Parlament České republiky
SENÁT 2010
1221
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé
Návrh usnesení
SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé
Senát Parlamentu České republiky dává souhlas
k ratifikaci Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé
Předkládací zpráva pro Parlament České re publiky k návrhu na sjednání Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé Mezinárodní vztahy mezi státy v oblasti civilního letectví jsou obvykle upraveny dvoustrannými dohodami o leteckých službách/letecké dopravě, jejich přílohami a jinými souvisejícími dvoustrannými či vícestrannými ujednáními (dále jen „dvoustranné letecké dohody“), a to v souladu s principy stanovenými Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). Změnu ve vnější politice Evropského společenství (ES) v oblasti civilního letectví znamenaly až rozsudky Evropského soudního dvora (ESD) ze dne 5. listopadu 2002 nazývané „otevřené nebe“, kterými ESD rozhodl, že dvoustranné letecké dohody osmi zemí ES se Spojenými státy americkými (USA) jsou v rozporu se Smlouvou o založení ES, a které potvrdily pravomoci ES v oblasti mezinárodních leteckých služeb. Na jejich základě Evropská komise (EK) stanovila základní pilíře vnější politiky ES v oblasti letecké dopravy, kterými jsou a) zajištění souladu stávajících dvoustranných leteckých dohod s komunitárním právem (vložením tzv. vzorových komunitárních ustanovení na úrovni jednotlivých členských států či na úrovni ES na základě tzv. „horizontálního mandátu“), b) vytvoření společného vzdušného prostoru se sousedními zeměmi (dlouhodobým cílem je sjednat se všemi sousedícími zeměmi na jižní a východní hranici tzv. jednotné letecké dohody), c) uzavření jednotných leteckých dohod s jinými klíčovými zeměmi či regiony světa, které mají význam pro evropský letecký průmysl. Cílem jednotných leteckých dohod s globálními partnery má být oboustranný rozvoj letecké dopravy, celkové zlepšení vzájemných vztahů a stanovení stejných podmínek pro všechny dopravce Evropské unie (EU). Jednotné dohody je možné sjednávat pouze na základě mandátu (tzv. „vertikální mandát“) uděleného Radou EU, který je specifický pro každou jednotlivou zemi. Prvním z konkrétních projektů byl záměr sjednat jednotnou dohodu s USA (mandát z června 2003). Jednou z dalších zemí, které projevily zájem na zahájení jednání s ES o jednotné letecké dohodě byla Kanada. EK si proto nechala vypracovat analýzu potencionálního přínosu takové dohody pro ES a na základě této studie bylo připraveno Sdělení EK – Vývoj politiky Společenství v oblasti civilního letectví vůči Kanadě a Doporučení EK Radě ke zmocnění EK zahájit jednání s Kanadou o jednotné dohodě o letecké dopravě. Na jejich základě udělila Rada EU dne 2. října 2007 EK mandát k jednání s Kanadou o jednotné letecké dohodě. Jednání byla oficiálně zahájena 27. a 28. listopadu 2007 v Bruselu a po dalších třech kolech jednání (Ottawa, únor 2008; Brusel, duben 2008; Toronto, září 2008) byla ukončena dne 30. listopadu 2008, kdy byl text Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé (dále jen „Dohoda“) parafován zástupci obou stran. Dosažená Dohoda představuje průkopnický krok v oblasti letecké dopravy směrem k otevření vzájemných trhů a investičním možnostem. Dotváří transatlantický trh započatý dohodou ES – USA (I. fáze), kterou ovšem v mnohém přesahuje. Dohoda umožňuje leteckým dopravcům EU provozovat lety do Kanady z jakéhokoliv místa na území EU, odstraňuje všechna omezení týkající se linek, cen, kapacit, frekvencí, code-share spolupráce, intermodální dopravy, pozemního odbavování, volného prodeje služeb, převodu příjmů a přístupu k počítačovým rezervačním systémům (CRS). Přepravní práva jsou uvolňována postupně v souladu s otevíráním investičních možností. To umožní vyhnout se v budoucnu
nutnosti vést další vyjednávání za účelem dosažení plně otevřeného leteckého prostoru mezi Kanadou a EU, kterého bude dosaženo v konečné fázi a státní příslušníci obou stran pak budou moci volně investovat do leteckých dopravců druhé strany. Kromě toho Dohoda řeší významné oblasti jako jsou bezpečnost letectví, ochrana letectví před protiprávními činy, řízení letového provozu, ochrana životního prostředí, konkurenční prostředí, nediskriminační přístup k letecké infrastruktuře, uživatelské poplatky, daně, předávání statistických údajů, ochrana zájmů zákazníka, sociální otázky a mezinárodní spolupráce. Obsahové vymezení textu dohody je následující: 1) Vlastní text Dohody: Pro účely jednotnosti výkladu textu Dohody jsou v článku 1 definovány termíny a výrazy důležité pro aplikaci Dohody. V článku 2 jsou vymezena přepravní práva pro letecké dopravce obou stran. Jedná se o právo přeletu přes území státu druhé smluvní strany, právo přistání na území státu druhé smluvní strany pro neobchodní účely, právo nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany v místech stanovených dále v Dohodě cestující, zboží a poštovní zásilky a další práva stanovená v Dohodě. Článek 3 upravuje podmínky, za kterých budou obě strany uznávat určení a provozní oprávnění leteckých dopravců a také podmínky, za kterých je možné provozní oprávnění pozastavit či odejmout. Článek 4 umožňuje státním příslušníkům Kanady nebo členského státu nebo členských států plné vlastnictví leteckých dopravců obou stran, za podmínek stanovených v Příloze 2. V článku 5 je stanoveno, že letečtí dopravci, resp. jejich letadla, cestující, posádky, zavazadla, poštovní zásilky a zboží podléhají při vstupu, pobytu a výstupu na/z území druhé smluvní strany zákonům, předpisům a postupům této smluvní strany. Žádná smluvní strana nebude při aplikaci těchto zákonů, předpisů a postupů upřednostňovat své letecké dopravce. Obecné principy v oblasti provozní bezpečnosti letectví jsou stanoveny v článku 6, který umožňuje smluvním stranám mj. kdykoli požádat o konzultace v této oblasti, provést tzv. inspekci letadla na stojánce apod. Článek také upravuje vzájemné uznávání osvědčení a průkazů vztahujících se k letadlům a posádkám. Článek 7 řeší problematiku ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Smluvní strany si potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví v souladu s mezinárodním právem. Osvobození od cel, daní a poplatků včetně vymezení položek, na které se tato osvobození vztahují a principy jejich použití, jsou uvedeny v článku 8. Článek 9 se týká vzájemného poskytování statistických informací a údajů. V článku 10 uznávají strany důležitost ochrany spotřebitele. Strany mohou po leteckých dopravcích požadovat přijetí řady opatření za účelem ochrany práv cestujících. Článek 11 zajišťuje nediskriminační přístup k leteckým dopravcům druhé strany a to ze strany letišť, řízení letového provozu, letových navigačních služeb, služeb pozemního odbavování apod. Článek 12 stanoví obdobně nediskriminační přístup při vybírání a stanovování uživatelských poplatků za použití letecké infrastruktury. Článek 13 vymezuje rámec obchodních příležitostí pro letecké dopravce, kteří mají právo stanovovat bez omezení frekvence a kapacity svých služeb, vstupovat do spolupráce s ostatními leteckými dopravci a ostatními dopravci povrchové dopravy na základě společného označování linek, provádět vlastní pozemní odbavování nebo zvolit si
2
poskytovatele odbavovacích služeb dle svého výběru, zřizovat obchodní zastoupení na území druhé smluvní strany, volně prodávat leteckou dopravu a převádět příjmy z letecké činnosti, volně stanovovat ceny za přepravu, uzavírat ujednání o poskytnutí letadel s posádkou s ostatními leteckými dopravci, uzavírat franchisingové (udělení licence) a brandingové (nákup značky) smlouvy apod. Strany v článku 14 uznávají za svůj společný cíl a zájem vytvoření spravedlivého a konkurenčního prostředí pro provozování leteckých služeb založeného především na nediskriminačním přístupu k letištní infrastruktuře, službám, počítačovým rezervačním systémům a provozování leteckých dopravců na čistě komerční bázi bez státních dotací. V případě, že se jedna strana domnívá, že např. dotace či podpora poskytnutá veřejným subjektem bude mít nepříznivý vliv na hospodářskou soutěž, může podat námitky a požádat o posouzení smíšený výbor (článek 17). Článek 15 se týká poskytování služeb řízení letového provozu a spolupráce mezi jejich poskytovateli. Článek 16 potvrzuje, že určení a oprávnění leteckých dopravců udělená na základě stávajících dvoustranných dohod budou považována za platná i po vstupu Dohody v platnost. Článek 17 dává základ pro vytvoření smíšeného výboru složeného ze zástupců smluvních stran, který bude projednávat otázky týkající se Dohody a jejího provádění. Dále článek vymezuje základní principy a oblasti pro činnost smíšeného výboru. V článku 18 je řešena problematika životního prostředí. Každá strana může přijmout v rámci své pravomoci opatření v oblasti životního prostředí, měla by však také vyhodnotit možné nepříznivé účinky těchto opatření na výkon práv podle Dohody. V článku 19 strany uznávají důležitost Dohody pro zaměstnanost a pracovní podmínky. Článek 20 umožňuje projednávat v rámci smíšeného výboru i otázky mezinárodní spolupráce v oblasti civilního letectví. Postup pro řešení sporů vyplývajících z provádění Dohody a principy pro případné vedení rozhodčího řízení jsou obsaženy v článku 21. Články 22, 23 a 24 upravují podmínky pro provádění změn, vstup v platnost, prozatímní provádění a ukončení platnosti Dohody. V článku 25 je stanovena povinnost registrace Dohody u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Sekretariátu Organizace spojených národů. V článku 26 je upraven postup v případě přijetí mnohostranné dohody nebo rozhodnutí Mezinárodní organizace pro civilní letectví mající vliv na ustanovení Dohody a současně je zde vymezen vztah Dohody vůči dvoustranným leteckým dohodám uvedeným v Příloze 3 Dohody. 2) Přílohy: Příloha 1 obsahuje volné vymezení linek mezi místy na území Kanady a místy na území členských států EU s možností provozu z jakýchkoli míst před územím státu druhé strany, přes jakákoli mezilehlá místa, do jakýchkoli míst za územím státu druhé strany. Příloha 2 je rozdělena do 2 oddílů a obsahuje ujednání o dostupnosti práv stanovených Dohodou. První oddíl upravuje podmínky pro vlastnictví a kontrolu leteckých dopravců obou stran. Druhý oddíl upravuje čtyřfázový proces postupného nabývání přepravních práv v závislosti na otvírání investičních možností:
3
I.
legislativa umožňuje státním příslušníkům jedné strany vlastnictví až 25% akcií spojených s hlasovacími právy leteckých dopravců druhé strany. Všichni letečtí dopravci obou stran mají právo poskytovat přímé mezinárodní letecké dopravní služby mezi jakýmikoli místy na území členských států EU a Kanady (plné tzv. 3. a 4. svobody vzduchu) a z/do míst na území třetích zemí přes jakýkoli bod na „svém“ území (tzv. 6. svoboda vzduchu). Výhradně nákladní letecké dopravní služby mohou letečtí dopravci obou stran poskytovat i do míst na území třetích zemí, pokud let začíná nebo končí na území smluvní strany (tzv. 5. svoboda vzduchu). Všechna omezení týkající se výše uvedených práv 3. a 4. svobody vzduchu obsažená v současných dvoustranných dohodách budou odstraněna a další existující práva leteckých dopravců vyplývající ze současných dvoustranných dohod zůstanou zachována.
II.
legislativa umožňuje státním příslušníkům jedné strany vlastnictví až 49% akcií spojených s hlasovacími právy leteckých dopravců druhé strany. Všichni letečtí dopravci mohou při přepravě cestujících využívat práva tzv. 5. svobody vzduchu na bodech ležících mezi územími obou stran, kanadští letečtí dopravci mohou navíc využívat tato práva při přepravě cestujících mezi místy na území jednotlivých členských států EU a mezi místy na území členských států EU a místy na území Maroka, Švýcarska, zemí Evropského hospodářského prostoru a dalších zemí Společného evropského leteckého prostoru. Výhradně nákladní letecké dopravní služby mohou letečtí dopravci obou stran poskytovat i do míst na území třetích zemí, bez požadavku, aby let začínal nebo končil na území smluvní strany (tzv. 7. svoboda vzduchu).
III.
legislativa obou stran umožňuje státním příslušníkům jedné strany zřídit leteckého dopravce na území druhé strany za účelem provozování vnitrostátních a mezinárodních leteckých služeb. Letečtí dopravci obou stran mohou při přepravě cestujících plně využívat práva tzv. 5. svobody vzduchu.
IV.
legislativa obou stran umožňuje plné vlastnictví a kontrolu svých leteckých dopravců státními příslušníky druhé strany. Plná aplikace Přílohy I, tzn. všichni letečtí dopravci mohou aplikovat přepravní práva všech tzv. svobod vzduchu včetně výkonu vnitrostátní přepravy na území druhé strany (tzv. kabotáž).
Příloha 3 obsahuje výčet dvoustranných leteckých dohod mezi členskými státy EU a Kanadou, které budou pozastaveny nebo nahrazeny Dohodou. Dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc po datu poslední nóty potvrzující ukončení všech nezbytných postupů pro vstup Dohody v platnost. Zároveň by měla být Dohoda prozatímně prováděna od prvního dne měsíce následujícího po datu poslední nóty potvrzující ukončení všech nezbytných postupů pro prozatímní provádění Dohody. V souladu s čl. 26 odst. 2 Dohody budou mít dvoustranné letecké dohody uvedené v Příloze 3 po dobu prozatímního provádění Dohody pozastavenou platnost, kromě rozsahu uvedeného v Příloze 2, a po jejím vstupu v platnost budou příslušná ustanovení dvoustranných leteckých dohod touto Dohodou nahrazena, kromě rozsahu uvedeného v Příloze 2. Dohoda je sjednána ve všech jazycích EU, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. Dohoda je sjednána společně ES a jeho členskými státy. Z komunitárně právního pohledu se tedy jedná o tzv. „smíšenou smlouvu“. To znamená, že s ohledem na rozdělení pravomocí mezi ES a jeho členské státy pozitivně právně zakotvené v zakládacích smlouvách může ES provádět samostatně jen část závazků vyplývajících z této smlouvy, zatímco ve zbytku je nutná součinnost jeho členských států.
4
Pravomoc ES k uzavření Dohody byla založena v ustanovení čl. 80 odst. 2 Smlouvy o založení ES. Procesní postupy na straně ES byly stanoveny v čl. 300 odst. 2 prvním pododstavci první větě a v čl. 300 odst. 3 prvním pododstavci Smlouvy o založení ES. Dvoustranné vztahy v oblasti civilního letectví mezi Českou republikou (ČR) a Kanadou jsou v současné době upraveny Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Kanady o letecké dopravě, která byla podepsána v Praze dne 13. března 1996 a tímto dnem také vstoupila v platnost. Tato dohoda byla změněna v roce 2004 Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Kanady o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Kanady o letecké dopravě podepsané v Praze dne 13. března 1996 (výměna nót ze dne 28.4.2004 a 28.6.2004). Výše uvedená dohoda patří do skupiny relativně restriktivních leteckých dohod, kdy jsou stanovena omezení v oblasti kapacit a geografického vymezení provozu. V současné době není zajišťováno přímé letecké spojení mezi ČR a Kanadou. České aerolinie a.s. (ČSA) ukončily celoroční pravidelný provoz na linkách Praha – Montreal a Praha – Toronto dne 18. ledna 2008. Lety ČSA do silnější z obou destinací – do Toronta byly uskutečňovány ještě v období letní sezóny 2008 a 2009. ČR plně podporuje sjednání Dohody. Za největší přidanou hodnotu Dohody považuje ČR stanovení jednotných a liberálních pravidel pro provoz leteckých služeb mezi EU a Kanadou a nastavení regulatorní konvergence (např. vzájemné uznávání bezpečnostních standardů, jednorázová bezpečnostní kontrola, soutěžní prostředí a společný rámec pro komerční aktivity, uživatelské poplatky, harmonizace ochrany spotřebitelů, apod.), které přispějí k významnému rozvoji letecké dopravy mezi EU a Kanadou. Dalším důležitým výsledkem je odstranění problému nesouladu dvoustranných leteckých dohod mezi některými členskými státy (včetně ČR) a Kanadou s komunitárním/unijním právem. Z pohledu českého ústavního práva má Dohoda charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR, neboť upravuje práva a povinnosti osob (např. čl. 2, 3 a 13 upravující práva leteckých dopravců) a další věci, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (např. čl. 7 a 8 upravující ochranu před protiprávními činy a cla a celní poplatky). Vnitrostátně je projednána jakožto mezinárodní smlouva ve smyslu čl. 2 písm. a) bod 2 Směrnice vlády ke sjednávání mezinárodních smluv v rámci Evropské unie a k jejich vnitrostátnímu projednávání, která je přílohou k usnesení vlády č. 6 ze dne 9. ledna 2008 (dále jen „Směrnice vlády“). Vláda ČR dala souhlas ke sjednání Dohody svým usnesením č. 497 ze dne 20. dubna 2009. Před jejím podpisem přijala Rada EU rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě o podpisu a prozatímním provádění Dohody. Rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě o uzavření Dohody za ES bude moci být přijato až poté, co se k Dohodě formou stanoviska vyjádří Evropský parlament a Dohoda bude ratifikována všemi členskými státy EU. Dohoda byla podepsána v Bruselu dne 17. prosince 2009. Čl. 23 odst. 2 Dohody předpokládá její prozatímní provádění. V souladu s čl. 27 Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, jež je přílohou usnesení vlády ze dne 11. února 2004 č. 131, bude ČR Dohodu provádět v souladu se stávajícími platnými zákony ČR. Prozatímní provádění Dohody v ČR umožňují zejména následující právní předpisy: zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů; Úmluva o mezinárodním civilním letectví sjednaná v Chicagu 7. prosince 1944; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008, o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES)
5
č. 2320/2002; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví; letecké předpisy řady L; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) apod. Dohoda se před ratifikací prezidentem republiky předkládá Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací. Ratifikovaná Dohoda bude posléze v ČR vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. Tím se stane v souladu s čl. 10 Ústavy ČR součástí právního řádu ČR. Stanoví-li Dohoda něco jiného než zákon, použije se tato Dohoda (tzv. přednost před zákonem). Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu. Návrh nemá negativní dopady na problematiku rovnosti mužů a žen, ani na otázky ochrany životního prostředí. Sjednání a provádění Dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Uvedené činnosti budou zajišťovány především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví (ÚCL), které budou spolupracovat s MZV, MF, MV, MPSV, MPO a MŽP. Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů jednotlivých ministerstev a ÚCL.
V Praze dne
2010
Předseda vlády
6
