Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia
Místo: Holešovice Bakalářská diplomová práce Antonín Brinda
Vedoucí práce: MgA. Tomáš Žižka
2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………..
Podpis autora práce
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé práce MgA. Tomáši Žižkovi za obětavou pomoc, cenné připomínky a rady. Dále bych rád poděkoval své rodině (především svému otci) a svým přátelům.
Obsah Obsah Úvod 1. Administrativně-správní a číselná definice 1.1 O vnitřním členění měst 1.2 Katastrální území 1.3 Část obce a čtvrť 1.4 Městská část a městský obvod 1.5 Správní obvod 1.6 Statutární město 1.7 O aplikaci pojmů na Holešovice 1.8 Aplikace pojmů na Holešovice 2. Historie Prahy (z hlediska vnitřního členění, se zaměřením na Holešovice) 2.1 Prehistorie Prahy 2.2 Praha ve středověku 2.3 Historická zkratka 2.4 Slučování Prahy 2.5 Historie Holešovic 2.5.1 Holešovice–Holešovice? 2.5.2 Bubny 2.5.3 Holešovice 2.5.4 Odbočení I – Letná a Stromovka 2.5.4.1 Letná 2.5.4.2 Stromovka 2.5.5 Odbočení II – Štvanice 2.5.5.1 Štvanice 2.5.6 Holešovice – Bubny 2.5.7 Holešovice – gentrifikace 2.5.7.1 19./20. století 2.5.7.2 Gentrifikace 2.5.8 20. století 3. Architektonické hledisko 3.1 Architektura jako chybějící článek historie 3.1.1 Kostel sv. Klimenta 3.1.2 Průmyslový palác 3.1.3 Akademie výtvarných umění 3.1.4 Elektrické podniky hlavního města Prahy 3.1.5 „Malý Berlín“ 3.2 Kulturní instituce 3.2.1 Centrum současného umění DOX 3.2.2 La Fabrika 3.2.3 Studio ALTA 3.2.4 Berlinskej model 3.2.5 Divadlo Radar 4. Holešovice současnosti / Holešovice budoucnosti 4.1 Umělecké podhoubí 4.2 Výstavba 4.2.1 Prague Marina 4.2.2 Galerie–Palác Stromovka 4.2.3 Bubny-Zátory
4 6 8 8 9 9 10 11 12 13 14 15 15 15 16 17 18 18 19 20 20 20 21 22 22 23 24 24 24 25 26 26 27 28 28 29 30 31 31 32 32 33 33 33 34 35 35 35 36
4.3 Čeká nás boj o Holešovice? 5. Genius loci 5.1 O geniu loci 5.2 Genius loci dle Norberga-Schulze 5.2.1 Mezi nebem a zemí. Mezi Bohem a nitrem 5.2.2 Romantické. Kosmické. Klasické 5.3 Genius loci Holešovic 5.3.1 Holešovice kosmické 5.3.2 Holešovice klasické 5.3.3 Holešovice romantické 6. Popularizátoři vědy a klimatologové. Asociace a psychogeografie a Lenčina teta 6.1 „Cílek ví úplně všechno, ale 6.1.2 Mizející místa domova 6.2 Asociace 6.3 Psychogeografie 6.4 Lenčina teta
37 37 37 38 38 39 40 40 41 41 42 42 42 44 46 47
Závěr Resumé Summary Použitá literatura Přílohy
49 50 50 51 55
Úvod Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo „Holešovice“. „Jméno Holešovice, Holejšovice či Holýšovice je odvozeno patrně od slova „holý“ nebo „holec“ - bezvousý, mladý hoch; v přeneseném smyslu to mohlo znamenat též neplodnou část země, pískovým nánosem pokrývaný ostroh. Už jméno naznačuje, že co do úrody a výnosu nebyla v Holešovicích žádná sláva.“1 Etymologie slova koresponduje s vývojem oblasti. Jak se dočteme v následujících kapitolách, žít v Holešovicích nebylo vždy jednoduché. Jednou spláchla celou oblast povodeň, jindy ji zdevastovalo vojsko. Později průmyslový rozvoj pohltil tehdejší vesnici, v dnešní době se zase Holešovice mění pod tlakem mnohdy podezřelých developerských projektů. Ale Holešovice jsou též holé - „mladé a bezvousé“. Dokáží se vždy vzchopit, regenerovat se a staré a nemocné proměnit s elánem v nové a svěží. Můžeme mluvit o současnosti, kdy umělci a aktivisté vzdorují zmíněnému masivnímu budování. Případně o (nejen) funkcionalistické výstavbě, která v první čtvrtině minulého století proměňovala lokalitu z průmyslové periferní zóny v moderní a plnohodnotnou část města. Nebo také o tom, jak Bubny2 v podstatě přestaly existovat, ale byly znovu obnoveny. Holešovice v určitém ohledu reprezentují také historii celé naší země a našeho národa. Naše dějiny jsou pohnuté a plné smutných a těžkých časů. Onen mladý hoch – můžeme ho také nazvat „tuhým kořínkem“ nebo „životní energií“ nás však vždy znovu a znovu zachraňoval a zachraňuje. Slovo Holešovice označuje oblast nacházející se v hlavním městě České republiky, Praze. Úkolem této bakalářské diplomové práce je pokusit se zmíněnou oblast definovat, analyzovat, pochopit ji, popsat, odhalit jejího genia loci, porozumět tomu o jakou oblast se jedná. Můžeme také použít formu otázky: jaké jsou Holešovice? Kde jsou Holešovice? Co jsou Holešovice a podobně. To je první z cílů práce. Druhým, řekněme implicitním cílem pak je použít analýzu Holešovic jako případovou studii. V průběhu práce bychom se měli seznámit s řadou rozdílných přístupů, díky kterým se můžeme vztahovat k libovolnému místu (či možná úžeji k libovolnému místu ve městě). Případný čtenář – architekt, urbanista, přírodovědec, obyvatel Holešovic či okolí, případně kdokoliv, kdo se hlouběji zajímá o prostor, který ho obklopuje a v němž existuje, má dvě možnosti jak číst tuto práci. Buďto ji přečíst od začátku do konce a seznámit se tak komplexně s autorovým přístupem, případně si zvolit pouze vybrané kapitoly. Cílem práce není vyčerpat všechny možnosti, kterými je možné se vztahovat k určité oblasti. Proto musí vzít čtenář na vědomí, že zde prezentované přístupy byly selektivně a subjektivně zvoleny autorem, byť se autor snažil nabídnout co možná největší množství přístupů. Místem – Holešovicemi – se budeme v průběhu práce zabývat především skrze text, skrze jazyk (případně okrajově prostřednictvím numerického vyjádření, map či obrázků). Snažíme-li se přistupovat k určitému místu prostřednictvím jazyka, musíme nějakým způsobem pojmenovat už samotný přístup, který volíme. Výše uvádíme, že v této práci se budeme pokoušet Holešovice definovat, analyzovat, porozumět jim... Jedno slovo by nestačilo, volíme totiž více než jeden přístup. V průběhu práce budeme začínat definicí, striktním, suchým vymezením. Přístupem, který sice vzešel z lidské hlavy, ale který nehledí na místo lidsky, nýbrž jako stroj, ne-lidsky. V této části se budeme Holešovicemi zabývat také prostřednictvím čísel. Pokračovat budeme proměnlivostí 1 PYTLÍK, Radko. Můj táta byl frajer. In: Radko Pytlík a EMPORIUS [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/praha_pe_a.html. 2 Dříve samostatná vesnice, nyní součást Holešovic – viz kapitolu 2.5 Historie Holešovic.
6
oblasti v čase - historickým výkladem. Můžeme říci od stroje k vladaři. Následně od vladaře k staviteli, architektovi - budeme se vzdalovat od obecného a nadřazeného ke konkrétnějšímu a lidštějšímu. Teď mluvíme o architektuře – o budování staveb vytvořených lidmi pro lidi. Lidé, kteří jednotlivé stavby obývají si je dále upravují ke svým aktuálním potřebám, přestavují je, žijí v nich a pracují. Posouváme se od stavitele k obyvateli. Obyvatel místa se zamýšlí nad lokalitou, ve které žije, sleduje, jakým způsobem se oblast kolem něj mění a nějakým způsobem na situaci reaguje. Buďto tím, že se přistěhuje nebo odstěhuje, revoltuje vůči změnám či nerevoltuje a podobně. A také se samozřejmě zamýšlí nad svým pobýváním v daném místě ve vyšším, metafyzickém smyslu. Od obyvatele k občanovi a člověku. A jelikož člověk je také tvor hravý a kreativní, na závěr se oprostíme od všech exaktních dat a historických souvislostí, Boha a korporací, a zamyslíme se nad místem určitým, řekněme, lidským, hravým způsobem. Následuje konkrétnější nastínění jednotlivých kapitol. Holešovice jsou určitou oblastí, nacházející se v určitém městě. V kapitole první se budeme zabývat definicí Holešovic dle správního a administrativního členění měst a také uvedeme některé další exaktní (číselné) údaje. Abychom pochopili, jakým způsobem jsou města členěna musíme nejprve rozumět pojmosloví takového městského členění. Proto je značná část kapitoly věnovaná definicím takových pojmů jako jsou „katastrální území“, případně „správní obvod“ atd. V kapitole druhé se nejprve budeme věnovat historii Prahy. Jakmile v hrubých obrysech pochopíme vývoj oblasti v historickém kontextu, zaměříme se drobnokresbu – historii Holešovic. Navážeme na předchozí kapitolu – v rámci historie se zaměříme na místopisné členění Prahy a Holešovic. Budeme se bavit o tom jakým způsobem Holešovice (a Praha) rostly a k jakým změnám docházelo v rámci jejich vývoje. V kapitole druhé se nebudeme příliš zaměřovat na konkrétní stavby a architektonické změny. S tím počkáme až do kapitoly třetí, kde se budeme vybraným stavbám věnovat jednotlivě. V druhé části této kapitoly se zastavíme u kulturních institucí, které v Holešovicích sídlí (řadíme je do této kapitoly proto, že samozřejmě sídlí v určité lokalitě, v určité budově, a považujeme za podstatné, že se nachází zrovna v tomto, a ne jiném místě). Kapitola čtvrtá nás zavede k úvaze nad trendy, které v současnosti ovlivňují Holešovice a také k zamyšlení nad možným budoucím vývojem oblasti. V této kapitole si budeme klást otázky jako jaké jsou Holešovice současnosti a jaké budou Holešovice budoucnosti? V kapitole páté se posuneme k metafyzičtějšímu přístupu a k důležitému pojmu genius loci – duchu místa, kterému bychom mohli bez problému věnovat celou práci (jako to ostatně udělali mnozí jiní diplomanti). Našim cílem nicméně není definovat genia loci Holešovic (byť si takovou analýzu v páté kapitole vyzkoušíme), ale poznat Holešovice. S geniem loci budeme pracovat dle přístupu norského architekta Christiana Norberga-Schulze. Šestá kapitola s poněkud podivně znějícím názvem je kapitola doplňková. Zabývat se budeme přístupem k místu, který používá český geolog a spisovatel Václav Cílek, a spolu s ním se vrátíme k některým informacím zmiňovaným v předchozích částech práce. Název kapitoly odkazuje k jeho svébytnému jazykovému stylu, s nímž se snaží popularizovat vědu. Jako možné další přístupy k poznání místa též uvedeme metodu zkoumání prostřednictvím asociací a psychogeografie. Obojí budeme samozřejmě aplikovat na Holešovice. Na úplný závěr doplníme práci o několik postřehů získaných při rozhovoru s pamětnicí.
7
1. Administrativně správní a číselná definice3 1.1 O vnitřním členění měst Tato kapitola si klade za cíl seznámit čtenáře s pojmy, se kterými operujeme, chceme-li definovat určité území v rámci České republiky. Jedná se o pojmy všeobecně známé na určité vágní úrovni. Jejich přesnější vymezení nám pomůže v exaktní definici Holešovic. Člověk druhu homo sapiens sapiens (a možná i jeho předchůdci) má nutkavou potřebu mít onálepkovánu a přesně označenu každou část planety na které žije. Tato potřeba je na jednu stranu naprosto pochopitelná, neboť život usnadňuje (pokud pošťák zná vaši přesnou adresu a jméno, je schopen doručit vám dopis). Na stranu druhou může být až nezdravá, protože může vést ke ztrátě toho nepostižitelného a tajemného, čím život oplývá. Z hlediska městského členění jsou Holešovice katastrální území. Drobnějšího vymezení, nežli vymezení na úrovni katastrálního území, tedy nebude třeba. Považuji nicméně za fascinující, že kdyby se celá situace dovedla až do krajnosti a chtěli bychom definovat například prostor v kterém se zrovna v tuto chvíli nacházíme, a byli bychom v prostředí, na které lze níže definované pojmy uplatnit (například v některém z měst České republiky), mohli bychom určit ono konkrétní místo mimořádně přesně. Skrze tyto až trýznivě exaktní pojmy můžeme o konkrétních místech hovořit s jinými lidmi – ve chvíli kdy se bavíme o domu č.p. 386/63 v ulici Milady Horákové v Holešovicích dovedeme si naprosto přesně představit, kde se dané místo nachází. Případně to zcela přesně zjistíme, když si na pomoc vezmeme mapu. Předpokládám, že už jste někdy slyšeli – či jste sami přemýšleli – nad městem jako nad živým organismem. Člověk si našel způsob jak co možná nejpřesněji klasifikovat živočišstvo i rostlinstvo, používá různých kategorií druhů, poddruhů, tříd a podobně. Stejně tak můžeme roztřídit části městského organismu. Jsou-li například žáby bezocasí obojživelnící, Holešovice jsou pražským katastrálním územím. V obou případech se jedná pouze o konstrukt člověka, o jeho touhu po poznání, obranu proti neznámému a tak podobně. Žáby ve skutečnosti nejsou obojživelníky a Holešovice nejsou katastrálním územím. Slova, slova, slova. Potřeba označování, pojmenovávání nepochybně souvisí s jazykem. Protože jazyk je náš nejrozšířenější, nejběžnější prostředek komunikace, museli jsme se naučit nacházet pro jednotlivé fenomény světa jejich jazykové ekvivalenty. Nutně jsme tedy museli nalézt také slovní označení pro fenomény prostoru. Dříve byla naše představa o světě abstraktnější a vystačili jsme si s neurčitějšími pojmy. Stačilo vědět, že tohle je můj domov (dům, ves, krajina atp.), tohle je les a tohle louka. V lidské prehistorii nebylo potřeba přesně vymezovat jak se ta která oblast jmenuje a kde jsou její přesné hranice. S postupem času a s lidskou touhou po moci4 bylo zapotřebí vytvořit pojmy jako hranice, stát a podobně. Zamysleme se nad hypotetickým příkladem imaginárního pohoří. Hory už nebyly jen Velké hory někde v krajině, ale ty Velké hory někomu patřily (není sama představa, že něco takového jako jsou hory může někomu patřit, absurdní?), jejich majitel měl své jméno, a možná se ty hory pak přejmenovaly po něm anebo se alespoň nějak jmenovalo území, na kterém se nacházely. A v dnešní době jsme se naučili ještě drobnějšímu členění. Už nestačí říct „jsem z Prahy“ nebo „jsem od řeky“, „jsem z levého pražského břehu, kousek od té velké skály“. Město je člověkem uměle vytvořený mikrosvět, v rámci něhož si vytváří termíny, které jsou již také čistě „umělé“. Otázkou je, kam až nás toto rozdělování, a s tím související zavádění nových pojmů, zavede? Vždyť dnes nejen místa, ale také lidé někomu patří. Státní příslušnost, rodné město, adresa 3 Viz v Přílohách Obrázky č. 1, 2, 3. 4 Případně z důvodů ryze praktických, ty však také souvisely se situací, že někdo zatoužil vládnout nad někým jiným.
8
trvalého bydliště, správní příslušnost... Kde je tvůj úřad? Kdo je tvůj starosta? A v případě místa – města: které je tvé město nebo do kterého města ty spadáš? Vlastníme my město – místo nebo je to město – místo, které vlastní nás? Nemluvě o tom, že pojem vlastnictví také značně souvisí s městem, neboť v tom, co si uměle vytvoříme si také můžeme uměle přerozdělit sféry vlivu. Místo v krajině ale nikdy vlastnit nemůžeme. Ostatně i přesně rozkrájené a rozdělené město je v něčím vlastnictví také pouze zdánlivě. Určitý prostorový výsek může někomu „patřit“ na základě nějakého nařízení, informací napsaných na kusu papíru. Pokud takové nařízení akceptují také další lidé, můžeme v rámci lidského společenství ustanovit představu, že onen prostorový výsek někomu skutečně patří. Ale místa si žijí vlastním životem. Pokud existuje nějaký holešovický duch, není to proto, že někdo určil, že Holešovice začínají zde a končí zde a tato oblast bude mít tudíž nějakou atmosféru. Daleko víc záleží na tom, že Holešovice se nacházejí ve vltavském meandru nedaleko oblasti, v níž byla založena historická Praha (která byla založena právě zde také kvůli specifickým kvalitám daného místa). Člověk může místo označit, může na něm také založit město a i to nějak označit, ale vždy jen v souladu s daným místem. Když se zachováme vzpurně a proti přirozenosti lokality, když nerespektujeme jaká jsou její specifika a členíme si ji na základě vlastních systémů, můžeme dříve či později očekávat revoltu místa. Následuje zmíněné stručné představení pojmosloví, které v závěru této kapitoly budeme aplikovat na Holešovice a pokusíme se je druhově, poddruhově i jakkoliv jinak co nejpřesněji označit, ohraničit, vymezit.
1.2 Katastrální území „Katastrálním územím se rozumí technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí ... […] Katastrální území pokrývají celé území státu. Katastrální území je v zásadě skladebnou jednotkou obcí, tzn. že jedno nebo více katastrálních území tvoří většinou územní obvod obce. […] Název katastrálního území je slovní prostorový identifikátor, je určen při jeho vzniku (…) název může být měněn a je jedinečný v rámci ČR.“5 Hlavní město Praha je rozděleno na 112 katastrálních území. Druhá dvě největší města České republiky Brno a Ostrava jsou rozdělena na 48 respektive 39 katastrálních území. 1.3 Část obce a čtvrť „Část obce (někdy se v podobných významech používá termín osada, či nepřesné termíny místní část nebo čtvrť)” (viz dále) „je evidenční sídelní jednotka se samostatnou řadou čísel popisných a evidenčních (často je totožná s katastrálním územím, avšak nemusí tomu tak být). […] Zákon o hlavním městě Praze pojem „část obce“ nezavádí. Ve statistické praxi se za části obce v Praze považují katastrální území nebo územně technické jednotky, domy se označují a evidují podle 5 Katastrální území. In: Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/katastralni_uzemi_rso.
9
příslušnosti ke katastrálnímu území.”6 Pro potřeby „statistické praxe“ tedy můžeme pracovat se stodvanácti pražskými katastrálními územími a v těchto případech je označovat za „části obce“. Nesprávné (neexaktní) už by ovšem bylo nazývat je „místními částmi“, případně „čtvrtěmi“, protože tyto termíny jsou pouze lidovými označeními. Nic jako „čtvrť“ v odborné statistické / urbanistické terminologii neexistuje. Pro srovnání v Brně se sice části obce a katastrální území také překrývají (je jich tedy shodně 48), ale na rozdíl od Prahy je možné s pojmem „část obce“ operovat běžně, ne jen pro potřeby statistiky. Drobný rozdíl například zpozorujeme u označení části obce „Brno-město“ a katastrálního území „Město Brno“ a u označení části obce „Útěchov“ a katastrálního území „Útěchov u Brna“ - něco takového by v pražském systému nebylo možné. Není neobvyklé, že části obce a katastrální území jsou totožné, ale není to pravidlem. Což dokazuje například třetí největší město České republiky Ostrava, které je členěno do 39 katastrálních území, ale částí obce je pouze 37. Města, která nejsou hlavními městy (tedy všechna ostatní města vyjma Prahy) se řídí ne „Zákonem o hlavním městě Praze“, ale „Zákonem o obcích“.7 1.4 Městská část a městský obvod „Městské části a městské obvody vznikají na území statutárních měst podle zákona o obcích (nebo zákona o hlavním městě Praze)8 jako nejmenší správní a samosprávní jednotky. Úřady statutárních měst” (definici „statutárního města” viz dále) „mohou (nemusí) tyto jednotky zřizovat, určí jejich vymezení (hranice) a kompetence. Zároveň určují, zda se jedná o městské části nebo obvody, přestože z věcného hlediska jde o totéž (…) Městské části nebo městské obvody nemusí plně pokrývat celé území statutárního města -viz Liberec.”9 Hlavní město Praha se svým členěním v některých ohledech liší od jiných měst České 6 Část obce. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%A1st_obce. V tomto případě můžeme Wikipedii důvěřovat – pouze shrnuje informace, které bychom se mohli v šroubovanější podobě dozvědět zde: Část obce. In: Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/cast_obce, zde: Část obce díl. In: . Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/cast_obce_dil a zde: Zákon 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. In: Bez korupce [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.bezkorupce.cz/legislativa/zakon_1312000_sb_o_hlavnim_meste_praze/. 7 Zákon č. 128/2000 Sb. In: Zákony ČR online [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/128-2000-sb-zakon-o-obcich-(obecni-zrizeni).html. 8 Zákon 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. In: Bez korupce [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.bezkorupce.cz/legislativa/zakon_1312000_sb_o_hlavnim_meste_praze/. 9 Nápověda. In: Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.uir.cz/napoveda.
10
republiky. Jedním z nich je odlišení pojmů „městská část” a „městský obvod”. Ve výše zmíněné definici mimo jiné čteme, že v případě členění města do městských částí a městských obvodů „z věcného hlediska jde o totéž”. V případě Prahy jsou městské obvody nadřazeny městským částem. Městských obvodů je 10 (Praha 1 – Praha 10), zatímco městských částí je 57 (označují se dvojím způsobem: za prvé jako Praha 1 – Praha 22 – což jsou většinou územně rozsáhlejší části označované čísly; zbylých 35 městských částí se označuje druhým způsobem, a sice slovně – např. Praha–Běchovice, Praha–Troja apod.). Celé toto dělení je poněkud matoucí. Ve chvíli kdy například řekneme „Praha 7”, není jasné, mluvíme-li o městské části či městském obvodu nebo dokonce o správním obvodu (viz kapitola 2.3 Správní obvod). Na stránkách Územně identifikačního registru ČR se dočítáme, že „...obvody, na jejichž území se nenacházejí žádné městské části, jsou samy sobě městskými částmi – Praha 1, 2, 3, 7.”10 Jinými slovy v těchto čtyřech případech platí totéž co u ostatních měst České republiky – městská část a městský obvod jsou synonymními termíny. Pro srovnání Brno je složeno z 29 městských částí, Ostrava z 23 městských obvodů.
1.5 Správní obvod “Správní obvody města Prahy jsou skladebné z městských částí.”11 Jedná se o celky, které mají přenesenou správní působnost. To znamená, že vyjma působnosti v rámci své městské části vykonávají tyto působnosti také pro jiné městské části, které jsou přiděleny do jejich správního obvodu. V současné době je Praha rozdělena na 22 správních obvodů. Je jich tedy stejně jako „větších”, číselně označených městských částí a také jsou stejně značeny (Praha 1 – Praha 22), byť jak bylo řečeno „správní obvody jsou skladebné z městských částí“ a proto například pod správní obvod Praha 22 spadá nejen městská část Praha 22, ale také městské části Praha-Královice, PrahaNedvězí, Praha-Benice a Praha-Kolovraty.
10 Ibid. 11 Správní obvod hlavního města Prahy. In: Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/spravni_obvody_praha.
11
1.6 Statutární město „Území statutárních měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy.“12 To, o která města se jedná je dáno stejným zákonem, který jsme právě citovali, a o kterém už byla dříve řeč – tedy Zákonem o obcích. Členění se do městských obvodů nebo částí je právo, ne povinnost. „V územně členěných městech se vytváří dvojí soustava samosprávných orgánů. Vedle celoměstských orgánů jsou to orgány městských částí. (…) ...město hájí zájmy celoměstské a městská část zájmy místní. (…) Působnost starosty přísluší primátorovi.“13 „Postavení statutárního města … nelze získat jinak než zákonem, přičemž ani zákon o obcích, ani žádný jiný zákon nestanoví žádná výslovná kritéria, podle nichž by byly posuzovány předpoklady pro získání takového postavení.“14 „Takové město je pak povinno vydat svůj statut formou obecně závazné vyhlášky. Statut je základní organizační předpis pro výkon veřejné správy ve městě...“15 V současné době jsou v České republice jako statutární města definována Zákonem o obcích tato města (seřazená dle počtu obyvatel): nečleněná: Olomouc, České Budějovice, Hradec Králové, Havířov, Zlín, Kladno, Most, Karviná, Frýdek-Místek, Děčín, Jihlava, Teplice, Karlovy Vary, Chomutov, Přerov, Mladá Boleslav členěná: Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec, Ústí nad Labem, Pardubice, Opava Na Prahu se opět vztahuje Zákon o hlavním městě Praze – stanovuje povinné rozčlenění města do menších samosprávných celků. Praha de facto statutárním městem není, ale také se řídí statutem (Statut hlavního města Prahy) a celkově vykazuje mnohé rysy statutárních měst (zejména členění – byť na rozdíl od „regulérních“ statutárních měst povinné – do menších celků).
12 Zákon o obcích (obecní zřízení) paragraf § 4. In: Sbírka zákonů [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.sbirkazakonu.info/zakon-o-obcich-obecni-zrizeni/statutarnimi-mesty-jsou-kladno-ceske-budejo.html. 13 SAMKOVÁ, Magda. Proces přípravy a vydávání právních předpisů obcí. 200. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/41275/pravf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr Průcha, s. 28. 14 PRŮCHA, Petr – Komentář k § 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, Linde Praha, 2002, publikovaný názor ASPI, 31. 12. 2002, evidenční číslo 20315 (LIT). In: SAMKOVÁ, Magda. Proces přípravy a vydávání právních předpisů obcí. 200. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/41275/pravf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr Průcha, s. 27. 15 SAMKOVÁ, Magda. Proces přípravy a vydávání právních předpisů obcí. 200. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/41275/pravf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr Průcha, s. 27.
12
1.7 O aplikaci pojmů na Holešovice Z důvodů osobních prefernecí, spíše než nějakého přísně logického rozdělení, uplatňujeme zrovna tyto, a ne jiné pojmy. Pro případné další určení bychom mohli operovat například také v číslech, tak jak s nimi operuje Český statistický úřad.16 Například u termínu „katastrální území” používá tento způsobzápisu: „Schéma kódu katastrálního území: AAAAAB; AAAAA = kód ZSJ + 60000 (přípustné rozmezí 60001 až 79999 a dále 90001 až 99999) ; B = kontrolní znak (výpočet metodou MODULO 11-ADDO, nabývá hodnot 0 až 9)“17 Kód katastrálního území Holešovice je 730122. Což uvádíme spíše jako příklad – mohli bychom sledovat i tuto cestu, ale to už by se práce příliš vzdálila Holešovicím samotným a ocitli bychom se spíše v rovině číselné abstrakce. Kód katastrálního území, stejně tak jako například počet územně technických jednotek (jejichž definicí se v této práci nezabýváme, stejně tak jako se nezabýváme např. definicí ulice či budovy, tedy jednotek menších než je katastrální území) v přehledu přesto pro úplnost uvádíme, byť bez definice. Také bychom se mohli zabývat řadou různých výzkumů, které by nám odhalily nepochybně zajímavá fakta o Holešovicích – jaké je demografické rozložení místní populace, jaké druhy literatury místní upřednostňují, kolik je v Holešovicích psů a podobně. Nabídneme několik běžně udávaných údajů (rozloha, počet obyvatel apod.), ale nebudeme se již více snažit číselně a místopisně Holešovice „rozpitvat“. Podotkněme také, že na jedné straně místopisného vymezení jsme limitováni nejmenší jednotkou (katastrální území), limitace největší jednotkou ale chybí. Při snaze o přesné definování místa bychom jej měli správně zařadit do té či oné galaxie, části vesmíru a podobně. Jelikož bychom se ale pohybovali už příliš daleko od našich malých Holešovic, přenecháme toto bádání jiným a spokojíme se s lokalizováním Holešovic na planetu Zemi.
16 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Český statistický úřad [online]. 2013. vyd. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: www.czso.cz. 17 Katastrální území. In: . Český statistický úřad [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/katastralni_uzemi_rso.
13
1.8 Aplikace pojmů na Holešovice HOLEŠOVICE planeta: Země kontinent: (střední) Evropa (kon)federace: Evropská unie18 stát: Česká republika kraj: Praha okres: Praha obec: Praha městský obvod: Praha 7, Praha 1 (celkově městských obvodů v Praze 10) správní obvod: Praha 7, Praha 1 (celkově správních obvodů v Praze 22) městská část: Praha 7, Praha 1 (celkově městských částí v Praze 57) katastrální území: Holešovice (celkově katastrálních území v Praze 112)
kód katastrálního území: 730122 počet územně technických jednotek: 2 základní sídelní jednotky: 17 ulice: 87 adresy: 1 378 PSČ 170 00 katastrální výměra: 4, 689257 km2 počet obyvatel: 35 046 (dle sčítání z roku 2011) = 7. nejobydlenější katastrální území v Praze hustota zalidnění: 7 481 obyv./km2 zeměpisné souřadnice: 50° 6´9´´ s.š., 14° 26´ 20´´ v.d.
18 EU je unikátní mocenská struktura, nesrovnatelná s jinými seskupeními států. O jaký útvar se přesně jedná není zcela jasné. Můžeme například říci, že se jedná o federaci s konfederativními prvky či o konfederaci s prvky federace. Za pomoc při definování pojmu Evropská unie děkuji pánům Janu Gerykovi a Šimonovi Stibůrkovi.
14
2. Historie Prahy (z hlediska vnitřního členění, se zaměřením na Holešovice)19 2.1 Prehistorie Prahy Nejstarší lidské osídlení na místě dnešní Prahy sahá dle archeologických nálezů milion let nazpět, tedy do období nejstaršího paleolitu. Nejednalo se ale o osídlení kontinuální – to přišlo až v mladší době kamenné. Zemědělci nahradili lovce a sběrače, a naši předkové začali Pražskou kotlinu obývat, ne ji jen na čas navštěvovat a znovu ji opouštět. Přibližně od poloviny 6. století se v oblasti zabydleli Slované. Mezi 7.- 9. stoletím docházelo k budování hradišť (jako byly Šárka, Zámka, Butovice aj.) na vyvýšených místech poblíž Vltavy. Základ historického jádra Prahy, jak jej známe dnes, vznikl na levé straně řeky „kolem dnešního Malostranského náměstí, ležící na geologické příbřežní terase, kterou staří Slované nazývali prag, resp. prah. Odtud zřejmě pochází pozdější jméno města.“20 Osidlován byl především levý břeh Vltavy – na severu došlo ke zbudování Levého Hradce, původního sídla českých knížat. Později se nicméně moc i kulturní a urbanistický rozvoj soustředily kolem nově založeného Pražského hradu (kolem roku 885 – na levém břehu) a Vyšehradu (1. pol. 10. st. - na pravém břehu). První dochovanou zmínku o Praze máme od arabsko-židovského kupce Ibrahíma ibn Jákúba, z poloviny 10. století: „...město Fraga je zbudováno z kamene a vápna … v městě Braze dělají sedla a uzdy a silné štíty jakýchž se používá v jejich zemích (arabština nemá hlásku „p“, proto Ibrahím píše jednou F, podruhé B).“21 2.2 Praha ve středověku V 11. století za vlády Přemyslovců došlo k přestavbě pražského hradiště na pevnější středověký hrad. Mezi 11. a 13. stoletím se důležitějším stal pravý břeh Vltavy a na místě dnešního Staroměstského náměstí vzniklo velké tržiště. Roku 1172 byl postaven kamenný Juditin most a roku 1212 hradby kolem Starého Města, do kterých se vešlo i Havelské Město (kolem dnešního Havelského trhu). Roku 1257 založil Přemysl Otakar II. Menší Město pražské / Nové Město pod
19 Viz v Přílohách Obrázky č. 1, 2, 3, 4, 5. 20 DEGEN, Milan a Václav LEDVINKA. Historie Prahy: Praha v průběhu staletí. In: Stará Praha [online]. [cit. 201305-08]. Dostupné z: http://www.starapraha.cz/historie-praha.php. 21 Ibid.
15
Pražským hradem (které dnes známe jako Malou Stranu). V okolí se také nacházela řada vísek jako Obora, Nebovidy, Rybáře, Opatovice a jiné. Vesnice a postupně vznikající města spolu tvořily souvislou aglomeraci,22 která svým rozsahem náležela k nejvýznamnějším ve střední Evropě. Zpočátku se nazývala Mezigrady (Mezihrady), později Praha.“23 Značného rozvoje doznalo pražské osídlení za Karla IV. (1346-1378). Vyjma toho, že založil Univerzitu Karlovu či nechal postavit Karlův most a opevnil hradbami Hradčany (vznikly ve 30. letech 14. století, na královské město povýšeny až roku 1598) a Menší Město, nechal především v roce 1348 vybudovat Nové Město. „Toto zcela nově založené město vyrostlo ve velmi krátké době a vstřebalo některé z prve zmíněných osad. Území Prahy se tak téměř zdvojnásobilo a Praha začala postupně pohlcovat své okolí.“24 „Pražská aglomerace byla tehdy jediným obrovským staveništěm...“25 Skoro to až vypadá, že Praha za Karla IV. se od té dnešní ani příliš nelišila. Není náhodou, že Praha leží tam, kde leží. Nebyli jsme to my, kdo se rozhodl, že zrovna zde založíme svou metropoli, bylo to dané místo, které nám to muselo napovědět. Pokud máme dnes nutkání k masivnější výstavbě, je to opět díky místu. Jsou to sice mnohdy komerční zájmy, co vede k rozšiřování města, ale proč zrovna zde a ne jinde? V průběhu času můžeme na určité místo zapomenout, může být úplně vybydleno, budovy zbourány, lesy mohou shořet, ale pokud má dostatečně silnou energii, budeme se k němu vždy znovu navracet a pracovat s ním. A až se jednou naučíme chápat místo citlivěji, hlouběji, umožní nám, abychom je obývali trvale.
2.3 Historická zkratka V letech 1419-1434 došlo k husitské revoluci, která měla za následek značné poničení Malé Strany, Hradčan a Vyšehradu. Roku 1541 postihl Malou Stranu a Hradčany velký požár. Za Rudolfa II. (1576-1611) se Praha stala obdobně důležitým centrem jako za Karla IV. Po tomto období vzmachu následuje dosti nešťastná kapitola našich dějin – po neúspěšném stavovském povstání (1618-1620) a prohrané bitvě na Bílé hoře (1620), po okupaci Sasy (1631-1632), třicetileté válce
22 Aglomerací jsou zde míněná předměstí, která jsou k městu nějakým způsobem přimknutá – souvislou zástavbou, historickými souvislostmi apod., ale stále jsou víceméně autonomní. Nezřídka se stává, že aglomerace bývá městem pohlcena a stane se jeho součástí. Viz např. zde: HÁJEK, Jan. Šedesát největších aglomerací světa v roce 2007. In: Ingema.net [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=945. 23 DEGEN, Milan a Václav LEDVINKA. Historie Prahy: Praha v průběhu staletí. In: Stará Praha [online]. [cit. 201305-08]. Dostupné z: http://www.starapraha.cz/historie-praha.php. 24 Správní a územněsprávní členění Prahy: Územní vývoj Prahy. In: Archiv hlavního města Prahy [online]. [cit. 201305-08]. Dostupné z: http://www.ahmp.cz/index.html?mid=47&. 25 DEGEN, Milan a Václav LEDVINKA. Historie Prahy: Praha v průběhu staletí. In: Stará Praha [online]. [cit. 201305-08]. Dostupné z: http://www.starapraha.cz/historie-praha.php.
16
(1620-1648), morové epidemii (1639) a vyplenění města Švédy (1648) se počet obyvatel Prahy „snížil z 60 na 26 tisíc“.26 Od třicátých let došlo k „barokizaci“ Prahy, tedy ke vzniku značné části historické Prahy, tak, jak ji známe dnes. Můžeme se také ptát, proč je to zrovna barokní, a ne jiná architektura, která zůstala zachována. Když se zamyslíme nad historickými souvislostmi, je vysvětlení prosté – od třicetileté války už k žádné podobné pohromě nedošlo a nebylo třeba znovu obnovovat tak rozsáhlé části města. A jelikož tato nová výstavba vznikla během období baroka, je barokní. Budeme-li ale uvažovat v obecnější rovině, můžeme nalézt další souvislosti. Nemohla by barokizace nějak souviset s českým člověkem, který vystaví alibisticky jakousi povrchní krásu, fasádu, aby jeho skutečná povaha mohla zůstat skryta v jeho nitru? České baroko je ale také těžkopádné, mohutné, uzemněné – odkazuje také ke spojení českého člověka a české krajiny, k její členitosti, hornatosti, zemitosti. Možná právě proto je Praha „barokní“ - zároveň líbivě, romanticky povrchní a zároveň hluboká, vědoma si své hloubky a své historičnosti. 2.4 Slučování Prahy Pro naši práci je velice důležitý rok 1784, ve kterém Josef II. císařským patentem sloučil několik měst pražské kotliny v jedno – Královské hlavní město Prahu (sloučeno ze Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan). Roku 1850 byl ke Královskému hlavnímu městu Praze připojen Josefov27 V 19. století došlo ke vzniku průmyslových předměstí (Holešovice, Karlín, Smíchov, Libeň) za hranicemi města, jemuž se hradby již stávaly těsnými (aby ne, když v nezměněné velikosti existovalo město už od Karla IV.). Století páry s sebou přineslo mohutný rozvoj - počet obyvatel Prahy vzrostl nad 100 tisíc. Zmíněná předměstí se rozšiřovala a Praha s nimi intenzivněji komunikovala. Postupně byly k městu připojeny Vyšehrad (VI), 1884 Holešovice-Bubny (VII) a v roce 1901 Libeň jako VIII. městská část. Nedlouho po konci 1. světové války došlo k rozsáhlé reorganizaci Prahy: „V roce 1922 bylo k dosavadním osmi pražským čtvrtím připojeno 37 okolních obcí. Vznikla tzv. Velká Praha s 19 26 Ibid. 27 Dříve samostatné židovské ghetto známé jako Židovské Město. K Praze bylo území připojeno dva roky po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva. Jméno získalo po osvíceném panovníkovi Josefovi II., který zrovnoprávnění a připojení nařídil. Na konci 19. století byla tato městská část pro svůj špatný stav asanována – došlo k demolici většiny místních budov.) jako pátá část. „Ve 2. polovině 19. století byly potom vyjmenované části v uvedeném pořadí označovány římskými číslicemi – Praha I až V.“ viz. DEGEN, Milan a Václav LEDVINKA. Historie Prahy: Praha v průběhu staletí. In: Stará Praha [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.starapraha.cz/historie-praha.php.
17
obvody a se 676 tisíci obyvateli. Do 2. světové války vzrostl tento počet na milion.28 Číslování připojených částí římskými číslicemi logicky navazovalo na předchozí počet (Praha IX až XIX).“29 Přičemž Praha I-VIII tvořila jeden obvod, Praha IX-XIX dalších dvanáct. „Roku 1946 byl zřízen samostatný obvod pro Prahu VII … “30 V roce 1949 došlo k novému dělení na 16 obvodů označovaných arabskými číslicemi. V roce 1960 se město opět rozšiřovalo – připojeny byly Čimice, Ruzyně a části katastrů dalších obcí. Namísto dřívějšího členění do šestnácti obvodů se od té doby členily pouze do desíti, tak jak je známe dnes. V roce 1968 bylo připojeno větší množství obcí (Háje, Chodov, Kunratice, Libuš aj.) a k vůbec největšímu rozšíření města došlo o šest let později, v roce 1974 – připojeny byly Cholupice, Písnice, Šeberov, Vinoř aj. Proč vůbec dochází k takovému slučování vesnic ve větší městské celky? Člověk se postupem času víc a víc odcizuje od krajiny a uzavírá se do svého uměle vytvořeného světa. Města se rozšiřují, pohlcují a transformují krajinu kolem sebe. Čím víc se budeme izolovat od krajiny, tím budeme mít větší potřebu se proti ní bránit, tím spíš budeme toužit po úkrytu nekončících cities. Řecký urbanista Constantinos Doxiadis zavádí v této souvislosti pojem ekumenopolis,31 čímž míní hypotetické celoplanetární souměstí. Na mnoha místech planety už k spojování měst do celků obřích rozměrů dochází (např. Tokio, Mexico City aj.), kam až toto slučování povede je otázka. 2.5 Historie Holešovic 2.5.1 Holešovice – Holešovice ? Již v předchozí části práce jsme uvedli, že dnešní Holešovice vznikly sloučením dvou osad – Bubnů a Holešovic. Po sloučení v roce 1850 (viz dále) se nově vzniklá obec nejprve jmenovala Holešovice–Bubny a až později (1960 - tedy až po připojení k Praze) byl změněn její název pouze na „Holešovice“. Jinak řečeno, použijeme-li slovo „Holešovice“ pro oblast existující na začátku devatenáctého století a použijeme-li jej pro oblast existující na začátku století jednadvacátého,
28 Znamená to tedy, že počet obyvatel Prahy se již třičtvrtě století téměř nemění. 29 Ibid. 30 Správní a územněsprávní členění Prahy: Vývoj správního členění. In: Archiv hlavního města Prahy [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.ahmp.cz/index.html?mid=47&. 31 ŠIMON, Martin. Teoretické přístupy ke studiu urbanizace [online]. Praha, 2006 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://web.natur.cuni.cz/~simon1/Martin_Simon_-__Teoreticke_pristupy_ke_studiu_urbanizace.html#_Toc136602683. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Martin Ouředníček.
18
máme na mysli dva značně odlišné celky. A to jak rozlohou, tak historickým vývojem. Na následujících řádcích se budeme věnovat odděleně vývoji Bubnů a odděleně vývoji Holešovic, od chvíle kdy dojde k jejich splynutí pak vývoji společnému. Aby nedošlo k matení pojmů, chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že tato práce vychází především ze současné podoby Holešovic a jejich současných hranic. Hovoříme-li tedy o Holešovicích, máme (není-li uvedeno jinak) na mysli Holešovice sloučené s Bubny, zkrátka ty Holešovice jaké známe dnes.
2.5.2 Bubny Ves Bubny se nacházela ve spodní části velkého vltavského meandru, přibližně v místech dnešního Strossmayerova náměstí a zastávky Vltavská. Od Prahy ji tedy oddělovala pouze řeka, kterou bylo v těchto místech možné překonat tzv. bubenským brodem. „Ves Bubny se připomíná prvně již roku 1088 32 ve falzu vyšehradském. Její počátky sahají nazpět až ke kořenům sídelního vývoje pražského okolí. […] Vznik vsi souvisel jistě s rozvojem Prahy.“33 Žít v těsné blízkosti velkoměsta mělo (a má i dnes) jak výhody, tak nevýhody. Vzhledem ke strategické poloze Buben („...v nechráněné poloze na přechodu řeky...“34) zažívala tato česká víska mnohé těžkosti způsobené dobyvačnými armádami. V roce 1420 v Bubnech tábořili křižáci, v roce 1547 při občanském konfliktu byla obec vypálena, po třicetileté válce „...uvádí berní bula z r. 1654 toliko jediného hospodáře...“.35 Jedinou výhodu, kterou tímto nelehkým osudem ves získala, byla v 16. století stavba bubenského dvoru („Malé Bubny“)36. Což byla skupina stavení seskupených dohromady z důvodů lepší obrany. Život není lehké zadusit, a i do Bubnů se znovu vrátil. Už od druhé poloviny 18. století se v Bubnech začaly pozvolna budovat domy, v roce 1823 zde byla zřízena kartounka37. Dále v roce 1846 byla skrz Bubny vedena pražsko–drážďanská vlaková dráha, která též podmínila stavbu Negrelliho viaduktu spojující tehdejší Bubny s Karlínem. V 60. letech byl nedaleko Negrelliho viaduktu, určeného pro vlaky, zbudován most Františka Josefa I. - důležité propojení Bubnů (v té 32 První dochovaná zmínka o městu Praze je o pouhých cca 100 let starší – viz výše. 33 LÍBAL, Dobroslav a Marie HEROUTOVÁ. Praha 7: Sídelní a architektonický vývoj. Praha: Orbis, 1975, s. 7. 34 Ibid., s.8. 35 Ibid., s.8-9. 36 PYTLÍK, Radko. Proč právě sedmá čtvrť Prahy. In: Radko Pytlík a EMPORIUS [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/praha_pe_a.html. 37 „Manufaktury či továrny na potiskování bavlněných látek. První kartounky v českých zemích vznikly v polovině 18. století. V první polovině 19. století byly pražské a brněnské kartounky dějištěm prvních dělnických stávek a bouří.“ viz. Kartounky. In: CoJeCo: Vaše encyklopedie [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=43683&title=kartounky&s_lang=2.
19
době již Holešovic - Bubnů) s centrem. 2.5.3 Holešovice Připomeňme si nyní etymologii slova „Holešovice“, o které jsme hovořili v úvodu práce: označení mohlo být odvozeno od slov holý či holec – bezvousý mladík, případně může znamenat také neplodnou část země. Vesnice Holešovice se rozkládala na druhé straně meandru naproti Bubnům. V Bubnech bylo možné překročit Vltavu směrem na jih a dopravit se tak do Starého Města. Z Holešovic bylo zase možné vydat se přes řeku severně a přejít do Tróje. Středověké velkoměsto bylo přece jen zajímavější destinací, nežli Zadní Ovenec (jak se kdysi území dnešní Troje nazývalo), a Holešovice tudíž nebyly historicky zdaleka tak důležité jako Bubny. Také první zmínky o Holešovicích pochází „až“ ze 13. století. Historický vývoj Holešovic také nebyl tak bouřlivý jako v případě Bubnů. Víceméně poklidný vývoj vsi však skončil počátkem průmyslové revoluce. Na rozdíl od Bubnů, ve kterých se rozvinula výstavba činžovních domů, Holešovice se staly průmyslovou periferií – počínaje například stavbou rozlehlého vlakového nádraží (1868-1872) a kolonií „dělnických domků“ (viz dnešní ulice Dělnická). Opět jsme se přiblížili (ba dokonce jej překročili) k zlomovému roku 1850, dále již tedy musíme pracovat s oběma vesnicemi jako s jedním celkem. 2.5.4 Odbočení I - Letná a Stromovka Ještě než se dostaneme k dalšímu stručnému líčení osudu Holešovic-Buben, musíme ještě v rychlosti řici pár slov o oblasti Letné a Stromovky. Letná spadá do naší oblasti zájmů přímo, protože celá její plocha je součástí katastrálního území Holešovic. Stromovka – největší pražský park – sice spadá do katastrálního území Bubenče, historicky je nicméně natolik spjata s danou lokalitou, že považuji za vhodné se o ní zmínit.
2.5.4.1 Letná „[Letná] od Buben k západu se táhne až k srázu nad někdejším úvalem potoka Brusnice na
20
Klárově.“38 V dobách dávno minulých se jednalo o oblast známou především pěstováním vinné révy, v průběhu času se však funkce Letné mnohdy měnily. Jedná se o místo, které má dlouhou historii, vždyť „...najdeme první zmínku o Letním poli zvaném též Leteň už v roce 1088...“39 Na vzhledu Letné se podepsaly procházející cizí i domácí armády - svého času tu bylo také zřízeno opevnění s příkopem a valem (1757-1859). Vinice Letná často měnila své majitele, až konečně v roce 1858 připadla Praze. Znovu připomeňme, co už jsme dříve zmiňovali - „Letná“ patří do katastrálního území Holešovice, nejedná se o samostatnou „čtvrť“. Kdybychom tedy chtěli být přesní, větu „bydlím ve čtvrti Letná“ bychom v žádném případě nemohli použít.
2.5.4.2 Stromovka Stromovka je na pražské poměry mohutný park, který z hlediska dnešního členění tvoří přirozené hranice mezi Dejvicemi a Bubenčem a mezi Bubenčem a Holešovicemi.40 Dnes již kultivované místo, ve kterém se prochází maminky s dětmi, bývalo dříve hustým lesem, který byl za vlády Přemyslovců ohrazen a stala se z něj královská obora. Za Rudolfa II. došlo ke zbudování tzv. „Rudolfovy štoly“ -unelu, který propojoval Vltavu (na straně Bubnů) a Královskou oboru. Tím mohla být do obory přivedena voda a vznikl tak velký rybník. „Původní funkce Obory zanikla definitivně po smrti Karla VI. V r. 1742 ji zcela zpustošili Francouzi okupující Prahu. Na místě královské honby nastoupilo využití zemědělské, velký rybník byl zmenšen a později zrušen. Teprve od roku 1803 se Obora postupně proměňovala v park.“41 V roce 1845 došlo ke sloučení Královské obory a dříve uměle vysázené lesní školky – stromovky. Později se označení „obora“ zcela vytratilo a zdejšímu porostu se začalo říkat jednoduše
38 LÍBAL, Dobroslav a Marie HEROUTOVÁ. Praha 7: Sídelní a architektonický vývoj. Praha: Orbis, 1975, s. 7. 39 PYTLÍK, Radko. Osudy viničné Letné. In: Radko Pytlík a EMPORIUS [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/praha_pe_a.html. 40 Nemůžeme být zcela exaktní, protože „Výstaviště“ spadá do Bubenče a stejně tak oblast kolem Akademie výtvarných umění. To, že Akademie spadá do Bubenče mi přijde poměrně příznačné, protože zatímco Holešovice byly a jsou dynamicky se proměňující lokalitou, v případě Bubenče „...jako bychom se zde náhle vybabrali ze zmatků a nepohodlí velkoměsta a ocitli se v klidu vilové osady, klidu a pohody.“ viz. PYTLÍK, Radko. O původu Bubenče a Stromovky. In: Radko Pytlík a EMPORIUS [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/praha_pe_a.html. Můžeme si pro instituci jako je AVU, reprezentující tradici, stálost a kontinuální kvalitu, přát lepší místo? K budově / instituci Akademie se ještě vrátíme v podkapitole „3.1.3 Akademie výtvarných umění.“ 41 LÍBAL, Dobroslav a Marie HEROUTOVÁ. Praha 7: Sídelní a architektonický vývoj. Praha: Orbis, 1975, s. 16.
21
„Stromovka“. Změny v životě Královské obory – Stromovky přinesla stejně tak jako Bubnům a (především) Holešovicím průmyslová revoluce. Pražskodrážďanská dráha (viz výše) „odřízla Oboru od řeky“42. Dnes také železniční trať tvoří přirozený obal, který na východní straně Stromovky určuje hranice Bubenče a Holešovic. Na severu tomu tak není, protože Královská obora zde dříve přirozeně pokračovala až na Císařský ostrov. Nejspíš i proto spadá dnes Císařský ostrov pod katastrální území Bubenče (a ne Troji), a přesto, že vlaková dráha i zde ohraničuje Stromovku, nevytváří hranice mezi katastrálními územími. V roce 1867 byla Obora znovu ohraničena, tentokrát „buštěhradskou dráhou“ z jihu. Kvůli konání Zemské jubilejní výstavy v roce 1891 (viz dále) se Stromovka zmenšila o další svou část na východní straně. V podobném stavu nám zůstala zachována dodnes. 2.5.5 Odbočení II – Štvanice Z obdobných důvodů jako jsme se zvlášt věnovali Letné a Stromovce, zmíníme se zvlášť ještě o Štvanici, ostrovu rozkládajícím se mezi Karlínem / Novým Městem a Holešovicemi. Celý ostrov na rozdíl od Císařského ostrova spadá do katastrálního území Holešovice. Nabízí se otázka proč se nevěnovat také Císařskému ostrovu (když už jsme se věnovali Stromovce). Protože v tu chvíli bychom se museli zabývat též historií Bubenče, respektive Troji, tím pádem také malou oblastí v Libni zvanou Holešovičky, případně nejlépe celou Libní a nejlépe tedy i Karlínem. Naším tématem ale není historie Prahy 7 a okolí. Dovolili jsme si krátký (a podstatný) exkurz do Stromovky, ale více už se za hranice „našeho místa“ vydávat nebudeme. 2.5.5.1 Štvanice Ostrov Štvanice je jediný pozůstatek po několia ostrovech, které se nacházely v místě středověkého bubenského brodu. Dříve se mu říkalo „Velké Benátky“, „pojmenování Štvanice se objevilo až v 18. stol., kdy se na ostrově konaly štvanice na divou zvěř.“43 Radko Pytlík cituje cestovatele, který navštívil Štvanici v roce 1785 a v tamní, pro štvanici speciálně zřízené, aréně shlédnul takovouto podívanou: „Dnes jsem tu viděl štvanici. Po hudbě, jíž se říká turecká, dal hecmajstr znamení, načež vpustili zvířata; byl to vůl a dva psi. Po jedné straně amfiteátru stála slaměná loutka, dole připevněná olovem; na tu se vůl obořil a propíchl ji svými rohy. Psi však 42 Ibid., s.17. 43 Ibid., s. 21.
22
nebohému zvířeti rozervali uši, přičemž vůl hrozně řval. Při této strašné podívané jsem slyšel, jak diváci spustili obecný jásot. Po odklizení vola či býka se v ohradě ještě objevil divoký vepř, tur a osel, ti však byli rovněž postupně usmýkáni. Také děvčata se tomu ze srdce smála.“44 Štvaní zvěře zakázal v roce 1802 František I. Od té doby žila Štvanice kulturním (vzduchoplavci, provazochodci, divadelníci a jiní) a později hlavně sportovním (zimní a tenisový stadion) životem. Ve druhé polovině 20. století se nacházela spíše v období útlumu, ale vzhledem k velkému potenciálu ostrova se v současnosti znovu vytvářejí plány na jeho oživení. 2.5.6 Holešovice – Bubny Vraťme se nyní do druhé poloviny 19. století a k vývoji samotných Holešovic (-Buben). Jak už bylo řečeno roku 1850 se Holešovice s Bubny sloučily a roku 1884 (konkrétně 18. listopadu) byly připojeny ke Královskému hlavnímu městu Praze. Do té doby spadaly Holešovice a Bubny do c.k. okresního hejtmanství karlínského. „Připojením ku Praze byl položen základ k novému vývinu této nejmladší pražské čtvrti. Správa hlavního mésta Prahy se starala všestranně o její zvelebení a neštetřila žádného nákladu k jejímu rozkvětu.“45 Obec rychle vzrůstala – mezi lety 1870 až 1881 přibylo 240 nových domů46. Stejného roku byla zbudována první městská hromadná doprava v Holešovicích – koňská dráha. V roce 1891 přibyla lanová dráha, která však byla zrušena roku 1922. Vystavěna byla dále nová kanalizace, obchodní holešovický přístav, proražen byl tunel pod Letnou a další. Od roku 1898 funguje v Holešovicích elektrická dráha. „A tak se může říci bez nadsázky, že hlavním nositelem vzrůstu Prahy v poslední čtvrtině 19. století byly vedle hořejší části Nového Města Holešovice-Bubny, kteréž se pro dostatek stavenišť a pro výhodnou polohu honosily v této době nejživějším ruchem stavebním.“47
44 PYTLÍK, Radko. Štvanice na osly a pro osly. In: Radko Pytlík a EMPORIUS [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/praha_pe_a.html. 45 PUDR, Jaroslav. Stavební vývoj Holešovic-Buben: Praha 7 od počátku 19. století až do světovou válku. Praha: Orbis, 1945, s. 17. 46 Ibid., s. 12. 47 Ibid., s. 29.
23
2.5.7 Holešovice – gentrifikace
2.5.7.1 19. / 20. století Ve století devatenáctém představovaly Holešovice nefalšovanou pražskou periferii – připojeny k městu byly až v poslední čtvrtině století. Ze dvou nevelkých vesnic se stala průmyslová oblast hlavního města. Důvody byly různé – velká nezastavěná plocha (= potenciál pro novou výstavbu), v případě Holešovic (historických) příhodná vzdálenost od centra (ani blízko, ani daleko) či obklopení řekou (= možnost využití dopravy po vodě a s tím související stavba přístavu). Ve století dvacátém docházelo k dalším dynamickým změnám. Abychom je mohli co nejlépe pochopit, zastavíme se nyní na chvíli u otázky gentrifikace.
2.5.7.2 Gentrifikace Tuto podkapitolu začneme citací bakalářské diplomové práce Aleny Novotné „Gentrifikace : Případ Prahy – Holešovic?“, ve které se autorka zabývá otázkou, zdali v Holešovicích ke gentrifikaci dochází, či ne. Co to vlastně je gentrifikace? „Gentrifikace je proces, ke kterému dochází v upadajících čtvrtích ležících na území vnitřního města. Při něm se obnovuje zastaralý a zchátralý bytový fond a původní obyvatelé jsou nahrazováni novými, odlišnými skupinami lidí, tzv. gentrifiery.“48 Autorka vychází z toho, že v pražských Holešovicích jsou dělničtí obyvatelé z devatenáctého a počátku dvacátého století (respektive jejich potomci) nahrazováni novými skupinami. Svůj výzkum uzavírá takto: „...gentrifikace v Holešovicích velmi pravděpodobně neprobíhá. […] V případě Holešovic je zvlášť patrný konec průmyslové éry města a příchod nové, globální éry služeb. Staré průmyslové haly, pivovar, mlýny a přístav jsou nahrazovány kancelářskými budovami a obytnými komplexy, které mají v budoucnu sloužit vznikající nové střední třídě. I když tyto změny naznačují možnou gentrifikaci oblasti, ostatní faktory zatím nic podobného nenaznačují.“49 K tématu se budeme v průběhu práce ještě vracet.
48 NOVOTNÁ, Alena. Gentrifikace: Případ Prahy - Holešovic? [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/78887/fss_b/A_Novotna_Gentrifikace.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Aleš Burjanek, s. 2. 49 Ibid., s. 43.
24
2.5.8 20. století I přesto, že v Holešovicích dle Novotné ke gentrifikaci v totálním smslu slova nedochází, přesto zde nepochyně bydlí jiná sorta lidí, než před sto lety. Jak jsme již zmínili v kapitole věnující se historii Prahy, v roce 1922 se Praha značně rozšířila – konkrétně o 37 obcí (mj. Bubeneč, Troja, Karlín). „Hranice Prahy se radikálně posunuly směrem ven od historického středu a Holešovice se tak dostaly do polohy širšího městského středu.“50 Poloha Holešovic ve vltavském meandru znamenala pro místní nepříjemně časté záplavy - v průběhu 20. století docházelo ke slučování některých ostrovů a úpravě ramen mezi Holešovicemi, Karlínem a Libní či ke zbudování náspu v okolí Těšnova (Nové Město). Dostavěna byla řada dříve spíše provizorních mostů a přibyly také některé zcela nové. „Holešovice se staly trvale tranzitním územím.“51 Velkým tématem 20. století se stalo nezastavěné území Letné. Velká plocha v nedaleké vzdálenosti od centra města lákala ke stavbám větších komplexů budov („jako by vyvolávala svou existencí horror vacui“5253) či k takovým abmiciózním plánům jako byl plán vytvoření průkopu skrz celý kopec (nakonec byl skrz Letnou veden tunel). Valná většina těchto plánů nebyla z různých důvodů (zejména z politických – druhá světová válka, totalitní vláda předchozího režimu… ) realizována. Nedošlo tak například ke zbudování komplexu parlamentních budov nebo komplexu vysokých škol (který dnes stojí v Dejvicích). Byla to také Letná, kde stál v letech 1956-61 monstrózní Stalinův pomník, který byl po Stalinově smrti a odkrytí jeho zločinů demontován. Na jeho místě stojí od roku 1991 „červený metronom od sochaře Vratislava Karla Nováka, jehož kovové rameno se pomalu kýve sem a tam a připomíná Pražanům běh času.“54 Pravděpodobně nejdůležitější událost nejnovějších českých dějin – Sametová revoluce – vyvrcholila setkáním více než třičtvrtěmiliónového davu právě na Letné. V Holešovicích bylo vybudováno metro, znatelně se rozšířila už dříve budovaná dopravní tramvajová a také autobusová síť. U vyústění Hlávkova mostu v místech dnešní stanice Vltavská byla zbudována mimoúrovňová křižovatka – přes most z jižní strany města vede prostředkem Holešovic severo-jižní magistrála. Holešovice se tudíž potýkají s nechtěným zatížením
50 KRAJČÍ (ED.), Petr et al. Slavné stavby Prahy 7. Praha: Foibos Books, 2011, s. 117. 51 Ibid., s. 121. 52 Strach z prázdnoty. Viz. Pojem horror vacui. In: ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/horror-vacui-horor-vakui. 53 KRAJČÍ (ED.), Petr et al. Slavné stavby Prahy 7. Praha: Foibos Books, 2011, s. 170. 54 Ibid., s. 173.
25
automobilovou dopravou. Během dvacátého staletí na území dnešních Holešovic vznikla řada dalších obytných, administrativních či kulturních budov (viz dále). Výstavba továren téměř ustala.55 V oblasti „vnějšího centra“ je vhodnější situovat jiný sektor, než ten průmyslový. Závěrem kapitoly ještě znovu upozorněme na rok 1960, v kterém nejenže byla k Praze připojena řada vesnic, ale katastrální území Holešovice-Bubny změnilo své pojmenování na Holešovice.
3. Architektonické hledisko 3.1 Architektura jako chybějící článek historie „V Praze 7 můžeme procházet ulicemi jako názornou čítankou architektonického vývoje.“56 V této kapitole se budeme věnovat Holešovicím z pohledu architektonického. Propojíme-li historické informace, které jsme získali v předchozí kapitole s touto kapitolou, získáme komplexnější pohled na dějiny Holešovic. Jak naznačuje již samotný název třetí kapitoly „Historie Prahy (z hlediska vnitřního členění, se zaměřením na Holešovice)“ více nás v předchozí kapitole zajímalo hledisko urbanistické – jak se město rozrůstalo, jaké faktory vedly k jeho rozrůstání či degradaci. O budovách jsme se zmiňovali jen okrajově, až vůbec. Zmínit se o architektuře je nicméně nezbytné, protože architektura se významně podílí na tom, jaké to které místo je, jak působí, jak je definováno. Obtíž nastává ve zevšeobecňování – není možné postihnout architekturu v její totalitě, není možné popisovat každý jeden dům. Přiblížíme tedy pět vybraných staveb, které jsou pro Holešovice nějakým způsobem příznačné. Také by jich mohlo být deset nebo by mohly být zmíněny tři množství budov, a to, které konkrétní budovy budeme popisovat je opět čistě subjektivní rozhodnutí. V další podkapitole se budeme věnovat dalším pěti budovám, ale spíše než z hlediska architektonického půjde o hledisko institucionální (viz dále). Za výchozí knihu k této kapitole použijeme publikaci „Slavné stavby Prahy 7.“ Zde také
55 Úsměvné je, že například ústřední pražské jatky se v roce 1983 přestěhovaly do Písnice – až na samý jih Prahy, jinými slovy do nové periferie. Co jestli se jednou centrum Prahy rozšíří až do Písnice, budou se jatky stěhovat do nějaké další, vzdálenější periferie? 56 Ibid., s. 122.
26
čtenář nalezne všechny ty stavby, které se do našeho stručného přehledu nemohly vejít.
3.1.1 Kostel sv. Klimenta architekti: anonym, František Schlaffer realizace: po 1311, 1659-1677, 1898-1899 Kostel svatého Klimenta je nejstarším kostelem na území Holešovic, leží v Kostelní ulici a není jasné, jak starý doopravdy je. „Zasvěcení kostela sv. Klimentu odpovídá nejstarším českým chrámům...“57. Další kostel zasvěcený sv. Klimentovi (dochovaly se pouze základy) se nachází na místě Levého Hradce (na místě dnešních Roztok) – původního sídla českých knížat. Pro tento přehled jsme si stavbu zvolili proto, že je pravděpodobně jednou z nejstarších sakrálních staveb v Čechách, a že je také dost dobře možné, že byl postaven přibližně v době první zmínky o Bubnech. Jedná se tedy zároveň o jednu z nejstarších budov v katastrálním území Holešovice. První potvrzenou zmínku o kostelu máme až z roku 1311. Kostel byl několikrát přestavován a upravován. S tím, jak se Bubny, respektive Holešovice-Bubny rozšiřovaly, začalo být brzy jasné, že jeden kostelík nestačí pro celou oblast. „V souvislosti s nárůstem obyvatelstva byla také zřízena samostatná farnost. Dříve totiž Holešovice-Bubny farně spadaly do Bubenče.58 […] Nadále kostel slouží římskokatolické církvi jako filiální59 ke kostelu sv. Antonína Paduánského a pro veřejnost je omezeně přístupný.“60 Pro úplnost dodejme, že kostel sv. Antonína, který byl výše zmíněn, je další významnou budovou Holešovic a byl vybudován v letech 1908-1914 v novogotickém stylu dle návrhu architekta Františka Mikše. Kostel doplňuje Strossmayerovo náměstí na jeho jižní straně.
3.1.2 Průmyslový palác architekti: Bedřich Münzberger, Antonín Wiehl, Josef Fanta, Pavel Smetana realizace: 1890-1891, 1907-1908, 1952-1954
57 Ibid., s. 15. 58 Ibid., s. 16. 59 Dceřinný, pobočný, vedlejší. Viz. Pojem filiální. In: ABZ.cz: Slovník cizích slov [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/filialni. 60 KRAJČÍ (ED.), Petr et al. Slavné stavby Prahy 7. Praha: Foibos Books, 2011, s. 17.
27
„Dominantní budovou v aréalu Výstaviště, které vzniklo pro Zemskou jubilejní výstavu ve východní části Stromovky, zůstává dodnes Průmyslový palác. Přestože levé křídlo monumentální stavby zcela zničil v říjnu 2008 velký požár, zůstává palác stále srdcem Výstaviště.“61 Výstaviště je nezanedbatelným prostorovým fenoménem, který nalezneme za východní hranicí Stromovky. Od zbudování komplexu v roce 1891 (speciálně pro „Jubilejní zemskou výstavu“- jubilejní proto, že se konala při příležitosti stého výročí první průmyslové výstavy v Praze) až do současnosti plní stále tutéž výstavní funkci. Už více než jedno století je specifickým mikroprostorem, který pomáhá dotvářet ráz Holešovic. Přičemž „pálac byl navržen jako ústřední objekt celého výstavního komplexu...“62 Stavba paláce nebyla jednoduchá – podílelo se na ní témeř 450 dělníků. Značné komplikace způsobila povodeň v září 1890, ale i přesto byla stavba dokončena včas. Palác se skládá ze střední haly a dvou k ní připojených trojlodních křídel. Výstavní plocha činila téměř 13 000 m2 a podélně měřila budova 238 metrů. Materiály použitými při stavbě byly především ocel, sklo a zdivo. Nad středním traktem se vzpíná věž „vrcholící stylizovanou císařskou korunou.“63 Palác byl nejednou různě přestavován. Nejzajímavější je pravděpodobně úprava Pavla Smetany, který v letech 1952-55 upravil palác pro potřeby sjezdů Komunistické strany. Tehdy se mu říkalo „Sjezdový“. Zatím poslední kapitolou v životě paláce byl požár levého křídla v říjnu 2008. Pro doplnění ještě uveďme některé další budovy v areálu Výstaviště: Moderní galerie, Lapidárium, Křižíkova fontána aj. 3.1.3 Akademie výtvarných umění architekti: Václav Roštlapil, Jan Kotěra, Josef Gočár realizace: 1897-1903, 1922-1924 Byť se Akademie výtvarných umění (AVU) nachází v Bubenči a ne v Holešovicích, a také svým geniem loci (viz dále) spadá spíše do Bubenče / Stromovky, považuji za důležité ji v tomto přehledu zmínit. Přítomnost takovéto instituce má větší dosah než jen k hranicím katastrálního území.64 Zájemci o výtvarné umění se před rokem 1799 mohli vzdělávat pouze ve Vídni nebo v
61 62 63 64
Ibid., s. 56. Ibid. Ibid., s. 58. Obdobně, i když zcela jinou energií, zasahuje z Bubenče do Holešovic také např. stadion Sparty; mě milejší je však věnovat se raději AVU, nežli stadionu.
28
Mnichově. Od tohoto roku se „Společnosti vlasteneckých přátel umění“ podařilo otevřít první výtvarnou školu v českých zemích v prostorech staroměstského Klementina. Nejprve se vyučovalo pouze kreslířství, od roku 1836 také malířství, později též krajinná malba a grafika. Následovala teorie a architektura. Přelomový byl rok 1896. Na škole přibyla řada významných osobností – Josef Václav Myslbek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík. Ještě důležitější byla stavba vlastní budovy, v které od té doby Akademie zakotvila. Budova stojí na jižním okraji Stromovky nedaleko Letenského náměstí (vzdálenost od hranic s Holešovicemi v ulici Kamenické či Gerstnerově můžeme měřit maximálně v řádech desítek metrů). Ve Slavných stavbách Prahy 7 se připomíná, že autor Akademie, Václav Roštlapil stál též u zrodu např. pavilonů v psychiatrické léčebně v Bohnicích. … Náhoda? „Roštlapil...navrhnul stavbu jako protáhlý hranol s jednoduchým kompozičním řešením – trojtraktem sledujícím hranu letenského svahu nad Královskou oborou. Dvoupatrová budova s mansardovou střechou a střídmě dekorovaným průčelím je postavena ve stylu pozdního historismu, s prvky rané secese.“65 Když se v roce 1990 stal rektorem univerzity Milan Knížák škola se reformovala a otevřela se také novějším trendům v umění (intermédia, nová média...). V roce 1998 prošla budova generální rekonstrukcí. „Přes tradičně konzervativní charakter výuky představovala Akademie v průběhu svého vývoje hodnoty, vůči nimž se vymezovaly nastupující umělecké generace. Jako žáci jí prošli umělci, kteří formovali českou výtvarnou kulturu v průběhu téměř dvou století.“66
3.1.4 Elektrické podniky hlavního města Prahy architekti: Adolf Benš, Josef Kříž realizace: 1927-1935 „Jednou z velkých moderních administrativních staveb, postavených v Praze 7 v meziválečném období, je správní budova Elektrických podniků hlavního města Prahy...“67 Budova se nachází naproti dnešního dopravního uzlu Vltavská, poblíž vyústění Hlávkova mostu – v těchto místech je onen nepostižitelný holešovický duch cítit silně – Vltavská, Elektrické
65 Ibid., s. 82. 66 Ibid., s. 84. 67 Ibid., s. 140.
29
podniky, kostel sv. Antonína a Strossmayerovo náměstí spolu tvoří jednu řadu. „Jde o složitě a prostorově rafinovaně komponovanou prostorovou strukturu, obsahující řadu různých typů provozů: kancelářské prostory v převážné většině budovy, zdravotní středisko ve vyšším podlaží na západní straně, dále obchody v přízemí a konečně velký uniersální sál pro společenské události v suterénu. … Formu budovy vytváří symetricky uspořádaná skladba hmot z velkých, plochých, horizontálně vrstvených hranolů, v jejichž středu je vyšší mohutné dominantní pravoúhlé těleso o šesti patrech – s elegantně ustoupeným, po obvodu proskleným patrem nejvyšším.“68 Jedná se o jednu z vrcholných staveb českého funkcionalismu, která přežila a funguje dodnes. V současnosti se budova plní kreativními lidmi různého založení: je zde soukromá výtvarná škola Scholastika, své ateliéry tu má DAMU, v budově nalezneme hned tři galerie (Galerie Divus, The Chemistry Gallery, Galerie Laboratorio – viz dále), sídlí zde knižní nakladatelství Divus – které je nejen galerií, nakladatalstvím a kavárnou, ale také prostorem pro divadlení představení, projekce, koncerty a přednášky, dále v budově nalezneme řadu ateliérů různých umělců a tak dále. 3.1.5 „Malý Berlín“ architekti: Franz Hruschka, Adolf Foehr realizace: 1937-1940 „V Holešovicích vznikaly za první republiky také větší, jednotně řešené soubory bytových domů... […] Takové komplexy s vlastní infrastrukturou jsou obvyklé třeba ve Vídni, ale v Praze je jejich výskyt vzácný a týká se především Holešovic.“69 „Malý Berlín“ připomínající vídeňskou výstavbu je typicky holešovickou stavbou! Holešovice internacionální? „Blok s názvem „Malý Berlín“ zaujímá prostor mezi ulicemi U Smaltovny, Šimáčkovou, Bubenskou a Veletržní, tedy polohu naproti nádražnímu areálu v Bubnech.“70 Blok je sedmipodlažní, zadní křídlo má dokonce podlaží devět. Protože byl komplex určen střední třídě mohli jsme v něm dříve najít i takové služby jako prádelnu, jestle či mateřskou školku. Celý komplex obsahuje asi na padesát bytů. Své pojmenování získal díky prvním obyvatelům komplexu, kterými byli převážně Němci a Židé.71
68 69 70 71
Ibid., s. 140-141. Ibid., s. 147. Ibid., s. 148. ZEMAN, Jaroslav. Malý Berlín. In: ASB: Architektura.Stavebnictví.Byznys [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.asb-portal.cz/architektura/nadcasova-architektura/maly-berlin-1269.html.
30
3.2 Kulturní instituce v Holešovicích Tato podkapitola je schválně zařazena do kapitoly o architektuře. Jakákoliv budova nejenže je nějak zkonstruována, nějak vypadá, ale také má nějaký účel. Ten souvisí s daným místem a lidmi, kteří jej obývají. Nemá smysl stavět obytné budovy v místě, v kterém nikdo nechce bydlet, stejně tak jako stavět kostel v místě, v němž lidé nemají potřebu do kostela chodit. To samozřejmě platí také naopak. Dobrá architektura a dobrý urbanistický koncept počítají tedy s důvody, proč zrovna tato stavba vzniká zrovna na tomto místě, ideálně zohledňuje také delší časový horizont. To, že v minulosti se v této budově bydlelo neznamená, že dnes v ní nemůže být obchod. Že byla-li budova dříve továrnou, nemůže být dnes galerií. Místo se transformuje jak vlivem člověka, tak samo o sobě, působením času. V této podkapitole tedy mějme na paměti, že v rámci města utváří danou oblast nejen vzhled člověkem vybudovaného prostředí, ale také význam, účel, který mu člověk – případně místo samo – přiřadí. Opět zde bude představeno pět různých objektů, podobně jako v předchozí podkapitole, v tomto případě nás ale bude zajímat jiné hledisko. Holešovice současnosti doznávají změn (byť např. dle výzkumů z výše zmíněné práce o gentrifikaci se tyto změny zcela neprokázaly – to že nejsou průkazné, ale neznamená, že se v určité míře nedějí). Cílem této práce není potvrdit či vyvrátit zda na území Holešovic probíhá gentrifikace, faktem nicméně je, že tato lokalita skýtá čím dál méně zaměstnání pro dělníky a čím dál více naopak pro umělce. V této podkapitole se budeme věnovat příkladům budov, které dříve sloužily jiným účelům a byly přestavěny pro kulturní účely (DOX, Alfred ve dvoře, Studio ALTA), případně budovám / institucím, které kulturně dotváří ducha Holešovic (Berlinskej model, Divadlo Radar). Opět se budu opakovat a poznamenám, že celá kapitola (práce) by mohla být věnována jen konverzím industriálních objektů (dále např. m_factory, Ogilvy & Mather, Holport aj.) či jen kulturním institucím působícím v Holešovicích (Národní galerie (!!), Bio Oko, Alfred ve dvoře, klub Cross, Hell aj.). 3.2.1 Centrum současného umění DOX „V době, kdy stále více lidí myslí nebezpečně stejným způsobem, schopnost umění znejistit třeba jen na chvíli naše obvyklé způsoby vnímání, může být jeho největším přínosem.“72 (motto 72 O centru DOX. DOX PRAGUE, a.s. DOX: Centrum současného umění [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.dox.cz/cs.
31
DOXu) Komplex budov, který v současné době slouží jako Centrum současného umění, byl postaven v roce 1901 Antonínem Žižkou jako továrna na stroje. Později zde sídlily různé kovotechnické závody. Komplex byl v devadesátých letech opuštěný, nevyužitý. V roce 2004 zakoupila bývalou továrnu společnost „DOX Prague, a.s.“ a rozhodla se jí přetvořit v uměleckou galerii.73 Iniciátorem projektu byl Leoš Válka, autorem přestavby architekt Ivan Kroupa. Bílý minimalistický prostor je členěn takovým způsobem, že umožňuje prezentování několika výstavních projektů současně. Za dobu své krátké existence si DOX získal mimořádné postavení na poli pražských (respektive tuzemských) galerií. Vycházíme-li z předpokladu, že Holešovice se stanou rozšířením pražského centra (i v takové souvislosti se v současnosti o Holešovicích hovoří, viz dále), DOX bude nepochybně důležitou kulturní oporou, kterou takové centrum potřebuje. Vždyť už nyní, kdy člověk musí do DOXu podnikat „výpravu“, aby jej nalezl, tvoří třetinu návštěvníků cizinci.74 3.2.2 La Fabrika75 Tento objekt je „vzorovým příkladem konverze několika továrních objektů na kulturní a společenské centrum“ (237). Komplex nalezneme mezi ulicemi Dělnickou, Komunardů a Přístavní. Dá se zde bydlet, jsou tu ateliéry, divadelní sál, bar a různé další místnosti. Na webových stránkách této instituce jsou její aktivity rozděleny takto: „divadlo“, „film“, „visual arts“, „music“. Dle autorů publikace Slavné stavby Prahy 7 byly v tomto případě bývalé tovární budovy přestavěny citlivě a vkusně. Stejně tak jako název „La Fabrika“ i nové architektonické řešení odkazuje k minulosti prostoru, nezapomíná na jeho industriální původ, a ukazuje cestu jakou je možné se při využívání starých nefunkčních objektů vydat. 3.2.3 Studio ALTA76 Nachází se ve skladovém areálu naproti Výstavišti, ve skladovací hale číslo 30. Původně 73 POLÁCHOVÁ, Nikola. Vliv kulturní instituce na sociokulturní rozvoj oblasti [online]. Praha, 2011 [cit. 2013-0508]. Dostupné z: http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=27497. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomiická v Praze, Fakulta podnikohospodářská. Vedoucí práce Irena Tyslová. V této bakalářské diplomové práci je také na straně 42 seznam nově založených firem (od roku 2000 do 2011) v Holešovicích, věnujících se tzv. „kreativnímu průmyslu“. Z vyhledávání, které provedla autorka práce vyplývá, že Holešovice v poslední době přilákaly především řadu designových firem. 74 KRAJČÍ (ED.), Petr et al. Slavné stavby Prahy 7. Praha: Foibos Books, 2011, s. 36. 75 LA_FABRIKA. La Fabrika [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.lafabrika.cz/index.php. 76 ALT@RT O.S. Studio ALTA: Hala 30 [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.altart.cz/
32
divadelní zkušebna ze které se v roce 2007 zrodilo regulérní divadlo. Vyjma divadelního programu poskytuje ALTA prostory pro zkoušení, pořáda workshopy, program pro děti aj.
3.2.4 Berlinskej model Malá galerie, kterých v Holešovicích roste „jako hub po dešti“. V časopisu Rajón (ke kterému se vrátíme v nadcházející kapitole) čteme: „Za výlohou s červeně natřenými roletkami se nachází malá místnost s velkým kávovarem a se dvěma se stolem spojenýma lavicema, jako bývají v kempech, natřenýma červeným a oranžovým emailem. Původně si to Richard Bakeš, Matouš Mědílek a Daniel Vlček pronajali jako grafické studio, ale pro samé vernisáže se tam pracovat nedá. Pozvaní umělci navíc často i navaří nebo produkují hudbu, návštěvníci, kteří se nevejdou dovnitř, posedávají na okně nebo plní chodník, kde klábosí a vyčkávají příjezdu první noční policejní hlídky popíjejíce své preso poblíž kulatého stolku z nějakého zaniklého obýváku. Je to takovej berlínskej model.“77 Galerijní prostor příznačný pro současné Holešovice nalezneme v ulici Pplk. Sochora.
3.2.5 Divadlo Radar Nachází se také v ulici Pplk. Sochora, jen dvě budovy vedle Berlinského modelu. Jedná se o malou amatérskou divadelní scénu, která formálně spadá pod Dům dětí a mládeže Prahy 7. Kmenovým souborem divadla Radar je soubor „Ty-já-tr“, který sídlí v Radaru dlouhodobě a byl založen roku 1988. Na poli české amatérské divadelní scény jsou Radar a Ty-já-tr zavedenými pojmy. Přítomnost takovéhoto menšího sympatického divadla (stejně tak jako přítomnost Pidivadla – divadelní scény Vyšší odborné školy herecké s.r.o. - nacházející se o několik ulic dál směrem k Letné) dotváří místní atmosféru.
4. Holešovice současnosti / Holešovice budoucnosti78 „Urbanistický vývoj Prahy za posledních dvacet let odráží zásadní společenské změny, které se odehrály po listopadu 1989. Praha se v tomto období změnila z poměrně šedivého, zmrtvělého
77 VÍTKOVÁ, Lenka. Berlinskej model. Rajón: Umění nejen ve vaší čtvrti. 2012, I, č. 1, s. 8. 78 Viz v Přílohách Obrázky č. 6,7.
33
města obklopeného prstencem uniformních sídlišť, ve vyhledávanou světovou metropoli...“79 Stejným způsobem jako o celé Praze můžeme hovořit i o Holešovicích. „V územním plánu pro Prahu se už několik let počítá s expanzí centra města do přilehlých čtvrtí vnitřních oblastí, jako jsou Holešovice, Karlín nebo Smíchov. Tyto oblasti jsou s upadající průmyslovou funkcí v dnešní době přeměňovány na centra administrativní, obchodní či obytná.“80 O přeměněně Holešovic jsme se v této práci zmiňovali již několikrát. Do jakého bodu dospěje není zatím zcela jasné. Průmysl je každopádně vytlačován do „novějších periferií“ a z Holešovic se stává „dobrá adresa“. To s sebou nese jak zájem oné kreativní části populace, o které byla výše řeč, tak zájem developerů, pro které představují Holešovice potenciální zdroj příjmů. 4.1 Umělecké podhoubí Vyjma některých již výše zmíněných kulturních institucí je vhodné upozornit na časopis 81
Rajón (vzniklý na podzim roku 2012) existující jak v elektronické tak především v tištěné verzi (v nezvyklém formátu A3) a vydávaný společnými silami galeriemi Laboratorio, Berlinskej model a m.odla. Mapuje dění na kulturní, především výtvarné (nejen) holešovické scéně. Hned v prvním čísle nám Rajón představuje jednotlivé galerie v Holešovicích. A není jich málo. Čtyři z nich už známe (vyjma třech výše zmíněných už jsme se věnovali také „The Chemistry Gallery“), dále k nim patří např. Stožár, The 30 Gallery, Art Wall82, Galerie AVU, Národní galerie a další. Vznikají nekontrolovaně a nečekaně. Nejčerstvější z nich – veřejná Uličnická galerie – vznikla 9. dubna 2013 (týden před napsáním tohoto textu) a realizovat se na ní může každý. Jedná se o zmenšené verze školních tabulí zasazených do rámů a instalovaných spolu s barevnými křídami na chátrající objekt v ulici Dukelských hrdinů č.p. 28, hned naproti Veletržnímu paláci, a tedy naproti hlavní budově Národní galerie. V oblasti působí také několik aktivistických organizací, které spolu vzájemně spolupracují a vytváří sympatický protipól státní moci. Máme na mysli například tyto: Letná sobě, Holešovice sobě, Bubeneč sobě. 79 SZENTESIOVÁ, Kateřina. Urbanistický vývoj Prahy za posledních 20 let. Urbanismus a územní rozvoj. 2010, XIII, č. 5, s. 129. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2010/201005/15_urbanisticky.pdf. 80 HOLMANOVÁ, Nikol. Srovnávací analýza revitalizačního potenciálu městských částí Prahy 3 a Prahy 7 [online]. [cit. 2013-05-08], s. 31. Dostupné z: http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=22819. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská. Vedoucí práce Tomáš Pek. 81 Rajón: Umění nejen ve vaší čtvrti. Praha: Galerie Laboratorio, Berlinskej model, m.odla, 2012. Dostupné z: http://rajon007.tumblr.com/. 82 Což je unikátní projekt prezentující velkoformátové obrazy, fotografie apod. na stěně, podél které jezdí tramvaje – nejčastějšími „návštěvníky“ jsou tedy pasažéři tramvají nebo automobilisté čekající na zelenou.
34
4.2 Výstavba Osobně mi Holešovice určitým způsobem evokují atmosféru Berlína. Mimo jiné se mu blíží také expanzivní výstavbou, která v současnosti v Holešovicích probíhá. Příklady konverzí industriálních budov v kulturní instituce už jsme si uvedli v předchozí kapitole. Nejen v Holešovicích (Praze / Evropě) se jedná v současnosti o častý jev. Takovéto přestavby ale nemusí vést jen ke vzniku kulturních institucí.
4.2.1 Prague Marina V plánu projektu Prague Marina je výstavba moderních obytných a kancelářských budov. Za projektem stojí společnost Lighthouse Group, která už v Holešovicích u vyústění libeňského mostu postavila také komplex budov Lighthouse Towers (2001-2004). Společnost stojí také například za stavbou Galerie Harfa ve Vysočanech. V rámci projektu Prague Marina dochází k systematické masivní výstavbě bytových jednotek v holešovickém přístavu a jeho okolí. Na svých stránkách83 Lighthouse Group uvádí, že v areálu budou k dispozici pěší promenáda, restaurace či kavárny. Firma též uvádí, že „budou zachovány stávající památkově chráněné objekty, které společně s přístavištěm, upravenými zahradami a spojením s řekou vytvoří neopakovatelnou atmosférou.“84 Doufejme, že tomu tak opravdu bude. Pozitivní je rozhodně to, že „ani fakt, že Holešovice byly navrženy na památkovou zónu nebyl pro investory překážkou, komunikace mezi nimi a veřejnou správou proběhla kupodivu bezkonfliktně.“85 4.2.2 Galerie – Palác Stromovka Projekt dříve pojmenovaný jako „Galerie Stromovka“, nyní jako „Palác Stromovka“ by měl do roku 2014 vyrůst na trojúhelníkovité ploše poblíž Veletržního paláce. „Palác Stromovka je
83 Prague Marina. In: LIGHTHOUSE SERVICES S.R.O. Lighthouse Group [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://lighthouse-prague.cz/praguemarina.php. 84 Lokalita: Místo pro Vaše komplexně řešené bydlení. In: PRAGUE MARINA, a.s. Prague Marina [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://praguemarina.cz/cs/lokalita.php. 85 HOLMANOVÁ, Nikol. Srovnávací analýza revitalizačního potenciálu městských částí Prahy 3 a Prahy 7 [online]. [cit. 2013-05-08], s. 35. Dostupné z: http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=22819. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská. Vedoucí práce Tomáš Pek.
35
multifunkční obchodně-administrativní projekt...“86 dočteme se na stránkách projektu. Hned v další větě se ovšem dozvídáme že tímto je myšleno „obchodní centrum se supermarketem.“ Na internetovém diskuzním fóru sociální sítě Nyx 87 jeden z uživatelů shrnuje projekt jako „Palladium co roste nad Parkhotelem.“ 4.2.3 Bubny – Zátory Jedná se o v současné době asi nejdiskutovanější oblast Holešovic o rozměrech cca 1 km2 (což je téměř čtvrtina celých Holešovic!). Rozkládá se mezi vyústěním Negrelliho viaduktu na jihu téměř až k Nádraží Holešovice na severu. Na tomto území, které de facto rozděluje dnešní Holešovice na dvě části, bylo v roce 1868 zprovozněno vlakové nádraží Praha – Bubny a vedla tudy v předchozích kapitolách zmiňovaná buštěhradská dráha. Provoz nádraží byl ukončen v roce 2000.88 Nádraží bylo, a je, rozsáhlým komplexem s řadou kolejí, dep aj. Značnou část této rozsáhlé plochy vlastní v současné době firma Orco Property Group. Na ploše nádraží by měla vyrůst obdobně jako v případě projektu Prague Marina zcela nová městská oblast. Oproti Marině se jedná o ještě rozsáhlejší projekt – s jeho realizací se počítá i na více jak patnáct let dopředu. Aktuální podoba projektu nové výstavby byla prezentována občanům ve veřejné diskuzi 19.3. 2013. Architekti Vít Máslo a Václav Malina představovali novou koncepci, která je podkladem pro změnu územního plánu hlavního města Prahy. V plánu je mimo jiné výstavba nového městského bulváru – ulice Brazilské, která by byla paralelní s ulicí Argentinskou a pomáhala by řešit dopravní problém, který představují vozidla projíždějící z Hlávkova mostu přes Holešovice po Mostu Barikádníků dál na sever. V nově vybudovaném území by měla vzniknout řada bytových jednotek, administrativních budov, nedaleko Vltavské také obchodní dům, s jehož výstavbou řada místních nesouhlasí. Nová oblast by měla odpovídat ostatní holešovické zástavbě – otevřené prostory (např. náměstí) tedy spíše o menší rozloze a spíše nižší činžovní domy. Nádraží Bubny by se mělo rekonstruovat (což je ta část projektu, která je nejblíže realizaci), stejně tak jako stanice metra Vltavská. V oblasti by mělo také vzniknout nové náměstí či nová budova radnice (!). Zbudováním pásu zeleně mezi budovami a zbudováním lávky na Štvanici by mělo dojít k propojení Stromovky a Štvanice. Mezi bývalou oborou a ostrovem by tak měla vzniknout souvislá přírodní plocha. 86 Představení projektu. In: PALÁC STROMOVKA. Palác Stromovka [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.palacstromovka.cz/cs/o-projektu/predstaveni-projektu/. 87 JANDA, Marek. Nyx [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.nyx.cz/index.php?l=front. 88 Nádraží Bubny - Zátory. In: ARNIKA. Arnika [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://arnika.org/nadrazibubny-zatory.
36
. 4.3 Čeká nás boj o Holešovice? Nakolik jsou návrhy vznikajících staveb hodnotné nechť posoudí čtenář sám. Jak už bylo řečeno výše, lukrativní lokalita přitahuje developery. Lidově bychom řekli, že „peníze hýbou světem“. Holešovice budoucnosti (ale už i současnosti) jsou pulzující oblastí v níž se prolínají zájmy a potřeby původního obyvatelstva, nově přistěhovaných kreativců a developerů. Přičemž mějme na paměti, že nic není černobílé (v tomto případě jsme zmínili tři různé strany a je jich ještě víc) a celou současnou situaci nemůžeme takto zjednodušovat. Dá se nicméně předpokládat, že Holešovice čekají změny i nadále. Stanou-li se moderním nákupním střediskem, místem proslaveným alternativní kulturou, něčím jiným, či vším dohromady, zatím není jasné. Jisté ale je, že uvědomělý lid a občanský aktivismus s komerční zájmy dohromady nejdou. Čeká nás boj o Holešovice?
5. Genius loci 5.1 O geniu loci Jen těžko bychom se v práci, která se snaží postihnout místo v jeho totalitě mohli vyhnout abstraktnějším, metafyzickým rovinám, vždyť celá tato snaha je vlastně abstraktní. Teď, když jsme se již Holešovicemi zabývali z hlediska městského členění, historie v širším i užším kontextu, z hlediska architektonického a kulturního a popsali jsme si jak se tato lokalita jeví dnes a jak by se mohla vyvíjet do budoucna, je na čase posunout se k hlubší, byť méně konkrétní analýze. Doposud jsme ještě nepracovali s oním magicky znějícím pojmem duch místa - genius loci. Protože zpracování různých přístupů ke geniu loci by si opět vyžádalo celou další práci, budeme se tomuto pojmu věnovat zjednodušeně, bez nároku na totální prozkoumání tohoto tématu, pouze v jedné kapitole. S geniem loci operujeme nezřídka, přičemž je většinou jasné co tím míníme: atmosféru určitého místa, určité historické souvislosti, které jsou v něm obsaženy, pocity které v nás místo vyvolává, když se v něm nalézáme. Existují ale také přístupy, které se snaží genia loci přesněji popsat a zachytit. Možná nejslavnější takový přístup vytvořil norský architekt Christian NorbergSchulz.
37
5.2
Genius loci dle Norberga – Schulze
Christian Norberg – Schulz ve své knize Genius loci – Krajina, místo, architektura89 mluví o přírodních i uměle vytvořených místech. Svůj přístup popisuje jako fenomenologií architektury. O geniu loci píše: „Genius loci je římský pojem. Podle přesvědčení starých Římanů má každá „nezávislá“ bytost svého genia, ochranného ducha. Tento duch dává lidem i místům život, doprovází je od narození do smrti a určuje jejich charakter či povahu. I bohové mají svého genia a tato skutečnost ilustruje zásadní význam tohoto pojmu.“90 Loci je slovo označující příslovečné určení místa (substantivum locus). Obě slova jsou pochopitelně z latiny. Jak je genius loci důležitý pro člověka, který v dané lokalitě žije, zmiňuje Norberg-Schulz citujíce Goetha: „Je zřejmé, že se oko poučuje na předmětech, které vidí od dětství, a tak musí benátský malíř vidět vše jasněji a veseleji než všichni ostatní lidé.“91 Oproti tomu člověk, který pochází z neutěšené oblasti se bude na svět dívat černěji. „Moderní člověk po dlouhou dobu opravdu věřil, že ho věda a technika osvobodily od závislosti na místech. Tato víra se ukázala být iluzí; znečištění prostředí a chaos, který v něm zavládl, se náhle objevují jako hrozivá nemesis.“92
5.2.1 Mezi nebem a zemí. Mezi Bohem a nitrem „Aby člověk mohl žít mezi nebem a zemí, musí tyto dva elementy pochopit. … Slovo pochopit zde neznamená vědecké poznání; je spíš existenciálním pojmem...“93 Přístup Norberga-Schulze je filosofický a spirituální, každou myšlenku je ale schopen doložit konkrétní historickou situací či konkrétním místem. K bydlení, tj. k pobývání člověka na této planetě, bytí, se vztahuje komplexně – všichni sice žijeme pod jedním Sluncem, ale každý je vnímáme jinak intenzivně, podle toho v jaké oblasti žijeme, jakou víru vyznáváme, jaké prostředí nás obklopuje apod. Nejprve popisuje genia loci přírodního místa, posléze místa člověkem vytvořeného, které nás zajíma víc. Člověkem uměle vytvořené místo, např. město „člověku pomáhá osvobodit se od hrozeb
89 NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363-303-5. 90 Ibid., s. 18. 91 Ibid. 92 Ibid. 93 Ibid., s. 23.
38
přírodního světa s jeho temnými silami a omezujícími zákony.“94 Města stavíme v zásadě ze dvou důvodů – ten první je ryze praktický – z důvodů ochrany proti přírodním podmínkám, kvůli pohodlí. Za druhé pak abychom si vytvořili určitý nám srozumitelný mikrokosmos, v kterém se budeme cítit dobře, který je ale v souladu s přírodou. Architektura je podle Norberga-Schulze naše vizualizace pocitu, kterým na nás to které místo působí. Jedná se o potřebu vyjádřit se k místu a nějak je zhmotnit. Tedy ne jen prakticky budovat. „Ve venkovské architektuře by měl být duch umělého místa úzce spjat s duchem přírodního místa; naproti tomu v městské architektuře je tento vztah obsáhlejší. Genius loci města by tedy měl v sobě obsahovat ducha lokality, skýtajícího městu kořeny, ale zároveň by také měl shromažďovat obecné významy tkvící svými kořeny jinde a přenesené sem prostřednictvím symbolizace.“95 Symbolizací je v tomto případě míněna lidská schopnost (a potřeba) znázorňovat některé přírodní principy v obecnější formě, která sice vychází z konkrétní lokality, ale je přenositelná. Dále říká: „Rozlišující kvalitou každého umělého místa je jeho uzavřenost.“96 A v krásné větě vystihuje genia loci vyplývajícího z takovéhoto uzavřeného, člověkem vytvořeného místaměsta: „Jestliže se nám nějaké město líbí pro svůj zvláštní charakter, bývá to obvykle proto, že většina jeho budov se týmž způsobem vztahuje i k zemi i nebi, jako by vyjadřovaly společnou formu života, společný způsob bytí na zemi.“97
5.2.2 Romantické. Kosmické. Klasické Norberg-Schulz rozděluje přírodní místa do třech různých kategorií – na místa romantická, kosmická a klasická. Jak jsme již zmiňovali výše, dobře postavené město, město se silným geniem loci, má silnou vazbu na genia loci určité přírodní lokality. Přitom se nemusí jednat přímo o místo, na kterém se město rozkládá. „Existují umělá místa, kde silně pociťujeme rozmanitost a tajemnost sil přírody, jiná místa, kde se hlavním záměrem stalo vyjádření abstraktního obecného řádu, a jiná, kde síly přírody a řád dospěly ke srozumitelné rovnováze. Tak se zase vracíme98 ke známým kategoriím: „romantický“, „kosmický“ a „klasický“. Třebaže jde o abstrakce, které bychom sotva nalezli v „čisté“ formě, jsou přesto výrazem konkrétních tendencí a mohou přispět k obecnému pochopení ducha míst.“99 Ve své knize Norberg-Schulz také zmiňuje tři příklady takových míst – Řím jako příklad 94 95 96 97 98 99
Ibid., s. 58. Ibid. Ibid. Ibid., s. 65. Autor se tomuto rozdělení věnoval už v předchozích kapitolách. Ibid., s. 69.
39
města klasického, Chartúm jako příklad města kosmického a … Prahu jako příklad města romantického. Nicméně když hovoří o Praze má na mysli především historické centrum – Staré Město, Malou Stranu, Hradčany, Nové Město. Romantické místo je podle něj takové, které je spíš topologické než geometrické, je mnohoznačné, rozmanité. Má určitou silnou specifickou atmosféru, je expresivní. Typickými romantickými městy jsou nejen Praha, ale středoevropská města všeobecně. Také podotýká, že jen málo míst můžeme zařadit jen k jednomu určitému druhu. 5.3 Genius loci Holešovic Popsat genia loci Holešovic dle charakteristik Norberga-Schulze je poměrně obtížné. Narozdíl od staletí staré výstavby např. ve Starém Městě jsou mnohé budovy v Holešovicích poměrně mladé, až velmi mladé. Těch opravdu historických, jakými jsou například kostel sv. Klimenta či Rudolfova štola, mnoho nezbývá. A místo získává svého genia loci také historickou kontinuitou. Jaký je genius loci místa, které v jednu chvíli dokonce zcela přestalo existovat (v případě Bubnů, či chcete-li „Dolních Holešovic“)? Místa, jehož podoba se během posledních dvou století už poněkolikáté mění? 5.3.1 Holešovice kosmické Z místa kosmického nalezneme v Holešovicích několik málo příkladů. Kosmické je takové místo které má velmi jasnou strukturu – obsahuje především opakující se formy. Ty nemusí být nezbytně opakované jasným, logickým způsobem (byť i to je velmi časté), ale může se jednat i např. o labyrint. Spíše než k pevnému ukotvení v zemi směřuje k hledání tajemného, posvátného v nebi. Kosmická – jasně určená – je oblast kolem Dělnické ulice, ale ta se už důvodem svého vzniku (ubytovací kolonie pro dělnictvo) drží při zemi, zahleděná sama do sebe. Samovolně vzniklá kosmická oblast se vytvořila v okolí nádraží Praha-Bubny. Pobývat v současnosti na nádraží je silný zážitek, který nás vzdaluje od žité reality. Činí tak stejnorodostí řady kolejí, patinou, občasným „božím hlasem“ - nádražním hlášením upozorňujícím na projíždějící vlaky. Tato lokalita vznikla náhodně v průběhu dějin. Opravdu kosmická je pouze Letenská pláň. Shromaždiště českého národa, plocha na níž se udála nejedna významná historická událost a se kterou už si řadu let lámou odborníci hlavy. Rozsáhlý prostor nikoho mezi sady na jedné straně a masou vytvořenou obytným komplexem Molochov a stadionem Sparty na straně druhé. Divočina, která by měla zůstat divočinou, pokud si 40
chceme v Holešovicích – a v centru Prahy obecně – ponechat čistotu formy, vzletné myšlenky a ducha národa. „Už sám název Letná připomíná létání, vznášení. Měli bychom jej chránit jako vzácné uvolnění, jako centrální park, náležející a sloužící celé Praze...“100 5.3.2 Holešovice klasické Genius loci klasické architektury je asi nejobtížněji popsatelný a odhalitelný. NorbergSchulz hovoří o syntéze mezi nebem a zemí, opravdovém napojení člověka na krajinu v níž žije, a její architektonické artikulaci. Vzorem takovéto architektury je starověké Řecko. Účel stavby by měl být jasně čitelný, pro člověka by měla být srozumitelná a měla by pracovat se světlem. Neměla by se ovšem stát „budovou světla“. To už se opět blížíme spíš rovině kosmické. Kde jsou takovéto jasně rozpoznatelné, klasické, světlem modelované prostory v Holešovicích? Norberg-Schulz zmiňuje také Le Corbusiera. V přístupu Le Corbusierově „je přesto cítit jistou „abstrakci“ odlišující jeho postoj od postoje Řeků“.101 Klasickými budovami bychom do určité míry mohli označit kupříkladu budovu Elektrických podniků v Bubenské ulici či Veletržní palác, jakožto zástupce funkcionalistické architektury. Nicméně ne zcela, právě z těch důvodů, o kterých hovoří Norberg-Schulz. Chybí ono opravdové, pochopené spojení s přírodou a s místem. Dle něj takového pochopení moderní architektura téměř není schopna. Většina architektury v Holešovicích je spíše moderní, klasických míst tu tedy mnoho nenajdeme. 5.3.3 Holešovice romantické Romantického genia loci jsme si nechali na závěr. Není sice tak jasně patrný jako v případě starší zástavby v centru, přesto mi připadá, že takové je pravé označení pro většinu Holešovic. Jak jsme si řekli v mnoha předchozích kapitolách a podkapitolách, Holešovice jsou místem značně chaotickým. Zemědělství se tu proměňovalo v průmysl, vedly se tu tuhé boje, měnilo a mění se tu jak složení obyvatelstva, tak architektura. V jednom momentu tak spolu koexistují mnohé architektonické styly vzniklé v mnohých dobách, stejně tak je tomu i s obyvatelstvem. Romantické místo je takové, které není jasně definované, můžeme se v něm snadno ztratit a přesto víme kde jsme, cítíme jeho atmosféru. Na Strossmayerově náměstí, na Výstavišti, u Nádraží Holešovice či Vltavské, poblíž DOXu či v přístavu, tam všude jsme v Holešovicích, i přesto, že 100 KRAJČÍ (ED.), Petr et al. Slavné stavby Prahy 7. Praha: Foibos Books, 2011, s. 174. 101 NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, s. 76. ISBN 978-80-7363-303-5.
41
každé jedno z těch míst má svou vlastní náladu a mnohdy též svou vlastní architekturu. Všechna dohromady ale spoluvytváří celkovou atmosféru oblasti. Dovolují nám ztrácet se ve vnitrozemí, najít se u řeky a znovu se ztratit, když si uvědomíme že jsme sice u řeky, ale jinde než jsme chtěli … protože řeka nás obklopuje ze tří stran. Příznačná v tomhle ohledu mi přijde Galerie Stožár. Galerie Stožár je galerie … na stožáru na střeše budovy. Možná si jí nikdy nevšimnete i když pod ní budete každý den procházet. A možná se v jeden náhodný okamžik rozhlédnete kolem sebe a Stožár spatříte. Nebudete sice rozumět tomu co vidíte, ale budete cítit, že to sem, do Holešovic, patří.
6. Popularizátoři vědy a klimatologové. Asociace a psychogeografie a Lenčina teta 6.1 „Cílek ví úplně všechno, ale ví o tom tak 5-7 %,“102 říká Jiří Sádlo. Sádlo (přírodovědec, biolog), Václav Cílek (klimatolog, geolog, popularizátor vědy a jen Jára Cimrman ví, co všechno ještě) či například ještě profesor na AVU Miloš Šejn přistupují k místům, především tedy k přírodním místům, určitým specifickým, „hloubkovým“ způsobem. Spolu s Norbergem-Schulzem vytváří jakousi enklávu těch, kteří pro pochopení místa potřebují znát jeho historii staletí nazpátek a chápou jevy kolem sebe v širších souvislostech. Stojí tak v protipólu k zjednodušujícímu „povídání“ Radko Pytlíka, který nám místo vysvětluje z hlediska svých příhod z dětství. I to nám může pomoci místo lépe pochopit, jedná se nicméně o přístup podstatně povrchnější než ten, jaký volí Cílek et kol. Název této kapitoly a podkapitoly je odkazem k Cílkovým vědeckopopularizačním pracem, kde se snaží svým typickým (pro někoho možná až příliš) lidovým jazykem vysvětlit svět, ve kterém žijeme. V této závěrečné kapitole práce nastíníme několik dalších možných způsobů přistupování k místu (dále ještě metoda asociací, psychogeografie a kvalitativního výzkumurozhovoru), přičemž prvním z nich je alespoň naznačení přístupu Václava Cílka.
6.1.2 Mizející místa domova Mohli bychom se teď věnovat – obdobně, jako jsme se v kapitole o historii Holešovic
102 CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. 2.dopl.vyd. Praha: Dokořán, 2005, s. 269. ISBN 80-736-3042-7.
42
věnovali též historii Prahy – geologickému vývoji středních Čech, tak jak jej líčí Cílek, a zařadit tak Holešovice do ještě širšího kontextu. Přínosnější ovšem bude nenačínat nové velké téma a raději se znovu ohlédnout za tím, co už bylo řečeno, tentokrát spolu s Cílkovými postřehy. V jednom dílu televizního pořadu „Mizející místa domova“103 se věnuje starým Holešovicím – tedy původní osadě v severní části meandru. V souvislosti s Holešovicemi se zmiňuje o periferii. „Periferie je vždycky stranou … je to na okraji … obsahuje většinou prvek nebezpečí, tady platí jiná pravidla, neplatí tu to, co na Václavském náměstí … a to vytváří takovou atmosféru svobody […] Myšlenka, že ve městě má být každá plocha využitá, ať už na park, na reakreaci nebo na stavbu je nesmyslná … ve městě by měly existovat taky kusy tý poloviční divočiny...“ Svobodná, divoká příroda, byť zatlačovaná moderní výstavbou je v současné době k nalezení v okolí holešovického přístavu. Cílek nicméně předvídá (a je to dobrý prognostik), že z této oblasti se stane díky moderní výstavbě „nové město“ a tato tolik důležitá divočina zanikne. Zmiňuje též otázku gentrifikace, nevěnuje se jí sice nijak důkladně, ale tvrdí, že „celá tato čtvrť prochází takzvanou gentrifikací“. Význam slova chápe nicméně opět v trochu jiném smyslu, než jak jsme si uváděli výše. Možná důležitější než co přesně je či není gentrifikace je spíše to, že se o ní v souvislosti s Holešovicemi mluví. Cílek dále dodává: „A celá ta situace města v procesu … něco, co se mění, co je kreativní … já se vůbec nedivím tomu, že tady zároveň vznikají umělecké dílny … protože to je přesně to prostředí na přechodu mezi dvěma, třemi světy … přírody, minulosti, budoucnosti … a tady se teď něco děje. [...] Viděli jsme tři krajiny, které mizí … první byla ta zemědělská krajina půlky devatenáctého století, ze které nezbylo skoro vůbec nic. Druhá byla ta vrstva 1900-1920 – přístav, loděnice, skauti, Tomáš Gariggue Masaryk, žejo, takovej ten jako rozvoj infrastruktury. A třetí vrstva je posledních deset nebo patnáct let. To poslední odchází a my se na těch troskách snažíme vybudovat nové město.“ Cílek tak potvrzuje a znovu připomíná to, o čem už jsme mluvili dříve. Neříká, zdali je dobře nebo špatně, že k takovým změnám dochází, je to zkrátka součástí přirozeného procesu. A já dodám, že je důležité být si takových změn vědom, ty pozitivní si užívat a k těm negativním zaujmout patřičný postoj. Cílek má pro nás také postřeh k otázce budoucího vývoje oblasti. K střednědobé budoucnosti Prahy (a tedy i Holešovic) se vyjadřuje takto: „Co bude například s Prahou za padesát let? Pravděpodobně bude součástí nějaké ohavné aglomerace, která se bude rozprostírat mezi Kolínem, Mladou Boleslaví, Berounem a Jílovým.“104 Nezbývá než doufat, že v tomto případě se
103 Mizející místa domova. 16. díl. Pražský přístav. [epizoda z televizního seriálu]. Režie Alan Lederer, 2011. ČT 2 6.2. 2011 15.05. 104 CÍLEK, Václav. Jak to vidí-- Václav Cílek. 1. vyd. Editor Viktor Bezdíček. Praha: Radioservis ve spolupráci s
43
mýlí. Toliko k naznačení přístupu Václava Cílka.
6.2 Asociace Dalším doplněním nám bude metoda asociační. Deseti studentům programu Divadelní tvorba v netradičních prostorech DAMU, kteří v Holešovicích poslední rok (tj. akademický rok 2012/2013) studují, bylo předloženo deset pojmů (jídlo, roční doba etc). Ke každému z nich měli připojit asociační formou charakteristiku, která je s tímto pojmem v souvislosti s Holešovicemi jako první napadne. Tato metoda nám z přísně exaktního hlediska nic neřekne, pomůže nám ale dotvořit si představu o tom, jaké jsou Holešovice, jaké vyvolávají asociace. Následuje tedy výčet pojmů a jednotlivých přiřazených charakteristik. Pro větší přehlednost je tabulka rozdělena na dvě menší. Tabulka 1. : Holešovické asociace I pojmy | respondenti
1
2
3
4
5
barva
hnědá
bílá
šedá
hnědá, modrá
šedá
zvíře
pes
srnka
ostnokožec
žirafa, slon
chobotnice
rostlina
pampeliška
lopuch
liána
buk, pampeliška
palma
roční doba
zima
ledová zima
podzim
jaro
jaro
stát (např. „Maledivy“)
Kongo
Uzbekistán
Brusel (sic)
Ukrajina
Německo
věk
42
64
17
150
58
dopravní prostředek
tramvaj
tramvaj
vlak
tramvaj
loď (parník)
jídlo
čínský nudle
palačinky
špagety
špagety
řecký jogurt, palačinka se špenátem
pohlaví
žena
žena
žena
žena
určitě žena
pocit
rozporuplný
industriální
melancholie
široké, neurčité, svobodné
melancholie
Českým rozhlasem, 2010, s. 15. ISBN 978-808-6212-845.
44
Tabulka 2. : Holešovické asociace II. pojmy | respondenti
6
7
8
9
10
barva
modrá (až do tyrkysova)
červená
šedá
zelená
šedá, červená a modrá
zvíře
levhart
krtek
lev
hraboš
žirafa
rostlina
olivovník
jedle
břečťan
bodlák
petrklíč, narcis
roční doba
jaro
jaro
podzim
jaro
zima
stát (např. „Maledivy“)
Nizozemí
Turkmenistán
Tasmánie
Slovinsko
Holandsko
věk
32
65
30
14
30
dopravní prostředek
vlak (nebo taky metro vzducholoď)
kolo
tramvaj
loď
jídlo
špagety
čína
pizza
škubánky
čína
pohlaví
muž
muž
muž
muž
žena
pocit
příjemně ve stínu … klidné vlhko … duše zabalená ve stínu a ještě uvnitř těla
radost
chlad
papírny (sic)
cool
Vzhledem k tomu, že asociační dotazník nezahrnoval dostatečné množství respondentů, získaná data nejsou příliš průkazná. Dotazník nám slouží pouze jako příklad zkoumání, kterým by se mohl případný výzkum vydat. V našem dotazníku převažuje šedá barva, zvířata jsou všelijakých druhů (pouze dvakrát se objevuje žirafa). Vícero různých druhů nalezneme také u rostlin, byť se opakuje pampeliška a lehce převažují řekněme „plevelovité“ druhy rostlin (pampeliška, lopuch, liána, břečťan, bodlák). Co do ročního období jsou Holešovice jednoznačně jarem, nicméně dotazník byl vyplňován na jaře, což pravděpodobně také sehrálo určitou roli. Co se týče zemí objevují se nám vyspělé evropské země jako Německo, dvakrát Holandsko a jednou Brusel, místo nějž bychom mohli nejspíše napsat Belgii, jejímž je Brusel hlavním městem. Na straně druhé jsou to pak země centrální Asie – Turkmenistán a Uzbekistán, zbývající čtyři země jsou solitérní – Slovinsko, Ukrajina, Kongo a Tasmánie. Věkově jsou Holešovice staré od 14 do 150 let, přičemž můžeme objevit dvě přibližně odpovídající věkové skupiny – kolem třiceti (30, 30, 32) a kolem šedesáti let (58, 64, 65). Mezi dopravními prostředky převažuje tramvaj, opakují se také vlak a loď. Mezi potravinami se třikrát opakuje čína (resp. „čína“, „čína“, „čínský nudle“) a špagety; opakují se také palačinky. V případě pohlaví převažuje ženské těsně (6:4) nad mužským. Pocity z Holešovic jsou natolik rozrůzněné, že je dle mého nelze zevšeobecnit. 45
6.3 Psychogeografie „Psychogeografie se zajímá o vztahy psychiky a prostoru (proč nám některá místa asociují právě ony nálady, dojmy...) a zároveň o možnosti, jak se odprošťovat od takto naučených zkušeností a způsobů vnímání.“105 V podstatě jde o to zažít místo jiným způsobem, než jak jsme zvyklí, pokusit se do něj hlouběji proniknout a lépe je pochopit. Následují výsledky získané autorem této práce aplikací psychogeografie na oblast Holešovic.
V rámci svého psychogeografického výzkumu jsem se vydal po hranicích katastrálního území Holešovic – na některých úsecích byla pro mně cesta dobře známá, jinými místy jsem šel poprvé. Cesta kolem Holešovic začala v podvečer 28.4. 2013 a trvala cca 3 hodiny. Výchozím místem se stalo Nábřeží Edvarda Beneše u vyústění Čechova mostu. Odtud jsem vyrazil po hranicích území směrem k Malé Straně a dál na sever s Letnou po pravé a Hradčany po levé ruce. Takto jsem obešel celé Holešovice zpět do výchozího bodu. V průběhu cesty jsem si vypisoval své imprese z Holešovic dle těchto čtyř kritérií: barvy, zvuky, pachy a materiály. Jednotlivé dojmy jsem si zapisoval neuspořádaně, podle toho který z prvků mě zrovna v tu kterou chvíli upoutal. Následuje neupravovaný zápis vycházky: „kov – dřevo – rostliny – stromy – keře – kameny – zelená – žlutá – šedá – hnědá – vůně lesa – zvuky ptáků – zvuky aut -červená – cihly – hnědá – kůra – zelená – pach vody – vůně květů – plech – sklo – písek – zelená – žlutá – bílá – hnědá – kámen – plast – dřevo – tráva – auta – vůně přírody – fialová – žlutá – černá – bílá – mramor – prach – hluk aut – černá – šedá – zelená – modrá – prach – plech – beton – bílá – kov – hnědá – hlína – hnědá – bílá – šedá – zelená – prach – hluk aut – prach – hluk aut a tramvají – prach – černá – šedá – modrá – beton – kov – slo – zelená -černá – prach – sklo – beton – cigaretový kouř – odpadky – voňavka – plech – hluk aut – žlutá – šedá – prach – oranžová – bílá – pečivo – žultá – zelená – zvuk letadla – zvuky ptáků – sklo – prach – beton – šedá – modrá – hnědá – zelená – kov – dřevo – kámen - pach železnice/kolejí – hnědá – dřevo – kov – libé pachy – přírodní vůně – hudba – zvuk aut – zvuky kolotočů a vyvolávačů – zvuk vlaku – modrá – pach síry? - podivná hlasitá hudba – ticho – modrá – plech – polské radio –
105 JOSEPHY, Michal. Námět čtenáře: Město známé a neznámé - úvod do psychogeografie. In: Science World [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.scienceworld.cz/clovek/namet-ctenare-mesto-zname-a-nezname-uvod-dopsychogeografie-2701/.
46
dunění – hnědá – pestré barvy – hnědá – kámen – jedovaté barvy – dunění – okrová – čerstvý vzduch – ticho – hučení – dřevo – vůně vody – těžký pach vody a trávy – zvuk ptáků – ticho – zvuk tramvaje – zvuk vlaku – dřevo – šedá – hnědá – pach železnice – bláto – beton – štěrk – pach asfaltu – asfalt – sklo – kov – nádražní hlášení – skřípání – libý chemický pach – hnědá – ticho – zvuky magistrály -zvlněný asfalt – prach – šedá – asfalt – hluk aut – ticho – šumění – pach vody – ptáci – zvuk kapek – těžký kovový pach – vůně jídla – kov – žlutá – modrá – červená – černá – bílá – písek – bláto – cihly – oranžová – kočičí hlavy – ticho – zápach – kov – sklo – modrá – zelená – dlaždice – zápach moči – kov – šedá – štěrk – zelená – bílá – kňučení psa – hudba – zvuky TV? - rez – dřevo – zvuk motoru – kejhání husy – blikající světlo – hučení – dřevo – čvachtání – ticho – odpadky – vůně vody a větru – pach bouře – zvuk vzdáleného vlaku – modrá – zvuk vlaku – zelená – guma – šedá – plech – dřevo – vůně dřeva – tajemné vodní zvuky – kov – špína – rez – bílá – písek – těžký pach vody – černá – písek – bláto – štěkot psa – pestré barvy – pach vody – zvuk aut – dlaždice – kov – zvuk tramvaje – dlaždice – zelená – zvuk aut – mech – hučení – skřípot – odpadky – kámen – moč – dláždění – beton – šedá – zvuk aut“ Tento výzkum nemá žádnou pointu, žádný závěr, pouze určitým způsobem promlouvá o daném místu. Mějme také na paměti, že získané výsledky značně závisí na mentalitě a aktuální náladě průzkumníka, na denní a roční době, na počasí atd. 6.4 Lenčina teta Na samotný závěr práce přiřazujeme ještě pro doplnění osobní výpověď holešovické občanky, tety kamarádky autora práce (což samozřejmě není podstatné, tuto skutečnost zmiňujeme jako odkaz k Cílkově přístupu ke světu, v rámci kterého vše souvisí se vším), která prožila v Holešovicích prvních deset let svého života, od roku 1946 po rok 1956. Imprese paní Hany Ulrichové ponecháváme, tak jak byly v Hrabalovském duchu zaznamenány, bez dovysvětlovávání. Tato podkapitola pouze (obdobně jako podkapitoly 6.2 a 6.3) dotváří celkový obraz o Holešovicích. O bydlení v Holešovicích „Já jsem se narodila přímo v Holešovicích. V Dělnický ulici, tehdy se ještě mohlo rodit doma. (…) Pak jsme se přestěhovali k nádraží Bubny, přímo proti nádraží Bubny do činžáku.... Chodila jsem na základku na Strossmayerovo náměstí, to byla jedenáctiletka tuším. (…) A po válce jak bylo půl Prahy zničený, tak se byty rozdělovaly víc rodinám … to bylo okopírovaný z Ruska … že čtyřpokojovej byt dostaly čtyři rodiny … tak tedy to bylo tak, že dvě 47
rodiny měly dva pokoje, jednu kuchyň a jednu koupelnu nebo si třeba nějaká ta rodina udělala z části pokoje kuchyň, ale ta koupelna, ta byla každopádně společná … tak to si pamatuju, že jsme takhle bydleli ještě s jednou rodinou … a furt jsme se s nima hádali s tou druhou rodinou o mejdlo a že se někdo utřel do cizího ručníku ...“ O Stromovce a Výstavišti „Ten areál … Výstaviště … Julda Fulda se tomu říkalo … nebo Fučíkárna106 … V tý Fučíkárně byla pořád nějaká kultura … ty sály byly krásný, bylo to vosvícený, všude plno květin. (…) Ale nejvíc jsem chodila do Fučíkárny. My jsme se vždycky někam nachomejtli, nikdo nás nevyhodil, nic jsme neplatili … To [Stromovka] bylo plný těch odpočívajících Pražanů. Taky se tam cvičili psi. Kvůli tomu jsem chodila za školu … tak jsem se chodila dívat jak ti psi proskakujou ohněm nebo jak třeba někomu skočili na ruku, když v ní držel pistoli … to tam všechno bylo … na to jsem chodila moc ráda … a ti plazící se psi … nebo dostal třeba věnec buřtů a musel je donést někam a nesměl je sežrat … bylo to teda docela dost napínavý … tam jsem chodila za školu … to jindy nebylo, než dopoledne ...“ O dopravě „Nebylo hodně aut, bylo jich málo … jezdily ještě modrý poštovní vozy s koňma … My jsme si sedali na tu stupačku a někdo jinej volal: „Za vozem za vozem!“ … a ten pošťák dozadu práskal bičem … někdy se trefil, někdy ne … A ta melodie „Jede jede poštovský panáček“, ta opravdu zněla. Ale kdo ji vyluzoval, to nevím. (…) Bylo málo aut a my jsme na silnici hráli vybíjenou … hráli jsme vybiku, měli jsme tam čáry … a na zem, na ten asfalt jsme si kreslili byty … a tam jsme si lehali a dělali jsme, že tam bydlíme … neprojelo třeba půl hodiny žádný auto (…) A na nábřeží, všude kolem tý vody, jak je dneska magistrála, tam byly stromy a keře … tam byl jasmín a šeřík a zlatý déšť, to všechno kvetlo... (…) Taky tam byla taková městská kuriozita … koupalo se přímo u té tramvaje … tam se sešlo z tramvaje a tam se taky koupalo … A v tramvaji se jezdilo jen v plavkách. Lidi šli do vody měli v podpaží deku, skočili do tramvaje … na jedné zastávce naskočili, na druhé vyskočili...“ Takto bychom mohli pokračovat ještě značnou dobu, pro demonstraci nám ovšem postačí
106 Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešní Výstaviště.
48
tento materiál.
Závěr V této práci jsme se pokusili prozkoumat určité místo, které se nachází v určitém městě. Snažili jsme se nahlédnout oblast Holešovic z různých úhlů pohledu, přičemž jednotlivé přístupy de facto reprezentovaly oblasti zájmů různých společenských skupin, různých enkláv. Urbanista potřebuje mít město rozčleněno a popsáno, aby mohl projektovat jeho růst, musí znát hranice jeho jednotlivých částí, jeho přesnou rozlohu a polohu a podobné. Pro naplňování svých zájmů musí operovat s exaktně definovanými termíny. Chce-li určité území pokrýt městskou zástavbou, měl by také reflektovat hlubší významy místa, genia loci místa. Ne vždy tomu tak ale je. Typickým příkladem urbanistické arogance je suburbánní výstavba, kdy se staví takříkajíc „na zelené louce“. S místem se operuje jako s neutrálním prostorem, s tabulou rasa, která má posloužit člověku ke zbudování města. Teď mluvíme o necitlivém urbanismu. Existuje samozřejmě také citlivější přístup, který vychází z dalších faktorů. Jako je kupříkladu historie místa. Ocitáme se ve sféře zájmu historika. Ten, byť může také operovat s urbanistickým pojmoslovím, se více zajímá o to, jak se dané místo měnilo v čase, kdy na něm vzniklo město a jak se pak ono město měnilo. V této práci jsme se v kapitole o historii Holešovic snažili propojit urbanistické a historické hledisko, protože se domnívám, že touto syntézou můžeme jak historický, tak urbanistický vliv na místo pochopit lépe. Také jsme se zabývali vlivem architekta na místo. Toho především zajímá jaké budovy se v dané části města nacházejí, čemu a komu slouží. Rozpozná-li dobře jaké jsou potřeby místa, respektive obyvatel daného místa, může oblast obohatit o nové stavby, které město-místo utvářejí. Architekt může být nicméně obdobně necitlivý jako urbanista a ignorovat lokální zájmy. Lukrativní oblasti lákají komerční subjekty a podporují masivní developerské projekty. V zájmu místních je však mnohdy spíše upravovat stávající objekty, starat se o již existující a pečovat o své okolí, než stavět nové komplexy obřích rozměrů. Zájmy developerů tak stojí často v protikladu s tím, co by si přáli místní. Proto se také v rámci práce zmiňujeme o současných stavebních projektech v Holešovicích a o aktivistické / umělecké subkultuře, která na dané změny upozorňuje. Každé místo, i místo v rámci města, má také svvůj duchovní, filosofický rozměr. Architektura může – a měla by být – metafyzickou. Správně postavené město je takové, které vychází z daného místa. Tím nám pomáhá ono místo pochopit, stejně tak jako nás učí lépe chápat 49
náš vztah k němu, ke světu, k životu. Bydlet, pobývat, obývat, být je možné jen v určitém čase a prostoru. Budeme-li opomíjet místo a dobu, ve kterých žijeme (žili naši předkové, budou žít naši potomci), nemůžeme nikdy toto své bytí pochopit. Práci jsme zakončili doplněním o přístup osobní, lidský. Řekli jsme si, jaké to je procházet se místem (psychogeografie), připodobňovat jej k něčemu (asociace), nacházet v něm souvislosti (Cílek) a vzpomínat na něj (Lenčina teta). V úvodu jsme si stanovili dva cíle: prozkoumat Holešovice tak komplexně jak nám jen rozsah dovolí a nastínit co možná nejširší škálů přístupů, kterými je možné se vztahovat k určitému místu. Po přečtení této práce jsme získali přehled o historickém vývoji Holešovic, jejich začlenění do městského organismu, jejich možném budoucím vývoji a také o mnohých dalších rysech této lokality. Zároveň jsme se seznámili s tím, jak lze na dané místo aplikovat různé přístupy různých společenských enkláv, jež vyplývají z jejich potřeb a zájmů. Oba cíle práce byly tedy naplněny.
Resumé V této bakalářské diplomové práci jsme se věnovali místu „Holešovice“, jež se nachází ve městě Praha. Holešovice jsme zkoumali z hlediska různých přístupů různých zájmových skupin. Tyto různé přístupy (historický, architektonický, metafyzický...) byly subjektivně zvoleny autorem práce, nejedná se o všechny možné přístupy, které bychom mohli na určité místo aplikovat - práce ostatně ani takovouto ambici nemá.
Summary In this thesis we were dealing with site 107 Holešovice, a part of the Prague city. We were investigating Holešovice from the different perspectives of different groups of people. These different perspectives (historical, architectural, metaphysical …) were chosen subjectively by the author of the work. These obviously are not all of the possible approaches which we could have applied to a site – this was not an ambition of the work anyway.
107 We are using the term site due to the phrase site specific which means „specific space, specific place“ and is a genre of art in which uniqueness of the locality is the most important part of the artwork (which could be theatre, performance, installation etc.).
50
Použitá literatura Knižní zdroje CÍLEK, Václav. Jak to vidí-- Václav Cílek. 1. vyd. Editor Viktor Bezdíček. Praha: Radioservis ve spolupráci s Českým rozhlasem, 2010, 123 s. ISBN 978-808-6212-845. CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. 2.dopl.vyd. Praha: Dokořán, 2005, 269 s. ISBN 80-736-3042-7.
ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1997, 271 s. ISBN 80719-8173-7. GEHL, Jan. Nové městské prostory. 1. vyd. Šlapanice: ERA, 2002, 263 s. ISBN 80-865-1709-8. GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Vyd. 1. Brno: Nadace Partnerství, 2000, 202 s. ISBN 80-858-3479-0. HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Vyd.1. Brno: ERA, 2005, 131 s. ISBN 80-736-6028-8. KRAJČÍ (ED.), Petr et al. Slavné stavby Prahy 7. Praha: Foibos Books, 2011, 274 s.
LÍBAL, Dobroslav a Marie HEROUTOVÁ. Praha 7: Sídelní a architektonický vývoj. Praha: Orbis, 1975, 35 s. NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363-303-5. NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363-303-5.
51
PUDR, Jaroslav. Stavební vývoj Holešovic-Buben: Praha 7 od počátku 19. století až do světovou válku. Praha: Orbis, 1945, 30 s. ÚSTŘEDNÍ NÁRODNÍ VÝBOR. Letná: První staveniště socialistické prahy. Praha, 1951, 16 s.
Periodika Rajón: Umění nejen ve vaší čtvrti. Praha: Galerie Laboratorio, Berlinskej model, m.odla, 2012, I, č. 1. Dostupné z: http://rajon007.tumblr.com/
Akademické práce HOLMANOVÁ, Nikol. Srovnávací analýza revitalizačního potenciálu městských částí Prahy 3 a Prahy 7 [online]. [cit. 2013-05-08]. 70 s. Dostupné z: http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=22819. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská. Vedoucí práce Tomáš Pek. NOVOTNÁ, Alena. Gentrifikace: Případ Prahy - Holešovic? [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/78887/fss_b/A_Novotna_Gentrifikace.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Aleš Burjanek.
POLÁCHOVÁ, Nikola. Vliv kulturní instituce na sociokulturní rozvoj oblasti [online]. Praha, 2011 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=27497. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomiická v Praze, Fakulta podnikohospodářská. Vedoucí práce Irena Tyslová. SAMKOVÁ, Magda. Proces přípravy a vydávání právních předpisů obcí [online]. Brno, 2006 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/41275/pravf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr Průcha. ŠIMON, Martin. Teoretické přístupy ke studiu urbanizace [online]. Praha, 2006 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://web.natur.cuni.cz/~simon1/Martin_Simon___Teoreticke_pristupy_ke_studiu_urbanizace.html#_Toc136602683. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Martin Ouředníček. 52
Internetové zdroje
ALT@RT O.S. Studio ALTA: Hala 30 [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.altart.cz/. Archiv hlavního města Prahy [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.ahmp.cz/.
ARNIKA. Arnika [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://arnika.org/. ASB: Architektura.Stavebnictví.Byznys [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.asbportal.cz/.
Bez korupce [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.bezkorupce.cz/. CoJeCo: Vaše encyklopedie [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/.
DEGEN, Milan a Václav LEDVINKA. Stará Praha [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: ht DOX PRAGUE, a.s. DOX: Centrum současného umění [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.dox.cz/cs/.
JANDA, Marek. Nyx [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.nyx.cz/index.php?l=front
LA_FABRIKA. La Fabrika [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.lafabrika.cz/index.php.
LIGHTHOUSE SERVICES S.R.O. Lighthouse Group [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://lighthouse-prague.cz/. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 7. Praha 7 [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.praha7.cz/lang/l1.
PALÁC STROMOVKA. Palác Stromovka [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.palacstromovka.cz/. 53
PRAGUE MARINA, a.s. Prague Marina [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://praguemarina.cz/.
PYTLÍK, Radko. Radko Pytlík a EMPORIUS [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/praha_pe_a.html.
Sbírka zákonů [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.sbirkazakonu.info/.
Science World [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.scienceworld.cz. ÚTVAR ROZVOJE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. Útvar rozvoje hlavního města Prahy [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.urm.cz/cs/uvod. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.uir.cz/. Zákony ČR online [online]. [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz. Další zdroje Mizející místa domova. 16. díl. Pražský přístav. [epizoda z televizního seriálu]. Režie Alan Lederer, 2011. ČT 2 6.2. 2011 15.05.
Rozhovor s Helenou Ulrichovou dne 10.5. v 17.00
54
Přílohy Obrázek č. 1: Plán Prahy ve 13. a 14. století viz. Praha v proměnách staletí: Od osady po velkoměsto. In: Aktuálně.cz [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2009/10/30/praha-v-uzemnich-planech-od-osadypo-velkomesto/foto/275511/?cid=665237.
Obrázek č. 2: Rozšiřování Prahy od r. 1784 / Mapa pražských katastrálních území
55
Obrázek č. 3: Městské části a katastrální území Prahy
Obrázek č. 4: Holešovice současnosti
56
Obrázek č. 5: Holešovice roku 1908
57
Obrázek č. 6: Holešovický street art (dopravní uzel Vltavská)
Obrázek č. 7: Návrh zástavby oblasti Bubny – Zátory
58