ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ

ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI

DIPLOMOVÁ PRÁCE KAMBIOXYLOFÁGNÍ FAUNA SMRKOVÝCH VÝVRATŮ A MOŽNOSTI VYUŽITÍ LAPÁKŮ Z VÝVRATŮ V KALAMITNÍM ÚZEMÍ KLADSKÉ (LZ KLADSKÁ)

2007

VIKTOR VOKOUN 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma KAMBIOXYLOFÁGNÍ FAUNA SMRKOVÝCH

VÝVRATŮ

A

MOŽNOSTI

VYUŽITÍ

LAPÁKŮ

Z VÝVRATŮ

V KALAMITNÍM ÚZEMÍ KLADSKÉ (LZ KLADSKÁ) zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněná v souladu s § 47b Zákona č. 111/ 1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU a archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 24. 4. 2007

Viktor Vokoun

2

Moje poděkování patří prof. Ing. Emanuelu Kulovi, CSc., který cennými radami a připomínkami přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji mé ženě za podporu, kterou mi věnovala.

3

Jméno/ Name : Vokoun Viktor

Název diplomové práce : Kambioxylofágní fauna smrkových vývratů a možnosti využití lapáků z vývratů v kalamitním území Kladské (LZ Kladská)

Abstrakt: Diplomová práce se zabývá hodnocením synuzie kambioxylofágů lapáků (úmyslně připravených v období III/06 – IV/06) a vývratů (vzniklých v podzimním a zimním období) v profilu celého kmene a větví koruny podle druhového spektra, pokryvnosti kmenů a intenzity napadení. Fauna vývratů na území LZ Kladská se základním staven lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého se lišila druhovou diverzitou od fauny lapáků. Na lapácích bylo o 10 – 30 % vyšší četnost výskytu Ips thypographus (L.) oproti vývratům. Narůstající výčetní tloušťkou lapáků a vývratů bylo pozitivně ovlivněno osídlení kmene lýkožroutem smrkovým. S narůstající výčetní tloušťkou kmene lapáků a vývratů se zvyšovala atraktivita a šíře kmenové niky u lýkožrouta smrkového, lýkožrouta lesklého, lýkožrouta menšího. Zkracovala se kmenová nika u Pityophtorus pityographus.

Klíčová

slova:

Ips

thypographus,

Pityogenes

chalcographus,

Ips

amitinus,

Kambioxylofágove, Smrk ztepilý, vývrat, lapák, Kladská

Thetis title : Fauna of cambioxylofags on the spruce windfalls and the possibilities of usage of trap treees made of windfalls in the galedisaster area of Kladska

The Abstract •

This dissertation deals with classification of synusia of „cambioxylofag“ trap

trees (purposely prepared in periods III/2006 and IV/2007) and windfalls (caused in autumn and winter season) in the profile of the whole stem and crown branches according to species spektrum, stem degree of coverage and the infestation intensity. The fauna of windfalls in the area of LZ Kladská with the basic estate of eighttoothed spruce bark beetle and pine bark beetle contrasts with species diversity from the fauna of trap trees. On the trap trees was from 10 to 30% higher frequency of occurrence of „Ips thypographus“ compare to the windfalls.

4

•

With raising diameter at breast height of trap trees and windfalls was positively

affected the stem colonization by the eight-toothed spruce bark beetle. •

With raising diameter at breast height of trap trees stems and windfalls the

attractivity and the depth of stem niche was increasing by the eight-toothed spruce bark beetle, the pine bark and the smaller 8-toothed spruce bark beetle. •

The stem niche was shortening itself by the Pityophtorus pityographus.

Keywords: Ips thypographus, Pityogenes chalcographus, Ips anitinus, Cambioxylofags, Norway spruce, Windfall, Trap tree, Kladská.

5

Obsah :

1. Úvod………………………………………………………………………………………………..8 2. Cíl práce………………………………………………………………………………...…….10 3. Rozbor problematiky………………………………………………………………...………11 4. Literární přehled…………………………………………………………...……….12 4.1 Stručný pohled do historie lesů v České republice…………………………………….12 5.Charakteristika přírodních a růstových podmínek u LZ Kladská, polesí Kynžvart…….………………………………………………………………………14 5.1 Současný stav lesů LHC Kladská………………………………………………………..16 5.1.1Druhová skladba porostů………………………………………………………..………16 5.1..2 Vliv imisí……………………………………………………………………………….…17 5.1.3 Vliv zvěře……………………………………………………………………………….…17 5.1.4 Hmyzí škůdci……………………………………………………………………………..18 6. Nejvýznamnější kambioxylofágové na smrku……………………………………………19 7. Východisko řešení – „prevence“………………………………………………………….23 7.1 Návrh ochranářských opatření proti vzniku vývratů……………………………….…23 7.2 Ochranářská opatření proti přemnožení kůrovců……………………………………..25 7.2.1 Lapáky…………………………………………………………………………………….26 7.2.2 Otrávené lapáky…………………………………………………………………...…….26 7.2.3 Lapače…………………………………………………………………………………….27 7.3 Asanace lapáků včetně kůrovcového dříví……………………………………………..27 8. Metodika…………………………………………………………………………...………….28 8.1 Popis porostů……………………………………………………………………………….29 9. Výsledky………………………………………………………………………………….…..38 9.1 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (lapáky I.série)………………………….…38 9.2 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (lapáky II.série)…………………….….….39 9.3 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (odříznuté vývraty)……………………..…40 9.4 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků ( vývraty navazující na L I.)……………...41 9.5 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (vývraty ostatní)……………………………41 9.6 Vývoj kambioxylofágů na vývratech a lapácích………..………………………………42 9.6.1 Vývoj na lapácích I. Série……………………………………………………………….42 9.6.2 Vývoj na lapáích II. Série……………………………………………………………….43 6

9.6.3 Vývoj na odříznutých vývratech……………………………………………………..…43 9.6.4 Vývoj na vývratech navazujících na lapáky L I. Série…………………………….…44 9.6.5 Vývoj na vývratech ostatních………………………………………………………..….44 9.7 Vlivem změny osídlení kambioxylofágů dle výčetní tloušťky…………………….……46 9.8 Vliv nadmořké výšky na výskyt kambioxylofágů smrku………………………………..47 10. Diskuse………………………………………………………………………………………48 11.Závěr…………………………………………………………………………………….……51 12. Resumé…………………………………………………………………………………….…52 13. Literatura a prameny ………………………………………………………………….…..53 14. Přílohy……………………………………………………………………………………….55 14.1 Tabelární přílohy………………………………………………………………………….55 14.2 Fotografické přílohy……………………………………………………………...………56

7

1.Úvod

Hygiena lesa je základním atributem udržení základního stavu lýkožrouta smrkového a doprovodných kambioxylofágů. Obecně přijatý názor,že těžební odpad a nezpracovaná polomová hmota se stávají disponibilním zdrojem potravy a místem vývoje kambioxylofágů je více odrazem praktických zkušeností lesníků než výstupem dosažených výzkumem. Z minulosti je známá celá řada abiotických poškození jehličnatých (smrkových) lesních porostů kalamitního rozsahu, po nichž zpravidla následovalo přemnožení podkorního hmyzu. Jejich rozsah určovaly zejména tři faktory, a to včasnost a způsob zpracování (asanace) poškozené hmoty, výchozí stav populačních hustot podkorního hmyzu a konkrétní průběh povětrnostních vlivů po abiotické kalamitě. Smrkové monokultury, vlivem mokrého, těžkého sněhu a silného větru trpí každoročně v různém rozsahu vývraty, na kterých se vyvíjí široké spektrum kambioxylofágů, z nichž nejvýznamnější jsou lýkožrout smrkový a lýkožrout lesklý. Vývrat představuje specifickou potravní nabídku kambioxylofágů, atraktivita a disponibilita vývratu vzniklého zpravidla v průběhu zimy je limitována především věkem stromu, sociálním postavením stromu. Dále kvalitou borky a postupným zavadáním lýka, což je spojeno s propojením kořenů s půdou, kterou často charakterizuje zvýšená vlhkost (Kula, Zabecki 1996, 1997b, 2001, 2002). Kůrovci na vývraty úspěšně nalétají i při nižší populační hustotě a dochází k jejich namnožení, které může přejít v následný úspěšný útok na stojící živé stromy. Pravděpodobnost napadení stojících stromů se zvyšuje s nárůstem počtu smrkových vývratů. Úspěšný postup napadení smrku souvisí s porostními a stanovištními podmínkami, působícími stresovými faktory jako je (sucho, houby, blesk). Pokryvnost kmenu požerky je vyšší na lokalitách s menším soustředěním vývratů (Ericsson, Pouttu, Roininen 2005). Atraktivita stanoviště se zvyšuje rozsahem polomových ploch,

kde vysoká

produkce volatilních látek ovlivňuje agregaci lýkožrouta smrkového. Za méně atraktivní jsou považovány smíšené porosty a stanoviště s malým množstvím čerstvého smrkového dřeva v důsledku snížené produkce volatilních látek zvyšujících

agregaci

lýkožrouta

smrkového

(Austarå

et

al.1986,

Lindelow,

Risberg1992). Preferovány jsou polomy v uvolněných a osluněných místech, v okraji

8

porostů, kde rychlost zavadání lýka ovlivňuje intenzitu nalétání, rychlost vývoje lýkožrouta smrkového, popřípadě konkurenční prostředí s dalšími druhy (Gothlin et al.2000, Jakuš 1998). Ze 111 druhů kůrovců žijících v ČR se nachází 27 druhů na smrku, přičemž bionomie, etologie a ekologické nároky jednotlivých zástupců přispívají k utváření synuzie kambioxylofágů smrku (Pfeffer 1955). Polomová hmota si může zachovávat atraktivitu i ve druhém vegetačním období po jejím vzniku(Ericsson, Pouttu, Roininen 2005), zvláště když se nachází ve stínu a nebyla osídlena druhem Hylurgus palliatus (Gyll.)(Butovitsch 1971, Annila, Petaaisto 1978, Botulin et al.2000).

9

2. Cíl práce

Cílem této diplomové práce je zhodnocení využití vývratu jako kontrolních a obranných lapáků. Dále vymezit v podmínkách LZ Kladská synuzii kambioxylofágů, kteří využili v průběhu prvního vegetačního období ke svému vývoji kmeny pokácených lapáků a vývratů (ponechaných v celku nebo odříznutých v oddenkové části) vzniklých v zimním období na území LÚ Peklo a LÚ Úbočí.

10

3. Rozbor problematiky V roce 2002 postihla Kladskou kalamita (evidováno cca 11000 m3), kterou zapříčinil bořivý vítr a mokrý sníh. Jednalo se především o poškození porostů na náhorních plošinách předmýtního věku. Po velmi teplém a suchém roce 2003, který se opět vyznačoval vysokým objemem nahodilé těžby živelného charakteru, narostlo prudce nebezpečí kůrovcové kalamity. V roce 2003 bylo evidováno 908 m3 kůrovcového dříví (znamená to skoro osminásobný nárůst ve srovnání s rokem 2002). Následující rok 2004 byl proto očekáván s velkou pravděpodobností, že dojde ke gradaci kambioxylofágů. Díky příznivé kombinaci studeného a deštivého počasí a vysoké intenzity obraných opatření, se kalamita dále nerozrostla (v roce 2004 bylo evidováno 820 m3). Rok 2005 byl opět rokem živelné větrné kalamity, která zasáhla oblast Kladské 29.7., přesto však byl zaznamenán pokles napadení kůrovci (evidováno cca 271 m3) a situace se celkově poněkud stabilizovala. Následující rok opět Kladskou zasáhla větrná kalamita spojená s mokrým sněhem. Též dochází z pohledu výskytu kůrovců a kůrovcových těžeb k mírnému zhoršení. Tento stav byl ovlivněn především průběhem povětrnostních podmínek (v první polovině vegetační sezóny bylo zaznamenáno extrémní střídání teplých a naopak chladných period, pozdní léto a podzim bylo teplé a suché a po něm následovala extrémně mírná zima. Leden 2007 (z 18. na 19.) byly v celé Evropě postiženy lesní porosty, zejména smrkové větrnou kalamitou „orkánem

Kyrill“. Na území LZ Kladská došlo

k rozsáhlému poškození, především mýtních porostů. S ohledem na rozsah ležící živelné kalamity, její charakter (velká míra roztroušenosti) a nejistotu budoucího chodu povětrnostních podmínek a situace vývoje, je velmi znesnadněná jakákoliv prognóza do budoucího období. Je tedy možné, že v následujících letech může dojít ke gradaci podkorního hmyzu a vzniku rozsáhlých kůrovcových kalamit.

11

4. Literární přehled

Grodzki (1992) potvrdil na základě šetření v Jizerských horách nárůst druhotných škůdců v porostech vyšších poloh, které byly více poškozeny a zanedbány z hlediska čistoty lesa a pěstování. Podobné závěry uvádí Kula (1992), který stanovil, že průměrná zásoba aktivní kůrovcové hmoty ve smrkových porostech Horní Blatné narůstala se stupněm poškození porostů imisemi. Knížek (1994), Zabecki (1994), Kula, Kajfosz (2006) se domnívají, že ve smrkových porostech představují vážné nebezpečí drobní kůrovci, vyvíjející se na větvích a korunových zbytcích zůstávajících v porostech po těžebním zásahu. Postupně na nich probíhá nekontrolované rozmnožování kůrovců, kteří následně osidlují oslabené stromy. V podmínkách dlouhodobých klimatických změn s výrazným srážkovým deficitem, jak uvádí Pfeffer ( 1994 ), stromy vytváří tenkou vrstvu lýka a z tohoto důvodu mizí lýkožrout smrkový ( Ips typographus L. ). Na jeho místo nastupuje Lýkohub Polygraphus poligraphus. Podle Mrkvy (1994) u stromů se silně omezeným asimilačním aparátem může nastat porucha energetické rovnováhy a v důsledku toho dochází ke snižování odolnosti stromu proti napadení kůrovci. Studium procesů onemocnění porostů, v jejichž důsledku vznikají podmínky k masovému přemnožení jedněch a ústupu jiných kambioxylofágů, se stává významným úkolem výzkumným i hospodářským.

4.1 Stručný pohled do historie lesů v České republice - (polomy a podkorní hmyz).

Rámcový přehled situace v průběhu 20. století je dobře zdokumentován zejména v pracích Kudely (1946, 1980) a Skuhravého (2002). V první polovině minulého století se situace postupně zhoršovala, zejména v souvislosti s kombinovanými účinky abiotických a antropogenních poškození lesa (tzv. imisní kalamita v severních pohraničních horských oblastech), doprovázených přemnožením podkorního hmyzu (svou roli jistě sehrála rovněž změna zákona o lesích v r. 1977).

12

Objem poškozené hmoty se pomalu zvyšoval, v 70. letech se pohyboval v rozmezí 25-30 mil. m3 (25 mil. m3 živelní, 3,5 mil. m3 kůrovcová), během 80. let pak překročil 50 mil. m3 (44 mil. m3 živelní, necelých 8 mil. m3 kůrovcová). Tomu odpovídaly postupně narůstající podíly nahodilých těžeb. Na přelomu 80. a 90. let a později zasáhlo západní a střední Evropu několik orkánů, které na území České republiky napáchaly škody v rozsahu 10,5 mil. m3. V následujících letech pak v souvislosti se změnami společenských poměrů, jež v počátečním období vedly k poklesu intenzity vykonávaných obranných opatření, a vzhledem k panujícímu teplému a suchému počasí první poloviny 90. let, došlo k doposud největšímu rozvoji přemnožení podkorního hmyzu (v letech 1993 až 1996 bylo na území republiky evidováno přes 6 mil. m3 kůrovcového dříví, za celé desetiletí to pak bylo přes 8 mil. m3). V tomto desetiletí bylo za roky 2000-2005 evidováno cca 16 mil. m3 živelní kalamity a cca 4 mil. m3 kůrovcového dříví (z toho však cca 700 tisíc m3 lapáků).

13

5. Charakteristika přírodních a růstových podmínek u LZ Kladská, polesí Kynžvart.

Lesní porosty LZ Kladská spadají do geografického trojúhelníku Slavkovského lesa, jež je ve svých „vrcholech“ ohraničen třemi lázeňskými městy: Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Je jedinou chráněnou oblastí v ČR,která kromě ochrany přírody a krajiny má přímo ve výnosu zakotvenou ochranu zázemí lázní. Tím je vyjádřená nutnost ochrany území v blízkosti lázní, nejen pro účely rekreace, ale také pro účely tvorby minerálních pramenů. Centrální část CHKO Slavkovský les (polesí Prameny, polesí Kynžvart) je tvořena rozsáhlým lesním komplexem, který je přírodovědně nejcennější. Vyskytuje se zde celá řade rašelinišť, od malých po několika set hektarová. Nejcennější a nejvýznamnější prvky v krajině jsou vyhlašovány za zvlášť chráněná území národní přírodní rezervace. Již v roce 1933 bylo vyhlášeno za národní přírodní rezervaci Kladské rašelinyrašeliniště Tajga s cca 150 ha, které je součástí lesnického úseku Rybníky. Druhou národní přírodní rezervací byla vyhlášena oblast Lysina s cca 43 ha, která spadá pod lesnický úsek Peklo. Jedná se o rašeliniště vrchovištního typu, s typickými rostlinnými společenstvy horských vrchovišť, s porostem borovice bažinné (blatky) a horského smrku. Další významně cennou lokalitou na polesí Kynžvart je rezervace Holina s cca 41 ha, v blízkosti Lázní Kynžvartu. Jedná se o oblast vyhlášenou v roce 1990. Účelem ochrany byly zbytky původních svahových porostů Slavkovského lesa. Jedná se o zbytky květnatých a bikových bučin, s původními porosty buku a s příměsí smrku. •

Polesí Kynžvart patří do lesní oblasti Karlovarská vrchovina, podoblast

Slavkovský les (3a). •

Nadmořská výška v průměru 750m n. m. Rozmezí 500m n. m. LÚ Úbočí a

nejvyšším vrcholem Slavkovského lesa Lesný, který dosahuje výšky 983 m n. m nacházející se na LÚ Jarov. •

Klimaticky je oblast řazena jako chladná, semihumidní až humidní

s průměrnými teplotami 5-6 oC, s ročním úhrnem srážek 800 – 900mm, vegetační dobou 120 – 140 dní. Vanou nejčastěji větry západních směrů.

14

•

Menší zastoupení mají větry východní, které jsou však nebezpečné, zvláště

v zimních měsících (tvorba jinovatky a námrazy). •

Podle geografické mapy LHC Kladská je podloží polesí Kynžvart tvořeno

ze 2/3 žuly, z necelé 1/3 amfibolity, s minimálním zastoupením ruly, hadce a svorů. •

Pedologické poměry jsou odvislé z podloží. Převažují chudší a kyselé,

oligotrofní hnědozemě. Dále jsou zastoupeny v menší míře mezotrofní hnědozemě, pseudogleje a oglejné půdy, rašelinné půdy, humusové podzoly. •

Fytocenologicky patří území do oblasti středo evropské květeny, podoblast

horské flóry středoevropské (EU – hercinium). •

Podle geobotanického mapování je území zařazeno převážně do oblasti

bikových bučin, acidofilních a podmáčených smrčin. •

LVS jsou zastoupeny 0, 5, 6, 7, 8. Největší podíl tvoří lesní vegetační

stupeň: - bukosmrkový 7 (52%) - smrkobukový 6 (34%) - jedlobukový 5 (10%) •

Ekologické řady : kyselá 72%, podmáčená 15%, oglejená 8%, živná 4%, exponovaná 1%.

•

Lesní typy : Nejvyšším zastoupením - Kyselá buková smrčina metlicová - 7 K1- 1 164 ha - Kyselá smrková bučina metlicová - 6 K1- 818 ha - Kyselá smrková bučina svahová - 6 K9- 251 ha - Kyselá jedlová smrčina třtinové - 7 P1- 232 ha - Podmáčená jedlová smrčina třtinová - 7 G3- 231 ha - Kyselá jedlová bučina svahová - 5 K9- 228 ha - Kyselá rašelinná smrčina borůvková - 7 R2- 158 ha.

Dřevinná skladba je oproti původní silně pozměněná. Podíl jehličnanů dosahuje 93%, z toho připadá na SM 85%, BOR 5%, MD 1%, BORblatka 1%, jedle bělokoré 0,03 %. Zbývající 7% plochy připadá na listnaté dřeviny BK 1,5%, BR 2,6%, OL 1,4% a JV 0,2%.

15

5.1 Současný stav lesů LHC Kladská

Současný stav porostů představují převážně smrkové, stejnověké kultury. Jsou však poškozené dlouhodobým působením jelení zvěře a imisemi. Které jsou vzhledem k pokročilému vývoji hnilob, jakož i k nevhodnému provenienčnímu původu porostů, staticky labilní. Za základní faktory ovlivňující současný stav porostů můžeme tedy považovat změněnou druhovou skladbu porostů, vliv zvěře, vliv imisí a rekreační zatížení lesů (Hruška,1998).

5.1.1

Druhová skladba porostů

Ještě koncem 18. století téměř na celém území LHC převládala JD (30 – 60 %) doprovázená SM ( 20 – 40 % ). V menším rozsahu se vyskytoval BK (do 30 %) s nepatrným množstvím BO (do 5 %). V 19. století dochází k dominantnímu zastoupení smrku, avšak původní provenience. S příchodem roku 1890 dochází k nákupu veškerého semene mimo region, především se jednalo o semennou surovinu z Rakouska. Lze tedy předpokládat, že převážná část současných smrkových porostů mladších 130 let je nevhodného původu. Naproti tomu zbytky dnešní jedle a větší části buku

lze považovat za dřeviny

autochtonní. Nevhodnost dnešních smrkových porostů lze doložit na chronických škodách sněhem a námrazami ve vyšších polohách, kdy hřebenitá koruna s dlouhými větvemi zapříčiňuje poškození vrcholovými zlomy. Nejstarší porosty náhorních poloh, s korunami až deskovitého typu a krátkými větvemi, jsou sněhem prakticky nepoškozeny. Další podstatný vliv na snížení stability má i zanedbání údržby a obnovy odvodňovacích příkopů v centrální ploché části LHC, kde je přibližně 5 000 ha trvale nebo dočasně zamokřených ploch. Rovněž nelze zapomenout na rozsáhlé množství porostů poškozených zvěří a bohužel špatně zvolenou technologií těžby dřeva. (Následekem je velký rozsah hnilob). Vlivem těchto poškození je stále stoupající rozsah kalamit, které dosáhly v minulém decénium 84% nahodilých těžeb.

16

Tab. Výše smrkových nahodilých těžeb v území LZ Kladské (2002-2006). Nahodilé těžby (m3)

Rok

Živelní

Hmyzí

Ostatní

Sa

2002

10888

143

2882

13913

2003

7299

908

4088

12295

2004

6951

820

4099

11870

2005

27255

271

2536

30062

2006

91332

418

3614

95364

5.1.2 Vliv imisí

Ačkoliv vliv imisí na LHC je dlouhodobý, nikdy nebyla dosažena kritická hranice, která by zapříčinila odumření porostů. V posledních letech - po odsíření elektrárny Tisová a na území Německa elektrárny v Arzbega, dochází k výraznému snížení imisního zatížení, což se projevuje zastavením chřadnutí starých porostů a obnovou olistění a celkovým zlepšením vitality mladších porostů.

K zpracování LHP bylo vylišeno celkem 14 267,65 ha poškozených porostů, z toho: Pásmo ohrožení

B – 118,63 ha C - 1969,93 ha D - 12 179,09 ha

5.1.3 Vliv zvěře

Zvěř ovlivňuje oblast Slavkovského lesa dlouhodobě a velmi silně. Lesy v centrální části jsou intenzivně poškozovány již od přelomu století, kdy zde bylo chováno až 60 ks jelení zvěře na 1000 ha lesa. V poválečném období se jelení zvěř rozšířila na celou oblast LHC a k nim přibyly další druhy zvěře (muflon, daněk, sika). Počínaje rokem 1959 zde vznikla vyhrazená honitba MZE na ploše 27 000 ha, z toho 17 000 ha lesa, s kmenovým stavem jelení zvěře 380 ks, přičemž skutečné stavy byly mnohonásobně vyšší. Od roku 1991 se přistoupilo k postupné redukci stavu jelení zvěře, došlo k přeřazení honitby z II. do IV. bonitní třídy, a tím k poklesu normovaných 17

stavů na 1000 ha z původních 17 ks na 9 ks, čehož je v dnešní době z velké části docíleno.

5.1.4 Hmyzí škůdci V posledních letech nedošlo u LHC k výrazné gradaci hmyzích škůdců. Kůrovce se dařilo udržovat v základním stavu. Pouze v roce 2003 vlivem dlouhotrvajících suchých dní došlo k pomístnímu zvýšení některých kambioxylofágních druhů. Jednalo se převážně o lokality na vodou ovlivněných plochách ve vyšších nadmořských výškách LHC. Na polesí Kynžvart po výrazné větrné kalamitě lze očekávat možný vzestup kůrovce. Především v této lokalitě bude nutno provádět důsledně kontrolu jak stromovými lapáky, tak feromonovými lapači popřípadě otrávenými poleny s feromény.

Základním principem ochrany lesa proti kůrovcům je : - Včasné odstranění materiálu vhodného pro rozmnožování kambioxylofágních druhů. Jestliže existuje nebezpečí vzniku kalamitního stavu nebo tento stav již nastal, je každý hospodář lesa povinen provést bezodkladně opatření, která povedou k redukci a k zamezení dalšího šíření kůrovců. - Veškeré polomy, vývraty a dříví atraktivní pro rozvoj kůrovce vzniklé do 31. března musí být zpracováno nebo asanováno nejpozději do 31. května; v lesních porostech, které alespoň částečně zasahují do polohy 800 m nadmořské výšky, zpracováno do 30. června běžného roku. Pro chemickou asanaci je dovoleno používat pouze schválené přípravky uvedené v „ Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin“.

18

6. Nejvýznamnější kambioxylofágové na smrku.

Nejvýznamnějšími druhy kambioxylofágů na smrku jsou lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) a lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus L.) podle § 3, vyhlášky č. 101/1996 Sb. v platném znění jmenováni jako kalamitní škůdci.

Lýkožrout smrkový – Ips typographus (Linnacus, 1758) patří do řádu brouků ( Coleoptera), čeledi kůrovcovitých (Scolytidae). Lýkožrout smrkový patří ve střední Evropě mezi nejvýznamnější škůdce starších smrkových porostů. Tento druh je typickým sekundárním škůdcem, který v první řadě napadá čerstvě pokácené smrkové dřevo, polomy a fyziologicky oslabené stojící stromy (oslabení imisemi, suchem, houbovými patogeny apod.). Z hlediska způsobu poškození je lýkožrout smrkový škůdcem fyziologickým. Nejčastější výskyt je ve smrkových porostech nad 60 let, především na osluněných porostních stěnách. Uvnitř porostů se vyskytuje v místech s nižším zkameněním nebo za gradace. Požerek lýkožrouta smrkového je jednoramenný převážně však tříramenný. Tříramenné požerky převládají v oblastech se základním stavem, v kalamitním stavu jsou častěji se vyskytující jednoramenné a dvouramenné požerky. Lýkožrout smrkový má v našich podmínkách nejčastěji dvě generace. Jarní rojení začíná ve středních a nižších polohách obvykle na přelomu dubna a května, v horských oblastech může začít i o měsíc později v závislosti na průběhu teplot a nadmořské výšce. Letní rojení probíhá zhruba od poloviny června do počátku září. Jako první nalétají na kmeny samečci, kteří po 2 až 4 dnech vyhlodají snubní komůrku přibližně 5 x 5 mm, kam následně přilétají samičky lákané samečkovým feromonem. Na jednoho samečka připadá zhruba 1 až 3 samičky. Po spáření hlodá každá samička svoji matečnou chodbu a do zářezů po stranách chodby klade jednotlivá vajíčka. Matečné chodby jsou rovnoběžné s podélnou osou kmene, jsou rovné, 6 – 12 cm dlouhé, přibližně 3 mm široké a jsou opatřeny několika nepravidelnými tvz. větracími otvory, ústícími na povrch kůry. Hlodání matečné chodby a kladení vajíček trvá obvykle 7 – 10 dní. Během svého života samička naklade 20 – 100 vajíček, v průměru se odhaduje zhruba 60 vajíček. Vajíčko je oválné, lesklé, bílé, v průměru 0,6 – 1,0 mm dlouhé. 19

Z vajíček se po 6 – 18 dnech líhnou larvy, u kterých může trvat v optimálních podmínkách 7 dní vývoj. V podmínkách které jsou nepříznivé pro vývoj, může být tato doba i 60 dnů. Larva je beznohá, bělavá, s hnědavou silně chitinizovanou hlavou. Čerstvě vylíhlá larva je 1,5 – 2 mm dlouhá, v posledním třetím instaru dosahuje délky 5 až 7 mm. Larvové chodby mohou dosahovat délky až 6 cm. Dalším navazujícím stádiem je stádium kukli, které trvá zpravidla 8 dní při optimálních podmínkách. Kukla je 5 – 6 mm dlouhá, bílá s patrnými vnějšími znaky budoucího brouka, se zakončením na konci zadečku dvěma krátkými trny. Vylíhlí brouci jsou zpočátku bílí přecházejí do žluté a v závěrečné fázi hnědou, přitom provádějí zralostní žír a to buď přímo v místě vylíhnutí anebo po přeletu na jiné, náhradní místo. Toto období trvá obvykle 2 – 3 týdny. Celkový vývoj od zavrtání samečka až po ukončení znalostního žíru trvá za optimálních podmínek 6 – 10 týdnů. Dospělec je válcovitý, 4,0 -5,5 m dlouhý, lesklý černohnědý. Lýkožrout smrkový může zazimovat jako larva, kukla nebo jako dospělec, v závislosti na průběhu počasí během léta nebo podzimu. U poslední generace pokračuje vývoj larev i při teplotách 7 – 10 oC. Část dospělců zimuje v hrabance, část pod kůrou, kde se vylíhne, a část pod kůrou v místě znalostního žíru. Sesterské rojení bylo pozorováno u všech generací a následuje po 2 – 4 týdnech po základním rojení. Při sesterském rojení dochází k přerojování samiček na stejný nebo jiný strom, kde samičky po regeneračním žíru pokračují bez oplodnění v kladení vajíček. Udává že sesterské rojení prodělává kolem 10 % samiček a však může jej založit až 90 %.

Obr. 1 : Lýkožrout smrkový Ips typographus (L.) 20

Lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus (Linnaeus, 1761) patří do řádu brouků (Coleoptera), čeledi kůrovcovitých (Scolytidae). Tento druh představuje největšího škůdce především mladších porostů, tyčkovin a tyčovin. V posledních desetiletích se stále častěji projevuje jako škůdce i v porostech starších. Jeho význam narůstá za dlouhotrvajících nepříznivých klimatických podmínek. Jde o škůdce sekundárního. Přednostně obsazuje materiál čerstvě odumřelý, nebo odumírající. Při gradaci však napadá i zdánlivě zdravé stromy, u kterých jeho požerky přerušují vodivá pletiva, což způsobuje následné odumírání větví, vršků nebo celých stromů. Ve starších porostech obsazují brouci především vrcholové partie stromů se slabou kůrou a větve. V mlazinách napadá celé stromy. Rojení nastává obdobně jako u lýkožrouta smrkového zpravidla koncem dubna, začátkem května, ve vyšších polohách pak až koncem května, za dnů, kdy průměrná teplota dosahuje minimální teplota 16 oC. Jako první na strom nalétávají samečci, kteří vyhlodávají snubní komůrku a začnou produkovat agregační feromon. Za samečkem přilétá zpravidla 3 – 6 samiček, které po oplodnění hlodají ze snubní komůrky hvězdicovitě uspořádané matečné chodby 2 – 6 cm dlouhé a 1 mm široké. Do jemných postraních zářezů těchto chodeb kladou jednotlivě drobné, kulaté vajíčka. Samička klade v průměru 10 – 26 vajíček zhruba 7 dnů, ze kterých se líhnou postupně larvy, jak byla kladena vajíčka. Larvové chodby jsou dlouhé 2 – 4 cm a jsou velmi hustě zastoupené na kmenech. Po ukončení žíru, který trvá 4 – 6 týdnů (v závislosti na teplotě), se larvy kuklí. Kuklení komůrka je v kůře. Koncem června se již objevují první brouci, kteří po ukončení znalostního žíru, jenž nejčastěji probíhá zpravidla v místě vývoje, nalétají na stromy a zakládají druhou generaci. (Za příznivých podmínek může lýkožrout lesklý založit i tři generace). Dospělec je 1,6 – 2,8 mm velký, válcovitý, hnědočerný, lesklý. V období vegetačního klidu přetrvává jako larva, kukla nebo dospělec. Zimování probíhá zpravidla v místě vývoje, ale může se též uskutečnit v místě kde prováděl zralostní žír, nebo v hrabance. Lýkožrout lesklý pro svůj vývoj upřednostňuje spíše slabší hmotu – větve, horní část kmene. Není však vyloučené ho objevit i na silnějším materiálu. Nejhojnější zastoupení má v tyčkovinách a tyčovinách. Ve starších porostech osidluje především korunové části. Po větrných a sněhových polomech dochází často k jeho přemnožení ve slabším dřevě a nalétává pak i na stojící okolní stromy, které při silném stupni napadení 21

chřadnou a následně odumírají. Tento problém může nastat i na lokalitách, kde probíhá těžba se soustředěním velkého těžebního odpadu.

22

7. Východisko řešení – „prevence“ (Zvýšení stability smrkových porostů a udržení dřevokazného hmyzu v základním stavu).

7.1 Návrh ochranářských opatření proti vzniku vývratů

Z hlediska prevence by tedy bylo žádoucí omezit rozsah pěstování smrku v nižších vegetačních pásmech a nevytvářet velké plochy stejnověkých porostů. Následné porosty je třeba zakládat tak, aby se co možná nejvíce snižovalo jejich poškozování v budoucnu. Velmi důležitá je otázka původu reprodukčního materiálu. Přednostně by měl být používán materiál z místních zdrojů. U smrku je třeba dávat přednost porostům s vyšším podílem jedinců s hřebenitým typem zachvojení. Při výsadbě smrku se volí minimální počty jedinců na jeden hektar vycházející ze stanoviště (hospodářského souboru) dle vyhlášky č. 139/2004 Sb. Limitujícím ukazatelem pro použití určité kvality sazenic a způsobu zalesnění je stav zalesňováné plochy (buřen, voda) a stupeň ohrožení vysazené kultury nepříznivými činiteli (mráz, sucho, zvěř). Správný výběr vhodné sadby odpovídající stavu zalesňované plochy, se příznivě projeví v menším nezdaru při zalesňování a ve zkrácené době potřebné k ošetřování a ochraně kultur. Existující porosty vychovávat výchovnými zásahy již od prostřihávek a prořezávek. Obecně platí zásada, že prořezávka je zásah, jehož kvalita může ovlivnit jakost porostu až do jeho obnovy. Prořezávky se provádějí za účelem úpravy druhové skladby, zvýšení kvality a zajištění odolnosti stromů. Po celý čas

vývoje porostu je nutno udržovat volnější

porostní zápoj, aby stromy mohly dostatečně rozvíjet své nadzemní části. Prořezávkami je třeba intenzivně zasahovat zejména do porostů, které vznikly přirozenou cestou a mají zpravidla vysoký počet jedinců na ploše. Výchovné zásahy v nejmladších věkových třídách, ale i v porostech středního věku mají za úkol podporovat všechny zpevňovací dřeviny tak, aby se udržely a uplatnily v porostní úrovni. Při dalších výchovných zásazích – probírkách, se podporují dobře vyvinutí jedinci, označované jako cílové stromy. Tento počet je stanoven pro každé stanoviště. Po uvolnění korun cílových stromů se těží jedinci potlačení, podúrovňoví, odumírající a stromy poškozené. U výchovně zanedbaných smrkových porostů v polohách ohrožených větrem, se doporučuje zachovat zakmenění 0,9.

23

V druhé vývojové fázi – po kulminaci výškového přírůstku postupně klesají možnosti výrazněji ovlivňovat tvar kmene i korun, zejména jejich délku a souměrnost. Ke zpevnění porostu slouží také rozluky a odluky. U rozsáhlých komplexů stejnorodých smrkových monokultur se doporučuje provést jejich rozdělení na menší části. Rozdělení provádíme systémem rozluk a za maximální hranici stáří porostu považujeme 40 let. Jde o průseky široké 5 – 6 metrů, vedené kolmo na směr převládajícího větru. Později se pruhy rozšíří odkácením dalšího pruhu směrem proti větru, tak aby v mýtném věku dosáhla šířky rozluky 15 – 20 m. Rozluky zakládáme již ve zmíněných mladších porostech, kde očekáváme, že stromy na okrajích mohou ještě podstatně prodloužit své koruny. Vždy je třeba dbát na to, aby vítr neohrozil porosty za rozlukou. Odlukou se rozumí pruh porostu o šířce 15 – 20 m, vykácený na závětrné straně staršího porostu. Odluka má zabránit ohrožení mladšího porostu větrem v době, kdy bude na jeho návětrné straně zmýcen porost starší. Cílem odluky je tedy zachovat na budoucích návětrných porostních okrajích co nejhlubší zavětvení. Poslední vývojová fáze se zaměřuje na porostní obnovu. Tu je třeba řešit tak, aby se omezovalo ohrožení nejen stávajících porostů, ale i porostů následných. Především jde o snížení počtu ohrožených porostních stěn. Cestou k tomuto cíli je maximální povolená velikost a šíře seče dle zákona. Dále je třeba orientovat obnovní seče (linie) podle možnosti ve směru vzdušného proudění. Z obnovních sečí se jako nejvýhodnější jeví pruhová seč holá. Kotlíky je lépe vyloučit, znamenají příliš mnoho porostních stěn a tedy i ohnisek polomů. U kvalitních porostů je velmi výhodné využít v plném rozsahu přirozené obnovy. Určit vhodné způsoby porostní obnovy patří z hlediska ochrany k nejodpovědnějším pracím lesního hospodáře, neboť se přitom rozhoduje o charakteru příštích porostů, o jejich složení, velikosti, tvaru a o jejich vitalitě. Z uvedeného výčtu vyplývá, že jde o proces značně složitý a dlouhodobý. Při provádění ochranářských opatření je třeba vždy vycházet z konkrétních stanovištních podmínek.

24

7.2 Ochranářská opatření proti přemnožení kůrovců.

Působení hmyzích škůdců je možno regulovat vhodnými preventivními opatřeními nebo metodami a prostředky přímé obrany na základě včasné kontroly a prognózy škodlivého výskytu. Tento systém ochrany lesa před hmyzími škůdci nazýváme integrovanou ochranou lesa. Je založena na důsledné znalosti biologie a ekologie škůdců a jejich nepřátel. Uplatňují se nejúčinnější kombinace všech vhodných metod a prostředků omezování škůdců, které jsou účinné a šetrné k přírodnímu prostředí. Přednost je dávána biologickým metodám před použitím chemických látek. Biologické metody mohou mít účinky preventivní nebo obranné. Prevence zahrnuje opatření, za která můžeme považovat zvyšování ekologické stability lesních porostů, především vhodnou dřevinnou skladbou. Náleží sem vedle pěstování zdravého lesa např. využití a podpora hmyzožravého ptactva, mravenců a ostatního entomofágního hmyzu. V posledních letech se však v ochraně lesa začaly užívat biologicky atraktivní látky, které ovlivňují chování hmyzu. Jsou to především feromony, které hmyz využívá pro komunikaci mezi příslušníky téhož druhu hmyzu a vyvolávají určitou reakci. V praxi se feromony používají ve formě návnad k lákání škůdců do různých lapačů jednak za účelem kontroly počtu, ale i snižování jejich stavu. V ochraně lesních porostů před škůdci zaujímají významné místo chemické přípravky (insekticidy proti hmyzu). Poněvadž jejich používání je spojeno s větším rizikem nežádoucích vedlejších účinků, musí být jejich aplikace na vysoké odborné a technické úrovni. Použití těchto přípravků v ochraně lesa je opodstatněno jen v určitých případech, kdy hrozí vážné škody a je nutno respektovat zásady a opatření na ochranu přírodního prostředí. Z toho vyplívá, že základem veškeré ochrany je po celý rok důkladně vyhledávat, evidovat a včas zpracovávat veškerou kůrovcovou hmotu (kůrovcové stromy, kůrovcové dříví). Dále je třeba včas odstraňovat z lesa veškerý atraktivní materiál vhodný pro namnožení lýkožrouta smrkového, tj. vytěžené dříví, polomy, vývraty a fyziologicky oslabené stromy, a to především před začátkem rojení kůrovců. Počet odchytových zařízení pro jarní rojení se stanoví podle kalamitního základu; počet odchytových zařízení pro letní rojení vychází ze stupně napadení v jarním období. Při slabém stupni napadení se mohou odchytová zařízení rušit, nebo přemístit na vhodnější lokalitu. Při středním stupni napadení zůstávají, nebo se přikacují ve stejném počtu, při 25

silném se přiměřeně navyšují. K takto určenému množství se přidává jedno odchytové zařízení na každý částečně nebo zcela lýkožroutem opuštěný strom.

7.2.1 Lapáky

Za lapák označujeme pokácený zdravý strom, nebo vývrat popřípadě zlom, který je zpravidla odvětvený a zaevidovaný. Lapáky se zakrývají po celé délce větvemi, to proto aby nedocházelo k předčasnému vysychání lýka, nebo proti jinému mechanickému poškozování (loupání, ohryz zvěří aj.). Pro zvýšení jeho účinnosti (využití co největší plochy) se doporučuje lapáky podkládat. U tohoto ochranného opatření není nutné dodržovat bezpečnostní vzdálenost, je možno jej připravovat přímo v porostu. Důležité je, aby nedocházelo k zarůstání lapáků buření. Kontrola lapáků pomocí loupáku se provádí od počátku rojení v intervalech 7 – 10 dní, až do doby jejich asanace. Při evidenci lapáků se kromě čísla a série zaznamenávají ještě údaje o místu a datumu položení lapáků, data kontrol se stupněm napadení, stupně vývoje lýkožrouta a datumu asanace. Včasná asanace lapáků je rozhodujícím momentem pro úspěšné použití této metody. Lapák, ze kterého kůrovec vylétne, je nejen nefunkční, ale zároveň zvyšuje populaci škůdce v porostu.

7.2.2 Otrávené lapáky (polena)

Za otrávený lapák považujeme ležící kmen (pokácený, vývrat, zlom), který je odvětvený a celopovrchově ošetřený vhodným insekticidním přípravkem těsně před předpokládaným začátkem rojení kůrovce s feromonovou návnadou. Vhodné je použít i čerstvá polena ošetřena insekticidem a též opatřena feromonovou návnadou. Za optimální délku můžeme považovat 2 metry z důvodu snazší manipulace. Pro stanovení počtu otrávených opatření určených k obraně, platí obdobné zásady jako při používání lapačů. Otrávená opatření musíme umisťovat tak, aby vzdálenost byla od nejbližšího stojícího stromu (smrku) minimálně 6 metrů. Otrávené lapáky používáme tam, kde by nebylo možno pravidelně kontrolovat lapáky či lapače. Tuto metodu z ekologického hlediska můžeme považovat za nejméně vhodnou, neboť při ní dochází k významnému hubení predátorů lýkožrouta smrkového. Trvání účinnosti chemického ošetření a feromonové návnady vyplývá z údajů výrobce. 26

7.2.3 Lapače

Lapač je past sloužící k zachycení imág kůrovce, v níž se k lákání používá feromonové návnady. Feromonová návnada je odparník obsahující specifické množství agregačních feromonů příslušného druhu kůrovce zajišťující jeho samovolné uvolňování do ovzduší v množství vhodném pro lokální škůdce. Instalace lapače musí splňovat následující zásady: a) bezpečnostní vzdálenost od nejbližšího zdravého smrku nemá klesnout pod 10 metrů a neměla by překročit hranici 25 metrů; b) účinná plocha nárazových lapačů má být zhruba v prsní výšce; c) vzdálenost mezi jednotlivými lapači se doporučuje 15 – 20 metrů. Kontrola probíhá v 7 – 10 denních intervalech. Musí být vedena evidence, ve které se kromě čísla lapače zaznamenává místo instalace (porost), datum vyvěšení návnady, datum kontrol s počtem zachyceného hmyzu. Podle celkového počtu odchycených brouků do jednoho lapacího zařízení za celé období rojení se stanoví: -

slabí stupeň náletu (do 1000 Ks odchyceného brouka)

-

střední stupeň náletu (1000 – 4000 Ks odchyceného brouka)

-

silný stupeň náletu (nad 4000 Ks).

Pro určení množství zachycených jedinců platí přepočet, že z 1 cm3 (1 ml) je zhruba 35 jedinců lýkožrouta smrkového a 550 jedinců lýkožrouta lesklého.

7.3 Asanace lapáků včetně kůrovcového dříví

Lapáky zpravidla asanujeme tvz. odvozen. Jak už bylo řečeno, nesmí dojít k tomu aby vývoj došel do stádií kukel a žlutého brouka. Dojde-li k této situaci musí nastat asanace. Za základní způsoby asanace můžeme považovat odkornění (mechanicky nebo ručně) nebo použití vhodného insekticidu (chemické). Asanace odkorněním (oloupání nebo rozdrcením kůry) se provádí nejlépe u stádia larev. Nacházejí-li se v požerku kukly nebo žlutý brouk, je při ručním odkornění nutné sloupanou kůru spálit, nebo chemicky asanovat. Při mechanickém odkornění (harvestor, fréza odkorňovače na motorové pile nebo na stabilním odkorňovači) dochází ke spolehlivému hubení kůrovců i ve stádiu žlutého brouka. Pro chemickou asanaci je dovoleno používat pouze schválené přípravky uvedené v „ Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin“. 27

8. Metodika

Z vývratů vzniklých v zimním období X/05 – I/06 na území LHC Kladská, bylo ve vybraných 30

smrkových porostech ve stáří 75 – 160 let, které jsou součástí

lesnických úseků Peklo a Úbočí v nadmořských výškách (620 – 980 m n.m.) bylo analyzováno 173 ks vzorkových stromů. Výskyt kambioxylofágů byl hodnocen podle rozvoje požerku, vývojových stádií (snubní komůrky,matečný chodby, vajíčka, larvy, kukly) v celém profilu kmene a větví koruny v jednometrových sekcích po jejich odkornění. Současně byla stanovena i kvalita lýka (lýko živé, lýko zavadající, lýko mrtvé). Abundance byla klasifikována ve třech stupních: a) kmen – výskyt rozptýlený (ojediněle se nacházejí požerky), zvýšený (požerek na 30 – 70 % sekce), silný ( požerek na více jak 70 % sekce); b) větve – výskyt rozptýlený (požerek do 30 % povrchu větve), zvýšený (30 – 70 %); silný (více než 70 %). K vyhodnocení výsledků byly zvoleny srovnávací sekce na kmeni a v koruně stromu (oddenek kmene, střed kmene, sekce pod korunou a na začátku koruny, uprostřed a na vrcholu koruny). Pokryvnost výskytu kambioxylofágů byla vyjádřena procentem počtu vývratů nebo sekcí napadených daným druhem na kmeni z celkového počtu analyzovaných opatření. Frekvence výskytu a stupeň napadení v jednotlivých zvolených kontrolních sekcích kmene a koruny byla vyjádřena procentem nalétnutých sekcí z celkového počtu analyzovaných sekcí v příslušné poloze. Průměrný rozsah výskytu a stupeň napadení stromu nebo větví koruny byl odvozen ze sumy délek profilů kmenů a korun napadených daným druhem a vztažen k celkové délce kmenů a korun těch stromů, na nichž se hodnocený druh nacházel. Pro srovnání atraktivity jednotlivých sekcí a pokryvnosti kmene při nestejné délce vývratu, byla zvolena nulová hladina v poloze nasazení koruny, kdy sekce korunové jsou vedeny jako kladné a sekce kmenové pod korunou jako záporné. V práci je hodnocena fauna kambioxylofágů 20 lapáků I. série, 17 lapáků II. série, 20 vývratů navazující na lapáky I. série, dále 24 vývratů odříznutých, taktéž navazujících na lapáky I. série a 92 samostatných vývratů. Pro každou metodu byly

28

charakterizovány taxační parametry (délka kmene a koruny, výčetní tloušťka d1/3, nasazení koruny). Charakteristiky jednotlivých porostů vychází z údajů LHP. 8.1 Popis porostů Lesnický úsek Úbočí

436 D11 SM kmenovina na prudkém svahu, tloušťkově i výškově diferencovaná. JV expozice, prudký svah. Výměra porostu 9,93 ha, věk 105 let, zakmenění 8 HS – 501 : Smrkové hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh LT – 5K9: Kyselá jedlová bučina svahová na oligotrofní hnědozemi prudkých svahů. Zastoupení dřeviny : SM 100%

447 A8 Mírný sklon k Z; v J části odvozní cesta; střední částí prochází odvodňovací kanál; na SV vrcholek Lysina; SZ hranici tvoří NPR Lysina. SM kmenovina rozrůzněná; místy podmáčená, mezernatá; souše, hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 4,26 ha, věk 78 let, zakmenění 8 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K3 : Kyselá buková smrčina třtinová na mezotrofní hnědozemi čedičového vrcholu Lysiny. Zastoupení dřeviny : SM 100%

448 A9 Rovina přecházející do mírného svahu se sklonem k JZ; v S části potůček; nadregionální biocentrum Kladské rašeliny. SM kmenovina diferencovaná; několik rozvolněných míst s nálety - nárosty SM [ h= 0-3 m ]; částečně podmáčená; vývraty; souše, hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 7,01 ha, věk 85 let, zakmenění 8 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 29

450 B12 Střední až prudký svah k Z - JZ - silnici; V hranici tvoří odvozní cesta. S část rozvolněná; nálety SM,BK; hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 2,09 ha, věk 120 let, zkamenění 8 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

451 A11 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, vrcholové zlomy. JV expozice, mírný až prudký svah k potoku. Výměra porostu 4,52 ha, věk 107 let, zakmenění 8 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

451 C12 Rozpracovaná SM kmenovina. Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Poškozena větrnou kalamitou a kůrovcem. Převážně Z expozice, prudký svah, v Z části potok. Porost ve stádiu obnovy. Genová základna pro SM č. 217. Výměra porostu 8,91 ha, věk 117 let, zakmenění 7 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

452 D11 SM kmenovina. Z expozice, převážně prudký svah. Genová základna pro SM č. 217 Kladská. Výměra porostu 3,03 ha, věk 107 let, zakmenění 9 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh

30

LT – 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

454 C12 Střední až prudký svah s převažující JZ expozicí; v JZ části u silnice louka – bezlesí. Rozrůzněná, hniloba, vrcholové zlomy, porost poškozen větrem, nevýrazně kůrovec. Výměra porost 1,83 ha, věk 118 let, zakmenění 8 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

456 A11 Ve V části mírně zvlněný postupně k Z přecházející prudký svah s převažující Z expozicí; v JV části valy - "Švédské šance"; SZ a Z hranici tvoří převážně potok. Nálety SM; souše, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 2,77 ha, věk 110 let, zakmenění 8 HS – 501 : Smrkové hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh LT – 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

456 A14 Ve V části mírně zvlněný postupně k Z přecházející prudký svah s převažující Z expozicí; v JV části valy - "Švédské šance"; SZ a Z hranici tvoří převážně potok s četnými prameništi Výměra porostu 1,54 ha, věk 140 let, zakmenění 7 HS – 501 : Smrkové hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh LT – 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

31

456 E12 Mírný sklon přecházející do středního až prudkého svahu s převažujícím sklonem k J; v JV části podél potůčku částečně podmáčený terén. Rozrůzněné části; souše, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 4,81 ha, věk 117 let, zakmenění 8 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

Lesnický úsek Peklo

420 D10 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, mezery s krnící kulturou. Z expozice , mírný až střední sklon Výměra porostu 1,67 ha, věk 95 let, zakmenění 9 HS – 541 : Smrkové hospodářství živných stanovišť vyšších poloh LT – 6S1 : Svěží smrková bučina šťavelová na hnědozemi zvlněných plošin a mírných svahů středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100 %

421 C8 Kmenovina značně věkově, výškově i tloušťkově rozrůzněná. Mírný Z sklon, porostem protéká síť potůčků. Výměra porostu 6,81 ha, věk 75 let, zakmenění 8 HS – 761 : Přirozené smrkové hospodářství oglejených stanovišť LT – 7P1 : Kyselá jedlová smrčina třtinová na humózních glejích zvlněných plošin a svahů vyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100 % 423 C16 Kmenovina značně poškozena větrem. Mírný Z až JZ sklon. Výměra porostu 0,77 ha, věk 152 let, zakmenění 7 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť

32

LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

424 B12 Kmenovina s podsadbou JD a BK v oplocence, značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Vrcholové zlomy, poškozen větrem a sněhem. Mírný JZ sklon, místy zamokřeno. Výměra porostu 2,82 ha, věk 111 let, zakmenění 8 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

425 E12 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Náseky pro BK. Mírný SZ sklon Výměra porostu 2,10 ha, věk 115 let, zakmenění 9 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

425F15 Plošina až velmi mírný Z sklon. Poškozena větrem a kůrovcem Výměra porostu 0,76 ha, věk 150 let, zakmenění 5 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

425 H11 Plochý terén s velmi mírným JZ sklonem, JZ okraj zamokřen. Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost Výměra porostu 3,23 ha, věk 105 let, zakmenění 9 33

HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

429 A8 S expozice, střední sklon, porost ve stadiu výchovy. Při JZ hranici lovecká chata. Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Značně poškozen sněhem a lýkohubem matným Výměra porostu 6,79 ha, věk 71 let, zakmenění 8 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

429 B10 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, ve V části řidší, vyšší, s odrostlejším nárostem SM. Dolní etáž 5-15 let. S expozice, mírný sklon Výměra porostu 3,25 ha, věk 98 let, zakmenění 9 HS – 781 : Smrkové hospodářství podmáčených stanovišť horských poloh LT – 7G3 : Podmáčená jedlová smrčina třtinová na rašelinném gleji zvlněných plošin vyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

429 C9 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, prořídlá kmenovina se SM nárostem v S části. SV expozice, mírný až střední sklon, porost ve stadiu obnovy. Výměra porostu 3,45 ha, věk 85 let, zakmenění 7 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

34

430 A11 V mezerách místy SM nárost. V a SV expozice, převážně mírný sklon Výměra porostu 7,22 ha, věk 102 let, zakmenění 9 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

441 A10 Velmi mírný sklon k S; na Z a S odvozní cesta 1L. Kmenovina rozrůzněná; rozvolněná; částečně podmáčená; na části nálet SM Výměra porostu 0,61 ha, věk 100 let, zakmenění 6 HS – 781 : Smrkové hospodářství podmáčených stanovišť horských poloh LT – 8G3 : Podmáčená jedlová smrčina třtinová na rašelinném gleji zvlněných plošin vyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

442 A16 NPR Kladské rašeliny - část Lysina ( NPR č. 166 ); vrchovištní rašeliniště s blatkovým borem, rašelinou smrčinou a podmáčenou smrčinou; několik odvodňovacích kanálů. Velmi diferencovaná a rozrůzněná; kyselá rašelinná smrčina; hniloba, vrcholové zlomy; několik skupin souší Výměra porostu 25,90 ha, věk 155 let, zakmenění 6 HS – 11 : Mimořádně nepříznivá stanoviště LT – 8R1 : Vrchovištní smrčina suchopýrová na živé rašelině náhorních plošin a poklesli Zastoupení dřeviny : SM 95 % BL 5 %

443 C10 Mírný až střední svah se sklonem k S; SZ hranici tvoří odvozní cesta 1L. Smrková kmenovina místy rozvolněná; nálety - nárosty SM; souše, hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 3,37 ha, věk 97 let, zakmenění 8 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť 35

LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

444 B9 Mírný pozvolný svah se sklony k S - SV; J část podmáčená, v JV části okolo potůčku mokřinky. Porost místy prořídlá s nálety až nárosty SM; souše; hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 3,31 ha, věk 81 let, zakmenění 8 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

446 B10 Pozvolný svah k V - JV; v SV části osada Kladská, v S části nad osadou hrobka Sigismunda Schönburg - Waldenburga; v S části potůček - okolí zamokřené. Kmenovina částečně podmáčená; hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 1,56 ha, věk 97 let, zakmenění 10 HS – 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100%

446 C10 Pozvolný svah k V - JV; v Z části výsypky po průmyslové těžbě rud; v JZ části bezlesí, kmenovina rozrůzněná; několik náletů SM, BK; v S části oplocenka s podrostem BK, SM; souše, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 7,56 ha, věk 99 let, zakmenění 9 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 95%

36

447 A10 Mírný sklon k Z; v J části odvozní cesta; střední částí prochází odvodňovací kanál; na SV vrcholek Lysina; SZ hranici tvoří NPR Lysina. Smrková kmenovina rozrůzněná; souše, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 2,67 ha, věk 97 let, zakmenění 9 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K3 : Kyselá buková smrčina třtinová na mezotrofní hnědozemi čedičového vrcholu Lysiny Zastoupení dřeviny : SM 91% BK 9%

447 E12 Mírně zvlněný terén se sklonem k SV - V - JV; V hranici tvoří odvozní cesta; v J části velké navážky, několik roklin a propadlin bývalých šachet. Místy nálet SM, BK, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 3,37 ha, věk 120 let, zakmenění 7 HS – 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT – 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 95% BK 5%

37

9. Výsledky

Kambioxylofágové vývratů a lapáků. Na polesí Kynžvart bylo v období (červen / 06 – červenec / 06) analyzováno 173 vývratů společně s lapáky. Kambioxylofágní faunu tvořilo 10 druhů, z nichž nejčetnější a nejvíce se vyskytujícími druhy byli Pityogenes chalcographus (L.), dosahující průměrné pokryvnosti na lapácích a vývratech 93 % (100 x 88,04 %) . Ips typographus (L.) dosáhl průměrnou pokryvnost 85,32 % (100 x 70,65 %). Na polovině sledovaných opatření byl zaznamenán Ips amitinu ( Eich.), který dosáhl průměrné pokryvnosti na vývratech a lapácích (32 %). Lýkohub Polygraphus poligraphus napadal ve sledovaném období (VI /06 – VII /06) vývraty a lapáky v nevýrazném rozsahu (11,28 %), převážně na přelomu živé a mrtvé koruny. Dřevokaz Xyloterus lineatus (Oliv.). zaujímal především oddénkové sekce s průměrnou pokryvností (16,07 %) (tab.1). Kambioxilofágové osídlovali diferencovaně disponibilní prostory vývratů a lapáků. Pokryvnost byla s části modifikovaná ekologickými nároky druhu na kvalitu lýka a lehkosti dřeva. Posun v kvalitě vývratu a lapáku v průběhu vegetačního období je dán stupněm prosychání koruny. V období prováděných analýz mělo 60 % vývratů zelenou korunu a u 40 % se projevil opad jehličí v různém rozsahu. Intenzita napadení vývratů a lapáků byla nejvyšší u lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého ve středním stupni napadení, blížící se až spíše silného stupně napadení (tab.1). Z kambioxylofágů větví potvrdil rozhodující postavení Pityogenes chalcographus (95 %) v silném stupni napadení. Ne příliš významný byl výskyt druhu Hylurgops palliatus a Ips amitinus na větvích.

9.1 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků – (lapáky I. série) (tab. 2)

Kambioxylofágní fauna lapáků I. série tvořilo 6 druhů. Merocenóza kmene je obecně známá. V nejcitlivějším místě kde začíná atak lýkožrouta smrkového (tj. přechod mrtvé a živé části koruny) jsem situoval nulovou hodnotu profilu kmene. Z analýzy lapáků I. série v období červen – červenec vyplynulo, že přítomnost živého lýka byla 52,98 %, lýka zavadajícího 37,20 % a mrtvého lýka 9,80 %.

38

Ips typographus se nacházel téměř v celém profilu kmene hluboko v oddenkových sekcích až po samý vrchol lapáku. Maximální četnost výskytu (> 90 % ) byla dosažena v 9 metrovém úseku pod korunou a další úroveň napadení 50 – 89 % sestoupila výrazně po kmenu dolu (až k – 21 m). V koruně vystupoval i nad středokorunovou sekci do konkurenčního prostoru s druhem Pityogenes chalcographus, který ne až tak dominantně

(jak je známo)

pokrýval profil nad středem kmene koruny s četností (60 – 100 %), na kmeni se nacházel od jeho poloviny do vrcholu (tab.2). Ips amitinus neměl jednoznačnou profilaci, do korunové části vystupoval výjimečně. Nejvíce atraktivním místem byly sekce v okruhu středokmene, pokračující do podkorunové oblasti, mezi navazujícími sekcemi se neprojevily odchylky v četnosti výskytu (5 – 15 %). Jeho výskyt není neobvyklý i ve vrcholových sekcích, kde dosáhl hodnoty (33,33 %). Hylurgops palliatus neměl na lapácích výrazné zastoupení. Nacházel se především ve středokorunové části na přelomu zavadajícího a mrtvého lýka, s velmi malou četností (5 – 17 %),se střední intenzitou napadení. Polygraphus poligraphus se z velké části nacházel především ve střední části lapáků (- 8 až + 11 m) s nevýraznou četností 5 – 16 %. Xyloterus lineatus měl hojné zastoupení na oddenkových sekcích (- 21 až – 11) s četností 5 – 42 %.

9.2 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků – (lapáky II. série) (tab. 3)

Kvalita lýka u lapáků II. série byla odlišná od lapáků I. série, jelikož byly pokládány (káceny) ze zdravých stojících stromů, s třítýdenním odstupem. Odumírání lýka probíhalo od vrcholu (15 – 13 metrů) s mírným ustálením, které rapidněji pokračovalo od 10. metru směrem dolů na 4. m v korunové části. Myslím si, že toto odumření mohly způsobit především druhy Pityogenes chalcographus a Ips typographus , kteří dosahovali na těchto sekcích četnosti 33 až 100 % výskytu. Ips typographus byl zachycen v širokém profilu kmene od – 19 až 13 m. Především se soustředil na středovou část celého kmene, ke kulminaci docházelo na 3. korunové sekci, kdy dochází k pozvolnému sestupu do korunové sekce 11. metru (Tab. 3). Intenzita byla zastoupena z velké části ve slabém stupni napadení.

39

Pityogenes chalcographus se nacházel na kmeni od jeho poloviny do vrcholu, s tím že od 6 metru korunové sekce si zachoval 100 % pokryvnost až na samý vrchol koruny. Ips amitinus a Polygraphus poligraphus se vyznačovali až na výjimky vyrovnanou četností napadení sekcí v celém profilu kmene (6 – 16 %). Xyloterus lineatus nebyl zaznamenán.

9.3 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků – (odříznuté vývraty) (tab. 5)

Zde byla kvalita lýka v následujícím zastoupení, živé lýko bylo zaznamenáno na 64 % délky kmene, zavadající lýko mělo hodnotu 32,5 %. Nevýrazné bylo zastoupení mrtvého lýka s 3,04 % (tab. 5). Za dominantní druh zde můžeme označit lýkožrouta smrkového, který měl téměř kontinuální vzestup četnosti výskytu dosahující 83 %. Kulminace nastala na rozhraní kmene a koruny na sekcích (- 2 až 3 m) (tab. 5). Intenzita napadení vývratů vykazující přítomnost daného druhu byla jednoznačně nejvyšší, neboť pokryvnost kmene dosáhla 100 % při pětačtyřiceti procenty silného stupně napadení a 33 % středního napadení. Pityogenes chalcographus se na odříznutých vývratech choval podobně jako na lapácích I. a II. série. Pokrýval široký profil kmene (- 14 až + 11 m) s tím, že kontinuálně narůstala četnost výskytu na jednotlivých sekcích od spodní části kmene a kulminovala v úseku středu koruny. Ips amitinus současně s Polygraphus poligraphus neměli jednoznačnou profilaci, do podkorunové části sestupovali jen vyjímečně. Nejvyšší atraktivita byla u Ips amitinus na sekcích středokmene s četností (4 – 18 %) a pokryvností 58 %. Polygraphus poligraphus se především nalézal na sekcích přechodu kmene v korunu, s četností výskytu (4 – 12 %), kde pokryvnost tvořil na 12,5 %. Xyloterus lineatus atakoval nejvíce oddenkovou část kmenů s nepatrným postupem do středové části kmene. Četnost napadení byla v rozmezí (4 – 25 %) při pokryvu 12,5 %. Z kambioxylofágů větví potvrdil rozhodující postavení lýkožrout lesklý v silném stupni napadení.

40

9.4 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků – (vývraty navazující na lapáky I. sér.) (tab. 6)

Z 10 druhů kambioxylofágů, které jsem celkově zaznamenal vyplňovalo prostor vývratu 6 druhů. Ips typographus se vyvíjel ve střední části stromu, sestupoval pod střed kmene a vystupoval hluboko nad střední část korunových sekcí, kde konkuroval druhům Polygraphus poligraphus a

Pityogenes chalcographus. Osciloval v profilu

kmene přiléhajícímu k nulové sekci (-2 až + 3 m), zde dosáhl četnosti v rozmezí 55 – 77 % (tab. 6), lýkožrout smrkový využil 85 % prostoru vývratu. Intenzita napadení byla zaznamenána v tomto sledu : největší zastoupení bylo dosaženo (44,15 %) u středního stupně, 43,16 % u slabého a 13,70 % tvořilo silný stupeň napadení. Pityogenes chalcographus atakoval vývrat od středu kmene po samý vrchol koruny (- 7 až 12 m), s tím že četnost výskytu kontinuálně narůstala 5 – 100 %. Intenzita napadení byla převládající u středního stupně. Ips amitinu společně s druhem Polygraphus poligraphus zaujímal 10 % prostoru vývratu s intenzitou slabého stupně napadení. Xyloterus lineatus zaujímal 20 % prostoru kmen.Na vývratech byl registrován výskyt zástupců r. Isarthron v nevýrazném zastoupení.

9.5 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků - (vývraty ostatní) (tab. 4)

Na profilu kmene bylo zaznamenáno všech 10 zmiňovaných druhů kambioxylofágů. Největší pokryvnost zaznamenal na vývratech Pityogenes chalcographus (88,04 %), Ips typographus (70,65 %). U jedné třetiny vývratů byl zaznamenán ve výraznějším pokrytí též Ips amitinus (39,13 %), společně s Hylorgops palliatus (21,74 %). Největší četnost výskytu byla u druhu Pityogenes chalcographus (80 – 100 %) tyto hodnoty byly dosaženy v 11 metrovém úseku pod vrcholem koruny. Další úroveň napadení (50 – 80 %) sestoupila ne příliš výrazně po kmeni na sekce přechodu živé a mrtvé koruny. Intenzita napadení byla ve středním stupni napadení 46 ,99 %. Ips typographus sestupoval pod střed kmene a vystupoval nad středo korunové

41

sekce (- 16 až 11 m). Osciloval v profilu kmene přiléhajícím k nulové sekci (- 2 až + 3 m) s četností výskytu 66 – 71 % (tab. 4). Převládal slabý stupeň napadení 59,01 %, ve středním stupni 40,50 % a v silném stupni 12,50 %. Ips amitinus pokrýval profil vývratu od středu kmene do -10 metrů a zasahoval do sekcí ve střední části kmene koruny + 10 metrů, s četností výskytu 1 až 19 %. Maximální četnost byla dosažena v korunových sekcích (1 – 6 m), se slabým stupněm napadení. Polygraphus poligraphus se nalézal téměř v celém profilu kmene ve vyrovnané, ale nízké četnosti výskytu (1,10 – 8,70 %), přičemž zaujímal 13,04 % povrchu kmene. Hylurgops palliatus preferoval korunovou část společně s Polygraphus poligraphus (1 – 11 m). Mezi navazujícími sekcemi se projevily odchylky v četnosti výskytu (1,09 až 19,57 %) s tím, že kulminace nastala v první třetině kmene koruny. To že do těchto sekcí naletěly tyto druhy, mohlo zapříčinit velké nakupení a překrytí korun, kde se především vyskytovalo zapařené lýko. Xyloterus lineatus se řadil k méně významným zástupcům s vyrovnaným obsazením profilu kmene (- 18 až – 12 m). V úrovni jednotlivých nálezů byly klasifikovaný druhy z rodu Isarthorn (- 20 až – 10 m), 1,18 až 27 % četnosti výskytu, dále byli registrováni zástupci rodu Pissodes (tab. 4).

9.6 Vývoj kamioxylofágů na vývratech a lapácích

Atraktivitu vývratů, lapáků a jejich disponibilitu pro nalétnutí kambioxylofágu na sledovaných opatření v období června a července charakterizuje zastoupení jednotlivých vývojových stádií na označené hmotě. U lapáků a vývratů odříznutých byl zaznamenán urychlenější vývoj kambioxylofágů v porovnání s vývraty.

9.6.1 Vývoj na lapácích I. série (tab. 6a – 6c), (tab. 6/1)

Ips typographus zaujímal dominantní postavení matečných chodeb s kladoucími samičkami (50,80 %) s minimálním výskytem snubních komůrek (3,20 %). Zastoupení vajíček na lapácích bylo 30,66 % a 15,33 % larev posledního instaru. Nálet zřejmě nastal na přelomu živé a mrtvé koruny, kde je zaznamenáno nejvyšší zastoupení larev.(Tab. 6a) Pityogenes chalcographus . Zastoupení vajíček 53,14 % na sekcích převládalo nad ostatním vývojovými stádii. Poměrně vyrovnané zastoupení tvořilo stádium 42

matečných chodeb (29,29 %) a stádium larev (17,57 %). Snubní komůrky nebyly zaznamenány. Pravděpodobně nálet nastal ve střední části kmene koruny mezi (5 – 8 m). Pityogenes chalcographus se nacházel na 95 % sekcí, což je patrné s (tab. 6b). Ips amitinus i přes nízké zastoupení na lapácích, se rozložením vývojových stádii blížil lýkožroutu smrkovému. Chodby byly zastoupeny v dominantním postavení (56,67 %) na profilu lapáku. Polygraphus poligraphus současně s Hylorgops palliatus měli převládající postavení ve stádiích vajíček s přechodem k larvám.

9.6.2 Vývoj na lapácích II. série (tab. 7a – 7c), (tab. 7/1)

Ips typographus ve vyrovnaném zastoupení se na lapácích II. série nacházela vývojová stádia matečných chodeb (42,49 %) společně se snubními komůrkam (37,73 %), které zaujímaly více jak 2/3 profilu kmene. Larvy a kukly nebyly zaznamenány (Tab. 7a). Pityogenes chalcographus se choval podobně jako na lapácích I. série. Dominantně převládalo stádium vajíček (46,49 %), společně s matečnými chodbami. Pozdější vývoj byl zaznamenán u lýkožrouta menšího spolu s lýkohubem.

9.6.3 Vývoj na odříznutých vývratech (tab. 9a – 9c), (tab. 9/1)

Ips typographus byl opět v dominantním postavení. Nejvyšší četnost vývojových stádií bylo vyhodnoceno u stádia matečných chodeb s kladoucími samicemi (52,21 %). Vyvážené zastoupení bylo u snubních komůrek a larev posledního instaru (12 %). Stádium líhnoucích se vajíček bylo o něco vyšší v porovnání s larvičkami (22,34 %). Pityogenes chalcographus se příliš nelišil od

lýkožrouta smrkového,

dominantním postavením zaujímal (55,07 %) ve vývojovém stádiu matečných chodeb v prostoru korunové části, což je pro tento druh typické. Ips amitinus preferoval spíše lýko živé a zavadající před lýkem mrtvým. Vrcholným stádiem pro tento druh bylo vývojové stádium matečných chodeb s kladoucími samičkami (80,59 %). Polygraphus poligraphus byl ve výrazném zastoupení matečných chodeb a vajíček v poměru (50 %). Preferoval sekce s živým a postupně zavadajícím lýkem.

43

9.6.4 Vývoj na vývratech navazujících na lapáky I. série (tab. 10a – 10c), (tab. 10/1)

Ips typographus dosahoval vyváženého zastoupení snubních komůrek (47,85 %) a matečných chodeb (48,47 %) s minimálním zastoupením vajíček (3,68 %). Stádium larev se na vývratech vůbec nevyskytovalo. Z toho je zřejmě, že první atakování kmene bylo opožděno oproti předchozím navazujícím metodám, které mohly být pro kůrovce atraktivnější z hlediska míry odumírání lýka. Pityogenes chalcographus měl v dominantním postavení matečné chodby s kladoucími samičkami (62, 07 %) s minimálním výskytem vajíček (6,9 %). Snubní komůrky se nacházely v postavení (31,03 %). Opět jako u lýkožrouta smrkového byl zaznamenán opožděný nálet oproti lapákům. Ostatní druhy byly ve stádiích snubních komůrek s nevýrazným zastoupením.

9.6.5 Vývoj na vývratech ostatních nenavazujících na lapáky I. série (tab. 8a – 8c)

U lýkožrouta smrkového bylo nejčetnějším vývojovým stádiem stádium matečných chodeb s kladoucími samičkami (44 ,80 %), minimální výskyt byl stanovený pro vývojové stádium larev (1,04 %). Snubní komůrky (34,14 %) byly ve vyrovnaném stupni s vajíčky (20,07 %) (tab.8a). Opět je zřejmé, že lýkožrout smrkový začal nejdříve nalétat do partii sekcí korunové části na přelomu mrtvé a živé koruny. Pityogenes chalcographus měl výrazné zastoupení matečných chodeb (47,80 %) a vývojového stádia vajíček (32 %). Nejatraktivnější polohou na kmeni pro tento druh byla poloha sekcí (+ 1 až + 5 m) s intenzitou napadení (75 – 89 %). Četným stádiem korunových sekcí bylo stádium larev (4,45 %) pokrývající 2/ 3 profilu koruny v rozmezí (+ 2 až + 10 m). Dle (Tab. 8b) je vidět jak se lýkožrout lesklý přesouvá do prostoru sekcí středové části kmene, kde částečně konkuroval lýkožroutu smrkovému. Ips amitinus byl zastoupen v nejvyšším počtu na sekcích (- 4 až + 8 m) s převládajícím zastoupením matečných chodeb (55,40 %) s minimálním zastoupením larev. Výskyt snubních komůrek (17,14 %) byl ve skoro stejném poměru co výskyt vajíčka (25,14 %). Polygraphus poligraphus i přes nízké zastoupení na vývratech se rozložením vývojových stádii blížil k lýkožroutu menšímu. Zastoupení vývojových stádii bylo nejčetnější u matečných chodeb (53,33 %), vajíčka byla zastoupena (36,19 %) a za nejníže četné vývojové stádium bylo stádium larviček (0,95 %). 44

Hylorgops palliatus se především vyvíjel v korunových sekcích s nepatrným posunem na kmenovou část (- 5 až 11 m), kde dominantní postavení měly matečné chodby (42,4 % ).

Obr. 3 : Typický, rozvíjející se požerek Lýkožrouta menšího Ips amitinus (Eichh.)

45

9.7 Vliv změny osídlení kambioxylofágů dle výčetní tloušťky

Výčetní tloušťka charakterizuje i kvalitou stromu z hlediska síly lýka a velikosti vývratu. V souboru 173 společných kusů (lapáků a vývratů), byla výčetní tloušťka vymezena v rozhraní 20 až 64 centimetrů. Frekvence výskytu jednotlivých druhů s měnící se výčetní tloušťkou odpovídaly ekologickým nárokům některých druhů podobně jak u lapáků, tak u všech druhů vývratů. U lýkožrouta smrkového se zvyšovala četnost výskytu s narůstající se výčetní tloušťkou stromu. Ips typographus byl zaznamenán na sekcích s tloušťkou pod 28 centimetrů (56 %) výskytu. Další kategorií byly sekce o tloušťce 29 – 46 cm, kde bylo zastoupení (85 – 97 %). Na sekcích silnějších > 47 cm, byla četnost téměř (100 %). Pityogenes chalcographus atakoval kmeny všech tloušťkových kategorií, podobně jako u lýkožrouta smrkového jsem zaznamenal kontinuální nárůst četnosti výskytu

zvyšující se tloušťkou kmene. Opačně reagoval Hylorgops palliatus,

Polygraphus poligraphus, Isarthron fuscum F., Ips amitinus společně s Xyloterus lineatus preferovali spíše kategorii výčetní tloušťky 29 – 46 cm.

Tab. 16/1: Osídlení kmenů kambioxylofági dle výčetních tlouštěk v (ks). Druh/výčetní tloušťka 20-28 29-37 38-46 47-55 56-64 suma (cm) Dryocoetes 1 1 0 0 0 2 autographus (Ratz.) Hylurgops 5 17 0 1 0 23 palliatus (Gyll.) Ips 7 41 13 4 1 66 amitinus (Eichh.) Ips 14 91 32 7 1 145 typographus (L.) Isarthron 2 5 0 1 0 8 fuscum (Fabr.) Pityogenes 22 100 32 7 1 162 chalcographus (L.) Pityophtorus 5 3 0 1 0 pityographus (Ratz.) 9 Polygraphus 6 13 1 0 1 21 poligraphus (L.) Xyloterus 1 22 3 0 0 26 lineatus (Ol.) Pissodes 0 3 0 0 0 3 harcyniae Herbst Celkem vývratů

25

107

33

46

7

1

173

9.8 Vliv nadmořské výšky na výskyt kambioxylofágů smrku.

Nadmořská výška je stanovištním faktorem, který ovlivňuje možný stupeň poškození antropogeními imisemi, ale i pásma příhodná pro výskyt kambioxylofágů smrku.Při třídění porostů byly stanoveny tři druhy výškových pásem (do 750 m n. m., 850 m n. m., 980 m n. m). Pouze u dvou druhů se projevil trend zvyšující se atraktivity a napadení smrku se stoupající nadmořskou výškou s kontinuálním vzestupem až do nadmořských výšek 980 metrů. Ips typographus společně s Pityogenes chalcographus dosahovali nejvyšších četností v nadmořských výškách 620 – 750 m n. m., s nárůstem nadmořské výšky docházelo k pozvolnému úpadku četnosti těchto dvou druhů. U zbývajících druhů stanoveného spektra kambioxylofágů se jevila nika vyrovnaná a i přes odchylky na nadmořské výšce nezávislá.

Tab. 16/2 : Osídlení kmenů lapáků a vývratů dle nadmořské výšky v (%). Nadmořská výška ( m ) Druh Dryocoetes autographus (Ratz.) Hylurgops palliatus (Gyll.) Ips amitinus (Eichh.) Ips typographus (L.) Isarthron fuscum (Fabr.) Pissodes harcyniae Herbst Pityogenes chalcographus (L.) Pityophtorus pityographus (Ratz.) Polygraphus poligraphus (L.) Xyloterus lineatus (Ol.) Počet stromů

620 - 750 %

751 - 850 %

851 - 980 %

0,00

0,63

0,00

2,82

3,47

5,65

12,68

13,56

8,93

38,02

34,38

29,76

1,41

0,95

2,38

0,00

0,31

1,19

38,03

37,85

35,71

0,00

2,84

0,00

2,82

3,47

5,95

4,22

2,52

10,12

25

102

46

47

10. Diskuse

Frekvence a rozsah polomových situací není možné přesně prognózovat. Nahodilé těžby (vývraty) vznikají každoročně, je tudíž nezbytné se tímto typem těžeb zabývat nejen jako prostorem k namnožení, ale i k využití pro případnou kontrolu podkorního hmyzu i obranu v lokalitách s nízkým podílem vývratů. Využití disponibilního prostoru, který je v obecné poloze dán bionomií druhu, se diferencuje intenzitou napadení, kdy kapacitní potřeby populace na potravu nutí lýkožrouta smrkového (Ips typographus) sestupovat hlouběji po kmeni a současně vystupovat do prostoru konkurenčních druhů lýkožrouta menšího (Ips amitinus) a lýkožrouta lesklého (Pityogenes chalcographus). Kvalitou lýka se ve sledovaném období odlišovaly lapáky od vývratů. U lapáků byl zaznamenán nejvyšší podíl odumřelých sekcí 9,80 % oproti vývratům 1,37 %. Domnívám se, že příčinou výskytu mrtvého a zavadajícího lýka na lapácích mohlo být způsobeno řeznými plochami při samotné výrobě (první řez v oddenkové části a druhý řez u korunové části, převážně v 16ti metrech kmene). Další příčinou mohlo být intenzivnější napadení silným žírem lýkožrouta smrkového na otevřených plochách, nebo kontakt se zemí, která způsobila rychlejší odumření lýka na spodní části kmene. Naproti tomu, téměř každý vývrat měl celý profil kmene mimo dosah země a zároveň bylo zachováno propojení kořenového systému s půdou. Z toho vyplývá, že vývraty mají zpravidla spodní část kmene déle disponibilní k vývoji kambioxylofágů a ve druhém roce po vzniku vývratu lze předpokládat nalétání a vývoj kůrovců (Ericsson, Pouttu, Roiniven 2005). Uvádí opakované osídlení vývratů ve druhém roce z 50 %, ale těž pouhých 12 % původního rozsahu. Annila, Petaaisto (1978) připouští, že Ips typographus je schopen využít polomovou hmotu během druhého léta po podzimním poškození porostu. Znamená to, že polomy představují dlouhodobější riziko po namnožení lýkožrouta smrkového. Hledisko míry soustředění hmoty vývratů je rovněž diskutováno, protože při lokálním nevelkém počtu stromů se podle Hengrena, Schodera, Wesliena (2003) neprojevil odklon v riziku poškození. Obecně je však známo, že rozsáhlá území s větrnými a sněhovými polomy jsou následně ohrožena gradací lýkožrouta smrkového (Gregore 1988, Raun 1985, Warreil 1983, Schroeder 2002). Proto v hospodářských lesích není na místě ponechávat hmotu, ani za cenu kritiky, že se tím neumožňuje rozvoj fauny mrtvého dřeva (Esseen et, al. 1998, Siitonen 2001). 48

Etologie jednotlivých druhů a jejich vazbou na profil kmene může být modifikována četnost napadení a pokryvnost lapáků, vývratů a vývratů odříznutých. Mezi druhy nacházející se pouze na vývratech patřily Dryocoetes autographus, Isarthron fuscum, s nevýrazným výskytem (2,17 %) všech sekcí. Na odříznutých vývratech tyto druhy dosahovaly opět zanedbatelný výskyt (4,17 %). Dalším sekundárním druhem neohrožující živé stromy byl Pissodes harciniae. Ips thypographus se na vývratech nacházel na 70 % disponibilních sekcí, zatím co na vývratech odříznutých byla pokryvnost o 30 % vyšší společně s lapáky, což má souvislost i s vyšší četností výskytu na lapácích a vývratech odříznutých (+ 13 %) oproti vývratům (tab. 17 – 23). Stejně reagoval i druh preferující slabší hmotu Pityogenes chalcographus, jehož pokryvnost dosahovala na vývratech 88 %, na odříznutých vývratech to bylo o 8 % více a na lapácích dokonce o 12 % více než na vývratech. V četnosti výskytu byl v dominantním postavení na lapácích, na zbývajících opatření byl ve vyrovnaném poměru (Tab. 17). Ips amitinus dosahoval největší pokryvnosti na vývratech odříznutých, opačně reagoval na vývraty a lapáky (- 19 %). Tento druh však dosahoval vyšší četnosti výskytu na lapácích (+ 5 %). Lýkohub Poygraphus poligraphus se nacházel na všech opatření ve stejném poměru pokryvnosti. Byl zastoupen ve hmotě spíše slabší do 37 cm. Četnost výrazně převyšovala u lapáků oproti vývratům (+ 16 %). Xyloterus lineatus opět potvrdil nejvyšší četnost výskytu a pokryvnosti na lapácích, na vývratech měl shodnou pokryvnost jako na odříznutých vývratech a však četnost výskytu byla vyšší u odříznutých vývratů (+ 21 %) oproti vývratům. Podle zastoupení vývojových stádií ve sledovaném období (VI/06 – VII/06), bylo stanoveno zpoždění u vývojových stádií na vývratech oproti lapákům a odříznutým vývratům. Z výše uvedeného vyplývá, že na vývratech se nacházela pestřejší fauna dřevokazného hmyzu oproti lapákům a odříznutým vývratům. Zvýšená atraktivita pro hospodářsky významné druhy byla hmota lapáků a odříznutých vývratů, což mohlo být způsobeno dřívějším odumíráním lýka a opadem jehličí korun. Vývrat, živá olistěná koruna a živé lýko kmene, propojení kořeny s půdou vytváří zcela jiné podmínky, při nichž dochází k nalétání kambioxylofágů, než lapák vyznačující se podle působících stresů různou délkou odumírání nebo odvětvením větví koruny. Synuzie kambioxylofágů byla obecně popsána Pfeffrem (1955), v závislosti na vegetačních stupních, Zumrem (1984) v závislosti na přítomnost houbových patogenů, 49

sociálním postavením stromů, SLT, poškozením bleskem (Kula, Zabecki 1997a, 1997b, 1999a, 1999b, 2000a, 2000b).

50

11. Závěry •

Strategie obrany smrkových porostů musí vycházet při kontrole ne

pouze z rozsahu, ale i charakteru ohrožení. Správnému rozhodnutí může pomoci stálé sledování skladby hlavních druhů kambioxylofágů projevující gradační sklony ve spojení s lokálními podmínkami a rozsahem poškození porostů. •

Při realizaci sanitárních zásahů ve smrkových porostech se nelze

spokojit s vývozem pouze kvalitního dřeva z lesních porostů. Ponechání těžebních zbytků v porostu (vrcholky korun, rozštípané kusy s kůrou, vysoké pařezy, větve) vytváří předpoklady k namnožení převážně drobných kůrovců, kteří představují největší hrozbu pro lesní porosty. Mikulowski et al (1993) v této souvislosti doporučuje po sanitárních zásazích provedení štěpkování jako speciální ochranné opatření. •

Z hlediska ochrany lesa je třeba přistupovat k odstraňování nejdříve

jednotlivých vývratů a zakončovat zpracovávání u hromadných vývratů a zlomů. •

Fauna kambioxylofágů smrkových lapáků na území LZ Kladská se

vyznačuje sníženou druhovou diverzitou v porovnání s vývraty . •

S měnící se nadmořskou výškou nebyl zaznamenán u kambioxylofágů

výraznější rozdíl v osidlování kmenů. Rozdíl byl pouze zaznamenán v čase, kdy v partiích nad 900 m n. m. docházelo v rozmezí 10 – 15 dnů k opoždění náletu oproti níže položeným místům. •

Změna kvality lýka v průběhu období (VI – VII) byla znatelnější u

lapáků I. série oproti vývratům, tudíž pro opožděnější nálety kůrovců by mohlo dojít ke snížení atraktivity připravovaných lapáků. •

Fauna kambioxylofágů větví lapáků a vývratů má největší diverzitu,

jednoznačně nejvýznamnějším je Pityogenes chalcographus. •

Uplatnění ochranářských opatření na území LZ Kladská spočívá ve

využití přirozeného materiálu (vývraty, zlomy) jako lapáků s důslednou asanací. Zachování kontroly pomocí feromonových lapačů je nezbytné. Na závěr této práce bych chtěl zdůraznit, že naznačená problematika představuje oblast vysoce zajímavého a dle mého názoru i velmi užitečného výzkumu, který může dále osvětlit podmínky, jež se podílejí v ochraně lesů.

51

12. Resumé •

The strategy of protecting spruce stands by the supervision must appear not only

from latitude, but even from the pattern of damage. By achieving the right solution may help permanent observing of the structure of main „cambioxilofag“ species express increasing orientation with connection to local conditions and damage of stands. •

By the execution of sanitary interferences in spruce stands we cannot take up

just with the export of high-quality wood from forest stands. Leaving of logging residues in stands (tops of the tree crowns, splintered pieces with bark, high stumps, brachnes etc) forms expectations for multiplication of mainly the small barkbeetles, which represent the biggest threat for the forest stands. Mikulowsi et al (1993) in connection with this fact recommends execution of chipping after the sanitary interference as a special kind of protective measure. •

In order to the forest protection, it is necessary to do the withdrawal primarily

from the several windfalls and to end by processing of mass windfalls and fractures. •

The fauna of „cambioxylofags“ on the trap trees in the area of LZ Kladská

features by decreased species diversity in comparison to the windfalls. •

There has never been noted any outstanding difference in colonisation of stems

by the „cambioxylofag“ species in matter of variable altitude. The difference was only noted in parts over 900 metres above sea level, when in interval of 10 – 15 days happened delay of natural seeding compare to lower situated places. •

The change of quality of phloem in periods VI and VII was more noticeable by

trap trees of the first series compare to windfalls, it means that delayed natural seedings of barkbeetles may cause the decrease of attractivity prepared trap trees. •

The fauna of „cambioxylofags“ on braches of trap trees and windfalls has the

highest diversity, unambigously the most important is „Pityogenes chalcographus“. •

Exercise of forest protective arrangement in the area of LZ Kladská consists of

useage of natural substance (windfalls, fractures etc) as trap trees with consequent

52

rehabilitation. Keeping of the supervision by the pheromone-baited trap is necessary. •

At the conclusion of this work I would like to emphasise, that the indicated

dilemma presents the field of very interesting and in my humble opinion also very useful research, which may illuminate conditions, which participate in forest protection.

53

13. Seznam literatury Grünwald M. 1986; Ecological segregation of bark beetles (Coleoptera, Scolytidae) of spruce. Eit. Für angew. Entomol., Bd. 101 (2): 176 – 187. Kolektiv 2004 : Nebezpečí kůrovců v r. 2004. Sb. Referátů 28. Setkání lesníků tří generací, Praha, 122 pp. Kula, E., Zabecki, W. 1999a; Kambioxylofágní fauna smrku stresovaných václavkou a kořenovníkem vrstevnatým. J. FOR. SCI., 45 (10): 457 – 466 Kula, E., Zabecki, W. 2002: Synuzie kambioxylofágů smrků v závislosti na stupni odumření lýka. Beskydy (15): 113 – 118. Kula, E., Zabecki, W. 2006: Kambioxylofágové smrkových vývratů. Lesnická práce 9: 18 – 20 Kula, E., Zabecki, W. 2006: Kambioxylofágové smrkových zlomů a odlomů. Lesnická práce 8: 22 – 23.

Kula, E., Zabecki, W. 2006: Spruce windfalls and cambioxylophagous fauna in an area with the basic and outbreak state of Ips typographus. J. For. Sci., 52 (11): 497 – 509.

Kula, E., Zabecki, W. 2006: Jarní aspekt v osídlení kmene smrkových vývratů kambiofágy. Beskydy, 19: 177 – 184. Zahradník P., 2006: Základy ochrany lesa v praxi. 2. vydání. Lesnická Práce, Kostelec n. Č. l., 128 str. Skuhravý V., 2002: Lýkožrout smrkový a jeho kalamity. Agrospoj, Praha, 196 pp., 125 obr. LHP LZ Kladská 1993 - 2002

54

14. Přílohy

11.1 Tabelární přílohy Tabulka 1 : Pokryvnost a intenzita napadení kmene a větví vývratů a lapáků kambioxylofágy u LZ Kladská Tabulka 2 : Četnost výskytu kambiofágů v profilu kmene lapáků I. Série Tabulka 3 : Četnost výskytu kambiofágů v profilu kmene lapáků II. Série Tabulka 4 : Četnost výskytu kambiofágů v profilu ostatních vývratů Tabulka 5 : Četnost výskytu kambiofágů v profilu odříznutých vývratů Tabulka 6 : Četnost výskytu kambiofágů v profilu kmene vývratů navazujících na lapáky I. Série Tabulka 6/1 : Zastoupení vývojových stádií kambiofágů na lapácích I. Série Tabulka 7/1 : Zastoupení vývojových stádií kambiofágů na lapácích II. Série Tabulka 8/1 : Zastoupení vývojových stádií kambiofágů na ostatních vývratech Tabulka 9/1 : Zastoupení vývojových stádií kambiofágů na odříznutých vývratech Tabulka 10/1 : Zastoupení vývojových stádií kambiofágů na vývratech navazujících na lapáky I. Série Tabulka 11 : Charakteristika kvality lýka na odříznutých vývratech dle nadmořských výšek Tabulka 12 : Charakteristika kvality lýka na vývratech navazující na lapáky I. Série dle nadmořských výšek Tabulka 13 : Charakteristika kvality lýka na ostatních vývratech dle nadmořských výšek Tabulka 14 : Charakteristika kvality lýka na lapácích II. Série dle nadmořských výšek Tabulka 15 : Charakteristika kvality lýka na lapácích I. Série dle nadmořských výšek Tabulka 17 : Četnost výskytu lýkožrouta lesklého v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů Tabulka 18 : Četnost výskytu lýkožrouta smrkového v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů Tabulka 19 : Četnost výskytu lýkožrouta menšího v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů

55

Tabulka 20 : Četnost výskytu lýkohuba matného v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů Tabulka 21 : Četnost výskytu lýkohuba obecného v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů Tabulka 22 : Četnost výskytu dřevokaze čárkovaného v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů Tabulka 23 : Četnost výskytu lýkožrouta lesklého na větvých v profilu kmene smrkových lapáků a vývratů 11.2 Fotografické přílohy Obr. 2 Lapák l. série Obr. 3 Vývrat neodříznut, navazující na lapák l. série Obr. 4 Vývraty v porostu 420D10 (LT – 6S1), živná stanoviště Obr. 5 Vývraty v porostu 441A10 (LT – 8G3), průvodní jev podmáčeného stanoviště Obr. 6 Vývraty v porostu 429 B10 (LT – 7K1) Obr. 7 Vývraty v porostu 456 A 14 (LT – 6K9) Obr. 8 Otrávené poleno s feromonovou návnadou Obr. 9 Nárazový lapač porostu 429A9

56

57