Fidesz a Evropská unie

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Evropská studia

Fidesz a Evropská unie Bakalářská práce

Magdalena Dokulilová

Vedoucí práce: Mgr. Vratislav Havlík UČO: 348436 Obor: MV-ES Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2012

Čestně prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Fidesz a Evropská unie vypracovala samostatně výhradně ze zdrojů, jeţ jsou uvedeny v seznamu literatury.

V Brně, 21. dubna 2012

Podpis…………………………………… Magdalena Dokulilová

2

Obsah 1

2

Úvod .................................................................................................................................... 5 1.1

Cíl práce a výzkumná oblast ........................................................................................ 5

1.2

Metodologie a struktura práce ..................................................................................... 6

Teoretická část .................................................................................................................... 8 2.1

Vývoj maďarského stranického systému ..................................................................... 8

2.2

Současný stranický systém .......................................................................................... 9

2.3

Profily relevantních politických stran........................................................................ 11

2.3.1 2.4

3

Bývalý maďarský volební systém 1990 - 2010 ......................................................... 15

2.4.1

Volební chování ................................................................................................. 17

2.4.2

Nový volební systém z roku 2012 ...................................................................... 18

2.5

Významné konfliktní linie v Maďarsku .................................................................... 19

2.6

Nacionalismus a jeho význam v maďarské politice .................................................. 23

Svaz mladých demokratů .................................................................................................. 25 3.1

Historie strany............................................................................................................ 25

3.2

Evropská politika Fideszu ......................................................................................... 25

3.2.1 3.3 4

5

Shrnutí ................................................................................................................ 15

Shrnutí ................................................................................................................ 26

Vnitřní proměna Fideszu a vzestup jeho volebních preferencí ................................. 26

Období do roku 1998 ........................................................................................................ 28 4.1

Politická scéna v Maďarsku v první polovině devadesátých let................................ 28

4.2

Přesun Fideszu do pravicového tábora ...................................................................... 29

4.3

Počátek sjednocování maďarské pravice ................................................................... 29

4.4

Shrnutí ....................................................................................................................... 31

Fidesz ve vládě 1998-2002 ............................................................................................... 33 5.1

Parlamentní volby roku 1998 .................................................................................... 33

5.2

Politika a vztahy ve vládní koalici ............................................................................. 33 3

5.3

Ovládnutí pravice 1998-2002 .................................................................................... 35

5.4

Postoj Orbánovy vlády a maďarské pravice k Evropské unii během vyjednávání o

vstupu 1998-2002 ................................................................................................................. 35 5.5 6

Shrnutí ....................................................................................................................... 37

Maďarská pravice v opozici 2002-2010 ........................................................................... 39 6.1

Volby a kampaň roku 2002 ....................................................................................... 39

6.2

Vstup do Evropské unie a první volby do Evropského parlamentu .......................... 41

6.3

Parlamentní volby v roce 2006 a rozvoj stranického systému .................................. 42

6.4

Druhé volby do Evropského parlamentu a nástup Jobbiku ....................................... 43

6.5

Shrnutí ....................................................................................................................... 44

7

Závěr ................................................................................................................................. 46

8

Seznam pouţitých zkratek ................................................................................................ 48

9

Seznam pouţitých zdrojů .................................................................................................. 49 9.1

Literatura ................................................................................................................... 49

9.2

Novinové články ........................................................................................................ 52

9.3

Webové portály.......................................................................................................... 53

4

1 Úvod 1.1 Cíl práce a výzkumná oblast Předkládaná bakalářská práce se zabývá vývojem maďarské politické strany Svaz mladých demokratů (Fidesz)1 do pozice nejsilnější pravicové strany v zemi a jejím vztahem k Evropské unii. Straně Fidesz náleţí výjimečné postavení v maďarském politickém a stranickém systému. Původně liberálně orientovaná mládeţnická organizace zaloţená na konci osmdesátých let prodělala v první polovině let devadesátých vnitřní přerod v konzervativní pravicovou stranu hájící křesťanské hodnoty a pod vedením svého předsedy Viktora Orbána dosáhla dominantního postavení v pravé části politického spektra. V roce 2010 pak strana díky drtivému vítězství ve volbách ovládla (v koalici s křesťanskými demokraty) maďarský parlament dvoutřetinovou ústavní většinou. Fidesz v čele s premiérem Viktorem Orbánem představuje nejvýznamnějšího hráče v maďarské politice. Cílem práce je analyzovat vývoj vztahu v současnosti nejsilnější maďarské politické strany Fidesz k Evropskému společenství, Evropské unii a to v období od roku 1990 aţ do posledních parlamentních voleb v roce 2010. Snahou je poskytnout komplexní analýzu vývoje strany Fidesz a jejího postoje k Evropské unii (EU) a zhodnocení jejich vzájemného vztahu. Centrálním aspektem výzkumu je otázka, zda Fidesz úmyslně měnil program, resp. postoj vůči EU, aby pohltil elektorát malých stran. Mezi vedlejší výzkumné otázky patří, zda Fidesz pouţívá před parlamentními volbami více nacionalistickou rétoriku charakteristickou pro některé menší pravicové strany (např. Maďarské demokratické fórum, křesťanské demokraty, malorolníky nebo Stranu maďarské spravedlnosti a ţivota)? Byl postoj strany k EU konzistentní, nebo se v průběhu vymezeného období měnil? Jak ovlivnilo první vládní působení mladých demokratů v letech 1998-2002, tedy v období, ve kterém byly vyjednávány klíčové podmínky vstupu Maďarska do EU, jeho vztah k tomuto společenství a evropské integraci? Jaký vliv mají na politiku Fideszu volby do Evropského parlamentu? Práce analyzuje vývoj postoje strany Fidesz od roku 1990 do roku 2010 k Evropské unii s ohledem na volební expanzi formace a její dominantní pozici v maďarském pravicovém spektru, poukazuje na vliv v Maďarsku významné nacionalistické konfliktní linie a specifického supersmíšeného volebního systému na maďarský stranický systém.

1

V roce 1995 došlo k doplnění názvu strany na Svaz mladých demokratů – Maďarská občanská strana (FideszMPP), pro zjednodušení je ale v práci uţíváno pouze zkráceného názvu strany.

5

1.2 Metodologie a struktura práce Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První, teoretická část, se ve stručnosti zabývá stranickým systémem Maďarska, jeho vznikem a vývojem s důrazem na období po pádu komunistického reţimu. Zahrnuta je také charakteristika všech relevantních politických stran. Následuje kapitola věnovaná maďarskému volebnímu systému. Do jednokomorového parlamentu, zvaného Országgyűlés, se do roku 2010 konaly volby na základě supersmíšeného volebního systému, který měl nemalý vliv na počet úspěšných politických stran a hnutí v zemi. Významnou kapitolu tvoří konfliktní linie a jejich vliv na maďarskou politiku, zvláště pak význam konfliktní linie nacionalismus-universalismus. Nacionalismu v Maďarsku je dále věnována samostatná kapitola. Druhá část, která tvoří těţiště práce, sestává z praktické analýzy vývoje strany Fidesz. Krátká úvodní kapitola se soustředí na historii, programové priority a politiku strany. První období zájmu práce začíná vznikem pluralitního stranického systému na přelomu roku 1989/1990 a končí parlamentními volbami roku 1998. V tomto období došlo k proměně strany z původně liberálního generačního hnutí v konzervativní pravicovou formaci s křesťanskými prvky. Změna orientace strany se ukázala jako klíčová pro udrţení přízně voličů a poloţila základy pro spolupráci s pravicí, Maďarským demokratickým fórem, křesťanskými demokraty a později malorolníky. Fideszu stoupaly preference i díky sporům uvnitř křesťanských demokratů a demokratického fóra. Formace ve volbách obsadila o 128 křesel více neţ v roce 1994 a zformovala vládní koalici. Další období ve vývoji Fideszu je ohraničeno léty 1998 a 2002, během něhoţ strana tvořila centrum vlády a kdy byla dokončena defragmentace maďarské pravice. Strana nevyjednávala nekompromisně s EU, jak naznačila ve své předvolební kampani, naopak dosáhla při vzájemných

rozhovorech

velkého

pokroku,

jejichţ

výsledky

pak

v následujících

parlamentních volbách prezentovala jako pouze vlastní úspěchy. V tomto období došlo k rozpadu malorolnické strany a Fidesz se zaslouţil i o neobnovení parlamentního zastoupení extrémistické Strany maďarské spravedlnosti a ţivota. Následující období datující se od prohraných voleb roku 2002 strávil Fidesz osm let bojem proti vládě socialistů a svobodných demokratů. Svou opoziční fázi partaj nastartovala vyhrocenou volební kampaní před a během voleb, kdy se ve své rétorice posunula aţ ke krajní pravici. V následujících letech Fidesz nepřestával útočit na levicovou vládu a vedl proti ní permanentní kampaň, která se projevila důrazem na národní hesla u obou voleb do 6

Evropského parlamentu, během předvolební kampaně roku 2006 a byla doprovázena mnoha demonstracemi a bouřlivými stranickými mítinky. Strana čelila nejen levicové administrativě, ale také růstu popularity radikálního Hnutí za lepší Maďarsko. Práce vychází ze široké zdrojové báze sestávající z odborných knih českých i zahraničních autorů v českém, anglickém a německém jazyce, odborných článků z on-line databází (zvláště EBSCO a JSTOR) a dalších článků relevantních zpravodajů, internetových deníků a webových portálů. V menší míře jsou také vyuţívány primární zdroje sestávající z anglické verze WWW stránek strany Fidesz. Stranickému systému Maďarska se věnují odborné práce Lukáše Bendy (2002), Zsolta Enyediho (2006), Víta Hlouška (2005) a Blanky Hrdličkové (2008). Dosud uţívaný volební systém popisují práce Dalibora Čalouda (2004), Ladislava Cabady a Marka Ţeníška (2003) nebo Jakuba Šeda (2007). Podklad pro kapitolu o novém maďarském volebním zákoně platném od roku 2012 byl čerpán z článků Alana Renwicka (2011) a Roberta Laszla (2011). Těţiště kapitoly o významných konfliktních liniích v Maďarsku tvoří publikace Bendy (2003), Hlouška a Lubomíra Kopečka (2004) a také Pétera Sándora, Anny Stumpfové a Lászĺa Vasse (2009). Nacionalismu a jeho významu v maďarské politice a společnosti se věnuje převáţně Benda (1999) spolu s Casem Muddlem (2007) a Danielem Stankovem (2006).

7

2 Teoretická část 2.1 Vývoj maďarského stranického systému Maďarský stranický systém prošel několika vývojovými stádii. První etapa vývoje, protodemokratická fáze, započala na konci 60. let 19. století a skončila s pádem reţimu admirála „autoritativní demokracie“ (Hloušek 2005: 480) Horthyho v roce 1944. Druhá fáze vývoje stranického systému v Maďarsku nastala v roce 1945 a trvala pouze do roku 1949. Mezi lety 1949 aţ 1988 můţeme hovořit o systému jedné strany, a to komunistické. (Hloušek 2005: 480-481) Od poloviny 80. let 20. století sílila v Maďarsku protikomunistická hnutí. „Dvěma hlavními názorovými proudy v rámci tzv. jinak smýšlejících byla liberálně zaměřená „demokratická opozice“ a konservativně a národně zaměřený „lidový“ proud.“ (Benda 2003: 55) Demokratická opozice vystupovala proti kádárovskému reţimu především ve jménu lidských práv a vytvoření demokratických institucí právního státu. (Benda 2003: 55-56) Z křesťanskokonzervativního směru, resp. intelektuálního „lidového“ tábora vzniklo v roce 1987 Maďarské demokratické fórum (MDF). Liberální proud byl zastoupen od roku 1987 Svazem svobodných demokratů (SZDSZ) jakoţ i Svazem mladých demokratů (Fidesz), který byl ale aţ do roku 1993 spíše mládeţnickou organizací neţ politickou stranou. Na konci 80. let obnovily svou činnost některé maďarské historické strany, např. Nezávislá malorolnická strana (FKGP), Sociálnědemokratická strana Maďarska (MSZDP), která se profilovala protikomunisticky a proti postkomunistické Maďarské socialistické straně (MSZP), a Křesťanskodemokratická lidová strana (KDNP). (Hloušek 2005: 485) Bývalá vůdčí komunistická strana Maďarská socialistická dělnická strana (MSZMP) byla rozpuštěna bez náhrady. Ve stejný den byla zaloţena MSZP. Od zahájení jednání mezi sjednocenou opozicí a MSZMP v červnu 1989 (tzv. jednání u Národního kulatého stolu) do konání prvních svobodných voleb v březnu a dubnu 1990 probíhala krystalizace stranického spektra. (Hloušek 2005: 485-486) Na podzim 1989 skončila také první etapa vývoje maďarského postkomunistického stranického systému, během níţ vznikla převáţná většina dodnes působících partají. Došlo k jasnému ideologickému rozrůznění opozičního tábora, díky čemuţ nebyly první parlamentní volby v roce 1990 redukovány na referendum o odstranění komunistického reţimu. (Benda 2002: 224)

8

2.2 Současný stranický systém Stranický systém je od svého vzniku v roce 1989 značně stabilní. V letech 1990, 1994 a 1998 se do parlamentu dostalo vţdy po šesti stranách a s výjimkou KDNP, kterou ve volbách v roce 1998 nahradila Strana maďarské spravedlnosti a ţivota (MIÉP), šlo vţdy o stejné strany. Volby roku 2002 pak přinesly redukci parlamentních stran na čtyři subjekty, jeţ jsou všechny přítomny v parlamentu od roku 1990. Změnu v systému stran přinesly aţ poslední volby roku 2010.2 Přestoţe se stranický systém Maďarska stabilizoval relativně rychle, tento proces byl doprovázen nestabilitou stranických preferencí. Časem proběhla jejich konsolidace. Voliči nejprve vyjadřovaly svou podporu politickým blokům, teprve později samotným stranám. Většina voličů si ustanovila stabilní stranické preference do roku 2002. Volatilita v roce 2002 naznačuje počet voličů, které velké strany převzaly od menších (zvláště hlasy, které převzal Fidesz od FKGP a dalších menších pravicových stran). Volatilita dále klesala i ve volbách v roce 2006. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 223-225) Tabulka 1: Index volatility

Kombinovaný index volatility Pravo-levá volatilita

1994

1998

2002

2006

25,8

31,7

18,3

9,00

-

12,43

5,34

0,35

Zdroj: Sándor, Péter; Stumpf, Anna; Vass, Lászĺo (eds.): The Hungarian Political System. Hungarian Center for Democracy Studies Foundation, Budapest 2009, s. 225. Je také nezbytné zmínit vznik nových subjektů štěpením parlamentních stran v průběhu jednotlivých volebních cyklů, který měl za následek dočasné zvýšení počtu stran disponujících parlamentním zastoupením, zejména v letech 1993-1994. Volební rok 2002 potvrdil bipolární směřování maďarského stranického systému.3 (Benda 2002: 224) Volby roku 2006 mocenské vztahy z roku 2002 nezměnily. Přestoţe je maďarský stranický systém

2

V letech 1990 aţ 1998 měly zastoupení v parlamentu strany MDF, MSZP, SZDSZ, FKGP, Fidesz a KDNP, kterou v roce 1998 nahradila MIÉP, jak je zmíněno výše. Ve volbách v roce 2002 pronikly do parlamentu jiţ pouze čtyři strany, MSZP, SZDSZ a Fidesz ve volební koalici s MDF. Stejná situace se opakovala ve volbách v roce 2006 s výjimkou MDF, které kandidovalo samostatně. Fidesz ho nahradil ve volební koalici s KDNP. Po volbách v roce 2010 zasedají v parlamentu Fidesz ve vítězné koalici s KDNP, dále MSZP, Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) a Politika můţe být jiná (LMP). 3 Dva hlavní političtí soupeři, MSZP a Fidesz, získaly dohromady přes 80 % všech hlasů.

9

velmi stabilní, tato stabilita nevyústila ve sníţení politických konfliktů. Stranický systém se stabilizoval i spolu s širokými ideologickými vzdálenostmi mezi stranami. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 186) To má dopad na strukturu volební soutěţe v Maďarsku, která je uzavřená, strany levice i pravice navzájem odmítají uzavřít partnerství. Politický prostor je polarizovaný bez moţnosti vzniku centristické strany. Odmítnutím koaličních partnerů z opačné části spektra strany posílily bipolární povahu stranické soutěţe, oslabily podporu malým stranám a zredukovaly voličskou volatilitu. (Enyedi 2006: 197-198) Maďarský stranický systém je tedy charakterizován sniţující se fragmentací, vysokou polarizací, bipolární soutěţí a nedostatkem nových hráčů. Existují dvě hlavní dimenze, podle kterých se strany vymezují. První byla zaloţena na klerikalismu, antikomunismu a nacionalismu, oddělovala socialisty od pravicových stran s liberály (SZDSZ a Fidesz) ve středu. Druhá dimenze oddělovala křesťanské demokraty a socialisty od liberálů na základě antikomunismu, trţní orientace a sociálního liberalismu. Na konci devadesátých let se druhá dimenze vytratila, naopak význam první stoupal spolu se sbliţováním svobodných demokratů se socialisty na straně jedné a sbliţováním pravicových stran a Fideszu na straně druhé. Kulturní záleţitosti měly převahu nad socioekonomickými. (Enyedi 2006: 177, 180) Ekonomická témata hrají v maďarské stranické soutěţi sekundární roli. Pravice má své základy v křesťanství a nacionalismu, konzervatismu a antikomunismu, zatímco levice je spojována s dědictvím komunismu a liberálně-kosmopolitní orientací. Nacionalismus zaujímá centrální roli. Levicoví politici opakovaně odmítají nacionální dichotomii nebo obviňují své pravicové oponenty z extrémního nacionalismu, veřejnost naopak chápe nacionálněkosmopolitní polarizaci jako fakt. Nacionalistická dělicí linie má však v Maďarsku dlouhou tradici. Od roku 1989 se nacionalistická agenda soustředí na posílení národní identity a na silnější ochranu práv Maďarů ţijících v zahraničí. (Enyedi 2006: 181-182) Rok 2002 představuje zlom ve fungování systému stran, kdy je kaţdý pól reprezentován jedním hlavním subjektem, přičemţ ostatní aktéři jsou odkázáni na případnou ochotu hlavního hráče ke spolupráci. Většinová sloţka volebního systému upřednostňuje střety dvou hlavních bloků, regionální obvody a s nimi spojená klauzule redukují moţnou relevanci stran, které by sázely na zisk menšího počtu mandátů v určité oblasti bez dostatečné celostátní podpory. Existuje vazba mezi volebním a stranickým systémem v preferenci kooperace před samostatným postupem a také ke zvýhodnění silnějších stran před menšími. Nastavení obou sloţek hlasování blokuje tříštění stranického spektra. (Šedo 2007: 141-144) 10

2.3 Profily relevantních politických stran Obrázek 1: Maďarské politické strany v dvoudimenziálním politickém prostoru4:

Zdroj: Sándor, Péter; Stumpf, Anna; Vass, Lászĺo (eds.): The Hungarian Political System. Hungarian Center for Democracy Studies Foundation, Budapest 2009, s. 172. Politické strany jsou trvale hlavním aktérem v maďarské politice. Hrály rozhodující roli v přechodu k demokracii a v jednání u Národního kulatého stolu. (Benda 2003: 96-97) Na rozdíl od západní Evropy je zařazení politických stran na pravici a levici politického spektra v Maďarsku, jak je uvedeno výše, primárně definováno ideologicko-kulturní dimenzí, a teprve sekundárně dimenzí ekonomickou. Maďarská levice a pravice neodpovídá ekonomické pozici stran. Vládní koalice v Maďarsku vznikají na základě ideologicko-kulturní dimenze, ale v ekonomických otázkách si strany často odporují. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 170-173) Maďarský stranický systém je ve svém regionu neobvykle stabilní. Důvody, které definovaly pravolevou dimenzi v devadesátých letech, se nezměnily. Avšak z původního, slabě fragmentovaného stranického systému se vyvinul silně polarizovaný quasi dvoustranický systém. V první polovině devadesátých let bylo největší stranou MDF, strana ale neuspěla kvůli vnitřním rozporům. Od roku 1997 byl v pravé části politického spektra dominantní Fidesz, konzervativní, kulturně pravicová, ekonomicky centristická strana, která často uţívá populistických, antikapitalistických, antikomunistických a nacionálních sloganů. (Enyedi 2006: 64) 4

MSZP I/II a Fidesz I/II, znamená, ţe strany okupují široké pole politického spektra a nelze jejich pozici jasně vymezit.

11

Ve volební podpoře se Maďarsko velmi blíţí systému dvou stran. Svědčí o tom pokles efektivního počtu stran z 6,7 na 2,4. Také počet (efektivních) parlamentních stran klesl z 3,7 na 2,2. Počet hráčů v maďarské politice však byl vţdy větší neţ dva. Povaha stranické soutěţe se stala předvídatelnější. Hlavní otázka během let 1998-2006 byla, zda volby vyhraje Fidesz dominující pravému bloku stran, nebo MSZP dominující tomu levému. (Enyedi 2006: 66) Maďarská socialistická strana (Magyar Szocialista Párt, MSZP) MSZP vznikla v říjnu 1989 ve stejný den, kdy byla bez právního nástupce rozpuštěna MSZMP. Většina jejich bývalých členů přešla právě do MSZP. MSZP se přetvořila v nedogmatickou, sociálnědemokratickou „catch-all“ stranu spadající do kosmopolitního, sociálnědemokratického politického tábora. (Höllander 2003: 260) V letech 1994-1998 a 2002-2010 byla MSZP vládní stranou. Programové zaměření strany odpovídá standardu evropských sociálních demokracií, ovšem s pozitivnějším stanoviskem k trţní ekonomice. Stát má podle MSZP nejen za úkol tradiční sociální péči, ale musí aktivně vystupovat i při modernizaci infrastruktury, podpoře investic atd. Strana podpořila vstup země do EU. Je členkou Strany evropských demokratů (PES). (Hloušek 2005: 490-491) MSZP je hlavní silou levé části politického spektra. Vymezuje se proti nacionalismu pravicových stran. Jejím tradičním koaličním partnerem ve vládě je SZDSZ. (Hrdličková 2008: 82-83) Svaz svobodných demokratů (Szabad Demokraták Szövetsége, SZDSZ) SZDSZ vznikl v listopadu 1988 nejprve jako hnutí liberálů. Pozvolna se hnutí přetransformovalo na politickou stranu. Strana měla sice stálé parlamentní zastoupení, její podpora ale postupně klesá a po roce 2010 jiţ v parlamentu nezasedá. Strana byla součástí všech vládních koalic MSZP. SZDSZ je centristickou, sociálně-liberální partají a je členem Evropské liberální demokratické strany (ELDR) a lze ji zařadit k proevropským formacím. (Hloušek 2005: 491) Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se vyznačovala ostrou protikomunistickou kritikou, jeţ jí zajistila rychle stoupající preference. (Benda 2003: 57) Svobodní demokraté operují s myšlenkou sociální solidarity a nachází se v levé části politického spektra. Před volbami 2002 si změnili název na SZDSZ – Maďarská liberální strana. (Hloušek 2005: 492)

12

Politika může být jiná (Lehet Más a Politika, LMP) LMP je nová zelená strana povaţující sama sebe spíše za hnutí. Mezi hlavní okruhy jejího zájmu náleţí kontroverzní mediální zákon, integrace Romů do společnosti, změna klimatu nebo financování stran a korupce. Od roku 2010 má parlamentní zastoupení. (Lehet Más a Politika) Maďarské demokratické fórum (Magyar Demokrata Forum, MDF) MDF původně představovalo opoziční formaci vůči komunistickému reţimu. Bylo zaloţeno v září 1987 a postupně se transformovalo v politické hnutí. V červnu 1989 přijalo podobu politické strany. Na jaře 1993 se od strany oddělilo krajně nacionalistické křídlo a zaloţilo MIÉP. V roce 1994 strana zaznamenala drtivou poráţku v parlamentních volbách. V březnu 1996 ji opustilo její liberální křídlo. Po úspěších na počátku devadesátých let se strana postupně

ocitla

na

hranici

volitelnosti.

Programově

patří

na

pomezí

mezi

křesťanskodemokratické a konzervativní strany. MDF je pro sociálně-trţní hospodářství, podpořila vstup Maďarska do EU, ale trvá na podpoře národních zájmů. Jediný zástupce MDF v Evropském parlamentu zasedal v řadách Evropské lidové strany (EPP), od roku 2009 pak ve skupině Evropských konzervativců a reformistů (ECR). (Hloušek 2005: 493) Pro volby v roce 2002 MDF obnovilo koalici s Fideszem. Avšak snaha Fideszu pohltit MDF (Hrdličková 2008: 84) vedla k napjatým vztahům a rozpadu jejich uskupení. Ve volbách v roce 2006 MDF kandidovalo samostatně. Strana překvapivě překročila pětiprocentní hranici a tvořila část opozice vládě socialistů a liberálů. Hlavní prioritou strany zůstávají národní zájmy a tradiční hodnoty. (Hrdličková 2008: 84-85) Přestoţe MDF obhájilo ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 svůj jeden mandát, v roce 2010 strana svůj volební úspěch z roku 2006 nezopakovala a v parlamentu jiţ nemá zastoupení. Svaz mladých demokratů – Maďarská občanská strana (Fiatal Demokraták Szövetsége – Magyar Polgári Párt, Fidesz-MPP) Historii, vývoji a programu strany je věnována samostatná kapitola v druhé části práce. Křesťanskodemokratická strana lidová (Kereszténydemokrata Néppárt, KDNP) KDNP je pravicová konzervativní strana, která tvořila vládní koalici s MDF v letech 19901994. Před volbami v roce 2006 vytvořila volební koalici s Fidesz, po neúspěchu ve volbách se ale rozpadla. Hlavním cílem strany je zvýšení vlivu katolické církve v oblastech sociální 13

politiky, vzdělávání a kultury. (Hrdličková 2008: 85) Pro volby v roce 2010 byla koalice obou stran obnovena a zaznamenala drtivé vítězství. Nezávislá malorolnická strana (Független Kisgazda Földmunkás és Polgári Párt, FKGP) Strana povaţuje za datum svého vzniku rok 1908, v roce 1989 byla obnovena jako zástupce drobných a středních podnikatelů a venkova. Hlavním programovým bodem FKGP byla reprivatizace půdy podle stavu z roku 1947 a obhajoba zájmů restituentů a soukromých zemědělců proti zemědělským druţstvům. K členství v EU byla strana často kritická. (Benda 2003: 58-59) Jedná se o populistickou agrární stranu (díky čemuţ byla v první polovině devadesátých let vyloučena z Evropské demokratické unie), ústředním principem je nedotknutelnost soukromého vlastnictví a ochrana národních zájmů všech Maďarů. Kvůli vnitřním konfliktům však byla činnost strany paralyzována. Zasedala jako koaliční partner první a třetí maďarské vlády, v roce 2002 se jí jiţ nepodařilo překročit pětiprocentní volební klauzuli. (Hrdličková 2008: 84) Strana maďarské spravedlnosti a života (Magyar Igazság és Élet Partja, MIÉP) Pravicová MIÉP byla zaloţena odtrţením od MDF v roce 1993 jako populistická a nacionální strana. Má protizápadní, antikapitalistickou, antikomunistickou a antiliberální rétoriku se silným protiţidovským akcentem. Je proti jakémukoli vnějšímu ovlivňování země a vystupovala jako jediné tvrdě euroskeptické těleso v zemi. Do parlamentu se dostala pouze jednou, po volbách v roce 1998. (Hrdličková 2008: 85) Její programatika se vyznačuje silným nacionalismem,

který

se

projevuje

odmítnutím

Trianonské

mírové

smlouvy,

antiglobalizačními apely, silným kolektivismem a částečně i antisemitismem. (Hloušek, Kopeček 2004: 120) Lukáš Benda zdůrazňuje, ţe: „MIÉP sebe samu označuje za radikální národní stranu, která jako jediná maďarská strana nabízí program vytvoření státu skutečně sloužícího budování národa.“ (Benda 1999: 115) Současná voličská podpora strany je marginální. Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik Magyarországért Mozgalom, Jobbik) Strana Jobbik je krajně pravicovou euroskeptickou formací s odporem proti nadnárodní integraci a s potenciálem stát se středně velkou stranou, jak potvrdila ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 a v národních volbách následujícího roku. (Antall 2009: 119) Voličská podpora se na přelomu tisíciletí přiklonila více k Jobbiku neţ ke straně MIÉP. Jobbik je na rozdíl od MIÉP mladistvější, profesionálněji reprezentuje ideologii národního 14

radikalismu a lépe spolupracuje s médii. Po roce 2006 se strana zaměřila na posílení předsudků proti romské menšině, díky čemuţ získala podporu voličů, jeţ tradičně radikální pravicové strany nevolí. Kontroverzní Maďarská garda (Magyar Gárda) zaloţená Jobbikem se prezentovala jako ochránce národních hodnot.5 (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 170-171) 2.3.1 Shrnutí V maďarském stranickém systému je zastoupeno sedm ideologických rodin (konzervativní, křesťanskodemokratická, rolnická, liberální a radikální, extrémně pravicová, socialistická a sociálnědemokratická a komunistická). Problematická je z hlediska celého trvání systému extrémní pravice. Otázka, proč najdeme ve stranickém systému Maďarska tyto strany, se týká událostí před vznikem současného stranického systému v letech 1988-1989. Nepřítomnost ekologické rodiny stran odráţí depolitizaci ekologické tématiky v průběhu transformace.6 Naprostá absence regionálních stran je důsledkem tradiční centralizace maďarské politiky, jiţ nenarušil ani velký ekonomický rozdíl západní a východní části země. Jen okrajovou přítomnost etnických stran lze vysvětlit národnostní stejnorodostí obyvatelstva. (Benda 2002: 228-248) Maďarsko se stabilitou svých pravicových stran odlišuje od ostatních zemí střední a východní Evropy. Existuje zde jednoznačná dominance Fideszu na pravici politického spektra, nikoli ale v rámci stranického systému jako celku. Pravicové MDF si po roce 2002 udrţelo parlamentní zastoupení, avšak pouze díky volební koalici s Fideszem. V následujících volbách pak kandidovalo úspěšně samostatně, v dalších jiţ ne. V roce 2002 se potvrdilo a upevnilo dvoupólové uspořádání systému s dominancí Fideszu na pravici. Ţádný pokus o obnovu historické pravicové strany se v Maďarsku nezdařil. KDNP a FKGP byly kvůli vnitřním rozporům politicky marginalizovány, KDNP uspěla u voličů po roce 2006 pouze díky spolupráci s Fideszem. (Kubát 2003: 83-84) Ve volbách v roce 2010 křesťanští demokraté opět v koalici s mladými demokraty uspěli a získali 36 křesel a tvoří část nynější vládní administrativy.

2.4 Bývalý maďarský volební systém 1990 - 2010 Dosud pouţívaný maďarský volební systém patřil k nejstabilnějším v regionu. (Šedo 2007: 38) Maďarsko bylo první postkomunistickou zemí, která přijala smíšený volební systém. V rámci jednání u Národního kulatého stolu byly malé opoziční strany zastánci systému 5 6

Maďarská garda byla v roce 2009 na základě soudního rozhodnutí rozpuštěna. Od roku 2010 však v parlamentu zasedá „zelená“ strana LMP.

15

poměrného zastoupení s nízkým volebním prahem. Naopak strany a hnutí nově vzniklá spatřovaly výhodu ve svém statutu disidentů, jeţ by společnost ocenila v dvoukolovém systému absolutní většiny. Konečně vládnoucí socialistická strana MSZMP, resp. MSZP byla pro typ systému, ve kterém by vyuţila výhody největší politické strany. (Cabada, Ţeníšek 2003: 103-104) „Výsledkem bylo přijetí většinového smíšeného volebního systému s částečnou kompenzací (tzv. „super-smíšený volební systém“), který kombinuje většinové a proporční prvky.“ (Hrdličková 2008: 80) Maďarský parlament, Országgyűlés, který představuje zákonodárnou moc, je jednokomorový a tvoří ho 386 poslanců (do příštích národních voleb) volených smíšeným volebním systémem na čtyři roky. (Benda 2004: 71-72) „Specifikem maďarského volebního systému je existence tří složek distribuce mandátů, která se provádí na základě dvou oddělených hlasů odevzdaných voliči.“ (Šedo 2007: 38) 176 poslanců se volilo v jednomandátových obvodech většinovým, dvoukolovým systémem. Další 152 mandáty se rozdělovaly poměrným způsobem podle hlasů získaných na regionální a celostátní stranické kandidátky a posledních 58 křesel se přidělovalo na základě hlasů, které subjekty získaly oběma výše uvedenými způsoby a které nevedly k zisku mandátu. Pro zisk mandátu na stranickou kandidátku je nutné překročit pětiprocentní volební klauzuli.7 (Benda 2002: 223) Kandidátům se dovoluje ucházet se o poslanecká křesla současně v obou sloţkách, úspěšný kandidát z většinové sloţky je ale automaticky vyškrtnut z listiny. Na jeho místo nastupuje následující kandidát v pořadí. 176 mandátů se přidělovalo v jednomandátových obvodech na základě kombinace absolutní a relativní většiny. Pokud kandidát nezískal v prvním kole více neţ polovinu hlasů, postupoval do druhého spolu se třemi nejúspěšnějšími z prvního kola a dále s těmi, kteří získali více neţ 15 % hlasů. Ve druhém kole k vítězství postačovala prostá většina. (Čaloud 2004: 155) K přepočtu hlasů na mandáty z regionálních listin byla pouţívána Hagenbach-Bischoffova metoda sčítání hlasů a přerozdělování mandátů s úpravou, která usnadňuje rozdělení mandátů jiţ na regionální úrovni. (Šedo 2007: 39) Maďarsko bylo rozděleno na dvacet volebních krajů, jeţ se kryly s hranicemi ţup. Mandáty se přidělují stranám se ziskem nad pět procent hlasů na celostátní úrovni (pro koalice platí hranice 10 %, pro větší koalice pak 15 %). Mandáty, které nebyly přiděleny v regionech, jsou spolu s 58 předem vyčleněnými mandáty alokovány na

7

V prvních parlamentních volbách v roce 1990 byla hranice pro vstup do parlamentu stanovena na čtyři procenta.

16

základě tzv. celostátní kompenzační listiny stranám, které splnily podmínky vyţadované na regionální úrovni. K přidělování křesel byly vyuţity hlasy, které nevedly k zisku mandátu v některé z ostatních sloţek hlasování. Kompenzační listina má zajistit větší proporcionalitu výsledku voleb, ale nízký počet takto rozdělovaných mandátů limituje její vliv na celkový výsledek ve srovnání s ostatními sloţkami. (Čaloud 2004: 155) Přestoţe měl maďarský smíšený volební systém zmírňovat ztráty menším stranám, ve skutečnosti měl spíše většinový účinek.8 Nejúspěšnějším stranám přiděloval větší podíl mandátů, neţ kolik by odpovídalo jejich obdrţeným hlasům. Dále byly znevýhodněny malé nebo nově vzniklé politické strany podmínkami pro ustanovování kandidátů a kandidátních listin a pětiprocentní vstupní klauzulí. (Hrdličková 2008: 81-82) Volební systém Maďarska tak představuje hráz proti fragmentaci politického systému. (Cabada, Ţeníšek, 2003: 103-108; Benda 2004: 72-73). Potenciál maďarského volebního systému k disproporcionalitě je vysoký. Od počátku devadesátých let ukazuje tendenci k formování bloků a zvyšující se koncentraci. Voliči během let přešli od podpory slabých stran k silným a zvláště ve druhém kole volí silné kandidáty. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 220-221) V jednomandátových obvodech byl do roku 1998 nadreprezentován vţdy jen jeden subjekt s nejvyšším podílem mandátů.9 Rok 1998 představuje určitý zlom, kdy byla mírně nadreprezentována i druhá strana. V roce 2002 se nadreprezentace dvou nejsilnějších stran přibliţují, třetí strana jako v předchozích případech je ale podreprezentována. Ve volbách v roce 2006 byly dvě největší strany nadále lépe reprezentovány neţ ostatní. Důleţitá je i pětiprocentní klauzule, partaj se ziskem těsně nad úrovní klauzule získává sice jen minimum mandátů v regionech, ale zajišťuje si další kompenzační mandáty. (Šedo 2007: 137) 2.4.1 Volební chování Jednou z hlavních charakteristik maďarského politického systému je popularita strany mezi potenciálními voliči, která se můţe změnit během velmi krátkého období. Výsledky voleb v roce 1990 ukazují, ţe počet přelétavých voličů byl velmi vysoký. V první polovině devadesátých let bylo spojení mezi novými stranami a jejich voliči velmi slabé. Distribuce politických preferencí mezi stranami nebyla jednotná a ovlivňovalo ji sociokulturní pozadí. Situace se liší v jednotlivých stranických táborech. Úspěch MDF v prvních demokratických 8

Zatímco v roce 1990 dvě největší strany (MDF a SZDSZ) získaly pouze 46 % všech hlasů, od roku 1998 se počet hlasů přidělený dvěma nejsilnějším stranám (Fidesz a MSZP) pohybuje mezi osmdesáti a devadesáti procenty. (Enyedi 2006: 185) 9 Volební systém měl spíše většinový účinek a nejúspěšnějším politickým stranám přidělil více mandátů, neţ kolik by odpovídalo jejich zisku hlasů. (Hrdličková 2008: 81)

17

volbách v roce 1990 spočíval v její úspěšné transformaci na „catch-all“ stranu. Naopak svůj podíl na neúspěchu Fideszu na začátku devadesátých let měla voličská základna, která byla silně generační a tvořili ji lidé pouze mezi osmnácti a pětatřiceti lety. (Körösényi 1998: 103111) Strany, které vstoupily po volbách v roce 1990 do parlamentu, se velmi lišily ve své voličské přitaţlivosti. SZDSZ vystupovala jako programová strana, MDF se přetvořila do „catch-all“ strany, mezi sektorové strany patřily FKGP a MSZP; KDNP byla konfesní stranou a Fidesz stranou generační. Podpora socialistů se postupně rozšířila na všelidovou. V roce 1998 se většina voličů KDNP a MDF, částečně i SZDSZ, přesunula do tábora strany Fidesz. Mezi nejvýznamnější faktory, které odlišují voliče stran, náleţí věk, náboţenství, dřívější členství v komunistické straně a bydliště. Tyto faktory konstituují politicky významné konfliktní linie procházející maďarskou společností. (Körösényi 1998: 112-113) 2.4.2 Nový volební systém z roku 2012 Nový volební zákon platící od 1. ledna 2012 redukuje počet poslanců Országgyűlés z původních 386 na 199. Volební systém nadále zůstává smíšený, většinově je voleno 106 poslanců jiţ jen v jednom kole, zbylých 93 křesel je rozděleno na základě národních listin. Voličům tedy zůstávají dva hlasy, pro kandidáty v jednomandátových obvodech a pro národní stranickou kandidátku. Kompenzační prvek zůstává, jsou vyuţity hlasy, které nevedly k zisku mandátu ve většinovém kole, ale také hlasy, které jiţ k zisku mandátů nebyly potřeba. Celkově

je

kompenzační

prvek

nového

systému

slabší

neţ

u

předchozího.

V jednomandátových obvodech se nyní bude volit větší procento kandidátů (53 % oproti předchozím 46 %) a navíc budou vyuţity i nadbytečné hlasy, jeţ nebyly nutné k vítězství kandidáta ve většinovém kole. (Renwick 2011) K dalším významným změnám patří rozšíření volebního práva na občany, kteří nemají trvalé bydliště v Maďarsku. Změny se dotkly i kandidátů v jednomandátových obvodech. Nyní bude potřeba získat jeden tisíc podpisů k dosazení kandidáta, namísto předchozích 750, doba na získání podpisů byla navíc zkrácena z 37 dní na 21. Ve starém systému mohla strana sestavit regionální kandidátku, pokud měla uchazeče o parlamentní post alespoň v jedné čtvrtině jednomandátových obvodů daného regionu a mohla se zúčastnit národního kola, pokud měla kandidáty nejméně v sedmi obvodech. Nově partaje potřebují nejméně dvacet sedm uchazečů do jednomandátového kola nejméně v devíti regionech (z devatenácti) a 27 000 podpisů, coţ zvyšuje obtíţnost proniknout na národní kandidátku. (Renwick 2011, Laszlo 2011) 18

Parlamentní strany byly v postoji k návrhu zákona ostře rozděleny. Vládní Fidesz a KDNP byly jasně pro jeho schválení, opoziční Jobbik hlasoval proti zákonu a další dvě opoziční formace, socialisté a LMP schůzi bojkotovaly. Shoda panovala pouze na redukci počtu poslanců,

zavedení

zvláštní

reprezentace

pro

menšiny,

zredukování

počtu

kol

v jednomandátovém kole voleb na jedno (nesouhlasila pouze LMP) a na přehodnocení ústavních hranic volebních obvodů. (Renwick 2011) Fidesz si přizpůsobil volební systém svým účelům ve dvou ohledech. Nový systém je více většinový neţ předchozí (vyšší poměr křesel přidělovaných ve většinovém kole a převod nadbytečných hlasů ze stejného kola do národních listin).10 Fidesz argumentuje, ţe zahrnutím přebytečných hlasů pro vítěze z jednomandátového kola nedojde k jejich plýtvání a budou vyuţity všechny hlasy. Posílení většinové sloţky má zajistit efektivnější a zodpovědnější vládu. Široká shoda na jeho reformě byla vyuţita jako příleţitost pro zabezpečení vlastních zájmů Fideszu. (Renwick 2011)

2.5 Významné konfliktní linie v Maďarsku Podle norského politologa Steina Rokkana a amerického sociologa Seymoura Martina Lipseta politické strany a stranické systémy vznikly jako výsledek vytváření vazeb mezi různými skupinami voličů a politickými stranami, reprezentujícími jejich partikulární zájmy. Západoevropské společnosti se štěpily v průběhu dvou dlouhodobých historických procesů, národní revoluce a průmyslové revoluce. Jejich vliv na politiku je pak moţno pozorovat v dimenzi teritoriální a funkcionální. Národní revoluce dala za vznik hlubokému rozporu mezi centrem a periférií a také zapříčinila spor mezi státem a církví. Průmyslová revoluce vytvořila rozpor mezi městem a venkovem a mezi vlastníky a pracujícími. (Hloušek, Kopeček 2004: 36)

10

Zatímco starý volební systém převedl 53 % hlasů, které Fidesz získal v parlamentních volbách v roce 2010, na 68 % křesel v parlamentu, nový volební systém by mu přidělil jiţ 76 % křesel. (Renwick 2011)

19

Tabulka 2: Národní a průmyslová revoluce a konfliktní linie Teritoriální dimenze Národní revoluce Průmyslová revoluce

Konfliktní linie centrumperiferie Konfliktní linie město-venkov

Funkcionální dimenze Konfliktní linie církev-stát Konfliktní linie vlastnícipracující

Zdroj: Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s. 37. Při aplikaci jejich teorie na postkomunistické země střední a východní Evropy se však objevila řada potíţí, např. vysoká volatilita voličů či odlišné chápání pojmu „pravice“ a „levice“. Dle Hlouška a Kopečka zde v počáteční fázi demokratizace můţeme identifikovat konfliktní linie mezi komunistickým reţimem a antikomunistickou opozicí. V pozdější fázi demokratické tranzice a v průběhu konsolidace nových demokratických reţimů došlo k další diferenciaci konfliktních linií, na socioekonomickou konfliktní linii transformace a nacionalistickou konfliktní linii transformace. (Hloušek, Kopeček 2004: 47-49) V období vzniku stranického systému do podzimu 1989, byla v Maďarsku nejvýraznější dimenze postoje k reţimu státního socialismu a diktatuře jedné strany, štěpící linie probíhala mezi MSZMP a opozičními stranami. Jiţ na konci podzimu 1989 však tato štěpící linie ztratila svůj význam, neboť opoziční strany přestaly postupovat jednotně proti MSZMP a začaly se soustřeďovat na vzájemnou soutěţ. V jejich soutěţi se nejvýrazněji projevila dimenze hodnotová, křesťansko-národní proti universalistické liberální, vůči sobě se profiloval konzervativní, národně a křesťansky orientovaný tábor (MDF, KDNP, FKGP) a liberální tábor (SZDSZ, Fidesz). „Existence této tradiční linie byla jedním z faktorů, který způsobil rané rozčlenění opozice do více skupin a tím uspíšil vznik pluralitního stranického systému. (Benda 2003: 100) Od roku 1991 se dostává do popředí dimenze radikalismu v rámci pravice, na jejímţ základě se vytvořila štěpící linie oddělující umírněnou část křesťansko-národního tábora od radikálního nacionalistického proudu. Štěpící linie mezi radikály a umírněnými procházela silně v MDF a způsobila odštěpení nového stranického subjektu MIÉP. Sílící pravicový radikalismus vnímaly jako ohroţení MSZP i SZDSZ, coţ se stalo základem jejich pozdějšího sblíţení a spolupráci. Pro socialisty toto sblíţení znamenalo prolomení dosavadní izolace, pro svobodné demokraty posílení linie, která stranu oddělovala od křesťansko-národního tábora. 20

Dimenze pravicového radikalismu se mezi lety 1994 a 1998 projevila i ve vztazích mezi MDF a Fidesz a radikalizujícími se KDNP a FKGP. V období 1998-2002 se dimenze pravicového radikalismu omezila na postoj umírněných pravicových stran vůči extrémistické MIÉP. (Benda 2003: 100-101) Benda zdůrazňuje, ţe: „Pro další období tak zůstává jednoznačně dominantní štěpící linie rozdělující stranický systém na křesťansko-národní pravici a levici zahrnující MSZP a SZDSZ.“ (Benda 2003: 101). Tato štěpící linie se jeví jako nepřeklenutelná, coţ odráţí polarizaci stranického systému na základě tradiční hodnotové dimenze. Relevantní strany se v rámci pólů jeví jako spojenci a opakovaně uzavírají tytéţ volební, případně vládní koalice. (Benda 2003: 101) Rozhodující roli při navazování vztahů uvnitř stranického spektra nepředstavovala dle Víta Hlouška témata ekonomická, ale: „(…) spíše témata spojená s kulturně teritoriálními dimenzemi politického soupeření. Základním problémem byla otázka uspořádání maďarského státu, vztah k vlastní minulosti, vztah ke křesťanské tradici, boj o podobu školství a sociální a kulturní politiky a problematika maďarských menšin v zahraničí.“ (Hloušek 2005: 487) Tu představovala jak při utváření vztahů uvnitř maďarského stranického spektra tak i při utváření preferencí voličů nacionalistická konfliktní linie transformace, vedená sporem mezi zastánci univerzalistického chápání maďarské státnosti a těmi, kteří preferovali tradicionalistická etnocentrická řešení. Nacionalistická konfliktní linie posilovala i díky problému vztahu Maďarska se sousedními státy, kde ţijí početné maďarské menšiny, k Slovensku, Rumunsku, Srbsku a Ukrajině.11 (Hloušek, Kopeček 2004: 120) Nacionalismus byl součástí programatiky, rétoriky a politiky všech pravicových stran, Fideszu, FKGP, MDF, KDNP a nejsilněji se projevoval u radikálně nacionalistické MIÉP (v současnosti např. Jobbik). Struktura konfliktních linií s dominantní nacionalistickou konfliktní linií transformace se v devadesátých letech měnila jen zvolna. Avšak význam socioekonomické konfliktní linie transformace postupně stoupal. Po volbách v roce 1994 byla utvořena vládní koalice MSZP a SZDSZ. Jádrem opozice se stal Fidesz. Pod vedením Viktora 11

Díky Trianonské mírové smlouvě z roku 1920 má Maďarskou silnou zahraniční menšinu zastoupenou v okolních státech. Po pádu komunistické strany se nová maďarská vláda rozhodla vybudovat konstruktivní vztahy se svými sousedy a podpořit maďarské menšiny ţijící na jejich území. V současné době ţije v sousedních státech 2,4 milionu etnických Maďarů. Nejvíce se nachází v Rumunsku (1,4 milionů) a dále na Slovensku (520 tisíc). K značnému zlepšení vztahu Maďarska s jeho sousedy došlo v letech 1994-1998 za vlády levicové koalice. Byly podepsány základní smlouvy garantující hranice a práva pro menšiny. Za vlády Fideszu byl schválen zákon, který nabízel moţnost Maďarům ţijícím v zahraničí přihlásit se o maďarský občanský průkaz. Proti zákonu však protestovalo jak Slovensko, tak i Rumunsko. Pod mezinárodním tlakem byla v rámci zákona nakonec zachována pouze podpůrná opatření týkající se kultury. (Hrdličková 2008: 84-85)

21

Orbána se strana posouvala ke konzervativní a národní rétorice. Posun ke křesťanskokonzervativnímu táboru mu umoţnil v roce 1998 volební spojenectví s MDF. Nová orientace strany se ukázala jako úspěšná, Fidesz sbíral hlasy někdejších voličů KDNP a MDF, jeţ se dostávaly do marginálního postavení (Hloušek, Kopeček 2004: 120-122) Tyto procesy ovlivňovaly restrukturalizaci stranického systému. Ekonomické reformy levicové vlády Gyuly Horna v letech 1994-1998 doprovázela snaha o zmírnění kulturně a nacionálně orientovaných konfliktů a donutila ke zpětné reakci i ostatní strany, které se také více začaly zaměřovat na ekonomická témata. Strany levice a levého středu v zásadě podporovaly ekonomické reformy, zatímco pravice hájila mírnější varianty reforem. (Hloušek, Kopeček 2004: 123) Do konfliktní linie univerzalismus-nacionalismus se promítaly postoje jednotlivých stran k evropské integraci a Evropské unii, nejvíce před volbami v roce 2002 a v rámci diskuzí o podmínkách vstupu země do Unie. Otázka evropské integrace se překryla s linií univerzalismus-nacionalismus. (Hloušek 2005: 489-490) V současnosti můţeme v Maďarsku nalézt tři významné konfliktní linie. První je štěpící linie náboţenství-sekularismus, jejímţ nejvýznamnějším politickým představitelem je KDNP. Důleţitost této linie však klesá stejně jako podpora KDNP. Druhou významnou konfliktní linií je linie komunismus-antikomunismus, třetí pak konfliktní linie město-periferie. Agrární část této linie byla reprezentována FKGP, nadpoloviční většina jejích voličů pocházela z venkova. Po volebním úpadku FKGP převzal její voliče Fidesz, čímţ strana ztratila hodně ze svého městského charakteru. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 175-179)

22

Tabulka 3: Orientační umístění relevantních maďarských stran na základě významných konfliktních linií v letech 1990-1997 univerzalismus

nacionalismus MSZMP/MP12

levice MSZP socioekonomická

FKGP

MIÉP

MDF

KDNP

konfliktní linie SZDSZ

Fidesz (po roce 1995)

pravice

Fidesz (do roku Fidesz 1993)

(1993-1995)

Zdroj: Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s. 121. Tabulka 4: Orientační umístění relevantních maďarských stran na základě významných konfliktních linií po roce 1998 univerzalismus

nacionalismus

levice MSZP socioekonomická

SZDSZ

MIÉP

konfliktní linie MDF Fidesz pravice

Zdroj: Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s. 124.

2.6 Nacionalismus a jeho význam v maďarské politice Nacionalismus spolu s odkazy na křesťanskou víru je jednou z nejdůleţitějších dimenzí, podle níţ členíme pravolevou dimenzi v maďarském stranickém systému. „Příčiny takového významu nacionalismu pro členění politického spektra spočívají v historickém vývoji maďarské státnosti a maďarského politického myšlení.“ (Benda 1999: 110) Maďarský národ má svůj národní stát, jehoţ hranice se ale nápadně nekryjí s územím maďarského osídlení. Snaha o nastolení zeměpisné shody je ve stranickém systému ovšem okrajovou záleţitostí 12

Zkratka MP označuje krajně levicovou Stranu práce.

23

radikálních či extrémně nacionalistických stran. Naopak, pokračuje Benda: „Umírněný nacionalismus, který je v maďarském politickém životě zastoupen daleko výrazněji než nacionalismus radikální, není negativně namířen vůči okolním národům nebo národnostním menšinám žijícím na území státu – není nositelem exklusivní myšlenky státotvorného národa, nýbrž vystupuje s požadavkem národotvorného státu.“ (Benda 1999: 118) Po pádu komunismu tak vývoj většiny politických stran směřoval ke zmírnění nacionalismu. (Benda 1999: 110-111) Původ radikální pravice v Maďarsku můţeme nalézt ve straně MDF, od které se v roce 1993 odtrhla skupina Istvána Csurky a zaloţila MIÉP. V druhé polovině devadesátých let začal Fidesz vyplňovat prázdný prostor vzniklý po úpadku MDF, jeho politika však nikdy nebyla hodnocena jako radikálně pravicová. (Muddle 2007: 55) Fidesz během svého prvního vládního období v letech 1998-2002 institucionalizoval tzv. maďarsko-maďarské summity, schůzky představitelů zahraničních maďarských menšin a představitelů Maďarska. Za největší problém maďarské společnosti povaţuje Fidesz úbytek maďarského obyvatelstva, kterému se snaţí zabránit např. daňovým zvýhodněním rodin, jiţ odůvodňuje odpovědností za osud národa. (Benda 1999: 112-113) S umírněným nacionalismem se setkáme i u FKGP a KDNP. V otázce hranice Maďarska zmíněné strany na počátku devadesátých let zvaţovaly moţnost změny na základě mírových dohod. Avšak mezinárodněpolitický vývoj ukázal nemoţnost jakékoliv změny a konzervativní subjekty se s tímto stavem smířily. (Benda 1999: 114-115) V podstatě všechny maďarské strany povaţují maďarský stát za ochránce maďarsky mluvících menšin v zahraničí, např. jiţ zmíněný Fideszem navrţený zákon, který nabízel dvojí občanství pro Maďary ţijící v zahraničí. (Muddle 2007: 141-142) Maďarský nacionalismus je odlišný od ostatních zemí střední a východní Evropy díky silné historické tradici a pocitu výlučnosti vůči sousedním zemím. Spolu s pocitem křivdy, ţe země ztratila neprávem po světových válkách velkou část svého historického území, a představou Maďarska jako nositele západních křesťanských hodnot, se tato historická okolnost projevuje i ve vnímání procesu evropské integrace. Daniel Stankov konstatuje: „Problém nacionalismu se do maďarského euroskepticismu promítá především ve vztahu k menšinám, sousedním zemím a nedůvěře v nadnárodní principy fungování mezinárodních organizací.“ (Stankov 2006: 83-84)

24

3 Svaz mladých demokratů 3.1 Historie strany Fidesz byl zaloţen mladými intelektuály a studenty v březnu 1988, vznikl jako druhá liberální formace vedle SZDSZ. Popularitu si získal veřejnou prezentací radikálních poţadavků, např. poţadavky na zahájení okamţitého odsunutí sovětských vojsk. (Benda 2003: 58) V dubnu 1993 došlo k jeho transformaci v klasickou politickou stranu. V roce 1995 byl jeho název doplněn na Svaz mladých demokratů – Maďarská občanská strana (Fiatal Demokraták Szövetsége – Magyar Polgári Párt, Fidesz-MPP). V téţe době strana ztratila svůj generační charakter, neboť původně byl zaloţen jako mládeţnická organizace (Benda 2004: 75). Proměnou prošel i ideologický a programový postoj strany. Fidesz se po zvolení Viktora Orbána do jeho čela v roce 1993 a po prohraných volbách v roce 1994 postupně přeorientoval z klasicky liberální kosmopolitně orientované strany „(…) na středopravicovou konzervativní formaci s křesťansko-demokratickou orientací s prvky nacionalismu a důrazem na obhajobu práv maďarských menšin v zahraniční.“ (Hrdličková 2008: 83) Strana se začala prezentovat jako alternativa k táboru MSZP. (Höllander 2003: 248) Díky této proměně si Fidesz zajistil stabilitu i růst elektorátu.13 V letech 1998-2002 strana zformovala svou první vládní koalici s MDF a FKGP. Program strany je kombinací konzervativních a klasicky liberálních prvků s umírněným nacionalismem. Ekonomická politika Fideszu je liberální. Obhajuje nutnost ochrany maďarského jazyka a kultury a potřebu silné role církví. (Hloušek 2005: 492-493) Fidesz představuje hlavní sílu pravé části politického spektra. Po volbách roku 2002 Fidesz svou vládní koalici neobnovil. V roce 2003 se strana blíţe posunula k obhajobě konzervativních a národních hodnot. V roce 2005 vytvořil Fidesz koalici pro nadcházející parlamentní volby s KDNP, jeţ se po svém neúspěchu rozpadla. Ve stejném roce naopak Fidesz dosáhl drtivého vítězství v komunálních volbách. (Hloušek 2005: 492-493) Po roce 2010 je Fidesz, opět v koalici s křesťanskými demokraty, vládní stranou s dvoutřetinovou parlamentní většinou.

3.2 Evropská politika Fideszu Fidesz se od začátku svého působení zasazuje za sbliţování se západní Evropou. V letech 1992-2000 byla strana členem Liberální internacionály, od roku 2000 naopak působí jako člen 13

V polovině devadesátých let byl Fidesz vedlejší politickou stranou s podporou nedosahující 10 % hlasů a omezeným koaličním potenciálem k MDF i MSZP. O pár let později se pravicová formace propracovala do role vůdčího představitele maďarské pravice. (Hloušek 2005: 492)

25

EPP.14 Strana podporuje integraci země do evropských a euroatlantických struktur, která má vedle zajištění stability, bezpečnosti a rozvoje podle Fideszu další význam, a tím je překonání trianonského traumatu rozdělení národa. V první polovině devadesátých let strana zmiňuje integraci do EU jako svou zahraničněpolitickou prioritu, od roku 1998 však prosazuje důrazněji maďarské zájmy při jednání s EU. „Odmítání praxe okamžitého a bezpodmínečného ústupu před tlakem Bruselu bylo zároveň kritikou postupu vlády MSZP a SZDSZ.“ (Benda 2000: 50) Vláda se snaţila přijmout taková opatření, aby se vstupem do EU nenarušily vazby země s občany sousedních států, především s na jejich území ţijícími maďarskými menšinami. Po celá devadesátá léta Fidesz zdůrazňoval i středoevropskou spolupráci, ale pouze jako přípravu na integraci do EU. Ve vztazích k sousedním zemím je pro stranu nejdůleţitější menšinová otázka. Ochrana národnostních a etnických menšin je podmínkou jakékoli mezinárodní integrace. (Benda 2000: 49-51) 3.2.1 Shrnutí Během devadesátých let byla podpora mladých demokratů evropské integraci konzistentní, aţ na kritičtější období před celostátními volbami roku 1998 a důraznějším trvání na národních principech a hodnotách během své vlády. Posun k euroskeptičtější pozici Fideszu po roce 1998 a v novém tisíciletí nebyl dán změnou názoru strany na členství v Unii, nýbrţ byl součástí kritiky socialisticko-liberální vlády, která při vyjednávání s EU postupovala podle pravice příliš smířlivě. Fidesz chtěl nacionalistickými výroky a politikou získat všechny pravicové voliče, ale během období, kdy byl u moci, pokračovala vyjednávání s EU o podmínkách maďarského vstupu bez významnějších problémů.

3.3 Vnitřní proměna Fideszu a vzestup jeho volebních preferencí Přechod Fideszu do konzervativního pravicového tábora byl součástí strategie inkorporace menších pravicových formací a konkurenčních stran. Změna strany se ukázala jako neobyčejně úspěšná. Strana znásobila své kmenové voliče a stala se skutečnou protiváhou socialistům. (Dieringer 2009: 80) Důvod k změně orientace politiky Fideszu byl několikerý. Jiţ před volbami v roce 1994 mladí demokraté odmítli spolupráci se socialisty a svobodnými demokraty. Jejich následná vládní koalice stranu definitivně posunula do pravé části politického spektra a zapříčinila spolupráci s jejími představiteli. Stranické vedení systematicky vyplňovalo politické vakuum a Fidesz se stal leaderem opozice. Po roce 1998 pokračoval posun Fideszu dál po pravici politického spektra, který byl doplněn integrací

14

Jedním z místopředsedů EPP je od roku 2003 i Viktor Orbán.

26

dalších pravicových stran. Do roku 2006 se Fidesz stal reprezentantem myšlenek, které byly prosazovány FKGP v roce 1998 (a od kterých se Fidesz v té době distancoval) nebo MDF. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 189) Voličské preference Fideszu se během roku 1992 pohybovaly kolem 30 % (History of Fidesz), s blíţícími se volbami v březnu 1994 ale poklesly k pouhým 3 %. V následujících letech se strana odrazila od svého dna a dosáhla na úroveň 25 % hlasů na jaře 1997. Nárůst popularity Fideszu souvisel s voličským úpadkem MDF a KDNP, kdy se obě strany propadly na hranici volitelnosti, a později i s dezintegrací FKGP a slábnutím MIÉP. (Benda 2003: 81)

27

4 Období do roku 1998 4.1 Politická scéna v Maďarsku v první polovině devadesátých let První soutěţivé volby se v Maďarsku uskutečnily v březnu a v dubnu 1990 za relativně nízké účasti: 65 % voličů v prvním kole a 45 % ve druhém kole. Do parlamentu se dostali zástupci šesti politických stran. Vítěznou stranou bylo MDF se 42 % hlasů. Fidesz dosáhl nevysokého výsledku 8,95 % hlasů na stranické kandidátce (Benda 2003: 67) a v parlamentu zasedal v počtu 21 poslanců. Zatímco se v první polovině devadesátých let původně antagonistické strany SZDSZ a MSZP začaly sbliţovat, liberální Fidesz zůstal stranou jejich spolupráce. (Hloušek 2005: 486) Obliba Fideszu představující nejhlasitější opoziční stranu během let 1992 a 1993 prudce stoupala a vyšplhala se aţ k 42 % (Dieringer 2009: 108), ale s blíţícími se volbami opět poklesla. Příklon voličů ke straně byl dán její zdrţenlivostí v ideologických sporech a pragmatismem. Současný předseda Fideszu Viktor Orbán stanul poprvé v čele strany v roce 1993. (Benda 2003: 73-74) Jiţ během své vlády nejsilnější maďarská pravicová strana MDF začala oslabovat a ztrácet voličské preference. Hlavním důvodem bylo úmrtí jejího předsedy a premiéra první maďarské postkomunistické vlády Józsefa Antalla v roce 1993. Jeho nástupce Péter Boross si ve straně nezískal tak silné postavení jako Antall a jeho pozice nebyla pevná ani v porovnání s ostatními stranickými předsedy (Orbánem ve Fideszu, nebo Hornem v MSZP). (Dieringer 2009: 108) Volebním vítězem z roku 1994 se stala MSZP s 54 % mandátů. Byla zformována vládní koalice MSZP a SZDSZ, jejímţ hlavním oponentem se stal Fidesz15 (se ziskem dvaceti mandátů). Pod vedením Viktora Orbána se strana přesunula od liberální ke konzervativní a národní rétorice. Přiblíţení ke křesťansko-konzervativnímu táboru mu zajistilo uţší spolupráci s MDF, se kterým pro celostátní volby 1998 vytvořil volební spojenectví. Nová image Fideszu vyústila v růst politických preferencí. Strana sbírala hlasy někdejších voličů KDNP a MDF, které se potýkaly s vnitřními problémy. (Hloušek 2005: 486-487) Od MDF se v roce 1996 oddělila po MIÉP další politická strana, Maďarská demokratická strana lidová (MDNP), kterou se MDF snaţilo politicky izolovat. (Benda 2003: 81)

15

Fidesz postupoval v souladu své stranické priority, ochrany maďarských menšin v zahraničí, a soustředil svou kritiku vůči vládě na odpor k uzavírání základních smluv se sousedními státy, které podle Fideszu a dalších pravicových stran neobsahovaly záruky dodrţování menšinových práv tamějších Maďarů. (Benda 1999: 112)

28

4.2 Přesun Fideszu do pravicového tábora Do voleb v roce 1994 vstupoval stále ještě liberálně orientovaný Fidesz s programem minimálního státu a maximální liberalizace volného trhu. Strana podporovala co nejrychlejší zapojení země do evropských struktur a za cíl si kladla vyřešit spory se sousedními zeměmi a problém maďarských menšin ţijících v těchto státech. Po volební poráţce v roce 1994 se Fidesz ve své nové podobě začal zaměřovat více na témata prosazování národních zájmů a obhájení státní suverenity spolu s podporou EU, které straně přivedly nový elektorát. Fidesz povaţoval členství Maďarska v EU za návrat do rámce západní Evropy a za výzvu k rozvoji národní ekonomiky, členství bylo prezentováno jako soubor ekonomických výhod a ústupků suverenity volnému trhu. (Stankov 2006: 89-90) V roce 1997 Fidesz inkorporoval do své politiky umírněné prvky rozdělených křesťanských demokratů (spolu s některými jejich poslanci a členy strany). V červnu stejného roku pronesl Orbán radikální projev, který byl nemálo podobný projevům Antallovy vlády, neboť kladl rozdíl mezi „občanem“ a „obyvatelem“ na straně jedné a „národem“ na straně druhé a mezi Maďarskem jako „místem pobytu“ nebo „státem“ a mezi Maďarskem jako „mateřskou zemí“ a „domovinou“. (Fowler 2004: 59-61) Rétorika strany Fidesz k EU se v průběhu devadesátých let proměnila a přesměrovala se více ke konzervativním koncepcím zaloţených na kulturních znacích. Tato změna má kořeny v ideologické transformaci formace na středopravou „catch-all“ stranu ztotoţňující se s konzervativními a nacionálními hodnotami. Proto se v roce 2000 rozhodla opustit ELDR a přidat se k středopravé EPP. Ve svém manifestu z roku 1994 strana podporovala co nejrychlejší integraci Maďarska do evropských struktur, v roce 1998 uţ hlavní bod stranického programu spočíval na národních zájmech. (Báthory 2002: 4) Fidesz se přiklonil k mírnému

euroskepticismu,

rezervovaný

Orbánův

postoj

reflektoval

narůstající

nespokojenost a frustraci veřejnosti z procesu rozšiřování. (Batory 2002: 533)

4.3 Počátek sjednocování maďarské pravice Vláda „pokračovatele“ komunistické strany a liberálů byla pro pravici studenou sprchou. „Rok 1994 upozornil pravicové strany na potřebu vzájemné spolupráce.“ (Benda 2003: 79) Jejich nedostatečná kooperace přispěla k neúspěchu v parlamentních volbách v roce 1994, spoluprací (nejčastěji MDF s Fidesz a KDNP) si naopak zajistily úspěch ve volbách do orgánů místní a ţupní samosprávy ve stejném roce. Podmínkou pravicové spolupráce byla potřeba zorganizovat vztahy mezi sebou a vyrovnat se s vládou socialistů a liberálů stejně 29

jako s dědictvím Jozsefa Antalla. Jádrem integrace se staly Fidesz a FKGP; úspěšněji z něj vzešel Fidesz, který spatřoval své přirozené partnery v MDF a MDNP. V prosinci 1997 Fidesz a MDF uzavřely smlouvu o předvolebním spojenectví. KDNP zůstala stranou jejich spolupráce z důvodů vlastních vnitřních sporů16 a při hledání spojenců se obrátila na FKGP, k předvolební spolupráci obou formací však nedošlo. Naopak se sblíţili mladí demokraté a malorolníci. Benda konstatuje, ţe: „Vzájemný vztah Fidesz-MPP a FKGP se vyvíjel od otevřeného nepřátelství a rivality, dané obdobnou ambicí stát se hlavní silou a integračním jádrem pravice, ke smírnému soužití, vyplývajícímu z poznání, že socialisticko-liberální koalici mohou obě strany v příštích volbách vystřídat jedině společně.“ (Benda 2003: 79) FKGP byla připravena ve druhé polovině devadesátých let spolupracovat s Fideszem, ten však k takové moţnosti přistupoval zdrţenlivě, neboť spojenectví s populistickou FKGP nadále povaţoval za nepřijatelné a potenciálně škodící jeho voličským preferencím. (Benda 2003: 79-80) MDF si zajistilo parlamentní účast v roce 1998 (a 2002) pouze díky volební spolupráci s Fideszem; křesťansko-demokratická strana se v roce 1997 rozpadla a nepodařilo se jí vstoupit do parlamentu v roce 1998 ani v roce 2002; malorolníci sice dosáhli ve volbách v roce 1998 obstojného výsledku 12 % hlasů, avšak strana se dezintegrovala v roce 2001 a v roce 2002 se nedostala přes pětiprocentní volební klauzuli. Naopak Fidesz se posunul do role ústředního hráče maďarské pravice, přičemţ hlavním příčinou jeho politického úspěchu bylo přechod od liberálního postoje do opozice první středo-pravé vlády. (Fowler 2004: 82) Vnitřní rozpory KDNP a MDF, jeţ stály i za jejich voličskou neatraktivností, byly dány spory mezi vedením a řadovými členy stran. Naopak Fidesz a FKGP měly pevně stanovené a respektované vůdce, Orbána, resp. Torgyána. MDF zůstalo rozděleno v otázce ideologie, organizace a vlastních stranických problémů, zatímco KDNP byla zmítána mezi přáním svého vůdce Giczye být politicky blízko MDF a těmi, co si přáli více nezávislou stranickou politiku. K neúspěchu FKGP a KDNP přispělo i jejich spektrum tradičních voličů, které jim zajišťovalo jistou volební bezpečnost, na druhé straně je však limitovalo ve volební expanzi. MDF a Fidesz měly potenciál „catch-all“ strany, jak dokazuje vítězství MDF v prvních svobodných parlamentních volbách a vysoké volební preference Fideszu v roce 1992/1993. (Fowler 2004: 85-86)

16

V KDNP sílil odpor k autoritativnímu vedení strany Györgyem Giczyem a jeho spolupráci s radikálními FKGP a MIÉP, který vylučoval své odpůrce ze strany a kteří se pak mnohdy staly součástí parlamentní frakce Fideszu a později i samotné strany. (Benda 2003: 81)

30

V roce 1994 se Fidesz integroval mezi středopravé strany, MDF a umírněnou část KDNP. V průběhu roku 1997 byl středopravý blok poznamenán soutěţí Fideszu a FKGP o vůdcovství opozice a o spojenectví MDF a KDNP. Během let 1994-1998 vytvořil Orbán umírněnou středopravou formaci. Po úspěšných místních volbách v prosinci 1994 Fidesz a MDF v lednu 1995 vytvořily „Občanskou alianci“ (Polgári Szövetség) a otevřely rozhovory o moţné spolupráci, které se rozšířily i na křesťanské demokraty. Podle Orbána byla „Občanská aliance“ jediná moţnost poskytnutí alternativy koalici MSZP a SZDSZ. (History of Fidesz) Avšak i předseda FKGP Torgyán vyjádřil své přání shromáţdit MDF a KDNP pod svým vedením a za svého jednoznačného rivala označil Fidesz. (Fowler 2004: 86) Noví straničtí leadeři KDNP a MDF následně vyjádřili své přání spolupracovat s „národním táborem“ FKGP, které se ale nenaplnilo, neboť nová vedení obou partají neuspěla ve sjednocení svých členů za tímto cílem. Křesťanští demokraté se po dva a půl roku zmítali ve vnitřních konfliktech, zatímco skupina vedená Ivánem Szabó opustila MDF a zaloţila MDNP v březnu 1996. Vůdce MDF Sándor Lezsák nakonec souhlasil se spoluprací s Fideszem, jemuţ prudce stoupaly voličské preference, a díky své konzervativní image byl atraktivním partnerem. V prosinci 1997 se strany dohodly na volební koalici.17 V červenci 1997 byl dokončen rozpad KDNP, část jejich poslanců se připojila k Fideszu18, zatímco radikálnější části strany nabídla spolupráci FKGP. Na konci roku 1996 se Fidesz stal nejpopulárnější pravicovou stranou. (Fowler 2004: 88-89) V této době došlo ke spolupráci Fideszu a FKGP, nejprve pro volební a vládní účely a poté s úmyslem integrovat vedoucí členy strany. Tato fáze začala na podzim 1997 a byla dokončena na konci roku 2001. Malorolníci se začali věnovat spolupráci s Fideszem, neboť prohráli boj o vedení opozice a maďarské pravice. Torgyán opustil radikální skupinu křesťanských demokratů a vyloučil skupinu uvnitř své strany, která zastávala „antiFideszovské“ postoje. Fidesz stále doufal, ţe nebude muset s FKGP uzavřít koaliční vládu, k čemuţ ale nakonec po volbách v roce 1998 došlo. (Fowler 2004: 90)

4.4 Shrnutí První maďarská vláda slouţila Fideszu převáţně jako zdroj informací, která ukázala, ţe maďarská pravice vyloučila jakoukoli spolupráci se socialisty i liberály. Proto kdyţ Fidesz 17

Ve stejné době se Orbán nechal slyšet, ţe podmínky pro spolupráci občanských sil byly naplněny a vlajkovou lodí této spolupráce je Fidesz. (History of Fidesz) 18 Tvořili ji členové nově vzniklé Maďarské křesťansko-demokratické aliance (MKDSZ), která se odtrhla od KDNP. (History of Fidesz)

31

v roce 1994 zamítl pokusy o sblíţení od MSZP, naznačoval tím, ţe se přidal k bloku středopravých stran, a poloţil základy své pravicové identity. Obracením se retrospektivně na Antalla19, prvního premiéra demokratického Maďarska, Orbánovi pomohlo zajistit jistou solidaritu hlavních středopravicových elit, které zůstaly Antallově administrativě loajální. (Fowler 2004: 102) Socialistická

vláda

provedla

jednu

z nejradikálnějších

socioekonomických

reforem

v postkomunistickém regionu, čímţ vytvořila potenciálně silný ideologický základ pro pravicovou opozici na základě více nacionální, sociálně konzervativní a antikomunistické, avšak méně ekonomicky liberální pozici. Tato politická konstelace také posílila solidaritu v pravicovém táboře spolu se sdílenou představou společného nepřítele. Spolupráce pravicových stran začala jiţ v prosinci 1994 během místních voleb za účelem poráţky nové vládní administrativy. (Fowler 2004: 102-103) Voličům připadala přitaţlivá vnitřní jednota Fideszu ve srovnání s ostatními středopravými stranami. Předseda strany Orbán nebyl nikdy ve své funkci ohroţen (pouze předal vedení strany v roce 2000 Kövérovi, v roce 2001 Pokornimu a v roce 2002 přešlo předsednictví strany opět na něj). Celistvost Fideszu umoţnila straně ideologický posun do pravicového tábora stran a utváření politických partnerství za účelem vedení středopravého bloku. Navíc Fidesz nabídl odpadlíkům z ostatních pravicových formací místa ve vlastní straně a na stranické kandidátce, coţ byl klíčový mechanismus k integrování elit padlých stran. (Fowler 2004: 107) Podle Agnes Batory (2002) došlo v rámci změny orientace strany v polovině devadesátých let také v proměně rétoriky mladých demokratů k EU, jeţ se přesměrovala k více konzervativním koncepcím zaloţených na kulturních znacích a jiţ nepoţadovala co nejrychlejší integraci do EU, čímţ se ale nestala euroskeptickým subjektem. Jak konstatuje Stankov (2006), Fidesz povaţoval členství Maďarska v EU za návrat do rámce západní Evropy a za výzvu k rozvoji národní ekonomiky, členství bylo prezentováno jako soubor ekonomických výhod a ústupků suverenity volnému trhu.

19

V roce 2001 přijala Orbánova vláda kontroverzní zákon, jeţ přiznal zahraničním maďarským menšinám stejná práva jako vlastním občanům, a to zejména v oblasti školství a kultury. Orbán také v jistém smyslu navázal na tvrzení bývalého premiéra Antalla výrokem, ţe by se rád stal „premiérem 15 milionů Maďarů“. (Kontler 2008: 432)

32

5 Fidesz ve vládě 1998-2002 5.1 Parlamentní volby roku 1998 Ve volbách v roce 1990 i 1994 nedosáhl Fidesz významného úspěchu. Strana se však pod Orbánovým vedením transformovala a přesunula se ke konzervativní a národní rétorice. Přechod do křesťansko-konzervativního tábora jí umoţnil úzkou spolupráci s MDF, která vyústila ve volební spojenectví pro léta 1998 a 2002. Úspěšnost nového image strany potvrdil růst voličských preferencí, strana sbírala hlasy někdejších voličů FKGP a KDNP, které se růstem Fideszu dostávaly do marginálního postavení. KDNP se do parlamentu v roce 1998 nedostala, nahradila ji extrémistická MIÉP. Vítězem voleb se stala koalice Fideszu20 s MDF. FKGP dosáhla stále dobrého výsledku 12 %. Důsledkem vnitřních sporů ale dále oslabovala a fragmentovala se. (Hloušek 2005: 487-488) Hlavní předvolební rivalita proběhla poprvé mezi MSZP a Fideszem. Fideszu k vítězství v druhém kole voleb napomohlo staţení kandidátů ostatních středopravých stran, MDF, MDNP a FKGP. (Benda 2003: 83-85) V roce 1998 neměli občané jinou moţnost neţ volit jedinou politickou stranu s čistým štítem, Fidesz. První vláda MDF dokončila tranzici, ale způsobila mnoho bolesti a strachu. Vláda MSZP konsolidovala ekonomiku a demokracii, pro veřejnost však byla příliš zkorumpovaná a elitářská, navíc ekonomická šoková terapie zapříčinila mnoţství škod. Maďarská „nová pravice“ uspokojila potřebu společnosti po změně a bezpečnosti. V roce 1998 voliči očekávali od pravicového Fideszu konečné nastolení pořádku (Bozóki 2008: 198), a to přestoţe Fidesz vedl nacionalistickou volební kampaň doprovázenou spíše nerealisticky vypadajícími ekonomickými sliby. (srov. Balogh 1998) Jedním z volebních cílů Fidesz bylo obnovení národní sebeúcty. Podle strany by měl být maďarský národ pyšný a měl by věřit ve svou vlastní sílu. Vládní politika prosazovala opatrnost při kontaktu s integračními, globalizačními, modernistickými a kosmopolitními programy, důraz by se měl klást pouze na ekonomický pokrok. (Bozóki 2008: 204)

5.2 Politika a vztahy ve vládní koalici Hlavní zahraničněpolitickou prioritou mladých demokratů bylo dosaţení rychlého vstupu Maďarska do EU. Předvolební prohlášení o razantní obhajobě národních zájmů a tvrzení, ţe integrace je hlavně ekonomickou záleţitostí, se v praxi neprojevila nekompromisním

20

Fidesz obsadil 38,34 % křesel v parlamentu. (Benda 2003: 83)

33

přístupem při vyjednávání.21 Politika vlády vyvaţovala obhajobu národních zájmů Maďarska jako státu a obhajobu zájmů celého maďarského národa, tj. i zahraničních menšin. (Benda 2003: 85-86) Přestoţe kampaň strany naznačovala tvrdší přístup během vyjednávání s EU (jako opak umírněného vyjednávání předchozí vlády) a Orbán si vskutku vydobyl pověst tvrdého vyjednavače, vláda postupovala během vyjednávání s Unií rychle a bez větších problémů. Spolupráce mezi koaličními partnery Fidesz a MDF probíhala natolik dobře, ţe se strany dohodly na volebním spojenectví i pro následující celostátní volby (zčásti to bylo důsledkem nízké voličské podpory pro MDF, které by při samostatné kandidatuře pravděpodobně nepřekročilo nezbytnou hranici pěti procent hlasů). Naopak vztahy s druhým koaličním partnerem FKGP, a obzvláště s jejím vedením představovaným Torgyánem, směřovaly k otevřené roztrţce. Spory se dotýkaly společného kandidáta na prezidenta i správy rezortů svěřených malorolníkům. Strana se navíc zmítala ve vnitřních sporech, které byly způsobeny jejími leadery. Sám Torgyán přičítá vinu za rozklad FKGP v letech 2000-2001 spiknutí řízené Fideszem, jehoţ cílem bylo vytvořit v Maďarsku dvoustranický systém.22 (Benda 2003: 8687) Z připravovaných oslav tisíciletého výročí korunovace krále Štěpána v roce 2000 Fidesz udělal vládní prioritu. Historie zaloţení státu byla pro stranu důleţitá jako symbol počátku nové éry. Fidesz se navíc ve své kampani prezentoval jako strana budoucnosti, „nová pravice“, čemuţ tisícileté výročí a kalendářní nové milénium mohlo napomoci. Mystické zaloţení státu a jeho symboly byly velmi důleţité pro další strany „národního kempu“, FKGP a MDF, které sice byly součástí vládní koalice, ale zůstaly k Fideszu podezřívavé kvůli jeho liberální minulosti. Přijetím stejných postojů, jeţ zaujímaly FKGP nebo MDF, si mladí demokraté zlepšovali vlastní renomé. Přípravy oslav tisíciletého výročí korunovace sv. Štěpána měly dále odlišit současnou vládu od předchozí socialisticko-liberální administrativy a napomoci dále konsolidovat politickou pravici. (Fowler 2004: 66-67)

21

Jak konstatují Fiala a Pitrová, přístupové rozhovory s Maďarskem, které začaly v březnu 1998 ještě za vlády socialistů a liberálů, byly: „relativně bezproblémové.“ (Fiala, Pitrová 2009: 181) 22 Fidesz za dezintegrací malorolnické strany nestojí zcela nevinně. Podle programu Fideszu závisí efektivita vlády na schopnostech jejího ministerského předsedy. Cílem premiéra Orbána bylo totální ovládnutí koaličních partnerů a vlády a maximalizovat vlastní svobodu jednání. Moc ministerského předsedy sílila a nejdůleţitějším úkolem jeho úřadu se stalo odsunutí malorolnické strany od centra moci. (Bozóki 2008: 201)

34

5.3 Ovládnutí pravice 1998-2002 Integrace MDF a FKGP do jednotného Fideszem vedeného volebního bloku pokračovala, zatímco všechny tři strany byly u moci v letech 1998-2002. MDF se potýkalo s otázkou, zda by měla strana v příštích volbách kandidovat samostatně. Nový předseda strany zvolený v lednu 1999 Lezsák se snaţil o dosaţení tohoto úkolu spoluprací s Křesťankou lidovou stranou a dalšími malými stranami. Fidesz se však postavil proti jejich spolupráci a nadále poţadoval úzkou kooperaci všech středopravých stran (bez radikální MIÉP). MDF se proto v srpnu 2001 rozhodlo obnovit svůj volební pakt s Fideszem. (Fowler 2004: 90-91) Naproti tomu postoj Fideszu k FKGP zůstal v rámci spolupráce a malorolníci si zachovali svou nezávislost. Na podzim 2000 však série korupčních skandálů zničila Torgyánovu věrohodnost a sníţila podporu strany pod nezbytných pět procent, coţ proti němu postavilo stranickou opozici a malorolníci se rozdělili mezi Torgyánovy příznivce a odpůrce. Pro vedení Fideszu se FKGP stala přítěţí, a proto se od malorolníků odstřihl zastavením dialogu o volební spolupráci a ţádostí o Torgyánovu rezignaci. V prosinci 2001 Fidesz dosáhl dohody s největší skupinou uvnitř FKGP, která se postavila Torgyánovu vedení a která zahrnovala i ministry FKGP ve vládní koalici, díky níţ jedenáct členů strany mohlo kandidovat v příštích volbách na kandidátce Fideszu. (Fowler 2004: 91)

5.4 Postoj Orbánovy vlády a maďarské pravice k Evropské unii během vyjednávání o vstupu 1998-2002 Politici strany Fidesz viděli vstup do EU jako vyjednávání. Viktor Orbán si svými výroky, např. o ţivotě mimo Unii (Batory 2002: 5) získal pověst jednoho z nejotevřenějších kritiků z kandidátských států. Orbán měl jasně vymezený postoj k EU, jiţ si představoval jako unii národů s minimem nadnárodních prvků. Strana neopomněla zdůrazňovat, ţe Maďarsko, mateřská země všech etnických Maďarů23, zůstává její prioritou. Přestoţe vláda zaznamenala velký pokrok při uzavírání přístupových kapitol, národní zájmy ale nezůstaly bez povšimnutí, např. vyjednání přechodného období pro nabývání půdy v Maďarsku dalšími občany EU.24 (Batory 2002: 4-5)

23

Obhajoba zájmů všech Maďarů byla vţdy prioritou pro FKGP (Hrdličková 2008: 84), od níţ začal Fidesz přejímat části jejího programu. 24 „Ochrana“ maďarské půdy zůstala Orbánovou prioritou i nadále. Na konci března 2010 (ne náhodou těsně před blíţícími se parlamentními volbami) se Orbán nechal slyšet, ţe „(…) cizinci si zde (v Maďarsku) nikdy nekoupí ornou půdu, nehledě na to, co rozhodnou v Bruselu. Jsem zavázán chránit maďarskou půdu.“ (Hungary's centre-right party vows to ban foreign land buys) Fidesz se i nadále drţí sázky na nacionalistickou rétoriku.

35

Přestoţe MSZP i Fidesz deklarovaly vstup Maďarska do EU za svou zahraničněpolitickou prioritu, jejich rétorika byla odlišná. Premiér Orbán absolvoval mnoho konfrontací s Bruselem, naopak MSZP vsadila na smířlivý tón a spolupráci, která podle ní slouţí maďarským zájmům efektivněji. (Batory 2002: 7) Z politicky relevantních subjektů deklarovaly podporu vstupu země do EU všechny partaje aţ na radikálně pravicovou stranu MIÉP. Vládní koalice demonstrovala veřejnosti své úspěchy v uzavření všech podstatných přístupových kapitol. V politické kampani pro volby v roce 2002 se otázka EU objevovala velmi obecně, stranická prohlášení vyjadřovala obecnou podporu Unii jako celku (např. Fidesz) nebo apelovaly na ohroţení maďarské identity (MIÉP). Stranou byly ponechány konkrétnější otázky jako role Maďarska v EU nebo podíl země na financování společných politik. (Stankov 2006: 88-89) V okamţiku, kdy bylo jasné, ţe Maďarsko bude součástí vlny rozšíření v roce 2004: „(…) Fidesz-MPP tuto skutečnost v předvolební kampani 2002 prezentovala jako vlastní úspěch a dílčí nedostatky ve vyjednaných kapitolách omlouvala nutností kompromisního vyjednávání s MSZP.“ (Stankov 2006: 90). Fidesz lze označit za mírně euroskeptickou formaci, a to kvůli pravicové kritice EU, která podle strany příliš upřednostňuje „sociální Evropu“ na úkor volného trhu, ale také kvůli relativně vysoké podpoře nacionalismu. (Stankov 2006: 90) Orbán nepovaţuje vstup do EU za ohroţení „národního obrození“, naopak si myslí, ţe uvnitř EU kulturní identita Maďarů posílí. (Fowler 2004: 76) Oproti tomu MIÉP byla klasickým příkladem nacionalisticko-populistické strany, která vystupovala proti jakémukoli zahraničnímu vlivu v Maďarsku25 a zdůrazňovala „nutnou“ obranu maďarského národa. MIÉP se projevovala jako tvrdě euroskeptická formace a ostře se stavěla proti členství v EU za současného vstupu Slovenska a Rumunska do organizace. Odklon maďarské veřejnosti včetně voličů MIÉP od tvrdého skepticismu pro stranu signalizoval zmírnění jejích názorů a postupnou akceptaci členství. Po volbách v roce 2002 strana ztratila parlamentní zastoupení a její vliv na politické dění upadal. (Stankov 2006: 9192)

25

Zde se nám nabízí zajímavá paralela s projevem Viktora Orbána z března 2012, kde v souvislosti s kritikou EU vůči některým zákonům přijatým jeho administrativou prohlásil, ţe si Maďaři budou chránit svoji nezávislost, svobodu a ústavu a: „nebudou žít podle diktátu cizinců.“ (Balasz 2012)

36

FKGP se k evropské integraci nestavěla jednoznačně odmítavě, ale povaţovala ji za způsob posílení maďarského ekonomického rozvoje. Po volbách v roce 2002, kdy strana ztratila parlamentní zastoupení, však strana svůj postoj k EU vyostřila. (Stankov 2006: 92-93)

5.5 Shrnutí Od prosince 2001 bylo jasné, ţe Fidesz vstoupí do nadcházejících parlamentních voleb jako leader jediného volebního konglomerátu. Jednotný blok středopravých stran v čele s Fideszem se začal utvářet roku 1994 na základě organizační a volební spolupráce. U MDF, KDNP a FKGP upadající voličská podpora napomohla spuštění konfliktů o vedení stran, která jejich problém pouze zhoršila a postrčila strany nebo jejich elity k volební kooperaci s Fideszem. Naproti tomu ve Fideszu se odehrával sled kladných impulzů: vyšší voličská podpora udělala z Fideszu atraktivního partnera, strana také uspěla v integrování „padlých“ elit upadajících stran. Důraz na voliče a schopnost zorganizovat vztahy s ostatními středopravými stranami napomohli mladým demokratům k ovládnutí maďarské pravice. (Fowler 2004: 93) Za úspěchem Fideszu stál i volební systém, který upřednostňoval velké strany před malými. Pro velké strany byl rozhodující úspěch v jednomandátových obvodech; touha po výhře pohání stranickou volební spolupráci a bipolarismus. Naopak pro malé strany bylo nejdůleţitější překročení pětiprocentní volební klauzule v regionálním kole voleb, bez něj nebylo pravděpodobné, ţe by strany dosáhly vítězství v druhém, většinovém kole voleb. Maďarské středopravé strany odpověděly po roce 1994 na výstupy volebního systému ve formě jednotného volebního bloku.26 Umírnění křesťanští demokraté a malorolníci nesouhlasící s Torgyánovým vedením si uvědomili, ţe jakákoli nová strana, kterou by utvořili, by pravděpodobně nepřesáhla pětiprocentní hranici, čímţ by jen plýtvali hlasy voličů. Proto se rozhodli kandidovat pod záštitou Fideszu. S niţší vstupní klauzulí by pravděpodobně ani MDF nemuselo být tak důsledně inkorporováno do mladými demokraty vedeného bloku. Fidesz mezitím vyuţíval svou moţnou kontrolu nad velkým počtem křesel před i po roce 1998 k přitáhnutí klíčových postav upadajících stran, zabránil jim v samostatné kandidatuře a tím i zamezil promrhání hlasů pro středopravé strany. (Fowler 2004: 95) Během let 1998-2002 patřil Fidesz s premiérem Orbánem k zastáncům evropské integrace, která měla zaručit v prvé řadě ekonomický růst, a nebyla viděna jako ohroţení národní identity. Naopak EU měla přispět k překonání trianonského traumatu rozdělení národa a

26

Jiţ v roce 1994 Orbán prohlásil, ţe za neúspěchem pravice stojí rozdělené hlasy pro jednotlivé strany. (Fowler 2004: 95)

37

přinést mnohá práva a svobody maďarským menšinám ţijícím v sousedních státech, a tím přispět k posílení maďarské identity. „Až budeme v Evropské unii, tak se ze středně velké desetimiliónové země staneme velkým patnáctimiliónovým národem.“ (Palata 2002), prohlásil Orbán v březnu 2002 v maďarské Pécsi.

38

6 Maďarská pravice v opozici 2002-2010 6.1 Volby a kampaň roku 2002 V letech 1998-2002 zaznamenaly všechny strany s výjimkou Fideszu a MSZP úbytek voličských preferencí. Přes mírné výkyvy se podpora obou stran stabilizovala v polovině roku 2001 na úrovni kolem čtyřiceti procent. Ve FKGP pokračoval vnitřní rozkol, kdy skupina jejích členů podepsala v prosinci 2001 dohodu s Fideszem, na jejímţ základě byli členové skupiny zařazeni do kandidátky Fideszu. (Benda 2003: 88-89) Volby roku 2002 zaznamenaly rekordní volební účast (71 % v prvním kole a 73 % ve druhém), byla zde velmi silná polarizace a proběhla dosud nejvíce emocionálně nabitá volební soutěţ. Přestoţe průzkumy veřejného mínění uváděly za vítěze voleb Fidesz, strana vedla velmi negativní a útočnou kampaň, neboť se bála své poráţky.27 Důvody jeho konečné poráţky28 byly převáţně v konfrontačním stylu, v chybách během vládního období a v chybách, kterých se dopustili během volební kampaně. Během své předvolební kampaně na konci února 2002 se Fidesz posunul příliš blízko ke krajní pravici, aby přitáhl voliče MIÉP, ale pro stranu pak bylo příliš pozdě, aby se vrátila zpět k centru na konci března. Zůstala uvězněna ve své krajně pravicové rétorice. Naopak MSZP byla schopna vyplnit vakuum v centru politického spektra svou umírněnou kampaní. Co Fidesz získal na pravici, ztratil ve středu. (Bozóki 2008: 209-210) Stejně jako při předchozích volbách v roce 1998 Fidesz přitvrdil volební kampaň nacionalistickými výroky. V únoru 2002 se kritika Viktora Orbána obrátila proti Benešovým dekretům, kdy na půdě Evropského parlamentu prohlásil: „Podle mého osobního přesvědčení nejsou Benešovy dekrety v souladu s právními zásadami Evropské unie, a tak si dovedu velmi těžko představit, že by se nějaký stát stal členem Evropské unie s tím, že si ve vlastním právním řádu ponechá dekrety, právní normy, které jsou v příkrém rozporu s právními zásadami Unie.“ (Viktor Orbán v Bruselu) Svým výrokem si vyslouţil pochvalu v Maďarsku, ale i velkou kritiku ze zahraničí, např. od tehdejšího slovenského premiéra Mikuláše

27

Ve volební kampani v roce 2002 Fidesz zdůrazňoval své úspěchy při vyjednávání s EU. Faktorem, který stál za radikalizací Fideszu, byla předpokládaná těsná soutěţ během voleb. Strana se snaţila nejlépe zhodnotit své šance zajištěním dodatečné podpory, která mohla naklonit přízeň směrem ke koalici Fidesz-MDF nejlépe tak, ţe zajistí vysokou volební účast svých příznivců a apelováním na sympatizanty radikální pravice. (Batory 2002: 5) 28 Výsledky v jednomandátových obvodech zajistily konečné vítezství pro Fidesz-MDF (48,70 % mandátů), nikoliv však nadpoloviční parlamentní většinu. Vládu tedy sestavila MSZP spolu s SZDSZ. (Nikolenyi 2004: 1049)

39

Dzurindy, který Orbána přímo obvinil ze zneuţití problému Benešových dekretů z důvodu zvýšení počtu svých voličů pro nadcházející dubnové parlamentní volby. (Fisher 2002) Dalším výrokem si snaţil Fidesz získat podporu pro druhé kolo voleb, neboť překvapivě prohrál to první. Orbán rozpoutal nejtvrdší volební kampaň v historii země a neostýchal se opět pouţít otázku zahraničních maďarských menšin, kdy prohlásil, ţe: „maďarskou vlastí je Karpatská kotlina“ (Palata 2002), která však zahrnuje celé Slovensko. Jeden z důvodů, proč Fidesz začal usilovat o radikálně pravicové voliče, např. útokem na legálnost Benešových dekretů, můţeme najít ve změně mezinárodního klimatu. Události 11. září 2001 obecně zvýšily podporu pravici, popularita stoupla i mladým demokratům, ale zároveň způsobily, ţe koalice s antiamerickou MIÉP byla politicky neprůchodná29, přičemţ Viktor Orbán však takovou koalici zřetelně nikdy nevyloučil30, a povolební spolupráce s MIÉP byla pravděpodobně součástí jeho strategie. Po teroristických útocích Fidesz neměl jinou moţnost neţ obrátit bývalé voliče MIÉP na svou stranu a zabránit jejímu opětovnému zvolení do parlamentu.31 (Bozóki 2008: 210) Fidesz vedl národně-symbolickou kampaň, např. výše zmíněné oslavy tisíciletého výročí korunovace sv. Štěpána v roce 2000 nebo otevření národního divadla. MSZP na druhé straně zvolila umírněnou kampaň za účelem získání nerozhodnutých středových voličů. Poráţka Fideszu ve volbách znamená, ţe strana selhala ve snaze získat všechny pravicové voliče, ale jednoznačně stojí za marginalizací MIÉP. MÍÉP nebyla schopna získat nové voliče. Nerozhodnutí voliči si vybírali mezi mladými demokraty a socialisty, neboť byli bojem dvou největších stran mobilizováni. (Bozóki 2008: 211-213) Z malých stran ztratila v prvním kole voleb nejvíce FKGP, která přišla o 92,9 % hlasů oproti předchozím volbám, následovala SZDSZ a MIÉP, jeţ ztratila pouze 1,4 % hlasů oproti roku 1998.32 K neúspěchu MIÉP přispěla i větší volební účast neţ při předchozích volbách. (Nikolenyi 2004: 1050) Maďarské parlamentní volby v roce 2002 jsou příkladem negativního efektu polarizace na populistické, radikálně pravicové strany. Intenzivní soutěţ mezi sociálněliberálním blokem reprezentovaným MSZP a SZDSZ na straně jedné a nacionálně29

Spojené státy daly Orbánovi jasně najevo, ţe případná vládní koalice s MIÉP by měla pro Maďarsko neblahé důsledky. Proto se Orbán rozhodl hrát tvrdě nacionalistickou kartou a přetáhnout k sobě bývalé voliče MIÉP, a tak se vyhnout budoucí nutnosti utvoření společné koalice. (Fisher 2002) 30 Zatímco Rakousko bylo dočasně odděleno od EU kvůli účasti radikálního Jörga Haidera na vládní koalici v roce 2000, Orbán nezaváhal přivítat premiéra Wolfganga Schüssela v Budapešti, čímţ udělal jasno, ţe koalice mezi středopravou a krajně pravicovou stranou je pro něj přijatelná. (Bozóki 2008: 210) 31 Fidesz se proto začal prezentovat jako jediná volba pro „pravé maďarské patrioty“. (Fisher 2002) 32 MIÉP obdrţela 4,37 % hlasů, ke vstupu do parlamentu jí chybělo 35 511 hlasů. (Šedo 2002)

40

konzervativním blokem zastoupeným stranou Fidesz a MDF na straně druhé zanechal pouze malý prostor pro MIÉP. Nebyla to pouze nacionální a populistická Orbánova kampaň, která zabránila MIÉP získat zklamané nacionální voliče, ale také polarizace společnosti se dostala na postkomunistické maximum. (Muddle 2007: 240) Volební koalice Fidesz s MDF po volbách dále nepokračovala v integraci obou stran, neboť MDF trvala na své nezávislosti a vytvořila samostatnou parlamentní frakci. (Benda 2003: 9091) Přestoţe blok Fidesz-MDF nakonec volby nevyhrál, svou nepřetrţitou spoluprací přispěl ke konsolidaci maďarské pravice, k překonání její fragmentace a v důsledku toho i k vytvoření rovnováţného stranického systému. (Nikolenyi 2004: 1056)

6.2 Vstup do Evropské unie a první volby do Evropského parlamentu Zatímco do voleb roku 2002 Fidesz uţíval nacionální rétoriku pouze před parlamentními volbami roku 1998 a v průběhu přípravy na volby další v roce 2002, po prohře v dubnu 2002 Fidesz sází na národní kartu téměř neustále. V prosinci 2002 se útočně ohradil proti vládnoucím socialistům s naráţkou na jejich komunistickou minulost. „Stejní lidé, kteří nás učili o socialistickém internacionalismu, nám nyní říkají, jak být pravými Evropany.“ (Green 2002) Lze říci, ţe během osmi let strávených v opozici Fidesz vedl permanentní protivládní kampaň, coţ dokazuje např. podpora referenda o rozšíření práv zahraničních Maďarů v roce 2004.33 Nevýznamnější zahraničněpolitickou událostí byl jednoznačně vstup země do EU 1. května 2004, který představoval základní cíl zahraniční politiky demokratického Maďarska od roku 1989. Vstup do Unie byl široce podporován veřejností a skončil s výsledkem 87,76 % hlasů pro přistoupení, ale za relativně nízké volební účasti 45,6 %, která byla důsledkem všeobecného nezájmu společnosti o zahraniční politiku. (Rácz 2007: 42) Nelze říci, ţe by vstup do EU představoval významný předěl v rétorice a politice Fideszu vůči této organizaci, jakým byly např. národní volby.

33

Referendum se týkalo myšlenky, která byla prezentována pravicí jiţ od přechodu k demokracii, tedy zaručení maďarského občanství etnickým Maďarům ţijícím v zahraničí. Opoziční Fidesz na rozdíl od levicové administrativy iniciativu otevřeně podpořil. Politická motivace Fideszu byla dvojí. Za prvé, chtěli pouţít referendum k útoku na vládní koalici. Druhý důvod, který nebyl vyjádřen veřejně, byl, ţe mezi zahraničními Maďary měla politická pravice a nacionální programy většinovou podporu. Proto kdyby získali maďarské občanství společně s právem volit, konstituovali by se z nich převáţně pravicoví voliči, konkrétně voliči Fideszu, coţ mohlo mít rozhodující dopad v příštích parlamentních volbách. (Rácz 2007: 43-44) Výsledek referenda nakonec nebyl pro vládu závazný díky nízké volební účasti.

41

Volby do Evropského parlamentu (EP)34 konané 13. června 2004 byly doprovázeny stejnou ignorancí voličů jako předchozí referendum (volební účast dosáhla 38,5 %). Osm politických stran sestavilo stranickou kandidátku, ale pouze čtyři z nich (všechny s parlamentním zastoupením) překročily volební práh. Vítězem voleb se stal Fidesz s 47,4 % hlasů a obsadil dvanáct křesel v Evropském parlamentu. Strana svůj výsledek interpretovala jako vítězství v domácí politice. Vládní koalice (MSZP získala devět mandátů, SZDSZ dva) rovněţ povaţovala své hlasy jako důleţitý znak veřejné podpory. Maďarští europoslanci úzce spolupracují se svými stranami navzdory členství v politických frakcích. (Rácz 2007: 42-43)

6.3 Parlamentní volby v roce 2006 a rozvoj stranického systému Před volbami v roce 2006 měly dvě malé strany, MDF a SZDSZ, jen minoritní podporu, která vzbudila otázku, zda si strany udrţí parlamentní zastoupení. SZDSZ deklarovala nesčetněkrát svou podporu MSZP. Pozice MDF byla sloţitější. Někteří její členové podpořili úzkou kooperaci s Fideszem, zatímco další trvali na nutnosti nezávislé politiky. Během volební kampaně Fidesz tlačil na MDF za účelem přesvědčení strany, aby se s ním spojila. Přesto jen malý počet politiků MDF přešel k mladým demokratům a strana ve volbách kandidovala samostatně. (Rácz 2007: 47) Ve volbách konaných v dubnu 2006 MSZP získala 43,21 % a vyhrála v obou kolech, Fidesz v alianci s křesťanskými demokraty dosáhl na 42,03 %, SZDSZ na třetím místě získalo 6,5 % hlasů a poslední MDF si zajistilo parlamentní zastoupení výsledkem 5,04 %. MSZP spolu s SZDSZ získala nadpoloviční většinu 210 mandátů. Pravicová opozice se vůči opětovné vládě socialistů s liberály nesjednotila a MDF se od agresivní protivládní kampaně Fideszu snaţilo co nejvíce distancovat. (Rácz 2007: 47-48) Výsledky voleb roku 2006 ukázaly stabilitu maďarského stranického systému. Do parlamentu se dostaly čtyři strany, bylo vytvořeno pět stranických frakcí.35 Během roku 2006 eskalovalo napětí mezi stranou Fidesz a MDF. MDF se nakonec snaţilo vytvořit vlastní pozici ve středu politického tábora, mezi MSZP a Fideszem, a odmítlo spolupráci s Ferencem Gyurcsánym i Orbánem jako potencionálními ministerskými předsedy, čímţ opustilo pravicový tábor. Avšak rozvoj třípólového stranického systému je brzděn malou velikostí MDF a faktem, ţe vedení 34

Maďarští voliči měli moţnost zvolit dvacet čtyři nových europoslanců, v roce 2009 se jejich počet sníţil na dvacet dva. Celé území Maďarska tvoří jeden volební okruh a voliči si vybírají z kandidátních listin. Při volbách do EP stejně jako u voleb do národního parlamentu platí pětiprocentní vstupní klauzule. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 221) 35 KDNP si navzdory volební koalici s Fideszem vytvořila frakci vlastní. Avšak podpora strany veřejností se pohybuje pod jedním procentem hlasů a její vedoucí představitelé měly povinnost koordinovat své akce s Fideszem, fungování parlamentu se tedy blíţilo formátu čtyř stran. (Enyedi 2007: 120)

42

strany stále povaţuje stranický systém jako rozdělený na dvě poloviny s MDF na jeho pravé straně. (Enyedi 2007: 120) Problém nacionalismu ztratil po roce 2004 svou relevanci po neúspěchu referenda na rozšíření práv občanů na Maďary ţijící v zahraničí. Přesto se pravice nadále vydává za „národní“ blok. Ekonomické záleţitosti hrají sekundární roli, jsou do značné míry irelevantní v ideologii stran, hrají však významnou roli v jejich kampaních. V roce 2006 byl ekonomický profil levicových stran pravicový, naopak ekonomická politika pravice byla do značné míry levicová. (Enyedi 2007: 123) Fidesz zintenzivnil svou protivládní kampaň ihned po volbách a zvláště po odhalení skandálního

tajného

projevu

premiéra

Gyurcsányho.

Fidesz

zorganizoval

mnoho

protivládních demonstrací, poţadoval Gyurcsányho rezignaci a měl pravděpodobně vliv i na vlnu násilí v ulicích Budapešti během padesátého výročí sovětské okupace v říjnu 2006. Orbán se svou kampaní snaţil získat všechny maďarské pravicové voliče. (Smith 2006)

6.4 Druhé volby do Evropského parlamentu a nástup Jobbiku „Eurovolby rozhodnou o tom, kolik poslanců bude v Bruselu zastupovat zájmy Maďarů.“ (Vlček 2009), nechal se slyšet Viktor Orbán měsíc před nadcházejícími volbami do EP v květnu 2009 na předvolebním mítinku slovenské Strany maďarské koalice (SMK). Maďaři ţijící v zahraničí by podle Orbána měli volit promaďarsky orientované strany. Ve stejném měsíci Orbán prohlásil, ţe podpoří vznik autonomie pro zahraniční maďarské menšiny a kritizoval současnou i předchozí maďarskou vládu za to, ţe pro Maďary ţijící za hranicemi mateřské země nedělá dost. (Vlček 2009) Jedním z moţných důvodů pro nacionální rétoriku Fideszu byly tentokrát stoupající preference krajně pravicového Jobbiku, jehoţ příznivci se stali bývalí voliči jak socialistů, tak mladých demokratů. Přestoţe se Fidesz stal jasným vítězem voleb se čtrnácti křesly z dvaadvaceti, Jobbik předčil volební průzkumy a dosáhl na tři mandáty. „Otázkou však zůstává, jak se může Fidesz vypořádat s krajně pravicovými voliči, když strana Jobbik nechce náležet do velkého pravicového bloku.“ (Antall 2009: 118-119) Fidesz rovněţ pokračoval ve své protivládní kampani, kdy se snaţil proměnit volby do EP v referendum o setrvání stávající vlády u moci a měl v úmyslu donutit ji svým předpokládaným vítězstvím k rezignaci. Proto se stalo, ţe jádrem evropského programu Fidesz byla politika vlád, které byly u moci od roku 2002. Strana poloţila tenkou dělicí čáru mezi příleţitostmi v rámci EU a neúspěšnou vládní politikou. Cesta, jak hájit maďarské zájmy, byla poslat co nejvíce zástupců Fideszu do EP. Jedná se tedy o program strany 43

připravující se na nadcházející parlamentní volby v roce 2010 a demonstruje připravenost Fideszu vládnout. Strana uznává schopnost EU vytvářet politiku, nicméně chce při rozhodovacích procesech zdůraznit národní stránku. (Antall 2009: 120-122) Volební program Fideszu se v mnohém shodoval s programovým prohlášením EPP, samotná kampaň se uţ evropských otázek příliš nedotkla, ale soustředila se na kritiku vlády socialistů a snahu o jejich předčasný odchod. Velmi silnou domácí i zahraniční reakci vyvolal společný kongres Fideszu a slovenské SMK uskutečněný na Slovensku. (Antall 2009: 135-136) Ačkoli však MSZP utrpěla drtivou poráţku (zvoleni byli pouze čtyři její kandidáti, o pět méně neţ v předchozích evropských volbách), volby se v referendum nezměnily a menšinová socialistická vláda vedená Gordonem Bajnaiem doslouţila svůj čtyřletý mandát do konce. (Antall 2009: 118) Volby do EP skončily předpokládaným vítězstvím Fideszu a neúspěchem MSZP a SZDSZ. Překvapivě svůj jeden mandát obhájilo MDF a strana Jobbik získala navzdory průzkumům tři poslanecké mandáty.36 Evropské volby posílily pozici strany Fidesz, která obdrţela nadpoloviční většinu hlasů a zvýšila svůj počet zástupců v EP ze dvanácti na čtrnáct. Jobbik zaplnil vakuum po straně MIÉP, jeţ se do té doby snaţil vyplňovat Fidesz a svou podporou představuje výzvu Orbánovi i ostatním stranám pravice. (Antall 2009: 138-139)

6.5 Shrnutí V roce 2002 došlo k sjednocení pravice. O svou podporu přišla krajně pravicová MIÉP a katastrofální voličská ztráta postihla malorolníky. Část politické agendy rozštěpené strany pak převzal Fidesz, jak dokazuje vysoká podpora formace na venkově. Významné vyzdvihování národních motivů během volební kampaně Fideszu naznačuje přebírání určitých prvků od MIÉP. Fidesz si upevnil své dominantní postavení na pravici. (Šedo 2002) Ve sledovaném období byl postoj mladých demokratů k EU poněkud sporný, kdy se na shromáţdění Fideszu v maďarské Miskolci na konci ledna 2009 jeho členové vyjadřují o nutnosti přehodnocení členství země v Unii, přestoţe předseda strany Orbán pár dnů před shromáţděním mluvil o EU v pochvalných termínech. (Fidesz and the European Union) Kritika EU mohla být součástí strategie Fideszu o zisk krajně pravicových voličů, kteří se převáţně staví proti členství v EU a vnějšímu ovlivňování země. 36

V programu strany Jobbik byla EU vyobrazena jako „(…) peníze požírající byrokratická říše zla“ (Antall 2009: 127). Nabízí alternativní variantu současnému institučnímu schématu EU; ne Unie, ale evropská spolupráce nemá jinou alternativu, současná podoba můţe být zjednodušena jako kruh evropských národů. (Antall 2009: 127-128)

44

Do obou voleb do EP Fidesz představil koherentní a ucelený program, který se v mnohém shodoval s programem EPP, a projevil zájem o evropskou politiku. V programu uznává schopnost EU vytvářet politiku a tuto její roli respektuje, nicméně přesto chce v rozhodovacích procesech zdůraznit národní stránku. (Antall 2009: 122) Přikládal volbám větší význam neţ vládnoucí socialisté, ovšem ne z hlediska příleţitosti ovlivnit evropskou politiku, nýbrţ za účelem demonstrace veřejné podpory. Fidesz ve volbách neopomněl zdůrazňovat národní témata a svá vítězství ve volbách vţdy interpretoval jako vítězství v domácí politice. Z výsledku voleb do EP můţeme vyvodit, ţe současný maďarský stranický systém je v procesu tranzice. Dřívější ustálený systém dvou stran (MSZP a Fidesz) a systém malých stran (MDF a SZDSZ) je u konce. Tato situace byla způsobena drtivou poráţkou socialistů i svobodných demokratů na straně jedné a posílením Fideszu na straně druhé (mladí demokraté získali tři krát více hlasů neţ vládní strany). Strana MSZP se svým volebním výsledkem stala téměř středně velkou stranou, coţ potvrdily i národní parlamentní volby v roce 2010. Volby byly poslední kapkou pro dezintegraci SZDSZ. Vítězi voleb jsou Fidesz a Jobbik, opoziční strany volily čtyři pětiny voličů, čímţ vyjádřili svou nespokojenost s dosavadní administrativou. (Sándor, Stumpf, Vass 2009: 284-285) Nejvýznamnějším výsledkem voleb byl nástup Hnutí za lepší Maďarsko, který se postavil proti Fideszu, a byl schopen získat jeho bývalé voliče i někdejší voliče MSZP. Svou antiromskou politikou se Jobbik staví do pozice ochránce maďarské společnosti (tradiční domény Fideszu). K jeho úspěchu přispělo i zformování „Maďarské gardy“ a jeho podpora v době, kdy stál mimo maďarský parlament, naznačovala přání voličů po změně stranického systému. Růst jeho preferencí odráţí problémy maďarské společnosti, jako rozčarování nad procesem tranzice, problém koexistence s romskou menšinou a povahu globálních ekonomických vztahů. Pro Fidesz to znamená, ţe musí čelit výzvě, kterou Jobbik představuje, zvláště poté, co po roce 2010 zasedá v parlamentu.37 (Antall 2009: 141-142)

37

Orbán se nedívá na vysokou podporu Jobbiku a jeho výsledek v evropských i celostátních volbách přívětivě. Jobbik ve volbách dosáhl nejlepšího výsledku pro krajně pravicové strany od roku 1989. Kampaň Fideszu před parlamentními volbami v roce 2010 tak byla velmi populistická, přestoţe vítězství Fideszu bylo obecně očekáváno: Orbán slíbil, ţe sníţí daně, během deseti let vytvoří jeden milión nových pracovních míst a omezí deficit státního rozpočtu. (Bilefsky 2010)

45

7 Závěr Během své více neţ dvacet let dlouhé historie Fidesz prošel výraznou proměnou, z malého generačního uskupení se postupně stal hlavním představitelem nejen maďarské pravice, ale po roce 2010 i většiny stranického spektra. Úspěch si mladí demokraté zajistili konzervativní a národní rétorikou stejně jako charismatickým a jednotným vedením. Svůj podíl na něm měla i fragmentovaná maďarská pravice zmítaná vnitřními spory, první dvě maďarské vlády, jeţ nezískaly úplnou podporu veřejnosti a bývalý volební systém znevýhodňující malé strany, které pak preferovaly společnou kandidátku s Fideszem před samostatnou kandidaturou. Vztah Fideszu k Evropské unii prošel stejně jako strana samotná několika proměnami, od vstupu do EU jako hlavní zahraničněpolitické priority aţ po nynější kritiku Unie ze strany Fideszu a kritiku kroků maďarské vlády ze strany EU. První ostřejší tóny k evropské integraci, především k podmínkám vstupu Maďarska do EU, pronesla strana před volbami v roce 1998 (nikoliv před dvěma předchozími, neboť v té době byla součástí liberálního tábora stran). Kritika však nebyla způsobena změnou postoje Fideszu k Unii jako takové, nýbrţ byla součástí kampaně proti tehdejší socialisticko-liberální vládě a měla straně zajistit podporu většiny pravicových voličů. Během let 1998-2002, kdy byl Fidesz součástí vládní koalice, pak došlo k návratu ke smířlivějšímu postoji k Unii. Před dalšími volbami v roce 2002 Fidesz opět svá prohlášení na účet EU vyostřil a tak tomu zůstalo po celých osm let, které strávil v opozici, a během nichţ neustával v ataku na tehdejší administrativu. Z hlediska odpovědi na hlavní výzkumnou otázku nelze říci, ţe by Fidesz úmyslně měnil svůj program vůči EU k zisku pravicových voličů a marginalizaci konkurenčních stran pouze před volbami, ale změny rétoriky byly od roku 2002 součástí jeho kampaně s cílem dosaţení parlamentní většiny a obnovy jeho vlády. Období, kdy Viktor Orbán a mladí demokraté tvořili hlavní část vládní koalice a kdy byly vyjednávány podmínky vstupu země do EU, neovlivnilo významně jejich vztah k evropské integraci. Vyjednávání byla relativně bezproblémová a Fidesz si připisoval všechny úspěchy, jichţ bylo dosaţeno. Situace druhé Orbánovy vlády je do jisté míry výjimečná, neboť strana disponuje pohodlnou parlamentní většinou, ale přesto pokračuje v národní rétorice a kritizuje EU, která se postavila proti několika kontroverzním zákonům přijatých Orbánovou administrativou. V březnu 2012 během oslav výročí maďarské revoluce roku 1848/1849 Orbán prohlásil, ţe: „Maďaři píšou svoji vlastní ústavu a nepotřebují nevyžádanou pomoc od cizinců, kteří si přejí řídit naše 46

kroky.“ (Balasz 2012) Napadl také kritiku ze strany EU vůči novému zákonu, který omezuje nezávislost centrální banky a naznačil, ţe bude bránit národní ekonomiku proti zásahům zvenčí, čímţ se odklonil od své deset let staré vize z března 2002, ţe Maďarsko v roce 2007 příjme společnou evropskou měnu. Jednou z podmínek přijetí eura je totiţ úplná nezávislost centrální banky. (Balasz 2012, Palata 2002) Strana pravidelně uţívá nacionalistické rétoriky před celostátními volbami za účelem minimalizace podpory ostatních pravicových stran a ovládnutím celé pravice. Tento cíl byl dosaţen v roce 2002 spolu s dezintegrací malorolníků a neobnovením parlamentního zastoupení MIÉP. Nyní však strana musí čelit dvěma novým pravicovým uskupením, zelené LMP a extrémně pravicovému Jobbiku, přičemţ hlavně Jobbik představuje pro Fidesz výzvu svými rostoucími preferencemi, přebíráním jeho voličů a odmítáním politiky mladých demokratů. Volby do EP povaţuje strana za významné (vţdy měla připraven evropský program), ale pouze s ohledem na domácí politiku. Jelikoţ během obou uskutečněných voleb (v roce 2004 a 2009) byl Fidesz součástí opozice, vítězství v evropských volbách povaţoval za důkaz přízně veřejnosti v národní politice a pokračoval ve svých útocích na stávající levicovou vládu. V budoucnosti lze očekávat, ţe se Fidesz pokusí přetáhnout na svou stranu voliče zelené LMP, k čemuţ má pravděpodobně napomoci i nový volební systém navrţený a schválený Orbánovou administrativou, který ztěţuje podmínky kandidatury malých formací a posiluje většinovou sloţku voleb. Nový volební systém můţe mladým demokratům dále pomoci omezit sílící Jobbik, který po posledních parlamentních volbách představuje třetí nejsilnější stranu v zemi. Další část úsilí o zisku voličů Jobbiku můţe být skutečnost, ţe se Fidesz snaţí naplňovat priority z volebního programu této extrémně pravicové strany, který se příliš nelišil od jeho vlastního (Jobbik's campaign promises are being fulfilled by Fidesz), např. sníţením daní a vytvořením nových pracovních míst. Je otázkou, zda si Fidesz udrţí podporu svých vlastních voličů, neboť svými politickými kroky sklízí silnou kritiku ze zahraničí i z domova. Strana si však i nadále udrţuje náskok před ostatními, podle průzkumu z března 2012 by ji volilo čtyřicet jedna procent respondentů, a socialisty i Jobbik nechává daleko za sebou. (Fidesz, Socialists gain support over Jobbik in latest Ipsos poll)

47

8 Seznam použitých zkratek ECR - European Conservatives and Reformists Group (Evropští konzervativci a reformisté) ELDR - European Liberal Democrat and Reform Party (Evropská liberálně demokratická a reformní strana) EP – European Parliament (Evropský parlament) EPP – European People´s Party (Evropská lidová strana) EU – European Union (Evropská unie) Fidesz – Fiatal Demokraták Szövetsége (Svaz mladých demokratů) Fidesz-MPP – Fiatal Demokraták Szövetsége – Magyar Polgári Párt (Svaz mladých demokratů – Maďarská občanská strana) FKGP – Független Kisgazdapárt (Nezávislá malorolnická strana) Jobbik - Jobbik Magyarországért Mozgalom (Hnutí za lepší Maďarsko) KDNP – Kereszténydemokrata Néppárt (Křesťanskodemokratická lidová strana) LMP - Léhet más a politika (Politika můţe být jiná) MDF – Magyar Demokrata Forum (Maďarské demokratické fórum) MDNP – Magyar Demokrata Néppárt (Maďarská demokratická lidová strana) MIÉP - Magyar Igazság és Élet Pártja (Strana maďarské spravedlnosti a ţivota) MKDSZ - Magyar Kereszténydemokrata Szövetség (Maďarské křesťansko-demokratické aliance) MP – Munkáspárt (strana práce) MSZDP - Magyarországi Szociáldemokrata Párt (Sociálnědemokratická strana Maďarska) MSZMP – Magyar Szocialista Munskápárt (Maďarská socialistická dělnická strana) MSZP – Magyar Szocialista Párt (Maďarská socialistická strana) PES – Party of European Socialists (Strana evropských socialistů) SMK – Strana maďarskej koalície (Strana maďarské koalice) SZDSZ – Szabad Demokraták Szövetsége (Svaz svobodných demokratů) 48

9 Seznam použitých zdrojů 9.1 Literatura Antall, Attila: Maďarsko. In: Cabada, Ladislav; Hloušek, Vít a kol.: Eurovolby 2009: Prostor pro evropeizaci politických stran ve středovýchodní Evropě? Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2009, s. 118-142. Batory, Agnes (2002): Attitudes to Europe: Ideology, Strategy and the Issue of European Union Membership in Hungarian Party Politics. Party Politics. SAGE Publications. Vol. 8, No. 5, pp. 525-539. Bathory, Agnes (2002): The Political Context of EU Acession in Hungary. International

Relations

and

Security

Network

on-line:

. Ověřeno k 23. 11. 2011. Benda, Lukáš: Maďarsko. In: Cabada, Ladislav; Dvořáková, Vladimíra a kol.: Komparace politických systémů: nové demokracie střední a východní Evropy. Oeconomica, Praha 2004, s. 59-76. Benda, Lukáš: Nacionalismus v současném maďarském stranickém systému. In: Dančák, Břetislav; Fiala, Petr: Nacionalistické politické strany v Evropě. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno 1999, s. 110-118. Benda, Lukáš: Republika Maďarsko. In: Fiala, Petr; Holzer, Jan; Strmiska, Maxmilián a kol.: Politické strany ve střední a východní Evropě: ideově-politický profil, pozice a role politických stran v postkomunistických zemích. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno 2002, s. 223-248. Benda, Lukáš: Stranický systém Maďarska. In: Fiala, Petr; Herbut, Ryszard a kol.: Středoevropské systémy politických stran: Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno 2003, s. 55104. Benda, Lukáš: Maďarská republika. In: Dančák, Břetislav; Mareš, Miroslav (eds): Zahraniční politika politických stran v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno 2000, s. 4062. Bozóki, András (2008): Consolidation or Second Revolution? The Emergence of New Right in Hungary. Journal of Communist Studies and Transnational Politics. Vol. 24, No. 2, pp. 191-231. 49

Cabada, Ladislav; Ţeníšek, Marek (2003): Smíšené volební systémy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova, s. 103-109. Čaloud, Dalibor: Supersmíšené systémy (supermixed systems). In: Chytilek, Roman; Šedo, Jakub (eds.): Volební systémy. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno 2004, s. 155-157. Dieringer, Jürgen (2009): Das politische System der Republik Ungarn: Entstehlunk – Entwicklung – Europäisierung. Opladen; Farmington Hills, MI, Barbara Budrich. Enyedi, Zsolt: Playing with Europe: The Impact of European Integration on the Hungarian Party System. In: Lewis, Paul G.; Mansfeldová, Zdenka (eds): The European Union and party politics in Central and Eastern Europe. Palgrave Macmillan, Houndmills 2006, s. 64-85. Enyedi, Zsolt: Stability in the Shadow of Chaos. The Hungarian Party System in 2006. In: Hloušek, Vít; Chytilek, Roman (eds.): Parlamentary Elections and Party Landscape in the Visegrád Group Countries. Democracy and Culture Studies Centre (CDK), Brno 2007, s. 116-134. Enyedi, Zsolt: The Survival of the Fittest: Party System Concentration in Hungary. In: Jungerstam-Mulders, Susanne (eds.): Post-communist EU member states : parties and party systems. VT, Ashgate, Burlington 2006, s. 177-199. Fiala, Petr; Pitrová, Markéta (2009): Evropská unie. 2. doplněné vydání. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno. Fidesz

and

the

European

Union

(2009).

Hungarian

Spectrum

on-line:

. Ověřeno k 18. 4. 2012. Fowler, Brigid (2004): Concentrated Orange: Fidesz and the Remaking of the Hungarian Centre Right, 1994-2002. Journal of Communist Studies and Transnational Politics. Vol. 20, No. 3, s. 80-114. Fowler, Brigid (2004): State, Europe and National Revival in Hungarian Party Politics: The Case of the Millennial Commemorations. Europe-Asia Studies. Vol. 56, No. 1, s. 57-83. Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír (2004): Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Masarykova univerzita, Brno, s. 102–124.

50

Hloušek, Vít: Maďarsko. In: Strmiska, Maxmilián; Hloušek, Vít; Kopeček, Lubomír; Chytilek, Roman: Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů. Portál, Praha 2005, s. 480-495. Hrdličková, Blanka: Maďarsko: Pravicové reformy pod taktovkou socialistů. In: Cabada, Ladislav a kol.: Nové demokracie střední a východní Evropy. Oeconomica, Praha 2008, s. 66-85. Höllander, Michael (2003): Konfliktlinien und Konfiguration der Parteisysteme in Ostmitteleuropa 1988-2002. Norderstedt, Books on Demand. Kontler, László (2008): Dějiny Maďarska. 2. doplněné vydání. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, s. 426-436. Körösényi, András (1998): Government and Policy in Hungary. Budapest, Central European University Press. Kubát, Michal (2003): Postkomunismus a demokracie. Dokořán, Praha, s. 80-89. Laszlo, Robert (2011): New election system: nothing is carved in stone. Risk and Forecats

on-line:


election-system-nothing-is-carved-in-stone_726.html>. Ověřeno ke 2. 4. 2012. Muddle, Cas (2007): Populist radical right parties in Europe. Cambridge University Press, New York. Nikolenyi, Csaba (2004): Co-Ordination in the 2002 Hungarian Election. EuropeAsia Studies. Vol. 56, No. 7, s. 1041-1058. Rácz, András: Hungary. The Foreign Policy Element in the Parliamentary Elections. In: Šaradín, Petr; Bradová, Eva (eds.): Visegrad Votes. Parliamentary Elections 20052006. Palacký University, Olomouc 2007, s. 38-58. Renwick, Alan (2011): Hungary´s New Electoral Law, Part 1: The Basics. Reading Politics on-line: . Ověřeno k 3. 3. 2012. Renwick, Alan (2011): Hungary´s New Electoral Law, Part 1: Analysis. Reading Politics on-line: . Ověřeno k 3. 3. 2012. Sándor, Péter; Stumpf, Anna; Vass, Lászĺo (eds.): The Hungarian Political System. Hungarian Center for Democracy Studies Foundation, Budapest 2009. 51

Stankov,

Daniel:

Maďarsko.

In:

Havlík,

Vlastimil;

Kaniok,

Petr

(eds.):

Euroskepticismus a země střední a východní Evropy. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno 2006, s. 83-96. Šedo, Jakub (2002): Parlamentní volby v Maďarsku. Středoevropské politické studie on-line: . Ověřeno k 15. 3. 2012. Šedo, Jakub (2007): Volební systémy postkomunistických zemí. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno. Viktor Orbán v Bruselu. (2002) Události, politický zápisník Bohumila Doleţala online: . Ověřeno k 29. 3. 2012.

9.2 Novinové články Balasz, Edith (2012): Hungary Won’t Live by ‘Dictates of Foreigners,’ Orban Says. Bloombering

News

on-line:


15/hungary-won-t-live-by-dictates-of-foreigners-orban-says>. Ověřeno k 30. 3. 2012. Balogh, Eva S. (1998): From Hungary´s Orbán, Promises, Promises. The New York Times

on-line:


orban-promises-promises-727644.html?ref=viktororban>. Ověřeno k 29. 3. 2012. Bilefsky, Dan (2010): Hungarian Winner Vows Battle Against the Far Right. The New York

Times

on-line:


hungary.html?_r=1&scp=27&sq=viktor%20orb%C3%A1n&st=cse>. Ověřeno k 30. 3. 2012. Fisher, Ian (2002): Czech Decrees, Dating to 40's, Divide Europe. The New York Times on-line: . Ověřeno k 29. 3. 2012. Fisher, Ian (2002): Premier Plays to Hungarian Pride, and Far Right. The New York Times

on-line:


hungarian-pride-and-far-right.html?ref=viktororban>. Ověřeno k 29. 3. 2012. Green, Peter S. (2002): Not Everyone Is Rushing to Accept European Union's Invitation.

The

New

York

Times

on-line:

. Ověřeno k 30. 3. 2012. Jobbik's campaign promises are being fulfilled by Fidesz (2011). Hungarian Spectrum on-line: . Ověřeno k 11. 4. 2012. 52

Palata, Luboš (2002): FIDESZ prosazuje velké Maďarsko. Hospodářské noviny online: . Ověřeno k 30. 3. 2012. Palata, Luboš (2002): Orbán rozpoutal bezohlednou kampaň. Hospodářské noviny online:

.

Ověřeno k 29. 3. 2012 Smith, Craig S. (2006): Populism rises in polarized Central Europe - Europe International

Herald

Tribune.

The

New

York

Times

on-line:

.

Ověřeno

k 30. 3. 2012. Vlček, Ivan (2009): Maďarský politik verboval slovenské voliče na volby do EU. Novinky.cz on-line:


politik-verboval-slovenske-volice-na-volby-do-eu.html>. Ověřeno k 18. 3. 2012. Vlček, Ivan (2009): Vůdce Maďarské opozice volá po autonomii pro Maďary žijící v zahraničí. Novinky.cz on-line: . Ověřeno k 18. 3. 2012.

9.3 Webové portály Fidesz, Socialists gain support over Jobbik in latest Ipsos poll (2012). Politics.hu online: . Ověřeno k 11. 4. 2012. Future of Hungarian land does not depend on Brussels, says opposition head. (2010) Realdeal.hu

on-line:


does-not-depend-on-brussels-says-opposition-head/>. Ověřeno k 29. 3. 2012. The

History

of

FIDEZS.

(2006)

Fidesz-hu

on-line:

. Ověřeno k 15. 3. 2012. Hungary's centre-right party vows to ban foreign land buys. (2010) Euractiv.com online:


foreign-land-buys-news-401706>. Ověřeno k 29. 3. 2012. Hungary´s Renewed National Policy (2005). Ministry of Foreign Affairs on-line: . Ověřeno k 23. 3. 2012. Lehet Más a Politika. On-line: . Ověřeno k 5. 2. 2012. 53