Vydání Březen 2009 | www.roedl.cz
Obsah: Aktuality > Jednatelé již nejsou nemocensky pojištěni Právo aktuálně > Sbírka listin katastru nemovitostí aneb co nelze vyčíst z listu vlastnictví Daně aktuálně > Konec „přepadových“ kontrol daňových subjektů Ekonomika aktuálně > Prodej pohledávek a jeho zachycení v účetnictví Oceňování aktuálně > Nová služba pro Vás – Transferové ceny mezi spojenými osobami Rödl & Partner Intern > Lidé u Rödl & Partner > Semináře
> Aktuality > Aktuality > Aktuality > Jednatelé již nejsou nemocensky pojištěni
Jako řešení této situace se nabízejí dvě základní možnosti. Jednak jde o převzetí zajištění dané osoby po dobu nemoci
Dne 1. ledna 2009 vstoupil v účinnost nový zákon o nemo-
společností a jednak využití možnosti individuálního po-
cenském pojištění, který z okruhu nemocensky pojištěných
jištění u soukromých pojišťoven. Upozorňujeme současně
osob vypustil mj. společníky a jednatele společnosti s ruče-
na skutečnost, že řešením naopak není uzavření pracovní
ním omezeným a komanditisty komanditní společnosti.
smlouvy na výkon funkce jednatele, neboť tato funkce nemůže být vykonávána v pracovněprávním poměru.
Uvedené osoby, které vykonávají pro společnost práci, za kterou jsou odměňováni, pouze mimo pracovněprávní
Kontakt pro další informace:
vztah, nejsou v současné době nemocensky pojištěni. Zákon
JUDr. Michal Lorenc
těmto osobám dokonce nepřiznává ani možnost dobrovol-
Advokátní koncipient
ného nemocenského pojištění, jako je tomu u osob samo-
Tel.: +420 530 300 500
statně výdělečně činných. Společnosti, u nichž byly uvedené
E-mail:
[email protected]
osoby ke konci roku 2008 přihlášeny k tomuto pojištění, byly povinny je do 31. ledna 2009 odhlásit. Tato změna má samozřejmě odpovídající dopady i na povinné odvody. Čistá odměna uvedených osob tak od počátku roku 2009 naroste o nižší pojistné na sociální zabezpečení a díky principu superhrubé odměny rovněž o nižší daňovou zátěž. To vše přirozeně za cenu nemožnosti využívat výhody jinak plynoucí z nemocenského pojištění.
> Aktuality > Aktuality > Aktuality >
2 | 3 Mandantenbrief | Vydání Březen 2009
Právo aktuálně > Sbírka listin katastru nemovitostí aneb co nelze vyčíst z listu vlastnictví Napsal václav vlk | Ústavní soud České republiky ve své
judikatuře zastává konstantně názor, že výpis z listu vlastnictví je pouze dokladem o stavu zápisu v katastru nemovitostí, který však nemusí odpovídat skutečně existujícím právním vztahům. „Katastr nemovitostí ČR není založen na takových zásadách, které by umožňovaly jednat s plnou důvěrou v jeho obsah a není tak naplněna jedna z jeho základních funkcí, jež od něj občané očekávají. Informace ze zápisu v katastru nemovitostí může ve společenských a právních vztazích splnit očekávaný význam jedině tehdy, je-li nadána pravdivostí. Neobsahuje-li katastr nemovitostí údaje, jež lze takto označit, jsou právní subjekty při jednání s důvěrou ve správnost zápisu vystaveny neodůvodněnému riziku.“ (II. ÚS 349/03).
Na zápis v katastru se nelze spolehnout Tento pohled, resp. skutečnost, že se nelze spoléhat na zápis v katastru nemovitostí, není pro odborníka žádnou novinkou, pro „laika“ však může být velice nemilým překvapením. „Ochrana, jež poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastníku nemovitostí účinně uplatňovat své absolutní právo.“ (II. ÚS 349/03) Pokud tedy zápis neodpovídá skutečnosti, má skutečnost převahu nad katastrálním zápisem. Případný zájemce o koupi nemovitosti tak nesmí zapomínat, že od nevlastníka nemovitost nabýt nelze a že výpis z listu vlastnictví jen dokládá stav zápisu v katastru – není však dokladem vlastnictví jako takového. Příčiny je možné hledat jak v minulosti, tak i v současné právní úpravě. Vznik vlastnických a jiných práv k nemovitostem může být založen na konsensuálním principu nebo na principu tradice. Konsensuální princip se uplatňoval na našem území během padesátých let minulého století, kdy právní úprava nevázala vznik vlastnických a jiných práv k nemovitostem na provedení zápisu v pozemkové knize. To mělo za následek, že zápisy nebyly prováděny řádně, což samozřejmě znemožňovalo přehled a řádnou evidenci vztahů k nemovitostem. I když následně bylo od tohoto systému upuštěno a na tvorbě smluv se podílely přímo státní orgány, respektive pro účinnost smluv bylo třeba registrace takových smluv, evidence vlastnických vztahů k nemovitostem byla poznamenaná „charakterem“ daného obdobím, kdy soukromé vlastnictví téměř neexistovalo. Současná právní úprava vychází z principu tradice, kdy je ke vzniku nebo zániku práv k nemovitostem třeba dvou skuteč-
ností, a to nabývacího titulu a zápisu (vkladu) do veřejných knih. V současné době se samozřejmě informace zapisují na záznamové medium informačního systému katastru nemovitostí, na němž je veden platný soubor popisných informací. Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá pouze zákonem vyjmenované skutečnosti a nezkoumá např. náležitosti daného smluvního typu, neposuzuje tedy platnost nebo neplatnost smlouvy, resp. nabývacího titulu. Katastrální úřad se v rámci svého přezkumu zabývá tím, jestli navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru, zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin a účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu a – v neposlední řadě – zda ve smlouvě, která je podkladem pro zápis, jde skutečně o písemné projevy osob v nich uvedených.
Sbírka listin S ohledem na výše uvedené je tedy pro zájemce o nemovitost vhodné, aby si pořídil nejen výpis z listu vlastnictví, ale také nahlédl do sbírky listin katastru nemovitostí. Sbírka listin totiž obsahuje protokol o vkladech a záznamech, výkaz změn, rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru nemovitostí – tedy nabývací tituly apod. Smlouvy, rozhodnutí a jiné listiny se zakládají podle katastrálních území a položek výkazu změn. S jistým zjednodušením lze říct, že s ohledem na vydržecí dobu pro vydržení nemovitostí v České republice není nutné zkoumat nabývací tituly starší deseti let. Jak bylo uvedeno již na začátku – nemovitost nelze nabýt od nevlastníka, což odpovídá zásadě, že nikdo nemůže na druhého převést víc práv než má sám. Potenciální kupující by si tak vlastnické právo prodávajícího měl ověřit nahlédnutím do listin představujících nabývací tituly k předmětným nemovitostem. Katastr je veřejný a každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si z něho pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje. Poskytování údajů ze sbírky listin se provádí jejich ověřováním nebo poskytnutím prostých kopií. Je ovšem nutné počítat s tím, že některá katastrální pracoviště tyto kopie nebo opisy neposkytují na počkání.
Změna v katastrálním zákoně Novinku účinnou od 1. března 2009 přináší zákon č. 8/2009 Sb., kterým se mění katastrální zákon. Údaje ze sbírky listin budou napříště poskytnuty pouze osobě, která prokáže svoji totožnost a uvede účel, pro který jsou údaje požadovány. Nejedná se ve své podstatě o žádné omezení přístupu k informacím, ale pou-
ze o „byrokratickou kličku“, protože zákon nestanoví, že by k nahlédnutí do sbírky listin opravňoval pouze určitý účel (například právní zájem). Podle vládní důvodové zprávy k uvedenému zákonu umožní „získání plné kontroly nad tím, kdo, kdy, k jakému údaji a za jakým účelem získal přístup [...] v případě jiného než zákonem dovoleného užití získaných údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů provést šetření takové události a udělit zákonem stanovené sankce“. Nesmíme totiž zapomínat, že ze sbírky listin lze získat také údaje o kupní ceně, popř. dalších smluvních podmínkách, což pro některé osoby může být za určitých situací „nemilé“. Katastr nemovitostí je však mimo jiné založen právě na zásadě veřejnosti, která na tomto místě vlastně pomáhá a hojí „poraněný“ ústavní princip právní jistoty, který podle Ústavního soudu České republiky v případě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí není zaručen.
Kontakt pro více informací: Mgr. Václav Vlk Advokát/Associate Partner Tel.: +420 236 163 720 E-mail:
[email protected]
Daně aktuálně > Konec „přepadových“ kontrol daňových subjektů Napsal Michal Faust | Tématika správy daní nebývá čas-
tým námětem příspěvků v tomto periodiku. Tentokrát si však tato oblast zmínku zaslouží. V listopadu minulého roku totiž soudci Ústavního soudu učinili průlomové rozhodnutí, které může značně zkomplikovat či dokonce zcela ochromit dohled státu nad výběrem daní. Soud konstatoval, že úředníci nesmějí zahájit daňovou kontrolu bez konkrétního podezření, že podnikatel nemá své daně v pořádku. Nemohou si tedy, jak bylo doposud možné, prostě někoho vytipovat a prověřovat mu evidence sloužící k vyčíslení základu daně a daně. Soudci tento důležitý výrok (nález sp. zn. I.ÚS 1835/07 ze dne 18. 11. 2008) vynesli v případě podnikatele z Liberecka. Před několika lety tomuto podnikateli po náhlé kontrole finanční úředníci doměřili daň v řádu desítek tisíc korun. I když ne-
šlo o významnou částku, dotčený podnikatel se rozhodl soudit a nakonec se mu jeho úporná a trpělivá snaha vyplatila. Ústavní soud jeho podání vyhověl. Kontrola, při níž podnikatel musí odevzdat všechny doklady a pustit úředníky třeba i domů, je podle soudců příliš velký zásah do práv. A není tedy možné, aby na ni úředníci vyrazili úplně bez důkazů. "Šlo by o svévoli, kdyby správce daně mohl provádět kontrolu kdykoliv a bezdůvodně, takříkajíc na zkoušku," prohlásil senát vedený soudkyní Ivanou Janů. Pro finanční úřad to ovšem znamená potíž. Pracovníci správce daně totiž často nemají možnost dostat se k podezřením z daňových úniků jinak, než právě při samotné kontrole v prostorách daňového subjektu. Jenže tam už teď pro ně bude přístup mnohem obtížnější. Rozhodnutí může skutečně znamenat konec přepadových kontrol, protože úředníci dnes nedokáží kontrolu vysvětlit konkrétním podezřením. V drtivé většině případů totiž doposud finanční úřady neuvádějí žádné specifické důvody pro zahájení kontroly.
Bude rozhodnutí soudu skutečně respektováno? Je však dost dobře možné, že se finanční úřady nebudou rozsudkem řídit. Mají k tomu dobré důvody. Díky kontrolám totiž stát zpětně vybere až šest miliard ročně. Každá třetí kontrola je namátková, a tudíž podle zmíněného nálezu přinejmenším sporná. Je možné, že za specifické důvody či podezření budou ze strany správců daní považovány velké nesrovnalosti, které úředníci najdou v daňových přiznáních či podivné účty objevené v jiných firmách. K těmto důvodům je možné přiřadit třeba i udání, v němž bude věrohodně popsané, že dotyčné firmy šidí stát na daních. Na ústavní soudce se zlobí i ministr financí Miroslav Kalousek a chce v "přepadovkách" pokračovat. Jeho lidé se budou snažit získat důkazy o daňových únicích předem, jak to chtějí soudci. Ale v závažných případech zariskují a půjdou na kontrolu bez nich − a budou doufat, že ústavní soudci časem změní názor. Jak tyto výroky ministra financí podpoří u daňových poplatníků (a občanů vůbec) respekt k právnímu státu a vládě zákona, je diskutabilní.
Jak se bránit při dalších pochybnostech Pokud správce daně přece jen kontrolu zahájí a daňový subjekt má další pochybnosti o zákonnosti jejího zahájení nebo též provádění, může se proti postupu správce daně bránit.
4 | 5 Mandantenbrief | Vydání Březen 2009
Podle § 16 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, v platném znění, má daňový subjekt právo podávat námitky ve vztahu k pracovníku správce daně, který provádí kontrolu. Námitky vyřizuje nadřízený pracovník správce daně. Ten námitce buď může vyhovět nebo daňovému subjektu musí písemně sdělit důvody, pro které námitce vyhovět nelze. Proti rozhodnutí nadřízeného pracovníka správce daně se již nelze samostatně odvolat. Pokud kontrolovaný subjekt vyčerpá tento prostředek, může se bránit podáním žaloby podle § 82 a násl. soudního řádu správního. Za nezákonnou daňovou kontrolu je možné považovat například: > Kontrolu při shodném předmětu; > Bezdůvodně opakovanou kontrolu prováděnou v době, kdy již uplynula lhůta pro vyměření daně; > Kontrolu osoby, která byla členem již neexistující právnické osoby; > Kontrolu, v jejímž průběhu dochází k nezákonnému postupu ze strany pracovníka správce daně.
ant při prodeji pohledávek, nastíníme v tomto článku pouze základní principy, které jsou rozhodující pro zachycení této transakce v účetnictví účetní jednotky. Při rozhodování o způsobu zachycení prodeje pohledávek v účetnictví je kladena zásadní otázka, a to za jakým účelem k tomuto prodeji došlo a zda spolu s postoupením pohledávky přecházejí na nového majitele rovněž i rizika. V praxi dochází k prodeji pohledávek ze dvou důvodů. Prvním z nich je eliminace úvěrového rizika, druhým důvodem bývá pak otázka financování. Tyto důvody se odvíjejí zejména od druhu prodávaných pohledávek. Účetní jednotka může prodávat pohledávky, které jsou již po splatnosti a představují tedy vyšší riziko nesplacení pohledávky dlužníkem. V tomto případě je důvodem pro prodej eliminace úvěrového rizika. Účetní jednotka může dále prodávat pohledávky, které jsou ve splatnosti – a to jak krátkodobé, tak i střednědobé či dlouhodobé. V tomto případě se jedná většinou o způsob financování těchto pohledávek.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že výše popsané rozhodnutí soudu nebylo vnitřně jednotné.
Faktoring a forfaiting jako způsob financování pohledávek
Jak se bude výše zmíněný verdikt projevovat v chování kontrolních orgánů, ukáží až následující měsíce a také soudní praxe v případě sporů vyvolaných po zahájení daňových kontrol.
Na tomto místě je vhodné zmínit pojmy faktoring a forfaiting. Jedná se o pojmy ekonomické představující službu s cílem zajistit určitý specifický způsob financování v souvislosti s pohledávkami.
Kontakt pro další informace: Ing. Michal Faust Daňový poradce Tel.: +420 236 163 750 E-mail:
[email protected]
Ekonomika aktuálně > Prodej pohledávek a jeho zachycení v účetnictví Napsala Jitka Brázdilová | V poslední době se u našich
klientů stále častěji setkáváme s problematikou prodeje či nákupu pohledávek. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho vari-
Forfaiting představuje odkup střednědobých až dlouhodobých pohledávek. V rámci forfaitingu je standardní, že pohledávku proplácí forfaitér při jejím odkupu, přičemž si sráží příslušný diskont. Faktoring je smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru. Může se vyskytovat v různých formách a plnit tak pro majitele pohledávek různé funkce – tj. již zmíněná eliminace úvěrového rizika a zdroj financování či předání pohledávek ke správě faktoringové společnosti.
Správa pohledávek V praxi se můžeme setkat s variantou, kdy faktoringová společnost poskytuje různé služby spojené se správou pohledávek, avšak nepřebírá právo (vlastnictví) ani rizika. Jedná se o služby poskytované při vymáhání a správě portfolia pohledávek, které současně znamenají určitou formu financování s cílem zabezpečení likvidity účetní jednotky tam, kde sjednané lhůty splatnosti pohledávek jsou relativně dlouhé. V tomto případě se nejedná o postoupení pohledávek, ale o předání pohledávek ke správě.
V případě, že faktor pouze přebírá pohledávky do správy, nejedná se o změnu vlastnictví. Kvůli evidenci a snazšímu vymáhání pohledávek, přebírá v tomto případě faktor pohledávky do správy od klienta za nominální hodnotu a z praktických důvodů dlužník nezasílá úhradu původnímu věřiteli, ale faktorovi. Tyto pohledávky zůstávají ve vlastnictví klienta, zůstávají tedy i v jeho účetnictví – vhodná je jejich oddělená evidence od ostatních pohledávek (jiný analytický účet). U faktora se pohledávky převzaté do správy sledují pouze na podrozvahových účtech.
Prodej pohledávek s přechodem vlastnictví i rizik Pokud je cílem účetní jednotky eliminace úvěrového rizika, pak je pro ni vhodná varianta tzv. bezregresního neboli pravého faktoringu. V tomto případě majitel prodává pohledávku včetně rizika nezaplacení dlužníkem. Faktoringová společnost pohledávky skutečně nakoupí a dochází rovněž k přechodu vlastnictví k pohledávkám. V situacích, kdy má prodej pohledávky zajistit účetní jednotce zdroj financování, se jedná o tzv. faktoring s předfinancováním. Faktoringová společnost v tomto případě proplácí sjednanou výši odkupovaných pohledávek ihned v okamžiku jejich odkupu. Zbývající část slouží faktoringové společnosti jako záruka pro případ skonta, reklamací a pro vyúčtování provize, úroků apod. Důležité je přitom, zda faktoringová společnost nese riziko nesplacení pohledávky odběratelem či zda toto riziko zůstává účetní jednotce. Jestliže je smlouva uzavřena jako prodej pohledávky s přechodem vlastnictví i rizik, je nutné podle platných účetních předpisů postupovat stejně jako při prodeji jakéhokoliv jiného aktiva, tj. zaúčtovat prodej pohledávek do výnosů a účetní hodnotu pohledávek zúčtovat do nákladů. Pohledávka se v tomto případě zpravidla prodává za nižší než nominální hodnotu. Zde je třeba upozornit na daňový dopad. Rozdíl mezi nominální hodnotou pohledávky a prodejní hodnotou pohledávky, případně zvýšenou o vytvořenou opravnou položku, rezervu nebo o diskont připadající na zbývající dobu do lhůty splatnosti (viz § 24 odst. 2 písm. s) zákona o daních z příjmů), je nedaňovým nákladem.
Obsah versus forma
le našich účetních předpisů účtovat výsledkově s ohledem na daňové dopady. Někdy však může dojít k tomu, že ekonomická podstata smluvního ujednání je zastírána stavem právním. Pokud tedy ze smlouvy jasně vyplývá, že se pohledávky v případě, že nebudou zaplaceny, vrací klientovi, neboť faktor nepřebírá rizika jejich inkasa, pak je třeba bez ohledu na název smlouvy účtovat o této operaci rozvahově s ohledem na věrný a poctivý obraz skutečnosti. Účetní jednotka by tedy měla zvolit takový způsob účtování, který odpovídá skutečnému obsahu smluvního ujednání. Je třeba vždy pečlivě posoudit povahu uskutečněné transakce.
Kontakt pro další informace: Ing. Jitka Brázdilová Auditorka/Associate Partner Tel.: +420 236 163 300 E-mail:
[email protected]
Oceňování aktuálně > Nová služba pro Vás – Transferové ceny mezi spojenými osobami activities, a.s. | S postupující globalizací a propojováním
podniků narůstá objem obchodů mezi spřízněnými podniky. Daňové správy členských států OECD a dalších zemí již řadu let kontrolují, zda transferové, nebo-li převodní ceny, jsou tržní a neslouží jako nástroj neoprávněné daňové optimalizace. Nadnárodní podniky také proto vnímají správné nastavení cen jako jednu z nejdůležitějších daňových otázek. České finanční úřady této problematice věnují rok od roku větší pozornost a při provádění kontrol získávají zkušenosti. V Česku není posouzení transferových cen zatím povinné, nicméně v daňovém řízení leží důkazní břemeno na poplatníkovi. Co jsou, koho se týkají a jaký je postup posouzení transferových cen?
Faktoring je finanční služba, která může mít jak charakter spravování pohledávek, tak charakter prodeje pohledávek současně s cílem financování klienta. Míra převzetí rizika za dobytnost pohledávek faktorem může být různá, závisí vždy na konkrétní smlouvě.
Co je transferová cena
Pokud ze smlouvy uzavřené mezi faktorem a klientem vyplývá, že dochází k převodu vlastnictví pohledávek, je třeba pod-
Jde o ceny realizované při obchodech mezi spojenými osobami. Přesnou definici stanoví zákon o dani z příjmů § 23, odstavec 7:
6 | 7 Mandantenbrief | Vydání Březen 2009
„Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných, nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl; nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných, nebo obdobných podmínek, použije se cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu."
Identifikaci těchto osob zajišťují finanční úřady. Jedním z pramenů, zda poplatník provádí transakce se spojenými osobami, jsou od zdaňovacího období 2002 informace z daňových přiznání. Odhaduje se, že cca 30 % poplatníků tuto informaci v přiznání opomíjí. Dalšími zdroji identifikace spojených osob jsou obchodní rejstřík, kontrolní nálezy, simultánní kontroly, zejména s evropskými daňovými úřady a mezinárodní výměna informací se zahraničními daňovými úřady.
Smyslem problematiky transferových cen je posoudit, zda obchody mezi kapitálově, či jinak spojenými osobami probíhají v souladu s principem tržního odstupu, tzn. zda jsou mezi spojenými osobami v jejich obchodních, nebo finančních vztazích stejné ceny a podmínky, které by existovaly mezi nezávislými osobami.
Ke zvýšení jistoty poplatníka je možné požádat finanční úřad o "Závazné posouzení způsobu, jak byla sjednána cena mezi spojenými osobami" (zákon o dani z příjmů § 38nc, podrobněji Pokyn MF D-292). Za roky 2006 a 2007 bylo schváleno 5 žádostí a 6 žádostí se vyřizuje. K žádosti je nutné předložit analýzu a návrh tvorby transferové ceny. Finanční úřad schvaluje pouze postup tvorby – ne výši ceny.
Ustanovení zákona se vztahuje téměř na všechny transakce mezi spojenými osobami. V praxi se zkoumají mezinárodní i tuzemské transakce. Lze předpokládat, že mezi některými spojenými osobami v různých státech budou ceny nastaveny jinak než tržně, a to například tak, aby zisk byl zdaněn ve státě s nejnižším zdaněním, nebo sdílení daňové ztráty, což může být posouzeno jako neoprávněná daňová optimalizace. V praxi je obchodování se spojenými osobami rozdílné od obchodů s nezávislými osobami. Tyto rozdíly by měly být kvalifikovaně zdůvodněny a promítnuty do ceny. Příkladem může být vyšší míra rizika úhrady při obchodování s nezávislým podnikem a toto riziko je obvykle zakalkulováno v ceně. Zákon pokračuje definicí výjimek. První výjimka se vztahuje na úroky z půjček od některých spojených osob, a to tehdy, když úrok je nižší než tržní. Druhá výjimka se týká poskytnutí místnosti s vybavením odborové organizaci pro její provozní činnost.
Kdo jsou spojené osoby? Ve smyslu zákona o dani z příjmů (§ 23, odst. 7) jde jak o fyzické, tak i právnické osoby. Kapitálově spojené osoby jsou spojeny majetkově. Jedna osoba se podílí na kapitálu, či hlasovacích právech jiné osoby, a to přímo, či nepřímo prostřednictvím jiné osoby. Tento podíl je minimálně 25 % základního kapitálu, nebo minimálně 25 % hlasovacích práv. Jinak spojené osoby jsou osoby spojené skrze ovládací smlouvu (a to i nepřímo), nebo jsou spojeny skrze osobu, která se podílí na kontrole nebo vedení. Dále se jedná osoby blízké ve smyslu občanského zákoníku. Také jde o osoby, které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně, či zvýšení daňové ztráty.
Jak na posouzení ceny? Základem je stanovení cen podle principu tržního odstupu, tedy srovnat posuzovanou transakci s obdobnou transakcí, nejlépe obdobného podniku. Proto je velmi důležité nalézt obdobné transakce pro porovnání. Navrhujeme tento postup: 1. Provést srovnávací analýzu s jinou srovnatelnou transakcí Srovnává se 5 charakteristik obchodu se spojenou osobou a obchodu s nezávislou osobou: > Vlastnosti produktu. Hmotný majetek a zboží − fyzikální vlastnosti, kvalita a dostupnost na trhu. Služby − povaha a rozsah. Nehmotný majetek − očekávaný přínos spojený s jejich použitím, forma obchodu, typ majetku; > Funkční analýza. Zabezpečované funkce a nesená rizika ve prospěch ostatních spojených osob, například výzkum a vývoj, distribuce, nákup; > Podmínky transakcí. To co nespadá do předchozího bodu (objem prodeje, doba plnění, doba splatnosti); > Ekonomické podmínky na trhu. Tržní síla konkurence, poptávka, legislativní regulace; > Vliv podnikatelské strategie. Např. průnik na nový trh. 2. Zjistit rozdíly mezi transakcemi a posoudit jejich význam Ze srovnávací analýzy vyplynou rozdíly významné a nevýznamné.Významné rozdíly je třeba pomocí úprav eliminovat. Cílem je dosáhnout stejných, nebo obdobných transakcí. 3. Stanovit tržně srovnatelnou cenu pomocí metod OECD Je vhodné stanovit převodní cenu s využitím postupů směrnice OECD, což zvyšuje pravděpodobnost, že finanční úřad bude akceptovat cenu za tržní cenu.
Tradiční metody (CUP, RPM, CostPlus) jsou založeny na porovnání cen, ziskové marže, nebo přirážek k nákladům použitých v obchodech se spojenými osobami a nezávislými osobami. Transakční ziskové metody (PSM a TNMM) slouží ke zkoumání "zásluhy" dosaženého zisku. Podle výsledného podílu je zisk přidělen konkrétním účastníkům. Podrobnější charakteristika jednotlivých metod přesahuje rozsah tohoto článku. Bližší informace o metodách jsou uvedeny v Pokynu D-258.
Jakou metodu zvolit? Zákon o dani z příjmů předpokládá metodu CUP (srovnatelné nezávislé ceny). Když metodu CUP nejde použít, pak se preferují tradiční metody před transakčními. V praxi to ovšem bývá často naopak. Důležitá je povaha transakce, dostatek informací a srovnatelné transakce, zda jde o jednorázovou, vzájemnou, nebo provázanou transakci. 4. Proč a jak vytvořit dokumentaci? Pro všechny poplatníky platí povinnost veškeré údaje uvedené v daňovém přiznání průkazně doložit. Poplatník je proto povinen opatřit a uschovat záznamy nezbytné pro případnou kontrolu. Ze zákona není stanovena konkrétní podoba dokumentace. V této souvislosti vydalo MF Pokyn D-293 o rozsahu a podobě dokumentace. Jde o tuzemskou adaptaci doporučení EU pro jednotnou tvorbu dokumentace. Podle tohoto doporučení se dokumentace skládá ze dvou částí: > Masterfile obsahuje informace o celé skupině spojených osob – organizační strukturu, vztahy mezi jednotlivými členy skupiny, rozdělení rizik a funkcí, pravidla pro transferové ceny; > Specifická dokumentace se vztahuje na jednotlivého účastníka a popis jeho transakcí a na konkrétní konstrukci transferové ceny.
Další zdroje informací Směrnice OECD o převodních cenách. Do češtiny byla přeložena postupně v letech 1997 a 1999. Kromě jiného definuje pojmy, navrhuje postup posouzení, doporučuje jednotlivé metody pro posouzení, upravuje možnost závazného posouzení ceny, což zvyšuje právní situaci poplatníka. Ze směrnice vychází Pokyn D-258 Ministerstva financí ČR. Závazné posouzení řeší Pokyn MF D-292.
Závěr Transferové ceny jsou důležitou součástí daňového plánování především pro společnosti, které jsou navzájem spojené a obchodují mezi sebou, a to zejména, jestliže jeden z účastníků transakce vykazuje ztrátu. Správné nastavení převodních cen zvýší jistotu poplatníků při případné daňové kontrole na daň z příjmů a DPH. Poplatníky, kteří získali dotace z státního rozpočtu, uchrání navíc před případnou povinností část dotace vracet. Specialisté společnosti Activities a.s. jsou připraveni zodpovědět otázky související s tvorbou dokumentace, metodami ocenění, interními směrnicemi a další.
Kontakt pro další informace: Ing. Vlasta Hašková, CSc. Activities a.s. Předsedkyně představenstva Tel.: +420 236 163 600 E-mail:
[email protected]
Rödl & Partner Intern > Lidé u Rödl & Partner Gratulujeme Michal Lorenc úspěšně složil státní rigorózní zkoušku Titulem doktor práv (JUDr.) se bude moci nově pyšnit kolega Michal Lorenc, který v lednu letošního roku složil na Právnické fakultě Masarykovy univerzity státní rigorózní zkoušku ve specializaci obchodní právo. Michal Lorenc působí v kanceláři Rödl & Partner čtvrtým rokem, v současnosti jako zástupce vedoucího brněnského týmu právníků. V rámci poradenství se zaměřuje především na obchodní a pracovní právo. Vysokoškolské vzdělání s vyznamenáním získal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2006. Hovoří německy a anglicky. Ve volném čase rád létá na větroních a v zimě lyžuje. -jv-
8 Mandantenbrief | Vydání Březen 2009
> Semináře Březen Statutární orgány – odpovědnost a rizika (se zaměřením na italskou klientelu) Kancelář Rödl & Partner připravuje seminář, který se bude konat v úterý 24. března 2009 od 17:30 do 19:30 hodin v sídle společnosti Rödl & Partner. Advokát Marek Švehlík & tým pohovoří o následujících tématech: > > > > > >
Odpovědnost člena statutárního orgánu Odpovědnost v koncernových vztazích Trestně právní důsledky odpovědnosti Omezení rizika – pojištění D & O Odpovědnost vedoucích zaměstnanců Koncernové vztahy z hlediska daní
Kontakt pro další informace: Martin Holub, Štěpán Horký, +420 236 163 760.
Mandantenbrief Březen 2009, č. 3 Vydává Rödl & Partner Consulting, s.r.o., IČ: 25724231 110 00 Praha 1, Platnéřská 2 Telefon: +420 236 163 111, Fax: +420 236 163 799 Vychází měsíčně MK ČR E 16542 Koordinace: Bc. Jana Vodolánová Více informací naleznete na www.roedl.cz
Duben Zaměstnanci z pohledu právní a daňové úpravy Kancelář Rödl & Partner připravuje seminář, který se bude konat ve středu 15. dubna 2009 od 9:30 (prezence od 8:30) do 13:00 hodin v andel´s Hotel v Praze. Advokátka Eva Blechová a daňový poradce Roman Konečný pohovoří o následujících tématech: >
aktuální úpravy a možnosti postupu zaměstnavatelů: >> při nemoci zaměstnance >> při řešení dočasného nedostatku práce >> při skončení pracovního poměru včetně omezení a náhrad s tím spojených >> při poskytování benefitů (včetně problematiky kvalifikace zaměstnanců) > „nové“ podmínky v sociálním a zdravotním pojištění (nejen u zaměstnanců, ale i jednatelů a členů představenstva) > stav protikrizových opatření v právní a daňové oblasti Zájemci se mohou hlásit v termínu do 3. dubna 2009 zasláním přihlášky, kterou je možné získat na adrese: http://www.roedl.cz/www/cs/index-seminare.htm -jv-
