Rusko a Evropská unie

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut

Rusko a Evropská unie Informační podklad č. 3.032

Štěpán Pecháček Marino Radačič

květen 2005

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

2

Obsah: FORMÁLNÍ VYMEZENÍ SPOLUPRÁCE.................................................................... 3 Program Tacis ..................................................................................................................................................... 3 Ekonomická spolupráce ...................................................................................................................................... 3 Spolupráce ve „čtyřech společných prostorech“ ................................................................................................. 4 Společný ekonomický prostor......................................................................................................................... 4 Společný prostor svobody a spravedlnosti ...................................................................................................... 4 Společný prostor spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti............................................................................... 4 Společný prostor výzkumu, vzdělávání a kultury ........................................................................................... 4 Dodržování lidských a občanských práv, oblast Kaliningradu ........................................................................... 4 Obchod EU a Ruska ............................................................................................................................................ 5

VZTAHY RUSKA A ČLENSKÝCH STÁTŮ UNIE ...................................................... 6 Německo ......................................................................................................................................................... 6 Francie............................................................................................................................................................. 7 Itálie ................................................................................................................................................................ 8 Velká Británie ................................................................................................................................................. 8 Pobaltské státy................................................................................................................................................. 9 Polsko.............................................................................................................................................................. 9 Řecko ............................................................................................................................................................ 10


PI 3.032

3

Formální vymezení spolupráce Formálním základem vztahů Unie a Ruska je Smlouva o partnerství a spolupráci z roku 1997, která je uzavřena na dobu deseti let. Jde o smlouvu se zemí, u které se nepředpokládá budoucí členství. Technická a finanční pomoc Rusku je realizována prostřednictvím programu Tacis1. Unie chápe Rusko dlouhodobě jako důležitého partnera v ekonomické oblasti, především pokud jde o suroviny a energii. Základními oblastmi spolupráce, které smlouva vymezuje jsou: • Obchodní a ekonomická spolupráce. Unie přiznala Rusku statut preferenčního zacházení (mostfavoured-nation). Na tomto základě dochází k liberalizaci obchodu a odstraňování kvantitativních omezení, harmonizaci legislativy a podmínek pro usazování společností, liberalizace služeb, plateb a pohybu kapitálu, pravidla hospodářské soutěže a ochrany duševního vlastnictví. • Spolupráce v oblasti vědy, technologií, energetiky, životního prostředí, dopravy, výzkumu vesmíru. • Politický dialog2 je zaměřen na sledování témat společného zájmu a jejich diskutování a na sledování principů demokracie a lidských práv. • V oblasti spravedlnosti a záležitostí vnitra je spolupráce zaměřena na prevenci potírání obchodu s drogami, praní špinavých peněz a na boj proti organizovanému zločinu3. EU podepsala s Ruskem řadu sektorálních dohod. V roce 2004 podepsala dohodu o oceli, dohoda o textilu je v platnosti od roku 1998. Dohody o spolupráci byly podepsány také v oblasti vědy a technologií a v oblasti jaderné energetiky a jaderné bezpečnosti.

Program Tacis Národní program Tacis4 pro Rusko je zaměřen na podporu institucionálních, právních a administrativních reforem, a na ekonomický a sociální rozvoj Ruska. Je zaměřen i na témata související s politickými a občanskými svobodami a resortem spravedlnosti, včetně reformy soudnictví, boje proti organizovanému zločinu, terorismu, migrace a azylové politiky. Cílem je také podpora harmonizace právního řádu Ruska s acquis communautaire. Důležitou součástí programu Tacis je i jeho zaměření na sociální důsledky transformace ruské společnosti v oblasti zdravotního systému, zaměstnanosti a vzdělávání. Další formou spolupráce v rámci programu Tacis je přeshraniční spolupráce. Od roku 2004 je v platnosti program Tacis - sousedství, ze kterého může čerpat i Rusko. Cílem Unie je nahrazení programu Tacis ve vztahu k Rusku obdobně jako u zemí, na které se vztahují pravidla Evropské politiky sousedství. Od 1. 1. 2007 bude pro tyto země program Tacis nahrazen Evropským nástrojem sousedství a partnerství. S Ruskem by měl být uzavřen společný akční plán a v návaznosti na to speciální finanční nástroj zaměřený pouze na Rusko.

Ekonomická spolupráce S Ruskem je sjednána Energetická charta a k ní připojený protokol o tranzitu5. Tato dohoda vytváří základ pro spolupráci v oblasti energetiky. Unie vede s Ruskem od roku 2000 kontinuální energetický dialog. Rusko je dlouhodobě největším partnerem EU v energetice. Podle Páté zprávy o pokroku6 směřovalo 45% ruského exportu elektrické energie do zemí Unie. V tomtéž roce směřovalo 50% ruského exportu ropy do zemí EU, což představovalo 20% jejich celkového importu ropy a pokrylo 17% její celkové spotřeby. Výrazným dodavatelem je Rusko i v oblasti zemního plynu, v uvedeném období bylo 35% produkce zemního plynu určeno pro členské 1

Program Tacis je obdobou programu Phare, který využívala i Česká republika. Program Tacis je realizován od roku 1991, je zaměřen na vytváření demokratické společnosti a právního státu. Je určen pro post-sovětské země. Od roku 1991 vyčerpalo Rusko z tohoto programu 2,6 miliardy Euro. 2

Politický dialog je realizován především v rámci společných summitů EU-Rusko. Unie je na nich zastoupena předsednictvím, budoucím předsednictvím, vysokým představitelem pro SZBP a Komisí. Tato schůzka se koná dvakrát ročně. Političtí ředitelé se schází čtyřikrát ročně. V oblasti SZBP existuje patnáct expertních pracovních skupin, které se schází dvakrát ročně. Politický a bezpečnostní výbor se každý měsíc schází s ruským velvyslancem nad diskuzí o tématech SZBP. 3 V roce 2000 přijatý Akční plán boje proti organizovanému zločinu podrobněji specifikuje oblasti a způsoby spolupráce v této oblasti. 4 V současné době je v platnosti Indikativní program pro roky 2004-2006. 5 Čeká na ratifikaci v ruské Dumě. 6 Pravidelné zprávy jsou dokumenty vypracované odborníky z EU a Ruska. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

4

země Unie. Míra ruského exportu se ještě zvýšila po rozšíření Unie o deset nových zemí a dalším rozšířením o Bulharsko a Rumunsko se bude zvyšovat. Rusko má navíc podle své energetické koncepce zájem na zvyšování svého exportu. Ruský energetický průmysl je však silně podfinancován, podle dostupných odhadů je třeba do roku 2020 investovat mezi 560 až 650 miliardami Euro. Unie se hodlá aktivně účastnit na těchto investicích, resp. podporovat investice společností z členských zemí. EU podporuje vstup Ruska do Světové obchodní organizace, a to včetně přímé pomoci při plnění daných kritérií. Pro Rusko je důležitá především oblast cen energií. V souvislosti se vstupem do Světové obchodní organizace musí Rusko zvýšit ceny energií a surovin, což může mít negativní dopad na jeho ekonomiku, ale také na sociální oblast. Unie hodlá Rusku v této oblasti výrazně pomáhat.

Spolupráce ve „čtyřech společných prostorech“ Rusko se neúčastní na Evropské politice sousedství. Smlouva o partnerství a spolupráci je základem pro tzv. strategickou spolupráci v rámci rozvíjení čtyř společných prostorů. O této formě spolupráce bylo rozhodnuto v květnu 20037. 1. dubna 2005 se konalo setkání Rady partnerství8, které se zabývalo dolaďováním plánu (Road Map) na vznik čtyř společných prostorů. 10. května 2005 byly tyto dohody o vytváření společných prostorů uzavřeny na summitu EU a Ruska9.

Společný ekonomický prostor Společný ekonomický prostor zahrnuje obchod, investice, průmyslovou spolupráci, podnikovou politiku, právo duševního vlastnictví, hospodářskou soutěž a zemědělství. Cílem vytváření společného ekonomického prostoru je rozvoj nových investičních možností prostřednictvím ekonomické integrace a slaďování regulačního rámce, otevírání trhů, usnadňování obchodu a rozvoje infrastruktury. Součástí je také. energetický dialog a pokračující spolupráce na rozvoji dopravní infrastruktury, námořní dopravy, satelitní navigace a letectví. Integrální součástí je také téma ochrany životního prostředí, především změny klimatu a naplňování Kjótského protokolu.

Společný prostor svobody a spravedlnosti Důležitým bodem spolupráce v této oblasti je oblast víz a systém readmise. Unie nabízí Rusku ulehčení vízové procedury (s dlouhodobou perspektivou bezvízového styku) za uzavření readmisní dohody. Pro Unii je základní podmínkou při vytváření prostoru svobody a spravedlnosti dodržování lidských práv, práv menšin a svobody projevu. Tato podmínka je i součástí spolupráce v boji proti terorismu.

Společný prostor spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti Tato oblast zahrnuje spolupráci při řešení regionálních konfliktů, nešíření zbraní hromadného ničení a reakce na přírodní katastrofy (včetně oblasti civilní ochrany). V rámci spolupráce v této oblasti budou obě strany podporovat multilaterální spolupráci v rámci mezinárodních organizací jako je OSN, OBSE a Rada Evropy. V oblastech nešíření zbraní hromadného ničení a odzbrojování spolupracuje Unie s Ruskem prostřednictvím zvláštních programů pomoci10.

Společný prostor výzkumu, vzdělávání a kultury V rámci tohoto prostoru chce Unie aktivně rozvíjet přímé kontakty mezi občany EU a Ruska. V roce 2006 bude v Moskvě otevřen společný Evropský institut.

Dodržování lidských a občanských práv, oblast Kaliningradu Vztah Unie k Rusku obsahuje kromě hospodářské dimenze také oblast dodržování lidských práv a svobody projevu. Evropský parlament reagoval na nedávná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (24. 2. 2005), která se vztahují k situaci v Čečensku. Konstatuje především, že mezi Unií a Ruskem přetrvávají, přes společný 7

http://europa.eu.int/comm/external_relations/russia/sum05_03/js.htm Společný orgán vytvořený v rámci Smlouvy o partnerství a spolupráci. http://www.eu2005.lu/en/actualites/communiques/2005/04/01ue-rus/index.html 9 http://europa.eu.int/comm/external_relations/russia/summit_05_05/ 10 http://www.europa.eu.int/comm/external_relations/cfsp/npd/cja99.pdf http://www.europa.eu.int/comm/external_relations/cfsp/npd/cd01.pdf 8


PI 3.032

5

zájem postupovat společně v boji proti terorismu, rozdíly v definování toho, co lze označit za terorismus a koho lze označit za teroristu. Tyto rozpory jsou překážkou pro sdílení zpravodajských informací. Kriticky je ze strany Unie hodnocena také situace v oblasti svobody projevu a občanských a politických práv. Evropský parlament poukazuje na to, že hlavní televizní stanice a většina rozhlasových stanic přešly pod kontrolu vlády. Byla zrušena přímá volba gubernátorů a zvýšila se politická kontrola soudů. Společně s nedostatečnou ochranou práv duševního vlastnictví jsou to představuje klíčové problémy ve vztazích Unie a Ruska. Důležitým tématem vzájemných vztahů Unie a Ruska je oblast Kaliningradu11, což se promítlo i do jednání o rozšíření Unie. V rámci příprav na rozšíření Unie a Rusko prezentovaly společné prohlášení k režimu pro pohyb osob, který je v platnosti od roku 2003. V souvislosti s rozšířením Unie byl jako součást společného prohlášení12 k rozšíření Unie a vzájemných vztahů mezi Unií a Ruskem přijat v dubnu 2004 zvláštní režim pro pohyb zboží. Rusko dlouhou dobu odmítalo podepsat smlouvu o hranicích s Estonskem a Lotyšskem, které tvoří vnější hranicí Unie.

Obchod EU a Ruska Tabulka č. 1 Teritoriální struktura zahraničního obchodu EU-25 v roce 2003 ( šest největších obchodní partnerů v %) Největší obchodní Podíl na dovozech Největší obchodní (%) partneři partneři USA 15,3 USA Čína 12,3 Švýcarsko Čína Rusko 7,8 Japonsko 7,2 Rusko Švýcarsko 6,0 Japonsko Norsko 5,4 Turecko Pramen: EU-Russia Bilateral Trade Relations. http://europa.eu.int/comm/trade/issues/bilateral/countries/russia/index_en.htm

Podíl na vývozech (%) 24,3 7,8 5,0 4,7 4,5 3,9

Tabulka č. 2 Komoditní struktura zahraničního obchodu EU-25 s Ruskem v roce 2004 (%) (výběr hlavních obchodních komodit) Hlavní skupiny výrobků

Podíl na celkových dovozech z Ruska (%) 100 70,8

Podíl dovozů EU-25 z Ruska na celkových dovozech EU (%)

Podíl na celkových vývozech do Ruska (%) 100 11,6

Celkem 7,84 Primární produkty 18,53 (v tom) Zemědělské výrobky 2,7 2,8 9,9 Energetické produkty 59,5 26,47 0,5 11,2 1,34 84,7 Zpracovatelské výrobky (v tom) Strojírenské výrobky 0,7 0,23 35,3 Dopravní zařízení 0,7 0,57 11 Chemické výrobky 3,7 3,46 13,8 Text. a oděvní produkce 0,3 0,35 4,7 Pramen: EU-Russia Bilateral Trade Relations. http://europa.eu.int/comm/trade/issues/bilateral/countries/russia/index_en.htm

Podíl vývozů EU-25 do Ruska na celkových vývozech EU (%) 4,74 4,96 7,75 0,89 4,75 5,88 3,18 4,15 6,36

11

Do roku 2003 vyčerpalo Rusko pro Kaliningradskou oblast 50 milionů Euro na rozvoj této oblasti. Pro období let 2004 – 2006 je v rámci Tacis programu sousedství určena stejná částka 12 http://www.europa.eu.int/comm/external_relations/russia/russia_docs/js_elarg_270404.htm Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

6

Vztahy Ruska a členských států Unie Rusko dlouhodobě preferuje bilaterální vztahy s členskými zeměmi, tradičními partnery Ruska jsou především Německo, Francie a Itálie. Rozšířením Unie o nové země se modifikuje i společná politika Unie vůči Rusku. Aktivně vystupuje Polsko a především pobaltské země.

Německo Dlouhodobou zátěží rusko-německých vztahů bylo dědictví druhé světové a posléze studené války. V 90. letech se postupně se dospělo k jisté normalizaci – což bylo i zásluhou dobrých osobních vztahů mezi presidenty Jelcinem a Putinem a kancléři Kohlem a Schröderem. Dnes patří Německo k těm členským státům EU, které nejvíce prosazují prohloubení vztahů Unie s Ruskem. SRN je Ruskem vnímáno jako důležitý hospodářský partner, od kterého jsou očekávány investice a ekonomickotechnická spolupráce při modernizaci hospodářství. Německo se snaží do vzájemných vztahů zahrnout i otázky demokracie a modernizace společnosti, které považuje Rusko za otázku vnitřních záležitostí země13. Oficiálním cílem německé zahraniční politiky ve vztahu k Rusku je vytvoření strategického partnerství, které bude vycházet ze společných hodnot demokracie, právního státu, tržního hospodářství a ochrany lidských práv. Německo je největším investorem a věřitelem Ruska. Rusko je dnes významným trhem pro německé výrobky, což je důležité hlavně v době současné hospodářské recese. Politické aspekty hospodářských vztahů si uvědomuje i president Putin. To se ukázalo při setkání s Gerhardem Schröderem v Hannoveru v březnu 2005, kdy si ruské železnice objednaly 60 vlaků ICE-3 od společnosti Siemens. Jak tehdy prohlásil Putin, německé firmy budou plně vytíženy do roku 2015, pracovní místa budou zachována a Rusku se dostane moderní techniky. Na území Ruska dnes působí na 3500 německých firem, celkový obrat rusko-německého obchodu dosahuje úrovně 25 miliard EUR. Další posilování hospodářských vztahů má na starost Výbor pro východ, vytvořený největšími německými firmami a Strategická pracovní skupina koordinovaná Spolkovým ministerstvem práce a hospodářství. Důležitým aspektem hospodářských vztahů je energetický dialog. Rusko je pro SRN důležitým dodavatelem ropy a zemního plynu. V březnu 2005 podepsala německá firma Wintershall koncernu BASF důležitý kontrakt s ruskou polostátní firmou Gazprom (ve které má 5% akciový podíl i německý Ruhrgas). Jako vůbec první zahraniční firma se bude Wintershall přímo podílet na těžbě zemního plynu. Obě firmy se dohodly i na výstavbě plynovodu ze Sibiře přes Baltické moře do Evropy. Gazprom na oplátku získá podíl na síti distributorů plynu v Německu. Na veletrhu CEBIT v Hannoveru se Rusko presentovalo jako moderní průmyslový stát, který má zájem spolupracovat s Německem nejenom v oblasti exportu surovin, ale také v nejmodernějších technologiích jako avionika, optická elektronika, výstavba lodí a civilní raketové systémy. Naopak, zájem investovat v Rusku projevil i Volkswagen a jeho dceřiné společnosti jako Auto Škoda. Otázka ruskoněmeckých vztahů na vnitropolitické scéně SRN Kancléř Schröder je dnes stejně jako jeho předchůdce v úřadu Helmut Kohl kritizován za svou údajně příliš vstřícnou politiku vůči Putinovskému Rusku. Kritika přitom nepochází výlučně z úst opozice, ale i z koaliční strany Zelených a kancléřovi vlastní sociálně demokratické strany. Otázkou rusko-německých vztahů se v poslední době několikrát zabýval Bundestag, který se zaměřil na několik témat – lidská práva, podnikatelské prostředí – a to zejména po aféře firmy Jukos, Putinova vnitřní politika a některé její rysy, jako údajné omezování nezávislých médií a nevládních organizací. Tématem byla též ruská zahraniční politika a vztahy s bývalými sovětskými republikami – Běloruskem, Ukrajinou, Moldávií – Podněstřím a zájmy Moskvy na Kavkaze. V listopadu 2003 probíral Spolkový sněm celkovou politiku Německa vůči Rusku. Opoziční CDU/CSU kritizovala situaci lidských práv a stav právního státu (v souvislosti s počínáním ruské justice v případě Michaila Chodorkovkého). V debatě vystoupili i zástupci Zelených, kteří ostře odsoudili ruskou politiku v Čečensku.

13

Přitom patří německé nadace a nevládní organizace (jako například Rusko-německé fórum, založené v roce 1993 v Bonnu ) k nejaktivnějším při budování ruské občanské společnosti. Mezi universitami, městy, spolky a sdruženími byly podepsány desítky smluv o spolupráci, o udělování grantů, o výměně studentů, odborníků a poznatků. Źádný jiný stát EU nemá s Ruskem tak propracovanou sít kontaktů a vztahů jako právě Německo. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

7

CDU/CSU podrobila kritice i spolkového kancléře, který prý v dialogu s Ruskem vynechává nepříjemná témata typu Čečensko. V dalších podobných debatách - dne 24.listopadu a 1. a 3. prosince 2004 poté poslanci - ze všech politických stran kritizovali další směřování Ruska – omezování svobodných médií, ruskou politiku vůči Čečensku a jeho pojetí boje proti terorismu, a ovlivňování situace na Ukrajině. Další kritiky se kancléři Schröderovi za jeho politiku dostalo po vrcholných schůzkách s presidentem Putinem v Hamburku a na zámku Gottorf v prosinci 2004 – a to i ze strany Zelených. Poslanci SPD ho kritizovali, že se neohradil proti zasahování Ruska do voleb na Ukrajině. Na jaře 2005 se několikrát ozvali poslanci SPD, kteří v médiích znovu kritizovali kancléře. Mluvčí frakce SPD v Bundestagu pro otázku lidských práv Rudolf Bindig vyzval Schrödera, aby důrazně odsoudil ruskou politiku v Čečensku. Hans Ulrich Klose poté kritizoval přílišné soustředění kancléře na vztahy s Ruskem a zanedbávání vztahů s USA. Opoziční CDU/CSU a FDP odsuzuje celkové pojetí zahraniční politiky rudozelené koalice, která podle jejich názoru zanedbává otázky lidských práv ve vztahu s Ruskem, Čínou a Tureckem, a dává přednost „obchodu před morálkou“. V květnu 2005, kdy byl kancléř poznán na oslavu výročí konce druhé světové války do Moskvy, vyzval zahraničněpolitický mluvčí CDU/CSU Schrödera, aby svou návštěvou pobaltských zemí dal najevo nesouhlas s údajným ruským pokusem přepsat dějiny.

Francie Rusko je Francií považováno za jeden z pólů světové politiky a za klíčového partnera pro spolupráci v mezinárodních institucích jako např. v Radě bezpečnosti OSN. Francouzsko-ruské vztahy jsou pro Paříž jednou z hlavních zahraničněpolitických priorit, jak v lednu 2005 prohlásil ministr zahraničí Michel Barnier při své návštěvě Moskvy. Francie podle něj bude mostem mezi EU a Ruskem stejně jako je Británie mostem mezi EU a Amerikou. Na konci 90.let však byly vzájemné vztahy poměrně chladné. Francie dlouho nepovažovala Rusko za partnera, ale za „nemocného muže Evropy“. Místo posílení své pozice navázáním strategického partnerství se Paříž soustředila na svou roli v EU. President Chirac v roce 1999 ostře kritizoval druhou čečenskou válku. Rusko reagovalo orientací na Německo a Velkou Británií a odkládalo návštěvu presidenta Putina v Paříži. V reakci na to Chirac postupně svou kritiku ruské politiky v Čečensku zmírnil a od roku 2000 poté postupně došlo k vylepšování vztahů, které se zintenzívnily v letech 2002 a 2003, kdy Francie spolu s Německem vytvořily opozici proti americké politice vůči Iráku. Od té doby došlo i k posílení vzájemných politických kontaktů a k vytvoření institucí a diskusních fór, kde jsou probírány aktuální mezinárodní problémy.14 Ministři zahraničí a obrany se setkávají každých šest měsíců, úzké kontakty jsou i mezi oběma presidenty, kteří se pravidelně schází několikrát do roka. Úroveň jejich osobních vztahů však nedosahuje takové intenzity, která panuje mezi ruským presidentem a německým kancléřem. Spolupráce dnes probíhá především na úrovni vysoké politiky. Rusko uznává důležitou roli, kterou hraje Francie ve Společné zahraniční a bezpečnostní politice EU a její bezpečnostní dimenzi – Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP), a proto se na ni v těchto otázkách orientuje. Shoda panuje i v širším pohledu na světové problémy. Již v roce 2000 ruské ministerstvo zahraničí poznamenalo, že „základem vztahů obou zemí je příklon k multipolárnímu světovému uspořádání.“ Ivan Safrančuk z moskevského Centra pro obranné informace zhodnotil vztahy Ruska s Německem a Francií následovně: „Němce považujeme za pilné a výkonné….ale Francouzi mají strategickou vizi, stejnou jako my Rusové.“ Ekonomické vztahy nemají takovou úroveň jako mezi SRN a Ruskem. Je to jednak dáno geografickou polohou, tak i tradičními rysy francouzské ekonomické politiky, která se v zahraničním obchodě nevyhýbá kvótám, obchodním bariérám, a to zejména v oblasti zemědělských a textilních produktů, což jsou, vyjma surovin ,typické exportní výrobky Ruska. Francouzský vývoz do Ruska je ve srovnání s Německem třetinový.

14

Podle některých odborníků, jako například Thomase Gomarta z Francouzského institutu pro mezinárodní vztahy, byla sice vytvořena infrastruktura k dialogu, nicméně „často není o čem hovořit“. Dialog prý nemá žádnou podstatu. Vztahy Ruska s Německem jsou podle něj mnohem hmatatelnější, neboť jsou postaveny na úzkých ekonomických vztazích. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

8

V poslední době je posilována spolupráce obou zemí v moderním strojírenství, v civilní raketové a letecké technice. Na ruském trhu působí největší francouzské podniky jako Renault, Auchan, Michelin a Danone, Electricité de France (EDF) a Snecma. Další prohlubování ekonomických vztahů mají za úkol společné vládní výbory obou zemí – Hospodářská, finanční, průmyslová a obchodní rada. Aktivně působí i Svaz ruských průmyslníků a Mouvement des Entreprises de France. Stejně jako v případě Německa je i pro Francii důležitý energetický dialog s Ruskem. Na rozdíl od SRN jsou však francouzské zdroje plynu a ropy diversifikovanější – Francie je napojena na produktovody nejen z Ruska, ale též ze Severního moře a hlavně Středomoří (zejména Alžíru). V roce 2003 francouzský koncern Total navázal spolupráci s ruskou státní firmou Rosneft při hledání nalezišť ropy v Černém moři. Gaz de France kooperuje s ruským koncernem Gazprom při budování infrastruktury sloužící k dopravě vytěžené suroviny do Evropy. Otázka francouzsko-ruských vztahů na vnitropolitické scéně Francie President Chirac, který má vzhledem k francouzskému politickému systému významné pravomoci v oblasti zahraniční politiky, je hlavním zastáncem posilování vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi. Dnes má ve své politice oporu ze strany vlády, vytvořené stranou, která ho na presidenta nominovala. Politika presidenta i vlády vůči Rusku je předmětem kritiky opozice, která viní presidenta z kladení malého důrazu na otázku lidských práv. President tuto kritiku odmítá a poukazuje na to, že časté summity s ruskou hlavou státu mají „Putina přesvědčit, aby pokračoval na cestě politických a ekonomických reforem.“ Socialisté rovněž odmítají ruskou politiku v Čečensku. V březnu 2005 odsoudili zabití bývalého čečenského presidenta a vůdce povstalců Aslana Maschadova ruskými speciálními silami a vyzvali Evropskou unii, aby se zasadila o dodržování lidských práv v Rusku a v Čečensku.

Itálie Současná italská vláda patří k nejhlasitějším zastáncům posilování spolupráce Evropy s Ruskem. Je to do značné míry zásluhou premiéra Berlusconiho, který sleduje tuto politiku od svého zvolení v roce 2001. Itálie prosazuje silnější vztahy s Ruskem nejen v rámci Evropské unie, ale též Severoatlantické aliance. V roce 2002 italská vláda iniciovala dohodu o vzniku Rady NATO –Rusko. V roce 2003, i když Itálie stála na straně americké politiky vůči Iráku, neprošly vzájemné vztahy žádným zásadnějším ochlazením. Naopak, v té době premiér Berlusconi způsobil diplomatický skandál, když bez konsultací s ostatními členskými státy EU vyjádřil svůj názor o potřebě začlenění Ruska do Evropské unie. V listopadu 2003 poté podpořil ruské akce v Čečensku, čímž opět vyvolal vlnu kritických komentářů ze strany ostatních evropských politiků a aktivistů za lidská práva. Navíc, tato slova přišla krátce poté, co EU jako jeden celek odsoudila Rusko za jeho počínání v odštěpenecké republice. Itálie je čtvrtý největší obchodní partner a druhý největší věřitel Ruska. V Rusku působí na 200 italských společností, z toho 6 velkých bank. Celkový obrat vzájemného obchodu činí 12 miliard EUR (2003). Velmi intenzivně probíhá i energetický dialog. Itálie odebírá od Ruska zemní plyn i ropu. Vzhledem ke své geografické poloze a blízkým vztahům k Libyi a dalším středomořským státům, jsou však její zdroje surovin poměrně diversifikované, jako v případě Francie. Otázka italsko-ruských vztahů na vnitropolitické scéně Itálie Všeobecně vstřícná politika premiéra Berlusconiho vůči Rusku je podporována opozičními levicovými křesťanskými demokraty a postkomunisty, kteří jsou součástí opozičního seskupení „Olivovník“ vedeného Romanem Prodim, bývalým předsedou Evropské komise. Italská levice preferuje multipolární vidění světa, ve kterém jsou Spojené státy vyvažované ostatními mocnostmi, m.j i Ruskem. Kritika, která je vůči Rusku směřována, se zaměřuje na situaci lidských práv a chování Ruska v Čečensku. Italské podnikatele znepokojila situace ohledně firmy Jukos. Ještě jako předseda Evropské komise pak vyjádřil Romano Prodi na podzim 2004 své obavy z omezování demokratických principů v Rusku.

Velká Británie Británie patří k opatrným zastáncům spolupráce EU s Ruskem. Vzájemné vztahy nejsou na rozdíl od mnoha kontinentálních zemí tolik zatíženy problémy z minulosti. Na druhou stranu patří Londýn k nejotevřenějším kritikům mnohých aspektů ruské politiky – situace v Čečensku, otázky lidských práv a všeobecně dodržování zákonů, svobody médií atd. V březnu 2005 vyzval zahraniční výbor Dolní sněmovny vládu, aby ve své kritice (zejména porušování lidských a demokratických práv) ještě přitvrdila. V Británii působí také celá řada organizací, které podporují čečenské povstalce, kteří mají v Londýně i svého „vyslance“ Ahmada Zakajeva. V únoru 2005 došlo mezi oběma zeměmi ke krátké diplomatické roztržce poté, co Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

9

Channel Four přes odpor ruské ambasády odvysílal rozhovor s předním čečenským povstalcem Šamilem Basajevem.. Britské ministerstvo zahraničí ve svém nástinu priorit hovoří o Rusku jako o evropské velmoci s asijskou dimenzí a celosvětovou strategickou váhou. Je to největší soused EU a bude jejím klíčovým dodavatelem energetických surovin. Energetický dialog přitom bude důležitý i pro samotnou Británii a to vzhledem k brzkému vyčerpání jejích zdrojů ropy a zemního plynu v Severním moři. Cílem britské politiky je tedy navázat s Ruskem „silnější strategický vztah“ a podporovat další zapojování země mezinárodního systému (Británie m.j nejhlasitěji podpořila připojení Ruska ke skupině G7). Na úrovni evropské a transatlantické spolupráce chce Londýn posílit vztahy Ruska s EU a Severoatlantickou aliancí. Velmi pozitivně se rozvíjejí vzájemné ekonomické vztahy. Celkový obrat obchodu Ruska a Británie dosahuje úrovně 3,8 miliard liber. Téměř polovinu ruského export přitom tvoří petrochemické produkty. Celkově v Rusku dnes působí na 400 britských firem, British Petroleum přitom patří se svými 8 miliardami dolarů k jedním z největších soukromých investorů.

Pobaltské státy Vztahy Litvy, Lotyšska a Estonska s Ruskem jsou zatíženy dlouhotrvajícími spory vyplývajícími ze společné historie. Po znovuzískání samostatnosti začátkem devadesátých let se pobaltské státy orientovaly na Západ a v integraci v euroatlantických strukturách hledaly záštitu před obnovením ruských ambicí. V roce 2004 Litva, Lotyško a Estonsko vstoupily do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Do dnešní doby mezi pobaltskými státy a Ruskou federací existuje množství bilaterálních problémů. Litva stále nemá s Ruskem podepsanou smlouvu stanovující přesné hranice, Estonsko ji po mnoha odkladech z ruské strany podepsalo až 18. května 2005. Tyto dohody jsou přitom klíčové pro zapojení obou pobaltských zemí do Schengenského systému, neboť stanovují i vnější hranice EU. Rusko dlouhodobě kritizuje přístup pobaltských států k ruským menšinám, který president Putin označil za „diskriminační a hanebný“. Právě otázka menšin je podle Moskvy největší překážkou urovnání pohraničního sporu s Litvou. Před vstupem do EU hovořili někteří představitelé pobaltské státy o potřebě tvrdšího přístup Evropské unie k Rusku. Designovaný Evropský komisař za Estonsko Siim Kallas prohlásil, že Rusko si „nezaslouží žádné výjimky.“ Rusko na to reagovalo posílením bilaterální spolupráce s velkými státy Unie. Napětí, které mezi pobaltskými státy a Ruskem v dnešní době panuje, dokládá i neúčast představitelů Lotyšska a Estonska na oslavách šedesátého výročí ukončení druhé světové války, které se konaly v Moskvě. Krátce před tím se spory mezi nimi a Ruskem znovu zintensivnily, poté co president Putin označil rozpad SSSR za „největší geopolitickou tragedii dvacátého století“ a odmítl se znovu omluvit za Pakt Ribbentrop-Molotov, jehož naplnění v roce 1940 vedlo k ukončení samostatnosti pobaltských republik. V reakci na bojkot oslav ze strany Lotyšska a Estonska obvinil ruský zplnomocněnec Sergej Jastržembskij pobaltské státy a Polsko ze snahy „vnést do vztahu mezi Evropskou unií a Moskvou historické urážky a chorobný strach z Ruska.“

Polsko Polsko patří k zemím, které spolupráci EU a Ruska vnímají velmi citlivě. Vztah obou zemí je totiž dlouhodobě napjatý a plný vzájemných animozit. Do dnešní doby existuje mezi oběma státy celá řada nevyřešených bilaterálních problémů – otázka kompensací pro polské oběti represí a nucených prací ve stalinských táborech, dokončení vyšetřování událostí v polské Katyni, otázka návratu uměleckých děl odvezených z polského území Rudou armádou v roce 1945, neexistence dohody o volné plavbě v úžině u města Baltijsk, atd. Dnes se tyto problémy a z nich vyplývající nízká úroveň vztahů odráží i na přístupu Ruska k Evropské unii. V posledních několika měsících přitom došlo mezi Varšavou a Moskvou k dalšímu ochlazení, které mělo několik příčin. Na přelomu roku 2004 a 2005 se Polsko angažovalo v situaci na Ukrajině, kde podporovalo opozici představovanou Viktorem Juščenkem. Tuto svou pozici pak prosazovalo i na úrovni Evropské unie. V Evropském parlamentu polští poslanci patřili k nejaktivnějším zastáncům posílení vztahu s novou ukrajinskou vládou. Polsko poté oficiálně vyjádřilo svou podporu začlenění Ukrajiny do EU a do NATO. Tuto politiku však Rusko vnímalo velmi kriticky, neboť to považovalo za zásah do své tradiční vlivové zóny. Podobně dnes vnímá i polskou podporu opozičních sil v sousedním Bělorusku. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.032

10

Vztahy se ještě více vyostřily po oslavách výročí konce druhé světové války. Polský president Kwaschnieski, stejně jako jeho kolegové z pobaltských států, dlouho váhal, zda nemá návštěvu odložit. Nakonec se přeci jen zúčastnil. Pobouření u polské delegace vyvolal slavnostní projev ruského presidenta, ve kterém nezmínil Polsko jako spojence za války. Dalším „faux pas“ bylo podle polských představitelů dekorování generála Vojciecha Jaruzelského, který je v Polsku vzhledem ke své minulosti vnímán jako kontroverzní osobnost. V reakci na kritické ohlasy pak president Putin odvolal svou návštěvu summitu Rady Evropy, který se konal ve Varšavě ve dnech 16.-17. května 2005. Polský ministr zahraničí Adam Rotfeld poté označil vzájemné vztahy za „ochlazené a možnost Polska změnit je za omezené“. Nevyloučil přitom, že zhoršení vztahů bylo „záměrné“, neboť prý tak má být oslabena pozice Polska v Evropské unii. Vzájemné ekonomické vztahy se na rozdíl od těch politických rozvíjejí pozitivně. Podle polského deníku Rzeczpospolita se polský export do Ruska v roce 2004 zdvojnásobil a podobný trend byl zaznamenán i v prvním čtvrtletí roku 2005. Bilance však nadále zůstává nadále pro Polsko negativní. Vyváží se především potraviny a dováží zejména ropu a zemní plyn.

Řecko Řecko, které má s Ruskem tradičně dobré vztahy, patří k nejaktivnějším zastáncům prohlubování spolupráce Evropské unie s Ruskem. Obě země spojuje nejen stejná víra (pravoslaví), ale podle řeckého ministerstva zahraničí i stejný pohled na mezinárodní otázky. Dnešní vztahy Řecka a Ruska označil náměstek řeckého ministra zahraničí T. Roussopoulos za „skvělé.“ Posilování spolupráce EU a Ruska bylo i prioritou řeckého předsednictví v první polovině roku 2003. Výsledkem této politiky bylo podepsání dohod rozšiřující kooperaci EU a Ruska ve čtyřech „společných prostorech.“ Stejně pozitivně se vyvíjí i ekonomické vztahy. Bilance obchodu dosahuje úrovně 2.7 mld. eur, vzhledem k jeho struktuře má Řecko, které dováží ropu i zemní plyn, značný deficit. Další zdroje informací, které nejsou uvedeny v textu: Chaillot Paper No.60 ISS EU, (www.iss-eu.org ), Foreign and Commonwealth Office UK, (www.fco.gov.uk) Der Spiegel (www.spiegel.de ), Deutsche Welle, (www.deutschewelle.de) Deutsches Institut fuer internationale Politik und Sicherheit (http://www.swp-berlin.org/) , Deutscher Bundestag (www.bundestag.de ), Euractiv (www.euractiv.com ), EUobserver, (www.euobserver.com) EUBusiness, (www.eubusiness.com), Hellenic Republic Ministry of Foreign Affairs, (www.mfa.gr ) Hospodářské noviny, (www.ihned.cz) International Herald Tribune, (www.iht.com ), Ministry of Foreign Affairs of France, (www.france.diplomatie.fr ), Ministry of Foreign Affairs of Russia, (www.mid.ru) Ministry of Foreign Affairs of Italy, (www.esteri.it/eng)


Rusko a Evropská unie

Recommend Documents