MASARYKOVA UNIVERZITA SENIOR V ROLI PACIENTA

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

SENIOR V ROLI PACIENTA Diplomová práce

Bc. Zuzana Hniličková

Vedoucí práce: Mgr. Vladimíra Reindlová PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Brno 2013

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. Práce vznikla v rámci projektu Specifického výzkumu Podpora sociokulturní a odborné kompetence profesionálních pečovatelů (NLZP) o seniory ve zdravotní i sociální péči (MUNI/A/0812/2011).

Brno 18. dubna 2013

……………………………….

2

Děkuji Mgr. Vladimíře Reindlové a PhDr. Andree Pokorné, Ph.D. za cenné rady a odborné vedení diplomové práce. Děkuji RNDr. Jiřímu Poláchovi za pomoc při statistickém zpracování dat. Děkuji Fakultní nemocnici Brno Bohunice za umožnění provedení průzkumu a také všem respondentům, kteří se jej zúčastnili a tím pomohli jeho realizaci.

3

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................. 7 1

DEMOGRAFIE SPOLEČNOSTI ........................................................................... 9 1.1

2

STÁRNUTÍ A STÁŘÍ ........................................................................................... 12 2.1

Příprava na stáří.............................................................................................. 12

2.2

Stáří ................................................................................................................ 13

2.3

Změny provázející stáří .................................................................................. 14

2.3.1

Fyzické změny ........................................................................................ 15

2.3.2

Psychické změny..................................................................................... 15

2.3.3

Sociální změny........................................................................................ 16

2.4 3

4

Dopady stárnutí .............................................................................................. 10

Reakce na stáří ............................................................................................... 16

POTŘEBY ČLOVĚKA ......................................................................................... 18 3.1

Neuspokojení potřeb ...................................................................................... 19

3.2

Potřeby nemocného člověka .......................................................................... 20

SENIOR V NEMOCNIČNÍM PROSTŘEDÍ ........................................................ 22 4.1

Role hospitalizovaného pacienta .................................................................... 22

4.2

Prostředí nemocnice ....................................................................................... 24

4.3

Komunikace obecně ....................................................................................... 25

4.3.1

Komunikace v ošetřovatelství ................................................................. 26

4.3.2

Komunikace s pacientem seniorem ........................................................ 27

4.3.3

Komunikační bariéry .............................................................................. 28

4.4

Vztah zdravotník a nemocný .......................................................................... 29

4.5

Konflikty mezi zdravotníkem a pacientem .................................................... 29

4.6

Hospitalismus ................................................................................................. 31

4.7

Domácí péče jako alternativa hospitalizace ................................................... 32

4

5

AGEISMUS ........................................................................................................... 34

6

ETICKÁ OBLAST PÉČE ..................................................................................... 37 6.1

Etický kodex sester ........................................................................................ 38

6.2

Práva pacientů ................................................................................................ 38

6.3

Evropská charta práv seniorů ......................................................................... 39

EMPIRICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 40 7

Cíle práce a hypotézy ............................................................................................ 40

8

ORGANIZACE A METODIKA PRŮZKUMUŮ................................................. 42

9

8.1

Formulace problému ...................................................................................... 42

8.2

Metoda průzkumu .......................................................................................... 42

8.3

Charakteristika průzkumného nástroje ........................................................... 43

8.4

Kritéria pro zkoumaný soubor ....................................................................... 44

8.5

Pilotní studie................................................................................................... 44

8.6

Předvýzkum.................................................................................................... 44

8.7

Způsob získávání dat ...................................................................................... 44

8.8

Interpretace výsledků dotazníkového průzkumu ........................................... 45

8.9

Sociodemografická charakteristika ................................................................ 46

8.10

Informovanost o etických kodexech .............................................................. 49

8.11

Oblast komunikace a poskytování informací ................................................. 52

8.12

Oblast problematiky ageismu při poskytování péče ...................................... 56

8.13

Statistické ověření pracovních hypotéz .......................................................... 58

8.14

Testování první hypotézy ............................................................................... 59

8.15

Testování druhé hypotézy .............................................................................. 62

8.16

Testování třetí hypotézy ................................................................................. 65

8.17

Testování čtvrté hypotézy .............................................................................. 67

8.18

Testování páté hypotézy................................................................................. 70

ZHODNOCENÍ HYPOTÉZ PRÁCE .................................................................... 75 5

10

DISKUSE........................................................................................................... 77

11

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ................................... 89

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 91 ANOTACE ................................................................................................................... 92 SEZNAM ODBORNÝCH ZDROJŮ ........................................................................... 94 Bibliografické zdroje ................................................................................................. 94 Elektronické zdroje ................................................................................................... 99 POUŽITÉ ZKRATKY ................................................................................................ 102 SEZNAM ZNAČEK ................................................................................................... 103 SEZNAM TABULEK ................................................................................................ 104 SEZNAM GRAFŮ ..................................................................................................... 106 SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................... 107

6

ÚVOD

Stárnoucí a staří lidé jsou neodmyslitelnou součástí lidské populace. „Stárnutí je procesem, který je včleněn do celkového životního děje člověka“.

1

Senioři nemají

v mladých lidech probouzet pocit strachu a obavy z budoucnosti, ale být zdrojem zkušeností a moudrosti. Proto je nutné naučit společnost vnímat stáří pozitivně. Každý člověk má své individuální potřeby, které se rostoucím věkem a postupně vyvíjející se životní situací mění. Mění se i pohled na okolní svět a priority. Z pohledu veřejnosti je typický senior člověk trpící multimorbiditou, který často vyhledává odbornou zdravotnickou pomoc. Z prognóz, které předpovídají stárnutí populace a zvyšování průměrného věku, je nutné si uvědomit, že seniorů bude v nemocničních zařízeních stále přibývat a tomu se bude muset přizpůsobit i péče. Název mé práce je Senior v roli pacienta. Námětem pro její zpracování byla má klinická praxe, během které jsem prošla mnoha odděleními s různým zaměřením. Na většině z nich jako pacienti senioři dominovali. Jako příjemci lékařské i ošetřovatelské péče působí velmi oddaným dojmem, kdy zcela důvěřují znalostem a dovednostem profesionálních zdravotníků. Velmi nakloněni jsou i studentům, kteří jsou v začátcích své snahy získat znak odbornosti. V teoretické části se zabývám problematikou demografického vývoje populace a následně i samotné kapitole, věnované seniorům umístěným do nemocničního zařízení. Snažila jsem se popsat potřeby seniora, měnící se právě vznikem nemoci a následně i hospitalizací. Popsán je i ageismus, který se seniorů přímo dotýká. Cílem práce nebylo zkoumat, jak se v roli hospitalizovaného člověka senioři cítí, ale zjistit zda jsou seznámeni se základními etickými kodexy, které se týká jejich pobytu v nemocnici – „Práva pacientů“. Důraz byl kladen i na dokument „Evropská charta pacientů seniorů“, který je přímo určen pacientům, věkem se nacházející právě v poslední dekádě života. A který není veřejnosti tolik znám, navzdory své důležitosti. Jako poměrně problematická oblast se při poskytování péče seniorům jeví podávání informací. Nejen těch týkajících se přímo jejich zdravotního stavu, ale 1

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci, s. 136.

7

i následující péči a výkonů, které jsou prováděny. Doba jde velmi rychle dopředu, o medicíně toto tvrzení platí dvojnásobně. Proto mohou vznikat situace, kdy se senioři mohou cítit při hospitalizaci zmateně. Důkladná komunikace s následným ověřením si poskytnutých informací je tedy velmi důležitá. Diplomová práce hledala i otázky na odpovědi týkající se zkušeností seniorů s ageistickým chováním zdravotníků nebo také potřebou většího množství informací při rozhovoru o vlastním zdravotním stavu. Samozřejmou součástí práce je i výstup, doporučení, které má poskytnout návrh na řešení zjištěných nedostatků.

8

1

DEMOGRAFIE SPOLEČNOSTI

K 31. prosinci 2012 měla Česká republika 10 516 125 obyvatel.2 Podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 je 1 674 295 osob starších 65 let. Jejich podíl je tedy 15,5 %.3 V roce 2010 přitom bylo ve stejné skupině 1 636 000 osob. Z uvedených údajů je patrné, že dochází ke zvyšování počtu seniorů v naší populaci. Podle statistických odhadů by v roce 2020 mělo v naší republice žít 20 % občanů starších 65 let.4 O stárnutí populace nevypovídá pouze počet obyvatel v seniorském věku. Slouží k tomu i další ukazatele, které na tento jev upozorňují: 5 - Index stáří, podíl osob starších 60 let na 100 osob mladších 14 let; - Index závislosti I, počet dětí ve věku 0 – 14 let na 100 osob ve věku 15 – 64 let; - Index závislosti II, počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 15 – 64 let; - Index ekonomického zatížení, vyjadřuje počet osob ve věku 0 – 19 let a starších 60 let k počtu 100 osob ve věku 15 – 59 let. Index stáří v roce 2010 dosahoval výše 107 %. Statistické odhady pracují s hypotézou, že s každým pětiletím se tento ukazatel zvýší minimálně o deset procent. Index závislosti I jako jediný z ukazatelů předpokládá v příštích dvou desetiletích mírně vykyvující se hodnoty. S mírným poklesem se počítá kolem roku 2035, pak se ale opět zvýší do běžných hodnot. Ty se pohybují v rozmezí 20,2 – 25,9 %. Index závislosti II také ukazuje jednoznačné zvýšení. Jeho hodnota z roku 2010 je 21,6 %. V roce 2020 se ale počítá se zvýšením o polovinu ze současné hodnoty. Index ekonomického zatížení stejně jako předchozí ukazatelé nabývá na hodnotě. V roce 2010 ukazoval hodnotu 54,6 %. Odhady opět počítají se stoupajícími trendy. V roce 2055 by měla být překročena hranice 100 %. Největší nárůst je předpokládán ve věkové kategorii 70 – 80 let. Prognózy pro ekonomiku státu to nejsou 2

Srov. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Obyvatelstvo. [online]. Dostupné z WWW http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide. [citováno 2013-03-14]. 3

Srov. SČÍTÁNÍ LIDU, DOMŮ A BYTŮ 2011, Definitivní výsledky sčítání. [online]. Dostupné z WWW http://www.scitani.cz. [citováno 2012-09-09]. 4

Srov. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Senioři. [online]. Dostupné z WWW http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide. [citováno 2012-09-14]. 5

Srov. SVOBODOVÁ, K. Demografické stárnutí ČR podle výsledků projekce, 2012. [online]. Dostupné z WWW http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824. [citováno 2012-09-09].

9

příznivé. Zohledněna je totiž struktura ekonomicky závislých občanů a vyšší podíl zde mají zaujímat právě senioři. Sociální výdaje na seniora jsou vyšší, než na dítě do 19 let.6 Vyšších hodnot také dosahují ukazatele naděje na dožití při narození. V roce 2010 měly ženy naději na dožití 80,7 let, muži 74,7 let. Na stejné hodnotě zůstala i normální délka života. Ženy tedy nejčastěji umíraly ve věku 87 let, muži v 82 letech.7 Očekávané zvýšení přináší i hodnota průměrného věku. Ten v roce 2010 dosahoval průměru 40,6 let. S každým dalším desetiletým je předpokládáno další zvýšení. V roce 2035 by měl překročit hranici 43 let.8 Veškeré výše uvedené statistické údaje hovoří na jednu stranu velmi pozitivně pro české zdravotnictví. Velký nárůst obyvatel vyššího a vysokého věku vypovídá o kvalitě primární, sekundární i terciární péče. Současně si ale situace žádá specializovanou individualizovanou péči o seniory s ohledem na jejich specifické potřeby. Podstatně těžší situace nastává pro státní ekonomiku. Ubývá pracovních sil a tím i finančních prostředků. Vláda situaci reflektuje a snaží se podnikat celou řadu opatření. V současnosti odcházejí do starobního důchodu lidé narození v roce 1950. S novou důchodovou reformou ale přichází i zvýšení věku pro nárok na starobní důchod.9 Důchodová reforma však zcela nezohledňuje zákonitosti stáří a v budoucnu počítá i se sedmdesátiletými, každodenně pracujícími seniory. Bude se tak měnit také skladba pacientů v nemocnici.

1.1

Dopady stárnutí

Stárnutí je globální problém postihující všechny vyspělé země. Jde o pojem často skloňovaný, a také obávaný. 6

Srov. SVOBODOVÁ, K. Demografické stárnutí ČR podle výsledků projekce, 2012. [online]. Dostupné z WWW http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824. [citováno 2012-09-09]. 7

Srov. KUČEROVÁ, I. Populační vývoj ČR v roce 2011. 2012. [online]. Dostupné z WWW http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=841. [citováno 2012-10-05]. 8

Srov. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Česká republika od roku 1989 v číslech. [online]. Dostupné z WWW http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989#01. [citováno 2012-10-05]. 9

Srov. ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Starobní důchody, 2011. [online]. Dostupné z WWW http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/starobni-duchody.htm. [citováno 2012-09-30].

10

Příčiny stárnutí lidu spočívají, jak již bylo uvedeno, i ve vyspělejším zdravotnictví. Posunuly se věkové hranice umírání. Úmrtí ve čtyřiceti nebo padesáti letech jsou minulostí. Dnes jsou lidé sedmdesátiletí tělesně i duševně často více zdatní, než šedesátiletí lidé v sedmdesátých letech minulého století.10 Vzhledem k tomu, že nejpočetnější věkovou kategorií se postupně stanou staří a velmi staří senioři, bude nutné tomuto faktu přizpůsobit i nabízené zdravotní a zejména sociální služby. Budoucí senioři se budou od těch dnešních lišit také svými nároky. Jako vzdělanější a početnější skupina budou mít zvýšené požadavky na kvalitu služeb a výši životní úrovně. Nadále je nutné se věnovat podpoře zdravého, aktivního a kvalitního stárnutí. Velkým problémem stále zůstává financování. Zvýšená potřeba jak zdravotnické, tak sociální péče si klade otázku, kde prostředky na tento účel vzít. Ekonomicky produktivní část obyvatelstva již nedokáže odvodem daní a pojištěním stávající systém udržet v únosných mezích. Proto dochází k již zmiňovanému zvyšování věku pro odchod do starobního důchodu a celoplošné kampani pro nutnost spořit si na stáří již od prvních let pracovního života. A to v nemalých částkách. Na seniory ale nelze pohlížet jako na ekonomickou přítěž pro stát. Je nutné vnímat je se všemi stránkami osobnosti i jejich individualitami. Senior má díky mnoha letům práce života mnoho zkušeností, kterými se může výrazně podílet na úspěšném chodu firem nebo jiných výdělečných zařízeních. Takových předností je třeba využít a vynést je do popředí při tvorbě strategie zdravého a aktivního stárnutí.11

10

Srov. BALTES, P. in GRUSS, P. Perspektivy stárnutí, s. 12.

11

Srov. SVOBODOVÁ, K. Demografické stárnutí a jeho dopady, 2011. [online]. Dostupné z WWW http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=764. [citováno 2012-10-08].

11

2

STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Proces stárnutí začíná již od narození. Dle Křivohlavého12 nás stárnutí provází po celý život a nelze jej zastavit. Projevy stárnutí jsou velmi individuální. Role pacienta seniora k nemoci je zásadně ovlivněna postojem, jaký ke stáří zaujímá. Příprava na něj by proto měl být včasná, pouze taková totiž umožní lepší adaptaci.

2.1

Příprava na stáří

Prvním krokem je uvědomění si procesu stárnutí. Haškovcová13 tvrdí, že o kvalitě svého stáří rozhodujeme sami po celý život. Dalším důvodem, proč nezahálet, je snížená adaptabilita ve stáří. Přípravou na stáří se mimo jiné zabývá obor gerontagogika. Rozdělení přípravy na stáří dle Bratské 14: - Permanentní dlouhodobá příprava trvá po celý život. Znamená uvědomění si vlastní smrtelnosti, výchovu k životu i přípravu na něj. V tomto období by mělo dojít k vytvoření správného postoje k lidem, zejména starší generaci. Důležitou součástí je spoření si na stáří. Permanentní dlouhodobá příprava je především přípravou sociální. - Přelaďování, ideální doba pro začátek této fáze je období 40. – 60. roku života. Člověk si uvědomí, že stáří přichází a spolu s ním i jeho nástrahy. Důležité je nezanedbat zdravotní přípravu, především prevenci. Nezbytná je i psychická příprava. Ve stáří jsou totiž fyzické i psychické problémy odstraňovány hůře. - Akutní příprava spadá do období, kdy zbývají k odchodu do starobního důchodu zhruba 2-3 roky. Nebo přímo do doby aktuálního odchodu do důchodu. V této fázi by měl mít jedinec již ujasněny hodnoty a priority. Pro vstup do penze je důležité mít určitou sociální jistotu a finanční zabezpečení. Doporučuje se také úprava bytových podmínek, například odstranění bariér omezujících v pohybu.

12 13 14

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Stárnutí z pohledu psychologie. Možnosti, které čekají, s. 13. Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 10. Srov. BRATSKÁ, M. in KŘIVOHLAVÝ, J. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Možnosti, které čekají, s. 130.

12

- Aktuální příprava se týká odchodu do penze nebo období, kdy je senior již delší dobu v penzi. Ponechat přípravu až na tuto fázi se nedoporučuje. Jedná se o období realizace naplánovaných činností, uplatnění předchozích zkušeností a začátku věnování se koníčkům, na které neměl během pracovního života čas. Důležité je nepřeceňovat své schopnosti a naplánovat činnosti v souladu s fyzickými, psychickými a sociálními možnostmi. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí15 (dále jen MPSV) by politika přípravy na stáří měla zahrnovat dvě důležité základní výzvy. První je integrace starých osob do ekonomického a sociálního rozvoje a druhá vytvoření věkově inkluzivní společnosti. Současné situaci je dle MPSV nutné přizpůsobit politiku zaměstnanosti, důchodovou politiku, ale i služby pro seniory. Hlavní důraz by měl být kladen na lidská práva, správný přístup ke stárnutí i ke zdraví a empiricky ověřené poznatky. Je vhodné zmínit i dokumenty, které se touto problematikou zabývají (Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 – 2012, Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí z roku 2002 nebo Zásady OSN pro starší osoby z roku 1991. Rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity.16 Jeho hlavním výstupem byl nový Národní program přípravy na stárnutí na období 2013 – 2017. 17

2.2

Stáří

Stáří je poslední kapitolou lidského života a obdobím involučních změn organismu. Stáří je považováno za výsledek stárnutí. Přesné vymezení stáří je dle různých autorů klasifikováno odlišně. Nejčastěji používané je rozdělení dle WHO.18 - rané stáří 60 – 74 let; - vlastní stáří 75 – 89 let; 15

Srov. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Příprava na stárnutí, 2008. [online]. Dostupné z WWW http://www.mpsv.cz/cs/2856.

16

Srov. MINISTERSVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity v České republice, 2012. [online]. Dostupný z WWW http://www.mpsv.cz/cs/11696.

17

Srov. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní program přípravy na stárnutí na období 2013-2017, 2012. [online]. Dostupný z WWW http://www.mpsv.cz/cs/13015.

18

Srov. NAVRÁTIL, L. a kol. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory, s. 337.

13

- dlouhověkost 90 a více let. Za dolní hranici stáří je všeobecně považován věk 65 let. V zájmu dnešní gerontologie jsou dle Langmeiera ale lidé ve věku 75 a více let.19 Jiné členění stáří se zaměřuje na vymezení stáří dle různých hledisek. - Biologické stáří vypovídá o involučních změnách jedince. Vyjadřuje celkový stav organismu člověka.20 Biologické změny postihují orgány a tkáně, nastává zpomalení, snížení funkcí. Buněčné rezervy jsou vyčerpány.21 Hodnotí se funkční stav seniora, jeho kondice a výkonnost, funkce jednotlivých orgánů.22 - Kalendářní stáří je vymezení věku dle data narození. Je necitlivé vůči individuálním charakteristikám jedince a nerespektuje jeho zdravotní a sociální stav.

23

Kalendářní

stáří často není v souladu s biologickým stářím, proto by tento údaj neměl být používán jako objektivní ukazatel fyzického a psychického stavu. - Psychosociální stáří je označení pro změnu sociálního a psychického statusu a potřeb jedince. Za počátek sociálního stáří je považován odchod do starobního důchodu.24 Sociální stránka stáří je vedle oblasti psychologické pro seniory velmi zásadní změnou v životě. Psychické změny jsou potom velmi individuální. Záleží na prožívání života v mladším věku, zdravotních problémech i aktuální sociální situaci.

2.3

Změny provázející stáří

Stáří je etapou, ve které jedinec prochází řadou změn zasahujících do životního rytmu. Liší se svou jak viditelností pro okolí, tak hloubkou, kterou ovlivňují jednak osobnost, ale i život jedince. Změny se objevují v rovině fyzické, psychické a sociální.

19

Srov. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie, s. 198.

20

Srov. KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 47-48.

21

Srov. KLEVETOVÁ, D. a DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 19.

22

Srov. POKORNÁ, A. Komunikace se seniory, s. 52.

23

Srov. Tamtéž, s. 52.

24

Srov. KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 47-48.

14

2.3.1

Fyzické změny Fyzické změny jsou dobře patrné a významně se podílí na vzhledu člověka.

Ubývá svalová hmota, dochází k řídnutí kostí, tím se snižuje tělesná výška člověka. Pohyby jsou pomalejší, klouby degenerují a často vzniká potřeba použití opěrných holí. Změnami prochází i kůže, ztrácí elasticitu, objevují se vrásky a pigmentové skvrny. Vlivem změn se kůže ztenčuje, někdy až do fáze tzv. papírové kůže. Výraznými změnami prochází i vnitřní orgány, kterým se snižuje funkce. Porušená termoregulace se projevuje snížením adaptace na změny teploty, senioři se často potýkají se zimomřivostí. Vyprazdňování je pomalejší a objevuje se inkontinence různého stupně. Změnami prochází i smyslové orgány, oslabeny jsou nejčastěji zrak a sluch. Stařecká psesbyakuzie a presbiopie jsou pro stáří typické.25

2.3.2

Psychické změny Změna psychických funkcí nebývá patrná na první pohled. Na kvalitu života

má ale zásadní vliv. Venglářová26 na prvním místě uvádí oslabení paměti, zejména krátkodobé. Narušeno je také osvojování nových vědomostí a dovedností. Člověk, který celý život pracoval s tužkou a papírem se velmi těžce bude na konci pracovního života seznamovat s počítačovým programem a jeho ovládáním. S tím souvisí i snížení sebedůvěry v dnešní, přetechnizované, době. Ve stáří dochází i ke změně osobnosti. Temperamentní lidé se mohou stát prudšími, spořiví lakomými. Častou změnou také bývá u žen maskulinizace a u mužů feminizace. 27 Pokles zaznamenává i inteligence.28 Venglářová upozorňuje na sníženou schopnost rychle reagovat nebo odhadnout situaci.29 Co se ale u seniorů naopak rozvíjí, je jejich důvěřivost. Psychické změny ve stáří se také odvíjejí od základního onemocnění a nelze je generalizovat.

25

Srov. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory, s. 12.

26


27

Srov. MAHROVÁ, G. A VENGLÁŘOVÁ, M. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním, s. 108.

28


29


15

2.3.3

Sociální změny Sociální změny ve stáří jsou těmi nejpodstatnějšími. Lidé celý život pracují,

a v určitém okamžiku mají odejít ze zaměstnání a pobývat doma. Před odchodem do penze se na život v důchodu těší, ve chvíli kdy se stanou důchodci je ale jejich život relativně často najednou prázdný. Se stářím ale přicházejí nové životní role, především v rodině seniora. Zařazení do široké společnosti ale už tak pozitivní není.30

2.4

Reakce na stáří

Jak už bylo výše popsáno, prožívání ve stáří je silně individuální záležitostí. Venglářová ve své knize popisuje základní přístupy ke stáří: 31 - Konstruktivní přístup je typický pro ty, kteří nepodcenili aktivní přípravu. Ti, kteří tento postoj zaujímají, přijímají stáří jako součást života, které se nelze vyhnout, ale lze ji ovlivnit. Aktivita ve stáří má význam v předcházení nesoběstačnosti 32 - Závislost na okolí je typická pro ty, kteří se snaží pomocí stáří manipulovat ostatními. Často jde o seniory, kteří si tímto způsobem vynucují intenzivnější sociální kontakty s okolím. Setkat se lze i s tím, že senioři se snaží upozorněním na nemoc urovnat špatné vztahy v rodině. - Nepřátelský postoj je výrazem pro člověka, který si nechce přiznat, že je starý. Vinu za své stáří a problémy z něj vznikající, svaluje na okolí. Langmeier popisuje další dva typy přístupu ke stáří:33 - Obranný přístup se projevuje přehnanou aktivitou zakrýt projevy stáří a být stále mladý. Snaží se jakýmkoli způsobem zahnat myšlenky na stáří a starosti. Tito lidé jsou velkými pedanty. Obávají se stáří i jeho následků. - Sebenenávist se projevuje jako nepřátelský postoj, ale v tomto případě senioři obrací agresi vůči sobě. Smrt je vysvobozením a často senioři přistoupí i k sebevraždě. Tento 30

Srov. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie, s. 190-191.

31


32

Srov. DVOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory, s. 27.

33


16

přístup zaujímají i lidé, kteří neprožili život podle svých představ, nebo v některé ze svých životních rolí zklamali. Objevuje se i u lidí, kteří přišli o partnera.34 Způsob přijmutí změn a reakce na ně je zásadním faktorem úspěšnosti péče jak ošetřovatelské, tak sociální. Zvýšit asimilaci seniora na péči může i ošetřovatelský personál prostřednictvím svých znalostí a schopností zvolit správný přístup. Přístup ke stáří ovlivňuje i potřeby jedince.

34


17

3

POTŘEBY ČLOVĚKA

Každého z nás provází potřeby každodenním životem. Jedna potřeba je uspokojena a ihned přichází druhá. Mít potřebu znamená cítit nedostatek. Potřeby se mění kvalitativně i kvantitativně.35 Šamánková zdůrazňuje podíl na zachování života a jeho kvality.36 Potřeba se projevuje i v případě nadbytku něčeho nutkáním tento stav snížit. Stejná autorka uvádí příklad nadbytku lásky a z toho plynoucího pocitu svázanosti.37 Potřeby jsou ale u každého člověka jiné. Záleží na osobnosti, vlastnostech, prioritách, žebříčku hodnot. Ale také kultuře, ve které jedinec vyrůstal a ve které se současně pohybuje. Způsoby uspokojení potřeb budou u každého jedince lišit. Rozlišují se dva základní způsoby uspokojení potřeb. Žádoucí, kdy uspokojení je v souladu s normami zákona, neškodí jiným ani sobě a shoduje se s kulturními a sociálními hodnotami jedince. Nežádoucí uspokojení je pak takové, které porušuje meze zákona, ubližuje jiným nebo vlastnímu jedinci a neprobíhá v souladu s výše uvedenými hodnotami. Uspokojování potřeby je činnost, kterou jedinec koná buď vědomě, kdy ví, proč a jak činí nebo nevědomě, kdy přesně neví, proč tak koná. Mezi vědomým a nevědomým uspokojováním neexistuje jasná a ostrá hranice. Společnou hnací silou obou způsobů uspokojování potřeb je motivace. Proces motivace by ale měl probíhat v souladu s psychikou, kulturou a sociálním prostředí. 38 Klasifikace Trachtové39 dělí potřeby do dvou skupin. První je tvořena potřebami biogenními a fyziologickými - dýchání, hlad, žízeň, únava, bolest apod. Patří sem i potřeba vyhýbání se riziku a nebezpečí. Druhou skupinou jsou psychogenní, sociogenní a psychologické potřeby. Ty činí život takovým, jaký je. Řadíme sem potřeby aktivizace, zvětšování majetku, organizace, budování, potřebu mít vliv, přátele a partnera, potřebu autonomie, dobré vychování, afiliace, lásku, hry. 35

Srov. TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 10.

36

Srov. ŠAMÁNKOVÁ, M. a kol. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu, s. 12.

37


38

Srov. TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 10 – 11.

39

Srov. TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 11 – 12.

18

Do této kategorie se řadí i potřeba o někoho pečovat a starat se. Součástí jsou i potřeby spirituální. Trachtová dále vychází z další klasifikace potřeb, kterou vytvořil Maslow: 40 - Vyšší potřeby – potřeba uznání, potřeba seberealizace, potřeba sounáležitosti; - Nižší potřeby – fyziologické potřeby, potřeby bezpečí. Nižší potřeby mají při uspokojování přednost. Jsou to potřeby, které lze uspokojit rychle a jednodušeji než potřeby vyšší. Bez uspokojení nižší potřeby nelze dál kvalitně uspokojit potřebu vyšší. Proces uspokojování vyšších potřeb je naproti tomu dlouhodobou záležitostí. Jsou ale právě vyšší potřeby, které tvoří osobnost a také individualitu člověka. Šamánková popisuje další klasifikaci potřeb rozdělenou do skupin podle lidské podstaty, počtu osob, podle obsahu, podle způsobu vyvolání, podle naléhavosti, výskytu a podle důležitosti zachování života. Dělení potřeb dle Šamánkové je součástí přílohy 1 na straně 108. 41

3.1

Neuspokojení potřeb

Dle Šamánkové42 nemusí být každá potřeba uspokojena. Proces neuspokojení potřeby prochází několika fázemi, narušovat může jak psychiku člověka, tak i jeho tělesnou schránku. Z psychických potíží se objevuje neklid, úzkost i nesoustředění. Za somatické projevy považujeme poruchu spánku, poruchy výživy nebo vyprazdňování. Pokud není potřeba uspokojena delší dobu, zpravidla se objevují: - Stres a zátěž naruší klidný chod organismu, potřeba je stresorem; - Distres je těžší fáze, projevující se pocitem zklamání a také strachu z nekvalitního života; - Frustrace je nejtěžší fáze, kdy se opakovaně nedaří potřebu uspokojit, neustále se objevují překážky. Organismus v této fázi boj obvykle vzdává a přistupuje k pasivitě

40

Srov. TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 15.

41

Srov. ŠAMÁNKOVÁ, M. a kol. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu, s. 17 - 19.

42

Srov. ŠAMÁNKOVÁ, M. a kol. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu, s. 15.

19

a bezmocnému čekání.

3.2

Potřeby nemocného člověka

Přechod ze zdraví do nemoci bývá často náhlý a nečekaný. Záleží na individualitě jedince, jak se na nově vzniklou situaci adaptuje. Při aktivní adaptaci jedinec celou situaci přizpůsobí sobě a svým vlastním potřebám. Adaptace pasivní znamená, že se jedinec naopak přizpůsobí situaci.43 Stejně, jako se nemocí změní život, tak se mění i potřeby. Nemoc může také zbavovat některých povinností (zaměstnání, docházka do školy).44 Vnímání nemoci záleží na tom, jaký postoj k ní jedince zaujme a také na jeho premorbidní osobnosti. Mezi ovlivňující faktory se řadí i věk, pohlaví, osobnostní vlastnosti i stav mezilidských vztahů. Trachtová přisuzuje velký význam okolnostem, za jakých samotná nemoc vypukla.45 Nemoc může mít na potřeby různý vliv. Bártlová je rozdělila na tři typy: 46 Potřeby, které se nemění, jsou základní fyziologické. Nemocný jedinec je bude pociťovat stejně jako zdravý, ale může se lišit intenzita vnímání. Druhá skupina, nemocí změněné potřeby jsou ty, které jsou pociťovány intenzivněji, například potřeba informací. Velmi změněné jsou také sociální potřeby, jejichž uspokojování bývá zpravidla omezeno (snížení sociálních kontaktů). Do třetí skupiny patří potřeby vlivem nemoci vzniklé. Potřeba navrácení zdraví a zmírnění až odstranění doprovodných symptomů nemoci je většinou na prvním místě. Některé potřeby zanikají, jiné ubývají a do popředí se dostávají základní potřeby nutné pro přežití, jak uvádí Šamánková. 47 - Fyziologické potřeby po dlouhou dobu zůstávají v popředí, s postupem času o ně ale nemocný jedinec vlivem nemoci nebo dlouhodobé hospitalizace ztrácí zájem. V takové 43

Srov. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu, s. 34 – 35.

44

Srov. ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M. a ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie – teorie a praktická cvičení, s. 20.

45

Srov. TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 16.

46

Srov. BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 2003, s. 81.

47

Srov. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu, s. 36.

20

chvíli má zajistit saturaci fyziologických potřeb v souladu s léčebným režimem ošetřovatelský proces. - Bezpečí a jistota je potřeba, jejíž naplnění je pro nemocného velmi důležité. Představuje potřebu poskytnout nemocnému dostatek informací v pochopitelné rovině. Pro uspokojení této potřeby je také nutné odstranit doprovodné symptomy nemoci, obzvláště bolest. Pokud budou tyto příznaky neustále přetrvávat, pocit strachu a úzkosti bude stoupat. Pokud tuto roli není schopná zajistit rodina, její tíži přebírá zdravotnický personál. Do této kategorie se řadí i potřeby spirituální, jejichž uspokojení je pro adaptaci v nemoci benefitem. - Láska a pocit příslušnosti vychází z holistického přístupu a respektu ke změnám potřeb jedince v průběhu nemoci. Nemocnému jedinci je potřeba dát pocit, že je chápán a porozuměn. - Sebeúcta je pro život v nemoci velmi významná. Největším pojmem této kategorie je autonomie. Není možné, aby plnou moc za život nemocného převzali jiní. Součástí sebeúcty je i zachování lidské důstojnosti nemocného. - Seberealizace je potřeba, která ustupuje v době nemoci do ústraní. V rámci této potřeby je pro nemocné nutné vědět, že něco dokázal a zanechal po sobě nějaký odkaz. Chloubová48 dělí lidské potřeby do tzv. domů, které jsou ukryty v těle. Tělesný dům představuje potřeby fyziologické, citový dům potřebuje krásno a příjemné, sociální dům znamená přijímat a dávat lásku, radost a utrpení. Posledním je dům přání a nadějí, díky kterému dokážeme překonat nepříjemné situace. Klevetová49 rozděluje dále potřeby do šesti dalších skupin, které jsou součástí přílohy 2 na straně 109. Potřeby nemocného jedince sledují při hospitalizaci všeobecné sestry, a pomocí ošetřovatelského procesu se podílí na jejich uspokojení.

48

Srov. KLEVETOVÁ, D a DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 57 – 58.

49

Srov. Tamtéž, s. 58 – 71.

21

4

SENIOR V NEMOCNIČNÍM PROSTŘEDÍ

Při vzniku nemoci dochází k narušení funkcí organismu a ovlivnění kvality života. Pokud se jedná o onemocnění chronické, často se vyskytující u seniorské populace, musí jej nemocný jedinec přijmout jako součást své identity. Psychický stav má vliv na prožívání v nemoci a vzhledem k provázanosti s tělesnou stránkou i na vlastní nemoc.50 Ve stáří se nemoci vyskytují častěji, celý život totiž dochází k nahromadění chyb v životním stylu, včetně omezení fyzické i duševní aktivity. Rheinwaldová potvrzuje, že ve stáří dochází k projevům následků takového počínání.51 Každá nemoc je podle Vágnerové posuzována ze tří pohledů. Somatický aspekt je vymezen příznaky nemoci. Psychický aspekt je tvořen emocemi, reakcemi a chováním nemocného. Třetí, sociální aspekt, je určen postojem k nemoci, chováním a společenským hodnocením nemoci.

52

Všechny tři pohledy se střetávají a ovlivňují

reakci nemocného na nemoc.

4.1

Role hospitalizovaného pacienta

Pro každého člověka, zejména pak pro seniora, je náhlé umístění do cizího prostředí zpočátku velmi náročné. Hospitalizace není výjimkou. Langmeier53 uvádí, že adaptace ve stáří probíhá zřetelně pomaleji a vznik nemoci nebo stresu ji ještě zhoršují. Dále tvrdí, že nástup k dlouhodobé hospitalizaci může být pro seniora příčinou úmrtí, hovoří o číslech v rozmezí 30 – 70 %. Riziko se přitom zvyšuje s věkem. Dle Topinkové54 je pro starého člověka typická polymorbidita, která riziko hospitalizací ještě zvyšuje. Provázanost jednotlivých systémů dává při zhoršení jedné choroby možnost vzniku či zhoršení choroby druhé.

50

Srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 75.

51

Srov. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory, s. 8.

52

Srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 76 – 77.

53


54

Srov. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 8.

22

To, jak bude senior zvládat novou situaci – roli pacienta, záleží na mnoha faktorech. Výzkumy ukazují, že 70 – 90 % nemocných lidí je v takovém stavu, že by si zasloužili péči lékaře. Mnoho z nich k němu ze strachu ale vůbec nepřichází. Návštěva praktického lékaře není pro člověka tolik stresující, jako hospitalizace. Hospitalizace znamená, že s tělem není významně něco v pořádku a to je zásadní faktor pro vznik nepohody. Nástup k hospitalizaci obvykle nebývá na popud nemocného, ale na doporučení nebo z jednoznačného rozhodnutí jiné autority.55 Dle Bártlové56 má pacient dvě práva a dvě povinnosti. Má právo soustředit se na svoji nemoc a právo nevykonávat své běžné činnosti. Jeho povinností ale je při vzniku nemoci vyhledat odbornou pomoc a při své léčbě plně spolupracovat. Při umístění do nemocnice se z každého stává různou mírou anonymní jedinec. Stává se jedním z mnoha, kteří už si také prošli stejnou situací. Stává se z něj prostý pacient, který má určité zdravotní problémy a ty se musí vyřešit. Nemocný se ocitá v nestandardní situaci, která může narušit jeho chování. Každý taky na takovou změnu reaguje jinak. Zacharová, Hermanová a Šrámková vysvětlují tři faktory podílející se na změně osobnosti a chování:57 Situačně psychologický faktor, jak je prožívána závažnost situace. Proces nemoci, jak může vyvolat změnu osobnosti. Sekundární vlastnosti onemocnění, jako délka onemocnění, nutnost hospitalizace, bolest, následky nebo operační zákroky. Všechny tyto faktory se podílí také na změně emocionálního prožívání jedince a jeho hodnotové hierarchie. Nemocní bývají často přecitlivělí ke svému okolí a přijímají více, než jsou schopni dát. Volný časový prostor během dne vyzývá k myšlenkovému vracení se do minulosti a hledání příčiny vzniku nemoci. Vágnerová poukazuje na to, že hospitalizovaní pacienti jsou i více vztahovační.58 V nemocnici nedokážou uspokojit potřebu se se svým trápením někomu svěřit a získat od něj zpětnou vazbu. Proto je velmi důležitá podpora rodiny a její zapojení do péče o nemocného. Pokud tuto roli rodina nezvládá, přebírá ji zdravotnický personál.

55

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci, s. 13; 49 – 50.

56

Srov. BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 2005, s. 79 – 80.

57

Srov. ZACHAROVÁ, E. a ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, J. Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 27.

58

Srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 90 – 91.

23

4.2

Prostředí nemocnice

Nemocnice pro většinu lidí nebývá místem, kam by rádi zavítali nebo se sem chtěli vracet. Být hospitalizován totiž znamená změnit denní režim, neprovádět běžné denní aktivity a podřídit se ostatním. Hospitalizace je však určitou zárukou, že nemocný bude dodržovat léčebný režim.

59

Současná medicína umožňuje v některých

případech léčit nemocné v domácím prostředí. Ne všechna onemocnění je ale možné takovým způsobem léčit. A ne všichni jsou schopni takovou léčbu dodržet. Hospitalizace ve většině případů probíhá na malém pokoji. Už tento fakt je pro mnohé velmi nepříjemným. Nedostatek soukromí, přítomnost cizích lidí, neustále svítící světla, časné buzení a omezené možnosti setkání s blízkými nejsou pro psychiku nemocného seniora, i člověka v jiném věku, snadno akceptovatelné. Stresové situace, které je možné během hospitalizace prožívat, se týkají zejména nadcházejících vyšetření a nedostatku informací. Denní režim v nemocnici se postupně stává rutinním a stereotypním. Zacharová60 zmiňuje i skupinu seniorů, kterým tzv. hotelové služby nemocnice vyhovují a v podstatě jsou do určité míry v nemocnici spokojení. Nejčastěji jde o osamělé seniory nebo jedince s nižším sociálním statusem. Při přijetí seniora do nemocniční péče se lze často setkat s jejich dezorientací, objevující se hlavně v počátcích hospitalizace. Ačkoliv to naprostá většina zdravotníků přisuzuje stáří a chátrajícímu duševnímu stavu seniora, problém je často zcela jiný. Podmínky při hospitalizaci ve spojení s maladaptací starých lidí mají za následek právě sníženou orientovanost pacientů seniorů v cizím a stresujícím prostředí nemocnice. U seniorů starších 75 let je výskyt deliria dvojnásobný v porovnání s věkovou kategorií 65 – 75 let. Při akutní hospitalizaci splňuje klinický obraz deliria 10 – 20 % seniorů starších 70 let. V případě naléhavých operačních zákroků se delirium objevuje až u 65 % seniorů, zatímco u plánovaných u 15 – 25 % pacientů seniorů. Velký výskyt deliria je v dlouhodobé péči a na ošetřovatelských odděleních. V takových případech se delirium vyskytuje u 1/3 - 1/2 hospitalizovaných seniorů.61 V takové chvíli 59


60


61

Srov. MATĚJOVSKÁ – KUBEŠOVÁ, H. Akutní stavy v geriatrii, s. 168.

24

významně nabývá komunikace zdravotníků s pacienty, která pomůže příznaky deliria odhalit.

4.3

Komunikace obecně

Při správné komunikaci lze předejít mnoha nepříjemnostem, a při jejím špatném použití lze mnoho nepříjemností vyvolat. Pochopení mluveného slova závisí i na doprovodných neverbálních projevech. Proto je důležité tyto dvě roviny sladit. V této podkapitole bude vysvětlen pojem komunikace a jeho význam, pro jeho přiblížení. Komunikace probíhá prakticky denně. Člověk si často vlastní komunikaci neuvědomuje, používá ji bezprostředně. Nastávají ale situace, kdy záleží na vhodném použití správných slov. Linhartová62 tvrdí, že tehdy dochází k uvědomění si složitosti celého komunikačního procesu. Linhartová63 považuje proces komunikace za mnohovrstevný a složitý, ale patřící k základní výbavě člověka. Komunikovat znamená něco si sdělovat, vyměňovat si informace. Člověk komunikuje neustále, aniž by si tuto skutečnost uvědomoval. Autorka také tvrdí, že v současnosti je tento pojem používán více, než je vhodné, nahrazuje přitom ostatní slova, rozmlouvání, povídání a jiné. Uvádí také, že komunikace se stalo slovem módním. Komunikovat neznamená pouze hovořit. Komunikace probíhá i při mlčení. Základní dělení zahrnuje komunikaci verbální - mluvenou i psanou, a neverbální, mimoslovní - doteky, pohledy nebo postoje. V ošetřovatelské péči je komunikace jedním ze základních kamenů, který nemůže být pominut. Nekvalitní informace nebo zanedbání celého komunikačního procesu podněcuje vznik stresu nemocného a ovlivňuje roli pacienta. Pokorná apeluje na sladění projevu komunikátora s věkem a stavem kognitivních funkcí komunikanta a naopak.64 Při komunikaci – sdělování, rozeznáváme šest rovin/úrovní:65

62

Srov. LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně – pro mediky, lékaře a ošetřující personál, s. 14.

63

Srov. LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně – pro mediky, lékaře a ošetřující personál, s. 11.

64


65


25

- Co mělo být řečeno; co bylo doopravdy první osobou řečeno; co slyšela druhá osoba; co si druhá osoba myslí, že slyšela; co druhá osoba říká na to, co si první osoba myslí, že druhá slyšela; jak první osoba vnímá to, co druhá osoba řekla, co si myslí o tom, že slyšela. Celý komunikační proces má pět složek:66 Komunikátora, který chce něco sdělit. Komunikanta, kterému je něco sdělováno. Komuniké, sdělovanou zprávu. Feedback, zpětnou vazbu o přijetí zprávy. A situační kontext, prostředí, ve kterém komunikace probíhá.

4.3.1

Komunikace v ošetřovatelství Komunikace v ošetřovatelství patří mezi složité procesy. Při pracovním

vytížení zdravotnických pracovníků mnohdy nezbývá čas si s pacientem „popovídat“. Komunikace je většinou omezena pouze na přijímací rozhovory a rozhovory při odborných výkonech, a to je velmi málo. Při poskytování odborné a individuální ošetřovatelské nebo lékařské péče je komunikace nezbytná. Nejčastější formou komunikace je zde rozhovor. Buď jím chceme informace získat, nebo předat. Rozhovorem je také možné navodit změnu psychického stavu, docílit změny v chování a osobnosti.67 V ošetřovatelské praxi se rozlišují tři druhy komunikace:68 Sociální komunikace, která probíhá neformálně, při setkáních, nebývá plánovaná. Strukturovaná komunikace, která má za cíl informovat nemocného o následující péči, má formální charakter, bývá zaměřena odborně a je plánovaná. Terapeutická komunikace má léčebný charakter. Jejím úkolem je překonat stres, navodit emoční klid a pomoct nemocnému při sdělení diagnózy. Umění komunikovat během péče ale neznamená pouze volit správná slova ve správnou chvíli. Součástí vhodné komunikace je i schopnost naslouchat a vnímat, povzbudit a podnítit rozhovor, pokud nemocný není schopen iniciativy. Nutné je také poskytnout nemocnému zpětnou vazbu, aby byl ujištěn, že jeho slova byla pochopena 66


67


68


26

správně.69 Hlavními zásadami při komunikaci s nemocným zůstává, že bychom jej neměli nutit mluvit nebo podsouvat své názory. Komunikací ho nesmíme ponižovat, ale naopak je vhodné mu poskytnout pocit pochopení a podpory. Dle Pokorné70 nejsou podle mnoha empirických výzkumů profesionální zdravotníci připraveni na to, aby komunikovali s lidmi. Tato situace je způsobena tím, že získané komunikační dovednosti nedovedou využít v praxi. Výuka komunikace na školách často buď vůbec neprobíhá, nebo ano, ale zaměřena je spíše na teorii, než na praktická cvičení. Komunikace s pacienty je nedostatečná především proto, že všeobecné sestry na ni nemají během své pracovní doby prostor. Základní nutností ale je, aby absolventi nastupující do praxe přicházeli alespoň se znalostmi týkajícími se komunikování. Pokud je mají, je možno je prakticky rozvíjet a toto umění zdokonalovat. Jurásková71 tvrdí, že při komunikaci se sestrou pociťuje pacient větší klid, než když mluví s lékařem. Vzpomene si tak na více informací, které jsou pak sestrou předány ostatním členů zdravotnického týmu. Klevetová72 je toho názoru, že pacientovi je lepší věnovat více času při primárním vysvětlování a dát mu tak prostor na vstřebání informací, než trávit hodiny přemlouváním a opětovným vysvětlováním.

4.3.2

Komunikace s pacientem seniorem Komunikace se seniory závisí na stavu jejich kognitivních funkcí. Ty však

nelze posuzovat pouze podle kalendářního stáří. Nelze předpokládat, že s pacientem vyššího věku bude komunikace složitější.73 Pokorná rozděluje komunikaci se seniory do tří skupin, podle úrovně změn jejich kognitivních funkcí:74 Úspěšné stárnutí je typické pro seniory s neporušenou kognicí, kdy je zachována i paměť. Výkonnost seniorů mimo jiné také v komunikaci je srovnatelná s jedinci středního věku. Normální stárnutí probíhá u jedinců, u kterých jsou změny 69

Srov. ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M. a ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie – teorie a praktická cvičení, s. 91 – 92.

70


71

Srov. JURÁSKOVÁ, D. in PTÁČEK, R. a BARTŮNĚK, P. Etika komunikace v medicíně, s. 241.

72

Srov. KLEVETOVÁ, D. a DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 94.

73


74


27

v kognici ve fyziologickém rozmezí. Přítomny jsou drobné výpadky v paměti a snížení kognice. Patologické stárnutí znamená výskyt těžších abnormalit a poškození paměti a velký úpadek kognitivních funkcí, které narušují proces komunikace. Při komunikaci se seniorem je třeba respektovat určité zásady. Před zahájením komunikace je nutné si uvědomit, co je jejím cílem a kolik času bude ke komunikaci třeba. Každý rozhovor by měl začínat oslovením, vymezením vzájemných rolí a velmi důležitým navozením důvěry seniora, bez které nemá rozhovor smysl.75 Pokorná76 píše, že v žádné komunikaci se seniorem by neměly být přehlíženy čtyři základní potřeby komunikace - potřeba sociálního kontaktu, potřeba vysvětlení, potřeba podpory a rady, potřeba uklidnění a útěchy.

4.3.3

Komunikační bariéry Zvolit správný čas na komunikaci a také kvalitně identifikovat možné problémy

je při komunikaci se seniory velmi důležité. Efektivní komunikaci brání komunikační bariéry. Ty se mohou vyskytovat na straně pacienta nebo na straně zdravotníka. Bariéry ze strany pacienta se odvíjejí od jeho zdravotního stavu. Nemá smysl pokoušet se o komunikaci ve chvíli, kdy pacient sám vyjadřuje neochotu nebo nedůvěru. Ačkoliv většina seniorů se zdravotníky komunikuje otevřeně, některým tématům se stále vyhýbají. Jedná se většinou o dříve tabuizovaná témata, jako problematika intimity, vztahů a problémů v rodině. I ve chvíli, kdy pacient trpí bolestmi nebo je jen unavený, je nesmyslné ho zatěžovat. Častým problémem vyššího věku jsou tělesné bariéry jako nedoslýchavost nebo poruchy řeči. Jednat s každým seniorem způsobem, který takové bariéry předpokládá, ale není možné. Komunikační bariéry, které vycházejí od zdravotníka, se mohou týkat jeho nedostatečných

zkušeností

nebo

vědomostí.

Zdravotníci

mají

často

obavy

z komunikace se seniory. Nechtějí řešit závažná témata jako nevyléčitelná nemoc, umírání nebo smrt. Bojí se otázek a vhodné odpovědi. Bariéry prostředí jsou spíše technické. Jak uvádí Venglářová, jedná se o nadměrný hluk, rozptylující faktory, nevhodné prostředí, příliš mnoho osob nebo nedostatek soukromí.77 75

Srov. KLEVETOVÁ, D. a DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 97 – 99.

76


77

Srov. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory, s. 74 – 77.

28

4.4

Vztah zdravotník a nemocný

Tým zdravotníků by měl být pro člověka v nemoci oporou. Jeho členové jsou těmi, na které se hospitalizovaný člověk obrací, při pocitu diskomfortu. Nemocný očekává, že problém bude zdravotníky řešen a vyřešen. Na zdravotníky, ať lékaře nebo příslušníky nelékařské profese, jsou kladeny stále větší požadavky. Lékař po absolvování vysoké školy vstupuje do další fáze vzdělávání, musí úspěšně složit atestace a dále se celoživotně vzdělávat. Po všeobecných sestrách se vyžaduje vysokoškolské vzdělání alespoň 1. stupně. Ani pro ně ale dokončení studia není konečnou fází a také navazují programem vzdělávání celoživotního. Zdravotníci musí být profesionálové, jak ve vědomostech, tak v chování, které je pod neustálým drobnohledem pacientů. Protože i samotnou osobností pečujících zdravotníků lze ovlivnit úroveň péče o hospitalizované pacienty.78 Vzájemný vztah mezi pacientem a zdravotníkem by měl být co nejvíce harmonický. Zdravotník by měl respektovat osobnost pacienta, jeho emoce, nálady a osobnostní zvláštnosti. Musí být schopen pacientovi porozumět, pochopit jej a být empatický, tzv. schopen napojit se na pacientovo vnímání a prožívání.79 Pacient by měl naopak ctít odbornou přípravu sestry a mít v ni důvěru. Stejně jako se snažit vyjádřit své požadavky a potřeby. Chování a jednání všeobecné sestry je určováno Etickým kodexem sester a vlastní morálkou. Přístup k pacientům by měl být produktivní a svým způsobem psychoterapeutický. Sestra má pacientům poskytnout pocit osobní autonomie a nebrat jim možnost samostatného rozhodnutí.

4.5

Konflikty mezi zdravotníkem a pacientem

Medicína a ošetřovatelství jsou obory, ve kterých nelze vždy dosáhnout oboustranné maximální spokojenosti. Autor Beran je toho názoru, že svůj podíl na tom

78

Srov. ZACHAROVÁ, E. a ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, J. Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 157.

79


29

má veřejná prezentace těchto oborů jako zázračných, což způsobuje nadlimitní očekávání nemocných.80 Konflikty mohou vzniknout ze strany zdravotníka nebo pacienta. Zdravotníci jako příčinu konfliktů uvádějí na prvním místě komunikační bariéry, které mají za následek snížení možnosti domluvit se s nemocným. Nebo narušení kognitivních funkcí nemocného a jeho opakované dotazy, agresivita nebo noční neklid. Zdravotníci uvádějí, že jejich práce je často více náročná psychicky než fyzicky. Problematické chování pacientů si lze vysvětlit třemi způsoby - neuspokojenými potřebami, okolím posilovanými reakcemi, anebo způsobené vlivem prostředí.

81

Nespokojenost pacientů

lze dále rozdělit na objektivní, kdy je problém zřejmý pro obě strany. Sem můžeme zařadit nesprávně provedený úkon nebo stanovení chybné diagnózy lékařem. A subjektivní posouzení situace pacientem nebo zdravotníkem. Tato kategorie je složitější. Zakládá se na pocitech poškozeného a zásadní je oprávněnost nespokojenosti.82 Hrozba právní stížnosti pacientů na práci zdravotníků je v současné době poměrně vysoká. Stěžovatelem na nesprávnou péči bývá buď pacient, nebo častěji jeho rodina. Nezřídka se jedná o jedince nebo členy rodiny se specifickými osobnostními rysy. Nejčastějším důvodem je podání nedostatečných informací, dlouhodobá hospitalizace, anebo zmíněná nenaplněná nereálná očekávání. Výjimkou nebývají ani pacienti se sníženým sebevědomím nebo ti, kteří již ztratili důvěru v péči a zdravotníky. V jiných případech jsou stěžovateli rodinní příslušníci, kteří považují péči za nedostatečnou a nevhodnou. V některých případech mohou rodinní příslušníci stížností projevovat svůj smutek v případě smrti blízkého, anebo jsou motivováni pocitem viny. Svůj podíl na stížnostech mohou mít i zdravotníci. Příčinou mohou být osobnostní vlastnosti, které nekorespondují s etickým kodexem. Nedostatek respektu k nemocnému či zájmu o práci, odbývání výkonů a přání pacientů bývá také častým důvodem pro sepsání stížnosti.83

80

Srov. BERAN, J. a TUMPACHOVÁ, N. Základy lékařské psychologie pro studenty lékařství, s. 158.

81


82

Srov. BERAN, J. a TUMPACHOVÁ, N. Základy lékařské psychologie pro studenty lékařství, s. 157.

83


30

4.6

Hospitalismus

V kapitole věnované hospitalizovaným seniorům, je nutné zmínit pojem hospitalismus, který se negativním způsobem může podepsat na zdravotním stavu seniora. Praktický slovník medicíny definuje hospitalismus jako „soubor duševních příznaků, které se objevují jako následek dlouhodobého pobytu v nemocnici“.84 Častěji postihuje děti, ale výjimkou nejsou ani dospělí lidé nebo senioři. Lexikon psychologie uvádí, že hospitalismus je způsoben citovou deprivací. Vyvolané změny osobnosti, mohou být trvalého charakteru.85 Je to reakce projevující se při dlouhodobé hospitalizaci. Silnou a negativní, vzniklou působením souboru faktorů na nemocného.86 Při dlouhodobém pobytu v nemocnici je ovlivněn duševní i tělesný stav pacienta. Jak již bylo uvedeno, nejčastěji a nejvýrazněji postihuje děti, pro něž je dlouhodobé odloučení od běžného života a rodiny stresující a následkem může být až vývojová regrese. Často jsou postiženi také senioři, limitováni svou maladaptací na cizí prostředí.87 Kalvach řadí geriatrický hospitalismus do tzv. velkých geriatrických syndromů, pod kategorii iatrogenní poškození.88 Než dojde k samotnému rozvoji hospitalismu, objevuje se deprivace, pojem již popsaný v kapitole 3 na straně 20. V souvislosti s problematikou hovoříme o flustraci senzorické, emoční, intelektové a sociální. Pacienti s hospitalismem jeví známky apatie, objevující se příznaky deprese, a naprosté rezignaci vůči okolí.89 Pacient, u kterého se hospitalismus rozvinul, se stává absolutně závislým. Situace vypadá, jako by si zvyknul na služby, které ošetřovatelská péče nabízí a jako by odmítal sebepéči. Tento stav narušuje celkovou léčbu a péči o takové klienty,

84

VOKURKA, M. a HUGO, J. Praktický slovník medicíny, s. 169.

85

Srov. NEKONEČNÝ, M. Lexikon psychologie, s. 181.

86

Srov. ZACHAROVÁ, E. a ŠIMÍČKOVÁ, J. Základy psychologie pro zdravotnické obory, s. 169.

87


88

Srov. KALVACH, Z. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient, s. 141.

89


31

jejichž zdravotní stav se tak zhoršuje. V praxi se lze setkat i s jevem, kdy v okamžiku plánovaného propuštění není pacient náhlého ukončení hospitalizace schopen. Nejúčinnější ochranou je zde prevence. Proto současná medicína přistupuje ve vybraných případech co možná nejkratší hospitalizaci a následnému domácímu doléčování. Jednou z dalších možností je celková úprava nemocničního prostředí. V neposlední řadě je také vhodné umožnit pacientům častější návštěvy, které mají uspokojovat jejich potřebu sociálních kontaktů. Vhodné je také dlouhodobě hospitalizovaným doporučit vyplnění časového volna četbou nebo pracovní činností, ergoterapií.

90

Nejlepší možností, jak předejít hospitalismu, je umístění seniora do

domácí péče. Přirozeného prostředí, na které je senior adaptován, a které pro něj nepřináší riziko vzniku stresujících situací.

4.7

Domácí péče jako alternativa hospitalizace

Ve vybraných případech je možné využít v péči o pacienta seniora domácí péči. Tato forma péče, která je zajišťována agenturami domácí péče nebo charitou, není ale reálnou variantou pro všechny nemocné. 91 Vhodná je pro ty, u nichž nehrozí závažné, život ohrožující komplikace nemoci a léčby. Využít ji mohou také pacienti, kteří nejsou schopni některé ošetřovatelské činnosti vykonávat sami a také ti, u kterých nefunguje péče rodiny anebo je nad rámec jejich aktuálních schopností. Domácí péče přináší řadu výhod pro nemocného pacienta a jeho psychiku. Nemocný je ve svém domácím prostředí, péče léčebná nebo rehabilitační je mu poskytována dle potřeby. Ve všech případech ale musí být indikována praktickým lékařem. Svůj původ má domácí péče ve Velké Británii, kdy v době 2. světové války bylo nutné uvolňovat lůžka pro zraněné. Průkopnicí byla Marjorie Warrenová. V České republice je domácí péče dostupná od roku 1990, je tedy poměrně mladou službou.92

90


91

Srov. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany, s. 64.

92

Srov. MISCONIOVÁ, B. in KALVACH, Z. a kol. Křehký pacient a primární péče, s. 184.

32

Prvním z důvodů, proč se o jejím zavedení začalo jednat, byly snahy pro zlepšení úrovně zdravotnictví a také snížení nákladů na léčbu.93 Domácí péče má dvě základní složky – zdravotní a sociální. Obě se vzájemně překrývají. Zdravotní péče je označována jako home care, sociální jako home help. Jejím obecným cílem je navrácení zdraví, jeho podpora a udržení, zmírnění utrpení a zajištění klidného umírání. A jak uvádí Misconiová,

94

to vše v přirozeném prostředí

pro nemocného – jeho domově. Formy domácí péče jsou blíže specifikovány v příloze 3 na straně 110.95 Péče o některé klienty je náročná na ošetřovatelské postupy a je nutné, aby byly prováděny častěji. Proto je domácí péče dostupná nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Provoz agentur ale nepřetržitý není, fungují tak telefonní čísla tísňové linky. Maximálně může být domácí péče poskytována 3 hodiny denně, výjimku může tvořit 5 hodin denně, schválených revizním lékařem. Návštěvy odborné péče v domácím prostředí lze rozdělit z časového hlediska na 15 minut, 30 minut, 45 minut a 1 hodinu. Péče je poskytována metodou ošetřovatelského procesu.96 Jak bylo výše popsáno, domácí péče je indikována praktickým lékařem, který provádí vstupní hodnocení stavu klienta a možností jeho domácího prostředí. Je zhodnocena vhodnost této služby. Možné je i provedení úprav v domácím prostředí pacienta a zapůjčení různých kompenzačních pomůcek. Pokud je péče stanovena lékařem, je hrazena ze zdravotního pojištění a sponzorských darů. Pokud si ji klient objedná bez lékařského potvrzení, podílí se na její úhradě sám. Taková platba je využívána i v těch případech, pokud si klient přeje nadstardandní návštěvy. Péče o seniory v domácí, ale i v komunitní péči vychází ze čtyř známých principů, demedicinalizace, deinstitucionalizace, desektorializace a deprofesionalizace.97

93

Srov. HANZLÍKOVÁ, A. Komunitní ošetřovatelství, s. 239.

94

Srov. MISCONIOVÁ, B. in KALVACH, Z. a kol. Křehký pacient a primární péče, s. 184.

95

Srov. JAROŠOVÁ, D. Úvod do komunitního ošetřovatelství, s. 65 – 67.

96


97

Srov. KALVACH, Z. in JAROŠOVÁ, D. Úvod do komunitního ošetřovatelství, s. 73 – 74.

33

5

AGEISMUS

Ageismus je relativně mladý pojem, který je v českém i jiném jazyce používán ve své původní podobě. Jeho globální překlad je „věkově podmíněná diskriminace“, z překladu slova age – věk. Jednotná definice ageismu se ale v české literatuře neobjevuje. Ageismus se poprvé objevil v šedesátých letech 20. století v USA. První definici přednesl v roce 1968 Robert Neil Butler. Byl ale podezírán z přílišné zaujatosti k tématu a jeho zpráva byla pro veřejnost přístupná až o sedm let později, jak uvádí Farková.98 S ageismem lze spojit i pojem gerontofobie – strach ze stáří, který bývá považován za nejčastější příčinu vzniku ageismu. Ageismus vůči ostatním znamená, že jsou diskriminováni pro svůj věk, jinou generační skupinou. Dochází k tomu díky odlišnostem, které jsou typické pro různé věkové kategorie. Nejzranitelnější skupinou jsou děti a starší lidé, protože u nich jsou tyto odlišnosti nejvíce patrné. S tímto jevem se lze setkat kdekoliv, i během hospitalizace seniora, proto jej nelze v této práci opomenout. Pokud je pojem ageismus vysloven, naprostá většina lidí si jej ale spojí především se seniory - potvrzuje Tošnerová.99 Pokorná jej považuje za velmi společensky nebezpečný.100 V souvislosti s problematikou je vhodné zmínit i tzv. frailtizmus, diskriminaci vůči křehkosti nebo vetchosti seniorů. 101 Gulová se domnívá, že ageismu se člověk jednoduše dožije.102 Dnešní mladá generace je toho názoru, že senioři jsou příliš upjatí a drží se svých starých zásad. Generace starších se naproti tomu cítí být vytlačována nezkušeným a nezodpovědným mládím, uvádí Jandourek.103 Při definování pojmu ageismus se většina autorů odkazuje na definici, kterou vytvořila Vidovičová: „Ageismus je ideologie založená na sdíleném přesvědčení

98

Srov. FARKOVÁ, M. Dospělost a její variabilita, s. 100.

99

Srov. TOŠNEROVÁ, T. Ageismus – průvodce stereotypy a mýty o stáří, s. 6.

100


101

Srov. ČEVELA, R. Sociální gerontologie, s. 218.

102

Srov. GULOVÁ, L. Sociální práce pro pedagogické obory, s. 69.

103

Srov. JANDOUREK, J. Slovník sociologických pojmů, s. 14.

34

o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu manifestovaná skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité generaci“.104 Jako nejčastější mýty, které jsou se stářím spojené, uvádí Tošnerová105 následující: - všichni staří lidé potřebují péči; - nemají nic, čím by mohli přispět společnosti; - představují ekonomickou zátěž pro společnosti; - jsou všichni stejní. V souvislosti s demografickou situací a prognózami v České republice lze předpokládat zvýšený výskyt tohoto problému. Příčinou diskriminačního chování vůči seniorům bývá nejčastěji upřednostňování mládí jako pracovní síly.106 Ageismus lze rozdělit následujícím způsobem:107 - Individuální, týkající se jedince prezentujícího své názory na starší generaci; - mezosociální, typický pro sociální skupiny, zdravotnické nebo pečovatelské; - makrosociální, týkající se legislativy. Vidovičová rozdělila ageismus na další tři skupiny: 108 Benevolentní, ageismus pozitivní, který se snaží seniory chránit, jeho prvotním úmyslem není být zlý a ubližovat svým jednáním, hostilní, negativní, senioři se snaží o svá práva a prosazení se a ambivalentní, kdy se obě dvě předchozí možnosti se vzájemně prolínají. Další zdroje ageismu, které podporují vnímání negativních předsudků o stáří lze rozdělit podle Malíkové do čtyř základních skupin:109 - Strach ze smrti, která je společností vnímána jako součást stáří. Smrt si většina jedinců nepřipouští a toto téma tabuizuje. - Důraz na mládí a jeho fyzickou krásu je trendem, který společnost upřednostňuje a rozšiřuje do okolí. Trend krásy je dnes vštěpován i mladším dětem. Mnoho seniorů zcela ukázkově prezentuje tento trend ve svůj neprospěch a to zcela dobrovolně. 104

VIDOVIČOVÁ, L. a RABUŠIC, L. [online]. Věková diskriminace – ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh, s. 6. Dostupné z WWW http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_158.pdf. [citováno 2012-10-20] 105

Srov. TOŠNEROVÁ, T. Ageismus – průvodce stereotypy a mýty o stáří, s. 7.

106

Srov. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních situacích, s. 38.

107


108

Srov. VIDOVIČOVÁ, L. in POKORNÁ, A. Komunikace se seniory, s. 7.

109

Srov. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 38.

35

- Spojení produktivity a ekonomického potenciálu, kdy je mladá generace spojována s vysokým pracovním tempem a nasazením, kterému tělo seniora již nestačí. Veřejnost na seniory pohlíží jako na sběrače státních peněz, ale zapomíná, že staří lidé svůj díl společnosti již odevzdali prací, kterou vykonávali v době, kdy tu současná nastupující generace ještě nebyla. - Způsob zjišťování skutečného stavu společnosti vedoucí k ageismu, znamená, jak jsou senioři vnímání společností. Validní výzkum o ageismu nebyl v České republice doposud proveden. Pokusy o takový výzkum zahrnovaly nereprezentativní vzorek seniorů v institucionální péči. Velkou zásluhu na ageismu mají i média. S agesimem se naneštěstí lze setkat i v institucionální péči. Ošetřovatelský ageismus se objevuje v podobě velmi kritického zhodnocení stavu seniora přijatého do péče. Zahrnuje i představu o tom, že senior musí být nutně závislý na okolí.110 Ageistické chování v ošetřovatelství se dle Pokorné 111 objevuje ve dvou měřítcích: - Individuální a skupinové - projevující se ageistickým chováním devalvujícím seniory, používáním infantilních pojmů ve spojení se seniory nebo při péči o ně, nerespektováním etických a právních zásad, předsudky k seniorské mobilitě, kognitivním funkcím a schopnostem nebo odebírání možnosti autonomie. - Systémové - omezování výdajů na seniory státem, odebírání výhod, omezení léčebných možností, ustupování od léčených postupů pro vysoký věk. Právě ošetřovatelský personál by ale měl jít příkladem všem ostatním v respektu a úctě k seniorům, ze samotného principu etiky tohoto a dalších povolání. Automaticky ale nelze předpokládat, že ageistické chování se týká všech. Projevy ageistického chování jsou v rozporu s etickými kodexy v ošetřovatelství a medicíne.

110


111


36

6

ETICKÁ OBLAST PÉČE

Etika je praktická filozofická disciplína pocházející z dob Aristotela. Cílem etiky je snaha hodnotit lidské činnosti jako správné nebo nesprávné. S vývojem společnosti se dnes objevují stále nová etická dilemata, která se zdají být zcela nevyřešitelná.112 Předmětem etiky je morálka, která hodnotí chování v konfrontaci se svědomím.113 Klasifikací etiky existuje mnoho - autonomní, heteronomní, sociální nebo profesní apod.114 Medicína a ošetřovatelství prochází procesem humanizace. Model, kdy zdravotníci v podstatě rozhodují o životě pacienta v nemocnici, se zdá být nevhodným. Není v souladu s uplatňováním lidských práv a umožněním autonomie pacientů.115 Velkým pokrokem při poskytování péče, bylo vytvoření informovaného souhlasu, který si za cíl klade větší podíl pacienta na rozhodování o péči, zákrocích, nebo vyšetřeních. Pacient je více edukován a svým podpisem dává dobrovolný souhlas nezbytný k pokračování.116 V souvislosti s etikou ve stáří je nutné se zdržet zavedených názorů, které stereotypizují seniory. Více pozornosti si jistě zasluhuje také problematika seberealizace seniorů, diskriminace, segregace, anebo kvalita života nemocných nebo tělesně postižených seniorů.117 Je nutné zajistit, aby se tyto činnosti nestaly nástrojem pro posilování negativních předsudků. Profesní chování zdravotníků se odvíjí od profesní etiky. Řídí se jednak Listinou základních práv a svobod, ale také etickými kodexy. Etika, na rozdíl od legislativních norem, není vymahatelná a její porušení nelze finančně pokutovat, ani udělovat jiné sankce, včetně uvalení vazby nebo odnětí svobody.

118

Etické kodexy jsou tedy spíše

návodem nebo doporučením, jak se v určitých situacích chovat. Většina profesí má svůj vlastní kodex, v této práci bude zmíněn pouze kodex určený všeobecným sestrám. 112

Srov. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z, s. 15 – 16.

113

Srov. ANZENBACHER, A. Úvod do etiky, s. 105 – 107.

114

Srov. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese, s. 21 – 23.

115

Srov. NEMČEKOVÁ, M. a kol. Etika v ošetrovateľstve, s. 67.

116

Srov. MUNZAROVÁ, M. Lékařský výzkum a etika, s. 43 – 44.

117

Srov. ČEVELA, R. a kol. Sociální gerontologie, Úvod do problematiky, s. 216 – 217.

118

Srov. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z, s. 99.

37

6.1

Etický kodex sester

Tento kodex určený pro všeobecné sestry byl poprvé publikován v roce 1953. O vytvoření se zasloužila Mezinárodní rada sester, v anglické mezinárodně používané zkratce ICN (International Council of Nurses). Znění bylo několikrát přepracováno. 119 Poslední revize byla provedena v roce 2000 a od té doby zůstal nezměněn. V platnost vešel 29. března 2003. Celý text kodexu je možné nalézt na webových stránkách České asociace sester, dostupných na www.cnna.cz . 120

6.2

Práva pacientů

Vytvořením práv pacientů začíná proces prosazování těchto práv. Nutná je edukace současných i budoucích pacientů, a také zdravotnických pracovníků. Pacienti se práv mohou dožadovat a zdravotníci je musí respektovat.

121

Základem pro vznik

české verze Práv pacientů byl americký dokument Vzorová práva pacientů zveřejněný Americkým svazem občanských svobod v roce 1985. 122 Dokument Práva pacientů, schválený 25. února 1992 Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví České republiky, zahrnuje celkem 11 práv. Plné znění dokumentu možné nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, dostupné na www.mpsv.cz .123

119

Srov. KUTNOHORSKÁ, J. Historie ošetřovatelství, s. 154.

120

Srov. ČESKÁ ASOCIACE SESTER. Tiskoviny, Etický kodex ICN, 2008. [online]. Dostupné z WWW http://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/eticky_kodex_icn.pdf. [citováno 2013-01-26].

121

Srov. JOIN COMMISION INTERNATIONAL. Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice, s. 77.

122

Srov. BUŽGOVÁ, R. in PLEVOVÁ, I. Ošetřovatelsví II., s. 84.

123

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Sociální služby. Etické kodexy. Práva pacientů. 2005. [online]. Dostupné z WWW http://www.mpsv.cz/cs/840. [citováno 2013-26-01]

38

6.3

Evropská charta práv seniorů

Problematikou práv seniorů se zabývá Evropská charta práv seniorů. Toto doporučení bylo schváleno v roce 1998 Českou gerontologickou a geriatrickou společností a Českou alzheimerovskou společností. Kodex je vypracovaný na ochranu starších a starých občanům, kteří mohou být společností diskriminováni. Celé znění dokumentu je uvedeno publikaci Gerontologického centra, Madridský plán a jiné dokumenty. 124 Vzhledem k důležitosti „Práv pacientů“ i „Evropské charty práv seniorů“ byla v empirické části testována informovanost respondentů o jejich znalosti.

124

Srov. GERONTOLOGICKÉ CENTRUM. Madridský plán a jiné strategické dokumenty, s. 64 – 70.

39

EMPIRICKÁ ČÁST

7

Cíle práce a hypotézy

Cíl 1 Zjistit, zda jsou hospitalizovaní senioři informováni o existenci dokumentu „Práva pacientů“ a zdroj seznámení. Cíl 2 Zjistit, zda jsou hospitalizovaní senioři informováni o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ a zdroj seznámení. Cíl 3 Zjistit, zda se senioři během hospitalizace setkali s věkově diskriminačním chováním ze strany odborného zdravotnického personálu, na kom bylo použito a kdo byl jeho iniciátorem. Cíl 4 Zjistit, jak jsou senioři spokojeni s poskytováním informací o jejich zdravotním stavu a následné péči v průběhu hospitalizace, jestli těmto informacím rozumí a jestli mají potřebu dostávat takových informací více. Zmapovat potřebu většího množství informací a představení zdravotnických pracovníků jménem. Hypotéza č. 1 1H0

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů“ na sobě nezávisí. 1HA

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů“ na sobě závisí.

40

Hypotéza č. 2 2H0

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ na sobě nezávisí. 2HA

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ na sobě závisí.

Hypotéza č. 3 3H0

Předpokládáme, že věk a spokojenost s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu na sobě nezávisí.

3HA

Předpokládáme, že věk a spokojenost s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu na sobě závisí.

Hypotéza č. 4 4H0

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (pohlaví a četnost hospitalizací)

a

deklarované

porozumění

informacím

od

odborného

zdravotnického personálu na sobě nezávisí.

4HA

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (pohlaví a četnost hospitalizací)

a

deklarované

porozumění

informacím

od

odborného

zdravotnického personálu na sobě závisí.

Hypotéza č. 5 5H0

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (bydliště, pohlaví a vzdělání) a deklarovaná potřeba většího množství informací na sobě nezávisí.

5HA

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (bydliště, pohlaví a vzdělání) a deklarovaná potřeba většího množství informací na sobě závisí.

41

8

ORGANIZACE A METODIKA PRŮZKUMUŮ

V následující kapitole bude popsán průzkumný nástroj a způsob získávání dat, včetně kritérií pro zařazení respondentů do průzkumu.

8.1

Formulace problému

V průběhu odborné klinické praxe jsem se setkala s lidmi všech věkových kategorií. Jako pacienti mi vždy byli nejbližší právě senioři a to již od začátku mých studijních snah stát se všeobecnou sestrou. Celou tu dobu jsem se setkávala s tím, že senioři jsou skupinou lidí, kteří vyrůstali v naprosto odlišné době. Ve srovnání s kategorií dospělých a lidí ve středním věku vynikali svou oddaností a důvěrou v práci lékařů i nelékařského zdravotnického personálu. Málokdy jsem se setkala s razantností a potřebou rozhodovat o následující péči, jako tomu bylo u mladších generací. V době provádění průzkumu se mi moje názory jen potvrdily. Cílem průzkumu bylo zjistit, jestli jsou senioři informováni o existenci dokumentů, které se jich jako pacientů týkají (Práva pacientů, Evropská charta pacientů seniorů), a také jejich spokojenost s informacemi o vlastním zdravotním stavu, které se jim od odborného zdravotnického personálu dostávají. Důležitou součástí průzkumu je i zjištění, zdali se během hospitalizace setkali s věkovou diskriminací.

8.2

Metoda průzkumu

K získání

potřebných

dat

byla

použita

technika

nestandardizovaného

strukturovaného dotazníku uvedeného v příloze 4 na straně 111. Sestaven byl v co nejjednodušší formě, aby pro cílovou skupinu nepředstavoval zátěž a zamezilo se misinterpretaci jednotlivých položek.

42

8.3

Charakteristika průzkumného nástroje

Jako průzkumný nástroj byl zvolen dotazník. V jeho úvodu je vysvětlen důvod sběru dat a také popsán způsob vyplnění. Respondenti jsou ujištěni o anonymitě a použití dat. Dotazník obsahuje 20 položek. Je rozdělen do 4 oblastí – sociodemografické determinanty, informovanost o etických kodexech, oblast komunikace se zdravotníky a oblast problematiky ageismu při poskytování péče seniorům. K cíli 1 se vztahují položky č. 7 a 8. Týkají se povědomí o existenci dokumentu „Práva pacientů“ (položka 7) a u kladných odpovědí respondentů je také zjišťováno, kým byli respondenti s dokumentem seznámeni (položka 8). K cíli 2 se vztahují položky č. 9 a 10. Položka 9 zjišťuje, zda respondenti vědí o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“. Položka 10 je otázkou doplňující a u kladných odpovědí v položce 9 zjišťuje, kdo respondenty s tímto dokumentem seznámil. K cíli 3 se vztahují položky č. 18, 19 a 20. Respondenti jsou tázáni na setkání se s chováním

zdravotnického

personálu,

které

sami

vyhodnotili

jako

věkově

diskriminační. Pokud opověděli kladně, tak bylo zjišťováno, na kom se personál takového chování dopustil (položka 19), a kterým pracovníkem bylo provedeno (položka 20). K cíli 4 se vztahují položky č. 11, 12, 1š, 14 a 15. Respondenti odpovídali, jak jsou celkově spokojeni s podáváním informací o jejich zdravotním stavu (položka 11). V dalších otázkách bylo zjišťováno, zda si přejí více informací o svém zdravotním stavu (položka 12), jestli těmto informacím rozumí (položka 13) a zda odborný zdravotnický personál používá pojmy, kterým respondenti nerozumí (položka 14). Nedílnou součásti této části dotazníku je i položka 15, v níž jsou respondenti tázáni na dostatek soukromí při podávání informací o vlastním zdravotním stavu. V dotazníku jsou použity položky otevřené (položka č. 1), uzavřené (položka č. 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18 a 19) a polootevřené (polozavřené, položka č. 8, 10 a 20). Účel položek 1 – 4 byl kategorizační a položek 7, 9 a 18 filtrační.

43

8.4

Kritéria pro zkoumaný soubor

Průzkum byl zaměřen na seniorskou populaci. Kritéria pro výběr respondentů byla stanovena takto: - muži i ženy; - věk 60 a více let (dle členění WHO); - probíhající hospitalizace v nemocničním zařízení; - dobrovolný souhlas s dotazníkovým šetřením; - dosažení minimálně 7 bodů u zkráceného testu mentálních funkcí.

8.5

Pilotní studie

Před vlastním dotazníkovým šetřením byla provedena pilotáž. Předáno bylo deset dotazníků osobám různých věkových kategorií a s různým stupněm vzdělání (splňujícím stanovená kriteria).

8.6

Předvýzkum

Po pilotáži byl proveden předvýzkum u patnácti seniorů. Cílem bylo zjistit srozumitelnost otázek v dotazníku pro respondenty s možností rozšíření otázek a odpovědí. Připomínky byly akceptovány a v dotazníku byly provedeny úpravy v otázkách 16 a 17, kdy byly rozšířeny o možnost odpovědi jen někteří/jen některé. Tyto dotazníky nebyly následně do šetření zahrnuty.

8.7

Způsob získávání dat

Data byla získávána prostřednictvím strukturovaného rozhovoru přesně formulovanými položkami. V rozhovoru nebyl použit doprovodný text ani jiné

44

komentáře. Tento způsob byl využit s ohledem zajištění vyšší návratnosti. V průběhu získávání dat byla zajištěna anonymizace údajů.

8.8

Interpretace výsledků dotazníkového průzkumu

Průzkum probíhal od srpna 2012 do listopadu 2012 ve Fakultní nemocnici Brno (dále jen FN Brno) na Interní kardiologické klinice, Interní gastroenterologické klinice, Klinice interní, geriatrie a praktického lékařství, Ortopedické klinice a Urologické klinice. Distribuce dotazníkových formulářů byla schválena vedením FN Brno Bohunice, schvalovací protokol je součástí přílohy 5 na straně 115. Celkem bylo distribuováno 120 dotazníků, navráceno 120. Návratnost tedy byla 100 %. Žádný dotazník nemusel být vyřazen z následné analýzy dat. Pro lepší orientovanost je dotazník rozdělen na čtyři oblasti. Výsledky jsou prezentovány v četnostních tabulkách a grafech. V tabulkách jsou zobrazovány četnosti absolutní, která je dána četností výskytu určité hodnoty dané třídy. A relativní, která vyjadřuje procentuální podíl výskytů hodnot v dané třídě.125 Relativní četnost je zaokrouhlena na dvě desetinná místa, pro větší přesnost.

125

Srov. ŽIAKOVÁ, K., Ošetřovateľstvo – teória a vedecký výskum, s. 242.

45

8.9

Sociodemografická charakteristika

Váš věk? Tabulka 1: Věk respondentů

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

60 – 65 let

25

20,83

66 – 75 let

53

44,17

76 a více let

42

33,00

Celkem

120

100,00

Průměrný věk sledovaných respondentů byl 72,44 let. Nejmladšímu respondentovi bylo 60 let. Nejstaršímu respondentovi, který se průzkumného šetření zúčastnil, bylo 86 let. Následně byla provedena kategorizace pro možnost druhostupňové – induktivní statistiky. Nejvíce respondentů bylo ve věku 66 – 75 let, a to 53 (44,17 %). Druhou největší skupinu tvořili respondenti ve věku 76 a více let, kterých se zúčastnilo 42. Respondentů ve věku od 60 do 65 let bylo celkem 25 a tvořili 20,83% podíl.

Vaše pohlaví? Tabulka 2: Pohlaví respondentů

Odpověď

A.Č (n)

R.Č. (%)

Muži

64

53,33

Ženy

56

46,67

Celkem

120

100,00

Zkoumaný soubor tvořilo 64 (53,33 %) mužů a 56 (46,67 %) žen.

46

Vaše bydliště je? Tabulka 3: Bydliště respondentů

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Město

80

66,67

Městys

15

12,50

Vesnice

25

20,83

Celkem

120

100,00

Nejvíce osob označilo, že žijí ve městě 80 (66,67 %). Obyvatelé vesnic a městysů vytvořili dvě velmi podobné velikostní skupiny. Vesnici jako svoje bydliště uvedlo 25 respondentů (20,83 %). Městys označilo 15 respondentů (12,5 %). Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Tabulka 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

ZŠ

32

26,67

Výuční list

36

30,00

SŠ s maturitou

29

24,17

VOŠ 126

0

0,00

VŠ

23

19,16

Celkem

120

100,00

Odpovědi na otázku 4 rozdělily respondenty na dvě velmi podobné skupiny. Výsledky ukázaly, že 36 (30 %) respondentů uvedlo, že ukončilo vzdělání získáním výučního listu. Jen o čtyři respondenti méně odpověděli, že jejich nejvyšší vzdělání je základní 32 (26,67%). Středoškolské vzdělání s maturitou označilo 29 (24,17 %) respondentů. Ostatní respondenti 23 (19,16 %) uvedli, že dosáhli akademického titulu.

126

Odpověď VOŠ byla do kategorií zařazena z důvodu existence vyšších reálných gymnasií.

47

Žádný z respondentů neuvedl, že by vystudoval vyšší odbornou školu. S ohledem na strukturu tehdejšího školství to ani možné nebylo.

Celkem jste hospitalizován/a v nemocnici? Tabulka 5: Počet hospitalizací v minulosti

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Poprvé

4

3,33

2 – 4 krát

51

42,50

5 krát a více

65

54,17

Celkem

120

100,00

Ze sledovaného souboru tvořili nejmenší skupinu respondenti, kteří byli v nemocnici hospitalizováni poprvé. Tuto odpověď zvolili 4 respondenti (3,33 %). Celkem 5 respondentů (42,5 %) odpovědělo, že opakovaně jsou v nemocnici hospitalizování a to od dvou do čtyř hospitalizací. Největší skupinu tvořili ti respondenti, kteří za celý svůj život byli hospitalizování 5 a vícekrát 65 (54,17 %).

V současné době jste hospitalizován/a? Tabulka 6: Typ hospitalizace

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Akutní

74

61,67

Plánovaná

46

38,33

Celkem

120

100,00

Odpovědi respondentů na položku 6 ukázaly, že nejvíce jich je hospitalizováno akutně 74 (61,67 %). Druhou, menší kategorii, tvoří respondenti, kteří uvedli, že jsou hospitalizováni plánovaně 46 (38,33 %).

48

8.10 Informovanost o etických kodexech

Jste informováni o existenci dokumentu „Práva pacientů“? Tabulka 7: Informovanost o existenci "Práva pacientů"

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

42

35,00

Ne

78

65,00

Celkem

120

100,00

Odpověďmi na otázku 7 bylo zjištěno, že 78 respondentů (65 %) neví o existenci dokumentu „Práva pacientů“. Menší skupinu tvoří respondenti, kteří odpověděli, že o tomto dokumentu vědí 42 (35 %) a označili odpověď ano.

Kdo Vás s dokumentem práva pacientů seznámil? Tabulka 8 Zdroj seznámení s dokumentem "Práva pacientů"

Odpověď

A.Č (n)

R.Č. (%)

Lékař

4

9,52

Všeobecná sestra

25

59,53

Já sám

8

19,05

Známý

5

11,90

Jiné

0

0,00

Celkem

42

100,00

Na položku 8 odpovídali jen ti respondenti, kteří v otázce 7 odpověděli kladně (celkem 42 osob). Větší skupina respondentů 25 (59,53 %) uvedla, že je s „Právy pacientů“ seznámila všeobecná sestra. Ostatní kategorie jsou si početně velmi podobné. Celkem 8 (19,05 %) respondentů uvedlo, že se s dokumentem seznámili

49

sami, 5 (11,9 %) označilo odpověď, že byli informováni známým a 4 (9,52 %) respondenti, dle jejich odpovědí, informoval lékař. Možnost jiné odpovědi nezvolil žádný respondent Tabulka 9: Seznámení s dokumentem "Práva pacientů" ambulantně a při hospitalizaci

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ambulantně

1

2,90

Při hospitalizaci

28

97,10

Celkem

29

100,00

U respondentů, kteří byli seznámeni lékařem, nebo všeobecnou sestrou bylo dále zjišťováno, kde seznámení proběhlo. Naprostá většina potvrdila prostřednictvím odpovědí v dotazníku, že byli seznámeni při hospitalizaci. Z celkového počtu 29 respondentů, tak uvedlo 28. Jste informováni o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů? Tabulka 10: Informovanost o dokumentu "Evropská charta pacientů seniorů"

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

11

9,17

Ne

109

90,83

Celkem

120

100,00

Z výsledků zkoumané souboru vyplynulo, že naprostá většina respondentů 109 (90,83 %) neví o existenci výše zmíněného dokumentu. Celkem 11 respondentů (9,17 %) uvedlo, že „Evropskou chartu pacientů seniorů“ zná.

50

Kdo Vás s dokumentem „Evropská charta pacientů seniorů“ seznámil? Tabulka 11: Zdroj seznámení s dokumentem "Evropská charta pacientů seniorů"

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Lékař

1

9,10

Všeobecná sestra

2

18,18

Já sám

6

54,54

Známý

2

18,18

Jiné

0

0,00

Celkem

11

100,00

Na položku 10 odpovídali pouze ti respondenti, kteří v otázce 9 odpověděli kladně (tedy 11 osob). Z výsledků je patrné, že nejvíce respondentů 6 (54,54 %) se s výše uvedeným dokumentem Evropská charta pacientů seniorů seznámilo samo. Shodně odpověděli 2 respondenti (18,18 %) v kategorii seznámení prostřednictvím známého nebo všeobecné sestry. Jeden respondent (9,1 %) odpověděl, že byl seznámen lékařem. Žádný respondent nezvolil kategorii jiné.

Tabulka 12 Seznámení s dokumentem "Práva pacientů" lékařem nebo všeobecnou sestrou

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ambulantně

0

0,00

Při hospitalizaci

3

100,00

Celkem

3

100,00

Respondenti, kteří uvedli seznámení prostřednictvím lékaře nebo všeobecné sestry, dále odpovídali, kdy tak byli seznámeni. Všichni byli informováni během hospitalizace.

51

8.11 Oblast komunikace a poskytování informací

Součástí hospitalizace (Vašeho pobytu v nemocnici) je podávání informací o Vašem zdravotním stavu. Jak jste s tímto celkově spokojeni? Tabulka 13: Celková spokojenost s podáváním informací

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Spokojen/a

91

75,83

Spíše spokojen/a

28

23,33

Spíše nespokojen/a

1

0,84

Nespokojen/a

0

0,00

Celkem

120

100,00

Tři čtvrtiny respondentů (91, 75,83 %) odpověděly, že s podáváním informací o svém zdravotním stavu jsou celkově spokojeni. Méně než jedna čtvrtina, celkem 28 respondentů (23,33 %) je s podáváním informací spíše spokojeno. Jeden respondent (0,84 %) vyjádřil prostřednictvím průzkumného šetření spíše nespokojenost. Žádný respondent neuvedl, že je nespokojen s podáváním informací.

52

Uvítali byste větší množství informací o Vašem zdravotním stavu v průběhu Vašeho pobytu v nemocnici? Tabulka 14: Potřeba většího množství informací

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

41

34,17

Ne

79

65,83

Celkem

120

100,00

Nejvíce respondentů (n = 79, tj. 65,83 %) se vyjádřilo, že více informací o svém zdravotním stavu nepotřebuje. Zbylá jedna třetina respondentů (n = 41, tj. 34,17 %) by naopak více informací uvítala.

Rozumíte informacím, které Vám podává odborný zdravotnický personál v průběhu Vašeho pobytu v nemocnici? Tabulka 15: Porozumění informacím

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Rozumím

93

77,50

Potřebují více

27

22,50

Nerozumím

0

0,00

Nežádám

0

0,00

Celkem

120

100,00

Ačkoliv položka nabízela výběr ze čtyř odpovědí, respondenti využili pouze dvě z nich. Několikanásobně větší skupinu tvoří 93 respondentů (77,5 %), kteří odpověděli, že informacím od odborného zdravotnického personálu rozumí, protože jsou jim vysvětleny dostatečně. Menší skupina, tvořena 27 respondenty (22,5 %), zvolila odpověď, že rozumí, ale v omezené míře. Vyjádřili tak svou potřebu více informací. Ostatní odpovědi vyjadřující neporozumění a to, že nežádají více informací, žádný respondent neoznačil.

53

Používá zdravotnický personál při Vašem pobytu v nemocnici v komunikaci s Vámi odborné pojmy, kterým nerozumíte? Tabulka 16: Používání odborných pojmů

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

38

31,67

Ne

82

68,33

Celkem

120

100,00

Z tabulky je zřejmé, že nejvíce respondentů (n = 82, tj. 68,33 %) odpovědělo, že personál v komunikaci s nimi nepoužívá pojmy, kterým nerozumí. Opačnou odpověď zvolilo 38 respondentů (31,67 %), kteří se setkali během komunikace se zdravotníky s pojmy, kterým nerozumí.

Uvítali byste při podávání informací více soukromí? Tabulka 17: Potřeba více soukromí při podávání informací

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

46

38,33

Ne

74

61,67

Celkem

120

100,00

Více respondentů (n = 74) se vyjádřilo, že při podávání informací nevyžaduje více soukromí. Celkem 46 respondentů (38,33 %) by ale více soukromí uvítalo.

54

Představil se Vám ošetřující lékař při prvním setkání? Tabulka 18: Představení ošetřujícího lékaře

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

116

96,67

Ne

4

3,33

Jen někteří

0

0,00

Celkem

120

100,00

Z výsledků je jasné, že naprosté většině respondentů (n = 116, tj. 96,67 %) se ošetřující lékař při prvním setkání představil. Celkem 4 respondenti (3,33 %) odpověděli, že se jim lékař nepředstavil. Poslední možnost odpovědi nezvolil žádný respondent.

Představily se Vám všeobecné sestry, které o Vás pečují? Tabulka 19: Představení všeobecných sester

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

87

72,50

Ne

12

10,00

Jen některé

21

17,50

Celkem

120

100,00

Celkem 87 respondentů (72,5 %) odpovědělo, že všeobecné sestry se jim při prvním setkání představily. Menší skupinu 21 respondentů (17,5 %) tvořili ti, kteří uvedli, že se jim představily jen některé. Nejmenší skupinu tvoří 12 respondentů (10 %), kteří odpověděli, že se všeobecné sestry nepředstavily vůbec.

55

8.12 Oblast problematiky ageismu při poskytování péče

Setkali jste se někdy během hospitalizace s chováním ze strany odborného zdravotnického personálu, které jste vyhodnotili jako věkově diskriminační? Tabulka 20: Setkání s věkově diskriminačním chováním

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Ano

20

16,67

Ne

100

83,33

Celkem

120

100,00

Celkem 100 respondentů (83,33 %) uvedlo, že s chováním ze strany odborného zdravotnického personálu, které by sami vyhodnotili jako věkově diskriminační, se nesetkali. Druhá skupina respondentů (n = 20, tj. 16,67 %) se s chováním, které vyhodnotili jako věkově diskriminační, setkala. Pokud jste se s takovým (diskriminačním) chováním setkali, tak: Tabulka 21: Cílová osoba diskriminačního chování

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Vlastní osoba

13

65,00

Jiný pacient

7

35,00

Celkem

20

100,00

Položku 19 zodpovídali pouze ti respondenti, kteří na otázku 18 odpověděli kladně. Celkem tedy odpovídalo 20 respondentů. Nejvíce z nich (n = 13) odpovědělo, že se s věkově diskriminačním chováním setkalo vůči vlastní osobě. Celkem 7 respondentů odpovědělo, že takové chování použili zdravotníci ve vztahu k jinému pacientovi.

56

Pokud jste se s takovým (diskriminačním) chováním setkali, tak to bylo ze strany: Tabulka 22: Zdroj diskriminačního chování

Odpověď

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Lékař

3

15,00

Všeobecná sestra

17

85,00

Jiný pracovník

0

0,00

Celkem

20

100,00

Na položku 20 odpovídali pouze ti respondenti, kteří odpověděli kladně na otázku 18 (celkem 20). Výsledky jasně ukazují, že nejvíce respondentů (n = 17) uvedlo, že se s takovým chováním setkalo od všeobecné sestry. Celkem 3 respondenti uvedli, že diskriminační chování použil lékař.

57

8.13 Statistické ověření pracovních hypotéz

V této kapitole bude uvedeno statistické ověření stanovených hypotéz. Nejprve bude popsán způsob a metodika použití při zpracování. Testujeme li hypotézu, tak rozhodujeme o její platnosti nebo neplatnosti, která je vyslovena na základě pozorování souboru. Základem pro takové rozhodnutí je stanovení si hypotézy nulové (H0) a alternativní (HA). 127 H0 znamená, že mezi sledovanými jevy není předpokládaný vztah, souvislost nebo rozdíl. HA je opačný příklad H0, kdy předpokládáme, že mezi sledovanými jevy je vztah, souvislost nebo rozdíl. O přijetí nebo odmítnutí hypotézy je rozhodováno testováním hypotézy nulové – H0.

128

Pokud sledujeme dva statistické jevy, zjištěné

údaje vložíme do dvourozměrné tabulky, čímž získáme lepší orientaci o jejich závislosti. Dvourozměrná tabulka, kterou použijeme, se nazývá kontingenční, která je určena pro znaky kvantitativní. Při ověřování závislosti takto uspořádaných statistických znaků použijeme chí – kvadrát test nezávislosti. H0 se zamítá na hladině významnosti α. 129 K testování hypotéz v práci byl použit Pearsonův chí – kvadrát test, hladina významnosti byla stanovena na kritickou hodnotu 0,05. U každé hypotézy je vytvořena tabulka, kde je uvedena hodnota provedeného chí – kvadrát testu p, která je porovnávána se zvolenou hladinou významnosti, a která je rozhodující při zamítání nulové hypotézy. Při zpracování dat byly použity následující programy: - Hintze J. (2001), NCSS. Number Cruncher Statistical Systems, Kaysville, Utah, USA; - Program Excel MS Office, 2003; - Program WORD MS Office, 2003;

127

ŠKALOUDOVÁ, A. Základy testování hypotéz. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Dostupné z WWW . [citováno 2013-03-11]. 128

Srov. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu, s. 72.

129

ŠKALOUDOVÁ, A. Kontingenční tabulky – chí kvadrát test nezávislosti. Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta. Dostupné z WWW . [citováno 2013-03-11]

58

8.14 Testování první hypotézy

1H0

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů“ na sobě nezávisí. 1HA

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů“ na sobě závisí. V hypotéze č. 1 byly testovány rozdíly mezi věkem respondentů (položka č. 1) v položce informovanosti o existenci dokumentu „Práva pacientů“ (položka č. 7). Četnost hospitalizace respondentů (položka č. 5) v položce informovanosti o existenci dokumentu „Práva pacientů“ (položka č. 7).

Tabulka 23: Věk respondentů versus informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů"

Kategorie odpovědí

Celkem

Sledované faktory ANO

NE

Věk respondentů

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

60 – 65 let

7

28,00

18

72,00

25

100,00

66 – 75 let

24

45,28

29

54,72

53

100,00

76 a více let

11

26,19

31

73,81

42

100,00

Celkem

42

35,00

78

65,00

120

100,00

Jak vyplývá z tab. 23, o existenci dokumentu „Práva pacientů“ jsou nejvíce informovaní senioři ve věku 66–75 let, kdy jich to prostřednictvím dotazníku potvrdilo celkem 24 (45,28 %). Z věkové kategorie 76 a více let kladnou odpověď označilo 11 respondentů (26,19 %) a z nejmladší testované věkové kategorie 60-65 let odpověď Ano označilo pouze 7 respondentů (28,00 %). Naopak nejmenší informovanost byla zjištěna u respondentů ve věku 76 a více let, přičemž neznalost tohoto dokumentu v dotazníku ozančilo celkem 31 seniorů (73,81 %). Početně druhou skupinou, která 59

dokument „Práva pacientů“ nezná, byli respondenti nacházející se ve věku 66–75 let, kdy jich odpověď NE označilo 29 (54,72 %). Nejméně respondentů, kteří o existenci dokumentu „Práva pacientů“ nejsou informováni, pocházelo z věkové kategorie 60 – 65 let, a to 18 (72,00 %).

Tabulka 24 Četnost hospitalizace versus informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů"


Celkem


NE

Četnost hospitalizace

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Poprvé

3

75,00

1

25,00

4

100,00

2 – 4 krát

17

33,33

34

66,67

51

100,00

5 krát a více krát

22

33,85

43

66,15

65

100,00

Celkem

42

35,00

78

65,00

120

100,00

Výsledky ukázaly, že nejvíce jsou o dokumentu „Práva pacientů“ informováni senioři hospitalizovaní 5 krát a vícekrát, a to 22 (33,85 %). V kategorii četnost hospitalizace 2–4 krát odpovědělo kladně 17 respondentů (33,33 %). Z poslední nabízené kategorie respondentů hospitalizovaných poprvé celkem 3 uvedli, že jsou o existenci „Práva pacientů“ informováni (75,00 %). Z respondentů, kteří odpověděli záporně a prostřednictvím dotazníku přiznali neinformovanost, tvoří největší skupinku opět kategorie 5 krát a vícekrát hospitalizovaných respondentů, a to 43 (66,15 %). Celkem 34 respondentů hospitalizovaných 2 – 4 krát (66,67 %) také přiznalo neinformovanost, stejně tak jako 1 respondent hospitalizovaný poprvé (25 %).

60

Tabulka 25: Výsledky statistického zpracování první hypotézy

Sledované faktory

Chí - kvadrát

Stupně volnosti

p

Věk

4,4346

2

0,1089

2,9135

2

0,2330

Četnost hospitalizace

Na základě výsledků statistického zpracování (viz tab. 25), lze odvodit, že kritická hodnota statistické významnosti p = 0,05 nebyla překročena v žádné z testovaných položek (determinanta věk respondentů a determinanta četnosti hospitalizace). Hypotézu 1H0 nelze zamítnout, sociodemografické determinanty (věk a četnost hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů“ na sobě statisticky významně nezávisí. Z věcného hlediska je však třeba říci, že častěji uváděli neznalost vícekrát hospitalizovaní pacienti senioři. Výsledky byly ještě ovlivněny počtem respondentů, kteří byli hospitalizovaní poprvé.

61

8.15 Testování druhé hypotézy

2H0

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ na sobě nezávisí. 2HA

Předpokládáme,

že

sociodemografické

determinanty

(věk

a

četnost

hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ na sobě závisí.

V hypotéze č. 2 byly zjišťovány rozdíly mezi věkem respondentů (položka č. 1) a informovaností o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ (položka č. 9). A mezi četností hospitalizace (položka č. 5) v položce informovanosti o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ (položka č. 9).

Tabulka 26: Věk respondentů versus informovanost o existenci dokumentu "Evropská charta pacientů seniorů"


Celkem


NE

Věk

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

60 – 65 let

2

8,00

23

92,00

25

100,00

66 – 75 let

6

11,32

47

88,68

53

100,00

76 a více let

3

7,14

39

92,86

42

100,00

Celkem

11

9,17

109

90,83

120

100,00

Z respondentů, kteří uvedli, že dokument „Evropská charta pacientů seniorů“ znají, se nejvíce nacházelo ve věkové kategorii 66 – 75 let, a to 6 (11,32 %). Celkem 3 respondenti (7,14 %), kteří také uvedli informovanost o existenci tohoto dokumentu, jsou z věkové kategorie 76 a více let. Nejméně kladně odpovídajících respondentů, tedy nejméně informovaných, bylo ve věkové kategorii 60-65 a to pouze 2 (8,00 %).

62

Z respondentů, kteří v dotazníku uvedli neinformovanost o dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“, pocházelo nejvíce z uvedené střední věkové kategorie 66 – 75 let (n 47, 88,68 %). Druhou početní skupinu, záporně odpovídajících, tvořilo 39 respondentů nacházejících se ve věkové kategorii 76 a více let. Nejmenší skupina, která uvedla, že o tomto dokumentu není informována, je tvořena celkem 23 respondenty (92,00 %). Většina respondentů bez ohledu na věk uváděla, že dokument „Evropská charta pacientů seniorů“ neznají.

Tabulka 27: Četnost hospitalizace versus informovanost o existenci dokumentu "Evropská charta pacientů seniorů"


Celkem


NE

Četnost hospitalizací

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Poprvé

0

0,00

4

100,00

4

100,00

2 – 4 krát

5

9,80

46

90,20

51

100,00

5 krát a více krát

6

9,23

59

90,77

65

100,00

Celkem

11

9,17

109

90,83

120

100,00

Z celkového počtu respondentů, kteří jsou informováni o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ věděli pouze ti, kteří byli hospitalizováni již vícekrát. Obě kategorie vícečetných hospitalizací jsou si podobné – 6 respondentů z kategorie 5 a více krát hospitalizovaní (9,23 %) a 5 respondentů z kategorie 2–4 krát hospitalizovaní (9,80 %). Z kategorie poprvé hospitalizovaných respondentů žádný neodpověděl, že by o „Evropské chartě pacientů seniorů“ někdy slyšel. Jak je z tab. 27 patrné, skoro desetinásobek respondentů odpovídal záporně, z čehož 59 seniorů bylo v kategorii 5 krát a více krát hospitalizovaných (90,77 %). A celkem 46 respondentů z kategorie 2–4 krát hospitalizovaných (90,20 %). Všichni 4

respondenti

hospitalizovaní poprvé v dotazníku také vyjadřovali svou neinformovanost.

63

Tabulka 28: Výsledky statistického zpracování druhé hypotézy

Sledované faktory

Chí - kvadrát

Stupně volnosti

p

Věk

0,5428

2

0,7623

0,4289

2

0,8070


Na základě výsledků statistického zpracování (viz tab. 28), lze tvrdit, že kritická hodnota statistické významnosti p = 0,05 nebyla překročena v žádné z testovaných položek (determinanta věk respondentů a determinanta četnosti hospitalizace). Hypotézu 2H0 nelze zamítnout, sociodemografické determinanty (věk a četnost hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ na sobě statisticky významně nezávisí. Většina seniorů bez ohledu na věk a četnost hospitalizace o dokumentu nevěděla.

64

8.16 Testování třetí hypotézy

3H0

Předpokládáme, že věk a spokojenost s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu na sobě nezávisí.

3HA

Předpokládáme, že věk a spokojenost s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu na sobě závisí.

V hypotéze č. 3 byly testovány rozdíly mezi věkem (položka č. 1) a

spokojeností

s poskytováním

informací

od

odborného

zdravotnického

personálu. (položka č. 11). Tabulka 29: Věk respondentů versus deklarovaná spokojenost s poskytováním informací

Kategorie odpovědí Sledované faktory Spokojen

Spíše spokojen

Celkem

Spíše nespokojen

Věk

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

60 – 65 let

17

68,00

8

32,00

0

0,00

25

100,00

66 – 75 let

40

75,47

12

22,64

1

1,89

53

100,00

76 a více let

34

80,95

8

19,05

0

0,00

42

100,00

Celkem

91

75,83

28

23,33

1

0,83

120

100,00

Naprostá většina respondentů prostřednictvím dotazníku vyjádřila spokojenost s podávanými informacemi. Z toho nejvíce respondentů pocházelo z věkové kategorie 66–75 let, a to 40 (75,47 %). Celkem 34 respondentů, taktéž spokojených s podávanými informacemi, pocházelo z kategorie 76 a více let (80,95 %) a z poslední nabízené kategorie 60–65 let uvedlo spokojenost 17 respondentů (68,00 %). Druhou nabízenou variantu odpovědi, spíše spokojen, označilo 28 respondentů. Z nich celkem 12 pocházelo z věkové kategorie 66–75 let (22,64 %). Stejný počet respondentů spíše spokojených s podávanými informacemi, a to celkem 8, se nacházelo v kategorii 60–

65

65 let (32,00 %) a 76 a více let (19,05 %). Pouze 1 respondent ve věku 66–75 let uvedl spíše nespokojenost s podávanými informacemi.

Tabulka 30: Výsledky statistického zpracování třetí hypotézy

Sledovaný faktor

Chí - kvadrát

Stupně volnosti

p

Věk

2,7587

4

0,5990

Na základě výsledků statistického zpracování (viz tab. 30), lze vyjádřit, že kritická hodnota statistické významnosti p = 0,05 nebyla překročena. Hypotézu 3H0 nelze zamítnout, věk a deklarovaná spokojenost s podávanými informacemi na sobě nezávisí. Většina respondentů seniorů uváděla spokojenost s poskytnutými informacemi.

66

8.17 Testování čtvrté hypotézy

4H0

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (pohlaví a četnost hospitalizace)

a

deklarované

porozumění

informacím

od

odborného

zdravotnického personálu na sobě nezávisí.

4HA

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (pohlaví a četnost hospitalizace)

a

deklarované

porozumění

informacím

od

odborného

zdravotnického personálu na sobě závisí.

V hypotéze č. 4 byly zjišťovány rozdíly mezi pohlavím respondentů (položka č. 2) a deklarovaným porozuměním informacím od odborného zdravotnického personálu (položka č. 13). A mezi četností hospitalizací (položka č. 5) a deklarovaným porozuměním informacím od odborného zdravotnického personálu (položka č. 13).

Tabulka 31: Pohlaví respondentů versus deklarované porozumění podávaným informacím

Kategorie odpovědí Sledované faktory

Celkem

Ano, rozumím dostatečně

Ano rozumím, ale v omezené míře

Pohlaví

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Muži

49

76,56

15

23,44

64

100,00

Ženy

44

78,57

12

21,43

56

100,00

Celkem

93

77,50

27

22,50

120

100,00

Respondenti využili ze 4 nabízených odpovědí pouze 2, proto nejsou další 2 možnosti uvedeny. Muži i ženy shodně více odpovídali, že informacím rozumí dostatečně. Celkem tuto odpověď označilo 49 mužů (76,56 %) a 44 žen (78,57 %), velikost skupin je tedy poměrně shodná. Počtem vyvážené jsou si i odpovědi, kdy

67

respondenti uvedli, že informacím rozumí, ale v omezené míře zároveň by potřebovali informací více, aby je pochopili. Tuto odpověď zvolilo 15 mužů (23,44 %) a 12 žen 21,44 %). V obou kategoriích odpovědí došlo k poměrně velké shodě dle pohlaví

Tabulka 32: Četnost hospitalizací versus deklarované porozumění informacím

Kategorie odpovědí Sledované faktory

Celkem

Ano, rozumím dostatečně

Ano rozumím, ale v omezené míře


A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Poprvé

4

100,00

0

0,00

4

100,00

2 – 4 krát

39

76,47

12

23,53

51

100,00

5 a více krát

50

76,92

15

23,08

65

100,00

Celkem

93

77,50

27

22,50

120

100,00

Z tab. 32 vyplývá, že nejvíce respondentů, vyjadřujících dostatečné porozumění, bylo v minulosti hospitalizováno už více jak 5 krát, a to 50 respondentů (76,92 %). Z kategorie počtu hospitalizací v minulosti 2 – 4 krát, uvedlo dostatečné porozumění celkem 39 respondentů (76,47 %). Všichni 4 respondenti hospitalizováni poprvé, taktéž označili odpověď, že rozumí dostatečně. Respondentů, kteří uvedli, že sice rozumí, ale v omezené míře a ještě by potřebovali více informací, bylo celkem 27. Z toho 15 bylo v minulosti hospitalizováno více jak 5 krát (23,08 %) a 12 respondentů 2 – 4 krát (23,53 %). Obě kategorie byly procentuálně velmi vyrovnané. Žádný respondent hospitalizovaný poprvé neoznačil odpověď, že rozumí v omezené míře. Žádný respondent taktéž neoznačil zbývající dvě odpovědi, vyjadřující neporozumění informacím.

68

Tabulka 33: Výsledky statistického zpracování čtvrté hypotézy

Sledované faktory

Chí - kvadrát

Stupně volnosti

p

Pohlaví

0,0691

1

0,7926

1,2047

2

0,5475


Na základě výsledků statistického zpracování (viz tab. 33), lze tvrdit, že kritická hodnota statistické významnosti p = 0,05 nebyla překročena v žádné z testovaných položek (determinanta věk respondentů a determinanta četnosti hospitalizace). Hypotézu 4H0 nelze zamítnout, sociodemografické determinanty (věk a četnost hospitalizace) a deklarované porozumění informacím od odborného zdravotnického personálu na sobě nezávisí. Většina respondentů bez ohledu na pohlaví a četnost hospitalizace odpověděla, že podávaným informacím rozumí dostatečně.

69

8.18 Testování páté hypotézy

5H0

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (bydliště, pohlaví a vzdělání) a deklarovaná potřeba většího množství informací na sobě nezávisí.

5HA

Předpokládáme, že sociodemografické determinanty (bydliště, pohlaví a vzdělání) a deklarovaná potřeba většího množství informací na sobě závisí.

V hypotéze č. 5 byly zjišťovány rozdíly mezi bydlištěm respondentů (položka č. 3) a deklarovanou potřebou většího množství informací (položka č. 12). Pohlaví respondentů (položka č. 2) a deklarovanou potřebou většího množství informací (položka č. 12). A vzdělání respondentů (položka č. 4) a deklarovanou potřebou většího množství informací.

Tabulka 34: Bydliště respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací


Celkem


NE

Bydliště

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Město

23

28,75

57

71,25

80

100,00

Městys

10

66,67

5

33,33

15

100,00

Vesnice

8

32,00

17

68,00

25

100,00

Celkem

41

34,17

79

65,83

120

100,00

Výsledky z tabulky 34 ukazují, že nejvíce respondentů, kteří by chtěli dostávat více informací o svém zdravotním stavu, jsou ti, kteří uvedli, že pochází z města, a to celkem 23 respondentů (28,75 %). Poměrně stejný počet respondentů, kteří odpovídali také kladně, pochází z ostatních dvou kategorií a to 10 respondentů uvádějících původ z městyse (66,67 %) a 8 respondentů z vesnice (32,00 %). Respondentů, kteří nepožadují více informací o svém zdravotním stavu, bylo celkem 79 (65,83 %). Z toho

70

nejvíce z nich označilo původ z města (n = 57, tj. 71,25 %). Celkem 17 respondentů uvedlo, že pochází z vesnice (68,00 %) a nejméně respondentů, celkem 5, z městyse 33,33 %). Graficky tuto závislost dokládá graf 1.

Graf 1 Bydliště versus deklarovaná potřeba většího množství informací

Dále byla testována závislost mezi pohlavím respondentů a deklarovanou potřebou většího množství informací. Tabulka 35: Pohlaví respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací


Celkem


NE

Pohlaví

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

Muži

27

42,19

37

57,81

64

100,00

Ženy

14

25,00

42

75,00

56

100,00

Celkem

41

34,17

79

65,83

120

100,00

Při testování, zda je potřeba většího množství informací závislá na pohlaví respondentů, bylo zjištěno, že více informací by si přáli muži. Takto odpovědělo celkem 27 mužů (42,19 %). Žen, které by si také přály vědět více, bylo celkem 14 (25,00 %). Druhou variantu odpovědi, tedy nežádání více informací o své zdravotním stavu, označilo celkem 79 respondentů (65,83 %). Více se takto vyjadřovaly ženy, které odpověď ne zvolily celkem 42 krát (75,00 %). Mužů, kteří více informací o svém 71

zdravotním stavu nežádají, bylo celkem 37 (57,81 %). Graficky tuto závislost dokládá graf 2.

Graf 2 Pohlaví respondentů versus potřeba většího množství informací

Dále byla zjišťována závislost mezi vzděláním respondentů a deklarovanou potřebou většího množství informací. Tabulka 36: Vzdělání respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací


Celkem


NE

Vzdělání

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

A.Č. (n)

R.Č. (%)

ZŠ

8

25,00

24

75,00

32

100,00

Výuční list

8

22,22

28

77,78

15

100,00

SŠ s maturitou

12

41,38

17

58,62

29

100,00

VŠ

13

56,52

10

43,48

23

100,00

Celkem

41

34,17

79

65,83

120

100,00

Z tabulky č. 36 je patrné, že ze 41 respondentů, kteří by uvítali větší množství informací o svém zdravotním stavu, uvedlo nejvíce z nich (n=13) dosažení vysokoškolského vzdělání (56,52 %). Pouze o jednoho respondenta méně, kteří odpovídali kladně, uvedlo dosažení středoškolského vzdělání s maturitou, a to 12

72

respondentů (41,38 %). Respondenti se získaným výučním listem a základním vzděláním, kteří prostřednictvím dotazníku vyjádřili potřebu dostávat více informací o svém zdravotním stavu, odpovídali v totožném počtu 8 osob. Z respondentů, kteří si více informací nepřejí, uvedlo nejvíce z nich získání výučního listu, a to 28 (77,78 %). Poměrně totožně odpovídali i respondenti s dosaženým základním vzděláním (n = 24). Celkem 17 respondentů, kteří nemají zájem o další informace, dosáhlo středoškolského vzdělání s maturitou (58,62 %). Více informací si také nepřeje 10 respondentů, kteří uvedli jako své nejvyšší dosažené vzdělání vysokoškolské (43,48 %). Graficky tuto závislost dokládá graf 3.

Graf 3 Vzdělání respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací

73

Tabulka 37: Výsledky statistického zpracování páté hypotézy

Sledované faktory

Chí - kvadrát

Stupně volnosti

p

Bydliště

8,1395

2

0,0171

Pohlaví

3,9225

1

0,0476

Vzdělání

9,2597

3

0,0260

Na základě výsledků statistického zpracování (viz tab. 37), lze vyjádřit, že kritická hodnota statistické významnosti p = 0,05 byla překročena ve všech z testovaných položek (determinanta bydliště respondentů, determinanta pohlaví respondentů a determinanta vzdělání respondentů). Hypotézu 5H0 lze zamítnout, sociodemografické determinanty (bydliště, pohlaví a vzdělání) a deklarovaný požadavek většího množství informací o svém zdravotním stavu na sobě závisí. Častěji měli zájem o další informace muži, osoby žijící ve městě a vysokoškolsky vzdělaní senioři.

74

9

ZHODNOCENÍ HYPOTÉZ PRÁCE

Závěrečné zhodnocení hypotéz práce. Závěrečné shrnutí testování první hypotézy V oblasti informovanosti seniorů o dokumentu „Práva pacientů“ bylo testováno, zda sociodemografické determinanty (věk respondentů a četnost hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů“ na sobě závisí. Na základě výsledků statistického zpracování bylo zjištěno překročení mezní hodnoty zvolené statistické hladiny významnosti 0,05 u obou determinant. Z tohoto důvodu není možno zamítnout nulovou hypotézu a lze tvrdit, že informovanost respondentů seniorů o existenci dokumentu „Práva pacientů“ není ovlivněna věkem ani četností hospitalizace.

Závěrečné shrnutí testování druhé hypotézy V oblasti informovanosti seniorů o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ bylo testováno, zda sociodemografické determinanty (věk respondentů a četnost hospitalizace) a informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ na sobě závisí. Na základě výsledků statistického zpracování bylo vypočteno překročení mezní hodnoty zvolené statistické hladiny významnosti 0,05 u obou determinant. Není možné zamítnout nulovou hypotézu a lze tvrdit, že informovanost respondentů seniorů o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ nezávisí na věku ani četnosti hospitalizací.

Závěrečné shrnutí testování třetí hypotézy V oblasti spokojenosti seniorů s poskytováním informací bylo testováno, zda věk seniorů a spokojenost s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu na sobě závisí. Na základě výsledků statistického zpracování bylo vypočteno překročení mezní hodnoty zvolené statistické hladiny významnosti 0,05. Není možné zamítnout nulovou hypotézu a lze tvrdit, že spokojenost seniorů s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu nezávisí na věku.

75

Závěrečné shrnutí testování čtvrté hypotézy V oblasti porozumění informacím bylo testováno, zda sociodemografické determinanty (pohlaví respondentů a četnost hospitalizace) a porozumění informacím od odborného zdravotnického personálu na sobě závisí. Na základě výsledků statistického zpracování bylo zjištěno překročení mezní hodnoty zvolené statisticky významné hladiny závislosti 0,05 u obou determinant. Není možné zamítnout nulovou hypotézu a lze tvrdit, že porozumění informacím od odborného zdravotnického personálu nezávisí na pohlaví seniorů ani četnosti hospitalizací. Závěrečné shrnutí testování páté hypotézy V oblasti potřeby většího množství informací o zdravotním stavu bylo ověřováno, zda sociodemografické determinanty (bydliště respondentů, pohlaví respondentů a vzdělání) a potřeba většího množství informací na sobě závisí. Na základě výsledků statistického zpracování nebyla překročena statistická hladina významnosti 0,05 u žádné z determinant. Je tedy možné přijmout alternativní hypotézu a lze tvrdit, že potřeba většího množství informací od odborného zdravotnického personálu závisí na místě bydliště respondentů (p = 0,0171), pohlaví sledovaných respondentů (p = 0,0476) a jejich vzdělání (p = 0,0260).

76

10 DISKUSE

Průzkum je zaměřen na to, jak se senioři cítí v roli hospitalizovaného pacienta. Protože podle údajů, které poskytuje Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále jen ÚZIS ČR), patřili v roce 2011 senioři nad 60 let, společně s dětmi do 1 roku, mezi nejčastěji hospitalizované, přičemž více hospitalizovaní byli muži.130 Také statistiky tedy potvrzují, že nejvíce je odborná zdravotní péče využívána právě v prvním a posledním období života. A to ne proto, že by ji zástupci těchto věkových kategorií měli v oblibě více než ostatní. Tento fenomén je patrný u zpracovaných statistik z předchozích let. Publikace s výčtem hospitalizací a k tomu doplňujících informací za rok 2012 není zatím na ÚZIS ČR k dispozici, data z roku 2011 jsou tedy v této chvíli těmi nejaktuálnějšími. Možností, které bylo možné v této práci zkoumat, bylo mnoho. Proto byly vytyčeny čtyři hlavní cíle, které určovaly směr průzkumu, charakterem je spíše etického zaměření. Následně byly stanoveny hypotézy práce. Prvním cílem bylo zjistit informovanost hospitalizovaných seniorů o dokumentu „Práva pacientů“ a dále také zjistit, kdo je s tímto dokumentem seznámil, zda to byl zdravotnický pracovník nebo někdo jiný. Dalším cílem bylo zjištění, zda jsou senioři informováni o dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“ a stejně jako v předchozím případě, tak i zde zjistit, kdo je s tímto etickým dokumentem seznámil. Za nedílnou součást průzkumu, v němž jsou respondenti právě senioři, bylo za důležité pokládáno i zmapování problematiky ageismu. Zájmem nebylo zjistit pouze, zda došlo k tomu, že se respondenti – senioři setkali s diskriminací, ať přímo nebo v roli svědků. Ale za nutné bylo pokládáno i odhalení, kdo byl iniciátorem takového chování vůči seniorům. Čtvrtý cíl a poslední oblast, která byla v práci zmapována, je podávání informací. Cílem bylo zejména zjistit, jestli senioři

130

Srov. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Hospitalizovaní v nemocnicích v ČR, s. 16.

77

informacím, které jim podává odborný zdravotnický personál, který o ně pečuje, rozumí. Dále byla zjišťována spokojenost seniorů jako pacientů s informacemi o vlastním zdravotním stavu nebo následné péči a jejich potřeba získávat takových informací více. Jako důležité se jevilo i zmapování problematiky používání odborných pojmů zdravotnickým personálem v komunikaci s pacienty a potřeba mít více soukromí při podávání informací. Nedílnou součástí práce bylo i zjištění, jestli se pracovníci, kteří pečují (nejen) o seniory, svým pacientům představili. A naplnili tak jedno z práv, které pacienti mají – znát jména profesionálně pečujících. Průzkum byl proveden metodou strukturovaného rozhovoru prostřednictvím strukturovaného dotazníkového formuláře. Osloveni byli muži i ženy bez ohledu na jejich bydliště a vzdělání. Vyhodnoceno bylo celkem 120 dotazníků, ze kterých byly získány a shrnuty následující výsledky. Průzkum byl určen respondentům - seniorům, výběr byl tedy omezen věkem. Spodní věková hranice byla 60 let, horní výše věku již limitována nebyla. Věk byl jedním z hlavních sledovaných faktorů. Nejvíce zúčastněných respondentů pocházelo ze střední určené věkové kategorie 66 – 75 let, 53 (44,17 %) oslovených. Celkem 33 % respondentů se nacházelo ve věku 76 a více let, a to 42. Nejméně respondentů, 25 (20,83 %), se věkem zařadilo do nejmladší určené věkové kategorie respondentů 60 – 65 let. Vzhledem k potřebám statistického zpracování nebylo možné rozdělit respondenty do věkových skupin s ideálně stejným věkovým rozpětím. Proto jsou skupiny nestejnoměrné. V nejmladší kategorii je tedy i nejméně respondentů, protože na rozdíl od dalších kategorií má pouhé pětileté rozpětí. Průměrný věk respondentů byl 72,44 let, věkové rozpětí 60 – 86 let. Nejmladší respondent byl muž. Nejstarší respondenti byli celkem tři – dva muži a jedna žena. Dalším zásadním sledovaným faktorem pro provedení průzkumu bylo pohlaví respondentů. Průzkum se podařilo nezáměrně poměrně stejnoměrně nasytit a zajistit genderovou vyrovnanost. Žen se celkově zúčastnilo 46,67 %, mužů 53,33 %. To však neodpovídá rozložení mužů a žen v běžné populaci.131 Neméně důležité bylo bydliště respondentů. Nejvíce respondentů, dle výsledků pocházelo z města, 66,67 %. Druhou nejpočetnější skupinu tvořili respondenti, kteří jako své bydliště uvedli vesnici (20,89 %). Obyvatelů městyse bylo, dle uvedených 131

Srov. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Zaostřeno na ženy a muže 2012. 2013 [online]. Dostupné z WWW http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/F000369225/$File/1413121101.pdf . [citováno 04-09-2013]

78

odpovědí, nejméně (12,50 %). Velký počet respondentů, kteří uvedli jako své bydliště město, je ovlivněno i umístěním zdravotnického zařízení (FN Brno), kde byl průzkum proveden. Vzdělání respondentů bylo další faktorem, který byl sledován. Dle předpokladu dominovali a procentuálně nejvyšší skupinu tvořili respondenti, kteří označili možnost odborného vyučení (30,00 %) nebo dokončili základní školu (26,67 %). Druhou vyrovnanou skupinu vytvořili respondenti s absolvovanou střední školou a úspěšně složenou maturitní zkouškou (24,17 %) a také respondenti s dokončeným vysokoškolským vzděláním (19,16 %). Posledním sledovaným faktorem průzkumu byla četnost hospitalizace respondentů. Stanoveny byly kategorie, které rozdělovaly respondenty podle zkušenosti s hospitalizací. Skoro celá polovina respondentů uvedla 5 a více hospitalizací (54,17 %). Menší skupinu vytvořili respondenti, kteří uvedli, že jsou hospitalizovaní 2 – 4 krát (42,50 %). Seniorů, kteří byli v době průzkumného šetření hospitalizováni poprvé, bylo celkem 3,33 %. V průzkumu převládali respondenti hospitalizovaní akutně. Vhodnější by ale bylo respondenty nekategorizovat, ale uvést celá čísla. Jako zásadní problém se již od začátku jevil dokument „Práva pacientů“. Proto byla informovanost o jeho existenci zařazena do cíle práce 1 a také hypotézy č. 1, a to v závislosti s faktorem věk respondentů a četnost hospitalizace. Míra znalosti nebyla v práci více zjišťována, ale mohl by to být námět pro další průzkumné šetření a to s ohledem na výsledky nejen námi zjištěné, ale i jiných autorů. Jak již bylo popsáno v kapitole 4 (oddíle 4.5 na straně 29), hrozba právního řešení nespokojenosti s poskytovanou léčbou, je v současné době velmi vysoká. Nicméně výsledky průzkumu ukazují, že 2/3 (65 %) seniorů vůbec neví, že podobný dokument na jejich ochranu vůbec existuje. Lze tedy i usoudit, že senioři nebudou hlavními iniciátory konfliktů se zdravotníky. S ohledem na důležitost tohoto dokumentu byla předpokládaná vyšší informovanost. Eva Růžičková se ve své práci věnovala etickým aspektům ošetřovatelské péče a také zjišťovala informovanost seniorů o dokumentu „Práva pacientů“ a její výsledky jsou pozitivnější. Z počtu respondentů 260, nevědělo o existenci tohoto dokumentu 39 %.132 Stejný typ průzkumného šetření provedla v roce 2009 i Alena Holešovská a i její 132

Srov. RŮŽIČKOVÁ, E. Etické aspekty péče o seniory v ošetřovatelské péči, s. 50.

79

výsledky poukazují na vysokou informovanost. Ze 120 respondentů, kteří se průzkumu zúčastnili, uvedlo znalost „Práv pacientů“ celkem 91, více než 75 %.133 Neznalost seniorů v této problematice může být ovlivněna i tím, že „Práva pacientů“ byla jako oficiální dokument v České republice schválena až v roce 1992, tedy před dvaceti lety. A současní senioři nebyli pravděpodobně ve výchově vedeni k takové asertivitě, jako generace mladých dospělých. Jestliže informovanost o „Právech pacientů“ není u seniorů ovlivněna výší věku, lze předpokládat, že bude narůstat se zvyšující se četností hospitalizace. Z tab. 24 na str. 60, lze tento jev vyčíst. Je patrné, že počet informovaných respondentů se zvyšuje s počtem prožitých hospitalizací. Statisticky tento jev ale potvrzen nebyl. „Práva pacientů“ jsou dokumentem, který je určený pro instituce, kde je poskytována lékařská a ošetřovatelská péče.

A tam také musí být dostupný pro

všechny pacienty. Každý, kdo je přijat k institucionální léčbě, by měl být s tímto dokumentem při vstupním hodnocení všeobecnou sestrou seznámen. Protože svým podpisem

to

následně

stvrzuje.

Z celkového

počtu

42

respondentů,

kteří

prostřednictvím dotazníku vyjádřili informovanost o tomto dokumentu, nejvíce z nich uvedlo, že byli seznámeni právě všeobecnou sestrou, a to 25 respondentů. Prostřednictvím lékaře byli s těmito právy seznámeni 4 respondenti. To, že všeobecná sestra je nejčastější zdroj seznámení v této problematice, potvrzují výsledky Růžičkové134 i Jouklové.135 U těch respondentů, kteří uvedli jako seznamující osobu lékaře, nebo všeobecnou sestru, bylo dále mapováno, kdy tak bylo učiněno, zda ambulantně, nebo při hospitalizaci. Celkem 28 respondentů potvrdilo seznámení při hospitalizaci a jeden v ambulantní péči. Lze

tedy

tvrdit,

že

nebyla

statisticky

zjištěna

závislost

mezi

sociodemografickými determinantami (věk p = 0,1089 a četnost hospitalizace p=0,2330) a informovaností o existenci dokumentu „Práva pacientů“. Z výsledků lze tedy usoudit, že všeobecné sestry spoléhají na to, že pacienti jsou již informovaní a důkladně se této problematice při vstupním hodnocení dále nevěnují, zejména pokud se jedná o častěji hospitalizovaného pacienta. Růžičková ve své práci zjistila, že senioři se při hospitalizaci s tímto dokumentem nejvíce seznámili tak, že jim jej 133

Srov. HOLEŠOVSKÁ, A. Etika péče o seniory, s. 37.

134

Srov. RŮŽIČKOVÁ, E. Etické aspekty v péči o seniory v ošetřovatelské péči, s. 50.

135

Srov. JOUKLOVÁ, M. Autonomie seniora v ošetřovatelské péči, s., 51.

80

všeobecná sestra předložila a oni si jej sami přečetli, pokud měli zájem.136 Všeobecná sestra bohužel nemá během pracovní doby mnoho prostoru pro to, aby mohla každého pacienta s jeho právy seznámit. Její povinností by ale mělo být tento dokument na požadavek předložit, a pokud není pacient schopen si jej samostatně přečíst, tak provést individuální seznámení. V cíli dvě jsme se zaměřili informovanost o existenci dokumentu „Evropská charta práv seniorů“. Sledovali jsme závislost sociodemografických determinant – věku respondentů a četnost hospitalizace s informovaností o existenci dokumentu. Vzhledem k faktu, že se nejedná o dokument, který by byl více mediálně prezentován, nebyla předpokládána vysoká znalost respondentů, kteří byli pravděpodobně vzorkem laické veřejnosti. Předpoklad byl nakonec potvrzen, jak dokazuje tabulka 10 na straně 50. Pouze 9,17 % respondentů prostřednictvím dotazníku vyjádřilo informovanost (n=11). Neznalost přiznalo 90,83 % respondentů, tedy naprostá většina. „Evropská charta pacientů seniorů“ byla v České republice přijata až v roce 1998, jak je již zmíněno v kapitole 6 na straně 39, což může být, stejně jako v případě „Práv pacientů“ příčinou této vysoké neinformovanosti. Stárnutí populace je velmi aktuální téma a společnosti věnující se problematice stárnutí a stáří, se snaží ve velké míře o ochranu těchto osob vyššího věku prostřednictvím konferencí, geriatrických dnů a také přijímáním důležitých dokumentů. Nicméně otázkou zůstává, v jaké míře mají senioři možnost se těchto setkání s odborníky zúčastnit, nebo jaký mají přístup k jejich výsledkům. Důležitá je samozřejmě také potřeba seniorů tyto znalosti mít. Problém může vzniknout i z neinformovanoti samotných profesionálů, kteří pečují o staré občany. Osobně jsem se totiž s existencí „Evropské charty pacientů seniorů“ setkala až při studiích na vysoké škole. Z tab. 11 totiž vyplývá, že z 11 respondentů, kteří jsou o existenci „Evropské charty pacientů seniorů“ informovaní, se nejvíce z nich informovalo samo (n = 6) nebo prostřednictvím známého (n = 2). Profesionální zdravotníci figurovali jako zdroje ve třech případech – jednou jím byl lékař a dvakrát všeobecná sestra. A vždy bylo informování zajištěno při hospitalizaci (viz tabulka 12 na straně 51). Na dokument se odkazuje většina institucionálních zařízení, kde je poskytována péče seniorům, ať v již sociální nebo zdravotní oblasti. Lze předpokládat, že stejně 136

Srov. RŮŽIČKOVÁ, E. Etické aspekty v péči o seniory v ošetřovatelské péči, s. 51

81

jako v případě „Práv pacientů“ by měl být přístupný v tištěné formě na každém oddělení, kde je poskytována péče seniorům. Proto byla v práci zjišťována závislost informovanosti s četností hospitalizace. Z tab. 27, která tento jev dokumentuje, je patrné, že informovanost respondentů velmi nepatrně stoupá s počtem hospitalizací v minulosti. Statisticky tento jev ale potvrzen nebyl (p = 0,8070). V námi provedeném průzkumu nebyla statisticky zjištěna závislost mezi sociodemografickými determinantami (věk respondentů p = 0,7623 a četnost hospitalizace p = 0,8070) a informovaností o existenci dokumentu „Evropská charta pacientů seniorů“. V cíli 3 byla okrajově sledována problematika ageismu v institucionálním zařízení. Ageismus je velmi široké a obsáhlé téma, které nabízí mnoho možností k probádání. A mnoho autorů se jím již podrobně zabývalo. V ošetřovatelské péči se projevy ageismu vyskytují častěji, než v běžném životě, způsobeno generalizovaným náhledem zdravotníků na pacienty seniory.

137

Proto i v této práci, kde jsou zkoumaným souborem hospitalizovaní senioři, nemůže být tento jev opomenut, ale zároveň ani není v možnostech se jím zabývat podrobněji a dále jej rozvíjet. Za důležité bylo pokládáno zjištění, jestli se respondenti setkali v jakémkoliv zdravotnickém zařízení s chováním ze strany personálu, které oni sami vyhodnotili jako věkově diskriminační. Z celkového počtu respondentů 20 (16,67 %) uvedlo, že takovou zkušenost již mají a z toho 13 respondentů jej deklarovalo vůči vlastní osobě. V průzkumu Holešovské byly výsledky velmi obdobné. Z totožného celkového počtu respondentů 120 uvedlo podobnou zkušenost 11 seniorů (9,16 %).138 Z výsledků je tedy patrné, že tento jev se v ošetřovatelství bohužel opravdu vyskytuje. Přesná míra výskytu ale zjistitelná není, protože senioři diskriminační chování buď sami nerozpoznají, nebo se jej bojí přiznat. Dalším záměrem cíle 3 bylo zjistit, kdo ze zdravotníků nebo pomocného personálu ageistické chování vůči respondentům použil. Jak dokládá tabulka 22 na straně 57, nejčastějším diskriminujícím byla všeobecná sestra, a to v 17 případech z 20, tedy v 85 %. Svůj podíl měli ale i lékaři – respondenti je uvedli celkem třikrát. Opakované potvrzení výskytu ageismu v ošetřovatelské péči je velmi negativní. 137


138


82

Zdravotníci mají být pro pacienty jakéhokoliv věku pilířem, o který se mohou během hospitalizace kdykoliv opřít. Nemají být pachatelem chování, které je v rozporu s jejich profesním etickým kodexem. Původ ageistického chování zdravotníků může být zakódován již v období přípravy na budoucí povolání, během vzdělávání v oblasti péče o osoby vyššího a vysokého věku, kdy jsou vysvětlovány zdravotní problémy generalizované právě na tyto osoby.139 Je tedy nutné proti ageismu v ošetřovatelské péči „bojovat“ již od začátku profesní přípravy. A rozvíjet v budoucích všeobecných sestrách teorii o individualitě každého člověka. Z výsledku analýzy dat byl potvrzen výskyt ageistického chování k seniorům ze strany zdravotnického personálu. V navazující části průzkumu jsme se zabývaly problematikou podávání informací o zdravotním stavu a jejich porozuměním respondenty. Informovanost o vlastním zdraví, průběhu léčby a následné péči patří mezi základní práva každého pacienta. V rámci zvýšení informovanosti laické veřejnosti o zdravotních službách a poskytování péče, vydalo Ministerstvo zdravotnictví (dále jen MZ) v roce 2010 publikaci „Rádce pacienta“, která byla distribuována prostřednictvím krajských nemocnic a také ordinací praktických lékařů. Mimo jiné nabízí tato publikace i rady, ohledně komunikace s lékaři a dalšími odbornými zdravotnickými pracovníky. Vzhledem k faktu, že mnoho seniorů nemá přístup na internet, bylo hlavním záměrem vydat tištěnou verzi dokumentu a také šíření prostřednictvím hlasových médií. Elektronická verze je přístupná na webových stránkách MZ.140 Komunikace s pacienty je velmi individuální záležitostí, kterou nelze u všech osob aplikovat jednotným způsobem a používat generalizované postupy. Je velmi důležité uvědomit si, jakými zdravotními problémy člověk se kterým mluvíme, trpí a dle toho způsob komunikace odvodit. Je nepřípustné, aby úroveň zdravotního stavu byla odhadována dle věku. Protože pak může dojít k situaci, kdy zdravotník automaticky při rozhovoru se seniorem zvýší hlas a pak je seniorem upozorněn na nevhodné chování. Křivohlavý141 poukazuje na to, že pacient přichází do nemocnice nejistý 139

Srov. POKORNÁ, A. Komunikace se seniory, s. 74

140

Srov. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ, Tiskové centrum. Tiskové zprávy 2010. [online]. Dostupné z WWW http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-vydava-publikaci-radce-pacienta-kteraprispeje-k-lepsi-orientaci-pacientu-pri-kontaktu-se-zdravotnimi-sluzbami_3478_1.html. [citováno 2013-03-18]. 141

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci, s. 52.

83

a pokud mu informace nejsou sděleny, míra strachu se ještě zvyšuje. Zároveň také vítá celosvětové prosazení respektu zdravotníků vůči potřebě pacientů dostávat přesné a jasné informace a také poskytnutí prostoru pro sebevyjádření. Za Achillovu patu při poskytování informací označil vysvětlení důvodu při odeslání pacienta na vyšetření. Sledovaly

jsme

závislost

mezi

věkem

respondentů

a

spokojeností

s poskytováním informací od odborného zdravotnického personálu. Z tab. 13 na straně 52 vyplývá, že senioři jsou s poskytovanými informacemi v naprosté většině zcela spokojeni nebo spíše spokojeni. Pouze 1 respondent uvedl, že je spíše nespokojen. V průzkumném šetření bakalářské práce Samcové byla také zjišťována spokojenost pacientů s poskytováním informací, kdy ze 137 respondentů opět většina označila spokojenost (59 %). Nespokojených respondentů ale bylo mnohem více, než v mém šetření – celkem 41 %. Zajímavé je, že autorka také zjišťovala názor lékařů a ti odpověděli, že pacienti jsou s jejich poskytováním informací buď spokojeni, nebo spíše spokojeni. Možnost nespokojenosti neuvedl ani jeden.142 Důvodem může být i to, že věk respondentů byl neomezen – v rozmezí 20 – 71 let. Svou roli tedy může hrát opět výchova a asertivita, protože při sběru dat mi často senioři opakovali stejnou větu: „Lékařům a sestřičkám plně důvěřuji, mají těžkou práci a obdivuji je za to, co pro nás dělají“. Snad právě proto nebyla statisticky významná závislost věku respondentů se spokojeností s poskytování informací od odborného zdravotnického personálu potvrzena (p = 0,5990). Dalším zkoumaným jevem bylo porozumění informacím respondenty. Zjišťována byla závislost mezi sociodemografickými determinantami (pohlaví respondentů a četnost hospitalizace) a deklarovaným porozuměním. Opět je nutné zmínit důležitost uvědomění si úrovně zdravotního stavu a kognitivních funkcí pacienta, se kterým mluvíme, protože odborná péče zahrnuje množství odborných pojmů a souvislostí, které nemusí být laickou veřejností jednoznačně pochopeny. Pro zdravotníky – odborníky ve své profesi, znamenají latinské názvy, zkratky a odborné pojmy řeč, kterou jsou schopni se rychle a jednoznačně dorozumívat, ale jen mezi sebou. Na což mohou občas zapomenout a použít ji i v komunikaci s pacientem. Dobrá komunikace je přitom nástrojem, jak zlepšit zdravotní stav.

142

Srov. SAMCOVÁ, D. Etické souvislosti práva na informovanost o zdravotním stavu pacienta, s. 49.

84

Studie provedená American College of Physicians Foundantion, zaměřená na komunikaci mezi lékařem a pacientem, zjistila, že lékaři si v 80 % myslí, že jim pacient rozuměl, ale jen 37 % pacientů uvedlo, že lékaři opravdu rozumí. Proto National Quality Forum apeluje na ověření si poskytnutých informací, jako na bezpečností faktor, který zásadním způsobem kladně ovlivňuje celkový léčebný režim.143 Z tabulky 32 na straně 68 je patrné, že v prvním sledovaném faktoru – pohlaví nejsou žádné zásadní rozdíly. Muži i ženy se poměrně výrazně shodli. Ačkoli položka nabízela 4 odpovědi, respondenti využili pouze dvě, které deklarovaly porozumění. V prvním případě respondenti uvedli, že rozumí, protože jim jsou informace vysvětleny dostatečně, takto odpovědělo 49 mužů (76,56 %) a 44 žen (78,57 %). Druhou odpověď, kterou respondenti vyjadřovali porozuměním, ale zároveň vyslovili potřebu dalšího vysvětlení, označilo 15 mužů (23,44 %) a 12 žen (21,43 %), tedy opět velmi vyrovnaný počet. Z výsledků se tedy dá předpokládat, že senioři rozumí a informace jsou jim vysvětlovány dostatečně pochopitelně. Pohlaví tedy nemá na porozumění informacím vliv. Faktorem, který by ale deklarované porozumění ovlivnit mohl, je četnost hospitalizace. Pokud je pacient v nemocnici poprvé, nemusí mu být některé souvislosti zcela jasné. Pokud se jedná o člověka, který je s určitou diagnózou, nebo různými zdravotními problémy hospitalizovaný opakovaně, jsou pro něj některé úkony a názvy již známé. Závislost četnosti hospitalizace a deklarovaného porozumění informacím dokumentuje tab. 32 na straně 68. Je patrné, že uváděné porozumění se markantně zvyšuje s četností hospitalizace, zároveň se ale zvyšuje i počet respondentů s potřebou více informací z důvodu omezeného pochopení. Statisticky ale tento jev potvrzen nebyl. Výsledky naší práce potvrzují i výsledky Holešovské. Na její otázku, jestli jsou respondentům – seniorům informace sděleny srozumitelně, odpovědělo 77,50 %, že ano. Zbylých 22,50 % respondentů se vyjádřilo negativně. 144 Nebyla

statisticky

zjištěna

závislost

mezi

sociodemografickými

determinantami (pohlaví respondentů p = 0,7926 a četnost hospitalizace p =

143

Srov. HEALTH CARE. Vzdělávání. Umění komunikace. [online]. Dostupné z WWW http://www.hcare.cz/vzdelavani/umeni-komunikace/technika-overeni-aneb-jak-pacient-rozumi-zdravotnikovi-teach-back74.html. [citováno 2013-03-18]. 144


85

0,5475) a deklarovaným porozuměním informacím od odborného zdravotnického personálu. Zjišťovali jsme také statistickou závislost mezi sociodemografickými determinantami (pohlaví respondentů, bydliště respondentů a nejvyšší dosažené vzdělání) a deklarovanou potřebou většího množství informací. Zdravotníci, kteří poskytují pacientům informace o jejich zdravotním stavu nebo následuné péči sami nedokážou poznat, jestli je obsah jejich sdělení pro pacienty dostatečný, pokud pacienti sami požadavek nevysloví. Naprostá většina nemocných totiž zdravotníkům přikyvuje a nepochopení nepřizná z obavy ponížení. Při sběru dat jsem se tak setkala se seniory, kteří tvrdili: „Vždyť mají své práce dost, já si to někde zjistím“. Popřípadě „Někomu řeknu, ať mi to zjistí“. Tab. 14 na straně 53 sice dokládá, že dvě třetiny respondentů (65,83 %) více informací nepožaduje. Často se sdělením“ „Bohatě mi to co vím stačí, víc už radši vědět nechci“. Zbylá jedna třetina se ale stala zajímavým vzorkem pro další testování. Naše zjištění potvrzuje i Jouklová, v jejímž šetření většina respondentů také vyjádřila pocit dostatečných informací o zdravotním stavu (85,6 %) a o následné péči (85 %). 145 Z tab. 34 na str. 70 je patrné, že při testování prvního faktoru, bydliště respondentů, deklarovali potřebu více informací nejvíce respondenti s uvedeným bydlištěm ve městě. Jako velmi zajímavé se jeví zjištění při testování deklarované potřeby většího množství informací s faktorem pohlaví respondentů. Ačkoliv z mnoha médií přicházejí informace o tom, že muži více hazardují se svým zdravím, málo dodržují léčebný režim (nebo zcela vůbec) a k lékaři přijdou až v případě, že je jejich zdravotní problém omezuje v běžném denním životě. Tab. 35 na 71 dokazuje, že o stavu svého zdraví chtějí vědět více – a to v dvojnásobné početní převaze než ženy. Počet záporných odpovědí je u mužů i žen poměrně totožný, v poměru 37:42. Jouklová mezi pohlavím a pocitem dostatečné informovanosti žádnou závislost neprokázala. 146 Posledním sledovaným faktorem souvislosti s deklarovanou potřebou většího množství informací bylo vzdělání. Výkladový slovník definuje vzdělání jako stav rozvinutosti, kdy má každý jedinec osvojené morální hodnoty a postoje vůči blízkému

145

Srov. JOUKLOVÁ, M. Autonomie seniora v ošetřovatelské péči, s. 57 – 58.

146


86

okolí i celé společnosti. 147 Předpoklad byl, že lidé budou zvyšovat svůj požadavek na více informací s rostoucí úrovní vzdělání. Nakonec došlo k jeho potvrzení. U respondentů se základním vzděláním a odborným vzděláním s vyučením byl patrný fenomén, kdy více převládal názor, že podávané informace jim stačí, nad potřebou vědět více. Opačný jev byl patrný u respondentů s dosažením středoškolským vzděláním s maturitou a vysokoškolským vzděláním, kdy převládala potřeba více informací. Statisticky bylo potvrzeno, že nejvíce by si větší množství informací přáli respondenti s akademickým vzděláním (viz tab. 36 na straně 72). Při zkoumání dalších situací, ke kterým může docházet při komunikaci zdravotníků a pacientů, bylo sledováno používání odborných pojmů, jejichž význam není respondentům přesně znám. Z tab. 16 na straně 54, je patrné, že zdravotníci takové pojmy používají – což potvrdilo 38 respondentů (31,67 %). Odpovědi respondentů lze opět vyjádřit ve třetinách. Zbývající dvě třetiny respondentů (n=82) výskyt takových pojmů při komunikaci nezaznamenaly. Zjišťována byla i potřeba většího soukromí při podávání informací. Velmi málo oddělení má k dispozici samostatnou místnost, kde by mohl probíhat rozhovor s nemocným o jeho zdravotním stavu nebo následné péči. Komunikace tak v naprosté většině případů probíhá přímo na pokojích v přítomnosti jiných pacientů. Při pokládání této otázky respondenti velmi často oponovali, že: „Takhle to bylo vždycky, jsem na to zvyklý“ nebo „Pokud se nejedná o citlivé téma, soukromí nevyžaduji“. Opět se tedy lze odkázat na dobu, ve které současní senioři vyrůstali. Tab. 17 na straně 54 dokládá, že více než polovina respondentů potřebu více soukromí při poskytování informací necítí (61,61 %). Spokojenost seniorů se zachování soukromí potvrzuje i Růžičková.148 Posledním, co bylo v této problematice sledováno, bylo představování zdravotníků. Pacient má právo znát jména těch, kteří o něj pečují. Zjišťováno bylo jak představování lékařů, tak i představování všeobecných sester. Lékaři dopadli mnohem lépe, než všeobecné sestry. Celkem 116 respondentů uvedlo, že se jim lékař při prvním setkání představil a čtyři uvedli, že tak neučinil. Naproti tomu u všeobecných sester respondenti v 87 případech (72,50 %) uvedli, že se jim sestry představují. Celkem 12 respondentů (10,00 %) uvedlo, že se nepředstavily

147

Srov. KOLÁŘ, Z., a kol. Výkladový slovník z pedagogiky, s. 175 – 176.

148


87

a 21 respondentů (17,50 %) označilo, že se představují jen některé. Často ale senioři tuto otázku okomentovali slovy, že: „Vždyť to mají napsané na vizitce, můžu si to kdykoliv přečíst“. Růžičková představení sester pacientům seniorům potvrzuje. 149

149


88

11 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

Při vyhodnocení dat získaných průzkumem, byly zjištěny nedostatky zejména v oblasti informovanosti seniorů o etických kodexech, které se jich přímo týkají, v oblasti komunikace zejména v představování všeobecných sester a potřebě respondentů dostávat více informací o svém zdravotním stavu. V oblasti ageismu byl zjištěn nedostatek, kdy byly všeobecné sestry označeny seniory jako nejčastější iniciátorky diskriminačního chování. Dále budou uvedeny návrhy pro jednotlivé oblasti. Návrhy na řešení nedostatků v oblasti etických kodexů: - Cílem by měla být zvýšená informovanost seniorů a etických kodexech, které ochraňují jejich osobnost. - Organizace seminářů edukujících zdravotníky o etických kodexech a apel na jejich znalost, protože pokud zdravotníci neznají znění kodexů, nemohou tyto informace předávat pacientům. - Umístění kodexů na viditelná a přístupná místa, vhodné je zajistit dokumenty pro každý pokoj individuálně a umístit je na místo, kdy bude ihned patrné, že je určen pro pacienty (např. jídelní stolek na pokoji pacientů). Volná přístupnost může zvýšit míru informovanosti laické veřejnosti. - Při příjmu pacienta poskytnutí materiálů do vlastních rukou, v případě nemožnosti nemocného samostatného prostudování je všeobecná sestra povinna zajistit edukaci. - Informování veřejnosti o etických kodexech nemusí zajišťovat pouze zdravotnická zařízení, ale i masmédia, která mohou informovanost v této oblasti velkým způsobem zvýšit. Etické kodexy se mohou stát přílohou denního tisku, který zejména senioři pravidelně čtou. Návrhy na řešení zjištěných nedostatků v oblasti komunikace: - Organizace seminářů zajišťujících edukaci o efektivní komunikaci zdravotníků se seniory, edukace o komunikačních technikách. - Edukace zdravotníků o nutnosti nošení vizitek na viditelném místě a následná kontrola. Apel na představení se sester pacientům při nástupu do služby a důsledná kontrola.

89

- Ověření si poskytnutých informací seniorům zpětnou vazbou. - Poskytnutí prostoru pro otázky, které upevňují porozumění informacím. Návrhy na řešení nedostatků v oblasti ageismu: - Organizace seminářů informujících zdravotníky o ageismu a rizikových situacích - Apel na vedoucí pracovníky pro motivaci personálu (pochvala, finanční ohodnocení), které může ovlivnit atmosféru na pracovišti, zajištění pomůcek pro zkvalitnění péče a také kontrola plánu služeb všeobecných sester pro zajištění dostatečného odpočinku. - Organizace seminářů informujících zdravotníky o technikách duševní hygieny a předcházení syndromu vyhoření. - Dohled vedoucích pracovníků na kvalitu poskytované péče, získání zpětné vazby od pacientů prostřednictvím dotazníkových archů nebo cílenými otázkami.

90

ZÁVĚR

Ošetřovatelství, stejně jako medicína, prošlo během posledních desetiletí velkými změnami. S postupem času se z ošetřovatelství stal samostatný obor, všeobecné sestry mají možnost se vysokoškolsky vzdělávat a s úrovní jejich vzdělání rostou i jejich kompetence. A na druhé straně také požadavky na jejich práci. Průzkum se zabýval tématem, který nemá zdánlivě přímou souvislost se zdravím a nemocí, byl spíše etického zaměření. Ale má jednoznačně dopad na psychiku seniora a tím na jeho zdraví. Cíle práce byly stanoveny 4 a všechny byly splněny. Zjistili jsme statistická významnou závislost u deklarované potřeby dostávat více informací o svém zdravotním stavu a následující péči a sociodemografickými faktory – pohlaví, vzdělání a bydliště. Na základě výsledků práce lze tedy tvrdit, že více informací o stavu svého zdraví nebo nemoci si žádají muži, vysokoškolsky vzdělaní senioři a obyvatelé města. Zvýšený zájem mužů byl překvapivým výsledkem práce. Požadavek většího množství informací může být způsoben jejich nedostatkem, proto je nutné věnovat komunikaci se seniory více času a poskytnout prostor doplňujícím otázkám, které pomohou seniorům k ucelení a pochopení situace. Zjištěny byly i nedostatky v představování všeobecných sester pacientům, které se ve srovnání s lékaři představovali mnohem méně. Poměrně velké nedostatky byly zjištěny v informovanosti seniorů o etických kodexech – „Práva pacientů“ a „Evropská charta pacientů seniorů“. V prvním případě informovanost potvrdila pouze 1/3 seniorů. V případě druhém byla informovanost velmi nízká, pouze 10 % respondentů ví o etickém dokumentu, který by jim měl být jako seniorům velmi blízký. Jako velmi překvapivé se jevilo i zjištění, že senioři mají zkušenost s ageistickým chováním ze strany zdravotníků. Nejčastější iniciátory a původci diskriminačního chování byly bohužel označeny všeobecné sestry. Výstupem práce je doporučení pro praxi, které poskytuje návrhy pro odstranění nedostatků v oblasti komunikace se seniory, prevence ateizmu a informovanosti o právech pacientů seniorů.

91

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Bc. Zuzana Hniličková Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Senior v roli pacienta

Vedoucí práce:

Mgr. Vladimíra Reindlová PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Počet stran:

116

Počet příloh:

5

Rok obhajoby:

2013

Klíčová slova:

senior, pacient, informovanost, ageismus, komunikace

Souhrn: Diplomová práce je zaměřena na seniora hospitalizovaného v nemocničním zařízení. Zjišťuje informovanost seniorů o etických kodexech týkajících se práv hospitalizovaných pacientů a také přímo poskytování péče seniorům (Práva pacientů, Evropská charta pacientů seniorů). Mapuje problematiku poskytování informací o zdravotním stavu a následné péči od zdravotníků, kde se zaměřuje na spokojenost s poskytováním informací, deklarovaným porozuměním a používáním odborných pojmů, kterým jako laici nerozumí. Zjišťuje potřebu seniorů dostávat takových informací více a také zjišťuje faktory, které tento požadavek mohou ovlivňovat. Nedílnou součástí práce je analýza a interpretace empirických informací získaných v průzkumném šetření formou anonymního dotazníku, které jsou zobrazeny v jednoduchých tabulkách. Výsledkem práce je návrh na řešení zjištěných problémů.

92

ANNOTATION Author:

Bc. Zuzana Hniličková

Institution:

Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing

Title of Thesis:

Senior in a Patient´s Role

Supervisors:

Mgr. Vladimíra Reindlová PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Number of Pages:

116

Number of Annexes:

5

Year of Defence:

2013

Key Words:

senior, patient, awareness, ageism, communication

Summary: Thesis is focused on seniors hospitalized in hospital. It detects senior's awareness about the code of ethics which discusses patients' rights and provided nursing care (Patinets' rights, The european charter for senior patients). Thesis maps problematics about providing information about health and further nursing care. It focuses on seniors' satisfaction with nurses providing information and using technical terms ununderstandable for layman. Thesis also detects seniors' needness for getting more of such information and focuses on factors which can influent this needness. Integral part of the thesis is analysis and interpretation of empirical results detected while research based on anonymous questionnaire. The result of the thesis is proposal of solving identified insufficiencies.

93

SEZNAM ODBORNÝCH ZDROJŮ

Bibliografické zdroje

1. ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. 1. vydání. Praha: Zvon, 1994. 292 s. ISBN 80-7113-111-3. 2. BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 5. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. 181 s. ISBN 80-7013-391-0. 3. BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 188 s. ISBN 978-80-2476289-0. 4. BERAN, Jiří a TUMPACHOVÁ, Naděžda. Základy lékařské psychologie pro studenty lékařství. 3. vydání. Praha: Karolinum, 2009. 191 s. ISBN 978-80246-1722-0. 5. ČEVELA, Rostislav a kol. Sociální gerontologie. Úvod do problematiky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 264 s. 978-80-247-3901-4. 6. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 112 s. ISBN 978-80-247-4138-3. 7. FARKOVÁ, Marie. Dospělost a její variabilita. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. 136 s. ISBN 978-80-247-2480-5. 8. GERONTOLOGICKÉ CENTRUM. Madridský plán a jiné strategické dokumenty. Praha: EV public relations, 2007. 112 s. Překlad Iva Holmerová a Janssen Cilaq. ISBN 978-80-254-0174-3. 9. GRUSS, Peter, a kol. Perspektivy stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 2009. 224 s. ISBN 978-80-7367-605-6.

94

10. GULOVÁ, Lenka. Sociální práce pro pedagogické obory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 208 s. ISBN 978-80-247-3379-1. 11. HANZLÍKOVÁ, Alžběta a kol. Komunitní ošetřovatelství. 1. vydání. Martin: Osveta, 2007. 272 s. ISBN 978-80-8063-257-1. 12. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9. 13. HOLEŠOVSKÁ, Alena. Etika péče o seniory, 2009. Brno, 2009. Diplomová práce (Mgr.). 120 s. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Katedra ošetřovatelství. 14. CHRÁSKA,

Miroslav.

Metody

pedagogického

výzkumu.

Základy

kvantitativního výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 97880-247-1369-4. 15. IVANOVÁ, Kateřina a JUŘÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. 98 s. ISBN 978-80-244-1832-2. 16. JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-3679-2. 17. JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Triton, 2003. 223 s. ISBN 80-7254-329-6. 18. JAROŠOVÁ, Darja. Úvod do komunitního ošetřovatelství. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 100 s. ISBN 978-80-247-2150-7. 19. JOINT COMMISION INTERNATIONAL. Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice. 3. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. 312 s. ISBN 978-80-247-2436-2. 20. JOUKLOVÁ, Marie. 2011. Autonomie seniora v ošetřovatelské péči. Brno, 2011. Diplomová práce (Mgr.). 157 s. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Katedra ošetřovatelství.

95

21. KALVACH, Zdeněk., a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. 22. KALVACH, Zdeněk., a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4. 23. KALVACH, Zdeněk, a kol. Křehký pacient a primární péče. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 400 s. ISBN 978-80-247-4026-3. 24. KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 202 s. ISBN 978-80247-2169-9. 25. KOLÁŘ, Zdeněk a kol. Výkladový slovník z pedagogiky. 1. vydání. Praha: Grada publishing a.s., 2012. 192 s. ISBN 978-80-247-3710-2. 26. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Mít pro co žít. 1. vydání. Praha: Návrat domů, 1994. 94 s. ISBN 80-85495-33-3. 27. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. 28. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Možnosti, které čekají. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 144 s. ISBN 978-80247-3604-4. 29. KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-3224-4. 30. LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 3. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 1998. 343 s. ISBN 80-7169-195-X. 31. LINHARTOVÁ, Věra. Praktická komunikace v medicíně – pro mediky, lékaře a ošetřující personál. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 152 s. ISBN 978-80-247-1784-5. 32. MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 176 s. ISBN 978-80-247-2138-5. 96

33. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3. 34. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3872-7. 35. MUNZAROVÁ, Marta. Lékařský výzkum a etika. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 120 s. ISBN 80-247-0924-4. 36. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. 37. MATĚJOVSKÁ – KUBEŠOVÁ, Hana. Akutní stavy v geriatrii. 1. vydání. Praha: Galén, 2009. 233 s. ISBN 978-80-7262-620-5. 38. NAVRÁTIL, Leoš a kol. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 424 s. ISBN 978-80-247-23198. 39. NEKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. 1. vydání. Praha: Vodnář, 1995. 396 s. ISBN 80-85255-74-X. 40. NEMČEKOVÁ, Mária a kol. Etika v ošerovateľstve. 1. vydání. Prešov: Filosofická fakulta Prešovskej univerzity. 2008. 142 s. ISBN 978-80-8068-8127. 41. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-3271-8. 42. PLEVOVÁ, Ilona a kol. Ošetřovatelství II. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3558-0. 43. PTÁČEK, Radek a BARTŮNĚK, Petr a kol. Etika a komunikace v medicíně. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 528 s. ISBN 978-80-247-3976-2. 44. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 1999. 86 s. ISBN 80-7169-828-8.

97

45. RŮŽIČKOVÁ, Eva. 2009. Etické aspekty péče o seniory v ošetřovatelské péči. Brno, 2009. 138 s. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Katedra ošetřovatelství. 46. SAMCOVÁ, Daniela. 2008. Etické souvislosti práva na informovanost o zdravotním stavu pacienta. České Budějovice, 2008. 89 s. Bakalářská práce (Bc.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. 47. SMEJKAL, Vladimír a SCHELOVÁ – BACHRACHOVÁ, Hana. Velký lexikon společenského chování. 2. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 400 s. ISBN 978-80-247-3650-1. 48. ŠAMÁNKOVÁ, Marie a kol. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3223-7. 49. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6. 50. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus – průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vydání. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002. 45 s. ISBN 80-238-95060. 51. TRACHTOVÁ, Eva a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. 186 s. ISBN 80-7013-324-4. 52. ÚSTAV

ZDRAVOTNICKÝCH

INFORMACÍ

A

STATISTIKY

ČR.

Hospitalizovaní v nemocnicích 2011. 1. vydání. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2012. 140 s. ISBN 978-80-7472-028-4. 53. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. 54. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozšířené a přepracované vydání. Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3

98

55. VOKURKA, Martin, HUGO, Jan. Praktický slovník medicíny. 7. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, 2004. 490 s. ISBN 80-7345-009-7. 56. ZACHAROVÁ, Eva, HERMANOVÁ, Miroslava, ŠRÁMKOVÁ, Jaroslava. Zdravotnická psychologie – teorie a praktická cvičení. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 232 s. ISBN 978-80-247-2068-5. 57. ZACHAROVÁ, Eva, ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, Jitka. Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 288 s. ISBN 978-80-247-4062-1. 58. ŽIAKOVÁ, Katarína, a kol. Ošetřovatelstvo – teória a vedecký výskum. Martin: Vydavatelstvo Osveta, spol. s. r. o., 2003. 329 s. ISBN 80-8063- 131X.

Elektronické zdroje 1. Česká asociace sester. Tiskoviny. Etický kodex ICN. [online]. ČAS 2008 [cit. 2013-01-26].

Dostupné

z WWW

http://www.cnna.cz/docs/tiskoviny/eticky_kodex_icn.pdf. 2. Česká správa sociálního zabezpečení. Starobní důchody.[online]. CSSZ 2012 [cit.

2012-09-30].

Dostupné z WWW http://www.cssz.cz/cz/duchodove-

pojisteni/davky/starobni-duchody.htm. 3. Český statistický úřad [online]. CSU 2012 [cit. 2013-03-14]. Dostupné z WWW http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide. 4. Český statistický úřad. CSU 2012. Česká republika od roku 1989 v číslech. [online].

[cit.

2012-10-5].

Dostupné

z WWW

http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0101.pdf. 5. Český statistický úřad. CSU 2013. Zaostřeno na ženy a muže 2012. [online]. [citováno

04-09-2013].

Dostupné

z WWW

http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/F000369225/$File/1413121101.pdf.

99

6. Health Care. HC 2012. Vzdělávání. Umění komunikace. [online]. [citováno 2013-03-18].

Dostupné

z WWW

http://www.h-care.cz/vzdelavani/umeni-

komunikace/technika-overeni-aneb-jak-pacient-rozumi-zdravotnikovi-teachback-74.html. 7. KUČEROVÁ, Iva. Populační vývoj ČR v roce 2011. Demografie 2012 [cit. 2012-10-05].

Dostupné

z WWW

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=841. 8. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální služby. Etické kodexy. Práva pacientů [online] MSPV 2008 [cit. 2013-26-01]. Dostupné z WWW http://www.mpsv.cz/cs/840. 9. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Příprava na stárnutí. [online] MSPV 2012 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z WWW http://www.mpsv.cz/cs/11696. 10. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Příprava na stárnutí. [online] MPSV 2008 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z WWW http://www.mpsv.cz/cs/2856. 11. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] MPSV 2012 [cit. 2013-01-16]. Národní program přípravy na stárnutí na období 2013-2017. Dostupné z WWW http://www.mpsv.cz/cs/13015. 12. Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. SLDB 2012 Definitivní výsledky sčítání. [cit. 2012-09-09]. Dostupné z WWW http://www.scitani.cz. 13. Svobodová, Kamila. 2011. Demografické stárnutí a jeho dopady [online] Demografie 2011, poslední revize 23. 6. 2011 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z WWW http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=764. 14. Svobodová, Kamila. 2012. Demografické stárnutí ČR podle výsledků projekce [online] Demografie 2012, poslední revize 23. 3. 2012 [cit. 2012-09-09]. Dostupné

z WWW

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824.

100

15. Škaloudová, Alena. Kontingenční tabulky – chí kvadrát test nezávislosti. Univerzita Karlova v Praze. 2013-03-11].

Pedagogická fakulta [online] 2009 [citováno Dostupné

z WWW

. 16. Škaloudová, Alena. Základy testování hypotéz. Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta [online] 2009 [citováno 2013-03-11]. Dostupné z WWW . 17. VIDOVIČOVÁ, Lucie a RABUŠIC, Ladislav. [online] 2005. Věková diskriminace - ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2005. 54 s. [citováno 2012-10-20]. Dostupné z WWW http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_158.pdf.

101

POUŽITÉ ZKRATKY

A.Č.

absolutní četnost

aj.

a jiné

apod.

a podobně

č.

číslo

H0

hypotéza nulová

HA

hypotéza alternativní

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

MUNI

Masarykova univerzita

MS

MicroSoft

MZ

Ministerstvo zdravotnictví

n

počet respondentů

např.

například

NLZP

nelékařský zdravotnický personál

OSN

Organizace spojených národů

p

statistická hladina významnosti

příl.

příloha

R.Č.

relativní četnost

s.

strana

srov.

srovnej

str.

strana

SŠ

střední škola (středoškolské vzdělání)

WHO (SZO)

World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)

Tab.

tabulka

tzv.

takzvaně

USA

Spojené státy Americké

ÚZIS ČR

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky

viz.

vide licet

VOŠ

vyšší odborná škola (vyšší odborné vzdělání)

VŠ

vysoká škola (vysokoškolské vzdělání)

ZŠ

základní škola (základní vzdělání) 102

SEZNAM ZNAČEK

%

procento

α

alfa

103

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Věk respondentů ......................................................................................... 46 Tabulka 2: Pohlaví respondentů ................................................................................... 46 Tabulka 3: Bydliště respondentů .................................................................................. 47 Tabulka 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ................................................... 47 Tabulka 5: Počet hospitalizací v minulosti ................................................................... 48 Tabulka 6: Typ hospitalizace ........................................................................................ 48 Tabulka 7: Informovanost o existenci "Práva pacientů"............................................... 49 Tabulka 8 Zdroj seznámení s dokumentem "Práva pacientů" ...................................... 49 Tabulka 9: Seznámení s dokumentem "Práva pacientů" ambulantně a při hospitalizaci ...................................................................................................................................... 50 Tabulka 10: Informovanost o "Evropská charta pacientů seniorů" .............................. 50 Tabulka 11: Zdroj seznámení s dokumentem "Evropská charta pacientů seniorů"...... 51 Tabulka 12 Seznámení s dokumentem "Práva pacientů" lékařem nebo všeobecnou sestrou ........................................................................................................................... 51 Tabulka 13: Celková spokojenost s podáváním informací ........................................... 52 Tabulka 14: Potřeba většího množství informací ......................................................... 53 Tabulka 15: Porozumění informacím ........................................................................... 53 Tabulka 16: Používání odborných pojmů ..................................................................... 54 Tabulka 17: Potřeba více soukromí při podávání informací......................................... 54 Tabulka 18: Představení ošetřujícího lékaře ................................................................. 55 Tabulka 19: Představení všeobecných sester ................................................................ 55 Tabulka 20: Setkání s věkově diskriminačním chováním ............................................ 56 Tabulka 21: Cílová osoba diskriminačního chování..................................................... 56 Tabulka 22: Zdroj diskriminačního chování ................................................................. 57 Tabulka 23: Věk respondentů versus informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů" ....................................................................................................................... 59 Tabulka 24 Četnost hospitalizace versus informovanost o existenci dokumentu „Práva pacientů" ....................................................................................................................... 60 Tabulka 25: Výsledky statistického zpracování první hypotézy .................................. 61

104

Tabulka 26: Věk respondentů versus informovanost o existenci dokumentu "Evropská charta pacientů seniorů" ................................................................................................ 62 Tabulka 27: Četnost hospitalizace versus informovanost o existenci dokumentu "Evropská charta pacientů seniorů" .............................................................................. 63 Tabulka 28: Výsledky statistického zpracování druhé hypotézy.................................. 64 Tabulka 29: Věk respondentů versus deklarovaná spokojenost s poskytováním informací ....................................................................................................................... 65 Tabulka 30: Výsledky statistického zpracování třetí hypotézy .................................... 66 Tabulka 31: Pohlaví respondentů versus deklarované porozumění podávaným informacím .................................................................................................................... 67 Tabulka 32: Četnost hospitalizací versus deklarované porozumění informacím ......... 68 Tabulka 33: Výsledky statistického zpracování čtvrté hypotézy.................................. 69 Tabulka 34: Bydliště respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací ....................................................................................................................... 70 Tabulka 35: Pohlaví respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací ....................................................................................................................... 71 Tabulka 36: Vzdělání respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací ....................................................................................................................... 72 Tabulka 37: Výsledky statistického zpracování páté hypotézy .................................... 74

105

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Bydliště respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací........................................................................................................................71 Graf 2 Pohlaví respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací…………………………………..………………………………………..…72 Graf 3 Vzdělání respondentů versus deklarovaná potřeba většího množství informací ………………………………………………………………………………………...73

106

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1 - Dělení potřeb dle Šamánkové…………………………………………… 108 Příl. 2 - Rozdělení potřeb dle Klevetové………………………………………… 109 Příl. 3 - Formy domácí péče dle Jarošové……………………………………….. 110 Příl. 4 – Dotazníkový formulář pro respondenty…………………………..…...... 111 Příl. 5 – Povolení sběru dat………………………………….………….………... 115

107

Příloha 1 Dělení potřeb dle Šamánkové 150 •

Dle lidské podstaty na již výše popsané biologické (popsány výše), psychické (popsány výše), estetické (požadavky na estetický soulad), sociální (popsány výše), sociokulturní (potřeba vzdělání), sebevyjádření (potřeba prezentovat své názory) a duchovní (popsány výše).

•

Podle počtu osob na individuální (týkající se jednotlivce) a skupinové (týkající se skupiny nebo společenství).

•

Podle obsahu na materiální (potřeba něco vlastnit) a nemateriální (vyjadřující duševní stránku jako např. hierarchie hodnot).

•

Podle způsobu vyvolání na hlavní (předcházející dalším potřebám) a nemateriální (pomáhající uspokojování potřeb).

•

Podle naléhavosti na nezbytné (zajištující existenci života) a zbytné (nejsou primárně nutné k žití).

•

Podle výskytu na trvalé (denně se objevující), občasné (vznikající periodicky např. obdarování blízkých na Vánoce) a výjimečné (objevují se sporadicky).

•

Podle důležitosti zachování života na primární (biologické, fyziologické) a sekundární (kulturní, naučené, doprovázející proces seberealizace)

150

Srov. ŠAMÁNKOVÁ, M. a kol. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu, s. 17 – 19.

108

Příloha 2 Rozdělení potřeb dle Klevetové 151 •

Potřeba stimulace správnými podněty, která je velmi významná a provází člověka po celý život. Podněty člověk přijímá pomocí všech šesti smyslů, které ale ve stáří dosahují nežádoucích změn. Je nutné tyto změny důkladně zanalyzovat a naplánovat individualizovanou péči. Je důležité mít na paměti, že je nutné najít způsob, jak tuto potřebu uspokojit.

•

Potřeba smysluplného světa, mít pro co žít a nějak směřovat. Křivohlavý

152

píše, že smysl život objevíme pouze tehdy, pokud si v něm

vytyčíme nějaký cíl. Když cíl nemáme, nemá naše cesta životem smysl. Uspokojovat tuto potřebu u seniorů znamená navázat na to, na co byli zvyklí. Dodržovat rituály, dopřát nemocnému chvilku, kdy může být sám. Znalost činností nemocného seniora, jeho naučené způsoby chování a vztahových situací je potřené pro pochopení změn chování, které mohou nastat. •

Potřeba jistoty sociální role, někam patřit a mít vlastní role. Ať v rodině, práci nebo ve společnosti. Tyhle potřeba bývá ve stáří velmi narušena, senioři často nabývají dojmu, že už jsou zbyteční a není o ně zájem. Zvyšuje se závislost na druhých a pocit starých lidí, že jsou přítěží.

•

Potřeba identity a uznání vlastního já sebou i druhými znamená, že člověk bude respektovat sám sebe a bude respektován i druhými. Nemoc tento pohled ale narušuje. Nemocný člověk ztrácí možnost svobody, rozhodnout se co chce dělat, kdy a jak, nemá takový kontakt s ostatními jako před nemocí. Velká změna nastává v osobní autonomii, kdy člověk ztrácí možnost být sám sebou a rozhodovat o sobě, jeho život je najednou řízen někým pro něj zcela cizím.

•

Potřeba otevřené budoucnosti a naděje by měla být poskytována všem bez rozdílu věku, nemoci nebo prognózy. Každý, i senior se potřebuje na něco těšit a mít pocit, že ještě něco přijde. V žádném případě nesmí být někomu odebírán pocit naděje.

151

Srov. KLEVETOVÁ, D. a DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 57 – 58.

152

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Mít pro co žít, s. 47 – 48.

109

Příloha 3 Formy domácí péče dle Jarošové 153 •

Domácí hospitalizace, která je určená pro stavy po operacích nebo po úrazech. Týká se také pacientů s chronickým onemocněním, které se náhle zhoršilo. Časový rámec pro poskytování domácí hospitalizace je v řádu dnů až týdnů. Určená je pro pacienty, u kterých nehrozí ohrožení základních životních funkcí. Nespornou výhodou je mnohonásobné snížení nákladů na péče a také urychlení aktivizace.

•

Dlouhodobá domácí péče pro chronicky nemocné, kteří nejsou schopni zajistit si své základní životní potřeby a ani toho není schopná rodina. Týká se především nemocných trpících různou formou tělesného postižení, například stavech po cévních mozkových příhodách apod. Tento typ domácí péče může trvat i několik let.

•

Preventivní domácí péče je poskytována na žádost lékaře, např. pro kontrolu fyziologických funkcí nebo oděru biologického materiálu. Možná je i kontrola zabezpečenosti. Jejím úkolem je sledovat pacienta a včas odhalit možné poruchy.

•

Hospicová domácí péče, speciální forma, je poskytována pomocí paliativních technik klientům, kteří se nacházejí v terminálním stádiu nemoci.

•

Domácí péče ad hoc, je jednorázovou záležitostí. Vhodná je zejména pro mimořádné úkony jako odběr biologického materiálu apod. Uplatňuje se tam, kde z časových, technických nebo osobních důvodů není možné, aby se nemocný dostal do ordinace lékaře.

153

Srov. JAROŠOVÁ, D. Úvod do komunitního ošetřovatelství, s. 65 – 67.

110

Příloha 4 Dotazníkový formulář pro respondenty Dobrý den, jmenuji se Zuzana Hniličková a jsem studentkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V současné době zpracovávám svou diplomovou práci na téma Senior v roli pacienta. Tímto Vás žádám o vyplnění tohoto dotazníku, které Vám zabere asi 20 minut. Dotazník má 3 strany. Data a informace, které tímto způsobem získám, jsou zcela anonymní a budou použita pro účely mé diplomové práce. Za Váš čas Vám předem děkuji. Vybrané odpovědi označte křížkem, případně odpověď doplňte na řádek.

1) Kolik je Vám let?

…….. let

2) Pohlaví:

□

Muž

□

Žena

□

Město

□

Městys

□

Vesnice

3) Vaše bydliště je:

4) Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: □

ZŠ

□

Výuční list

□

SŠ s maturitou

□

VOŠ

□

VŠ

5) Celkem jste hospitalizován/a v nemocnici: □

Poprvé

□

2x – 4x

□

5x a vícekrát

111

Příloha 4 pokračování 6) V současné době jste hospitalizován/a: □

Akutně

□

Plánovaně

7) Jste informováni o existenci dokumentu „Práva pacientů“? □

Ano

□

Ne

Pokud o existenci dokumentu nevíte, přejděte prosím k otázce č. 9.

8) Kdo Vás s dokumentem „Práva pacientů“ seznámil? □

Lékař

□

Všeobecná sestra (ambulantně, v nemocnici)

□

Já sám

□

Řekl mi o něm známý

□

Jiné……………………………………….

9) Jste informováni o existenci dokumentu „Charta práv pacientů seniorů“? □

Ano

□

Ne

Pokud o existenci dokumentu nevíte, přejděte prosím k otázce č. 11.

10) Kdo Vás s dokumentem „Charta práv pacientů seniorů“ seznámil? □

Lékař

□

Všeobecná sestra (ambulantně, v nemocnici)

□

Já sám

□

Řekl mi o něm známý

□

Jiné …………………………..

112

Příloha 4 pokračování 11) Součástí každé hospitalizace (Vašeho pobytu v nemocnici) je podávání informací o Vašem zdravotním stavu. Jak jste s tímto celkově spokojeni? □

Spokojen/a

□

Spíše spokojen/a

□

Spíše nespokojen/a

□

Nespokojen/a

12) Uvítali byste větší množství informací o Vašem zdravotním stavu v průběhu Vašeho pobytu v nemocnici? □

Ano

□

Ne

13) Rozumíte informacím, které Vám podává odborný zdravotnický personál v průběhu Vašeho pobytu v nemocnici? □

Ano, vysvětlí mi to dostatečně

□

Ano, ale v omezené míře, potřeboval/a bych více

□

Ne, většinou nerozumím

□

Ne, protože informace nežádám

14) Používá zdravotnický personál při Vašem pobytu v nemocnici v komunikaci s Vámi odborné pojmy, kterým nerozumíte? □

Ano

□

Ne

15) Uvítali byste při podávání informací více soukromí? □

Ano

□

Ne

16) Představil se vám Váš ošetřující lékař při prvním setkání? □

Ano

□

Ne

□

Jen někteří

113

Příloha 4 pokračování 17) Představily se Vám všeobecné sestry, které o Vás pečují? □

Ano

□

Ne

□

Jen některé

18) Setkali jste se někdy během hospitalizace s chováním ze strany odborného zdravotnického personálu, které jste vyhodnotili jako věkově diskriminační (nevhodné poznámky aj.)? □

Ano

□

Ne

19) Pokud jste se s takovým (diskriminačním) chováním setkali, tak: □

Na Vaší osobě

□

U jiného pacienta

20) Pokud jste se s takovým chováním setkali, bylo to ze strany: □

Lékaře

□

Všeobecné sestry

□

Jiného pracovníka, uveďte:……………………….

Děkuji za vyplnění Zuzana Hniličková

114

Příloha 5 Povolení sběru dat

115

116

MASARYKOVA UNIVERZITA SENIOR V ROLI PACIENTA

Recommend Documents