RUSKO A STŘEDNÍ ASIE Od roku 2014 došlo v důsledku krize na Ukrajině a nezákonné anexe Krymu ze strany Ruska k podstatné změně dvoustranných vztahů mezi EU a Ruskem. V posledních letech vznikly ve vztazích mezi Evropskou unií a Ruskem problémy způsobené jednak znepokojivým vývojem v Rusku, jednak moskevskou politikou vůči sousedním státům, které mají hranice i s Evropskou unií. Zároveň EU i nadále provádí politiku větší angažovanosti ve Střední Asii. Většina středoasijských států má vztahy s Evropskou unií upraveny dohodami o partnerství a spolupráci. Evropská unie, a zejména Evropský parlament, klade důraz na lidská práva, řádnou správu věcí veřejných a sociální rozvoj v tomto regionu. I když některé problémy, například energetika nebo bezpečnost, jsou společné všem zemím v tomto regionu, existuje zde dosti rozdílná úroveň demokratizace a rozvoje, což vedlo Evropskou unii k tomu, aby svůj přístup příslušným způsobem individualizovala.
PRÁVNÍ ZÁKLAD —
hlava V Smlouvy o Evropské unii: „vnější činnost“;
—
články 206–207 (obchod) a články 216–219 (mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);
—
dohody o partnerství a spolupráci (bilaterální vztahy) s výjimkou Turkmenistánu, pro nějž platí prozatímní obchodní dohoda.
RUSKO A.
Situace v zemi
Až do krize na Ukrajině bylo Rusko považováno za „strategického partnera“ EU, přičemž mnohostranná povaha tohoto vztahu se odrážela v mnoha oblastech spolupráce, včetně obchodu, energetiky a mezinárodních problémů, jako je boj proti terorismu, nešíření zbraní a mírový proces na Blízkém východě. V posledních letech se hlavní třecí plochou mezi EU a Ruskem stala otázka společného sousedství. Nezákonná anexe Krymu ze strany Ruska v březnu 2014 a důkazy o tom, že Rusko od té doby podporuje separatisty bojující na východě Ukrajiny, vedly k mezinárodní krizi. EU přehodnotila své bilaterální vztahy, zrušila schůzky mezi EU a Ruskem na nejvyšší úrovni a pozastavila proces uvolňování vízového režimu a rozhovory o modernizované rámcové dohodě mezi EU a Ruskem. Ve vztazích s Ruskem se EU nyní snaží o dvojí přístup, který je kombinací politiky postupných sankcí a pokusů o diplomatické řešení konfliktu na východě Ukrajiny. Parlamentní volby v roce 2011 a prezidentské volby v roce 2012, které Parlament nepovažoval za „svobodné a spravedlivé“, obnovily mandát prezidenta Vladimíra Putina a jeho strany Jednotné Rusko. Protesty v Rusku po volbách poukázaly na všeobecnou nespokojenost a naznačily, že režim ztrácí mezi politicky aktivními segmenty ruské společnosti legitimitu. V reakci na tyto protesty se ruské právní předpisy schválené v letech 2012 až 2014 zaměřily Fakta a čísla o Evropské unii - 2015
1
na opozici a občanskou společnost: nové zákony se týkaly registrace nevládních organizací, demonstrací, používání internetu, křivého obvinění a pomluvy a otázek vlastizrady. Tyto právní předpisy dále zpochybnily odhodlání Ruska dodržovat demokratické hodnoty. EU je navíc znepokojena stavem právního státu v Rusku, zejména korupcí, a situací v oblasti dodržování lidských práv v zemi, zejména na severu Kavkazu. V srpnu 2012 se Rusko po osmnácti letech přístupových jednání stalo členem Světové obchodní organizace (WTO). Investiční klima v zemi je přesto nejisté a výkon ekonomiky se stále odvíjí od cen ropy. I když je pro Rusko Evropská unie nejdůležitějším obchodním partnerem a pro EU je Rusko jako obchodní partner na třetím místě, jsou vzájemné obchodní a hospodářské vztahy narušovány četnými nevyřešenými otázkami. Evropská unie považuje přistoupení Ruska k WTO za přínos, protože nabízí multilaterální rámec pro obchodní vztahy i řešení sporů, který je založen na pravidlech. V srpnu 2014 v reakci na další sankce EU přijalo Rusko odvetný krok a vyhlásilo embargo na zemědělské a potravinářské výrobky z Evropské unie. Rusko i nadále vyvíjí tlak nejen na Ukrajinu, ale také na další země v oblasti Východního partnerství, s cílem přimět je k přistoupení k Eurasijské hospodářské unii vedené Ruskem, kterou tvoří ještě Bělorusko a Kazachstán. Úsilí Ruska o dosažení jaderné dohody skupiny E3+3 (rovněž zvané P5+1) s Íránem dne 14. července 2015 vyvolalo naději na větší spolupráci na celosvětové úrovni. Nenadálá, silná a přímá intervence Ruska v konfliktu v Sýrii na podporu prezidenta Bašára al-Asada však vyvolala další neshody se Západem: ruské vzdušné síly útočí na širokou škálu povstaleckých jednotek, nikoli pouze na Islámský stát, jak činí koalice vedená USA. B.
Platné a vyjednávané dohody
Právní základ, o nějž se opírají současné vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem, tvoří dohoda o partnerství a spolupráci z roku 1997. Tato dohoda byla nejprve uzavřena na deset let a po jejich uplynutí se každý rok automaticky obnovuje. Dohoda stanovuje hlavní společné cíle, zavádí institucionální rámec bilaterálních styků (včetně pravidelných konzultací na téma lidských práv a setkání prezidentů každých šest měsíců) a vyzývá k činnosti a dialogu v řadě oblastí. Na summitu v Petrohradě v květnu 2003 Evropská unie a Rusko posílily vzájemnou spolupráci vytvořením čtyř „společných prostorů“ založených na společných hodnotách a zájmech: hospodářského prostoru, prostoru svobody, bezpečnosti a práva, prostoru vnější bezpečnosti a prostoru výzkumu, vzdělávání a kultury. V roce 2010 bylo zahájeno „partnerství pro modernizaci“ s cílem rozvíjet spolupráci v těchto oblastech. V červenci 2008 byla zahájena jednání o nové dohodě. Tato nová dohoda měla obsahovat „věcné právní závazky“ v oblastech, jako jsou politický dialog, spravedlnost, svoboda, bezpečnost, hospodářská spolupráce, výzkum, vzdělávání, kultura, obchod, investice a energetika. Intervence Ruska na Krymu však vedla k pozastavení jednání o této nové dohodě. Ruská intervence na Krymu stejně tak zvrátila snahy o podepsání aktualizované dohody o zjednodušení vízového režimu, která po skončení jednání v roce 2011 vyžadovala politickou dohodu. Liberalizace vízové politiky by vyžadovala zlepšení v oblasti zabezpečení dokumentů, správy hranic, účinného uplatňování readmisní dohody a reforem v oblasti dodržování lidských práv a právního státu v Rusku. V roce 2014 se Evropská rada rozhodla spolupráci s Ruskem zmrazit. Stejné rozhodnutí se týkalo i financování EU ve prospěch této země proudícího mezinárodními finančními institucemi, s výjimkou opatření, jejichž výlučným účelem je přeshraniční spolupráce.
Fakta a čísla o Evropské unii - 2015
2
C.
Úloha Evropského parlamentu
Podle Lisabonské smlouvy musí Parlament „udělit souhlas“ s novou dohodou, stejně jako tomu bylo v případě předchozí dohody o partnerství a spolupráci. Souhlas Parlamentu vyžadují i konkrétnější dohody (například o zjednodušení vízového režimu). Ačkoli Parlament nedefinuje přímo strategické potřeby nebo akční programy, rozhoduje společně s Radou o cílech a prioritách finanční pomoci Evropské unie, včetně evropského nástroje sousedství a partnerství. Dále má Evropský parlament podle dohody s Radou a Komisí, kterou uzavřel před přijetím nařízení o evropském nástroji sousedství a partnerství, právo kontrolovat dokumenty, jimiž se řídí uplatňování tohoto nástroje, předtím, než jsou přijaty (tento postup je znám jako „demokratická kontrola“). Postoje Parlamentu (usnesení) V roce 2014 přijal Parlament řadu usnesení o Ukrajině, která jasně odsoudila nezákonnou anexi Krymu a úlohu Ruska při destabilizaci východu této země. V červnu 2015 Parlament přijal zprávu o stavu vztahů mezi EU a Ruskem (Landsbergisova zpráva). Evropský parlament přijímá pravidelná usnesení o Rusku, která jsou převážně spojena se summity mezi EU a Ruskem. Před současnou krizí byl Parlament zastáncem nové komplexní dohody s Ruskem založené na společných hodnotách a zájmech. Nicméně v několika zprávách z vlastního podnětu (zejména v letech 2012 a 2013) Parlament vyjádřil rovněž velké obavy ohledně dodržování lidských práv, právního státu a stavu demokracie v Rusku, jak ukázaly poslední volby. Obzvláště znepokojivé je zhoršování situace v oblasti lidských práv v Rusku. V usnesení přijatém v dubnu 2014 Parlament podpořil zavedení společných vízových omezení pro ruské funkcionáře zapletené do případu Sergeje Magnitského, ruského právníka vyšetřujícího daňové podvody ve veřejném sektoru, který byl zatčen a následně zemřel ve vězení. V březnu 2014 Parlament přijal také usnesení o trestech odnětí svobody, které byly po politických protestech v květnu 2012 uděleny demonstrantům zapojeným do případu na Bolotném náměstí. Spolupráce s ruským parlamentem V minulosti se poslanci Evropského parlamentu a ruského parlamentu každý rok setkávali ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko v rámci dvou či tří pracovních skupin, kde si vyměňovali názory na aktuální otázky. V roce 2013 se v rámci těchto skupin projednával projekt Euroasijské unie, proces liberalizace vízového režimu, oblast energetiky a změna klimatu. Poslední schůze výboru pro parlamentní spolupráci se konala v lednu 2014. Od té doby se činnost zahrnující ruský parlament pozastavila. Delegace Evropského parlamentu ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko se i nadále pravidelně schází, aby se zástupci dalších orgánů (jako je Evropská služba pro vnější činnost) a s občanskou společností projednala aktuální otázky. Sledování průběhu voleb a prosazování demokracie Zástupci Parlamentu nebyli do Ruska přizváni k volbám jako pozorovatelé a ani se neúčastní žádných jiných aktivit v Rusku spojených s volbami.
STŘEDNÍ ASIE A.
Situace v regionu
Střední Asie není v oblasti politiky nebo hospodářství homogenním regionem. Fakta a čísla o Evropské unii - 2015
3
Kazachstán a Mongolsko vykazují nejvyšší tempo hospodářského růstu – patřící mezi nejvyšší na světě – a usilují o užší vztahy s Evropskou unií. Kyrgyzstán a Mongolsko vynikají nad zbytkem regionu v politické oblasti, protože demokracie je v obou těchto zemích nejrozvinutější. I když Parlament označuje Mongolsko za součást regionu, tato země v mnoha ohledech přesahuje jeho hranice, a to jak historicky, tak i geograficky či politicky. Zahraniční politika všech zemí Střední Asie je zaměřená mnohostranně a snaží se nalézt rovnováhu mezi vztahy s Ruskem, Čínou a Západem. OSN dokonce uznala trvalou neutralitu Turkmenistánu. S výjimkou Kazachstánu a Turkmenistánu mají země Střední Asie s Evropskou unií velmi omezené obchodní vztahy. Kazachstán je zakladatelem celní unie s Ruskem a Běloruskem. V květnu 2014 tyto země podepsaly (spolu s Arménií) dohodu o založení Euroasijské unie, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2015. Kyrgyzstán podepsal dohodu o přistoupení k této unii v květnu 2015. Kromě Mongolska trpí všechny středoasijské republiky, zejména Turkmenistán a Uzbekistán, závažnými nedostatky v oblasti lidských práv a neexistencí mnoha základních svobod. Čelí také riziku šířícího se islámského extremismu a jejich vzájemné vztahy jsou vzhledem ke sporům o vymezení hranic a o zdroje obecně špatné. B.
Platné a vyjednávané dohody
Strategie Evropské unie pro Střední Asii z roku 2007 byla přezkoumána v červnu 2015. Obsahuje základní pokyny ohledně budoucích vzájemných vztahů s daným regionem a staví na předcházejících dohodách, programech pomoci a iniciativách EU. Klade si za cíl dosáhnout stability a prosperity, přičemž podporuje otevřenou společnost, právní stát, demokratizaci a vztahy založené na větší spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti a diverzifikace energetických zdrojů. Přírodní zdroje uhlovodíků v Kazachstánu a Turkmenistánu se v budoucnu mohou z hlediska EU ukázat jako velmi významné. Závažným problémem pro řadu států je stažení mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil z Afghánistánu, které bylo dokončeno v prosinci 2014, ačkoli v zemi do konce roku 2016 zůstane 13 000 vojáků USA a NATO. Nový dialog na nejvyšší úrovni o bezpečnosti, jehož smyslem bylo zabývat se možnými důsledky tohoto stažení, se poprvé konal v červnu 2013. V květnu 2013 podepsalo Mongolsko dohodu o partnerství a spolupráci s EU, ta je však stále ratifikována parlamenty členských států. Nová posílená dohoda o partnerství a spolupráci s Kazachstánem byla parafována v lednu 2015, dosud však nebyla podepsána. Brzy může být ze strany EU ratifikována dohoda o partnerství a spolupráci s Turkmenistánem, pokud bude zároveň zřízen systém pro kontrolu pokroku v oblasti lidských práv. Středoasijské státy dostávají finanční prostředky z nástroje pro rozvojovou spolupráci: 1 028 milionů EUR na období 2014–2020 (nárůst proti 750 milionům EUR na období 2007– 2013), což zahrnuje jak programy bilaterální pomoci, tak i regionální programy (360 milionů EUR). Pomoc se soustřeďuje na oblast vzdělávání, regionální bezpečnosti, udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a sociálně-ekonomického rozvoje. Kazachstán v nedávné době přestal mít nárok na bilaterální část nástroje pro rozvojovou spolupráci, avšak má i nadále přístup k regionálním programům. V případě Turkmenistánu se tak pravděpodobně stane v roce 2017. Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva funguje ve všech zemích s výjimkou Uzbekistánu a Turkmenistánu, kde je příliš málo organizací občanské společnosti, jsou špatně organizovány a přísně kontrolovány. Fakta a čísla o Evropské unii - 2015
4
C.
Úloha Evropského parlamentu
Postoje Parlamentu (usnesení) Parlament podporuje strategii EU pro Střední Asii z roku 2007, vyjádřil však přání, aby byla cílenější. V roce 2012 Rada ve svých „závěrech o Střední Asii“ strategii přezkoumala a začlenila do ní cílenější opatření. —
V případě Kazachstánu Parlament zdůraznil význam dosažení rozšířené dohody o partnerství a spolupráci a potřebu toho, aby se země připojila k WTO a vypořádala se s porušováním lidských práv. Parlament také prohlásil, že bude v oblasti politických a sociálně-hospodářských reforem uplatňovat zásadu „víc za víc“.
—
Parlament v roce 2010 přijal usnesení o solidaritě s Kyrgyzstánem po násilných nepokojích v jižním regionu země. Parlament souhlasil s vysláním humanitární pomoci do postižené oblasti, zároveň však zdůraznil potřebu stabilizovat situaci a zajistit bezpečnost ve Ferganské kotlině.
—
V případě Tádžikistánu Parlament v roce 2009 vydal souhlas s uzavřením dohody o partnerství a spolupráci, vyzval však zemi k tomu, aby prokázala, že v oblasti lidských práv, korupce, zdravotnictví a vzdělávání došlo ke zlepšení situace.
—
Parlament trvale v Turkmenistánu.
—
Parlament odsoudil využívání nucených prací v Uzbekistánu a požadoval, aby byla sledována situace v oblasti lidských práv.
—
Prohlášení Parlamentu o Mongolsku se z velké části vztahovala k hospodářským otázkám, přičemž se týkala také rozvojových a humanitárních potřeb země (spojených s extrémními meteorologickými podmínkami).
vyjadřuje
znepokojení
nad
nedodržováním
lidských
práv
Meziparlamentní spolupráce Výbory pro parlamentní spolupráci se každoročně scházejí se zástupci každé ze středoasijských zemí. Jejich členové dohlížejí na uplatňování dohod o partnerství a spolupráci a soustřeďují se na otázky lidských práv, politické násilí, hospodářskou a rozvojovou spolupráci a postupy při volbách. Ačkoli neexistuje žádný výbor pro parlamentní spolupráci s parlamenty Mongolska a Turkmenistánu, protože tyto země nemají v platnosti dohodu o partnerství a spolupráci, meziparlamentní setkání se konají. Sledování průběhu voleb a prosazování demokracie Vzhledem k rozdílné úrovni politického rozvoje a mimořádně různorodé úrovni demokratizačního procesu ve Střední Asii Parlament nesleduje volby v regionu důsledně. —
V Tádžikistánu sledoval v roce 2015 Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE, včetně delegace Evropského parlamentu, volby do parlamentu, při nichž vláda nesplnila několik závazků.
—
Kazachstán zve ke sledování svých voleb představitele Parlamentu jen výjimečně. Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE zde pravidelně zjišťuje závažné nesrovnalosti.
—
Mongolsko nikdy nepozvalo volební pozorovatelskou misi Evropského parlamentu, i když se v zemi rozvíjí stabilní demokracie.
—
K volbám do Uzbekistánu či Turkmenistánu nebyli zástupci Parlamentu nikdy pozváni.
Fakta a čísla o Evropské unii - 2015
5
Fernando Garcés de los Fayos 10/2015
Fakta a čísla o Evropské unii - 2015
6
