MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD

ROZSYPOVÉ VÝSKYTY ZLATA, WOLFRAMITU A SCHEELITU V OBLASTI TRUCBÁBA – VALCHA A JEJICH HISTORICKÁ TĚŽBA

Diplomová práce

Lenka Losertová

Vedoucí práce: doc. RNDr. Zdeněk Losos, CSc.

Brno 2013

Bibliografický záznam Autor:

Název práce:

Bc. Lenka Losertová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd Rozsypové výskyty zlata, wolframitu a scheelitu v oblasti Trucbába – Valcha a jejich historická těžba

Studijní program:

Magisterské studium

Studijní obor:

Geologie

Vedoucí práce:

doc. RNDr. Zdeněk Losos, CSc.

Akademický rok:

2011/2013

Počet stran:

59+28

Klíčová slova:

zlato, Mg-wolframit, scheelit, šlichová prospekce, historická těžba, pinka, sejp, vodní kanál, Humpolec, Trucbába – Valcha, moldanubikum

Bibliographic Entry Author:

Title of Thesis:

Bc. Lenka Losertová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geological Sciences Gold, wolframite and scheelite bearing placers in the area Trucbába – Valcha and their historical mining

Degree programme:

Masters degree programme

Field of Study:

Geology

Supervisor:

doc. RNDr. Zdeněk Losos, CSc.

Academic Year:

2011/2013

Number of Pages:

59+28

Keywords:

gold, wolframite, scheelite, heavy minerals prospection, historical mining, small pit, pleacer, waterway, Humpolec, Trucbába – Valcha, Moldanubicum

Abstrakt Diplomová práce je zaměřena na mapování pozůstatků po historické těžbě a šlichovou prospekci v oblasti Trucbába – Valcha západně Humpolce. Studovaná lokalita je součástí Humpolecko – Pacovské zlatonosné zóny. Typický je výskyt Au a W-mineralizace, která je vázána na pestrou jednotku moldanubika. V oblasti byly vymapovány relikty po těžbě a zaneseny do mapy 1: 3 000, celkem bylo vymapováno 775 pinek, 429 sejp a vodní kanál. Šlichová prospekce ověřila výskyt zlata, wolframitu a scheelitu. Zlatinky z Trucbáby – Valchy mají vysokou ryzost (85,97 – 99,39 hm. % Au) a typickou perforaci. Nově byl popsán Mg-wolframit s vyšším podílem huanzalaitové složky (12%). Práce obsahuje také chemické analýzy scheelitu, ilmenitu, magnetitu, granátu a monazitu. Získaná data byla porovnána s lokalitou Orlík u Humpolce.

Abstract This thesis is aimed on mapping of historic mining relics and heavy mineral prospection in the area Trucbába – Valcha, west from Humpolec. Studied locality is located within Humpolec – Pacov gold bearing zone. Mapped relics of historic mining were drawn into the map with 1:3000 scale, in total 775 small pits, 429 placers and historic water channel were mapped. Heavy mineral prospection confirmed occurence of gold, wolframite and scheelite. Gold grains from Trucbaba – Valcha are very pure (85,97 – 99,39 wt.% of Au) and have typical perforation. Newly was found Mg-wolframite with unusual content of huanzalaite end-member (12 %). Further chemical analyses include scheelite, illmenite, magnetite, garnet and monazite. Data were compared with locality Orlík by Humpolec.

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především svému školiteli doc. RNDr. Zdeňku Lososovi, CSc. za jeho trpělivost, odbornou pomoc a za cenné rady při tvorbě a dokončení této práce. Velice děkuji Mgr. Zbyňkovi Buřivalovi za pomoc s terénním výzkumem a pomoc při realizaci této práce. Dále bych chtěla poděkovat za cenné rady, připomínky a velkou obětavost RNDr. Stanislavu Houzarovi, PhD. Velké poděkovaní také patří RNDr. Janu Malcovi za konzultace a cenné rady o zlatě a vyhotovení leštěného preparátu se zlatinkami. Dále bych chtěla poděkovat prof. RNDr. Bohuslavu Fojtovi, CSc. za rady týkající zlata na Humpolecku. Za pomoc se šlichovou prospekcí a práci v terénu děkuji RNDr. Janu Pášovi. Ing. Bohumilu Velebovi děkuji za pomoc při zhotovení map. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat rodičům a přátelům za veškerou jejich podporu.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 7. května 2013

……………………………… Jméno Příjmení

Obsah 1. ÚVOD ........................................................................................................................... 1 2 REŠERŠNÍ ČÁST ........................................................................................................ 2 2. 1. Topografická charakteristika ................................................................................ 2 2. 2. Geologická stavba ................................................................................................... 2 2. 2. 1. Tektonika........................................................................................................... 5 2. 3. Historie těžby........................................................................................................... 5 2. 4. Ložisko Trucbába-Valcha ...................................................................................... 6 2. 5. Prozkoumanost lokality Trucbába – Valcha ........................................................ 7 2. 6. Šlichová prospekce .................................................................................................. 9 2. 6. 1. Mineralogie ..................................................................................................... 10 2. 6. 2. Petrologie ........................................................................................................ 13 2. 6. 3. Šlichová prospekce na Trucbábě - Valše ........................................................ 14 2. 6. 4. Pozůstatky po těžbě v prostoru Trucbába - Valcha ......................................... 14 2. 7. Nejbližší zlatonosné lokality ................................................................................ 15 2. 7. 1. Orlík u Humpolce ............................................................................................ 15 2. 7. 2. Zlátenka u Pacova ........................................................................................... 16 3. METODIKA .............................................................................................................. 18 4. VLASTNÍ VÝSLEDKY ........................................................................................... 20 4.1. Výsledky mapování ................................................................................................ 20 4. 2. Šlichová prospekce ................................................................................................ 23 4. 2. 1. Šlich V1 ........................................................................................................... 24 4. 2. 2. Šlich V2 ........................................................................................................... 30 4. 2. 3. Šlich V3 ........................................................................................................... 32 4. 2. 4. Šlich V4 ........................................................................................................... 33 4. 2. 5. Šlich V5 ........................................................................................................... 34 4. 2. 6. Šlich V6 ........................................................................................................... 35 4. 2. 7. Šlich V7 ........................................................................................................... 37 4. 2. 8. Šlich V8 ........................................................................................................... 37 5. DISKUZE .................................................................................................................. 39 5. 1. Porovnání výsledků mapování ............................................................................. 39 5. 2. Srovnání výsledků šlichové prospekce ................................................................ 39 5. 2. 1. Porovnání výsledků šlichové prospekce na Trucbábě – Valše ....................... 39 5. 2. 2. Zlato ................................................................................................................ 41 5. 2. 3. Wolframit ........................................................................................................ 43 5. 2. 4. Scheelit ............................................................................................................ 46 5. 2. 5. Porovnání šlichů s lokalitou Orlík u Humpolce .............................................. 47 6. ZÁVĚR ......................................................................................................................52 7. LITERATURA .......................................................................................................... 53 8. SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................59

1. Úvod Diplomová práce volně navazuje na bakalářskou práci s názvem Mineralogie rudních výskytů v okolí Humpolce, zaměřenou na dvě zlatonosné lokality Trucbába – Valcha a Orlík u Humpolce (Losertová 2011). Diplomová práce byla zadána na podzim 2011 a je detailněji zaměřena na oblast mezi Trucbábou a Valchou. Jejím cílem je doplnění poznatků o mineralogii a historické těžbě. V práci je rozšířeno mapování pozůstatků po těžbě s jejich fotodokumentací. Zabývá se také šlichovou prospekcí, zaměřenou na výskyt zlata, wolframitu a scheelitu v sedimentech vodních toků v oblasti Trucbába – Valcha. Další částí práce je detailní popis asociace těžkých minerálů, prezentace chemických analýz vybraných minerálů a diskuse a interpretace získaných dat.

1

2. Rešeršní část 2. 1. Topografická charakteristika Zájmové území o rozloze cca 12 km2 se nalézá západně od města Humpolec (obr. 1), který leží u dálnice D1 mezi Prahou a Brnem. Území leží v katastrech obcí Jiřice, Petrovice a Hněvkovice, spadajících do okresu Pelhřimov a kraje Vysočina. Zájmová oblast je vymezena samotou Trucbába a osadou Valcha.

Obr. 1: Topografická mapa okolí Humpolce s vyznačeným zájmovým území, upraveno podle Mapy. cz, s.r.o. (2013).

2. 2. Geologická stavba Studovaná oblast náleží moldanubiku, které se dělí na několik samostatných jednotek. Podle tradičního litostratigrafického členění se rozlišuje monotónní jednotka, tvořená hlavně rulami a migmatity (často s cordieritem), a pestrá jednotka s četnými vložkami dalších hornin, jako jsou kvarcity, mramory, horniny s grafitem a amfibolity, někdy s granulity, příp. ultrabaziky (Mísař et al. 1983). Oblast prošla složitým metamorfním vývojem s významným uplatněním HT/LP metamorfózy v aureole centrálního moldanubického plutonu (Cháb a Suk 1977). 2

V současnosti se v moldanubické zóně rozlišuje několik větších tektonických komplexů: nejvýše leží gföhlská jednotka, charakterizovaná vysoce metamorfovanými horninami spodnokorového a plášťového původu, jako jsou gföhlské migmatity a ruly, granulity, peridotity a eklogity. V jejím tektonickém podloží leží pestrá jednotka (označovaná někdy jako drosendorfská), s různorodým komplexem hornin odpovídajícím pestré (a někdy též monotónní) jednotce moldanubika. Monotónní jednotka bývá někdy vymezena samostatně a ztotožňována s jednotkou Ostrong v Rakousku. Stáří těchto jednotek je vymezováno různě, od proterozoika po starší paleozoikum. Shoda panuje ohledně silné variské polymetamorfózy, doprovázené intruzemi granitoidních plutonů (Dallmeyer et al. 1995, Finger et al. 2007, Cháb et al. 2008). Území j. a jv. od Humpolce je budováno intenzivně provrásněnými biotitickými a sillimanit-biotitickými Migmatitizované

pararulami,

pararuly

a artericko-nebulitických

místy

přechází

biotitických

s nízkým do

migmatitů

obsahem

cordieritu.

arteritických,

nebulitických

s cordieritem.

V arteritických

a nebulitických migmatitech jsou časté decimetrové až metrové vložky erlanů. V těsném kontaktu s pararulami vystupují u Krasoňova a Plačkova žuly centrálního moldanubického plutonu (lipnický subtyp). Jižně od Komorovic se vyskytuje těleso ortoamfibolitu (Mitrenga et al. 1979). Geologická stavba Humpolecka je nejvíce ovlivněna intruzí variských granitoidů centrálního moldanubického plutonu, které intrudovaly do již metamorfovaných hornin moldanubika. Intruze způsobila migmatitizaci hornin jednotvárné a pestré jednotky. Při migmatitizaci došlo ke vzniku sillimanitu a cordieritu na úkor biotitu, celkové složení hornin se nezměnilo. Metamorfity jsou injektovány apofýzami žul a aplitů. V endokontaktu

žulových

masivů

byly

nalezeny

uzavřené

kry

migmatitů

(Mitrenga et al. 1979). Jihovýchodní hranice migmatitů probíhá po linii obce Kletečná, j. částí města Humpolce a obce Leština ve směru JZ – SV. Západní hranice migmatitů je tektonická ve směru SSV - JJZ, která probíhá po linii obcí Sedlice, Petrovice a Speřice. Západně od linie obcí Sedlice-Speřice vystupuje těleso želivské ortoruly. Želivská ortorula je porušena několika příčnými dislokacemi. Severně od tělesa ortoruly vystupují sillimanit-biotitické a biotitické pararuly, které jsou pronikány ložními žílami aplitických žul a žulových aplitů (Mitrenga et al. 1979, Breiter et al. 2005) – obr. 2. 3

Obr. 2: Geologická mapa okolí Humpolce s vyznačeným geologickým řezem A - B, upraveno podle Mitrengy et al. 1979). Celý pás migmatitů je detailně provrásněný, jednotlivé typy nemají ostrou hranici. Migmatity i migmatitizované pararuly obsahují četné žulové apofýzy centrálního moldanubického plutonu, které náleží lipnickému subtypu, a žíly aplitů a pegmatitů. V jižní části se vyskytují v arteritických migmatitech nodule křemene a sillimanitu (Mitrenga et al. 1979). Geologická stavba vyplývá z řezu na obr. 3.

Obr. 3: Geologický řez, legenda je totožná jako u geologické mapy, upraveno podle Mitrengy et al. (1979).

4

Humpolecko – pacovská zlatonosná zóna, ve které se lokality nachází, je vymezena na základě šlichových anomálií výskytů zlata a scheelitu. Celé pásmo s anomáliemi zlata se táhne od Pacova, přes Želiv, Humpolec a Lipnici nad Sázavou a je sledováno starými pracemi (Litochleb 1979). Zrudnění probíhá nezávisle na geologické stavbě centrálního moldanubického plutonu a je hojně protínáno žilami pegmatitů (Morávek et al. 1985).

2. 2. 1. Tektonika Do tektonické stavby na Humpolecku zasáhly především variské horotvorné procesy. Základním tektonickým směrem je směr SSV – JJZ, podle kterého intrudoval také centrální moldanubický pluton. Migmatity jsou intenzivně provrásněné s vrásovými osami převážně JZ – SV směru. Projevem vrásové stavby je také střídání pruhů migmatitů v různém stupni rekrystalizace. Foliace migmatitů obvykle sleduje povrch plutonu. Složitost vrásových struktur a průběhu foliace roste od západu k východu (Mitrenga et al. 1979). Zlomová tektonika je tvořena dvěma základními zlomovými systémy. Starší zlomový systém je tvořen směry SSV – JJZ až SV – JZ a mladší směr je SZ – JV. Oba tyto systémy vytváří blokovou stavbu území vertikálními a horizontálními posuny. Směr SV – JZ je provázen mezi Petrovicemi a Orlíkem proniky křemenných žil a v okolí Čejova i četnými pegmatitovými žílami. Západně od Petrovic bylo na rozhraní migmatitů a želivské ortoruly zastiženo zlomové pásmo SSV – JJZ směru s jeden metr mocnou grafitickou polohou. Mladší zlomový systém SZ – JV narušuje průběh horninových pruhů a vrásových struktur metamorfitů. Také ovlivňuje omezení horninových typů v moldanubickém plutonu (Mitrenga et al. 1979).

2. 3. Historie těžby Nejstarší známé doklady o osídlení na Pacovsku a Želivsku jsou známy z období pravěku a středověku. Želivsko mělo být kolonizováno již na konci raného středověku. Později byl v roce 1144 založen benediktinský klášter v Želivě. Od roku 1226 klášter vlastnil území, o němž by se dalo spekulovat, že bylo ložisky zlata okolo Trucbáby 5

a Orlíku u Humpolce (Hejhal 2007). Z toho vyplývá domněnka, která spekuluje o souvislosti založení kláštera s těžbou zlata (Hejhal et al. 2005). Ve 13. století se pravděpodobně na Trucbábě a u hradu Orlík těžily drahé kovy, které budou také blízce spjaty se založením města Humpolec a stavbou hradu Orlík (Solař 1863, Kobliha 1886, Hejhal et al. 2005). Ve 13. století v Humpolci působil mincmistr Jindřich, který taktéž dohlížel na průběh těžby. Podle archivních dokladů 13. prosince 1252 mincmistr Jindřich odešel z již vytěžených dolů a pronajímal si oblast mezi Humpolcem, Melechovem a Zahrádkou; od té doby můžeme datovat konec těžby v okolí Humpolce (Staněk et al. 2010). Hejhal (2007) se domníval, že exploatace zlata na Humpolecku probíhala ve vrcholném středověku. Ve své práci Hejhal (2009) nálezy metalurgických pecí v prostotu města Humpolec, které mohly sloužit k úpravě zlata. Humpolec leží uprostřed zlatonosné zóny mezi lokalitami Trucbába a Orlík u Humpolce, lze tedy předpokládat historickou těžbu v místech dnešní zástavby města. Jednalo se asi především o rýžovnické práce, které jsou dnes aplanovány (Litochleb 1981). Staří horníci rýžovali na všech potocích od Trucbáby k Želivce, u Kletečné, Petrovic, pod Bělským mlýnem u Vojlavic, Šimonic a Nové Valchy (Kobliha 1907, Štroufek 1920, Kratochvíl 1931, Tenčík 1970b). Rýžoviště jsou většinou situována v aluviálních náplavech, zlato bylo rovněž získáváno i ze svahovin a vyloučeny nejsou ani mělké kutací jámy na křemenných žilách (Tenčík 1970b). Na lokalitě Trucbába jsou rozsáhlé výskyty pozůstatků po historické těžbě. Předpokládaná těžba spadala do 12. – 13. století (Solař 1863). První písemně doložené zprávy ovšem pocházejí až z první poloviny 18. století, kdy z aluviálních a deluviálních sedimentů těžil zlato Želivský klášter (1886). Jednalo se především o levý břeh řeky Želivky, těžba probíhala převážně z deluvií (Kratochvíl 1931). Těžbu v okolí Trucbáby dokládají i fresky s hornickou tématikou, které popisuje Kratochvíl (1931) z hněvkovické kapličky. U Šimonic zbylo kolem 150 sejpů, kde v letech 1617 – 1621 rýžoval také hrabě z Tolletu (Kratochvíl 1931).

2. 4. Ložisko Trucbába-Valcha Lokalita Trucbába – Valcha se nachází asi 500 m jz. od města Humpolec. Spadá do tzv. humpolecké zlatonosné zóny, která se rozkládá mezi Humpolcem a Pacovem, 6

a je dlouhá cca 9 km, a jde o dílčí část humpolecko – pacovské zóny (Morávek et al. 1992). Jedná se o typovou metamorfogenní zlatonosnou stratiformní mineralizaci, kterou doprovází W a polymetalická mineralizace (Litochleb 1981, Morávek et al. 1992). Území je tvořeno sillimanit-biotitickými a cordierit-sillimanitickými pararulami až migmatity s vložkami dalších hornin. Především se jedná o amfibolity, erlany a kvarcity. Tyto horniny pestré jednotky jsou hojně impregnovány sulfidy, jde především o chalkopyrit a pyrhotin (Sztacho 1982). Sulfidické impregnace byly zjištěny především v kvarcitech a erlan-kvarcit-amfibolitických stromatitech s rozptýleným scheelitem (Morávek et al. 1992). Sillimanit-biotitické pararuly a migmatity obsahují hojné intruze pegmatitů a aplitů. Do území zasahují i apofýzy centrálního moldanubického plutonu (lipnický subtyp) a drobná tělesa ortorul. Do západní části území zasahuje mezi Sedlicí a Speřicemi i želivská muskovit-biotitická ortorula (Tenčík 1970b, Hron 1995). Severovýchodně od obce Petrovice vystupuje v arteritických migmatitech těleso mramoru, směrem na

s. a z. se vyskytují žilná tělesa žulových aplitů (Mitrenga et al. 1979). Průzkumnými rýhami, které byly provedeny Geoindustrií, byly zastiženy kvarcitové polohy se sulfidy a hrubozrnné pegmatity s muskovitem a bez turmalínu. Místy se vyskytují i polohy turmalín-křemenných hornin, které někde přechází do kompaktního turmalínitu. Ojediněle se vyskytuje i poloha biotitického granitu, která má na kontaktu s okolní horninou biotitický lem (Tenčík 1970b).

2. 5. Prozkoumanost lokality Trucbába – Valcha První geologické mapování na Humpolecku provedl Adrian v roce 1862, kterého zmiňuje Kratochvíl (1931), následné přemapování provedl Dr. Hinterlechner v letech 1900 – 1902 na listu Havlíčkův Brod. List Pelhřimovska vymapoval Kratochvíl v roce 1926 (Kratochvíl 1931). Počátkem 20. století se objevil zájem o obnovení zdejší hornické činnosti. V roce 1907 získala kutací právo plzeňská společnost Č. Sutnara (Hrdličky a Svobody) a také továrník Dítě. Žádné práce se však na ložisku neuskutečnily (Kobliha 1907, Litochleb 1981).

7

Podle Štroufka (1920), který se zabýval těžbou zlata na Humpolecku, se těžilo především v údolí Želivky. Popisuje objev původního místa tězby zlata v roce 1906. Jedná se o křemennou žílu táhnoucí se od Trucbáby k Hněvkovicím a dále k Valše. Žíla by měla být 5 km dlouhá a na 6 místech odkrytá. Popisuje, že v hloubce 3 m je křemen protkán různými kyzy, zmiňuje však nízkou kovnatost, jen 4 g/t (Štroufek 1920). Podobný popis uvádí Vohlídal (1938), který se Trucbábou také zabýval, zmiňuje však ještě staré dobývky na zlato a popisuje rýžoviště u Kletečné, kde ve šlichách zachytil dřevěné uhlíky a kousky tavících kelímků. Podrobněji se touto lokalitou zabýval vrchní báňský inspektor Hruška (1939), který popisuje Trucbábu a domnívá se, že šlo o rozsáhlejší hornické práce než „Na Štůlách“. Ve svém článku uvádí i starou zavalenou štolu, ze které vytéká voda. Nacházela se u silnice, zřejmě byla později zničena stavbou koridoru dálnice D1. Nehluboký lom na lomový kámen se nachází na levé straně silnice z Humpolce do Želiva, kde byly Ondřejem Hruškou odebrány vzorky žíloviny s obsahem zlata 2 - 15 g/t. Zmiňuje také, že před rokem 1921 našel František Štroufek (1939) na Trucbábě žílu s makroskopickým zlatem. Poukazuje na stejný směr žil jako „Na Štůlách“ a v Hněvkovicích, i když s mírným úklonem k severu. Starou štolu uvádí ve svém článku i Kratochvíl (1931), který ji nazývá sedlickou. Podle autora článku se štola nacházela v migmatitech. Ve zprávě o průzkumu na živec v okolí Humpolce se Pokorný (1963) rovněž zmiňuje o Trucbábě, kterou pokládá za primární zdroj zlata. Uvádí také rozsáhlá rýžoviska v okolí Hněvkovic a Valchy. V letech 1965 – 1968 byly firmou Geoindustra Jihlava prováděny na Petrovickém potoce a dalších přítocích průzkumné geologické práce vedené Tenčíkem (1970a), které proběhly v letech 1965 – 1968 a zaměřovaly se na zlatonosnost deluviálních a aluviálních sedimentů. Zlato zde bylo ověřováno rýhami a vrty. Celkově bylo provedeno 10 rýh, které zastihly křemenné žíly různých směrů s nízkým obsahem zlata. Na Trucbábě byl situován i jeden vrt o hloubce 64,5 m. Z důvodu nízké kovnatosti a malé snosové oblasti byla tato lokalita vyhodnocena jako nebilanční (Tenčík 1970b). V rámci tohoto ověření bylo rovněž v roce 1967 provedeno 16 vrtů v náplavech Želivky. Jádra těchto vrtů se vyrýžovala a zjišťovaly se obsahy zlata (Tenčík 1970c). Nejvíce se touto lokalitou zabýval Litochleb (1979, 1981), kdy v letech 1979 - 1981 zmapoval území mezi Kletečnou, Trucbábou, Humpolcem, Orlíkem („Na Štůlách“) 8

a Čejovským kopcem (vrch Orlík). V rámci své diplomové práce se Trucbábou také zabýval Sztacho (1982), který se věnoval zlatonosným lokalitám na Humpolecku.

2. 6. Šlichová prospekce Mezi těžké minerály, identifikované šlichovou prospekcí na Humpolecku, patří ilmenit, rutil, turmalín, sillimanit, monazit, granát, andalusit, amfibol, pyroxen, scheelit, wolframit, anatas, spinelid, zlato, pyrit, kasiterit a baryt (uvedené minerály jsou seřazeny podle množství v těžké frakci) (Tenčík 1970a, Luna 1994a, Luna 1994b, Luna 1994c, Luna 1994d). Na Humpolecku jsou dvě snosové oblasti zlata. Zlatonosná oblast Trucbáby je ohraničená obcemi Hněvkovice, Jiřice, samotou U Marešů, Vřesník, řekou Želivkou, Kletečná, Záhoří, Komorovice, okolím Bystrého a Vystrkova (Luna 1994a, Luna 1994b, Luna 1994c, Luna 1994d). V několika vzorcích bylo také zlato identifikováno s. a j. od Humpolce. Rozptylovou aureolu zlata doprovázejí zvýšené obsahy Bi, Ag a Pb (Tenčík 1970a). Baryt a pyrit se v těžké frakci vyskytují v této zlatonosné oblasti pouze stopově, až na jeden výskyt na řece Želivce nad obcí Sedlice, kde pyrit dosahoval 1 - 5 g/m3 (Luna 1994c). Druhou snosovou oblastí je Orlík u Humpolce („Na Štůlách“), která je menší než Trucbába a je vymezena obcemi Kejžlice, Budíkov, rybníkem Hadina, hradem Orlík, vrchem Orlík a Novým Dvorem u Humpolce. Na Pstružném potoce byly obsahy zlata vyšší něž u Trucbáby, počet zlatinek byl 4 – 6 zlatinek na rýžovací pánev u obce Kejžlice 7 – 12 zlatinek. V Kejžlici byl zastižen pyrit a baryt o obsahu 0,2 - 1 g/m3(Luna 1994b). Nejbližší další zlatonosná oblast je v okolí Pacova a Senožat (Luna 1994a, Luna 1994c). Na Humpolecko zasahuje výběžek aureoly snosové oblasti wolframitu, táhnoucí se od Vojslavic a Útěchovic dále směrem na jih, jedná se spíše o stopové množství. Aureola scheelitu se vyskytuje mezi Horními Rápoticemi a Budíkovem, obsahy se zde pohybují mezi 0,2 – 50 g/m3 (Luna 1994e, Luna 1994f, Luna 1994g, Luna 1994h). Největší obsahy scheelitu jsou z. od Hněvkovic, s. od Jiřic a Kletečné, kde scheelitové anomálie korelují se zlatem a částečně s bizmutem. Obsahy W jsou v souladu s obsahem scheelitu (Tenčík 1970b). Snosové oblasti zlata, wolframitu a scheelitu jsou vyznačeny na obr. 4, který je přiložen v příloze 4. 9

Náplavy řeky Želivky (obr. 5) jsou typické střídáním hrubě zrnitých sedimentů a jílových poloh. Sutě ze svahů údolí v některých místech překrývají aluviální sedimenty, které jsou později překrývány novějšími sedimenty (Tenčík 1970c). Podle Tenčíka (1970c) se hlavní snosová oblast zlata nachází v prostoru Trucbáby a Petrovického potoka.

Obr. 5: Geologický řez aluviálními sedimenty řeky Želivky, upraveno podle Tenčíka (1970c).

Zlatinky ze sekundárních rozsypů vzdálenějších od primárních zdrojů mají na okrajích vyvinuté různě mocné vrstvičky zlata o vysoké ryzosti. Tyto vrstvičky vznikají při transportu a dochází zde k vyloužení stříbra, čím delší transport, tím větší mocnost vrstvy na okraji zlatinek (Morávek et al. 1985).

2. 6. 1. Mineralogie Zrudnění se vyskytuje v drobnozrnějších částech biotitických pararul s výskytem magnetitu, ilmenitu, rutilu, titanitu, arzenopyritu, pyrhotinu a s vyšším obsahem křemene a živců. Akcesorické minerály křemenných čoček mají složení především okolních hornin (biotit, živce, cordierit, sillimanit, diopsidický pyroxen, aktinolit, tremolit, sulfidy, apatit, titanit, muskovit, turmalín a pyrhotin) (Litochleb 1979, Losertová 2011). Metamorfogenní Au a W mineralizace je typická zlatem vysoké ryzosti (> 900). Doprovodné prvky jako Cu, Te, Mo a Hg mají nízké obsahy a mezi doprovodné minerály patří obecné sulfidy, Bi minerály a scheelit (Morávek et al. 1985). 10

Mezi rudními minerály, které byly dosud z lokality z primárních zrudněných vzorků popsány, patří pyrit, pyrhotin, chalkopyrit, galenit a zlato. Ze šlichů je znám scheelit (Hruška 1939, Tenčík 1970b, Litochleb 1981, Sztacho 1982, Morávek et al. 1985). Původní dobývky s výskytem zlata jsou dnes aplanovány stavbou dálnice D1 a zemědělskými pracemi (Litochleb 1981). Zlato Primární zlato na Trucbábě je vázáno na migmatitizované pararuly s čočkami sekrečního křemene a žilami mobilizovaného křemene se sulfidy (pyritem, arzenopyritem a chalkopyritem). Největší obsahy zlata jsou v prokřemenělých erlanech, jejichž výskyty korelují s historickou těžbou na Trucbábě (Sztacho 1982). Mocnost žil je proměnlivá a pohybuje se od několika cm do 1 m (Sztacho 1982). Tenčík (1970b) se domnívá, že primární výskyt Au mineralizace je vázán na křemenné žíly, které probíhají souběžně s plochami okolních rul. Podle Tenčíka (1970b) jsou zde přítomny dvě generace žil. Prvním typem je tlakově postižený křemen bez přítomnosti zlata. Žíly se uklánějí ve směru SV – JZ a V – Z pod úhlem 40 – 60˚. Tyto žíly jsou kříženy mladším zlatonosným a tlakově nepostiženým křemenem o mocnosti několika mm až cm, který místy přechází až do drúzovitých dutin. Ze sulfidů byl v tomto křemeni zastižen pouze pyrit (Tenčík 1970b). Tenčík et al. (1970b) zjistil na Trucbábě i aplit s vyšším obsahem Au, který pronikl křemennou žílou. Sztacho (1982) zde zastihl „v dálničním zářezu vyšší obsah Au v pegmatitu u Trucbáby, který příčně protíná zlatonosnou polohu“, domnívá se tedy, že se jedná o asimilaci zlata během intruze pegmatitové taveniny. Kovnatost zlata na Trucbábě byla velmi variabilní, dokazují to zprávy jednotlivých autorů, u kterých se kovnatost liší. V příspěvku Štroufka (1920) mělo zlato z Trucbáby nízkou kovnatost. V letech 1938 – 1939 byly vzorky z Trucbáby analyzovány v Banské Štiavnici a stanoveny obsahy zlata 2 – 15 g/t (Hruška 1939). Vohlídal (1939) uvádí obsah zlata max. 4 g/t, Tenčík (1970b) 1 – 1,5 g/t a Sztacho (1982) do 0,1 g/t zlata. Sekundární výskyty zlata byly zjišťovány především v aluviích, kde při ověřování prognóz zlata byly zjištěny práce v deluviích mezi Trucbábskou žilou a Petrovickým potokem (Tenčík 1970b). Zlato u osady Valcha je vázáno na štěrkopísky, štěrky a na střídání poloh s jíly, kde mohou jílové proplástky fungovat jako falešná dna. Velikost zlatinek je 11

0,01 - 0,50 mm

(průměrná

0,20 mm).

Zlatinky,

které

pochází

z Trucbáby

a Petrovického potoka, jsou velice málo opracované, což ukazuje na krátký transport. Průměrné obsahy zlata se pohybují kolem 20 – 30 mg/m3, s maximy do 109,7 mg/m3 (Tenčík 1970c). Při ověřování prognóz zlata na Trucbábě – Valše byly odebrány reprezentativní vzorky

pracovníky

Geoindustrie

Jihlava

pro

zjištění

zlatonosnosti

ložiska.

U odebraného vzorku erlanu u dálničního zářezu D1 byla kovnatost zlata 0,001 - 0,004 g/t a 0,05 – 0,4 Ag g/t. Křemenná žilovina z dálničního zářezu obsahovala 0,1 – 0,12 g/t Au a 0,07 – 0,2 g/t Ag. Největší obsah stříbra měl migmatitizovaný amfibolit a žilný křemen z hněvkovického lomu 0,125 g/t Ag a 0,005 – 0,008 g/t Au. Pinky nad silničním zářezem u Trucbáby měly 0,02 g/t Au a 0,2 g/t Ag, autoři zde zmiňují, že se jedná o gossan. Pinkové pásmo táhnoucí se na Trucbábě mělo obsahy zlata 0,007 g/t a stříbra 0,175 g/t. Výchoz u obce Petrovice měl 0,005 g/t Au a 0,05 g/t. Erlan se sulfidy v dálničním zářezu u Jiřic obsahoval 0,007 g/t Au a 0,05 g/t Ag (Morávek et al. 1985).

Wolframit Nejbližší známé výskyty wolframitu a scheelitu jsou v Cetorazi u Pacova, kde byl nalezen v žilném křemeni wolframit, scheelit a gahnit (Prchlík a Jeřábek 1965, Bernard a kol. 1981). Sn – W mineraliazce byla zastižena v Ovesné Lhotě u Vlkanova a na Pekelném vrchu u Jihlavy (Jurák 1965, Bernard a kol. 1981). Další výskyty wolframitu jsou u samoty Zadní Pole a u Hraničního potoka nedaleko Těšenova u Pelhřimova (Litochleb et al. 2001a).

Mezi

novější

výskyty

wolframitu

patří

Vysoká

u

Havlíčkova

Brodu

(Pauliš a Kopecký 2007). Wolframit a kasiterit byl také zastižen u Vlkanova, Dolních Dlužin, v Novém Hubenově a v blízkosti melechovského masivu (Prchlík a Jeřábek 1965; Bernard a kol. 1981; Páša 1982; Pauliš a Kopecký 2007). Nejbližší tělesa greisenů jsou v Bílém Kameni u Jihlavy a Větrném Jeníkově (Sztacho 1982).

12

Scheelit Scheelit je často doprovodným minerálem zlatonosné mineralizace nebo je na ní alespoň těsně prostorově vázán (Morávek et al. 1985). Ve vzorcích ze šlichové prospekce provedé Sztachem (1982) v oblasti Trucbáby se množství scheelitu pohybovalo okolo 22 zrn na deset litrů materiálu, ve svahovinách šlo o 1 zrno na deset litrů. V letech 1965 – 1968 byly zjištěny šlichovou prospekcí obsahy scheelitu 1 g/m3 (Tenčík 1970b). Na Trucbábě – Valše je nositelem primárního, až 1 cm velkých zrn scheelitu pyroxenická rula Sztacho (1979, 1982).

2. 6. 2. Petrologie Na lokalitě Trucbába – Valcha se vyskytují převážně biotitit-sillimanitické pararuly a migmatity, které obsahují vložky erlanů, turmalínovců a amfibolitů, doprovázené žilami křemene a pegmatitů (Sztacho 1982). Sztacho (1982) uvádí alterované zóny s přítomností turmalínu, které místy přechází až do turmalínovců. Na Trucbábu zasahují i intruze centrálního moldanubického plutonu. Biotit-sillimanitické pararuly jsou převážně složeny z křemene, plagioklasu, K-živce, biotitu, sillimanitu a cordieritu. Z akcesorických minerálů byl zastižen granát, hercynit, zirkon, turmalín, rutil a apatit. Migmatity jsou charakteristické střídáním světlých a tmavých pásků a čoček. Od nemigmatizovaných pararul se liší především větším zastoupením draselného živce. Migmatity obsahují křemen, draselný živec, biotit, plagioklas, cordierit, muskovit a sillimanit (Sztacho 1982). Kvarcity na této lokalitě tvoří vložky v rámci horninového komplexu pestré jednotky a pozvolna přechází do okolních hornin. Hlavní horninotvornou složku tvoří křemen a amfibol. Bazicita plagioklasu odpovídá labradoritu až bytownitu. Mezi akcesorie patří granát, titanit, biotit, sillimanit, zirkon, scheelit, apatit a opakní minerály (Sztacho 1982). V dálničním zářezu na Trucbábě byla zastižena Sztachem (1979) pyroxenická rula. Okrajová část je tvořena především diopsidickým pyroxenem a jádro karbonátem, také se vyskytují pyroxenické ruly bez karbonátového jádra, ty obsahují zrna arzenopyritu a pyrhotinu (Sztacho 1979). Hlavní složkou pyroxenických rul je křemen, plagioklas (labradorit, bytownit), diopsidický pyroxen a obecný amfibol. Mezi akcesorické minerály patří pyrhotin, chalkopyrit, pyrit a scheelit. Nejvýznamnější je 13

scheelit, který se vyskytuje v podobě vtroušenin nebo tvoří krystaly na příčných puklinách (Sztacho1982). Kratochvíl J. (1931) zmiňuje široký pruh amfibolitů v oblasti mezi Jiřicemi a Trucbábou. Amfibolity tvoří ložní čočky, které nepřesahují mocnost 30 cm. Podobají se amfibolům z lokality Orlík u Humpolce (Sztacho 1982). Pegmatity mají velmi jednoduché složení, které je zastoupeno převážně muskovitem, ortoklasem, dále byl nalezen apatit, skoryl a albit (Szatcho 1979). Turmalínovce jsou složené z hnědočerných tenkých sloupečků krystalů turmalínu, tvoří čočky a výplně puklin o mocnosti do 50 cm. Zastoupení turmalínů v hornině je okolo 90 % a zbylé minerály tvoří křemen a živec. Turmalínovce jsou postmagmatického stáří a nejsou mineralizovány zlatem (Sztacho 1982).

2. 6. 3. Šlichová prospekce na Trucbábě - Valše V oblasti mezi Trucbábou – Valchou byly odebrány Geoindustrií 4 šlichové vzorky, z nichž na horním toku vzorky obsahovaly stopy zlata a na soutoku s Petrovickým potokem stopy barytu. V této oblasti se výskyt zlatinek pohybuje mezi 1 – 3 nebo 4 - 6 zlatinkami na rýžovací pánev (Luna 1994a, Luna 1994c). V oblasti Trucbába – Valcha byl scheelit nalezen spolu s wolframitem a kasiteritem. Obsahy scheelitu se pohybovaly od 0,2 do 5 g/m3. Wolframit a kasiterit se zde vyskytují stopově, pouze na jednom odběrném místě wolframit dosahoval 0,2 – 1 g/m3 (Luna 1994g).

2. 6. 4. Pozůstatky po těžbě v prostoru Trucbába - Valcha Na lokalitě Trucbába se vedle silnice vedoucí z Humpolce do Želiva nachází pinkoviště o rozměrech 250 x 250 m, jedná se průzkumné pinky ve svahovinách. Na opačné straně silnice se nalézá nevelký zasucený lom o délce 60 m a šířce 15 m. Několik málo pinek bylo také nalezeno na vrcholu Havlova kopce (Losertová et al. 2011). Ze Suchého rybníka u Jiřic vytéká bezejmenný potok, na kterém se nachází několika set metrů dlouhé pásmo sejpů, které pokračuje až na soutok s Petrovickým

14

potokem. Velikost sejpů je velmi variabilní, nejčastěji mají 1 – 2 m (Losertová et al. 2011). Místy se vyskytují větší akumulace sejpů, především asi 400 m po proudu bezejmenného potoka ze Suchého rybníka, tento pás je dlouhý 300 m a široký 60 m. Další sejpoviště je u samoty „U Váňů“, kde je soustředěno v půlkruhové depresi o rozměrech 50 m na šířku a 100 m na délku. U samoty „U Váňů“, na soutoku bezejmenného potoka s potůčkem přitékajícím z jv., se nalézá úzký pruh rýžovnických valů a sejpů. Jedná se o úzký pruh 50 m široký a 270 m dlouhý. Přibližná velikost valů je 40 – 100 m na délku, 7 – 10 m na šířku a 3 m na výšku (Losertová et al. 2011). Tento shluk rýžovnických prací také zaevidoval Litochleb (1981). Další pásmo sejpů a menších valů, které je 75 m široké a 120 m dlouhé, se nalézá přibližně 900 m jz. od samoty „U Váňů“, sejpy zde dosahují větší velikosti kolem 2 - 3 m. Přibližně 450 m východně od bezejmenného potoka se nachází akumulace sejpů a rýžovnických valů. Velikost sejpů se pohybuje okolo 2 – 3 m. Mohutné sejpy se nachází 1100 m jz. od samoty „U Váňů“, jedná se asi o pozůstatek po jílování. Jejich průměrná velikost je 5 m a mohou dosahovat 8 – 10 m (Losertová et al. 2011). V cípu lesa západně od samoty „U Váňů“ se nachází rozsáhlé pinkoviště o rozměrech 700 x 500 m. Pinky zde průměrně dosahují 1 – 1,5 m hloubky a šířky mezi 3 – 6 m. Maximální velikost pinek může dosáhnou až 6 – 7 m hloubky a 20 – 25 m šířky. Toto pinkoviště částečně popisuje ve svém příspěvku Litochleb (1981). Přibližně 400 m jv. od samoty „U Váňů“ se nalézá 8 m hluboký, 10 m široký a 25 dlouhý lom. U lomové stěny, která se částečně zřítila, je dodnes patrný zbytek štolové klenby. Další rozsáhlé pinkoviště se nachází 650 m jz. od samoty „U Váňů“. Jeho rozměry jsou 250 x 500 m a jedná se průzkumné pinky ve svahovinách (Losertová et al. 2011).

2. 7. Nejbližší zlatonosné lokality 2. 7. 1. Orlík u Humpolce Nejbližší lokalitou je Orlík u Humpolce, známý také jako lokalita „Na Štůlách“. Vzdálenost od Trucbáby – Valchy je velmi malá cca 3 km. Orlík je pokládán za typovou lokalitou pro metamorfogenní a stratiformní zlatonosnou mineralizaci, která je doprovázena wolframovou a polymetalickou mineralizací (Litochleb 1979, Luna et al. 1982). 15

Zrudnění je vyvinuto v délce 500 m a je vázáno na pararuly s čočkami sekrečního křemene s rozptýlemi sulfidy, ložní křemenné žíly a čočky, na polohy sekrečního křemene s rudními minerály a horninotvornými silikáty a na prokřemenělé polohy erlanů se sulfidy. Zrudnění má vtroušeninovou, páskovanou a žilnou texturu a jeho mocnost je 1 – 2,5 m, která probíhá ve směru 70˚ při úklonu 80˚ k SSZ (Litochleb et al. 1982, Morávek et al. 1985). Velikost zlata se pohybuje okolo 0,01 – 1 mm a tvoří alotriomorfní a hypidiomorfní ostrohranná izometrická zrna a plíšky. Zlato se zde vyskytuje v několika typech, často se vyskytuje v myrmekitových srůstech s maldonitem a se zlatem s malou příměsí Ag (Litochleb et al. 1982, Litochleb a Malec 1985). Maldonit zde byl popsán jako šestý výskyt na světě a první v bývalém Československu (Sztacho 1982). Typické jsou srůsty zlata s ostatními minerály a to zejména se sulfidy a horninotvornými minerály, jako je diopsid, plagioklas, titanit a sillimanit (Morávek et al. 1985). Zlato se může vyskytovat i ve formě inkluzí v arzenopyritu a lӧllingitu (Litochleb et al. 1982, Litochleb et al. 2001b) Parageneticky je zrudnění charakterizováno arzenopyritem dvojí generace, lӧlingitem, markazitem, scheelitem, chalkopyritem, hematitem a ojediněle galenitem, sfaleritem, apatitem a molybdenitem. Zrudnění lze dále charakterizovat převahou hexagonálního pyrhotinu, asociací sulfidů a Au – Bi minerálů s titanitem, apatitem a akcesorickým množstvím pyritu, Ti minerálů, Bi telluridu blízkého hedleyitu, Bi karbonátů a Bi oxidů (Litochleb et al. 1982, Litochleb et al. 2001b). Litochleb et al. (1982) se domnívá, že vývoj minerální parageneze probíhal ve specifických podmínkách, daných zejména účinkem metamorfózy. S tou nejspíše souvisí zvětšení zrn ryzího zlata a jeho vysoká ryzost. Dokazují to vzájemné strukturní vztahy mezi jednotlivými rudními minerály, specifická metamorfóza a jednoduchý mikrochemismus minerálů (Litochleb a Malec 1982).

2. 7. 2. Zlátenka u Pacova Tato lokalita je vyvinuta v biotit-sillimanitických pararulách, které se střídají s muskovitickými kvarcity a vložkami amfibolitů a grafitických hornin. Území je silně tektonicky postiženo v prostoru mylonitových pásem a je protkáno křemennými žilkami různých směrů (SSZ – JJV, V – Z a SV – JZ) (Malec et al. 1982, Morávek et al. 1982). 16

Zrudnění je vázáno na křemenné žíly a žilníky o mocnosti až 6 m. Křemenná žílovina se skládá z křemene dvou generací s žilkami dolomitického karbonátu, zrny arzenopyritu a pyritu (Malec 1985a, Litochleb et al. 2004). Zrudnělé pásmo je dlouhé cca 200 m a uklání se 45˚ k z. Kovnatost žilníku se pohybovala okolo 2 g/t a v maximálních případech dosahovala 22 g/t (Morávek et al. 1992). Primární zlato tvoří nepravidelné až plíškovité agregáty, které jsou doprovázeny 0,3 mm dlouhými jehličkami arzenopyritu a ojedinělými lupínky černého Bi – tetluridu (Litochleb et al. 2004). Zlatinky ze sekundárních rozsypů Bořetického potoka pod Zlátenkou jsou velmi opracované a tvoří plíšky a zrnka s povlaky sekundárního zlata. Z potoka u Eše však tvoří hypdiomorfní zrnka a ostrohranné plíšky o velikosti 0,2 – 0,7 mm, bez povrchových vrstviček supergenního zlata. Z údajů, které uvádí Malec (1985a), vyplývá, že tyto sekundární výskyty zlata jsou jiné geneze než již zmíněné zlato s telluridem. Mohlo by se jednat o Au-Ag mineralizaci v křemenných žilách, které pronikají sillimanit-biotitické pararuly a chýnovské svory (Malec 1985a).

17

3. Metodika Mapování pozůstatků po dolování probíhalo od roku 2009, bylo zaměřeno na území mezi Trucbábou – Valchou a doplněno o místa, která byla nově nalezena. V terénu byly pozůstatky po historické těžbě zaměřeny pomocí GPS navigace Garmin 60Csx. Přesnost GPS dosahuje odchylky do 5 m, ve velmi husté vegetaci klesá přesnost na 8 m. Získané údaje byly zkonvertovány programem G7towin a pomocí programu Topol zaneseny do digitálních vojenských map IZGARD (2011) a následně vytištěny v měřítku 1 : 3 000. Šlichová prospekce byla provedena na 8 místech. Odběrné body byly pravidelně rozmístěny okolo odběrného místa V1 se zaměřením na vymapování aureoly výskytu Mg-wolframitu. Vznikla tak síť odebraných vzorků, které byly dále zkoumány. Vzorky byly odebrány v aluviálních

sedimentech

bezejmenného

potoka,

vytékajícího

ze Suchého rybníka, Petrovického potoka a jeden šlich byl odebrán z drobného potůčku u samoty Trucbába vedle dálnice D1. Po odhrnutí horní vrstvy materiálu, byly vzorky odebrány z levé a pravé části břehu i středu koryta potoka. Pro odstranění nadsítné frakce bylo použito dvou sít, hrubší síto s oky o velikosti 10 mm a jemnější s oky 2 mm. Podsítná frakce byla následně přerýžována. Vysušené šlichy z jednotlivých lokalit byly rozděleny na čtyři části. Větší část se ponechala pro případné další zpracování, z druhé části byly zhotoveny leštěné preparáty a třetí část byla obarvena pro zjištění výskytu wolframitu. Barvení wolframitu proběhlo za pomocí kyseliny dusičné a chlorovodíkové v poměru 2 : 1 a s přidáním 0,30 g WO3. V tomto roztoku se pak šlich vařil 10 – 20 minut podle požadované intenzity obarvení (lépe jen 10 minut). Poté byl šlich promyt destilovanou vodou a vysušen. V takto připraveném šlichu lze snadno nalézt kanárkově žlutá zrna scheelitu a wolframitu. Poslední čtvrtá část byla barvena kvůli výskytu kasiteritu. Postup probíhal následovně: na zinkový plech se nasypala část šlichu, která byla následně pokapána kyselinou chlorovodíkovou. Po proběhnutí reakce (redukce SnO2 vodíkem) se zrny šlichu se zrna kasiteritu potáhla světle šedou vrstvou kovového Sn. Scheelit byl také pozorován pomocí prospekční UV lampy UV K6. Bodové analýzy (WDX) byly provedeny na elektronové mikrosondě Cameca SX 100 v Brně na společném pracovišti elektronové mikroskopie a mikroanalýzy ÚGV PřF MU a ČGS. Šlichy z oblasti Trucbába – Valcha a Orlík u Humpolce analyzovali Mgr. Radek Škoda, PhD. a Mgr. P. Gadas, pro všechny minerály, za těchto podmínek: 18

urychlovací napětí pro oxidy 15 keV a pro ryzí kovy 25 keV, proud svazku 20 nA avelikost svazku 0 µm (pro wolframity a scheelity 2 µm). Pro chemické složení zlata

bylo použito těchto standardů: Cu (Cu), Ni, As (pararammelsbergit), Zn (ZnS), Ag (Ag), Au (Au), Hg (HgTe), Sb (Sb), Bi (Bi upraveno), Sn (Sn) a Fe (FeS2); pro wolframit a scheelit: Na (Albit A), Ta (CrTa2O6), Nb, Fe (columbit – Ivigtut), Fe (pyrop nebo hematit), Ti (TiO2 nebo anatas Hardangervidda), Sn (Sn), Mn (spessartin nebo Mn2SiO4), Ca (andradit nebo titanit nebo fluorapatit), Si (titanit nebo spessartin), U (U), Bi (Bi), W (W), V (V), Y (YAG), Zr (zirkon), Sc (ScVO4), Al (sanidin nebo gahnit), Zn (gahnit), Mg (Mg2Al2O4 nebo MgO), P (flourapatit), Sb (Sb), As (InAs upraveno), Cr (chromit), K (sanidin) a Pb (PbS nebo vanadinit); pro monazit: S (baryt nebo SrSO4), Ca, Th (brabantit nebo fluorapatit), La (LaPO4), Ce (CePO4), P (fluorapatit nebo LaPO4), U (U), Pb (PbS), Na (albit A), Sr (SrSO4), Y (YAG nebo YPO4), Si (spessartin nebo sanidin), As (InAs upraveno), Al (almandin), Dy (DyPO4), Pr (PrF3 nebo PrPO4), Nd (NdPO4), Sm (SmPO4), Gd (GdPO4), Er (YErAG nebo ErPO4), Eu (EuPO4), Mn (rhodonit), Fe (andradit), Sc (ScVO4); pro xenotim: P (brabantit), S (baryt), Ca (wollastonit), La (LaPO4), Ce (CePO4), Pb (PbSe), Th (ThO2 upraveno), U (U), Y (YAG), As (InAs upraveno), Zr (zirkon), Al (almandin), Si, Fe (andradit), Yb (YbP5O14), Er (YErAG), Dy (DyGl), Gd (GdF3), Sm (SMF3), Nd (NdF3), Mn (rhodonit), Sc (ScVO4), Tb (TbPO4), Ho (HoPO4), Tm (TmPO4) a Lu (LuAG); pro granát: Na (albit A), Si, Al, K (sanidin), Mg (pyrop), Ca (grosulár nebo grosulár - Ruda), Cr (chromit), Ti (titanit), Fe (almandin), Mn (spessartin), V (vanadinit nebo ScVO4), P (fluorapatit), Y (YAG nebo YPO4) a F (topaz); pro ilmenit: Mg (MgO nebo MgAl2O4), Zr (zirkon), Si (sanidin nebo titanit nebo spessartin nebo zirkon), Cr (chromit), Sn (Sn), Fe, Nb (columbit – Ivigtut nebo hematit), Mn (spessartin nebo Mn2SiO4), Ti (TiO2 nebo anatas Hardangervidda), Ca (titanit nebo fluorapatit), Sc (ScVO4), Ta (CrTa2O6), Zn (gahnit), Al (gahnit nebo sanidin), W (W), V (V), Pb (vanadinit), K (sanidin) a Sr (SrSO4), pro magnetit: Al, Mg (MgAl2O4), Zn (gahnit), Si(sanidin nebo spessartin), Ca (fluorapatite nebo wollastonit nebo titanit), Cr (chromit), Ti (titanit), S (SrSO4), Fe (hematit), V (ScVO4), Mn (Mn2SiO4 nebo spessartin) a Ni (Ni2SiO4). Chemické analýzy magnetitu a granátu byly rozpočteny v programu Formula 2000. Magnetity byly přepočteny na 3 kationty a 4 kyslíky s dopočtem Fe3+ a granáty na 12 aniontů s dopočtem Fe3+. 19

4. Vlastní výsledky 4.1. Výsledky mapování Celkově bylo vymapováno území o rozloze 12 km2, z toho poddolované území tvořilo 2,5 km2. Nově v této práci bylo zaměřeno 346 pinek a 160 sejpů, v rámci předchozí bakalářské práce 409 pinek a 429 sejpů, což činí celkem 775 pinek a 589 sejpů. Vymapované pozůstatky po historické hornické těžbě byly vyčleněny do jednotlivých úseků a níže podrobněji popsány. Mapa s rozmístěním jednotlivých důlních děl je přiložena v příloze 1. Fotografická dokumentace je uvedena v příloze 2. Rozmístění polygonů s jednotlivými důlními díly vymapovanými v rámci bakalářské a této práce jsou na obr. 6.

Obr. 6: Schématická mapa rozmístění jednotlivých důlních děl s vyznačením již zaniklých dobývek.

Sejpoviště ssv. od Hněvkovické hájovny V rámci terénních prací byl vymapován pás sejpů, který začíná 250 m ssv. od Hněvkovické hájovny a končí 120 m jjv. od samoty U Krpálků. Tento pás má délku 590 m a proměnlivou šířku 35 – 80 m. Sejpy se vyskytují na začátku bezejmenného potůčku, který zde pramení. Velikost sejpů se pohybovala okolo 0,5 – 2 m. Většina sejpů postupně přecházela do okraje terénu. U pramene se vyskytovalo několik průzkumných pinek. 20

Dále po proudu se velikost sejpů zvyšovala až na 4 m. Pás sejpů byl lemován několika průzkumnými pinkami po obou stranách, většinou v místech pravostranných přítoků tohoto potoka. Asi tak v polovině pásu se velikost sejpů začala snižovat na 1 – 1,5 m. Přibližně 590 m ssv. od Hněvkovické hájovny byla v terénu patrná překládaná koryta s rýžovnickými valy. Rýžovnické valy měly podobu pásu několika sejpů těsně u sebe. Jejich délka se pohybovala od 9 m do 66 m, šířka v jednotlivých částech valů kolísala okolo 3 – 5 m a průměrná výška byla okolo 1,5 m. Mezi valy se vyskytovaly sejpy o průměrné výšce 1 m. Sejpoviště bylo ostře ohraničeno svahy okolního terénu, do kterého bylo zahloubeno. V místě, kde se tento bezejmenný potok pramenící nedaleko Hněvkovické hájovny vlévá do dalšího bezejmenného potoka, tekoucího ze Suchého rybníka, se rozkládá široká niva, ve které sejpy vyznívají. Vlévalo se sem i několik dnes již suchých potůčků z překládaných koryt.

Pinkoviště jjv. od samoty U Krpálků Malé pinkoviště se nachází 380 m jjv. od samoty U Krpálků. Jedná se o shluk pinek o rozloze území 82 m na šířku a max. 103 m na délku. Pinky byly průzkumného charakteru o přibližné hloubce 0,5 m a šířce odvalu 1 – 2 m.

Vodní kanál Začátek jílovacího kanálu byl nalezen ve svahu přibližně 460 m jz. od samoty U Krpálků a konec kanálu 120 m jjz. od téže samoty. Mělké koryto je dlouhé 394,5 m a na konci vyznívá do velice mělkého rybníčku, s ještě dnes patrnou hrází. Šířka kanálu se pohybuje okolo 3,5 m a hloubka okolo 0,5 – 1 m. Na začátku kanálu vyvěrá pramen, který asi napájel koryto, které je zde vedeno dvěma směry. První směr vede do prava po proudu pramene a byl přiveden do již existujícího koryta potoka, který teče mezi sejpy vymapovanými již v bakalářské práci (Losertová 2011). Druhý směr směřuje do leva rovnou do kanálu, který se stáčí souběžně s vrstevnicí, začíná se změlčovat a pozvolně klesá do rybníčku. Řezy kanálem jsou uvedeny v příloze 3.

21

Pinky 93 m ssz. od Hněvkovické hájovny Jedná se o větší pinky bez odvalů, které byly umístěny těsně vedle sebe. Jejich hloubka se pohybovala od 0,5 – 1,5 m a šířka od 2,5 – 7 m.

Pinky 163 m ssz. od Hněvkovické hájovny Většina pinek je seřazena ve směru SZ – JV, jde o mělké pinky průzkumného charakteru s malými odvaly a hloubkou max. 0,5 m.

Pinkoviště 170 m sz. od Hněvkovické hájovny Rozsáhlé pinkové pole o rozměrech 320 x 300 m. Pinky byly průměrně hluboké 0,5 m, našly se ale i výjimky s hloubkou 1 – 1,5 m. Všechny pinky měly odvaly směřující směrem dolů ze svahu a ze shluků pinek se nedal vytušit žádný směr. Pinkoviště plynule navazovalo na pinkoviště vymapované v bakalářské práci.

Sejpy 550 m sz. od samoty U Krpálků Několik sejpů bylo nalezeno 550 m jz. od samoty U Krpálků, na pravém břehu bezejmenného potoka. Šířka sejpů se pohybovala od 4 – 6 m a výška max. 1 m.

Pinky 650 sz. od samoty U Krpálků Shluk několika pinek byl nalezen 650 m sz. od samoty U Krpálků. Jednalo se o mělké pinky o hloubce max. 0,5 m.

Pinkoviště 850 m jjz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Rozsáhlé pinkoviště bylo nalezeno 850 m jjz. od silnice vedoucí vesnicí Petrovice, kde uhýbá lesní cesta směrem osadě Valcha. Na délku mělo pinkoviště 560 m a na šířku 325 m. Pinky nebyly moc hluboké, průměrná hloubka se pohybovala okolo 0,5 m, maximálně dosahovala 1,5 m. Průměrná šířka pinek byla 2 – 3 m, ve výjimečných případech až 6 m. Výskyt pinek kopíruje pravý břeh bezejmenného potoka a levý břeh Petrovického potoka. Tyto výskyty pinek se spojují a tvoří pruh ve tvaru písmene V. Na nejstrmějších místech svahu byly pinky umístěny co nejblíže k výchozům. V této oblasti byl nejvíce nacházen mléčně zbarvený křemen žilného typu. Směrem, kde se svah začal narovnávat, pinek ubývalo a začaly pomalu vyznívat.

22

Průzkumné pinky 800 m jjz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Šest pinek bylo nalezeno 800 m jjz. od odbočky silnice v Petrovicích do osady Valcha. Jednalo se o průzkumné 1 m hluboké pinky, které byly umístěny v blízkosti výchozů migmatitů s čočkami křemene.

Vodní kanál ? 720 m jz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Zvláštní koryto antropogenního původu bylo nalezeno 720 m jz. od odbočky ze silnice vedoucí přes vesnici Petrovice k osadě Valcha. Dnes již suchý kanál začíná 670 m jz. od již zmíněné odbočky a postupně se stáčí směrem k jihu, kde vyznívá ve štěrkové terase Petrovického potoka. Koryto bylo dlouhé 117 m a nejhlubší část byla v posledních 22 m. Nejhlubší část je těsně před ústím kanálu, kdy hloubka dosahuje 1,8 m, šířka u dna 0,8 m a 4 m v nejvyšší části. Ve směru proudění vody byla pravá strana zahloubena do svahu a levou část tvořil vysoký násep. Dvacet pět metrů od konce kanálu se začíná kanál velice rychle změlčovat na 0,5 m.

Pinky 360 m jz. od odbočky z Petrovic k osadě Valcha Jednalo se o průzkumné pinky ve svahu, které se nacházely 360 m jz. od odbočky ze silnice v Petrovicích k osadě Valcha. Pinky se vyskytovaly podél pravého břehu Petrovického potoka. Jedná se o dva krátké pinkové pásy ve směru SSZ – JJV, které jsou rovnoběžně s drobnými přítoky Petrovického potoka.

4. 2. Šlichová prospekce Odběry vzorků v zájmové oblasti byly zaměřeny na bezejmenný potok, vytékající ze Suchého rybníka, Petrovický potok a drobný potůček pramenící na Trucbábě vedle dálnice D1. Na těchto tocích bylo odebráno celkem 8 šlichů (obr. 7). Z každého z těchto šlichů byl zhotoven zalévaný leštěný preparát, který byl dále zkoumán. Ve všech šlichách na lokalitě Trucbába – Valcha byly v těžké frakci zastiženy tyto minerály: ilmenit, granát, sillimanit, magnetit, turmalín, zirkon a scheelit. Dále se na jednotlivých lokalitách ve větším množství vyskytoval rutil, monazit, xenotim, amfibol a anatas. Spíše v akcesorickém množství byly nalezeny tyto minerály: kasiterit, wolframit, baryt, diopsid, kyanit, dumortierit, andalusit, apatit, spinel, gahnit, zlato, vesuvian a korund. Výskyty těžkých minerálů na jednotlivých lokalitách jsou v tab. 1 (příloha 5). Rozdělení šlichů podle objemového zastoupení na hlavní, vedlejší 23

a akcesorické minerály jsou v tab. 2 (příloha 5). Výskyt minerálů zajímavých pro tuto práci je zobrazen na obr. 7, jednalo se o zlato, wolframit, scheelit, kasiterit, baryt, gahnit a korund. Nejdříve se v popisu těžkých minerálů zabývám zlatem, wolframitem a scheelitem a dále pak dalšími minerály podle objemového zastoupení. BSE mikrofoto

šlichů je přiloženo v příloze 7.

Obr. 7: Rozmístění odběrných míst, legenda ke geologické mapě je stejná jako na obr. 2. Vyznačeny jsou oblast bezejmenného potoka (1) a Petrovického potoka (2). Upraveno podle Mitrenga et al. (1979).

4. 2. 1. Šlich V1 Na lokalitě V1 byl odebrán na bezejmeném potoce velkoobjemový šlich z důvodu zachycení co nejvíce zlatinek. Objem přerýžovaného materiálu činil 400 l. Odběr byl situován 250 m zjz. od samoty U Krpálků na bezejmenném potoce pod již zmíněným jílovacím kanálem. Materiál byl odebírán na obou stranách břehů i z prostřední části potoka. V těžké frakci byl zachycen ilmenit, magnetit, granát a mezi další komponenty patřil monazit-(Ce), xenotim-(Y), rutil, wolframit, zirkon, scheelit, apatit, sillimanit, 24

turmalín, kasiterit a zlato (seřazeno podle zastoupení v těžké frakci). V tomto šlichu byly orientačně analyzovány granáty, monazit a xenotim pro zjištění chemismu a přesnější mineralogickou klasifikaci. Zlato těžkými

představuje

minerály

jen

mezi vzácnou

akcesorii. V leštěném preparátu ze šlichu V1 byly zastiženy 4 zlatinky. Jejich

morfologie

odpovídala

zprohýbaným plíškům a drobným nuggetům. Zlatinky z Trucbáby – Valchy mají typickou „perforaci“ (pórovitost), která přes konzultaci s mnoha odborníky, nebyla dosud uspokojivě objasněna. Zlatinka 1 je velice málo

Obr. 8: Zlatinka 1, s vyznačenými body analýz. BSE foto P. Gadas.

opracovaná, má tvar zahnutého plíšku, což svědčí o krátké délce transportu (obr 8). Její velikost je 140 x 170 μm a má světle žlutou barvu. Při levém horním okraji zlatinky jsou patrné otisky

po

minerálu

neznámém

(?

karbonát,

arzenopyrit).

Okolo

pravého okraje se vyskytuje světlejší

zóna

(světlejší

v odražených

barva

elektronech - BSE), která vzniká vyluhování stříbra a je mírně nabohacena Fe (0,13 - 0,46 hm. % Fe). Inkluze ryzího bizmutu ve zlatince

1

nebyly. Obsah Obr. 9: Ternární diagram zlata, bizmutu a elektra.

zjištěny zlata

je

89,06 - 94,41 hm. % Au, okrajová světlejší zóna má 25

vyšší

ryzost

96,61

–

99,68

hm.

%

Au.

Obsah

stříbra

se

pohybuje

od 1,93 - 10,05 hm. % Ag. Při prvním analyzování zlatinky 1 byla stanovena zvláštní fáze Au a Bi (bod 1), ale při opětovné analýze, tato fáze již nebyla potvrzena (3a, 4a, 5a). Chemické složení zlatinky 1 je uvedeno v tab. 3 (příloha 6) a v diagramu (obr. 9). Zlatinka

2

má

tvar

zprohýbaného plíšku a je velice členitá,

což

také

svědčí

o krátkém transportu (obr. 10). Její velikost v řezu je 130 x 60 μm. Zlatinka je vysoce „porézní“ a

obsahuje

oválné

inkluze

bizmutu (bod 5). Zlatinka 2 má velmi vysoký podíl zlata 99,39 hm. % Au a nízký podíl Fe (0,11 hm. % Fe).

Výsledky

analýz jsou uvedeny v tab. 3

Obr. 10: Zlatinka 2, s vyznačenými body analýz. BSE foto R. Škoda.

a ternárním diagramu (obr. 10). Zlatinka 3 (obr. 11) je největší ze šlichu V1, má tvar nuggetku a její zaoblený tvar indikuje delší transport než u předchozích dvou zlatinek. Velikost se pohybuje okolo 220 x 240 μm a je opět značně „porézní“. V horním pravém kraji je patrná žilka elektra (36,44 hm. % Ag) a při levém okraji i oválná inkluze ryzího bizmutu. Obsah zlata ve zlatince 3 je 93,48 – 93,96 hm. % Au a obsah stříbra 5,71 – 6,06 hmot % Ag s nízkým obsahem bizmutu (0,08 – 0,14 hm. % Bi). Žilka elektra má nízkou příměs rtuti (0,17 hm. % Hg) a arzénu (0,08 hm. % As) a

Obr. 11: Zlatinka 3, s vyznačenými body analýz. BSE foto R. Škoda. hm. % Sn) (tab. 3). Chemické složení zlata, elektra a inkluzí je patrné z obrázku 10. inkluze bizmutu příměs cínu (0,14

26

Zlatinka 4 je nejmenší z analyzovaných zlatinek, má tvar mírně zahnutého plíšku (obr. 12). Její velikost je 80 x 83 μm, patrné je podélné rýhování, které pravděpodobně vzniklo při leštění preparátu. Zlatinka má nižší ryzost 88,88 – 89,42 hm. % Au a obsah stříbra je 9,01 – 9,28 hm. % Ag s příměsí Bi (0,05 - 0,60 hm. % As). analýzy

a

grafické

(0,10 hm. % Bi) a As

Chemické znázornění

chemismu je uvedeno v tab. 3 a na obrázku 10. Wolframit byl poprvé popsán na Trucbábě – Valše, jedná se o Mgferberit, který je znám ve světě jen z několika málo lokalit. Ve šlichu V1 je wolframit relativně častým těžkým minerálem, obsaženým v nemagnetické

frakci.

Tvoří

Obr. 12: Zlatinka 4, s vyznačenými body analýz. BSE foto P. Gadas.

hypautomorfně omezená štěpná zrna černohnědé barvy. Zrna dosahují proměnlivé velikosti od 0,05 – 0,12 mm. Wolframit je zcela homogenní, nebyly v něm nalezeny žádné inkluze ani projevy scheelitizace. Homogenní je i po chemické stránce, kdy mikroskopické studium včetně zobrazení ve zpětně odražených elektronech (BSE) neprokázalo žádnou zonálnost ve směru střed-okraj, ani oscilační střídání zón s různým chemickým složením. Ve

wolframitu

převládá

ferberitová složka (77 – 86 %) nad huanzalaitovou

(8

-

11

%)

a hübneritovou (6 – 10 %) (obr. 13). Jen v jedinné analýze ve ferberitu těsně převažovala hübneritová složka (10 %) nad huanzalaitovou (9,5 %). Obsah Fe Obr . 13: Složení minerálů skupiny wolframu v ternárním diagramu.

se pohybuje okolo 18,28 – 21,04 hm. % FeO (0,771 – 0,874 apfu Fe), u Mg

1,00 – 1,42 hm. % MgO (0,075 – 0,107 apfu Mg) a u Mn 1,06 – 2,41 hm. % MnO (0,045 – 0,103 apfu Mn). Některá zrna měla mírně zvýšený obsah zirkonia 0,35 – 0,46 27

hm. % ZrO2 (0,008 – 0,011 apfu Zr). Obsah Nb silně kolísá od meze detekce až po 0,032 hm. % Nb2O5. Ostatní prvky jsou zastoupeny v množstvím blízkém mezí detekce: bizmut (< 0,001 apfu Bi), titan (< 0,002 apfu Ti), scandium (< 0,002 apfu Sc) a vápník (< 0,006 apfu Ca). Chemické složení jednotlivých zrn kolísá ve velmi malém rozmezí, to bylo pozorováno i na profilech analyzovaných zrn (viz. tab. 4; profil 1 – bod 47, 48, 49, profil 2 – 51, 52, 53 a profil 3 – 54, 55, 56). Scheelit tvoří hypautomorfně omezená zrna o velikosti 0,05 – 0,10 mm. V preparátu bylo zastiženo pouze jedno zrno s čistým chemickým složením. Mírně zvýšený byl obsah zirkonia 0,49 hm. % ZrO2 (0,011 apfu Zr). Na hranici stanovitelnosti byly tyto prvky As, Fe, Pb, Ti a Si (0,001 – 0,002 apfu) (tab. 5). Zrna scheelitu svítí v UV světle modrou barvou. Ilmenit je nejčastější součástí těžké frakce, tvoří hypautomorfně omezená zrna o velikosti 0,02 – 0,20 mm. Některá zrna srůstají s magnetitem nebo zirkonem. V ilmenitu dominuje ilmenitová složka (83 – 94 %) nad pyrofanitovou (7 – 16 %) a geikielitovou složkou (těsně pod 0,5 %). Obsah železa kolísal v rozmezí 39,18 -44,31 hm. % FeO (0,828 – 0,944 apfu Fe), mangan 3,18 – 7,37 hm. % MnO (0,067 - 0,158 apfu Mn) a hořčík 0,04 – 0,12 hm. % MgO (0,001 – 0,004 apfu Mg). Mezi příměsi nad hranicí detekce patřil Nb, Zn a Cr (< 0,002 apfu). Chemické složení je uvedeno v tab. 6 a znázorněno na obr. 14. Magnetit je druhou nejčastější komponentou šlichu. Z důvodu velkého objemu v těžké frakci byl zkušebně odseparován silným magnetem, proto nebyl v leštěném preparátu zastižen. Byl tedy zhotoven druhý preparát s magnetickou frakcí. Zrna magnetitu zde dosahují velikosti 0,10 – 0,30 mm. Magnetit se vyskytuje na Trucbábě - Valše ve dvou typech. První typ obsahuje jen stopové množství titanu 0,03 - 0,09 hm. % TiO2 (0,001 – 0,003 apfu Ti). Druhý typ magnetitu s odmíšeninami ilmenitu má vysoký obsah titanu 11,92 – 21,60 hm. % TiO2 (0,352 – 0,630 apfu Ti). Ve šlichu V1 jsou zastoupeny oba typy magnetitu, s výrazně převládajícím prvním typem. Z důvodu velké blízkosti odmíšenin ilmenitu byl analyzován pouze první typ. Magnetit obsahoval zvýšený obsah vanadu (0,19 – 0,37 hm. % V2O3, 0,006 - 0,011 apfu V), chromu (0,16 – 0,22 hm. % Cr2O3, 0,005 – 0,007 apfu Cr), hliníku (0,80 – 0,19 hm. % Al2O3, 0,004 – 0,009 apfu Al) a manganu (0,06 - 0,11 hm. % MnO, 0,002 – 0,004 apfu Mn). Těsně nad mezí detekce byly

28

analyzovány tyto prvky titan (< 0,002 apfu), Si a Ni (0,001 apfu) - tab. 7. Porovnání chemismu s ostatní magnetity je na obr. 15. Granát byl zastižen v menším množství, tvoří růžová, oválná zrna o velikostech 0,01 – 0,50 mm. Dominuje v něm almandinová složka (51 – 58 %), dále se uplatňuje spessartinová (6 – 25 %) a pyropová složka (7 - 11 %). Almandin lze rozlišit na dva typy: v prvním typu almandinová složka (50 – 67 %) převládá nad spessartinovou složkou (15 – 25 %) a pyropovou (9 – 11 %) a druhým typem je almandin se složkou spessartinovou (7 – 10 %), pyropovou (7 – 8 %) a grosulárovou (1 – 2 %). Obsah

dvojmocného železa je 22,44 – 37,18 hm. % FeO (1,504 - 2,542 apfu Fe), trojmocného železa 0,13 – 1,76 hm. % Fe2O3 (0,008 – 0,109 apfu Fe) a hliníku 20,61 - 21,00 hm. % Al2O3 (1,965 – 2,017 apfu Al). Nejvíce zastoupenou příměsí je titan (0,002 - 0,013 apfu Ti). Jediné zrno mělo zvýšený obsah fosforu (0,026 apfu P), ostatní prvky jsou blízko nad mezí detekce - F (0,000 – 0,013 apfu), Na (0,000 – 0,006 apfu), Cr a Y (0,000 - 0,005 apfu). Ojedinělý je složením odlišný granát, který obsahuje 78 % grosulárové, 9 % andraditové, 7% spesartinové a 6 % almandinové složky, množství pyropové složky je zanedbatelné. Zvýšený byl obsah titanu (0,010 apfu) a vanadu (0,007 apfu), další prvky byly velmi nízko nad mezí detekce (Cr, Na, P, K). Chemické analýzy z Trucbáby – Valchy jsou uvedeny v tab. 8. A porovnány na obr. 16. Monazit patří spíše k častějším minerálům těžké frakce. Má nažloutlá a zaoblená zrna o velikosti 0,04 – 0,10 mm. Podle klasifikace se jedná o monazit-(Ce) (26,08 - 27,74 hm. % Ce2O3, 0,367 – 0,392 apfu Ce), který převládá nad podílem monazitu-(La) (12,76 – 13,70 hm. % La2O3, 0,181 – 0,194 apfu La) a monazitu-(Nd) (10,46 – 11,88 hm. % Nd2O3, 0,144 – 0,164 apfu Nd). Mezi nejvýše zastoupené příměsí patří Ca (0,042 – 0,049 apfu), Th (0,034 – 0,047 apfu), Y (0,014 – 0,054 apfu), Pr (0,041 – 0,042 apfu), Sm (0,024 – 0,033 apfu), Gd (0,018 – 0,025 apfu) a Si (0,006 - 0,022 apfu). Nad mezí detekce byly zjištěny U (0,003 – 0,010 apfu), Dy (0,005 - 0,013 apfu), Eu (< 0,003 apfu), Er (< 0,002 apfu) a Pb (0,001 apfu). Chemické analýzy jsou uvedeny v tab. 9 a porovnání s ostatními lokalitami na obr. 17. Xenotim patří spíše k akcesorickým minerálům, tvoří ostrohranná zrna o velikosti 0,06 – 0,14 mm. Byly analyzovány 2 zrna, která byla zastižena v leštěném preparátu. V jeho složení převládá Y (39,84 – 42,06 hm. % Y2O3, 0,757 – 0,787 apfu Y) nad Yb (4,43 – 5,57 hm. % Yb2O3, 0,046 – 0,058 apfu Yb), Dy (4,60 – 5,14 hm. % Dy2O3, 0,050 – 0,56 apfu Dy) a Er (4,4 hm. % Er2O3, 0,046 – 0,047 apfu Er). Ostatní prvky se 29

pohybují nad mezí detekce Gd (0,019 apfu), Ho (0,013 – 0,015 apfu), Lu (0,008 - 0,011apfu), U (0,006 – 0,011 apfu), Si (0,006 – 0,011 apfu), Tm (0,007 – 0,008 apfu), Tb (0,005 apfu), Sm (0,004 – 0,005 apfu), Pb (0,003 – 0,004 apfu) a Ca (0,002 - 0,004 apfu). Rutil byl zastižen jako ostrohranná a zaoblená zrna 0,10 – 0,18 mm velká. Je buď téměř opákní nebo vzácněji tvoří průsvitná hnědočervená zrna a sloupečky. Zirkon tvoří nahnědlé a bezbarvé sloupečky velikosti 0,05 – 0,10 mm. Vyskytuje se i světle zelený apatit a bílé vláknité agregáty sillimanitu. Hnědý průsvitný turmalín, složením pravděpodobně blízký dravitu, byl zjištěn v rozlámaných zrnech a automorfně omezených krystalech velikosti ~ 0,20 mm. Ojediněle byl nalezen kasiterit v podobě izometrických hnědočerných zrn < 0,02 mm velkých.

4. 2. 2. Šlich V2 Tato lokalita se nachází 230 m proti proudu od soutoku Petrovického a bezejmenného potoka, i zde byl odebrán velkoobjemový šlich cca 400 l materiálu. Materiál byl odebírán z laguny v záhybu potoka, kde bylo nahromaděno nejvíce sedimentů. Minerály se vyskytovaly v této asociaci, podle objemu zastoupení: ilmenit, granát, amfibol, ostatní minerály tvořily asi 5 % zbývající složky. Jednalo se o turmalín, wolframit, scheelit, sillimanit, zirkon, magnetit, anatas, kasiterit, kyanit a spinel. byl

Wolframit

v leštěném

nábrusu zastižen jen na lokalitách V1 a V2. Jedná se taktéž o Mg-wolframit, který tvoří hypautomorfně omezená štěpná zrna o velikosti 0,10 – 0,16 mm (obr. 18). V některých zrnech byly zachyceny inkluze SiO2. Tyto wolframity

jsou

homogenní

a

scheelitizací.

taktéž

zcela

nejsou

postiženy

Ferberitová

složka

(81 - 89 %) výrazně převláda nad

Obr. 18: Zrno Mg-wolframitu z Trucbáby – Valchy, BSE foto P. Gadas.

30

složkou huanzalaitovou (8 – 13 %) a hübneritovou (4 – 5 %). V jenom zrně wolframitu převládala hübneritová (14 %) složka nad huanzalaitovou (8 %). Obsahy příměsí jsou značně podobné jako u wolframitu ze šlichu V1, liší se pouze v mírně zvýšeném obsahu titanu 0,04 – 0, 26 TiO2 (0,002 – 0,010 apfu Ti) (tab. 4). Chemické analýzy jsou vyjádřeny v ternárním diagramu na obr. 11. Scheelit (obr. 19) patří na této lokalitě spíše k vzácnějším

akcesoriím.

hypautomorfně 0,20 - 0,40 luminiscenci minerálem.

omezená

mm.

Má

zrna

opět

a nesrůstá Jeho

Tvoří

ostrohraná o

velikosti

světle

modrou

s žádným

jiným

chemismus

se

blíží

k stechiometrickému vzorci CaWO4 se zvýšenou příměsí vanadu (0,008 – 0,014 apfu V) – tab. 5. Ilmenit patří k nejčastějším minerálů ve šlichu, kdy tvoří X0 % těžké frakce. Jeho zrna dosahují velikosti 0,15 – 0,50 mm (max. 3,0 – 4,0 mm), jako inkluze v ilmenitu jsou přítomny oválná

Obr. 19: Zrno scheelitu ze šlichu V2, BSE foto P. Gadas.

zrna monazitu a zirkonu. Jedná se o pevný roztok směsi složek ilmenitové (87 – 91 %), pyrofanitové (5 – 8 %) a geikielitové (0,5 %). Obsah železa se pohyboval okolo 41,67 – 43,45 hm. % FeO (0,873 – 0,909 apfu Fe), manganu 2,33 – 3,71 hm. % MnO (0,049 – 0,079 apfu Mn) a hořčíku 0,09 - 0,13 hm. % MgO (0,003 – 0,005 apfu Mg). Zastoupení a obsahy příměsí jsou obdobné jak u šlichu V1 (tab. 6) a jsou porovnány na obr. 14. Granát patří k druhé nejčastější komponentě šlichu. Jedná se o izometrická růžovofialová zrna o velikosti pod 1,0 mm. Místy jsou na zrnech patrné stopy po rozpouštění. Dalším minerálem, který je početněji zastoupen v tomto vzorku, je amfibol. Tvoří šedozelené rýhované sloupečky o velikosti pod 1,0 mm. Jednalo se o největší objemové množství oproti ostatním šlichům. Akcesorie šlichu jsou hnědý turmalín s velikostí zrn 0,5 – 1 mm a sillimanit se zrny velkými 0,5 mm (jedno ojedinělé zrno 0,5 cm). Dále se pak v této asociaci vyskytoval zirkon s drobnými zrny s průměrnou velikostí pod 0,5 mm. Magnetit patří k početnějšímu zastoupení ve šlichu (X0 %). Velikost hypautomorfně omezených štěpných zrn kolísá od 0,15 do 0,45 mm. Velice časté jsou 31

intimní srůsty zrn magnetitu s ilmenitem. Ilmenit a hematit tvoří v magnetitech podélné odmíšeniny. V leštěném preparátu ze šlichu V2 byl zastižen pouze magnetit prvního typu s nízkým obsahem Ti (0,001 apfu). Mezi významnější příměsi patří hliník (0,04 - 0,51 hm. % Al2O3, 0,02 – 0,023 apfu Al), vanad (0,24 – 0,28 hm. % V2O3, 0,007 - 0,009 apfu V) a mangan (0,37 – 0,38 hm. % MnO, 0,012 apfu Mn). Mezi prvky těsně nad mezí detekce patří Cr (0,002 – 0,005 apfu), Zn (< 0,002 apfu) a Si, Ti (0,001 apfu) (tab. 7 a obr. 15) V nejjemnější frakci byly ojediněle nalezeny ocelově lesklý modrý anatas s krystaly o průměrné velkosti 0,5 mm a dále byla nalezena ojedinělá 0,5 mm velká zrna kasiteritu, kyanitu a zeleného spinelu.

4. 2. 3. Šlich V3 Tento šlich byl situován na drobném potůčku, vlévajícím se do bezejmenného potoka v místě starých kutacích prací (sejpy). Materiál byl odebrán 225 m jv. od samoty U Krpálků. Jednalo se o potok s velkým množstvím sedimentů a pomalým proudem. Zde se už neodebíral velkoobjemový šlich, ale pouze 40 l materiálu (standardní objem pro šlichovou prospekci). Minerály ve šlichu byly v této asociaci. ilmenit, granát, turmalín, zirkon, magnetit, rutil, amfibol, magnetit, scheelit, sillimanit, anatas, kasiterit, vesuvián a korund (pořadí uvedeno podle zastoupení v těžké frakci). Nejhojnější ilmenit zde tvoří 80 % šlichu, zrna mají v průměru 1,0 mm, ale dosahují až 3 mm. Nejvíce je zde zastoupena složka ilmenitová 87 – 91 % (41,67 - 43,45 hm. % FeO, 0,873 – 909 apfu Fe) v menší míře je zastoupena pyrofanitová složka 5 – 7 % (2,28 – 3,37 hm. % MnO, 0,049 – 0,72 apfu Mn). Z příměsí je zastoupen hořčík (0,002 – 0,003 apfu) a niob (0,001 – 0,002 apfu). Těsně nad mezí detekce byly analyzovány tyto prvky Ca, W a Si (tab. 6 a obr. 14). Fialově růžový granát je druhým nejpočetnějším minerálem s velikostí zrn 0,5 - 1,0 mm a třetí turmalín tvoří zrna asi 0,5 mm velká. Magnetit v tomto šlichu tvoří pevný roztok s ilmenitem, který je oddělen v podobě podlouhlých odmíšenin. Jedná se tedy o druhý typ magnetitu, zrna již zmíněného magnetitu prvního typu nebyla v preparátu zastižena. K nejméně zastoupeným a drobnějším minerálům patří zirkon s krystaly 0,3 - 0,5 mm (max. 1,0 m), červený rutil s automorfně omezenými krystaly o velikosti 32

0,5 mm a šedozelený amfibol, magnetit, scheelit pod 0,5 mm. Sillimanit tvoří vláknitá zrnka o velikosti 0,5 mm. Nalezeny byly dále zlomky ocelově modrého anatasu o velikosti 0,3 mm, hnědá zrna kasiteritu 0,5 mm a ojediněle se vyskytující světle hnědý vesuvián s rýhovanými krystaly 0,5 mm velkými. Zajímavý je nález modrošedého korundu o velikosti 0,5 mm. 4. 2. 4. Šlich V4 Šlich V4 byl odebrán asi 195 m proti proudu nad odběrným místem V3, i zde v okolí byly pozůstatky po historické težbě. Bylo odebráno 40 l materiálu, objem těžké frakce byl 2x menší než u šlichu V3. V objemovém množství se také jednalo o nejnižší objem v podsítné frakci ze všech šlichů, obsahoval také nejméně minerálů. Z těžké frakce obsahoval především zrna ilmenitu, granátu, sillimanitu, magnetitu, turmalínu, scheelitu, gahnitu, apatitu a andalusitu (seřazeno podle zastoupení v těžké frakci). Scheelit patří mezi vzácnou akcesorii a tvoří homogenní hypautomorfně omezená zrna o velikosti 0,5 – 1,0 mm. Je chemicky čistý s nízkými příměsemi vanadu 0,13 hm. % V2O3 (0,005 apfu V) a zirkonia 0,12 hm. % ZrO2 (0,003 apfu Zr). Těsně nad mezí detekce byly analyzovány Cr a Mg (0,001 apfu) (tab. 5). Ilmenit je v těžké frakci nejčastější komponentou. Velikost zrn kolísá od velmi drobných 0,5 až po větší 3,0 mm. Ilmenitová složka výrazně převládá (93 – 95 %) a odpovídá obsahu železa 44,66 – 45,46 hm. % FeO (0,950 – 0,951 apfu Fe). Obsah MnO 1,75 – 2,73 hm. % (0,037 – 0,060 apfu Mn) odpovídá 4 – 6 % pyrofanitové složky, geikielitová složka tvoří 0,5 %, obsah MgO 0,06 – 0,11 hm. % (0,002 – 0,004 % Mg) (obr. 14). Ostatní příměsi se pohybovaly těsně nad mezí detekce. Jednalo se především o Tb, Zn a Si (tab. 6). Granát tvoří fialově růžová zrna o velikosti 0,5 - 1,0mm. Ve zbývajících 5 % minerálů je zastoupen především sillimanit, jedná se o 0,5 mm velká zrna. Magnetit tvoří hypuatomorfně omezená zrna s častou limonitizací o velikosti 0,7 - 1,0 mm. Pro tyto magnetity jsou velmi časté nahodile uspořádané odmíšeniny ilmenitu. Ve šlichu V4 byly zastiženy oba typy magnetitu. Obsah TiO2 v prvním typu je 0,05 – 0,09 hm. % TiO2 (0,001 – 0,003 apfu Ti) a v druhém typu magnetitu je 14,37 - 20,24 hm. % TiO2 (0,420 - 0,851 apfu Ti). Mezi příměsi v prvním typu magnetitu, které měly mírně zvýšený obsah, patří vanad (0,35 – 0,47 hm. % V2O3, 0,011 – 0,014 apfu V), hliník (0,18 – 0,26 hm. % Al2O3, 0,008 – 0,012 apfu Al) a chrom 33

(0,22 - 0,32 hm. % Cr2O3, 0,007 – 0,010 apfu Cr). Prvky těsně nad mezí detekce jsou Mn (< 0,003 apfu), Mg (< 0,003 apfu), Zn (< 0,002 apfu) a Si, Ti (< 0,001). Druhý typ magnetitu měl zvýšený podíl vanadu 0,38 – 40 hm. % V2O3 (0,012 apfu V), chromu 0,15 – 0,25 hm. % Cr2O3 (0,005 – 0,007 apfu Cr), manganu 0,07 – 0,23 hm. % MnO (0,002 - 0,007 apfu Mn) a hliník 0,08 – 0,13 hm. % MnO (0,002 – 0,007 apfu Mn). Křemík (0,001 apfu) byl těsně nad mezí detekce (tab. 7, porovnání na obr. 15). Dalšími minerály jsou turmalín o velikosti 1 mm, ve šlichu bylo nalezeno několik úlomků zeleného gahnitu o velikosti 0,5 mm. Ojediněle se vyskytují zrna apatitu s velikostí zrn 1 mm a 0,5 mm velké neprůhledné růžové sloupečky andalusitu.

4. 2. 5. Šlich V5 Šlich byl odebrán na Petrovickém potoce 215 m nad soutokem Petrovického a bezejmenného potoka přitékajícího z Trucbáby. Jedná se o potok s malými kaskádami a větším množstvím balvanů v korytě. V těžké frakci zde byl zastižen ilmenit, granát, zirkon, magnetit, turmalín, rutil, sillimanit, scheelit, anatas, diopsid, spinel, gahnit, dumortierit a korund (seřazeno podle zastoupení ve šlichu). Ilmenit zde tvoří větší zrna (0,5 – 3,0 mm), na některých zrnech byla patrná leukoxenizace ilmenitu. Pyrofanitová složka tvoří 7 % pevného roztoku ilmenitu, nad ní převažuje 91 – 93 % složka ilmenitová. Obsah železa byl 42,92 – 43,64 hm. % FeO (0,906 – 0,931 apfu Fe) a manganu 3,35 – 3,45 hm. % MnO (0,072 – 0,074 apfu Mn). Geikielitová složka je zastoupena těsně pod 0,5 % (0,08 – 0,10 hm. % MgO, 0,003 - 0,004 apfu Mg). Vanad, niob, wolfram, křemík, zinek a draslík byly zjištěny těsně nad mezí detekce (tab. 6, porovníní s osatnímí šlichy na obr. 14). K dalším hojně zastoupeným minerálům patří granát, který tvoří průměrně 1 mm velké krystaly. Magnetit tvoří menší zrna o velikosti do 0,5 mm. Jsou zde zastoupeny oba druhy, analyzován byl pouze magnetit prvního typu. K nejvíce zastoupeným prvkům lze přiřadit chrom s obsahem 0,43 hm. % Cr2O3 (0,013 apfu Cr), vanad 0,37 hm. % V2O3 (0,013 apfu V) a hliník 28 hm. % Al2O3 (0,011 apfu Al) (obr. 15). Mezi prvky nad mezí detekce patřil Mn (0,003 apfu) a s 0,001 apfu Mg, Si, Ti a Ni (tab. 7). V nejjemnější frakci o velikosti kolem 0,5 můžeme nalézt především zirkon, turmalín, rutil, bezbarvý drobně vláknitý sillimanit, scheelit a o něco drobnější zrnka šedého anatasu s podélným rýhováním o velikostí zrn 0,1 mm. Ojediněle se 34

vyskytovala zrnka 0,5 m velkého diopsidu a úlomky zelených gahnitů a jiných spinelů. Bylo nalezeno i zrno fialového dumortieritu (1,0 mm) a zrno korundu s modrým středem a šedavým okrajem.

4. 2. 6. Šlich V6 Místo odběru tohoto vzorku bylo umístěno 640 m proti proudu Petrovického potoka nad odběrové místo šlichu V5. Materiál byl odebírán z lagun a především ze středu koryta, kde je proud nejsilnější a výskyt zlatinek nejpravděpodobnější. Koryto je v tomto místě širší než na místě odběru V5. Zde bylo odebráno 60 l materiálu. Mezi zrna zastižená v těžké frakci podle množství zastoupení patří ilmenit, rutil, granát, magnetit, sillimanit, turmalín, monazit, scheelit, zirkon, gahnit, kasiterit, diopsid, kyanit, baryt a zlato. Zlatinka 5 (obr. 18) je největší

ze

všech

dosud

nalezených zlatinek. Jedná se o transportem pomačkaný plíšek ve tvaru nuggetku. Její velikost je 640 x 653 μm. Zlatinka je opět „perforovaná“

a

má

četné

nepravidelné trhliny a dutinky. V levé

části

zlatinky

je

zapíchnuto neznámé zrno cizího minerálu, světle šedivé oválné inkluze tvoří ryzí bizmut. Obsah zlata je 97,07 – 98,58 hm. % a stříbra 0,30 – 0,36 hm. %.

Obr. 18: Zlatinka 5 z petrovického potoka. BSE foto R. Škoda

Pozoruhodná je zvýšená příměs rtuti 1,56 - 1,64 hm. % Hg a bizmutu 0,11 hm. % Bi. Výsledky analýz jsou uvedeny v tab. 3 a ternárním diagramu na obr. 9. Scheelit tvoří popraskaná hypautomorfně omezená zrna o velikosti 0,2 – 1,0 mm. Z chemického hlediska se jedná o čistý scheelit blížcí stechiometrickému vzorci CaWO4. Má pouze mírně zvýšený obsah vanadu 0,13 hm. % V2O3 (0,005 apfu V) a chromu 0,12 hm. % Cr2O3 (0,003 apfu Cr) (tab. 5). 35

Ilmenit má největší podíl ve šlichu, i velikost zrn převyšuje okolní zrna. Velikost zrn značně kolísá mezi 0,2 – 5,0 mm, někdy obsahuje oválné inkluze křemene. V ilmenitu převládá ilmenitová složka (94 – 96 %) nad složkou pyrofanitovou (4 – 7 %) a geikielitovou (0,5 – 2 %) (obr. 14). Podíl železa je 44,08 – 45,45 hm. % FeO (0,943 - 0,960 apfu Fe), manganu 1,73 – 3,31 hm. % MnO (0,037 – 0,071 apfu Mn) a hořčíku 0,06 – 0,31 hm. % MgO (0,003 – 0,020 Mg). Zvýšený byl obsah vanadu 0,08 - 0,15 hm. % V2O3 (0,001 – 0,003 apfu V). Nad mezí detekce se pohybovaly tyto prvky: niob, skandium, wolfram a křemík (tab. 6). Druhou nejzastoupenější složku tvoří štěpná červená zrna rutilu o velikosti 0,5 - 2 mm. Dále je zastoupen izometrický růžově fialový granát místy s parketovanými plochami po rozpouštění. Velikost zrn se pohybuje okolo 1 mm. Magnetit patří k více zastoupenějším minerálům šlichu. Jedná se o ostrohranná zrna o velikosti 0,4 – 0,5 mm. V magnetitech jsou velmi časté odmíšeniny, protažené v jednom směru. Vyskytují se i zcela homogenní magnetity bez odmíšenin. Ve šlichu V6 se vyskytují oba druhy magnetitu, první typ s nízkým obsahem titanu 0,03 hm. % TiO2 (0,001 apfu Ti). Druhý typ má podíl titanu 11,92 – 21,60 hm. % TiO2 (0,352 - 0,630 apfu Ti) (obr. 15). První typ má zvýšený obsah chromu (0,46 hm. % Cr2O3, 0,014 apfu Cr), vanadu (0,29 hm. % V2O3, 0,009 apfu V) a hliníku (0,17 hm. % Al2O3, 0,008 apfu Al). Těsně nad mezí detekce byly analyzovány tyto prvky: Mn (0,003 apfu), Ni (0,002 apfu), Zn (0,001 apfu), Si (0,001 apfu) a Ti (0,001 apfu). Mírně zvýšené obsahy vanadu (0,29 – 0,32 hm. % V2O3, 0,009 - 0,010 apfu V), chromu (0,08 – 0,28 hm. % Cr2O3, 0,002 – 0,009 apfu Cr), manganu (0,11 – 0,26 hm. % MnO, 0,004 – 0,009 apfu Mn) a hořčíku (0,04 - 0,17 hm. % MgO, 0,002 – 0,010 apfu Mg) měl druhý typ magnetitu. Z příměsí nad mezí detekce byl analyzován pouze křemík (0,001 apfu Si) (tab. 7). V menším množství byl v těžké frakci zastižen sillimanit a turmalín o velikosti zrn 0,5 mm, světle žlutá zrna monazitu a scheelitu. Dále byla zastižena prizmatická zrna zirkonu o velikosti 0,3 mm, zrnka a úlomky světle zeleného gahnitu, tmavě hnědá zrna kasiteritu, zrna diopsidu s granátem, zrna modrého kyanitu a bílého až průhledného barytu o velikosti 0,3 – 0,5 mm.

36

4. 2. 7. Šlich V7 Odběrné místo bylo umístěno na drobném potůčku 315 m vsv. od samoty Trucbába, blízko dálnice D1, kde by se podle již zmíněných autorů měl nacházet primární zdroj zlata. Potůček se vlévá do rybníka Vystrkov a dále do Humpoleckého rybníka. Bylo zde odebráno 40 l materiálu. Z důvodu malého průtoku potoka byl šlich přerýžován v nedaleké tůni. Šlich obsahoval ilmenit, granát, magnetit, sillimanit, rutil, monazit, turmalín, scheelit, zirkon, baryt a zlato (seřazeno podle zastoupení v těžké frakci). Zlatinka 6 je morfologicky velice členitá, již na povrchu jsou patrné jamky a ve středu zlatinky je oválný otvor, který prochází celou zlatinkou. Velikost zlatinky je 0,2 mm. Ilmenity v tomto šlichu tvoří zaoblené krystaly o velikosti 3,0 – 4,0 mm. V ilmenitu je nejvíce zastoupena ilmenitová složka 90 % (41,78 hm. % FeO, 0,891 apfu Fe), dále pak pyrofanitová 11 % (4,90 hm. % MnO, 0,106 apfu Mn) a geikielitová 0,5% (0,12 hm. % MgO, 0,005 apfu Mg) (obr. 14). Těsně nad mezí detekce byly zachyceny niob a chrom (tab. 6). Dalším minerálem je růžově fialový granát s 0,5 – 2,0 mm velikými zrny. Magnetit srůstá se sillimanitem a muskovitem o velikosti zrn až 1,0 mm. V tomto vzorku byly nalezeny oba typy magnetitu, analyzován byl pouze magnetit prvního typu. V příměsích tohoto minerálu převažuje zastoupení hliníku s obsahem 0,30 hm. % Al2O3 (0,014 apfu Al), manganu 0,29 hm. % MnO (0,009 apfu Mn), vanadu 0,26 hm. % V2O3 (0,008 apfu V) a chromu 0,21 hm. % Cr2O3 (0,006 apfu Cr). Těsně nad mezí detekce byly analyzovány tyto prvky: Mg, Zn, Si a Ti (tab. 7, porovnání na obr. 15). K hojněji zastoupeným minerálům patří sillimanit o velikosti < 2,0 mm, rutil se zrny 0,5 mm a taktéž monazit. Nejméně se v těžké frakci vyskytoval hnědý turmalín o velikosti 0,5 – 1,0 mm, scheelit o velikosti 0,3 mm; zirkon a baryt s krystaly velkými 0,5 mm.

4. 2. 8. Šlich V8 Lokalita, kde byl šlich odebrán, se nachází 140 m vsv. od samoty „U Váňů“ na bezejmeném potoce, vytékajícím ze Suchého rybníka. I zde bylo odebráno 40 l materiálu. V těžké frakci byly podle objemového zastoupení zachyceny tyto minerály: ilmenit, magnetit, granát, sillimanit, turmalín, rutil, scheelit a zirkon. 37

Ve šlichu je nejvíce zastoupený krystalově omezený ilmenit o velikosti až 2,0 mm. Pevný roztok je tvořen ilmenitovou (92 – 99 %) a pyrofanitovou (4,5 – 6 %) složkou (obr. 14). Železo je v ilmenitu zastoupeno obsahem 43,40 – 45,21 hm. % FeO (0,923 – 0,990 apfu Fe) a mangan 2,0 – 2,88 hm. % MnO (0,045 – 0,062 apfu Mn). Zvýšený byl obsah vanadu 0,07 – 0,26 hm. % V2O3 (0,002 – 0,006 apfu V). Těsně nad mezí detekce byly analyzovány tyto prvky: Mg, Nb, Zn, K a Si (tab. 6). Magnetit se vyskytuje v podobě oktaedrických krystalů až 1,0 mm velkých. V leštěném preparátu byly zastiženy oba dva typy, které nebyly analyzovány. Granát je třetím nejhojnějším minerálem šlichu. Tvoří růžovo fialová zrna o velikosti 0,5 - 1,5 mm, která mají místy naleptaný povrch. Bylo zastiženo i ploché zrno granátu s orientovaným leptáním. Mezi již méně vyskytující se minerály patří zrna 0,5 - 1,0 mm velkého sillimanitu, hnědého sloupečkovitého turmalínu o velikosti 1,5 – 2,0 mm a červené krystaly rutilu velké 0,5 mm. Spíše k akcesorickým minerálům je řazen 0,5 mm velký scheelit a světle žlutý zirkon, který má dlouze prizmatické krystaly o velikosti 0,3 – 1,0 mm.

38

5. Diskuze 5. 1. Porovnání výsledků mapování Proti bakalářské práci bylo nově vymapováno 346 pinek a 160 sejpů. Nově nalezená místa s výskytem sejpů, se koncentrovala okolo potůčku pramenícího nedaleko Hněvkovické hájovny. Jednalo se o poslední neprozkoumaný přítok bezejmenného potoka, tekoucího ze Suchého rybníka. Nově byly také nalezeny pinkoviště okolo Hněvkovické hájovny a na svazích kopce při soutoku Petrovického a bezejmenného potoka. Významným objevem byl nález vodního kanálu, který přiváděl vodu do malého rybníčku (obr. 6). Pozůstatky po těžbě se zde ve větší části zabýval Litochleb (1981), předchozí autoři jen uvádějí všeobecný popis sejpovišť mezi Trucbábou a Novou Valchou (Kobliha 1907, Hruška 1939). Primární výskyty zlatonosného zrudnění uvádí Litochleb (1981) na s. a z. svahu Havlova Kopce. Tyto výskyty jsou dnes aplanovány zemědělskou činností, na vrcholu Havlova kopce bylo zastiženo pouze několik pinek. Ani výskyt pinek popisovaný Litochlebem (1981) ve směru ssv. od Havlova kopce, dnes již není v terénu patrný. Popisuje také obvalové pásmo vsv. směru 600 m z. od Havlova kopce

(vymapováno již v rámci bakalářské práce), jehož

pokračování směrem k Havlovu kopci bylo zničeno zemědělskou činností. Litochleb (1981) také popisuje dvě pásma sejpovišť. První je situováno na bezejmenném potoku vytékajícím ze Suchého rybníka a druhé také na bezejmenném potoku, který přitéká do tohoto potoka u samoty U Váňů. Dále pak také popisuje výskyty po povrchové těžbě a rýžovištích na levobřežních přítocích (bezejmenný potok) Petrovického potoka. Další výskyty pinek, sejpů ani kanálů neuvádí.

5. 2. Srovnání výsledků šlichové prospekce 5. 2. 1. Porovnání výsledků šlichové prospekce na Trucbábě – Valše Ve všech šlichách z oblasti Trucbába – Valcha převažoval ilmenit nad ostatními minerály. Mezi další nejzastoupenější minerály až na výjimky patřil především granát a magnetit. K méně hojným se řadil scheelit, rutil, sillimanit, turmalín, zirkon a monazit. Tyto minerály odpovídají složení okolních hornin, ze kterých pocházejí. Jedná se sillimanitické a biotické pararuly s vložkami pestrých hornin. Ostatní minerály byly 39

nalezeny spíše v akcesorickém množství: zlato, wolframit, diopsid, kyanit, gahnit, spinel, kasiterit, anatas, andalusit, amfibol a xenotim. Výjmečně se vyskytuje baryt, korund, dumortierit, vesuvián a apatit. Z obr. 8 vyplývá, že výskyty podstatných těžkých minerálů na jednotlivých lokalitách jsou odlišné. Zlato bylo zastiženo ve všech zkoumaných vodních tocích a to ve šlichu V1, V6 a V7 na bezejmenném potoce, Petrovickém potoce a potoce pramenícím na Trucbábě vedle dálnice D1. Wolframit byl nalezen pouze ve šlichu V1 a V2, čímž se snížila aureola jeho výskytu. Jelikož je wolframit dokonale štěpný a snadno se rozpadá, nemohl být proto transportován daleko. Scheelit byl zachycen ve všech vzorcích. Zajímavá je oblast mezi body V6, V2 a V4 s výskytem wolframitu, scheelitu, kasiteritu, gahnitu a korundu. Právě výskytem wolframitu, scheelitu, kasiteritu a gahnitu se tato lokalita podobá lokalitě Cetoraz u Pacova a proto pravděpodobně může místní wolframit pocházet z greisenu. Zdrojový původ korundu může být z pegmatitu, nejbližší výskyt korundů je v Čejově u Humpolce. Baryt byl zastižen pouze ve šlichu V6 a V7. Ve šlichách V3 byl zastižen vesuvián, jehož nejbližší popsaný výskyt Sztachem (1979) je ve skarnoidních tělesech u Jiřic. Při porovnání se šlichovou mapou, vytvořeno Lunou (1994 a, b, c, d, e, f, g, h), bylo zlato zachyceno na bezejmenném a Petrovickém potoce (obr. 4 v příloze 4). Shodné místo nálezu zlatinek v materiálu, který jsem odebrala já i zmíněný autor, bylo pouze v polovině bezejmenného potoka. Ostatní odběrná místa se neshodují, zajímavé je, že kde byly mnou zastižené zlatinky, v práci Luny (1994 a, b, c, d, e, f, g, h) chyběly. Výskyt wolframitu v mapě vypracované Lunu (1994 a, b, c, d, e, f, g, h) byl zastižen ve všech odběrných bodech na bezejmenném a Petrovickém potoce. Mnou odebrané vzorky potvrdily wolframit pouze na odběrném místě V1 a V2. Zcela shodný je výskyt scheelitu. Výskyt kasiteritu a barytu se liší na jednotlivých odběrných místech. Pyrit ve šlichách zastihl pouze Luna (1994 a, b, c, d, e, f, g, h). Ve většině šlichů z Trucbáby – Valchy byly analyzovány ilmenity a magnetity, jejichž chemické složení se mírně liší. V ilmenitech převažovala ilmenitová složka nad pyrofanitovou a geikielitovou. Nejvyšší obsah ilmenitové složky mezi 93 – 99 % byl zachycen ve vzorcích V8, V6, V4 a V5 (seřazeno podle nejvyššího obsahu Fe), nejnižší obsah ilmenitové složky ve V2 a V3. Pyrofanitová složka kolísala v závislosti na obsahu ilmenitové složky; nejvyšší obsah byl ve šlichu V1 (7 – 16 %) a V7 (11 %), 40

nejnižší obsah ve V3. Geikielitová složka byla zastoupena do 0,5 %, výjimku tvořil vzorek V6, kde dosahovala až 2 %. Mezi dalšími příměsemi byl analyzován především vanad, který byl zvýšený ve šlichách V6 a V8. Mezi velmi častý prvek nad mezí detekce patřily Nb a Si, ostatní prvky byly na jednotlivých lokalitách odlišné. Magnetity prvního typu s velmi nízkým obsahem titanu (0,02 – 0,50 hm. % TiO2) a magnetity druhého typu s vyšším obsahem titanu (11,92 – 21,60 hm. % TiO2) byly zastiženy ve všech odebraných vzorcích. Společně se vyskytovaly ve V1, V4, V5, V6, V7 a V8; výjimku tvořily magnetity ve vzorku V2, kdy byly zastižen pouze první typ a V3 pouze s typem dva. Mezi hlavní příměsi patřily V, Cr, Al, méně zastoupené byly Mn a Mg.

5. 2. 2. Zlato Podle Malce (2002) lze zlatinky z rozsypů v Českém masivu rozčlenit podle obsahu Ag do čtyř typů. První typ má 0 – 10 hm. % Ag, druhý 10 – 25 hm. % Ag, třetí 25 – 40 hm. % Ag a čtvrtý s podílem nad 40 hm. % Ag. Oblasti Trucbába – Valcha se řadí především k prvnímu a druhému typu s příměsí stříbra mezi 0,2 – 17,1 % Ag. K prvnímu typu nejvíce inklinuje zlatinka 2 z bezejmenného potoka (0,2 % Ag) dále pak zlatinka 5 z Petrovického potoka (0,6 – 0,7 % Ag), a na hranici je zlatinka 3 z bezejmenného potoka s 5,1 – 10,6 % Ag. Tento typ často doprovází ryzí bizmut, maldonit, Bi-telluridy, scheelit a další minerály (Morávek et al. 1992). Zlatinky z Trucbáby – Valchy jsou typické pro výskyt inkluzí ryzího bizmutu s doprovodným scheelitem. Do druhého typu patří zlatinky 1 (3,3 – 17,1 %) a 4 (15,5 – 15,9 % Ag), pocházející z bezejmenného potoka. Z morfologického hlediska poukazuje většina zlatinek na delší transport, tudíž větší vzdálenost od primárního zdroje, který se nachází na Trucbábě (Sztacho 1982). Původ zlatinky z Petrovického potoka je dosud neznámý. Ve zlatince 1 je zachycen okolo okraje tenký lem vysoce ryzího zlata, který podle Malce (2002) vzniká při transportu zlatinky. Jedná se o odnos většiny Ag buďto selektivním

rozpouštěním

Ag,

mechanickými

narázy

při

transportu

nebo

elektrochemického rozpouštění intermetalické slitiny a následného srážení čistší fáze (Groen et al. 1990). Podle tloušťky zmíněné vrstvy lze také určit délku pobytu zlata v toku, tato vrstva bývá velice často porézní (Malec 2002). Povrchová vrstva sekundárního zlata může také vzniknout při supergenních procesech zvětrávání rud 41

(Desborough 1970). V nabohaceném okraji zlatinky byla zastižena také drobná inkluze bizmutu. Podle Groena et al. (1990) taková textura nemůže vzniknout při růstu zlatinky nebo „zaválcování“ při transportu. Uvádí, že zlatinky nalezené v Brush creeku (Kanada) mají zlatem nabohacený lem okolo zlatinky, ale v primárním zdroji se tento lem nevyskytuje. Ve zlatince 5 byl zvýšený obsah rtuti, podle Malce (2002) se tyto zlatinky nevyskytují příliš často. Nejbližšími lokalitami s touto příměsí je Čáslavsko, Voltýřov a Krásná hora. Při porovnání s Orlíkem u Humpolce nebyla v žádné zlatince Hg zastižena, jednalo se však o primární výskyt zlata (Litochleb et al. 2001b). Nejbližší lokalitou s výskytem zlata a W mineralizace ve formě wolframitu a scheelitu je Cetoraz. Zlato je zde zastoupeno ve stopovém množství a je spojeno s cetorazským ortorulovým tělesem (Morávek et al. 1992). Zlatinky z Trucbáby – Valchy mají typickou poréznost („perforaci“) - obr. 11 (Losertová et al. 2011). Přesto, že jsem problém „perforace“ zlata konzultovala takřka se všemi předními odborníky na zlato v Českém Masivu (prof. Fojt, Dr. Malec a Dr. Morávek), nebyl tento doposud objasněn. Příčinou mohlo být vyvětrání inkluzí bizmutu, ale jelikož by bylo obtížné, aby ryzí bizmut difundoval skrz zlato, není tento vznik pravděpodobný. Tato „poréznost“ mohla vzniknout i v cementační zóně, jelikož se blízko Trucbáby našel gossan, nelze tedy tuto možnost vyloučit (Morávek ustní sdělení). Jednou z dalších možností může být antropogenní původ porézních zlatinek. Zlato mohlo být zpracováváno blízko zmiňovaných vodních toků a následně se do něj opět vrátit. I tato možnost se zdá být málo pravděpodobnou, protože zlatinky obsahují inkluze bizmutu, který má nižší teplotu tání (271,50 ˚C) než zlato (1064,30 ˚C), nemohl se tedy v něm zachovat. Může se jednat o „díry“ vzniklé při leštění preparátu, tento jev byl vyloučen na elektronové mikrosondě, kdy by zbytky brusiva svítily. Brusivo svítilo pouze ve zlatince 5, kde bylo součástí „děr“ a mohlo do nich být také pouze zatlačeno. Velmi podobnou „perforaci“ má „hořčičné zlato“ (mustard gold) popsané na Kriváni ve Vysokých Tatrách na Slovenku. Zlato se zde vyskytuje v křemeni společně s dalšími rudními minerály jako je arzenopyrit, pyrit, sfalerit, antimonit, berthierit, tetraedrit, chalkopyrit a galenit. „Hořčičné zlato“ je velice ryzí (ryzost 980) a vyčleňuje se zde jako zlato druhé generace, které zatlačuje zlato první generace.

42

Vzniklo pravděpodobně rozpadem nestabilní fáze podobné aurostibitu (Bakos a Chovan 2006). Zlatinky z oblasti Trucbába – Valcha byly porovnány s primárním výskytem zlata na nedaleké lokalitě Orlík u Humpolce. Tam Litochleb et al. (2001b) vymezil tři typy zlata. První typ tvoří jasně žluté zlato s obsahem 5,4 – 8,1 hm. % Ag, které těsně srůstá s maldonitem. Druhý typ má načervenalou barvu s obsahem max. 0,3 hm. % Ag a s velmi nízkým výskytem jiných příměsí. Zlato intimně srůstá s maldonitem a ryzím bizmutem, který vzniká jako vedlejší produkt při rozpadu maldonitu. Světle žluté zlato je typické pro třetí typ s obsahem stříbra 4,5 – 5,8 hm. %. Jedná se o homogenní a monokrystalická zrna, ve kterých nebyl pozorován těsný srůst s maldonitem. V žádné ze zlatinek z oblasti Trucbába – Valcha nebyl zastižen maldonit, pouze inkluze ryzího bizmutu. Zlatinky 1 a 4 díky nižší ryzosti neodpovídaly žádnému ze zmíněných typů. Zato zlatinky 2 a 5 odpovídají typu 2 s vysokou ryzostí. Zlatinka 3 ryzostí odpovídá typu 1 a je zde jistá podobnost s lokalitou Zlátenka u Pacova, kde jde o shodný obsah zlata, jedná se ale o primární zdroj (93,34 – 93,91 hm. %) s příměsí bizmutu (0,07 hm. %). Zlatinky z rozsypů na lokalitě Zlátenka mají nižší ryzost (74,6 82,4 hm. % Au), neodpovídají tedy žádnému typu zlatinek z Trucbáby – Valchy (Malec 1985a, Litochleb et al. 2004). Příměs bizmutu může být podle Malce (2002) také způsobena přítomností jeho inkluzí ve zlatinkách, které při bodové analýze ovlivnily výsledný chemismus.

5. 2. 3. Wolframit Wolframit z Trucbáby – Valchy je neobvyklý svým chemickým složením a to především vysokým podílem Mg složky. V současné době je podobný wolframit znám jen z několika lokalit na světě. Poprvé byl popsán Ferencem a Uhrem (2007) z hydrotermální žíly ve fylitech v exokontaktu rochoveckého granitu blízko Ochtiné navýchodním Slovensku. Podle chemických analýz wolframitu (ferberitu) se jednalo

z části o nový minerál s obsahem 20 – 58 % Mg komponenty (2,7 – 7,8 hm. % MgO). Obsah ferberitové složky byl 8,5 – 15 hm. % FeO a hübneritové 1,5 – 4,4 hm. % MnO. Tento wolframit je zonální, kde enklávy nabohacené Mg složkou dosahují velikosti 10 μm (Ferenc a Uher 2007). Podle Ference a Uhra (2007) wolframit, který má obsah Mg větší jak 1 %, lze pokládat za anomální. 43

Mg dominantní wolframit byl popsán až z měděného ložiska Huanzala v Peru jako nový minerál huanzalait (Miyawaki et al. 2010). Huanzalait zde tvoří inkluze v scheelitu o velikosti 10 μm a byl poprvé nalezen jedním z autorů jako zrno vyrýžované z hlušinového materiálu. Podíl huanzalaitové složky se pohybuje mezi 82 - 89 % (11,85 – 13,14 hm. % MgO), hübneritové 3 – 15 % (0,83 – 3,92 hm. % MnO) aferberitové 1 – 8 % (0,22 – 2,05 hm. % FeO). Podle autorů vznikl huanzalait

metasomaticky (Miyawaki et al. 2010). Obsah Mg-složky ve wolframitu popsaném Barkovem et al. (2008) je ze světových výskytů nejvíce shodný s Trucbábou – Valchou. Tento wolframit pocházel ze šlichových vzorků na lokalitě Canadian creek na Yukonu v Kanadě. Jednalo se o ferberit nebo hübnerit, s proměnlivě převládající ferberitovou 6 – 97 % (1,36 - 23,00 hm. % FeO) a hübneritovou 6 – 94 % (0,46 – 21,94 hm. % MnO) složkou. Huanzalaitová složka tvořila až 12 % (1,65 hm. % MgO). Na Trucbábě – Valše byla huanzalaitová složka 8 – 13 % (1,0 – 1,72 hm. % MgO). Jestli je wolframit z Canadian creeku zonální nebo tvoří inkluze, autoři neuvádějí. Podloží Canadian creeku je složeno z grafitického kvarcitu a granitického plutonu. Hořčíkem bohaté wolframity z této kanadské lokality by měly mít nejspíše původ ovlivněný Mg-metasomatózou, neboť tamní těžké minerály byly obohaceny mafickou složkou. (Barkov et al. 2008). Každá lokalita, kde se vyskytuje hořčíkem nabohacený wolframit, je jiná. Ferberity z Trucbáby – Valchy se také odlišují především tím, že nejsou zonální a jsou homogenní. Na ostatních lokalitách jako je Ochtiná a Huanzala wolframit vždy tvořil inkluze nebo enklávy, zato wolframit z této lokality tvoří zrna o velikosti 0,16 mm bez obsahu jiných inkluzí. Společným rysem může také být blízký výskyt tělesa granitu v Ochtiné a na Canadian creeku. U Trucbáby – Valchy hraje určitě velkou roli blízkost centrálního moldanubického plutonu. Další lokalitou s vyšším obsahem Mg ve wolframitu je Cetoraz u Pacova (Losertová et al. 2013). Zde se obsah Mg komponenty pohybuje okolo 4 % (0,49 – 0,58 hm. % MgO), ferberitové složky mezi 74 – 76 % (17,52 – 18,11 hm. % FeO) a hübneritové složky okolo 21 – 25 % (5,03 – 5,74 hm. % MnO). Tato lokalita je nejvíce podobná Trucbábě – Valše, wolframity jsou zde homogenní o velikosti 0,5 - 10,0 cm. Wolframové zrudnění je vázáno na (meta)greisen spjatý s pacovskou ortorulou (Němec a Tenčík 1976, Němec a Páša 1986, Páša 1979). Podle Breitra et al. (2005) má pacovská ortorula nízký obsah W (2 – 4 ppm) a Sn, proto zde 44

zdroj W-zrudnění není příliš pravděpodobný. V asociaci s primárním wolframitem se zde vyskytuje především scheelit, gahnit, pyrit, molybdenit, chalkopyrit, ryzí bizmut a ve stopovém množství bylo nalezeno zlato a kasiterit. Na Trucbábě – Valše byl také nalezen wolframit, scheelit, gahnit, pyrit, chalkopyrit a ryzí bizmut, zlato a kasiterit, je tedy možné že wolframit může pocházet z greisenu, který zde nebyl dosud nalezen (Losertová et al.

2012). Podobný je zde i výskyt želivské ortoruly, kterou

Breiter et al. (2005) uvádí jako velmi podobnou cetorazské ortorule. Skutečné rozšíření wolframitů s obsahem nad 1 % huanzalaitové složky může být větší zejména proto, že tento prvek nebyl v minulosti obvykle stanovován. V řadě případů je však známo, že většina wolframitů má Mg pod mezí detekce např: v Podlesí (Breiter

2005),

Těšenov

u

Pelhřimova (Litochleb et al. 2001a) a Kaňk v Kutné Hoře (Pažout et al. 2005) (obr. 19). Při porovnání s okolními výskyty

v moldanubiku

nebyl

v žádném wolframitu přítomen Mg nebo nebyl analyzován. Nejbližší lokalitou

s výskytem

Mg-

wolframitu je již zmíněná Cetoraz u

Pacova.

Velmi

podobnou

lokalitou Cetorazi, kde by se potenciálně mohl Mg-wolframit také objevit, je ortorulové těleso v Deštné u Jindřichova Hradce, kde

Obr. 19: Ternární digram chemického složení wolframitu z Trucbáby – Valchy, Cetoraze u Pacova, Podlesí, Těšova U Pelhřimova a Kaňku u Kutné Hory.

se v křemenných žilách vyskytuje wolframit (80 – 83 % ferberitu), scheelit, gahnit, pyrit a chalkopyrit (Pertold 1986). Němec a Páša (1986) uvádí, že se jedná taktéž o metamorfovaný greisen. Dalším výskytem wolframitu v moldanubiku je Pekelný vrch u Jihlavy. Jedná se o systém křemenných žil s greiseny, které jsou vázány na apofýzy centrálního moldanubického plutonu. Wolframit se vyskytuje v asociaci scheelit, pyrit, místy fluorit a ve šlichových vzorcích byl zjištěn kasiterit. Křemenné žíly s wolframitem a scheelitem byly nalezeny také v Novém Hubenově, tato lokalita se nachází přímo na centrálním moldanubickém plutonu (Jurák a Tenčík 1970). 45

Sn-W mineralizace v Ovesné Lhotě u Vlkanova je zastoupena dvěma typy křemenných žil (Jurák a Tenčík 1970). První typ je v asociaci s wolframitem (ferberitem), scheelitem a pyritem, toto složení je obdobné i na Trucbábě – Valše. V druhém typu je zastoupen apatit, kasiterit a muskovit. Mezi další minerály patří chalkopyrit a arzenopyrit (Jurák 1965, Jurák a Tenčík 1970, Bernard a kol. 1981) Další výskyty wolframitu jsou u samoty Zadní Pole a u Hraničního potoka nedaleko Těšenova u Pelhřimova. Byl zde nalezen v křemenné žílovině wolframit (ferberit), scheelit a galenit. Wolframit je zde často zatlačován scheelitem, se kterým je prostorově i geneticky spjat (Litochleb a Pletánek 1977, Litochleb et al. 2001a) Mezi novější výskyty wolframitu (ferberitu) patří Vysoká u Havlíčkova Brodu, kde byly objeveny křemenné žíly a žilníky s wolframitem, scheelitem a méně hojným kasiteritem

a molybdenitem.

Scheelit

zde

vznikl

pravděpodobně

scheelitizací

wolframitu (Pauliš a Kopecký 2007). Wolframit a kasiterit byl také zastižen u Vlkanova,

Dolních

Dlužin,

a

v blízkosti

melechovského

masivu

(Prchlík a Jeřábek 1965, Bernard a kol. 1981, Páša 1982, Pauliš a Kopecký 2007). Snosové oblasti wolframitu, scheelitu a místy i kasiteritu se nacházejí v okolí Zbinoh u Větrného Jeníkova (Markuš 1991). Na primárních výskytech zlata se wolframit vyskytuje jen ojediněle, značí to malé množství ve snosových oblastech (Morávek et al. 1985).

5. 2. 4. Scheelit Scheelit se vyskytoval ve všech odebraných vzorcích, nelze tedy z jednotlivých odběrových míst vyčíst snosovou oblast. Malec (1985b) a Sztacho (1979, 1982) uvádějí, že zdejší scheelit je vázán jako impregnace ve vápenatosilikátových horninách (tehdy označovaných jako erlany) a v migmatitech. Morávek et al. (1985) zmiňuje, že scheelit velice často doprovází ložiska zlata; podobně je tomu na Orlíku u Humpolce. Nápadná je i světle modrá luminiscence, kterou Malec (1985b) vysvětluje přítomností heterogenních příměsí. (pozn. v současnosti jsou tyto horniny pokládány za skarny, resp. skarnoidy, v nichž je tento typ luminiscence spojován s redukčními podmínkami scheelitu chudého molybdenem srov. Einaudi et al. 1981). Nejbližší popsané výskyty skarnoidů

se scheelitem

jsou

v Jiřicích, Orlíku u

Humpolce a Skorkově.

Trucbába - Valcha má nejjednodušší minerální asociaci z těchto zmíněných lokalit (Sztacho 1979). Na lokalitě Orlík se scheelit vyskytuje ve dvou typech, jeden typ 46

dokonce podle Litochleba (1977) srůstá s apatitem. V Jiřicích zrna scheelitu intimně srůstala s hesonitem (Sztacho 1979). Na Trucbábě – valše nebyl nalezen žádný srůst scheelitu s jiným minerálem. Analyzovaný scheelit z odběrných míst V1, V2, V3 a V4 měl obdobné složení. Scheelit z oblasti Trucbába – Valcha neobsahoval příliš mnoho příměsí, měl pouze zvýšený obsah vanadu a zirkonia. Ve šlichu V1 měl scheelit mírně navýšený obsah zirkonia (0,011 apfu Zr) oproti ostatním lokalitám. Taktéž to bylo u šlichu z lokality V2, kde byl mírně zvýšený vanad (0,014 apfu V). V ostatních preparátech nebyl scheelit zastižen nebo nebyl analyzován. Bohužel v žádném z nalezených scheelitů nebyl analyzován molybden, který je typickou příměsí většiny tohoto minerálu a může mít i význam pro diskusi geneze (Malec 1985b).

5. 2. 5. Porovnání šlichů s lokalitou Orlík u Humpolce Pro srovnání výsledků ze zájmové oblasti Trucbába – Valcha byly odebrány dva šlichy na blízké lokalitě Orlík u Humpolce. Tato lokalita je často spojována s Trucbábou – Valchou a je od ní vzdálená cca 3 km. Místa odběru šlichů byla situována do fluviálních sedimentů Čejovského potoka a eluvia z hlavní dobývky „Na Štůlách“. Šlich z hlavní dobývky „Na Štůlách“ byl odebrán ze sedimentů na dně dobývky. Minerály se zde vyskytovaly v této asociaci: tmavý biotit (1 - 2 mm), diopsid (< 1 mm), turmalín, šedozelený amfibol (3 mm), sillimanit (0,5 – 1 mm), kasiterit (0,5 mm), monazit, granát, pyroxen, epidot (klinozoizit), titanit, limonit po pyritu, arzenopyrit, zlato, lӧllingit a cordierit (seřazeno podle objemového zastoupení). Ve šlichu se vyskytovaly dva druhy amfibolu. První druh měl rozlámaná hnědá větší zrna velká 2 – 3 mm a v menším zastoupení byl zastižen druhý typ s drobnými zelenohnědými sloupečky (< 0,5 mm). Byly zde nalezeny dva druhy granátu a to sytě červený spessartin a růžovofialový almandin. Arzenopyrit byl nalezen pouze na lokalitě „Na Štůlách“. Zrna jsou silně rozpraskaná a navětralá, okraje jsou značně korodované. Velikost zrn dosahuje 0,6 – 1,2 mm a výrazně tak převyšuje velikost ostatních zrn ve šlichu. Šlich zachytil 4 zlatinky o velikosti < 0,2 mm, tvořící keříčkovité útvary a plíšky, některé zlatinky srůstají s křemenem. Barva zlatinek je zlatavá až načervenalá. Löllingit byl v leštěním preparátu zastižen pouze v dobývce „Na Štůlách“ a v jednom zrnu o velikosti 0,08 x 0,1 mm. 47

Místo odběru druhého šlichu bylo na Čejovském potoce 1260 m ssv. od hlavní dobývky „Na Štůlách“. Jednalo se o největší zastoupení těžkých minerálů ze všech odebraných šlichů. Materiál pocházel z málo proudícího toku. Ve šlichu byly podle objemového množství zachyceny tyto minerály: ilmenit (1 mm), izometrická zrna růžovofialového granátu (1,5 mm), dlouze prizmatické krystaly zirkonu (< 0,2 mm), nepravidelná zrna magnetitu (< 1 mm), sillimanit (< 1 mm), monazit (0,5 – 1 mm), drobná zrna rutilu (< 0,5 mm), amfibol (0,5 mm) a sloupečkovitý růžový andalusit (1 mm). Šlich odebraný z hlavní dobývky má úplně jiné složení než ostatní odebrané šlichy na obou lokalitách. Odlišuje se především tím, že nejvíce zastoupeným minerálem je biotit a dále po něm diopsid, který je prostorově spjat s čočkou mramoru. V tomto vzorku byl také nejméně zastoupen granát. Ve frakci pod 5 % je složení obdobné jak v oblasti Trucbába – Valcha. Druhý šlich odebraný na Čejovském potoce odpovídá okolnímu složení hornin (sillimanitické pararuly). Minerální asociací je Orlík u Humpolce odlišný od Trucbáby – Valchy ve výskytu diopsidického pyroxenu, epidotu, cordieritu, lӧllingitu a arzenopyritu. Na druhou stranu nebyl na Orlíku zastižen wolframit, gahnit, anatas, kyanit, spinel, vesuvián, korund a baryt. Kromě výše popsaných rozdílů v asociaci těžkých minerálů se šlichy odebrané

Obr. 14: Graf vyjadřující chemismus ilmenitu - podíl složky ilmenitové, pyrofanitové a geikielitové na Lokalitách Trucbába – Valcha a Orlík (V1 – V8) u Humpolce (SL1 – Čejovský potok a SL3 -hlavní dobývka).

48

z lokality v oblasti Orlík liší v chemickém složení jednotlivých analyzovaných minerálů. Pro porovnání byly analyzovány tyto minerály: ilmenit, magnetit, granát a monazit. Při srovnání s lokalitou Orlík byl nejvíce odlišný ilmenit z hlavní dobývky „Na Štůlách“, který se nepodobal žádnému odebranému šlichu na Trucbábě – Valše. Lišil se v obsahu pyrofanitové složky (13 – 23 %), která byla zvýšená oproti ostatním průměrně o 7 % a příměsí niobu (0,002 – 0,006 apfu). Šlich odebraný z Čejovského potoka měl zvýšený obsah geikielitové složky (1 %) a nejnižší obsah pyrofanitové složky (2 – 3 %), částečně se mu podobal vzorek odebraný z lokality V6 na Trucbábě - Valše (geikielitová složka 1 – 2 %, pyrofanitová 4 – 7 %). Magnetity byly analyzovány pouze z Čejovského potoka, zastiženy zde byly oba typy s vysokým a nízkým obsahem titanu. Magnetity prvního typu byly shodné na obou lokalitách, magnetity druhého typu měly stejnou substituci trojmocného železa za dvojmocné železo a titan. Magnetity se lišily v jednotlivých příměsích, ze kterých nešel vyčíst podobný trend (obr. 20).

Obr. 15: Porovnání hlavních složek v magnetitu na Trucbábě – Valše (V1 – V7) a Orlíku u Humpolce (SL1 – Čejovský potok).

49

Obr. 20: Zobrazení příměsí v magnetitech z Trucbáby – Valchy (V1 – V7) a Orlíku u Humpolce (SL1 – Čejovský potok). Na obou lokalitách byly zastiženy granáty s převládající almandinovou složkou (obr. 21) (1,504 – 2,542 apfu Fe), jen na Trucbábě – Valše bylo zastiženo jedno zrno s převládající grosulárovou složkou

(2,595

apfu

Ca).

Významný je rozdíl v obsahu fluoru a fosforu. Almandiny z Trucbáby – Valchy

mají

oproti Orlíku zvýšený obsah titanu (od do), který je na Orlíku

zastoupen

Granátům zcela chybí

na

nepatrně.

Orlíku

příměs

také yttria.

Zajímavý je zvýšený obsah fosforu

v granátech

na

Trucbábě – Valše, dosahující

Obr. 21: Ternární diagram chemického složení granátů na Trucbábě – Valše.

(< 0,37 hm. % P2O5). Fluor v almandinech z Orlíka výrazně převládá nad ostatními minoritními prvky (0,005 – 0,018 apfu), fluor na Trucbábě – Valše většinou není v granátech přítomen.

50

Při porovnání chemického složení monazitu z Trucbáby – Valchy a Orlíka se shodují tyto vzácné prvky La, Ce, Pr a Nd. Mírné rozdíly jsou v obsazích Er, Dy, Gd a větší jsou v porovnání Sm a Eu. 1000000

SL3 SL3 SL3 V1

100000

V1 V1 V1 V1

10000 La

Ce

Pr

Nd

Sm

Eu

Gd

Dy

Er

Obr. 17: Obsahy REE v monazitech z Trucbáby – Valchy (V1) a Orlíka u Humpolce (SL3 - hlavní dobývka). Normalizováno na chondrit podle Anderse a Grevesse (1989).

51

6. Závěr V oblasti Trucbába – Valcha západně od Humpolce bylo v rámci bakalářské a diplomové práce zmapováno celkem 775 pinek a 429 sejpů (nově 346 pinek a 160 sejpů). Byl také nalezen 390 m dlouhý vodní kanál, který vedl vodu po rýžovišti. Pozůstatky po historické těžbě byly zaneseny do mapy 1 : 3 000, která poskytuje ucelenější pohled na problematiku exploatace zlata na Humpolecku. Šlichovou prospekcí byly ověřeny výskyty zlata, wolframitu a scheelitu. V těžké frakci byly zastiženy minerály v této asociaci: ilmenit, granát (almandin a grosulár), sillimanit, magnetit, turmalín, zirkon, scheelit, rutil, monazit-(Ce), xenotim-(Y), amfibol, anatas, kasiterit, wolframit, baryt, diopsid, kyanit, dumortierit, andalusit, apatit, spinel, gahnit, zlato, vesuvian a korund (seřazeno podle objemového zastoupení ve šlichu). Poprvé z této lokality bylo analyzováno zlato, wolframit, scheelit a další vybrané těžké minerály. V odebraných vzorcích bylo zastiženo 6 zlatinek s ryzostí 85,97 - 99,39 hm. % Au s velmi specifickou „perforací“. Zlato je doprovázeno častými inkluzemi ryzího bizmutu a lokálně i žilkami elektra. Významným objevem byl nález wolframitu s neobvyklým chemickým složením (Fe0,823Mg0,088Mn0,076Ca0,002Ti0,001Sc0,001)∑0,992(W0,997Nb0,002)∑0,999O2,

vyznačující

se

vysokým obsahem Mg (až 12 % huanzalaitové složky), anomálním i ve světovém měřítku. Výskyt Mg-wolframitu v oblasti Trucbába-Valcha je odlišný od všech zatím známých wolframit obsahujících primárních mineralizací centrální Českomoravské vrchoviny a jeho provenience zůstává tudíž neobjasněna. Chemický vzorec scheelitu se blíží ideálnímu vzorci CaWO4. V diskusi jsou dosažené poznatky ze studovaného území porovnány s blízkou lokalitou Au-W mineralizace Orlík u Humpolce.

52

7. Literatura Anders E., Grevesse, N. (1989): Abundances of the elements: Metoritic and solar. – Geochim. cosmochim. Acta 53, 197 − 214. Bakos F., Chovan M. (2006): Hydrotermálna Au-Sb mineralizácia v oblati Kriváňa (Tatry). – Mineralia Slovaca 38, 83 – 98. Barkov A. Y., Martin R. F., Shi L., Lebarge W., Fedortchouk Y. (2008): Oscillatory zoning in stanniferous hematiteand associated W - and Bi-rich minerals from Canadian Creek, Yukon, Canada. – Canad. Mineralogist, 46, 59 – 72. Bernard J. H., Čech F., Dávidová Š., Dudek A., Fediuk F., Hovorka D., Kettner R., Koděra M., Kopecký L., Němec D., Paděra K., Petránek J., Sekanina J., Staněk J., Šímová M. (1981): Mineralogie Československa (2. vydání). – Academia, Praha. Breiter

K.

(2005):

Vývoj

fosforem

bohatého

pereluminického

magmatu.

Granitový systém Podlesí v Krušných horách – MS, disertační práce, PřF MU Brno. Breiter K., Čopjaková R., Gabašová A., Škoda R. (2005): Chemistry and mineralogy of orthogneisses in the northeastern part of Moldanubicum. – J. Czech. Geol. Soc., 50, 3 – 4, 81 – 94. Dallmeyer R. D., Franke W., Weber K. (1995): Pre-Permian

Geology of Central

and Eastern Europe. – Springer Verlag Berlin-Heidelberg, 604p. Desborough G. A. (1970): Silver depletion indicated by microanalysis of gold from placer occurences, Western United States. – Economic geology 65, 304 – 311. Einaudi M. T., Meinert L. D., Newberry R. J. (1981): Skarn deposits. - Econ. Geol., 75th Anniversary Vol., 317 – 391. Ferenc Š., Uher P. (2007): Magnesian wolframite from hydrothermal quartz veins in the Rochovce granite exocontact, Ochtiná, Wester Carpathians, Slovakia. – N. Jb. Mineral. Abh., 183, 2, 165 – 172. Finger F., Gerdes A., Janoušek V., René M., Riegler G. (2007) Resolving the Variscan evolution of the Moldanubian sector of the Bohemian Massif: the significance of the Bavarian and the Moravo – Moldanubian tectonometamorphic phases. J Geosciences, 52, 9 – 28 Groen J. C., Craig J. R., Rimstidt J. D. (1990): Gold-rich rim formation on electrum grains in placers. – Canad. Mineralogist, 28, 207 – 228.

53

Hejhal P. (2007): Poznámky k počátkům osídlení humpoleckého zlatorudného pásu. – In: Stříbrná Jihlava 2007, Silberne Stadt Jihlava, 56 – 63. Hejhal P. (2009): Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské vrchoviny. – MS, disertační práce, FF MU. Hejhal P., Hrubý P., Malý K., Rous P., Vokáč M. a Zimola D. (2005): Dolování drahých kovů na Českomoravské vrchovině. – In: Labuda J. (ed.).: Montánna archeológia na Slovensku, 49 – 66. Slovenské banské múzeum Banská Štiavnica, Banská Štiavnica. Hron J. ed. (1995): Geologická mapa ČR. List 23-14 Pelhřimov, 1. vydání. – LABEL spol. s r.o., Kutná Hora. Hruška O. (1939): O starých dolech v okolí Humpolce. – Zálesí 20, č. 2 – 3, 26 – 30. Humpolec. Cháb J., Suk M. (1977): Regionální metamorfóza na území Čech a Moravy. – Knih. Ústř. úst. geol. Praha, 50, 156 p Cháb J., Breiter K., Fatka O., Hladil J., Kalvoda J., Šimůnek Z., Štorch P., Vašíček Z., Zajíc J., Zapletal J. (2008): Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu. – Česká geologická služba, Praha.. IZGARD (2011): Internetový zobrazovač geografických dat. – http://izgard.cenia.cz// dmunew/viewer.htm, přečteno dne 19. 4. 2011. Jurák L. (1965): Nový nález wolframu a cínu na rudních žilách u Ovesné Lhoty na Českomoravské vrchovině. – Věst. Ústř. Úst. Geol. 40 (4), 301 – 302. Jurák L., Tenčík I. (1970): Přehled cínové a wolframové mineralizace v prostoru Českomoravské vysočiny. – Vlast. Sbor. Vysočiny, Odd. věd. přír. 6, 21 – 27. Kobliha G. (1886): Humpolec a jeho okolí. Nástin dějepisný, popisný a statistický. – Odbor klubu českých turistů v Humpolci, Praha. Kobliha G. (1907): Těžení z nitra země. – In: Kobliha G.: První století města Humpolce, 76 –77. – Město Humpolec, Humpolec. Kratochvíl

J.

(1931):

Humpolecko

po

stránce

geologické,

petrografické

a mineralogické. – Zálesí, 12, 129 – 135, 145 – 149. Humpolec. Litochleb J. (1977): Nové poznatky o zlatonosném zrudnění v okolí Humpolce. – Geol. Průzk., 19, č. 5, 155 – 156. Praha. Litochleb J. (1979): Stratiformní zlatonosné zrudnění v jv. moldanubiku. – Geol. Průzk., 21, 347 – 349. Praha. 54

Litochleb J. (1981): K těžbě zlata v okolí Humpolce. – Rozpr. Nár. techn. Muz. (Praha) 76, Studie z dějin hornictví, 11, 105 – 117. Litochleb J., Malec J. a Sztacho P. (1982): Příspěvek k mineralogii zlatonosného zrudnění z Orlíku u Humpolce. – Sbor. Jihočes. Muz. 22, 37 – 50. Přírodní vědy, České Budějovice. Litochleb J., Malec J. (1985): Humpolec, Orlík. – In: Malec a kol. (vedoucí): Mineralogický výzkum postmagmatických ložisek zlata Českého masívu. Zhodnocení prognóz zlata v Českém masívu, 70 – 72. – MS, Ústav nerostných surovin, Kutná Hora. Litochleb J., Pletánek Z. (1977): Nový nález wolframového zrudnění u Těšenova na Pelhřimovsku. – Sbor. příspěvků ke geol. výuk. jz. části Českomor. vrchoviny. Jihočeské muzeum, České Budějovice, 85 – 89. Litochleb J., Šrein V. (1994): Minerály bismutu a telluru z ložisek a výskytů zlata v České republice. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 2, 89 – 105. Litochleb J., Radoň M. a Šrein V. (2001a): Druhý nález wolframitu a scheelitu u Těšeňova na Pelhřimovsku. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 9, 299 – 301. Litochleb J., Malec J., Táborský Z. a Šreinová B. (2001b): Chemické složení a fyzikální vlastnosti maldonitu a doprovodných minerálů zlata a bizmutu z Orlíku u Humpolce. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 9, 213 – 224. Litochleb J., Sejkora J. a Pavlíček V. (2004): Tellurobismutit ze zlatonosného zrudnění od Zlátenky u Pacova. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 12, 107 – 113. Losertová L. (2011): Mineralogie rudních výskytů v okolí Humpolce. – MS, Bakalářská práce, PřMU Brno. Losertová L., Buřival Z., Losos Z. a Veleba B. (2011): Pozůstatky po historické těžbě v okolí Humpolce. – Acta rerum naturalium 10, 1 – 10. Losertová L., Losos Z., Buřival Z. (2011): Chemické složení zlata, wolframitu a scheelitu z rozsypů lokality Trucbába – Valcha u Humpolce. – Bull. mineral.petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 19, 1, 88 – 93. Losertová L. Houzar S., Buřival. Z., Losos Z. (2012): Wolframit ve šlichových vzorcích lokality Trucbába – Valcha, moldanubikum. – Avta Mus. Moraviae, Sci. geol. 97, 2, 77 – 84. 55

Losertová L., Buřival Z., Losos Z., Houzar S. (2013): Minerální asociace a chemické složení Mg-wolframitu a scheelitu z Cetoraze u Pacova, Česká republika. – Acta Mus. Moravie, Sci. geol., 98, 1, 41 – 48. Luna J., Litochleb J., Páral L., Štícha R., Karban L. a Bártů J. (1988): Český masív – ověřování prognóz Au. Dílčí závěrečná zpráva Humpolec – Orlík. Surovina: Au. – MS, Geuindustria, Praha. Luna J. red. (1994a): Šlichová mapa barytu, pyritu, rumělky a zlata. List 23 – 12 Ledeč nad Sázavou. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994b): Šlichová mapa barytu, pyritu, rumělky a zlata. List 23 – 21 Havlíčkův Brod. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994c): Šlichová mapa barytu, pyritu, rumělky a zlata. List 23 – 14 Pelhřimov. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994d): Šlichová mapa barytu, pyritu, rumělky a zlata. List 23 – 23 Jihlava. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994e): Šlichová mapa kasiteritu, scheelitu a wolframitu. List 23 – 23 Jihlava. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994f): Šlichová mapa kasiteritu, scheelitu a wolframitu. List 23 – 23 Jihlava. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994g): Šlichová mapa kasiteritu, scheelitu a wolframitu. List 23 – 23 Jihlava. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Luna J. red. (1994h): Šlichová mapa kasiteritu, scheelitu a wolframitu. List 23 – 23 Jihlava. – GMS a.s. Praha, středisko geochemie Jihlava, Brno. Malec J. (1985a): Mineralogický výzkum postmagmatických ložisek zlata českého masivu. – In: Závěrečná zpráva úkolu Zhodnocení prognóz zlata v Českém masivu. – MS, Geoindustria n.p., Praha. Malec J. (1985b): Geneze scheelitu na vybraných lokalitách. – MS. Ústav nerost. surovin, Kutná Hora. Geofond P 111543. Malec J. (2002): Morfologie a složení zlata z aluviálních rozsypů v České republice. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 10, 156 – 166. Malec J., Novák F., Blüml A. a Litochleb J. (1985): Mineralogický výzkum postmagmatických ložisek zlata Českého masívu. Zhodnocení prognóz zlata v Českém masívu. – MS, Ústav nerostných surovin, Kutná Hora. Mapy cz, s.r.o. (2013): Mapy. – on-line: http://www.mapy.cz/#x=15.332160&y=49.53 56

8445&z=12, přečteno dne: 28. 4. 2013. Markuš I. (1991): Geochemické anomálie scheelitu a wolframitu v širším okolí Větrného Jeníkova. – MS, Diplomová práce, PřF MU Brno. Mísař, Z., Dudek, A., Havlena, V., Weiss, J., 1983: Geologie ČSSR I – Český masív, SPN Praha. Mitrenga P., Rejl L., Weiss J. (1979): Geologie širšího okolí Humpolce. – Sbor. příspěvků ke geol. výuk. jz. části Českomor. vrchoviny. Jihočeské muzeum, České Budějovice, 10 – 19. Miyawaki, R., Yokoyama K., Matsubar S. (2010): Huanzalaite, MgWO4, a new mineral species from the Huanzala Mine, Peru. – Canad. Mineralogist, 48, 105 – 112. Morávek P., Bubeníček J., Hošek M., Hrach S., Hron M., Janatka J., Kudrnáč J., Květoň P., Loienert H., Malec J., Mrázek I., Novák F., Punčochář M., Soukup B., Špaček V., Šponar P., Urban K., Váňa T., Vaněček M., Veselý O. (1985): Závěrečná zpráva úkolu Zhodnocení prognóz zlata v Českém masivu. – MS, Geoindustria n.p., Praha. Morávek P. ed. (1985): Závěrečná zpráva úkolu Zhodnocení prognóz zlata v Českém masivu. Seznam vzorků s analytickými výsledky. – MS, Geoindustria n.p., Praha Morávek P., Aichler J., Doškař Z., Duda J., Ďurišová J., Hauk J., Janatka J., Kalenda F., Klomínský J., Kvěň P., Litochleb J., Malec J., Mrázek I., Novák F., Pouba Z., Pudilová M., Punčochář M., Skácel J., Soukup B., Studničná B., Sztacho P., Šponar P., Tásler R., Váňa T., Vaněček M. a Veselý J. (1992): Zlato v Českém masívu. – 1 – 245. ČGS, Praha. Němec D., Tenčík J. (1976): Regionally metamorphosed greisens at Cetoraz, The Bohemian-Moravian heights (Českomoravská vrchovina), Czechoslovakia. – Mineral. Deposita 11, 210 – 217. Němec D., Páša J. (1986): Regionally metamorphosed greisens of the Moldanubicum. – Mineral. Deposita 21, 12 – 21. Páša J. (1979): Geologické a ložiskové poměry okolí Cetoraze. – MS, Diplomová práce, UJEP Brno. Páša J. (1982): Revize šlichových anomálií - dílčí zpráva Cetoraz. – MS, archiv Geomin, Jihlava. Pauliš P. a Kopecký S. (2007): Výskyt wolframové mineralizace Vysoké u Havlíčkova Brodu. – Acta rerum naturalium 3, 47 – 50.

57

Pažout R., Sejkora J., Cílová Z. (2005): Ferberit z rudních žil kutnohorského revíru – nový minerál pro rudní revír a indikátor Sn-W mineralizace. – Bull. mineral. petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 13, 185 – 187. Pertold Z. (1986): Prevariscan W, Sn mineralization of the Bohemian Massif. – Inter. Conf. on the Metallogeny of the Precambrian, Prague, 55 – 53. Pokorný J. (1963): Závěrečná zpráva o vyhledávácím průzkumu Pb – Zn ložisek havlíčkobrodského rudního uzlu. – MS. Geologický průzkum, n.p. Brno závod Jihlava, Jihlava. Prchlík I. a Jeřábek M. (1965): Wolframové zrudnění u Cetorace, západně od Pacova. – Věst. Ústř. Úst. Geol. 40 (1), 47 – 49. Solař J. (1863): Paměti města Humpolce. – 1 – 143. Jeronym Jan Nep. Solař, Praha. Staněk V., Brzoň R., Durdík T., Dragoun B., Filip P, Kocman F. a Páša J. (2010): Hrad Orlík nad Humpolcem. – 1 – 260. Web-to-print a.s., Humpolec. Sztacho P. (1979): Nerosty erlánů v okolí Humpolce. – Sbor. příspěvků ke geol. výuk. jz. části Českomor. vrchoviny. Jihočeské muzeum, České Budějovice, 90 – 98. Sztacho P. (1982): Zhodnocení akumulací zlata v širším okolí Humpolce. – MS, Diplomová práce, PřUK Praha. Štroufek F. (1920): Zlato u Humpolce. – Zálesí 1, 118 – 120. Tenčík I. (1970a): Šlichová prospekce. Dílčí zpráva úkolu Stopové a vzácné prvky Českomoravská vrchovina. – MS, Geofond, Praha. 22380. Tenčík I. (1970b): Závěrečná zpráva. Stopové a vzácné prvky Českomoravská vrchovina. Dílčí zpráva Trucbába. – MS, Geoindustria, Praha. 22380. Tenčík I. (1970c): Závěrečná zpráva. Stopové a vzácné prvky Českomoravská vrchovina. Dílčí zpráva Valcha. – MS, Geoindustria, Praha. 22380. Vohlídal A. (1938): Kde se u nás rýžovalo zlato. – Zálesí 19, č. 3, 37 – 40. Whitney D. L., Evans B. V. (2010): Abbreviations for names of rock-forming minerals. – Canad. Mineralogist, 95, 185 – 187.

58

Seznam příloh 1) Historická důlní díla v oblasti Trucbába – Valcha (mapa vložená volně) 2) Fotodokumentace důlních děl v oblasti Trucbába – Valcha 3) Vodní kanál 4) Mapa šlichové prospekce 5) Tabulky objemového zastoupení minerálů ve šlichu 6) Tabulky WDX-bodových analýz 7) BSE-fotografie šlichů 8) BSE-fotografie těžkých minerálů

59