POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Stabilita, růst a blahobyt v celé Evropě
Hospodářská a měnová unie a euro
Z ákl ad em ho s p o d ář s t ví E vr o p s ké uni e, k t er é vyt vář í r ůs t , je d o b ře f un gující ho s p o d ář s k á a m ěnová un ie a s il né a s t ab il ní eur o .
OBSAH Proč potřebujeme hospodářskou a měnovou unii? Společná politika pro společnou měnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
POLITIKY EVROPSKÉ UNIE Tato publikace je součástí série, která srozumitelně vysvětluje, jaká je úloha EU v jednotlivých oblastech politiky, proč se na nich podílí a s jakými výsledky. Na níže uvedené internetové adrese najdete dostupné publikace, které si můžete v případě potřeby stáhnout:
http://europa.eu/pol/index_cs.htm
Jak EU postupuje Politika ve prospěch stability a růstu . . . . 7 Co EU dělá Jak EU koordinuje rozhodování v ekonomických záležitostech . . . . . . . . . 10 Hospodářství EU: přísnější kontrola, vyšší růst a cesta z krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Perspektivy Progresivní politiky zajišťující dlouhodobou stabilitu a růst . . . . . . . . . . 15
Jak funguje Evropská unie Evropa 2020 – evropská strategie růstu Zakladatelé Evropské unie Bezpečnost potravin Boj proti podvodům Cla Daně Digitální agenda Doprava Energetika Hospodářská a měnová unie a euro Hospodářská soutěž Humanitární pomoc Kultura a audiovizuální oblast Migrace a azyl Obchod Oblast klimatu Ostraha hranic a bezpečnost Podniky Regionální politika Rozpočet Rozšíření Rozvoj a spolupráce Rybolov a námořní záležitosti Spotřebitelé Spravedlnost, občanství a základní práva Veřejné zdraví Vnitřní trh Výzkum a inovace Vzdělávání, odborná příprava, mládež a sport Zahraniční věci a bezpečnostní politika Zaměstnanost a sociální záležitosti Zemědělství Životní prostředí
Politiky Evropské unie: Hospodářská a měnová unie a euro Evropská komise Generální ředitelství pro komunikaci Publikace 1049 Brusel BELGIE Rukopis dokončen v říjnu 2012 Ilustrace na str. 1 a obálka: © ccvision.de 16 s. – 21 × 29,7 cm ISBN 978-92-79-23920-5 doi:10.2775/3676 Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2013 © Evropská unie, 2013 Reprodukce je povolena. V případě použití nebo reprodukce samotných fotografií je nutné žádat o svolení přímo vlastníka autorských práv.
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
3
E U R O
Proč potřebujeme hospodářskou a měnovou unii? Společná politika pro společnou měnu
Od té doby se eurozóna neustále rozšiřovala a dnes čítá 17 států EU. Je důležitým doplňkem jednotného trhu bez hranic, v jehož rámci se mezi všemi státy Unie mohou volně pohybovat osoby, zboží, služby a kapitál. 500 milionů spotřebitelů v 27 státech činí z EU jednu z největších ekonomik světa, která se podílí více než jednou třetinou na celosvětovém obchodu a jednou pětinou na celosvětové produkci. Fungující hospodářská a měnová unie je základem pro stabilní a prorůstové ekonomické prostředí, v němž funguje eurozóna a jednotný trh. Zachování silného a stabilního eura je nesmírně důležité, neboť to má přímý vliv na hospodářský růst, pracovní místa a úspěšnost evropských firem. Rovněž to ovlivňuje dostupnost investičního kapitálu, udržitelnost veřejných financí a schopnost zemí financovat systémy sociálního zabezpečení v Evropě. Hospodářská a finanční krize, která propukla v roce 2008, zdůraznila potřebu silné správy ekonomických záležitostí v EU a eurozóně. Nedostatečná správa ekonomických záležitostí vedla v některých státech k takovému nárůstu veřejného zadlužení a rozpočtových schodků, který se postupně vymkl z rukou. To vyústilo v krizi dluhovou. Postižené státy EU jsou nyní nuceny provádět striktní rozpočtová opatření. Jako důležité ekonomické uskupení Evropská unie ukázala, že dokáže v současné bouřlivé době čelit nepříznivým okolnostem a podporovat své členy, kteří by bez této pomoci byli mnohem zranitelnější.
© Reuters/BSIP
Euro zná asi každý. Používá ho více než 332 milionů obyvatel EU na placení běžných výdajů, spoří v něm nebo investují. Pro generaci, která dosáhne dospělosti v roce 2020, bude euro představovat jedinou národní měnu, kterou ve svém životě zažila. Příběh eura začíná ve chvíli, kdy se vedoucí představitelé EU dohodli vytvořit hospodářskou a měnovou unii (HMU), v níž se bude platit jedinou měnou. Tento plán byl součástí Maastrichtské smlouvy podepsané v roce 1992. Po několika letech příprav, jež zahrnovaly dokončení jednotného trhu a zřízení Evropské centrální banky, 12 členských států EU stáhlo v letech 1999 až 2002 z oběhu své národní měny, tedy např. marku, frank či pesetu, a společně vytvořily společenství, kterému se začalo říkat eurozóna a v němž začala platit jednotná měna: euro.
Více než 332 milionů občanů EU používá euro na placení běžných výdajů.
Jednotná měna pro Evropu Euro nabízí občanům a podnikům řadu výhod. Významně usnadňuje obchodování a přispívá k hospodářskému růstu. Evropa má díky němu silnější postavení ve světě. V 70. a 80. letech se řada států Unie potýkala s vysokou inflací převyšující v některých případech i 20 %. Jakmile se tyto státy začaly připravovat na přijetí eura, inflace prudce poklesla a od zavedení eura se v eurozóně pohybuje kolem 2 %. Díky cenové stabilitě zůstává kupní síla obyvatel na stejné úrovni a neklesá ani hodnota jejich úspor. Zavedením eura také odpadly poplatky spojené s pořízením cizí měny při cestě do zahraničí. Nakupování a porovnávání, kolik určité výrobky stojí v různých státech, včetně nákupů v internetových obchodech, je mnohem snazší a transparentnější. To stimuluje konkurenci a udržuje spotřební ceny na nízké úrovni.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
4
U N I E
Praktické i politické cíle
Bezprostřední výhody pro občany nebyly jediným důvodem pro zavedení jednotné měny. Existovaly i další, strategické důvody. Jedním z nich je prosazování hospodářské konvergence, což znamená, že dochází k postupnému sbližování ekonomik eurozóny. To vede k větší prosperitě, vytváří větší bohatství a stimuluje volný pohyb zboží a služeb, s nimiž se dá obchodovat, kapitálu, který můžeme investovat, a osob, které mohou pracovat či trávit volný čas v libovolné části Unie.
Vedle nepochybných hmatatelných výhod je euro i silným symbolem evropské jednoty a identity. Zavedení eura nebylo jen ekonomickým rozhodnutím. Bylo to i rozhodnutí politické symbolizující vůli k hlubší evropské integraci. Maastrichtská smlouva z roku 1993 tento politický rozměr vyjádřila vytvořením hospodářské a měnové unie (HMU) a založením Evropské unie dala najevo touhu „pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy“. HMU vyžaduje hlubší integraci jednotlivých politik, a tudíž i užší integraci politickou.
Ani podniky nepřicházejí zkrátka. Jednotná měna jim přináší řadu výhod: stabilní úrokové sazby je podněcují k tomu, aby více investovaly a vytvářely nová pracovní místa a bohatství. Vzhledem k tomu, že již zmizely náklady na směnu peněz, je možné uvolnit více kapitálu do výrobních investic. Stabilita rovněž firmám umožňuje plánovat dlouho dopředu a vynakládat dlouhodobé investice, které zvyšují konkurenceschopnost, jež je v prostředí globalizovaných trhů tolik důležitá. Euro rovněž přineslo řadu výhod Evropě jako celku. Podporuje celosvětový obchod a poskytuje stabilní měnu, za níž stojí důležitý hospodářský celek: eurozóna, která je odolná vůči globálním šokům. Měna takové velikosti, síly a stability dává Evropě silnou pozici ve světové ekonomice. Vedle amerického dolaru je euro měnou, ve které probíhá řada transakcí po celém světě. Eurozóna je rovněž přitažlivou oblastí pro přímé zahraniční investice.
Açores (PT)
Členské státy EU, které používají euro (stav ke konci roku 2012) AT: BE: CY: DE: EE: EL:
Rakousko Belgie Kypr Německo Estonsko Řecko
ES: FI: FR: IE: IT: LU:
Španělsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko
MT: NL: PT: SI: SK:
Madeira (PT)
Canarias (ES)
Malta Nizozemsko Portugalsko Slovinsko Slovensko
Guadeloupe (FR)
Guyane (FR)
LV
Členské státy EU, které nepoužívají euro Bulharsko Česká republika Dánsko Maďarsko
LT: LV: PL: RO:
Litva Lotyšsko Polsko Rumunsko
EE
SE DK
IE
BG: CZ: DK: HU:
Martinique (FR)
FI
LT UK
SE: Švédsko UK: Spojené království
NL
PL DE
BE LU
CZ SK
FR AT IT
HU
SI
RO
PT
BG
ES
EL
MT
CY
Réunion (FR)
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
5
E U R O
HMU: správa jednotné měny Rozhodnutí vytvořit hospodářskou a měnovou unii bylo přijato v prosinci 1991 na zasedání Evropské rady v nizozemském městě Maastricht. Později se toto rozhodnutí stalo součástí Smlouvy o Evropské unii (Maastrichtská smlouva). Hospodářská a měnová unie tak představuje další fázi v procesu hospodářského sbližování EU, které započalo v 50.letech 20.století. Součástí HMU jsou všechny státy Unie, tedy i ty, které euro nepoužívají. Důvody, proč některé státy euro zatím nezavedly, jsou v podstatě dva. Země se buď samy rozhodly využít možnosti stanovené Maastrichtskou smlouvou a neúčastnit se třetí fáze HMU, tj. přijetí eura za svou měnu (Dánsko, Spojené království), nebo ještě nesplňují konvergenční kritéria a euro zatím přijmout nemohou. Hospodářství členského státu totiž musí před zavedením eura splňovat kritéria, která se týkají stability cen, směnných kurzů a zdravých veřejných financí spravovaných udržitelným způsobem. Tato konvergenční kritéria mají zajistit, aby jednotnou měnu přijal pouze stát, jehož hospodářství je na tento krok dostatečně připraveno.
Eurozóna Od zavedení eura se eurozóna již rozrostla z původních 12 na 17 států. Součástí hospodářské a měnové unie jsou však všechny státy EU.
Cílem hospodářské a měnové unie je pečovat o rovnovážný a udržitelný hospodářský růst v celé EU. Ekonomická integrace přináší velké výhody, vnitřní efektivitu a odolnost jak hospodářství celé Unie, tak i ekonomikám jednotlivých členských států. To následně vytváří větší hospodářskou stabilitu, vyšší růst a zaměstnanost, z čehož přímo těží občané EU. O upevnění hospodářské stability usiluje několik politik v rámci HMU.
INFLACE V EUROZÓNĚ SE POHYBUJE TĚSNĚ POD HRANICÍ 2 % 5
5
Zavedení eura
4
4
3
3
2
2
1
1
0
0
-1 1990
-1 1995
2000
2005
2010
Roční procentní změna v harmonizovaném indexu spotřebitelských cen (HISC) Průměrná inflace od roku 1999
Zdroj: Eurostat. Údaje z let před rokem 1996 byly určeny na základě neharmonizovaných vnitrostátních indexů spotřebitelských cen.
Měnová politika – zabývá se cenovou stabilitou a úrokovými sazbami. V eurozóně ji nezávisle řídí Evropská centrální banka (ECB). Cílem je zajistit stabilní a nízkou inflaci spotřebitelských cen, čehož ECB dosahuje určováním úrokových sazeb bankovních úvěrů. Měnová politika ECB se hlavně zaměřuje na udržení cenové stability a zachování hodnoty eura. Proto se snaží ve střednědobém horizontu udržet míru inflace těsně pod 2 %. Hranici 2 % považuje ECB za dostatečně nízkou na to, aby ekonomika mohla plně těžit z výhod cenové stability. Takto stanovená míra inflace také ECB umožňuje udržovat odpovídající rezervu, která zabraňuje vzniku rizika deflace. Fiskální politika – týká se rozhodnutí ohledně zdanění, výdajů a půjček a je stále v rukou jednotlivých členských států. Nicméně rozpočtová rozhodnutí, která učiní jeden členský stát, mohou mít vliv na celou eurozónu i Unii. Tato rozhodnutí se proto musí řídit pravidly, která byla dohodnuta na úrovni EU a která stanoví maximální výši veřejného dluhu a rozpočtových schodků. Za další hospodářské politiky, které se např. týkají pracovního trhu, důchodových systémů a dalších oblastí, jsou rovněž odpovědné členské státy. Na úrovni EU jsou koordinovány v rámci evropského semestru (viz kapitola „Co EU dělá“).
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
U N I E
Součástí HMU jsou všechny státy Unie, i když euro nepoužívají. HMU je řízena několika orgány EU i členských států a každý z nich plní své vlastní úkoly. Tento proces řízení je nazýván správa ekonomických záležitostí a je prováděn institucionální strukturou, která je složena z těchto aktérů:
© Getty Images/Thinkstock Images
Rozdělení odpovědnosti
6
EVROPSKÝ PARLAMENT – společně s Radou se podílí na vytváření legislativních aktů. Vykonává rovněž demokratický dohled nad postupy v rámci správy ekonomických záležitostí. EVROPSKÁ RADA – vedoucí představitelé států a vlád všech zemí Unie určují, jakým směrem se bude politika EU ubírat. RADA – ministři všech států EU, v tomto případě financí, koordinují politiky, vyjadřují se k návrhům, jež předkládá Komise, a přijímají rozhodnutí, která mohou být závazná pro jednotlivé státy EU. EUROSKUPINA – ministři financí států eurozóny rozhodují o záležitostech týkajících se eura. EVROPSKÁ KOMISE – navrhuje Radě, jakým směrem by se mohla ubírat hospodářská a fiskální politika, sleduje výsledky a dohlíží na to, aby státy EU dodržovaly rozhodnutí a doporučení Rady. STÁTY EU – sestavují své národní rozpočty v dohodnutých mezích, jež se týkají schodku a dluhu, určují své strukturální politiky zahrnující trhy práce a kapitálu a důchodové systémy a realizují rozhodnutí Rady. EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA – provádí nezávislou měnovou politiku v eurozóně, jejímž primárním cílem je cenová stabilita.
Evropská centrální banka má výhradní právo povolit emisi eurobankovek. Jejich výroba se dělí mezi centrální banky států eurozóny. Euromince jsou vydávány zeměmi eurozóny v objemech schválených ECB.
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
7
E U R O
Jak EU postupuje Politika ve prospěch stability a růstu Aby bylo možné zajistit stabilitu a zabránit tomu, aby se důsledky rozhodnutí jednoho státu nepřelévaly do ostatních zemí, jsou hospodářské politiky částečně regulovány na úrovni EU. Hlavním nástrojem EU pro koordinaci hospodářských politik zemí EU a udávání směru, kam se mají ubírat, je Pakt o stabilitě a růstu. Ten stanoví dvě základní pravidla:
Zvýšený dohled nad rozpočty jednotlivých států
• Veřejný dluh (částka, kterou si stát vypůjčil) nesmí přesáhnout 60 % HDP (celková hodnota toho, co stát za rok vyprodukoval). Půjčování peněžních prostředků lze považovat za vhodné, investuje-li stát do budoucího růstu. Pokud je však vypůjčená částka příliš vysoká, může hospodářský rozvoj naopak brzdit.
Posílený Pakt o stabilitě a růstu zavádí větší transparentnost a zvýšený dohled Komise nad státními rozpočty členských zemí.
• Schodek veřejných financí (částka, o níž výdaje převyšují příjmy v daném roce) nesmí být vyšší než 3 % HDP. Pokud výdaje převyšují příjmy, musí si daný stát půjčit, aby mezeru ve svém rozpočtu zacelil. Vypůjčená částka však dále navýší již existující veřejný dluh. Vytváření hospodářských politik prostřednictvím Paktu o stabilitě a růstu se postupem času vyvíjelo, aby reflektovalo aktuální výzvy. A je tomu tak i dnes. Nedávná hospodářská a finanční krize zdůraznila potřebu silné správy ekonomických záležitostí v EU a eurozóně. V EU byla vytvořena měnová unie, v jejímž rámci funguje Evropská centrální banka a jednotná měna, kterou se platí v eurozóně. Hospodářská unie však stále není dostatečně rozvinuta. Situace ve státech EU se postupem času začala vyvíjet odlišně. Týká se to především růstu, inflace a konkurenceschopnosti. Těmito rozdíly je třeba se zabývat a zabránit tomu, aby neměly negativní vedlejší efekty na další státy. To se může podařit především prohloubením ekonomické koordinace. V současné krizi se řada zemí EU, a zejména státy eurozóny, musí potýkat s hospodářskými problémy. Proto byla nedávno přijata konkrétní opatření, jež umožní prohloubit koordinaci hospodářských politik členských států, dostat se z krize a obnovit stabilitu, pracovní místa a udržitelný růst.
Pakt o stabilitě a růstu byl posílen v prosinci 2011, když vstoupil v platnost nový legislativní balíček EU. Jedná se o soubor šesti právních předpisů, které posilují správu ekonomických záležitostí v EU.
• Přísnější pravidla nyní zabraňují vytváření nadměrných schodků. Pokud schodek určitého státu překročí hranici 3 %, musí tento stát prokázat, že přijímá rozpočtová opatření, jež výši schodku ve střednědobém horizontu sníží. • Pokud dojde k porušení pravidla týkajícího se veřejného zadlužení, tj. dluh překročí hranici 60 % HDP, musí členský stát prokázat, že přijímá měřitelná opatření, jež tento dluh v dohodnutém časovém období sníží. • Přísnější finanční sankce mohou být postupně ukládány státům eurozóny, které nepřijmou opravná opatření vedoucí ke snížení nadměrného schodku a zadlužení. Tyto státy mohou být nuceny složit finanční prostředky jako záruku a v krajním případě zaplatit pokuty. Evropská komise u každého členského státu EU sleduje celou řadu ekonomických ukazatelů, aby se ujistila, že dodržují pravidla posíleného Paktu o stabilitě a růstu. Rovněž monitoruje a vyhodnocuje ekonomickou situaci ve státech EU, podává zprávy a pravidelně vydává doporučení předkládané Radě ministrů hospodářství a financí členských států a Euroskupině. V Euroskupině zasedají ministři financí zemí eurozóny, kteří přijímají rozhodnutí týkající se eura a eurozóny. Pokud některá země EU stanovená pravidla nedodržuje, může vůči ní Evropská komise zahájit řízení, která povedou k nápravě situace. V tomto případě Komise překládá Radě doporučení. Poté, co je Rada přijme, musí daná země EU provést nezbytná opatření, aby se od stanovené politiky neodchylovala, případně musí vzniklé odchylky uvést do pořádku.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
8
U N I E
Aby došlo k nápravě dřívějších slabých stránek správy hospodářských záležitostí, pravidla hlasování v Radě přikládají doporučením Komise určité zemi větší váhu. Doporučení není přijato pouze v případě, že proti němu hlasuje většina států. Aspekty dohledu a monitorování posíleného Paktu o stabilitě a růstu se sice týkají všech členských států EU, případné finanční sankce lze však uvalit pouze na státy eurozóny.
Zdravé veřejné finance Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, někdy nazývaná jako rozpočtový pakt, je mezivládní dohoda, která byla podepsána 25 státy EU v březnu 2012. Ukazuje ochotu těchto členských států zakotvit požadavek finanční stability do své legislativy, což po nich vyžaduje, aby byly státní rozpočty vyrovnané nebo vykazovaly přebytek. Toto pravidlo musí být zapracováno do vnitrostátního práva a státy musí podniknout nezbytné kroky, pokud jejich veřejné zadlužení překročí dohodnutou hranici. Posilují se tím pravidla Paktu o stabilitě a růstu, jelikož k zavedení opravných opatření dochází víceméně automaticky. Smlouva se vztahuje na všechny signatářské státy, přičemž v zemích eurozóny byly přijaty přísnější závazky. Dohoda vstupuje v platnost 1. ledna 2013, po ratifikaci nejméně 12 zeměmi eurozóny.
Víte, že… —— v roce 2011 měly státy eurozóny nižší schodek státních rozpočtů (4,1 % HDP) než Spojené státy (9,6 % HDP) nebo Japonsko (8,2 % HDP)? —— v roce 2011 měly státy eurozóny nižší veřejný dluh (87 % HDP) než Spojené státy (102,9 % HDP) nebo Japonsko (229,8 % HDP)?
Systém včasného varování v případě výskytu makroekonomických nerovnováh Hloubka hospodářské krize v některých státech EU ukázala, že je nutné zavést progresivní dohled, který zabrání hospodářským rozdílům mezi ekonomikami, zejména rozdílným úrovním konkurenceschopnosti, tedy schopnosti státu úspěšně prodávat své produkty a služby na domácích i zahraničních trzích. Legislativní balíček z prosince 2011 zavedl postup při makroekonomické nerovnováze (MIP). Pomocí tohoto nového mechanismu lze odhalit nerovnováhu v ekonomikách členských států již v jejím zárodku. MIP podrobně sleduje ekonomiky členských států, a pokud objeví náznaky možných problémů, zašle institucím EU varování. Mechanismus MIP používá srovnávací tabulku, která sleduje změny 10 ekonomických ukazatelů, k nimž patří např. tržní podíl vývozu, mzdové náklady, zadlužení soukromého sektoru a ceny nemovitostí. Tento systém včasného varování Komisi pomáhá odhalovat zárodky budoucích makroekonomických nerovnováh, které je nutné podrobněji vyhodnotit. Na základě takovéto analýzy lze dojít ke 3 závěrům:
Vedoucí představitelé EU uvítali podpis Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. Byla podepsána 25 členskými státy v březnu 2012. José Manuel Barroso, předseda Evropské komise (vlevo), a Herman Van Rompuy, předseda Evropské rady (vpravo). © Evropská unie
1) situace není problematická > postup se zastaví; 2) byly nalezeny nerovnováhy > Komise předloží doporučení v rámci evropského semestru; 3) nalezené nerovnováhy jsou závažné > Komise doporučí, aby Rada vyhlásila existenci nadměrných nerovnováh a přijala doporučení adresovaná členskému státu EU. Ten pak musí zajistit nápravu situace na základě jasného časového plánu s uvedením dílčích cílů, s jehož pomocí se ekonomika vrátí do rovnovážného stavu.
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
9
E U R O
© Reuters/BSIP
Příkladem takové nerovnováhy je např. zvyšování mezd, které není podloženo zvyšováním produktivity, nebo rychlé zvyšování cen nemovitostí. Krajním řešením je uvalení finančních sankcí podobných těm, které jsou obsaženy v posíleném Paktu o stabilitě a růstu a které mohou být použity v případě státu eurozóny, jenž se nemá k provedení opravných opatření.
Strukturální reformy na podporu konkurenceschopnosti V roce 2011 se státy eurozóny také dohodly na sérii opatření zakotvených v Paktu euro plus. Tím je vyjádřena hluboká vzájemná závislost jejich ekonomik a úmysl zesílit koordinaci jednotlivých národních hospodářských politik. K paktu se připojilo i šest zemí, které nejsou členy eurozóny: Bulharsko, Dánsko, Litva, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko. Hlavním cílem paktu je zvýšit konkurenceschopnost a tím i podpořit vyšší hospodářský růst a větší míru hospodářské konvergence mezi zúčastněnými státy EU. Zaměřuje se na politické oblasti, o nichž hlavně rozhodují členské státy samy, např. hospodářskou soutěž, zaměstnanost a udržitelnost veřejných financí. Zúčastněné členské státy EU se zavázaly k provedení souboru konkrétních opatření, jež musí realizovat během 12 měsíců na základě ukazatelů a zásad obsažených v paktu.
Pakt euro plus Pakt euro plus je důležitým nástrojem, jenž propojuje hospodářské a fiskální politiky s dalšími politickými oblastmi, které více souvisejí s každodenními hospodářskými činnostmi, např. v průmyslu, školství, výzkumu a vývoji.
Ochrana finanční stability Od konce roku 2009 a začátku roku 2010 začaly mít některé státy eurozóny problémy s financováním svých dluhů. Nejistota na trhu vedla k tomu, že běžné vládní výpůjční operace se začaly velmi prodražovat a nakonec již ani nebylo možné je provádět. V této době státy EU rychle zareagovaly a zavedly tzv. záchranná opatření budující důvěru, aby dluhy zemí čelících dočasným potížím s půjčováním peněz na finančních trzích pomohly financovat.
EU přijímá opatření k reformování a posílení sektoru finančních služeb.
Evropský mechanismus finanční stabilizace umožňuje Evropské komisi vypůjčit si jménem EU na finančních trzích částku do celkové výše 60 miliard EUR a následně tyto prostředky půjčit zemím EU, jež se ocitnout v obtížích. Státy, které půjčku přijmou, musí předložit makroekonomický ozdravný program, aby finanční trhy znovu nabyly důvěru v jejich schopnost dluhy splatit a aby se obnovila dlouhodobá konkurenceschopnost. Evropský nástroj finanční stability je fond pro mimořádné události, který může státům eurozóny v obtížích půjčit až 440 miliard EUR. Tyto peněžní prostředky fond získává na finančních trzích a ručí za ně státy eurozóny. Pomoc je poskytována za přísných podmínek na základě ozdravného hospodářského programu dané země. Skupina odborníků, jíž se říká „Trojka“ a je složena ze zaměstnanců Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu (IMF), pravidelně hodnotí pokrok v realizaci dohodnutých reforem. Jelikož tyto dva záchranné finanční mechanismy mají pouze dočasný charakter, vytvořily státy eurozóny na podzim 2012 trvalý finanční val – Evropský mechanismus stability (ESM). Ten nyní hraje zásadní úlohu v evropském záchranném mechanismu a je nedílnou součástí komplexní strategie EU k zajištění finanční stability v eurozóně. Jeho úvěrová kapacita je v současnosti 500 miliard EUR. Podmíněná finanční pomoc bude k dispozici těm státům, které ratifikovaly smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě. ESM tak doplňuje systém zesíleného dohledu tím, že v případě potřeby může zemím eurozóny nabídnout podmíněnou finanční pomoc. Díky záchranným mechanismům se podařilo vyřešit nejen akutní problémy některých států se splácením dluhů, ale rovněž obnovit důvěru finančních trhů a zajistit finanční stabilitu celé eurozóny.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
10
U N I E
Co EU dělá Jak EU koordinuje rozhodování v ekonomických záležitostech Důležitým poučením z finanční krize je, že EU musí lépe koordinovat tvorbu hospodářských politik. Vlády evropských států uznávají, že musí sdílet hospodářskou a politickou odpovědnost, protože jejich ekonomiky jsou na sobě velmi závislé, přičemž u ekonomik států eurozóny to platí dvojnásob. Spolupráce vede k zavádění dlouhodobých koncepcí, a ne rychlých řešení motivovaných krátkodobými cíli. Za tímto účelem byl v roce 2010 schválen nový přístup k dohledu a koordinaci: evropský semestr. Zahrnuje přísný roční harmonogram pro shromažďování, analýzu a hodnocení široké škály hospodářských ukazatelů. Evropský semestr je inkluzívní proces zahrnující všechny evropské instituce, které se zabývají tvorbou hospodářských politik, a také vlády a parlamenty jednotlivých zemí EU. Zajišťuje, aby členské státy prosazovaly udržitelnou konkurenceschopnost a vytváření nových pracovních míst. Harmonogram ročního evropského semestru je uveden v grafu. Jeho hlavními milníky jsou:
OD KONCE PŘEDCHÁZEJÍCÍHO ROKU DO LEDNA – Evropská komise zahajuje semestr tím, že vydává roční analýzu růstu, ve které jsou uvedeny návrhy priorit EU pro následující rok, včetně návrhů v oblasti hospodářských a fiskálních politik a reforem nutných k zajištění stability a růstu. BŘEZEN – Evropský parlament a vládní ministři, kteří se setkávají v Radě Evropské unie, jednají o návrzích uvedených v roční analýze růstu. Na tomto základě vydávají vedoucí představitelé států Unie na jarním zasedání Evropské rady pokyny pro koncepci politik jednotlivých států. DUBEN – Státy EU přijímají a předkládají své národní programy reforem (NRP), jejichž cílem je stimulovat růst a zvýšit zaměstnanost. Rovněž předkládají programy stability nebo konvergenční programy (SCP) zajišťující zdravý stav veřejných financí.
ČASOVÝ PLÁN EVROPSKÉHO SEMESTRU Politické vedení EU a eurozóny
Konec předcházejícího roku Evropská komise
Únor
Březen
Duben
Roční analýza růstu
Květen
Červen
Červenec
Politické vedení včetně doporučení pro jednotlivé státy
Rada Evropské unie
Diskuze a směřování
Evropský parlament
Diskuze a směřování
Evropská rada
Dohled nad jednotlivými státy
Finalizace a přijetí pokynů
Jarní zasedání Evropské rady
Členské státy
Cílem evropského semestru je posílit správu ekonomických záležitostí prostřednictvím lepší koordinace vytváření hospodářských politik v EU.
Schválení pokynů Přijetí národních programů reforem (NRP) a programů stability a konvergenčních programů (SCP)
Podzimní rozhodnutí na úrovni států
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
11
E U R O
ČERVEN – Poté, co jsou během května vyhodnoceny programy reforem a programy stability a konvergenční programy, vydává Komise pro každý stát EU zvlášť konkrétní doporučení. Tato doporučení jsou projednávána na červnovém zasedání Evropské rady. ČERVENEC – Doporučení pro příslušné státy Unie jsou formálně přijata ministry jednotlivých zemí na zasedání Rady Evropské unie. Na základě těchto doporučení země vypracují své státní rozpočty, které předloží ve svých parlamentech.
Zajištění stability Státy eurozóny předkládají programy stability, ve kterých stanoví své vlastní rozpočtové pozice vzhledem k pravidlům Paktu o stabilitě a růstu a objasňují, jak se budou tyto pozice vyvíjet v následujících 3 letech. Předkládají se i ekonomické předpoklady, jež byly podkladem pro vypracování programu, aby bylo možné vyhodnotit, jak daný program dokáže čelit vnějším okolnostem. Všechny ostatní státy EU, které nejsou v eurozóně, předkládají konvergenční programy, jež obsahují stejné informace a rovněž umožňují porovnat, jak se jejich ekonomiky sbližují s ekonomikami eurozóny. Programy stability a konvergenční programy jsou důležitou součástí kontrolní složky správy ekonomických záležitostí EU – dávají dalším státům EU možnost seznámit se se situací ostatních zemí a formují základ pro doporučení vedoucí ke zlepšení situace.
Zajištění růstu Národní programy reforem (NRP) jsou taktické dokumenty, které stanoví tříletou strategii, jež popisuje opatření potřebná ke stimulaci růstu a zaměstnanosti a je každý rok aktualizována. Týkají se vnitrostátních opatření v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, výzkumu a vývoje a sociálního zabezpečení. Každý program vytyčuje jasné cíle, např. míru nezaměstnanosti, úroveň kvalifikace pracovníků, investice do výzkumu a rozvoje jako procentní podíl HDP nebo počet mladých lidí, kteří předčasně opouštějí vzdělávací systém. Poté stanoví kroky, které je nutné k realizaci těchto cílů přijmout. To jsou hlavní nástroje, které pomáhají zaměřit se na zvyšování konkurenceschopnosti a udržitelnosti ekonomik jednotlivých států začleňujících všechny občany.
Co se stane při porušení pravidel? Posílený Pakt o stabilitě a růstu umožňuje přijímat přísnější preventivní opatření, jejichž cílem je zamezit tomu, aby státy EU vytvářely nadměrné rozpočtové schodky a dopouštěly se tak vážných politických chyb. Preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu vyžaduje, aby členské státy dosahovaly významného pokroku v realizaci střednědobých rozpočtových cílů. V případě, že schodek veřejných financí nebo výše veřejného dluhu určitého státu EU převyšuje hranici stanovenou v Paktu o stabilitě a růstu, je zahájen postup při nadměrném schodku (tzv. EDP). Pokud Komise při hodnocení programů stability a konvergenčních programů, které je součástí evropského semestru, zjistí, že hranice stanovené v Paktu o stabilitě a růstu byly překročeny, a že se nejedná o dočasný nebo výjimečný stav, podá Radě návrh na zahájení mechanismu EDP proti danému státu. Rada v tomto případě předloží podle přesného časového rozvrhu doporučení danému státu a stanoví lhůty pro provedení nápravných opatření, jež časem vrátí schodek a objem dluhu pod hranici stanovenou Paktem o stabilitě a růstu. Uvedený postup při nadměrném schodku je výrazem toho, že přijímání rozhodnutí v hospodářských záležitostech, zejména ve státech eurozóny, je věcí společného zájmu. Utvrzuje všechny státy EU v tom, že obezřetná tvorba politik je pravidlem, že fungují mechanismy, které včas odhalí a napraví odchylky od společných pravidel, a že dobré ekonomické hospodaření v jedné zemi nebude ohroženo rozhazovačným chováním země jiné. Pokud některý ze států eurozóny doporučená opravná opatření neprovede, mohou na něj být uvaleny finanční sankce. Pokud jsou navíc v některém státě EU odhaleny závažné makroekonomické nerovnováhy, může být zahájen postup při nadměrné nerovnováze. Daný členský stát musí předložit plán opravných opatření s uvedením jasného časového harmonogramu a lhůt pro realizaci těchto opatření. Pokud daný stát nehodlá opravná opatření provést, mohou na něj být v krajním případně uvaleny finanční sankce.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
12
U N I E
Hospodářství EU: přísnější kontrola, vyšší růst a cesta z krize Evropský semestr je nástrojem, který zaručuje, že tvorba hospodářských politik v Unii bude více zohledňovat potřeby občanů a jednotné měny – eura. Zajišťuje, aby politická rozhodnutí v hospodářské oblasti, a to jak na úrovni EU, tak ve členských státech, byla jednotnější a odpovídala společné vizi politických koncepcí EU v oblasti růstu a pracovních míst, která je jasně stanovena ve strategii Evropa 2020. Výzvu, kterou řeší politici EU i členských států, lze spatřit v následujícím grafu, jenž ukazuje růst HDP v EU v posledních několika letech. Krátké video Evropské komise vysvětlující hospodářskou a finanční krizi a opatření přijatá Evropskou unií: řešení finanční krize, posílení hospodářské a měnové unie a směřování k politické unii.
ROČNÍ RŮST HDP V 27 STÁTECH EU 105
Index 2007 = 100
100
95
Posílení finančního sektoru
90
85
80 ’00
’01
’02
’03
’04
’05
’06
’07
’08
’09
’10
’11
’12
Zdroj: Evropská komise.
Stabilní hospodářský růst od zavedení eura šel ruku v ruce se zvyšováním zaměstnanosti a životní úrovně občanů EU. Hospodářská krize, která začala v roce 2008, způsobila dramatický pokles růstu i zaměstnanosti. Několik milionů pracovních míst, které byly v EU vytvořeny do roku 2008, po vypuknutí krize zase zaniklo. Cílem nového rámce správy ekonomických záležitostí prováděného prostřednictvím ekonomického semestru je zajistit, aby měl hospodářský růst stoupající tendenci, aby se zvýšila zaměstnanost a aby bylo hospodářství EU lépe chráněno před podobnými krizemi v budoucnu.
Krize nevznikla ze dne na den – vyvíjela se po řadu let. Je pravdou, že hospodářská a finanční krize byla původně odstartována ve chvíli, kdy praskla bublina rizikových hypoték v USA, která vyvrcholila pádem investiční banky Lehman Brothers v září 2008. Nicméně nerovnováhy, které vznikly v rámci eurozóny před vypuknutím krize (vysoké veřejné zadlužení a schodky veřejných rozpočtů, makroekonomické nerovnováhy, doprovázené zvětšujícími se rozdíly v konkurenceschopnosti), ztížily některým státům EU možnost efektivně reagovat na finanční krizi a zároveň na vznikající krizi dluhovou. V této situaci se řada evropských bank potýkala s vážnými obtížemi. Vznikl začarovaný kruh, ve kterém si banky přestaly půjčovat navzájem, což vedlo k nedostatečné nabídce úvěrů. Následně došlo ke krizi důvěry a ještě k většímu poklesu objemu půjček na mezibankovním trhu. Řada evropských vlád se snažila zachránit velké banky před bankrotem a poskytla jim bezodkladnou finanční pomoc, jež dosáhla obrovského a do té doby nevídaného rozsahu. Koncem roku 2009 a na začátku roku 2010 začaly mít některé státy eurozóny potíže s financováním svých dluhů a musely nabízet investorům stále vyšší úrokové sazby (tzv. dluhová krize).
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
13
E U R O
V letech 2008 až 2012 poskytly evropské státy bankám finanční pomoc, především ve formě garancí a kapitálových injekcí, aby zabránily kolapsu celého bankovního systému. Tato pomoc dosahovala až 1 540 miliard EUR a poklesla na 1 050 miliard EUR v červnu 2012.
NÁKLADY NA PŮJČKY PĚTI STÁTŮ EU % 45 40 35 30 25 20 15 10
Evropské státy a instituce, které musely čelit nejhorší krizi za posledních dvacet let, začaly spolupracovat, aby vyřešily okamžité problémy související s dluhovou krizí (např. pro Irsko, Řecko a Portugalsko se stalo prakticky nemožné obchodovat na trhu s dluhopisy) a zavedly opatření, která mají zabránit vzniku podobné krize v budoucnosti. Je jasné, že podmínkou pro obnovení hospodářského růstu je stabilní bankovní sektor a míra veřejného zadlužení, která se nevymyká kontrole. Bez stability není důvěry. A bez důvěry nedosáhneme růstu, nevytvoříme nová pracovní místa a nezvýšíme prosperitu a blahobyt společnosti. S cílem reformovat a posílit sektor finančních služeb EU vznikly nové celoevropské orgány, které přísněji dohlížejí na finanční instituce v EU. Evropská komise se chtěla ujistit, že zdravé banky nebudou ohroženy přeléváním peněz do nezdravých bank, a proto dohlížela na to, aby masivní pomoc členských států bankám probíhala podle pravidel EU o státní pomoci. Evropský bankovní orgán provedl zátěžový test, který vyhodnotil schopnost 90 systémově důležitých bank ve 21 zemích čelit možným finančním šokům.
Varování při vzniku odchylek Chceme-li zamezit vzniku podobných krizi v budoucnu, je třeba se zaměřit na větší integraci ekonomik států EU. Ačkoli nedodržování pravidel Paktu o stabilitě a růstu přispělo k závažnosti krize v Evropě, zdůraznila se tím zároveň potřeba zvýšit konvergenci mezi ekonomikami EU. Následující graf ukazuje, že v období po zavedení eura do začátku krize byly náklady na půjčky států eurozóny poměrně nízké a téměř stejné pro všechny. Během tohoto období však již začaly vznikat v některých členských státech nerovnováhy a neustále se prohlubovaly rozdíly mezi státy eurozóny.
5 0 ’07
’08 Německo
’09 Francie
’10 Irsko
’11 Portugalsko
’12 Řecko
Výnos desetiletého státního dluhopisu. Zdroj: Evropská komise.
S nástupem krize a jejím pokračováním v letech 2009 a 2010 dochází k markantním rozdílům v nákladech na půjčky, neboť finanční trhy začínají pochybovat o fiskální udržitelnosti a konkurenceschopnosti některých států EU. Úrokové sazby vládních dluhopisů některých států se vyšplhaly do takové výše, že půjčování na finančních trzích se pro ně stalo takřka nemožným. Ačkoli se před krizí na první pohled zdálo, že ekonomiky států mají k sobě dostatečně blízko, brzy se ukázalo, že tato konvergence byla pouze povrchní. Krize odhalila, že mezi ekonomikami eurozóny existují poměrně velké rozdíly, které některým z nich znemožnily efektivně reagovat. Tyto rozdíly se projevily v takových oblastech, jako je produktivita práce a celková hospodářská konkurenceschopnost. Z tohoto důvodu bylo tak důležité zavést postup při makroekonomické nerovnováze a uzavřít dohody v rámci Paktu o stabilitě a růstu, jelikož se tím rozšiřuje působnost ekonomického dohledu EU přesně na tyto oblasti vnitrostátních ekonomik a je možné sledovat charakter a rozsah těchto rozdílů.
P O L I T I K Y
E V R O P S K É
14
U N I E
Lepší ochrana občanů a spotřebitelů Ukázku toho, jak postup při makroekonomické nerovnováze (MIP) přispívá k větší stabilitě, lze nalézt v ukazateli cen nemovitostí. V průběhu deseti let, v nichž se EU připravovala na zavedení eura, klesly úrokové sazby z hypoték ve všech zemích EU. Došlo tedy zároveň k poklesu měsíčních nákladů na koupi bytu či domu.
REÁLNÝ RŮST HDP V EU V POROVNÁNÍ S DALŠÍMI SVĚTOVÝMI EKONOMIKAMI % 8 prognóza
7 6 5 4 3
Jelikož však neexistovaly kontrolní mechanismy, došlo posléze v některých státech EU k prudkému nárůstu cen nemovitostí (meziročně až o 30 %) a ke stavebnímu rozmachu. Ve chvíli, kdy uhodila finanční krize, byla řada domácností i stavebních firem vysoce zadlužená. Ceny nemovitostí následně prudce poklesly, firmy začaly krachovat a zvýšila se nezaměstnanost. Mechanismus MIP sleduje jako jeden z ekonomických ukazatelů míru navýšení cen nemovitostí v poměru k celkových výdajům domácností. Okamžitě vydává upozornění, pokud v některém ze států Unie tato míra překročí hranici 6 % za rok. Použitím tohoto ukazatele měří mechanismus MIP důležitý faktor zadluženosti soukromého sektoru, který může oslabit schopnost ekonomiky čelit hospodářským šokům. Tím, že se přijme opatření zamezující, aby tento ukazatel překročil povolenou hranici, daný členský stát chrání nejen svoji ekonomiku, ale potažmo i ekonomiku celé EU před hospodářskými šoky.
Stimulace celkové konkurenceschopnosti Jinou ukázkou, jak postup při makroekonomických nerovnováhách sleduje výkon ekonomiky, je ukazatel podílu na světovém obchodu. Evropská unie je na světových trzích jedním z hlavních obchodních partnerů. Její postavení je výrazným způsobem podpořeno existencí jednotné měny a jednotného trhu. Obchod má stěžejní význam pro hospodářský růst, pro úspěch evropských firem a pro zajištění vysoké zaměstnanosti a kvalitních pracovních míst pro občany EU. Světový obchod EU je důležitý rovněž z politických důvodů: postavení a názory EU jako hlavního světového obchodního partnera jsou ve světových záležitostech daleko významnější, zejména ve Světové obchodní organizaci, ale také v dalších mezinárodních fórech a i ve třetích zemích.
2 1 0
2010
EU
2011
Vyspělé ekonomiky mimo EU, např. USA, Kanada a Japonsko.
2012
2013
Rozvojové a rychle se rozvíjející státy včetně Brazílie, Ruska, Číny a Indie.
Zdroj: Evropská komise. V roce 2012 se v EU předpokládá nulový růst HDP.
Pomocí mechanismu MIP sleduje Evropská komise, jak se u každého státu EU mění podíl vývozu do zemí mimo EU. Tento podíl se měří jako změna celkového objemu zboží a služeb vyvezeného v průměru za posledních 5 let. Samozřejmě, že některé státy vyváží více než jiné, důležité je však sledovat vývoj tohoto podílu. Jeho prudká změna může naznačovat, že dochází k poklesu konkurenceschopnosti země na světových trzích. Mechanismu podává výstrahu v okamžiku, jakmile podíl klesne o více než 6 %.
H O S P O D Á Ř S K Á
A
M Ě N O V Á
U N I E
A
E U R O
15
Perspektivy Progresivní politiky zajišťující dlouhodobou stabilitu a růst Zárodky hospodářské krize lze vidět v rozsáhlých a přetrvávajících hospodářských nerovnováhách nahromaděných během času. Nezpůsobily velké potíže pouze dotčeným státům EU. V tomto případě se projevil i silný vedlejší efekt, kvůli němuž se problémy přelévaly do dalších států a ohrozily hospodářskou stabilitu eurozóny i celé Evropské unie. Tím se jasně ukázala vzájemná závislost ekonomik eurozóny i Unie. Posílený Pakt o stabilitě a růstu a postup při makroekonomické nerovnováze (oba řízené prostřednictvím evropského semestru) mají za cíl zajistit, aby byly zárodky potíží v budoucnu identifikovány dříve, než přerostou ve skutečné problémy, a aby byla včas přijata opravná opatření. Představují prohlubování a rozšiřování správy ekonomických záležitostí v Evropě.
• PROHLUBOVÁNÍ: protože posíleným Paktem o stabilitě a růstu i Smlouvou o stabilitě, koordinaci a správě se zavádějí přísnější postupy při určování rozpočtových schodků a nadměrného zadlužení v zemích EU i při jejich prevenci. • ROZŠIŘOVÁNÍ: protože mechanismus MIP rozšiřuje hospodářský dohled nad ekonomikami členských států a zahrnuje řadu ukazatelů, díky nimž lze vyslat tvůrcům politik signál, že dochází ke vzniku nebezpečných situací, které mohou vyžadovat včasnou reakci. Úloha, kterou koordinace hraje při řízení tvorby hospodářských politik EU, je rovněž hlubší a širší. Státy EU jsou nyní vyzývány k tomu, aby na sebe dohlížely vzájemně a zajistily tak, že okolnosti způsobující komplikace v jednotlivých ekonomikách byly řešeny jako záležitosti společného zájmu. Spolupracovat na řešení současných hospodářských problémů Evropy je nejlepší cestou, jak vytvářet udržitelnou míru zaměstnanosti a zajistit budoucí prosperitu všech států EU.
Spolupracovat na řešení současných hospodářských problémů Evropy je nejlepší cestou, jak vytvářet udržitelnou míru zaměstnanosti a zajistit budoucí prosperitu všech států EU. © Reuters/DPA
E V R O P S K É
16
U N I E
Nový rámec správy ekonomických záležitostí je zaváděn v kontextu strategie Evropa 2020, což je strategie Evropské unie mající za cíl podporovat hospodářský růst v tomto desetiletí. Hospodářské politiky jsou nezbytným základem pro zajištění inteligentního a udržitelného růstu, který podporuje začleňování všech občanů Evropy. Úkolem správy ekonomických záležitostí v budoucnu je vytvořit podmínky pro stabilní hospodářský růst, který bude: • podporovat hospodářskou soutěž mezi evropskými firmami, aby byly schopné konkurovat firmám na světovém trhu, rozvíjet své podnikatelské aktivity a vytvářet nová pracovní místa, • stimulovat zaměstnanost zavedením opatření podporujících vytváření pracovních míst, • zajistit udržitelný stav veřejných financí, chránit důchodové systémy a systémy sociálních zabezpečení,
Eurozóna kromě toho bude pravděpodobně v příštích několika letech dále prohlubovat svou integraci. K tomu je potřeba: • fiskální unie zaručující zdravé veřejné finance v celé Evropě a mechanismus solidarity pro případy krizových situací, • bankovní unie zaručující výraznější dohled nad finančními trhy, • integrovanější hospodářská unie s investicemi zaměřenými na povzbuzení růstu a konkurenceschopnosti. Přechod ke stavu, kdy se bude o fiskálních a hospodářských politikách více rozhodovat na evropské úrovni, také vyžaduje silnější mechanismus, který bude legitimizovat společně přijatá rozhodnutí a zajistí nezbytnou demokratickou zodpovědnost a politickou účast, zkrátka pravou politickou unii.
• posílit finanční stabilitu, která ochrání ekonomiky zemí, pracovní místa a blahobyt před vnějšími šoky.
Další informace XX Přehled hospodářských a finančních záležitostí EU: http://ec.europa.eu/economy_finance/index_cs.htm XX Informace o Evropské centrální bance: http://www.ecb.int XX Krátké video „Z krize vyjdeme silnější: Evropská vize“: http://www.youtu.be/0B3zNcFYqj0 XX Máte nějaké dotazy ohledně EU? Kontaktujte službu Europe Direct: 00 800 6 7 8 9 10 11 http://europedirect.europa.eu
ISBN 978-92-79-23920-5 doi:10.2775/3676
NA-70-12-001-CS-C
P O L I T I K Y
