Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb
Objektivizace nákladů pobytových zařízení sociálních služeb Bakalářská práce
Autor:
Gabriela Steiner
Obor:
Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb
Vedoucí práce:
Ing. Jiří Horecký, MBA
Praha
Duben
1
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Včelničce dne 27. 4. 2011
Gabriela Steiner
2
Poděkování Děkuji tímto za cenné odborné rady vedoucímu bakalářské práce, Ing. Horeckému, MBA. Dále děkuji své rodině za podporu nejen po dobu vzniku této práce, ale po celou dobu studia.
3
Anotace Tématem této bakalářské práce „Objektivizace nákladů pobytových zařízení sociálních služeb“ je s využitím vybraných metod analyzovat náklady a výdaje „imaginárního“ domova pro seniory. Jejím cílem je vyvrátit všeobecnou hypotézu, že domovy pro seniory jsou nejnákladnější sociální službou a potvrzení předpokladu návratnosti více než poloviny státem vynaložených nákladů zpět do státního rozpočtu. V souladu s výše uvedeným cílem této práce je nejprve věnována pozornost definici sociálních služeb, jejich vývoj od raného středověku až po současnost. Je popsán vliv zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách na současnou sociální oblast a systémy financování sociálních služeb. Dále jsou popsány modely sociálních služeb ve vybraných zemí Evropy, porovnání těchto modelů s modelem v České republice. V praktické části jsou popsány aplikované použité metody a postupy. Je zmíněn makroekonomický a mikroekonomický pohled. Následně je provedena objektivizace nákladů „imaginárního“ domova pro seniory a posouzení relevantnosti hypotézy. Závěrem je shrnutí celé práce, postřehy z jejího zpracování a její možná využitelnost.
Annotation The topic of my bachelor work is: „Cost objectification of residential care homes“ is to analyze with the help of selected methods the costs and incomes of an imaginary care home for seniors. The goal of the work is to disprove the general hypothesis, that the care homes for seniors are the most expensive social service and the confirmation of the return assumption of more than a half of state costs back to the state budget. In accordance with the set goal of this work is first to describe the definition of social services, its development from the early middle Ages up to the present. I described the influence of the Act of social services to the social area and the financing systems. Further I described the concepts of social services in selected European countries and compared them to the Czech one.
4
Obsah ÚVOD
7
1 SOCIÁLNÍ SLUŽBY
8
1.1 ÚČEL A DEFINICE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB.............................................................................8 1.2 HISTORIE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB .........................................................................................9 1.2.1 CHUDINSKÁ PÉČE PO VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY V ROCE 1918 ...................11 1.2.2 PRVOREPUBLIKOVÉ OBDOBÍ ...........................................................................................12 1.2.3 SOCIÁLNÍ SLUŽBY V OBDOBÍ SOCIALISMU ......................................................................13 1.2.4 OBDOBÍ 1989 - 2006.......................................................................................................14 1.2.5 OBDOBÍ 2006 – 2010 ......................................................................................................17 1.2.5.1 Obsah zákona o sociálních službách...........................................................................18 1.2.5.2 Druhy sociálních služeb vymezené zákonem o sociálních službách..........................19 2 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V ČR
23
2.1 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DO ROKU 2007 .......................................................23 2.2 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PO ROCE 2007 ........................................................24 2.2.1 ROZDĚLENÍ POSKYTOVANÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE ÚHRADY ..................................25 2.2.2 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI .........................................................................................................27 2.3 POROVNÁNÍ FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB S VYBRANÝMI ZEMĚMI EU ...............29 2.3.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V EVROPSKÝCH ZEMÍCH ......................................30 2.3.2 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V NĚMECKU............................................................32 2.4 SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ DOMOVŮ PRO SENIORY ..........................................................35 3 METODY A HYPOTÉZA
38
3.1 HYPOTÉZA .......................................................................................................................38 3.2 POUŽITÉ METODY A POSTUPY .........................................................................................38 3.3 MAKROEKONOMICKÁ ANALÝZA .....................................................................................39 4 ANALÝZA NÁKLADOVOSTI DOMOVŮ PRO SENIORY
41
4.1 MAKROEKONOMICKÝ POHLED .......................................................................................41 4.2 MIKROEKONOMICKÝ POHLED ........................................................................................42 4.3 POPIS VZORKU .................................................................................................................43 5 OBJEKTIVIZACE NÁKLADŮ DOMOVŮ PRO SENIORY
45
6 MAKROEKONOMICKÝ A SPOLEČENSKÝ PŘÍNOS
48
6.1 SPOLEČENSKÝ PŘÍNOS .....................................................................................................48 6.2 MAKROEKONOMICKÉ PŘÍNOSY DOMOVŮ PRO SENIORY ................................................49
5
ZÁVĚR
51
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
53
SEZNAM ZKRATEK
55
SEZNAM TABULEK
55
6
Úvod Téma této práce jsem si zvolila proto, že mě zajímá vývoj a zdroje financování pobytových zařízení sociálních služeb a v budoucnu bych se ráda věnovala této oblasti. I když nejsem v současné době přímo zainteresovaný pracovník sociální sféry, tak mě zajímají možnosti efektivnosti poskytování sociálních služeb, budoucí vize této sféry, hlavně vliv zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách i s pozdějšími úpravami na vývoj financování. Cílem této práce je potvrdit nebo vyvrátit všeobecný předpoklad, že: domovy pro seniory, jakožto pobytové služby sociální péče, jsou pro stát velmi nákladnou službou. Chtěla bych prokázat, že minimálně polovina vynaložených nákladů na tuto oblast se z makroekonomického hlediska vrací zpět do státního rozpočtu a podporuje celkově sociální politiku státu. A v neposlední řadě bych nechtěla opomenout ani společenský přínos pobytových zařízení sociálních služeb. Teoretická část obsahuje definice sociálních služeb, vývoj a změny, které přinesl výše uvedený zákon v oblasti sociálních služeb a hlavně v systému financování. Pozornost je věnována významné změně a to koncipováním nové sociální dávky „příspěvku na péči“ V současné době je hodně diskutované téma využití příspěvku na péči v souvislosti se změnou výše tohoto příspěvku u I. stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Dále jsou popsána specifika financování domovů pro seniory. Financování těchto zařízení je vícezdrojové, tzn., že jsou financovány ze státních dotací, dotací krajů a obcí, od zřizovatele, dále pak těmto zařízením náleží příspěvek na péči a úhrady od uživatele. Praktická část popisuje metody a postupy, které jsou použity při objektivizaci nákladů domovů pro seniory, popření hypotézy a shrnutí celé části.
7
1 Sociální služby 1.1
Účel a definice sociálních služeb Existuje mnoho různých definicí sociálních služeb a jejich významů. Všeobecně lze
rozlišovat sociální služby v tzv. širším a užším pojetí. V České republice jsou sociální služby vnímány a chápány v užším pojetí a lze je definovat jako: Služby, které jsou vykonávány, garantovány a regulovány státem (paralelně i neziskovým či soukromým sektorem), a které vedou k udržení či získání lidské soběstačnosti, k uchování lidské důstojnosti a předchází sociální exkluze či vedou k sociální integraci.1 V širším pojetí jsou sociální služby chápány jako služby poskytované státem, veřejnosti, tj. zahrnují i např. oblast školství, péče o děti atd. Širší pojetí, resp. chápání sociálních služeb, je používáno jak v Evropské Unii, tak v některých evropských státech. Sociální služby se částečně překrývají s kategorií veřejných služeb. Veřejné služby jsou poskytovány v zájmu veřejnosti. Na rozdíl od služeb komerčních jsou financovány z veřejných rozpočtů, jsou podrobněji definovány legislativou než jiné služby a díky tomu jsou více závislé na politickém rozhodování státu, krajů a obcí.2 Sociální služby jsou specializované činnosti, které mají pomoci člověku řešit jeho nepříznivou situaci. Příčiny vzniku nepříznivé sociální situace jsou velmi různé, a proto také existuje velmi pestrá škála druhů sociálních služeb. Poskytnutí sociální služby samo o sobě ale nedokáže v plné míře tyto příčiny odstranit. Poskytnutí sociální služby má člověk pomoci, resp. má podporovat jeho vlastní aktivitu k řešení nepříznivé sociální situace. Sociální služba nemůže převzít odpovědnost člověka za jeho vlastní osud či životní perspektivu.3 Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, popřípadě je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby proto zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu a skupiny, do nichž patří, případně zájmy širšího společenství.4 Sociální služby by v maximálním možném rozsahu měly lidem pomáhat žít běžným životem – umožnit jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školu a místa víry, účastnit se aktivit
1
KOLEKTIV AUTORŮ. Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. 1. vyd. Tábor: APSS, 2011. s. 13. 2 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 9. 3 http://www.mpsv.cz/cs/9, ze dne 26. 12. 2008. 4 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 10.
8
volného času, starat se sám o sebe a o svou domácnost stejně jako o všechny další věci, které jsou lidmi vnímány jako o všechny další věci, které jsou lidmi vnímány jako samozřejmé až do chvíle, kdy nám v nich nějaký stav či událost začne bránit. Proto existuje velmi silná preference služeb, které jsou založeny na poskytování v rámci vlastního přirozeného společenství, což umožňuje lidem žít ve vlastním domově, pracovat, vzdělávat se, zapojit se do života ve svém okolí.5 Sociální služby se zaměřují především na: zabezpečení přiměřených životních podmínek pro lidi, kteří svou situaci neumí zvládnout sami, vytváření vhodných podmínek, které by zabránily vzniku nebo nárůstu negativních společenských jevů, vytváření podpůrných aktivit, které zamezí nepříznivý vývoj jedince, rodiny či společnosti.6
1.2 Historie sociálních služeb7 Od které doby můžeme datovat vznik sociálních služeb a lze je vůbec nazývat sociálními službami? Z pohledu historie a vývoje společnosti, můžeme usuzovat, že od raného středověku vznikaly prvopočátky tzv. „sociálních služeb“. Nebylo to ale všude stejné a ve stejné míře chápáno, záleželo na složení obyvatelstva, náboženském vyznání, zeměpisném položení a mnoha dalších faktorech. První sociální služby můžeme datovat po přijetí křesťanství za státní náboženství a po zřízení církve. S křesťanstvím přišla přikázání pomoci chudým, konání milosrdných skutků a poskytování almužen. První církevní služby začaly poskytovat kláštery a později farnosti, které poskytovaly přístřeší, základní stravu a zdravotnickou péči. V rámci katolické církve vznikaly první řády orientované na pomoc chudým a nemocným. Ve 13. století patřil mezi první a nejvýznamnější řád sv. Františka poskytující pomoc chudým a nemocným. Na přelomu středověku a novověku zakládaly své charitativní organizace i protestantské církve. Služby řádů a
5
http://www.cekas.cz/php/pdf/Bila_kniha_unor_2003.pdf. ze dne 15.11.2009. KOZLOVÁ, L. Sociální služby pro stárnoucí populaci v České republice. In: Sborník II mezinárodní konference Problematika Generace 50 Plus. Třeboň: 2005. s. 12. 7 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 17-30. 6
9
církevních organizací měly již v některých případech ústavní charakter, ale nebyly specializované na určité typy klientů. Církev byla prvním poskytovatelem sociálních služeb. Ze strany státu se vůči chudým uplatňoval spíše represivní přístup, pramenící z vnímání chudých a potřebných jako společenské hrozby. Nemajetní lidé, tuláci, žebráci, cikáni, duševně nemocní, nemocní nakažlivými nemocemi, nemajetní cizinci a lidé vyvázaní z rodinných pout, z místních vazeb, z podřízenosti církví a svrchovanosti označovaní termínem „nepříslušní“ byli odháněni od sídel a tvrdě postihováni i za jen domnělé přestupky. Tato situace převládala až do počátku novověku, kdy postupně upravovali chudinskou péči jako povinnost „institucí světské moci“ Důležitým mezníkem ve vývoji chudinské péče byly první chudinské zákony vydané anglickou královnou Alžbětou I. v 16. a 17. století. Jednalo se o právní předpisy Kodex chudých z roku 1597 a Chudinský zákoník z roku 1601, které ukládaly obcím povinnost pomáhat svým práceneschopným chudým a měly celostátní působnost. Následně se ve Francii a v Německu chudinská péče přesunula do pravomoci měst a později obcí. Se vznikem centralizovaných států v Evropě se začala centralizovat i politika státu vůči chudým. Významným znakem této politiky bylo rozlišování chudých lidí na práceschopné, kteří byli umisťováni v německých a anglických donucovacích pracovnách a práceneschopné, jímž byly zajištěny podmínky k přežití, např. poskytnutí přístřešku a souhlas k žebrotě. Tato politika kolísala mezi velmi tvrdým přístupem k práceschopným lidem a přístupem tolerantnějším, kdy tito lidé mohli získávat z veřejných rozpočtů část prostředků na svou obživu i svých rodin, formou dávek dorovnávajících příjem do výše existenčního minima, které se odvozovalo např. z místní ceny chleba. V Anglii se sledovalo, zda nejhůře placený člověk nemá menší příjem než člověk žijící z podpory. Budování státních sociálních služeb sebou přinášelo i odpovídající systém administrativy a kontroly, čímž se začalo byrokratizovat. Pod patronací státu začaly postupně vznikat služby ústavního typu, jež měly dlouhodobě pečovat o znevýhodněné lidi. Zpočátku tyto ústavy byly nediferencované, v útulku žili chudí, tuláci, žebráci, děti, staří i nemocní. Změna nastala na přelomu 18. a 19. století, vznikala velká zařízení pro opuštěné děti (sirotčince), pro lidi trpící duševními poruchami (blázince), pro staré lidi (starobince), pro lidi nemajetné (chudobince) aj. Tímto vznikala tradice ústavní péče, jako první a hlavní možnost řešení vážných sociálních problémů jednotlivce.
10
Na venkově se obyvatelé obce střídali v zajišťování minimální výživy potřebným, kterým bylo zajištěno ubytování v obecních bytech či domech tzv. pastouškách. Byla posilována solidarita lidí žijících v jedné obci. (Můžeme to chápat jako počátky komunitních sociálních služeb). Na našem území byla veřejná chudinská péče legislativně upravena až v polovině 19. století postupným zaváděním institutu domovského práva, které bylo postupně zavedeno jako soubor práv a povinností, jež vyplývaly z právního vztahu mezi příslušníkem obce, jenž měl vůči obci domovské právo, a obcí samotnou. Domovské právo stanovilo právo na pobyt v obci a nárok na chudinské zaopatření. Toto právo příslušelo každému československému občanu, ale pouze jen v jedné obci, bylo možné ho nabýt narozením (manželské dítě nabývalo příslušnost rodičů, nemanželské příslušnost matky), dále provdáním se (manželka nabývala příslušnost svého manžela) a přijetím do obecního svazku (buď výslovně usnesením obecního zastupitelstva, nebo mlčky pokud obec trpěla, aby občan, i když neměl platný domovský list, se zde nepřetržitě po dobu 4 let zdržoval). Domovskou příslušnost bylo možné získat v dané obci také přikázáním, a to v případě státních zaměstnanců, důstojníků, duchovních či veřejných učitelů. Domovská příslušnost občana k určité obci se prokazovala domovským listem, který byl považován za neplatný, pokud nebyl vyplněn v souladu s platnými právními předpisy.
1.2.1
Chudinská péče po vzniku Československé republiky v roce 1918
Jak je všeobecně známo, po 1. světové válce vznikla Československá republika a to 28. října 1918 z Rakousko-uherské říše vyhlášením samostatnosti, proto také zpočátku přejala zákony z Rakouska-uherska včetně těch co upravovaly sociální péči. Mladý stát začal postupem času přizpůsobovat samosprávu a zákony svým potřebám, ale i nadále přetrvávaly prvky z minulosti. Chudinská péče byla u nás poskytována až jako krajní řešení situace, kdy chudý nebyl zabezpečen z jiných zdrojů. Povinnost správních orgánů vznikala, až když člověk nemohl být zabezpečen rodinou, z jiných systémů veřejného zabezpečení nebo nebylo možné zabezpečení ze spolků, fondů a soukromoprávních subjektů. Odpovědnost subjektů byla formulována, jako posloupnost s hlavní prioritou rodiny. V případě, když žádal o chudinské zaopatření člověk, který neměl v obci domovské právo, měl nárok na časově omezenou chudinskou péči a to pouze pokud poskytnutí péče nesneslo odkladu nebo přespolní onemocněl v obvodu obce a nemohl být propuštěn z péče.
11
Obec, která péči poskytla, mohla požadovat po domovské obci náhradu nákladů za poskytnutou péči, uplatnit tzv. regresivní právo. Vyšší územně samosprávné svazky byly povinnými subjekty pouze v případě, pokud z obecního rozpočtu nebylo možné financovat vysoké náklady péče. I když okresy a země (obdoba dnešních krajů) neměli přímo zákonnou povinnost k takové činnosti, vznikalo mnoho okresních a zemských zdravotních a sociálních ústavů. Po 1. světové válce byla v republice široká skupina potřebných. Tímto termínem byli označováni váleční veteráni, vdovy a sirotci, invalidi, rodiny bez živitele rodiny. Mnozí lidé si z války nesli následky dlouhodobého hladovění, podvýživy, sníženou imunitou, čímž hrozilo časté onemocnění tuberkulózou. V důsledku války bylo mnoho nemajetných a nezaměstnaných, kteří přežívali v nelidských podmínkách, provizorních příbytcích a byli ohroženi na zdraví. Tato situace vyžadovala systematické řešení zvláště v oblasti chudinství, sociální reformy a rozvoj sociální péče. Byly zakládány dobrovolnické organizace s cílem pomoci chudým, nemocným a handicapovaným. V této době vzniklo ministerstvo sociální péče a zákony daly základ veřejné sociální péči a komplexnímu pojetí sociální péče. Začalo fungovat i sociální pojištění, které zajistilo zaměstnancům podporu v nemoci, stáří či invaliditě.8
1.2.2
Prvorepublikové období
Nejčastější formou poskytované péče za první republiky byla péče ústavní. Mezi nejmodernější ústavní zařízení patřily Masarykovy domovy – sociální ústavy hlavního města Prahy v Krči (dnes Thomayerova fakultní nemocnice). Nacházelo se zde 6 starobinců s celkovou kapacitou 1 200 lůžek, 1 ústav pro 100 seniorských manželských párů, 3 chorobince s 800 lůžky, 2 dětské ozdravovny (ozdravovna pro děti do 6 let a zotavovna pro děti ze sociálně slabých vrstev), 3 dětské ústavy. Celkem měly tyto ústavy 3 256 lůžek. V tomto období bylo veřejné chudinství odlišováno od chudinství soukromého. Soukromé chudinství bylo provozováno dobročinnými spolky a humanitárními organizacemi. Mezi nejčastěji využívané můžeme zařadit tzv. vývařovny. Soukromé chudinství bylo celospolečensky podporováno. Těžištěm dobrovolné péče bylo budování, vydržování a podpora ústavů. Mezi nejvýznamnější dobrovolné spolky na našem území patřily: Společnost Československého Červeného kříže, organizace Okresních péčí o mládež, Masarykova Liga proti tuberkulose.
8
KOLEKTIV AUTORŮ, Pečovatelská služba v České republice. 1. vyd. Tábor: APSS, 2010. s. 21-22.
12
Musí být zdůrazněn i rozvoj pečovatelské a ošetřovatelské péče a s tím související vzdělávání na středních sociálních školách. Sociální služby se přestaly orientovat pouze na okamžitou pomoc, ale začaly s preventivním působením a poradenstvím. Prvorepublikové období zaznamenalo nevídaný rozvoj specializovaných poradenských služeb. Existovaly poradny pro volbu povolání, pro duševní zdraví, městské sociální poradny, poradny pro „úchylné děti“, poradny pro matky s dětmi, tuberkulózní poradny a venerické poradny. Tyto poradny vznikaly jako církevní nebo nestátní zařízení, ale postupně některá zařízení byla přebírána státem.
1.2.3
Sociální služby v období socialismu
Období po vniku samostatné Československé republiky se historicky označuje jako „prvorepublikové“. Jak již bylo zmíněno výše, postupně se vyvíjelo a formovalo dle potřeb státu. Období tzv. „Druhé republiky“ a následně protektorátu Čech a Moravy v souvislosti se sociálními službami v této práci zmiňováno nebude. Bude popsána situace po roce 1948. Zřejmě prvním krokem ke změně sociálních služeb můžeme uvést zrušení institutu domovského práva v roce 1948 a nahrazením institutem československého občanství. Díky tomuto přešla starost o znevýhodněné z obcí na stát. Vládnoucí komunistická strana převzala model centrálního plánování ze Sovětského svazu a aplikovala ho i na oblast sociální politika a sociální péče. Znárodněna byla podstatná část majetku jednotlivců, družstev, spolků a církví. Očekávalo se, že vyvlastněním bude odstraněna nezaměstnanost, chudoba a sociální problémy. Sociální problémy byly chápány jako kapitalistický přežitek a nebyla jim věnována dostatečná pozornost Mimo znárodnění majetku převzal stát i privátní fondy důchodového zabezpečení, nemocenského a úrazového pojištění a připojištění. Tím na sebe převzal veškerou sociální ochranu a sociální zabezpečení obyvatelstva. Takto získané prostředky se nevrátily do důchodového systému, ale byly použity na poválečné obnovy a také do zbrojního průmyslu. Sociální péče byla plně závislá, jak po stránce organizace, tak po stránce financování, na státních úřadech. Centrální úřady KSČ rozhodovaly o sociální politice a jednotlivá rozhodnutí byla realizována národními výbory. Sociální činnost byla chápána jako okrajová část a redukovala se převážně na poskytování peněžitých dávek, byla omezena pečovatelská služba, kterou převzala v roce 1952 státní zdravotní správa a v roce 1955 ji stát svěřil opět Československému Červenému kříži, pouze na pomoc hlavně na nemocné a osamělé občany. Nepřipouštělo se, že by někdo v socialistickém státě potřeboval sociální pomoc.
13
V důsledku kritiky stávajícího sociálního systému došlo v šedesátých letech k postupnému znovuzavedení sociální péče. Pozitivním trendem byl zvýšený zájem o staré osoby, rozvoj geriatrie a gerontologie a objevování nových přístupů ke starým lidem. Začala stoupat poptávka po pečovatelských službách, vznikala stacionární zařízení pro seniory (tzv. domovinky), denní sanatoria pro psychiatrické pacienty, podporu měly i místní kluby důchodců. Zároveň vznikaly manželské poradny, které později začaly provádět výběr žadatelů o osvojení a adopci dítěte. Vznikaly i první linky důvěry – většinou ve velkých psychiatrických léčebnách. Avšak ústavní zařízení zůstávala velká, klienti pobývali v místnostech s mnoha lůžky, hygienické podmínky byly často velmi špatné, respektování klienta a jeho potřeb bylo nedostatečné.
Právní úprava sociálních služeb v ČR Legislativní úpravu regulující oblast a systém sociálních služeb lze rozdělit primárně do dvou hlavních období. První období, které začíná r. 1989 a je determinováno právními normami, které byly přijaty v r. 1988 a 1991 a období druhé, jehož mezníkem je zákon o sociálních službách platný rokem 2007. Poslední subkapitolou této části jsou očekávané novely, zejména zákona o sociálních službách v letech 2011-2013, které lze očekávat vzhledem k programovému prohlášení vlády, ale i partikulárním zájmům Asociace krajů, Svazu měst a obcí, Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR, resp. klíčových hráčů na poli sociálních služeb. Tato dvě primární období lze však označit jako kruciální z hlediska působnosti, kompetencí a odpovědností státu, resp. Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, okresních úřadů, resp. krajů a obcí.
1.2.4
Období 1989 - 2006
Právní období je vymezeno právní úpravou, která pochází z r. 1988 a 1991: Zákon FS ČSSR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení Zákon FS ČSSR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zejména upravoval: a) důchodové zabezpečení b) sociální péči
14
c) nemocenské zabezpečení umělců, kteří svou činnost nevykonávají v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, občanů poskytující věcná plnění a výkony na základě povolení národního výboru, jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících d) zabezpečení léčebně preventivní péčí, nemocenské zabezpečení, zabezpečení rodiny, matek a dětí dalšími dávkami a zabezpečení některých skupin pracujících, zvláštními sociálními dávkami upravují zvláštní předpisy: zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené zákon č.103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníků9
a dále pak definoval cílové skupiny a stanovení služeb a dávek: Sociální péče zahrnuje zejména péči o rodinu a děti občany konající službu v ozbrojených silách a členy jejich rodin občany se změněnou pracovní schopností občany těžce zdravotně postižené staré občany občany, kteří potřebují zvláštní pomoc občany společensky nepřizpůsobené V rámci sociální péče se poskytují zejména tyto dávky a služby peněžité dávky věcné dávky výchovná a poradenská péče
9
Zákon FS ČSSFR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
15
sociálněprávní ochrana pracovní rehabilitace ústavní sociální péče péče v ostatních zařízeních sociální péče pečovatelská služba stravování kulturní a rekreační péče mimořádné výhody pro některé skupiny občanů těžce zdravotně postižených bezúročné půjčky10
Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSFR v sociálním zabezpečení definuje působnost a kompetence ministerstva práce a sociálních věcí, okresních úřadů, resp. krajů a obcí. Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působení orgánů ČSR v sociálním zabezpečení specifikuje obsah jednotlivých sociálních služeb, příspěvků a dávek, jakožto podmínky pro oprávnění na jejich příjem. Od počátku 90. let byly postupně uvedeny do života nové principy poskytování sociálních služeb, které jsou běžně uplatňovány v sociálních systémech vyspělých evropských zemí. Jedná se o tyto principy: demonopolizaci sociálních služeb decentralizaci státní sociální správy demokratizace sociální správy pluralizace financování sociálních služeb změna postavení člověka při poskytování sociálních služeb přiměřenost sociální pomoci sociální potřebě personifikace sociální pomoci profesionalizace sociální pomoci11
10
Zákon FS ČSSR č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
16
1.2.5 Období 2006 – 2010 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, účinný od 1. 1. 2007, přináší zcela nové pojetí systému sociálních služeb, zavádí základní předpoklady pro vznik kvazi tržního prostředí, systematicky hodnotí a popisuje kvalitu poskytovaných služeb, přináší typologii služeb, posilňuje postavení uživatele atp. Hlavním cílem zákona o sociálních službách je podporovat proces sociálního začleňování a sociální soudržnosti společnosti. Zákonem stanovené principy určují základní rámec pro transformační proces podporovaný dokumentem „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb“. Nový zákon vytváří systém registrací sociálních služeb, který přinese úplný přehled o sociálních službách v České republice. Díky povinné registraci je možné detailně sledovat vývoj nabídky sociálních služeb, a to na celostátní i regionální úrovni. Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je poskytovaná pomoc: dostupná – z hlediska typu pomoci, územní dostupnosti, informační dostupnosti a v neposlední řadě také z hlediska ekonomických možností uživatelů, efektivní – má být uzpůsobena tak, aby vyhovovala potřebě člověka a nikoliv „potřebám“ systému, kvalitní – má být zabezpečována způsobem a rozsahu, který odpovídá současnému poznání a možnostem společnosti, bezpečná – má být bezpečná tak, aby neomezovala oprávněná práva a zájmy osob, hospodárná – má být zabezpečována tak, aby veřejné i osobní výdaje používané na poskytnutí pomoci v maximálně možné míře pokrývaly objektivovaný rozsah potřeb.12 Zákon č.108/ 2006 Sb. o sociálních službách vznikl již v polovině 90. let a během krátké doby své platnosti byl předmětem relativně mnoha novelizací: 29/2007 Sb. 213/2007 Sb. 261/2007 Sb. 124/2008 Sb. 129/2008 Sb.
11 12
PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 aktual. vyd. Praha: ASPI, 2007. s.23. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v plném znění.
17
274/2008 Sb. 479/2008 Sb. 108/2009 Sb. 223/2009 Sb. 362/2009 Sb. 227/2009 Sb.
Prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách č. 505/2006 Sb. byla novelizována pouze dvakrát 166/2007 Sb. 304/2007 Sb.
1.2.5.1 Obsah zákona o sociálních službách Základní zásadou je individuální řešení potřeb osob poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb, musí působit aktivně, podporovat rozvoj samostatnosti, posilovat jejich sociální začlenění. Vymezuje některé pojmy, definuje okruh oprávněných osob, působnost v oblasti sociálních služeb. Stanovuje podmínky poskytování sociálních, příspěvku na péči, předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, předpoklady pro výkon sociálních služeb, akreditace vzdělávacích zařízení a akreditace vzdělávacích programů, inspekce sociálních služeb. Nový zákon o sociálních službách přináší novou kategorizaci sociálních služeb. Sociální služby se podle nové právní úpravy dělí na tři oblasti: služby sociální péče sociální poradenství služby sociální prevence Zákon obsahuje rovněž dělení forem, v jakých se tyto služby mohou poskytovat. Jsou to služby: pobytové, ambulantní nebo terénní. Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb.
18
Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby nebo ubytování. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí13 Základní služby představují výchozí prvky systému – komponenty neboli součásti dále nedělitelné, které v kontextu situací uživatele vytváří komplexy služeb. Vymezení základních sociálních služeb dává potenciálním uživatelům konkrétní představu o tom, co bude obsahem pomoci, resp. služby, nabízené poskytovatelem. Zároveň umožňuje definovat, jaké činnosti musí poskytovatel zabezpečit, aby mohl označit nabízené služby konkrétním názvem, např. jako noclehárna – tento komplex je tvořen těmito základními prvky: ubytování, hygiena, poradenství.14
1.2.5.2 Druhy sociálních služeb vymezené zákonem o sociálních službách15 Výčet uvedených služeb se vztahuje pouze na služby konkurenčního nebo doplňkového charakteru pobytových zařízení sociálních služeb. Sociální poradenství Sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, pro osoby se zdravotním postižením, pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Odborné sociální poradenství je poskytováno bezplatně.
13
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. KOZLOVÁ, L. Sociální služby. 1. vyd. Praha:Triton, 2005. s. 17. 15 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. 14
19
Služby sociální péče Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.
Osobní asistence Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.
Pečovatelská služba Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase (především časovým vymezením se odlišuje od služby osobní asistence) v domácnostech osob a ambulantních zařízeních..
Tísňová péče Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností.
Průvodcovské a předčitatelské služby Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti Podpora samostatného bydlení Podpora samostatného bydlení je terénní službou poskytovanou osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
20
Odlehčovací služby Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení a o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.
Centra denních služeb a Denní stacionáře V denních stacionářích a centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
Týdenní stacionáře V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
Domovy pro osoby se zdravotním postižením V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou obvykle uzpůsobeny věku a charakteru potřeb klientů vyplývajících z druhu zdravotního postižení.
Domovy pro seniory V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
Domovy se zvláštním režimem V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na 21
návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
Chráněné bydlení Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení, které má charakter běžného bydlení v bytech a domech.
Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče Ve zdravotnických zařízeních ústavní péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení ústavní péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb.16
16
87. schůze RHDS, Vybrané statistické informace.
22
2 Financování sociálních služeb v ČR 2.1
Financování sociálních služeb do roku 2007 Systém financování sociální péče byl do konce roku 2006 značně roztříštěný, jelikož
některé zdroje plynuly obcím a krajům, jiné zdroje plynuly přímo poskytovatelům služeb. Tento systém neměl pro poskytovatele rovný přístup ke zdrojům, nevedl k rozvoji služeb a zájmům uživatelům sociálních služeb. Do konce roku 2006 byly ze státního rozpočtu na úhradu provozních nákladů sociálních služeb poskytovány dotace. Jednalo se o dotace obcím na lůžko, jejichž výše byla po celou 2. polovinu 90. let a na počátku tohoto tisíciletí stabilní. Dotace krajům a obcím na výkon zřizovatelských funkcí, dotace nestátním neziskovým organizacím poskytujícím sociální služby a výdaje na provoz ústavů sociální péče zřizovaných ministerstvem. Kraje z vlastních zdrojů financovaly provoz vlastních příspěvkových organizací, provoz obecních zařízení sociálních služeb a dále podporovaly činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. Obce dostávaly ze státního rozpočtu pouze dotace určené na podporu jimi zřizovanými provozy domovů důchodců a ústavů sociální péče. Obce z vlastních zdrojů financovaly pečovatelskou službu, provoz vlastních příspěvkových organizací a v menší míře rovněž podporovaly činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. Nestátní neziskové organizace byly financovány vícezdrojově, a to ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, z příjmů od uživatelů a z ostatních zdrojů, jako jsou například sponzorské dary. Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně realizovalo dotační řízení v oblasti sociálních služeb určené na podporu nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby na území kraje. Jednalo se následující typy služeb: osobní asistence, pečovatelská služba, domovy a penziony, stacionáře, sociální služby poskytované v nestátních zdravotnických zařízeních, raná péče, tísňová péče a různé odlehčovací služby pro seniory, osoby s tělesným postižením, osoby s mentálním postižením, osoby se smyslovým postižením, osoby s duševním onemocněním, osoby s kombinovaným postižením nebo osoby s jiným zdravotním postižením. Dalšími zdroji financování byly úhrady od klientů za poskytovanou péči – ubytování, stravování a služby.
23
2.2 Financování sociálních služeb po roce 2007 Od 1. 1. 2007 se změnil systém financování sociálních služeb a to po přijetí zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Zákon o sociálních službách přináší zcela nový systém jejich financování. Zásadní změnou je zavedení příspěvku na péči, který dává uživateli služby možnost zvolit si poskytovatele dané služby. Další výraznou změnou je zrovnoprávnění vládních a nevládních poskytovatelů sociálních služeb a posledním zásadním prvkem je vícezdrojové financování, kdy např. u pobytových služeb, je výše dotace odvislá od schopnosti poskytovatele čerpat další disponibilní zdroje (platby od uživatelů, příspěvek na péči, příspěvek zřizovatele apod.). Za zmínku ještě stojí platby z fondu veřejného zdravotního pojištění pobytových zařízením sociálních služeb, což je zcela nový zdroj financování a hlavně tím dochází k narovnání již několik let neracionálního principu poskytování zdravotní péče hrazené z jiných zdrojů než -
princip rovného přístupu k financím (stejné možnosti získání finančních prostředků na poskytování sociálních služeb bez ohledu na právní formu organizace či zřizovatele),
-
princip volby uživatele (uživatel sociálních služeb disponující příspěvkem na péči si vybírá poskytovatele sociálních služeb)
Primární finanční zdroje: a) platby uživatelů sociálních služeb, b) příspěvky na péči dle § 11, zákona č. 108/2006 Sb., c) státní dotace dle §101 zákona č. 108/2006 Sb., d) výnosy z veřejného zdravotního pojištění (pouze u pobytových služeb). Výše jednotlivých zdrojů je variabilní zejména v závislosti na struktuře uživatelů, na kvalitě poskytované péče, na typu zřizovatelského subjekt, příp. na dalších sekundárních faktorech. Sekundární finanční zdroje: a) vedlejší hospodářská činnost (pronájem nebytových prostor, výroba stravy, praní prádla, prodej výrobku, apod.), b) příspěvek zřizovatele na činnosti (výše příspěvku je velmi různorodá vzhledem k typu zřizovatele a regionu), c) dary, d) příjmy za fakultativní úkony,
24
e) příspěvky městské samosprávy a územně vyšších samosprávních celků, grantů, nadační fondy apod., f) ostatní, výše neuvedené zdroje. Jediný společný faktor pro všechny poskytovatele sociálních služeb, resp. pro všechny typy sociálních služeb, jsou státní dotace těmto poskytovatelům. U státních dotací jsou určující dvě hlavní proměnné, jejich souhrnná výše a přesný postup přerozdělení koncovým příjemcům.
2.2.1 Rozdělení poskytovaných sociálních služeb dle úhrady17 Sociální služby dle tohoto zákona jsou poskytovány bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. Výš úhrady nákladů vychází ze smlouvy uzavřenou mezi poskytovatelem a klientem.
Bez úhrady nákladů jsou poskytovány: Sociální poradenství Raná péče Telefonická krizová pomoc Tlumočnické služby Krizová pomoc Služby následné péče Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Terénní programy Sociální rehabilitace Sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež Služby sociálně terapeutických dílen
Sociální služby poskytované za úhradu v pobytových zařízeních těchto typů: Týdenních stacionářích Domovech pro osoby se zdravotním postižením Domovech se zvláštním režimem
17
PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 68.
25
Domovech pro seniory Zdravotnických zařízeních ústavní péče Chráněném bydlení Centrech sociálně rehabilitačních služeb
V těchto zařízeních hradí klienti úhradu za ubytování, stravu a ve sjednaném rozsahu poskytovanou péči. Výše maximální úhrady za ubytování a stravu je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách a činí: 160 Kč denně za poskytování ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím, 140 Kč za zajištění celodenní stravy (70 Kč za zajištění oběda), včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. Po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15% jejích příjmů u služeb poskytovaných v pobytových zařízeních s výjimkou týdenních stacionářů, kde musí osobě zůstat alespoň 25% jejího příjmu Úhrada za péči je stanovena u pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši přiznaného příspěvku. Úhrada za péči v týdenních stacionářích je stanovena ve výši 75% přiznaného příspěvku.
Sociální služby poskytované za úhradu těchto druhů služeb: Osobní asistence Pečovatelské služby Tísňové péče Průvodcovských a předčitatelských služeb Podpora samostatnosti bydlení Odlehčovacích služeb Služeb v centrech denních služeb Služeb v denních stacionářích
U těchto služeb hradí klient úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou, maximální výše úhrady je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a činní:
26
85 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění definovaných úkonů, 160 Kč denně za poskytnutí ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím, 140 Kč za zajištění celodenní stravy (70 Kč za zajištění oběda), včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy.
Výjimky poskytnutí služby bez úhrady pečovatelské služby jsou: rodinám, u kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, do 4 let věku těchto dětí, účastníkům odboje, osobám, které jsou účastny rehabilitace, osobám zařazeným v táboře nucených prací nebo pracovním útvaru a pozůstalým manželům (manželkám) po těchto osobách.
Sociální služby poskytované za úhradu těchto druhů služeb: azylové domy domy napůl cesty terapeutické komunity
V těchto sociálních službách hradí klient úhradu za ubytování a stravu, maximální výše je taktéž upravena vyhláškou č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách a činí: 140 Kč za zajištění celodenní stravy (70 Kč za zajištění oběda), včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy, 90 Kč denně za poskytnutí ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím. Za poskytnutí sociálních služeb v noclehárnách a nízkoprahových denních centrech klienti hradí úhradu ve výši stanovené poskytovatelem.
2.2.2
Příspěvek na péči
Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou nový zákon o sociálních službách přináší, je koncipování nové sociální dávky – příspěvku na péči – která představuje zcela nový nástroj
27
financování sociálních služeb a která by měla výrazně přispět k potřebným, žádoucím a očekávaným změnám v této oblasti. Příspěvek na péči je poskytován těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Nahrazuje příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, který byl vyplácen osobě pečující. Cílem zavedení příspěvku na péči jako nového nástroje financování sociálních služeb 18
bylo : -
zabezpečit svobodnou volbu způsobu zabezpečení služeb a reverzibilní přechod od „pasivního závislého pacientství“ k „aktivnímu klientství“,
-
sjednotit podmínky pro získání veřejných prostředků všemi subjekty, poskytujícími péči za podmínek jejich registrace,
-
zvýšit prvek spoluúčasti občana při řešení jeho sociální situace. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby ve 4 stupních.
Míra závislosti na pomoci jiné fyzické osoby se posuzuje na základě hodnocení schopnosti osoby zvládat celkem 36 úkonů, péče o vlastní osobu obsahuje 18 úkonů a dalších 18 jsou úkony soběstačnosti. Jednotlivé úkony jsou v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky 505/2006 Sb. Příspěvek na péči je pravidelně se opakující dávka, vyplácená obcí s rozšířenou působností. Sociální pracovník této obce zkoumá v domácím prostředí, jak je osoba soběstačná a jaké úkony zvládá bez pomoci jiné osoby.
Měsíční výše příspěvku na péči v Kč Stupeň závislosti
Mladší 18 let
Starší 18 let
I. lehká
3 000 Kč
800 Kč
II středně těžká
5 000 Kč
4 000 Kč
III. těžká
9 000 Kč
8 000 Kč
IV. úplná
12 000 Kč
12 000 Kč
Tabulka č. 1 zdroj:Zákon 108/2006 Sb.
18
PRŮŠA, L. Příspěvek na péči – černá díra reformy sociálního systému, FÓRUM sociální politiky . 2009, č. 3, s. 15.
28
Po zavedení příspěvku na péči v roce 2007 došlo k zjištění, že tento příspěvek je některými příjemci úmyslně zneužíván a jejich skutečný účel nebyl naplněn. Příjemce pobíral příspěvek, ale do cílové skupiny poskytovatelů sociálních služeb plynulo jen velmi mizivé procento těchto příspěvků. Tato situace se týkala nejvýrazněji I. stupně, proto byla výše tohoto příspěvku u osob starších 18 ti let v roce 2011 snížena z původních 2 000 Kč měsíčně na současných 800 Kč. Osobně si myslím, že tento příspěvek bude i nadále zneužíván. Změna může nastat, až důsledným kontrolním systémem ze strany státu. Je známo mnoho případů, kdy příjemce I. stupně pobírá příspěvek na péči a přitom je aktivní ekonomický subjekt, i když jeho příjmy nejsou nikde vykázány. Toto rozdělení do 4 stupňů nepovažuji za dostatečné, protože není adresné skutečným potřebám společnosti a dochází k zneužívání tohoto příspěvku a nejsou pokryty skutečné potřeby sociální péče a pomoci. Preferovala bych dávky věcného plnění, jako jsou v Německu, viz kapitola 2.3.2. Zabránilo by to zneužívání příspěvku na péči.
2.3 Porovnání financování sociálních služeb s vybranými zeměmi EU Je rozdělení sociálních služeb stejné jako v České republice? Jak jsou financovány sociální služby v zemích Evropy? Jaký systém koresponduje s naším současným systémem? V evropských zemích nejsou pod pojmem „sociální služby“ chápány pouze sociální služby v pojetí jak je upravuje náš právní řád, ale jejich pojetí je výrazně širší a zahrnuje: sociální ochranu jednotlivců, rodin a skupin, zdravotnictví, zaměstnanost, bydlení. Tato skutečnost nás vede k tomu, abychom v rámci těchto komparací rozlišovali minimálně tyto okruhy problémů: stejný typ služby v různých zemích spadá do jiné kategorie – stejná služba poskytovaná seniorům může být v různých zemích řazena do systému sociální péče nebo do systému zdravotní péče, nikdy nemůže být jednoznačně vymezena hranice mezi dobrovolným a nedobrovolným využití služby – v některých zemích jsou staří lidé standardně umisťováni do ústavní péče, jinde jim jsou nabídnuty různé formy řešení vzniklé sociální situace např. osobní asistence,
29
při kategorizace způsobuje problémy rozdílná charakteristika sociálních služeb.
2.3.1 Právní úprava sociálních služeb v evropských zemích19 Koncepce sociálního státu se v jednotlivých regionech Evropy rozvíjely různými způsoby a různým důrazem. V současné době rozlišujeme následující modely sociálního státu: Anglosaský model, který se vyvinul v anglických podmínkách, kde nebyla příliš početná střední vrstva a neměla velký vliv, ale bylo mnoho pracujících a chudých, u tohoto modelu stát přebírá odpovědnost za organizaci sociálního zabezpečení na úrovni minimálních standardů, vše ostatní je ponecháno v rukou místních orgánů a nestátních organizací. Příklad Velké Británie, kde stát figuruje jako subjekt, který služby od poskytovatelů „ nakupuje“, došlo tak k omezení role státu na roli kontrolora a poskytovatele finančních prostředků. Zároveň byla výrazně posílena úloha nestátních poskytovatelů sociálních služeb. V současné době jsou ve Velké Británii sociální služby spolu s dávkami upraveny v zákoně o příspěvcích a dávkách ze sociálního zabezpečení z roku 1992. Tento zákon upravuje dávky a služby pro ty, kdo péči potřebují, i pro ty, kdo o ně pečují. Systém je plně financován ze státního rozpočtu. V souvislosti s redukcí role státu v oblasti sociálních služeb se však objevily určité problémy, a to především u těch typů sociálních služeb, jejichž poskytování nebylo dostatečně lukrativní, proto se těchto služeb v mnoha regionech přestalo dostávat a mnoho klientů tento nedostatek uvedl do velmi nepříjemné situace, jedná se především o některé zdravotnické služby, v důsledku čehož Britové jezdí za lékařskou péčí např. do Francie nebo Nizozemí. Z této zkušenosti Velké Británie vyplývá, že se stát nemůže zcela zprostit své odpovědnosti vůči občanům, kteří sociální služby potřebují. Stát by měl alespoň přijmout roli garanta, nejen dohlížet na kvalitu poskytovaných služeb a hospodaření s veřejnými prostředky v této oblasti, ale i zajistit dostupnost potřebných sociálních služeb, které žádný nestátní poskytovatel nenabízí. Skandinávský model, který je úzce spojen s vlivem sociální demokracie a luteránských církví v tomto regionu, klade důraz na štědrý, i když nákladný sociální stát, rozvoj široké škály sociálních služeb poskytovaných veřejným sektorem a všestrannou podporou rodiny. Příklad Dánska, kde k současné podobě systému přispěl významný faktor, historicky brzký
19
MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007 s. 53 - 62.
30
vstup žen na pracovní trh a sním spojená redukce žen na péči o děti a seniory (v roce 1870 v Kodani vznikla vůbec první mateřská škola). Tento vstup žen na pracovní trh významně ovlivnil veřejné dění, politiku, podobu sociálního státu a systém sociálních služeb. Dalším významným faktorem rozvoje sociálních služeb byl vliv místních samospráv, které začaly velmi brzy poskytovat sociální služby, zejména ústavního typu. v současnosti je obyvatelstvu nabízena zřejmě nejpestřejší škála sociálních služeb poskytovaná doma, mimo ústavní péči. Sociální služby jsou orientovány na podporu rodiny a její zabezpečení s cílem umožnit bezproblémové fungování i za situace, kdy se žena vrací velmi brzy po porodu do práce. Tento systém je otevřen všem obyvatelům a poskytují se z něj, jak dávky, tak i služby. V současné době je nejvíce využívána domácí péče. V Dánsku je dokonce zákonem zaručeno, že klient, který potřebuje 24hodinovou péči, ji může nárokovat formou osobní asistence ve svém domácím prostředí, aniž by byl nucen využít služeb ústavní péče. Přínosem skandinávského modelu je především inovace systému sociálních služeb, v těchto zemích byla započata reforma sociálních služeb směrem k deinstitucionalizaci. Země, které využívají tento model, patří na špici světového vývoje v oblasti sociálních služeb. Korporativní model je značně ovlivňován střední třídou, rozvinul se díky snaze o udržení sociálně demokratického dělnického hnutí pod státní kontrolou, projevilo se to znárodněním bratrských pokladen a vytvořením státního sociálního pojištění. Poskytování sociálních služeb je zcela ponecháno na nestátním sektoru, který se v této oblasti značně rozvinul. Představiteli tohoto modelu jsou Německo a Rakousko. Příklad Německa je podrobně popsán v kapitole 2.3.2.
Z uvedených modelů je zřejmá odlišnost v právních úpravách sociálních služeb v jednotlivých evropských zemích. K jakému modelu může být přirovnána Česká Republika? Systém u nás může být definován jako podíl skandinávského a korporativního modelu. Nemůže být však určeno, který model má převažující efekt, ale musí být bráno v potaz, že náš stát v minulosti nevěnoval dostatečnou pozornost sociálním službám a péči. Vzhledem k demografickému vývoji naší populace musí být této oblasti věnována patřičná pozornost a musí dojít k postupným změnám. Ke změnám v sociální oblasti přispívá i fungováni dnes už profesní organizace „Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky“, jejíž vyjednávací pozice vůči státu a samosprávním celkům výrazně posiluje.
31
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR20 Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, o. s., je největší profesní organizací sdružující poskytovatele všech typů a druhů sociálních služeb v ČR. V současnosti tvoří její členskou základnu více než 800 organizací, což znamená přes 1900 registrovaných služeb. Základním cílem asociace je rozvoj a zvyšování úrovně sociálních služeb. Zastupuje a hájí zájmy svých členů předkládáním odborných stanovisek, kvalifikovanou oponenturou, iniciací a podporou žádoucí právní regulace sociálních služeb. Zprostředkovává rozšiřování vědeckých a výzkumných poznatků a tuzemských i zahraničních odborných zkušeností do činnosti poskytovatelů sociálních služeb, vyvíjí studijní, publikační, dokumentační, informační, vzdělávací a expertní činnost. APSS ČR je mj. členem Evropské asociace ředitelů domovů pro seniory (EDE), Evropské asociace poskytovatelů sociálních služeb osobám se zdravotním postižením (EASPD), Unie zaměstnavatelských svazů ČR či Rady pro rozvoj sociální práce. Má své zástupce v v expertních panelech, komisích, radách a dalších významných orgánech a institucích. Je organizačně rozdělena do několika odborných celorepublikových sekcí podle typů poskytovaných služeb a podle územně správních celků je dále členěna do čtrnácti krajských organizací. Několikrát ročně pořádá odborné konference, semináře a další vzdělávací programy na regionální, národní i mezinárodní úrovni. Iniciuje a ve spolupráci s MPSV organizuje Týden sociálních služeb ČR a v jeho rámci také Výroční kongres poskytovatelů sociálních služeb ČR. V září 2011 uspořádá v Praze 12. evropský kongres EDE.
2.3.2 Financování sociálních služeb v Německu Porovnání Německa jsem si vybrala z několika důvodů. Je to náš soused na západní hranici, z historického hlediska jsme spjati nebo provázáni, v současnosti oba státy úzce spolupracují z pohledu ekonomického a hlavně náš model sociálních služeb částečně napodobuje model korporativních sociálních služeb. Pro počátky tohoto modelu byl výrazný vzrůst dělnického hnutí v 19. století, přičemž dělnické protesty byly financovány z prostředků bratrských pokladen a dělnických vzájemnostních pokladen. Tyto pokladny vznikly již v 15. století, za účelem zabezpečení
20
Interní zdroje APSS ČR.
32
svých členů v případě pracovních úrazů. Kancléř Otto von Bismarck zestátnil bratrské pokladny i dělnické vzájemnostní spolky a zavedl sociální pojištění. Systém sociálního pojištění je nejsilnější složkou dodnes. V současnosti bylo sociální pojištění použito i v oblasti sociální péče a to k řešení problémů s financováním sociálních služeb, vzhledem k přibývajícímu počtu seniorů, čímž jsou na tyto služby kladeny stále větší nároky. V roce 1995 bylo zavedeno pojištění na péči „Pflegeversicherung“. Pojištění na péči je specifickým prvkem financování sociálních služeb. Jak již bylo zmíněno, příspěvek na péči byl zaveden v roce 1995 a to jako čtvrtý pilíř sociální ochrany. Je to povinný systém, do nějž se platí povinné pojistné. Vybrané prostředky spravují nemocenské pokladny, které jsou pro účely pojištění na péči nazvány pečovatelské pokladny. Tyto subjekty spravují vybrané prostředky a rozdělují je ve formě dávek těm, kdo je momentálně potřebují. Dávka se přiznává na základě účasti na pojištění, posouzení zdravotního stavu lékařem a posouzení sociální potřebnosti sociálním pracovníkem. V Německu se v oblasti sociálních služeb, na straně poskytovatele, podílí veřejný i soukromý sektor. Veřejní poskytovatelé sociálních služeb jsou spolkové země, města, kraje a obce. V soukromém sektoru působí šest hlavních spolků sdružujících nestátní poskytovatele sociálních služeb a jsou označováni jako „svobodní nositelé“. V Německu je pojištění péče povinný systém, je určitou nadstavbou systému zdravotního pojištění. Vztahuje se na všechny obyvatele a v závislosti na charakteru zdravotního pojištění se člení na dvě paralelní formy – soukromé a sociální pojištění. Oba typy jsou samostatnými částmi povinného pojištění péče, liší se tím, že: -
Sociální pojištění péče se vztahuje na všechny osoby pojištěné v rámci povinného systému zdravotního pojištění, což představuje asi 93 % populace.
-
Soukromé pojištění péče se vztahuje na všechny osoby pojištěny soukromou zdravotní pojišťovnou, asi 7 % populace.
Pojištěná péče je financována z pojistného, placeného formou příspěvků. Příspěvková sazba činila v roce 2006 1,7 %, přičemž je stanovena maximální hranice, kdy se platí pojistné (v roce 2006 to bylo 3 650,50 €).21 Poskytování pojistných dávek na péči se diferencuje v závislosti na typu poskytované péče – rozlišují se dávky na domácí péči a na péči v ústavu, naturální a peněžní dávku, také dávky pro osobu potřebující péči a pro osobu poskytující péči. Pojistné dávky na péči nemají
21
PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 aktual. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 23.
33
úplně nahradit veškeré náklady, jsou zamýšleny jako doplnění, ulehčení a pomoc u rodinných dávek v případě domácí péče a ulehčení nákladů na péči v případě ústavní péče. Dávky pro osoby potřebující péči se člení podle toho, kde je péče poskytována. Při poskytování péče v domácnosti jsou dávky odstupňovány v závislosti na kategorii péče a poskytují se buď ve věcném, nebo peněžním plnění, nebo je možná vzájemná kombinace. Dávky ve věcném plnění jsou náklady na pečovatelskou službu a jsou hrazeny z pojištění péče. Pojistný fond ale nenese veškeré náklady, hradí pouze náklady do maximální stanovené výše daného úkonu, náklady nad rámec tohoto limitu si hradí osoba potřebující péči sama. Měsíční výše těchto dávek v roce 2006 činila: -
384 € ve stupni I.
-
921 € ve stupni II II.
-
1 432 € ve stupni III. (pro zvlášť těžké případy 1 918 €).22
Peněžní dávky jsou definovány jako příspěvek na ošetřování z pojistného fondu osobě potřebující péči. Právo požádat o tuto dávku má pouze tato osoba, nikoli rodinný příslušník, jenž péči poskytuje. Je pouze na rozhodnutí osoby potřebující péči, jak tento příspěvek využije. Příspěvek je nezdanitelný, poskytuje se v peněžní podobě. Měsíční výše v roce 2006 činila: -
205 € ve stupni I.
-
410 € ve stupni II.
-
665 € ve stupni III. 23
Z pojistného fondu péče jsou hrazeny i náklady na pečovatelské pomůcky, na úpravu bytu, jejímž cílem je přizpůsobit byt péči.24 Poskytované péči v ústavních zařízeních se z pojistného fondu péče poskytují dávky, jejichž výše v roce 2006 činila: -
1 023 € ve stupni I.
-
1 279 € ve stupni II.
-
1 432 € ve stupni III. (pro zvlášť těžké případy 1 918 €).25
22
PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 aktual. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 129. PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 aktual. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 130. 24 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 70 s. 23
34
Zásadní rozdíl mezi naším modelem a modelem Německa je ten, že v Německu, oproti České republice, pojistný systém na sociální péči je povinný. Dávky jsou poskytovány ve věcném plnění, to znamená, že jsou uhrazeny pouze náklady na poskytnuté služby. Tento pojistný systém Česká republika nemá, věcné příspěvky u nás nejsou, státní dotace jsou neadresné. V České republice bylo v roce 2009 vyplaceno formou „příspěvku na péči“ 19 miliard korun, přičemž na skutečně prokázané poskytnuté sociální služby bylo použito pouze 28 % a 72 % zůstalo v domácnosti příjemce příspěvku.26 Německo má 3 stupně rozdělení příspěvku. Toto rozdělení příspěvku na péči není dostatečně adresné z pohledu rozlišení míry závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. U nás máme 4 stupně rozdělení příspěvku na péči viz kapitola 2.2.2.Tento stav také není ideální. Např. v Rakousku mají 7 stupňů rozdělení příspěvku na péči, toto rozdělení je jistě adresnější a účinnější.
2.4 Specifika financování domovů pro seniory Všeobecně je financování pobytových služeb považováno za finanční zatížení státu jako nejnákladnější poskytovaná sociální služba. Jak jsou tedy tyto služby financovány a s jakými příjmy mohou disponovat? Podíl nákladů na pobytové služby pro seniory bude specifikován v praktické části. Jak již bylo zmíněno, výrazná změna financování sociálních služeb nastala přijetím zákona 108/2006 Sb. a ta se také pozitivně týkala domovů pro seniory. Jedním z hlavních přínosů je příspěvek na péči, který v plné výši náleží zařízení a je určen jako úhrada za poskytnutou péči. Další zdroj financování ustanovený tímto zákonem je úhrada z veřejného zdravotního pojištění za poskytnutou zdravotní péči. Jedním z dlouhodobě největších problémů při poskytování pobytových sociálních služeb byla až do přijetí zákona o sociálních službách skutečnost, že zdravotní pojišťovny (a především Všeobecná zdravotní pojišťovna) v rozporu s platným právním stavem odmítaly financovat ošetřovatelskou péči v těchto zařízeních ze systému veřejného zdravotního
25 26
PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 aktual. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 130. Interní zdroje MPSV
35
pojištění a tato péče tedy musela být hrazena z rozpočtu jednotlivých zařízení, což mělo nepochybně vliv i na možnosti poskytování sociálních služeb.27 Tyto změny jsou považovány za nejvýraznější posun u financování pobytových zařízení sociálních služeb. Jakými zdroji jsou financována pobytová zařízení sociálních služeb? a) Úhrady od uživatelů, jak již bylo zmíněno, tak uživatel musí uhradit poskytnuté služby a péči, avšak dle zákona mu musí zbýt minimálně 15% ze svých příjmů jako tzv. „kapesné“. b) Příspěvek na péči, který v plné výši náleží poskytovateli sociálních služeb a jeho výše závisí na stupni rozdělení dle tabulky č. 1. c) Dotace od státu. Tyto dotace jsou sice adresné, bohužel však nejsou efektivně rozdělovány a také nejsou transparentní. Záleží na zpracování žádosti o dotaci, zda dokáže dostatečně zaujmout. Tím pádem dochází k tomu, že subjekt, který dotaci nutně potřebuje a nemůže si finančně dovolit někoho, kdo dokáže zpracovat žádost o dotaci, tak aby zaujala, nedostane nutnou požadovanou dotaci. I když úpravou zákona nastala změna ohledně žádostí na dotaci, kdy o ni pro jednotlivá zařízení žádá kraj MPSV a ne přímo poskytovatel služeb, neadresné poskytování dotací přetrvává. d) Úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Oproti dřívějšímu systému nastala velmi výrazná pozitivní změna. Úkony jsou propláceny dle bodového systému, který uplatňují zdravotnická zařízení. e) Dotace z Evropské unie. f) Dalšími zdroji financování jsou zvláštní dotace (od ministerstva obrany zařízením, kde pečují o válečné veterány nebo jejich manžele a manželky).
Výše těchto zdrojů je variabilní v závislosti na struktuře uživatelů, na kvalitě poskytované péče, na typu zřizovatelského subjektu, případně na dalších sekundárních faktorech. Další možné zdroje: a) příspěvek zřizovatele na činnosti – jeho výše je různorodá, vzhledem k typu jeho zřizovatele a také regionu,
27
PRŮŠA, L. Efektivnost financování sociálních služeb v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008. s. 27.
36
b) vedlejší hospodářská činnost – tou může být pronájem nebytových prostor, výroba stravy, která je následně prodávána např. uživatelům pečovatelských služeb, ale i širší veřejnosti, praní prádla, prodej vlastních výrobků, atd, c) dary, d) ostatní zdroje. Podmínkou pro to, aby neziskový sektor a sociální péče fungovaly jako zdravý ekonomický subjekt bez větších potíží, je naplněna od roku 2007 tzv. vícezdrojovým financováním.
37
3 Metody a hypotéza 3.1 Hypotéza Základní teze, která je v České republice všeobecně jak neziskovým sektorem tak laickou a částečně i odbornou veřejností primárně zní: •
Domovy pro seniory jakožto pobytové služby sociální péče jsou pro stát velmi nákladnou službou. Sekundárně lze tuto tezi relativizovat ještě do úrovně:
•
Domovy pro seniory jsou pro stát nákladnou službou ve smyslu státní finanční podpory kontra přímé státní příjmy.
Pro potvrzení či vyvrácení této hypotézy je nutné blíže podrobněji specifikovat výraz „nákladný“. Při použití termínu „nákladný“, jehož synonymum může být výraz „drahý“, se vychází vždy z porovnání. Pokud tedy je označována nějaká položka či výdaj jako nákladný pak tak činěno v rámci porovnání s jinými položkami nebo cenami, resp. nákladů od jiného subjektu či v jiném prostředí, zemi či ekonomice. V případě výše uvedené hypotézy pak vycházím z porovnání státní podpory jiných typů sociálních služeb.28
3.2
Použité metody a postupy Pro objektivizaci nákladovosti domovů pro seniory použiji porovnávací tabulku
přímých výdajů a příjmů do a ze státního rozpočtu. Této analýze podrobím roční rozpočet imaginárního domova pro seniory29 z roku 2010 a výdaje státního rozpočtu na sociální služby v tomtéž roce. Cílem této metody je relativizovat nákladovost domovů pro seniory z pohledu státních příjmů, tj. porovnat sumu státních výdajů na domovy pro seniory a státních příjmů plynoucích z této, resp. jejich činnosti.
Příjmy do státního rozpočtu plynoucí z provozů domovů pro seniory jsou pak tyto:
28
V r. 2011 byla celková výše státní dotace pro poskytovatele sociálních služeb 6,1 miliard Kč. Domovy pro seniory (včetně domovů se zvláštním režimem) tvořily s přibližně 2,6 miliardami více než 43 %. Celkový počet typů sociálních služeb činí pak 34 (zdroj: interní materiál MPSV). 29 Viz kapitola č. 4.3.
38
a) Přímé daně (daň z příjmu fyzických osob, tj. zaměstnanců domovů) •
Údaj získaný z účetních výkazů třech domovů.
b) Nepřímé daně (daň z přidané hodnoty) •
•
DPH ve výši 20% z těchto nákladů: -
Služby
-
Opravy a údržba
-
Materiál
DPH ve výši 10% z těchto nákladů: -
Potraviny
-
Voda, el. energie, teplo
c) Odvody sociálního pojištění •
Za zaměstnance ve výši 6,5 %
•
Za zaměstnavatele ve výši 25 %
3.3 Makroekonomická analýza Předmětem makroekonomické analýzy je analýza ekonomických procesů země, kde národní hospodářství je chápáno jako systém se specifickým chováním. Makroekonomická analýza se opírá o fakta, zejména pak o statistické údaje.
Makroekonomická analýza zkoumá údaje o vývoji národního hospodářství a vysvětluje je tak, aby odhalila hlavní faktory, které působily na předcházející vývoj, a vytvořila poznatkovou základnu pro prognózu jeho dalšího vývoje.30 Při makroekonomické analýze nás zpravidla zajímá zkoumání vývoje národního hospodářství v čase (ekonomický růst, vývoj inflace, zahraničního obchodu, zaměstnanosti apod.), - zkoumání strukturálních změn (přidaná hodnota, sektorová a odvětvová zaměstnanost, finální
spotřeba
podle
skupin
výrobků,
sektorová
struktura
důchodů
apod.),
- sledování vybraných sektorů a částí národního hospodářství (bankovní sektor, domácnosti, vláda apod.), - mezinárodní nebo mezioborové srovnávání.
30
KUTSCHERAURER, A. Regionální ekonomická analýza a prognóza, Studijní texty - 2. vydání, Ostrava 2004. s. 4.
39
V nejobecnější rovině lze tedy říci, že smyslem makroekonomické analýzy je vysvětlení,
interpretace
jevů
a
procesů
probíhajících
v
národním
hospodářství.
Makroekonomická analýza je tak neoddělitelnou součástí makroekonomické prognózy.31 Makroekonomická analýza se zabývá chováním agregátních veličin typicky na úrovni národní ekonomiky.
Každá makroekonomická teorie, resp. analýza je však založena na
mikroekonomických aspektech.32 V rámci této práce tedy nebude předmětem či výstupem makroekonomické analýzy sdělení typu konstatování či uvádění makroekonomických ukazatelů s komentáři. Předmětem této práce je analýza úzké skupiny nákladů státního rozpočtu a jejich alokace, působení a popis jevů, které způsobují.
31
KUTSCHERAURER, A. Regionální ekonomická analýza a prognóza, Studijní texty - 2. vydání, Ostrava 2004. 7. s. 8. 32 SLANÝ. A. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha: C.H.Beck, 2004. s. 1.
40
4 Analýza nákladovosti domovů pro seniory 4.1
Makroekonomický pohled V České republice je celkem registrováno 485 domovů pro seniory33 a celkovou
kapacitou cca 39.000 lůžek.34 Nejvíce domovů pro seniory je provozováno prostřednictvím příspěvkových organizací, největším zřizovatelem jsou kraje.
Druh služby
Nestátní neziskové organizace
Obchodní společnosti
Fyzické osoby
Města/obce
domovy pro seniory
102
14
4
5
Příspěvkové Ostatní organizace 360
0
Tabulka č. 2, zdroj: Vybrané statistické údaje, MPSV ČR 2010.
V roce 2010 činila celková výše státní dotace domovů pro seniory 2,2 miliardy Kč. V roce. 2011 tato dotace dosahovala celkové částky 2 miliard Kč.35 Náklady na domovy pro seniory celkem činí 9,9 miliard Kč, na jeden domov jsou průměrné roční náklady 21,4 miliónů Kč a roční náklady na lůžko činí cca 260.000 Kč. Celkový objem finančních prostředků formou mandatorního výdaje na příspěvky na péči činil v r. 2010 přibližně 19 miliard Kč. K prověření uvedené hypotézy je nutné neposuzovat její znění, tj. že pobytové služby pro seniory jsou nejnákladnější službou, odděleně, ale je nutné ji dát do řady dalších souvislostí. K objektivizaci tohoto tvrzení je nutné zabývat se otázkou, na co jsou tyto státní výdaje použity a co jejich alokace sekundárně a terciárně způsobuje.
Celkovým objem
státních dotací pro r. 2011 pro domovy pro seniory činí 2 miliardy Kč. Struktura uživatelů domovů pro seniory z hlediska příjemců příspěvku na péči pro r. 2011 je odhadována v následující struktuře:
33
Registr poskytovatelů sociálních služeb ČR, dostupný z www.mpsv.cz, dne 3. 4. 201.1 Bez tzv. domovů se zvláštním režimem, jejichž cílovou skupinu tvoří zejména osoby trpící demencí. 35 Včetně domovů se zvláštním režimem se jedná o částku 2,6 miliard Kč. 34
41
Příspěvek na péči Příspěvek na péči (PnP)
Počet uživatelů
Objem příspěvku v mil.Kč
PnP I. stupeň
8256
79,2
PnP II. stupeň
9878
474
PnP III. stupeň
8250
792
PnP IV. stupeň
7480
1080
Bez PnP
5187
0
39051 Celkem Tabulka č. 3, zdroj: Vybrané statistické údaje, MPSV ČR 2010.
2425
Celkem tedy stát v r. 2011 vydává na zajištění péče v domovech pro seniory, tj. provozu 39.000 lůžek částku 4,4 miliardy Kč. Další veřejnoprávní podpora pak proudí ze samosprávných (krajských a municipálních rozpočtů).
4.2 Mikroekonomický pohled Největší nákladovou položkou sociálních služeb jako celku jsou vždy osobní, resp. mzdové náklady, neboť nositelem služeb je vždy člověk a jeho práce. Ten je pak nositelem nejen samotné realizace služby, ale i úrovně její kvality.36 Mzdové náklady u domovů pro seniory tvoří více než polovinu celkových nákladů. Výše těchto nákladů dosahuje 61 %. Druhou nejvýznamnější položkou celkových nákladů ve výši 39 % je údržba a provoz samotné budovy a s tím spojené náklady na energii, vodu, údržbu a ostatní služby. Důležitou položkou jsou náklady spojené s přípravou stravy, tj. nákup potravin, náklady na energie, vodu, údržbu. Neopomenutelnou rozpočtovou položkou jsou i odpisy.
36
Úroveň kvality je determinována ještě dalšími jevy, než je pouze lidská práce a její organizace. Jde dále o struktury, cílenost výsledků, marketing a celkovou kulturu organizace.
42
Druh služby
Náklady celkem
Domovy pro seniory
9 889 608 662 Kč
Náklady Náklady osobní v % provozní v % 61%
39%
Tabulka č. 4, zdroj: Vybrané statistické údaje, MPSV ČR 2010.
4.3
Popis vzorku Většina domovů pro seniory je zřizována krajskými úřady, městy a obcemi (viz
tabulka č. 2). Neziskový sektor je nositelem této sociální služby prostřednictvím menších, nízkokapacitních domovů, jejichž poskytovateli jsou většinou církevní organizace, marginálně pak obchodní společnosti či obecně prospěšné společnosti. Ačkoliv jsou k dispozici statistická data ze všech domovů pro seniory, jedná se o poměrně velký objem dat a informací, jejichž zpracování by přesáhlo rozsah této práce a dále nejde o data veřejně přístupná. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla vybrat a zpracovat rozpočty za r. 2010 třech domovů pro seniory rozdílných charakteristik a kapacit a tato data zprůměrovat.
Průměrováno z rozpočtů třech domovů pro seniory Domov
Zřizovatel
Kraj
město Olomoucký A kraj Vysočina B kraj Liberecký C Průměrný počet klientů Průměrný počet zaměstnanců Tabulka č. 5 – základní popis domovů, zdroj: vlastní
Počet klientů 305 133 114 184
Počet zaměstnanců 181 123 75 126,3
Struktura rozborů hospodaření každého z vybraných domovů byla rozdílná (dle metodických pokynů zřizovatelů). Za účelem dosažení zprůměrovaných hodnot bylo nutné slučovat jednotlivé zejména nákladové položky do širších rozpočtových kapitol.
43
Struktura nákladů a výnosů Náklady
Průměrná cena
Spotřeba materiálu
2 870 000 Kč
Spotřeba energie
4 331 000 Kč
Spotřeba potravin
4 445 000 Kč
Opravy a udržování
829 000 Kč
Služby
4 054 000 Kč
Mzdové náklady
24 788 000 Kč
Odvody
8 429 000 Kč
Odpisy dlouhodobého majetku
6 770 000 Kč
Reprefond
8 000 Kč
Cestovné
30 000 Kč
Celkem
56 554 000 Kč
Výnosy
Průměrná cena
Ze státního rozpočtu
7 630 000 Kč
Od zřizovatele
13 011 000 Kč
Příspěvek na péči
11 877 000 Kč
Od uživatele
20 163 000 Kč
Od zdravotních pojišťoven
3 180 000 Kč
Vedlejší příjmy (nájem, fondy, úroky)
1 204 000 Kč
Celkem
57 065 000 Kč
Tabulka č. 6 – průměrovaná struktura nákladů a výnosů, zdroj: vlastní
44
5 Objektivizace nákladů domovů pro seniory Analýza státních příjmů a výdajů Státní výdaje lze rozdělit do dvou položek: Příspěvek na péči
2,425 miliardy Kč
Státní dotace domovům pro seniory
2 miliardy Kč
Níže uvedená tabulka pak odděluje z jednotlivých nákladových položek částky, které se vrací zpět do státního rozpočtu dle popsané metodiky:
45
Rozpočet – objektivizace nákladů Náklady/ Výdaje
Průměrná cena
Příjmy státního rozpočtu
Spotřeba materiálu
2 870 000 Kč
479 000 Kč
Spotřeba energie
4 331 000 Kč
393 000 Kč
Spotřeba potravin
4 445 000 Kč
405 000 Kč
829 000 Kč
139 000 Kč
4 054 000 Kč
676 000 Kč
Opravy a udržování Služby Mzdové náklady
24 788 000 Kč
Sociální pojištění zaměstnance 6,5 %
1 612 000 Kč
Přímá daň (daň z příjmu fyzických osob, tj. zaměstnanců)37[1] - 9 %
2 231 000 Kč
Odvody za zaměstnavatele (25 %)
6 198 000 Kč
6 664 000 Kč
Zdravotní pojištění (9 %)
2 231 000 Kč
0 Kč
Odpisy dlouhodobého majetku
6 770 000 Kč
0 Kč
Reprefond
8 000 Kč
0 Kč
Cestovné
30 000 Kč
0 Kč
56 554 000 Kč
12 599 000 Kč
Celkem Výnosy/příjmy
Ze státního rozpočtu
Průměrná cena
Výdaje státního rozpočtu
7 630 000 Kč
7 630 000 Kč
Od zřizovatele
13 011 000 Kč
0 Kč
Příspěvek na péči
11 877 000 Kč
11 877 000 Kč
Od uživatele
20 163 000 Kč
0 Kč
Od zdravotních pojišťoven
3 180 000 Kč
0 Kč
Vedlejší příjmy (nájem, fondy, úroky)
1 204 000 Kč
0 Kč
57 065 000 Kč
19 507 000 Kč
Celkem Tabulka č. 7 – rozpočet, zdroj: vlastní
37
Daň ze závislé činnosti je odváděna zálohově, tato položka byla zkalkulována po vyúčtování daně.
46
Celkové státní výdaje, resp. výdaje ze státního rozpočtu na zajištění provozu „imaginárního“ domova pro seniory činí 19,5 miliónů Kč. Tato částka je tvořena 39%, resp. 7,6 milióny Kč nemandatorním výdajem státního rozpočtu, tj. státní dotací na poskytování sociálních služeb a 61 %, resp. částkou 11,9 miliónů Kč mandatorním výdajem státního rozpočtu, tj. příspěvek na péči u osob využívající předmětnou pobytovou službu. Ze zjištěných dat lze formulovat následující hypotézy: Hypotéza: Z celkového objemu státních výdajů na sociálních pobytové služby stát získá formou přímých a nepřímých daní a odvodů sociálního pojištění v daném kalendářním roce zpět 63% celkových výdajů. Celkové výdaje státního rozpočtu lze objektivizovat na 27% skutečných výdajů rozpočtu.
Relevantnost hypotézy: Obecná platnost hypotézy může být popřena skutečností, že nejsou zohledněna všechna data a informace. Příjmy z odvodů sociálního pojištění by musely být porovnány s výdaji v daném roce (např. na nemocenské dávky, příp. na výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti ve vztahu k daným zaměstnancům domova pro seniory či na zajištění transferů důchodové, resp. penzijní politiky). Na druhou stranu pro ucelené porovnání by musela být provedena i analýza úspor výdajů státního rozpočtu z pohledu neuplatnění, resp. uplatnění, na trhu práce (u zaměstnanců domova) apod.
47
6 Makroekonomický a společenský přínos Celkový přínos domovů pro seniory pro daný stát lze rozdělit na společenský nebo humanitní a makroekonomický.
6.1 Společenský přínos Část naší společnosti chápe pobyt seniorů v domovech pro seniory jako neschopnost nebo neochotu jejich potomků a příbuzných se o ně postarat, jako vypočítavost a zříkání se odpovědnosti. Je sice pravda, že někdo tímto způsobem řeší bytovou situaci, ale zároveň seniora nemůžeme donutit, aby v tomto zařízení pobýval proti své vůli. V pobytových zařízeních se dostává seniorovi celodenní péče a zároveň je mu uchováno soukromí. Není vyčleněn ze společnosti, ale naopak žije v komunitě lidí podobného věku, většina zařízení pořádá volnočasové aktivity, kde se každý z klientů může zapojit a uplatnit své celoživotní zkušenosti. Některá zařízení se zapojují i do projektů celoživotního vzdělávání a jejich klienti mají na Universitách třetího věku velký úspěch. Pokud senior zůstane ve svém přirozeném prostředí a nemá ve svém okolí žádné volnočasové aktivity a známé ve svém věku, zůstává doma u televize a vítá každou možnost ke komunikaci s okolím, tím nahrává rafinovanosti zlodějů, ale i prodejních firem, pořádajících „výhodné nákupní zájezdy“. Nastává otázka co děti a příbuzní? Ne každý má děti a někteří mají děti v zahraničí. Stejně jako je těžké přesadit vzrostlou rostlinu do jiného podloží, neujme se, tak i starého člověka je obtížné usadit do jiné země, kde nikoho, mimo rodiny nezná, nerozumí řeči a mentalitě obyvatel. Tento člověk se stává nešťastným a stane se, že umře steskem po rodné zemi. Některé děti a příbuzní jsou vlivem společnosti a hektickým způsobem života časově tak vytíženi, že řeší dilema, jestli zůstat doma se seniorem a nezabezpečit rodinu, neuspokojit své vnitřní potřeby nebo zvolit pro svého stařečka pobytové zařízení a věnovat se mu ve svém volnu, bez zbytečného stresu, s vědomím, že mu je poskytnuta maximální péče včetně zdravotní a rodič je spokojen, pln života a zážitků z nových přátel, zkušeností, poznatků? Při různých setkání v pobytových zařízeních byla položena otázka několika klientům, zda by se vrátili do svého přirozeného prostředí. Odpověď byla velmi překvapivá: „Ne nechceme, děti musí do práce, stejně máme jiné názory než oni, přátelé v okolí již umřeli a
48
tady je nám dobře, jsme mezi stejně starými lidmi, jezdíme na výlety, máme tu zábavu, o vše se nám tu postarají a víte, nechce se nám domů ani na svátky, my máme nazdobený stromeček tady, teď je tady náš domov.“ Samota není to, že člověk je fyzicky sám, ale samota je, když se člověk cítí osamělý a sám psychicky.
Jaký je společenský přínos pro seniora? Pokud člověk není schopen se o sebe postarat a není soběstačný, patří do III. nebo IV. skupiny, můžeme hovořit o kvalitním prožití sklonku života. Pokud zůstane tento člověk v přirozeném domácím prostředí, nemůže plnohodnotně docházet k aktivizaci a tím se diferencuje jejich kvalita života.
Co to znamená pro děti a příbuzné? -
Uplatnění se n a trhu práce a tím uspokojovat materiální potřeby sebe sama a své rodiny.
-
Uspokojení vnitřních potřeb člověka.
-
Eliminace psychických onemocnění.
-
Předcházení syndromu vyhoření.
6.2 Makroekonomické přínosy domovů pro seniory Makroekonomický přínos je nutno chápat i kontextu přínosů společenských. Detailní analýza makroekonomických přínosů by neodpovídala svým rozsahem této práci. Mezi základní přínosy patří samozřejmě zvýšení zaměstnanosti. Tj. přímo zaměstnanci příslušného domova38, ale i nepřímo, tj. zajištění péče o seniory umožňuje pobytové zařízení setrvat rodinným příslušníkům na trhu práce. Makroekonomický přínos lze konečně konstatovat i u návratnosti státní dotace zpět formou příjmu státního rozpočtu. Výše uvedená analýza ukázala, že hypotéza o nákladovosti pobytových služeb pro seniory ve vztahu ke státnímu rozpočtu je minimálně velmi relativní a
38
Tuto hypotézu lze konstatovat u každé činnosti, která je subvencována státem, nicméně u sociálních služeb je většina státní dotace použita právě na tzv. personální náklady a dá se tedy více než u jiných, např. investičních dotací přímo vázat na podporu zaměstnanosti.
49
při zohlednění dalších faktorů (jako jsou zejména podpora zaměstnanosti a to nejen přímá, tj. zaměstnanců, ale především nepřímá, tj. rodinných příslušníků seniorů) ji lze označit za nepotvrzenou. Porovnání s ostatními (sociálními) službami O výše vyplývajícím tvrzení lze polemizovat dvěma tezemi: 1. Nelze provést tutéž analýzu i u ostatních sociálních služeb s obdobnými výstupy? 2. Nelze provést tutéž analýzu i u jiných subvencovaných činností s obdobnými výstupy (např. u školství). I u ostatních sociálních služeb (zejména u služeb sociální péče) je zásadním nákladem mzdy zaměstnanců, tj. nositelů „služby“ a tudíž i výše definovaná návratnost bude poměrně vysoká. Minimální bude ale v případě nepřímých daní. Domovy pro seniory tak představují kombinace nejen vysoké zaměstnanosti (vzhledem k jiným odvětvím), ale v porovnání s jinými sociálními službami je objektivizovaný koeficient skutečných státních výdajů jednoznačně nejnižší (viz kapitola č.5). V porovnání s jinou veřejnou službou, za kterou nese odpovědnost stát, tj. se školstvím lze uvést vyšší míru zaměstnanosti (domovy pro seniory vykazují až 6x vyšší zaměstnanost v poměru klient/žák x zaměstnanec). Dále u sociálních služeb oproti školství lze evidovat až 3x větší míru návratnosti ve formě nepřímých daní.
50
Závěr Hlavním cílem této práce bylo potvrdit či vyvrátit hypotézu: Domovy pro seniory, jakožto pobytové služby sociální péče, jsou pro stát velmi nákladnou službou. Cíl této práce se podařilo splnit a hypotéza byla vyvrácena, zároveň byl potvrzen předpoklad, že více než polovina státem vynaložených nákladů na pobytové služby sociální péče, resp. domovy pro seniory, se vrací zpět do státního rozpočtu formou přímých a nepřímých daní a odvodů sociálního pojištění. Domovy pro seniory tvoří 33% celkové státní dotace na sociální služby, což jsou 2 miliardy Kč. Podstatná část tohoto objemu se však během daného kalendářního roku vrací zpět státu ve formě příjmů státního rozpočtu. Velmi zajímavý je poznatek, že u pobytových zařízení sociálních služeb jde většina nákladů za klientem, a to formou příspěvku na péči, který náleží v plné výši pobytovému zařízení jako úhrada za poskytnutou péči a úhradou od klienta za poskytnutí ubytovacích a stravovacích služeb. Problémem může být zatím problematicky legislativně upravený způsob úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Pro názornost bych ráda uvedla citaci z článku ze Zdravotnických novin ze dne 11. 4. 2011, kde jsou porovnány náklady zdravotních pojišťoven na pobyt v léčebnách dlouhodobě nemocných a pobytových zařízení sociálních služeb: „V léčebnách průměrná měsíční úhrada na pacienta dosahuje 38 tisíc korun, z toho 35 tisíc odvádí zdravotní pojišťovna a dva tisíce korun pacient. Naproti tomu v pobytových zařízeních sociálních služeb pobyt jednoho klienta přijde měsíčně v průměru na 25 tisíc korun, z toho osm tisíc si hradí každý z nich sám. Dalších osm tisíc korun plyne z příspěvku na péči. Až o zbytek se dělí zdravotní pojišťovny a různé dotace.“39 V současné době je kapacita domovů pro seniory nedostatečná, poptávka převyšuje nabídku a nelze opomenout demografický vývoj společnosti. Jak již bylo zmíněno, tak většina nákladů jde za klientem a tím pádem se z něj stává potencionální zákazník jako u komerčního sektoru. Proto může být pro soukromé investory velice zajímavá příležitost podílet se na tomto trhu. S přijetí zákona se změnilo i přerozdělování státních dotací. Domovy pro seniory mohou nabídnout i služby pro veřejnost jako např. příprava stravy, prádelna, prodej vlastních výrobků, pronájem prostor atd.
39
http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/konec-levnych-eldeenek-459129 dne 12. 4. 2011.
51
Pobytová zařízení mohou mít pozitivní společenské přínosy jak pro klienta, tak pro jeho příbuzné. Tato bakalářská práce přináší přehled základních údajů o sociálních službách s akcentem na domovy pro seniory. Je využitelná jako podklad pro další hlubší analýzy celkového systému financování sociálních služeb.
52
Seznam použité literatury Bibliografie 1. DOHNALOVÁ, M., PRŮŠA, L. Sociální ekonomika. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 176 s. ISBN 978-80-7357-573-1. 2.
JABŮRKOVÁ, M. a kol. Od paragrafů k lidem. 1. vyd. Praha: SKOK, 2007. 79 s.
ISBN 978-80-239-9506-0. 3.
KOLEKTIV AUTORŮ. Individuální plánování a role klíčového pracovníka
v sociálních službách. 1. vyd. Tábor: APSS, 2011. 276 s. ISBN 978-80-904668-1-4 4.
KOLEKTIV AUTORŮ. Pečovatelská služba v České republice. 1. vyd. Tábor: APSS,
2010. 432 s. ISBN 978-80-904668-0-7. 5.
KOLEKTIV AUTORŮ. Sociální služby: Tvorba za zavádění Standardů kvality
poskytovaných sociálních služeb. 1. Vyd., Tábor: APSS, 2008. 223 s., ISBN 978-80-2543427-7. 6.
KOLEKTIV AUTORŮ. Základy managementu sociálních služeb. Brno: T.I.G.E.R.,
2008. 159 s. ISBN 978-80-7013-477-1. 7.
KOZLOVÁ, L. Sociální služby. 1.vyd. Praha:Triton, 2005. 79 s.
ISBN 80-7254-662-7. 8.
KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. Sociální služby a příspěvek na péči. 3. vyd. Olomouc:
ANAG, 2009. 423 s. ISBN 978-80-7263-559-7. 9.
KUTSCHERAURER, A. Regionální ekonomická analýza a prognóza, Studijní texty -
2. vydání, Ostrava 2004. 10.
MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-
7367-310-9. 11.
PRŮŠA, L. Efektivnost financování sociálních služeb v domovech pro seniory. 1. vyd.
Praha: VÚPSV, 2008. 57 s., ISBN 978-80-7416-018-9. 12.
PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2. přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2007. 180 s.
ISBN 978-80-7357-255-6. 13.
SLANÝ, A. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha:
C.H.Beck, 2003. 380 s. ISBN. 80-7179-738-3. 14. TOMEŠ, I. Sociální správa. 2. rozš. vyd. Praha: Portál, 2009. 309 s. ISBN 978-80-7367483-0.
53
Časopisy 1. HORECKÝ, J. Seminář k použití a vyúčtování státní dotace za rok 2008. Sociální služby. 2008, roč. 10., č. 2. ISSN 1803-7348. 2.
Sociální služby. Tábor: APSS ČR, 2008, roč. 10., č. 2. ISSN 1803-7348.
3.
Sociální služby. Tábor: APSS ČR, 2009, roč. 11., č. 2,3,4. ISSN 1803-7348.
4.
Sociální služby. Tábor: APSS ČR, 2010, roč. 12., č. 1-10. ISSN 1803-7348.
5.
Sociální služby. Tábor: APSS ČR, 2011, roč. 13., č. 1, 2. ISSN 1803-7348.
6.
Fórum sociální politiky. Praha: VÚPSV, 2009, roč. 3., č. 2, 4, 5, 6. ISSN 1802-5854.
7.
Fórum sociální politiky. Praha: VÚPSV, 2010, roč. 4., č. 1, 2, 3, 4, 5, 6.
ISSN 1802-5854. 8.
Fórum sociální politiky. Praha: VÚPSV, 2011, roč. 5., č. 1, 2 ISSN 1802-5854.
9.
Rezidenční péče. Praha: MARCOM, 2010, roč. 6., č. 1, 2, 3, 4. ISSN 1801-8718.
10.
Rezidenční péče. Praha: MARCOM, 2010, roč. 7., č. 1. ISSN 1801-8718.
11.
Práce a sociální politika. Praha: MPSV, 2010, roč. 7., č. 2, 3, 5, 7, 9, 10, 12.
ISSN 0049-0962. 12.
Práce a sociální politika. Praha: MPSV, 2011, roč. 8., č. 1, 2, 3. ISSN 0049-0962.
Legislativa 1.
Zákon č. 108/2006 Sb. ze dne 14. března 2006 o sociálních službách, ve znění
pozdějších předpisů. 2.
Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu
2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 3.
Zákon FS ČSSFR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Internetové zdroje 1.
www.vupsv.cz
2.
www.mpsv.cz
3.
www.apsscr.cz
4.
www.cekas.cz
54
Seznam zkratek APSS ČR
Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky
ČNR
Česká národní rada
ČSFR
Československá federativní republika
ČSR
Československá republika
FS ČSSR
Federální shromáždění Československé socialistické republiky
EU
Evropská unie
MPSV ČR
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
KSČ
Komunistická strana Československa
PnP
Příspěvek na péči
Seznam tabulek Tabulka č. 1: měsíční výše příspěvku na péči Tabulka č. 2: domovy pro seniory dle zřizovatele Tabulka č. 3: celkový objem PnP Tabulka č. 4: celkové náklady domovů pro seniory Tabulka č. 5: základní popis domovů pro seniory Tabulka č. 6: struktura nákladů a výnosů Tabulka č. 7: objektivizace nákladů
55
