Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Bankovní poplatky. Bakalářská práce. Monika Janková

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Bankovní poplatky

Bakalářská práce

Autor:

Monika Janková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Šárka Palermová

duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karviné dne 30. 4. 2011

Monika Janková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Šárce Palermové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce na téma „Bankovní poplatky“ je zaměřena zejména na oblast příjmů z poplatků a provizí v rámci bankovního podnikání a snaží se o srovnání této oblasti u vytypovaných bank v České republice. Cílem práce je zjistit, zda změna v oblasti poplatků motivuje klienty ke změně bankovního ústavu.

Annotation The bachelor thesis on „Bank charges“ is focused primarily on the area of revenue from fees and commissions within banking bussines. It simultaneously tries to compare this area among selected banks in the Czech Republic. The aim of the thesis is to determine whether a change in the area of banking charges motivates clients to change a bank institution.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................... 7 1 PRÁVNÍ RÁMEC A VYSVĚTLENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ V OBLASTI BANKOVNICTVÍ ...................................................................... 8 1.1 Bankovní systém ............................................................................................................. 9 1.1.1 Centrální banka......................................................................................................... 9 1.1.2 Obchodní banky...................................................................................................... 10 1.1.2.1 Zákon o bankách.............................................................................................. 10 1.1.2.2 Obchodní zákoník............................................................................................ 14 1.1.2.3 Zákon o ochraně osobních údajů ..................................................................... 14 1.1.2.4 Zákon o platebním styku ................................................................................. 15 1.1.2.5 Další zákony v oblasti bankovnictví................................................................ 16 1.2 Základní pojmy v oblasti bankovnictví ......................................................................... 17 1.2.1 Klient banky ........................................................................................................... 18 1.2.2 Bankovní produkty ................................................................................................. 19 1.2.2.1 Finančně úvěrové produkty ............................................................................. 19 1.2.2.2 Depozitní produkty.......................................................................................... 22 1.2.2.3 Platebně zúčtovací produkty............................................................................ 23 1.2.3 Bankovní příjmy a jejich struktura ......................................................................... 26

2 SROVNÁNÍ VÝŠE VÝNOSŮ Z POPLATKŮ A PROVIZÍ U VYTYPOVANÝCH ČESKÝCH BANK ....................................................... 30 2.1 Charakteristika vytypovaných bank .............................................................................. 31 2.1.1 Česká spořitelna, a. s. ............................................................................................. 31 2.1.2 Československá obchodní banka, a. s..................................................................... 32 2.1.3 GE Money Bank, a.s............................................................................................... 32 2.1.4 Komerční banka, a.s. .............................................................................................. 33 2.2 Klienti vytypovaných bank............................................................................................ 33 2.2.1 Klienti České spořitelny, a.s. .................................................................................. 35 2.2.2 Klienti Československé obchodní banky, a.s. ........................................................ 36 2.2.3 Klienti GE Money Bank, a.s................................................................................... 36 2.2.4 Klienti Komerční banky, a.s. .................................................................................. 37 2.3 Výnosy z poplatků a provizí vytypovaných bank ......................................................... 37 2.3.1 Čisté příjmy z poplatků a provizí ČS, a.s. .............................................................. 39 2.3.2 Čisté příjmy z poplatků a provizí ČSOB, a.s.......................................................... 39 2.3.3 Čisté příjmy z poplatků a provizí GE Money Bank, a.s. ........................................ 40 2.3.4 Čisté příjmy z poplatků a provizí Komerční banky, a.s. ........................................ 41 2.4 Shrnutí zjištěných skutečností ....................................................................................... 42

3 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ....................................................................... 43 5

3.1 Přípravná fáze ................................................................................................................ 43 3.2 Realizační fáze............................................................................................................... 44 3.4 Vyhodnocení hypotéz dotazníkového šetření................................................................ 51 3.5 Shrnutí dotazníkového šetření ....................................................................................... 53

ZÁVĚR............................................................................................................ 54 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍ ZDROJE............................ 56 SEZNAM TABULEK..................................................................................... 57 SEZNAM GRAFŮ.......................................................................................... 58 PŘÍLOHY........................................................................................................ 59

6

Úvod V rámci tržního hospodářství představují obchodní banky jedny z nejdůležitějších finančních institucí. Banky lze označit za podnikatelské subjekty, jejichž základním cílem je, podobně jako i u jiných podniků, dosažení zisku. Významným zdrojem příjmů českého bankovního sektoru jsou poplatky a provize, které platí klienti bankovním ústavům za jimi poskytované služby. Bankovní poplatky patří v naší zemi k nejvyšším ve střední Evropě.

„Bankovní poplatky“ jsou tématem bezesporu obsáhlým a v současné době také velmi diskutovaným. Na problematiku bankovních poplatků lze pohlížet z různých hledisek. Cílem bakalářské práce je zjistit, zda změna v oblasti poplatků motivuje klienty ke změně bankovního ústavu. Domnívám se, že klienti mohou sami svým postojem výši bankovních poplatků alespoň částečně ovlivnit. Důležitá je, dle mého názoru, snaha ze strany klientů vybrat si takovou banku, která bude vstřícná nejen k jejich požadavkům v rámci poskytování služeb, ale také co do výše cen placených za tyto služby.

Bakalářskou práci jsem rozdělila do tří kapitol. V první kapitole se zaměřím na legislativu spojenou s bankovním podnikáním v České republice a pokusím se vysvětlit nejdůležitější pojmy z bankovní oblasti týkající se klientů banky, produktů a služeb, které banky nabízí a dále příjmů plynoucích z bankovní činnosti.

Ve druhé části se pokusím porovnat vývoj čistých příjmů z poplatků a provizí a vývoj počtu klientů vybraných bankovních ústavů v období čtyř let. Rovněž se budu snažit zjistit, jak velkou část zisku bank tvoří poplatky a provize. Předpokládám, že mezi vývojem výše čistých příjmů z bankovních poplatků a vývojem počtu klientů bank by měla existovat nepřímá úměra, tzn. že růst příjmů z poplatků způsobí pokles počtu klientů a obráceně.

Ve třetí části provedu průzkum pomocí metody dotazování se zaměřením na fyzické osoby – nepodnikatele, s cílem zjistit názor veřejnosti k problematice bankovních poplatků. Zároveň se pokusím zjistit, zda, případně za jakých okolností, jsou klienti ochotni bankovní ústav změnit.

7

1 Právní rámec a vysvětlení základních pojmů v oblasti bankovnictví Banka je podnikem a bankovnictví jednou z oblastí podnikání. Vzhledem k významným specifikům bankovnictví nelze na tuto oblast aplikovat obecně platný režim podnikání. Prostředí, ve kterém banky vyvíjejí svou činnost, je vymezené zákonnými a jinými normami – lze jej označit jako bankovní prostředí.

Bankovní prostředí je ve srovnání s obecně platnými podmínkami podnikání přísnější a regulovanější, což vyplývá zejména z toho, že

a) případné problémy bank, eventuelně celého bankovního systému, mají závažné dopady na chod ekonomiky, proto zdravý a důvěryhodný bankovní systém je jedním ze základních podmínek efektivního fungování tržní ekonomiky

b) je důležité chránit klienty banky

Specifika bankovního prostředí se potom projevují zejména v tom, že je regulován vstup do tohoto odvětví podnikání, jsou stanovena speciální pravidla pro činnost bank, banky podléhají nástrojům centrální banky, zásahům centrální banky jako regulatorního orgánu a platí pro ně systém povinného pojištění vkladů. Bankovní prostředí je proto vymezeno vedle obecných legislativních norem pro oblast podnikání i specifickými pro oblast bankovnictví a dále vyhláškami a opatřeními regulatorního orgánu. Bankovní prostředí výrazným způsobem ovlivňují rovněž právní normy upravující podmínky pro některé bankovní produkty.1

1

DVOŘÁK, Petr, Ing. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2.aktual.vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2001, s.84. ISBN 80-7201-310-6

8

1.1 Bankovní systém Bankovnictví patří dnes v každé vyspělé tržní ekonomice mezi odvětví s nejvyšší dynamikou rozvoje. Bez kvalitně fungujících bank není možný výraznější ekonomický pokrok. Vztah bankovního sektoru a ostatních odvětví každé ekonomiky je vždy oboustranný. Vyspělá ekonomika potřebuje vyspělý bankovní systém, a naopak.2

V České republice v současné době funguje tzv. dvoustupňový bankovní systém, který je tvořen centrální bankou, jejíž funkci plní Česká národní banka, a sítí obchodních a dalších bank. Uvedený dvoustupňový bankovní systém je pro většinu tržních ekonomik charakteristický.

1.1.1 Centrální banka Centrální banku v naší zemi představuje Česká národní banka, která vznikla k 1. lednu 1993. Česká národní banka vykonává dohled nad finančním trhem státu a je zřízena nejvýše postaveným zákonem, tj. Ústavou České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V Ústavě České republiky v hlavě 6 čl. 98 je stanoveno, že Česká národní banka je ústřední bankou státu. Činnost centrální banky se řídí zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů a dalšími právními předpisy. K dalším zákonům, kterými se ČNB při své činnosti zejména řídí patří například:


zákon o bankách č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů
devizový zákon č. 219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů
zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 57/2006 Sb. o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem
zákon č. 60/1993 Sb., o oddělení měny, ve znění pozdějších předpisů 3 Nejvýznamnější činností České národní banky je péče o cenovou stabilitu státu.

2

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 17. ISBN 807261-051-1 3 Zpracováno dle: [online] [cit. 2011-02-20]

9

Centrální banka se od dalších bank odlišuje zejména těmito jejími základními funkcemi: •

vydává bankovky a mince

•

určuje měnovou politiku – vyhlašuje úrokové sazby, měnové kurzy

•

plní funkci banky státu – spravuje státní dluh, vydává pokladniční poukázky a dluhopisy, vede účty a provádí operace pro vládu, centrální orgány apod.plní funkci banky bank – vede účty ostatním bankám, poskytuje jim úvěry

•

plní funkci banky bank – vede účty ostatním bankám, poskytuje jim úvěry, provádí regulaci a dohled nad bankovním systémem

•

spravuje devizové rezervy státu aj.

Česká národní banka vydává vyhlášky, které jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů, dále opatření a úřední sdělení ČNB vyhlašovaná ve Věstníku ČNB. Česká národní banka je veřejnoprávním subjektem, sídlí v Praze a jejím nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada. Členy bankovní rady jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé. Všichni členové jsou jmenováni prezidentem republiky na období šesti let.4

1.1.2 Obchodní banky Banky jsou nejčastěji charakterizovány jako instituce – podnikatelské subjekty, jejichž hlavní činností jsou operace a obchody s penězi. Shromažďují dočasné volné peněžní prostředky a přerozdělují je za účelem zisku. Kromě toho v současnosti provádějí celou řadu dalších činností. Při všech svých činnostech musí dodržovat velmi přísná pravidla, která jsou dána bankovními zákony a mnohými jinými právními akty.

1.1.2.1 Zákon o bankách Stěžejním zákonem, který upravuje bankovní podnikání, je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některé vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území České republiky, a dále některé vztahy související s působením zahraničních bank na území České republiky.5

4 5

Zpracováno dle: [online], [cit. 2011-02-20] § 1, odst. 1 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění

10

Zákon o bankách určuje základní legislativní rámec pro podnikání bank a poboček zahraničních bank v České republice. Základní principy výše uvedeného zákona vycházejí ze Směrnic Evropské unie pro oblast bankovnictví.

Bankami se pro účely zákona o bankách rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které

a) přijímají vklady od veřejnosti b) poskytují úvěry,

a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci. Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud tento zákon stanoví jinak.6

Žádost o licenci se předkládá České národní bance. S žádostí o licenci se předkládá návrh stanov. Minimální výše základního kapitálu banky činí 500 mil. Kč a minimálně v této výši musí být tvořen peněžitými vklady. Náležitosti žádosti o licenci stanoví Česká národní banka vyhláškou.7

V České republice platí princip tzv. jednotné bankovní licence. Držitel této jednotné licence má právo vykonávat svou činnost vedle svého „domovského státu“, jehož orgán licenci vydal, také na území jiného členského státu Evropské unie, a to bez licence vydané příslušným orgánem tzv. hostitelského státu. Banky musí splnit několik podmínek pro obdržení jednotné bankovní licence, z nichž nejvýznamnější je vlastnictví této banky alespoň z 90 % bankou nebo bankami a ručitelský závazek mateřské banky nebo bank za její závazky.

6 7

§ 1, odst. 1 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění § 4, odst. 1 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění

11

Pro obdržení „jednotné bankovní licence“ musí banka současně splnit následující podmínky:

-

musí mít sídlo na území členského státu Evropské unie

-

musí mít licenci od příslušného orgánu domovského státu

-

musí být dohlížena orgánem dohledu domovského státu

-

musí splnit oznamovací postup stanovený právem Evropské unie8

Na základě statistických údajů České národní banky je možné říci, že v českém bankovním sektoru působí hlavně banky, které mají převážně zahraniční vlastníky, nebo pak pobočky zahraničních bank. Pobočky zahraničních bank tedy mohou v České republice podnikat na základě principu jednotné bankovní licence – tzv. bankovního pasu.

Tabulka č. 1: Počet bank podle vlastnictví v letech 2007 až 2010 2007

2008

2009

2010*

Banky s rozhodující českou účastí

8

7

7

8

Banky s rozhodující zahraniční účastí, včetně poboček zahraničních bank

29

30

32

33

Banky celkem

37

37

39

41

* k 30. 9. 2010 Zdroj: ČNB. Dostupný z WWW:

Česká národní banka k datu 30. 9. 2010 evidovala 8 bank s rozhodující českou účastí a 33 bank s rozhodující zahraniční účastí. Podíl bank s rozhodujícím zahraničním kapitálem na celkovém počtu bankovních institucí v České republice v předcházejících letech představuje cca osmdesát procent.

8

Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6. vyd. Praha, Bankovní institut, a.s, prosinec 2006, s.268. ISBN: 978-807265-099-6

12

Graf č. 1: Počet bank podle vlastnictví v letech 2007 až 2010 50 40 30 20 10 0 2007

2008

2009

2010*

Banky s rozhodující českou účastí Banky s rozhodující zahraniční účastí (včetně poboček zahraničních bank) Banky celkem * k 30.9.2010

Zdrojová data: viz Tabulka č. 1

Banka může, kromě dvou základních činností, tj. přijímání vkladů a poskytování úvěrů, vykonávat také další činnosti, pokud je má povoleny v licenci, která jí byla udělena, a to: -

investování do cenných papírů na vlastní účet

-

finanční pronájem (finanční leasing)

-

platební styk a zúčtování

-

vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků

-

poskytování záruk

-

otevírání akreditivů

-

obstarávání inkasa

-

poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu

-

finanční makléřství

-

výkon funkce depozitáře

-

směnárenskou činnost

-

poskytování bankovních informací

-

obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem

9

-

pronájem bezpečnostních schránek

-

činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi výše uvedenými9

Zpracováno dle § 1, odst. 3 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění

13

Úplný seznam bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky vede Česká národní banka. Seznam je k nahlédnutí v ústředí a pobočkách České národní banky a Česká národní banka je uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.10

1.1.2.2 Obchodní zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, upravuje základní formy podnikatelských subjektů – obchodních společností. Na většinu bankovních institucí se vztahuje zejména ustanovení o akciové společnosti (§ 154 až 220). V rámci své činnosti se banky řídí zejména částí třetí zákona, tj. Obchodními závazkovými vztahy. Obchodní zákoník upravuje pravidla pro smlouvu o běžném účtu, o vkladovém účtu, o bankovním uložení věci, o otevření akreditivu, vymezuje a určuje podmínky pro cestovní šeky a další.

1.1.2.3 Zákon o ochraně osobních údajů Banky patří k nejvýznamnějším soukromým správcům osobních údajů u nás. Při zpracovávání údajů o svých klientech se řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a k naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. Osobním údajem se rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjektem údajů je fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují.11

V souladu s výše uvedeným zákonem musí banky v rámci svých činností dodržovat přísné principy ochrany osobních údajů, mlčenlivosti a bankovního tajemství. Osobní údaje by měly získávat pouze v bezpodmínečně nutném rozsahu a jejich zpracování provádět pouze pro účely vymezené zákonem. Banky musí přijímat taková opatření, aby zajistily kontrolu nad osobními údaji, zejména

je chránit před zneužitím nebo jiným neoprávněným

zásahem ze strany třetích osob. Předání informací o klientovi bez jeho výslovného souhlasu je možné pouze v případě, že je předání takovýchto údajů vyžadováno zákonem. 10 11

§ 7 Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění § 1 a 4 odst.a, d, Zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů , v platném znění

14

V takovémto případě předávají banky tyto osobní údaje o klientech jen v nezbytně nutném rozsahu a za dalších podmínek stanovených zákonem.

V souladu s § 2 odst. 1 výše uvedeného zákona byl zřízen Úřad pro ochranu osobních údajů, který má sídlo v Praze. Tento provádí kontrolu nad dodržováním povinností spojených se zpracováním osobních údajů.

1.1.2.4 Zákon o platebním styku Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 2009. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropských společenství a upravuje:

a) činnost některých osob oprávněných poskytovat platební služby a vydávat elektronické peníze, včetně činností těchto osob v zahraničí b) účast v platebních systémech a vznik a provozování platebních systémů s neodvolatelností zúčtování c) práva a povinnosti poskytovatelů platebních služeb a uživatelů platebních služeb d) práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz a držitelů elektronických peněz 12

Původní zákon o platebním styku č. 124/2000 Sb. nahradila nová právní norma, jejímž nejvýznamnějším přínosem je sjednocení na poli platebních služeb ve všech sedmadvaceti státech Evropské unie. Tato právní norma provádí Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. 11. 2007 o platebních službách na vnitřním trhu. Změnou legislativy v této oblasti byla snaha o vytvoření stejných podmínek pro občany všech zemí Evropské unie. V rámci tohoto zákona jsou stanovena práva a povinnosti uživatele – klienta, na straně jedné, a poskytovatele platebních služeb, na straně druhé. Přitom je v tomto zákoně zdůrazněno zejména posílení práv klienta a zvyšování odpovědnosti poskytovatele, např. banky.

12

§ 1 Zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, v platném znění

15

K nejvýznamnějším změnám, ke kterým došlo v rámci zavedení výše uvedeného zákona, patří především zkrácení lhůty pro připsání finančních prostředků na účet příjemce, další změny se týkají např. blokace platebních karet, zrušení běžného účtu, a jiné.

1.1.2.5 Další zákony v oblasti bankovnictví Základní povinnosti bank jsou definovány v zákonné podobě, nejčastěji v zákonech o bankovnictví, případně jsou dále konkretizovány například vyhláškami příslušných institucí.13

Do oblasti bankovního podnikání zasahují téměř všechny oblasti práva, zejména práva finančního, ale rovněž právo obchodní, občanské, trestní, atd. Kromě zákonných norem uvedených v předcházejících bodech se banky v rámci svých činností řídí také následujícími zákony:



Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

13

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 478. ISBN 807261-051-1

16

Ve výše uvedeném výčtu není možné obsáhnout celou legislativu, kterou musí banky dodržovat, je zde uvedena pouze část všech zákonů, se kterými se lze v bankovním podnikání setkat. Kromě zákonů upravují činnosti bank rovněž opatření a vyhlášky České národní banky.

Bankovnictví je poměrně vyspělé a globální odvětví. Ve všech zemích je stále více a důrazněji ovlivňováno vnějšími faktory. Tím více platí toto konstatování pro ekonomicky vyspělé země a státy relativně malé. V Evropě má potom na formování finančních systémů jednotlivých zemí stále významný vliv politika a legislativa EU. A to přesto, že je v současné době tato oblast, včetně bankovnictví, na úrovni EU regulována poměrně volně a důraz je kladen na regulaci a dohled na národní úrovni. Rozhodující většina direktiv byla do české legislativy promítnuta již před vstupem České republiky do EU.14

1.2 Základní pojmy v oblasti bankovnictví Banky jsou podnikatelské subjekty, které svým klientům poskytují služby finančního charakteru. V současné době působí na našem trhu celá řada bankovních institucí, které nabízejí rozsáhlou škálu finančních služeb. Banky své služby neustále rozšiřují, rozvíjejí a vylepšují tak, aby byly schopné obstát v rámci konkurenčního boje. Tyto služby, které mohou banky samostatně nabízet se označují jako „bankovní obchody“. Bankovní obchody lze rozdělit na :

a) aktivní obchody – bance při nich vznikají pohledávky, banka těmito obchody získává úroky. Aktivní obchody se promítají na straně aktiv bilance banky. Klasickým aktivním obchodem je poskytování úvěrů.

b) pasivní obchody – bance těmito obchody vznikají závazky a v jejich souvislosti vyplácí úroky, odrážejí se na straně pasiv bankovní rozvahy. Typickým příkladem takovéhoto obchodu jsou vklady. Rozdíl mezi přijatými a vyplacenými úroky se nazývá úroková marže, která tvoří významnou část příjmů bank.

14

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, OPF v Karviné, 2005, s. 16. ISBN 80-7248-264-5

17

c) neutrální obchody – v rámci těchto obchodů banka nevystupuje ani v roli věřitele, ani v roli dlužníka a tyto obchody se nepromítají v bilanci – mimobilanční obchody. Příkladem jsou poradenské služby, služby v rámci platebního styku, apod. V souvislosti s neutrálními obchody nehovoříme o úrocích, ale klienti bankám za takovéto služby platí poplatky a provize.

1.2.1 Klient banky Klientem banky je každý subjekt, který o sobě dobrovolně poskytl informace. Banka vyžaduje tyto informace v rámci zákona, jednou ze zásadních právních norem je zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Získané informace pak uchovává jak v písemné, tak elektronické podobě. Identifikace klienta se provádí na základě předložených dokladů o jeho právní subjektivitě, např. občanského průkazu, cestovního pasu, průkazu o povolení k pobytu, výpisu z obchodního rejstříku, živnostenského listu, zřizovací listiny a dalších. Požadované typy dokladů se liší podle toho, o jaký typ klienta se jedná. U právnických osob banky ověřují rovněž osoby, které jsou oprávněny za společnost jednat, a to stejným způsobem jako u klientů – fyzických osob.

Základní rozdělení klientů:


fyzická osoba – občan
fyzická osoba podnikatel
právnická osoba Banky jsou povinny provádět identifikaci i u osob, které nejsou jejími klienty, tzn. že nejsou vlastníky účtu, či nevyužívají jinou službu, ale žádají bankovní ústav o provedení transakce např. vkladu na účet klienta banky, směnárenské operace apod., ve výši vyžadované platným právním řádem. 15

15

Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6. vyd. Praha, Bankovní institut, a.s, prosinec 2006, s.40. ISBN: 978-807265-099-6

18

1.2.2 Bankovní produkty Jak již bylo řečeno, bankovní domy nabízejí rozsáhlou škálu služeb, které lze nazývat bankovními produkty. Banky se snaží co nejvíce přizpůsobit potřebám klientů. Podle toho, jaký účel plní daný bankovní produkt pro klienta, můžeme bankovní produkty rozdělit do tří oblastí:

a) finančně úvěrové produkty, které umožňují klientům získat finanční prostředky od banky b) depozitní (vkladové) produkty, které představují pro klienty možnost uložení finančních prostředků

c) platebně zúčtovací bankovní produkty – tyto umožňují klientům provádět prostřednictvím banky platební a zúčtovací styk 16

Do těchto tří základních skupin patří i bankovní produkty, které s výše uvedenými těsně souvisejí nebo je doplňují. V praxi není možné určit zcela přesné hranice mezi těmito skupinami produktů.

1.2.2.1 Finančně úvěrové produkty Bankovní ústavy poskytují celou řadu finančně úvěrových produktů, které se od sebe odlišují řadou specifik. Poskytování úvěrů představuje nejvýznamnější činnost obchodních bank. Za poskytnutí úvěrových prostředků si banky účtují poplatky a úroky z úvěru. Prostřednictvím úvěrů kryjí banky finanční potřeby svých klientů. Úvěry mohou být poskytovány v peněžní formě, v bezhotovostní či hotovostní podobě, kdy klient získává finanční prostředky a je povinen v předem dohodnuté době tyto prostředky, včetně úroků, bance splatit (např. spotřební, hypoteční, kontokorentní úvěry), nebo jako závazkové úvěry, v rámci kterých se banka za klienta zaručí a zaváže, že za něj splní jeho závazky v případě, že tak on sám neučiní (např. akceptační úvěr, bankovní záruky). Existují i specifické způsoby poskytování úvěrů, kterými může klient získat finanční prostředky za konkrétních specifických podmínek, spočívající např. v odkupu pohledávek (factoring,

16

REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997,s. 126. ISBN 80-8594349-2

19

forfaiting). Z hlediska délky splatnosti se úvěry dělí na krátkodobé (do jednoho roku), střednědobé (od jednoho do čtyř let) a dlouhodobé (nad 4 roky).

Některé typy úvěrů:

Spotřební úvěr – jedná se o úvěrový produkt, který je poskytován soukromým osobám a domácnostem s různě dlouhou dobou splatnosti, a to buď účelově, kdy se zjišťuje účel, na který má být úvěr poskytnut - pořízení konkrétních předmětů, např. automobilu, předmětů k vybavení domácnosti, apod., nebo neúčelově, kdy se účel úvěru nezkoumá.

Hypoteční úvěr – tento typ úvěru je poskytován na financování pořízení nemovitosti či její výstavby. Základním rysem je jeho zajištění zástavním právem k nemovitosti. Jedná se zpravidla o dlouhodobý úvěr s délkou splatnosti od pěti do třiceti let, v závislosti na věku klienta. Hypoteční úvěry se poskytují buďto účelově na pořízení nemovitosti, nebo neúčelově, tzv. americké hypotéky na cokoliv, u nichž jsou pak méně příznivé parametry poskytnutí. Hypoteční úvěr je také možno poskytnout na zajištění potřeb bydlení, např. na koupi družstevního bytu, složení členského podílu bytovému družstvu, rekonstrukci bytu apod.

Kontokorentní úvěr – jedná se o nejvýznamnější krátkodobý bankovní úvěr zpravidla se splatností do jednoho roku. Jeho maximální výši určuje tzv. úvěrový rámec, dohodnutý mezi bankou a klientem. Kontokorentní úvěr umožňuje klientovi přečerpat finanční prostředky v rámci tohoto rámce podle jeho momentálních potřeb. Finanční prostředky mohou být čerpány i částečně, případně klient nemusí poskytnutý kontokorentní úvěr využívat vůbec. Klient platí bance pouze úroky z vyčerpaných prostředků. Banky v případě dodržování podmínek poskytnutí kontokorentního úvěru ve většině případů úvěrovou smlouvu automaticky prodlužují na další období.

Akceptační úvěr – jedná se o zpravidla o krátkodobý, přesně termínovaný úvěr. Při poskytnutí tohoto typu úvěru akceptuje banka od svého klienta na ni vystavenou cizí směnku s podmínkou, že klient je povinen složit prostředky k pokrytí závazku u banky ještě před splatností směnky. Tím, že banka akceptuje směnku, stává se tak hlavním směnečným dlužníkem, a je tedy povinna, bez ohledu na to, zda jí klient složí nebo nesloží finanční prostředky k pokrytí závazku, v den splatnosti směnku proplatit. V případě, že 20

klient nesloží včas finanční prostředky, mění se závazkový úvěr na úvěr peněžní. Banka v rámci akceptačního úvěru nepůjčuje klientovi peněžní prostředky, ale propůjčuje pouze své dobré jméno. Ve většině případů poskytují banky akceptační úvěry svým „dobrým“ klientům. Směnky akceptované bankami – tzv. bankovní akcepty, jsou kvalitním cenným papírem, se kterými se v některých zemích obchoduje na peněžním trhu. 17

Bankovní záruka – vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. 18 Jedná se zajišťovací prostředek v tuzemském i mezinárodním obchodě, omezuje rizika spojená převážně s platební neschopností obchodního partnera či s neplněním závazků vyplývajících ze smlouvy. Banky vydávají záruky, stejně jako u akceptačního úvěru, pouze svým prověřeným klientům.

Factoring – jedná se o smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v rámci poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru. Odkup takovýchto pohledávek, které musí splňovat konkrétní podmínky, provádí specializovaná factoringová společnost, např. banka, zpravidla bez možnosti zpětného postihu na dodavatele v případě, že obchodní partner (odběratel) nezaplatí. 19 Banka se po postoupení pohledávky stává věřitelem a může za svého klienta převzít rizika z případné neochoty či platební neschopnosti jeho odběratelů.

Forfaiting – podobný způsob financování klientů jako výše uvedený „factoring“. V tomto případě jde o odkup střednědobých nebo dlouhodobých pohledávek. Je zaměřen zejména na zahraniční obchod, splatnost pohledávek je oproti „factoringu“ výrazně delší a financují se rovněž vyšší, i několikamilionové částky jednotlivých pohledávek.

17

REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997,s. 139-140. ISBN 8085943-49-2 18 § 313 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 19 REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997,s. 141. ISBN 80-8594349-2

21

1.2.2.2 Depozitní produkty Finanční zdroje získávají banky prostřednictvím různých depozitních, neboli vkladových produktů a to těmito základními způsoby: •

přijímají vklady, které lze rozčlenit na vklady na viděnou, vklady termínované a vklady úsporné

•

vydávají bankovní dluhopisy – cenné papíry, které se liší splatností, způsobem úročení a způsobem obchodování

•

poskytují depozitní produkty upravené speciálním režimem, např. stavební spoření

Pro klienta představují tyto bankovní produkty možnost uložení finančních prostředků, způsob investování jeho kapitálu.

Některé typy depozitních produktů:

Vklady na viděnou („vista vklady“) – jedná se o běžné vkladové produkty, které si může klient vybrat kdykoliv bez výpovědní lhůty. Tyto vklady jsou splatné na požádání. Vzhledem k tomu, že klient může s vkladem disponovat bez jakéhokoliv omezení, bývá úroková sazba těchto bankovních produktů zpravidla velmi nízká. Typickým „vkladem na viděnou“ je běžný účet, jehož hlavní funkcí je především provádění bezhotovostního platebního styku. Banky svým klientům, jejichž běžné účty vykazují delší dobu vyšší zůstatek, nabízejí výhodnější způsoby uložení finančních prostředků, případně je zvýhodňují formou zvýšených úrokových sazeb. Pro banky představují výše uvedené vklady významný zdroj finančních prostředků vzhledem k nízkým úrokovým nákladům, a poměrně významným výnosům spojených s prováděním platebního styku. Pro banky je rovněž zajímavá tzv. bankovní sedlina, kterou představuje souhrn nevyčerpaných finančních prostředků na účtech klientů, vyplývající ze skutečnosti, že klienti většinou „nevyberou“ veškeré své zůstatky na těchto účtech

Termínované vklady – představují vklady na pevně stanovenou částku a dobu uložení. Klient s takovýmto vkladem po celou dobu jeho trvání nedisponuje, za dobu uložení finančních prostředků mu náleží úrok, jehož způsob připsání je přesně stanovený ve smlouvě, a je zpravidla vyšší než na běžných vkladových produktech. Předčasný výběr takto uložených peněžních prostředků je možný na základě sankcí – klient ztrácí nárok na

22

úroky za dobu, po kterou měl finanční prostředky u banky uloženy, případně je povinen zaplatit poplatek za předčasný výběr apod. Termínované vklady jsou pro banky důležitým zdrojem, protože jsou s nimi spojeny vyšší finanční částky a také nižší provozní náklady, které vyplývají z toho, že obecně klienti s uvedenými vklady předčasně nedisponují.

Úsporné vklady – klasickým příkladem úsporného vkladu je vkladní knížka, která má v naší zemi dlouholetou tradici. Klient může disponovat s vkladem pouze po předložení uvedeného dokladu – vkladní knížky. Slouží k dlouhodobému zhodnocení peněz. Na vkladní knížku lze poukazovat finanční prostředky, neslouží však k platebnímu styku, tzn. nelze z ní peněžní prostředky převádět. V souladu se směrnicemi EU jsou již dnes všechny vkladní knížky vedeny na jméno klienta, nikoliv pouze na doručitele, jak tomu bylo v minulosti. Toto opatření bylo vydáno z důvodu boje proti praní špinavých peněz. Vkladní knížky pomalu ustupují do pozadí díky výrazné nabídce spořících účtů.

K úsporným vkladům se tedy řadí i tzv. spořící účty, u kterých není stanovena výpovědní lhůta ani splatnost, a které jsou rovněž klientům ve většině případů ihned k dispozici. Tyto účty slouží zpravidla k uložení finančních prostředků za účelem jejich zhodnocení vyšší úrokovou sazbou, která je většinou pohyblivá a mění se na základě sazeb vyhlášených Českou národní bankou. Tento typ účtu v současné době může také sloužit k provádění běžného platebního styku, ne všechny banky však mají stejné podmínky. Spořící účty vhodně doplňují běžné účty a termínované vklady. Do skupiny úsporných vkladů patří rovněž vklady s výpovědní lhůtou nad jeden den a do tří měsíců.

Bankovní dluhopisy – jsou cennými papíry s různě dlouhou dobou splatnosti, které vydávají banky za účelem získání finančních zdrojů. Tyto zdroje získávají na předem pevně určenou dobu. Klient za uložení svých peněžních prostředků získává úrok. Úrokovou sazbu si mohou banky stanovit jako pevnou nebo proměnlivou.

1.2.2.3 Platebně zúčtovací produkty Jedním z nejdůležitějších úkolů, které banky v tržní ekonomice plní, je zajišťování platebního styku. Platební styk je zabezpečován pomocí platebně zúčtovacích produktů. Pro banky představuje platební styk významný zdroj výnosů.

23

Platební styk lze členit

a) z hlediska formy plateb na platební styk hotovostní, který je zajišťován hotovostními formami peněz a bezhotovostní, prostřednictvím převodů na bankovních účtech a dalších nástrojů b) z hlediska území, na kterém probíhá, na platební styk tuzemský a zahraniční 20

Většina plateb je v současné době uskutečňována formou bezhotovostního platebního styku.

Banky nabízejí svým klientům celou řadu produktů, jejichž prostřednictvím je možné provádět platební styk. K nejdůležitějším dnes patří zejména internetové bankovnictví, platební karty, šeky, příkazy k úhradě a inkasu, dokumentární akreditivy a další.

Některé typy platebně zúčtovacích produktů:

Internetové bankovnictví – v souvislosti s využitím služeb internetového bankovnictví komunikuje klient s bankou přímo - prostřednictvím internetu. Nabídka služeb internetového bankovnictví v rámci jednotlivých bank může být odlišná. V praxi klienti využívají internetové bankovnictví zejména k nahlížení na své účty, k provádění jednorázových převodů finančních prostředků v rámci tuzemského i zahraničního platebního styku, mohou zadávat tzv. trvalé příkazy, tzn. platby opakující se v pravidelných intervalech, některé banky umožňují „dobití“ mobilních telefonů, apod. Výhodou internetového bankovnictví je jeho dostupnost, úspora času a rovněž finančních prostředků klientů, protože banky si za transakce uskutečněné v rámci internetového bankovnictví ve většině případů účtují menší poplatky, než za služby poskytované na bankovních přepážkách. Možným záporem se mohou jevit problémy se zabezpečením klientských údajů přenášených běžnou internetovou sítí, proto se banky snaží o maximální ochranu takovýchto dat (podpisové certifikáty, zasílání ověřovacích SMS zpráv, používání speciálních „autentizačních“ kalkulátorů, apod.).

20

DVOŘÁK, Petr, Ing. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2.aktual.vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2001, s.154. ISBN 80-7201-310-6

24

Platební karta – je dnes již běžně využívaný platební nástroj, pomocí kterého její držitel disponuje finančními prostředky. Platební kartou lze vybírat hotové peníze z peněžních automatů, případně u obchodníků – tzv. služba „cash back“, dále hradit transakce u dnes již většiny obchodníků, provádět platby za zboží a služby přímo přes internet. Za vydání platebních karet a výběry z bankomatů

si ve většině případů banky účtují poplatky,

případně mohou být tyto poplatky zahrnuty do tzv. zvýhodněných balíčků služeb. Naopak za platby uskutečněné u obchodních partnerů klient poplatky neplatí, tyto jsou pak účtovány k tíži obchodníka. Platební karty se dělí na: •

debetní – klient čerpá výhradně své vlastní prostředky, případně prostředky poskytnuté v rámci kontokorentního úvěru

•

kreditní – klient čerpá prostředky z poskytnutého úvěru, tyto je povinen zaplatit do určité stanovené doby, v rámci tzv. bezúročného období má možnost uhradit tyto finanční prostředky bez úroku účtovaného bankou. Jedná se o opakující se úvěr, který je po výše uvedeném „bezúročném období“ úročen relativně vysokou úrokovou sazbou

•

charge – obdobný systém jako karta kreditní, umožňuje klientovi odklad placení. Klient obdrží soupis transakcí za uvedené období a musí svůj dluh vůči bance dorovnat do stanoveného termínu. V opačném případě je penalizován tzv. „sankčním úrokem“. Tento typ karet je určen především pro velmi bonitní zákazníky banky.

Dokumentární akreditiv – jedná se o písemný závazek banky, že na základě žádosti klienta (příkazce) poskytne oprávněné osobě (beneficientovi) peněžní plnění v předem dohodnuté výši a to tehdy, budou-li splněny všechny stanovené podmínky akreditivu. Podmínkami se u dokumentárního akreditivu rozumí předání přesně určených dokumentů. Tento platební instrument je spojen s platbami obchodního charakteru.

21

Dokumentární

akreditiv představuje platební nástroj, pomocí kterého si odběratel může například dohodnout zajímavější cenové podmínky. Pokud je akreditiv dobře formulován, lze si tak zajistit včasnost dodání a kvalitu kupovaného zboží. Pro dodavatele je výhodou především 21

REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997,s. 154. ISBN 80-8594349-2

25

neodvolatelný závazek banky (odvolatelný akreditiv se v podstatě nepoužívá), který pro něj představuje záruku před rizikem možné platební neschopnosti kupujícího. Nevýhodou dokumentárního akreditivu je, že se jedná o poměrně nákladný bankovní produkt.

Účastníky dokumentárního akreditivu jsou: -

příkazce – kupující

-

banka příkazce – banka vystavující akreditiv

-

příjemce (beneficient) – prodávající

-

banka příjemce – banka příjemci otevření akreditivu oznamuje, případně potvrzuje

Dokumentární akreditiv se využívá v rámci tuzemského i mezinárodního platebního styku. Existují různé typy tohoto platebního instrumentu, které se odlišují podle podmínek jeho otevření či použití, např. dokumentární akreditiv neodvolatelný, odvolatelný, avizovaný, potvrzený, převoditelný, revolvingový (obnovující se).

1.2.3 Bankovní příjmy a jejich struktura Velmi významnou úlohu v bankovnictví, podobně jako v jiných oblastech služeb, představuje cena nabízených produktů. Tato cena je výsledkem cenové politiky banky. Cenovou politikou banky se rozumí veškerá rozhodnutí banky týkající se ceny již zavedených a také nových produktů. Hlavním cílem cenové politiky banky je stanovení takových cen bankovních produktů, aby byly schopny •

zajistit ziskovost banky

•

udržet, případně vylepšit postavení banky na trhu ve srovnání s jinými bankami, případně dalšími institucemi, které nabízejí stejné nebo podobné produkty

•

odrážet nákladovost banky 22

V cenách bankovních produktů jsou zahrnuty náklady na konkrétní poskytovaný produkt, ale promítají se v nich samozřejmě i náklady spojené s provozem poboček jednotlivých bank. Patří k nim především náklady spojené s nájmem, se zpracováním „hotových“ peněz na bankovních přepážkách, náklady na zabezpečovací systémy poboček, významnou položkou jsou rovněž mzdové náklady zaměstnanců. Banky eliminují tyto náklady 22

DVOŘÁK, Petr, Ing. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2.aktual.vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2001, s.128. ISBN 80-7201-310-6

26

zejména tím, že poplatkově zvýhodňují služby poskytované v rámci internetového bankovnictví, služby spojené s používáním platebních karet, a tím se snaží co nejvíce omezovat návštěvy klientů na pobočkách. Stále však existuje značná část zákazníků, kteří upřednostňují osobní návštěvu kamenné pobočky před využíváním výše uvedených služeb. Ceny bankovních produktů, které hradí klienti za poskytnutí konkrétních služeb, představují pro banku příjem, neboli výnos. Bankovní příjmy je možné rozdělit na úrokové a neúrokové.

Úrokové příjmy představují příjmy z poskytnutých úvěrů, opakem jsou „úrokové výdaje“, tzn. prostředky, které banka poskytuje klientům, např. za uložená depozita (vklady). Rozdíl mezi úrokovými příjmy a úrokovými výdaji představuje čistý úrokový příjem. Neúrokovými příjmy jsou všechny ostatní příjmy, mezi které patří především poplatky, provize, příjmy za služby, poradenskou činnost, zisky z finančních operací (devizové příjmy, příjmy v rámci obchodování s cennými papíry, atd.). 23

V rámci hodnocení jednotlivých bank je věnována značná pozornost struktuře příjmů. Vzhledem k tomu, že banky nepoužívají jednotné označování cen jednotlivých produktů, tyto se navíc mezi sebou mnohdy vzájemně prolínají, není možné druhy cen jednotlivých produktů zcela přesně vymezit. Za základní typy cen lze považovat:
úroky – cena za poskytnutí (zapůjčení) finančních prostředků bankou
provize – cena za poskytnutí bankovní služby, kdy banka na sebe přebírá určité riziko, např. záruční provize za poskytnutí bankovní záruky
poplatky přímé – cena za provedení konkrétní služby klientovi, která představuje pro banku určité náklady, nepředstavuje však pro banku přímé riziko, jsou vyčísleny přímo, např. poplatek za vedení účtu, za zprostředkování prodeje cenného papíru aj.
poplatky nepřímé – představují rovněž cenu za poskytnutí určité služby zákazníkovi, banka stejně jako u poplatků přímých nepřebírá riziko, nejsou však pro klienta vyjádřeny jako samostatný poplatek, ale jsou „schovány“ v jiné ceně. 24 Příkladem nepřímého poplatku může být poplatek za cestovní pojištění v rámci vydání a používání platební karty. 23

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, OPF v Karviné, 2005, s. 62. ISBN 80-7248-264-5 24 DVOŘÁK, Petr, Ing. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2.aktual.vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2001, s.129. ISBN 80-7201-310-6

27

Tvorba zisku je zárukou stability bankovního sektoru. Banky vytvářejí zisk z finanční a provozní činnosti.

Podíl úrokového zisku a zisku z poplatků a provizí na celkovém zisku z finanční činnosti bankovního sektoru v předcházejících letech - viz tabulky č. 2 a 3:

Tabulka č. 2: Zisk z finanční činnosti českého bankovního sektoru v letech 2007 až 2009 Zisk z finanční činnosti /v mil. Kč/ Celkový zisk z finanční činnosti

2007

2008

2009

134 392

138 024

168 378

Úrokový zisk

84 698

98 043

103 299

Zisk z poplatků a provizí

35 841

36 121

36 441

Ostatní zisk

13 853

3 860

28 638

z toho:

Zdroj: ČNB.Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2009. Dostupný z WWW:

Zisk z finanční činnosti v roce 2009 všechny tuzemské banky zvýšily meziročně o 30 miliard Kč na 168,4 miliardy Kč, což představuje cca 22 % meziroční nárůst. V předcházejícím roce 2008 nebyl nárůst tak patrný, došlo k navýšení zisku o cca 3,6 miliard Kč oproti roku 2007, tedy o méně než 3 %.

V roce 2009 vykazoval zisk českých bank z poplatků a provizí cca 36,4 miliard Kč. Porovnáme-li zisk z poplatků a provizí v uvedených předcházejících letech můžeme konstatovat, že situace je poměrně stabilní. Srovnáním let 2008 a 2007 zjistíme, že došlo k meziročnímu nárůstu o cca 0,8 %, mezi roky 2009 a 2008 pak došlo k navýšení o cca 0,9 %.

28

Tabulka č. 3: Podíl úrokových zisků a zisků z poplatků a provizí na celkovém zisku z finanční činnosti bankovního sektoru v letech 2007 až 2009

Podíl /v %/

2007

2008

2009

Úrokový zisk

63

71

61

Zisk z poplatků a provizí

27

26

22

Ostatní zisk

10

3

17

Zdroj: vlastní výpočet, zdrojová data viz. Tabulka č.2

Z uvedených údajů vyplývá, že nejvýznamnější podíl na celkovém finančním zisku bank představuje zisk z úroků, který se pohyboval v letech 2007 až 2009* okolo šedesáti až sedmdesáti procent. Zisk z poplatků a provizí je rovněž nezanedbatelnou součástí zisku z finanční činnosti bankovního sektoru, v průměru tvoří cca jednu jeho čtvrtinu. Zbývající zisk je tvořen např. výnosy z dividend, ziskem z finančních operací aj.

_________ * Údaje za rok 2010 zatím nejsou k dispozici, banky jsou povinny dle § 23, odst. 1, zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění, zveřejnit do 4 měsíců od konce účetního období výroční zprávu

Graf č. 2: Podíl úrokových zisků a zisků z poplatků a provizí na celkovém zisku z finanční činnosti bankovního sektoru v letech 2007 až 2009

80 70 60 50 Úrokový zisk 40

Zisk z poplatků a provizí

30

Ostatní zisk

20 10 0 2007

2008

2009

Zdrojová data: viz Tabulka č. 3

29

2 Srovnání výše výnosů z poplatků a provizí u vytypovaných českých bank Příjmy z poplatků a provizí, např. z platebního styku, úvěrových činností, devizových operací aj., a tím i neúrokové příjmy závisí především na cenách produktů, ze kterých se platí poplatky a provize, a zároveň také na počtu klientů jednotlivých bank. Příjmy z poplatků a provizí tvoří poměrně stabilní a rozhodující část neúrokových výnosů a tedy se významně podílejí na celkových příjmech bank. Velká část bankovních produktů je zpoplatněna, cenově výhodné jsou pak pro klienty zejména služby poskytované v rámci internetového bankovnictví. Tímto způsobem se bankovní domy snaží omezit osobní návštěvy klientů na přepážkách a „učí“ je tak řešit si své finanční záležitosti samostatně, prostřednictvím tzv. přímého bankovnictví. 25 Výši poplatků a provizí banky zveřejňují ve svých sazebnících, které představují jakýsi „ceník služeb“ konkrétní banky. Sazebníky jsou však ve většině případů nejednotné, pro jednotlivé položky je používána různá terminologie a mnohé z poplatků jsou „skryty“ v tzv. balíčcích služeb. Pro klienty je tak velmi obtížné porovnat stejné druhy poplatků u různých bank.

Celková výše poplatků a provizí je součástí výsledku hospodaření jednotlivých bank za dané období a je zaznamenána v účetním výkaze - výkaz zisku a ztrát, který je podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, povinnou součástí účetní závěrky banky, stejně jako další účetní výkazy, např. rozvaha, příloha účetní závěrky, apod. Tyto účetní výkazy banky zveřejňují ve finančních částech svých výročních zpráv.

Pro srovnání výše příjmů z poplatků a provizí, které lze zjistit z výše uvedeného „výkazu zisku a ztrát“ jsem si vybrala čtyři bankovní ústavy působící na území České republiky, a to Českou spořitelnu, a.s., Československou obchodní banku, a.s., GE Money Bank, a.s. a Komerční banku, a.s.

25

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, OPF v Karviné, 2005, s. 63. ISBN 80-7248-264-5

30

2.1 Charakteristika vytypovaných bank Striktní specializace bank existovala v Československu, resp. České republice až do přijetí zákona o bankách a spořitelnách v roce 1990. Tato „specializace“ do určité míry přetrvává dodnes. Československá obchodní banka, a.s., se např. specializovala zejména na zahraniční platební styk a teprve v posledních letech se orientuje na drobnou domácí klientelu, tzv. retail banking. V současné době zahraniční platební styk provádí téměř všechny další banky, velké množství firem dává vzhledem k dlouholetým zkušenostem a kontaktům stále přednost službám této banky. Podobně jako Česká spořitelna, a.s., zůstává stále nejvýznamnější retailovou bankou, či Komerční banka, a.s., je orientována na podnikatelskou klientelu. V současné době mají však v podstatě všechny banky, které působí na našem trhu, univerzální charakter. Zejména přerozdělení aktivit bank, sloučení bank či získávání nových zákazníků v rámci jejich konkurenceschopnosti vedlo k tomu, že vesměs všechny bankovní ústavy dnes nabízejí rozsáhlou škálu finančních produktů a služeb. 26

2.1.1 Česká spořitelna, a. s. Česká spořitelna zahájila svou činnost v roce 1825 jako Spořitelna česká, nejstarší právní předchůdce. Na tuto tradici českého a následně československého spořitelnictví navázala Česká spořitelna jako akciová společnost. V roce 2000 se tato banka stala členem finanční skupiny Erste Group, která je jedním z předních poskytovatelů finančních služeb v osmi evropských zemích, které jsou ve většině případů členy Evropské unie. V roce 2001 Česká spořitelna dokončila svou přeměnu a zlepšila tak všechny své klíčové oblasti. Prezentuje se jako moderní banka, která se orientuje na drobnou klientelu, malé a střední podniky a na obce a města. Rovněž financuje velké společnosti a nabízí své služby v rámci finančních trhů. Finanční skupina České spořitelny má cca 5,3 mil. klientů. Banka je svým klientům velmi dobře dostupná, disponuje sítí cca 660 poboček, provozuje přes 1200 bankomatů a vydala více než 3,2 mil. platebních karet. Česká spořitelna patří k největším bankám na trhu. Řadí se mezi zkušené a stabilní hráče na poli českého bankovnictví. 27 26

POLOUČEK, Stanislav a kol.. Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 281. ISBN 978-80-7400-152-9 27 Zpracováno dle: Profil České spořitelny [online]. Dostupný z WWW: < http://www.csas.cz/banka/nav/onas/profil-ceske-sporitelny-d00014413>

31

2.1.2 Československá obchodní banka, a. s. Československá obchodní banka byla založena v roce 1964 za účelem poskytování služeb v rámci zahraničního obchodu a volnoměnových operací. V současné době působí ČSOB jako univerzální banka v České republice. V roce 1999 prošla banka privatizací a jejím většinovým vlastníkem se stala belgická KBC Bank. V roce 2000 ČSOB převzala Investiční a poštovní banku. Do konce roku 2007 působila banka nejen na českém, ale také na slovenském trhu. Oddělení české a slovenské pobočky banky proběhlo k 1.1.2008. Československá obchodní banka má široký rozsah poskytovaných služeb – nabízí své produkty a služby nejen občanům a podnikatelům , ale také např. malým a středně velkým podnikům, neziskovým organizacím, korporátní klientele či nebankovním institucím. V rámci retailového bankovnictví působí pod značkami ČSOB a Poštovní spořitelna, jejíž činnost je realizována prostřednictvím rozsáhlé sítě České pošty. ČSOB se prezentuje jako banka, která nabízí kvalitní služby a nenabízí jen produkty, ale snaží se najít vždy nejvhodnější řešení pro své klienty. Nejrozšířenější službou je podobně jako i v jiných bankovních ústavech zřízení a vedení účtu. Klienti banky, kterých je v současné době přes 3 mil., jsou v České republice vyřizováni na cca 250 pobočkách, klienti Poštovní spořitelny na asi 3 300 obchodních místech České pošty a na asi 50 finančních centrech. ČSOB má rovněž rozsáhlou síť /přes 770/ bankomatů. 28

2.1.3 GE Money Bank, a.s. Historie společnosti GE /General Electric/ sahá až do roku 1892, kdy významný americký vynálezce Thomas Edison spojil své podniky v jednu společnost, která navenek vystupovala jednotně, čímž vznikla GE Company. Jednou z významných součástí finanční divize GE je skupina GE Money, která poskytuje celou řadu finančních produktů a služeb, např. v oblasti úvěrů, depozit, investičních produktů, aj. Součástí nabídky v oblasti služeb je rovněž poradenství v rámci získávání veřejné podpory na některé typy projektů. V České republice tvoří skupinu GE Money tři významné společnosti: GE Money Bank, GE Money Multiservis a GE Money Auto. Společnost GE Money Bank působí na českém finančním trhu od roku 1998. Svou působností a velikostí patří mezi významné poskytovatele finančních služeb v naší zemi.

28

Zpracováno dle: O společnosti ČSOB [online]. Dostupný z WWW: < http://www.csob.cz/cz/Csob/OCSOB/Profil-CSOB/Stranky/default.aspx>

32

Poskytuje komplexní služby pro širokou škálu klientů, kterým je k dispozici svými cca 220 pobočkami a rozsáhlou sítí bankomatů – provozuje jich bezmála 600. 29

2.1.4 Komerční banka, a.s. Komerční banka je jednou z předních bankovních institucí v naší zemi. Byla založena v roce 1990 jako instituce státní. Na akciovou společnost byla přeměna v roce 1992. Od roku 2001 je součástí francouzské finanční skupiny Société Générale, jedné z největších finančních skupin v eurozóně, která koupila v tomto roce většinový podíl v Komerční bance. Po privatizaci se začala banka kromě své historicky silné pozice v oblasti korporátního

bankovnictví

také

výrazně

orientovat

na

individuální

zákazníky

a podnikatele. Komerční banka se představuje jako univerzální banka se širokou škálou služeb v oblasti retailového, podnikového a investičního bankovnictví. Komerční banka je mateřskou společností Skupiny KB. Společnosti finanční skupiny Komerční banky nabízejí rovněž specializované služby jako penzijní připojištění, stavební spoření, factoring, pojištění, aj. Samotná Komerční banka poskytuje v rámci České republiky své služby cca 1,6 mil. zákazníkům prostřednictvím svých asi 400 poboček a 700 peněžních automatů. 30

2.2 Klienti vytypovaných bank Pro banky, podobně jako pro všechny ostatní podniky nabízející své služby a produkty, je údaj o počtu klientů poměrně důležitý. Všechny banky si patrně vedou evidenci o počtu svých klientů, ale jen malá část bankovních domů tyto údaje zveřejňuje. K tomu, aby služeb bank využívalo co nejvíce klientů, respektive aby se jejich počet neustále zvyšoval, je zapotřebí účinná akviziční činnost jednotlivých bank, tzn. získávání stále nových zákazníků. Neméně důležitý úkol však spočívá rovněž v udržení si již získaných, neboli stávajících klientů.

Získat nového klienta představuje pro banku vzhledem k velké konkurenci poměrně nelehký úkol. Banky mají zpracovány různé marketingové strategie, které využívají k aktivnímu získávání nových zákazníků. Na druhou stranu pro udržení stávajících klientů 29

Zpracováno dle:GE Money Bank O bance [online]. Dostupný z WWW: < http://www.banky.cz/gemoney> 30

Zpracováno dle: KB Základní informace [online]. Dostupný z WWW: < http://www.kb.cz/cs/o-bance/onas/zakladni-informace.shtml>

33

je velmi důležité starat se o celkovou jejich spokojenost. Klienti pak nebudou mít důvod bankovní ústav měnit. Banky se snaží neustále vylepšovat své služby a produkty, nabízet nové možnosti, „odměňovat“ stávající klienty např. za počet let, kdy spravovaly jejich finance, apod. Pro banky samozřejmě nejsou všichni klienti stejně významní. Vzhledem k této skutečnosti se banky mohou snažit stávající klienty, kteří jsou pro ně „žádanými“, udržet i za cenu zvýšených nákladů.

V následující tabulce je uveden přehled počtu klientů vytypovaných bank v České republice v předešlých letech. Vzhledem k těmto údajům je pak zjišťován nárůst, případně pokles v rámci sledovaného období.

Tabulka č. 4: Počet klientů vytypovaných bank v letech 2006 až 2009 Počet klientů /v tis/

2006

2007

2008

2009

Česká spořitelna, a.s.

5 277

5 294

5 294

5 273

Československá obchodní banka, a.s.

2 931

2 995

3 047

3 061

GE Money Bank, a.s.

862

911

959

1 049

Komerční banka, a.s.

1 515

1 577

1 629

1 620

Zdroj: Výroční zprávy vybraných bank za uvedené roky

Graf č. 3: Vývoj počtu klientů vytypovaných bank v letech 2006 až 2009 6 000 5 000

Česká spořitelna, a.s.

4 000 Československá obchodní banka, a.s.

3 000

GE Money Bank, a.s. 2 000 Komerční banka, a.s.

1 000 0 2006

2007

2008

2009

Zdrojová data: viz Tabulka č. 4

34

Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že v hodnocených letech 2006 až 2009 nedošlo k žádné výrazné změně co do počtu klientů vybraných bank. Nejvýznamnější změna je patrná pouze u GE Money Bank, kde došlo k poměrně značnému každoročnímu nárůstu počtu klientů. Československá obchodní banka počet svých zákazníků pomalu, ale zato pravidelně zvyšuje. Komerční bance počet klientů rovněž každoročně narůstá, avšak v roce 2009 přišla banka o cca 9 tis. klientů. U České spořitelny údaj o počtu klientů nijak výrazně nekolísal. V roce 2009 došlo u tohoto peněžního ústavu k poklesu počtu klientů o cca 21 tis. Jak již bylo uvedeno výše, vzhledem k počtu klientů Komerční banky a České spořitelny, jedná se pouze o nepatrné snížení v číslech obou bankovních ústavů . Je tedy zřejmé, že ani s rozvojem nové generace bankovnictví, tzv. elektronických bank, kdy klienti využívají služeb banky pouze prostřednictvím internetové sítě či mobilního telefonu, nedošlo v uvedených letech u „tradičních“ bankovních institucí k výraznému odlivu klientů.

2.2.1 Klienti České spořitelny, a.s. Česká spořitelna je z uvedených bank největší co do počtu klientů. Počet klientů se zvýšil v roce 2007 o cca 17 tis. v porovnání s předchozím rokem. Následující rok nedošlo ke změně v této oblasti, avšak v roce 2009 přišla banka o cca 21 tis. svých klientů, což představuje pokles o 0,4 %. Tento údaj je vzhledem k vysokému počtu klientů zanedbatelný. Graf č. 4: Vývoj počtu klientů ČS v letech 2006 – 2009 5 350

5 300

5 250

5 200

5 150

2006

2007

2008

2009

Zdrojová data: viz Tabulka č. 4

35

2.2.2 Klienti Československé obchodní banky, a.s. Československá obchodní banka je podle počtu klientů druhou největší bankou z výše uvedených bankovních domů. Počet jejich klientů každoročně narůstá, v roce 2009 činilo meziroční navýšení 0,4 %, v předcházejících sledovaných letech se pohybovalo průměrně okolo 2 %.

Graf č. 5: Vývoj počtu klientů ČSOB v letech 2006 – 2009 3 100

3 050

3 000

2 950

2 900

2006

2007

2008

2009

Zdrojová data: viz Tabulka č. 4

2.2.3 Klienti GE Money Bank, a.s. Z výše uvedených údajů je zřejmé, že GE Money Bank je počtem svých klientů nejmenší z vytypovaných bankovních ústavů. Nicméně je u ní patrný nejvýraznější nárůst počtu klientů v jednotlivých letech. V roce 2009 činil nárůst oproti roku 2008 zajímavých 9,4 %, v předešlých letech narůstal počet klientů v průměru o 5,5 % každý rok.

Graf č. 6: Vývoj počtu klientů GE Money Bank v letech 2006 – 2009 1 050

1 000

950

900

850

2006

2007

2008

2009

Zdrojová data: viz Tabulka č. 4

36

2.2.4 Klienti Komerční banky, a.s. Komerční banka se počtem svých klientů v rámci vybraných bank umístila na pomyslné třetí příčce. V roce 2009 poklesl počet klientů banky o cca 9 tis., tedy o nepříliš významných 0,5 %. V předchozích hodnocených letech počet klientů narůstal – v roce 2008 o cca 3,3 % a v roce 2007 o cca 4,1 % oproti předešlému roku.

Graf č. 7: Vývoj počtu klientů KB v letech 2006 – 2009 1 650

1 600

1 550

1 500

1 450

2006

2007

2008

2009

Zdrojová data: viz Tabulka č. 4

2.3 Výnosy z poplatků a provizí vytypovaných bank Jak vůbec vznikly bankovní poplatky? Jako reakce na snižování významu a role bank ve finančním sektoru přibližně v 19. století. Bankovní instituce byly nuceny dokrývat poklesy výnosů ze svých služeb, protože je o ně připravovaly nově vznikající nebankovní instituce, jako např. fondy životního pojištění, finanční trhy, investiční fondy, aj. Na pokles svých výnosů banky reagovaly jiným typem příjmů, a to výběrem poplatků. V některých státech si banky uchovaly výhradní postavení ve finančním sektoru – tzv. B-systémy, ke kterým se řadí i Česká republika, v jiných zemích kde se toto postavení výrazně dělí mezi bankovní a nebankovní finanční instituce – tzv. M-systémy, např. Finsko. Pro bankovní domy, které působí v tzv. B-systémech, představují poplatky zajímavé „přilepšení“ navyšující jejich celkové výnosy, respektive zisky. Jestliže by bankovní instituce přišly o neúrokové výnosy, které plynou z poplatků a provizí, došlo by ke snížení jejich provozních výnosů, což by vzhledem k současné výši nákladů na provoz negativně dopadalo na ziskovost bank a financování jejich činnosti by bylo pro ně náročnější.31 31

Rod, Aleš. Jak by si vedly naše banky bez poplatků? [online], [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW:

37

Jak jsem již uvedla, údaje o výši poplatků a provizí je možné zjistit z účetních výkazů konkrétních bankovních institucí, tedy z výkazu zisku a ztráty. V tomto výkaze jsou uvedeny čisté příjmy z poplatků a provizí, tzn. výnosy „očištěné“ od nákladů. Některé banky uvádějí i údaje o výnosech a nákladech spojených s poplatky a provizemi.

V následujících tabulkách jsou uvedeny hodnoty týkající se příjmů z poplatků a provizí, dále pak údaje o výši zisku /před zdaněním/ jednotlivých bank. Tyto údaje byly zjištěny z výkazu zisku a ztráty jednotlivých bank, který je součástí výročních zpráv za sledované roky. Výroční zprávy jsou veřejně dostupné na internetových stránkách bankovních ústavů.

Tabulka č. 5: Poplatky a provize vytypovaných bank v letech 2006 až 2009

Komerční banka

GE Money Bank

Československá Česká spořitelna obchodní banka

Banka

Položka /v mil. Kč/

2006

2007

2008

2009

Výnosy z poplatků a provizí

10 046

11 043

13 260

13 791

Náklady na poplatky a provize

-1 049

-1 404

-2 240

-2 389

Čisté příjmy z poplatků a provizí

8 997

9 639

11 020

11 402

Výnosy z poplatků a provizí

8 726

9 433

8 687

8 738

-1 836

-2 124

-2 043

-2 188

Čisté příjmy z poplatků a provizí

6 890

7 309

6 644

6 550

Výnosy z poplatků a provizí

2 798

3 126

3 195

3 679

-348

-337

-406

-491

2 450

2 789

2 789

3 188

Výnosy z poplatků a provizí

*

*

*

*

Náklady na poplatky a provize

*

*

*

*

8 769

9 283

8 050

7 745

Náklady na poplatky a provize

Náklady na poplatky a provize Čisté příjmy z poplatků a provizí

Čisté příjmy z poplatků a provizí

Zdroj: Výroční zprávy vybraných bank za uvedené roky

* Tyto údaje banka ve svých výkazech neuvádí

38

2.3.1 Čisté příjmy z poplatků a provizí ČS, a.s. Tabulka č. 6: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí ČS, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Česká spořitelna Zisk před zdaněním /v mil. Kč/ Čisté příjmy z poplatků a provizí /v mil. Kč/

2006

2007

2008

2009

14 057

14 940

14 076

15 178

8 997

9 639

11 020

11 402

64

65

78

75

Podíl v % Zdroj: vlastní výpočet, zdrojová data viz. Tabulka č.5

U tohoto bankovního ústavu je zřejmé pravidelné každoroční zvyšování čistých příjmů z poplatků a provizí. V roce 2009 došlo k navýšení této položky asi o 382 mil. Kč, tedy o necelé 4 %. Přestože banka navýšila své poplatkové příjmy, ve srovnání s předešlými roky se jedná o nejmenší nárůst – v roce 2007 se jednalo o 7 % nárůst vzhledem k roku 2006, následně pak v roce 2008 tato položka vzrostla dokonce o zajímavých 14 % oproti předcházejícímu roku. Porovnáme-li podíl čistých příjmů z poplatků a provizí k celkovému zisku banky před jeho zdaněním zjistíme, že se tento podíl v hodnocených letech pohybuje poměrně ve vysokých hodnotách, a to mezi 64 až 78 %.

2.3.2 Čisté příjmy z poplatků a provizí ČSOB, a.s. Tabulka č. 7: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí ČSOB, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Československá obchodní banka Zisk před zdaněním /v mil. Kč/ Čisté příjmy z poplatků a provizí /v mil. Kč/

2006

2007

2008

2009

12 442

12 638

* 374

19 876

6 890

7 309

6 644

6 550

55

58

100

33

Podíl v % Zdroj: vlastní výpočet, zdrojová data viz. Tabulka č.5

* Údaj nelze z dlouhodobého hlediska brát v úvahu vzhledem k tomu, že v důsledku globální finanční krize přecenila skupina ČSOB celé své portfolio CDO (strukturovaných cenných papírů) na nulu, což mělo dopad na čistý zisk 8,5 mld. Kč – viz Výroční zpráva banky za rok 2008

39

V rámci sledování čistých příjmů z poplatků a provizí u této vytypované banky je možné říci, že tato příjmová oblast zaznamenává výkyvy maximálně do 10 %. V roce 2007 banka zvýšila hodnocené příjmy o cca 419 mil. Kč, tedy o 6 % ve srovnání s rokem minulým. Od roku 2008 je patrný pokles příjmů v této oblasti, a to v roce 2008 o 9 %, v roce 2009 pak o dalších cca 1,5 % vždy v porovnání s předešlými roky. Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí na celkovém zisku před zdaněním se v letech 2006 a 2007 pohyboval v průměru okolo 56 %. Po výjimečném roce 2008 (viz poznámka pod tabulkou č. 7) došlo v roce 2009 k výraznému poklesu podílu čistých příjmů z poplatků a provizí až na 33 %.

2.3.3 Čisté příjmy z poplatků a provizí GE Money Bank, a.s. Tabulka č. 8: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí GE Money Bank, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 GE Money Bank

2006

2007

2008

2009

Zisk před zdaněním /v mil. Kč/

3 773

2 954

3 728

2 906

Čisté příjmy z poplatků a provizí /v mil. Kč/

2 450

2 789

2 789

3 188

65

95

75

100

Podíl v % Zdroj: vlastní výpočet, zdrojová data viz. Tabulka č.5

Jmenované bance neklesly čisté příjmy z poplatků a provizí v žádném ze sledovaných let. V roce 2007 došlo k nárůstu uvedených příjmů o cca 14 % oproti předchozímu roku. V následujícím roce pak nedošlo k žádné meziroční změně, zato v roce 2009 banka navýšila své poplatkové příjmy o cca 400 mil. Kč, což představuje cca 14 % meziroční nárůst. Podíly čistých příjmů z poplatků a provizí vzhledem k zisku před zdaněním uvedené banky jsou nejvyšší z hodnocených bank (průměr 84 %). V roce 2009 byla čistými příjmy z poplatků a provizí hrazena ztráta banky z jiných oblastí její činnosti.

40

2.3.4 Čisté příjmy z poplatků a provizí Komerční banky, a.s. Tabulka č.9: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí KB, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Komerční banka Zisk před zdaněním /v mil. Kč/ Čisté příjmy z poplatků a provizí /v mil. Kč/

2006

2007

2008

2009

11 935

14 328

16 257

13 549

8 769

9 283

8 050

7 745

74

65

49

57

Podíl v %

Zdroj: vlastní výpočet, zdrojová data viz. Tabulka č.5

U této banky je z uvedených údajů zřejmé, že v roce 2007 zvýšila své čisté příjmy z oblasti poplatků a provizí v porovnání s rokem 2006 o 6 %, což představuje částku přes půl miliardy korun. V následujících letech pak, podobně jako u Československé obchodní banky, dochází k poklesu těchto příjmů, a to v roce 2008 o cca 13 % a v roce 2009 pak o další 4 %, vždy ve srovnání s předešlými roky. Hodnotíme-li podíly čistých příjmů z poplatků a provizí k celkovému zisku před zdaněním, je možné konstatovat, že se pohybují okolo 61 % a jsou tedy značně nižší než např. u České spořitelny a GE Money Bank.

41

2.4 Shrnutí zjištěných skutečností Dle skutečností zjištěných z účetních výkazů vybraných bankovních ústavů je možno konstatovat, že čisté poplatky a provize tvoří významný podíl na celkovém zisku bank. Z uvedených bank je tento podíl nejvyšší u České spořitelny a GE Money Bank, kdy se u České spořitelny pohybuje průměrně nad hranicí 70 %, u GE Money Bank dokonce nad 80 %. U Komerční banky představuje tento podíl v průměru cca 60 %. Československá obchodní banka pak v rámci vytypovaných bank vykazuje nejnižší podíl čistých poplatků a provizí k celkovému zisku před zdaněním (pomineme-li údaje za rok 2008 - viz pozn. pod tab. č. 7), a to v průměru méně než 50 %. Porovnáním vývoje počtu klientů s vývojem výše čistých příjmů z poplatků a provizí jednotlivých bank v období od roku 2006 do roku 2009 a následným srovnáním uvedených údajů roku 2009 k roku 2006 jsem došla k následujícím zjištěním, která jsem shrnula do níže uvedené tabulky.

Tabulka č.10: Porovnání počtu klientů a čistých příjmů z poplatků a provizí /rok 2009 k roku 2006/ čisté příjmy z poplatků a provizí

počet klientů Porovnání vývoj

%

vývoj

%

Česká spořitelna

mírný pokles

- 0,1 výrazný nárůst

+ 26,7

Československá obchodní banka

střední nárůst

+ 4,4 střední pokles

- 4,9

GE Money Bank

výrazný nárůst

+ 21,7 výrazný nárůst

+ 30,1

Komerční banka

značný nárůst

+ 6,9 značný pokles

- 11,7

Zdroj: vlastní výpočet

Má původní hypotéza, že vývoj bankovních poplatků a vývoj počtu klientů bankovních ústavů budou ve vzájemné nepřímé úměrnosti, tzn. že při poklesu poplatků dojde k nárůstu klientů a obráceně, se potvrdila pouze částečně. Dvě sledované banky, a to Československá obchodní banka a Komerční banka, tuto hypotézu plně potvrzují, avšak u České spořitelny tato nepřímá úměra neplatí. Dle mého názoru je tato skutečnost způsobena historickou strukturou klientů, orientací na retailovou, neboli drobnou klientelu.

42

3 Dotazníkové šetření Co je pro klienta nejdůležitějším kritériem při výběru bankovního ústavu? Zná český klient výši poplatků, které platí „své“ bance? A jak je to s ochotou změnit „svůj“ bankovní ústav? V rámci dotazníkového šetření jsem snažila zjistit, které bankovní ústavy využívají klienti nejčastěji a jak se veřejnost staví k problematice poplatků za služby poskytované bankami.

3.1 Přípravná fáze Pro dotazníkové šetření jsem využila metody dotazování formou písemných dotazníků. Vytvořila jsem dvoustránkový dotazník, jehož vyplnění trvalo maximálně 10 minut. Dotazník (viz příloha č. 1) obsahuje 3 úvodní otázky týkající se údajů potřebných k rozdělení respondentů a dále 9 otázek (na otázku č. 5 navazuje 1 podotázka). Otázky jsou většinou uzavřené, dotazovaní si vybírají z uvedených možností, případně mohou odpověď doplnit. Druhá část otázky č. 9 je otevřená, zde mohou respondenti vyjádřit svůj názor.

Údaje získané pomocí dotazníkového průzkumu jsou z důvodu větší přehlednosti zpracovány do tabulek, případně grafů, v programu Microsoft Excel.

Formulace základních hypotéz:

Hypotéza č. 1 Předpokládám, že nejdůležitějším kritériem při výběru banky je z hlediska klienta postavení banky na trhu, její dobré jméno.

Hypotéza č. 2 Předpokládám, že nejvíce oslovených využívá ke správě svých financí Českou spořitelnu.

Hypotéza č. 3 Předpokládám, že klienti preferují elektronický způsob vyřizování svých finančních záležitostí.

43

Hypotéza č. 4 Předpokládám, že se klienti zajímají o sazebníky bank, avšak sazebníky nejsou pro ně ve většině případů srozumitelné.

Hypotéza č. 5 Předpokládám, že klienti znají výši svých poplatků, tyto jsou pro ně příliš vysoké.

Hypotéza č. 6 Předpokládám, že většina klientů není ochotna z důvodu výše poplatků změnit svou současnou banku.

Hypotéza č. 7 Předpokládám, že klienti neznají možnost převodu svého účtu v rámci tzv. mobility klientů, pokud by se však o ní dozvěděli, v případě změny banky by této možnosti využili.

Hypotéza č. 8 Předpokládám, že většina oslovených by uvítala regulaci poplatkové politiky ze strany státu, a to zejména z důvodu vysokých poplatků ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi.

3.2 Realizační fáze Dotazníkový průzkum jsem uskutečnila v období od 5. do 15. března 2011. Dotazníky jsem osobně rozdala, některé jsem rozeslala elektronickou poštou rodinným příslušníkům, známým a rovněž náhodným osobám v místě mého bydliště. Celkem jsem osobně rozdala, případně rozeslala, 60 dotazníků a zpět jsem obdržela 58 vyplněných.

3.3 Zpracování a vyhodnocení Na otázky odpovídalo celkem 23 mužů a 35 žen. Obě tyto skupiny byly zastoupeny lidmi ve věkových pásmech, která jsem rozdělila do tří skupin. Dotazníkového průzkumu se zúčastnili respondenti s různým stupněm vzdělání – viz tab. č. 11.

44

Tabulka č. 11: Rozdělení respondentů muži

stupeň vzdělání do 30 let

ženy

31 až 60 let

nad 60 let

do 30 let

celkem

31 až 60 let

nad 60 let

základní

0

0

2

0

0

1

3

vyučen/a

0

3

4

0

4

2

13

středoškolské

2

5

0

2

19

2

30

vysokoškolské

2

5

0

3

2

0

12

celkem

4

13

6

5

25

5

58

Zdroj: vlastní výzkum

Z uvedené tabulky je zřejmé, že největší část oslovených představuje skupina se středoškolským vzděláním – 52 % respondentů. Nejméně odpovídali lidé se základním vzděláním – 7 % respondentů. Lidé vyučeni a vysokoškolsky vzdělaní představují shodně po 20,5 % dotazovaných. Z hlediska věku jsou nejpočetnější skupinou ženy v rozmezí od 31 do 60 let, nejméně zastoupeni jsou pak muži do 30 let a nad 60 let věku.

Otázka č. 1: Co je pro Vás nejdůležitější kritérium při výběru bankovního ústavu?

Tabulka č. 12: Kritéria při volbě bankovního ústavu muži

kritérium ZŠ

vyučen

ženy SŠ

VŠ

ZŠ

vyučen

celkem SŠ

VŠ

prestiž banky

1

2

2

3

1

1

12

1

23

dostupnost

1

2

0

1

0

4

7

1

16

výše poplatků

0

3

5

3

0

1

3

3

18

jiné

0

0

0

0

0

0

1

0

1

celkem

2

7

7

7

1

6

23

5

58

Zdroj: vlastní výzkum

Z průzkumu vyplývá, že nejdůležitějším kritériem při volbě bankovního ústavu je pro většinu respondentů (téměř 40 %) prestiž banky, respektive její dobré jméno na trhu. Toto kritérium je důležité zejména pro středoškolsky vzdělané ženy. Další část oslovených (asi 31 %) klade při volbě banky důraz zejména na výši poplatků. Jedná se především o respondenty s vysokoškolským vzděláním a rovněž muže středoškoláky a muže vyučené. Kritérium dostupnosti banky je důležité pro 28 % dotázaných, a to zejména pro dotázané s výučním listem a také ženy se středoškolským vzděláním.

45

Otázka č. 2: Který bankovní ústav využíváte v současné době?

Tabulka č. 13: Využívání bankovních ústavů muži

Banka ZŠ

vyučen

ženy SŠ

VŠ

ZŠ

vyučen

celkem SŠ

VŠ

ČS, a. s.

0

3

3

2

1

5

9

2

25

ČSOB, a.s. GE Money Bank, a.s.

1

0

0

3

0

0

4

1

9

0

2

1

0

0

0

2

0

5

KB, a.s.

0

1

1

1

0

0

4

2

9

jiná

0

0

2

1

0

0

4

0

7

nevyužívám

1

1

0

0

0

1

0

0

3

celkem

2

7

7

7

1

6

23

5

58

Zdroj: vlastní výzkum

Z 58 respondentů 25 odpovědělo, že v současné době využívá ke správě svých financí Českou spořitelnu. Jedná se o 43 % všech dotázaných, klienti této banky jsou zastoupeni ve všech sloupcích týkajících se vzdělání. K dalším nejvíce využívaným bankám patří Československá obchodní banka a Komerční banka. Služeb jiných bank využívá 12 % oslovených, kteří uváděli: mBank, Unicredit Bank a LBBW Bank. 5 % dotázaných uvedlo, že v současné době nevyužívá žádný bankovní ústav.

Graf č. 8: Využívání bankovních ústavů

nevyužívám

jiná

KB

ČS

GE Money ČSOB

Zdroj: vlastní dotazníkový výzkum

46

Vzhledem k tomu, že v předcházející otázce tři respondenti uvedli, že nevyužívají služeb žádné z bankovních institucí, pokračovalo dále ve vyplňování dotazníků 55 respondentů, z toho 21 mužů a 34 žen.

Otázka č. 3: Který způsob vyřizování Vašich finančních záležitostí upřednostňujete?

Tabulka č. 14: Způsob vyřizování způsob vyřizování

muži ZŠ

vyučen

ženy SŠ

VŠ

ZŠ

vyučen

celkem SŠ

VŠ

osobně

0

2

1

0

1

4

4

1

13

elektronicky

1

1

5

7

0

0

16

4

34

neupřednostňuji

0

3

1

0

0

1

3

0

8

celkem

1

6

7

7

1

5

23

5

55

Zdroj: vlastní výzkum

Na výše uvedenou otázku odpovědělo 34 dotázaných, tj. 62 %, že dává přednost elektronickému způsobu vyřizování před osobním kontaktem s bankéřem. Dalším 24 % vyhovuje více osobní kontakt a zbývajícím 14 % oslovených je jedno, jakým způsobem své záležitosti řeší. Ze zjištěných údajů lze také konstatovat, že preference internetového bankovnictví stoupá s mírou dosaženého vzdělání.

Otázka č. 4: Zajímáte se o bankovní sazebníky? Pokud je Vaše odpověď ANO, jsou pro Vás srozumitelné?

Tabulka č. 15: Bankovní sazebníky O sazebníky se:

muži

zajímám

ženy

celkem

9

17

26

nezajímám

12

17

29

celkem

21

34

55

Sazebníky jsou:

muži

ženy

celkem

srozumitelné

2

6

8

nesrozumitelné

7

11

18

celkem

9

17

26

Zdroj: vlastní výzkum

47

Z odpovědí na předchozí otázku vyplynulo, že se o bankovní sazebníky zajímá pouze menší polovina oslovených, a to 47 %. Sazebníky jsou pro hodnotící ženy i muže ve většině případů (téměř 70 %) nesrozumitelné.

Otázka č. 5: Znáte výši svých poplatků, které platíte bance? Pokud je Vaše odpověď ANO, jak hodnotíte jejich výši? Tabulka č. 16: Bankovní poplatky a jejich výše Výši svých poplatků

muži

znám

ženy

celkem

13

20

33

neznám

8

14

22

celkem

21

34

55

Výše poplatků

muži

ženy

celkem

je přijatelná

3

5

8

příliš vysoká

8

11

19

není pro mě důležitá

celkem

2

4

6

13

20

33

Zdroj: vlastní výzkum

Výši poplatků hrazených bance zná 60 % oslovených. Ženy i muži mají na této odpovědi přibližně stejný podíl. Ze skupiny respondentů, kteří znají své poplatky, asi čtvrtina uvedla, že je pro ně jejich výše přijatelná. Pro přibližně 58 % dotázaných jsou bankovní poplatky příliš vysoké a pro zbývající dotázané není jejich výše podstatná.

Otázka č. 6: Byl/a byste ochoten/a změnit „svou“ banku z důvodu výše poplatků?

Tabulka č. 17 : Ochota ke změně banky muži

změna banky ZŠ

vyučen

ženy SŠ

VŠ

ZŠ

vyučen

celkem SŠ

VŠ

ano

0

1

1

5

0

0

7

4

18

ne

1

3

3

1

1

3

7

1

20

nevím

0

1

2

0

0

2

7

0

12

už jsem tak učinil

0

1

1

1

0

0

2

0

5

celkem

1

6

7

7

1

5

23

5

55

Zdroj: vlastní výzkum

48

Jak vyplývá z průzkumu, přibližně 10 % dotázaných svou banku již někdy z důvodu výše poplatků změnilo. Dalších 33 % respondentů uvedlo, že by tak byli schopni učinit, 37 % nikoliv, 20 % neví. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že by se k tomuto kroku odhodlali, případně už tak někdy učinili, téměř všichni respondenti s vysokoškolským vzděláním. Naopak lidé se základním vzděláním a vyučení by banku z tohoto důvodu ve většině případů neměnili, případně toto zatím neví.

Graf č. 9: Ochota oslovených ke změně banky z důvodu výše poplatků /v %/

40 35 30 25 20 15 10 5 0 ano

ne

nevím

už jsem tak učinil

Zdroj: vlastní výzkum

Otázka č. 7: Slyšel/a jste o možnosti převodu svého běžného účtu do jiné banky za pomoci „nové“, případně „původní“ banky, o tzv. mobilitě klientů?

Tabulka č. 18 : Mobilita klientů muži

mobilita ZŠ

vyučen

ženy SŠ

VŠ

ZŠ

vyučen

celkem SŠ

VŠ

ano

0

2

2

4

0

0

7

2

17

ne

1

4

5

3

1

5

16

3

38

celkem

1

6

7

7

1

5

23

5

55

Zdroj: vlastní výzkum

O možnosti převodu svého účtu v rámci tzv. mobility klientů téměř 70 % respondentů zatím neslyšelo. Výše uvedenou možnost zná 38 % dotazovaných mužů a pouze 27 % všech oslovených žen. Míra vzdělání nemá v případě této otázky téměř žádný vliv.

49

Otázka č. 8: Využil/a byste tuto službu v případě změny bankovního ústavu?

Tabulka č. 19 : Využití mobility využití "mobility"

muži

ženy

celkem

ano

8

ne

5

3

8

nevím

8

18

26

už jsem tak učinil

0

1

1

21

34

55

celkem

12

20

Zdroj: vlastní výzkum

Téměř polovina respondentů zatím neví, zda by v případě změny bankovního ústavu využila služby „mobility klientů“. Cca 36 % dotázaných uvedlo, že by této možnosti využilo, dalších 15 % zatím nemá zájem. Pouze jedna dotázaná uvedla, že již „mobilitu klientů“ využila.

Otázka č. 9: Myslíte si, že by bylo vhodné, aby stát reguloval poplatkovou politiku bank? V případě odpovědi ANO/NE, pokud možno uveďte důvod, případně způsob regulace.

Tabulka č. 20: Regulace poplatkové politiky bank regulace poplatků

muži ZŠ

vyučen

ženy SŠ

VŠ

ZŠ

vyučen

celkem SŠ

VŠ

ano

1

4

0

0

0

3

9

1

18

ne

0

1

5

7

0

0

7

4

24

nevím

0

1

2

0

1

2

7

0

13

celkem

1

6

7

7

1

5

23

5

55

Zdroj: vlastní výzkum

Na výše uvedenou otázku odpověděla největší část respondentů (cca 44 %) záporně, tedy že si myslí, že by nebylo vhodné, aby stát reguloval poplatky bank. O vhodnosti regulace je přesvědčeno 33 % oslovených, zbývající část dotázaných neví. Nejvyšší podíl respondentů, kteří nesouhlasí s regulaci, je mezi vysokoškolsky vzdělanými osobami, naopak u lidí se základním vzděláním a vyučených převládá souhlas s regulací poplatků, případně tato skupina odpovídala „nevím“. K problematice regulace poplatků se vyjádřilo pouze 19 respondentů, z jejichž odpovědí uvádím následující příklady:

50

Příklady názorů respondentů proti regulaci bankovních poplatků:
„Ne, stát by neměl bankám diktovat výši cen, i když poplatky jsou mnohdy absurdní.“
„Ne, je to věcí banky.“
„Ne, stát by neměl určovat žádnému podnikatelskému subjektu, jakou cenu má účtovat za své služby.“
„Ne, od toho je konkurence, klient si přece může vybrat svou banku.“
„Ne, stát nemůže bankám diktovat výši cen, i když poplatky jsou mnohdy absurdní.“
„Ne, byl by to krok zpět, poplatky musí regulovat trh, ne stát.“ Názory oslovených, kteří vyjádřili nesouhlas s regulací bankovních poplatků, lze shrnout následovně: stát by neměl zasahovat do této oblasti bankovního podnikání z důvodu konkurence a poplatky by měly být regulovány trhem.

Příklady názorů respondentů pro regulaci bankovních poplatků:
„Ano, výše poplatků je příliš vysoká v porovnání se zahraničím.“
„Ano, protože určité druhy poplatků jsou pro mě naprosto nepochopitelné a mimo mísu“.
„Ano, poplatky jsou příliš vysoké. Stanovením maximální hranice, přes které by banky nemohly poplatky zvyšovat.“
„Ano, protože platíme moc poplatků, ale získáváme málo úroků.“
„Ano. Proč mám platit bance za to, že ji svěřuji svoje peníze?“
„Ano. Regulovat a zrušit polovičku bank.“ Respondenti, kteří jsou „pro“ regulaci poplatků, nejčastěji kritizovali jejich přílišnou výši, někteří srovnávali neúměrnost výše poplatků v České republice vzhledem k zahraničí. Více než polovina oslovených s tímto názorem pak navrhuje stanovení určité poplatkové hranice, případně úplné zrušení některých druhů poplatků z důvodu jejich absurdity.

3.4 Vyhodnocení hypotéz dotazníkového šetření Hypotéza č. 1: Předpokládám, že nejdůležitějším kritériem při výběru banky je z hlediska klienta postavení banky na trhu, její dobré jméno.

51

Většina respondentů (téměř 40 %) odpověděla, že je pro ně při volbě bankovního ústavu nejdůležitějším kritériem postavení banky na trhu, její prestiž. Pro druhou skupinu dotázaných je to pak výše poplatků, pro zbývající část oslovených je nejdůležitější dostupnost banky. Hypotéza č. 1 se potvrdila.

Hypotéza č. 2: Předpokládám, že nejvíce oslovených využívá ke správě svých financí Českou spořitelnu. Z celkem 58 oslovených jich 25 uvedlo, že v současné době nejvíce využívá služeb České spořitelny. Tento bankovní ústav se umístil na první pozici v počtu všech odpovědí. Hypotéza č. 2 se potvrdila.

Hypotéza č. 3: Předpokládám, že klienti preferují elektronický způsob vyřizování svých finančních záležitostí. Celkem 62 % dotázaných upřednostňuje elektronický způsob vyřizování před osobním kontaktem s bankéřem. Z výzkumu rovněž vyplývá, že cca 14 % respondentů neupřednostňuje ani jeden z výše uvedených způsobů vyřizování. Hypotéza č. 3 se rovněž potvrdila.

Hypotéza č. 4: Předpokládám, že se klienti zajímají o sazebníky bank, avšak tyto pro ně nejsou ve většině případů srozumitelné. O bankovní sazebníky, se zajímá menší část dotazovaných, tedy cca 47 %. Zbývající větší polovina je nesleduje. Z další části oslovených, kteří odpověděli kladně, pak vyplývá, že sazebníky jsou pro většinu hodnotících (téměř 70 %) nesrozumitelné. Hypotéza č. 4 se potvrdila pouze částečně.

Hypotéza č. 5: Předpokládám, že klienti znají výši svých poplatků, tyto jsou pro ně příliš vysoké. Na tuto otázku odpovědělo cca 60 % mužů i žen, že zná výši svých poplatků hrazených bance. Co se týká jejich výše, větší polovině respondentů v této skupině připadají poplatky příliš vysoké. Hypotéza č. 5 se potvrdila.

Hypotéza č. 6: Předpokládám, že většina klientů není ochotna z důvodu výše poplatků změnit svou současnou banku.

52

Výsledek šetření v této oblasti není zcela jednoznačný. Ze celkového počtu oslovených jich 37 % uvedlo, že nejsou ochotni změnit svou banku z důvodu výše poplatků, další 20 % neví. Zbývající část dotazovaných (tedy 43 %) odpovědělo, že by byli schopni tento krok z důvodu výše poplatků učinit, případně už někdy bankovní ústav z tohoto důvodu změnili. Hypotéza č. 6 se potvrdila jen částečně.

Hypotéza č. 7: Předpokládám, že klienti neznají možnost převodu svého účtu v rámci tzv. mobility klientů, pokud by se však o ní dozvěděli, v případě změny banky by této možnosti využili. Z výzkumu vyplynulo, že cca 70 % dotázaných neslyšelo o možnosti převodu svého účtu do jiného peněžního ústavu v rámci kodexu „mobility klientů“. V případě změny banky by pak této možnosti chtělo využít cca 36 % respondentů, 15 % nemá zájem, a zbývající polovina zatím neví. Hypotéza č. 7 se tedy potvrdila pouze částečně.

Hypotéza č. 8: Předpokládám, že většina oslovených by uvítala regulaci poplatkové politiky ze strany státu, a to zejména z důvodu vysokých poplatků ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Pro regulaci se vyjádřilo pouze 33 % všech oslovených. Nejčastěji uváděným důvodem byla výše bankovních poplatků jako taková, se zahraničím bylo porovnáváno jen v ojedinělých případech. Dalších 44 % respondentů s myšlenkou regulace nesouhlasí, zbývající část nedokázala tuto problematiku posoudit. Hypotéza č. 8 se tedy nepotvrdila.

3.5 Shrnutí dotazníkového šetření Z výsledků dotazníkového šetření je možné říci, že bankovní služby využívá téměř každý z nás. Většinou si svou banku volíme podle jejího postavení na trhu, výše poplatků je pak druhým nejvíce uváděným kritériem. Lidé využívají služeb zejména větších bank, nejvíce „uváděným“ bankovním ústavem je pak Česká spořitelna. Lidé většinou znají výši svých poplatků, poplatky jim v drtivé většině případů připadají příliš vysoké. Co se týká změny bankovního ústavu z důvodu výše poplatků, hraje zde podstatnou roli míra vzdělání a nelze jednoznačně říci, zda jsou klienti ve většině případů ochotni tento krok učinit. Asi třetina veřejnosti se rovněž domnívá, že by bylo vhodné, aby stát reguloval poplatky bank zejména z důvodu jejich nadměrné výše.

53

Závěr Ve své práci jsem se pokusila analyzovat jeden z významných zdrojů příjmů bankovních institucí v České republice, kterým jsou poplatky a provize. Zaměřila jsem se především na zjištění skutečnosti, zda změna výše bankovních poplatků je pro klienty důvodem ke změně bankovního ústavu. Situaci jsem zhodnotila porovnáním vývoje výše čistých příjmů z bankovních poplatků a vývojem počtu klientů vybraných bankovních ústavů během čtyř let. Rovněž jsem provedla šetření pomocí metody dotazování zaměřené na výše uvedenou problematiku.

Na celkovém finančním zisku bank má největší podíl zisk z úroků, druhý nejvýznamnější příjem představují příjmy z poplatků a provizí. Zisk z této oblasti je, narozdíl od zisku z poskytnutých úvěrů, ziskem víceméně jistým a téměř bezrizikovým. Zjistila jsem, že zisk z poplatků a provizí u tuzemských bank v posledních letech pravidelně meziročně narůstá. Myslím si, že poplatky a provize by měly mít na celkovém zisku bank mnohem menší podíl, protože banky by měly co nejvíce profitovat z jiných oblastí, než právě z poplatků a provizí. Měly by umět zejména dobře obchodovat, např. s cennými papíry, zajišťovat si výnosy z operací s cizími měnami a zároveň vhodně investovat.

Porovnáním pomyslné vývojové křivky výše čistých příjmů z poplatků a provizí s vývojem počtu klientů u čtyř tuzemských bank v letech 2006 až 2009 se má úvodní hypotéza, že při poklesu poplatků dojde k nárůstu klientů a obráceně, potvrdila jen částečně – dvě z uvedených bank toto potvrzují, dvě další nikoliv. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že lidé nemají shodný názor na změnu bankovního ústavu z důvodu výše poplatků. Většina dotázaných uvedla, že zná výši svých poplatků. I přesto, že se lidem poplatky jeví jako příliš vysoké, více než polovina dotázaných by banku z tohoto důvodu neměnila, případně neví. Problémem se také jeví srozumitelnost sazebníků pro porovnání poplatků jiných bank v rámci konkurence. I přesto, že se o sazebníky zajímá téměř polovina dotázaných, velká část lidí se v nich neorientuje, respektive nedokáže je porovnat. Domnívám se, že řešení by mohlo přinést sjednocení bankovních sazebníků v rámci použitých termínů, což by pomohlo zamezit tomu, aby banky definovaly „ceny za své služby“ podle vlastního uvážení, případně je „skrývaly“ do tzv. balíčků služeb. Přikláním se i k možnosti sjednocení úpravy jednotlivých „ceníků

54

služeb“ z důvodu větší přehlednosti, čímž by se klientům otevřela možnost srovnávání výše poplatků mezi jednotlivými bankami.

Domnívám se, že ovlivnit výši bankovních poplatků mohou také samotní klienti. Pokud by si vybírali banku, která bude vstřícná k řešení jejich problémů a zároveň také co do výše cen za poskytované služby, a nedělalo by jim problém přejít z jednoho bankovního ústavu ke druhému, banky by musely začít reagovat na odliv svých zákazníků. Vzhledem k tomu, že změna banky s sebou přináší řadu administrativních úkonů, klienti raději setrvají u své „zavedené“ banky, kde jim vše funguje, neztrácí tak čas, ale zato své peníze, které by případnou změnou banky mohli ušetřit. Jako dobrým řešením se mi jeví tzv. kodex „Mobilita klientů – postup při změně banky“, zavedený Českou bankovní asociací, který nabyl účinnosti 1. listopadu 2009. Týká se převodu běžného účtu klienta, včetně všech jeho plateb navázaných k tomuto účtu. Je však nutno říci, že si tímto kodexem musí řídit pouze banky, které k němu přistoupily. Klient se rozhodne pro změnu banky a pokud jeho nová i původní banka k výše uvedenému kodexu přistoupila, stačí se obrátit na jednu z nich, a ta pak většinu úkonů zařídí zdarma za klienta. O této možnosti, jak vyplynulo z dotazníkového šetření, však veřejnost příliš neví. Myslím si, že by měla být tato možnost více prezentována.

Mám zato, že by stát neměl regulovat poplatkovou politiku bank co se týká výše poplatků, případným zavedením určité maximální hranice jednotlivých poplatků, protože by to, podle mého názoru, odporovalo zásadám tržního mechanismu, a že by se situace měla změnit v rámci konkurence jednotlivých bank. Otázkou však zůstává, zda na tak malém bankovním trhu, jakým je Česká republika, nemohou mezi bankami vznikat určité „tajné“ dohody týkající se cen za poskytované služby.

55

Seznam použité literatury a další zdroje Knihy [1]

DVOŘÁK, Petr, Ing. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2.aktual.vyd. Praha: LINDE Praha, a.s., 2001, 471 s. ISBN 80-7201-310-6

[2]

Kolektiv autorů. Bankovnictví. 6. vyd. Praha, Bankovní institut, a.s, prosinec 2006, 280 s. ISBN: 978-80-7265-099-6

[3]

POLOUČEK, Stanislav. Bankovnictví. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, OPF v Karviné, 2005, 389 s. ISBN 80-7248-264-5

[4]

POLOUČEK, Stanislav a kol. Peníze, banky, finanční trhy. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 415 s. ISBN 978-80-7400-152-9

[5]

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, 782 s. ISBN 80-7261-051-1

[6]

REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan; MUSÍLEK, Petr; DVOŘÁK, Petr; BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 1997, 620 s. ISBN 80-85943-49-2

[7]

ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava a kol. Bankovnictví I. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 1997, 262 s. ISBN 80-7169-464-9

Zákony [1]

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů

[2]

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů

[3]

Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů

[4]

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Internetové zdroje [1]

Česká národní banka [online]

[2]

Česká spořitelna [online]

[3]

Československá obchodní banka [online]

[4]

GE Money Bank [online]

[5]

Komerční banka [online]

[6]

Bankovní poplatky.com [online]

[7]

Banky.cz [online]

56

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Počet bank podle vlastnictví v letech 2007 až 2010 Tabulka č. 2: Zisk z finanční činnosti českého bankovního sektoru v letech 2007 až 2009 Tabulka č. 3: Podíl úrokových zisků a zisků z poplatků a provizí na celkovém zisku z finanční činnosti bankovního sektoru v letech 2007 až 2009 Tabulka č. 4: Počet klientů vytypovaných bank v letech 2006 až 2009 Tabulka č. 5: Poplatky a provize vytypovaných bank v letech 2006 až 2009 Tabulka č. 6: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí ČS, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Tabulka č. 7: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí ČSOB, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Tabulka č. 8: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí GE Money Bank, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Tabulka č. 9: Podíl čistých příjmů z poplatků a provizí KB, a.s., k celkovému zisku před zdaněním v letech 2006 až 2009 Tabulka č. 10: Porovnání počtu klientů a čistých příjmů z poplatků a provizí Tabulka č. 11: Rozdělení respondentů Tabulka č. 12: Kritéria při volbě bankovního ústavu Tabulka č. 13: Využívání bankovních ústavů Tabulka č. 14: Způsob vyřizování Tabulka č. 15: Bankovní sazebníky Tabulka č. 16: Bankovní poplatky a jejich výše Tabulka č. 17: Ochota ke změně banky Tabulka č. 18: Mobilita klientů Tabulka č. 19: Využití mobility Tabulka č. 20: Regulace poplatkové politiky bank

57

Seznam grafů Graf č. 1:

Počet bank podle vlastnictví v letech 2007 až 2010

Graf č. 2:

Podíl úrokových zisků a zisků z poplatků a provizí na celkovém zisku z finanční činnosti bankovního sektoru v letech 2007 až 2009

Graf č. 3:

Vývoj počtu klientů vytypovaných bank v letech 2006 až 2009

Graf č. 4:

Vývoj počtu klientů ČS v letech 2006 až 2009

Graf č. 5:

Vývoj počtu klientů ČSOB v letech 2006 až 2009

Graf č. 6:

Vývoj počtu klientů GE Money Bank v letech 2006 až 2009

Graf č. 7:

Vývoj počtu klientů KB v letech 2006 až 2009

Graf č. 8:

Využívání bankovních ústavů

Graf č. 9:

Ochota oslovených ke změně banky z důvodu výše poplatků

58

Přílohy Příloha č. 1: Dotazník využitý v rámci dotazníkového šetření

59

Příloha č. 1

DOTAZNÍK Vážený pane, vážená paní, prosím Vás laskavě o vyplnění tohoto dotazníku. Jmenuji se Monika Janková a jsem studentkou třetího ročníku Bankovního institutu vysoké školy v Praze. Tento dotazník bude součástí mé bakalářské práce na téma Bankovní poplatky. Dotazník je anonymní a nezabere Vám více než 10 minut času.

Pohlaví

Věk

Nejvyšší dosažené vzdělání

□ Muž

□ do 30 let

□ základní

□ Žena

□ 31 – 60 let

□ vyučen/a

□

□

středoškolské

□

vysokoškolské

nad 60 let

1. Co je pro Vás nejdůležitější kritérium při výběru bankovního ústavu /ohodnoťte č. 1 až 4, z čehož je 1 – nejdůležitější kritérium, 4 – nejméně důležité/ a) „prestiž“ banky (postavení banky na trhu)

..............

b) dostupnost banky (počet obchodních míst, příp. bankomatů)

..............

c) výše poplatků, které platíte za využívání služeb banky

..............

d) jiné /uveďte/

.........................................................................

2. Který bankovní ústav využíváte v současné době? /Pokud využíváte více bankovních ústavů, uveďte ten, který využíváte nejvíce/

□ Českou spořitelnu □ Československou obchodní banku □ GE Money Bank □ Komerční banku □ jiný bankovní ústav /prosím,uveďte název/ .................................................. □ nevyužívám služeb žádného bankovního ústavu Pokud nejste klientem žádné banky, dále prosím nevyplňujte

3. Který způsob vyřizování Vašich finančních záležitostí upřednostňujete?

□ osobní kontakt s bankéřem □ elektronický způsob (internetové bankovnictví) □ neupřednostňuji ani jeden způsob, je mi to jedno 4. Zajímáte se o bankovní sazebníky?

□ ANO

□ NE

Pokud je Vaše odpověď ANO, jsou pro Vás srozumitelné?

□ ANO

□ NE

5. Znáte výši svých poplatků, které platíte bance?

□ ANO

□ NE

Pokud je Vaše odpověď ANO, jsou pro Vás poplatky

□ přijatelné □ příliš vysoké □ výše poplatků není pro mě důležitá 6. Byl/a byste ochoten/a změnit „svou“ banku z důvodu výše poplatků?

□ ANO □ NEVÍM

□ NE □ už jsem tak někdy učinil/a

7. Slyšel/a jste o možnosti převodu svého běžného účtu do jiné banky za pomoci „původní“, případně „nové“ banky, o tzv. mobilitě klientů?

□ ANO

□ NE

8. Využil/a byste tuto službu v případě změny bankovního ústavu?

□ ANO □ NEVÍM

□ NE □ už jsem tak někdy učinil/a

9. Myslíte si, že by bylo vhodné, aby stát reguloval poplatkovou politiku bank? V případě odpovědi ANO/NE, pokud možno, uveďte důvod, příp. způsob regulace

□ ANO

□ NE

□ NEVÍM

……………………………………………………………………………………………...... ……………………………………………………………………………………………….. Děkuji Vám za vyplnění dotazníku