Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Zahradnická fakulta v Lednici
Moderní trendy ve školkařství okrasných rostlin Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval
Doc. Ing.Dáša Remešová, CSc.
Luděk Vaculík
Lednice 2006
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Moderní trendy ve školkařství okrasných rostlin“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne 14.7.2006 Podpis diplomanta
2
Poděkování
Děkuji paní Doc. Ing. Dáši Remešové, CSc. za odborné vedení a pomoc při vypracování bakalářské práce. Dále chci poděkovat panu Ing. Otakaru Dokoupilovi, CSc., panu Ing. Ludvíku Zapletalovi a slečně Bc. Kateřině Látalové za cenné rady, které mi poskytli.
3
OBSAH
1.
ÚVOD....................................................................................................................... 6
2.
CÍL PRÁCE............................................................................................................. 7
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED ....................................................................................... 8 3.1 HISTORICKÝ VÝVOJ ŠKOLKAŘSTVÍ V ČR ......................................... 8 3.2 OKRASNÉ ŠKOLKAŘSTVÍ V EVROPĚ ................................................... 9 3.2.1 PLANT PUBLICITY HOLLAND ........................................................ 10 3.3 MNOŽENÍ OKRASNÝCH DŘEVIN.......................................................... 11 3.3.1 GENERATIVNÍ MNOŽENÍ DŘEVIN.................................................. 11 3.3.2 VEGETATIVNÍ MNOŽENÍ DŘEVIN .................................................. 11 3.3.2.1 Množení dřevin štěpováním................................................................ 11 3.3.2.2 Množení dřevin letními řízky ............................................................. 12 3.3.2.3 Množení dřevin dřevitými (zimními) řízky ........................................ 12 3.3.2.4 Množení dřevin vzdušnými odnožemi................................................ 13 3.3.2.5 Množení dřevin kořenovými řízky ..................................................... 13 3.3.2.6 Množení dřevin dělením, kopčením, hřížením ................................... 13 3.3.2.7 Rozmnožování v hrnkových paletách................................................. 14 3.3.3 ROZMNOŽOVÁNÍ OKRASNÝCH DŘEVIN MIKROPROPAGACÍ. 15 3.3.3.1 Historie................................................................................................ 15 3.3.3.2 Princip mikropropagace...................................................................... 15 3.3.3.3 Výhody mikropropagace..................................................................... 16 3.3.3.4 Zakořeňování mikrořízků ................................................................... 17 3.3.3.5 Vhodnost nákupu mikrořízků "in vitro" produkčními školkami ........ 17 3.3.3.6 Závěr ................................................................................................... 17 3.4 PĚSTEBNÍ TECHNOLOGIE ..................................................................... 18 3.4.1 MNOŽÁRNA ......................................................................................... 18 3.4.2 MNOŽÁRENSKÝ SUBSTRÁT ............................................................ 18 3.4.2.1 Grodan ................................................................................................ 18 3.4.2.2 Perlit.................................................................................................... 19 3.4.2.3 Aeroponie............................................................................................ 19 3.4.3 MLHOVKOVÉ MNOŽÁRNY............................................................... 20 3.4.3.1 Elektronický list.................................................................................. 20 3.4.3.2 Rosná váha.......................................................................................... 20 3.4.4 POUŽITÍ AUXINŮ VE ŠKOLKAŘSTVÍ ............................................. 21 3.4.4.1 Složení stimulátorů ............................................................................. 21 3.4.4.2 Metody aplikace.................................................................................. 22 3.4.4.3 Další možnosti využití auxinů ............................................................ 23 3.4.5 PĚSTOVÁNÍ VE VOLNÉ PŮDĚ A V KONTEJNERECH .................. 24 3.4.6 PŮDNÍ KONTEJNERY ........................................................................ 26 3.4.6.1 Agrotechnika a manipulace ................................................................ 26 3.4.6.2 Výhody systému ................................................................................. 27 3.4.6.3 Nevýhody systému.............................................................................. 27 3.4.7 HNOJIVA S ŘÍZENÝM UVOLŇOVÁNÍM A JEJICH VYUŽITÍ PŘI PĚSTOVÁNÍ DŘEVIN V KONTEJNERECH ...................................................... 27 3.4.7.1 Charakteristika CRF ........................................................................... 28 3.4.7.2 Dávka hnojiva ..................................................................................... 28 3.4.7.3 CRF kombinované s rozpustnými hnojivy ......................................... 29
4
3.4.7.4 Intenzita uvolňování živin .................................................................. 29 3.4.8 ZÁVLAHA ŠKOLKAŘSKÝCH VÝPĚSTKŮ...................................... 30 3.4.8.1 Využití kapkových závlahových systémů pro hnojení rostlin ............ 30 3.4.8.2 Obecné zásady využívání kapkových závlahových systémů pro dopravu hnojiv .................................................................................................... 31 3.4.8.3 Zařízení pro aplikaci hnojiv do závlahových systémů........................ 32 3.4.9 MECHANIZAČNÍ PROSTŘEDKY VYUŽÍVANÉ VE ŠKOLKAŘSTVÍ..................................................................................................... 32 3.5 SOUČASNÝ STAV ŠKOLKAŘSTVÍ V ČR............................................... 35 3.5.1 PRODUKCE ŠKOLKAŘSKÝCH VÝPĚSTKŮ.................................... 36 4.
SOUHRN SOUČASNÉHO STAVU A VLASTNÍ KOMENTÁŘ .................... 37
5.
ZÁVĚR .................................................................................................................. 40
6.
SOUHRN ............................................................................................................... 41
7.
RESUME ............................................................................................................... 41
8.
POUŽITÁ LITERATURA................................................................................... 42
9.
PŘÍLOHY.............................................................................................................. 44
5
1. ÚVOD Školkařství má v naší zemi velmi starou tradici a vždy se řadilo spíše k vyspělým evropským státům. V posledních letech zažívá evropské školkařství stabilní rozvoj ploch, produkce i obchodu. K nejvýznamnějším zemím se zahradnickou produkcí patří, vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám, Nizozemsko, kde se vyprodukuje okolo 30 % veškeré evropské školkařské produkce. Přestože zdejší produkce školkařských podniků představuje při porovnání s produkcí ostatních složek zahradnictví nepodstatnou část, podílí se na světovém obchodu s tímto zbožím asi 25 procenty. Nizozemská školkařská produkce je charakteristická mimořádně malou průměrnou velikostí podniků, vysokým podílem exportu, odbornou organizovaností producentů, vysokou úrovní poradenství a kontrolou produkce. Mezi další významné producentské země v Evropě patří Francie, Dánsko, Itálie, Velká Británie, Německo a Belgie.
(HUSÁKOVÁ 2005)
6
2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je uvést stručnou historii školkařské výroby v naší zemi. Celý tento průřez zahrnuje ty nejvýznamnější školkařské závody a firmy, které hrály nejdůležitější úlohu při formování současných významných firem. Další část je zaměřena na evropskou produkci, která měla a má vliv na naše prostředí. Dále byl proveden průzkum současných množitelských i pěstitelských technologií jak ve světě, tak i u nás. Z předcházejících informací byl sestaven přehled moderních trendů v množitelských i pěstitelských technologiích, jejich význam pro velkovýrobu, ale i pro drobnější – farmářský způsob pěstování okrasných dřevin. Poslední část je věnována poznatkům z praxe a nástinu dalšího rozvoje oboru v rámci EU, ale i nad její rámec.
7
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1
HISTORICKÝ VÝVOJ ŠKOLKAŘSTVÍ V ČR V 16. až 19. století byly zakládány zámecké zahrady a velké či menší parkové
úpravy. Koncem 19. století vznikala na základě zámeckých zahrad a městských zásobních zahrad řada drobných obchodních zahradnictví, která produkovala vedle zahradnických produktů všeho druhu i školkařský materiál. Jednalo se o podniky lokálního významu založené na živnostenském principu. Teprve na přelomu 19. a 20. století a především pak krátce po přelomu století vznikla řada závodů, které se specializovali na produkci školkařských výpěstků. Vedle školkařských závodů, které byly výhradně zaměřeny na produkci ovocných dřevin, začaly vznikat ojediněle školkařské závody, v nichž se produkce okrasných dřevin podílela významnou měrou na objemu výroby. Jednalo se například o závody Victoria – Želešice (1890), Bratři Vyhlídalové – Kostelec na Hané (1900) a další. Před 1. světovou válkou byla založena řada dalších školkařských závodů, z nichž některé již byly více méně specializováni na produkci školkařských výpěstků nebo alespoň na určité skupiny školkařských výpěstků. Do této skupiny patřily především školkařské závody Walter – Velká Chuchle, Funda – Velim (šeříky, růže), Velich Benátky nad Jizerou (růže), Nuhlíček – Všeruby a další. Značný význam pro rozvoj školkařské výroby na území budoucí České republiky mělo založení „Společnosti pro šíření dendrologie a zahradnického umění v Rakousko– Uhersku“ v roce 1908. Tato společnost vznikla na popud Ludvíka V. Boschana a první předsedou této společnosti byl Arnošt Emanuel Sylva Tarouca. Je nutno si uvědomit pokrokovost tohoto počinu, neboť v té době v Evropě existovaly pouze dvě dendrologické společnosti, a to Dendrologická společnost Německa (1892) a Dendrologická společnost Francie (1905). Významným počinem společnosti bylo založení školkařského závodu v Průhonicích v roce 1909. Školka produkovala rostlinný materiál určený na výsadby do Průhonického parku, ale i desetitisíce rostlin, které bezplatně rozdělovala mezi své členy. Po roce 1920 produkovaly dřeviny i na prodej. Mezi světovými válkami vznikla na území ČSR řada školkařských závodů, které se ve velmi krátké době rozrostly ze školek místních na školky celostátního významu. Zde patřily například školkařské závody Böhm – Blatná, Veselý – Náklo, Neve – Děčín,
8
Kydery a Preisner – Žatec, Heran – Řečany nad Labem, a zejména pak Žehušice (1925) a Školky Horák – Bystřice pod Hostýnem (1926). Krátce po 2. světové válce vznikly z významnějších školek především školky v Litomyšli (1946). V průběhu padesátých let začalo docházet k postupnému snižování až stagnaci objemů výroby okrasných školkařských výpěstků a v řadě podniků komunálních služeb tato výroba zcela zanikla. Toto bylo charakteristické pro závody, které měly živnostenský charakter, u specializovaných závodů byla situace poněkud lepší. K renesanci školkařské výroby došlo v sedmdesátých letech a zejména letech následujících. Naprostý nedostatek školkařských výpěstků nezbytných k zabezpečení nejzákladnějších požadavků v oblasti budování a údržby všech typů zeleně vedl k tomu, že v letech 1972 – 1990 docházelo k postupnému nárůstu a rozšiřování jak výrobní základny určené pro tuto výrobu, tak i k nárůstu samostatné produkce okrasných školkařských výpěstků. Po roce 1989 zaznamenalo školkařství obdobný vývoj jako celé národní hospodářství. Navíc v důsledku restitucí a restrukturalizace majetkoprávní došlo v letech 1990 – 1993 k významnému poklesu poptávky po výpěstcích školkařských závodů. Pokles dosáhl koncem roku 1992 u základních ukazatelů výroby školkařských výpěstků hodnoty 40 % . (HORÁK 1997) 3.2
OKRASNÉ ŠKOLKAŘSTVÍ V EVROPĚ V posledních letech dochází v Evropě v sektoru školkařství k významnému
rozvoji ploch, produkce i obchodu. K nejvýznamnějším zemím se zahradnickou produkcí patří, vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám, Nizozemsko. Přestože zdejší produkce školkařských podniků představuje při porovnání s produkcí okrasných rostlin a zelenin nepodstatnou část, podílí se na světovém obchodu s tímto zbožím asi 25 %. Nizozemská školkařská produkce je charakteristická mimořádně malou průměrnou velikostí podniků, vysokým podílem exportu, odbornou organizovaností producentů a vysokou úrovní poradenství a kontrolou produkce. Zemí s bohatými tradicemi v zahradní kultuře je Francie. Školkařské podniky jsou zde rozmístěny ve všech departmentech, především v okolí Paříže, avšak dvě střediska s velmi dlouhou tradicí a nadregionálním významem se nacházejí v Orleans a Angers. Dalšími zeměmi, které vykazují vysoký stupeň zahradnické produkce nebo zaujímají
9
významné místo v zahraničním obchodě, jsou Dánsko, Itálie, Velká Británie, Německo, Belgie a Polsko (Tab I). 3.2.1
PLANT PUBLICITY HOLLAND Plant Publicity Holland (ve zkratce PPH) založili již v roce 1952 nizozemští
školkaři a prodejci rostlin. Organizace, jejíž zázemí se nachází ve městě Boskoop na západě Nizozemska, je od té doby reprezentuje do současnosti ve všech komerčních aktivitách a pomáhá propagovat školkařské výpěstky mezi širokou veřejností. Její činnost je financována převážně z příspěvků těch, pro něž pracuje. Nově jsou využívány také prostředky z fondů Evropské unie – v roce 2005 byl na základě nařízení Evropské komise č. 1071/2005 zřízen evropský fond pro podporu reklamy v zahradnictví (Europian Promotional Fund for Horticulture). Aktivity PPH lze rozdělit do tří základních oblastí – organizování výstav, marketing pro spotřební trh a propagace využití školkařských výpěstků jako veřejné zeleně v obcích. Všechny tyto činnosti jsou zaměřeny zejména na evropský trh, který je také největším odbytištěm nizozemské produkce (příjemcem přibližně 80% této produkce je Evropská unie). Kromě nejstaršího kontinentu jsou objektem zájmu propagace nizozemských výpěstků USA, Kanada a Japonsko. Důležitou a nedílnou součástí aktivit PPH je neustálá iniciace marketingových průzkumů trhu a kvality. Ty jsou samozřejmě nezbytným podkladem pro expanzi do dalších zemí. Nyní jsou prováděny nové výzkumy v Rusku. Vlastní pěstební plochy a skleníky. Specialitou je pěstování azalek a jarních kvetoucích keřů, které jsou každoročně v květu převáženy do Říma, aby mohly jako výzdoba "asistovat" papeži při jeho velikonočním projevu. Dalším mezi evropskými školkaři známým pojmem je veletrh Plantarium, na jehož organizaci se PPH podílí. Nizozemské produkty se dobře prodávají na zahraničních trzích. (HUSÁKOVÁ 2005)
10
3.3
MNOŽENÍ OKRASNÝCH DŘEVIN
3.3.1
GENERATIVNÍ MNOŽENÍ DŘEVIN Tento nejpřirozenější a nejproduktivnější způsob přináší vitální potomstvo
přirozeného vzhledu. Lze jej použít jen u druhů, které u nás produkují klíčivá semena a u nichž si potomstvo zachovává žádoucí vlastnosti. Bývají to druhy původní - někdy i vyšlechtěné, geneticky ustálené kultivary. Např. semenáčky červenolistých dřišťálů (Berberis ssp.) mívají až 80% červenolistých potomků, ovšem s jemnými změnami odstínů. Při generativním rozmnožování je vždy možnost vzniku nepodařených jedinců, ale i naděje na výskyt nového úspěšného kultivaru. Semena některých druhů okrasných rostlin se musejí stratifikovat (Obr. 1) 3.3.2
VEGETATIVNÍ MNOŽENÍ DŘEVIN
3.3.2.1 Množení dřevin štěpováním Štěpování je způsob rozmnožování náročnější na manuální zručnost a čas. Spočívá v umělém spojení části jedné rostliny (podnože) s částí jiné. Tyto dvě rozdílné části (může se jednat i o více částí) po srůstu vytvoří rostlinu jedinou. Spojovat (štěpovat) dřeviny lze v rámci rodu (slivoň a broskvoň), méně častěji i mezi rody jedné čeledi (hloh - Crataegus a jeřáb - Sorbus nebo skalník - Cotoneaster a muchovník Amelanchier). Snášenlivost a schopnost srůstu může být i v rámci rodu velmi rozdílná a závisí na mnoha faktorech především na dodržení hygieny práce - prevence proti přenosu viróz, ale také na styku roubu s podnoží (Obr. 2). Způsoby štěpování Z mnoha způsobů štěpování a jejich variant se pro okrasné dřeviny nejvíce používá: ROUBOVÁNÍ kopulací (pro přibližně stejně silnou podnož i roub) (Obr. 3) na kozí nožku (silná podnož, slabý roub u opadavých listnáčů) (Obr. 4) do rozštěpu (obdoba kozí nožky, pro velmi tenké rouby a měkká dřeva) (Obr. 5) za kůru (pro velmi slabé rouby v plné míze, často pro přeroubování starších stromů) (Obr. 6) za kůru s klínovým řezem roubu (ve skleníku pro jemné výhony hůře a dlouho srůstajících druhů) postraním plátováním (nejčastěji pro jehličnaté silné rouby a listnáče roubované pod sklem) (Obr. 7)
11
OČKOVÁNÍ Očkování se provádí na spící nebo bdící očko (pupen) těmito způsoby: T-řezem (Obr. 8) třískové (Obr. 9) nikolování (očkování, při kterém se mezi očko a podnož vkládá slabá destička třetí odrůdy pro překonání špatné srůstnosti - nesnášenlivosti odrůd) přikájení (ablaktace) (Obr. 10) štěpování pod sklem (používá se většinou u jehličnanů a stálezelených dřevin) 3.3.2.2 Množení dřevin letními řízky Dobře upravený řízek (Obr. 11, 12) zakoření cca od 14 dnů do několika týdnů což je závislé na mnoha faktorech. Na řezné ráně se nejprve vytvoří kalus (Obr. 13), který vzhledem připomíná těsto. Z kalusu (a dalších částí řízku) následně vyrůstají kořeny (Obr. 14). Pokud se u řízku jen zacelí řezná rána, kalus zatvrdne (Obr. 15) a kořeny nevyrazí. Je to většinou známkou toho, že řízek byl z hlediska množení v době odběru již "přezrálý" nebo z hlediska nevhodných teplot v množárně. Jestliže řízek nehnije, lze se o vyprovokování kořenění u vzácných řízků pokusit narušením zatvrdlého kalusu. Názory a zkušenosti praktiků bývají často i naprosto protichůdné a tak nezbývá než studovat a experimentovat. Někdy ovšem veškeré "vědecké" přístupy tvrdošíjně selhávají. Před hrnkováním a dalším dopěstováváním je třeba řízkovance opatrně otužit. Rostliny z pozdního množení přezimují ve studeném pařeništi nebo fóliovníku a hrnkují se nebo školkují až z jara. 3.3.2.3 Množení dřevin dřevitými (zimními) řízky Dřevitými řízky se rostliny množí v zimním období. Je to nejjednodušší a nejefektivnější
způsob, musí se však dodržovat určitá pravidla, aby se docílilo
vysokého procenta zakořenění řízků. Výchozí materiál (jednoleté, vyzrálé výhony, nerozvětvené) se odebírá z matečných rostlin nejlépe již po opadu listů před nástupem tuhých mrazů. Upravené řízky se pak uchovávají v bezmrazé místnosti nebo ve studeném sklepě ve svazcích až do doby školkování. (BÄRTELS 1988, WALTER 2001, MOJŽÍŠEK 2003)
12
3.3.2.4 Množení dřevin vzdušnými odnožemi Tento způsob množení má význam především pro zahrádkáře, protože je málo produktivní. Výhodou je, že takto lze rozmnožit i vzácnější druhy a druhy špatně množitelné. 3.3.2.5 Množení dřevin kořenovými řízky Množení dřevin kořenovými řízky (Obr. 16) se používá jen u několika málo druhů, které vytvářejí na kořenech adventivní pupeny (např. Aralia, Campsis, Gymnocladus, Hippophae xerria, Rhus). Množitelský materiál – kořeny – se odebírají zpravidla z dobývaných hotových výpěstků, výjimečně z rostlin na trvalém stanovišti, a to na podzim. Založí se mrazuprostě. V zimě se pak řízky upravují na 6 – 15 cm podle vzrůstnosti, založí se a na jaře se školkují do volné půdy nebo do studeného pařeniště. Obr.16: Množení dřevin kořenovými řízky (foto: www.dendromojzisek.cz) (WALTER 2001)
3.3.2.6 Množení dřevin dělením, kopčením, hřížením Dělení (Obr. 17) je snad nejstarší a nejjednodušší způsob vegetativního rozmnožování. Matečné keře druhů, které samovolně vytvářejí kořeny na bázi svých výhonů nebo vyhánějí kořenové výmladky, se mohou ze země vyjmout, roztrhat nebo rozřezat na jednotlivé dělence. Ty se pak přímo vysadí na trvalé stanoviště, nebo se zaškolkují, jsou-li slabší. Rozmnožování kopčením (Obr. 17) se uplatňuje u okrasných dřevin jen zřídka. Kromě podnoží pro některé okrasné druhy čeledě růžovitých, se rozmnožují tímto způsobem pouze některé druhy. Hřížením (Obr. 18) se nazývají různé způsoby rozmnožování, při kterých zůstává větvička nebo výhon až do dostatečného zakořenění spojený s matečnou rostlinou. Po zakořenění se od matečné rostliny oddělí (Obr. 19). Nejjednodušší způsob je pokládání
13
jednotlivých jednoletých výhonů na jaře do rýh, kde se nejdříve přiháčkují a teprve po vyrašení mladých výhonků přihrnou podél celého výhonu. Dále pak se rozlišuje hřížení obloukovité, vlnovité (hadovité nebo čínské) používané především u pnoucích a ovíjivých keřů. (BÄRTELS 1988, WALTER 2001, MOJŽÍŠEK 2003) 3.3.2.7 Rozmnožování v hrnkových paletách Toto rozmnožování představuje perspektivní technologii. Řízky se píchají nebo mladé sazenice se přepichují do rašelinových, papírových nebo plastových hrnků spojených do palet, které bývají naplněny vhodným substrátem, nebo přímo do nových substancí. Zásadní princip je stejný jako u starého způsobu používaného při množení některých stálezelených dřevin, kdy se řízky píchají přímo do hrnků, aby po zakořenění držely balíček a mohly se přesazovat s jistotou, že se ujmou v širším časovém rozmezí. plastové hrnky – tyto nádoby jsou kulaté nebo hranaté ve velikosti 60, 80 a 100 mm. Hrnky z PVC spojené v palety se nazývají Multipot. Obsahují 38 kulatých prohlubní ve tvaru hrnků průměru 45 – 50 mm rašelinové hrnky – kořenáče – značky Jiffy Pot, kulaté nebo hranaté se využívají ve všech zahradnických odvětvích. Řízky při dostatku vláhy rašelinovou stěnou hrnku dobře prokoření a rostliny dobře prospívají po výsadbě do volné půdy nebo po přesázení do větších nádob. rašelino – celulózové hrnky – kořenáče velikosti 60 x 60 mm se vyrábějí v ČR v paletách po 24 hrnkách. Sazenice nesmějí v hrnkách proschnout a musí se včas přihnojit dusíkem, který je nutný pro rozmnožení půdních bakterií rozkládajících buničinu kontejnery – jsou hranaté nebo kulaté (Obr. 20) nádoby z plastů s postranními drenážními otvory. U nás se zatím vyrábějí ve velikostech 130 x 130 mm, 160 x 160 mm a 190 x 190 mm a o obsahu 2, 3 a 5 litrů. Jako kontejnery se používají také polyethylenové sáčky a rozpojitelné válce z plastů bez dna, tzv. manžety kokosové a plastové (Obr. 21, 22). (WALTER 2001)
14
3.3.3
ROZMNOŽOVÁNÍ OKRASNÝCH DŘEVIN MIKROPROPAGACÍ
3.3.3.1 Historie Množení rostlin z nepatrných částic meristémových pletiv „in vitro“ („ve skle“) je nejmodernější a nejproduktivnější technologií množení v současnosti. Počátek se datuje kolem roku 1971, kdy profesor Steward vložil shluk buněk mrkvového kořínku o velikosti cca 1 x 1 mm do nádobky s živným roztokem. Nádobku pak umístil do zařízení, ve kterém se nádoba neustále otáčela. Do tří týdnů se počet buněk rozmnožil na osmdesátinásobek, později vyrazily i kořínky a po přesazení do země dorostla celá mrkev. V průběhu dalších výzkumů se přišlo na to, že nejmladší buňky na vrcholcích výhonů (meristémy) nejsou nikdy napadeny viry. Využití je zřejmé: Možnost rychlého namnožení velkého počtu zaručeně bezvirózních rostlin.
Obr. 24: Postup při mikropropagaci (foto: www.janholub.cz)
Rozmnožování rostlin pomocí tkáňových kultur (Obr. 23) (TK, mikropropagace, rozmnožování in vitro) patří mezi hlavní metody produkce orchidejí, tropických rostlin ozdobných listem a některých hrnkových rostlin ozdobných květem. Pro školkařské účely se pomocí mikropropagace množí rododendrony (Rhododendron), azalky, kalmie (Kalmia), šeříky (Syringa ssp.) a jiné listnaté dřeviny. V USA a Kanadě tvoří TK množené rododendrony až 80 % jejich celkové produkce. 3.3.3.2 Princip mikropropagace Zdrojem mikropropagulí je tzv. explantát - malá část matečné rostliny, která se povrchově desinfikuje a přenese asepticky na kultivační médium (Obr. 24) uzavřené většinou ve skleněných kontejnerech (Obr. 25) (proto se TK říká také in vitro kultury,
15
tj. kultury ve skle). Explantátem bývá většinou apikální nebo axilární pupen, popř. jen jeho nejdůležitější část, meristém. Pomocí hormonů ze skupiny auxinů a cytokininů se explantát přinutí k prorůstání. Principem je zrušení apikální dominance terminálního pupenu celého prýtu. Axilární pupeny na mikroprýtu pak dále volně prorůstají a mikropropagule se dále (do nekonečna) rozvětvuje a dělí. Rozvětvená mikropropagule může být dále rozřezána a přenesena na čerstvé médium, obvykle za 4-6 týdnů. Za rok lze tedy z původně jediného pupenu získat řádově tisíce až desetitisíce mikrořízků. Morfologie mikrořízků je odvislá jak od druhu či variety rozmnožované rostliny, tak od složení kultivačního média. V ideálním případě jsou výsledkem mikroprýty s plně vyvinutými lístky schopné rychlého zakořenění a dalšího růstu. Kultivační médium obsahuje vedle hormonů i všechny ostatní potřebné látky nutné ke zdravému růstu rostlin tj. minerály, vitamíny a cukr. Na takovýchto půdách by se ovšem za normálních podmínek brzy rozbujely především mikroorganismy (bakterie a houby), jejichž růst je pochopitelně nežádoucí. Proto se veškeré manipulace s explantáty musí odehrávat v aseptických podmínkách v boxech s laminárním prouděním vzduchu, tzv. flowboxech. Některé laboratoře ve snaze získat co největší množství mikroprýtů přidávají do kultivačního média vysoké hladiny hormonů - cytokininů. Výsledkem je sice obrovské množství prýtů, které jsou však podřadné kvality: Jsou vytáhlé, s malými, slabě vyvinutými listy a špatně koření. Řízky s podobnou morfologií jsou pro komerční množení bezcenné. 3.3.3.3 Výhody mikropropagace Školkařské výpěstky, které byly rozmnožovány pomocí meristémů, mají oproti konvenčně množeným rostlinám řadu výhod. Mají větší sklon k samovolnému větvení, takže materiál má kompaktnější, hustší habitus. Není rovněž potřeba jejich častého zaštipování jako v případě řízkování. Tento jev byl popsán zejména u rododendronů (Rhododendron), muchovníku (Amelanchier) a různých kultivarů bříz (Betula). Řízky odebrané z mikropropagovaných rostlin koření daleko ochotněji, neboť u nich dochází k rejuvenilizaci. Další výhodou mikropropagace je namnožení obrovského množství mladého materiálu z prakticky jedné matečné rostliny. To umožňuje zavedení nových odrůd a kultivarů na trh téměř okamžitě po jejich vyšlechtění.
16
3.3.3.4 Zakořeňování mikrořízků V praxi se používají dva hlavní způsoby zakořeňování. Zakořenění in vitro, tedy ve sterilních podmínkách (Obr. 26), je sice ekonomicky náročnější, avšak umožňuje skladování většího množství mikrořízků v lednici po dobu 5-15 týdnů bez výrazných změn na jejich zdravotním stavu. Takto lze lépe plánovat produkci a využití pracovní síly v zahradnickém provozu. Druhou možností je zakořeňování mikrořízků v nesterilních podmínkách. Mikrořízky jsou sklízeny přímo z produkčního média a po ošetření práškovým stimulátorem obsahujícím auxiny napíchány přímo do rašelinového substrátu. Při převodu do nesterilních podmínek je potřeba udržet relativní vlhkost vzduchu (RVV) blízkou 100%, neboť mladá pletiva mikrořízků mají jen spoře vyvinutou epidermis (pokožku) a voskovou kutikulu. Sadbovače s mikrosadbou se proto umísťují do plastikových kazet s průsvitnými víky. Vysokou RVV lze rovněž udržet zakrytím pěstebních stolů plastovými stany nebo použitím speciálních mlžících zařízení produkujících tzv. suchou mlhu. Mikrořízky se po zakořenění, které trvá 4-5 týdnů, postupně přivykají nižší RVV větráním. Po dalším týdnu s nimi lze zacházet jako s ostatním běžným školkařským materiálem. 3.3.3.5 Vhodnost nákupu mikrořízků "in vitro" produkčními školkami Nákup propagulí in vitro má řadu výhod. Jsou oproti již zakořeněné mikrosadbě 2 až 3x levnější, jejich malé rozměry umožňují snadnou dopravu či zasílání poštou, vztahují se na ně mírnější fytosanitární opatření při transportu přes státní hranice. Před první větší objednávkou mikrořízků in vitro by si měl však každý školkařský závod ověřit zvládnutí jejich aklimatizace a dopěstování na malém počtu testovacích rostlin. Renomované laboratoře obvykle dodávají vedle in vitro kultur i zakořeněné mikrořízky či polohotové mladé rostliny (Obr. 27) v různém stupni rozpěstovanosti. Při objednávce již zakořeněné mikrosadby žádné problémy s aklimatizací nehrozí. Zacházení s ní se příliš neliší od péče o právě zakořeněné řízkovance. Mikrosadbu je vhodné odebírat osobně, neboť její zasílání poštou vyžaduje speciálně upravené kartony bránící vyklopení sazenic ze substrátu a jejich znehodnocení. Takovéto balení však nepříjemně zvyšuje jejich cenu. 3.3.3.6 Závěr Mikropropagace je dnes ve školkařství standardní metodou množení. Využívá skutečnosti, že za jedno vegetační období lze z mikrořízků velikosti 10 - 20 mm
17
dopěstovat silnou rostlinu v kontejneru P9 se 2 - 3 výhony schopnou přezimování v našich podmínkách. Výhodou mikrosadby je její velmi nízká cena a malé prostorové nároky ze začátku vegetace (jaro), kdy mnoho školkařských podniků bojuje s nedostatkem místa v temperovaných sklenících. Odpadá také nutnost neekonomického zimování matečných rostlin, které je energeticky a prostorově vysoce náročné. V případě odběru mikrosadby od seriózní TK laboratoře získávají školkařské závody rovněž záruku kvalitního a zdravého materiálu, který roste definovaně a vyrovnaně, což má pro velkoprodukci nedocenitelný význam. (HOLUB 2005) 3.4 3.4.1
PĚSTEBNÍ TECHNOLOGIE MNOŽÁRNA
Pro letní řízkování postačí množárna studená, přízemní nebo lépe s vyvýšenými záhony. Vhodné je také klasické pařeniště. Lze využít i fóliové skleníky, ve kterých je možno množit buď na přízemních množárenských záhonech, nebo v truhlících ukládaných přímo na zem (Obr. 28), lépe však na vrstvu písku do urovnaných záhonů. Množárenské skleníky a pařeniště se stíní jen natolik, aby udržely řízkům přiměřenou teplotu. 3.4.2
MNOŽÁRENSKÝ SUBSTRÁT Připravuje se ze 2 dílů jemně prosáté čerstvé mechové rašeliny, 1 dílu jemného,
pokud možno říčního písku a 1 dílu drceného pěnového polystyrenu. V tomto složení se hodí pro množení téměř všech běžných i mnoha vzácnějších dřevin. Do substrátu lze ještě přidat perlit, pemzu, mletou koksovou strusku apod. Napíchané řízky se pak překryjí slabou polyethylenovou fólií. Množárenské skleníky a pařeniště se stíní jen natolik, aby udržely řízkům přiměřenou teplotu. 3.4.2.1 Grodan Je to čedičová vlna zavedená v roce 1970 pro zakořeňování a pěstování květin a dřevin v Dánsku. Obsahuje jen 3 % pevné hmoty a 93 % pórů. Rostliny v ní rostou vlastně v živném roztoku. Póry obsahují 10 – 20 % vzduchu a zbytek je roztok. Vlna se
18
Obr. 29: Grodan (foto:vlastní)
v zemi časem rozloží. Grodan se vyrábí pro množení řízkováním nebo výsevem v krychlích o velikostech 3, 3,8 a 5 cm, paletizovaných na fóliích o rozměrech 30 x 30 cm. Každá krychle má jamku (Obr. 29 ) pro usnadnění vkládání semen nebo píchání řízků. Po osetí nebo napíchání řízků se krychle důkladně zvlhčí 0,1 % roztokem plného hnojiva a podle potřeby se po zakořenění řízků nadále zalévají roztokem hnojiva. Grodan se vyrábí v různých formách (Obr. 30), ale také jako granulát pro příměs do substrátů k hrnkování. 3.4.2.2 Perlit Je umělý substrát (expandovaný silikát hlinitý) (Obr. 31), v zahradnické praxi využívaný pro provzdušňování a zlehčování zeminy. Je zcela sterilní. Využívá se také jako množárenský substrát. 3.4.2.3 Aeroponie Je to dosud málo propracovaná metoda zakořeňování měkkých zelených řízků ve vzduchu. Princip pozůstává v tom, že řízky, normálně upravené, se ve svazečcích zavěšují volně do klimatizované, zasklené skříně s potřebným světlem, vzduchem, teplotou a vlhkostí, kde ve stálé, jemné vodní mlze zakoření (Obr. 32), aniž by bylo potřeba je píchat do substrátu na množárenské záhony. Vodní mlha, která se na řízcích sráží, odkapává a odtéká mimo množárenskou skříň. Pro zamezení plísňové a bakteriální nákazy je skříň vystavena pravidelnému ozáření ultrafialovými paprsky, které po krátkodobém působení ovlivňují vznik ozónu ve vzduchu aeroponického zařízení, který zabraňuje vzniku mikrobiální nákazy. (WALTER 2001)
19
3.4.3
MLHOVKOVÉ MNOŽÁRNY Princip mlhovkových množáren spočívá v tom, že stálý vodní film na listech je
udržuje chladné, čímž se transpirace sníží a řízky zůstanou vodou stále nasycené. Tím je umožněn přístup plného slunečního světla, které napomáhá zakořeňování. Doba zakořeňování se tak zkrátí. Pod mlhovkami lze zakořeňovat více druhů najednou a množárnu lze během sezóny častěji využívat než při ručním rosení nebo pod fóliemi. Systémů mlhovkových zařízení je v současné době mnoho. Podmínkou pro spolehlivý provoz je měkká čistá voda s minimálním obsahem vápníku a železa, bez chloru a vodní tlak nejméně 2,45 MPa. Podmínkou je také dokonalá údržba celého zařízení, které se skládá s mlhovkových trysek (Obr. 33), které jsou zásobeny vodou přes magnetický ventil, řízený zvláštním zařízením, jako jsou spínací hodiny, elektronický list nebo rosná váha. 3.4.3.1 Elektronický list Skládá se z malého terčíku z plastu se dvěma elektrodami. Od každé elektrody vede drát k elektrickému napětí. Je-li na tomto umělém listě vodní film, proudí elektřina nerušeně mezi oběma póly a řídící mechanizmus způsobuje, že magnetický ventil je uzavřen. Jakmile se vodní film ztratí po oschnutí listu, a tím je přerušen i elektrický proud, otevře se magnetický ventil a obnoví se mlžení, až se znovu utvoří vodní film. 3.4.3.2 Rosná váha Je to jemná váha se spínačem. Na jednom rameni váhy je list z plastu, na němž se sráží jemná mlha. List ztěžkne, sníží se, a tím se vypne magnetický ventil. Po úplném vypaření vody se rameno zvedne a mlžení se zapojí. Spínací impulsy lze regulovat závažím.
Po zakořenění řízků se truhlíky přenesou do stínoviště, kde se přihnojí tekutým hnojivem. Řízky, zakořenělé přímo na množárně, ať již ve skleníku nebo v pařeništi, se přizpůsobí během 2 týdnů normálním podmínkám a nechají se na místě až do nahrnkování, popřípadě až do doby výsadby na chráněné záhony. Zásobní hnojiva se pak přidají až do substrátu pro hrnkování nebo do půdy na záhonech. (WALTER 2001)
20
3.4.4
POUŽITÍ AUXINŮ VE ŠKOLKAŘSTVÍ Auxiny jsou přirozeně se vyskytující rostlinné hormony a jejich syntetické
deriváty. Podporují zakořeňování řízků. Hlavní důvody vedoucí k jejich použití jsou: zvýšení celkového procenta zakořeňování řízků urychlení inicializace adventivních kořenů zvýšení počtu a kvality adventivních kořenů daného řízku podpora stejnoměrného zakořeňování (uniformity). Běžnou chybou, které se někteří školkaři dopouštějí je užití většího množství auxinu, než je skutečně potřeba. Domnívat se, že čím více hormonu bude aplikováno, tím větší je pravděpodobnost zakořenění je lehkomyslné a vede k nepříjemným ekonomickým ztrátám v podobě popálených řízků. Rovněž předpoklad, že prvním stádiem kořenění je tvorba kalusu, je mylný. Kalus naopak brání v tvorbě kvalitních funkčních kořenů. 3.4.4.1 Složení stimulátorů Každý stimulátor, ať vyráběný komerčně či školkařským podnikem pro vlastní potřebu, má následující komponenty: aktivní složku (hormon), nosič, ve kterém je hormon zředěn a příležitostně další pomocné látky (fungicidy, vitamíny). Aktivní složka V praxi se používá nejvíce 3-indolylmáselná kyselina (IBA), indole-3-butyric acid. Je to stabilní krystalická látka nažloutlé barvy. V suchém stavu ji v lednici při +4 °C lze skladovat několik let. Je součástí mnoha komerčně dostupných stimulátorů. Účinkuje na velmi široké spektrum okrasných rostlin. Kyselina α- naftyloctová naphthalene acetic acid (NAA)
je
relativně stálá sloučenina, skladuje se za
podobných podmínek jako IBA. Ačkoliv není tak účinná jako IBA, je relativně hodně rozšířená z důvodu příhodnější ceny. Indolyl-3-octová kyselina, indole-3-acetic acid (IAA) je velmi nestabilní přirozený auxin. Snadno degraduje na světle při pokojové teplotě a působením mikroorganismů v roztoku. Komerčně dostupné stimulátory obsahují i dvě aktivní ingredience zároveň. Podstatou je, že účinek obou se nesčítá, nýbrž násobí (synergický efekt). Výše zmíněné kyseliny se někdy používají ve formě draselných či sodných solí. Tím je usnadněna jejich rozpustnost ve vodě bez použití organického rozpouštědla.
21
Nosič Aktivní látka je rozptýlena v nosiči ve velmi malých koncentracích (0,025-2 %, výjimečně až 8 %). Používá se práškový talek, gel, nebo přímo roztok (např. 50 % acetonu).
Pomocné látky Velmi často se do směsí stimulátorů přidávají fungicidy. Ty jednak brání houbové infekci, jednak rovněž podporují rovnoměrné zakořeňování řízků. Osvědčenou látkou je Captan, který byl součástí kdysi používaného Orthocidu, nyní je obsažen v komerčně dostupném Merpanu. 3.4.4.2 Metody aplikace Práškové stimulátory Výhodou pudrů je jednoduchost jejich použití. Umožňují rychlou aplikaci na velké množství řízků. Jejich nevýhodou je fakt, že na daný řízek přilne pokaždé jiné množství prášku a tím i aktivního hormonu. Toto množství závisí i na tak zdánlivé maličkosti, jakou je vlhkost povrchu řízku. Snadno pak dojde k nevyrovnané aplikaci hormonu a tím k nerovnoměrnému zakořenění. Namočení konce řízku nejdříve do acetonu a následně do práškového stimulátoru způsobí rozpuštění přítomné IBA a její penetraci do rostlinného pletiva. Tento systém funguje výborně např. při zakořeňování Ilex aquifolium. Zakořeňování cesmíny je totiž spojené obvykle s předčasným opadem listů. Předošetření v acetonu a následná aplikace 0,8% IBA v talku způsobí zakořenění během 3 - 4 týdnů. Metody se s výhodou používá i při množení Juniperus scopulorum a Cupressocyparis leylandii. Kapalné stimulátory Auxiny jsou dobře rozpustné v organických rozpouštědlech (aceton, isopropanol, ethanol). Roztoky stimulátorů si v zahraničí v poslední době získávají čím dál větší oblibu, neboť jejich příprava a aplikace je mnohem snazší než používání pudrů.
22
Kapalné stimulátory lze aplikovat několika způsoby: metoda koncentrovaného roztoku (rychlého ponoření, Quick Dip Method, QD) metoda
namáčení
ve
slabě
koncentrovaných
roztocích
(Soak
Technique, ST) aplikace auxinů postřikem na povrch již napíchaných řízků (Spray). 3.4.4.3 Další možnosti využití auxinů Indukce dodatečného zakořeňování Řízky mají být při odběru co nejvíce uniformní. Uniformní řízky koření stejnoměrně. Ne vždy je však množitelský materiál dostupný v potřebném množství. U snadno kořenících dřevin nehrají vzniklé časové rozdíly podstatnou roli. U pomalu kořenících dřevin působí nerovnoměrné kořenění velké potíže. Řízek bez kořenů žije jen ze svých zásob vytvořených ještě na mateřské rostlině před odběrem. Trvá-li zakořenění dlouho, zásoby se vyčerpávají a pro oslabený řízek je pak ještě obtížnější zakořenit. Rozdíly se ještě umocní. Zakořeněné řízky musí zůstat pod polyethylenovou folií spolu s ostatními, čímž se jejich vývoj brzdí a klesá jejich kvalita. Tyto řízky by totiž potřebovaly navětrat, na rozdíl od ostatních, které vyžadují 100% vzdušnou vlhkost. K zabránění vzniklé situace se používá postřiku 0,005-0,01% IBA. Po 3 - 4 týdnech od napíchání řízků obvykle začínají některé z nich tvořit kořeny. Původně aplikovaná IBA, ať již ve formě pudru či roztoku, je již dávno rozložena. Báze řízků jsou již obvykle zduřené a u některých lze vidět základy kořínků. Jiné však zůstávají beze změny a u dalších se může tvořit nechtěný kalus. Nastává vhodná doba k postřiku 0,05-0,01% roztokem IBA (tj. 50-100 mg IBA na litr vody). Aktivní látka je absorbována průduchy a přivedena do báze řízku, kde indukuje dodatečné kořenění. V případě nutnosti lze stejné ošetření zopakovat po dalších 3 týdnech znovu. Jedním litrem roztoku lze postříkat cca 5 - 6 m2 množárenské plochy. To znamená, že náklady na jeden řízek jsou velmi nízké. Použití auxinů při přesazování rostlin Přesazení je pro rostlinu vždy šokem. Šok přechodně zpomalí růst některých rostlin a výsledkem je ztráta uniformity. Aplikace růstových regulátorů podpoří založení nových kořenů a tudíž i rovnoměrný vývoj všech rostlin v prvním roce po přesazení. Aktivní látku může prostokořenný materiál absorbovat přímo obnaženými
23
kořeny pomocí ponoření do roztoku před vlastním sázením. Například 6 měsíční růžové keře určené pro výsadbu pod sklo pro řez květů se ošetřují ponořením kořenů do 0,3-0,4% (tj. 3-4 g.l-1) roztoku IBA nebo její draselné soli těsně před sázením. Takto ošetřené rostliny produkují plnohodnotné květy o měsíc dříve než kontrolní, neošetřené keře. Kořeny vzrostlých stromů a keřů sázených při realizacích se rovněž ošetřují ponořením na 5 sekund do roztoku 0,3-0,4% IBA. Výsledkem je rychlejší a spolehlivější ujmutí rostliny. (HOLUB 2005) 3.4.5
PĚSTOVÁNÍ VE VOLNÉ PŮDĚ A V KONTEJNERECH Technologie pěstování dřevin ve volné půdě je pro školkaře základní technologií.
Dřeviny je třeba s ohledem na půdní poměry a používanou techniku přesazovat tak často, aby po odborné výsadbě na trvalé stanoviště, potřebném řezu a při následné péči byl, především u stromů, zaručen vývin habitu v požadovaném růstovém tvaru. Přesazení znamená vyjmutí rostliny z půdy a zasazení na jiném místě. Dřeviny ve volné půdě (Obr. 34, 35) ve srovnání s rostlinami, pěstovanými v nádobách, rostou lépe a rychleji, vyvíjí se přirozený kořenový systém, rostliny lépe využívají vláhu, výživu, v porostu se vytváří mikroklima, rostliny jsou méně citlivé na vnější podněty. Trpí méně stresovými faktory. Problémem je však omezená možnost manipulace s těmito dřevinami (sezónnost prací). Při nepřízni počasí či pracovní špičce tak může docházet k poškozování dřevin při vyzvedávání, transportu či uskladnění do doby výsadby (citlivá je zejména kořenová část). Při pěstování v nádobách (Obr. 36) (kontejnerech či hrncích) jsou ovšem rostliny vystaveny většímu počtu stresů, které (mnohdy nepozorovaně) snižují kvalitativní i kvantitativní parametry školkařských výpěstků. V kontejnerech se s úspěchem pěstují a prodávají jehličnany, stálezelené i opadavé listnáče, a to ve všech růstových kategorií včetně vzrostlých dřevin. Rozhodující
je
zabezpečení
odpovídající
pěstební
technologii
s
využitím
nejmodernějších technických systémů (zabezpečení závlahy a výživy rostlin). Při intenzivním využití všech moderních prostředků a zařízení v oblasti technologie výroby a odbytu musí kontejnerové rostliny splňovat tyto základní parametry: vyrovnaný silný růst, neporušený kořenový systém, kvalitní, dobře prokořeněný, soudržný bal a habitus, odpovídající charakteristice druhu či kultivaru. Z hlediska rostlin má tato progresivní technologie mnohé přednosti, ale taktéž určitá rizika. Rizika této technologie spočívají
24
zejména ve velké citlivosti tohoto nepřirozeného ekosystému na jakékoliv výkyvy rovnováhy v systému a znatelně vyšší investiční náklady ve srovnání s produkcí dřevin ve volné půdě. Rostliny mnohem více trpí stresy. Jedná se o technologii, ve které rostliny vůbec nepřichází do styku s okolní půdou. Dokonce je to nežádoucí z hlediska nebezpečí prokořeňování dřevin do volné půdy. Školkaři tuto otázku řeší pokládáním různých folií, školkařských textilií či alespoň vyštěrkováním pěstební plochy. Ve vyspělých školkařských zemích je současným moderním trendem kombinace dvou technologií – dřeviny se nejprve pěstují ve volné půdě a po několika letech se přesazují do kontejnerů (dřeviny by měly růst před expedicí v kontejnerech minimálně jedno vegetační období). Touto technologií je možné získat kvalitní výpěstky (kvalita dřevin z volné půdy) za kratší dobu (ve srovnání s technologií pěstování v kontejnerech). Tato technologie je uplatňována převážně u dřevin vřesovištních, stálezelených a některých jehličnatých, např. roubovanců či málo vzrůstných kultivarů. Dalším významným faktorem, limitujícím kvalitu školkařské produkce je použití správného pěstebního obalu a termínů přesazování (tj. velikost obalu). Kontejnery jsou nádoby vyrobené z různých hmot. Budoucnost však zcela jednoznačně patří kontejnerům z umělých hmot. Pro správný růst dřevin ve školce, ale i později na trvalém stanovišti, má nemalý význam velikost a tvar kontejneru. Důležitá je ovšem také barva kontejneru, a to zejména z hlediska tepelného režimu. Vhodný tvar a barva kontejneru také významně ovlivňuje prodejnost výpěstků (což nepřímo snižuje riziko stresu rostlin, umístěných na prodejní ploše). Kvalita a vhodnost zvoleného pěstebního substrátu (Obr. 37) rozhodujícím způsobem ovlivňuje i další pro rostlinu životně důležité faktory, jako je vodní provoz, výživa, ochrana. V zahradnictví se v rámci malovýroby používaly různé minerální a organické hmoty k přípravě pěstebních substrátů, označovaných jako zahradnické zeminy. Původně byly odvozeny od přirozených půd. Tak vznikl velký počet základních zahradnických zemin, např. listovka, vřesovka, jehličnatka, pařeništní zem, slatinka, drnovka a další, po jejichž smíchání byl získán pěstební substrát dle speciálních požadavků daného druhu či rodu dřeviny. Dnes již původní zahradnické zeminy nejsou vhodné pro současné technologické postupy pěstování dřevin v kontejnerech (nevhodná struktura).
25
Hnojiva jsou aplikována před výsadbou dřevin do kontejnerů (zásobní hnojiva), přihnojování se pak provádí buď tekutými hnojivy za vegetace (hnojivé závlahy), nebo v jarním období pevnými hnojivy. (SALAŠ 2003, SOUKUP 1979) 3.4.6
PŮDNÍ KONTEJNERY Všeobecným trendem je požadavek na vzrostlejší dřeviny pro výsadbu v letním
období – v kontejnerech. Všeobecně používání kontejnerů má své nedostatky, jako například nepříjemné přehřívání na slunci, citlivost na pravidelnou a dostatečnou závlahu, točení kořenů, někdy i zamrznutí dřevin. Na hloubení jam se používá stroj připojený za nakladač, se kterým se poměrně snadno a rychle vykope tvarově vhodná jáma. Ty jsou v našich půdách téměř nezničitelné. Tento způsob je vhodný pro letní prodej a uložení stromů do jednoho roku. V případě, že se rostliny neprodají tentýž rok, se to provádí tak, že se pozvednou všechny staré stromy nakladačem, tím se přeruší kořeny, které by mohly začít prorůstat do substrátu a stromy ještě nějakou dobu vydrží. Je to v podstatě snadné „přesazování“. 3.4.6.1 Agrotechnika a manipulace Stromy jsou vysazované ve dvojřádcích, které se udržují v bezplevelném stavu pomocí herbicidů. Mezi dvojřádky jsou širší manipulační cesty, na kterých je udržovaný trávník (Obr. 38). Tím je zajištěna dostupnost i za vlhkého počasí, protože zde nejsou zpevněné plochy. Zákazníci nakupují stromy většinou přímo na realizace, takže kořenové baly se nebalí. Pokud se nevysazuje ihned nebo se jedná jen o pár
Obr. 39: Kořenové baly v jutové plachetce (vlastní foto)
26
kusů, kde se baly vzájemně nechrání proti vysušování, je lepší je zabalit do vhodného materiálu (Obr. 39), např. do jutové plachetky. Předpokladem úspěšnosti tohoto systému je kapková závlaha a hnojení. Nejvhodnější je aplikovat hnojivou zálivku s vodorozpustnými hnojivy. Stromy musí mít hlavně zpočátku dostatečné množství vody, po prokořenění se citlivost na nedostatek vody výrazně snižuje. 3.4.6.2 Výhody systému kořenové baly se nepřehřívají je zajištěna rovnoměrná vlhkost kořenového balu není problém s točením kořenů ušetří se náklady na kontejnery stromy lze snadno „přesazovat“ tento způsob nahrazuje jedno přesazení vysoká stabilita stromů oproti kontejnerům vysoká mrazuvzdornost kořenového systému během prokořeňování se přirozeným způsobem vyloučí nekvalitní rostliny 3.4.6.3 Nevýhody systému nelze použít na lehčích půdách vyžaduje mechanizaci (FINNA 2005) 3.4.7
HNOJIVA S ŘÍZENÝM UVOLŇOVÁNÍM A JEJICH VYUŽITÍ PŘI PĚSTOVÁNÍ DŘEVIN V KONTEJNERECH Controlled release fertiliser, zkráceně CRF, znamená v překladu hnojiva
s řízeným uvolňováním. Ta se ve školkařské produkci v České Republice rychle rozšířila a tento typ hnojiv jistě patří v současnosti mezi nejpoužívanější. Pěstitelé mají v současnosti k dispozici několik druhů CRF: Osmocote, Plantacote, Basacote, Multicote a Hydrocote.
27
3.4.7.1 Charakteristika CRF CRF jsou granule rozpustných hnojiv obalené polopropustnou membránou. Po aplikaci do substrátu proniká do granulí voda a živiny se postupně uvolňují přes obal. Rychlost uvolňování je ovlivněna pouze teplotou půdy (vyšší teplota – rychlejší uvolňování) a tloušťkou obalu. Jednotlivé typy hnojiv se liší obsahem živin a účinností, tj. dobou, po kterou se z granule uvolňují živiny. Účinnost těchto hnojiv se většinou uvádí v měsících (u hnojiva Hydrocote ve dnech) číselným označením za názvem hnojiva a je definována pro danou teplotu substrátu, většinou se pohybuje od 3 do 18 měsíců. Hnojiva CRF pro teplotu 21° C od různých výrobců se liší především látkou použitou na obal a dále poměrem živin. Aplikace CRF do substrátu zajišťuje průběžný přísun živin rostlinám a omezuje jejich ztráty vyplavováním. Celková dávka potřebných živin se aplikuje při výsadbě nebo na začátku vegetace. Jedinou nevýhodou je omezení doby skladování substrátů vyhnojených CRF, ta by bez rizika zvýšení obsahu rozpustných solí neměla přesáhnout 3 týdny. 3.4.7.2 Dávka hnojiva Dávka je určena typem hnojiva a požadavky pěstovaných rostlin. S rostoucí dobou účinnosti se zvyšují doporučované dávky výrobcem. Tato doporučení platí pro nevyhnojené rašelinové substráty, do kterých se kromě CRF aplikuje pouze vápenec na úpravu hodnoty pH a dodání vápníku. Dřeviny Pyracantha a Potentilla lépe rostou v substrátech s dávkou CRF 5-6 kolem horní doporučené dávky. Pro dvouleté pěstování se používá hnojivo s účinností 16 – 18 měsíců v dávce 8 g.l
–1
substrátu.
Případně je možné aplikovat 2 dávky CRF 5-6, v druhém roce na povrch substrátu. Pro přihnojování na povrch substrátu v průběhu vegetačního období se nejvíce používají hnojiva s kratší dobou účinnosti 3 – 4 měsíce. U vyhnojených substrátů se dávky CRF pohybují při spodní hranici doporučovaného rozmezí. U substrátů s podílem alternativních komponentů se širším poměrem C/N (kůra kompostovaná bez přídavku dusíku, dřevní vlákna, piliny), tedy s potenciální imobilizací dusíku, jsou vhodné zvýšené dávky CRF o 0,5 – 1 g.l
–1
, nebo aplikace dusíkatého hnojiva při základním
hnojení. U komponentů s poměrem C/N v rozmezí 60 – 80 (kompostovaná kůra) se doplňuje 350 mg N.l-1 komponentu, u komponentů s poměrem C/N nad 100 (dřevní vlákna, piliny) se doplňuje 500 mg N.l-1 komponentu. Vzhledem k výraznější biologické sorpci N na počátku vegetace jsou vhodnější formy dusíku s rychlejším 28
účinkem (nitrátový, amonný, močovina). Startovací dávka rozpustných NPK hnojiv (např. PG MIX do 1 g.l –1 substrátu) je vhodná aplikovat u náročných kultur především při použití hnojiv Hydrocote. 3.4.7.3 CRF kombinované s rozpustnými hnojivy Cena CRF je několikanásobně vyšší než cena běžných rozpustných hnojiv, proto pěstitelé často kombinují CRF s rozpustnými hnojivy. O tomto způsobu hnojení není v odborné literatuře dostatek informací, proto byly ve VÚKOZ Průhonice založeny pokusy, ve kterých se porovnávaly systémy hnojení s použitím CRF Osmocote 5-6, rozpustného hnojiva Cererit (10/9/14) a jejich kombinace pro základní hnojení substrátů. Ukázalo se, že aplikace nižších dávek CRF spolu s granulovanými hnojivy (2 + 2 g.l
–1
) je nutné doplnit přihnojováním během vegetace (3 – 4 hnojivé
zálivky koncentrace 0,2 % nebo 1 – 2 aplikace granulovaného NPK hnojiva v dávce 1 – 2 g.l –1 substrátu na povrch kontejneru). Bez doplňkového přihnojování byly u všech testovaných druhů (Thuja occidentalis ´Smaragd´, Prunus x hillieri ´Spire´ a Juniperus sabina ´Arkadia´) dosaženy výrazně horší výsledky než při použití standardní dávky CRF 4 g.l –1 substrátu. 3.4.7.4 Intenzita uvolňování živin Od roku 2000 se ve školkařské praxi začínají používat typy CRF s různou intenzitou uvolňování živin v průběhu jejich doby účinnosti. Jedná se o hnojiva Osmocote Exact, která se vyrábějí ve třech variantách, kdy uvolňování živin odpovídá průběhu růstu definovaných skupin okrasných rostlin. Osmocote Exact lo - start je vhodným typem pro rostliny s pomalým startem a s rychlejším růstem v druhé polovině vegetace (např. pomalu rostoucí konifery) a pro všechny druhy citlivé na zasolení substrátu. Osmocote Exact hi-start naopak uvolňuje v první polovině své doby účinnosti zvýšené množství živin a poté se uvolňování zpomaluje, je vhodné pro rychle rostoucí opadavé keře. Mezi těmito dvěma typy stojí universální hnojivo Osmocote Exact standard, které má universální použití a nahrazuje dříve vyráběné hnojivo Osmocote plus. Je vhodné především pro stálezelené keře, silně rostoucí konifery a pomaleji rostoucí opadavé keře.
(DUBSKÝ 2005)
29
3.4.8
ZÁVLAHA ŠKOLKAŘSKÝCH VÝPĚSTKŮ Způsob zavlažování pomocí malých kapek, směřovaných přímo ke kořenům
pěstovaných plodin, prošel poměrně složitým vývojem od doby, kdy byl poprvé použit ve 40-tých letech ve Velké Británii. K širšímu využití této technologie ve světě došlo však až v 60-tých letech, kdy se k výrobě kapkovacích hadic (Obr. 40), začal používat polyetylén. V našich krajinách se kapková závlaha začala vyrábět již před rokem 1989, avšak s ohledem na izolovanost od moderních technologií, používaných ve vyspělých zemích, nenašla velkého uplatnění především kvůli nespolehlivosti celého systému. Její rozmach nastal až v posledních deseti letech, během nichž se začaly dovážet potřebné komponenty od předních světových výrobců, čímž spokojenost pěstitelů s tímto způsobem závlahy podstatně vzrostla. Po roce 1990 je v intenzivních sadech ČR vybudováno již 498 ha kapkové závlahy nového typu, z nichž je 288 ha na Moravě a 210 ha v Čechách. Školky, které zahrnují velmi rozdílné porosty s různým systémem pěstování, kladou velké nároky na dobře fungující systém závlahy (Obr. 41, 42) a přihnojování. V posledních letech se prosazuje kapková závlaha s přihnojováním do závlahové vody. Ve velké míře nahrazuje kapková závlaha závlahu mikropostřikem a pásovými zavlažovači (Obr. 43). Vede k úspoře vody, úsporám pracovních sil a při správném používání v celkovém systému školkařství vede ke zkrácení pěstebního cyklu. Celkově se osvědčilo jednotné používání kapkovací hadice RAM. Pro rostliny pěstované v kontejnerech se doporučuje použití on-line kapkovačů nebo kapkovacích jehel. 3.4.8.1 Využití kapkových závlahových systémů pro hnojení rostlin Kapková závlaha jako jeden z nejefektivnějších způsobů zavlažování doznal v posledních letech v České republice značného rozšíření. V současné době je úspěšně provozováno tisíce hektarů kapkových závlah v sadech, vinicích, chmelnicích, zelenině, na okrasných rostlinách a květinách. Mimo dobře známých výhod kapkových závlahových systémů jako je úspora závlahové vody a energie potřebné pro její čerpání, snížení vlhkosti porostu a tím omezení výskytu houbových chorob, omezení růstu plevelů v meziřadí a možnosti závlahový systém plně automatizovat, stojí skutečnost, že kapkový závlahový systém může dopravovat závlahovou vodu společně s rozpuštěným hnojivem přímo k rostlině. Takový systém závlaha - hnojení
30
je schopen zajistit nejen optimální vlhkost půdy v kořenové zóně, ale i optimální zastoupení jednotlivých prvků, potřebných pro výživu rostlin. 3.4.8.2 Obecné zásady využívání kapkových závlahových systémů pro dopravu hnojiv Hnojení pomocí kapkových závlah přináší několik zajímavých výhod, které ve svém konečném efektu zvyšují výnos i kvalitu pěstovaných plodin. Hlavní výhodou je, že se živiny v roztoku dostanou přímo k rostlině, do zvlhčené půdy, takže jsou velmi dobře a rychle přijatelné. Meziřadí není hnojeno. Hnojí se pouze malou dávkou hnojiv 5-10 kg.ha-1 za den, takže využitelnost hnojiva je velmi vysoká a zvláště u N nedochází k proplavování do spodních vrstev půdního horizontu, mimo aktivní kořenovou zónu. Další z výhod je možnost velmi rychle reagovat na nedostatek určité živiny, popř. po vydatném dešti obnovit potřebné množství živin v půdě. Hlavní nevýhodou je cena použitých hnojiv. Standardně se používají kombinovaná krystalická vodorozpustná hnojiva se stopovými prvky, určená pro pěstování v hydroponii, do postřikovačů a kapkových závlah, např. řada Terraflex a Kristalon, které jsou cca 2 - 3x dražší než běžná NPK granulovaná hnojiva. Tyto hnojiva jsou dodávána v mnoha druzích, kde složení živin v jednotlivých hnojivech odpovídá potřebě živin jednotlivých rostlin. V těchto hnojivech je možné dodávat 3050% roční dávky živin. Částečně lze zmíněná hnojiva nahradit (zvláště pokud se hnojí ponejvíce N) i běžnými vodorozpustnými či kapalnými hnojivy jako je močovina, DAM a ledek vápenatý. Je možné používat i jednosložková vodorozpustá hnojiva, jako jsou různé chelátové formy stopových prvků pro dodání konkrétní živiny. Množství dodaného hnojiva je možné určit dvěma způsoby – podle doporučení výrobce, např.dávka v g.l –1 závlahové vody nebo v g hnojiva na m².den-1 a nebo podle půdních, popř. listových rozborů živin. Dodávání živin podle listových rozborů je nejúčinnější, ovšem metodiky sledování jsou komplikované a drahé, takže se vyplácí na plochách v řádech desítek ha. Zásobní roztok hnojiva se připravuje v kádi a jeho koncentrace by se měla pohybovat do 10%.
31
3.4.8.3 Zařízení pro aplikaci hnojiv do závlahových systémů Technická zařízení pro aplikaci hnojiv do závlahových systémů je možné rozdělit do několika druhů podle způsobu činnosti. Pro menší plochy (řádově několik ha) se používají jednoduché injektory, fungující na principu Venturiho trubice. Množství přisávaného koncentrátu hnojiva je do 150 l.hod-1. Výhodou je nízká cena, jednoduchost konstrukce, zajišťující činnost po mnoho let. Nevýhodou je ztráta tlaku 1-2 bar, potřebná pro funkci Venturiho trubice. Pro větší kapkové závlahové systémy je vhodnější použít dávkovací čerpadla, ať už poháněných tlakovou závlahovou vodou nebo elektromotorem (Amiad, vřetenová čerpadla). Tyto čerpadla mohou dodávat i několik tisíc litrů koncentrátu hnojiva a je možné je instalovat s automatickým ovládáním. (SABOLČÁK 2000)
3.4.9
MECHANIZAČNÍ PROSTŘEDKY VYUŽÍVANÉ VE ŠKOLKAŘSTVÍ V současné době je důležitým faktorem pro kvalitní a efektivní produkci
školkařského materiálu i využití mechanizačních prostředků při většině pracovních operacích. Mezi tyto pracovní operace patří základní zpracování půdy společně s přípravou před setím a výsadbou rostlin, vlastní výsev nebo výsadba a dále kultivační zásahy během vegetace společně s chemickou ochranou rostlin. Mezi speciální operace charakteristické pro okrasné školkařství, které lze provádět mechanizovaně patří prořezávání, podřezávání a vyorání výpěstků. Postupně se školkařské podniky a firmy neobejdou bez techniky využitelné pro finální úpravu svých výpěstků, tj. zařízení a přípravky pro odlistění, fixaci kořenových balů, svazkování (Obr. 44), apod.
32
Obr.44: Svazkovaní stroj (foto: www.zf.mendelu.cz)
Využívá se speciálních přídavných zařízení na standardní mechanizační prostředky při manipulaci a dopravě materiálu i výpěstků, jako jsou zejména manipulační vysokozdvižné vidle na traktoru, hydraulická ruka s hákem, nesený výklopný kontejner na traktoru apod.. Energetickým prostředkem je i nadále standardní kolový traktor střední výkonové třídy, malotraktor, různé typy stavebnicových strojů (typ Vari, Uni). Ideálním energetickým prostředkem se zcela jasně ukazuje nářaďový nosič či portálový traktor. Tyto stroje ale zatím na našem trhu chybí a pro běžný školkařský podnik jsou nedostupné. Tyto nosiče nebo portálové traktory, v zahraničí běžně využívané, jsou vybaveny kompletním souborem nářadí pro kultivaci, chemickou ochranu, řez, apod. Tuto techniku využívají především větší školkařské podniky, kde jsou efektivnější podmínky pro její využití. V menších školkách jsou i u nás nadále využívány malotraktory s potřebným souborem nářadí. Objevují se např. jednonápravové malotraktory v PROFI provedení (Obr. 45) doplněné příslušným nářadím.
33
Obr. 50: Záhonový podřezávač (foto: www.zf.mendelu.cz)
K setí a sázení se využívá standardních secích (Obr. 46) a sázecích strojů určených pro tradiční zahradnickou výrobu. V ovocnických školkách při výsadbě podnoží speciálních několikařádkových sázecích strojů (Obr. 47). Pro chemickou ochranu se využívá postřikovačů s polním rámem (Obr. 48, 49). Mezi speciální stroje používané ve školkařství především k ošetřování rostlin, tj. k zamezení prorůstání kořenů do stran a tím špatnému rozvoji kořenů v hlubší vrstvě a ke zlepšení poměrů při vyorávání, patří podřezávače (Obr. 50, 52). Na univerzálním rámu uchyceném na tříbodovém závěsu
Obr. 51: Meziřádková kultivace plečkou (foto: www.zf.mendelu.cz)
34
traktoru jsou stavitelně umístěna kotoučová krojidla. Zahloubení krojidel zabezpečí hydraulika traktoru, nastavení hloubky prořezávání je zajištěno mechanicky stavitelnými opěrnými koly. Meziřádková kultivace se provádí plečkou (Obr. 51,), která může být nesena jako adaptér na universálním nosiči nářadí (sloupek) nebo na portálovém traktoru. Na universální nosič nářadí je možné připojit i další pracovní adaptéry. Takovéto univerzální nosiče nám zajistí podstatně větší pracovní komfort obsluhy, větší denní výkonnost, vyšší využití a účinnost strojů a v neposlední řadě také nemalé ekonomické úspory. Další výhodou těchto nosičů je kompatibilita s různými typy traktorů. (BURG, ZEMÁNEK 2003) 3.5
SOUČASNÝ STAV ŠKOLKAŘSTVÍ V ČR
Současné české školkařství lze charakterizovat základními směry, mezi něž patří: dlouholetý mírný růst pěstebních ploch a objemu školkařské produkce nárůst produkce především výpěstků v kontejnerech nárůst produkce domácích dřevin určených pro obnovu a údržbu krajiny, městské zeleně rozšiřování sortimentu pěstovaných druhů dřevin, keřů, skalniček a trvalek rozšiřování sortimentu produktů o různé tvary a skupiny výpěstků (alejové stromy, pyramidální tvary, kmenné tvary apod.)
V roce 2003 byly produkty okrasného školkařství pěstovány v 993 podnicích na rozloze 924 ha, hodnota produkce okrasného dosáhla 468 mil Kč. Celková plocha všech školek, zabývajících se mj. okrasným školkařstvím, byla ve stejném roce stanovena na téměř 4 tis. ha. Výpěstky v kontejnerech byly v roce 2003 dle odhadu VÚKOZ pěstovány na 201 ha tzv. kontejneroven (Tab. II).
Výsledky respondentského šetření VÚKOZ potvrzují trend růstu tuzemského okrasného školkařství – plocha pěstování okrasných výpěstků narostla v roce 2003 o 12,4 % oproti předcházejícímu roku, 10,4% nárůst vykázala hodnota domácí produkce. V roce 2003 vzrostla také plocha půdy pod vysokými foliovými kryty na celkových 9,1 ha, naopak plocha pod sklem v roce 2003 klesla ve školkařských podnicích na 13,6 ha a plocha pařeništních záhonů na 3,9 ha. Znakem současného
35
školkařství je široký sortiment zahrnující pře 3 000 taxonů dřevin a 2 500 trvalek. Stále se také zvyšuje podíl produkovaných domácích dřevin, určených především pro projekty na obnovu a údržbu krajiny případně městské zeleně. Trendem nejen tuzemské produkce je stále významnější použití kontejnerů v produkci výpěstků, které přináší širší možnosti pěstiteli i spotřebiteli. Výhodou je možnost rozložení odbytu těchto výpěstků do celého vegetačního období. Přesto se soustřeďují hlavní termíny odbytu školkařských výpěstků na jarní a podzimní období, a to v poměru 60 % : 30 %. Během vegetační sezóny je odbýváno max. 10 % produkce. 3.5.1 PRODUKCE ŠKOLKAŘSKÝCH VÝPĚSTKŮ Školkařská výroba svým rozsahem a objemem vyprodukovaných výpěstků v ČR je stále nedostatečná i přes značně široký sortiment pěstovaných druhů okrasných dřevin, růží a trvalek. Tato situace je nejvíce znatelná především v oblasti výpěstků určených pro realizace revitalizačních projektů, sadových a krajinářských výsadeb, pro které je jednorázově třeba velké množství výpěstků pouze určité velikosti a druhové skladby. V letech 2002 a 2003 tuzemské okrasné školkařství sledovalo trend předcházejících let, tj. růst intenzity výroby a zvyšování kvality školkařských výpěstků. Tato skutečnost se nejvíce odráží v nárůstu produkce významných skupin okrasných školkařských výpěstků (Tab. III), především listnatých a jehličnatých stromů, vypěstovaných ve volné půdě nebo v kontejnerech. Bilance zahraničního (včetně vnitrounijního) obchodu ČR se školkařskými výpěstky je od roku 1990 pasivní a tento schodek platební bilance se meziročně výrazně prohlubuje. Zatímco v roce 1995 představoval deficit 51,0 mil. Kč, dosáhl v roce 2004 již hodnoty 404,3 mil. Kč (nárůst oproti roku 2003 téměř o 31,7 %). V roce 2005 dochází k poměrně výraznému nárůstu exportu z ČR do Ruska. Přestože právě na ruských trzích nalézají české produkty stále větší uplatnění, ve většině případů se v roce 2005 však jedná o spekulativní reexporty zboží procházející přes ČR z důvodů ruských fytosanitárních obchodních opatření. (ANONYM 2005)
36
4. SOUHRN SOUČASNÉHO STAVU A VLASTNÍ KOMENTÁŘ
V letech 1990 – 1992 došlo v České republice ke stagnaci v celém národním hospodářství, školkařství nevyjímaje. Úroveň odbytu školkařských výpěstků klesla na 40 % roku 1989. V roce 1993 nastal obrat k lepšímu a produkce školkařských výpěstků zaznamenala meziroční nárůst o 10 – 15 %. Potřeba rostlin však rostla nepoměrně rychleji, což mělo za následek nákupy v zahraničí. Tento dovoz vykazuje meziroční nárůst, bohužel vyšší, než nárůst zvyšující se produkce v naší zemi. Úroveň českých školek stoupá, v současné době již existuje mnoho velmi kvalitních školkařských závodů schopných vyprodukovat výpěstky zcela srovnatelné s dovezenými, které jsou navíc v daleko lepší kondici pro naše klimatické a půdní podmínky. Bohužel se zatím českým školkařům nedaří ve větší míře uplatňovat specializaci, aby mohli ve nabízet zboží do obchodních řetězců tak, jak to dělají školkaři ze zahraničí. Zvýšení produkce okrasných dřevin a snížení nákladů na jednotku výroby by mohli napomáhat a napomáhají moderní technologie a trendy jak v množení, pěstování, tak i v
prodeji. Z dotazování jednotlivých okrasných školek ( ARBOEKO Smržice,
ARBOEKO Obříství, Okrasná školka ZAHRADA OLOMOUC v Zářičí, Školky Horák v Bystřici pod Hostýnem), bylo zjištěno, že moderní trendy a technologie jsou zde více méně používané. Všechny tyto podniky používají rostlinné stimulátory pro zakořeňovaní bylinných nebo dřevitých řízků a perlit jako zlepšující složku substrátu. Běžné jsou také pomalu rozpustná hnojiva při pěstování v kontejnerech, které se samozřejmě
neobejde
bez
doplňkové
závlahy,
v tomto
případě
většinou
mikropostřikem. Ve firmě ARBOEKO při pěstování ve volné půdě je používána kapková závlaha, která slouží i k přihnojování rostlin. Všechny tyto technologie napomáhají pohodlí rostlin a jejich rychlému a kvalitnímu vývoji. Pěstitelé v České republice stále zvyšují svou produkci a zákazníci budou určitě stále více a více požadovat české rostliny, neboť již zjišťují, že rostlina vypěstovaná v našich podmínkách má nejlepší předpoklady u nás růst. V dnešní době není problém vypěstovat kvalitní materiál, větším problémem je tento školkařský materiál dobře prodat. I v této oblasti se však můžeme chovat moderně a neotřele. Velmi důležitá je reklama na kterou se zapomíná. Určitým řešením by bylo vytvoření odbytových
37
družstev. Moderním trendem v této oblasti jsou také zahradnická centra, která v dnešní době běžně vznikají v západních zemích. Není třeba připomínat, že zahradníci nejsou zrovna ta skupina podnikatelů, kterým by stát pomáhal. Spíše naopak. V porovnání s ostatními kolegy ze sousedních zemí EU mají spíše více nevýhod než výhod. Získávání dotací nebo úvěrů je značně problematické a představuje neúměrnou administrativní zátěž. Často se také setkáváme s řadou různých výkladů právních norem, nutností zcela nesmyslně označovat některé skupiny rostlin rostlinolékařskými pasy apod. Avšak jak je vidět na mnoha příkladech, i v nepříznivém podnikatelském prostředí se školkařům daří rozvíjet svoji činnost. Pro dokreslení situace současného stavu českého školkařtví níže uvádím výčet současných okrasných školek s produkční plochou nad 10 ha a jejich zaměření v ČR.
AGRO Brno - Tuřany, a.s. zaměření: konifery, listnaté stromy a keře, růže, stálezené dřeviny, pnoucí dřeviny, ovocné dřeviny, drobné ovoce, mladé rostliny; 35 ha ARBOEKO s.r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, stálezelené dřeviny, vzrostlé alejové stromy, kontejnerované dřeviny; 78 ha ARBOEKO s.r.o. - pobočka Morava zaměření: produkce mladých alejových stromů, roubované listnaté dřeviny; 20 ha ARBOR-okrasné a ovocné škôlky, s.r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, vřesovištní dřeviny, stálezelené dřeviny, pnoucí dřeviny, pereny, trávné koberce; 30 ha DIKÉ spol. s r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy a keře, vřesovištní, stálezelené a pnoucí dřeviny, pereny podnožová vrba okrasné vrby na kmínku ; 18 ha Horák Květoslav Okrasné školky (Horák a synové, Okrasné školky s.r.o.) zaměření: konifery, listnaté stromy a keře, stálezelené, pnoucí dřeviny, skalničky, mladé rostliny, výroba mladého materiálu vegetativně množeného; 25 ha IB Real školky s.r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, růže, vřesovištní dřeviny, stálezelené dřeviny, pnoucí dřeviny, pereny, skalničky; 70 ha
38
Ing. Jiří Bajer ADAVO – zahradnictví zaměření: listnaté keře, pnoucí dřeviny, mladé rostliny, tonizující rostliny, nové ovocné druhy; 30 ha Ing. Kristián Korner zaměření: konifery, listnaté stromy, stálezelené dřeviny, vřesovištní dřeviny, pnoucí dřeviny, mladé rostliny, podnože okras.dřevin; 15 ha Okrasné školky Oldřišov s.r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, růže, vřesovištní dřeviny, stálezelené dřeviny, pnoucí dřeviny, lesnické výpěstky; 50 ha Školky a výsadby Vaněk Chrudim zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, vřesovištní dřeviny, stálezelené dřeviny, pnoucí dřeviny, projekce, realizace, hydroosev; 20 ha ŠKOLKY ALEJ, s.r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, růže, stálezelené dřeviny, pnoucí dřeviny, alejové stromy, vzrostlé stromy s balem; 30 ha Školky Litomyšl, spol. s r.o. zaměření: konifery, list.stromy, keře, růže, dřev. vřesovištní, stálezelené, pnoucí, ovocné, drob.ovoce, pereny, skalničky, mladé rost., podnože okr. dřevin; 98 ha VFU Brno, ŠZP Nový Jičín - Ovocná a okrasná školka zaměření: konifery, listnaté keře, růže, ovocné dřeviny, drobné ovoce; 15 ha ZAHRADA Olomouc s.r.o. zaměření: konifery, listnaté stromy, listnaté keře, mladé rostliny; 16 ha
39
5. ZÁVĚR Jak je vidět na mnoha příkladech, i v nepříznivém podnikatelském prostředí se školkařům daří rozvíjet svoji činnost. Pěstitelé v České republice stále zvyšují svou produkci a zákazníci budou určitě stále více a více požadovat české rostliny, neboť již zjišťují, že rostlina vypěstovaná v našich podmínkách má nejlepší předpoklady u nás růst. A že se zatím mnoho školkařského zboží dováží, to jen ukazuje velké rezervy v domácí produkci.
40
6. SOUHRN V prvé části práce je uvedena stručná historie školkařské výroby v naší zemi. Celý tento průřez zahrnuje ty nejvýznamnější školkařské závody a firmy, které hrály nejdůležitější úlohu při formování současných významných firem. Další část je zaměřena na evropskou produkci. Byl proveden průzkum současných množitelských a pěstitelských technologií. V poslední kapitole je uveden současný stav školkařství v ČR.
7. RESUME In the first part there is presented concise history of nursery production in the Czech Republic. This survey comprise the most important nursery firms. Next part is specializated in Europe production. Exploration of contemporary propagation and cultivation technologies was shown. In the end of thesis is presented contemporary situation of nursery production in Czech Republic.
41
8. POUŽITÁ LITERATURA
BÄRTELS, A. Rozmnožování dřevin. Praha : SZN, 1988. 352 s. ISBN 3-8001-3287-7. HORÁK, R. Výběr taxonů okrasných dřevin pro vytvoření původního školkařského programu. MZLU Ústav šlechtění a množení zahradních rostlin, 1997. s.95. SEVT 49395 0 – diplomová práce SABOLČÁK, A.. Ekonomický přínos kapkové závlahy. INFORMACE PRO ZAHRADNICTVÍ, 1.1.2000, 2000, N. 10, s. 6-7. SALAŠ, P. Modernizace výukového procesu u předmětů ovocné, okrasné školkařství a ovocnářství. : Sborník přednášek z odborného semináře. Lednice na Moravě : [s.n.], 2003. 111 - 117 s. ISBN 80-7157-715-4. SOUKUP, J., MATOUŠ, J. a kol.: Výživa rostlin, substráty, voda v okrasném zahradnictví. Praha : SZN, 1979. 288 s. WALTER, V. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. 2. vyd. Praha : Brázda, 2001. 312 s. ISBN 80-209-0268-6. ZEMÁNEK, P.Modernizace výukového procesu u předmětů ovocné, okrasné školkařství a ovocnářství. : Sborník přednášek z odborného semináře. Čl.: Mechanizační prostředky využívané ve školkařtví. Lednice na Moravě : [s.n.], 2003. 111 - 117 s. ISBN 80-7157-715-4.
42
Použité internetové stránky: ANONYM. Www.mze.cz [online]. 2005, 7.2.2006 [cit. 2006-04-12]. Text v češtině. Dostupný z WWW:
. Čl. Okrasné rostliny – situační a výhledová zpráva. AUF, D. Www.zahradaweb.cz [online]. c2003 , 20.01.2004 [cit. 2006-05-10]. Text v češtině. Dostupný z WWW: . DUBSKÝ, M.. Www.zahradaweb.cz [online]. c2003 , 17.3.2005 [cit. 2006-05-16]. Text v češtině. Dostupný z WWW: . FINNA, M. Http://www.zahradaweb.cz [online]. c2003 , 12.12.2005 [cit. 2006-05-21]. Text v češtině. Dostupný z WWW: . HOLUB, J. Www.janholub.cz [online]. 3.1.2005 , 10.5.2006 [cit. 2006-05-15]. Text v češtině a angličtině. Dostupný z WWW: . HUSÁKOVÁ, M. Www.zahradaweb.cz [online]. c2003 , 18.4.2006 [cit. 2006-05-19]. Text v češtině. Dostupný z WWW: . MAROSZ, A. Http://www.szkolkarstwo.pl[online]. C1998 – 2005 [cit. 2006-06-20]. Text v polštině. Dostupný z WWW: . SCHEFFCZIK, J. Http://www.volny.cz [online]. 2003, [cit. 2006-06- 10]. Text v češtině. Dostupný z WWW:
43
9. PŘÍLOHY
44