Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Utváření moderních prostorů ve vztahu k historickému prostředí Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Utváření moderních prostorů ve vztahu k historickému prostředí Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Zora Kulhánková, Ph.D.

Karolína Valečková

Lednice 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Utváření moderních prostorů v historickém prostředí“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných pracích. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Lednici, dne …………………………

Podpis ………………………………………

Poděkování Tímto nesmírně vesmírně děkuji své vedoucí práce Zoře Kulhánkové za cenné rady a vedení při vypracovávání této práce. Dále děkuji mým blízkým, kteří mi nejen v tomto období dodávali podporu a sílu. Děkuji.

OBSAH SEZNAM VYOBRAZENÍ ..................................................................................................................................... 2

6.6.4. Inventarizace zeleně .................................................................................................................... 43

1. ÚVOD ........................................................................................................................................................... 3

6.6.5. Kácení .......................................................................................................................................... 43

2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................................................... 3

6.6.6. Pasportizace technických prvků a inženýrské sítě....................................................................... 43

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................................................... 4

6.6.7. Doprava a pěší tahy ..................................................................................................................... 43

3.1. VÝKLAD POJMU ................................................................................................................................... 4

6.6.8. Vývoj zástavby ............................................................................................................................. 43

3.2 VÝVOJ HISTORICKÉHO JÁDRA MĚSTA ................................................................................................... 5

6.6.9. Dotazník ....................................................................................................................................... 43

3.3. VÝZNAM HISTORICKÉHO PROSTŘEDÍ V SOUČASNOTI ....................................................................... 13

7. NÁVRH ....................................................................................................................................................... 46

3.4. VYMEZENÍ MĚSTSKÉHO PROSTORU ................................................................................................... 14

8. DISKUZE ..................................................................................................................................................... 47

4. METODIKA ................................................................................................................................................. 18

9. ZÁVĚR ........................................................................................................................................................ 47

4.1. VÝBĚR LOKALITY ................................................................................................................................. 18

10. ABSTRACT ................................................................................................................................................ 48

4.2. METODIKA PRÁCE .............................................................................................................................. 19

11. ABSTRACT (SUMMARY) ........................................................................................................................... 48

5. PŘÍKLADY VE SVĚTĚ ................................................................................................................................... 20

12. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 49

5.1. KARLSPLATZ ........................................................................................................................................ 20

13. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ.................................................................................................................. 50

5.2. KÄRTNERSTRASSE............................................................................................................................... 24 5.3. HUNDERTWASSERHAUS ..................................................................................................................... 28 5.4. AVERBODE ABBEY SQUARE ................................................................................................................ 31 5.5. ST. GALLEN CITY LOUNGE .................................................................................................................. 31 5.6. COVENTRY .......................................................................................................................................... 32 6. ANALYTICKÁ ČÁST ..................................................................................................................................... 33 6.1. LOKALIZACE ........................................................................................................................................ 33 6.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY......................................................................................................................... 33 6.3. HISTORICKO-URBANISTICKÝ VÝVOJ MĚSTA ....................................................................................... 34 6.4. HISTORIE KONEČNÉHO NÁMĚSTÍ ....................................................................................................... 38 6.5. SOUČASNÁ PODOBA ÚZEMÍ............................................................................................................... 40 6.6. ANALÝZA ŘEŠENÉ PLOCHY ................................................................................................................. 43 6.6.1. Současný stav a vybavenost ........................................................................................................ 43 6.6.2. Širší vztahy................................................................................................................................... 43 6.6.3. Využití ploch ................................................................................................................................ 43

1

SEZNAM VYOBRAZENÍ Obrázek 1 Obliba venkovních kaváren v městském prostoru......................................................................... 4 Obrázek 2 bulvár v Paříži, 19. stol. .................................................................................................................. 6 Obrázek 3 Central park, 19. stol. ..................................................................................................................... 7 Obrázek 4 Paříž po přestavbě ......................................................................................................................... 8 Obrázek 5 vídeňská Ringstrasse ...................................................................................................................... 8 Obrázek 6 Vinohrady na přelomu 19. a 20. století ......................................................................................... 9 Obrázek 7 Václavské nám. v Praze s plynovým osvětlením, 19. století .......................................................... 9 Obrázek 8 Představa o moderním velkoměstě s mrakodrapy a několikaúrovňovou dopravou................... 11 Obrázek 9 Pohled na Baťovy domy ............................................................................................................... 11 Obrázek 11 Moravská banka v roce 1928, nákupní dům Omega 2013 ........................................................ 13 Obrázek 12 Spokojené ženy v městském ve vybaveném veřejném prostoru .............................................. 14 Obrázek 13 Společenské aktivity, scházení ................................................................................................... 14 Obrázek 14 Lidé postávající "pod hodinami" na České v Brně ..................................................................... 16 Obrázek 15 Víceúčelové schody před Metropolitan Museum of Art v New Yorku ...................................... 16 Obrázek 16 Mlýnská strouha v Plzni, 2013 ................................................................................................... 18 Obrázek 17 malba od Johanna Friedricha Wizani, 1822 ............................................................................... 20 Obrázek 18 Karlskirche v roce 1950 .............................................................................................................. 20 Obrázek 19 Pohled na Karlskirche................................................................................................................. 21 Obrázek 20 Klad dlažby ................................................................................................................................. 23 Obrázek 21 Karlskirche.................................................................................................................................. 23 Obrázek 22 Pohled do klidnější části parku .................................................................................................. 23 Obrázek 23 Kruhové záhony, za ním vchod do metra .................................................................................. 23 Obrázek 24 Secesní pavilon, pohled z podchodu.......................................................................................... 23 Obrázek 25 socha Hill Arches, okraj vodní nádrže využití k sezení ............................................................... 23 Obrázek 26 Kärtnerstrasse v roce 1914 ........................................................................................................ 24 Obrázek 27 Stav k roku 1970 ........................................................................................................................ 24 Obrázek 28 Kärtnerstrasse ............................................................................................................................ 25 Obrázek 29 Osvětlení .................................................................................................................................... 27 Obrázek 30 Proudící davy lidí po pěší třídě................................................................................................... 27 Obrázek 31 Pulsující život ulice ..................................................................................................................... 27 Obrázek 32 Posedový mobiliář se stromy ..................................................................................................... 27 Obrázek 33 Klad dlažby ................................................................................................................................. 27 Obrázek 34 Fontána u vchodu do domu ....................................................................................................... 28 Obrázek 35 Schody na terasu s kavárnou ..................................................................................................... 28 Obrázek 36 Terasa s kavárnou ...................................................................................................................... 29 Obrázek 37 Terénní modelace se stromy ..................................................................................................... 29 Obrázek 38 Příjemný stín vytvořený zdejšími stromy ................................................................................... 29 Obrázek 39 Fasáda do sebe vpíjí okolí .......................................................................................................... 29 Obrázek 40 Averbode Abbey Square ............................................................................................................ 31 Obrázek 41 Noční atmosféra v Averbode ..................................................................................................... 31 Obrázek 42 Červená vlna v St. Gallen ........................................................................................................... 31 Obrázek 43 Coventry ..................................................................................................................................... 32

Obrázek 44 Osvětlené City Lounge ............................................................................................................... 32 Obrázek 45 Půdorys středověkého Brna, 1348 ............................................................................................. 34 Obrázek 46 Nejstarší vyobrazení Brna od Jana Willenberga, 1593 ............................................................... 34 Obrázek 47 Půdorys Brna po zániku bastionového opevnění, 1909 ............................................................ 35 Obrázek 48 Dnešní Moravské náměstí s pomníkem císaře Josefa ................................................................ 35 Obrázek 49 Rok 1899 výstavba domu Tivoli.................................................................................................. 38 Obrázek 50 Výstavba nárožního domu, kolem domky a cihelna, 1899 ........................................................ 38 Obrázek 51 Pohled z ulice Veveří na Konečného nám., 1916 ....................................................................... 38 Obrázek 52 Tivoli po dostavbě,1901 ............................................................................................................. 39 Obrázek 53 Kavárna Tivoli, 1916 ................................................................................................................... 39 Obrázek 54 Návaznosti z Konečného nám. ................................................................................................... 40 Obrázek 55 Vyvětvené tisy ............................................................................................................................ 41 Obrázek 56 Konečného náměstí stav před obnovou .................................................................................... 41 Obrázek 57 Pohled od tramvajové zastávky ................................................................................................. 41 Obrázek 58 Pohled na budovu Tivoli s parkem ............................................................................................. 41 Obrázek 59 Pohled na Konečného nám. z okna domu na ulici Úvoz 1 ......................................................... 42 Obrázek 60 Dvouúrovňové sezení ................................................................................................................. 42 Obrázek 61 Vstup do centrální plochy s lavičkami ........................................................................................ 42 Obrázek 62 Centrální prvek - památník F. Pawlu .......................................................................................... 42 Obrázek 63 Pohled na Konečného nám. z ulice Žižkova ............................................................................... 42 Obrázek 64 Změna dlažby, lavičky................................................................................................................. 42 Obrázek 65 Situace návrhu............................................................................................................................ 46

2

1. ÚVOD Prostor kolem nás je s lidstvem spjat již odedávna. Stejně tak městský prostor byl utvářen a formován po celé generace tak, aby splňoval naše potřeby a funkce. Ty se samozřejmě v průběhu století měnily podle toho, jak se vyvíjela společnost a jaké měla potřeby. Je ale možné tvrdit, že jedna potřeba přetrvala od starověkých civilizací dodnes. A to potřeba lidí scházet se. Ať za dob Etrusků nebo v dnešním světě mají lidé pořád tu samou tendenci potkávat se, sdílet své pocity a názory. K tomu by měly být městské prostory uzpůsobeny a umožňovat tak tyto potřeby nás lidí. Město je jako živý organismus – pořád v něm něco proudí a jeho souhry musí dokonale fungovat. Pokud tomu tak není, nastávají kolize a organismus přestává fungovat tak jak má. Pak se můžeme setkat s nevyužitými prostory, s vybydlenými domy a zarostlými parky, které již nikdo nevyužívá. Tyto případy mohou nastat právě díky změnám potřeb společnosti, a kdyby bylo město opravdu jako některý z našich tělesných orgánů, okamžitě by

„Ale město svou minulost nevypráví, má ji, jako čáry na dlani, vepsanou do brázd ulic,

se nové situaci přizpůsobilo, aby nevzniklo prázdné místo. Jenomže ve skutečnosti je tato reakce mnohem pomalejší a tento

do mříží oken, do zábradlí schodišť,

proces trvá déle.V některých případech k tomu ani nedojde. Jako reakce na změny se pak postupně plánují revitalizace měst a

do tyčí hromosvodů, do žerdí vlajek;

obnovy a modernizace jeho částí.

každý jeho úsek je po svém zbrázděn škrábanci,

Vzhledem k historii je docela zajímavé pozorovat postupnou přeměnu městského prostředí, kdy každá společnost se snaží přetvořit to, co vytvořila společnost před nimi. Ale stejně jako v odvětví módy je patrné, že je zde jakýsi uzavřený kruh, který je

zářezy, rýhami, vrypy.“ Italo Calvino

stále dokola využíván a pouze nepatrně přeměněn podle potřeb lidí. Jde o akci a následnou reakci, takže tento proces přetváření a formování okolí je nepřetržitý.

2. CÍL PRÁCE Tato bakalářská práce se soustředí na možnosti utváření moderních městských prostorů ve vztahu k historickému prostředí, ve kterém se nachází. Cílem je pro vybrané příklady takto řešených ploch zpracovat analýzy a na základě získaných informací navrhnout zahradně architektonické řešení vybrané lokality, kterou je Konečného náměstí v Brně.

3

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. VÝKLAD POJMU Pojem veřejný prostor se dá vyložit několika způsoby. Je to prostor, do nějž mají všichni (za normálních okolností) zákonný přístup. To vyžaduje správu veřejných institucí, která by měla být v souladu s míněním všech.(POSPĚCH, 2013). A nakonec podle Lyn Lofl (1973) jde o „nesoukromé části městských sídel, kde se setkávají lidé, kteří nejsou jeden druhému osobně známí nebo jsou známí pouze kategoricky“. Docela odlišným způsobem jakým je po možné nahlížet na veřejný prostor, je z hlediska čtyř dimenzí, které vymezili Walter Siebel a Jan Werheim, kdy je vymezován vůči soukromému prostoru. Jsou to - legální dimenze (rámec veřejného prostoru definován veřejným právem a veřejnými institucemi), funkcionální dimenze (zastoupen především obchodními a politickými funkcemi), sociální dimenze (veřejný prostor jako „scéna“, kdy člověk je v jednu chvíli hercem a pak divákem) a materiální a symbolická dimenze (kdy veřejný a soukromý prostor jsou od sebe těmito prvky odděleny). (SIEBEL, WEHRHEIM, 2003). Z hlediska právního se veřejným prostranstvím zabývá Zákon 128/2000 Sb. o obcích:§ 34 Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému

Obrázek 1 Obliba venkovních kaváren v městském prostoru

užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Podmínky pro vymezování veřejných prostranství jsou stanoveny ve vyhlášce 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území: § 7 Plochy veřejných prostranství se obvykle samostatně vymezují za účelem zajištění podmínek pro přiměřené umístění, rozsah a dostupnost pozemků veřejných prostranství a k zajištění podmínek pro jejich využívání v souladu s jejich významem a účelem. Plochy veřejných prostranství zahrnují zpravidla stávající a navrhované pozemky jednotlivých druhů veřejných prostranství a další pozemky související dopravní a technické infrastruktury a občasného vybavení, slučitelné s účelem veřejných prostranství. § 22 Nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek bytového domu, je 12 m, resp. 10,5 m při jednosměrném provozu a nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je 8 m, resp. 6,5 m při jednosměrném provozu. Součástí takto vymezeného veřejného prostranství je nejméně jeden pruh vyhrazený pro pěší v minimální šířce 2 m umožňující bezbariérové užívání.

4

3.2 VÝVOJ HISTORICKÉHO JÁDRA MĚSTA Již u prvních předměstských sídel je možné si povšimnout patrného náznaku významnějšího prostoru s významnou budovou (např. příbytek náčelníka, šamana). Protože se používalo hlavně přírodního materiálu, dochovalo se velmi málo pozůstatků z těchto dob. S městským prostorem jako takovým se setkáváme u starověkých civilizací, kdy vznikala nám známá první města. Ta se od těch prvotních liší vyspělou urbanistickou strukturou. Jako příklady nejstarších městských sídel se mohou uvést města Mezopotámie, Egyptu, starého Říma i Řecka. Typickým příkladem městského prostoru je starořecká agora, v překladu mající význam shromaždiště. Agora byla významná jako centrum veřejného života lidí. Probíhalo zde plno politických debat, bylo to místo vzdělávání i obchodu. (ŠILHÁNKOVÁ, 2002). Města evropského středověku nebyla zdaleka tak rozsáhlá, jako města ve starověku. Také jejich urbanistická dispozice byla jednodušší a celkově město nenabízelo takový komfort. Chybělo zásobování vodou a kanalizace. Na druhou stranu ovšem splňovala potřeby tehdejší společnosti a logicky naplňovala požadavky rozvoje řemesel a obchodu. Celkově byla utvářena tak, aby co nejefektivněji a nejúsporněji vyhověla základním hmotným i duchovním potřebám tehdejšího člověka. „Je důležité si uvědomit, že tato města nevznikala na základě plánů, že se postupně vyvíjela v procesu, který často trval stovky let, protože tento pomalý proces dovoloval kontinuální přizpůsobování a adaptaci materiálního prostředí městským funkcím. Město nebylo cílem ale nástrojem, který formovalo jeho používání.“ (GEHL, 2000). Podle Hrůzy a Zajíce (2002) patří středověká města mezi největší kulturní hodnoty. V období renesance přestává být město vnímáno pouze jako obyvatelé a stavby, nýbrž je chápáno jako určitý fenomén a to se promítá do urbanismu, kdy utváření města je v teorii nadřazeno nad jednotlivými objekty, z nichž je utvářeno. Tato teorie se promítá nejen u geometricky pravidelných a nově zakládaných měst, ale také tam kde renesance vstupuje svými stavbami do měst existujících. Prostorové koncepce renesance vnímají město i jeho základní součásti – ulice, náměstí, skupiny budov – jako komponované a vzájemně provázané prostorové soubory. Společně s touto vědomostí a perspektivou byly uplatňovány nové kompoziční principy. I přesto se objevuje i kritika, vyjádřená utopickými a idealistickými představami o fungujícím městu, nebo naopak úplného odmítání města, jako zdroje všeho nesprávného.

V dalších historických etapách dochází k rozvoji renesančních urbanistických myšlenek. Barokní urbanismus chápal – stejně jako renesance – město jako celek, avšak polycentrické kompozice umožňovaly, aby tímto celkem bylo i město velké, dokonce i krajina. Město není chápáno najednou, ale postupně. Také budovy se přestávají podřizovat nadřazenému geometrickému schématu a aktivně působí v prostoru, jako ukončení pohledových os i jako důležité komponenty městské zástavby. Dochází ke změně vnímání okolních přírodních podmínek. V renesanci byly přírodní podmínky chápány většinou jako nutné zlo, které se musí překonat nebo změnit při budování geometrických schémat. Naproti tomu barokní urbanismus si nejen uvědomuje, ale 5

zároveň mistrně využívá prostorotvornou funkci přírodních komponent – zejména terénu, vodních ploch, zeleně a celé krajiny. Také díky tomu pracuje s dynamičností a gradací, stupňuje dojmy a nechává prostor postupně působit na lidské smysly a duši. (HRŮZA, ZAJÍC, 2002).

Stavbou veřejných budov (obchody, banky, hotely apod.)

Důležitou část historie vývoje městských prostorů sehrávají změny v 19. století. V tomto přelomovém období byly vytvořeny

vzniká veřejný městský prostor, ve kterém společnost začíná

základy dnešního pojetí a fungování měst a báze následného rozvoje měst. Jako mezník můžeme také chápat přechod

trávit volný čas (procházky, projížďky kočárem, odpočinek).

z řemeslné výroby na průmyslovou výrobu, která pochopitelně ovlivnila podobu města. Stavební proměny se projevily nejen rychlým růstem průmyslových předměstí, ale zasáhly do starších částí měst. Velkou změnou je zrušení středověkých a barokních opevnění měst. Došlo tak k otevření prostoru, prorážely se nové široké ulice, do kterých pronikaly veřejné budovy zcela nového měřítka. Zásadním jevem jsou nová, rozsáhlá předměstí – na okraje měst jsou umisťovány nové průmyslové závody, sklady a byty pro zaměstnance. Zároveň je to ideální místo pro nová městská zařízení, jako jsou elektrárny, plynárny, tržnice apod. Nedá se opomenout způsob nové dopravy, zejména rozvoj železnice. Ta protkává v této době celé kontinenty a nádraží se tak stávají velice důležitým těžištěm městského života. V závislosti na nově vzniklých nádražích se ulice směřující k nim mění v hlavní městské třídy s největším dopravním ruchem i dopravním provozem. Železniční doprava otevřela pohodlnou možnost cestování a kolem nádraží se stavějí první hotely, kancelářské budovy a obchodní domy. Nárůst obyvatel ve městech vede také ke vzniku nových dopravních prostředků, jejichž vývoj vrcholí na konci 19. století uplatněním elektrické trakce ve visuté, pozemní i

Obrázek 2 bulvár v Paříži, 19. stol.

podzemní veřejné dopravě a jízdou prvních automobilů. Objevují se nové stavební hmoty, bez kterých by růst velkoměst nebyl možný. Litina, ocel, beton i železobeton umožňují tak budovat rozsáhlé konstrukce, které jsou potřeba pro tovární haly, výstavní pavilony a mosty. Nové konstrukce a vynález výtahu otevírají cestu do výšky, takže se budují do té doby nevídané mrakodrapy.

S možností pracovat v jiném prostředí, než doma na poli vzniká pracovní doba, která logicky vytyčuje volný čas pro člověka

V průběhu nového utváření měst vznikaly i urbanistické představy utopistů, revolucionářů a sociálních reformátorů, kteří si

(což v minulých dobách nebylo) a ten má na výběr jak ho

představovali lepší společenské uspořádání a městská sídla. Většina těchto utopických představ a teorií však nenašla ve své

využít. Vznikají různé spolky, salony a městský veřejný prostor

době žádný ohlas a neovlivnila tím stavbu měst v té době. Urbanizační procesy 19. století výrazně ovlivnily každé město, a

se začíná aktivně využívat.

přesto každé z nich jinak. Některá prožila bouřlivý rozvoj, proměnila se v důležitá centra nebo dopravní uzly. Ovšem cenou za to nebyl jen obrovský nárůst počtu obyvatel a úplná přestavba, ale také ztráta mnohých historických hodnot. Naopak některá města neměla k novým potřebám vhodné předpoklady a zůstala touto přeměnou nedotčena, což jim sice přineslo ztrátu dřívějšího významu, ale zároveň uchování kulturních hodnot minulosti. Hlavním cílem urbanistických změn 19. století byla tzv. asanace, sanace. Tento pojem vznikl z francouzského slova „l assainissement“ což v překladu znamená „ozdravění“. Zlepšení zdravotních podmínek ve městech obnášelo zajištění nezávadné pitné vody v dostatečném množství, výstavbu kanalizačních sítí a čistíren, zlepšení čistoty městského prostředí, snížení hustoty obyvatel a nadměrné zastavěnosti pozemků, zlepšení

6

hygienických podmínek v obytných domech i v bytech, budování zdravotních a sociálních zařízení, atd. V praxi se však ukázalo, že zlepšování zdravotních podmínek špatné městské zástavby je velmi složité a nákladné, a tak nejsnadnější způsob je staré zastavění zcela odstranit a na základě nového zastavovacího plánu je nahradit novými objekty. Přitom je možné vytyčit širší ulice s dostatkem vzduchu, světla i místa pro inženýrské sítě, novou dopravu a dát jednotlivým budovám vyhovující soudobé dispozice. Z tohoto důvodu se více přiklánělo k postupům, při nichž se dosavadní zástavba částečně nebo úplně odstraňovala, až nakonec slovo asanace pozbylo významu ozdravování a postupně se stalo synonymem pro bourání.Pro představu jsou vybrána čtyři města (New York, Paříž, Vídeň, Praha), u kterých došlo k těmto změnám rozdílnými způsoby. New York V té době hlavní přístav pro spojení s Evropou, čítal na konci 18. století 70 000 obyvatel. Neustálý růst počtu obyvatel vyvolal potřebu dalšího růstu města. V roce 1811 byl vzniklou komisí přijat projekt od Holanďana Georcka. Plán rozdělil poloostrov na stavební bloky uspořádané do šachovnice. Napříč poloostrovem ze západu na východ bylo navrženo 155 ulic o šířce 18 m. Směrem od severu na jih byla ponechána historická cesta Broadway a vytvořeno 12 avenue o šířce 30 m s rozestupem 60 m mezi sebou, kvůli dobré prostupnosti města. Díky snadnému vyměření a provedení byl návrh schválen. V původním plánu se Central park nevyskytoval, protože komise shledala parky zbytečné. Ovšem roku 1844 byla básníkem W. C. Bryantem zahájena kampaň za vytvoření Central parku. Podporu měl ve Waltu Whitmanovi (americký básník, spisovatel, novinář – pozn. autora) a

Obrázek 3 Central park, 19. stol.

zahradním architektovi A. J. Downingovi. Uvažovalo se o umístění parku na pobřeží, ale tyto pozemky se ukázaly jako obchodně velmi cenné a tak byly pro park vyčleněny nekultivované volné pozemky uprostřed poloostrova. Autory projektu byli Frederick LawOlmsted a CalvertVaux, kteří zvítězili ve vypsané soutěži r. 1858. Jejich řešení přineslo mnoho nového, mimo jiné také mimoúrovňové křižovatky, které zabraňovaly kolizím mezi kočáry a pěšími. Kočáry s movitými návštěvníky parku přijížděly po dodnes proslulé Páté avenue. Směrem na západ od parku byly doplněny ještě dvě ulice – Riverside Drive a Boulevard, která tak prodlužovala historickou ulici Broadway. Boulevard street se tak stala prvním řešením tohoto druhu v USA po vzoru pařížských bulvárů se zeleným pásem uprostřed a s vyhlídkovými místy.Roku 1900 došlo k připojení pěti předměstí, což z New Yorku udělalo metropoli o rozloze 850 km2 a s počtem obyvatel 3,5 mil. Plán NY je svou racionální šachovnicí charakteristickým raným příkladem jednoho z nejtypičtějších urbanistických řešení růstu velkoměst 19. století. (HRŮZA, ZAJÍC, 1997). Paříž O Paříži se dá říci, že každá její vývojová etapa je pozoruhodným přínosem do vývoje urbanismu, ať už se jedná o středověk,

„Věnujme všechny své síly zkrášlení tohoto velkého města. Otevřeme nové ulice a ozdravme přelidněné bloky, v nichž chybí vzduch a světlo a snažme se, aby dobrodiní slunečního svitu prostoupilo všude jeho zdi.“

renesanci, baroko, nebo právě 19. století. Během tohoto století vyrostla z půlmilionového města na třímilionovou aglomeraci, kdy nejvýznamnější přestavbu řídil Georges Eugene Hausmann. V té době byl v čele Francie Napoleon III. (synovec Napoleona

Napoleon III. o přestavbě Paříže

Bonaparta – pozn. autora), který vyrostl v Londýně a navštívil Ameriku, 7

takže o možných podobách měst měl přehled. První formulaci programu na přestavbu Paříže přednesl krátce po svém zvolení v r. 1850. Předpoklady pro přestavbu se vytvořily r. 1852 dekretem Napoleona III. „O ulicích Paříže“. Realizátorem se stal G. E. Hausmann v roce 1853. Má se za to, že na celé řešení přestavby měly vliv pouliční boje, které se odehrály v r. 1848, a ukázalo se, že pařížské úzké a zakřivené uličky jsou přímo ideální pro stavbu barikád. Samozřejmě určitý podíl měly i zhoubné cholerové epidemie, které Paříž postihly hned několikrát. Při přestavbě bylo z Paříže vystěhováno na 350 000 převážně chudých obyvatel a v historickém jádru zbořena téměř polovina všech budov. K tomu 27 000 obytných domů, zmizelo 50 km starých ulic a došlo k vyrovnání terénu. Naopak se postavilo několik desítek divadel, radnic, nádraží, vojenských kasáren, nemocnic a věznic a vzniklo 600 km nových ulic – bulváry o šířce 70 m. Pro veřejnost byly otevřeny dřívější královské zahrady v Boulogne a ve Vincennes(ve kterých bylo vysázeno tisíce nových stromů) a 24 nových parkových náměstí. Trasy nových bulvárů, které prodlužovaly městské kompoziční osy, byly předpokladem pro potlačování případných nepokojů. Díky jednostrannosti pojetí přestavby nebyl přijat návrh na propojení nových městských tříd s tehdy stavěnými nádražími a také byl odmítnut návrh na

Obrázek 4 Paříž po přestavbě

výstavbu pařížského metra. Zajímavé je, že Hausmann nepovažoval za potřebné vytvořit celoměstskou kanalizační síť, ani podchody pro pěší na nejvíce frekventovaných dopravních trasách. Velký ohlas měla přestavba nejen ve Francii ale i v dalších zemích, díky svému prestižnímu pojetí a formální velkorysosti. Soustavy nových pařížských bulvárů se staly vzorem pro podobné zásahy, například ve městech Toulouse, Marseilles, Avignon a Montpelier. V roce 1865 byla založena soustava vnitřních bulvárů v Bruselu, v r. 1885 vytvořena soustava tří bulvárů s názvem Gran Via v Barceloně. (HRŮZA, 1965). Vídeň O rozšíření města Vídeň a zrušení hradeb se uvažovalo již v 18. století. V roce 1716 Karel VI. zamýšlel odstranit hradby a spojit historické jádro s předměstími. V letech 1839-1856 architekt Ludvík Förstel představil osm různých projektů na téma rozšíření Vídně. Císař František Josef I. ve svém dopise souhlasí s přestavbou a nastiňuje pár myšlenek, jako okružní třída kolem historického jádra a rozmístění významných veřejných budov na území, které se uvolní zbořením mohutných hradeb. Armáda a policie byly však proti zrušení opevnění, z ochranných důvodů(rebelie dělníků apod.), a hledaly tak alespoň polovičatá řešení jako řetězec z vojenských kasáren. Nakonec se na obou koncích Ringstrasse kasárny opravdu postavily. Roku 1858 byla vypsána soutěž na rozšíření města Vídně, kterou vyhrál L. Förstel. Pro potřeby přestavby byl r. 1859 vydán nový stavební řád, pracovalo se na katastrálních mapách a do roku 1866 byly vyhotoveny regulační plány všech vídeňských předměstí. Celá okružní třída Ringstrasse (o délce 4 km, šířce 57 m) byla otevřena v roce 1865. Současně s budováním Ringstrasse se stavělo Nábřeží Franze Josefa, podél Dunajského kanálu a zřizovaly se další okružní komunikace. Za 30 let se v pásu Ringstrasse postavilo přes 500

Obrázek 5 vídeňská Ringstrasse

veřejných a soukromých budov, bylo založeno 90 nových ulic a náměstí a při asanaci historického jádra se postavilo přes 1500 nových domů a téměř 3000 domů bylo přestavěno. Ovšem asanační zásahy poškodily historický ráz města, což plno lidí těžce 8

neslo. Nejznámější vídeňská ulice Kärntnerstrasse byla rozšířena z 9 na 19 m a dnes působí zcela novodobě. Roku 1890 je k Vídni připojeno celkem 34 předměstí a počet obyvatel tak vzrůstá z 0,5 na 1,4 milionu. Stejně jako přestavba Paříže měla i výstavba ve Vídni své obdivovatele a napodobovatele, hlavně v těch evropských městech, která se zbavovala hradeb a vytvořila se tak uvolněná plocha pro řešení nových urbanistických souborů. Jako příklad lze uvést časné řešení Jana Lorenze z roku 1863 pro Brno, dále pak města Ausburg, Mohuč a Kolín nad Rýnem. Mezi takto řešené příklady nepatří Praha, protože po zbourání opevnění byla vzniklá uvolněná plocha zastavována postupně bez vyšší koncepce. Praha Ve srovnání s rozsáhlostí plánu New Yorku, přestavby centra Paříže a výstavbou vídeňského Ringstrasse lze považovat pražské asanační území za malé. Nicméně Praha představuje v souboru příkladů zcela samostatný a velmi důležitý typ řešení. Na konci 19. století se začalo s bouráním bývalého pražského Židovského Města a jeho nejbližšího okolí, vymezené z jedné strany severní frontou Staroměstského náměstí a ze strany druhé pobřežím řeky Vltavy. Klasickým případem kdy asanace rovná se bourání, je pražský asanační obvod, i když ty nejcennější pozůstatky Židovského Města se v něm podařilo zachovat. Pražský asanační zákon,

Obrázek 7 Václavské nám. v Praze s plynovým osvětlením, 19. století

jehož projednávání a schvalování trvalo bezmála deset let, se ve skutečnosti netýkal toho, jak má být nové zastavění uspořádáno. Jeho smyslem bylo vytvořit předpoklady pro vyvlastňování nemovitostí pro potřeby bytové výstavby soukromých osob. Významným mezníkem při přípravě námětů ke stavebním proměnám Prahy byl „Pamětní spis stran upravení a rozšíření Královského hlavního města Prahy“ od významného českého architekta Josefa Schulze. Spolek architektů a inženýrů v Království českém předložil tento spis pražské radě v r. 1873. Také považovali za důležité vypracovat pro Prahu celkový urbanistický plán a zabývali se otázkou, co změna městu přinese. Ovšem na tehdejší radnici se spis setkal s velmi odmítavým přijetím a byl označen za zcela neodborný. Roku 1895, dva roky po započetí tzv. plošné asanace, předložil spolek „Pamětní spis ve příčině úpravy Prahy“, který upozorňoval omyly již probíhající asanace. Byla vytvořena zjednodušená struktura území a vybudována Pařížská třída, po vzoru pařížských bulvárů. Praha však nebyla jediným městem, které se uchýlilo k tomuto způsobu přestavby. Jako příklad můžeme uvést města Hamburk a Neapol. (HRŮZA, ZAJÍC, 1997).

Obrázek 6 Vinohrady na přelomu 19. a 20. století

9

Novodobé urbanistické koncepce

DVACÁTÉ STOLETÍ

Pokračující proces urbanizace byl spojen s neustálým nárůstem počtu obyvatel a se stálým růstem měst. Vyvstala znovu otázka,

Na vývoj urbanismu měly ve 20. století vliv nejen různé

jak by měla být města uspořádána a v jaké formě by se měla rozrůstat. Vzhledem k odlišné povaze problémům, které mělo

urbanistické koncepce a teorie, ale hlavně dějinné

moderní průmyslové město, se při řešení těchto otázek nedalo spoléhat na renesanční traktáty či barokní spisy. Projevila se

události, které utvářely profil jednotlivých desetiletí. Na

nezbytnost hlubšího poznání prostorové a funkční organizace města, jeho technického vybavení a provozu. Ukázala se nutnost

počátku století ještě doznívala idylická atmosféra 19.

nových koncepčních principů, které by dokázaly soudobé problémy řešit. Na přelomu století vznikají první moderní urbanistické

století a představy ničím nenarušitelného rozvoje. To ale

koncepce: lineární město – Arturo Soria y Maty, zahradní město – Ebenezer Howard a průmyslové město – Tony Garnier.

zastavila I. světová válka, která vytvořila scénu pro

Lineární město – koncepce založena na řešení dopravního problému. Vzdálenost mezi bydlištěm a pracovištěm se

nastupující století. Ve dvacátých letech se situace rychle

zvětšovala a do popředí vstupuje kolejová doprava. Myšlenky Artura Soria y Maty, že ‚přímka je nejcharakterističtějším výrazem

stabilizovala a nastal další kulturní a hospodářský

moderního města‘ a ‚hlavní komunikace musí být osou městského organismu‘, jsou jasnými ukazateli, kam ve své koncepci

rozmach s novými koncepčními myšlenkami. Další zlom

směřoval. V roce 1892 vydal na toto téma brožuru, která řeší projekt lineárního města. Jeho myšlenky byly realizovány roku

přišel v podobě hospodářské krize ve 30. letech a

1894 na 5 km úseku na okraji Madridu. Koncepce lineárního města našla spoustu ohlasů u avantgardních a fantastických

nástupem fašismu a posilováním totalitních režimů.

urbanistických projektů 20. století. V této koncepci se zhlédl i Le Corbusier. Jako lineární města byly zpracovány projekty

Chladná politická situace vyústila v polovině 20. století

přestavby Londýna, Chicaga i Berlína.

ve II. světovou válku, s jejímiž politickými a společenskými

Zahradní město – koncepce zabývající se zónováním a rozvojem osídlení. Tendence limitování růstu města a předností

důsledky se společnost vyrovnávala mnohem déle.

měst malých. Znakem zahradních měst je jejich obklopení zelenými pásy, které udávají limit pro maximální nárůst města a

Přestavují se poničené městské prostory a dochází ke

zároveň mají zlepšovat životní podmínky obyvatel a vytvářejí příležitost rekreace. Další vlastností těchto měst je nízká

zvětšení rozlohy zástavby.

zastavěnost, využívající samostatné nebo řadové rodinné domy. Posledním znakem zahradního města je jeho situovanost do

Do urbanizačních procesů 20. století se promítá celkový

izolovaných poloh, která napomáhá k odlehčení migračního tlaku na velké aglomerace. Proto sociolog Ebenezer Howard

nárůst populace a jejich soustřeďování do

nepovažoval za vhodné uplatňovat tuto koncepci na okrajích velkoměst. Svou představu vyjádřil diagramem, znázorňující tři

mnohamilionových měst a aglomerací. Vzniká tak

magnety, které vyjadřují vlastnosti města, venkova a jím navržené nové formy zahradních měst. Ohlas myšlenky zahradního

fenomén velkoměsta, jehož problematika se řeší

města byl ještě větší, než u města lineárního a projevoval se nejen v teoretických spisech, ale také v mnoha realizacích.

v teoretických úvahách, návrzích a koncepcích. Opět

Průmyslové město – koncepce, která předjímala funkcionalistické pojetí města. Tony Garnier viděl průmysl jako jeden

vyvstávají otázky přestavby, obnovy a regenerace měst.

z hlavních prvků, které vytvářeli město při jeho rozvoji. Průmyslové město bylo důsledně členěno na dvě hlavní části, a to část

20. století přináší další proměny osídlení a hledání nových

obytnou a část průmyslovou, které jsou od sebe odděleny nádražím a vegetačním pásem. Obě dvě části jsou napojené a

způsobů jakým směrem vést rozvoj měst. S tím souvisí i

propojené městskou hromadnou dopravou. Tato koncepce se stala východiskem pro funkcionalistické pojetí města

další vývoj územního plánování a stavebních předpisů.

v meziválečném období. (HRŮZA, ZAJÍC, 1997).

10

FENOMÉN VELKOMĚSTA Metropole jako Londýn, Paříž, New York nebo Berlín překročily několikanásobně milion obyvatel. Vznikaly první urbanistické společnosti, knihy a časopisy psaly o urbanistických teoriích a koncepčních problémech velkoměst. Již před I. světovou válkou se setkáváme s projekty zabývajícími se tematikou velkoměsta a předtuchami ohledně hygienické závadnosti, ve vztahu k automobilům. Vznikají futuristické představy o podobě velkoměsta, které představují například Eugene Henard, Otto Wagner, Antonio Santelina a Patrick Geddes. Mezitím velkoměsta rostla a byla - jako i dnes – považována spíše za nežádoucí cestu vývoje lidských sídel. Byly vypracovány projekty tzv. ideálních velkoměst, na kterých pracoval Le Corbusier a L. Hilbeseimer. Jinak se architektonická avantgarda zabývala spíše hledáním nových, a podle nich lepších, sídelních forem. Obrázek 8 Představa o moderním velkoměstě s mrakodrapy a několikaúrovňovou dopravou

Urbanismus 20. století se však neprojevuje pouze ve formách teorií a koncepcí. Jeho skutečný vývoj probíhal v reálné výstavbě a přestavbě jednotlivých měst. Potřeba přestavby byla dána jak neustálým přívalem nových obyvatel, tak vzniklými škodami během válečných procesů. Svými urbanistickými koncepcemi patří mezi zahradní města, složená převážně z rodinných domků, také Baťova sídliště. Pro Zlín, jehož počet obyvatel narostl od r. 1921 ze 7 000 do období konce první republiky na 40 000 obyvatel, zpracoval projekt rozvoje formou zahradního města Jan Kotěra. Realizace zahradních měst se, ve 20. a 30. letech vzdalovaly od původních Howardových představ jak do urbanistického řešení, tak zvláště způsobem financování a vlastnickými vztahy. Města měla jen výjimečně své celkové urbanistické plány. Běžně se zpracovávaly asanační plány městských jader nebo regulační plány jednotlivých nových předměstí. Teprve později se začalo uplatňovat nové pojetí urbanistického plánu města. Praha měla v meziválečném období velmi dobrou úroveň urbanistického plánování i architektonické tvorby. V roce 1920 k ní byla připojena předměstí i okrajové obce a vznikla tak Velká Praha s více než 670 tisíci obyvateli. Co se týká obnovy měst, v některých zemích se obnova připravovala již během války. Výjimkou jsou města, která válkou zničený prostor nechala bez nového zastavění jako pietní prostor, jako Lidice. Opačným případem je Varšava, kde byla snaha o co nejdůslednější obnovení historického městského jádra do původní podoby. Při obnově města Coventry proběhla částečná obnova a dostavba katedrály plus vytvoření jednoho z prvních pěších městských center, jehož rozšiřování pokračovalo i v 60.

Obrázek 9 Pohled na Baťovy domy

letech. V Rotterdamu byl nejhůře postižen centrální prostor mezi nádražím a radnicí, který byl při obnově využit pro jednoduché a efektivní pěší nákupní centrum Lijnbaan od autorů J. H. van den Broek aj. B. Bakema. V bývalém Sovětském svazu byl populární tzv. sociální realismus neboli SORELA, který se projevoval důsledným lpěním na tradičních kompozičních principech a zvýrazňovaných historizující dekorací průčelí budov. Tímto způsobem byly obnoveny například Stalingrad, Kyjev a Minsk.

11

Ve 40. letech se projekty zpracovávané na obnovu měst soustředily především na nejvíce zničená městská centra a obytné

rozvoje sídel. Myšlenky a závěry těchto materiálů jsou

čtvrtě. Začátkem 50. let se začaly plánovat a stavět na městských periferiích nové obytné soubory – sídliště. Po zjištění, že

cennými radami jak postupovat při strategii dalšího

jednostranná orientace na sídliště není úplně uspokojivá, je nákladná a vede k celkovému zhoršování funkční i sociální struktuře

rozvoje měst. (KOUTNÝ, 2004).

měst, došlo ke zřetelnému návratu k údržbě, obnově a dostavbě vnitřních částí měst. Příkladem toho jsou města Vídeň a Berlín. Obnova vnitřních částí Berlína se stala mezinárodně oceňovaným příkladem novodobé obnovy vnitřních částí měst, a to díky

.

promyšlené urbanistické koncepci tak i vysoké architektonické úrovni. Protikladem fantastických a vizionářských urbanistických koncepcí jsou dnes populární návraty k historií ověřenému tradičnímu městu. Vše, co funkcionalismus ve svých racionálních koncepcích odmítal – jako výraz zastaralé minulosti – se znovu začíná oceňovat a uplatňovat – pochopitelně v nových podmínkách a s novou interpretací. Základním podnětem byl fakt, že obyvatelé dávají přednost bydlení v historických jádrech měst, nebo v tradičně koncipovaných městských čtvrtí 19. století. Je to dáno lepším pocitem lidí z jasně formulovaných hranic mezi veřejnou a soukromou sférou. Dávají přednost pohybu po chodnících a pobytu v městských prostorách ulic a náměstí. Mnohé tradiční prvky měst dostávají v dnešní době nový obsah a smysl. Obytné bloky, které zastánci funkcionalismu odmítali, se ukazují jako výhodný způsob zastavění. Vzniká tak vnitroblok, ve kterém je zeleň a prostor tak vybízí k bezpečnému trávení volného času nejen dětí. Dalším častým jevem jsou ulice vyhraněné pro pěší, které se propojují do celých pěších zón. Teorie funkcionalismu byla také proti míšení různých funkčních využití, jako je

architektura není výjimkou, jde-li o zákon akce a reakce

bydliště a pracoviště. Nyní jsou však pozitivně vnímány kladné stránky smíšených městských zón, hlavně z hlediska živosti městského prostředí.Novým znakem, se kterým se ve městech setkáváme, je „ekologizace“ prostředí. Lidé si uvědomují, že nastolený životní způsob společnosti ohrožuje jak jejich životy a zdraví, tak celé životní prostředí a krajinu kolem nich. Požadavek ekologizace ovlivňuje způsoby dopravy, kvalitu pitné vody, množství a stav zeleně, způsob čištění odpadních vod a zneškodňování odpadů i charakter obytného prostředí. (HRŮZA, ZAJÍC, 1997). Každým dnem narůstá počet obyvatel, kteří si tuto závažnost situace uvědomují a snaží se tak přispět k čistotě a upravenosti města.

Směrodatnými tématy, při řešení problémů měst, jsou otázky regenerace, obnovy a přestavby prostorového uspořádání měst. Dále pak problematika centra, způsobu dopravy, samozřejmě kvalita bydlení, respektování přírodních prvků a podmínek, péče o obraz města a s tím spojená úroveň městského prostředí. V neposlední řadě je to také formující se pojetí evropského města. Především v rámci EU vznikla řada materiálů, které řeší problematické otázky rozvoje evropského území i koncepční otázky ohledně rozvoje měst samotných. Mezi tyto materiály se řadí například Evropská charta prostorového plánování, Torremolinská charta, Evropská charta měst a Aalborská charta. Poslední jmenovaný spis je z roku 1994 a definuje zásady trvale udržitelného

12

3.3. VÝZNAM HISTORICKÉHO PROSTŘEDÍ V SOUČASNOTI Města jsou přizpůsobována stále rychlejšímu tempu společnosti a probíhajícím proměnám v nich. Staly se součástí světa, ve kterém dnes vládnou hlavně masová media v podobě přenosu informací a reklam. Z těchto obrazů se vytvořily kulisy městské „divadelní“ scény, a ty se mění v závislosti okamžitých potřeb lidí v daném místě. V městském prostředí dochází k „inscenacím“ při velkých událostech, jako jsou olympiády, anebo v turistických destinacích, kdy města ukazují hlavně svou romantickou podobu. Inscenují se historická malebná zákoutí, hospůdky, městský folklor a podobně. Za těchto okolností se může městské prostředí změnit takřka ze dne na den. V druhém případu se město může jevit jako útočiště člověka, skrze prostředí, které je mu dobře známé a srozumitelné, s místem s kterým se může identifikovat. Doložením toho, že lidé taková místa vyhledávají, je obliba historických a tradičních měst a kulturních památek. Základním předpokladem k tomu, aby se z města mohla stát trvalá hodnota, k níž se lidé budou vracet, jsou jeho určité vlastnosti, ověřené minulostí i současností. Na prvním místě je to tzv. kontextualizace – vědomí a vyjádření souvislostí. Týká se jak umístění města do krajiny, tak i začlenění nových souborů do existujícího města. Město jako takové vyjadřuje a odkrývá dějinné a kulturní souvislosti, ve kterých je možné „číst“. Právě tento kontext vytváří pocit trvání. Pro kontextualizaci má velký význam uchovávání a uplatňování urbanistických archetypů, které činí

(na místě bývalého Kounicova paláce) musela ve 30. letech vyvolat mezi lidmi určité pozdvižení. Historické prostředí v našich městech je památka, která by měla být zachována, ale přesto by neměla být v rozporu s dobovými požadavky a potřebami lidí. Tím se samozřejmě nemyslí neúcta a lhostejnost k historickým památkám, ale například změna funkce nebo využití konkrétní stavby a její začlenění do soudobých koncepcí. „Lidstvo žije ve městech včerejška, uvažuje o městech zítřka a nemá dostatek materiálních prostředků pro budování měst dneška.“ (HRŮZA, 1965).

pro člověka město srozumitelným prostorem a vytváří v něm pro něj základní opěrné a orientační body. Dá se říci, že město není městem, nemá-li své „centrum“, „akropoli“, svou „svatou cestu“ a „brány“. S tím souvisí tzv. regionalizace. Je to vyjádření svébytných vlastností a znaků pro určitá místa, krajiny a města. Pak je zde určitý požadavek citlivého vnímání místních podmínek, zvyklostí a odlišností – například ve využití stavebních materiálů a konstrukcí, povrchů a barev staveb (obrázek Lindu), tvarů střech, způsobu zastavování i uplatnění místní vegetace. (HRŮZA, ZAJÍC, 1997). Když na nás pak všechny tyto vjemy dohromady působí, vnímáme to jako „genius loci“. Jako neuchopitelného ducha místa, který je pro každé místo různé. Proto je velmi důležité, aby při navrhování a vytváření nových prostorů nebyl narušen, nebo ještě hůře úplně zničen. Obyvatelé měst toto specifické vyjádření místa vnímají a bylo by dobré jej zachovat, navázat na něj. Je jasné, že v každé době (nevyjímaje tu naši) jsou zde lidé, s výjimečnými architektonickými myšlenkami a přesvědčením, že ty jejich jsou lepší, než náhledy jejich předchůdců. Což je pochopitelně ovlivněno odlišností dob, ve kterých žili. Avšak tyto rozdíly ve vnímání městských prostorů nám dnes umožňují sledovat tyto nastalé změny, které se děly století po století. Ne vždy působí tyto změny harmonicky, je mnoho případů kdy tvoří kontrast v zástavbě a lidé si na ně zvykají velmi pomalu, až je postupem času spíše přestanou vnímat. Příkladem toho může být zástavba na náměstí Svobody v Brně, kdy obyvatelům Brna byla dlouhou dobu trnem v oku stavba Omega, která svým vzezřením výrazně kontrastuje s okolní zástavbou. Ale to, že skoro naproti ní, na druhé straně náměstí stojí budova bývalé Moravské banky, už nikdo z průchozích nevnímá. Přitom není sporu, že tatáž budova

Obrázek 10 Moravská banka v roce 1928, nákupní dům Omega 2013

13

3.4. VYMEZENÍ MĚSTSKÉHO PROSTORU Městský prostor je možné vnímat několika způsoby. Fyzicky je veřejný prostor oddělen od soukromého prostoru(přístupného) zástavbou bloků, které vytvářejí tuto hranici. Dochází v něm k setkávání lidí s lidmi a k jejich střetu s okolní realitou. Ale psychicky jeho uchopení není tak jednoznačné. Například autoři Orum a Neal jej chápou jako tři perspektivy neboli vrstvy významů, z nichž první uvádí veřejný prostor jako místo interakcí, ve kterém jsou vytvářeny a udržovány sociální uspořádání. Druhá perspektiva představuje arénu, v níž dochází ke střetům zájmů, vlivů a moci. Třetí perspektiva je vnímána coby scéna s možnostmi sebeprezentace, umění, představení, divadla. (ORUM, NEAL, 2010). Dále, jak již bylo zmíněno, vnímání městského prostoru podle autorů Siebela a Werheima, kdy je prostor uchopen skrze čtyři dimenze – legální, funkcionální, sociální a

přítomnosti ostatních lidí ve veřejných prostranstvích. Myslí se tím zdravení, konverzace, hrající si děti a hlavně pasivní kontakty, tedy pozorování a poslouchání jiných lidí. „Z toho vyplývá, že společenské aktivity jsou nepřímo podporovány tam, kde jsou nezbytným a volitelným aktivitám poskytnuty lepší podmínky.“ (GEHL, 2000).

symbolickou. (SIEBEL, WEHRHEIM, 2003). Na základě těchto poznatků se dá říci, že městský prostor je vnímán jako veřejná sféra, ve které jsou podstatnými ovlivňujícími faktory lidé samotní, fyzické prostředí a duch místa. Ve veřejném prostoru dochází tedy k neustálé interakci mezi těmito faktory navzájem a k jeho ovlivňování, na které prostor reaguje svým dalším formováním. Tím se tak přizpůsobuje a navazuje na soudobé potřeby a požadavky společnosti, aby je mohl co nejlépe splňovat. Prostor se tedy utváří skrze jednání. „De Certeau rozlišuje mezi místem (lieu, place) a prostorem (espace, space). Místo je fyzická, stabilní pozice. Je vyloučeno, aby byly dvě věci na témže místě: na místě, kde stojím já, nemůže stát nikdo jiný. Oproti tomu prostor bere v úvahu veličiny času, směru a rychlosti. Prostor je důsledkem činnosti, aktivity – je to „používané místo“. Ulice (jako místo) se mění v prostor díky

Obrázek 11 Spokojené ženy v městském ve vybaveném veřejném prostoru

chodcům, kteří ji užívají. [de Certeau 1996: 80]. “ (POSPĚCH, 2013).

Vzhledem k tomu, že městský prostor obývají lidé, je nutné ho formovat a přizpůsobovat tak, aby vyhovoval alespoň našim základním požadavkům na něj. Těmi je namysli vnímání skrze naše smysly – především zrak, sluch a možná i takzvaný šestý smysl, který nás může uklidnit nebo naopak varovat ohledně prostoru, do něhož vstupujeme nebo ve kterém se nacházíme. Dále by měl být veřejný prostor přizpůsoben aktivitám, které v něm lidé provozují. Tyto aktivity Gehl rozděluje do tří kategorií, kdy každá z nich vyžaduje rozlišné požadavky na své okolí. Jsou to tedy nezbytné aktivity, volitelné aktivity a společenské aktivity. Nezbytné aktivity zahrnují ty, které jsou potřeba každý den, jako například chození do školy, do práce, na nákup a podobně. Probíhají téměř za všech okolností, téměř nezávisle na okolním prostředí. Naopak volitelné aktivity jsou provozovány, pouze pokud to účastníci chtějí a jestliže jsou k tomu příznivé podmínky. Tato kategorie představuje procházky v parku, postávání, pozorování. Kromě účastníka jsou ovlivněny hlavně venkovními materiálními podmínkami. Od toho se odvíjí míra aktivit, které se v prostoru odehrávají. Pokud prostředí ničím nevybízí k trávení

Obrázek 12 Společenské aktivity, scházení

času a jeho kvalita je nízká, odehrává se zde pouze minimum aktivit. Společenskými aktivitami jsou všechny, které závisí na 14

Ve veřejných prostorech, jako jsou ulice nebo náměstí, se potkávají hlavně lidé sobě neznámí, takže se dá předpokládat průběh

Chůze je přirozený pohyb člověka a nabízí nám

hlavně pasivních kontaktů. Přestože projektant nemá přímý vliv na kvalitu, obsah a intenzitu společenských aktivit, jeho práce

neformální možnost být přítomen ve veřejném prostředí.

může ovlivnit podmínky pro tato setkávání. Městský prostor je uzpůsoben pro příležitosti společenských kontaktů, jako

Aby člověk mohl kráčet bez omezení a nevznikaly

potkávání se, pozorování a poslouchání, které zde dennodenně probíhají. Lidé se tak navzájem obklopují lidmi, aniž by s nimi

tlačenice, je zapotřebí dostatečný prostor. Pokud stupeň

museli navázat bližší vztah, ale přesto se cítí být součástí celku veřejného prostoru, který tvoří právě i ostatní.

zaplnění lidmi vzrůstá, je možné pozorovat tendenci

„…právě přítomnost ostatních lidí, aktivit, událostí, zdrojů inspirace a podnětů tvoří jednu z nejdůležitějších charakteristik

k rozdělení pěší dopravy do dvou paralelních

veřejných prostranství.“ (GEHL, 2000) V návaznosti na tyto podněty, kterými může být například pouliční umění, jsou vyvolány

protichůdných proudů. „Lidé se už dál nepotkávají, ale

určité reakce lidí, které pak vedou k navozování buď pasivních kontaktů, nebo vyvolají společenské aktivity. Bezesporu

pouze jdou v zástupu jeden za druhým.“ (GEHL, 2000)

nejlepšími „aktéry“ jsou v této sféře dění děti, které se svým bezprostředním chováním aktivně začleňují do okolního prostoru a

Pěší provoz je velmi citlivý na dlažbu a povrch ulice.

vtahují do něj i ostatní, minimálně v pasivní formě kontaktu.

Nepříznivý typ uličního povrchu negativně ovlivňuje pěší

Dalším důležitým aspektem při utváření městského prostoru je dobrá znalost samotných lidských smyslů a toho jak fungují. Pochopení toho, jak člověk vnímá prostor, přispívá k porozumění všem dalším formám přímé komunikace. Hlavním orientačním smyslem pro většinu lidí je zrak. Jsme schopni při pohledu dopředu, vnímat co se děje po obou stranách horizontální výseče skoro devadesát stupňů na každé straně. Ovšem za chůze je náš zrak sklopen asi o deset stupňů směrem dolů, aby bylo vidět na cestu, takže člověk pak vnímá pouze přízemí budov, dlažbu a co se děje na ulici. Všechny aktivity tedy probíhají v horizontální rovině. K dálkovým receptorům člověka patří také čich a sluch. Až do vzdálenosti 7 metrů je sluch zcela efektivní a s přibývající vzdáleností se jeho efektivita snižuje. Společenské zorné pole člověka je od 0 do 100 metrů, kdy přibližně ve vzdálenosti 70 metrů jsme schopni rozeznat jakého je postava pohlaví a její přibližný věk. Pak ve vzdálenosti 30 metrů lze rozpoznat rysy obličeje, účes, věk a podobně. Při kratší vzdálenosti si lidé mohou všímat nálady jednotlivců, a čím více se vzdálenost zkracuje, tím více se zapojují ostatní smysly a zesilují dojmy. Společenská vzdálenost pro konverzaci je v rozmezí 1 až 3 metry a veřejná vzdálenost se pohybuje od tří metrů výše. Se vzdáleností souvisí také rychlost pohybu, při které dokáže člověk vnímat své okolí. Při chůzi a běhu v rychlostech 5 – 15 km/h jsou smyslové orgány schopny přijímat vjemy a detaily z okolního prostředí. Čím se rychlost pohybu zvyšuje, klesá schopnost rozeznávat detaily a zpracovávat informace. Tento fakt může být z části odpovědí na otázku, proč je naše městské prostředí formováno spoustou velikých reklamních informací. „Aby lidé, kteří se rychle pohybují, mohli vnímat objekty a lidi, musí být velmi zvětšeny symboly. Proto má město automobilů a město chodců tak rozdílné velikosti a rozměry. Ve městě automobilů musí být značky a billboardy velmi velké s tučným písmem, aby byly vidět.“ (GEHL, 2000) Důležité je, že sociální aktivity se odehrávají, když lidé stojí, leží nebo kráčí. Od toho se odvíjí rozdělení těchto základních aktivit

provoz, lidé se této dlažbě vyhýbají. Mezi tyto povrchy můžeme zařadit kluzkou dlažbu, písek, štěrk, hrbolatý povrch a podobně. Bylo vypozorováno, že maximální vzdálenost, kterou jsou lidé ochotni ujít pěšky do cíle je 400 – 500 metrů. Pro určení přijatelné vzdálenosti v dané situaci je podstatná nejen fyzická vzdálenost, ale také zážitková vzdálenost. Stejná fyzická vzdálenost může být vnímána jako kratší, nebo naopak delší v závislosti na množství podnětů, které člověk při chůzi vnímá. Přijatelné vzdálenosti jsou tedy souhrou mezi délkou ulice a kvalitou trasy. „Pěší síť se střídajícími se prostory ulic a malých náměstí mívá často psychologický efekt v tom, že pěší vzdálenost se zdá být kratší. Cesta je přirozeně rozdělena do zvládnutelných fází.“ (GEHL, 2000) Obecně dávají lidé přednost přímým trasám a zkratkám, které mohou být narušeny jenom velmi značnými překážkami, jako nebezpečný provoz a velké bariéry.

– chůze, postávání, sezení, pozorování, povídání a naslouchání si.

15

U postávání je klíčovým slovem zůstávat. Většinou se zastavujeme z funkční podstaty – kvůli semaforu, protože nás něco zaujalo, nebo protože se potřebujeme na něco soustředit. To znamená, že se chodci zastaví tam, kde musí. Akt zastavení, aby člověk s někým pohovořil, patří do této skupiny více či méně nezbytných činností. Konverzace probíhá na místě, kde k setkání dojde, jelikož se neví předem, bude-li konverzace krátká či dlouhá. Jiná pravidla platí pro zastavení na delší dobu, kde se tato činnost vyvinula z krátkého zastavení do zůstávání. Člověk zůstává na místě, když na někoho nebo něco čeká, když se těší svým okolím nebo aby viděl co se děje. S tím souvisí problém s nalezením dobrého místa k zastavení. Oblíbené zóny pro postávání jsou podél průčelí, kde je možné vidět do obou prostor současně. Charakteristický je tzv. efekt okraje, kdy jsou preferovány okraje prostor a pokud lidé nemusí, tak ve volném prostoru nepostávají. Vysvětlením je, že umístění na okraji poskytuje nejlepší příležitosti pro pozorování. Člověk se může dívat, ale nemusí být viděn a jeho osobní teritorium je redukováno na půlkruh před ním. Navíc má chráněná záda, což předpokládá příchod lidí pouze zepředu a usnadňuje to pozorování a reakci na okolí. „Lze tedy vyvodit závěr, že události narůstají dovnitř, z okraje ke středu veřejných prostorů.“ (GEHL, 2000) Okraj tedy musí být plně funkční, aby se aktivita mohla dále rozrůstat. Na místech prodlévání si lidé vybírají místa ke stání ve výklencích, na rozích, ve Obrázek 13 Lidé postávající "pod hodinami" na České v Brně

vchodech, poblíž sloupů, stromů nebo podobných fyzických opěr, jež v tomto malém měřítku definují odpočinkový prostor. Podstatnou roli hraje navržení detailů. Pokud jsou veřejná prostranství prázdná nebo zpustošená – bez laviček, rostlin, stromů, sloupů atd. může být velice obtížné najít místa k zastavení. Jen tam, kde je možnost sezení, může mít pobyt nějakou délku trvání. Pokud je takových možností málo, lidé místem jen procházejí. Výskyt vhodných příležitostí pro sezení je předpokladem pro vznik množství aktivit, které jsou hlavní atrakcí pro veřejné prostranství – jídlo, četba, slunění, pozorování atd. Aktivity sezení se obecně vyskytují jen tam, kde jsou příznivé vnější podmínky, a místa k sezení jsou vybírána mnohem pečlivěji než místa pro postávání. Umístění sezení musí být v návaznosti na prostorové a funkční kvality místa. Při volbě místa hrají důležitou roli také orientace a výhled. „Když si lidé vybírají, kde si ve veřejném prostředí sednou, je to skoro vždy pro to, aby se potěšili výhodami, které místo nabízí – zvláštní místo, prostor, počasí, výhled na něco, co se děje, a nejlépe všechno najednou.“ (GEHL, 2000) V neposlední řadě je kladen důraz na typy sedadel. Požadavky jsou různé podle rozlišných skupin a lidí. Například děti a mladí lidé jsou v tomto ohledu nenároční, na rozdíl od skupiny lidí, pro které je důležité pohodlí a praktičnost sedadla. Lavičky a židle – jako primární místa k sezení, by měla splňovat požadavky více kategorií uživatelů. Kromě primárních míst k sezení jsou potřebná i druhotná místa k sezení v podobě soklů, schodišť, zídek atd. Tyto možnosti k sezení jsou potřeba v čase zvýšeného zájmu o sezení. Zvláštní druh sekundárních míst

Obrázek 14 Víceúčelové schody před Metropolitan Museum of Art v New Yorku

k sezení je tzv. krajina k sezení. Jde o víceúčelový prvek v městském prostředí, jako jsou třeba velká schodiště umístěná tak, že zároveň slouží i jako místo výhledu, nebo kašna s širokou stupňovitou základnou nebo nějaký jiný velký prostorový element navržený k více účelům zároveň. 16

Zobytnění městského veřejného prostoru Při dotváření městského veřejného prostoru je důležité dbát na vhodný výběr „zobytňujících“ prvků, jako jsou dlažba, mobiliář,

hojně používá v kombinaci s vodním prvkem, kdy

osvětlení, vodní prvek a vegetace. Nestačí zvolit pouze správný typ, ale zvolit dobré umístění v prostoru a dostatečný počet.

společně vytváří úžasnou podívanou. Je důležité dbát na

Činnosti ve veřejném prostoru se odehrávají také v budovách, jež prostor obklopují. Jejich fasády a průčelí zasahují svým

osvětlení správným směrem, kdy plocha svítidel by měla

vzhledem do veřejného prostoru a mohou jej aktivně formovat svými přízemními prostory, které navazují na veřejný prostor.

být rovnoběžně se zemí nebo použít svítidla s horním

Přízemí budov se aktivně podílí jak na množství lidí, kteří uliční parter před budovami obývají, tak i na způsobu jeho využití.

krytem.

Materiálové řešení ploch veřejných prostranství představuje silný prvek ovlivňující celkový charakter místa. Dlažba zaujímá

Voda je vnímána jako neodmyslitelný kompoziční prvek

největší plošný podíl prostoru. Povrch umožňující pohodlnou chůzi dává chodci volnost pohybu a maximální smyslové vnímání

tvorby architektonického prostoru. Je to nenahraditelná

prostoru. Zvolený materiál, velikost, tvar či jejich kombinace, rytmizace, barevnost, to vše jsou parametry podílející se na

životadárná substance s jedinečnými vlastnostmi

celkovém vnímání prostoru. Při správném výběru z těchto aspektů lze dosáhnout optického i fyzického oddělení jednotlivých

v kompozici prostoru. Má nekonečné množství podob a

částí prostoru. Například optického rozšíření úzké uličky dosáhneme použitím vodorovných vzorů, nebo naopak můžeme opticky

způsobů použití, vycházejících z jejich přírodních forem –

zúžit příliš velký prostor. Na náměstích se kromě použití několika druhů dlažby můžeme setkat také s vyznačením půdorysu již

řeky, jezera, prameny, kaskády, vodopády, gejzíry. Z toho

zaniklých kostelů, jako například v Brně na Náměstí Svobody, kde je vyznačen půdorys kostela sv. Mikuláše. Špatně zvolená

vyplývají základní podoby jejího použití – jako dynamický

dlažba pak může prostor degradovat a celkově znepříjemnit. Realizace dlážděného povrchu musí splňovat nejen estetické, ale i

prvek ve formě fontán a vodních střiků nebo jako klidné

obecné požadavky, jako je například zajištění přístupu osobám s omezenou pohybovou schopností.

vodní zrcadlo. Do urbánního prostoru přináší voda kromě

Základním předpokladem k obývání prostoru je přítomnost mobiliáře. Podobě se meze nekladou a tak se setkáváme s výhradně funkčními lavičkami bez dalšího estetického záměru a s mobiliářem, který je výtvarně ztvárněn. Veřejné vybavení prostor jako jsou odpadkové koše, informační tabule nebo plakátové plochy se objevuje na přelomu 19. a 20. století. Mobiliář můžeme rozdělit do skupiny pro krátkodobý a dlouhodobý pobyt. Krátkodobým pobytem se myslí chvilkové spočinutí na místě –snězení svačiny, čekání na schůzku apod., po čemž následuje přesun na jiné místo. Mobiliář pro tento pobyt většinou nemá opěradlo a nemusí být úplně pohodlný. Na druhé straně u laviček pro dlouhodobý pobyt je důležité pohodlí a praktičnost sedadla. Vzhled mobiliáře také ovlivňuje míru pobytu v prostoru i celkový dojem z něj – pěkná čistá lavička nás vyzývá k příjemnému posezení, kdežto od rozlámané zpustošené lavičky nemůžeme očekávat dlouhodobý pobyt.

svého plynutí a pohybu také přirozené tvary, rytmy a formy přírodní krajiny. Vodní prvek je nejlákavějším elementem prostoru, musí tak být bezpečně přístupný a kontakt s ním snadno a bezpečně dosažitelný. Voda se uplatňuje i ve spojení s dalšími medii jako je zvuk a světlo. Jejím přínosem je příznivé ovlivňování mikroklimatu a v neposlední řadě také její uklidňující efekt na lidskou psychiku. Některé formy ztvárnění vody fungují i jako zdroje pitné vody v městském prostoru.

Z hlediska bezpečnosti jsou kladeny požadavky na co největší míru osvětlení, ale nemělo by však docházet ke zbytečnému přesvětlování. Osvětlení nemusí být použito pouze jako bezpečnostní složka prostoru, ale také jako výtvarné ztvárnění. Správným nasvětlením můžeme dosáhnout různých efektů nebo na něco upozornit – nasvítit to. V dnešní době se dá vybírat z široké škály nabídky světel od vysokých lamp přes nízká osvětlení až po zabudovaná světla. Co se týká barvy světla, nemusíme zůstávat u klasické žluté, ale pro podtrhnutí atmosféry se dají dobře použít i barevná světla. Světlo jako nové medium se dnes

Použití zeleně v historických jádrech měst je v současnosti řešeným tématem. Ve středověku se stromy uvnitř zástavby prakticky nevyskytovaly, nebyly uplatňovány jako kompoziční prvek. Zeleň do centra 17

města přichází až s bouráním hradeb a pak s průmyslovým rozvojem. Ve 20. století se zřizují celé parky a některá náměstí jsou přebudována na tzv. parková náměstí. Z pohledu památkové péče se užívání zeleně ve městě považuje za novodobý prvek, který nabourává celistvý vjem prostoru a zastiňuje důležité dominanty a historicky významné budovy. Na druhou stranu je to kompoziční prvek, kterým se dá členit prostor, nehledě na to že je atraktivní po všechna roční období. Ve veřejných prostorech by však stromy neměly přebírat kompoziční osy namísto významných budov, a proto se setkáváme s malokorunnými kultivary, které jsou vhodně umístěny v prostoru. Ovšem nelze opomenout pozitivní vliv zeleně jak na makroklima, tak určitě na psychiku lidí. Stromy a rostliny absorbují škodlivé látky, tlumí hluk a pohlcují prach. V silně urbanizovaném veřejném prostředí je však čím dál těžší vysadit stromy na místo, kde by jejich růst nebyl ovlivněn negativními vlivy okolí (omezený prokořenitelný prostor, změna pH, změna vodního režimu, zasolení, změna obsahu živin a jejich koloběhu, zhutnění půdy, mechanické poškození kořenů atd.). Ve městech je možné setkat se s vegetací v různých formách. Dělí se na stabilní a mobilní, dále pak podle druhu rostliny a jejího použití. Stromy se vyskytují ve formách solitér, alejí, pravidelných a nepravidelných skupin, kdy mohou být volně rostlé nebo tvarované.Dále keře v podobě solitér, živých plotů nebo skupin keřů, taktéž buď volně rostoucí, nebo tvarované. A nakonec jsou to byliny jako solitéry, skupinové výsadby a záhony. Častá jsou také smíšená použití. S výrazným zastoupením zeleně se setkáváme u „skvérů“ neboli parkových náměstí, dále „aveny“ – kdy uprostřed ulice je prostor pro zeleň a doprava je

Obrázek 15 Mlýnská strouha v Plzni, 2013

vedena po stranách a u „bulvárů“ kde je naopak doprava vedena středem a pěší trasy po stranách jsou od ní odděleny alejemi. Výběr dřevin do městského prostředí ovlivňuje několik kritérií. A to funkce výsadby, cíl výsadby, pěstitelské hledisko, stanovištní podmínky a ekonomické hledisko. Při navrhování zeleně do měst musíme brát v úvahu rychle se měnící prostředí a vybírat tak taxony, které se tomu dokáží přizpůsobit a setrvat tak na místě co nejdéle.

4. METODIKA 4.1. VÝBĚR LOKALITY Výběr modelového území pro zahradně architektonické ztvárnění vlastního návrhu, podle nabytých poznatků, má několik základních kritérií. Mělo by se jednat o prostor zasazený v historickém prostředí, který doposud není soudobě pojednán. Jde o městský veřejný prostor, který má předpoklady k tomu, aby plnil moderní požadavky společnosti, bez ztráty historického kontextu, ale není k tomu zatím uzpůsoben. Výsledná verze návrhu by pak měla splňovat požadavky moderní společnosti s ohledem na potenciál místa, avšak neměla by popírat stávající hodnoty území a genia loci.

18

Po konzultaci s vedoucí práce byl vybrán jako modelový objekt Konečného náměstí v Brně, které se nachází na katastrálním území Brno-Veveří. Jedná se o prostor vyhraněný jako náměstí, který již dlouhou dobu zůstal v nepozměněné podobě a jeho náplň je nyní nedostačující, nicméně má potenciál k vytvoření atraktivního městského prostoru. 4.2. METODIKA PRÁCE Kromě výběru samotného modelového objektu pro návrh bylo vybráno ještě několik lokalit, které slouží jako příklady řešení historických městských prostorů moderním způsobem. Tyto vybrané lokality byly navštíveny, zdokumentovány a byla provedena analýza jejich kompozice, vztah k historickým strukturám a jejich současná funkce v moderním městě. Pro vybraný modelový objekt Konečného náměstí bylo zpracováno následujících sedm analýz. Analýza historie výstavby budov v přilehlých částech náměstí, za pomoci historických mapových podkladů. Dále pak analýza širších vztahů včetně určení funkcí okolních ploch, která je tvořena na základě katastrálních podkladů. Následovala inventarizace zeleně, ke které po vytvoření návrhu přibyl návrh na kácení dřevin. Jako další analýza byla zpracována pasportizace technických prvků a inženýrské sítě. Poslední výkres zobrazuje dopravní provoz a hlavní pěší tahy. V analýze SWOT je uveden souhrn všech významných prvků, které území nějak ovlivňují. Výkresy jsou vypracovány v počítačových programech AutoCad 2013 společnosti Autodesk a Photoshop CS5 společnosti Adobe. Při zpracovávání analýz byly využity mapové podklady z oficiálně dostupných online zdrojů, jako Mapy.cz, Google Maps, katastrální mapy ČUZK či Mapa města Brna. Kompletní seznam použitých zdrojů je uveden v seznamu použité literatury a zdrojů na konci práce. Při analyzování řešeného území byly pořízeny fotografie za pomoci digitálního fotoaparátu Olympus E400. Po vyhodnocení provedených analýz jsou uvedeny jejich výsledky a závěry, které vedou k východisku samotného návrhu. Praktická část je shrnuta v části diskuze, kdy jsou nabyté poznatky při vypracování studie formulovány k dalším možnostem a otázkám v souvislosti s tvorbou městského prostoru. Při zpracování vlastního návrhu jsou tyto poznatky, literatura a příklady brány v potaz k dosažení popsaných cílů.

19

5. PŘÍKLADY VE SVĚTĚ 5.1. KARLSPLATZ Lokalizace: Republika Rakousko, Vídeň Funkční typ: náměstí Historie Původně zde byla volná krajina, jižně navazující na městské jádro. Později se prostor před městskými hradbami stal součástí tzv. koliště – prostranství, které z bezpečnostních důvodů muselo zůstat nezastavěno. V roce 1716 započala výstavba kostela sv. Karla Boromejského, podle plánů architekta Johanna Bernarda Fischera von Erlach. Malé předměstí bylo postupně nahrazeno budovami Polytechnického institutu (dnešní Technická univerzita) a obytnými budovami. V téže době se zde objevují promenádní aleje a v roce 1854 byl přes řeku Vídeňku postaven most (pojmenovaný po císařovně Sisi). Samotný Resselův park před Polytechnickým institutem byl založen roku 1862. V letech 1865 – 1868 byl postaven Künstlerhaus (Dům umělců), následován výstavbou Hudebního spolku. Na náměstí se také dlouhou dobu skladovaly vojenské povozy a pásla se zde stáda

Obrázek 16 malba od Johanna Friedricha Wizani, 1822

krav. Po zbourání hradeb se stal Karlsplatz těžištěm mezi několika cestami, díky zřízení nedaleké cesty Lastenstrasse. V roce 1894 proběhla konečná regulace toku řeky Vídeňky, a ta byla zaklenuta a kanalizována, také podél celého obvodu Karlsplatzu. Sisiin most byl zbořen o tři roky později. V době vzniku městské dráhy navrhl Otto Wagner dvě stanice, které se nacházejí v severní části území. Roku 1909 vytvořil Otto Wagner nerealizovaný návrh na novou podobu náměstí. V jeho návrhu převažuje architektonicky formální kompozice v duchu secese. Architektonických soutěží na novou podobu náměstí bylo v období od roku 1894 až do roku 1971 bylo vypsáno několik. Poslední soutěž byla vypsána v roce 1971 a za úkol měla řešit také výstavbu metra a složitou dopravní situaci. Vítězný návrh byl od dánského architekta Sven-Ingvara Andersona (1927 – 2007). Doprava je podle projektu vedena podél severní strany náměstí, až za secesními pavilony Otto Wagnera, čímž bylo dosaženo zvětšení plochy Resselova parku. Návrh usiluje o podtrhnutí urbanistické struktury náměstí zdůrazněním nejvýznamnějších staveb. Dále byla vytvořena pěší zóna v západní části náměstí, celý prostor byl doplněn o 300 nových stromů, byly provedeny terénní úpravy, přibyla dětská hřiště a klidové plochy. Novým prvkem je velká oválná vodní nádrž se sochou „Hill Arches“ od Henry Moora, která je umístěna před barokním kostelem Karlskirche. V prostoru jsou rozmístěny busty známých vynálezců, jako jsou Josef Ressel, Siegfried Marcus, Josef Maderperger a skladatel Johannes Brahms. Mezi lety 1991 a 1992 byla vybudována Umělecká síň –

Obrázek 17 Karlskirche v roce 1950

Künstlerhaus v západní části parku.

20

Současný stav

stanici metra a druhý je propojen s Kärtnerstrasse. V této části protíná park čtyřproudová silnice, která od zbylé

Celý park je obklopen významnými budovami – v severní části Musikverein (koncertní hala a sídlo vídeňské filharmonie), Kunstlerhaus a secesní pavilony od Otto Wagnera. V jižní části se nachází Technická Univerzita s knihovnou, dále směrem na východ Karlskirche sousedící s budovou Vídeňského muzea. A v západní části stojí budova Kunsthalle (galerie umění). Dnešní podoba náměstí je dána návrhem ze 70. let, který si kladl za cíl vyvolat dojem zalesněného městského centra, a úpravami v roce 2006, při nichž byly osázeny svahy nad podchody do metra. Ke starým stromům byli připojeni noví jedinci, převážně v malých skupinách.

části Resselparku odděluje budovu Kunsthalle (galerii umění). Organické tvary jsou zde nahrazeny geometrickými plochami, které jsou vymezeny za pomocí cest. Resselpark včetně společně s náměstím je veřejností vnímán jako místo nejen k odpočinku, ale konají se zde

Karlsplatz zaujímá 2,4 ha a za pomoci terénních modelací je členěn na několik částí, z nichž každá má jiné využití (dětské hřiště,

také kulturní a sportovní akce. Je příkladným ztvárněním

klidné posezení, kavárna). Kolem parku je vytvořena „zelená bariéra“, která jej odcloňuje od hlučné dopravy a umožňuje tak

městského historického prostředí v současném pojetí.

vychutnat si jedinečnou atmosféru Resselparku. Dojem oddělení od vozovky umocňuje fakt, že severní strana se zvedá a plocha parku je tak pod úrovní silnice. Zde je také podchod do metra. Přímo před Karlskirche se rozkládá velká vodní plocha. Vodní zrcadlo ve tvaru oválu stylisticky navazuje na kostel a vyvolává dojem nekonečna odrážením okolní scenérie v jeho klidné hladině. Vodní prvek, na jehož okraji je možné posezení, díky několika schodům, je doplněn sochou „Hill Arches“ od Henry Moora. Pokud není ovál zrovna naplněn/napuštěn vodou, vytváří se tak další plocha pro nejrůznější aktivity – posezení, míčové hry nebo sjíždění „bazénu“ na skateboardu. Oválné prvky prostupují parkem v podobě terénních modelací, které vytvářejí zelené ostrůvky. Každý z nich je zaměřen na aktivní nebo pasivní formu odpočinku. Prostor je tak rozdělen na několik celků. Návštěvník zde může zažít radovánky na dětském hřišti, adrenalin na skateboardových překážkách, klidně spočinout na množství pohodlných laviček nebo ukojit žízeň ve zdejší kavárně pod korunami stromů. Mezi tím je prostor doplněn o busty významných vynálezců (Josef Ressel, Siegfried Marcus, Josef Maderperger a skladatele Johannes Brahmse). Díky dostatečnému množství stromů, keřů a rostlin působí park svěžím a uklidňujícím dojmem, který nenarušuje ani dlažba. Ta naopak místy funguje jako důmyslný prvek, který svými ostrými tvary (podmíněnými barvou) lehce rozbíjí organickou kompozici. Použitým materiálem je z velké části asfalt, který je při přechodu na ostrůvky nahrazen žulovou kostkou. V severní části parku je v dlažbě vytvořen

Obrázek 18 Pohled na Karlskirche

rozcestník k jednotlivým památkám a terénní přechod je vyrovnán schodištěm. V jihovýchodní části u kostela se střídá žulová kostka s velkoformátovou dlažbou a mlatovým povrchem v místech mezi stromy. Na své si zde přijdou také uchození obyvatelé a turisté Vídně, jelikož sedacích prvků je zde hojně a v různém provedení. Nachází se zde klasické dřevěné lavičky, kovové lavičky s kapacitou pro jednu osobu nebo dřevěné lavičky plnící zároveň funkci oplocení kolem dětského hřiště. Většinou tyto sedací prvky kopírují organicky tvarované plochy zeleně. V severní části parku jsou umístěné dva podchody. Z toho jeden vede ke

21

Lokalizace ve vztahu k historickému jádru Vídně:

Situace

LEGENDA 1 Kunsthalle 2 Secesní pavilony Otto Wagnera 3 Kavárna 4 Knihovna 5 Technická Univerzita 6 Karlskirche 7 Muzeum

22

Obrázek 19 Klad dlažby (autor)

Obrázek 21 Pohled do klidnější části parku (autor)

Obrázek 20 Karlskirche (autor)

Obrázek 23 Secesní pavilon, pohled z podchodu (autor)

Obrázek 22 Kruhové záhony, za ním vchod do metra (autor)

Obrázek 24 socha Hill Arches, okraj vodní nádrže využití k sezení (autor)

23

5.2. KÄRTNERSTRASSE Lokalizace: Republika Rakousko, Vídeň Funkční typ: pěší zóna, nákupní ulice Historie Kartnerstrasse je významnou vídeňskou ulicí v historickém centru, vedoucí od Stephansplatz přes Vídeňskou státní operu až na Karlsplatz. Je to jedna z nejstarších ulic, existující od doby římské. Písemné zmínky o „Strata Carinthianorum“ pochází ze středověku z roku 1257, kdy fungovala jako spojnice mezi městským centrem a Korutanskou branou. Od ní pak pokračovala dálková cesta pro Korutany do Benátek. Na konci 19. století prošla Korutanská ulice zásadní proměnou. V tomto období došlo ke zbourání městských hradeb, byla vystavěna okružní třída Ringstrasse a i podoba této ulice se musela změnit, aby vyhovovala

Obrázek 25 Kärtnerstrasse v roce 1914

novým požadavkům své doby, především z hlediska dopravy. Celá ulice byla z 9 m rozšířena na 19 m a byla prodloužena až na Karlsplatz. Středem ulice pak byla vedena nově vybudovaná městská dráha. Během 2. světové války byla Korutanská třída vážně poškozena a následně byla přestavována a přibylo zde mnoho novostaveb. Později vyvstal další problém, kterým byla vytížená dopravní situace v ulici. To mělo za následek takřka vymizení chodců z městského centra, jelikož Korutanská třída je jednou z hlavních spojnic právě do středu města. Postupně se objevovaly úvahy o omezení dopravy, nebo o jejím úplném vyloučení z ulice. Při výstavbě metra v roce 1971 byla odkloněna veškerá doprava z území a vytvořil se tak koncept pěší zóny, což vyvolalo veliký ohlas mezi obyvateli a jejich pohyb se tak vrátil do celého centra. Díky tomu byl v roce 1974 vytvořen návrh od dvojice architektů Wilhelma Holzbauera a Wolfganga Windbrechtingera, kteří ulici přeměnili na pěší zónu, která se tak stala první pěší zónou ve Vídni. Ta vede od Stephanplatzu k budově Státní vídeňské opery. Postupem času tak v okolních budovách vzniklo hojné množství kaváren, cukráren, různých luxusních obchodů a hotelů. V roce 2009 prošla Korutanská třída celkovou rekonstrukcí, při které byla ulice doplněna o stromy, sedací prvky, odpadkové koše, osvětlení a také novým dlážděním. V dnešní době patří k nejvyhledávanějším ulicím ve Vídni.

Obrázek 26 Stav k roku 1970

24

Současný stav Pěší zóna Kärtnerstrasse je vymezena od Stephanplatzu, kde se kříží s ulicí Graben, až po hotel Sacher, v místě křížení s ulicí Walfischgasse. Její délka odpovídá zhruba 500 metrům. Dále od hotelu pokračuje ulice až na Karlsplatz, ale již bez dopravního omezení. Jak bylo zmíněno výše, pod ulicí vede městská dráha a nachází se zde dvě stanice metra. Jedna v blízkosti opery a druhá u Stephanplatzu. Přibližně ve své polovině se ulice mírně zahýbá, ale celkově působí jako přímka. Nový vzhled po rekonstrukci (2009) přispívá k příjemnému, ucelenému dojmu Kärtnerstrasse. I přes její značnou délku nemá chodec pocit nedosažitelného cíle na konci, neboť je z obou stran zahlcován pestrobarevnými výlohami, kavárenskými zahrádkami se zelení a jinými poutači, které působí jako pomyslné mezníky a je stále na co se dívat. Ulice je lemována zejména kavárnami, cukrárnami, obchody s luxusním zbožím a hotely. Na pěší třídu pravoúhle navazuje několik bočních ulic, což nenarušuje kompaktní dojem ulice. V některých z bočních uliček je možné posezení mimo rušnou třídu. Prostor je po stranách využíván hlavně kavárenskými zahrádkami a posezením, které láká kolemjdoucí. Střed je ponechán volnému proudění davu. Dlažba v podobě šedých velkoformátových žulových dlaždic a různých rozměrů má nepravidelný klad. Nepravidelný, přesto dobře promyšlený klad, který hladce navazuje na prvky jako kanalizace nebo mobiliář. Spádování dlažby probíhá od hranic domů směrem do středu ulice, kde je terén nejnižší. V rámci rekonstrukce byla ulice vybavena i novým mobiliářem. Přes litinové obloukové lampy, pítka, odpadkové koše po sedací prvky. Ty se zde vyskytují ve formě okrajů vegetačních košů, ve kterých jsou umístěny vzrostlé stromy. Ze dvou stran jsou doplněny o opěradla pro dlouhodobý pobyt. Zejména v letních dnech návštěvníci ocení možnost posedět ve stínu stromů a zároveň sledovat dění na ulici. Zeleň v prostoru Kärtnerstrasse je tvořena hlavně zmíněnými stromy, dále pak vegetací v přenosných nádobách, které většinou vymezují hranice posezení u kaváren.

Obrázek 27 Kärtnerstrasse (autor)

Kärtnerstrasse se díky rekonstrukci a přeměně na pěší zónu stala živorodou ulicí, ve které je možnost různých aktivit – chození, postávání, pozorování, setkávání, posezení krátkodobé i dlouhodobé. Toto využití a náplň je znakem dobře fungující historické tepny.

25

Lokalizace ve vztahu k historickému jádru Vídně:

Situace

LEGENDA 1 kostel sv. Štěpána 2 Státní Opera

26

Obrázek 32 Klad dlažby (autor)

Obrázek 29 Proudící davy lidí po pěší třídě (autor)

Obrázek 30 Pulsující život ulice (autor)

Obrázek 28 Osvětlení (autor)

Obrázek 31 Posedový mobiliář se stromy (autor)

27

5.3. HUNDERTWASSERHAUS Lokalizace: Republika Rakousko, Vídeň Funkční typ: ulice, obytný dům Historie Hundertwasserhaus je obytný blok ve Vídni, od rakouského umělce Friedensreicha Hundertwassera, který je znám pro své myšlenky o zalesněných střechách, o tzv. stromech nájemnících a pro netypicky zakřivené tvary domů. Historie Hundertwasserhausu se datuje k roku 1977, kdy spolkový kancléř Bruno Kreisky navrhl tehdejšímu starostovi Vídně Leopoldu Gratzovi, umožnit Hundertwasserovi realizovat své nápady a myšlenky při vybudování obytného bloku. Načež starosta pozval

Obrázek 33 Fontána u vchodu do domu (autor)

Hundertwassera, aby vytvořil nájemní dům podle svých představ. Hledání vhodného stavebního pozemku zabralo několik let. Vzhledem k tomu, že Hundertwasser nebyl architekt, požádal město o architekta v oboru, který by byl schopen převést jeho koncepty do architektonických výkresů. K projektu byl tedy pozván architekt Josef Krawina. Spolu se ale neshodli na výsledném pojetí „domu pro lidi a stromy“ a Hundertwasser požádal o jiného architekta. Po odstoupení Krawiny se k projektu připojil architekt Peter Pelikan (který později s Hundertwasserem pracoval na mnoha dalších stavebních projektech). Výstavba domu proběhla v letech 1983-1985. Základní kámen byl položen 16. srpna 1983 a 17. února 1986 byl představen veřejnosti. Na den otevřených dveří navštívilo dům 70 000 lidí a od té doby byl Hundertwasserhaus navštíven dalšími miliony lidí. Byty mají různé půdorysy a jsou buď jednopatrové nebo dvoupatrové. V domě se nachází 19 teras, z toho tři jsou veřejně přístupné. Na terasy a střechu bylo použito 900 tun zeminy a vysázeno 250 stromů a keřů, o které se starají nájemníci domu. Díky tomuto projektu Hundertwasser prokázal, že je možné skloubit architekturu s přírodou a to v daném termínu, v rámci finančního rozpočtu a v rámci stávajících právních a stavebních předpisů bez zvláštního povolení. V rámci obytného bloku začlenil Hundertwasser do této kompozice i přiléhající ulici. Její umělecké ztvárnění dotváří dojem z celého domu a působí spolu jako jeden prvek. Hundertwasserhaus se stal jednou z nejnavštěvovanějších budov ve Vídni a je součástí rakouského kulturního dědictví

Obrázek 34 Schody na terasu s kavárnou (autor)

28

Současný stav Obytný blok Hundertwasserhaus se nachází na nároží Kegelgasse 34-38 a Löwengasse 41-43. Svým ztvárněním zároveň komunikuje s okolními domy i prostorem, do něhož vstupuje. Ulice je koncipována ve stejném pojetí jako dům, a to jako prostor pro lidi a stromy. Naproti obytnému bloku byla později postavena Hundertwasserhaus Village. V té je možné navštívit kavárnu nebo obchůdky se suvenýry, ale hlavně možnost ponořit se do interiéru s nepravidelnými liniemi, mozaikou na zdech i zemi a nerovným terénem. Stejně jako dům je pojata i ulice před ním. Její tvarové zpracování, které zahrnuje terénní úpravy nebo mozaikovitou dlažbu plynule navazuje na architekturu domu a vytváří tak nevšední, skoro až scénické zákoutí všedního městského prostoru. Profil ulice je modifikován terénními modelacemi stejného materiálového zpracování jako pochozí plochy. Tyto modelace jsou využívány jako prostor pro výsadbu stromů nebo místo k sezení. Klad dlažby, je jako fasáda domu, mozaikovitě uspořádaný a střídá se zde žulová kostka málá a velká s keramikou. Plochu dotváří umělecké zpracování veřejného osvětlení. Lampy jsou

Obrázek 37 Příjemný stín vytvořený zdejšími stromy (autor)

umístěny jednotlivě v prostoru nebo zavěšeny na fasádě domu. Před vchodem do domu je umístěna fontána, která svým vzhledem také koresponduje s mozaikovitým ztvárněním fasády. Sezení v prostoru je zakomponováno do uměleckých prvků jako je fontána nebo terénní modelace. V prostoru se nacházejí vzrostlé stromy, které dotváří harmonickou atmosféru místa a přispívají k vylepšení městského mikroklima.

Obrázek 36 Terénní modelace se stromy (autor)

Obrázek 35 Terasa s kavárnou (autor)

Obrázek 38 Fasáda do sebe vpíjí okolí (autor)

29

Lokalizace ve vztahu k historickému jádru Vídně:

Situace

30

Dále je uvedeno pár dalších příkladů na téma utváření moderních prostorů ve vztahu k historickému prostředí, které bohužel nebyly osobně navštíveny, ale k této problematice přispívají svým ztvárněním.

5.4. AVERBODE ABBEY SQUARE Opatství Averbode se nachází v Belgii ve městě Scherpenheuvel-Zichem. Opatství samotné bylo založeno již roku 1134 a kolem roku 1800 se utvářelo do podoby jak jej známe dnes – kostel, opatská ubytovna, fara a vrátnice. V samém počátku byla dispozice nádvoří tvořena pouze ze tří úzkých dlážděných kamenných cest a trávníkem. Později se využití prostoru přizpůsobuje zvýšenému počtu návštěvníků a aktivitám ve městě a kolem náměstí. V roce 1976 se dominantní trávníkový čtverec mění na praktickou dlážděnou plochu, ve které převládá stále více automobilů. Špatný stav dlažby, parkovací zvyky návštěvníků a

Obrázek 39 Averbode Abbey Square

obnovená poptávka po poklidu a jednoduchosti – to vše vedlo roku 2010 k rozhodnutí k obnově náměstí. Návrh usiluje o homogenní a klidné náměstí, prostor který čerpá sílu z jeho jednoduchosti. Nové uspořádání přijímá návštěvníky s nádherným výhledem po průchodu vrátnicí. Pohled na úplné opatství zesílený odrazem fasády ve velkém vodním zrcadle (900 m²). Toto zrcadlo je naplněno dešťovou vodou stékající z náměstí. Nádvoří je lehce přizpůsobitelné pro větší akce, díky možnosti odčerpání vody z vodního zrcadla. V přední části opatství leží travní koberec, určený také k posezení a relaxu. Je zde dostatek parkovacích místi pro jízdní kola, což podporuje návštěvu opatství nemotorovými vozidly. Staré lípy a kamenná cesta přiléhající k obvodovým zdem jsou zapojeny do návrhu beze změn. Co se týče osvětlení, je vytvořeno poměrně tmavé náměstí se světlým průčelím/fasádami. Dva světelné pruhy zdůrazňují směr jízdy. Každý prvek byl navržen tak, aby se shodoval s historickým rázem.Informační panely, koše, stojany na jízdní kola jsou vyrobeny ve stejné tmavé barvě rezavé oceli, s odkazem na železnatý pískovec typický pro region, a který je také viditelný na fasádách budov opatství. Nepatrným detailem nádvoří je klášterní Obrázek 40 Noční atmosféra v Averbode

pravidlo: „Één van hart en één van ziel op weg naar God“ (Jedno srdce a jedna duše míří k Bohu), které je vyryto do obrubníků na obou stranách na obou stranách kostela.

5.5. ST. GALLEN CITY LOUNGE St. Gallen je hlavním městem švýcarského kantonu St. Gallen. V 19. století se řadilo mezi přední světová centra výroby výšivky a ve čtvrti Bleicheli byl velký počet textilních továren. V současnosti je z Bleicheli finanční čtvrť s moderními budovami bank, pojišťoven a prostor se tak stal spíše striktně funkčním než obyvatelným. Na jaře roku 2005 byla dokončena poslední etapa výstavby Raiffeisen Switzerland na Achreinerstrasse. V rámci vypsané architektonické soutěže se naskytla příležitost pro nové pojmutí venkovního prostoru, které by čtvrť zatraktivnilo a celkově zpříjemnilo její působení. Vítězný projekt s názvem Obrázek 41 Červená vlna v St. Gallen

31

Stadtlounge/City Lounge byl navržen architektem Carlosem Martinezem ve spolupráci s umělcem Pipilotti Ristem. Jejich hlavní myšlenkou bylo vytvořit „městský salon“ nebo „veřejný obývací pokoj“ uprostřed mrakodrapů finanční čtvrti. Projekt se vyznačuje červeným kobercem, který proudí napříč prostorem a pohlcuje všechno co je v něm a vytváří tak červenou krajinu uprostřed města. Prostor „městského obýváku“ je rozdělen do několika částí, kde tematicky navozuje atmosféru místností, jako například Café, odpočinkovou místnost, business salonek a další. Je zde tedy dostatek prostoru pro scházení se, posezení i parkování. Přes noc jsou ulice osvětleny balony s různými světelnými efekty, zavěšenými na kabelech, které jsou nataženy mezi kancelářskými budovami. Sami představitelé jsou přesvědčeni, že „městský salon“ má jedinečný potenciál místa. V rámci jejich návrhu bylo podpořeno lepší začlenění kancelářské čtvrti do fungujícího městského prostoru a přibylo tak další místo, kde je možné příjemně strávit čas. Osvětlení vyhrálo soutěž City-People-Light Award 2008. Obrázek 43 Osvětlené City Lounge

Stadt Lounge bylo otevřeno 3. listopadu 2005.

5.6. COVENTRY Coventry je město v anglickém hrabství West Midlands. Během druhé světové války bylo město devastováno nálety, především kvůli výrobě munice a motorů. To vedlo ke zničení historického centra města i s katedrálou. V poválečném období proběhla obnova města podle tzv. Gibsonova plánu. Vznikla tak jedna z prvních pěších zón a byla obnovena katedrála sv. Michaela. Sir Basil Spence je asi nejvíce spjat s moderním designem pro přestavbu coventryské katedrály (která byla zničena bombardováním za druhé světové války). V roce 1951 byl Spence vybrán z bezmála 200 dalších architektů, kteří se přihlásili do soutěže o návrh nové katedrály. Výstavba započala v roce 1955 a v roce 1962 byla katedrála vysvěcena a stala se symbolem obnovy a usmíření. Spence se rozhodl nechat zbytky staré katedrály nedotčené (jako jediný z účastníku architektonické soutěže) a prolnout/propojit je s novou katedrálou vysokým portálem. Nová katedrála tedy navazuje na zbytky zničené katedrály. Hlavní část budovy je z červeného pískovce a ústí z ní dvě kaple – kaple jednoty a kaple průmyslu. Klikaté zdi nechávají proniknout světlu šikmými okny přímo k oltáři. V místech, kde jsou dnes již pozůstatky po staré katedrále vznikl obytný průchozí prostor s

Obrázek 42 Coventry

lavičkami, který lidem umožňuje klidné přemítání, připomíná historii města a zároveň hladce navazuje na novou katedrálu sv. Michaela, která v sobě nese znamení víry, důvěry a naděje pro budoucnost světa.

32

6. ANALYTICKÁ ČÁST 6.1. LOKALIZACE Brno se nachází v jihovýchodní části České republiky na soutoku řek Svitavy a Svratky. Ze tří stran je chráněno zalesněnými kopci Brněnské vrchoviny. V Brně žije zhruba 400 tisíc obyvatel a dalších 100 tisíc do Brna dojíždí za prací a studiem. Konečného náměstí leží v městské části Brno-Veveří, severně od historického jádra města. Jde o menší trojúhelníkové náměstí, mezi dopravně vytíženými komunikacemi, které je známé především díky secesním budovám od architekta F. Pawlu, jež ho obklopují. V těsné blízkosti na Konečného náměstí navazuje park Björnsenovy sady (severně) a Kraví hora (západně). Dále směrem na východ park Lužánky a jihovýchodním směrem park Tyršův sad. Z Jiráskovy ulice je přímá vizuální osa směrem k hradu Špilberk. Obr.návaznosti osy

6.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Terénní reliéf prostoru Brna je kromě strmých srázů nad údolím Svratky, částečně i Svitavy a Ponávky, charakteristický v podstatě izolovanou skupinou tří vyvýšenin, od severozápadu vklíněných do brněnské kotliny, které v klesající rozloze i výšce sestupují až na území města (Žlutý kopec 292 m n. m., Špilberk 285 m n. m., Kraví hora 284 m n. m., Petrov 245 m n. m.). Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 190 - 425 m n. m. Kromě dvou řek Svitavy a Svratky protékají Brnem tři potoky – Veverka, Ponávka, Říčka a několik dalších menších toků. Dle Quitta Brno leží v teplé oblasti T2. Podnebí je tedy poměrně teplé a suché, což způsobuje poloha v mírném srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Průměrná roční teplota dosahuje 9, 4 °C a průměrný úhrn srážek představuje 505 mm. Z pedologického hlediska se na území nachází původně kvarterní spraš a sprašové hlíny. Vzhledem k blízkosti řešené plochy ve vztahu k centru města, lze předpokládat že většinu půdy dnes zastupuje antropozem.

33

6.3. HISTORICKO-URBANISTICKÝ VÝVOJ MĚSTA Brno se rozrostlo ve strategicky významném prostoru na předělu otevřených dolnomoravských rovin a strmě vystupujícího pásma vysočin. Výrazným faktorem, ovlivňujícím rozložení předlokačního osídlení, byly i dvě významné řeky – Svratka a Svitava, které po vstupu do brněnské kotliny dříve silně meandrovaly a větvily se do více ramen. (KUČA, 2000). Původní osídlení Původ osídlení na území Brna sahá až do starší doby kamenné. Rovněž v prvních stoletích našeho letopočtu bylo území intenzivně osídleno. Přes Brno také pravděpodobně procházela vedlejší větev takzvané jantarové stezky, jejíž hlavní trasa vycházela z římské osady Karnunta na Dunaji. V 8. až 5. století př. n. l. byla slovanskými kmeny vybudována rozsáhlá opevněná hradiště, například Staré Zámky u Líšně. Na počátku 11. století, kdy byla Morava začleněna do českého státu je vybudován hrad Brnen, který přebírá funkci již zaniklých Starých Zámků u Líšně a stává se tak novým správním centrem. Nejpravděpodobnější lokalizace hradu je předpokládána v oblasti Petrova. Středověké opevnění města

Obrázek 44 Půdorys středověkého Brna, 1348

Z hlediska aglomerace se dá 12. a 13.století označit jako mezník dosavadní doby. Kolem brněnského hradu se rozvíjela česká ves a také v brněnské kotlině se počet obyvatel zvyšoval. Díky hospodářskému vývoji se starobrněnská osada stává Brněnskou trhovou vsí (městysem). S přílivem kolonistů se vytváří nové osady v místech dnešních ulic Běhounská a Česká. Na styku těchto ulic vzniká trojúhelníkové tržiště – Dolní trh. Ve druhé polovině 13. století započala výstavba nového brněnského hradu Špilberk, nová dominanta středověku. Trhové vsi kolonistů, původní české osídlení a území původního brněnského hradu jsou spojeny a utváří se tak nový celek město Brno, které se začíná opevňovat hradbami. (DŘÍMAL, PEŠA, 1969). Brněnské hradby byly vybudovány ve 30. letech 13. století. Vzniklo tak nepravidelné oválné opevnění, do kterého vedlo pět městských bran – Brněnská brána, Měnínská brána, Židovská brána, Běhounská brána a Veselá brána. Do této doby se také datují zachované fragmenty městských hradeb. (KUČA, 2000). V následujícím století se Brno stává hospodářským a politickým centrm. Hradby zmohutněly a zesílily aby mohly obránit obyvatelé Brna před útoky nepřátel. Obrázek 45 Nejstarší vyobrazení Brna od Jana Willenberga, 1593

Zánik bastionového opevnění Na přelomu 18. a 19. století zasáhl město rozvoj průmyslu. Doprava je zpočátku vedena hlavně po císařských silnicích, díky kterým získalo Brno spojení s Vídní (1727) a s Olomoucí (1740). V průmyslovém období bylo hlavní překážkou stále existující 34

bastionové opevnění – vysoké vnitřní pásmo a nízké vnější pásmo. Roku 1793 je část koliště (prostor mezi vnitřním a vnějším opevněním) přeměněna v promenádní lipovou alej, což je počátek utváření tohoto prostoru a pozdější okružní třídy. V roce 1809 byl zrušen celý vnější bastionový pás kolem města. V letech 1814 – 1818 je zřízen okrasný park Františkov (dnešní Petrov), s obeliskem jako Památník míru na ukončení francouzských válek, který se stává novým prvkem brněnského panoramatu (potlačeným dostavbou dvojvěžím chrámu sv. Petra a Pavla). Nově v roce 1816 vzniká i základní parková osa – javorová a akáciová promenádní alej vedená středem koliště. Zánik starých městských hradeb pokračuje i na počátku 19. století. Podnětem dalších úprav byl plán pro budoucí úpravu a okrášlení města Brna. V období 1835 – 1843 byly zbývající kurtiny (spojovací úseky mezi bastiony) spolu s bastiony přeměněny na sady se stromovými alejemi, keřovými cestičkami a plochami trávníků. Tím získává Brno provizorní první parkový okruh, později nahrazený okružní parkovou třídou. Novodobá okružní třída - Ringstrasse Brněnská okružní třída se stala jedním z nejvýrazněších rysů urbanistické struktury města v celém jeho vývoji. Císař František Josef I. vydal roku 1852 rozhodnutí, že Brno přestává být vojenským uzavřeným městem a tudíž nepotřebuje staré opevnění. Toto rozhodnutí dává vzniknout novému urbanistickému vývoji a začínají se stavět nové činžovní domy. Současně ve Vídni

Obrázek 46 Půdorys Brna po zániku bastionového opevnění, 1909

vrcholí přípravné koncepční práce na Ringstrasse. V roce 1843 je vypracován první projekt na regulaci a rozšíření vnitřního města, ale neúspěšný. V roce 1860 je dokončen nový regulační plán na rozšíření města Brna od vídeňského architekta a urbanisty Ludwiga Förstera, jednoho z hlavních tvůrců vídeňské Ringstrasse. Obecně je možno říci, že vznik okružní třídy byl v každém městě podmíněn předchozí existencí bastionového opevnění, jenž po zbourání uvolnilo široký pás území. Okružní třída byla v podstatě vložena mezi vnitřní okruh a vnější okruh opevnění (tvořený převážně klasicistní zástavbou, která kolem vnitřního pásu vytvořila souvislý prstenec). Díky zrušení pevnostního pásma současně s přijetím regulačního plánu, nebyl umožněn vznik živelné zástavby v Brně. Vytvoření okružní třídy jako celku bývá chápáno jako snaha o propojení vnitřního města vnějším předměstím, nicméně prvotním účelem kružní třídy bylo získání ploch pro rozvoj výstavby uvnitř města a území za okružní silnicí už neřešil. V roce 1863 byl vytvořen „definitivní“ plán, jehož dominantním znakem byla převaha parkových ploch, od autora Franze Neubauera. Tak mohla po vzoru Paříže, Barcelony nebo Vídně započít výstavba okružní třídy. Roku 1864 proběhlo vysazování zeleně na kolišti pod vedením zahradníka Antonína Schebanka a Karla Offermana. Vznikly zde promenádní

Obrázek 47 Dnešní Moravské náměstí s pomníkem císaře Josefa

aleje kombinované s krajinářskými partiemi. Vznikaly nové administrativní a kulturní zařízení, školní budovy i obytné budovy. Evangelický kostel se stal jedním z kompozičně nejdůležitějších míst vznikající okružní třídy, jelikož od něj byla vedena osa

35

směrem k obelisku na Františkově. Zástavba i urbanistické řešení okružní třídy se v průběhu doby měnilo nejen jako důsledek

Historické jádro města

odlišné realizace původního záměru, ale i nahrazováním některých objektů jinými. Její vývoj byl v podstatě ukončen až v současnosti. (KUČA, 2000).

Dochované středověké jádro je tvořeno z převážně barokní a klasicistní zástavby a až do 90. let 19. století zde

Nové obytné čtvrti města

neproběhly větší změny. Na konci 19. století proběhly asanační opatření a roku 1870 byl zbořen kostel sv.

Období mezi lety 1848 - 1918 mělo z urbanistického hlediska zásadní význam pro formování Brna. Jeho výsledkem bylo

Miluláše na Nám. Svobody.

přetvoření Brna do celku velkoměstského charakteru, budovaného převážně vídeňskými architekty. Celý vývoj tohoto období lze ročlenit do čtyř základních okruhů, vymezených jak chronologicky tak hlavně územně. Vznik okružní třídy, vznik nových obytných

I nadále v období mezi lety 1945 - 1989 „trpělo“

čtvrtí, urbanizace předměstí a asanace vnitřního města. (KUČA, 2000).

zanedbávanou péčí. Další asanační plán z roku 1957 byl na rozdíl od meziválečných a poválečných záměrů poměrně

Městská zeleň

citlivý. Respektoval urbanistickou strukturu a neproběhly

Také díky Zalesňovacímu a okrašlovacímu spolku se značná pozornost věnovala rozšiřování městské zeleně. Zásluhou tehdejšího

podstatnější demolice. Naopak byla navržena dostavba

starosty Christiana d'Elverta byly roku 1861 založeny sady na Špilberku podle projektu A. Schebanka. Zalesněn byl Wilsonův les,

vzniklých proluk a výstavba Janáčkova divadla v zeleném

byly založeny parky například v Čertově rokli, v Pisárkách a na Červeném kopci. Také byla hojně vysazována městská stromořadí.

pásu okružní třídy. V rámci návrhu byl také rehabilitován

K roku 1907 jsou založeny sady na Obilním trhu a Schreberovy zahrádky. O tři roky později byly založeny sady na Starém Brně a

parkový okruh a došlo k památkovým rekonstrukcím. V

byla nově upravena Botanická zahrada (na dnešní Smetanové ulici). V roce 1883 byl vybudován nový Ústřední hřbitov, což

letech 1962-1965 prošel park na Františkově rekonstrukcí

umožnilo postupné rušení všech městských hřbitovů a jejich následnou parkovou úpravu.

jako tzv. terasy pod Petrovem. Současně byly zpřístupněny přilehlé Kapucínské zahrady, které byly

Asanace historického jádra města v 19. století V roce 1895 vydala městská správa rozhodnutí o asanaci historického jádra. Z dopravních, stavebně bezpečnostních a hygienických důvodů mělo dojít k přestavbě skoro čytř pětin veškerého domovního fondu, avšak v plné míře k tomuto záměru nedošlo. Soustavné bourání začalo r. 1896 v Masarykově třídě a pokračovalo až na náměstí Svobody, kde došlo k proražení nové

rovněž upraveny do podoby tří teras. V 80. letech se i v historickém jádru projevil úpadek brněnské architektury a radikální rekonstrukce způsobily ztrátu autenticity památek.

široké ulice (dnešní Rašínova ul.). Roku 1901 byla vypsána mezinárodní urbanistická soutěž na regulační plán Brna, ve které

Rozšířené historické jádro města se Špilberkem a

zvítězil návrh Eugena Fassbendera. Mezitím byla v rámci nekontrolované výstavby část centra již přestavěna. Podle

starobrněnským klášterem bylo r. 1989 prohlášenou

Fassbenderova plánu byla také postavena část Veveří, kolem modelového území Konečného náměstí. Celkově měla tedy soutěž

městskou památkovou rezervací, jejíž hranice probíhají

na přestavbu minimální dopad. Součástí asanace byla regotizace chrámu sv. Petra a Pavla, který dlouhodobě nesplňoval

ulicemi Gorkého, Veveří, Moravské nám., Koliště,

požadavky hlavní dominanty města Moravy a akcentu okružní třídy. Architekturu asanace ovládl nacionální romatismus –

Kopěčná, Anenská, Křížová, Mendlovo nám., Pivovarská a

typicky vídeňská či německá slohová provience novostaveb v duchu pozdního historismu s prvky secese. (KUČA, 2000).

36

Úvoz. Ochranné pásmo rezervace chrání všechny hodnotné brněnské čtvrti včetně Králova pole.

přiklonění k novofunkcionalismu, nebo-li „čistým“ bezozdobným soudobým stavbám. Po celém Brně tak

V 80. letech 19. století pokračuje rozvoj vilových čtvrtí (Pisárky, Masarykova čtvrť). Období 1. republiky bylo především otázkou bydlení a dalších negativních projevů rychlého průmyslového rozvoje. Potřeba rychle jednat a koncepční plánování šlo těžko skloubit, nicméně rodinné bydlení se vyvíjelo ve formě blokových patrových výstaveb se zahrádkami, nebo blokovou výstavbou s izolovanými rodinnými domy. V roce 1919 je k Brnu připojeno dvacet obcí a dvě města (Královo pole, Husovice), čímž vzniklo tzv. Velké Brno. V roce 1924 a 1926 jsou vypsány urbanistické soutěže pro nový regulační plán Velkého Brna, nicméně vypracované plány měly na vývoj města pouze minimální dopad.

vznikají nové komerční stavby spolu se supermarkety. Dokonce přímo v historickém jádru jich bylo několik dokončeno. Z toho některé jsou do okolního prostředí začleněny velmi citlivě a snaží se komunikovat se sousedními budovami, ale je zde také spousta arogantně vsazených budov, které okolní prostředí svým vzhledem

V architektuře se začal uplatňovat „brněnský funkcionalismus“. V roce 1928 došlo k otevření Brněnského výstaviště. O dva roky

spíše narušují. Proběhly rekonstrukce Kapucínských

později byla dostavena proslulá vila Tugendhat. Obecně jsou 30. léta 20. století pro Brno charakteristická velkým množstvím

zahrad a parku na Františkově (Petrov). Za hranicí Brna se

průmyslových podniků, mezi nejznámější patří dodnes existující Zbrojovka.

začala vytvářet tzv. sídelní kaše, což bylo způsobeno residenční suburbanizací. Takto nové vzniklé obytné celky

2. světová válka ochromuje vývoj města. Podle plánů se mělo Brno podobat německým městům, jakožto město pod německým

skládající se z rodinných domů obvykle nepodléhají

dohledem. Dochází k průrazu na okružní třídě mezi ul. Husovou a Novými Sady. Ke konci války bylo bombardováním zničeno

žádnému koncepčnímu urbanistickému plánu a nemají

nebo poškozeno značné množství domů.

žádnou výrazovou vazbu na moravské prostředí.

Od roku 1945 začíná poválečná obnova města a výstavba dalších obytných bloků (Tábor).V roce 1949 je vybudována Hvězdárna

V poslední době vzniká řada brownfieldů. Tento proces

a planetárium na Kraví hoře. Po komunistickém převratu v roce 1948 se začal prosazovat tzv. socialistický realismus a Brno bylo

(decentralizace) je způsoben přesunem stávající výroby

sníženo z pozice hlavního města Moravy na úroveň krajského města. Díky majetkoprávním změnám (které znamenaly fakticky

na okraj města. Přitom ve většině případech jde místa s

zrušení soukromého vlastnictví) bylo umožněno radikálně zasáhnout do městského prostoru. Výstavba nových bytových objektů

velkým potenciálem, protože se nacházejí v blízkosti

je rozptýlená a často šlo o dostavbu proluk, způsobené válkou. V poválečném období byly k Brnu připojeny další obce. V 50.

centra města nebo mají jedinečnou polohu ve fungující

letech 20. století dochází k rozsáhlé investiční činnosti v areálu výstaviště. Pro pořádání mezinárodních akcí byl stav městské

městské struktuře. Právě díky tomu, se za pomoci města

části Staré Brno nevyhovující a došlo tak k její přestavbě. Od 60. let 20. století se Brno začíná rozrůstat do krajiny ve formě nově

daří revitalizovat tyto prostory. Dalším typickým znakem

vystavených sídlišť. Kromě této expanze, probíhá výstavba panelových domů i v návaznosti na starší zástavbu bez ohledu na její

pro 21. století je rozšiřování ploch supermarketů,

architektonický výraz, měřítko nebo strukturu. Extenzivní urbanistický vývoj zaměřený na rozšiřování zastavěné plochy města

budování průmyslových zón v okrajových částech města

měl za následky zanedbání údržby starší zástavby, neúměrný růst potřeby dopravního napojení a ztrátu zemědělské půdy.

(jižní a východní), výstavba bytových komplexů, výstavba

V 90. letech 20 století je Brno členěno na 29 městských částí. Důraz je kladen na obnovu tradiční blokové zástavby a doplnění neúplných domovních bloků. Uvolněná území jsou ponechána k využití jako nová náměstí či pro městskou zeleň. V první polovině 90. let se staví zejména stavby podnikatelského záměru nebo náročnějšího bydlení. Z pohledu architektury je znát

office komplexů a výškových budov, které postupně mění panorama města. Probíhá zateplování nejen panelových domů, ale i starých domů, což ničí jejich fasádu a ztrácejí tak své tvarosloví. Kvůli čím dál víc vytížené dopravě 37

narůstá potřeba parkovacích ploch a stání především ve středu města, což vyvolává otázky k řešení. Na druhou stranu je kladen důraz na obnovu města a jeho veřejných prostranství. Novou úpravou prošla většina ulic v centru (Nám. Svobody, Masarykova, Minoritská, Rašínova, Husova, Pekařská, Česká, Joštova a další). Rekonstrukcí prošly také veřejné prostory před Janáčkovým divadlem, Moravském nám., Nám. Svobody, Komenského nám., Konečného nám. a další.

6.4. HISTORIE KONEČNÉHO NÁMĚSTÍ Obrázek 48 Rok 1899 výstavba domu Tivoli

Městskou čtvrť ohraničují dvě historické cesty směrem na sever. Jde o dnešní ulice Veveří (Malá Nová ulice) a Lidická (Velká Nová ulice). Malá Nová ulice vedla k hradu Veveří a pokračovala dál do Tišnova. Velká Nová ulice vznikla již ve 13. století po založení středověkého města a směřovala až do Čech. V 80. letech 19. století zde vzniká souvislá zástavba činžovních domů a veřejných budov, což proměnilo obě hlavní ulice v reprezentativní městské třídy. Významné bylo spojení ze Starého Brna dnešním Úvozem přes cestu ze Švábky (dnešní ulice Údolní). Přímé pokračování na Konečného náměstí vedlo pouze pěšinou (přibližně dnešní ul. Čápkova). V letech 1846 - 1847 byla cesta od Malé Nové ul. a Úvozem upravena na silnici. Na plánu Brna z roku 1868 se objevuje zárodek vytyčení nové obytné čtvrti (Jaselská, Grohova, Gorkého, Smetanova, Pekárenská, Jiráskova). Výstavba se začala rozvíjet až v 80. letech. Plán z roku 1890 již zobrazuje novou činžovní blokovou

Obrázek 49 Výstavba nárožního domu, kolem domky a cihelna, 1899

zástavbu téměř až ke Konečného nám., což byl v té době samotný okraj města a kolem se nacházely pole a místy zahrady. Do roku 1918 byla dokončena zástavba souvislého území čtvrti. Široké ulice lemované stromořadím byly obestavěny vícepodlažními novorenesančními a secesními činžovními domy. (KUČA, 2000). Samotné Konečného náměstí na konci 19. století představovalo jílovitý pahorek s hostincem, kterému se říkalo Na Tivoli, vzhledem na dálkové výhledy. Kolem bylo pár malých domků se zahrádkami. Nárožním domem (Veveří 71) byla roku 1894 započata výstavba nejstaršího bloku činžovních domů na Veveří, která trvala dvě desetiletí. Tuto výstavbu podle architektonického plánu měl na svědomí městský stavitel Franz Pawlu. Zástavba byla zakončena vznosným domem TIVOLI z let 1900 – 1902. Jak již bylo zmíněno, šlo o prostor na okraji města a kolem nové budovy bylo pár domků a cihelna (obr.). Roku 1905 bylo dostavěno další křídlo na ulici Úvoz, v roce 1911 dostavěn blok na Čápkově ulici a roku 1915 proběhla výstavba činžovního domu na ul. Žižkova. Do vzniklého náměstí se tak obrací homogenní trojčlenná skupina domů. Obrázek 50 Pohled z ulice Veveří na Konečného nám., 1916

38

Dům „Tivoli“ má palácové schéma tří průčelních zón, doplněno důmyslným a honosným členěním secesního dekoru a kupolemi.

Změny názvu v průběhu historie

Od secesního projevu je upuštěno ve prospěch francouzské lujsézní stylové variace (ul. Úvoz). Dynamiku této stavební skupině vtiskují konkávní lodžie vynášené na sloupech. Pro další skupinu (ul. Žižkova) se stal určujícím nebarokní plášť s ohlasy pozdní

1910 – Am Tivoli

římské antiky včetně bizarního detailu děravých kupolí. Zástavbu uzavřel poslední trojčlenný poloblok, opětkoncipovaný

- podle polohy a charakteru ulice připomínající oblíbené

nebarokně, u nějž kolosální polosloupy vymezující edikuly doplnila bohatá sochařská a štukatérská výzdoba (ul. Nerudova,

letovisko nedaleko Říma – Tivoli

Veveří a Kotlářská). (ZATLOUKAL, 2000). 1915 – Hindenburgstrasse „Obvod trojúhelníkového náměstí tak uzavřely tři polobloky, každý se třemi dominantními objekty, které byly z hlediska architektonického tvarosloví přes shodnou kompozici utvářeny osobitě. Spojil je výraz vznešenosti a triumfu, které zároveň

- podle německého polního maršála a prezidenta (užíván i

souzní s wagneriánskou secesí a modernou, z jejíhož ducha – přes veškeré rozdíly – autor vycházel.“ (ZATLOUKAL, 2000).

počeštěný název – Hindenburgova)

Franz Pawlu

1925 – nám. Aloise Konečného

Významný brněnský architekt a stavitel se narodil 4.10. 1884 v Bořitově. Byl několikrát oceněn za zásluhy o brněnské stavitelství,

- podle českého právníka, učitele a senátora

obdržel řád císaře Františka Josefa I. a papežský řád sv. Řehoře. Postavil více jak 100 domů, které utváří vzhled Brna. Proslavil se

1939 – Alois Konečný Platz

výstavbami souborů nájemních domů, zejména pak skupinou domů na Konečného náměstí. Zemřel 1.9.1922 v Brně. 1940 – Am Tivoli 1946 – Konečného náměstí 1974 – Konečného námětí - podle Hynka Konečného, zasloužilého člena KSČ 1990 – Konečného náměstí - opět podle Aloise Konečného

Obrázek 52 Kavárna Tivoli, 1916

Obrázek 51 Tivoli po dostavbě,1901

39

6.5. SOUČASNÁ PODOBA ÚZEMÍ Konečného náměstí leží v těsné blízkosti centra – respektive dvě tramvajové zastávky od ulice Česká a pět zastávek od Hlavního

osvětlení uměleckého prvku, dále pak odpadkové koše a

nádraží. Kromě tramvajových linek protíná území také trolejbusová linka. Konečného náměstí tvoří trojúhelníkový prostor, který

stojany na kola. Umělecký prvek ve středu náměstí

je vymezen již zmíněnou zástavbou tří bytových domů od F. Pawlu. Park je obklopen čtyřproudovou silnicí ze všech stran. Kvůli

zároveň pojednává o životě architekta F. Pawlu. Na

rušné dopravě se tak stal spíše zeleným ostrůvkem, díky kterému je možné se přesunout z jedné ulice na druhou. Tomu

východní straně je informační panel o Konečného

odpovídá i podoba parku. Po jeho obvodu vede chodník (ze zámkové dlažby) ze strany do vozovky se zábradlím a pruhem

náměstí.

trávníku. Vnitřní plochu parku tvoří trávník, včetně pár keřů. Stromy se zde nacházejí v několika podobách. Ve zmíněném pruhu trávníku po obvodu jako nepravidelné stromořadí. Dále v podobě soliter nebo skupiny stromů ve vnitřní ploše trávníku. V prostoru jsou vymezena dvě místa pro odpočinek. Tato místa jsou v jižní a západní části náměstí. Plynule navazují na chodník směrem dovnitř území, je zde použita žulová kostka a mobiliář ve formě laviček a odpadkového koše. Laviček je dohromady pět. Co se týče jejich stavu, jsou opotřebované (místy chybí laťka) a částečně špinavé (vyryté a posprejované nápisy). Ovšem vzhledem k jejich nízkému počtu návštěvníci (zejména v období léta) přivřou oči a lavičky jsou všechny obsazené. Díky okolním stromům, které v létě vytvářejí příjemný stín i klima je Konečného náměstí „oázou“ uprostřed vytížené dopravy. Park je hojně využíván milovníky psů, kteří využívají plochu trávníku k jejich venčení. Tento zlozvyk je obecně znám veřejnosti, možná právě proto není k vidění jiné využití plochy – třeba k piknikům či jinému trávení volného času. Kromě lidí a psů zde tráví čas ptáci, hlavně holubi. Ti pojali za svůj domov prostor pod skupinou tisů, kam jim místní starší obyvatelé nosí vodu v miskách a další občerstvení. Celkově je Konečného náměstí využíváno ke trávení volného času převážně staršími obyvateli z okolních domů a studenty mířících buď do školy nebo ze školy. Prostor umožňuje aktivity jako procházení, sezení případně i postávání. V průběhu zpracovávání této bakalářské práce, prošlo Konečné náměstí rekonstrukcí. Ve vypsané architektonické soutěži zvítězil návrh ateliéru P. P. Architects s.r.o. Řešené území je tedy v dnešní době parkovým náměstím s centrální zpevněnou plochou s dominantním výtvarným dílem. Návrh prostor zobytňuje a podtrhuje a zároveň pohledově propojuje homogenní trojici domů. Do středu plochy jsou vedeny tečny přístupových chodníků, které se přes kontury opěrných zídek zařezávají do přilehlého navršeného terénu. Tyto dlážděné plochy jsou doplněny liniemi jednoduchého odpočinkového mobiliáře. Vzniklá nároží jsou

Obrázek 53 Návaznosti z Konečného nám., zeleně vyznačeny parky a osa směrem na Špilberk, fialově původní historické cesty a žlutě původní historické jádro Brna

modelované trávníkové plochy s nepravidelně rozmístěnými soliterními listnatými stromy, z toho tři jsou původní. Výsadba mladých jedinců na západní straně parku byla vykácena včetně ostatní vegetace (stromy, keře) a zbytek stromů po obvodu byl ponechán. Nicméně ve výsledné fázi návrhu se s nimi nepočítá. Zpevněný povrch centrální plochy tvoří mechanicky zpevněné kamenivo. Navazující chodníky pak tvoří povrch z mozaikové kamenné kostky a obvodový chodník je z betonové zámkové dlažby. Po obvodu parku je tvarovaný živý plot z habru. V rámci mobiliáře jsou zde použity tři veřejná osvětlení a „scénické“ 40

Obrázek 55 Konečného náměstí stav před obnovou

Obrázek 54 Vyvětvené tisy

Obrázek 56 Pohled od tramvajové zastávky

Obrázek 57 Pohled na budovu Tivoli s parkem

41

Obrázek 59 Dvouúrovňové sezení (autor)

Obrázek 63 Změna dlažby, lavičky (autor)

Obrázek 58 Pohled na Konečného nám. z okna domu na ulici Úvoz 1 (autor)

Obrázek 60 Vstup do centrální plochy s lavičkami (autor)

Obrázek 62 Pohled na Konečného nám. z ulice Žižkova (autor)

Obrázek 61 Centrální prvek - památník F. Pawlu (autor)

42

6.6. ANALÝZA ŘEŠENÉ PLOCHY

6.6.1. Současný stav a vybavenost Centrální plochu trojúhelníkového náměstí tvoří trávník v neudržovaném stavu (místy chybí tráva a zbytek je zahlcen psími

6.6.7. Doprava a pěší tahy

exkrementy). Po obvodu parku vede chodník ze zámkové dlažby. Na jižní a západní straně navazuje na chodník prostor s

Konečného náměstí je důležitou křižovatkou, jak dopravní

lavičkami a odpadkovými koši. V tomto prostoru je použita žulová kostka. Laviček se zde nachází celkově pět, odpadkové koše

tak pěší. Územím prochází tři tramvajové linky a dvě

jsou zde dva.

trolejbusové linky. Autobusy tudy projíždějí pouze v noci,

6.6.2. Širší vztahy

jako noční linka. Kromě toho je park obemknut rušnou automobilovou komunikací. Co se týká pěšího provozu,

Náměstí leží v blízkosti historického centra města, díky čemu je od něj dobře dostupné jak pěšky tak městskou hromadnou dopravou. Kolem Konečného náměstí jsou především obytné domy, ale také obchody a jiné služby. Dál směrem na sever se

nejvíce frekventovaná je jižní část parku, mezi tramvajovou a trolejbusovou zastávkou a ulicí Žižkova.

nachází Björnsonovy sady, směrem na východ park Lužánky a směrem na západ park Kraví hora. Ulice Jiráskova lemovaná stromořadím vede skrz Obilní trh na hrad Špilberk.

6.6.3. Využití ploch Konečného náměstí je obklopeno bytovými domy, ve většině případů je přízemí domu využito také jako obchodní prostor.

6.6.8. Vývoj zástavby Analýza zobrazuje průběh zástavby v okolí Konečného náměstí. Je z ní patrný vznik obytného bloku od F. Pawlu, vytvoření parku Konečného náměstí a okolní zástavby.

6.6.9. Dotazník 6.6.4. Inventarizace zeleně Většinu plochy parku zaujímá trávník. Na něm jsou nepravidelně rozmístěny skupiny stromů a keřů. Je zde celkem 17 stromů rodu Acer. V západní části území bylo vysázeno pět nových jedinců. Zbytek stromů představuje vzrostlé jedince, ovšem ne všechny jsou v dobrém stavu jak z hlediska bezpečnosti, tak po zdravotní stránce. Keřové skupiny jsou kromě skupiny tisů v nezapojeném stavu a vykazují absenci údržby. Tabulka v příloze.

V rámci zpracovávání analýz byl proveden výzkum, co si lidé pohybující se v dané lokalitě o místu myslí a jak by si ho představovali. Věk respondentů se odrážel od využívání plochy, to znamená studenti, lidé ve středním věku a důchodci. Po vyhodnocení odpovědí byly zpracovány grafy, které se využily při konceptu návrhu.

6.6.5. Kácení Vzhledem k návrhu jsou zachovány stromy lemující park. Zbytek dřevin je odstraněn.

6.6.6. Pasportizace technických prvků a inženýrské sítě Na řešeném území se nachází tři lampy, pět semaforů, dva odpadkové koše a pět laviček. Chodník je ze zámkové dlažby šedé barvy a nechybí zde vyznačená dlažba pro nevidomé. Plocha u laviček je z žulové kostky 10x10 cm. V jihovýchodní části je do trávníku zasazená velká plakátovací plocha. Územím prochází množství inženýrských sítí, z nichž nejviditelnější jsou hlavně přívěsy DPMB, které jsou uchyceny na čtyřech sloupech. Dále pak v severovýchodní části parku je šest trafostanic. 43

3 3 3 3 3 3 4 5 3 3 4 3 3 3 3 3 2

SK SK SK SK SK SK SK

1 2 3 4 5 6 7

Berberis julianae Pyracantha coccinea Ligustrum ovalifolium Taxus baccata Juniperus sabina Berberis julianae Berberis julianae

N N N N N N N

0,5 0,6 3 3,2 1 1,6 1,8

Z Z Z

Sadovnická hodnota

0 0 0 0 0 0 2 2 0 1 1 1 0 0 0 0 0

Plocha

0 0 0 0 0 0 0 1 1 0 1 0 0 0 0 0 0

Zápoj

0 0 0 0 0 0 2 3 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Výška

Sadovnická hodnota

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Pěstební tvar

snížení statické stability

0 0 0 0 0 1 2 1 1 1 3 0 0 1 0 1 0

Taxon

výskyt suchých větví

1 1 1 1 1 1 2 3 1 1 2 1 1 1 1 1 1

Pořadové číslo skupiny

výskyt hnilob a dutin

1 1 1 1 1 2 4 4 1 1 3 1 1 1 1 1 1

Skupina

poškození koruny

23 20 25 25 28 82 96 93 172 78 90 94 53 127 42 120 130

poškození kmene

2 2 2 2 2 1,8 2,3 1,7 3,5 2,2 2,4 2,7 2 3,8 2,3 3,6 3,9

zdravotní stav

1,8 1,5 1,8 1,7 1,8 3,5 3,2 4 18 7 6 6,5 3,2 8 3 7,5 12

vitalita

3,2 3 3,3 3,2 3,5 4,2 5 5,8 18 12 13 14 5 13 4,6 14 15

obvod kmene

1 1 1 1 1 2 3 3 5 3 3 3 2 3 2 3 4

báze koruny

N N N N N N N N N N N N N N N N N

šířka koruny

výška

Taxon Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer saccharinum Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides Acer platanoides

věkové stadium

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

Pěstební tvar

S S S S S S S S S S S S S S S S S

Pořadové číslo stromu

Skupina

INVENTARIZAČNÍ TABULKA STROMŮ A KEŘŮ

44 60 55 160 160 160 44

3 2 3 2 2 3 3

44

DOTAZNÍ K

JAKOU PODOBU BY MĚLO MÍT KONEČNÉHO NÁMĚSTÍ?

parkové náměstí park s trávníkovou plochou park s pochozí mlatovou plochou stávající stav mi vyhovuje

CO BY MĚL PROSTOR OBSAHOVAT? (VEGETACE)

JAK VYUŽÍVÁTE TENTO PROSTOR?

CO SI PŘEDSTAVUJETE JAKO ÚSTŘEDNÍ MOTIV NÁMĚSTÍ?

JAK VNÍMÁTE TOTO NÁMĚSTÍ VE VZTAHU S OKOLÍM?

stromy a skupiny keřů stromy a trvalkové záhony pouze stromy pouze trávníková plocha

vodní prvek výtvarný prvek výtvarný prvek s vodou nic

pouze procházím místo pro setkání krátkodobá rekreace procházím, občas se zastavím

IDENTIFIKACE RESPONDENTA

soliterní prostor bez návaznosti na okolí prostor spjatý s budovami okolo (Tivoli) prostor oddělit za pomoci vegetace od dopravní komunikace, zachovat průhledy na budovy

bydlím v místě pracuji vmístě studuji v místě pouze procházím

45

7. NÁVRH Počáteční myšlenka byla vytvořit "trychtýř", který procházející chodce vtáhne dovnitř a dopřeje jim odpočinek od vytížené dopravní komunikace. Vzhledem k trojúhelníkové dispozici bylo nasnadě otevření prostoru vždy směrem od přechodu do středu plochy. To znamenalo vytvořit parkové náměstí s centrální pochozí plochou a dostatkem posedového mobiliáře. Je tak vytvořen obytný prostor, který zároveň může navozovat dojem "ztracených předzahrádek" tří okolních domů. Pro umocnění oddělení od vozovky je centrální plocha zapuštěna o 0,5 m pod okolní terén. K přístupu do středu slouží rampa 10 m dlouhá nebo schody. Dlažba po obvodovém chodníku je z velkoformátových různě velkých žulových dlaždic se střídající se barevností. Rampa, schody a zídka jsou z hlazeného pohledového betonu světlé barvy. Na každém prvním schodu v dlažbě je nápis (dohromady tři různé informace), který návštěvníka obeznámí se stručnou historií Konečného náměstí a stavitelem F. Pawlu.

Centrální pochozí plocha je tvořena minerálně zpevněným kamenivem taktéž světlé barvy a v samotném středu parku se nachází vodní střiky na tmavé žulové dlažbě se světelným akcentem. Vodní střiky zde plní svou funkci zobytnění a ovlažení přes letní měsíce. V zimním období jsou střiky nahrazeny vysokými poloprůhlednými kvádry, které zároveň slouží jako tlumené osvícení prostoru. Tento umělecký centrální prvek je pojat jako trojice pulzujících kvádrů, které pocitově navozují dojem vodního živlu. Osvětlení parku je dostatečné díky okolnímu veřejnému osvětlení vozovky. V návrhu se osvětlení vyskytuje ve formě podsvícení dlouhých laviček, vodních střiků a poloprůhledných kvádrů. V rámci mobiliáře jsou v centrální ploše umístěny dlouhé lavičky, které lemují zaoblený tvar zídky. Za těmito lavičkami na ploše trávníku jsou terénní modelace do výšky 0,5 m, které umocňují dojem odclonění od rušné silnice. V návrhu je umístěna ještě jedna lavička a to při chodníku, kde byl v rámci analýzy vypozorován nejfrekventovanější tah chodců. Stromy po obvodu parku byly ponechány a doplněny o nové jedince stejného druhu - Acer platanoides. Po obvodu je navržen spolu se zábradlím keřový plot z taxonu Pyracantha coccinea. Na okrajích trávníkových ploch jsou navrženy záhony ze stínomilných trvalek, které dotváří obytnost prostoru a v místech terénních modelací jsou umístěny vyvětvené keře rodu Cornus.

Obrázek 64 Situace návrhu (autor)

46

8. DISKUZE Často řešeným tématem je parkování v historických částech měst provoz automobilů v pěších zónách obecně. Přítomnost aut narušuje klidovou zónu určenou pro chodce a také celkové vnímání prostoru. V době kdy byla města přestavována se počítalo s dopravou, ale v mnohem menší míře. Veřejné prostory ve městech tak fungovaly veskrze jako obytné prostory, určené pro chůzi nebo odpočinek. Dnes se prostory měst přizpůsobují moderní dopravě, tím je omezen pohyb chodce a zároveň vytvořena fyzická bariéra. V rámci dopravní politiky je snaha i snížení individuální automobilové dopravy a v mnoha městech, například i v Brně je pohyb automobilů ve středu města značně omezen. Právě zatížená dopravní komunikace odřízla park Konečného náměstí a vytvořila z něj "přestupní" ostrůvek.

nedošlo díky vhodnému přístupu a navíc byl podtržen potenciál těchto prostor. V první kapitole je stručně popsán vývoj městských prostor v průběhu historie až po současnost, který nám pomáhá chápat význam historického prostředí v dnešní době. Popis se zaměřuje na důležité etapy, které formovaly městský prostor do současné podoby. Dále je uvedeno několik příkladů vhodné obnovy městských prostorů v historickém

Další téma v současnosti představuje použití zeleně v historických jádrech měst. Stromy se ve středověku ve veřejných

prostředí a v poslední části práce je zpracována studie

prostorech prakticky neobjevovaly. Zeleň ve městech se začíná objevovat až po zbourání hradeb a s průmyslovým rozvojem.

návrhu na Konečného náměstí v Brně.

Otázka, jestli na náměstí umisťovat zeleň souvisí s funkcí a charakterem ostatních budov. Prokazatelný je ovšem pozitivní vliv zeleně jak na obyvatele tak na místní mikroklima. Stromy a keře absorbují škodlivé látky, zvlhčují prostor, tlumí hluk a pohlcují prach. Ovšem na některých silně urbanizovaných místech je někdy problém najít vhodný prostor k výsadbě zeleně tak, aby se jí dařilo.

Ze zjištěných poznatků plyne, že syntéza moderního pojetí a historického prostředí možná je, ovšem za předpokladu citlivého uchopení obnovy.

Během vypracovávání této práce prošlo Konečného náměstí výraznou obnovou, jak je popsáno v současném stavu území. Hranaté tvary zvýrazňují fasádu okolních budov, avšak centrální umělecký prvek působí svou velikostí neúměrně prostoru, do kterého je vsazen. Kolizním momentem jsou také zakončené ostré šikmé tvary trávníku na údržbu. Zajímavým momentem jsou vchody do centrální plochy, které jsou umístěny jako tečny k okolní zástavbě. Chodec tedy přejde z přechodu do parku, ale pokud si chce sednout na dvouúrovňové lavičky nebo přečíst informativní nápis na hranolu, nevejde do prostoru rovnou, ale musí ho trochu obejít. Tento moment připomíná naražení do pomyslné zdi, než se chodec rozhodne jestli si sedne nebo bude pokračovat v chůzi.

9. ZÁVĚR V rámci této práce byl prozkoumán vztah mezi historickým prostředím a moderním pojetí prostorů. Na první pohled neslučitelný vztah. Hmotná historie kolem nás, tedy především architektura staveb nám nastiňuje historické události, myšlení. A dnešní doba má za úkol do těchto prostorů vnést jemně potřeby současného člověka. Ne vždy je dbáno na souhru mezi geniem loci a novou podobou a tak spoustu míst ztrácí svého ducha, díky nešetrnému zásahu. Tato práce prozkoumala několik míst, kde k této ztrátě 47

10. ABSTRACT Tato bakalářská práce v literární části pojednává o vývoji městského prostoru v průběhu historie po současnost. Zdůrazněny jsou důležité momenty, zvláště pak 19. století. Současně se zabývá působením městského prostředí na člověka a na možnosti jeho využití. Dále je uvedeno několik příkladů městských prostorů u nichž je popsán způsob jejich obnovy a současná podoba. V analytické části jsou vypracovány analýzy modelového území a vytvořen návrh tohoto prostoru, který propojuje historické aspekty a moderní pojetí prostoru.

11. ABSTRACT (SUMMARY) This thesis in the literary section discusses the development of urban space throughout history to the present. Highlighted the important moments, especially the 19th century. At the same time deals with the effects of the urban environment on humans and the possibility of its use. Here are a few examples of urban spaces in which is described the way of their recovery and the current form. The analytical part of the analysis model developed and created the design of this space that connects the historical aspects and the modern conception of space.

48

12. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY CARMONA, M. Public places, Urban spaces: The Dimension of Urban Design. Architectural Press, 2003. 312 s. GEHL, J. – GEMZOE, L. Nové městské prostory. Brno: Era, 2002. 263 s. ISBN 80-86517-9-8. GEHL, J. Život mezi budovami : užívání veřejných prostranství. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 2000. 202 s. ISBN 80-85834-79-0. JODIDIO, P. Architecture now!. 2. vyd. Köln: Taschen, 2001. 353 s. ISBN 3-8228-4091-2. DAMEC, J. – WILHELMOVÁ, D. Kam směřuje současná zahradní architektura?. In Dny zahradní a krajinářské tvorby 2011: role a význam oboru krajinářská architektura ve společnosti. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s., 2011. ISBN 978-80-86950-11-2. HRŮZA, J. Teorie města. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 328 s. ISBN 21-138-65 HRŮZA, J – ZAJÍC, J. Vývoj urbanismu I. díl. 2. vyd. Praha: ČVUT, 2002. 168 s. HRŮZA, J – ZAJÍC, J. Vývoj urbanismu II. díl. 1. vyd. Praha: ČVUT, 1997. ISBN 80-01-01549-1 LOFLAND, L. A world od strangers: Order and action in urban public space, 1985 KOUTNÝ, J. Moderní urbanistické koncepce (Vývoj urbanistických koncepcí). 1. vyd. Brno, 2004. příloha časopisu KUČA, K. Brno, vývoj města, předměstí a připojených vesnic KUČA, K - KUČOVÁ V. Principy památkového urbanismu, 1. vyd. Praha, 2000 ISBN 80-86234-15-0 ŠILHÁNKOVÁ, V. Urbanismus a územní plánování.Pardubice, 2002. ISBN 80-7194-415-7 NOVÁK, Z. Dřeviny na veřejných městských prostranstvích, Praha 2001 NOVOTNÁ, D. Regulace stavby měst v historii.In Urbanismus a územní rozvoj 2005 ORUM, A - NEAL Z. Common ground? Reading and reflections on public space. New York, 2010. ISBN 0-415-99689-9 POSPĚCH, P. Městský veřejný prostor: interpretativní přístup In Sociologický časopis 2013 SIITE, C. Stavba měst podle uměleckých zásad. 2. vyd. Brno 2012. ISBN 978-80-87318-21-8 SIEBEL, W - WERHREIM J. Öffentlichkeit und Privatheit in der überwachten Stadt, 2003 ZATLOUKAL, P. Brněnská architektura 1815 – 1915. Průvodce. Brno 2000, str. 151.

poznatky z přednášek předmětu Zahradní tvorba a Urbanismus

49

13. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ online zdroje: online zdroje k fotodokumentaci: 50



51