:

kuata, ka-

— vepové (zamilovanou peeni — na kdo jen pomysliti mohl. i

!

si

Mlyná picházel co chvíle z velké svtnice do pokoje, usmíval se blažen, podával šupce a tázal se, je-li

piveko

dosti

„Je, je, jak od ledu,

erstvé? hotový malvaz," chválil

"

236

„Však

nadlesní.

bychom

sami

se

hlásili,

kdyby

bylo teplé."

„Pro pak se, pane Zanáško, k nám?" zvala ho nadlesná.

pkn,

„Dkuji

milostpaní.

neposadíte také

Posadím

se,

až jen

budu míti trochu pokdy. Ted mám starost, aby páni hosté byli jak se patí obslouženi. Nedohlédne-li lovk všady sám, je hned njaká chyba."

„A což není tomu ješt konec?"

„Nemže

nikdo více

budeme

„Hned rybu

—

„Rybu?" „Ano.

divila se

„Však

ti

to

byla svatba ve

mlýn

mlyná vychloubav. „Rybu

ty sladkosti."

„Rybu jste mli pouoval kaplan. „Já ji

mlyná

slena Ržena.

Jaká pak by

njaké

Pineseme jen ješt

hotovi.

bez ryby?" usmíval se

a pak

tázal se kaplan.

jísti."

donésti

hned po polévce", nemohu."

rád, ale ted juž

tam se o

ni

a ukazoval palcem

postarají,"

usmíval se

pes rameno na velkou

svtnici.

„Pi hostinách nedává lévce,

nkdy

vždy po popouovala nadlesná

se ryba

také ku konci,"

zase kaplana, by ukázala, že je zkušenjší. je to všecko,

jsem tak

s

pane Zanáško.

chutí nejedla."

Výborné

!

„Dobe

Ode dávna

:

237

„To nás tuze tší," mnul si mlyná ruce. „Rate podívám se zase k ostatním hostím."

odpustiti,

mn

je jedno; má-li pijíti ryba naped „A anebo ku konci!" zvolal rozveselený mládenec. „Mám si poruím svj kousek!" juž všeho dost!

Te

Vstal a šel k

hudebníkm,

když nám ženich dnes chromé, vymrštnou žílu? Zahejte njakou

„Chlapci, myslíte,

že

máme

veselou

všichni

!"*

„Na tanec není ješt místa, pane Anton," ekl „Až budou stoly odklizeny."

—

primarista.

na

„To vím, však nechci také hned noc ale zahejte mi

—

to celou

ran'

,Aur und

„K

,

máme

taniti,

mj

kousek

!"

službám," uklonil se primarista, vzal housle

a zaklepav

„Auf und zvuky.

—

smycem,

ran-

rozkázal ostatním

Polka,"

a svtnicí

hudebníkm

zavíily

Mládencovi zajiskily se oi, nazdvihl zadupal

zaluskl prsty,

vesele

družiky: „Dvátka, ve

mn

nohama

taníme až do bílého rána !" Družiky daly se do chechtotu švarném mládenci oima. do hustých

Vjel

si

Tam

stál

vousv

starý hajný

s

a

to již hrá.

veselé

ob

ruce,

zvolal na

Dnes

si

za-

a stíhaly po

a vyšel ven do sín.

kloboukem na hlav.

238

„Kam, kam,

stará vojao?" tázal se ho mládenec.

„Podívám se na chvilku dom."

„A co doma? Dnes

domov tady!"

je váš

„Jaksi mne to zde netrpí," ekl hajn}''- polohlasn. „Pytláci vdí, že dnes všickni jsme tady, a budou v lese dlati, co. ert káže. Slunce již zapadá, za chvíli se setmí, podívám se do lesa."

—

—

„Jste opravdu svdomitý lovk," pravil mládenec vážn, „a zasluhujete vsí pochvaly; ale já bych na vašem míst zstal dnes doma, nechf si tam teba njakého toho máchl rukou, od "

——

kašlal a nedomluvil.

„Ne, ne, píijdu je

aspo

zaplašiti,"

ekl hajný

rozhodn. „Ten rasv Jurka dnes nadarmo poplašil.

Ml nco

za Jubem.

—

kon ne-

Ješt, že

to

tak

šfastn dopadlo!"

„Tak tedy jdte, nechcete-li jinak. Zatrubte nkolikráte na trubku, aby vdli, že je nkdo v lese, a vrafte se zase brzy. Svatba nebude každý den."

—

Hajný

šel zahradou k Hastrmánku a lesem Vzal runici, tašku s nábojem, zapískal na psa a šel do lesa.

dom.

Slunce

již

zapadlo

a jen

veerní záplava

pro-

zaovala stromovím.

V

lese bylo

klidno a ticho.

Ptáci

již

usnuli a

stromy stály nepohnut, jakoby naslouchaly.

235

Hajný se

zastavil se též a

nkde podezelý Všechno

ticho.

suchá haluz a spadla

Tma a opatrn

V

rostla

naslouchal,

neozývá-li

ruch.

Jen tam na stráni ulomila se rachotem k zemi.

s

výs a výše.

Hajný kráel zvolna

dobe povdomými mu

stižníky.

—

vypravoval se Jurka do lesa. Nebyli byste ho však poznali. Ml na sob jakýsi podivný, široký burnus a pod ním krátkou dvojku, pod nosem i na brad falešné vousy a na hlav starosvtskou epici. Místo botu ml filcové ižmy, aby nebylo jeho krok slyšeti. tutéž

chvíli

„Kao, vezmi si peníze a jdi do hospody pro máz piva!" porouel žen. „Kdyby se t tam ptali, co dlám, ekni, že jsem se dal z dlouhé chvíle do tení. Pivo mi schovej do komory, až pijdu. Svtlo nech hoeti, oble si mé šaty, posad si vojenskou epici na hlavu a chod ped chalupou, aby lidé, kdyby tady nkdo šel, myslili, že jsem to já.

—

Rozumíš?''

„Nejsem hluchá." „Co povídala mama? Jsou všichni na svatb?" „Všichni. Mládenec dal prý si již zahráti." „Já jim také zahrám," ušklíbl se Jurka. „A kde je mama nynko?-* „Sla zase na

pro

mou

starou."

výzvdy.

Povídala, že se zastaví

240

—

Ty „Jak pak by to tam bez nich bylo! udlej, jak jsem porouel, Možuá, že se brzy vrátím." Šel zadm'mi vrátky, sestoupil opatrn do zmoly

a dal se k

lesu.

Kráel

kroky lesem až k mýnad sráznými, vápencovitými skalami. Hlutin boko dole vinul se potok bujnými luinami. S tch skal chodívalo srní dol do údolí na pastvu. tichými, rychlými

—

Na mýtin

stoupl

si

Jurka za ke, pipravil

si

runici a ekal, nepijde-li srní.

Msíc vystoupl nad les a poléval celý svt blouznivým svtlem. Mohutná, sto sáh vysoká skaVše liska blala se píšern v msíné zái.

—

ticho, tichounko.

Zdaleka zahoukla sova. Jurka naslouchal, není pytlák. Nebylo,

Vycviený

li

to

znamení ostatních

jeho sluch rozeznal

hlas opravdové sovy od jakéhokoli sebe

dobe

vrnjšího

napodobení.

Po

chvíli zaslechl jakési

na suchou haluz

zakupní, jakoby nkdo

šlápl.

Jurka naslouchal ješt bysteji. Opt úplné ticho. V tom vyšel z lesa srnec a kráel zvolna ku skalin. Tam si stoupl na balvan a hledl opatrn do krásné noci.

241

—

„Aha, tys to byl?^ pomyslil si Jurka, namíil a tichým lesem zahuel výstel.

Srnec vyskoil, zaveštl a spadl se skalního balvanu k zemi. „Ani hnout, sice stelím!" Stál na kraji

Jurka

mýtiny v plném

ml

zahml hajného hlas. msíním svtle.

druhý kohoutek natažený. Otoil

kem,

se,

bleskurychle a stelil. Hajný stelil

chránn

jsa

též, ale

nevida Jurku ve

stínu, chybil.

„Chlape, tys mi dal!"

zvolal hajný a chytl se

za bok.

„Máš dost?" chechtal se Jurka petváeným hlasem a pebhl pes cestu mezi koví, kam srnec padl.

„FassM" zakikl hajný na psa.

Oha

skoil na Jurku, chytl

jej

hodil však psovi jakýsi hadr, a pes pustil a

s

poal se hadrem

pod krk, pytlák

okamžit Jurku

obírati.

Jurka hodil pak srnce nim oklikami dom.

pes rameno

a utíkal

V hluboké zmole za rasovnou ve ssutinách starého hrádku byla ješt tajná chodba, o níž nikdo mimo Havran nevdl. Vchod byl zarostlý kovím a založen velikými

kameny.

chal Jurka, odvalil vrchní srnce.

Pak

šel

do chalupy.

K

kámen

této

chodb

pospí-

a hodil do otvoru

242

Kaa

sedla skuten v mužských šatech za

stolem, na

hlav mla Jurkovu vojenskou epici a

etla v kalendái. „Juž

tady?" podivila

jsi

se,

když muž

vstoupil.

„Ml

A

jsem dnes štstí. Srnec leží juž v jám. starý hajný bude na dnešní veer pamatovati." ?" „Pro Boha, snad jsi ho

„Ml! Ani muk! šel

nkdo

okolo, dej

Kaa

Jdi

ven a dávej pozor! Kdyby

mi znamení."

vyšla jak byla

ped

chalupu.

Jurka odnadzdvihl

s místa na kterém v podlaze prkno, pod nímž ml skrýž plnou starých šat, rozdivn<'^ch epic a vous. Uložil tam runici, burnus, epici, falešné vousy, pikryl opt prknem a šoupl pak almaru zase na staré místo. Když byl hotov, zavolal na Kau: „Dones mi pivo a svle tu maškaru! Pjdeme spát! Kdyby nás nepijdou na kov noci vybouili, nelekej se:

šoupl almaru

bylku."

stála,

mn

—

Zatím vlekl se starý hajný dom. Na štstí projela mu stela jen masem na kloube a neporanila ho tžce. Ale krvácel siln.

namáháním až do mlýna. Tam bylo veselo. Hudba hrála, mladé párky se toily a mládenec rejdoval se slenou Rženou až radost. Došel

Hajný

s

klesl na lavici u vantrok a zastenal.

Stará Havránka stála

s

Jalovcovou u okna a

243

pozorovala co se uvnit dje.

ného

stenání, trhla sebou,

svým okem

dom

novinou, že se vrátil hajný

s

mlýn

míti

A

tam byl ješt sám veer. sama nevím."

také on

se dívala. No, co na

si na pec zdímnout. nepokojnou noc."

——

vzchopil

chvíli

nikdo nevycházel, vrazil

runicí a

jí

vytratil, ani

Po

s

Bžela s psem

zdá býti postelen.

„Špatn jste jdte

jediným

všichni."

„Jsou.

Jak se

na

vysmál: „To má býti novina ? Vím než vy. Ale také Kai jste ekla, že jsou

Jurka se to spíše,

zaslechla haj-

a zmizela hned na to za rohem.

z lesa, a že se

ve

Když

zabodla se

a

A nynko

Zdá se mi, že budeme

se hajn3^

šel

tom?

do

namáhav, když

sín.

Tam

do

nho

mlyná. „No,

že

„Myslil jsem

pece již,

že v

konen tom

lese

jdeš!"

pozdravil ho.

zstaneš celou noc."

„Ba, brzy bych tam byl na vždycky zstal!" vzdychl hajný. „Zaved do šalandy a zavolej mi Antona." pana „Pro Boha, co je ti?"

m

„Jsem trochu postelený, ale nestojí to za mnoho. Zavolej mi jen pana Antona a ostatním se ani nezmiuj, abys jich nepobouil."

Mlyná na lžko, a

zavedl hajného do šalandy, položil šel

pak do hodovní sín.

jej

244

Mládenec uvedl slenu práv do pokoje k matce a podkoval jí, utíraje si pot s ela, za tanec.

Mlyná zaklepal mu na rameno prstem: „Pane Anton, na slovíko." Mládenec šel s ním ven. „Co je?"

a

zakýval

tázal se.

„Pojdte do šalandy. Leží tam hajný. Je poste-

mu mlyná.

lený," šeptal

!" zaskípl mládenec a byl nkolika „Mord skoky v šaland. .

.

„Vrný,

.

pro Boha, ce se stalo?"

Hajný vypravoval mu krátce celou píhodu. „Toto je jíti.

—

pkná

!

A

já

vás nechal samotného

Na koho pak máte podezení?"

„Na koho jiného než na toho rasa? Byl peA pak vleený, ale poznal jsem jej po kroku. psa oaroval. Podívejte se mi na ránu a dejte mi njaký obkladek. Ostatním se nezmiujte ani

—

mn

slovem, abyste jim nepokazil radosti."

„No pravda!

vykonám

Obkladek vám dám;

ale

potom

také ostatní svou povinnost. Tanci je dnes

konec."

Rozepnul hajnému šaty a prohlížel ránu. „No, na štstí to není velké. Dám vám zatím studený obkladek, a pošleme pro lékae." Opatil poranného a šel pak do pokoje za nadlesním.

245

Hrál

vodim

z

myslivc

kaplanem,

s

starostou

též pozván,

etnickým záznámý všech

v taroky.

—

„Pane nadlesní, prosím, Novina." vodí, též.

—

Oba

a

Lipan, kterýž byl jako dobrj'-

vstali a

„Pro pak

šli

udiveni

s

a

vás,

zá-

mládencem ven.

nás vyrušujete?-' tázal

„Hned se všechno

pane

se

nadlesní.

dovíte. Pojdte jen za

Zavedl je do šalandy a tam se ovšem

mnou!"

dovdli

vše.

Do nadlesného jakoby byla všecka krev kterou hajný

vjela,

omládl pojednou a zaklel: „Tisíc hrom do toho chlapa! Jiný to nebyl než on! Pane Anton, pošlete rychle pro doktora, a vy, pane závodí, jdte toho chlapa zatknouti na mé zodpovídání." ztratil;

„Pjde-li se

mnou

^Zavolejte

starostu!"

dencovi.

—

starosta,

jsem k službám."

poruil

nadlesní

mlá-

Za chvilkn vj^dal se etník se starostou a mládencem k rasovn. Šli po humnech, aby jich nikdo nepozoroval. Ostatní hosté

ve

mlýn nemli

tušení o

tom,

co se stalo.

„Kam pak

šel

etník se starostou?" otázala se

nadlesná svého muže, když se „Mají

v osad jakési

vrátil.

ízení."

— —

246

Když etaík s ostatními k rasovn pišel, ekl mládenec: „Ten chlap má v chalup dvoje dvée. Postavím se k zadním, aby nám neufoukl." „To

mže

nebezpené," upozornil ho etník.

býti

„Nebojím se;

mám

vzal pro parádu, a ted

Šel za

chalupu

tady tesák. Ráno jsem ho mi mže býti k prospchu." a etník zaklepal na pední

dvée.

Na první zaklepání zstalo v chalup ticho. etník zaklepal silnji. „Co je?" ozval se uvnit Jurkv hlas. „Otevte

!"

„Je noc;

dejte

mi pokoj!

Každému pobudovi

neotevru."

„Žádný pobuda! Já

jsem. to, starosta."

m

„Ah, pan starosta! Co pak se stalo, že voco rozžehnu lampu."

láte? Hned, hned otevru, jen

Ve

svtnici zablesklo se svtlo a hned na to Jurka vjel hned do kalhot, oblekl

zazáila lampa.

kazajku a vyšel bosko otevít.

„Pkn

vítám, pane starosto.

„To vám poví

tento pán,"

ehosi pejete?"

ukázal starosta na

etníka.

„Zatýkám vás ve jménu zákona!" ekl etník vážn. „M?" divil se Jurka. „Pánové byli na svatb, bezpochyby žertují."

247

m

„Vidíte

ve

a to není žádný žert,"

zbroji,

ekl závodí pisn. Mládenec zaslechl Jurkv hlas a

šel

ku pedním

dveím.

„Pjdu

vámi,

s

„Jen bych rád „Starý

„Však vy

vdl

Vrný

nejlépe

pro ne?" ekl Jurka

lhostejn.

pro?"

je postelený", pravil mládenec.

kým."

víte,

„Já? Jak bych já to mohl vdti?" divil se žena mi „Sedl jsem doma celý veer kalendái. piva a etl jsem v Což já donesla

Jurka.

mohu vdti,

—

—

co se v lese

dje?"

„Marné vaše petvaování!" kikl mládenec dráždn. „Pane závodí, prosím."

Závodí vytahoval

roz-

pouta.

Jurkou to trhlo. „Dobrá, pjdu! Ale bda vám, má nevina ukáže! Pak budu žalovati já!"

až se

„Dobrá! Já zodpovím všecko!"

ekl mládenec.

„Dovolte mi aspo, obléci se," pravil Jurka drsn.

„Pjdeme

s

vámi,"

ekl etník.

Vešli všichni do svtnice.

— se

„Co je?" tázala se stará na

peci, jako ze sna.

Kaa, takovým výstupm ješt strachem pod peinou po všem

„Maminko, starý hajný odvádjí m!" v. Kosmák.i:

Nové obrazy

z

je prý

Kukátka,

nezvyklá,

chvla

tle.

postelený a proto

II.

17

«

248

„Tebe, nebohý Jiíku!? Mj Bože, vždy jsi dnes z chalupy ani nevylezl No ano, na nás všechno svedou, jsme rasi! No, jdi jen, jdi, však se tvá nevinnost ukáže! A jim, pane Anton, zapla to Pán a vám, starosto, také! To mám podkování za !

—

Bh

že jsem

to,

vám ped

lety napravila

zlomenou nohu."

„Mlte, stará arodjnice!" okikl

ji

mládenec.

Jurka se zatím oblekl a prosil etníka: volte,

„Do-

rozlouím se se ženou."

Šel k posteli, nahnul se ku plaící Kai, jakoby ji

líbal,

a pošeptal

„Odklid všecko!"

jí:

Pak podal etníkovi

mé

ruce:

„Tu máte, spoutejte

nevinné ruce!"

etník mu

dal pouta a vedl jej zrovna k Brnu.

»Pkn Svítil

na chodníek

jim

—

msíek.

Mládenec se starostou

vrátili se

do mlýna.

„Hudebníci, veselou!" zvolal pan Anton.

„Pece

není dnes ješt konec tance."

XIV. »Pánu Boliu prisabám.« {Ze slovácké písn.)

Jest

doma na

—

Starý hajný leží odpoledne po svatb. a hajná stená na druhé posteli. Když

loži

249

se ve mlýn k ránu dovdla, že je její stelen, svalila se leknutím a od té chvíle

Mladý ralýn, by nenamohl.

sedí u otcovy postele a

po-

lékav ve

manžel zstal na rozkaz vyvrtknutou nohu chzí

dom

si

Btuška

muž leží.

dává

píliš

mu

stu-

dené obkladky. „Bože, Bože, co se to jen stalo!"

zabdovala

stará a zalomila hubenýma rukama. ^Vera taková radost a dnes takový zármutek! Zloeený lovk,

—

Nebohé dít," pohledla který je toho píinou! na Btušku, „ty té svatby málo užiješ. Ostatní jistotn ve mlýn již zase tancují a ty nás musíš tady ošetovati!"*

„Prosím t, matko, nebduj a nenaíkej bez ustání!" ekl hajný nevrle. „Dkuj radji Pánu Bohu,

m

ten chlap netrefil o kousek dále. Tady ta malikost zahojí se za nkolik dní. Kdybys nebyla tak lekavá, mohla by dnes Btka také taniti." že

„Ješt se se mnou vad, že

mám

o tebe

takovou

starost."

„Co mám z té tvé starosti, když t položila na postel!? Nemžeš mne ani obsloužiti." „Pánbíku," zalomila hajná znova rukama, „pro nevezmeš? Vidím, že jsem všem v cest, vlastnímu mužovi!" A dala se do pláe.

m i

již

250

pla ješt ke všemu

„Tak, tak,

m.

hajaý, „a dopaluj

ml

abych

!"

zlobil

se

Což nevíš, že doktor poruil,

pokoj?"

„Tatínku, nezlobte se!"

—

pimlouvala

mu

dcera.

„Maminka za sebe nemže. Nemám dnes na tanec ani pomyšlení. Jak bych mohla taniti, když vím, že ležíte nemocný?!"

Na

štstí pišel mládenec, veselý a plný kuráže.

—

„Dobro odpoledne!

„Pkn

pane

vítám,

No, starý, jak se daí?"

Antone.

Dkuju pkn,

necítím skoro žádných bolestí. Za nkolik dní vstanu.

—

Posadte se!"

Btuška utela rychle

nému

židli

a

podala

ji

švar-

mládenci. „Co, co,

vy

také ležíte?"

podivil

se Anton,

zpozorovav hajnou na lžku.

To

„Ach, ba, milý pane Antone, také.

lovk, kdo

který

to

to

to je?"

„Kdo by

to byl,

než ten, který

je to!" zvolal mládenec. „Toto se

A

leknutí

ješt má smrt. Nešfastný udlal! Jen kdybych jist vdla^

mi vera dodalo. Bude

co vy,

Btuško? Málo

již

mu

sedí? Jurka

nevyplatí!

jste se vyspala,

—

ne?"

„Eh, co je o trochu spaní! Však bych také nebyla spala, kdybych byla na sv^atb až do rána zstala. Myslili jsme, že jste ve mlýn."

—

251

„Byl jsem tam, ale

mne

neml

jsem

Nutilo

stání.

podívat se, jak je tady. A pak není ve dnes žádného binku. Ženich sedí s obvázanou

cosi,

mlýn

—

nic po nohou, muzikanti jsou ospalí, eru rozejdou se všichni hosté.*^

„A kam hajná.

„Mají

všem

!

K

ve-

dají všecko, co nachystali?" starala

koláv

se

a masa plnou komoru a co

piva!"

mládenec, narazili odcházel, jsem postaráno. Když

„O pivo nemjte „o to je juž

starosti", zazubil se

poslední tvrtku." „Juž poslední?"

mli

divil

se hajný.

„Vždy

jich

deset!"

„Prosím vás, jak pak dlouho takový pidour (tvrtka) trvá? Je to jako kuí oko, a když je notná žíze, jako byla vera, vytee hned."

„Tamhle jde vyzírajíc z okna

stará Havránka,"

—

ekla Btuška,

„a jde zrovna k našim."

„Snad ne?!" vyskoil mládenec a stoupl k oknu. „Skuten jde sem. Toto je pece drzost!"

„Btko, nepouštj ji

ani vidti."

ji

pusí!"

„Kdož

ví,

ji

sem!" prosila hajná. „Nechci

jakou novinu nese?" ekl hajný. „Jen

„Co pak mže taková arodjnice dobrého nésti?** zabruel mládenec. „Ale jsem sám zvdav, s jakou pichází."

252

Pes venku vztekle zaštkal. Btuška vyšla a okikla ho.

dum

„Pán

Bh

vila Havranová.

nho

ped

dobré odpoledne, dceruško," pozdra„Co pak dlá tatínek? Jdu se na

podívat."

Však

, Vítám vás. svtnice!"

že

víte,

do

Pojdte

leží.

Havranová vkroila a spatíc mládence, trhla opanovala se však okamžit a ekla zkormouceným hlasem: „Pozdrav vás Pán Bh, dobí

sebou, lidé a

cházím

potš vás! Nedivte se, že k vám jdu. Pidobrým svdomím a s dobrým srdcem, s

tebas krvácelo, že mi syna etník odvedl." Mládenec

kroutil

si

kníry a hledl pátrav na

babiznu.

Všichni

ke

mleli.

Hajná

obrátila

obliejem

se

zdi.

„Vidím,

Havránka

Takovým

že

jste

se

nenadali,"

hovoila

rána „Jdu se podívat, jaká vcem, jak víte, trochu rozumím." ta

dále.

„On vás nepotebuje, mládenec úsen.

„Nkdy umí

mne

má

juž

doktora,"

taková stará baba, jako jsem

já,

je.

ekl roz-

víc než doktor." ,

hajný.

Dkuji vám,

ale

pidržím se doktora,' pravil

253

Ale mela jsem dobrou vli a je tebas k vli vám nevinn trpíme."

„Jak chcete.

mi vás

líto,

Hajná obrátila se rychle a div že Havránku neprobodla: „Vy že k vli nám trpíte?"

oima

Jiík sedí nevinn, já jsem

„Ano, k vli vám! celou noc ani oka

„Tím darebákem rozhnvan. „Mj syn?! Kdo

je váš syn!"

to

div

si

ne-

njaký darebák tady

mže

dokázat?" vzkikla Havránka a

„Tady

Kaa

nepimhouila a

Což mžeme za to, že pantátu hajného postelil?"

zoufá.

íct? z

mládenec

zvolal

oka

to

mže

sršel

hnv.

Kdo jí

hajný." si mžete takový hích na nebohý Jiík nebyl vera ani na

„Vy, pantáto? Jak

Mj

duši uvalit?

krok celý

z

veer

okolo,

po klekání pro pivo a sedl Kdo šel za stolem a etl v kalendái.

chalupy. Poslal

mohl

jej

si

vidti."

„Havránko, neplkejte zbyten a nelžete tak hanebn!" okikl ji hajný. „Poznal jsem jej po kroku a postav." „Já že lžu? Jak

mžete mn,

staré

žen,

nco

takového íct?" Skoila ke stolu, nad nímž visel kíž, strhla krucifix, vyzdvihla jej vysoko vzhru a zvolala vášniv: „Tady ped ukižovaným Spasitelem vám

písahám, že je mj syn nevinný na vaší v lese ani nebyl!"

krvi.

Vera

254

Všichni se hrzou zachvli vážn: „Havránko!"

ekl

a mládenec

m

„Pane Anton, af hned blesk Boží zabije, af na tom míst zem sežere, rouhám- li se. Avšak vás trest Boži nemine, že nám tak blížíte! V tomto dom nemže vícekrát požehnání Boží bydleti, proto radji odejdu."

m

Položila

rozilen kíž na stl a

odkvapila.

Všichni hledli za ní zaraženi.

Hajná sepjala pro Boha

ruce

a

zabdovala: „Tatínku,

prosím, nevíš-li jistotn, že to byl Jurka,

nmu!

Vždyf není možná, aby so tak rouhal, jako ta Havranová. Myslím, že

nesvede

lovk

t

proti

mluvila pravdu."

„Vru,

brzo bych tomu

mládenec. „No, však soud

to

sám vil," kabonil so vypátrá!"

—

XV. »Uory, hory, hory, jasano%'é hory, za terna

jasnej

horama

ohe

(Mor.

hoí.«

iKÍr.

pise.)

po žních. Z polí hledí smutná strniska fouká chladný vítr. Ze stodol slyšeti dupot cepv anebo vrení a klapot mlátiek. Je

juž

a chvílemi

Jurka kráí se svou ženou rychlým

krokem

255

k Zábežicm. Hlavu má hrd vztyenou a kolem úst pohrává mu zlomyslný úsmv. „Ti hloupí chlapi

mne nechytnou!" ekl Kai,

nesoucí koš. „Zatopím jim ješt

asu

minále na pemýšlení

pknou vc. si

„No a o

Ml

jsem v

krisi

Poznají teprv, co Jurka umí!" Zakroutil

samolib kníry a

hodn

víc.

dost a vymyslil jsem

jakž?**

zapálil

dýmku,

otázal

se

ženy.

m?"

„Breely

—

jste

—

jak by ne? „Já jsem se naplakala dost, Ale tvá mama tšila, abych se nebála, že se ti nic nestane. Inu, ona je na takové vci zvyklejší."

m

A kam

„Zvykej také.

„Mama

jej

„Dobrá. Co

jste

daly toho srnce?"

zanesla hned druhou noc k židovi." jí

za

dal?"

„Ptku." „Spina. Ošidil

ji

aspo

o ti zlatky."

„Více nechtl dát a hrozil vyzrazením." hloupé ženské. No, však se židovi Tak, tady jsme u ddiny. Jdi humny dom a uva honem maso a knedlíky. Zajdu do hospody, abych se ukázal svtu. Pijdu brzy dom. Mám dnes ješt velkou práci." „Ale, Jiíku, dej si aspo dnes pokoj a od„Inu,

podkuji.

poni

jste

—

si!"

„Nevr! Odpoal jsem

si

dost v areste.

Práv

dnes se jim vymstím. Dnes se toho nenadají. Starý

256

hajný

bude,

ostatní

si

cestou

pomyslí, že

sedti doma a ti zstanu aspo njaký as

unavený,

td

jako jezevec ve své díe.

—

Ale já na

n

vyzraju."

„Jiíku dobrý, zsta aspo dnes doma!" projakási hrza, — sama ani Kaa. „Obchází nevím, pro? Zsta aspo k vli mn doma. Ci mne

m

sila

nemá§

ani trochu rád?"

„Juž s

jsem

ekl.

Jdi

po svých a pospš

si

vaením!"

Kaa

zaboila do humen a Jurka

šel

pímo

do hospody.

Sedli tam

Kocáb a Veleba,

prodali trochu toho obilí a mohli

si

Bylo po žních, tedy njakou tu

kapiku popáti. „Dobré odpoledne!" pozdravil Jurka režonsky. Hostinský, svobodný a nevinný.

„Tady jsem litr

—

—

piva!"

„Pkn stinský

poád

a

vítám, pane

hledl

na

Havrane," pivítal jej hovšecek pekvapen. „Já jsem

povídal, že jste nevinen."

Veleba a Kocáb dívali se na Jurku jako na njaké zjevení, když se však pesvdili, že to skuten on, podal mu Veleba ruku a usmál se radostn: „Napijte se, pane Havrane, mám radost, že pišla vaše to samého mrzelo, poestnost na svtlo. Bylo by kdyby se dokázalo, že císaský muž, kaprál, takovou

m

vc

vyvedl!"^

:

257

Jurka

vzal

sklínku,

pál Velebovi dobrého Pak teprve ekl „Jak

vypil až na dno. jsem na svobod. Slavná porota uznala mou

zdrávi a vidíte,

:

nevinu.**

„Ale, že se ten pan polesný tak penáhlil a dal vás,

nevinného lovka, zaviti?"

divil

se

Kocáb.

mu to i všem ostatním nevyplatí I** „Zadal jsem dnes proti všem žalobu pro urážku na cti a žádám odškodnou. Je to malikost? Já, poctivý muž, sedl jsem G nedl v kriminále mezi zlodji a darebáky, v nejpilnjší dob, ve žních, když jsem mohl pkných pár zlatých vydlati. „Vsak se

hrozil Jurka.

—

Za

jiti

až k audienci!

to

musím

dostati

—

Já

kdybych zeleným ukážu,

ml

pichválil

mu

náhradu,

tm

i

za

je toho loket!"

„Dobe

máte,

že

se

bráníte,"

Veleba.

Hostinský postavil ped Jurku litr piva a ekl Jako nepletl. Jinak se do hostinský nechtl si dobré vle s nikým pokaliti.

„Naepoval jsem."

ei

„Na to, co má matka 3. žena zkusily a vytrply, nechci ani mysliti!" ekl Jurka a vzdychl z hluboká. Af každá „Chudry, naplakaly se! slza tam na svdomí hoí!" ukázal hrozivou

—

tm

rukou k

lesu.

Posedl

asi

hodinu a rozlouil se pak: „S Pán-

258

bíkem, pánové. Rád bych s vámi ješt posedl, ale ekají. Vsak se zítra zase uvidíme." „S Pánem Bohem!" podával mu Kocáb ruku. „A juž si tu ostudu njak z hlavy vyžete. Stanou

naši na

m

se ješt horší vci.

—

Víte, náš Spasitel také

trpl

nevinn!!" potásl vážn hlavou. „sic

„Tím jsem se také tšil," petvaoval se Jurka, bych se byl snad zbláznil."

„Mj

syneku," zvolala matka, když vešel Jurka do svtnice, „vítám t! Však jsem se na tebe s bolestí

zlatý

naekala."

„No, no, tady mazleni.

m

juž

—

máte,

„Já vás také vítám," podávala

cová ruku. „Bože, byly

to

jen žádné

dlouhé nedle

myslivcm

mu

stará Jalov-

bez vás dlouhé nedle!"

„Vidíte, a juž je po nich.

juž

ale

Nejsem toho milovníkem."

Ted

nastanou zase

a hajným.

—

Ivao, je

uvaeno?" „Maso ješt ne, ale

mama

ti

pichystala ka-

cenu. Je tam v troub."

„Sem

s ní!"

sedl za stl.

poruil Jurka, svlekl kabát a za krátko zmizela.

za-

Kaena

„Prozatím

mám

dostal brzy polévku.

dost.

Kao, pospš

A vy dv,"

si,

abych

poruil starým,

259

Jdte ped šel,

m

chalupu na klep, a

zavolejte na

m.

—

kdyby nkdo k nám

Nebyli u nás hledat, když

odvedli?" „Byli, ale

kde pak by co okem.

našli!"

ušklíbla se

stará a zajiskila

Odešly ven, Jurka odšoupl almaru, vyal ze skrýše runici, šaty, vlásenku a vousy, a postavil almaru zase na své místo. Oistil pak runici, nabil si náboje. Pískal si pi tom vesele; byl pi zamilovaném svém zamstnání. K veeru zakabonilo se pl oblohy a v dáli se blýskalo a huel hrom. Jurka vyšel ven a pozoroval mrana. „Dobrá, sem to nepijde," pichválil si, „a noc bude tmavá. Tím lépe."

a chystal

Pak poveeeli, Jurka a lehl

si

poslal Jalovcovou

dom

na postel.

„Až se setmí, zbud Sotva ulehl, usnul.

ml"

poruil žen.

Téhož veera setmlo se díve, protože stála na nebi boue. Po klekání probudila Kaa muže: „Jiíku, je již tma, ale prosím t, nechod radji nikam." ani neodpovdl. Vyskoil s postele^ v pytlácké své šaty a zavolal na matku: „Doneste mi njakou starou sukni a šátek a hodný

Jurka

oblekl se

kus koudele."

260

„Na

pak

potebuješ?"

to

„Neptejte se a doneste! tu

koalku? Sem

Ob

s

A

ty,

Kao, kams

dala

m'!"

donesly, eho si pál. Jurka se notn láhev do kapsy, oblekl pak matinu sukni, pehodil si velký šátek pes hlavu, ukryl pod nj runici a koudel, a rozkázal: „Lehnte si, a kdybyste slyšely v noci poplach, že v lese hoí, napil,

oble

mu

stril

si,

Kao,

jako bych

to

zase

byl já!

mé

—

šaty a vyjdi

ped

chalupu,

Zatím dobrou noc!"

Vyšel zadními dvíky a dal se kolem lesa které se mezi vysokými skalami vinulo. Cestou zapálil si dýmku. Šel dobré pl hodiny, až pišel ku skladišti panského díví nedaleko „dol-

k

údolí,

ního mlýna."

—

Stanul a naslouchal. Všude Jen ze mlýna kmitalo klidné svtlo.

ticho

a

tma.

Chvílemi zahoely vzdálené mraky bleskem.

Jurka šel k hranici díví, vytáhl koudel, zadoutnák v dýmce, pipevnil jej na koudel, vložil do ní plnou hrst sirek a stril všecko mezi suché štípy, ale tak, že doutnák visel ven, aby koudel nemohla hned chytnouti. Pak zmizel rychle pálil

v lese. Na stráni svlekl ženské Šaty, aby mu v chzi nepekážely, a ukryl je v houšti pod velkým kamenem. Pipravil si runici a stoupal opatrn po

261

srázné stráni

vzhru k mýtia, kde

ke

stelil. Stoupl si za tentýž

posledního srnce a ekal.

V lese bylo tma a ticho, jako v hrob. Jen na velkém jasanu nedaleko Jurky svítila sova oima a houkala. Stál tak dobré tvrt hodiny. Pojednou zarudlo nebe, lesem valil se moud a od mlýna bylo slyšet

podšené

lidské hlasy a štkot ps. „Ha, ha! juž máte rozsvíceno," zachechtal se Jurka. „No, dnes budu míti tady nahoe od vás

pokoj."

XVI. »Zabili Janoška

v horách na polan.«

(Mor. nár. píse.)

Nadlesní sedl

ee.

s

rodinou a mládencem

u ve-

Byl neobyejn mrzut.

Mládenec mu vypravoval, jak co u soudu bylo a jak starý hajný nechtl

písahati.

^Tím vším vinna," doložil

je ta stará

arodjnice Havranová „Ta ho tenkráte s tou písahou na

krucifix zastrašila."

„A písahala kiv!" udeil nadlesní na

„Vrný

stl.

je baba!"

„Jiný to nebyl, než ten

mládenec mrzut, „a míti opletaku."

—

my

rasv Jurka," bruel budeme s ním ted ješt

262

Pes pod stolem vyskoil a zaštkal.

U dveí

kdosi zazvonil.

„Kdo pak

to

tak

pozd

zvoní?"

podivil

se

nadlesní.

Mládenec vstal a

šel ven.

„Kdo je?"

„Já," ozval se starý hajný. „Zle je!"

„Co

zase, u

všech

hrom?!"

zvolal

mládenec

a otevel.

vyšel zvdavostí jsa puzen do sín.

Nadlesní

„Forota u dolního mlýna

hoí plamenem," zv-

stoval hajný všecek udýchaný.

„Jen se tamhle po-

dívejte!"

Všichni

vybhli ven a uvidli rudou zá nad

údolím.

„Kdož „Pán

V),

Bh tm

nehorí-li to

mlýn?" tšila nadlesná.

lidem pomoz!"

—

mn

„Ne, ne, milostpaní, forota! Pibhl ke prášek s tou pknou novinou." „Rženo, kabát a klobouk! Toto je zase zatr .... novina!" zaklel nadlesní. „Což se dnes všichni erti žení? Zajisté je v tom zase ten Jurka!" „Pantáto, prosím t, dej pozor, af si neuškodíš! Nejsi mladý!" prosila nadlesná.

„Drž hubu!" okikl ji polesný v rozilení bez* Oblekl se rychle, vzal runici a a spchal s mládencem a hajným k dolnímu mlýnu. Celý les byl plný koue, koruny strom rdly

ohledn.

hU

263

se,

a když pišli ku stráni,

mocné plameny hoících

šern

krásný pohled.

„Pkné kdo nám

osvtlení!"

„Však on

Stál na psi

klád

!

Mlyná

se svými

ohe

omeziti.

se

snažil

a rozkazoval jako jenerál.

nho

sedli vedle

„Pkn

„Toho,

do ohn!"

bylo kiku a hluku

nkolika melci

s

nadlesní.

pí-

to

trestu neujde!" tšil se hajný.

U mlýna lidmi a

Byl

hranic.

zaklel

to rozsvítil, hoditi

jim na cestu ze

svítily

zdola

vítám,

a vyli,

Dva

velcí

až strach.

pane polesný!" zvolal, spativ

píchozí. „Krásné nadlení!"

„Ba práv! Nevíte, kdo

Všecko bylo

„Nevím.

udlal?"

to

ticho, až

znenadání celá

—

Lidici, jen se

hranice v ohni stála."

„Však

to

piite, aby

vám

na

to

ostatní

hranice

nechytly.

Zaplatím

rád."

Kde kdo díví,

njak vypátráme.

aby

vodu a nevzaly.

nosil

se též

poléval

Zdaleka zahoukla lesem rána ješt dv.

z

ostatní

rázy

runice a brzy

Do myslivc jakoby byl nkdo stelil. „Hrome, co to zase?" vykikl mládenec.

—

„ekl jsem vám,

Kam

pak

že se dnes celé peklo žení!

?"

v. Ko>ináka: No%'é obrazv

z

Kukátka.

II.

18

264

„Pobhnu

nahoru,

podívat

se,

co

to

bylo?"

ekl mládenec. „Tady zstate. Tam je jich víc. Mohl byste Toto je pijít o život! Tady je vás více potebí. nejhorší den mého života! — Lidici, nestjte, zdvihá

—

všemu neštstí také ješt

se ke

vítr!"

Dali se znova do hašení.

Po

chvíli

vystoupl

z lesa

myslivec Bazala ze

sousedního panství.

„Má raje

si s

vlasy dole das

pane nadlesní!" volal zdaleka, utí„Toto je strašná noc, až se mi Jakživ jsem takové nezažil."

úcta,

ela

ježí.

pot.

„Je!" ekl nadlesní, tiskna mu hoí jako v pekle a tam nahoe ví,

ruku.

„Tady

stílejí.

Sám

kdo?"

h,

„Tam je než tady. Leží tam chlap zastelený a brzy bych byl ležel také já." „Zastelil jste

nkoho?" vykikl

nadlesní.

„Ano," odvtil myslivec zasmušile.

„A koho?" „Nevím, neznám

ho, ale

má

dost."

Všichni shlukli se kolem myslivce a vyptávali se, jak

se to stalo.

„Stál jsem na ekané," vypravoval Bazala, kižuje pes naše hranice vysoká, a vidím najednou na nebi zá, uju kou a slyším kik. Co to? myslím si. Snad tam nehoí les? Spustím kohoutek a jdu pes hranice, podívat se, co to? „

—

—

—

"

265

Pijdu tamhle k mýtin, a znenadání blesk a bác! Zastavím se, dívám se a z houští vyskoí chlap a nakládá si srnce na záda. Natáhnu kohoutky sice stelím!' Ale chlap se a volám: ,Ani krok obrátí a míí na m. Já jej však pedbhl. V^^stelím, on zave a v tom juž hmí také jeho rána. Broky vrazily nad mou hlavou do stromu. Když vystelil, ml juž moll ránu v komoe', zavrávoral, a to bylo sic bych juž také tam nahoe ležel. moje štstí, Hrzou jsem utíkal sem. Chvju se po celém tle!" „To vím," pravil nadlesní vážn. „Co tecT?"

—

—

—

,

—

—

—

„Pojdme se podívat, kdo to je?" radil mládenec „Ano, jdte a vezmte si s sebou dva chlapy za svdky. Ale mrtvolou ani nehnte! Pijde komise, af

shledá všechno tak, jak to bylo.

—

„Pane mlynái, pjte nám lucerny, abychom tomu ptákovi podívali do oblieje," obrátil se mládenec na mlynáe. „S radostí. Pamámo, dones lucernu !"

se

Mlynáka odbhla

chvilku vrátila se

se

Mládenec, Bazala, hajný a ješt dva muži

šli

a za

svítilnou.

pak nahoru k mýtin. Šli

tiše,

zasmušile, jen

chvílemi prohodil

n-

který krátké slovo.

„Tady jsme," ekl tinu.

„Tam

Bazala,

za tím jalovcem

když pišli na mý-

leží."

266

Ležel tam zastelený vlurka a vedle

nho

s

runicí v ruce

srnec.

Mládenec piklekl k mrtvole a posvítil si na ni. „Kdo pak je ten vousá?" zabruel. „Neznám ho." lépe do oblieje a vzkikl: „To je pivázal si aleSnó vousy!" Darebák, Jurka! Posvítil si

Hajný piklekl

též

k mrtvole a vzdychl z hluti bud milostiv! Prorokoval jsem

—

Bh

Pán boká: „Ano, je to on! vychovali, takovým byl's! Jak

t

ti

tu kulku.

Bazala

Mlýny Boží melou stál strnulý

„Kam mu

zvolna, ale jist!"

jako socha.

vjela kulka?''

otázal se

pidušeným

hlasem.

„Zrovna do srdce," pravil mládenec. „To bylo mým štstím!" vzdychl myslivec. „Nebohá žena a nebohé dti, co by byly poaly?!" „Hajný, zstaite zde s Honzou na stráži, a vy," rozkázal mládenec druhému mužovi, „jdte do Lipan A co my?" otázal se Bazaly. pro etníky. „PojJme dolil k ohni. Pokám, až pijdou et-

—

níci,

abych jim hned Sestupovali

udal, jak se to stalo."

rud prozáeným lesem dol, kde

zásoby jako peklo hoely. Nahoe u mrtvoly stál hajný

v temném

lese

a

rozmlouvali

život, až pišli etníci.

s

druhým strážcem

vážn

o

zbojnickém

:

ilamentace paniek. ^aní radová

pozvala

si

ti dobré

pítelkyn

na svainu, a sice: paní gymnasialního editele, k nmuž radovi dva hoši do školy chodili, pak svta znalou, ješt pimladlou vdovu po majorovi a kochof domácího lékae.

nen

Jakýsi tverák a zárove dobrý znalec lidských povah napsal, že pi takových svainách dámy po-

vci

vci

a popíjejí

jídají

nejhorší.

odporu je a jisto,

že

nejlepší,

za

to

ale

mluvívají

Zrnko pravdy v tomto výroku bez

hodn

kávika

velké zrnko: rosolky

a vonné

aspo tolik jest jazýky paniek

nanejvýš ohebkými a ostrými inívají

—

žádná da-

—

a ohebka a bitká mascenská šavle tmi jazýky sekávají pak kolem sebe, že by ze známých horká krev tekla, kdyby téci cti všech mohla. Paní radová byla mistryn takového jazykového šermu a za pítelkyn vyvolila si panení tak

!

—

choutek vždy vrána vedle vrány sedá a rovný rovného hledá

niky

stejného nadání a stejných

—

268

proto

bývaly

její

svainy povstný, byly vzorem

všech ostatních. Paní radová stojí ped velikým stojacím zrcadlem a urovnává s nejvtší úzkostlivostí svou toaletu, vždyf ví, že by znaleckým, bystrým zrakm pítelkyíí ani nejmenší vada neušla. Je asi tyicetiletá, statná pkná paní, velké její oi dovedou svdn zazáiti, hlas má zvuný a ohebný a kdyby ovdovla, chytla by zajisté bez velkého namáhání njakého muže do svých tenat.

V celém bytu je vše v bezvadném poádku a v jídáru na stole elegantn prosteno. Služka v kuchyni je ist obleena a má snhobílou ozdobnou zástrku. Zvonek

u

dveí

Služka spíchala ote-

zacinkal.

paní majorce ruku: „Ponížen ruku líbám. Prosím, rate dále."

vít.

Uklonila se

Paní

obleena.

mla

majorka

hluboce a

políbila

byla jednoduše,

Vykraovala

si

jako

ale

elegantn

voják a na

hlav

dlouhým pštrosím pérem. Každého okamžiku mohla sednouti na kon a jeti v ele amazonského pluku. široký klobouk

s

Podkovala služce hrdým pokynem hlavy a šla rázným krokem do pokoje. Radová spíchala jí vstíc a tiskla jí ob ruce: „Milá pítelkyn, vy jste nejhodnjší, picházíváte vždy

první."

:

269

„Navykla jsem poádku u nebožtíka majora. Jsou

práv tyi

hodiny."

„Rate, prosím,

A

odložiti.

padáte, jen jen kvetete

jak dnes

krásn vy-

!"

Majorka se elegantn uklonila a usmála se „Dkuji, ale tch lichotivých pochval uschovejte si pro paní editelovou, té se jimi zavdíte."

„Ovšem,

vy

jich

nepotebujete,

vaše

krása

chválí se sama."

„Skoda, že nejste pánem,'' zažertovala majorka, „byla byste mistrem gas hlavy,

snímajíc klobouk lanterie."

Usedly a daly se do hovoru. Sotva že ho nakously, zacinkal zvonek znovu, služka otevela dvée a do pokoje vznášela se paní editelová. Ano, vznášela se Tla bylo na ní pramálo byla malá a hubená, za to mla na sob tím více mašlí a rozdivných tretek a na hlav klobouk dvouposchodový. !

:

Nastalo vítání a lichocení obapolné. Majorka usmívala se na editelku tak pátelsky a ústa petékala jí takovou chválou, že marnivá editelka sku-

ten

v

moi

radosti tonula.

Usedly a daly se do hovoru. jim to veseleji. Když bylo paní, že je

káva

pl již

•

páté,

Do tetice

šlo

pišla služka a šeptala

uvaena.

„Ale paní doktorová zde ješt není," ekla ra-

"

270

dová a pohledla netrpliv na hodiny. stalo, že

„Co pak se

nejde?"

„Kdož

pijdeli?" pravila majorka. pijíti, byla by se zajisté omluvila," namítala domáci paní. „Picházívá arci pokaždé pozdji, ale dnes neobyejn otálí." „Prosím vás, drahá pítelkyn, nezazlete jí," pimlouvala se editelová. „Venku je dnes náramné parno ona jest píliš tlnatá než se sem doví,

„Kdyby nemohla

—

—

valí, to trvá

hodnou

chvíli."

„Arci, subtilní lidé mají velkou výhodu," zasmála se majorova a ukázala krásné falešné zuby. editelová cítila žíhadlo dobe a chtla se pomstiti. „Paní majorova, jste dnes v ržové nálad. Inu, panikám, které mají tak krásné zoubky, jako vy, je lehko se smáti. Závidím vám jich, vru." „A já zase vám vaše krásné, bohaté vlasy", ekla majorka a hledla s líeným obdivem na editeliny kupované pletence. Kdož ví, jak hluboko by se byly do sebe zakousal}--, kdyby na štstí doktorová nebyla zazvonila. „Konen jde!" zvolala radová a vyskoila radostí.

Doktorka pibatolila se všecka upocená a rozilena: „Odpuste, moje dámy, že tak pozd picházím, ale nemohu za to. Je to hrozné „ parno venku. Není-liž pravda?" vpadla jí editelová úlisn do ei.

——

—

271

„Ano, hrozné, co

je,

ale

lovk

s

na

to

tou

eládkou

nenaíkám.

tak

vystojí!

Je

to

Dovolte,

paní radová, posadím se; jsem tak rozilena, že se

nohy pode mnou tesou." A vrhla sebou na pohovku. „Prosím, prosím. Co pak se vám pihodilo?

skuten

Jste

velmi rozilena."

„Chci zahnati dveku a byla jsem si v tom ústav, kde se služky o místa ucházejí, njakou vyale

brati,

— je

trochu oddechnu

to

hrza!

Prosím,

poshovte,

až

si

"

„Tiny," zavolala radová na služku, „dones kávu. Moje dámy, prosím, rate k svain,"

Zavedla paniky do vedlejšího pokoje a zaté požehnané, bryndice. Okusily a editelová ekla: „Výborná káva! Paní radová, prosím vás, kde tu kávu kupujete? Já nikdy takové nemám. Abych se vru stydla vás k svain pozvati: nikdy vám takovou kávou posedly k

sloužiti

nemohu!"

„Prosím, paní editelová, nerate lichotiti, vaše káva je pokaždé lepší než má. Jaké to máte tajemství, že umíte tak neobyejn dobrou uvaiti?

—

A

ty vaše bábovky!

Každá

je

vru umleckým

dílem!"

„Ano, je," pisvdila doktorová, paní radová, nejsou o nic horší!"

„ale

Majorka nechválila. Jen se usmála a

vaše,

jedla.

272

„Dkuji za poklonu," uklonila se radová, „ale, necht zbytené chvály. Vypravujte nám pece, paní doktorová, co vás tak rozililo? Však mžeme za ei pomalouku popíjeti." prosím,

pro chcete svou služku propustiti? Vždy pece vždycky chválívala," ekla editelová.

„Ano, jste

ji

„A nehaním ji ani dnes", pravila doktorka. „Je hodné dve: pracovitá, poslušná, zlého slova nepromluví, ženicha nemá, to je všechno pravda, ale je hrozná modla, poade by v kostele kle-

—

—

ela

—

a to je

lovku

„To se mi také

protivné."

nelíbí,"

pisvdila majorka.

„Na svatodušní svátky jsem se že jsem myslila, že

tak dopálila,

trefí. Jen poslouchejte." editelové a natáhla zvbeztoho dosti dlouhý krk.

„No,"

dav

m

s ní

vyklouzlo

šlak

z

„ Jak je dámám povdomo," vypravovala doktorka, „byly po celý kvten na veer u Minoritu májové

pobožnosti." „Zase?-*

„Ano,

prohodila majorka a pokrila nosem.

ano,"

dosvdila

radová,

„ty

bývají

každoron." „Moje Plon)^ byla po tch pobožnostech jako zbláznná," pokraovala doktorová. „Nevím, co se jí

tam tak tuze

líbilo?-*

„Možná, že se do toho šplíchla editelová.

kazatele zamilovala,"

273

„Haha!" zasmála se majorka vesele. „Já jsem

jí

dovolila

každou nedli a svátek

vyprávla doktorová

jíti,"

nen

milejší,

vodila

s

dále,

když jde do

„a je

kostela,

ma

než

to ko-

kdyby se

chlapem."

„Docela dobe,"

pisvdila domácí

paní.

fešným dragonem se procházeti není

„S

nic

špatného," zažertovala majorka.

„Výborn! Paní majorova domácí

je

šelmika!" tleskala

paní.

„No

dále, prosím," vyzvídala editelová.

„Ale na svatodušní svátky jsem se dopálila. nedli byla na pobožnosti jak obyejn. Dobrá, pála jsem jí toho, ale když mi v pondlí po zase íkala, smíli jíti, pešla mne trplivost. Jáku Dve, máš rozum? Myslíš, že t živím a platím ti proto, abys jen po kostelich bhala? Já té mám

V

obd

:

pro sebe a ne pro kostel. Chceš-li se modliti, modli

—

doma!" Neekla mi na to ani slova, ale celé odpoledne mi pofukávala, a to, to, milé dámy, to mi jde do všech úd, toho nesnesu."

se

„Já také ne;

to

m

roziluje",

pisvdila

do-

mácí paní

„Takovou dívku bych okamžit vyhodila", ekla editelová.

Majorka sáhla do mísy pro druhý kus bábovky

274

„Mae by

a usmála se: chceš,

aspo

to

Pla

nerozililo.

si

jak

budeš hezcí."

„To máte závidníhodnou povahu", ktorová, „já taková nejsem.

Jáku: „Kdo pak

M

pravila do-

to rozililo až strach.

umel, že pláeš?"

—

„Žádný," ekla, „ale líto je mi, že ani do kostela nesmím. Jen si rozvažte, Což pak jsem horši než otrok?" ti

.

to

—

mi ekla!"

„To bylo mnoho", usoudila editelová, „vždy

pece

msto

celé

že jste lidumilovná paní."

ví,

——

Jak mi to ekla, myslila „Však proto Jáku: „Cos povídala? jí do vlas vjedu. u mne jak otrok? Ty u mne otrokem? Pokej

jsem, že že

jsi

jen,

ty

nevdnice,

až pijdeš jinam,

co je to býti u cizích jak doma: co jsme

lidí,

my

u panstva!

teprv poznáš,

U mne

bylas

jedli, dostalas ty také, ne-

jsem ti, nezamykala jsem ped tebou a otrokem? To jsem si od tebe zasloužila?"

odmovala ty, že jsi

„Jen se tak nerozilujte", chlácholila paní, „vždyf sotva dechu popadáte."

ji

domácí

pak by se nerozilil ? Tak se celá „Když jsi u mne na to vzpomenu. otrokem, nemusíš tady zstati", ekla jsem jí. „Abys vdla, vyhledám si jinou dívku a ty mžeš tam, kde se ti povede lip." jíti s Pánembohem Na to obrátila a dala se do pláe, že to tak zle nemyslila. Jáku: „Nic, co jsem jednou ekla.

„Kdož

tesu, když

si

—

— —

275

to

bude a dost!

tak, zítra tak, já

„To

Já nejsem žádný vtroplach, dnes jsem karakter!"

je také pravda,"

pisvdily dámy.

„A abych dokázala, že jsem karakter, zastajsem se na cest sem v tom zloeeném „Dienstbotenvermittelungsanstaltu", ale kýž bych tam byla radji ani nevkroila Víckrát mne tam nikdo neuvidí". vila

!

„Co pak se vám tam stalo?" telová a všechny ti poposedly

vyzvídala edi-

blíž.

„Tak jsem vám tam, milé dámy, pišla a mla jsem toho hned dost. Sedlo jich tam asi dvacet a to

vám

!"

byl zápach! Pfuj

„No ano, ten sprostý ekla domácí.

lid

má

hrozné výpary,"

„Není také divu, když do sebe tolik vyperou," vysvtlovala editelová. Služka poslouchala za dvemi a šeptla „Na :

arci,

ty se dáš naprati!

hladem

Každá služka musí od tebe

utéci."

m

„Paní zavedla do vedlejšího pokojíku," vypravovala doktorová, „a ptala se mne, co porouím? Je to zdvoilá ženuška, líbila se mi. Jáku ráda

—

bych

dveku,

dve.

—

,

Prosím,

vám nkterou

:

ale hodné, slušné, pracovité a istotné

mám

zde na výbr', ekla, ,hned

pedstavím.'

Šla ven a dovedla mi

dve

silné a zdravé, ale na první

znala,

že je to

husika

z

pohled jsem povenkova. Jáku: Sloužila

276

jste juž?

Dve

„Nerozumím.

m hloup

se na

ekla jsem

"^

paní

—

podívalo a

eklo

:

Oliva se, zdá se

mi, jmenuje."

„Ano,

má

na tabulce napsáno Regina Oliva," editelová.

pisvdila „ekla jsem žete takové

mecky!

—

tedy:

jí

dve

jak mi

m-

Vždyt neumí ani

n-

l^rosím vás,

nabízeti ?

— ,Takové jsou nepokaženy',

ekla Olivová.

To vím, ekla jsem zase já, ale co s ní v takovém dom, jako je mj? Já esky arci umím a mj muž také, ale picházívají k nár^i asto lidé,

kteí ani slova

esky

neznají, jak

by

s

tmi

se do-

kdybychom náhodou nebyli doma? Není to pravda, moje dámy?" „Svatá pravda," pisvdila domácí paní. „Nepochopuji, jak mohou býti lidé tak drzí a hlásiti se v mst o službu, když neumjí ani nmecky?" mluvila,

„Je to inferiorní rasa," prohodila majorka.

„Proanum

vulírus,

jak íká

mj

muž,"

pochlu-

editelová latinskou rází. Majorka se usmála: „Ah, paní editelová umí

bila se

také latinsky!" „Prosím, když se

mimodk

má lovk

nemu

—

piuí.

latináe za muže, pak Prosím,

paní dokto-

rová, jak to bylo dál?"

„ekla jsem potebovati!'

—

,

zkrátka:

,

Takové husiky nemohu

Docela dobe,' uklonila se mi Olivová,

"

pivedu vám tedy fajnové dve, které se vám Sloužila zde v snad bude líbiti, juž nkolik rok. Dobrá, pravím. Pivedla mi na to opravdu fajnové. Vyšlapovala si vám jako njaká dáma a uklonila se mi tak elegantn, jak by se byla v tanírn neb na divadle tomu uila. Na ele mla afinu a vlasy samá kudrlinka, na krku velkou mazli docela podle módy na stran ,

—

mst

—

dve

—

„Takové

jsou ty pravé!" perušila

domácí paní.

ji

—

„ na ruce mla dv^a prsteny, sešnrovaná byla, mohl v pli prstama obejmouti a na nohou mla vystižené stevíky s mašlikami žádná sleinka by se za stydti nepotebovala!"

že

ji

—

n

„Jsou to parádnice!" vzdychla editelová. „Prohlídla jsem

si jí

kládala doktorová dále

od hlavy až k pat," vy-

„a

musím

íci,

líbila

se mi.

„Jak dlouho juž sloužíte tady v mst?" ptala jsem se jí. ,Juž na pátý rok, milostpaní,' ekla, Kde

—

máte vysvdení, knížku? ,Je nenucené, U soudu? A dešlá milostpaní nechtla mi do jsem jí vrn a poctiv sloužila

—

cela

—

u soudu,'

pro?

—

ekla do^Má pe-

knížky napsati, že a žalovala jsem

ji

proto."

„Aha!" pohodila domácí paní hlavou.

„Jáku: mla zajisté k tomu njakou píinu. „Pražádnou!" ona mi docela resolutn na to, „Jen jednou jsem omylem obula paniny stevíce byly

—

278

m

na vlas takové, jako moje a milostpaní hned podezívala, že jsem zlodjka. Já zlodjka? Proti tomu jsem se musila, prosím uctiv, ozvati. Jsem chudé dve, nemám nic, než svou est a tu si

nedám nikým

vzíti!"

„No pravda!" ekla majorka posmšn. „A co jste vy jí ekla?" „Já? Odbyla jsem ji docela zkrátka. Moje milá, ekla jsem, skoro bych vám byla ekla sletakových dvat, které ani svých vlastních inko, nepoznají, stevíc Prosím, já potebovati nemohu. paní Olivová, pivedte mi njakou jinou. A ono

—

vám mne

— —

to

robsko juž ani nepozdravilo.

Obrátilo

se trucovit a odešlo jak na divadle.

„Toto je intresantní," ekla editelová a pisedla k doktorové ješt blíže. „A jakou pivedla vám ta Olivová potom?" ta mla plnou „No, po té pišla zase jednr. knížku popsanou. Nebyla ješt stará, a pece juž byla aspo v dvacíti službách. Nikde nevydržela déle než tyry nebo šest nedl. Ptala jsem se jí: ,

ím

pak

je

to,

že jste

„Zlatá

milostpaní,"

„jsem

nešastná,

mla

juž

tolik

služeb?

—

ekla vám docela skroušen,

nikde jsem

netrefila

na dobrou

službu. První má milostpaní se se mnou vadívala od božího rána až do noci a nkdy tak kiívala, že zstávali lidé na ulici státi a mysleli, že se djí^ n-

jaké mordy."

—

279

„Haha,"

zasmála se majorova, „ta byla teprv

ta pravá."

Doktorová máchla jen rukou a pisvdila a vypravovala dále: „A co je na svt jmen, každé mi dala, jen žádné dobré ne, povídala: Tak jsem vypovdla službu a šla do jiné! — Tam bylo všeho hoje boje, ale jen pro pány, já nebohá služka mívala jsem hlad a díti jsem musela od Božího rána až do noci. Co panstvo prohýilo, to chtli na mne, nebohé dvece, udíti. V takové služb ne-

oima

by ani jsem pry." vydržel

pes,

„Tak mluvila domácí

jak pak

pkn

o

potom

lovk?

Šla

svých pánech," ekla

paní.

„Hanba

povídati," pisvdila doktorová. „Nadocela skromn, ale ím dále, tim více se rozpalovala a poznala jsem, co je to za. V jiné

ped zaala

služb prý by bývalo všechno obstojné, ale mli prý zase velkého syna a ten prý si všelicos dovoloval, co poádné dve, které na svou est dbá, trpti nesmí." „I

ty neviátko!" zvolala editelová.

„Mla jsem rová.

toho už dost," pokraovala dokto-

„Jáku: vy nebohé

se mi zdá, na nešastnou

dobré služby nelíbilo v.

—

dve,

kdož

natrefiti a

narodila jste se, jak

planetu, ví,

co

nemžete nikde by se vám u mne

Paní Olivová, prosím, dovedte mi jiné

Kosmák: Nové obrazv

z

Kukátka.

II.

.

19

•

280

dve, ekla

jsem paní a ta mi pak dovedla holku opravdu slušnou. Knížku mla v nejlepším poádku, ist, ale ne parádn obleena a ekla byla práci sprostou i fajnovjší a všechnu mi, že umí že se žádné neštítí. Jáku: Zdáte se býti spoádan5''^m

pkn

dvetem.

—

Já dávám

dvekám msín

Jste s tím spokojena?

— Jsem,

osm

zlatých.

milostpaní, ekla.

—

Tak, tady máte závdavek, ekla jsem zase já a podávala jsem jí peníze, ale ona se vám jaksi zdráhala je

vzíti."

„Co co!?" zakroutila editelová hlavou.

—

Milostpaní, než zá„Jáku: Nechcete jich? vdavek vezmu, ráda bych se ješt na nco zeptala, ekla. — Co pak máte ? ptám se jí. — Milostpaní,

mám

jedním tuze spoádaným lovkem známost, provzíti, jen až bude od vojska raj za týden ke aspo jednou sml bych, kdyby s

a chceme se sila

mn

pijíti."

„To jí,

;

tak,"

vyhrklo

z

domácí

paní.

„A co

jste

paní doktorová, na to ekla?"

ekla? Co by jí byla každá jiná spopovdla. Jáku: milá brachu, váš amant mže býti docela spoádaný lovk, já ho ale neznám a neznámých lidí do svého domu pouštti nemohu; mj muž by toho ani netrpl. S Pánem Bohem! — Paní Olivová, nemáte-li lepších dvat, Prosím, já v nich pak si tady žádné nevyberu. „Co jsem

ádaná

jí

paní také

—

281

nevzím, omlouvala se Olivová, jedné paní se líbí taková, jiné zase jiná. Je tam ješt nkolik dvat, dovedu vám ješt jinou. No dobrá, dovedla zase

—

na pohled tuze spoádanou, ale ta se zase ptala, jest-li se u mne v dom pere? Jáku: nepere se, ale služka u mne musí zašívati prádlo. To jste

jednu,

ml}'-, milé

dámy, vidti, jak natáhla obliej. Tak?

ekla. A kde by pak nabrala služka pro sebe prázdné chvilky?!" „I

ty jedna

sloto'.-'

ani prádla zašív^ati

zvolala domácí paní, „tak

nechtla?

Na

by tedy

lovk

dveku ml?" „Tedy

jste

nenašla žádnou?" tázala se editelová.

„I našla. Dopálila jsem se a když mi pak Olivová pivedla jednu, co také zde u paní majorové sloužila, pomyslila jsem si: ta nebude nejhorší a dala jsem jí závdavek."

„Tak?" zvolala majorova. „A která pak je to? Jak se jmenuje?"

„Tady jorce

Majorova

se do hlasitého smíchu:

No

maotevela a dala

je její knížka," podávala doktorová

služební knížku.

ji

„Tu Fanny

jste

si

vzala?

gratuluji."

„Pro „Ta

se

m

„Tak?

A

smjete?"

zarazila se doktorová.

šidila a okrádala,

vždyf

jste

jí

kde jen mohla."

dala dobré

vysvdení." 19*

282

„A co jsem

mla

jiného dlati?

Kdybych byla

m

žalovala by a mám pak k vli slot bhati k soudu?'' „Tedy zlodjka je? No, dobe že to vím. To si radji nechám tu, co mám, at si bhá do kostela, jak chce. Aspo mi nic neukradne a netoulá se

napsala do kníždy pravdu,

s chlapy."

„A

to

to nejhlavnjší,"

je

„Njakou chybu má

paní.

pisvdila domácí

každá.**

„Každý nešastný lovk, kdo musí míti eládku," ekla editelová. „Domestici hominis inimici ejus,*)

íká

míij

muž."

moje dámy, prosím, rate si pece posloužiti," pobízela domácí paní. „Samým posloucháním zapomnly jsme na jídlo " „Ale,

*)

Domácí

jsou nepátelé

lovka.

^ZR

rtobl.

Zdavky. Vocelka z msteka R pijel se svou manželkou a dcerou po železaé dráze do Brna. V restauraci vypil pl litru piva, ženské po žejdlíku a šli pak k uzenái Klobásoví. i\.ezník

.

.

.

.

Vocelka byl statný padesátník a vykraoval si ješt jako mladík. Pod nosem ml po raaarsku zakroucené kníry a na hlav myslivecký klobouk. Ostatní oblek podobal se též mysliveckému. Vocelková vypadala starší než její muž, ale píinou toho byly její tloušfka a malomstský, pamámovský oblek.

—

Za

to

byla

její

dcera Olga dle nejnovjší mstské vysoká, statná, jiskrných tma-

mody vyšoena. Byla V3'ch

za

oí

a jenjen kvetla.

pl vže

na máji.

a na

nm

Na hlav mla klobouk

maŠlí,

fábor a

kvítí,

jako

284

Bledé neb nalíené mstské sleinky ohlížely „Husika z lontu! Mohla by býti dragonem."

se po ní a vtipkovaly:

ji znám," ekla druhá. „Vidívala jsem ji každodenn okolo našich choditi bezpochyby

„Já

v

loni

:

se uila

„A

nkde

„Ta

Má

toho na

dvata

druhá.

šíti."

dodala první se smíchem. „Však

oblíkati se,"

se nauila.

ekla

vaiti nebo

z

sob navšeného!"

venkova jsou všechna

„Myslívají:

ím

víc toho

na

sob

tak,"

mají,

tím že jsou noblejší."

U Klobásových

se Vocelkovi zastavili a

šli

do

krámku. Tlustá Klobásová sedla u váhy a etla noviny.

Jak Vocelkovy spatila, vyskoila radostn. vítám! Služebnice. Toto je radost."

„Má

úcta, paní

„Pkn

Klobásová," sekl Vocelka slušnou

poklonu. „Jak pak se máme?-*

—

„Dkuji uctiv, ujde to. A vy jste také zdrávi, jak vidím. Sleinka kvete jako ržika. Prosím, rate dále do pokoje za l^^milkou. Emilko, podívej se, kdo k nám pišel," volala na dceru, otvírajíc

dvée

do pokoje. Emilie sedla

práv

u klavíru a

binkala

ja-

kousi polku.

Vyskoila a bžela

kroky

Olze vstíc:

s

otevenou náruí malými

„Vítám

T, má

drahá Olginko.

"

To

radost!" Políbila ji, podala pak Vocelkovó jemu se uklonila a s okouzlujícím úsmvem, kterému se v divadle nauila, zahovoila: „Jaká šastná náhoda nám to potšení zpsobila? Ale je

ruku,

—

—

sem na divan, prosím." „Dkujeme uctiv/ usmál se Vocelka. „Pichá-

nejprv se posadte,

zíme

s

velikou prosbou."

„O prosím, prosím," ekla Klobásová a nutila Vocelkovou na divan. „Všechno, co bude v naší možnosti." ^Pišli jsme vás uctiv

všechny, sleinku „Juž

na

—

svatbu?!"

pozvat na

vykikly

ob

sv^atbu,

vás

Klobásový

najednou.

„Ano," zapýila se Olga více radostí než studem. „Prosím t, drahá Emilko, bud mi první družikou."

„Velká est", usmála se Emilie, „ale myslila

mé svatb a zatím dív než já." „A kdy pak má býti svatba?" tázala se živ Klobásová, jak by byl nkdo do ní ohn nalil.

jsem, že budeš ty družikou na se vdáš

„Juž za msíc," chlubila se Vocelková. „Juž za

msíc? Xaše Emilka se bude vdávati svým panem pro-

až v ervenci, aby pak mohla se

fessorem hned po zdavkách na svatební cestu."

„Však

má

ekl Vocelka.

sleinka na vdávání ješt asu dost,"

286

„AŽ mo€," pikývla Vocelková.

„My bychom

se svatbou také nespíchali," chlubil

se Vocelka dále,

ekati, že prý JG

„ale

mu

to

pan poštmistr nechce déle jako svobodnému lovku

tuze obtížno, v hostinci stravovati,

dlati? Když dost

to

má

býti, af to je,

— tak a je

nám

chvíle

pláe, že

máme

co

toho

líto."

„Ona

na.^e

Olga beztoho

má panenský svj

stav

co

opustiti,''

již

pimastila Vo-

celková. telegrafovala matce

l''milie

„Ale

jdi,

a zasmála se:

ty blázmku, snad bys neplakala? Já jsem

myslila, že se té svatby ani jsi

oima

byla tady v

mst

dokati nemžeš. Když

na uení, mluvila

jsi

poád

o panu poštmistrovi, aspo cos u nás bydlela."

Olga pohledla na

ni

šelmovsky: „A ty o panu

professorovi."

„Na „však

bych

si jej

zapírala?"

to

vezmu

nadula

se

l'>milie,

a neplacu pro to."

Olga ji vzala kolem krku a šeptala do ucha: „Však já také neplau. To maminka jen tak povídá proto, že u nás mají nevsty ve zvyku plakati."

„Na

to

musíme

zavolati tatínka,"

ekla Klobá-

sová a volala na služku do kuchyn: „Zasko pro pána; bude „u lípy" na vín, af pijde hned dom.** „Milostpaní, ted

„Tak

nemohu, všechno mi ve."

pošli Josefa

—

a rychle."

287

„Tedy

—

smíme se

že

tšiti,

nás

poctíte?'*

tázal se Vocelka.

„Myslím, že pán nebude míti nic proti tomu,"

ekla Klobásová, „vždyf jsme od jakživa dobí pátelé. Ale bude-li nám všem možno odejeti, nevím. Vité, obchod je obchod!" „Pro jeden den nebude

„To se všechno

spraví,"

mínil Vocelka.

zle,"

ekla

Emilie. „Já Olgince

m

na svatbu pjdu na každý pád! Tší m, že pozvala za první družiku, beztoho budu pak za dru-

žiku naposled." „To nás tuze a

dkujeme

pkn

sleinko, že se pimlouváte

tší,

za to," pravil Vocelka.

„A ješt jednu velkou prosbu máme: kdyby

nám sleinka pomohla

pro Olgu objednati svatební

šaty" prosila Vocelková.

„S radostí!" zvolala Emilie. „Z toho vidím, že Olginka ráda. Maminko, poradíme se na to." „Ano, ale až pi obd. Zstate, prosím, u nás."

m má

„Dkujeme

uctiv,"

ekl Vocelka, „nebudeme

obtžovati."

„Jaké obtžování?" „A pak mám v

mst

„Tu

si

mžete

práci."

také po

obd

odpraviti.

vás na objednávání šat potebovati nebudeme. state u nás a dost!"

V

tom pišel Klobása.

My Z-

„Vítám vás, píteli Vocelko," zvolal Klobása hned mezi dvemi. „Tatínku, jsme pozváni na Olgininu svatbu a pojedeme," bžela Emilie otci vstíc a uinila tím všechno optné zvaní a vyjednávání zbyteným.

Klobása byl uvykl v mimoobchodních vcech vle ženiny a dceiny se chovati, k tomu ml práv dobrou chvilku, proto pisvdil z veselá: „Tož

dle

A vy

pojedeme!

pijedete

zase

na

svatbu

naší

Emilky."

„Pijedeme," sliboval Vocelka, podávaje Klobásoví ruku. pili?

„Tož dobrá!

Jak pak, abychom

—

pošli pro víno!"

Pamámo,

„Hned, hned. Abys

k obdu. Af mí

„Tím

lip.

vdl,

si

na

to

pi-

pozvala jsem panstvo

jich nepouštíš!"

—

A máš nco

pro

n?"

„Nestarej se."

Uen

donesl vína, muži

do krámu, a Emílie zstala s Vo-

si nalili

a

šli

Klobásová odešla do kuchyn celkovými dámami sama. Klobásová nechala dvée od kuchyn dokoán otevené, aby jí ani slovíka neušlo.

„Tak, milá Olgínko, jaká pak bude ta Tvá, svatbika?" vyzvídala Emílie. „Já bych ráda pknou," ekla Olga. „O to se postaráme," ujišovala ji matka. „Šaty

ti

koupíme, jaké budeš

chtíti

a jaké

nám tadv

sle-

inka vybere." vybráním není nic," zatepala Emilie rukou, „to já znám, je to všechno práce jen na oko. Objednáme tady nevstince nco extra fajn!"* flS

pisvdila Vocelková, „vždy pana postmajstra a je to první dcera, kterou vdávám," „Dobrá, toto by bylo tedy v poádku. Ale šaty nejsou celá svatba. Jak pak to ostatní?" vyzvídala „Objednáme,-'

si

bude

bráti

Emilie dále.

„Také

kuchaku slíbila mi,

deme

ekla Vocelková. „Poprosila jsem zámku dodáváme tam maso a

nóbl,"

ze

—

—

vci nám pichystá. Buplíkovým závitkem, za „for-

že ty nejfajnjší

míti

polévku

s

špajs" rybu."

Emilie

vci!"

—

pokrila

nosíkem: „To

jsou

„Nic vedlejší vci!" ozvala se matka

z

vedlejší

kuchyn.

„Prázdný žaludek vrí a nejkrásnjší šaty ho ne.

uchlácholí."

„Slyšíte to až tam?" smála se Emilie.

—

si nechala oteveno. Máte pravdu, Vocelková, jen tabulu co možná nejfajnjší, abyste potom nemla pomluv. Nám na tom ne-

„Proto jsem

paní

—

záleží, to víte, ale je o ty ostatní."

„Poslechnu vás, paní Klobásová, jste zkušenjší než já !"

2Q0

—

—

ekla Emilie, tes bien" „Dobrá tedy „dobrá hostina patí také k celku, ale jak pak to ostatní? O kolika hodinách chcete míti zdavky?" „Jak to bývá u bohatších lidí ve zvyku," ekla Vocelková,

„o jedenácti

zpívanou mší svatou."

se

lOmilie spráskla ruce.

„Dopoledne!? Co pak

vám

napadá, paní Vocelková?! Dopoledne mívají zdavky jen sprostí lidé, ale kdo je trochu vzdlaný, každý má je tady na veer. Snad byste nechtla, aby byla

Olga po selsky sezdána?" Vocelková se zarazila a ekla nesmle „To ne, ale vždyf je stav manželský svátost a pak dostane nevsta pi mši svaté požehnání. Já jsem byla tak sezdána a ráda bych, aby má dcera také byla." l^vmilie se zasmála: „To jsou všechno zastaralé vci. Nejlepším požehnáním je mnoho penz. Má však já vám Olginka musí míti nóbl svatbu, :

všechno

povím, jak a co

slechnete,

nepjdu

„l']milko,

za

—

—

a pak-li

družiku

prostírej,"

volala

—

mne

neupo-

—

a ne!"

a ne

matka

kuchyn,

z

„budu hned hotova."

Po

obd

šel

Vocelka po své práci a zatím co dámy, kde mají co kou-

se Emilie strojila, radily se piti

a objednati. Emilie

pipomnla

na

to

i

ono,

eho

k nóbl svatb nevyhnuteln poteba jest. Když byla konen na procházku vystrojena, šly do msta. Vocelková mla tobolku díikladn nakrmenou, ale než všechno obešly, splaskla

jí

docela.

291

Na veer Vocelkovi

Emilie je doprovože ti dni ped svatbou

odjeli,

k nádraží a slíbila, dly pod k nicn pijede, aby se pípravy ku svatb vkusu. jejím dozorem a dle jejího vytíbeného dila

—

ský poštmistr vede Vocelkovou slenu slavnostn Olgu pod paždím na dkanství. Oba jsou vystrojeni. Vocelka jde nkolik krok za nimi. Pan dkan, vysoký muž s prošedivlými vlasy,

R

.

.

.

pijal je vlidn a ptal se na jejich pání. Poštmistr, ješt mladý muž s elegantní bradkou se a poal a vlasy po švihácku naesanými, uklonil prozpsob celý a pízvuk velmi plynn,

ei

a

zrazoval, že je

rodilý

Nmec:

dkane, picházím uctiv Vocelkovou

Dkan

m

ohlásil."

se usmál. „S radostí.

Prosím, pane

a

prosit,

„Veledstojný pane se slenou abyste

Rate

se posaditi.

poštmiste, máte zde svj kestní

mžete njakou

listinou dokázati, že jste

list

skuten

svobodný?" „Zde je mj kestní list, ale že bych poteboval dokument, že jsem svobodný, to jsem nevdl," dodal kysele.

dkana též pekvapen. jsem pesvden, že jste

Starý Vocelka hledl na „Prosím, já

svobodný,"

vím

a

vysvtloval dkan, „ale rate zde býti

292

teprv

rok

a

až

jste

horních

z

musím

('ech,

míti

skuten ješt svobodný. úední Ostatn je to docela snadná vc: rate psáti dom, aby vám vaše obec poslala farním úadem potvrzené potvrzení,

vysvdení,

že jste

—

že jste svobodný

„To se

více

není teba."

stane, prosím."

„Protokol zatím napíšu, vždyf jsou mi všechny

známy a v nedli rate opt po požehnání okolnosti

—

k podpisu

—

s

bud dopoledne neb pány svdky

dvma

pijíti."

„K službám,"

uklonil se poštmistr

„A mám ješt jednu prosbu na pane dkane," ekl poštmistr.

i

Vocelka.

vás, veledstojn^^

„Prosím."

„My bychom

rádi

zdavky odpoledne. „A pro pedpis pede

„Odpoledne?" podivil se dkan.

Zdavky

mají býti dle církevních

to?

mší

svatou."

prosím

„Ale

Brn

Vocelka, „v

uctiv,

jemnostpane,"

bývají zdavky

obyejn

ozval

se

na veer,

ano."

—

a v Jihlav také pane Vocelko, ale velká msta mají k tomu My na venkov bez biskupského zvláštní povolení. povolení odpoledne sezdati nesmíme."

„To

a ve

já vím,

Znojm

„Pak,

také,

prosím,

se poštmistr.

budu žádati o povolení," usmál

2Q3

^To mžete. Ale jaké udáte píiny?" „Mj úad, prosím. Já musím býti v kancelái každý den až pes poledne." „A pak pijedou, uctiv prosím," dodal Vocelka, „páni hosté z Brna a ti nemohou dopoledne pijeti." pokril dkan rameodponama, „když dostanu dovolení, sezdám vás mli kdybyste tšilo, velmi to by ledne, býOlginko, jste, Vždyf zdavky pede mší svatou.

„Tedy

zadejte

žádost,"

i

m

a

vala tak nábožná."

„Však ona také

je,"

potvrdil otec, „a beztoho

pjdou ráno ped svatbou ku „O tom chismus,"

si

sv.

zpovdi."

promluvíme, až pijdete na

ekl dkan

a

doprovodil je

kate-

vlídn ke

dveím.

Slena Emilie pijela do

R

.

.

.

dle

úmluvy

ti dni ped svatbou jako vystrojená lod. Kolíbala se ve vagón hrd, jako pyšná lod na moi a vezla a dva celou spoustu škatul a veliký kufr. uni to od nádraží k Vocelkm sotva unesli.

Dveka

Bylo pak u ezníka bhání a do pozdní noci po celé ti

na její

dni.

strojení

od rána

Emilie arci málo

ml

ruku položila, vyjma cukrovinky, ale za to Psala také ervený jazýek tím více práce.

každodenn dva

—

listy

do Brna

— panu

professorovi.

294

Uea

svatební piblížil se tak rychle, až se ho

všichni lekli.

Ráno

Olga v „poloviním pucu" ku sv. zpovdi a ku pijímání, aby oistila svou duši ped zdavkami, ale pišla brzo dom. Ostatek dne až do rozhodné hodiny byl pak vnován okrase tla! Jak pak jinak? Okrasu tla vidí kde kdo, okrasu duše ne!

K

šla

jedenácté

hodin zaznla na námstí veselá

hudba.

Emilie kadeila

a volala

na

ni:

práv

Olze vlasy. Bžela k oknu

„Pojd se

podívat,

Olginko,

jde

svatba!"

Z pifaené venkovské osady

svatebané vykraoozdobenými klobouky, nevsta a družiky

do kostela. Hudba vali

s

šla

ped

šli

nimi, stárci

hoely barvami jako makové

si

pole.

„Haha!" zasmála se Emilie. „Podívej se, to je jako na divadle. Kdyby nebylo mne, mla bys bezmála také takovou svatl)u, ale te budeš míti jinou."

A mla

jinou!

Odpoledne po tvrté hodin sjíždly se koáry Z nádraží pijeli množelé Klobásový a pan professor, ženich Emiliin. Dovezli erstvé kytice.

se všech stran,

K páté hodin stála celá ada lesklých neb naleštných koár ped Vocelkovými. Koové byli slavnostn obleeni a kon mli hívy zapletené.

29:

Práv a

jeli

sotva

o pti hodinách usedlo „panstvo" do koár bylo od Vocelkových ke kostelu do kostela,

a

dv Na

st krok.

ulici

i

v kostele bylo plno divák, zv-

davých a závistivých ženských oí. Pan

k

oltái,

zavedl

nevstu

slenu Emilii a za nimi

šla celá

professor, první

poštmistr

ada mládenc

družba,

a družiek.

Nevsta mla bílé hedbávnó šaty s dlouhou vlekou, na hlav myrtový vneek a závoj, jenž jí splýval až na zem. Na rukou mla bílé rukaviky, sahající bezmála až k loktm a na nohou bílé, atlasové stevíce. V ruce držela velikou, drahou kytici. Byla vru krásná nevsta. Slena Emilie s panem professorem a dva svdci stoupli si za snoubence. Ostatní družiky s kyticemi v rukou a mládenci stoupli si do polokruhu. Tak stkvla se nevsta jako nejkrásnjší rže ve vnci spanilých družek. Klonila hlavu a rozilením jí tváe hoely. Za ní stála Emilie s hlavou hrd vztýenou a myslila si: „Pkn jsem to zaranžovala! Až budu já míti svatbu, bude to ješt krásnjší!"

—

Pan dkan vyšel ze tila

obad zapoal. ticho

býti

dech.

Když

v.

sakristie,

nevsta

a podala svou kytici panu professorovi.

se obrá-

Svatý

V

kostele bylo ticho, jak v kostele Ženské stoupaly na prsty a tajily mli snoubenci podati ruce k vnému

má. si

Kosmáka: Nové obrazy

z

Kukátka.

II.

20

296

slibu,

musil pan

nevsta

dkan

rozepjala u

hodnou

chvíli

ekati, než

si

rukaviky dlouhou adu knoflík.

Jakmile knz novomanžele pokropil, zanotili zpváci na choe píse o ráji manželském, o kvetoucích ržích lásky, o hvzdách štstí, Emilie políbila nevstu a pála jí u oltáe štstí a ostatní družiky též. Páni se klanli a páli vše dobré. Poštmistr záil radostí, podal své „ženušce" páži a vedl ji v triumfu ke koáru. Oltái se juž ani nepoklonil.

A

celé

msto

povídalo:

si

„Toto byla „nóbl"

svatba!"

Krtiny. Za

deset

msíc

po svatb

chodil

R

.

.

.

ký

Co chvíle se zastavil a naslouchal napnut, jak by nkoho oekával. poštmistr rozilen po kancelái.

Najednou se rozlétly dvée a Vocelková vbhla všecka rozpálená a radostí záíc: „Máme dvátko, krásné, tlusté

dvátko!"

zvolala.

Poštmistr vyskoil a objal ji upímn, což se tchyním zídka stává. „A je Olginka zdráva?" ptal se chvatn.

„Chvála Bohu, je!"

„A

pijde kdokoliv, nech eká," ekl pošt„Pjdu se podívat na svou dceru." Zamkl kancelá a spíchal do svého bytu. si

mistr rozhodn.

!

297

„Neutíkej tak,

vždyt

ti

nemohu

ním Vocelková a plesala v

lala za

postaiti,"

srdci, že

vo-

má

zet

nad narozeníoDL dcerušky takovou radost.

Po

chvíli

pibhl

kanceláe zpt a

poštmistr do

napsal na krásný listový arch velkého formátu slav-

nostním

zpsobem

professorovi

K

.

.

.,

jenž

vzal

si

Klobásovu Emilii, tento dopis:

„Velectný pane professore! Velevážená a spanilomyslná paní professorová

Pedevším Vám, velectní stuji

ila

zv-

radostnou zprávu. Moje drahá Olginka obdaroztomilou dceruškou. Dátko je krásné,

m

tlusfounké jako

paní

a milí pátelé,

tchyn

váleek a babika

i moje milá podobná na m, ale oi Jsem radostí v tetím nebi! Má

ujišují, že je

má mamininy.

drahá Olginka Vás, ctná paní professorová, tisíckrát líbá a Vás, pane professore, uctiv pozdravuje a prosí, abyste naší malé dcerušce byli kmotry, jak jste již díve slíbiti ráili. Já pidávám se k této prosb své pedrahé manželky se vší vroucností a prosím, pište nám, v který den Vás ekati máme a v kterou hodinu si pejete, aby naše maliká poktna byla? Jméno pro naši malou dcerušku nech vyvolí paní kmotenka sama. Moje Olginka je dle zdráva, chvála Bohu!

pomr

20*

298

Optuje svou snažnou prosbu, líbám paní kmotence ruiku a znamenám se v nejhlubší úct Hermann Altmann, oddaný poštmistr.

k.

c.

Byl bych samou radostí brzo zapomnl že moje drahá Olginka si peje Haustaufe (kest ve svtnici), nebudete tedy pi tom P. S.

Vám

psáti,

mnoho

obtíží míti.

Prosím uctiv, rate nám, možná-li, odpovdíti obratem pošty, abychom se mohli náležit pipraviti.

V R

dne

ích

Hned tetího dne níko

s

nmeckou

února 1881. Hoejší."

2.

pišlo zelenavé,

voíavé

adresou, psanou ženskou

psa-

rukou:

„Ihr AVohlgeboren Frau, Frau

Olga Altmann, k. k.

Postmeistersgattin in

„Aha,

to jest

hned mé

poslovi, jenž psaní roznášel.

a kancelá

.

.

tz."

ekl

si

paní," poruil

(Poštmistr bydlel totiž

ml

v pízemí.)

nahoru do kuchyn, Vocelková vzala a zanesla opt dcei, ležící v posteli zácloPosel zanesl

jej

.

od paní professorové,"

poštmistr. „Zaneste to psaní

v prvním pate

R

list

nami ovšené. „Má dušinko, tady dostalas ekla matka lichotivým hlasem.

z

Brna psaníko,"

!

299

Mladá matka vzala list, pohledla na adresu a usmála se: „To je od Emilky."

„Mám

ti

peísti,

jej

nebo budeš ísti sama?**

tázala se matka.

„Já sama," ekla dcera mazliv. „A neunaví to?"

t

„Snad ne. Stará

—

vyala

Otevte obálku." list

obálky a dcera etla:

z

„Má drahá Olginko tvj

Tisíckráte bud! políbena, mladá raatinko i ten malý andílek. Ó, jak se tším jej uvidti a

k srdci pitisknouti! S radostí vyhovujeme Tvé Tvého pana manžela žádosti a pijedeme v nedli s posledním vlakem na krtiny. Doufám, že nebudeš míti nic proti tomu. Ve všední den by nám bylo velmi i

obtížno odejeti,

ponvadž má

mj

mužíek každochceš míti domácí kest, schvaluji Ti, drahá Olginko, docela: ono je to nóblejší. Do kostela zanáší ke ktu každý žebrák své dti, doma však ke ktu vše slušn upraviti

denn pednášk)^ Že

— mže jen zámožnjší rodina, která má též k tomu hodící se byt. Zdejší obchodník

s

kostelními para-

menty má pohotov malý, vkusný oltáík pro domácí kty a mnohé rodiny si ho od nho vypjují.

Vypjím ho mla mnoho

pro tebe a dovezu starostí.

—

Prosím

ti

ho,

T,

abys nedlej

nesi

"

300

k vli nám zbyteQych výloh. Když tni dáš sklínku kávy a mému mužíkovi sklínku piva, budeme docela spokojeni.

Tším

se na nedli jako dít,

Olginko, všecko, všecinko, povíme!

pozdravuje

———

pak

—

„Tedy v nedli pijedou?" vpadla

si,

drahá

Malinkat

jí

Vocelková

dost k

píprav,"

do tení. „Ano, v nedli v poledne."

„Dnes

ekla

máme stedu

—

asu

stará.

ta l'^milka pozorná," usmívala se Olga spokojen, „doveze, chudinka, všechno, eho je k domácímu ktu poteba. Musíme ji za to hodn uctiti." „Arci, arci! To by tak bylo, abychom jí jen kávy dali, jak píše! Takový kest by si tady ta malinká zasloužila ? Jaké pak jí dá kmotenka jméno ?" „Pokejte, tebas to tady v psaní ješt stojí," ekla dcera a etla dále pozdravy od Klobásových a obvyklé zdvoilosti. Teprv po všem bylo na prázdném kraji listu na pi napsáno- „Tvému andílkovi jsem vybrala krásné jméno a doufám, že se Ti bude také líbiti. Vyber si ty také jedno jméno a babika též,

„Jak je

—

aby dostalo dvátko ti jména. To je ted nóbl." Staré Vocelkové ten návrh zalichotil. Pikývla spokojen hlavou: „Ano, ano, vyberu jí také njaké jméno. Ta paní professorová má sakulajtské

—

nápady!"

—

"

"

301

Poštmistr zaklepal na

„Ave!" ozval se

vešel a uklonil se zdvoile. Nebyl uesán, jako když ped svatbou s ne-

Poštmistr již

tak

peliv

„Nejhlubší

mou

ml

také delší vousy. a poklonu, nejdstojnjší pane!"

vstou na dkanství pišel

„Pkn

dkanovy dvée.

hlas.

Cím mohu sloužiti?" „Rate odpustiti, picházím opt obtžovati. Pán

Bh

nám

vítám.

dal

dvátko

—

„Gratuluji."

—

bychom mli v nedli odpoledne A poštmistr pohledl prosebn na dkana. „Kmotrem bude pan professor K z Brna a ten nemívá jindy asu „Prosím, neteba žádných omluv," vzal jej dkan za ruku, „nám jest to lhostejno, kdy pijdete, jen když o tom víme. — Tedy v nedli odpoledne?" ^^

a

kest, bude-li

rádi

možno?"

—

.

.

.

„Ano, prosím uctiv, asi k tetí hodin." „Dobe, dobe," usmál se dkan vlídn. „A pak bych uctiv prosil, kdyby velebný pán pišel k nám do domu naši dcerušku nám poktít." Pojednou zmizela z dkanových tváí všechna vlídnost, pustil poštmistrovu ruku a ekl táhlým

hlasem: „Do domu?! A pro?" „Moje ženuška si to, prosím, peje, proto že to je v Brn v lepších rodinách zvykem a pak se bojí,

aby se dfátko v neumelo."

té kruté

zim

nenachladilo a

nám

"

302

„Což je dít nemocno?"

„Chvála Bohu, ta

—

to

—

ta krutá zima.

rate nám

udlati,

to

práv

ne, ale

útlounké je a

Prosím, nejdstojnjší pane,

má

žena by se mi jinak

stra-

chem roznemohla." pane poštmiste," pravil dkan vážn, pineseno ke sv. ktu do kostela, tam

„Mil}''^

„dít stojí

má

býti

kitelnice, kostel

má

býti

rodným i obrodným

as nejnutnjší poktno doma bud babkou, žádost rodi též od knze, ale

domem

každé duše kesanské. Jen v

poteby

mže

býti

dít

nouze neb na zdravé dítko má bjHi ke ktu sv. pineseno do kostela. Pochopujete zajisté sám, že jest slušno, aby nesmrtelná duše v dom vného nebeského Otce synovství nebeské obdržela a ne v dom svých rodi, ve svtnici, která slouží pec všem našim všedním, tlesným potebám, kdežto chrám Pán jest výhradn služb Boží a posvcení našich duší z

uren!"

„Uznávám

nejdstojnjší pane," uklonil se „a já sám bych na to ani nenaléhal, kdyby má ženuška o to dít tak tuze se nebála! A pak bude u nás také vše pipraveno. Máme z Brna vypjený oltáík, schváln k takoto,

poštmistr rozpait,

vým

píležitostem

Dkan k vli

té

se

urený

trpce

pošetilé

—

usmál,

chlubivosti

mysle si: „Co ti lidé všechno neobtují!"

"

303

Pak pokril ramenoma a ekl: „Rád bych vám vyhovl, ale dít je, jak sám pravíte, zdrávo

—

„Totiž,

nejdstojnjší pane, úpln ne. Pan doktor

dosvdí."

to zajisté

„Donesete-li

dáme, ale

si

by se

stalo

odešel

mé

ekl ješt nkolik

——

dom.

„No

to proti

jak,

vli,

—

uhlí-

to

vy-

svou povinnost."

sloviti považuji za

Poštmistr

lékaské vysvdení, pak

slov na

omluvu a

mužíku," tázala se ho mladá matka

nedokav. j.Kest v nedli bude, bud bezstarosti, ale

musím ješt

jíti

má

drahá,

k doktorovi."

„K doktorovi? A pro?-'

„Dkan ekl, že má býti každé dít poktno v kostele, jen nemocné mohou býti poktny doma." ,.Co to

má

kikla mladá.

dti doma

ten

dkan

„V Brn

ktny

zase za hlouposti?!" vy-

bývají

bezmála

všechny

a jsou zdrávy jako buci!"

„Neroziluj se tak,

má

drahá,"

mistr ženušku, ;,pan doktor mi dá

chlácholil pošt-

vysvdení,

že je

naše dceruška tuze útlounká, že by té zimy v kostele nesnesla a pak se musí dkan podložiti!"

„To udlej

dkan

a hned!"

ekla Vocelková. „Xevím,

nám má? Vždyf mu pece pokaždé poádn zaplatíme, a víc než jiní lidé a pece co ten

proti

304

nám nikdy nechce udlati takové caherty a ted

„To

je

„já se ješt

po vli! Se svatbou dlal

zase.''

hrza!" zasténala Olga a rozstu!"

klesla zpt,

„Olginko, pamatuj se!' zvolala Vocelková a piskoila k dcei. „Hermane, zasko rychle k tomu doktorovi."

Poštmistr chytl klobouk a spíchal do vedlejší kavárny, kde doktor v tu hodinu obyejn sedával.

ekl

lékaovi

se ušklíbl a Jak jim nejde Vlastn bych vám vyvše po vli, je hned zle. svdení dáti neml, vždyf je dít jako lusk, ale nedám-li vám ho, rozstn se matka a to by bylo horší. No nechf, však njak tu hubovou polévku od pana dkana spolknu."

co

se

ten

stalo,

tmi panikami

pravil: „Je s

trápení.

—

—

V nedli po ranní mši sv. setkala se porodní babka Klepáková ped kostelem s pernikákou a starou trafikantkou. Nedbaly kruté zimy a chumelice

a skleply

„Pkn káka

si.

jich prosím,

Sladká,

„je

to

babiko," tázala se perninebudou

pravda, že poštovi

ktíti v kostele?"

„Je to pravda, milá paní Sladká,"

„Paní

oltáík,

postaví jej

tuze krásné.

pisvdila

Brna vypjený v druhém pokoji a bude prý to

kmotenka piveze

babka.

z

305

jdou!

..A

mly

Oltáík piveze?

Na

ten

bychom

se

podívat."

„A

o kolika

bude ten kest?"

fikantka.

„Po požehnání,

—

o

tázala

se

tra-

tech hodinách."

nechtjí ktíti v kostele jak ostatní lidé ?"

„A pro Babka se potupn usmála: „Dátko prý by se jim mohlo nachladiti a umíti." „No arci," ušklíbla se traíikantka, „ono je jinší dti, je z jinšího tsta! Toto jsou mi ostatní než flanzy!

Že k tomu ten pan

dkan

svolil."

ml

dlati?" vyzradila babka, „pan doktor dal vysvdení, že je dít tuze slabounké."

„Co

A je?"

Povídám jim, jako válec je. Když ho koupám, div ho z té vandliky vyzdvihnu." „Jen aby jich Pán Bh netrestal," horlila pernikáka, „a to dít jim pece nevzal! Kdo to kdy v našem mst slyšel, že by se nkdo za kostel stydl a dít doma poktíti dal? Já jsem jich mla osm a všechny se narodily v zim a žádné se pi „Ale kde pak!

ktu

nenastudilo."

„Což jejich dti byly jen obyejné dti," vtipkovala traíikantka, „ale to na pošt musí býti nco zázraného. To pišlo bezpochyby jinak na svt opravdu než ostatní dti. Mly bychom se na

n

podívati."

3C6

„Pijdou po ktu," zvala je babka. „Oltáík bude ješt státi, dít bude v parád a poštmistrová beztoho na to eká, aby se mohla pochlubiti." „Pijdu, pro bych ne?" slíbila pernikáka. „Zastavijou se pro m, až pjdou," ekla traíikantka.

Na vži bilo devt. Klepákovou to trhlo: „Juž devt? Musím utíkati. — S Pánem Bohem a pijdou se jist podívat, já to paní poštmistrová eknu."

V

poledne

kmotry z Brna. zamstnán.

jel

Vocelka v koáe k nádraží pro nemohl, byl v kancelái

Poštmistr

O pl jedno pivezl elegantní choí.

Ustroj na

vlak

professora

a jeho

oltáík pivezli ve veliké

krabici.

Pivítali se, vsedli do koáru a kon je nesli letmo do msta. Poštmistrová stála v elegantním župane u okna a vyhlídala hosty. Dít leželo v kolébce pod modrým baldachýnem. Když professorovi do dveí vkroili, rozevela Olga náruí a professorová objala ji jemn, aby jí neublížila a políbily se mlky nkolikrát. Pak zvolala professorová: „Má drahá! co jsi

vytrpla! Ale ted

ta

radost!"

Professor se uklonil: „Gratuluji

srden!"

307

„Pane, professore, jste tak tuze laskavý Díky roztomilá Emilko, zapla Pánbh za všechno." !

!

A má

„Vše

s

radostí

iníme.

Kde pak máš svého

andílka?"

ke kolébce a bylo divení a líbání bez konce. též Vocelková z kuchyn, poštmistr Pak zaz kanceláe. Nové vítání, optné poklony. „dinatoáru" vrchnost k vysoká sedli jako njaká Šli

Pibhla

(masité hojné snídaní).

Po snídaní upravila professorová s babkou ve vedlejším pokoji oltáík a když se blížila tetí hodina, sedla si poštmistrová do lenosky, jak by byla na smrt unavena.

O tech

kostelníkem a ministrantem. Kostelník nesl matriku, sv. oleje a svíky, ministrant kestní vodu a agendu. V pedsíni pivítal poštmistr kaplana a uvedl hodinách pišel kaplan

s

do pokoje, kde professorovi a babka s díttem již ekali. Vocelkovi a ostatní jejich dti stáli u zdi. Poštmistrová dívala se otevenými dvemi z vedlejšího pokoje na sv. výkon.

jej

Kostelník postavil sv. oleje, kestnou vodu a

svcenou sl na se za knze.

oltáík, zašupl

si

notn

a postavil

Professorová vzala dít na lokty a kaplan se otázal: „Jak chcete to

Professorová rora, Delfína."

dít jmenovati?"

odpovdla vážn:

„Melanie, Au-

:

308

„Zrovna ti jména a jakási pohanská," zašeptal kostelník nevrle, „Delfína byla svatá", pošeptal

rav

mu

kaplan ká-

a poktil dít.

Po ktu svatém zanesla kmotenka dít místo k Bohu na oltái, jak ostatní kmotenky inívají, Delfínu Auroru k matce, aby svou Melanii

—

—

políbila.

Kaplan matce blahopál, zapsali dít do matriky ukoneno slavnými hody. I kostelník dostal v kuchyni notný kus peen

a vše pak

a láhev vína.

To

jej

smíilo.

A Vocelková pak mli

jak krásné krtiny nebylo.

Konívala

„Zkrátka: bylo

dlouho kde

komu vyprávla,

a že takových v

svoje

líení

mst ješt

pokaždé

slovy

to nóbl!"

Poheb, Malá Melanie Aurora Delfína vala až radost. Za nkolik

rok

rostla

a prospí-

dokázala, že druhé

a tetí kestní jméno nebylo jí nadarmo dáno: mla tváiky ervené jako aurora (jitenka) a byla mrštná jako delfín (ryba plískavice). Nezstala arci sama, pišli za ní brzo bratíci i sestiky, ale Melanie zstala matce pece nejmilejší proto, že menší sestiky ješt jako nemluvátka umely a Melanie byla tedy jedinou dcerou. A která matka by své

dv

309

jediné dcery nezbožiíovala?

Již

z té

píiny, že

ji

mže

více

ráditi

steskm a starostem mata pak každé lépe rozumí a je ochotnji sdílí, než chlapci.

strojiti,

než chlapce, že se

mže

pa-

dve

iným

dom

Melanie byla klenotem v nna a ošetována. Každý

zákonem ji

s ní

a

bda

služce,

bda

a jako klenot chrá-

rozmar byl všem mladším bratrm, když

její

rozhnvali!

Melanie byla by se zajisté pozdji v život nešastnou stala, ponvadž by nikdo jejím vrtochm se nad ní smiloval a vzal byl nevyhovl, ale ji k sob díve, než pel nevinnosti s jejího srdce byl seten, než špatné semeno, do jejího srdce zaseté, vyrostlo a všechny krásné kvty udusilo.

Bh

Když byla Melanie ve dvanáctém svém

mli

roce,

ped

prázdninami „výlet" do nedalekého lesa. Byli tam od pán uitel s hudbou vedeni a zpívali a deklamovali a tanili, jak to teJ bezmála všeobecným zvykem jest, až do unavení. Mladší páni uitelé tanili se sleinkami, které se na výlet podívat pišly a brali též vtší školaky školáci

do kola

lanie s

ní

—

snad dle paedagogických zásad.

Poštmistrová tonula v rozkoši, vždy její Mebyla poade v kole a její tídní pan uitel tikráte tanil,

vyznamenal

ji

jako

vynikající

školaku.

Dti zstaly v

lese až do

samého veera.

310

Na zpátení cest

se Melanie vezla, otec poslal rybníka u lesa vystupovalo Uhátá Melanie se zachladila a druhého

Z velkého

koárek. chladno.

dne ráno naíkala, že

t

„Hlavika

jí

bolí,

matka. „Inu není divu, ti

bolí hlava.

má

vera

dušinko?"

hladila

prášek a nechod dnes do školy, doma."

šumící

pkn

ji

Dám zsta

ses tuze rozilila.

„Ano, aby se mi ostatní vysmály, že nic nevydržím?" odporovala Melanie. „Ne, ne, já pjdu. Ráda bych vdla, co bude která o tom verejším

—

Na to se zamyslila a ekla výlet vypravovati." „Maminko, ráda bych donesla panu pak jaksi nesmle: víš, vera se uitelovi njakou pknou kytici, mnou tikráte tanil!"

—

Poštmistrová se usmála a pomyslila

si:

„Podí-

vejme se, juž se o ni pokouší láska," ekla však proti svému zvyku rozhodn: „Ne, má dušinko, tentokráte by se to neslušelo. Kdyby byl jeho svátek, níms tanila a dnes bys mu nesla kytici to nejde: jsi na takové vci pece již trochu velká. Až budeš starší, pipomenu ti to a Za nedlouho poznáš, že maminka mla pravdu.

ano, ale

vera

s

—

—

bude

ti

snad

Dve

nositi

on."

„Když

pohodilo trucovit hlavou:

chceš dnes, tak

Oblekla

kytiky

si

mu

donesu kytici

pláštík,

posadila

zítra si

ne-

"

ped

zrcadlem

!

311

koketn klobouek na políbila

hlavu, vzala tašku s knihami,

matce lhostejn ruku a

šla

do školy.

dívala se z okna za ní a usmívala se

Matka spokojen „Jak si juž vyšlapuje, jako hotová slena Bude z ní krásné dve. Ta pomate mnohému hlavu, ale ledakomu ji nedám!" :

Nejmladší na kolébce zaplakalo a paní poštmistrová šla za svou mateskou povinností. Asi

dv

za

plaící Melanii

hodiny pivedly dv spolužaky bledá jako smrt a drkotala

dom. Byla

zubama. „Pro Boha, Melánko, co je

ti?"

zvolala

matka

zdšen. „Mami, naíkalo

mn

dve

je tuze zima,

honem do

postele,"

a trhalo se sebe šaty.

Matka ji rychle uložila a volala na dveku: „Tony, honem, honem pro pana doktora, že je zle!" Doktor pišel, prohlídl jí

dve

a

ekl: „Uvate

rychle bezového kvtu, aby se potila. Pokouší se

ale ješt nemohu íci, která. pijdu zase." Odpoledne Odpoledne zjistil léka, že má Melanie zánt plic.

o

ni

njaká nemoc,

„A

je to

nebezpené?"

tázala se polekaná pošt-

mistrová.

„Uvidíme, až jak se nemoc vyvine," ekl léka, a poruil ledové obkladky. Olga nehnula se ani chvilku od lžka své dce-

pedepsal medicínu

V. Kosmák: Nové obrazv

z

Kukátka.

II.

21

312

rusky a vzala si ješt matku ku pomoci. Ošetovaly nemocnou, jak nejlépe mohly, dlaly vše, co léka naporuil, ale všechno namáhání zstalo marno.

Pátého dne hledl léka povážliv, když od nemocné ven vyšel: „Nepouštjte k ní žádného," rozkazoval, „dve je tuze slabé a mluvení jí škodí."

pane doktore, když k

„Ale,

kyn

na chvíiecku,

ona se

to

pijdou pítel-

pece nemže

potší a pobaví,"

nimi trochu

s

jí

ní

škoditi,

—

pimlouvala

se poštmistrová.

zábavu není te asu," zavrtl léka ká„Užitenjší by jí bylo, kdybyste jí

,,Na

rav

hlavou.

zavolala

knze, aby

ji

zaopatil."

Poštmistrová div neomdlela: „Zaopatiti? Pro Boha, pane doktore, což je tak zle? Musí má Melánka umíti?! Pane doktore!"

„Jen neztrácejte již opt všechnu rozvahu," „Kdo se dá zaopatiti, nemusí ji léka. proto již umíti. Mnohý byl již nkolikráte zaopaten chlácholil

a chodí zase. den, to

za

bude

ale

U

vaší dcerušky rozhodne teprv

nemoc

jest

nebezpená a

svou povinnost, také klidnjší,

vás na

to

sedmý

proto pokládám upozorniti.

když bude zaopateno

:

mám

Dít toho

zkušenost."

„Tedy teprv sedmý den rozhodne?" oddechla si

polekaná matka. „Ano, pak teprv nastane krise."

113

„ó, pane doktore, nechme to zaopatování tedy až na pozejtí. Melanie, chudinka, nemá tušení, že je

s

ní

tak zle a

polekala by se a

kdybych se jí nemoc by se

mže

„Ale pozejtí

již

o

zaopatení zmínila,

zhoršila."

býti

bez vdomí,"

na-

mítl léka.

„To snad Pán

Bh

nedopustí, vždyf ona je jak

andílek."

„ekl jsem vám své mínní, ostatn si vám zdá," pravil léka a odcházel.

dlejte,

jak se

„A kdy pijdete

zase,

pane doktore?"

—

Porouím se." Když vyšel léka na námstí, „Odpoledne.

potkal kaplana, jenž se vracel ze školy. Pozdravili se a podali si ruce. „Picházíte od poštmistrových?" tázal se kaplan. „Ano.-

„Jak je Melanii?" „Sotva okeje. Ml byste se na

matku pemluviti, aby

ji

ni

podívati a

dala zaopatiti. Zmínil jsem

ale nechce ani slyšeti, že prý by se pílišn polekalo." „To jsou nemoudré matky. Dkuji vám, pane doktore, za upozornní. Je to s tím zaopatováním

se

jí

o tom,

dve

pilné?"

„Okamžitého nebezpeí není, ale po?itku smutný pevrat." „Pjdu tam odpoledne," slíbil kaplan.

mže

nastati

21^

314

„OJginko, pojd na okamžik ven," zavolala odpoledne stará Vocelková svou dceru, u nemocné sedící. y,Melánko,

má

dušinko, hned pijdu," pohladila

postmistrová nemocné rozpálenou

tvá

a vyšla po

prstech ven.

V

prvním pokoji

stál

pan kaplan.

Postmistrová se ho lekla a pivítala

jej

jen nu-

cenou pívtivostí.

„Pkn

vítám, velebný pane."

„Dkuji uctiv.

Picházím

navštívit svou ško-

laku. Je prý, chudrka, tžce nemocna." ^Je to veliká pozornost od vás, velebný pane, a Melánka bude miti zajisté velkou radost až vás vždyf vás mívala vždy tak ráda, ale prosím

uvidí,

vás pkné," sepjala ped knzem ruce, „nezmiujte se jí o zaopatování, chudinka by se tuze polekala." „Nebojte

se, milostpaní,

nepoleká

se,

vždyf bý-

vala vždy hodná."

„Ale s tím zaopatováním to tak nekvapí, pan doktor ekl, že teprv pozejtí nastane krise."

„Vždy

já ji nechci okamžit zaopatovat," chlákaplan rozilenou matku, „jen ji na to pipravím a kdyby pak bylo pak zavolejte. cholil

m

h,

Zajisté nechcete,

„To

ne,

aby umela bez Pána Boha."

to ne!"

vzdychla postmistrová

z hlu-

mj

jsi to

boká a zalomila rukama: „Ach na nás seslal? O zaopatování

Bože,

slyšeti,

co

o zaopato-

315

vání svého nejmilejšího dítte,

hrozQé!

Vy

to,

velebný pane, je

nemžete!"

to ani pochopiti

„Mohu se do vašeho postavení vmysliti a cítím vámi, milostpaní, vždyf mám Melanii ze srdce rád," ekl kaplan pohnutým hlasem, „a práv proto picházím k ní jako dobrý pítel, abych jí nabídl posily s

a pomoci nejlepšího lékae.

Smím se na

podívati?"

ni

—

„O prosím, rate dále. Melánko, podívej se, kdo k tob pišel návštvou." Nemocná obrátila ke dveím hlaviku a vidouc katechetu, usmála se radostn a vztáhla po ruku.

nm

Kaplan si k ní sedl, vyptával se jí, kde ji bolí, tšil ji, že dá Pán a vstane opt a potom že pojedou na sv. Hostýn na pouf.

Bh

„Tam je krásn, milé dít, tam ti srdce radostí poskoí a podkujeme tam Matce Boží za tvé uzdravení. Ano?" „Ano," zašeptala Melanie. „Ale aby ses spíše uzdravila,

víš,

co bych

ti

radil?"

Dve

pohledlo

na

tázav.

„Uila ses ve škole, jak pomazání

svátostí posledního

cuje zdraví zpt,

bys, abych

ti

je-li

to

Ježíš Kristus

nemocné

posiluje a jak jim vra-

k jejich spasení.

toho nebeského

Nechtla lékae pinesl?"

Matka strachem trnula a jen stží dusila plá. Melanie hledla na milého jí knze rozumnýma,

316

velkýma oima, hledla

jak by pemýšlela a

chvíli,

zašeptala pak: „Prosím vás, velebný pane."

„Ale ne hned!" zvolala matka, „vždy tak

zle,

má

není

zlatá dušinko."

Nemocná velkou

ti

zakašlala a celý

obliej zkivil se

ji

bolestí.

„Velebný pane, dkuji vám uctiv za návštvu, Melánka píliš unavena. Až se utiší, vzkážu vám."

ale vidíte, že je

„Ale jist!" ekl knz vážn a pohledl písn na matku. „Melanie, opatruj t zatím tvj andl strážce a až ucítíš touhu, popros maminku, aby pro

m

poslala,

pijdu okamžit."

Poznamenal nemocnou na blostném ele kížem

—

a odešel.

Doma ekal ekal

sílali;

asn

tetí den

aby

šel

ležela

do veera,

celý druhý den,

z

pošty pro

opt

nic,

—

nj

nepo-

teprv na

ráno klepal kostelník na jeho dvée,

zaopatovat. Spíchal, co mohl, ale Melanie v umírání, když k ní pišel. Nepoznala ho.

již

Poštmistrová rvala

si

vlasy.

Mrtvola Melanie ležela v krásné, vystlané rakvi. Mladé, ulomené

liliji

bílé,

ustlali

ržemi

na ržích.

Jak ležela klidn a krásn! Zlatoleskló vlasy splývaly jí mkk5'mi vlnami kolem ramen, hlava byla ozdobena vnekem z bílých rží, na ztuhlém, jako slonovina pižloutlém oblieji, zrcadlil se klid

317

Spativ ten obliej, mimodk každý postanul v tichém rozjímání: „Kýž bych byl ve své mladosti tak do rakve položen, jako !" ty, bjdo by mi lépe

vnosti.

klekl aneb

Ostatní tlo mrtvoly bylo odno bílým rouchem, v kterém nebožka k prvnímu sv. pijímání šla. Bílé

ruky

byly ovinuty ržencem a držely bílý kížek.

Celá mrtvola byla pokryta obrázky, spoluža-

kami zemelé vnovanými. Mnozí považují to za malicherné, když pímrtvoly obrazy svatých kladou, pro srdce kesfanské však spoívá v tomto zvyku hluboký smysl a sladká potcha, že svatí, jichžto obrazy jsme s pobožnou modlitbou do rakve položili, za duši zemelého orodovati budou a ve buzní a známí na

vném

ráji

mile

ji

pivítají a

s

ní se sbratí.

Kolem rakve hoely tyry voskovice. Na svícnech byly zavšeny krásné vnce, zemelé vnované. Nkolik spolužaek kleelo u rakve a modlily se. U stny stál fotograf se svým strojem a fotografoval celé skupení.

Ve

vedlejším

pokoji oblíkala

se

poštmistrová

do erných šat. Byla bledá jako smrt a oi mla od pláe ervené. Chodila jako bez pamti, jen pro jedno mla smysl, aby poheb co nejkrásnji vypadl. „Kamillo, Zdenko,"

„pojdte sem,

uešu vám

volala

na své chlapeky,

vlasy, abyste byli o

pohbu

318

své sestiky hodn hezcí. Kdyby vás tak rozkoípané vidla, ta by se chudrka vadila."

Poala chlapce esati „Radj bych vás nkterého vidla,"

Sotva však

myslila

a

to

pom3'^slila,

mateské srdce pedhzky jácn k srdci.

pitiskla

„Milostpaní,

si

jsem

již

si

pi tom:

místo Melanie v rakvi a

juž

inilo

jí

chlapce bo-

Obraz bude velmi

hotov.

krásný, mrtvá vypadá jako andílek."

„Není liž pravda? Ach, jak je krásná usmála se poštmistrová smutn,

„Jak jsem ekl, jako mám, prosím, udlati?"

„Hodn

mnoho,

asi

andílek.

tyry

i

mrtvá,"

obraz

Kolik

tucty.

—

Pjdete

také na poheb?"

„Jak pak by ne, milostpaní!"

Ped okny

zahrel koár.

Poštmistrová pohledla

z

okna ven a letla ke

schodm. Dole v pedsíni padla professorové kolem „Má drahá, dkuji ti na Má Melánka

krku.

potšit.

-^^pišla

—

stotisíckrát,

—

juž leží

žes

—

na

m—

ržích!"

A poala usedav

skytati. Professorová s

Protessor stál nkolik

vážn

krok

a držel v rukou veliký, skvostný

Plaící matka

obrátila

se

k

ní.

opodál, tváil se

vnec.

nmu,

podávala

:

319

mu

ruku a skytala:

tomu

—

í

—

„Potšte

se,

Tu pišel

nho

byl

„Paue kmotíku,

—

co

—

kát ?" paní

kmotenko, Melanie jest u Boha."

dojemný.

kanceláe.

Pohled na Muž jindy vždy veselý, byl

poštmistr

z

jako zdrcený. Vousy ml rozcuchané, oi pomatené. Nepivítal professorových, jen jim podal mlky ruku, ale bledé rty se mu pi tom chvly. Pak ukázal

na schody a zašeptal: „Prosím." Šli nahoru k mrtvole. Svtnice byla prázdná, jen nkolik malých dtí dívalo se

práv

zvdav

na mrtvou.

Když

ji

professorová spatila, objala svou pí-

telkyni Olgu a chvíli se utišila,

poala znovu usedav plakati. Po pokropila mrtvolu svcenou vodou,

na prsa místo obrázku kytici a zadívala Poznenáhla polil úsmv její obliej, uchopila pítelkyni za ruku a ekla: „Bože mj, jak je krásná! Taková nevinná nevstinka smrtil Vlastn mli bychom ji toho páti; nebude ji na svt nic více soužiti jako nás. Jen se podívej, Olginko, na tu krásu. >semáš radost? Já budu chudinku tak až do smrti v duchu vidti." Poštmistrová usmála se též chvála o kráse lichotila. mrtvé dcerušky jí Zašeptala své pítelkyni „Dala jsem ji tak fotografovati." „Dobes udlala. A dáš mi také jednu fotopoložila

se

jí

pak na zemelou.

—

:

sraíii?"

320

„Dám

ráda."

Za chvíli odešli do druhého pokoje a professorová šeptala svému mužovi: „Již zapáchá." A otásla se. Professor mrkl jen klapkami a neekl nic.

O tech

hodinách zaznl na vži velký zvon.

ješt jednou na mrtvolu podívat a pak

Šli se

roz-

léhaly se v prvním pokoji pidušené rány na víko.

Poštmistrová

omdlela,

voavky

však

ji

opt

vzkísily.

rakev dol do pedsín, pišli školáci zpváci, hudebníci, družiky a mládenci, pišli knží a veliký dav lidí pansky i nepansky nastrojených. Snesli

s

pány

uiteli, pišli

Vn

kadidla prostoupila

vzhru k oblakm

dm, zpv

vznesl se

rakev vnci popochodu za zvuk smuteního a zpvu žalm krytou na hbitov do hrobu kvítím vystlaného.

Když

se

ze

a pak

hbitova

lenošky, zalomila ruce

zanesli

vrátili,

klesla

a zstala bez

Olga do

pohnutí jako

socha.

Professorová se jen

pesta Co

Bh

radost, že

mla

se ostatním.

pece

ji

hladila a

trápiti,

pimlouvala

jí:

„Juž

drahá Olginko, a zachovej

vzal, je u

nho

tak tuze krásný

vnc —

družiek, tolik lidí, tolik byl to velmi krásný poheb!"

a

mžeš

míti

poheb. Tolik ne,

skuten,

"

321

„Je to pravda," z

toho velikou

ekla

stará Vocelkov^á, „a

m

radost, jen to

—

—

bolí,

mám

že chudinka

„zaopatena". a poala plakati nebyla" sebou trhla. „Co to zase mluPoštmistrová víte? Vždy tady byl P. Jan a dal jí poslední pomazání." „Ale vyzpovídati se již nemohla,' namítla stará. „Co na tom?" pravila professorová. „Jaké pak mže míti takové nevinné dvátko híchy? Z eho by se zpovídala? Jen když dostala poslední poma-

A

zání, to dostaí.

ted

mla

je pravda a to je hlavní

nóbl

—

poheb

jen co

vc."

Za týden po pohbu malé Melanie pibhla stará Vocelková ráno všecka zdšená k poštmistrovm. Poštmistrová vypravila práv chlapce na procházku a obírala se s nejmenším. Když uvidla matku jaksi pobouenou v neobyejnou dobu picházeti, podivila se: „Vy dnes tak asn? Co pak se, prosím vás, stalo?"

„Pojd do druhého pokoje, aby nás neslyšela a zašilhala po kuchyni, kde byla dveka.

„Tony," vezmi

„pojd,

Dveka

zavolala

poštmistrová

—

dveku,

na

Theodorka."

si

pibhla

pro

dít a matka

s

dcerou

šly do druhého pokoje.

„Tak

— co se stalo ?^

u samých dveí.

tázala se Olga

nedokav

"

322

Vocelková sevela ruce a pohledla aa dceru mla jsem daes strašnou

bolestn: „Zlatá dceruško, noc!

Ješt

se celá tesu."

nemocná?" „Oh ne! To by bylo to nejmenší. Radš bych i smrt podstoupila než bych ješt jednou takové noci se dokali si volila." „Byla

jste

„Pro Boha!"

„Do

nejdelší smrti na ni

nezapomenu!"

„Ale mluvte pece, co bylo vlastn?" „Ani sama nevím, mám-li se tuze a mohlo by

ti

ti

to

ici?

Polekáš

to škoditi."

„Jen mluvte, af je to co chce!" naléhala dcera na Vocelkovou již roztrpen. „To vaše okolkování je mi trapnjší, než ta nejhorší pravda. Vy jste maminko, nkdy divná."

„Tak ti to tedy povím, ale neber si to tuze, však nebohé Melánce k svatému pokoji dopomžeme," doložila plaky. „Melánce?!"

ob

matku za

vykikla poštmistrová a chytla

ruce.

zaškytala Vocelková a klesla

„Ano, Melánce,"

na

židli.

„Mla jsem

ti

dnes strašný sen

Poštmistrová sedla

mlky

na

ni.

si

naproti matce a

Hrozná úzkost

v celé její tvái. Vocelková utela

si

—

hledla

jevila se v jejím zraku,

slzy a

poala matným

hla-

323

sem vypravovati: „Tak jsem ti, milá Olginko, vera veer teprv po jedenácté hodin usnula. Tatínek pišel o

desíti

mohla dlouho

hodinách usnouti,

Melánku, chudátko

konen pišla s

usnula,

kasina a já jsem pak ne-

poád jsem mla nebožku na mysli.

zlaté,

zdálo

se mi, že ke

— tak jak v truhlice

vnekem

šela se nad

na

z

m,

mn

chudrka

v bílých šatkách, rženekem v ruce. Vználežela,

na hlav a s mou postelí jako

ale tak

A když jsem

smutn,

A Vocelková

—

tak

zakryla

si

andílek a dívala se

smutn oi a dala

!"

se znovu

do pláe.

a

Dcera zaplakala ovšem též, vlastn ješt nebohé dít!" vzdychla. ^Ba nebohé," pisvdila matka. „Leknutím j?em se probudila dívám se kolem sebe, ale Melánka byla tatam. Jen msíek svítil do oken a hodiny byly tvrt na jednu. Pomodlila jsem se pt oenášu za dušiky v oistci, to dlávám vždycky, když nemohu spáti však jsem ti to již kolikrát ekla a dlávej to také, to pomiiže vždycky a usnula jsem zase. Ale milá brachu, sotva jsem usnula, ukázala se mi Melánka zase ješt smutnjší než ponejprv. Vidla jsem na ní, že by ráda mluvila. Zeptala jsem se jí: „Melánko, co žádáš?" a ona oh, mj Bože — A Vocelková padla dcei s hlasitj-m pláem ani

nevdla pro? „Mé

—

—

—

—

—

—

kolem krku. Poštmistrová

!'*

škjrtala též hlasit.

324

„Co ekla, mamiako, co?"

„A ona

„Pro se?"

v

jste

—

— chudinka ekla tak smutným hláskem:

—

Ach,

m

mj

—

ne

Bože,

—

ona

dali je,

—

vyzpovídati chudinka ubohá,

oistci!"

Poštmistrová si sáhla k srdci, vykikla a sklesla zpt. „Má Melánka! Maminko, to není možná, ona musí býti andílkem!*) „Zlaté

dít,

jsem v noci Chybyli jsme

povídám

vidla.

Ale

ti

jen svatou pravdu, co

neroziluj

se

tak

tuze

že jsme ji nedali díve zaale dlouho bude do smrti boleti ráno jsem bžela do ji v oistci nenecháme. fary a hned o šesti hodinách sloužil za ni P. Jan mši svatou. Dala jsem mu dv zlatky. A na modlení jsem dala také." opatiti,

m

—

arci,

—

to

asn

Poštmistrová lomila rukama: „Ona se tam za trápí! Ješt dnes dám na ti mše svaté

hrobekem a zanesu

ji

na hrobeek erstvý vnec."

Dveka

—

rozmluvu dírkou ve dveích. Odpoledne vdla kde která klepna v celém msteku, že se Vocelkové Malanie ukázala a co jí

slyšela

celou

ekla.

*)

stává se

U

lidu

andlem.

sevšeobecnlo mylné mínní,

že

zemelé

dít

325

Pernikáka

zašla

si

schváln k

traíikaatce za

dva krejcary pro šnupavý tabáek, aby mohla s ni dkladn o celé té poplasující události porokovati. Výsledek celého rokování byl: „Inu, jinak to nemže ani býti, je-li Pán Bh spravedlivý. Vyzpovídat se

—

nic

—

ale

za to nóbl

poheb

!"

ekla

pernikáka.

„A ped tím nóbl svatba a nóbl

krtiny,"

dolo-

žila trafikantka.

„Tak,

Dobe

tak.

tak na

„Však

jí

Ted

n! Pán

^JLAVi

Ale

Bh

jim to nóbl pineslo té

ovoce.

nebohé dušiky je mi

dlouho trpti nedá."

lito.

^ ^^w^^

s?

i^u

f