MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta
Výskyt a rozložení refrakčních vad Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autorka:
Mudr. Jan Richter
Bc. Šárka Trnečková
Obor:
Zdravotní vědy
Optika a optometrie
Brno, Duben 2006
Úvod .............................................................................................................................5
1. Přehled anatomie zrakového ústrojí ...........................................................................6
1.1. Oční koule (bulbus oculi) ...................................................................................6 1. 1. 1. Zevní vrstva oční koule (tunica fibrosa) .....................................................6
1. 1. 2. Střední vrstva oční koule (tunica vasculoca)...............................................7 1. 1. 3. Vnitřní vrstva oční koule (tunica nervosa) ..................................................7
1. 1. 4. Nitrooční prostor........................................................................................8
1. 2. Zraková dráha....................................................................................................8 1. 3. Pomocné a ochranné orgány oka........................................................................9
2. Fyziologie vidění.....................................................................................................10
3. Oko jako optický aparát...........................................................................................10
3. 1. Gullstrandovo schematické oko ....................................................................... 10
3.2. Rohovka a její lomivost .................................................................................... 11 3. 3. Oční čočka a její lomivost............................................................................12
4. Akomodace .............................................................................................................12
4. 1. Mechanismus akomodace ................................................................................ 12
4. 2. Akomodační šíře.............................................................................................. 13
5. Refrakce oka ...........................................................................................................14
5. 1. Vývoj refrakce oka .......................................................................................... 14
5. 2. Fyziologické změny refrakce ........................................................................... 14 5. 3. Patologické změny refrakce ............................................................................. 15
6. Emetropie................................................................................................................15
7. Refrakční vady ........................................................................................................16
7. 1. Příčiny vzniku refrakčních vad ........................................................................ 16
7 .2. Výskyt a rozložení refrakčních vad v populaci ................................................ 17
8. Hypermetropie ........................................................................................................18
8. 1. Charakteristika ................................................................................................ 18 8. 2. Rozdělení ........................................................................................................ 19
8. 3. Příznaky hypermetropie ................................................................................... 20 8. 4. Zásady korekce hypermetropie ........................................................................ 21
9. Myopie....................................................................................................................22
9. 1. Charakteristika ................................................................................................ 22 9. 2. Rozdělení ........................................................................................................ 23 2
9.3. Příznaky myopie............................................................................................... 24
9. 4. Zásady korekce myopie ................................................................................... 24
10. Astigmatismus.......................................................................................................26
10. 1. Charakteristika............................................................................................... 26
10. 2. Rozdělení astigmatismu ................................................................................. 27 10. 3. Příznaky astigmatismu ................................................................................... 28 10. 4. Zásady korekce astigmatismu ........................................................................ 29
11. Anizometropie.......................................................................................................29
11. 1. Charakteristika............................................................................................... 29
11. 2. Rozdělení anizometropie ............................................................................... 29 11. 3. Příznaky anizometropie ................................................................................. 30
11. 4. Zásady korekce anizometropie ....................................................................... 30
12. Afakie ..................................................................................................................31
12. 1. Charakteristika............................................................................................... 31 12. 2. Příznaky afakie .............................................................................................. 31
12. 3. Zásady korekce afakie ................................................................................... 31
13. Presbyopie.............................................................................................................32
13. 1. Charakteristika............................................................................................... 32
13. 2. Příznaky presbyopie ...................................................................................... 33 13. 3. Zásady korekce presbyopie ............................................................................ 34
14. Možnosti korekce refrakčních vad .........................................................................34
14. 1. Brýlová korekce ............................................................................................ 34 14. 2. Korekce kontaktními čočkami ....................................................................... 35
14. 3. Refrakční chirurgie ........................................................................................ 36
15. Výzkum.................................................................................................................39
15. 1. Úvod ............................................................................................................. 39 15. 2. Vyšetřované osoby a metodika ...................................................................... 39
15. 3. Výsledky ....................................................................................................... 41 15. 3. 1. Srovnání subjektivní a objektivní refrakce..............................................41
15. 3. 2. Věkové rozložení vyšetřovaných a typ refrakční vady ............................45
15. 3. 3. Myopie ..................................................................................................46
15. 3. 4. Hypermetropie .......................................................................................47 15. 3. 5. Astigmatismus .......................................................................................47 15. 3. 6. Věk předpisu první brýlové korekce.......................................................50 3
15. 3. 7. Dědičnost u refrakčních vad ...................................................................51
15. 3. 8. Stabilita refrakce ....................................................................................52
15. 3. 9. Formy korekce .......................................................................................53 15. 3. 10. Presbyopie ...........................................................................................57
15. 4. Diskuse a hodnocení ...................................................................................... 59 15. 5. Závěry ........................................................................................................... 63
15. 6. Souhrn........................................................................................................... 64
Závěr...........................................................................................................................65
Použitá literatura .........................................................................................................66 Příloha ........................................................................................................................68
4
Úvod Zrak je naším nejdůležitějším smyslem. Jen díky tomuto smyslu přijímáme více
jak 80% informací z okolního světa. Pod pojmem zrak rozumíme vnímání barev, světla, tvarů, kontrastu, hloubky a rozlišovací schopnost.
Člověk se nerodí s dokonalým viděním. Zdravé novorozené dítě se zdravým okem
má jen nejnižší vidění, rozlišuje pouze světlo a tmu. Vývoj vidění je velice složitý
komplexní proces. Zdravému dítěti trvá 7 až 8 roků než se naučí dobře vidět oběma
očima. Tento vývoj je ovlivněn mnoha vnitřními a vnějšími faktory, které tento proces mohou i nepříznivě ovlivnit.
To, že vidíme dobře považujeme za samozřejmost. Často si význam dobrého zraku
uvědomíme, až když nám přestává sloužit. Nejtěžším očním postižením je slepota. Slepý ztrácí kontakt s realitou a jen obtížně se zařazuje do každodenního života. Častěji
než se slepotou se v životě setkáme se snížením zrakové ostrosti u refrakčních vad. V populaci najdeme jen malé procento lidí, jejichž refrakční stav oka můžeme
považovat za ideální. Kromě toho žijeme v době, která na náš zrak klade vysoké
požadavky. Tyto všechny faktory pak způsobují, že i malá refrakční vada se stává zjevnou a potřebuje správnou korekci.
Cílem této práce je shrnout problematiku refrakčních vad. První, teoretická část
této práce se bude věnovat refrakčním vadám, jejich charakteristikou, zásadami a
přehledem možností jejich korekce. Druhá část této práce pak obsahuje výzkum na toto téma.
5
1. Přehled anatomie zrakového ústrojí Zrakové ústrojí se skládá z periferní části, zrakové dráhy a ze zrakového ústředí.
Periferní část představují oční bulby, spolu s přídatnými orgány (tj. víčka, spojivka, slzné ústrojí a okohybné svaly).
1.1. Oční koule (bulbus oculi) Oční koule má přibližně kulovitý tvar a je uložena v kostěné schránce – očnici. Na
očním bulbu rozeznáváme rovník (ekvátor), což je pomyslná linie na obvodu oka, jejíž rovina dělí bulbus na dvě poloviny, a jednak poledníky (meridiány), linie spojující přední a zadní pól oka. Průměrná vzdálenost mezi předním a zadním pólem oka odpovídá 24 mm.
Stěnu očního bulbu tvoří tři vrstvy: zevní – vazivová, střední – cévnatá a vnitřní –
nervová. Nitrooční prostor je tvořen přední a zadní komorou, čočkou a sklivcem.
Obr. 1: Schéma průřezu lidského oka
1. 1. 1. Zevní vrstva oční koule (tunica fibrosa) Povrchová vrstva oka je tvořena bělimou a rohovkou. 6
Rohovka (cornea) je vysoce specializovaná tkáň. Má tvar horizontálně uložené elipsy
(horizontální průměr 11,5 – 12mm, vertikálně 11 mm). Ve shodě se svým optickým účinkem
je hladká, lesklá a průhledná. Skládá se ze šesti vrstev: epitelu, Bowmanovy membrány,
stromatu, Descemetovy membrány a endotelu. Rohovka je prvním optickým médiem oka a vykazuje vysokou lomivost.
Bělima (sclera) je bílá a neprůhledná, tvořena kolagenním vazivem, zaujímá 5⁄6
pevného obalu oka. V oblasti limbu přechází v rohovku. Pomáhá udržovat tvar oka a upínají se na ni okohybné svaly.
1. 1. 2. Střední vrstva oční koule (tunica vasculoca) Stření vrstva oční koule , tzv. živnatka (uvea), je tvořena duhovkou, řasnatým tělískem
a cévnatkou.
Duhovka (iris) tvoří přepážku mezi předním a zadním segmentem oka. Uprostřed je
kruhový otvor – zornice (pupilla), jejíž šíře je ovládána dvěma hladkými svaly – svěračem a
rozvěračem. Při osvětlení se zornice zužuje, za šera a tmy rozšiřuje. Množství pigmentu v duhovce určuje barvu očí a chrání před oslněním.
Řasnaté tělísko (corpus ciliare) je na průřezu tvořeno trojúhelníkovitým prstencem,
který je umístěn při kořeni duhovky. V řasnatém tělísku se nachází hladký ciliární sval (musculus ciliare), jehož činnost ovlivňuje tah závěsných vláken čočky a tím je umožněna
akomodace. Dále se v řasnatém tělísku tvoří komorová tekutina, která má význam při udržování nitroočního tlaku a je jedním z optických médií oka.
Cévnatka (chorioidea) obsahuje množství cév a její hlavní funkcí je výživa vnějších
vrstev sítnice.
1. 1. 3. Vnitřní vrstva oční koule (tunica nervosa) Vnitřní vrstva oka je tvořena sítnicí (retinou), průhlednou blankou, která se dělí na
optickou a slepou část. Úlohou sítnice je přijímat do oka dopadající světelné paprsky, které komplikovaným chemickým způsobem mění v elektrické impulsy, vedené dále do mozku.
Ke splnění této úlohy jsou v sítnici jednotlivé vrstvy s přesně definovanou úlohou. Tyčinky a čípky, fotoreceptory, přijímají jako citlivá vrstva světelné impulsy. Dále jsou to bipolární a
7
gangliové buňky, které tyto vzruchy vedou dále. Výstavbu sítnice doplňují podpůrné buňky (Müllerovy buňky a neuroglie) a asociační buňky (buňky horizontální a amakrinní).
Na sítnici můžeme najít několik zvláštních úseků: centrální jamka (fovea centralis
retinae) je nazývána místem nejostřejšího vidění, papila zrakového nervu (papilla nervi optici) je výstupem nervových vláken ze sítnice a jedná se o fyziologicky slepé místo sítnice, a zubatou čáru (orra serrata), což je linie, ve které přechází optická část sítnice ve slepou část.
1. 1. 4. Nitrooční prostor Komorová voda (humor aqaeus) je bezbarvá čirá tekutina vyplňující prostor přední a
zadní komory oka. Přední komora je prostor mezi zadní plochou rohovky, přední plochou duhovky a v zornicové oblasti přední plochou čočky. Zadní komora je vymezena zadní plochou duhovky, zbývající částí přední plochy čočky a částí řasnatého tělíska. Komorová
voda je produkována výběžky řasnatého tělíska. Ze zadní komory proudí přes zornici do přední komory oka a odtud je odváděna komorovým úhlem do Schlemmova kanálu.
Oční čočka (lens cristaelina) má bikonvexní tvar (ekvatoriální průměr 9 – 10 mm,
tloušťka 4 mm) a je ve své poloze upevněna vlákny závěsného aparátu. Skládá se z pouzdra, jádra a kůry. Je elastická a její tvar se mění tahem závěsného aparátu.
Sklivec (corpus vitreum) zaujímá asi 80% obsahu oka. Slouží k udržení formy očního
bulbu svým tlakem na oční obaly a je součástí lomivého systému oka, proto nemá cévy a je průhledný.
1. 2. Zraková dráha Zraková dráha probíhá od smyslových buněk sítnice až do zrakových center v mozkové
kůře. Zraková dráha je tříneuronová: první neuron zrakové dráhy tvoří výběžky gangliových buněk sítnice, druhý neuron jsou nervová vlákna vycházející z corpus geniculatum laterále a třetí neuron jsou nervová vlákna vycházející z Gratioletova svazečku.
Receptory sítnice mění světelné impulsy v elektrické a ty potom přenášejí bipolární a
gangliové buňky. Vlákna gangliových buněk se sbíhají na sítnici v místě zvaném papila
zrakového nervu (papilla nervi optici). Zde začíná oční nerv, který dále probíhá orbitou, pak kostěným kanálkem až do střední jámy lební k chiasmatu.
8
V chiasmatu dochází ke spojení zrakových nervů obou očí, jejichž vlákna se zde
částečně kříží a vystupují z chiasmatu jako optické trakty.
Optické trakty obsahují vlákna z obou očí. V mezimozku vstupují do corpus
geniculatum laterale, primárního zrakového centra. Jde o jedinou přepojovací stanici nervových vláken mezi sítnicí a zrakovými centry.
Z corpus geniculatum laterále vybíhá směrem k zadnímu mozkovému laloku svazek
bílé mozkové hmoty, tzv. Gratioletův svazek, který představuje třetí neuron zrakové dráhy.
Zraková centra jsou umístěna v mozkové kůře okcipitálního laloku a nazývají se area
striata (area 17), area parastriata (area 18) a area peristriata (area 19). V area striata končí vlákna Gratioletova svazku a jde vlastně o konečnou přijímací stanici zrakových impulsů. Oblast obou dalších arejí slouží ke zpracování a zhodnocení přijatých impulsů.
1. 3. Pomocné a ochranné orgány oka K přídatným očním orgánům řadíme očnice, oční víčka, spojivku, slzný aparát a
okohybné svaly.
Pravý a levý bulbus leží ve dvou kostěných otvorech v obličejové části lebky. Očnice
má tvar čtyřboké pyramidy a na její stavbě se účastní sedm kostí: horní čelist, kost jařmová, kost čelní, kost slzná, kost čichová, kost patrová a kost klínová. S okolními dutinami a
prostory je očnice spojena kostními kanály, otvory a štěrbinami, skrz které do očnice prostupují okohybné svaly, nervy a cévy.
Oční víčka jsou dvě modifikované kožní řasy, které uzavírají zepředu orbitu. Chrání
oko před poraněním, nečistotami a oslněním. Kromě toho mrkáním roztírají na přední ploše bulbu slzy.
Spojivka je sliznice, která pokrývá vnitřní stranu víček a přechází na přední stranu
očního bulbu. Její význam spočívá v obsahu velkého množství žlázek, ať už lymfatických nebo přídatných slzných.
Slzný aparát je tvořen částí slzotvornou (slzná žláza a přídatné slzné žlázky) a
slzovodnou (slzné body, slzné kanálky, slzný vak, slzovod ústící pod dolní nosní skořepu).
Okohybné svaly umožňují dokonalou souhru pohybů obou očí. Hybnost každého oka
obstarává šest svalů: čtyři přímé svaly (horní přímý sval, dolní přímý sval, zevní přímý sval,
vnitřní přímý sval) a dva šikmé svaly (dolní a horní šikmý sval).
9
2. Fyziologie vidění Vidění je velice složitý fyziologický děj skládající se z několika na sebe navazujících
pochodů. Zrakový vjem vzniká tím, že světelné paprsky projdou optickými prostředími oka a spojují se na sítnici. Světlo je na sítnici absorbováno pigmentovým epitelem sítnice, dochází
tak k podrážení fotoreceptorů sítnice (tyčinek a čípků). Toto podráždění je dále vedeno
nervovými drahami až do korových zrakových center. Zrakový vjem je pak výsledkem
složitých nervových pochodů nejen ve zrakovém centru, ale celém mozku, jehož různé okrsky jsou vzájemně propojeny.
3. Oko jako optický aparát Oko bývá ve své funkci často přirovnáváno k fotografickému aparátu. Vlastní komoru
představuje dutina vyplněná sklivcem; rohovka, komorová voda a oční čočka mají funkci
objektivu . Sítnice pak zastupuje citlivou vrstvu fotografického filmu, na kterou dopadají světelné paprsky, jejichž množství reguluje zornice.
Struktury tvořící optický systém oka jsou: přední plocha rohovky, hmota rohovky,
zadní plocha rohovky, komorová voda, přední plocha čočky, nitročočkové struktury, zadní
plocha čočky a sklivec. Tato optická prostředí světelné paprsky nejen propouští, ale také je lámou.
3. 1. Gullstrandovo schematické oko Gullstrandovo schematické oko je optický model průměrného lidského oka, obsahující
indexy lomu, zakřivení a vzdálenosti jednotlivých struktur optického systému. Tento model
propracoval švédský oftalmolog Allvar Gullstrand, a dodnes je tento model používán jako výchozí pro formulování zobrazení v oku, refrakčních vad a jejich korekce.
10
Obr. 2: Schematické Gullstrandovo oko s hodnotami optického systému
Vzhledem k tomu, že index lomu komorové vody a sklivce jsou téměř totožné (1,33) a
plochy rohovky můžeme považovat za planparalelní, složitý optický systém se nám mění na jednoduchý, tvořený dvěma optickými prvky:
1. přední plochou rohovky mezi vzduchem a komorovou vodou, 2. sklivcem a čočkou.
Obr. 3: Rozměry redukovaného oka
3.2. Rohovka a její lomivost Rohovka představuje první část optického systému. Můžeme ji definovat jako
průhlednou tkáň ohraničenou dvěma plochami o poloměru křivosti r1 = 7,8 mm a r2 =
7,7 mm. Jako součást optického systému oka má rohovka největší lomivost, tato hodnota kolísá mezi +40,0 až +45,0 dioptrií (dále jen D). 11
Lomivost oční čočky dosahuje asi jen poloviny této hodnoty. Takto vysoká
lomivost rohovky je dána rozdílem indexu lomu mezi vzduchem a komorovou vodou.
3. 3. Oční čočka a její lomivost Určení lomivosti čočky je znesnadněno tím, že oční čočka nemá homogenní
strukturu. Je tvořena mnoha vrstvami, přičemž vrstvy uložené centrálněji mají mnohem
vyšší index lomu než ty periferní. Index lomu korových vrstev čočky je asi 1,386, jádra asi 1,41. Poloměr zakřivení přední plochy čočky je asi 10 mm, zadní plochy asi 6 mm. Přední plocha je tedy plošší než plocha zadní. Celková lomivost oční čočky se uvádí +16,0 až +20,0 D.
Tato zvláštní struktura oční čočky umožňuje zvýšit hodnotu její lomivosti až na
dvojnásobek (akomodace) a také pomáhá korigovat nedostatky optického systému oka (aberace sférická a chromatická, rozptyl).
4. Akomodace Akomodace představuje schopnost oka vidět ostře předměty na různou vzdálenost.
Jde tedy o schopnost měnit optickou mohutnost čočky tak, aby ostrý obraz předmětu, nacházející se v různé vzdálenosti před okem, zůstal trvale ostře zobrazen v rovině sítnice.
4. 1. Mechanismus akomodace Zjednodušeně lze říci, že při akomodaci dochází k stahu vláken ciliárního svalu,
což vede k uvolnění čočky a tím ke změně poloměru zakřivení. Celý proces je však
složitější. Základní biomechanické a anatomické změny v průběhu akomodace jsou následující: kontrakce ciliárního svalu, ciliární sval s cévnatkou i zadní částí ciliárního
závěsu se posune asi o 0,5 mm dopředu, přední část zonulárního závěsu se uvolní.
Elastická čočka a její pouzdro se zaoblí a zvýší lomivost, protože se ekvatoriální průměr
čočky zmenší o 0,4 mm, přední pól čočky se posune o 0,3 mm dopředu a změní poloměr zakřivení z 11 na 5,5 mm, zadní pól se posune o 0,15 mm dopředu a změní 12
poloměr zakřivení z 5,18 na 5,05 mm. Centrální tloušťka čočky se zvýší o 0,36 až 0,58 mm a v důsledku gravitace čočka poklesne o 0,3 mm.
Obr.4: Akomodace
V levé polovině obrázku je vyznačena poloha čočky a duhovky v akomodačním klidu, v pravé polovině při maximální akomodaci.
Činnost akomodace tak především ovlivňují dva faktory: schopnost čočky měnit
tvar a síla ciliárního svalu. Schopnost čočky měnit tvar (fyzikální deformace čočky – stlačitelnost, elasticita) označujeme jako fyzickou akomodaci. Kontrakční sílu ciliárního svalu pak označujeme jako fyziologickou akomodaci.
Akomodaci ovlivňuje řada dalších faktorů a to jak optických (sférická a
chromatická aberace, astigmatismus), tak i neoptických (velikost, vzdálenost předmětu). Vliv má také nálada, vůle, ale i osvětlení a kontrast.
4. 2. Akomodační šíře Rozmezí, ve kterém vidí oko jednotlivé body ostře je ohraničeno tzv. dalekým a
blízkým bodem, mezi nimiž se nachází akomodační interval. Daleký bod R (punctum remotum) je bod ležící na optické ose, který se zobrazí na sítnici oka při minimální
akomodaci. Blízký bod P (punctum proximum) je bod ležící na optické ose, který se zobrazí na sítnici při maximální akomodaci.
Rozdíl statické (klidové) a dynamické (maximální) refrakce udává akomodační
šíři AŠ. Akomodační šíři vyjadřujeme v dioptriích a je rovna rozdílu reciproké hodnoty
vzdálenosti dalekého a blízkého bodu. Jde tedy o největší možný nárůst refrakční síly oka dosažitelný akomodací.
Akomodační šíře od 5 let progresivně klesá, a to asi o 0,3D za rok. Zatímco v 10
letech je velikost akomodační šíře rovna asi 13,5D, tak v 52 letech je již prakticky nulová.
13
5. Refrakce oka Jak již bylo zmíněno, vývoj vidění je velice složitý proces. Podle Saunderse tento
vývoj prochází dvěma fázemi, a to fází aktivní a pasivní. Aktivní fáze je realizována
stálým přísunem zrakových podnětů. Pasivní fáze zajišťuje, aby zrakové podněty byly fokusovány na sítnici. Předpokladem je správný poměr mezi lomivostí optických prostředí a délkou oka, tedy správná refrakce. Ta je určována čtyřmi variabilními
hodnotami – lomivostí rohovky, lomivostí čočky, hloubkou přední komory a délkou oka.
5. 1. Vývoj refrakce oka Refrakce oka je tedy určována poměrem mezi axiální délkou oka a lomivostí
optického aparátu oka.
V prvních letech života dítěte je rozhodujícím prvkem určujícím refrakci
dramaticky narůstající délka oka. Růst oka, dle Sorsbyho, probíhá ve dvou fázích. V první, rychlé infantilní fázi, narůstá předozadní délka oka ze 17-18 mm na 23 mm. Růst oka o 5 mm by navozoval
krátkozrakost (myopii) asi 15 D, toto je však
kompenzováno změnami lomivosti rohovky a čočky v průběhu jejich růstu. Pomalý, juvenilní růst oka probíhá od 3 do 13 až 14 roků, a to jeden rok asi o 0,1 mm.
Podobně rychle jako oko roste i rohovka. Její průměr narůstá během prvního roku
života z 9,5 mm na 11-12 mm jako u oka dospělého. Spolu s narůstáním průměru se rohovka i ztenčuje a oplošťuje.
Oční čočka roste po celý život. Při narození je téměř kulovitá. Během prvního
roku se velikost čočky téměř zdvojnásobí, následně dochází k progresivnímu oplošťování přední i zadní plochy čočky.
5. 2. Fyziologické změny refrakce Refrakce oka však nezůstává stálá ani po ukončení růstu těla kolem 20. roku, ale
mění se, je dynamická. Podle Slatera můžeme pozorovat v průběhu života dvě fáze hypermetropizující a dvě fáze myopizující. z hlediska refrakce poměrně stabilní.
14
Mezi 20. a 50. rokem věku je období
Obr. 5: Slataperova křivka
Křivka průměrných změn refrakčního stavu.
Po narození až do 8. roku věku, přes narůstající délku oka, dochází
k hypermetropizaci. Po 8. roce je hypermetropizace střídána obdobím myopizace, a to až do 20. roku věku. Pak nastává období relativního klidu. Druhá fáze hypermetopizace
probíhá mezi 50. a 65. rokem a po 65. roce je opět střídána fází myopizační. Pro tyto změny refrakce je charakteristický jejich pomalý, plíživý průběh.
5. 3. Patologické změny refrakce Refrakce může být změněna i nefyziologicky. Tato změna bývá náhlá a
neočekávaná, projevující se poruchou zrakové ostrosti. Tyto poruchy zraku mohou být funkční a proto přechodné. Naproti tomu se může jednat i o poruchy organické, trvalé.
Příčin, které mohou způsobit nefyziologické změny refrakce, je velmi mnoho.
Zjednodušeně je můžeme rozdělit do tří skupin. Jsou to: oční onemocnění a úrazy (oční záněty, tupá poranění oka apod.), celková onemocnění (diabetes mellitus apod.) a léky (mydriatika apod.).
6. Emetropie Refrakční stav oka, kdy rovnoběžné paprsky přicházející z nekonečna vytvářejí
ohnisko na sítnici, označujeme jako emetropii. Emetropie je stav, který vykazuje dokonalou vyváženost optického systému oka. 15
Emetrop zobrazí na sítnici celou množinu bodů vyplňující předmětový prostor
před okem v rozsahu akomodačního intervalu. Údaj, s nímž definujeme momentální
refrakční stav oka, se nazývá axiální refrakce AR a je určena reciprokou hodnotou vzdálenosti dalekého bodu.
Obr.6: Zobrazení v emetropickém oku
7. Refrakční vady Při refrakčních vadách – ametropiích se obraz pozorovaného předmětu, který leží
v nekonečnu (5 - 6 m), zobrazí mimo sítnici. Vzniklý obraz je tím méně ostrý, čím více
je od sítnice vzdálen. U krátkozrakosti (myopie) je vzniklý obraz před sítnicí, v případě
dalekozrakosti (hypermetropie) se obraz vytvoří za sítnicí. U astigmatismu nejsou lomivá prostředí ve všech meridiánech stejně lomivá a obraz je proto nejen neostrý ale i deformovaný.
7. 1. Příčiny vzniku refrakčních vad Možné příčiny refrakčních vad: 1) Poloha prvků optického systému oka:
• Krátký předozadní průměr oka vzhledem k lomivosti optického systému je příčinou vzniku osové (axiální) hypermetropie.
• Dlouhý předozadní průměr oka vzhledem k lomivosti optického systému je příčinou vzniku osové (axiální) myopie.
16
• Posunutí čočky – při posunutí dopředu vzniká myopie, při posunutí dozadu hypermetropie.
2) Vada zakřivení refrakčních ploch:
• Příliš malé zakřivení rohovky nebo čočky vede ke vzniku křivkové hypermetropie.
• Příliš velké zakřivení rohovky nebo čočky vede ke vzniku křivkové myopie. • Nepravidelné zakřivení rohovky nebo čočky způsobuje astigmatismus. 3) Šikmá poloha prvků optického systému. • Šikmá poloha čočky – subluxace. • Šikmá poloha sítnice. 4) Anomálie indexu lomu:
• Při nízkém indexu lomu komorové vody nebo vysokém lomu indexu lomu sklivce vzniká indexová hypermetropie.
• Při vysokém indexu lomu komorové vody nebo nízkém lomu sklivce vzniká indexová myopie.
5) Chybění prvků optického systému:
Nepřítomnost čočky (afakie) vyvolává hypermetropii. Dalším z možných příčin vzniku refrakčních vad je působení zevních vlivů, jako
je výživa, osvětlení při práci, pracovní vzdálenost a celkový způsob života. Do jaké
míry ale tyto zevní vlivy zasahují do vzniku refrakčních vad zůstává otázkou. Nicméně
je známou skutečností, že mezi lidmi s vyšším vzděláním se vyskytuje i větší počet myopií. Obecně je dnes přijímán názor, že rozhodujícím vlivem vzniku refrakčních vad je dědičnost.
7 .2. Výskyt a rozložení refrakčních vad v populaci Výskyt refrakčních vad v populaci není náhodný. Sledování celkových hodnot
refrakce vykazuje určité zákonitosti. Refrakční vady, dle Sorsbyho, ve svém výskytu 17
sledují průběh binominální křivky, jejíž vrchol je posunut směrem k hypermetropii. Křivka je tedy asymetrická, a to na straně myopie. Tuto asymetrii vyvolávají patologické formy osové myopie.
Obr. 7: Výskyt refrakčních vad v populaci
Soudíme tedy, že refrakční vady, mimo těžké myopie a hypermetropie, jsou
růstové variace, jejíž frekvence sleduje průběh binominální křivky s vrcholem kolem
+0,5 D. Je patrné, že do refrakční skupiny od 0,0 D do +1,75 D spadá asi 75% populace. Přibližně stejný počet lidí má refrakční vadu na straně hypermetropie od +2,0 D do +6,0 D a na straně myopie do -4,0 D.
Zajímavým poznatkem je, že na výskytu refrakčních vad se mohou podílet i
rasové rozdíly. U primitivních národů téměř chybí patologické formy refrakčních vad.
U národů jako jsou Japonci, Číňané je zase nesrovnatelně vyšší počet myopií něž u Evropanů.
8. Hypermetropie 8. 1. Charakteristika Dalekozrakost, hypermetropie, je refrakční vada, u které je lomivost optických
prostředí větší, než předozadní délka oka. U hypermetropického oka, které je
v akomodačním klidu, vzniká obraz pozorovaného předmětu za sítnicí. Obraz, který dopadá na sítnici, je proto zamlžený, nezřetelný, a menší (je blíže uzlovému bodu oka).
18
Obr. 8: Zobrazení v hypermetropickém oku
Dalekozrakost je ve většině případů vadou osovou. Při narození jsou prakticky
všechny oči dalekozraké ( +2,0 až +3,0 D). Rovnoměrně s růstem celého těla narůstá i předozadní délka oka, dochází k oplošťování rohovky a čočky, jako kompenzace
narůstání předozadní délky oka (emetropizace). Teoreticky by se tak každé oko mělo
stát emetropickým, prakticky však u více jak 50% očí zůstává určitý stupeň hypermetropie. Zkrácení předozadní délky oka zřídka překračuje 2 mm. Zkrácení předozadní délky o 1 mm představuje změnu refrakce asi o 3,0D, takže se málokdy setkáváme s hypermetropií větší než +6,0D.
Oko dalekozraké tedy můžeme považovat za oko ne zcela vyvinuté, oko které se
opozdilo ve vývoji.
8. 2. Rozdělení Dalekozrakost můžeme celkově dělit na hypermetropii latentní (skrytou) a
hypermetropii manifestní (zjevnou). Z hlediska příčiny pak na dalekozrakost axiální (osovou) a systémovou.
1. Axiální hypermetropie: Naprostá většina hypermetropií. Příčinou je zkrácená
předozadní délka bulbu (menší než 24 mm), přičemž lomivost optického systému 58,64D.
2. Systémová hypermetropie: Předozadní délka oka je 24 mm, ale lomivost optického
systému oka je menší než 58,64D. Systémovou hypermetropii dále dělíme na dalekozrakost indexovou a radiusovou (křivkovou). 19
• Indexová hypermetropie: Příčinou jsou snížené indexy lomu optických prostředí oka.
• Radiusová hypermetropie: Příčinou jsou zvětšené poloměry křivosti jednotlivých ploch optického prostředí oka.
Jak již bylo uvedeno, u dalekozrakosti vzniká obraz vytvořený bez akomodace
čočky za sítnicí. Kontrakcí ciliárního svalu může dalekozraký při akomodaci zvýšením refrakční hodnoty čočky vykorigovat část, nebo i celou hypermetropii.
Celkovou, totální dalekozrakost tvoří hypermetropie latentní a manifestní.
Latentní dalekozrakost, je vyrovnána základním fyziologickým napětím ciliárního svalu
(dosahuje asi +1,0D). Zbývající část hypermetropie je dalekozrakost manifestní, kterou tvoří hypermetropie fakultativní, zvládnutelná zvýšeným akomodačním úsilím, a absolutní hypermetropii, kterou již akomodace nezvládne vykorigovat.
Absolutní dalekozrakost prakticky určuje nejslabší spojka, která umožňuje ostré
vidění do dálky. Rozdíl v hodnotě nejsilnější a nejslabší spojky, s kterou vidí dalekozraký dobře do dálky, určuje hypermetropii fakultativní. Jejich součet, tedy hodnota nejsilnější spojky, se kterou vidí hypermetrop ostře do dálky, určuje dalekozrakost manifestní. Nakapání cykloplegika zrušíme základní tonus ciliárního svalu. Zvýšená hodnota spojky, která nyní zajistí ostré vidění do dálky, se rovná latentní hypermetropii.
8. 3. Příznaky hypermetropie Na rozdíl od emetropického oka je oko hypermetropické relativně malé, stejně tak
i rohovka. Čočka, která velikost nemění, se zdá relativně velká a přední oční komora je
mělká. U hypermetropie je nadměrně vyvinutý ciliární sval. Sítnice, zvláště u vyšších dalekozrakostí, mívá tzv. hedvábný lesk, okraj papily bývá lehce neostrý a cévy bývají
vinuté. U vyšších hypermetropických anizometropií, na straně vyšší hypermetropie, bývá často asymetrie obličeje.
20
8. 4. Zásady korekce hypermetropie U hypermetropického oka se obraz pozorovaného předmětu vytváří za sítnicí,
daleký bod je tedy v konečné vzdálenosti za okem. Blízký bod, zobrazovaný na sítnici
při maximální akomodaci, se může objevit před okem, v nekonečnu nebo za okem. Platí, že u hypermetropie je akomodační interval posunut dále od oka.
Obr. 9: Hypermetropické oko bez korekce
Obrazové ohnisko hypermetropického oka se tvoří za sítnicí, daleký bod R leží
v konečné vzdálenosti za okem, blízký bod P leží v konečné vzdálenosti před okem.
Hypermetrop, chce-li vidět ostře do dálky, musí namáhat akomodaci mnohem více
než emetrop, především při práci na blízko. Nadměrné zatížení akomodace, a s tím
spojená porucha souhry akomodace a konvergence, vede ke vzniku astenopických potíží. Nízké hypermetropie s normálním viděním, kdy dalekozraký nemá žádné obtíže,
není třeba korigovat.
U dětí do 7 let hypermetropii korigujeme pouze v případě, je-li vada vysoká nebo
když dítě šilhá. Starší děti, do 16 let, korigujeme při snížené zrakové ostrosti a při astenopických obtížích. Je-li vada vyšší než +3,0D, doporučujeme stálé nošení brýlí, u nižších dioptrií je možné korekci nosit jen při práci do blízka.
21
Obr. 10: Hypermetropické oko s korekcí
U dospělých není korekce při dalekozrakosti do +3,0D nutná, pokud nemají žádné
obtíže. V pozdějším věku, kdy se hypermetropie stane manifestní, je nutná korekce na dálku i na blízko. Při špatném vidění do dálky, předepisujeme nejsilnější spojku,
s kterou pacient vidí ostře. U mladších hypermetropů s velkou akomodační rezervou nemusíme
korigovat
celou
hypermetropii.
Plnou
korekci
předepisujeme
při
astenopických obtížích, u neurastenií a svalové slabosti, abychom odlehčili akomodaci.
9. Myopie 9. 1. Charakteristika Myopie (krátkozrakost) je refrakční vada, u které je lomivost optických prostředí
oka větší než předozadní délka bulbu. U krátkozrakého oka tvoří rovnoběžné paprsky v akomodačním klidu ohnisko před sítnicí.
Obr. 11: Zobrazení v myopickém oku
22
Na vznik myopie mají asi rozhodující vliv příčiny genetické, ale není vyloučen ani
účinek zevních příčin. Pro genetický původ svědčí výsledky výzkumu jednovaječných dvojčat (mají stejnou refrakci). Bylo také prokázáno, že krátkozrakost zjišťujeme u 40
až 60% dětí, které mají oba rodiče krátkozraké, u 23 až 40% dětí, kdy jeden z rodičů je
krátkozraký, a jen u 6 až 15% dětí, u nichž žádný z rodičů krátkozrakost nemá. O
účinku zevních vlivů na vznik myopie svědčí i skutečnost, že s myopií se setkáváme u 3% pomocných zaměstnanců, ale až u 30% studentů.
9. 2. Rozdělení Myopii můžeme rozdělit podle příčin vzniku a podle stupně krátkozrakosti. 1. Myopie axiální (osová): Nejčastější typ krátkozrakosti, příčinou je prodloužení
předozadní délky oka (nad 24 mm), při celkové lomivosti oka 58,64D.
2. Myopie systémová: Příčinou je vyšší lomivost optického aparátu než 58,64D při
předozadní délce oka 24 mm. Systémovou myopii dělíme podobně jako hypermetropii na indexovou a rádiusovou.
• Indexová myopie: Indexy lomu optických prostředí oka jsou zvýšené. • Radiusová myopie: Poloměry křivosti optických prostředí oka jsou zmenšené.
Dělení myopie podle stupně vady:
• Lehká myopie - od 0,0D do -3,0D
• Střední myopie - od -3,25D do -6,0D
• Vysoká myopie - od -6,25D do -10,0D • Těžká myopie - nad -10,0D
23
Výskyt krátkozrakosti stoupá asi z 2% v 6 letech na 25% v dospělosti. Postihuje
stejně často obě pohlaví, myopie nad -5,0D však častěji ženy. Myopii dělíme na krátkozrakost stacionární a progresivní (maligní).
Stacionární myopie se relativně zvyšuje po dobu růstu (asi do 20 let).
Nejčastějším typem stacionární myopie je myopie školní. Objevuje se mezi 6. a 9. rokem věku a zřídka přesahuje -5,0 (-7,0) D. S pokračujícím růstem oka pomalu
progreduje (kolem 0,3 až 0,45D za rok) a stabilizuje se kolem 20. roku života. Tzv. pozdní myopie vzniká obvykle kolem 18. roku a dosahuje -2,0 až -3,0D.
Myopie progresivní se od stacionární myopie liší progresivním nefyziologickým
narůstáním předozadní délky oka. Progresivní myopie vzniká již ve velmi raném věku, čím dříve vznikne, tím je stupeň krátkozrakosti vyšší, často bývá příčinou změn na očním pozadí.
9.3. Příznaky myopie U myopií, především axiálních krátkozrakostí vyššího stupně, dlouhý předozadní
průměr vyvolává dojem exoftalmu. Přední komora je hluboká, zornice širší, líněji
reaguje. Nekorigovaný myop méně akomoduje, má tedy méně vyvinutý ciliární sval. Při vysokých myopiích se objevují změny na očním pozadí. Při maligních myopiích vzniká
půlměsíčitá atrofie sítnice a cévnatky při zevním okraji papily (conus myopicus).
V centrální krajině se mohou objevovat bělavé trhliny, nahromadění pigmentu, krvácení do sítnice i do sklivce, hrozí odchlípení sítnice.
9. 4. Zásady korekce myopie Paprsky jdoucí z nekonečna tvoří v krátkozrakém oku ohnisko před sítnicí.
Divergentními paprsky mohou vytvořit ohnisko před sítnicí, proto ke korekci myopie
používáme rozptylek. Krátkozraké oko vidí ostře jen předměty, které jsou v dalekém
bodě, který je u myopického oka v blízké vzdálenosti před okem. Vzdálenost dalekého bodu je mírou stupně krátkozrakosti.
24
Obr. 12: Myopické oko bez korekce
Obrazové ohnisko myopického oka se tvoří před sítnicí, daleký bod R leží v konečné vzdálenosti před okem.
Myopie se klinicky projevuje neostrým viděním do dálky, při dobrém vidění do
blízka. Nekorigovaní myopové obvykle nemají žádné obtíže a jsou se svým viděním spokojeni. Nemají-li možnost srovnání, často si myslí, že je jejich vidění normální.
Korekce u nich může vyvolat obtíže spojené s vyvolaným akomodačním úsilím.
Myopovi obvykle chybí tonus ciliárního svalu, proto je možné aplikovat přímo hodnotu dioptrií zjištěnou v cykloplegii. Při předepisování korekce krátkozrakému si musíme uvědomit, že nekorigovaný myop konverguje bez akomodace. Nikdy tedy nesmíme myopa překorigovat, nutili bychom ho akomodovat vez konvergence.
Při lehké krátkozrakosti, kolem -0,5D, předepisujeme korekci jen pro příležitostné
použití. Při dobrém osvětlení mají tito myopové dobrou zrakovou ostrost. Střední myopii korigujeme nejslabší rozptylkou, s kterou vidí myop ostře do dálky. Při progresivní myopii bývá slabá jak akomodace tak konvergence, proto plná korekce není
možná. Brýle na celodenní nošení je proto vhodné podkorigovat o 2,0 až 3,0 D, plnou korekci předepisujeme pouze do kina, divadla, na sport.
Obr. 13: Myopické oko s korekcí
25
10. Astigmatismus 10. 1. Charakteristika Astigmatismus je refrakční vada, při které rovnoběžné paprsky přicházející
z nekonečna nemají v různých meridiánech své ohnisko v téže rovině.
Obr. 14: Zobrazení v astigmatickém oku
Paralelní paprsky vytvářejí u pravidelně astigmatického oka místo jednoduchého bodového
ohniska dvě ohniskové přímky, oddělené ohniskovým intervalem. Jeho délka určuje stupeň vady.
Příčinou astigmatismu může být vada zakřivení, nesprávná centrace či index lomu.
Vada zakřivení postihuje nejčastěji rohovku a bývá vrozená. Tlakem horního víčka na
oko vysvětlujeme fyziologicky větší zakřivení rohovky ve svislém meridiánu (tzv. fyziologický sigmatismus – dosahuje až 1,0D). Získané změny zakřivení rohovky bývají následkem úrazů a onemocnění rohovky.
Vzácnější je čočkový astigmatismus. Příčinou může být zvětšené vyklenutí
zadního či předního pólu čočky (zadní či přední lenticonus), subluxace čočky a změna indexu lomu čočky.
26
Obr. 15: Astigmatické zobrazení, Sturmův koloid
10. 2. Rozdělení astigmatismu Astigmatismus dělíme na astigmatismus pravidelný a nepravidelný.
1. Pravidelný oční astigmatismus (regulární) je taková forma zobrazení v oku, při které se vytvoří místo obrazového bodu dvě na sebe kolmé obrazové přímky. Lze jej korigovat brýlovými skly.
2. Nepravidelný oční astigmatismus (iregulární) vzniká po úrazových stavech předních částí oka (rohovky). Řezy mají v různých meridiánech různou refrakci, nejsou na sebe
kolmé a svírají různé úhly. Tento typ astigmatismu nelze uspokojivě korigovat brýlovými skly, ke korekci používáme v některých případech kontaktní čočky. Pravidelný astigmatismus můžeme dále dělit podle následujících kritérií: A) Podle polohy hlavních řezů: • Přímý astigmatismus (podle pravidla) – první lámavá plocha rohovky ve
vertikálním směru má větší optickou mohutnost než ve směru horizontálním.
• Nepřímý astigmatismus (proti pravidlu) – u tohoto typu astigmatismu vykazuje horizontální meridián větší lomivost než meridián vertikální.
27
• Astigmatismus šikmých os – u tohoto astigmatismu jsou meridiány odchýlené
od horizontálního, respektive vertikálního směru a více jak 11º (podle některé literatury o 20º). Nelze tedy přesně určit, který meridián je horizontální a který vertikální.
B) Podle polohy ohniskových linií vzhledem k sítnici: • Astigmatismus jednoduchý (simplex) je charakterizován tím, že jedem meridián je emetropický (ohnisková linie leží na sítnici) a druhý meridián je myopický nebo hypermetropický (ohnisková linie leží před nebo za sítnicí). •
Astigmatismus
složený
(compositus)
-
oba
dva
meridiány
jsou
hypermetropické nebo myopické (obě ohniskové linie leží za nebo před sítnicí).
• Astigmatismus smíšený (mixtus) – jeden meridián je myopický a druhý hypermetropický (jedna ohnisková linie leží před a druhá za sítnicí).
10. 3. Příznaky astigmatismu Výskyt astigmatismu je vyšší po narození. Během prvních roků se incidence
astigmatismu u dětí výrazně snižuje. V tomto má důležitou roli narůstání předozadní délky oka a oplošťování rohovky. U dospělých se setkáváme s nefyziologickým
astigmatismem v 8 až 10%. Astigmatismus se vyskytuje častěji u anizometropů a při amblyopiích. Největší podíl na celkovém astigmatismu má zakřivení přední plochy
rohovky (rozdíl 0,1 mm působí astigmatismus asi 0,5D). Proti nejčastěji přímému
astigmatismu přední plochy rohovky bývá astigmatismus zadní plochy rohovky a astigmatismus čočky obvykle nepřímý. Protože astigmatismus přední plochy rohovky je
obvykle vyšší, zůstává celkový astigmatismus přímý. S tímto astigmatismem se setkáváme asi v 80%, zatímco s nepřímým v 10%, stejně jako s astigmatismem šikmým.
Snížení zrakové ostrosti v důsledku očního astigmatismu je různé podle typu vady.
Nejvíce možností ve vnějších příznacích rozeznáváme u hypermetropického astigmatismu. Podobně jak u čisté hypermetropie se může jednat o snížení zrakové
ostrosti bez astenopických potíží. Dále se setkáváme poměrně vysokou zrakovou 28
ostrostí, provázenou ovšem pocity únavy a astenopickými obtížemi. U jednoduchého myopického astigmatismu je vizus, v porovnání s prostou myopií, snížen přibližně na
polovinu. U složeného myopického astigmatismu bývá vizus snížen přibližně stejně
jako u čisté myopie. Relativně nejlepší vizus bývá zachován při smíšeném astigmatismu.
10. 4. Zásady korekce astigmatismu Malý (zvláště fyziologický) astigmatismus do 0,5D zpravidla není nutné korigovat.
Vždy je však nutný individuální přístup, protože u některých osob vede korekce i malého astigmatismu k překvapivému zlepšení zrakové ostrosti a k ústupu subjektivních problémů.
Akomodací jsme schopni vykorigovat pouze sférickou složku refrakční vady, ale
ne tu cylindrickou. Proto při korekci astigmatismu musíme vždy plně vykorigovat
cylindrickou složku (astigmatickou diferenci). Musíme si však uvědomit, že korekce astigmatismu vyvolává meridionální aniseikonii a tím i distorzi binokulárního prostorového vidění. U dospělých, kteří cylindrickou korekci dosud nenosili, bývá nutné
začít se snesitelnou korekcí. Plnou korekci můžeme aplikovat u dětí, které jsou adaptabilnější. Při korekci astigmatismu musíme vždy respektovat nejenom dioptrickou hodnotu astigmatické diference, ale i polohu osy korekčního cylindru.
11. Anizometropie 11. 1. Charakteristika Anizometropie je takový stav, kdy refrakce obou očí není stejná. V malém stupni
je anizometropie velice častá, ve vyšším stupni se nachází převážně u myopií. Četnost výskytu v populaci se uvádí více jak 4% (při rozdílu refrakce obou očí nad 2,0D).
11. 2. Rozdělení anizometropie Anizometropii můžeme dělit podle podle druhu a podle stupně. Rozeznáváme tak anizometropii:
29
• hypermetropickou (obě oči jsou hypermetropické), • myopickou (obě oči jsou myopické),
• smíšenou (jedno oko myopické, druhé hypermetropické), • astigmatickou (anizometropie při astigmatismu).
Zvláštním typem je anizometropie latentní nebo relativní, kdy lomivost optických
prvků určující refrakci obou očí (zvláště předozadní délka) je rozdílná, ale celkový poměr mezi lomivostí a délkou očí je však správný.
11. 3. Příznaky anizometropie Každý rozdíl v refrakci 0,25D působí 0,5% rozdílu ve velikosti obou sítnicových
obrazů. Rozdíl 5% v rozdílu obrazu obou očí se udává jako horní hranice, která se dá ještě snést. Aniseikonie je stav charakterizován nestejným tvarem velikostí sítnicových
obrazů. Aniseikonii závislou na stupni refrakce oka označujeme jako dioptrickou aniseikonii. Snaha o fúzi (splynutí obrazů) vyvolává astenopické obtíže. Při anizometropiích tak dochází k poruše binokulárního vidění. Dochází k alternujícímu vidění a někdy až k monokulárnímu vidění. Nepoužívané oko se tak stává tupozrakým.
11. 4. Zásady korekce anizometropie Ideálním řešením při léčbě anizometropie by byl předpis plné korekce každého
oka. Prakticky je však toto možné pouze u dětí do 12 let. Příčinou jsou vady korekčních skel, které mění velikost obrazu a při pohledu přes periferii vykazují prizmatický
účinek. U starších pacientů bývá snášen rozdíl 2,0 až 4,0D. Při předpisu postupujeme
přísně individuálně. U myopií bývá výhodné jedno oko plně vykorigovat pro pohled do dálky, druhé podkorigovat pro dobré vidění na blízko. U anizometropií bývá vhodné
použití kontaktních čoček, kde se neprojevuje prizmatický účinek při pohledu stranou jako u brýlových skel. Pozor však na velikost sítnicových obrazů.
30
12. Afakie 12. 1. Charakteristika Afakie, neboli bezčočí, označuje chybění čočky v oku. K tomuto stavu dochází
nejčastěji po operaci šedého zákalu a po úrazech, ale můžeme se s ní setkat i s jako vrozenou vadou.
Emetropické oko se po ztrátě oční čočky stává silně hypermetropickým.
Rovnoběžné paprsky v něm vytvářejí ohnisko 31 mm za rohovkou, tedy asi 7 mm za sítnicí. Z toho vyplívá, že dioptrický aparát oka, aby se stal opět emetropickým, se musí
zesílit přibližně o +20,0D (v brýlové obrubě s podmínkou vertexu asi +10,0D). Protože je vyloučena akomodace, je nutný předpis korekce na blízko.
12. 2. Příznaky afakie Rozlišovací schopnost afakického oka bez korekce je velice nízká, stačí pouze na
hrubé orientování v prostoru. Operační zákrok při odstranění zkalené oční čočky je
příčinou vzniku pooperační jizvy, která se projeví vznikem astigmatismu, který dosahuje v prvních dnech po operaci značných hodnot. Po 2 až 3 měsících se stabilizuje a lze tento astigmatismus korigovat.
Afakické oko je také značně světloplaché, zejména v počátečním období po
operaci. Jelikož byla z oka vyjmuta zkalená oční čočka, která byla absorbujícím
prostředím krátkovlnné složky spektra, vzniká po operaci též subjektivně různě vnímaný dojem namodralého vidění.
12. 3. Zásady korekce afakie Afakické oko je zpravidla silně hypermetropické. Při korekci brýlovými skly, při
druhém fakickém oku, dosahuje rozdíl velikosti obrazu až 33%. Afakické oko se proto stává pro binokulární vidění nepotřebné. Při korekci kontaktními čočkami zůstává rozdíl
31
velikosti obrazu asi 10%, což většinou umožňuje binokulární vidění. Ideálním způsobem korekce afakie je implantace intraokulární čočky, tzv. pseudoafakie.
Ztráta oční čočky představuje i úplnou ztrátu akomodace, je nutná tedy i korekce
na čtecí a střední vzdálenost.
13. Presbyopie 13. 1. Charakteristika Presbyopii charakterizujeme jako pomalou, fyziologickou, na věku závislou a
ireverzibilní redukci akomodační šíře působící neostré vidění a astenopii na běžnou pracovní vzdálenost.
Jak již bylo uvedeno, akomodační šíře se snižuje již od dětství. Tyto fyziologické
změny akomodace jsou však předvídatelné. Průměrné hodnoty akomodační šíře v závislosti na věku ukazuje Duanův graf. Zatímco v časném dětství je akomodační šíře
14,0D a vzdálenost blízkého bodu 7 cm, v 36 letech je to 7,0D a 14 cm, v 45 letech 4,0D a 25 cm a v 65 letech zůstává jen 1,0D akomodační šíře.
Obr. 16: Duanův Graf
32
Graf obsahuje křivku pro maximální (linie C), střední (linie B) a minimální (linie A) hodnoty akomodační šíře v dioptriích. Stanoveno po vyšetření 4200 očí.
Z řady faktorů, které se podílí na manifestaci presbyopie, mezi nejdůležitější tři
patří pokles elasticity pouzdra čočky, čočkové substance a stálý růst čočky. Tyto faktory
přispívají ke snížení akomodační schopnosti až o 55%. Z ostatních faktorů je to snížený
účinek závěsného aparátu a snížená kontrakční schopnost ciliárního svalu a cévnatky. Hlavními rizikovými faktory urychlujícími manifestaci presbyopie jsou refrakční vady a okolní teplota.
13. 2. Příznaky presbyopie Klinicky se začínají presbyopické potíže projevovat, stane-li se rezerva
akomodace menší, než polovina potřebné akomodační šíře. Obvykle je tomu kolem 40. roku věku.
V 45 letech může emetrop s akomodační šíří 4,0D pracovat na blízko, vzdálenost
30 cm, jen s maximálním úsilím. Veškeré zapojení akomodace na práci na blízko nebývá dlouhodobě tolerována a vede ke vzniku astenopse. U hypernetropa je část akomodace využita na korekci vlastní vady, presbyopické obtíže se u něj zákonitě objeví dříve. U myopie je tomu právě naopak, obtíže se dostavují později.
Následující tabulka ukazuje změny akomodační šíře a vzdálenosti blízkého bodu u
emetropa v závislosti na věku. Věk
Akomodační šíře
15 20 30 40 45 48 52 60 70
12 11 9 6 4 2,2 1,5 1 1
Vzdálenost blízkého bodu u emetropa 8 cm 9 cm 11 cm 17 cm 30 cm 45 cm 67 cm 100 cm 100 cm
Presbyopie se tedy zpravidla projevuje nejprve při čtení. Text se stává
rozmazaným, písmena i řádky přeskakují, čtení a práce do blízka je spojena s únavou a 33
ospalostí, drobné předměty a text jsou oddalovány od očí. Nastupuje bolest očí a hlavy,
překrvení spojivek. Zvýšené akomodační úsilí může vést až k spasmu akomodace a pseudomyopii.
13. 3. Zásady korekce presbyopie Při předpisu presbyopické korekce postupujeme přísně individuálně. Velikost
akomodační šíře, která zůstává v určitém věku, se různí nejen u jednotlivců, ale i u každého oka.
Při předpisu korekce musíme přihlížet k požadavku individuální pracovní
vzdálenosti. Hodnota addice potřebná pro žádanou vzdálenost musí být taková, aby 1/3 akomodační šíře zůstala jako akomodační rezerva.
Zásadně mají být v zájmu udržení souhry mezi akomodací a konvergencí
předepsána nejslabší skla, která jsou snesitelná při dobrém a pohodlném osvětlení. Následující tabulka obsahuje průměrné hodnoty addice podle věku.
Věk
Addice
45 let
+ 1,5
40 let
+ 0,75
50 let
+ 2,0
55 let
+ 2,5
60 let
+ 3,0
70 let a více
+ 3,5
14. Možnosti korekce refrakčních vad 14. 1. Brýlová korekce Brýle jsou stále nejpoužívanější korekční pomůckou. V dnešní době existuje velké
množství modelů brýlí v různém provedení. Brýlové obruby nejsou jen korekční 34
pomůcka, nýbrž jsou i výrazným estetickým doplňkem, proto je na ně kromě řady zdravotnických a fyzikálních požadavků kladeno i hledisko estetické. Brýlové obruby
můžeme rozdělit na obruby s očnicemi, bez očnic a poloobruby. Samostatně stojí poloviční brýle pro korekci presbyopie – emetropie. Kromě zcela běžných typů brýlí se
ale můžeme setkat s řadou speciálních brýlí, k nimž patří anizodistanční brýle pro korekci anizometropie, dále pak např. dalekohledné brýle patřící do skupiny zvětšovacích pomůcek.
Stejně tak jako obruba, nás při výběru brýlí zajímají brýlové čočky. Nejen brýlové
obruby, ale také brýlové čočky se vyznačují velkou rozmanitostí. U brýlových čoček nás z hlediska materiálu zajímají tyto vlastnosti: index lomu, Abbeovo číslo, transmise
(propustnost), absorpce (pohlcení), a reflexe (odrazivost). Dle použitého materiálu se
může jednat o čočky z organického materiálu (polykarbonát, CR 39) nebo anorganického (brýlové sklo).
V dnešní době jsme schopni vyrobit brýlová skla přesně podle požadavků
konkrétního uživatele. Podle typu refrakční vady víceohnisková (př. bifokální) a progresivní skla.
se jedná a skla jednoohnisková,
14. 2. Korekce kontaktními čočkami Kontaktní čočky jsou v dnešní době pro mnohé z nás naprostou samozřejmostí.
Kontaktní čočky jsou korekčním členem ležícím přímo na rohovce. Naproti brýlím
poskytují uživateli kontaktní čočky, při vhodně zvoleném typu, značné pohodlí a hlavně zorné pole neomezené brýlovou obrubou.
Kontaktní čočky můžeme členit dle různých kritérií. Podle materiálu (tvrdé,
měkké), podle velikosti (korneální, sklero-korneální a sklerální), podle doby nošení (denní, flexibilní, prodloužené, kontinuální).
Stejně tak jako brýle, mají kontaktní čočky široké spektrum využití, které se
neustále rozšiřuje. Kontaktními čočkami lze korigovat jak sférické vady (myopie, hypermetropie), tak vadu astigmatickou. Stejně tak se kontaktní čočky stávají čím dál
více dostupné a zajímavé pro lidi v presbyopickém věku, neboť jsou v provedení jak bifokálním tak multifokálním.
35
14. 3. Refrakční chirurgie Kromě použití brýlí a kontaktních čoček je pro mnoho lidí řešením korekce
refrakční chirurgie. Existují dva základní typy refrakčních operací. První skupinu tvoří
zákroky, které mění zakřivení rohovky (tzv. lasery), druhou skupinou jsou operace nitrooční. K rohovkovým operacím patří LASIK, PRK, LASEK. K nitroočním operacím patří refrakční lensektomie a implantovatelné nitrooční čočky.
LASIK – Laser In Situ Keratomileusis je kombinací klasické a laserové chirurgie.
Podstatou
je
vytvoření
tenké
lamely
rohovkové
tkáně,
která
se
odklopí.
Naprogramovaný laserový paprsek odstraní přesné množství rohovkového stromatu.
Tato odebraná část stromatu neregeneruje, což vyvolá potřebnou změnu refrakce oka. Lamela se po zákroku přiklopí a nezašívá se, nechá se přilnout. V následujících týdnech dochází k hojení. Tato metoda je spojena s minimální bolestivostí.
PRK – Photorefractive Keratotomy je dalším laserovým zákrokem, při němž
dochází k laserové fotoablaci rohovky po mechanické abrazi epitelu rohovky. Na závěr
operace aplikuje operatér speciální kontaktní čočku, která rohovku v prvních dnech hojení chrání.
LASEK – Laser Epithelial Keratomileusis je zákrok, který spojuje některé výhody
metod LASIK a PRK. Velkou výhodou této metody je menší invazivnost. Při zákroku, po aplikaci speciálního roztoku snižující adhezi buněk rohovkového epitelu, je
odklopena tenká epiteliální lamela. Laserem je odstraněna vrstva rohovkového stromatu, lamela je pak opět přiklopena na své původní místo.
Dalším možným zákrokem na rohovce jsou radiální a astigmatická keratotomie.
Radiální keratotomie je chirurgický zákrok vhodný pouze pro myopické pacienty.
Podstatou je snížení vyklenutí rohovky prostřednictvím radiálně provedených řezů (incizí) v periferii rohovky. V případě astigmatismu se provádí tzv. astigmatická
keratotomie, kdy délka, počet a umístění incizí je přesně určena předoperačním vyšetřením.
36
Obr. 17: Keratotomie
U lidí s vysokým stupněm myopie a tenkou rohovkou, která neumožňuje laserový
zákrok, představují možnost korekce implantovatelné čočky. Při tomto zákroku se do oka implantuje umělá fakická nitrooční čočka, při zachování původní oční čočky.
Fakická čočka se do oka vkládá do zadní či přadní komory. Implantace nitrooční fakické čočky je zcela reverzibilní metodou korekce refrakční vady.
Obr. 18: Předněkomorová fakická nitrooční čočka
RLE – Refractive Lens Exchange představuje refrakční výměnu oční čočky. Tento
zákrok je obdobný jako u operace katarakty. Pomocí ultrazvukové sondy je odstraněn obsah původní oční čočky a do zachovaného čočkového pouzdra je vložena umělá
čočka ze zcela biokompatibilního materiálu. Tento zákrok představuje ztrátu schopnosti akomodace, proto je doporučován lidem po 40. roce věku.
PRELEX – Presbyopic Lens Exchange je zákrokem podobným RLE. Klientům je
však implantovaná speciální multifokální nitrooční čočka.
DTK – Diode Laser Thermokeratoplasty je laserový chirurgický zákrok, kdy se
diodový laser aplikuje na periferii rohovky na určené body, jejichž vzdálenost od centra určuje výsledný dioptrický efekt. Diodový laser dokáže navodit biomechanické změny
37
rohovkové tkáně, které vedou k zvýšení centrální části rohovky. Tento typ zákroku je tedy vhodný pro dalekozraké klienty.
Všechny uvedené metody umožňují pacientům odložit brýle, nicméně jsou vždy
spojeny s určitým stupněm rizika. Spokojenost pacienta s refrakční operací není
určována jen dosaženou zrakovou ostrostí, ale zvláště navozením komfortního vidění
oběma očima, což se ve výsledku nemusí vždy podařit. Rozhodnutí, zda refrakční chirurgii podstoupit, je proto vždy nutné pečlivě promyslet.
38
15. Výzkum 15. 1. Úvod Cílem této práce je sledovat refrakci u zvoleného vzorku osob, sledovat její
velikost a rozložení v závislosti na věku. Ideálním zpracováním tohoto úkolu by bylo
sledovat populační křivku a demografické rozložení obyvatelstva, z každé věkové skupiny pak vyšetřit náhodně zvolených minimálně sto osob a tyto výsledky pak zhodnotit. Realizovat takto výzkum pro tuto práci ale nebylo z technických důvodů proveditelné. Jako vyšetřovací vzorek jsem proto zvolila běžné návštěvníky oční optiky,
respektive optometristické praxe. Jedná se tedy o skupinu osob již zatížených nějakou refrakční vadou.
Při zpracování výsledků výzkumu vycházíme z určení statistického odhadu, jehož
rozptyl je určen jako druhá odmocnina z počtu členů ve vzorku. Pro malý počet osob se ale takto stanovený rozptyl stává nevýznamným.
Jelikož značnou část výzkumu tvoří sledování brýlové korekce, její použitelnosti a
spokojenosti s ní, zaměřila jsem se proto především na zpracování výsledků subjektivní refrakce.
Předpokládám, že nejčastěji se vyskytující vadou bude myopie. Při stanovení
refrakce se budou hodnoty získané subjektivním a objektivním vyšetřením lišit. Z hlediska korekčních pomůcek budou stále nejpoužívanější brýle, doplňované kontaktními čočkami.
15. 2. Vyšetřované osoby a metodika Do výzkumu bylo zařazeno 97 vyšetřených osob, tj. 194 očí. Výzkum probíhal
v optometristické ordinaci v Brně na Vídeňské. Věk vyšetřených osob se pohyboval
v rozmezí 11 až 73 let, průměrný věk byl 34 let. Z celkového počtu vyšetřených
představovalo 49 žen a 48 mužů. Zastoupení mužů a žen v rámci statistického odhadu bylo tedy stejné.
39
Tabulka č. 1: Věkové rozložení vyšetřovaných Pohlaví
Počet
Muži
48
Ženy
49
50
Průměrný věk
49
33
51
36
49 48
48
Počet
%
46 44 42 40
ženy
muži
Graf č.1: Rozložení mužů a žen dle počtu
35
30
30
Počet osob
25 20
21
18
16
15 10 5 0
7
4
5 až 15
1 16 až 25
26 až 35
36 až 45
46 až 55
Věk
Graf č. 2: Věkové rozložení vyšetřených
40
56 až 65
66 až 75
Všechny
osoby
byly
pro
stanovení
objektivní
refrakce
vyšetřeny
autorefraktometrem TOPCON KR 8100. Následně byla u všech stanovena subjektivní
refrakce. Vyšetření bylo provedeno na projekčním optotypu ze vzdálenosti 5 metrů, pro stanovení subjektivní refrakce u astigmatismu byla použita metoda Jacksonových zkřížených cylindrů s následným sférickým dokorigováním. Všechny hodnoty cylindrické korekce byly určovány v hodnotách s rozptylnou optickou mohutností.
U všech vyšetřovaných osob byl dále zaznamenán věk, pohlaví, věk předpisu
první brýlové korekce. Součástí vyšetření bylo i zjištění spokojenosti s korekční
pomůckou a využití jiných forem korekce. Tato část vyšetření probíhala formou řízeného rozhovoru, kdy vyšetřovaný odpovídal na předem připravené otázky, jejichž odpovědi byli zaznamenávány do dotazníku.
15. 3. Výsledky 15. 3. 1. Srovnání subjektivní a objektivní refrakce Z celkového množství 97 vyšetřených, tj. 194 očí, byla objektivní refrakcí zjištěna
myopie u 38 očí, hypermetropie u 36 očí, astigmatismus u 118 očí a emetropie u 2 očí.
Subjektivním vyšetřením pak byla myopie zjištěna u 89 očí, hypermetropie u 52 očí, astigmatismus u 45 očí a emetropie u 8 očí.
Tabulka č. 2: Zjištěná refrakce v případě měření subjektivní a objektivní metodou Refrakční vada
Myopie
Hypermetropie Astigmatismus Emetropie
Objektivní refrakce
Počet očí
%
Počet očí
19
52
38
20
118
60
36 2
Subjektivní refrakce
1
41
%
89
46
45
23
8
27 4
60
46 20
19
27
23
pi e e m
a t is m m as tig
hy pe rm
m
4
et ro
u s
e t ro pi e
1
yo pi e
Zastoupení v %
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
Objektivní refrakce
Subjektivní refrakce
Graf č.3: Rozložení refrakčních vad
Porovnáním velikosti refrakce v případě objektivního (OR) a subjektivního
vyšetření (SR) byly zjištěné výsledky následující: 8 vyšetřených mělo stejnou refrakci
zjištěnou jak objektivně tak subjektivně (OR = SR), 2 měli subjektivní vyšší než objektivní (OR < SR) a u 87 byla objektivní refrakce vyšší než subjektivní (OR > SR). Tabulka č. 3: Srovnání velikosti hodnot subjektivní a objektivní refrakce OR = SR OR < SR OR > SR
Počet
%
2
2
8
87
8
90
Z výsledků je patrné, že subjektivně zjištěné hodnoty refrakce byly v 90% nižší, než
hodnoty získané objektivně. K tomuto snížení musíme přistoupit v důsledku nesnášenlivosti plné korekce. Důležitým faktorem je navození optimální zrakové pohody.
42
OR = SR OR < SR OR > SR
Graf č.4: Porovnání velikosti subjektivní a objektivní refrakce
Sledujeme-li velikost refrakce na obou očích, pak objektivní refrakcí byla izometropie
zjištěna u 7 vyšetřených, v případě subjektivní refrakce u 37 osob. Velikost anizometropie se pohybovala v rozmezí 0,25D až 3,25D. Rozložení anizometropie dle velikosti představuje následující tabulka.
Tabulka č. 4: Velikost anizometropie u subjektivní a objektivní refrakce Anizometropie v D
Počet (SR)
Počet (OR)
1,25 až 2,0
4
17
34
7
0,25 až 1,0 2,25 a více
Izometropie
54 2
43
68 5
100
90 80
70
70
56
60 %
50
SR
OR
38
40 30
18
20
4
10 0
2
7
5
0,25 až 1,0 1,25 až 2,0 2,25 a více izometropie Dioptrie
Graf č.5: Velikost anizometropie
37
35 19 2
0
0
0
2
1
1
3
7
16
23
7
14
13 4
5
1
2
2
(1
(1
3, 0
4, 0
;1 3 , 25 ; 12 ) (1 2, ,2 0 5 (1 ; 1 1 ) 1, , 25 0 ) ; ( 1 1 0 ,2 0, 5 0 ; ) (9 9 ,2 ,0 5) ; ( 8 8 ,2 5 ,0 ;7 ) , (7 2 5 ,0 ;6 ) , (6 ,0 2 5 ) ;5 , (5 ,0 2 5 ) ;4 , (4 ,0 2 5 ) ;3 ,2 (3 5 ,0 ;2 ) ,2 (2 5 ,0 ;1 ) , 1, 2 5 0 ; 0 ) ( 0 ,2 5 ,0 ) ;1 (1 , 0) ,2 5 (2 ; 2 , 0) ,2 5 (3 ; 3 , 0) ,2 5 (4 ; 4 ,0 ,2 ) 5 (5 ; 5 , 0) ,2 5 (6 ; 6 , 0) ,2 5 (7 ; 7 , 0) ,2 5 ;8 ,0 )
P o če t o čí
40 35 30 25 20 15 10 5 0
Dioptrie Myopie
Hypermetropie
Graf č. 6: Zhodnocení subjektivní refrakce
(v případě astigmatismu byl použit sférický ekvivalent)
Pro následné zhodnocení a porovnání výsledků je vzorek vyšetřených rozdělen do tří
skupin (dle výsledků subjektivní refrakce) – skupina myopů (39 osob), skupina hypermetropů (27 osob)a skupina s astigmatismem (27 osob). Samostatnou skupinu pak tvoří osoby s presbyopickou korekcí (24 osob).
44
15. 3. 2. Věkové rozložení vyšetřovaných a typ refrakční vady Z celkem 97 vyšetřených byla u 39 zjištěna myopická korekce. Věk se pohyboval v rozmezí od 11 do 56 let. Průměrný věk byl 26 let.
16
15
14
13
Počet osob
12 10
8
8 6 4
2
2 0
10 až 20
21 až 30
31 až 40
1
41 až 50
51 až 60
Vě k
Graf č. 7: Věkové rozložení vyšetřených myopů
Z 97 vyšetřených byla zjištěna hypermetropická korekce u 27 osob. Věk se pohyboval od 15 do 66 let, průměrný vek byl 44 let.
8
7
7
6
Počet osob
6 5 4
4
4 3
3
2
2
1
1 0
10 až 20
21 až 30
31 až 40
41 až 50
51 až 60
61 až 70
Věk
Graf č. 8: Věkové rozložení vyšetřených hypermetropů
45
71 až 80
Subjektivní refrakcí byl astigmatismus zjištěn u 27 vyšetřených, z toho 11 mělo
kombinaci jedno oko se sférickou, druhé s cylindrickou korekcí. Celkem tedy máme 43 astigmatických očí. Věk se pohyboval v rozmezí 18 do 57 let, průměrný věk byl 35.
12 10
10
8
Po čet oso b
8 6
4
4 2 0
3
2
10 až 20
21 až 30
31 až 40
41 až 50
51 až 60
Věk
Graf č. 9: Věkové rozložení vyšetřených s astigmatickou korekcí
15. 3. 3. Myopie Při hodnocení stupně myopie z hlediska subjektivní refrakce bylo zjištěno, že z celkových 78 myopických očí je 56 lehkého stupně myopie, 18 střední a 4 vysoké myopie. Rozsah korekce se pohyboval v rozmezí -0,5 až -8,75D. 5% 23% m. lehká
m. střední
m. vysoká 72%
Graf č. 10: Stupeň myopie
46
15. 3. 4. Hypermetropie Rozsah hypermetropické korekce se pohyboval od +0,25D do +6,75D. Největší počet očí, celkem 57% z 54 očí, se pohybuje v rozmezí +0,25 až +1,0D.
35 30
31
Počet očí
25 20 15
10
10
0
4
3
5 0,25 až 1,0
1,25 až 2,0
2,25 až 3,0
3,25 až 4,0
2
2
2
4,25 až 5,0
5,25 až 6,0
6,25 až 7,0
Velikost hypermetropické korekce
Graf č. 11: Stupeň hypermetropie dle korekce
15. 3. 5. Astigmatismus Z celkem 43 astigmatických očí byl u 19 zjištěn astigmatismus podle pravidla, u 3 astigmatismus proti pravidlu, u 21 astigmatismus šikmých os.
Celkem 13 pak astigmatismus jednoduchý, 29 astigmatismus složený a 1 astigmatismus smíšený.
Tabulka č. 5: Astigmatismus dle polohy hlavních řezů Typ astigmatismu
Počet očí
Proti pravidlu
3
Podle pravidla Šikmých os
%
19
44
21
49
47
7
44%
49%
Ast. podle pravidla Ast. proti pravidlu Ast. šikmých os
7%
Graf č. 12: Astigmatismus dle polohy hlavních řezů
Tabulka č. 6:Astigmatismus dle polohy ohniskových linií (1) Typ astigmatismu
Počet očí
Složený ast.
29
Jednoduchý ast.
%
13
Smíšený ast.
30
68
1
2
Tabulka č. 7: Astigmatismus dle polohy ohniskových linií (2) Typ
astigmatismu Počet očí
Jednoduchý ast.
Složený ast.
Myopický Hypermetropický Myopický Hypermetropický 9
4
23
48
6
Smíšený ast. 1
2% 30% Ast. jednoduchý Ast. složený
Ast. smíšený 68%
Graf č. 13: Astigmatismus dle polohy ohniskových linií
Velikost astigmatismu se ve vlastní korekci pohyboval od 0,5D až do 3,25D.
30
27
25
Počet
20 15 10 5 0
7
4
1
0
3
2
0
0
0
1
1
0,5D 0,75D 1,0D 1,25D 1,5D 1,75D 2,0D 2,25D 2,5D 2,75D 3,0D 3,25D Absolutní hodnota velikosti cylindru
Graf č. 14: Velikost cylindru v brýlové korekci
49
15. 3. 6. Věk předpisu první brýlové korekce MYOPIE:
Nejmladší zjištěný věk předpisu první myopické brýlové korekce byl 4 roky, nejstarší věk pak byl 36 let. Průměrný věk předpisu brýlové korekce byl 15 let.
20 18
16
16
Počet
14 12 10
10
8
8 6 4 2 0
3
1 1 až 5
6 až 10
11 až 15
16 až 20
21 až 25
Věk
1
0
0
26 až 30
31 až 35
36 až 40
Graf č. 15: Rozdělení myopů dle věku předpisu první brýlové korekce
HYPERMETROPIE:
Nejmladší věk předpisu hypermetropické korekce byl 2 roky, nejstarší 60 let. Průměrný věk předpisu byl 37 let.
7
6
6
Počet
5 4 3
4 3
3 2
2
1
1 0
4
0 1 až 5
1
2
1
0
6 až 10 11 až 15 16 až 20 21 až 25 26 až 30 31 až 35 36 až 40 41 až 45 46 až 50 51 až 55 56 až 60
Věk
Graf č. 16: Rozdělění hypermetropů dle věku předpisu první brýlové korekce
50
ASTIGMATISMUS: Nejmladší uváděný věk předpisu první astigmatické korekce byl 4 roky, nejvyšší 44 let. Průměrný věk byl 20 let.
6
5
5
Počet
4
5
3
3
3
3
3
2
2
2 1
1 0
1 až 5
6 až 10
11 až 15
16 až 20
21 až 25
Věk
26 až 30
31 až 35
36 až 40
41 až 45
Graf č. 17: Věk předpisu první korekce
15. 3. 7. Dědičnost u refrakčních vad MYOPIE:
Sledujeme-li závislost dědičné složky na vzniku refrakční vady, pak 2 dotázaní
myopové uvedli krátkozrakost u obou rodičů, 8 mělo krátkozrakého alespoň jednoho rodiče a u 27 vyštřených rodiče nenosili žádnou korekci do dálky. Tabulka č. 8: Korekce do dálky u rodičů vyšetřených myopů Refrakce u rodičů Krátkozraký jeden rodič Krátkozrací oba rodiče Rodiče bez korekce
Počet
%
8
21
27
69
4
51
10
HYPERMETROPIE:
Z hlediska refrakčních vad u rodičů 20 vyšetřených hypermetropů odpovědělo, že ani
jeden rodič nenosil korekce do dálky, 7 mělo alespoň jednoho rodiče s refrakční vadou ( z toho 3 uvedli dalekozrakost a 5 krátkozrakost u svého rodiče), ani jeden neuvedl, že by oba rodiči nosili korekci do dálky.
Tabulka č. 9: Korekce do dálky u rodičů vyšetřených hypermetropů Refrakce u rodičů
Počet
Jeden rodič s korekcí do dálky
7
Rodiče bez korekce do dálky Oba rodiče s korekcí do dálky
%
20
74
0
0
26
15. 3. 8. Stabilita refrakce MYOPIE:
Při sledování stability či progrese velikosti myopie, z 36 myopů již nosících korekci, 20 dotazovaných, tj. 56% odpovědělo, že je již nejméně dva roky stabilní. Do této skupiny
spadají vyšetřovaní ve věkovém rozmezí 23 až 56 let. Dioptrie nestabilní, tedy rostoucí,
v časovém horizontu 2 let uvedlo 16, tj. 44% dotazovaných. Tito se pohybovali ve věkovém rozmezí 11 až 25 let. HYPERMETROPIE:
Při sledování stability refrakce, z celkem 14 hypermetropů nosících svoji korekci, 5 osob (36% vyšetřených) uvedlo, že dioptrie narůstají. Věk této skupiny se pohyboval
v rozmezí 50 až 63 let. Klesající dioptrie uvedli 3 dotázaní (21% vyšetřených), věkové rozmezí 15 až 17 let. Dioptrie stabilní uvedlo 6 osob (43% vyšetřených) ve věkovém rozmezí 25 až 63 let.
ASTIGMATISMUS: Stabilitu své oční vady (v časovém úseku dvou let) uvedlo 15, tj. 60% dotazovaných, ve věkovém rozmezí 24 až 53 let. Naproti tomu vadu nestabilní, ve všech případech rostoucí uvedlo 10 dotázaných, tedy celkem 40%. 52
15. 3. 9. Formy korekce MYOPIE:
Z celkového počtu vyšetřených myopů nosí 36 svoji korekci, 3 mají brýlovou korekci předepsanou, ale nenosí ji záměrně. Jako korekční pomůcka jsou v 66% využívány
brýle, v 28% výhradně kontaktní čočky a v 6% jsou brýle a kontaktní čočky používány stejnoměrně.
6% brýle
28%
kontaktní čočky 66%
brýl a kontaktní čočky 1:1
Graf č. 18: Využívané formy korekce u vyšetřených s myopií
V případě 8 vyšetřených, nosících korekci jen příležitostně, se jedná o mladé myopy ve
věku od 15 do 21 let. Velikost korekce se pohybuje od -0,5 až -1,5 D. Všichni dotázaní shodně uvedli, že brýle používají jen do školy, kina popř. na řízení automobilu.
Celkem 10 osob nosí výhradně kontaktní čočky. Používaným typem jsou v 50% čočky čtvrtletní a v 50% čočky měsíční , a to na denní režim nošení.
Z 24 myopů používajících jako korekční pomůcku brýle, 9 nosí příležitostně kontaktní čočky (89% denní kontaktní čočky, 11% měsíční kontaktní čočky), 3 kontaktní čočky
zkoušeli, ale nenosí je (důvod: dva si je „nezvládlo dát do oka“, jednomu „nevyhovovaly“) a 7 plánuje kontaktní čočky vyzkoušet.
53
10
9
9
8
7
Počet
7 6 5 4
3
3 2 1 0
KČ příležitostně
KČ zkoušeli ale nenosí
KČ plánují vyzkoušet
Graf č. 19: Graf využitelnosti kontaktních čoček u myopů s brýlovou korekcí
Celkem 16 dotázaných odpovědělo, že uvažovali o úpravě korekce refrakční chirurgií.
Rozsah korekce se u těchto osob pohyboval od -2,5 až -8,75D. Z těchto uvažujících o zákroku pak:
• 4 čekají, až jim bude 18 a refrakce se stabilizuje,
• 5 o refrakční chirurgii uvažovali, informovali se, ale zákrok nepodstoupili, neboť jim jejich dosavadní způsob korekce vyhovuje,
• 3 mají refrakci stabilní a chtějí zákrok v nejbližší době podstoupit,
• 4 o zákroku uvažovali, informovali se, odradila je ale nejistota výsledku a riziko nežádoucích účinků po operaci.
HYPERMETROPIE:
Z celkového počtu 27 hypermetropů nosí 14 svoji korekci. U 11 byla zjištěna potřebná korekce, nicméně ji vyšetření nosit nechtějí, neboť si myslí, že ji nepotřebují.
Příležitostné nošení korekce uvedli 2 dotázaní (použití na počítač a při dlouhodobé práci na blízko).
54
7%
nosí brýlovou korekci stále
52%
41%
korekci nenosí, neboť si myslí že ji nepotřebují
korekci nosí pouze příležitostně
Graf č. 20: Použitelnost předepsané korekce u hypermetropů
Nejpoužívanějším způsobem korekce u hypermetropů jsou brýle. Brýle nosilo 14 dotazovaných, tedy 100%. Pouze jeden z dotazovaných používá jako doplněk
příležitostně kontaktní čočky, a to na sport. Žádný z dotázaných hypermetropů nepoužíval výhradně kontaktní čočky. Celkem 3 kontaktní čočky vyzkoušeli,
nepoužívají je ale z důvodu „nezvládnutí si je nasadit“. Pouze 2 uvedli, že mají v plánu kontaktní čočky vyzkoušet.
7%
brýle příležitostně kontaktní čočky 93%
Graf č. 21: Využívané formy korekce u vyšetřených s hypermetropií
55
Celkem 8 dotázaných hypermetropů odpovědělo, že někdy uvažovali o možnosti
chirurgické korekce. Rozsah velikosti korekce se pohyboval od +1,0D až do +6,75D. Z této skupiny:
• 3 chtějí jistě zákrok podstoupit, čekají až jim bude 18 a dioptrie se stabilizují,
• 2 se informovali, byli však svými očními lékaři z důvodu plusových dioptrií odrazeni, • 3 o zákroku uvažovali, nicméně pro svůj vyšší věk ho nepodstoupili.
ASTIGMATISMUS:
Z celkového počtu 27 osob s astigmatismem, nosí 25 svoji korekci, zbylí 2 nenosí svoji
korekce záměrně. Nejpoužívanější korekční pomůckou jsou brýle, celkem 22 osob, tedy
88%. Na příležitostné nošení, pouze na některé úkony (na řízení automobilu apod.), používají brýle celkem 4 dotazovaní. Kontaktní čočky výhradně používají 3 dotazovaní
(2 čtvrtletní čočky a 1 čočky měsíční). Všichni uživatelé kontaktních čoček spadají do
skupiny se složeným myopickým astigmatismem a korekcí pomocí sférického ekvivalentu. Celkem 4 uvedli, že kontaktní čočky chtějí vyzkoušet. Pouze jeden z dotazovaných kontaktní čočky vyzkoušel a nenosí je z důvodu nesnášenlivosti.
12%
brýle kontaktní čočky
88%
Graf č. 22: Využívané formy korekce u vyšetřených s astigmatismem
56
5 4
Počet
4 3 2
2 1
1 0
KČ příležitostně
KČ zkoušeli ale nenosí
KČ plánují vyzkoušet
Graf č. 23: Graf použitelnosti kontaktních čoček u vyšetřených s cylindrickou brýlovou korekcí
Celkem 11 dotázaných odpovědělo, že uvažovali o refrakční chirurgii. Z těchto pak: • 4 byli odrazeni svými očními lékaři , důvodem byla cylindrická korekce, • 3 se informovali, zákrok však nepodstoupili z důvodu obavy o svůj zrak, • 2 čekají až bude jejich refrakce stabilní, aby mohli zákrok podstoupit,
• 1 je informoval, ale dosavadní způsob korekce mu vyhovuje, zákrok tedy nepodstoupil, • 1 se zatím informuje a „zvažuje možné výhody a rizika“.
15. 3. 10. Presbyopie Z celkových 97 vyšetřených byla u 24 osob stanovena presbyopická korekce. Věk této skupiny se pohyboval v rozmezí 37 až 73 let. Průměrný věk byl 50 let.
Celých 83% vyšetřených ve vzorku bylo presbyopů – ametropů (90% s hypermetropií, 10% s myopií), zbylých 17% bylo presbyopů – emetropů.
57
8
7
7
Počet
6 5
4
4
4
3
3
3
2
2 1
1
0
0
35 až 40
41 až 45
46 až 50
51 až 55
Věk
56 až 60
61 až 65
66 až 70
71 až 75
Graf č. 24: Věkové rozložení vyšetřených s presbyopickou korekcí
Hodnota addice, tedy přídavku do blízka, se pohybovala v rozmezí 0,5D až 2,25D. Průměrná hodnota pak byla 1,5D.
12
10
10
Po čet
8 6
5
5
4
4
2 0
0,5 až 1,0
1,25 až 1,5
1,75 až 2,0
2,25 až 2,5
Velikost addice
Graf č. 24: Graf velikosti addice u vyšetřených presbyopů
Předpis první presbyopické korekce se pohyboval v rozmezí od 34 do 50 let. Průměrný věk pak byl 42 let.
58
10
9
9
8
8
Počet
7 6
5
5 4 3
2
2 1 0
30až 35
36 až 40
41 až 45
46 až 50
Věk
Graf č. 25: Věk předpisu presbyopické korekce
V případě korekce presbyopie 100% dotazovaných používá brýle. Celkem 7 osob, používajících multifokální brýle, by rádo vyzkoušelo také multifokální kontaktní čočky.
Příležitostné používání kontaktních čoček uvedli pouze 3 osoby, vždy se jednalo o myopy – presbyopy, kdy kontaktní čočky byly použity pro korekci do dálky na sportovní aktivity.
15. 4. Diskuse a hodnocení Získané výsledky potvrdily předpoklad odlišností výsledků subjektivní a
objektivní refrakce. Získané výsledky se lišily v 92%. U 90% byla objektivní refrakce
vyšší než hodnoty získané subjektivně. K tomuto snížení bylo nutné přistoupit z hlediska snášenlivosti korekce. Rozdílné výsledky jsme zjistili především u astigmatismu. Zatímco objektivní refrakcí byl astigmatismus zjištěn u 60% očí,
korigován byl pouze u 23%. Nezanedbatelné jsou též výsledky v případě určení stupně anizometropie.. Objektivně byla anizometropie zjištěna v 93%, v případě subjektivní refrakce pak v 64%.
Podle zjištěných údajů tedy můžeme tvrdit, že subjektivně naměřené hodnoty
jsou zpravidla odlišné od hodnot zjištěných objektivně. Výsledky tak potvrzují, že při
stanovení refrakce je z hlediska optimální zrakové pohody nutné, aby součástí celé refrakce bylo i subjektivní vyšetření.
59
Výsledky potvrdily předpoklad, že nejčastěji se vyskytující refrakční vadou mezi
vyšetřovanými je myopie. Naprostou většinou stanovených myopií, byla myopie
stacionární, přesněji školní a pozdní školní myopie. Celkem tedy v 72% se jednalo o lehkou myopii do -3,0 D.
U hypermetropie výsledky poukázaly na převažující lehkou formu dalekozrakosti
v rozsahu mezi +0,25 až +1,0 a to celkem v 57%.
Při hodnocení subjektivně zjištěného astigmatismu, se přibližně ve stejné míře
vyskytoval astigmatismus přímý (44%) a astigmatismus šikmých os (49%). Pouze v 1%
se vyskytoval astigmatismus nepřímý. Výsledky jasně poukázaly na nutnost subjektivního vyšetření v případě určování velikosti a osy cylindrické složky brýlové
korekce. Nejčastěji korigovanou hodnotou astigmatismu byl cylindr 0,5D a to v 63%. Správná velikost cylindrické složky má zásadní význam pro snášenlivost brýlové korekce.
Sledujeme-li věkové rozložení vyšetřených a také věk předpisu první brýlové
korekce, můžeme sledovat, že výsledky do jisté míry korespondují s obecnými poznatky o fyziologických změnách refrakce v průběhu života člověka.
V případě myopie lze pozorovat, že 72% vyšetřených myopů se pohybuje ve
věkovém rozmezí 10 až 30 let. Předpisu první myopické brýlové korekce se z 87% v intervalu mezi 5. a 20. rokem věku. Toto odpovídá první myopizační fázi v průběhu fyziologických změn refrakce.
U vyšetřených s astigmatismem převládá myopický typ astigmatismu, získané
výsledky v této skupině jsou tedy podobné jako u skupiny myopů. Věk předpisu první
brýlové korekce se nejčastěji, v 48%, se pohybuje ve věkovém rozmezí 5 až 20 let. V případě věkového rozložení vyšetřených se 67% osob pohybuje ve věku 20 až 40 let.
V případě hypermetropie jsou získané výsledky odlišné. Zatímco v případě
myopie se většina vyšetřovaných pohybovala v mladších věkových kategoriích, u hypermetropie se celých 59% vyšetřených nachází
mezi 40. a 50. rokem věku.
V případě předpisu první brýlové korekce sledujeme nárůst po 40. roce věku, kdy se dostáváme do druhé hypermetropizační fáze.
Výsledky tedy potvrdily, že refrakční vady tedy můžeme chápat jako růstové
variace (mimo patologických forem), které podléhají určitým zákonitostem.
60
Jedním ze sledovaných znaků také byl výskyt refrakčních vad u rodičů osob ve
vyšetřovaném souboru. Jednoznačnou závislost vzniku refrakčních vad na dědičnosti,
v důsledku refrakční vady u rodičů, výzkum neprokázal. Celých 69% myopů v souboru uvedlo oba rodiče bez refrakční vady a v případě hypermetropů je to plných
74% .Výzkumem zjištěné refrakční vady představují ve většině případů jen lehké formy, které vznikají jako fyziologické změny refrakce, dědičný faktor se zde tedy zřejmě tolik neúčastní.
Zajímavé výsledky byly zjištěny v případě posuzování stability či progrese
refrakční vady. V případě myopie 45% dotázaných uvedlo progredující refrakci. Do této skupiny patří mladí myopové ve věku 11 až 25 let. Toto je věkové období pokračujícího tělesného růstu, přičemž narůstá i předozadní délka oka, čímž roste i
velikost myopie. Tyto výsledky jsou tedy pochopitelné. Stabilní refrakci udává 56%
dotazovaných myopů, a to ve věku 23 až 50 let. Výsledky tedy potvrzují, že období mezi 20. a 50. rokem věku bývá z hlediska refrakce stabilní.
Výsledky u hypermetropie také poukazují na závislost na tělesném růstu. Mladí
hypermetropové v souboru, ve věku 15 až 17 let, uvádějí pokles dioptrií v brýlové korekci. Tento zjištění fakt potvrzuje, že hypermetropické oko (v případě axiální
hypermetropie) postupně dorůstá do průměrných hodnot 24 mm předozadní délky oka, dochází tedy k posunu směrem k emetropii. Naproti tomu rostoucí dioptrie uvádí hypermetropové
po
50.
roce
věku,
což
přibližně
hypermetropizačního procesu v průběhu vývoje refrakce.
odpovídá
druhé
fázi
Ráda bych zde poukázala na to, že celkem 5 osob ze souboru nenosí svou korekci
záměrně. V tomto případě je se jedná o 3 myopy s lehkou myopií do -1,0D a 2 osoby
s nízkým myopickým astigmatismem do cylindru 0,5D. Na otázku proč svoji korekci
nenosí shodně odpověděli, „že si nechtějí kazit oči“ V průběhu výzkumu při vedení rozhovoru s vyšetřovanými jsem se s názorem, že předepsané brýle kazí oči, setkala dosti často. Mezi lidmi odmítající nosit korekci převládá představa, že v případě nošení
brýlové korekce oči „zlenivý“ a dioptrie budou narůstat. S tímto jsem se setkala i u
nekorigovaných hypermetropů, jimž lepšila korekce vizus o více jak dva řádky optotypu. Nicméně i přes toto zlepšení zrakové ostrosti nechtěli korekci předepsat a nosit, aby jim
„nezlenivěli oči“. Je tedy na očním lékaři, optometristovi, aby těmto lidem nutnost nošení správné korekce vysvětlil.
61
Výzkumem bylo zjištěno, že nejpoužívanější korekční pomůckou refrakčních vad
stále zůstávají brýle. U myopů brýle převažují v 66%, u hypermetropů 93% a u osob
s astigmatismem je to 88%. Zajímavé byly výsledky reprezentující použitelnost kontaktní čoček u jednotlivých typů refrakčních vad. U myopie se kontaktní čočky využívají v 34%, zatímco u hypermetropie je tomu jen v 7% , u osob s astigmatismem je
to 12% (všichni jsou to osoby se složeným myopickým typem astigmatismu). Je to dáno především optickými hledisky daných korekcí. Při korekci brýlovým sklem a kontaktní
čočkou vznikají rozdíly ve velikosti sítnicových obrazů, zorného pole, akomodaci apod. U myopa je obraz vzniklý na sítnici při korekci brýlovým sklem menší, než kdyby byl
korigovaný kontaktní čočkou. Naopak u hypermetropa je obraz na sítnici při korekci brýlemi větší, než při korekci kontaktními čočkami. Dalším faktorem proč myopové
využívají více kontaktní čočky je fakt, že vyšší hypermetropové na kontaktní čočky při nasazování zkrátka nevidí.
V případě možnosti využití refrakční chirurgie, výsledky ukazují na větší zájem ve
skupině myopů. O zákroku zde uvažovalo 41% vyšetřených, z těchto pak chce 64%
zákrok najisto podstoupit. V případě hypermetropie o zákroku uvažovalo pouze 29% dotazovaných , opravdu podstoupit zákrok se jich jistě chystá 37%. U astigmatismu se o
refrakční chirurgii zajímalo 41% dotazovaných, z nichž 18% se chystá zákrok podstoupit. Bylo také zjištěno, že v případě hypermetropie bylo 25% uvažujících o zákroku odrazeno svými očními lékaři, v případě astigmatismu to bylo celých 36%. Tyto výsledky tak ukazují na to, že dobrých výsledků v refrakční chirurgii se dostává především u myopií, pro které jsou zákroky tohoto typu více vhodné.
U 25% vyšetřených v souboru byla zjištěna presbyopická korekce. Věkové
rozložení presbyopů se pohybovalo od 35 do 75 let. Jelikož 75% vyšetřených v této
skupině byly presbyopové – hypermetropové, dá se tedy i předpokládat dřívější nástup presbyopických potíží a tím i předpis první korekce. Toto bylo výzkumem potvrzeno, kdy v 71% se předpis první presbyopické korekce pohyboval ve věkovém rozmezí 36 až
45 let. V případě stability či progrese presbyopie (v časovém úseku 2 let), 100% dotázaných uvedlo, že dioptrie progredují. Toto zjištění jen potvrzuje, že presbyopie vzniká fyziologickým, ireverzibilním a na věku závislém pochodu, probíhajícím v lidském oku.
62
Nejpoužívanější korekční pomůckou v případě presbyopie
jsou jednoznačně
brýle , celých 100%. Aktivním presbyopům - ametropům se v dnešní době také
naskytuje možnost korekce multifokálními kontaktními čočkami, tuto možnost by rádo vyzkoušelo 30% dotazovaných.
15. 5. Závěry Podle zjištěných údajů tedy můžeme tvrdit, že subjektivně naměřené hodnoty jsou
zpravidla odlišné od hodnot zjištěných objektivně. Výsledky tak potvrzují, že při
stanovení refrakce je z hlediska optimální zrakové pohody nutné, aby součástí celé refrakce bylo i subjektivní vyšetření.
V případě hodnocení refrakčních vad byla potvrzena určitá závislost refrakce na
věku, lze tedy předpokládat výskyt určitých zákonitostí ve výskytu refrakčních vad v populaci.
Spokojenost s korekcí je limitujícím faktorem u všech ametropů. V případě
použitelnosti různých forem korekce, můžeme mezi jednotlivými refrakčními vadami sledovat jisté rozdíly, které vznikají v důsledku optických parametrů dané korekce.
63
15. 6. Souhrn Úvod
Ve výzkumu jsem se zabývala sledováním refrakčních vad a jejich korekce. Cíle
Cílem této práce bylo získat hodnoty refrakce u zvoleného vzorku populace, určit typ a velikost refrakční vady, a jejich možnou závislost na věku. Dalšími cíly bylo hodnocení
korekce, tedy i posouzení subjektivního a objektivního vyšetření refrakce, zjistit v jaké
míře se liší a potvrdit nezbytnost obou typů měření pro zajištění optimální zrakové pohody.
Vyšetřované osoby a metodika
Vyšetřovaný vzorek reprezentoval běžné návštěvníky optometristické praxe, s věkovým průměrem 34 let a bez závažnějších oftalmologických potíží. Pro stanovení objektivní
refrakce bylo použito autorefraktometru TOPOCON KR 8100 a dále pak bylo použito
metod subjektivní refrakce, s použitím světelného optotypu na vzdálenost 5 metrů. Pro
získání informací ohledně progrese refrakční vady a možností její korekce, bylo použito dotazníku. Výsledky
Výsledky potvrdily, že nejčastěji se vyskytující refrakční vadou v souboru byla myopie.
Byla také potvrzena závislost vzniku refrakčních vad na věku. Nepoužívanější pomůckou v případě korekce refrakčních vad jsou stále brýle.
Výsledky také potvrdily, že objektivní a subjektivní hodnoty měření refrakce se ve
velkém procentu liší, což poukazuje na nutnost využití subjektivních vyšetřovacích metod při stanovení optimální korekce. Závěr
Výzkum na téma „Výskyt a rozložení refrakčních vad poukázal na nezbytnost použití subjektivních metod při určování refrakce. I když nejčastější refrakční vadou, s níž se setkáme v optometristické praxi bude myopie, nutnost stanovení optimální a pohodlné korekce je rozhodující u všech typů refrakčních vad.
64
Závěr Součásti dotazníku použitého ve výzkumu byla i otázka „Způsobuje Vám Vaše
refrakční vada v životě nějaké potíže?“. Ani jeden dotazovaný neuvedl, že by něco
takového pociťoval. Plných 100% odpovědělo, že svoji refrakční vadu ani nevnímá a
vlastně si život bez brýlí či kontaktních čoček nedokáží představit. Z tohoto vyplývá,že
v dnešní době, která na náš zrak klade vysoké nároky, stoupá i nutnost stanovení
správné a optimální refrakce, neboť jen ta zajistí 100% pracovní nasazení člověka a jeho spokojenost. Součástí tohoto vyšetření by mělo být jak objektivní, tak subjektivní
refrakce. Velkou pozornost musíme věnovat i výběru vhodné korekční pomůcky. To že
náš klient ještě nikdy kontaktní čočky nenosil neznamená, že by je nechtěl vyzkoušet a že by mu nevyhovovaly. Je pak tedy na každém očním lékaři a optometristovi, aby si své klienty „vychovával“ a poskytoval jim dostatečnou péči.
65
Použitá literatura [1] ANTON, M. Akomodace a pseudoakomodace. Česká oční optika Praha: Galén.
2004. 1. sv.
[2] ANTON, M. Anizometropie a její korekce. Česká oční optika Praha: Galén. 2005. 2. sv.
[3]ANTON, M. Fyziologické a patologické změny zraku. Česká oční optika Praha: Galén. 1998. 4. sv.
[4] ANTON, M. Hypermetropie. Česká oční optika Praha: Galén 2005. 4. sv.
[5] ANTON, M. LASIK pro a proti. Česká oční optika Praha: Galén. 2004. 2. sv.
[6]ANTON, M. Možnosti korekce refrakčních vad na prahu nového tisíciletí. Česká
oční optika Praha: Galén. 2000. 2. sv.
[7] ANTON, M. Myopie. Česká oční optika Praha: Galén. 2006. 1. sv.
[8] ANTON, M. Nefyziologické změny refrakce. Česká oční optika Praha: Galén. 1999. 1. sv.
[9] ANTON, M. Problematika presbyopie. Česká oční optika Praha: Galén. 2003. 2. sv.
[10] ANTON, M. Refrakční vady a jejich vyšetřovací metody 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 1993
[11] ANTON,M. Rizika chirurgické korekce refrakčních vad. Česká oční optika Praha: Galén. 2005. 2. sv.
[12] ANTON,M. Vývoj refrakce oka. Česká oční optika Praha: Galén. 2005. 1. sv.
[13] ANTON,M. Vývoj refrakce oka. Česká oční optika Praha: Galén. 2005. 2. sv.
[14] ANTON, M – HOLOUŠKOVÁ, J. Operace laserem nebo brýle? Česká oční optika Praha: Galén 1995. 3. sv.
[15] ANTON,M – ŘEHŮŘEK, J. Refrakce oka. Česká oční optika Praha: Galén. 1998. 1. sv.
[16] AUTRATA, R. – VANČUROVÁ, J. Nauka o zraku. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 2002
[17] HROMÁDKOVÁ, L. Šilhání 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 1995
[18] KVAPILÍKOVÁ, K. Anatomie a embryologie oka 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 2000
[19] KRAUS, H. A KOL. Kompendium očního lékařství 1. vd. Praha: Grada. 1997
66
[20] PETROVÁ, S. Základy aplikace kontaktních čoček. 1. vyd. Brno:Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských oborů. 2004
[21] RUTRLE, M. Brýlová optika 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 1993
[22] RUTRLE, M. Brýlová technika, estetika a přizpůsobování brýlí. 1. vyd. Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. 2001
[23] SYKA. J. A SPOL. Fyziologie a patofyziologie zraku a sluchu. 1. vyd. Praha: Avicenum. 1989
• www.lexum.cz
• www.lasik.cz
67
Příloha Pořadové číslo:……..
Věk: …..
Pohlaví □ žena □ muž
1. Refrakce
Objektivní refrakce: sph
Subjektivní refrakce sph
cyl
ax
add
cyl
ax
add
2. Věk předpisu první brýlové korekce: ……………………. 3. Nosili Vaši rodiče nějakou korekci do dálky? □ Ano, oba dva.
□ Ano jeden z nich. □ Ne, nenosili. Jednalo se o:
□ krátkozrakost □ dalekozrakost
□ astigmatismus 4. Jak hodnotíte svoji korekci v časovém horizontu 2 let? □ stabilní □ roste
□ klesá 5. Ke korekci používám: □ brýle
□ výhradně kontaktní čočky
68
6. Jste s brýlemi spokojen/a, nebo Vás v něčem omezují?
…………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. 7. Uvažoval/a jste někdy o kontaktních čočkách?
□ Ne, nikdy jsem je nezkusil/a. Proč?........................................................................................... □ Ne, ale mám v plánu je vyzkoušet.
□ Ano, vyzkoušel/a jsem je, ale nenosím je. Proč?........................................................................ □ Ano, dříve jsem čočky nosil/a, ale teď už je nenosím. Proč?.................................................... □ Ano, čočky nosím, ale jen příležitostně. □ Ano, často střídám brýle s čočkami.
8. V případě, že nosíte kontaktní čočky, jaký typ používáte? □ denní
□ čtrnáctidenní
□ měsíční: □ denní nošení □ čtvrtletní
□ kontinuální nošení
□ roční
9. Jak jste s kontaktními čočkami spokojen/a? Je něco, co Vám na kontaktních čočkách vadí, popř. způsobuje nějaké nepříjemnosti?
…………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 10. Uvažoval/a jste někdy o chirurgickém řešení Vaší refrakční vady? □ Ne, nikdy.
□ Ano, zatím se informuji.
□ Ano, tento zákrok plánuji.
□ Ano, tento zákrok jsem podstoupil/a.
69
70