Bankovní institut vysoká škola Praha. Institut pro Evropskou integraci. Místní poplatky. Bakalářská práce. Jana Šindelářová, DiS

Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro Evropskou integraci

Místní poplatky Bakalářská práce

Autor:

Jana Šindelářová, DiS. Veřejná správa a Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Vladimír Karásek

Březen, 2010

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Brně dne 3. 3. 2010

Jana Šindelářová

Anotace Tato bakalářská práce je tematicky zaměřena na problematiku místních poplatků v ČR a na Slovensku. Cílem práce je především seznámení se systémem místních poplatků v ČR, způsobu jejich zavádění a výkonem jejich správy. Úvodní kapitola je věnována vymezení základních pojmů místních poplatků. Třetí kapitola je věnována místním poplatkům v praxi v dané obci, studii konkrétního systému. Poslední kapitolou této práce je kapitola čtvrtá, která se týká srovnání právní úpravy místních poplatků v ČR a na Slovensku, financování obcí na Slovensku a porovnání s Českou republikou a krátké srovnání s vybranými státy EU.

Annotation This Bachelor thesis is thematically focused on the issues of local taxes in the Czech Republic and Slovakia. The objective of this thesis is particularly be familiar with the system of local taxes in the Czech Republic, the way of introducing fees and the performance of their management. The introductory chapter is devoted to the definition of the basic concepts of local taxes. The third chapter is devoted to local charges on the ground in the village, the study of a particular system. The final chapter concerns the comparison of local regulatory fees in the Czech Republic and Slovakia, the municipal financing in Slovakia and its comparison with the Czech Republic and brief comparison with select states of the European Union.

OBSAH 1. 2.

Úvod ........................................................................................................................................................ 5 Základní vymezení místních poplatků ..................................................................................................... 6 2.1. Místní poplatky – působnost samostatná ......................................................................................... 8 2.2. Místní poplatky – působnost přenesená ......................................................................................... 10 3. Správa a funkce místních poplatků ........................................................................................................ 12 4. Obecné vymezení místních poplatků ..................................................................................................... 13 4.1. Druhy místních poplatků ............................................................................................................... 15 4.1.1. Poplatek ze psů ................................................................................................................... 16 4.1.2. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ........................................................................ 17 4.1.3. Poplatek za uţívání veřejného prostranství ......................................................................... 19 4.1.4. Poplatek ze vstupného ........................................................................................................ 20 4.1.5. Poplatek z ubytovací kapacity ............................................................................................ 21 4.1.6. Poplatek za povolení ke vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst ...................... 22 4.1.7. Poplatek za výherní hrací přístroj ....................................................................................... 23 4.1.8. Poplatek za komunální odpad ............................................................................................. 23 4.1.9. Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku ..................................................................... 25 5. Místní poplatky v praxi (obec Jaroměřice u Jevíčka) ............................................................................ 27 5.1. Stručná charakteristika obce .......................................................................................................... 28 5.2. Pojem obecně závazné vyhlášky ................................................................................................... 30 5.2.1. Náleţitosti obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích............................................... 30 5.2.2. Sazba poplatku .................................................................................................................... 32 5.2.3. Ohlašovací (oznamovací) povinnost ................................................................................... 32 5.2.4. Splatnost poplatku............................................................................................................... 33 5.2.5. Osvobození a úlevy ............................................................................................................. 34 5.2.6. Procesní ustanovení ............................................................................................................ 35 5.3. Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 2/2003 o místních poplatcích ................................ 35 5.4. Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 3/2008 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění a odstraňování komunálních odpadů (dále jen ,,poplatek“). ................................................................................................................................... 38 5.5. Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 3/2004 o poplatcích za provozovaný výherní hrací přístroj ........................................................................................................................................... 39 6. Srovnání právní úpravy místních poplatků v ČR a na Slovensku .......................................................... 40 6.1. Druhy příjmů veřejných rozpočtů a typologie poplatků ................................................................ 40 6.1.1. Daň...................................................................................................................................... 40 6.2. Financování obcí na Slovensku a porovnání s Českou republikou ................................................ 41 6.2.1. Nová legislativní úprava ..................................................................................................... 42 6.2.2. Přechod kompetencí ............................................................................................................ 42 6.2.3. Očekávané efekty ................................................................................................................ 43 6.2.4. Místní daně a poplatek ........................................................................................................ 44 6.3. Komparace mezi ČR a SR ............................................................................................................. 44 6.4. Správa místních daní a místního poplatku ve Slovenské republice ............................................... 49 6.4.1. Právní úprava ...................................................................................................................... 49 6.4.2. Definice základních pojmů ................................................................................................. 49 6.4.3. Transformace místních poplatků na místní daně ................................................................ 50 6.5. Charakteristika místních daní a místního poplatku ........................................................................ 51 6.6. Správa místních daní a místního poplatku ..................................................................................... 52 6.7. Místní daně v některých zemích Evropské Unie ........................................................................... 52 7. Závěry a doporučení .............................................................................................................................. 54 8. Seznam pouţité literatury ...................................................................................................................... 56 9. Seznam obrázků, tabulek a příloh .......................................................................................................... 60 9.1. Seznam obrázků............................................................................................................................. 60 9.2. Seznam tabulek .............................................................................................................................. 60 9.3. Seznam příloh ................................................................................................................................ 60 10. Přílohy.................................................................................................................................................... 61

1. ÚVOD Problematika místních poplatků, které nahradily jiţ v historii existující systém obecních dávek a poplatků, je přesto dnes v našem daňovém systému relativně novou a stále se vyvíjející oblastí veřejné správy. Místní poplatky jsou v podstatě jedinou platbou daňového charakteru, o jejímţ zavedení rozhoduje sama obec. Na rozdíl od daní, které jsou stejné pro celé území ČR, mohou být druhy místních poplatků a jejich sazby diferencované, neboť je plně v kompetenci obce, zda je uplatní a nakolik vyuţije maximální výše těchto plateb. Přes své označení naplňují místní poplatky svou podstatou charakter místních daní – jsou veřejnoprávní platební povinností ukládanou ve veřejném zájmu k financování lokálních veřejných statků. Při rozhodování o zavedení konkrétního místního poplatku zohledňuje obecní zastupitelstvo nejen jeho fiskální funkci, ale i jiné funkce, např. regulační a ochrannou. Poplatky musí být vyhlášeny obecně závaznou vyhláškou, jejich správu vykonává přímo obecní úřad a vybrané částky plynou přímo na účet obce. Výčet jednotlivých místních poplatků1 je taxativně stanoven zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 184/1991 Sb., č. 338/1992 Sb., č. 48/1994 Sb., č. 305/1997 Sb., č. 149/1998 Sb., č. 185/2001 Sb., č. 274/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 229/2003 Sb., č. 270/2007 Sb. a s přihlédnutím k redakčnímu sdělení Sbírky zákonů o opravě chyb uveřejněnému v částce 6/1992 Sb. Místní poplatky nepředstavují velký příjem rozpočtu obcí, zčásti však sniţují napjatost ve finančním hospodaření obcí. Jejich výnos by měl slouţit k financování lokálních veřejných statků, z nichţ mají uţitek především občané dané obce. U této skupiny místních daní tedy zpravidla nedochází k přenosu uţitku ze zdanění na obyvatele jiné obce.2 Místní poplatky mají fakultativní charakter, to znamená, ţe obec můţe, ale také nemusí na svém území konkrétní poplatek vybírat. Správu místních poplatků vykonává příslušný obecní úřad jako svou přenesenou působnost.

1

PELC, Vladimír. Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami. Praha: Linde, 2004. 302 s. ISBN 80-7201-439-0 2 PEKOVÁ, Jitka. Hospodaření obcí a externality [online]. Obec a finance 1998, č. 3 [cit. 2010–02–02]. URL: .

5

Důvod, který mne vedl k tomu, abych svou bakalářskou práci věnovala právě oblasti místních poplatků, je ten, ţe tato problematika stále neztrácí na své aktuálnosti, neustále se vyvíjí, nabízí stále nové pohledy a moţnosti vyuţití. Přestoţe je zákon o místních poplatcích vyuţíván obcemi jiţ dvacátým rokem, nedá se říci, ţe by se aplikační praxe za toto období ustálila. Cílem bakalářské práce je především seznámení se systémem místních poplatků v ČR, způsobu jejich zavádění a výkonem jejich správy a srovnání s obdobnými poplatky na Slovensku. Práce je rozčleněna do těchto kapitol. První kapitola se zabývá základním vymezením místních poplatků. Druhá kapitola se věnuje obecnému vymezení místních poplatků. Třetí kapitola je zaměřena na místní poplatky v praxi (příklady z konkrétních obcí). Čtvrtá kapitola se zabývá srovnáním právní úpravy místních poplatků v ČR a na Slovensku a také v EU. V práci je vyuţita odborná literatura, platná legislativa, interní materiály Obecního úřadu Jaroměřice a internetové zdroje např. zpravodaj z EU, internetový týdeník BIVŠ. Pro přehledné znázornění jsou pouţity tabulky a grafy.

2. ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ MÍSTNÍCH POPLATKŮ Místní poplatky, na rozdíl od poplatků správních, soudních aj., v sobě obsahují základní prvky daňového právního vztahu a jsou proto většinou charakterizovány bez ohledu na uţívaný pojem „poplatek“ jako daně.3 Jelikoţ z ustanovení Listiny základních práv a svobod, čl. 11 odst. 5 vyplývá, ţe daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, pak má-li obec v úmyslu jakýkoliv poplatek na svém území zavést, musí být k tomuto zmocněna zákonem. V případě ukládání místních poplatků je zmocňovacím zákonem zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Místní poplatky jsou součástí daňových příjmů obcí, které představují část finančních zdrojů niţších územně samosprávných celků. Místní poplatek je nenávratným veřejným příjmem, slouţícím k realizaci obecních a veřejných potřeb.4 Místní poplatek je

3

JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Místní poplatky v praxi. 1. vydání. Praha: Polygon, 1995, str. 5 4 KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 15–19

6

pouze takový, který je obsaţen v taxativním výčtu ustanovení § 1 zákona. Pouze tyto místní poplatky mohou místní samosprávy zavést a vybírat, a to pouze v rozsahu, který zákon umoţňuje.5 V současné době má obec moţnost zavést na svém území celkem devět místních poplatků. Vzhledem k tomu, ţe byl zákon od svého vydání do současnosti desetkrát novelizován, doznal oproti původnímu znění řady změn. Zanikly například zmocnění k zavedení místního poplatku z reklamního zařízení, dislokačnímu poplatku, poplatku z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků. Naopak nově byl okruh místních poplatků rozšířen o poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku při moţnosti jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Zákon o místních poplatcích stanoví obligatorně formu zavedení místních poplatků, a to obecně závaznou vyhláškou. Je pouze na zváţení obce, zda pro kaţdý poplatek vydá zvláštní vyhlášku nebo zda všechny poplatky upraví v jednom právním předpisu. Obecně závazné vyhlášky (dále jen OZV) jako prostředek tvorby práva místními samosprávami jsou právními předpisy, vydávanými zastupitelstvy obcí v samostatné působnosti. Právo na jejich vydávání je zakotveno v Ústavě, a to konkrétně v Čl. 104 odst. 3.6 Při vydávání obecně závazné vyhlášky musí obec dodrţet meze své samostatné působnosti, nemůţe upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě nebo jsou jiţ upraveny právními předpisy práva veřejného či soukromého.7 Dle nejnovější judikatury ÚS jiţ obce, s výjimkou ukládaní daní a poplatků, nepotřebují k vydání OZV ţádné další zákonné zmocnění8 a to ani tehdy, kdy jsou jimi ukládány povinnosti. Podmínkou platnosti je její vyhlášení, tedy vyvěšení právního předpisu na úřední desce obecního úřadu, po dobu 15-ti dnů. Účinnost nabývá patnáctým dnem po dni vyhlášení, pokud OZV není stanovena účinnost pozdější. Nejdříve můţe vyhláška nabýt účinnosti dnem vyhlášení, a to v případě naléhavého obecného zájmu. Vydání vyhlášky o místních poplatcích předchází úvahy obcí o tom, jaký účel je zavedením poplatku sledován. Zpravidla nejdůleţitější roli hraje účel fiskální, tedy snaha

5

Nález Ústavního soudu ze dne 26. dubna 1994, sp. zn. 39/93 „Pokud však jde o stanovení místních poplatků, jejich sazbu, režim jejich vybírání, osvobození od nich apod., je obec povinna respektovat platné znění zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Obce jsou tímto zákonem zmocněny k vydávání obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech taxativně vypočtených v § 1 tohoto zákona. Úprava jiných poplatků obecně závaznou vyhláškou obce je v rozporu s uvedeným zákonem.“ 6 „Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.“ 7 Nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 17/02 8 Nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06

7

o zvýšení objemu příjmů obecního rozpočtu, nezanedbatelný je však pro obce i regulační přínos, např. z hlediska neţádoucího rozšiřování stánkového prodeje či omezení provozu motorových vozidel v některých částech obcí. Současně by měla mít obec také na paměti další hlediska spojená se zavedením místních poplatků, zejména zda má dostatečné personální a finanční zajištění (zejména se jedná o malé obce) pro výkon správy místních poplatků.

2.1.

MÍSTNÍ POPLATKY – PŮSOBNOST SAMOSTATNÁ

Pojmy samostatná a přenesená působnost obce jsou většině občanů dosti neznámé a setkávají se s nimi jen výjimečně, domáhají-li se po orgánech své obce nějakého opatření nebo zásahu, ať jiţ ve svém individuálním zájmu nebo k nápravě obecných problémů, a jsou odmítnuti s poukazem na to, ţe věc do působnosti orgánů obce nespadá. Následuje zloba hněv a mediální či soudní útoky na obec a její představitele, či resignace a apatie k uplatnění svého podílu na věcech veřejných. Samostatná působnost je samosprávou obce – obec sama spravuje své záleţitosti a ty záleţitosti svých členů, jejichţ spravování jí stát neodňal. V samostatné působnosti jedná obec svým vlastním jménem a na vlastní účet. Do samostatné působnosti spadá nejen pouhé zavedení místních poplatků (§ 14 odst. 2), ale také úprava dalších podrobností, a to 1. stanovení konkrétní sazby poplatku, 2. stanovení ohlašovací povinnosti ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, 3. stanovení splatnosti, 4. zavedení úlevy a případného osvobození od poplatků, 5. u poplatku za uţívání veřejného prostranství navíc určení míst, která v obci podléhají poplatku za uţívání veřejného prostranství. Vzhledem k tomu, ţe vydávání právních předpisů je právem obcí, nikoliv jejich povinností, je pouze na úvaze obce, zda této moţnosti vyuţije či nikoliv. To platí nejen v případě vydání vyhlášky o místních poplatcích, ale i o jednotlivých bodech výše uvedených, kdy je plně na vůli obce, jaké podrobnosti si v OZV upraví.

8

Ad 1. Pokud chce obec poplatky vybírat, musí vţdy v OZV stanovit konkrétní sazbu místního poplatku. A to buď přímo částkou, nebo u některých poplatků procentuálně. Sazba poplatku nemusí být pro všechny poplatníky jednotná, obce mají moţnost zohlednit poplatníky například dle lokality v obci, věku nebo mohou poplatek diferencovat i podle časového období kalendářního roku. Musí mít však na paměti, ţe právní předpis obce je určen neurčitému počtu adresátů, a tak není moţné stanovit sazby (to platí však i u úlevy či osvobození) jednotlivě pro konkrétní poplatníky, ale je nutné dbát na zachování obecnosti OZV. Obecnost právní normy tedy nespočívá v počtu jejich subjektů, ale ve způsobu jejich určení, to znamená v tom, ţe jsou určeny jako mnoţina subjektů vymezená určitými obecnými znaky. Obecnost právní normy co do jejích subjektů je pak dána tehdy, jestliţe jejím subjektem jsou všechny subjekty práv, které jsou prvkem dané mnoţiny.“9 Při nedodrţení podmínky obecnosti vyhlášky bychom totiţ spíše neţ o právním předpisu obce mohli hovořit o individuálním správním aktu.10 Ad 2. Plnění ohlašovací povinnosti ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti je ve vyhláškách často upraveno, výjimkou bývá zčásti místní poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, kdy má obec v rámci vyhledávání daňových subjektů s trvalým pobytem v obci moţnost vyuţít údajů z evidence obyvatel. V ojedinělých případech se v OZV vyskytla ustanovení, která na splnění ohlašovací povinnosti vázala zánik poplatkové povinnosti, tím však fakticky dochází k rozšíření poplatkové povinnosti nad rámec zákona, neboť zákon o místních poplatcích sám určuje vznik a zánik poplatkové povinnosti. Ad 3. Moţnost určit lhůtu splatnosti místních poplatků bývá obcemi často vyuţívána, správce poplatku tak můţe při prodlení s placením přistoupit v rámci poplatkového řízení k aplikaci příslušných sankčních ustanovení. Pokud ve vyhlášce lhůta splatnosti upravena není, je to plně v souladu s moţnostmi danými obcím zákonem o místních poplatcích.

9

KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, str. 150 – 151 KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 321„Právní předpisy územní samosprávy musí obsahovat pouze ustanovení s normativním obsahem, tzn. obsahovat závazná pravidla chování, která mají obecnou povahu a vztahují se vždy na celou skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu. Vydáním právního předpisu obce či kraje nelze nikdy obcházet rozhodování v konkrétní věci vůči konkrétním adresátům.“ 10

9

Ad 4. Zavedení úlevy a případného osvobození od poplatků bývá běţnou součástí OZV, vţdy je však třeba dbát na to, aby nedocházelo k nedůvodnému zvýhodňování jedné skupiny poplatníků před druhou, tedy k zacházení rozdílným způsobem s různými subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci, a to aniţ by pro to existovaly objektivní a rozumné důvody.11 Takový postup obce by se dal povaţovat za porušení principu rovnosti a protiprávní diskriminaci. Úleva a osvobození se musí, stejně jako sazba poplatku, vztahovat pouze na neurčitý počet adresátů. Nestanovením úlevy nebo osvobození ve vyhlášce není nikterak dotčeno právo poplatníka poţádat správce poplatku o prominutí poplatku a jeho příslušenství z důvodu odstranění tvrdosti dle ustanovení § 14 zákona. Ad 5. Určení míst, která v obci podléhají zpoplatnění poplatkem za uţívání veřejného prostranství, je v obecně závazných vyhláškách často nedostačující, jelikoţ obce vyuţívají k označení takových míst pouze obecnou definici pojmu veřejné prostranství obsaţenou v ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů a to bez bliţší specifikace zpoplatněných míst. Touto otázkou se budu podrobněji zabývat níţe v kapitole „Místní poplatek za uţívání veřejného prostranství.“

2.2.

MÍSTNÍ POPLATKY – PŮSOBNOST PŘENESENÁ

Přenesená působnost je tedy okruhem záleţitostí, které vykonávají orgány obce jménem státu, nikoli jménem svým. Za kvalitu výkonu této působnosti téţ vůči veřejnosti odpovídá stát, který ji orgánům obce svěřil. Při výkonu přenesené působnosti orgány obce neformulují vůli obce, leč státu, a činí tak nikoli jménem obce, ale přirozeně jménem státu. Přenesenou působnost obce vykonávají pro stát výhradně obecní úřad a tzv. zvláštní orgány. Jako výjimka přísluší radě obce nepatrná část přenesené působnosti, a to vydávání nařízení obce.

11

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS. 15/02 ze dne 21. 1. 2003: „…ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k porušení došlo, musí být splněno několik podmínek: s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.“

10

Správa místních poplatků je vykonávána obecním úřadem12 a tento výkon je výkonem přenesené působnosti.13 Samotný zákon o místních poplatcích stanoví některé podrobnosti týkající se správy místních poplatků, u ostatních postupů při řízení o poplatcích se subsidiárně pouţije zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.14 Interpretační potíţe často působí v textu zákona uţívaný pojem obec. Jedná se zejména o ustanovení § 11 odst. 1: „Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. Včas nezaplacené (neodvedené) poplatky nebo jejich nezaplacenou (neodvedenou) část může obec zvýšit až na trojnásobek. Vyměřené poplatky se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.“ a z ustanovení § 16 „Obec, která poplatky spravuje, může na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout.“ z nich totiţ jednoznačně nevyplývá, zda postup obce zde popisovaný spadá do výkonu působnosti samostatné, či zda je nutné tuto činnost posuzovat jako správu poplatku vykonávanou v přenesené působnosti. Pro první moţnost by mohlo svědčit uţití pojmu „obec“, který bývá zpravidla spojován s výkonem samostatné působnosti, zejména v návaznosti na ustanovení § 8 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.15 Dalším argumentem by mohla být – především u § 16 – skutečnost, ţe obec zavedením místního poplatku de facto rozhoduje o příjmech svého vlastního rozpočtu, tedy o zvyšování svého majetku, se kterým by měla nakládat dle svého uváţení (v samostatné působnosti) a dle svého uváţení by tedy měla být oprávněna rozhodovat i o tom, zda se části svého příjmu vzdá či nikoliv. V průběhu praxe však jiţ došlo k postupnému vývoji v interpretaci těchto ustanovení. Dnes jsou posuzována tak, ţe prominutí poplatku je v kontextu zákona o místních poplatcích třeba chápat jako součást správy poplatku, o promíjení místního poplatku tedy rozhoduje obecní úřad v přenesené působnosti. Samotný fakt, ţe zastupitelstvo či rada obce přijme usnesení s cílem prominout místní poplatek, je třeba chápat jako projev politické vůle zastupitelstva (rady), které nemůţe vyvolat účinky prominutí poplatku (to se můţe stát jen rozhodnutím obecního úřadu podle zákona

12

§ 14 odst. 3 zákona „Řízení o poplatcích vykonává obecní úřad.“ § 15 zákona „Působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.“ 14 § 13 zákona „O řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.“ 15 „Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.“ 13

11

o správě daní a poplatků) a kterým příslušný orgán, tj. obecní úřad, není při rozhodování o prominutí poplatku vázán.16 Přestoţe jiţ tedy byly problémy s interpretací těchto ustanovení do jisté míry překonány, domnívám se, ţe zásahem zákonodárce by mohly být pochybnosti o jejich výkladu odstraněny zcela. Postačilo by pouze nahradit termín „obec“ termínem „obecní úřad“.

3. SPRÁVA A FUNKCE MÍSTNÍCH POPLATKŮ Na rozdíl od daní, které spravují finanční úřady, vykonává správu místních poplatků přímo obec, která je ve svém územním obvodu zavedla. Zavedení poplatku stanovuje obec obecně závaznou vyhláškou (a to před začátkem rozpočtového období), v níţ upravuje podrobnosti jejich vybírání, zejména uvede konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od povinnosti platit poplatky. Obec, která poplatky spravuje, můţe ke zmírnění nebo odstranění negativního dopadu na poplatníka v jednotlivých případech poplatky sníţit nebo prominout. Místní poplatky nemusí být vybírány ve všech obcích, neboť mají odráţet místní podmínky, priority obce, zvláštnosti daného území i určité preference obyvatel obce. Můţeme říci, ţe účelem místních poplatků je zajištění určitých příjmů do rozpočtu obce. I kdyţ fiskální hledisko není tím hlavním při rozhodování o zavedení místních poplatků, nedá se opomenout. Na rozdíl od státních daní, které jsou ve stejné výši na celém území státu, by měly být místní poplatky diferencované, coţ současná právní úprava umoţňuje jen omezeně. To, ţe obec zavede a vybírá tyto platby, zvyšuje nejen její odpovědnost z hospodaření, ale zároveň se tyto platby stávají pro poplatníky stejně závaznými jako jiné daňové povinnosti. Pokud by byla přijata koncepce obecních daní, změnila by se situace zejména v tom směru, ţe by se nejednalo jiţ o platby fakultativní, ale obligatorní a obec by musela v zákoně uvedené daně zavést. To, zda by poskytl široká osvobození pro poplatníky, by záleţelo pouze na její hospodářské situaci a podmínkách.

16

MVČR, odbor dozoru a kontroly veřejné správy. Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 6/2006 [cit. 2010–02–02]. URL:< http://www.mvcr.cz/clanek/2006.aspx>.

12

Kaţdý pokles výnosů místních poplatků obec ve svém rozpočtu pozná. Pokles můţe být způsoben: a) změnou právní normy, b) sníţením daňové aktivity, c) niţším výběrem poplatků. Ovšem fiskální funkce není jedinou funkcí, kterou tyto poplatky plní. Významná role připadá také regulačním rysům či ochranným prvkům (zajištění ochrany určitého území) jednotlivých poplatků. Obec hodnotí situaci ve svém obvodu a rozhoduje, které ze skupiny místních poplatků ve svém území zavede. Takovéto rozhodnutí, vyjádřené v podobě obecné vyhlášky, je pro osoby právnické a fyzické bydlící či mající sídlo na území obce závazné a musí se jím řídit. Zavedením či nezavedením určitých plateb tak můţe obec ovlivňovat mnoţství či skladbu podnikatelské činnosti. Smyslem poplatku je umoţnit omezení pohybu motorových vozidel v určité lokalitě. Při zavedení je třeba zajistit jeho soulad s ostatními právními normami. Regulační charakter je přikládán i poplatku ze psů, jehoţ placení má do určité míry ovlivnit počet psů chovaných v obci. U tohoto poplatku je však zdůrazněn další rys, a sice získat určitý finanční příspěvek na udrţování čistoty veřejných prostranství v obci. Dále lze uvést, ţe u poplatku za uţívání veřejného prostranství jsou prvky regulace hlavní, neboť reálný fiskální přínos se vlivem stanovení maximálních pevných sazeb sniţuje, naopak u poplatku ze vstupného převládá nad regulačním prvkem prvek fiskální. U poplatků souvisejících s pobytem v lázeňských a rekreačních místech převaţuje také fiskální hledisko, spojené s plněním alokační funkce. Poplatek z ubytovací kapacity v současné konstrukci lze obtíţně s nějakou funkcí vůbec spojit, pokud ano, tak omezeně s funkcí fiskální. Místní poplatky v malých obcích vybírá pověřený pracovník obce, nebo existuje moţnost platby převodem na účet. Hlavním problémem v oblasti místních poplatků jsou pro malé obce "neplatiči". Tři čtvrtiny obcí avšak získají více neţ 80 % nedoplatků. Vymáhání probíhá formou písemné (75 % obcí) či ústní (50 % obcí) výzvy nebo upomínky, ale u pětiny obcí i exekučně, zejména exekucí ze mzdy. 17

4. OBECNÉ VYMEZENÍ MÍSTNÍCH POPLATKŮ Poplatky jsou povinné platby, které bezprostředně souvisejí s činností státní správy, soudů, ale uplatňují se také ve vztazích občanů či právnických osob obcím a ostatním

17

BINEK, J., GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S. Místní poplatky – možnosti a realita [online]. Obec a finance 2008, č. 2 [cit. 2010–02–02]. URL: .

13

orgánům místní samosprávy při výkonu samosprávy i státní správy těmito subjekty. U obcí se proto objevuje moţnost ukládat kromě správních poplatků i poplatky místní, které mají svým způsobem povahu obecních daní. Poplatkové povinnosti jsou stanoveny jednak zákony, které vymezují určitý druh poplatku a jeho náleţitosti (poplatky správní, soudní, místní) a dále jsou vymezeny v mnoha zákonech, které obsahují i jinou problematiku, v souvislosti s níţ jsou takové povinnosti ukládány (např. zákon o odpadech, zákon o ovzduší, zákon o pozemních komunikacích apod.). Poplatky jsou oproti daním jednorázové platby, které platí poplatník za konkrétní sluţby poskytované veřejným sektorem, a jejich smyslem je především úplné nebo alespoň částečné krytí výdajů spojených s těmito sluţbami. Jedná se o povinnou platbu, státem vynutitelnou, která se uskutečňuje za určitých zákonem daných podmínek a její výnos plyne do některého fondu (do státního rozpočtu, rozpočtu obce či státního fondu). Pro uloţení, vybírání i vymáhání některých poplatků platí stejné zásady jako pro daně. Obecně jsou poplatky spolu daněmi důleţitým příjmem státního rozpočtu a rozpočtů územních a jejich prostřednictvím dochází k přerozdělování finančních prostředků v rámci státu i jednotlivých odvětví. Na rozdíl od poplatků správních, soudních, apod. obsahují v sobě místní poplatky základní prvky daňového právního vztahu, a proto jsou většinou charakterizovány bez ohledu na uţívaný termín ,,poplatek“ jako daně. Mezi základní daňové právní prvky patří: Předmět poplatku, který u místních poplatků představuje souhrn skutečností, na které právní předpis váţe platební povinnost, např. uţívání veřejného prostranství, vyuţití lůţka, vybrané vstupné, povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst. Subjekt poplatku to je osoba povinná platit platební povinnost (zaplatit poplatek). Poplatníkem je osoba, jejíţ příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani (poplatku). Plátcem se rozumí osoba, která pod svou vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci poplatku poplatek vybraný od poplatníků. Základ poplatku je u jednotlivých místních poplatků stanoven různě podle jejich charakteru a předmětu zpoplatnění.

14

Sazba je u místních poplatků stanovena zpravidla horní hranicí finanční částky. Splatnost poplatku je termín, do kterého právní předpis ukládá poplatníkovi splnění platební povinnosti. Termín musí být upraven v obecně závazné vyhlášce.18

4.1.

DRUHY MÍSTNÍCH POPLATKŮ

První ustanovení zákona obsahuje taxativní výčet místních poplatků, které mohou obce na svém území vybírat. Obce mohou vybírat tyto místní poplatky (dále jen ,,poplatky“) a) regulační: poplatek ze psů, poplatek za uţívání veřejného prostranství, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, b) fiskální: poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, c) nákladové: poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek za zhodnocení stavebního pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace19 Místní poplatky jsou zaváděny fakultativně, obce se mají moţnost rozhodnout, na základě vlastních potřeb a svého uváţení, zda a který místní poplatek budou vybírat a v jaké konkrétní výši, horní hranice je dána zákonem. V praxi bývá nejčastěji vyuţíván místní poplatek ze psů (vybírá jej 99 % obcí), za uţívání veřejného prostranství (69 % obcí) a za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů (92 % obcí).20 Naopak velice zřídka obce zavádějí místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku moţností jeho připojení na stavbu

18

JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Místní poplatky v praxi. 3. vydání, Praha: Polygon, 2004, str. 19. 19 Zákon o místních poplatcích č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 20 BINEK J., GALVASOVÁ I., KADEČKA, S. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím. Veřejná správa, 2008, č. 2, str. IV.

15

vodovodu nebo kanalizace a poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (Tab. 1). psi 98,3 98,5 98,9 98,3 98,4

2001 2002 2003 2004 2005

Typ poplatku a podíl obcí vybírajících tento poplatek (%) pobyt už. prost. vstupné ubytování vjezd výh. přístr. odpady pozemky 6,2 74,6 28 16,7 4 37,9 22,4 0 7,6 73,2 28,2 16,4 3,7 36,7 84,1 0 6,8 74,6 27,7 17,8 4,6 37,3 90,9 0,2 7,7 74,9 24,5 18,3 5 38,1 94,7 0,5 7,7 73,6 23,1 19,7 5,1 36,4 96,6 0,6

Tab. 1: Podíl obcí Jihomoravského kraje vybírajících jednotlivé místní poplatky v letech 2001–200521

4.1.1. POPLATEK ZE PSŮ Je příkladem poplatku, který vedle své rozpočtové funkce plní i úlohu regulační. Předpokládá se, ţe obec stanoví sazbu poplatku diferencovaně, zejména s přihlédnutím k charakteru místa, popřípadě domu, kde je pes chován. Vychází se ze zkušeností, ţe obce budou mít zájem na omezování chovu psů v hustě zalidněných lokalitách, kde chov psů můţe do určité míry narušovat zdravé ţivotní prostředí, pohyb občanů, mezilidské vztahy apod. Jde zejména o sídliště, historické části měst, lázeňská a turistická místa. Zde bude pravděpodobně stanovena vyšší sazba, případně sazba maximální. Naopak niţší sazbou poplatku bude umoţněn chov psů ve větším měřítku v místech k tomu vhodných, např. na vesnicích, zejména pak v rodinných domcích se zahradou, na okraji měst a sídlišť apod. Místní vyhláška musí obsahovat osvobození a úlevy od poplatku, musí přesně stanovit, kdy vzniká a kdy zaniká poplatková povinnost. Rovněţ je třeba vymezit ohlašovací povinnost a přiznání k poplatku. Místní vyhláška musí obsahovat i ustanovení o splatnosti, data splátek i jejich počet. Pro zajištění evidence psů, zejména ve větších městech, se doporučuje vydávání evidenčních známek. I toto je třeba upravit v místní vyhlášce. Dle znění zákona:

21

BINEK, J., GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S. Místní poplatky – možnosti a realita [online]. Obec a finance 2008, č. 2 [cit. 2010–02–02]. URL: .

16

1) Poplatek ze psů platí drţitel psa. Drţitelem je fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. 2) Poplatek ze psů se platí ze psů starších 3 měsíců. Od poplatků ze psů je osvobozen drţitel psa, kterým je osoba nevidomá, bezmocná22 a osoba s těţkým zdravotním postiţením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu,23 osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob, osoba provozující útulek zřízená obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo osoba, které stanoví povinnost drţení a pouţívání psa zvláštní právní předpis.24 3) Sazba poplatku ze psů činí aţ 1 500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. Sazba poplatku ze psa, jehoţ drţitelem je poţivatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poţivatel sirotčího důchodu, činí aţ 200 Kč za kalendářní rok. U druhého a kaţdého dalšího psa můţe obec horní hranici sazby zvýšit aţ o 50 %. V případě drţení psa po dobu kratší neţ jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců. 4) Poplatek ze psů platí drţitel obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla. Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí drţitel psa poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícím po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci. Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí pro výpočet poměrné výše poplatku obdobně odstavec 3.

4.1.2. POPLATEK ZA LÁZEŇSKÝ NEBO REKREAČNÍ POBYT Poplatek je vybírán od návštěvníků lázní nebo rekreantů a je chápán jako příspěvek těchto osob na zařízení a sluţby budované a určené především pro jejich potřebu a uţívání. Plní fiskální funkci. Poplatek vybírá pro obec ubytovatel a za vybraný poplatek ručí. Většinou je poplatek vybírán předem za předpokládanou dobu pobytu rekreanta, místní vyhláška stanoví, kdy a jakým způsobem bude poplatek odváděn obcí.

22

§2 vyhlášky č.284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. §86 zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č.110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. A zákona č. 29/2000 Sb. 24 Například zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v znění pozdějších předpisů. 23

17

V místní vyhlášce je moţno stanovit další osvobození od poplatku, případné úlevy a způsob průkazně evidence pro účely vybírání poplatku. Ubytovatel vede evidenční knihu, která musí obsahovat základní údaje o osobě poplatníka, tj. jméno, příjmení, úplná adresa, dobu ubytování a účel pobytu. Dle znění zákona: 1) Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruch za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáţí jiný důvod svého pobytu. 2) Poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají a) osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těţkým zdravotním postiţením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu25 a jejich průvodci, b) osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náleţejí přídavky na děti (výchovné)26 anebo vojáci v základní sluţbě a osoby, které vykonávají civilní suţbu. 3) Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené vybírá pro obec ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla, tato osoba je plátcem poplatku a za poplatek ručí. 4) Ubytovatel je povinen vést v písemné podobě evidenční knihu, do které zapisuje dobu ubytování, účel pobytu, jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí a číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu fyzické osoby, které ubytování poskytl. Zápisy do evidenční knihy musí být vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska. Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Zpracování osobních údajů evidenční knize se řídí zvláštním právním předpisem.27

25

§ 86 zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990Sb., zákona č. 180/1990Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb. 26 § 18 zákona č. 88/1968 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. § 71 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 27 Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

18

5) Sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činí aţ 15 Kč za osobu a za kaţdý započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu. Obec můţe stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou.

4.1.3. POPLATEK ZA UŢÍVÁNÍ VEŘEJNÉHO PROSTRANSTVÍ Ten kdo uţívá zákonem stanoveným způsobem veřejné prostranství je poplatníkem tohoto poplatku, můţe to být fyzická nebo právnická osoba. V místní vyhlášce je třeba vymezit, co se za veřejné prostranství v obci povaţuje. Zákon například uvádí náměstí, silnice, trţiště, místní komunikace apod. Musí jít o taková místa, jejichţ výlučným uţíváním jedním nebo několika uţivateli je bráněno jejich obecnímu uţívání všemi účastníky, případně obci vznikají s tímto uţíváním větší náklady, např. s jejich čištěním a udrţováním. Vedle rozpočtového přínosu sleduje především regulační přínos. Sazbu poplatku stanoví obec diferencovaně, podle místních poměrů, zejména se zřetelem k poloze, frekventovanosti a míře znečištění veřejných prostranství. Dle znění zákona: 1) Poplatek za uţívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní uţívání veřejného prostranství,28 kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení slouţících pro poskytování prodeje a sluţeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a uţívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichţ výtěţek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. 2) Poplatek za uţívání veřejného prostranství platí fyzické i právnické osoby, které uţívají veřejné prostranství způsobem uvedeným v odstavci 1.

28

§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

19

3) Poplatku za uţívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby zdravotně postiţené.29 4) Sazba poplatku za uţívání veřejného prostranství činí 10 Kč za kaţdý i započatý m2 uţívaného veřejného prostranství a kaţdý i započatý den. Za uţívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí můţe obec zvýšit sazbu aţ na její desetinásobek. Obec můţe stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou.

4.1.4. POPLATEK ZE VSTUPNÉHO Poplatek se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Obec můţe tedy vybírat poplatek ze vstupného na všechny akce, které mají výše uvedený charakter, tj. např. taneční zábavy, estrády, ale i koncerty, výstavy, divadelní a filmová představení, sportovní podniky všeho druhu (dostihy, fotbalové, hokejové zápasy), dále kurzy, veletrhy apod. Poplatek platí organizace, sdruţení osob nebo občané, kteří hradí náklady spojené s pořádáním akce., přitom pro povinnost platit tento poplatek není rozhodné, jaký je finanční efekt pořádané akce. Znamená to tedy, ţe není rozhodující, zda akce přinesla zisk či ztrátu. Základem poplatku je úhrnná částka vybraného vstupného. V místní vyhlášce je nutné stanovit splatnost poplatku. Kromě svého hlavního fiskálního významu má bohuţel i úlohu regulační. Dle znění zákona: 1) Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, sníţeného o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsaţena. Vstupným se pro účely tohoto zákona rozumí peněţitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, ţe se jí můţe zúčastnit. Z akcí, jejichţ celý výtěţek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. 2) Poplatek ze vstupného platí fyzické a právnické osoby, které akci pořádají. 3) Sazba poplatku ze vstupného činí aţ 20 % z úhrnné částky vybraného vstupného. Obec můţe po dohodě poplatníkem poplatek stanovit paušální částkou.

29

§ 86 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb.

20

4.1.5. POPLATEK Z UBYTOVACÍ KAPACITY Poplatek je vybírán od občanů i organizací, které vlastní nebo mají právo hospodaření k objektům, které mají rekreační charakter. Poplatek by měl napomoci k co nejúčelnějšímu vyuţití lůţkové kapacity objektů, např. i formou pronájmu apod. Měl by zvýšit moţnosti rekreace ve stávajících objektech a působit na omezování dalších rekreačních objektů v místě. Poplatek je nutno chápat jako finanční příspěvek obci, která by jeho výnos měla pouţít k financování rozvoj rekreačního místa. Ubytovatel vede evidenční knihu, která musí obsahovat základní údaje o návštěvnících, tj. jméno, příjmení, úplná adresa, doba ubytování. Tento poplatek plní především fiskální funkci. Dle znění zákona: 1) Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v lázeňských místech nebo místech soustředěného turistického ruchu ubytovací kapacity v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu. 2) Poplatek ubytovací kapacity nepodléhá a) ubytovací

kapacita

v zařízeních

slouţících

pro

přechodné

slouţících

pro

ubytování

ubytování studentů a ţáků, b) ubytovací

kapacita

v zařízeních

pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření, c) ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou uţívána jako hotelová zařízení, d) ubytovací

kapacita

v zařízeních

slouţících

sociálním

a

charitativním účelům. 3) Poplatek platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Ubytovatel je povinen vést evidenční knihu obdobně jako u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (§ 3 odst. 4) s výjimkou údaje o účelu pobytu. 4) Sazba poplatku z ubytovací kapacity činí aţ 4 Kč za kaţdé vyuţité lůţko a den. Obec můţe po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální částkou.

21

4.1.6. POPLATEK ZA POVOLENÍ KE VJEZDU S MOTOROVÝM VOZIDLEM DO VYBRANÝCH MÍST

Hlavním cílem zavedení tohoto poplatku je zejména omezení provozu motorových vozidel v určené části obce, coţ by mělo vést ke sníţení negativních ekologických vlivů v této obci. Zavedení tohoto poplatku se doporučuje zejména v oblastech, kde dochází k nadměrnému znečišťování ovzduší výfukovými plyny, nadměrnému hluku z provozu motorových vozidel a jiných podobných vlivů. Dále v oblastech, které jsou označeny jako chráněné krajinné oblasti, národní parky a i části měst, které jsou historicky cenné. Při stanovení tohoto poplatku se doporučuje spolupracovat orgány, které působí v oblasti ochrany přírody, ţivotního prostředí a památkové péče. Podmínkou pro zavedení tohoto poplatku je rovněţ nutná spolupráce s orgány zabezpečující silniční provoz podle příslušných právních předpisů. Poplatek lze totiţ vybírat pouze tam, kde je jinak vjezd motorovým vozidlům zakázán dopravní značkou. Půjde tedy většinou o místa, kde zákaz vjezdu nenaruší plynulý provoz na komunikacích. Tento poplatek má regulační funkci. Dle znění zákona: 1) Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem30 do vybraných míst a částí měst (dále jen ,,vybraná místa“) platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. Poplatek neplatí fyzické osoby mající trvalý pobyt vlastnící nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké,

31

manţelé těchto osob a jejich děti. Dále osoby, které se ve

vybraném místě uţívají nemovitosti ke své hospodářské činnosti nebo osoby, které jsou drţiteli průkazu ZTP a jejich průvodci. 2) Poplatek se vybírá za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou. 3) Sazba poplatku za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst činí aţ 20 Kč za den. Obec můţe po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek také paušální částkou.

30

§ 2 bod 12 vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu). 31 § 116 občanského zákoníku.

22

4.1.7. POPLATEK ZA VÝHERNÍ HRACÍ PŘÍSTROJ Zavedený místní poplatek byl reakcí na růst společensky neţádoucího mnoţství výherních hracích přístrojů a s tím spojených zdravotních i sociálních problémů těch, kteří herní vášni podlehli. Poplatek se platí za kaţdý povolený provozovaný výherní hrací přístroj. To tedy znamená, ţe je třeba, aby si provozovatel nejprve obstaral povolení k provozu. V tomto případě jde o správní úkon, který podléhá správnímu poplatku. Poplatníkem místního poplatku je provozovatel a obec není povinna poskytnout osvobození od tohoto poplatku. Maximální sazba poplatku můţe činit 1 000 Kč aţ 5 000 Kč za kaţdý výherní přístroj za kaţdé tři měsíce. Především zaujímá své fiskální hledisko. Dle znění zákona: 1) Poplatku za provozovaný výherní přístroj podléhá kaţdý povolený hrací přístroj.32 Obec není povinna poskytnout osvobození od tohoto poplatku. 2) Poplatek za výherní hrací přístroj platí jeho provozovatel. 3) Sazba poplatku za kaţdý výherní hrací přístroj na tři měsíce činí od 1 000 Kč do 5 000 Kč.

4.1.8. POPLATEK ZA KOMUNÁLNÍ ODPAD Platební povinnost zavedená novelou zákona o odpadech (č.185/2001 Sb.) má řešit příspěvek obyvatel obcí na náklady, které obcím vznikají v souvislosti s likvidací komunálního odpadu. Tento poplatek je jednou a současně nejčastěji vyuţívanou moţností platby za komunální odpad, vznikající na území obce. Poplatek má spíše charakter plošné daně, jelikoţ zde není zohledněno, jaké mnoţství odpadu skutečně poplatník vyprodukuje. Dosud bylo vybírání určitých částek na tuto činnost záleţitostí smluvního vztahu obce a občanů v daném místě. Vzhledem k tomu, ţe u podnikatelských subjektů byla otázka plateb v zákoně řešena jednoznačně, avšak u nepodnikatelských subjektů tomu tak nebylo, byla zvolena forma místního poplatku, která by měla situaci řešit. Účelem místního poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, třídění, vyuţívání a odstraňování 32

Zákon ČNR č.202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.

23

komunálních odpadů je především zajištění rozpočtových příjmů obcí. S ohledem na konstrukci tohoto místního poplatku naopak uplatnění regulační funkce můţe být maximálně symbolické.33 Poplatníkem je osoba, která má v obci trvalý pobyt. Odvádět můţe tento poplatek např. správce domu za všechny fyzické osoby, které v domě mají trvalý pobyt. Vzhledem k tomu, ţe je toto ustanovení dáno jako moţnost, můţe si poplatník zvolit sám, zda bude odvádět poplatek sám nebo prostřednictvím jiné osoby. Poplatek se týká všech fyzických osob v obci, rozhodující je trvalý pobyt v obci, poplatek se platí té obci, ve které má tato osoba trvalý pobyt. V případě rekreačních objektů, kde není nikdo hlášen k trvalému pobytu, se tento poplatek vybere také, a to od vlastníka objektu. Poplatek se v tomto případě platí ve výši stanovené pro jednu osobu a to té obci, na jejímţ území se nachází stavba určená k rekreaci. Předmětem poplatku, jak je i v samotném názvu uvedeno, je dle mého názoru provoz – tedy fungování systému, nikoliv forma jeho stanovení. Jak jsem se mohla v praxi mnohokrát přesvědčit, přestoţe takový systém není v obci zaveden obecně závaznou vyhláškou, mnohdy bez problémů fakticky existuje a jeho fungování je obcí běţně zabezpečováno. Výše sazby poplatku je tvořena ze dvou sloţek. Jednak je to pevná částka za osobu trvale ţijící v obci – maximum je 250 Kč za rok a další sloţkou je částka, vycházející ze skutečných nákladů obce za sběr a svoz netříděného odpadu v uplynulém roce. Obec můţe touto částkou v obecně závazné vyhlášce stanovit také aţ do výše 250 Kč na osobu. Maximální souhrnná výše poplatku můţe činit 500 Kč za osobu a rok. Má především rozpočtový význam pro úhradu nákladů vynaloţených na tyto sluţby. Dle znění zákona: 1) Poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů platí a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, za domácnost můţe být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem, tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí,

33

KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 89.

24

b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo slouţící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu ţádná fyzická osoba, má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu. 2) Poplatek se platí obci, na jejímţ území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo slouţící k individuální rekreaci. 3) Sazbu poplatku tvoří a) částka aţ 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok, b) částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu aţ 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok, obec v obecně závazné vyhlášce stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu. 4) V případě změny místa trvalého pobytu nebo změny vlastnictví stavby, která je určena nebo slouţí k individuální rekreaci v průběhu kalendářního roku, se uhradí poplatek poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce.

4.1.9. POPLATEK ZA ZHODNOCENÍ STAVEBNÍHO POZEMKU Zavedení tohoto místního poplatku v praxi se vyskytuje zřídka. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník stavebního pozemku,34 zhodnoceného moţností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace, po nabytí účinnosti zákona o vodovodech a kanalizacích. Vlastní-li pozemek více osob, jedná se o institut tzv. solidární odpovědnosti, kdy platí poplatek společně a nerozdílně. Zaplacení poplatku jedním z vlastníků je splněním poplatkové povinnosti ostatních, současně však také můţe správce poplatku poţadovat plnění poplatkové

34

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

25

povinnosti od kteréhokoliv z nich. Obce mohou v OZV poplatníkům uloţit ohlašovací povinnost, nicméně vzhledem k tomu, ţe mohou bezplatně vyuţít údajů z katastru nemovitostí, touto povinností poplatníky zatěţovat nemusí. Z. Jirásková a A. Šneberková povaţují za termín, který je rozhodný pro vybudování vodovodu nebo kanalizace termín jejich dokončení – kolaudaci.35 Předmětem poplatku je zhodnocení stavebního pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Sazba poplatku stanoveného obcí obecně závaznou vyhláškou nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez moţností připojení na obci vybudovanou stavbu vodovodu či kanalizace a cenou stavebního pozemku s touto moţností. Cena stavebního pozemku se stanovuje podle zvláštních předpisů, a to podle roku, ve kterém nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí pro stavbu vodovodu či kanalizace, které vybudovala obec. Sazba se má stanovit obecně závaznou vyhláškou obce, a to na m2 zhodnoceného stavebního pozemku (maximální výše však není v zákoně stanovena). Dle znění zákona: 1) Poplatek platí vlastník stavebního pozemku36 zhodnoceného moţností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace po nabytí účinnosti zákona o vodovodech a kanalizacích. Má-li k tomuto stavebnímu pozemku vlastnické právo více subjektů, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně. 2) Poplatek se platí obci, na jejímţ území se nachází stavební pozemek uvedený v odstavci 1. 3) Sazba poplatku nesmí přesáhnout rozdíleny stavebního pozemku bez moţnosti připojení na obcí vbudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto moţností. Cena stavebního pozemku obci se stanoví podle zvláštního právního předpisu37 v kalendářním roce, ve kterém nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí38 pro stavbu vodovodu nebo kanalizace obcí vybudované. Výše sazby na 1 m2 zhodnoceného stavebního pozemku stanoví obec v obecně závazné vyhlášce.

35

JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Vzorová vyhláška o místních poplatcích po novele zákona (s komentářem). Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 2003, str. 38, 36 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. 37 Vyhláška č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. 38 Zákon č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

26

Vliv jednotlivých místních poplatků na celkový příjem z těchto poplatků je zobrazen v tabulce 2. Téměř dvě třetiny příjmů z místních poplatků připadají na poplatky za likvidaci komunálního odpadu, ale vzhledem k tomu, ţe obvykle sotva pokrývají reálné náklady na likvidaci odpadů, mají neutrální rozpočtový dopad.39 Jediným místním poplatkem skutečně přinášejícím obci prostředky bez nutných nákladů jsou poplatky za provozovaný výherní hrací přístroj.

Podíl příjmů obcí Jihomoravského kraje z jednotlivých místních poplatků na celkovém objemu příjmů z místních poplatků v letech 2001-2005.

psi 2001 2002 2003 2004 2005

6,9 3,1 3,2 4 3,8

Struktura příjmů z místních poplatků (v %) pobyt už. prost. vstupné ubytování vjezd výh. přístr. odpady celkem 1,6 29,3 6,6 1,6 4,3 30,5 19,2 2,9 0,9 12,7 2,8 0,7 2,6 14,7 62,5 5,7 0,9 11,7 2,4 0,6 3,1 14,6 63,5 5,6 0,9 10,8 2,4 0,7 2 14,7 64,5 5,4 0,9 10,4 2,1 0,9 1,1 15,3 65,5 5,1

Tab. 2: Podíl příjmů obcí Jihomoravského kraje z jednotlivých místních poplatků na celkovém objemu příjmů z místních poplatků v letech 2001 – 2005.

5. MÍSTNÍ POPLATKY V PRAXI (OBEC JAROMĚŘICE U JEVÍČKA) Studii konkrétního systému místních poplatků jsem se rozhodla udělat pro obec Jaroměřice u Jevíčka. V obci je zaveden výběr pěti místních poplatků coţ plně vyhovuje moţnostem a rozsahu praktické části této práce. K rozhodnutí věnovat se této konkrétní obci přispělo také to, ţe mám moţnost dobrého přístupu ke všem informacím týkajícím se zkoumané problematiky.

39

BINEK J., GALVASOVÁ I., KADEČKA, S. Místní poplatky – možnosti a realita [online]. Obec a finance 2008, č. 2 [cit. 2010–02–02]. URL: .

27

5.1.

STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA OBCE

Jaroměřice u Jevíčka leţí na středním toku říčky Úsobrnky v severní části Boskovické brázdy v oblasti, která je odpradávna nazývaná Malou Hanou. Nadmořská výška Jaroměřic je v rozmezí 360 - 390 m n. m., tedy průměrně 375 m n. m., přírodní dominantou je však vrch Lavičná, který se vypíná do výšky 625 m n. m. Nejvyšším vrchem je Ostrý vrch s výškou 636 m n. m. Katastr obce se rozkládá na ploše 2 205 ha a je tvořen dvěma místními částmi Jaroměřice a Nový Dvůr. V první části ţije 1 182 obyvatel a ve druhé 53 obyvatel. Jaroměřice leţí na samé hranici Pardubického kraje s kraji Jihomoravským a Olomouckým.40 Jaroměřice získaly zlatou stuhu pro nejlepší obec Pardubického kraje.

Obr. 1: Poloha Jaroměřic Pro obyvatele Jaroměřic platí poplatková povinnost k pěti druhům místních poplatků, a to: 1) místnímu poplatku ze psů, 2) místnímu poplatku za uţívání veřejného prostranství, 3) místnímu poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj, 4) místnímu poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. 5) místnímu poplatku ze vstupného

40

Jaroměřice [online]. Základní informace [cit. 2010–02–02]. URL:

28

Obec nemá poplatky, které by si sama zvolila. Všechny jsou dle zákona. Obyvatelé si sami chodí platit poplatky na Obecní úřad. Obec Jaroměřice vybrala v roce 2008 a 2009 tyto místní poplatky: Schválený rozpočet

Rozpočet po změnách Výsledek od počátku

(Kč)

(Kč)

roku (Kč)

2008

2009

2008

2009

2008

2009

560 000

579 000

560 000

579 000

572 724

559 003

Poplatek ze psů

15 000

15 000

15 000

15 000

15 883

16 309

Poplatek za uţívání

60 000

60 000

60 000

60 000

60 110

71 540

5 000

5 000

5 000

5 000

5 565

3 300

20 000

30 000

20 000

30 000

40 000

30 000

Poplatek za likvidaci komunálního odpadu

veřejného prostranství Poplatek ze vstupného Poplatek za provoz. výh. hrací přístroj

Tab. 3: Místní poplatky vybrané v Jaroměřicích v roce 2008 a 2009.

Podíly místních poplatků - Jaroměřice 2009

2%

11%

Poplatek za likvidaci komunálního odpadu

0% 4%

Poplatek ze psů Poplatek za užívání veřejného prostranství Poplatek ze vstupného 83%

Obr. 2: Podíly místních poplatků v Jaroměřicích v roce 2009

29

Poplatek za provoz. výh. hrací přístroj

5.2.

POJEM OBECNĚ ZÁVAZNÉ VYHLÁŠKY

Pojem místní vyjadřuje skutečnost, ţe obecně závazná vyhláška obce se vztahuje pouze na její obvod. Obecně závazná vyhláška je právní předpis obsahující právní normy vydávaný městskými částmi, obcemi a vyššími samosprávnými celky. Jde o součást právního řádu České republiky. Obecně závazná vyhláška je mocenským právním nástrojem určeným k plnění úkolu obce či vyššího územně samosprávného celku při řešení místních nebo zemských záleţitostí. Obecně závazné vyhlášky vydané v oblasti samosprávy mají povahu prvotních normativních aktů, tato primárnost vyplývá z akceptace práva na samosprávu v moderním demokratickém státě. Obecně závazné vyhlášky vydané v oblasti přenesené státní správy mají povahu sekundárních právních aktů. Od interních instrukcí se obecně závazné vyhlášky liší tím, ţe normy v nich obsaţené jsou obecně závazné. Interní instrukce není právním předpisem.41

5.2.1. NÁLEŢITOSTI OBECNĚ ZÁVAZNÉ VYHLÁŠKY O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH

Místní poplatky mají podle zákon o místních poplatcích pouze fakultativní povahu a obligatorními se stávají aţ jejich zavedením obecně závaznou vyhláškou. Na základě uvedeného je zřejmé, ţe pouze obec zváţí, zda některý z poplatků uvedených v ustanovení § 1 tohoto zákona ve svém územním obvodu zavede a tím získá finanční prostředky do svého rozpočtu. Vydání obecné závazné vyhlášky o místních poplatcích patří ve smyslu ustanovení § 14 zákona o obcích do samostatné působnosti obce. To znamená, ţe ji podle § 36 téhoţ zákona má pravomoc schvalovat v celém rozsahu pouze obecní zastupitelstvo. Do této kompetence nemůţe zasahovat ţádný jiný orgán obce, i kdyby ho k tomu obecní zastupitelstvo zmocnilo. Takové jednání by vytvářelo z obecné závazné vyhlášky nesprávné opatření a ve svém důsledku by mohlo vést aţ jejímu pozastavení a moţnému zrušení.

41

KOUDELKA, Zdeněk. Obecně závazné vyhlášky. Masarykova univerzita, 1998, str. 11.

30

Obecně závazná vyhláška nemůţe obsahovat ani dílčí zmocnění např. pro obecní radu, které by tento orgán opravňovalo rozhodovat o záleţitostech, které musí v plném rozsahu upravit vyhláška. Na základě ustanovení § 15 zákona o místních poplatcích upraví obec ve vyhlášce veškeré podrobnosti, které jsou nezbytné pro vybírání místních poplatků, zejména stanoví jejich konkrétní sazbu, ohlašovací povinnost ke vzniku poplatkové povinnosti, splatnosti, úlevy a případné osvobození od poplatků. U poplatku za uţívání veřejného prostranství pak navíc určí místa, která jsou v obci veřejným prostranstvím. Mimo zákonem uvedená práva a povinnosti můţe obec v obecně závazné vyhlášce upravit další záleţitosti, které jsou nezbytné pro správné a úplné zjištění, stanovení a plnění poplatkových povinností, zejména právo vyhledat a kontrolovat jejich plnění ve stanovené výši a době. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatku z ubytovací kapacity obvykle obec ve vyhlášce stanoví povinnost pro poplatkový subjekt vést ubytovací knihu nebo u poplatku ze vstupného povinnost předloţit vstupenky před konáním akce k označení apod.42 Obsahem vyhlášky nemohou být ţádná práva a povinnosti ukládané poplatkovému subjektu nebo správci poplatku, která jsou nad rámec zákona o místních poplatcích a zákona o správě daní a poplatků a nesouvisí se správným zjištěním, stanovením a splněním poplatkové povinnosti. Předmětem úpravy obecně závazné vyhlášky nemohou být ţádné jiné sankce neţ ty, které jsou obsahem zákona o místních poplatcích a zákona o správě daní a poplatků. Nezaplacený místní poplatek v termínu splatnosti, můţe obec zvýšit aţ o 50 %. Navýšení poplatku o 50 % je horní hranicí, která musí být dodrţena při případném opakovaném pouţití této sankce u jednoho poplatkového subjektu ve stejné věci. Vzhledem k tomu, ţe obecně závazná vyhláška o místních poplatcích je právním předpisem pro územní celek obce, můţe správce poplatku za nesplnění povinnosti nepeněţitého charakteru stanovené vyhláškou, uloţit poplatkovému subjektu i třetím osobám pokutu podle § 37 můţe být pokuta uloţena i opakovaně, nejvýše však v kaţdém jednotlivém případě aţ do úhrnné částky 2 000 000 Kč.

42

Jirásková, Zdeňka – Šneberková, Alena. Tvorba obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích. 2000, str. 23.

31

Tyto sankce jsou povaţovány za příslušenství místního poplatku ve smyslu zákona o správě daní a poplatků. Příslušenství poplatku stíhá jeho osud. Jestliţe správce poplatku sníţí nebo promine místní poplatek, mělo by i Ministerstvo financí, které rozhoduje o příslušenství místního poplatku sníţit nebo prominout i toto příslušenství. V praxi se ale často stává, ţe Ministerstvo financí s odpuštěním příslušenství daně, i kdyţ tato je obecním úřadem prominuta, nesouhlasí.

5.2.2. SAZBA POPLATKU Konkrétní výši sazby místních poplatků stanoví obec podle svých podmínek a potřeb v obecně závazné vyhlášce. Zákon o místních poplatcích stanoví pouze jejich nejvyšší hranici. Sazby jsou stanoveny určitou finanční částkou, s výjimkou poplatku ze vstupného, u kterého je sazba určena částkou procentuální. U poplatku za uţívání veřejného prostranství můţe obec pro vybrané druhy zvláštního uţívání veřejného prostranství zvýšit základní sazbu aţ na její desetinásobek. Jedná se o prodejní nebo reklamní zařízení a zařízení lunaparků a jiných atrakcí. Zvýšená sazba musí být vţdy stanovena v obecně závazné vyhlášce a určena konkrétní částkou s přiřazením ke konkrétnímu zvláštnímu způsobu uţívání veřejného prostranství. Pro stanovení výše poplatku paušální částkou je u poplatků ze vstupného, z ubytovací kapacity a za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst obligatorní náleţitostí dohoda s poplatníkem. V této dohodě musí jak správce poplatku, tak i poplatník souhlasit s vyuţitím tohoto způsobu stanovení výše poplatku. Stanovení výše poplatku paušální částkou obec vyuţívá převáţně v případech déletrvající nebo opakující se poplatkové povinnosti z důvodu niţší administrativní náročnosti jak pro správce poplatku, tak pro poplatkový subjekt.

5.2.3. OHLAŠOVACÍ (OZNAMOVACÍ) POVINNOST Ohlášením vzniku a zániku poplatkové povinnosti a dalších informací pro správce poplatku je zajištěna vzájemná spolupráce mezi ním a poplatníkem popř. plátcem poplatku, včetně součinnosti poplatníka na poplatkovém řízení, spravovatelnost poplatku a jeho kontrola. Jedná se o institut, na základě kterého má poplatník povinnost sdělit do určitého 32

termínu správci poplatku poţadované údaje nebo skutečnosti, aniţ by byl k tomu písemně nebo jiným způsobem vyzván. Ohlašovací povinnost nahrazuje v poplatkovém řízení jednak tzv. registrační povinnost daňového subjektu upravenou v zákoně daní a poplatků a dále institut daňového přiznání a hlášení. Na základě výše uvedeného se předpokládá, ţe obec v obecně závazné vyhlášce upraví především povinnost poplatníka sdělit do určitého data: vznik poplatkové povinnosti, své plné jméno nebo název, bydliště, místo podnikání nebo sídlo, rodné číslo, jakékoliv změny údajů rozhodných pro stanovení poplatkové povinnosti, zánik poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost zaniká dnem ukončení stavu, který zpoplatnění podléhá. Je nesprávná praxe některých obcí, které zánik poplatkové povinnosti spojují úkonem poplatkové subjektu, kterým je oznámení, ţe jeho povinnost zanikla. Obdobné povinnosti by měly být stanoveny i pro poplatníka, který je od placení místního poplatku osvobozena obecně závaznou vyhláškou. Nesplnění této ohlašovací povinnosti je povaţováno za nesplnění povinnosti nepeněţité povahy, které lze postihnout pokutou podle ustanovení § 37 a § 37a zákona o správě daní a poplatků.43

5.2.4. SPLATNOST POPLATKU Jednotlivé druhy místních poplatků neobsahují lhůty splatnosti, a proto je nutné, aby obec tyto lhůty stanovila v obecně závazné vyhlášce. Bez určení splatnosti by poplatník neznal termín zaplacení poplatku a ani správce poplatku by nemohl vydat platební výměr ve smyslu ustanovení § 11 zákona o místních poplatcích tj. v případě, ţe poplatník nezaplatil včas a nemohl by za prodlení se zaplacením navýšit poplatek aţ o 50 %. Správce poplatku by v tomto případě musel zjednat nápravu tím, ţe vydá v kaţdém jednotlivém a konkrétním případě samostatné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 14 zákona o právě daní

43

JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Tvorba obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích. 2000, str. 27.

33

a poplatků, ve kterém určí přiměřenou lhůtu k zaplacení poplatku. Z uvedeného je zřejmé, ţe by se jednalo o velké administrativní zatíţení správce daně.44 Splatnost poplatku obec stanoví podle svého uváţení a potřeb. Jedná se pouze o její kompetenci. V případě splatnosti vyšších finančních částek se doporučuje, aby obec stanovila splatnost v přiměřených splátkách. Tímto způsobem se předejde nejen vzniku tzv. přeplatku, ale i ţádostem o povolení posečkání se zaplacením poplatku nebo ţádostem o povolení placení poplatku ve splátkách. Řízení o posečkání poplatku nebo o povolení splátek musí správce poplatku projednat v poplatkovém řízení v souladu s ustanovením § 60 zákon o správě daní a poplatků za předpokladu dodrţení zákonem stanovených podmínek. Navíc v tomto případě zaplatí poplatkový subjekt za dobu posečkání poplatku nebo splátek 140% úrok diskontní úrokové sazby České národní banky z celé odloţené částky. Poplatkovou povinnost je poplatník povinen splnit ve lhůtě splatnosti. V případě, ţe tak neučiní, musí správce poplatku vydat platební výměr. Při vyměření poplatku platebním výměrem se předpokládá, ţe poplatník splnil svou ohlašovací povinnost a správci poplatku jsou známy veškeré údaje o výši poplatku. V opačném případě při vyuţití tzv. pomůcek pro vyměření poplatku platebním výměrem, nesmí správce poplatku opomenout zaslání výzvy, ve které bude dodatečně poţadovat od poplatníka údaje potřebné pro zpracování platebního výměru. Výzvu je nutno učinit jedině formou rozhodnutí vzhledem k tomu, ţe se jedná o uloţení povinnosti v poplatkovém řízení. Pokud dojde k nedodrţení uvedeného postupu a případné odvolání směřuje proti platebnímu výměru stanovenému na základě pomůcek, zkoumá odvolací orgán pouze dodrţení zákonných podmínek pro pouţití tohoto způsobu stanovení poplatku.

5.2.5. OSVOBOZENÍ A ÚLEVY Osvobozením od místního poplatku obec řeší své podmínky a potřeby ve vztahu k jejich vybírání a výnosu. Osvobození se váţe k předmětu místního poplatku, nikoli k poplatkovému subjektu. Osvobozením můţe obec např. zohlednit svůj zájem na opravě budov v centru obce, na udrţení turistické ubytovací kapacity, na uskutečnění určitých

44

Jirásková, Zdeňka – Šneberková, Alena. Tvorba obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích. 2000, str. 28.

34

kulturních, sportovních nebo prodejních akcí nebo finančního zvýhodnění vlastníků psů, kteří jsou důchodci. Osvobození a případné úlevy musí být obsahem obecně závazné vyhlášky a poplatník nemusí o ně správce poplatku ţádat. Zákonný nárok má poplatník i na osvobození, které je obsahem zákona o místních poplatcích a to i v případě, ţe toto osvobození není obsahem vyhlášky. Institut osvobození nelze zaměňovat s prominutím nebo sníţením poplatku.

5.2.6. PROCESNÍ USTANOVENÍ Pro zajištění právní jistoty poplatkového subjektu se doporučuje, aby do obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích byla zapracována i procesní ustanovení, která jsou obsahem zákona o místních poplatcích. Sníţení nebo prominutí místního poplatku je předmětem úpravy ustanovení § 16 zákona o místních poplatcích, podle kterého můţe obec, která poplatky spravuje, poplatek na základě ţádosti poplatníka sníţit nebo prominout z důvodu odstranění tvrdosti. Na rozdíl od osvobození nebo úlevy rozhoduje o sníţení nebo prominutí poplatku na základě ţádosti poplatkového subjektu obecní úřad, tzn., ţe řešení tohoto institutu plně spadá do přenesené působnosti. Ţádost o sníţení nebo prominutí místního poplatku podléhá zaplacení správního poplatku. Pokud je ţádost zamítnuta, lze novou ţádost podat co nejdříve po 60-ti dnech a v této nové ţádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které byly obsahem ţádosti původní. Při opakování odmítnutých důvodů správce poplatku ţádost odloţí a o této skutečnosti poplatníka vyrozumí.45

5.3.

OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA OBCE JAROMĚŘICE Č.

2/2003 O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH Obec Jaroměřice vybírá tyto místní poplatky: a) poplatek ze psů b) poplatek za uţívání veřejného prostranství 45

JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Tvorba obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích. 2000, str. 29.

35

c) poplatek ze vstupného Řízení o poplatcích vykonává Obecní úřad Jaroměřice Ad a) poplatku podléhají psi starší tří měsíců. Poplatníkem je poplatek platí, fyzická nebo právnická osoba, která je drţitelem psa, a má trvalý pobyt nebo sídlo na území obce. Sazba poplatku ze psů činí ročně 100 Kč za kaţdého psa. Od poplatku ze psů je osvobozen drţitel psa, kterým je osoba nevidomá, bezmocná46 a osoba s těţkým zdravotním postiţením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu. Od poplatku je dále osvobozen drţitel psa, který je členem Kynologického klubu Jaroměřice. Osvobození od poplatku ze psa zaniká, zanikle-li důvod osvobození. Poplatek je povinen uhradit poplatek bez vyměření a) nejpozději do 15. února příslušného kalendářního roku, není-li vyšší neţ 100 Kč, b) ve dvou rovnoměrných splátkách splatných k 15. únoru a 15. srpnu příslušného kalendářního roku, je-li vyšší neţ 100 Kč. Ad b) předmětem poplatku je zvláštní uţívání veřejného prostranství,47 kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení slouţících pro poskytování prodeje a sluţeb. Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, trţiště, chodníky, parky a další prostory přístupné kaţdému bez omezení, tedy slouţící obecnému uţívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba. Poplatek za uţívání veřejného prostranství činí za kaţdý i započatý m2 uţívaného veřejného prostranství a kaţdý i započatý den: a) umístění dočasných staveb a zařízení slouţících pro poskytování prodeje a sluţeb 50 Kč b) umístění reklamního zařízení 50 Kč c) umístění zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí 15 Kč d) za umístění skládek 1 Kč e) za pouţití veřejného prostranství pro potřeby tvorby filmových a televizních děl 10 Kč

46 47

§ 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění § 34 zákona 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

36

Dnem se rozumí jeden kalendářní den bez ohledu na to, kterou a jak velkou část dne poplatník k činnosti vyuţije. Poplatek je splatný nejpozději do 15 dnů po skončení uţívání veřejného prostranství. a) Při uţívání veřejného prostranství po dobu kratší neţ 2 dny nejpozději v den, kdy bylo uţíváním veřejného prostranství započato. b) Při uţívání veřejného prostranství po dobu delší neţ 2 dny je moţné poplatek rozdělit v jednom kalendářním roce do dvou stejných splátek, přičemţ první splátka je splatná nejpozději v den, kdy bylo s uţíváním veřejného prostranství započato a zbývající splátka nejpozději do 31. prosince příslušného kalendářního roku. Zavedení místního poplatku za uţívání veřejného prostranství sleduje vedle rozpočtového především regulační přínos. Zpoplatňuje takové uţívání veřejného prostranství, které omezuje jeho uţití ostatním subjektům. Uţívání veřejného prostranství můţe být pouze dvojí – obecné, které nevyţaduje řádné rozhodnutí správního orgánu, okruh uţivatelů je neomezený a je zásadně bezplatné, a nebo zvláštní, které je vázáno na povolení na základě správního rozhodnutí a je úplatné. Obec tak můţe ovlivňovat dobu i rozsah záboru daných prostor. Ad c) předmětem poplatku je vstupné na kulturní, sportovní, prodejní akce a akce obdobného charakteru sníţeného o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsaţena. Vstupným se pro účely tohoto zákona rozumí peněţitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, ţe se jí můţe zúčastnit. Poplatníkem je fyzická a právnická osoba, která akci pořádá. Poplatník je povinen nejpozději 7 dní před konáním akce oznámit správci poplatku její pořádání. Sazba poplatku se stanovuje ve výši 10 % ze vstupného. Pokud je pořadatelem akce zájmová organizace (TJ Sokol Jevíčko, TJ Jaroměřice, Sbor dobrovolných hasičů) nebo občanské sdruţení. Lze po dohodě s ní stanovit poplatek paušální částkou ve výši 300 Kč. V ostatních případech, kdy je pořadatelem akce právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba lze po dohodě s ní domluvit poplatek paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Také místní poplatek ze vstupného má kromě svého hlavního fiskálního významu i úlohu regulační. Obec můţe podle svého zájmu ovlivnit konání rozličných druhů akcí tím, ţe pro různé akce stanoví jinou výši poplatku, případně některé subjekty nebo aktivity nezpoplatní vůbec. 37

Od poplatku ze vstupného jsou osvobozeny: a) akce, jejichţ celý výtěţek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, b) organizace zřizované obcí např. Základní škola Jaroměřice Poplatek je splatný do 5 dnů ode dne následujícího po ukončení akce. U poplatku placeného paušální částkou je povinen poplatník zaplatit poplatek do 5 dnů. Nebudou-li poplatky zaplaceny včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku platebním výměrem a můţe zvýšit včas nezaplacené poplatky aţ na trojnásobek.

5.4. Č.

OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA OBCE JAROMĚŘICE 3/2008 O MÍSTNÍM POPLATKU ZA PROVOZ SYSTÉMU

SHROMAŢĎOVÁNÍ, SBĚRU, PŘEPRAVY, TŘÍDĚNÍ A ODSTRAŇOVÁNÍ KOMUNÁLNÍCH ODPADŮ (DÁLE JEN

,,POPLATEK“). Místní poplatek za komunální odpad se platí za provoz systému shromaţďování, sběru, třídění, přepravy, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů.

Poplatníkem místního poplatku za komunální odpad je a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost můţe být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem. b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo slouţící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu ţádná fyzická osoba. Sazba poplatku na poplatníka a kalendářní rok činí celkem 470 Kč a je tvořena z částky 220 Kč, a z částky 250 Kč (Tato částka je stanovena rozúčtováním skutečných nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na jednotlivé poplatníky).

38

Poplatek je splatný nejpozději do 30. května příslušného kalendářního roku. Poplatek lze uhradit v pokladně Obecního úřadu Jaroměřice nebo na účet obce u Komerční banky v Jevíčku.48

5.5. Č.

OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA OBCE JAROMĚŘICE 3/2004 O POPLATCÍCH ZA PROVOZOVANÝ VÝHERNÍ HRACÍ

PŘÍSTROJ Předmětem poplatku je kaţdý povolený provozovaný hrací přístroj. Poplatníkem je provozovatel výherního hracího přístroje. Poplatník je povinen oznámit správci poplatku nejpozději do 10 dnů uvedení výherního hracího přístroje do provozu. Dále ohlásí správci poplatku nejpozději do 10 dnů ukončení provozu výherního hracího přístroje. Poplatek za kaţdý hrací přístroj činí 5 000 Kč na tři měsíce. Platí se ode dne, ve kterém poplatková povinnost vznikla. Poplatková povinnost zaniká dnem ukončení provozu výherního hracího přístroje. Při povolení provozu výherního hracího přístroje na dobu do tří měsíců včetně je poplatek splatný do 15 dnů ode dne zahájení provozu. Poplatek můţe být uhrazen i jednorázově ve lhůtě stanovené pro první splátku. Nebudou-li poplatky zaplaceny včas nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku poplatek platebním výměrem a můţe zvýšit včas nezaplacené poplatky aţ o 50 %. Správce poplatku můţe na ţádost poplatníka z důvodů zmírnění nebo odstranění tvrdosti v jednotlivých případech poplatek sníţit nebo prominout.49

48 49

Úplné znění vyhlášek viz. přílohy. Úplné znění vyhlášek viz. přílohy

39

6. SROVNÁNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY MÍSTNÍCH POPLATKŮ V ČR A NA SLOVENSKU

6.1.

DRUHY PŘÍJMŮ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A TYPOLOGIE

POPLATKŮ Mezi příjmy veřejných rozpočtů řadíme zejména daně, cla a poplatky. Poplatky je moţné členit podle různých hledisek. Podle toho, který státní orgán poplatky vybírá, rozlišují se např. poplatky správní a poplatky soudní. Dále podle toho, do kterého rozpočtu je určen výnos poplatků, lze dělit poplatky na státní (výnos je určen do státního rozpočtu nebo rozpočtu některého státního fondu) a místní (výnos je pouze příjmem rozpočtu obce, která ho zavedla). Podle toho, na jakou část území se právní úprava vztahuje nebo zda je příslušný orgán musí vybrat povinně, nebo jejich vybírání můţe přizpůsobit místním podmínkám či potřebám. Z tohoto hlediska pak hovoříme o poplatcích obligatorních a poplatcích fakultativních.

6.1.1. DAŇ Daň je obvykle definována jako povinná, zákonem uloţená platba do veřejného rozpočtu, která je neúčelová, neekvivalentní, nenávratná, která se pravidelně opakuje. Daně lze uloţit pouze zákonem. Daně plynou do veřejných rozpočtů a nejsou v nich účelově vázány, tzn. plynou do úhrnu příjmů toho kterého veřejného rozpočtu, výnos konkrétní daně od konkrétního subjektu není určen financování konkrétní činností, konkrétního projetu. Pokud byla daň zaplacena ve výši stanovené zákonem, je nenávratná. Za zaplacenou daň neobdrţí daňový subjekt ţádnou konkrétní protihodnotu, čerpá však sluţby poskytované státem, územním správním celkem či obcí, které však nejsou ekvivalentní částce zaplacené konkrétním subjektem. Typickým znakem daní je i to, ţe se pravidelně opakují (měsíčně, ročně atd.). V českém daňovém systému jsou zařazeny i daně, které tuto podmínku zcela nesplňují (daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí), i kdyţ u nich můţeme hovořit o pravidelném opakování, nikoliv však časovém, ale věcném (např. při kaţdém dědění).

40

Svou ekonomickou povahou se daním velmi přibliţuje clo (někdy je přímo povaţováno za specifickou spotřební daň). Z ekonomického hlediska je daní, popř. se velmi přibliţuje daním, i povinné pojistné za sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a rovněţ i povinné pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Daně se téţ definují jako neúvěrové příjmy veřejných rozpočtů. Příjmy veřejných rozpočtů mohou být jednak úvěrové (úvěry, půjčky), které jsou návratné, obvykle ještě zvýšené o úrok, a jednak neúvěrové, tedy nenávratné. Rozhodující podíl na neúvěrových příjmech mají daně, ostatní neúvěrové příjmy veřejných rozpočtů jsou ve srovnání s nimi velmi nízké (např. sankční platby, příjmy z prodeje a majetku a další). Neúvěrovými příjmy fiskálního charakteru jsou vedle daní (včetně cla a povinného pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění) téţ poplatky.

6.2. S

FINANCOVÁNÍ OBCÍ NA SLOVENSKU A POROVNÁNÍ ČESKOU REPUBLIKOU

Legislativní úprava financování měst a obcí na Slovensku prošla v minulosti sloţitým vývojem. Úsek financování SR byl před reformou, platnou od 1. ledna 2005 a vedoucí k fiskální decentralizaci, značně chaotický a nepřehledný. Základní právní úpravou pro hospodaření s prostředky obcí byl a stále je Zákon o obecnom zriadení č. 369/1990 Zb., ve znění pozdějších předpisů a Zákon o rozpočtových pravidlách č. 303/1995 Zb., ve znění pozdějších předpisů, který byl po legislativní změně nahrazen jiným zákonem. V zákoně o obecním zřízení se řeší financování obcí a také jejich rozpočet. V zákoně o rozpočtových pravidlech byly přesně vymezeny příjmy a výdaje rozpočtu obcí a jejich další členění. Konkrétní finanční částky, které byly obcím na daný příslušný rok uděleny, stanovil zákon o státním rozpočtu na příslušný rok. Majetkové postavení obcí a hospodaření obcí s jejich majetkem upravuje i dnes Zákon Slovenskej národnej rady (SNR) č. 138/1991 Zb. o majetku obcí, ve znění pozdějších předpisů.

41

6.2.1. NOVÁ LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA Od 1. ledna 2005 některé právní úpravy zákonů prošly pouze novelizací, např. zákon o obecním zřízení, jiné byly zrušeny nebo od základů změněny. Základem pro zcela nový systém financování měst a obcí se staly následující právní dokumenty: Zákon o rozpočtových pravidlách verejnej správy a o zmene a doplnení niektorých zákonov č. 523/2004 Zb., ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje rozpočet veřejné správy jako celku, přičemţ se klade důraz na státní rozpočet. Zákon o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy č. 583/2004 Zb. upravuje postavení rozpočtů územní samosprávy, kterým je dle zvláštních předpisů rozpočet obce a vyššího územního celku. Zákon o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady č. 582/2004 Zb., ve kterém došlo k podstatným změnám hlavně po vstupu do EU. Některé z místních poplatků byly zrušeny, nebo nahrazeny jinými a byly zavedeny místní daně.50 Zákon o rozpočtovom určení výnosu dane z príjmov územnej samospráve a o zmene a doplnení niektorých zákonov č. 564/2004 Zb. Tento zákon určuje rozpočtové určení daně, termíny poukazování a způsob rozdělování daně z příjmů. Nariadenie vlády z 2. decembra 2004 o rozdeľovaní výnosu dane z príjmov územnej samospráve určuje kritéria a váhy rozdělování výnosu daně z příjmů fyzických osob, s výjimkou daně z příjmů vybírané sráţkou do rozpočtů obcí a vyšších územních celků.

6.2.2. PŘECHOD KOMPETENCÍ Novým systémem financování obcí a vyšších územních celků SR, který nabyl účinnosti 1. ledna 2005 se má posílit finanční samostatnost územních samospráv. Fiskální decentralizace navazuje na vykonaný přechod kompetencí z orgánů státní správy na obce a vyšší územní celky podle Zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 416/2001 Zb.

50

TOTH, Petr. Financování obcí na Slovensku a porovnání s Českou republikou [online]. Obce a finance 2006, č. 1 [cit. 2010–02–20]. URL: .

42

Kompetence přecházely na územní samosprávu postupně od 1. ledna 2002 do 1. ledna 2004. Úkolem nového systému financování je posilnění samostatnosti a odpovědnosti územní samosprávy. Podstatou je přechod od poskytování dotací územní samosprávy ze státního rozpočtu na financování kompetencí prostřednictvím daňových příjmů samotných obcí. Financování samostatné působnost (originálních kompetencí) se dosud určovalo kaţdoročně zákonem o státním rozpočtu na příslušný rok, v čemţ nastala zásadní změna. Cílem této fiskální decentralizace je vytvoření stabilních pravidel financování, které jsou transparentní a spravedlivé. Model vylučuje dosavadní subjektivnost při poskytování dotací a finanční zdroje se rozdělují na základě jasných kritérií, která mají platit bez rozdílů pro všechny.

6.2.3. OČEKÁVANÉ EFEKTY Od fiskální decentralizace se očekává, ţe zvýší osobní odpovědnost volených orgánů samosprávy, přispěje ke zvýšení kvality řešení, zvýší míru informovanosti o pouţívání veřejných financí, přinese výhody v diferencovaném řešení problémů ve prospěch komunity, umoţní lepší mobilizaci zdrojů, umoţní efektivnější střednědobé finanční plánování samospráv, přispěje ke stabilizaci příjmů územní samosprávy na delší časové období, umoţní podstatně vyšší občanskou participaci. Kompetence, které vykonávají obce v reţimu přeneseného výkonu státní správy, budou nadále financovány dotacemi ze státního rozpočtu prostřednictvím příslušné rozpočtové kapitoly. Nový model spočívá ve čtyřech základních změnách: obce a vyšší územní celky budou participovat na jedné dani – dani z příjmů fyzických osob, silniční daň bude příjmem VÚC,

43

daň z nemovitosti bude příjmem obcí a stane se součástí místních daní a poplatků. některé dosavadní místní poplatky jsou překlasifikovány na daně.

6.2.4. MÍSTNÍ DANĚ A POPLATEK Místní daně a poplatky jsou stabilní a opakovatelné zdroje příjmů obce bez výraznějších výkyvů. Představují důleţitý zdroj příjmů, který není účelově určen. Platí zde fakultativnost. Obec nemusí místní daně vybírat, můţe je sníţit nebo odpustit, stanovuje sazbu daně. Většinou platí, ţe menší obce vybírají menší počet poplatků. Tyto hodnoty se promítají do rozpočtů obcí dle velikostních kategorií. Výpočet základu daně z pozemku se počítá ze skutečné hodnoty na základě cenových map. Dnešní podoba zákona upravuje tyto místní daně: daň z nemovitosti (z pozemků, ze staveb, z bytů a nebytových prostor), daň za psa, daň za uţívání veřejného prostranství, daň za jaderná zařízení, daň za ubytování, daň za prodejní automaty, daň za nevýherní hrací přístroje a daň za vjezd a setrvání motorového vozidla v historické částí města. Místním poplatkem je podle tohoto zákona poplatek za komunální odpady a jiné drobné stavební odpady. Touto změnou nového modelu financování obcí se očekává zvýšení příjmů do rozpočtů obcí a menší vliv centra na rozhodování o financování. Na druhé straně se však očekává od obcí zvýšení odpovědnosti za hospodaření s finančními prostředky. Jde o přímé daně placené občany dané obce a právě oni budou ţádat vysvětlení a odůvodnění výše daně a budou chtít prokazovat účelnost a zacházení s vybranými daněmi. Představitelé samospráv budou tedy nuceni více komunikovat s občany, budou i více kontrolováni jakým způsobem nakládají se veřejnými prostředky.

6.3.

KOMPARACE MEZI ČR A SR

Přestoţe jsou oba státy svázány stejnou historií a jejich organizace územních samospráv měla před rozdělením totoţné prvky, po rozdělení republik v roce 1993 se v určitých

44

oblastech vydaly kaţdý vlastní cestou. Mnoho aspektů financování obcí v ČR a SR je velmi podobných, některé mechanismy jsou rozdílné.51

Slovenská republika

Česká republika

Rozpočtové výhledy na tři roky

Střednědobý výhled (v praxi obvykle na 2– 3 roky)

Nevyuţívají výlučné daně

Výlučné daně jsou z nemovitostí, z příjmů FO (OSVČ i ze závislé činnosti), PO (plátcem obec)

Příjmem obcí je podíl na dani z příjmů FO

Mezi sdílené příjmy obcí se vyuţívá daň z příjmů FO, PO, i DPH

Vyuţívají místní daně

Vyuţívají místní poplatek

Vyuţívá se daň z nemovitosti (administrativní výpočet základu daně s výjimkou daně z pozemku, která můţe být počítána z ceny)

Vyuţívá se daň z nemovitosti (administrativní výpočet základu daně)

Sdílené daně mají svým charakterem blíţe k dotacím

Sdílené daně mají svým charakterem blíţe k dotacím

Nízké daňové pravomoci (s výjimkou místních daní)

Nízké daňové pravomoci (s výjimkou daně z nemovitosti a místních poplatků)

Z daňových příjmů není vytvářen fond solidarity na regionální úrovni, který by slouţil k vyrovnávání finančních propadů a k financování svazků (sdruţení obcí)

Z daňových příjmů není vytvářen fond solidarity na regionální úrovni, který by slouţil k vyrovnávání finančních propadů a k financování svazků (sdruţení obcí)

Místní daně – obce si samy určí, jestli zavedou určitý poplatek a také určí sazbu.

Místní poplatky nejsou daněmi. Obec určí sazbu daně dle zákona, kde je uvedena minimální a maximální výše.

Kritéria pro přidělování daňových příjmů jednotlivým obcím – pravidla určeny dle více faktorů.

Kritéria pro přidělování daňových příjmů jednotlivým obcím – převáţně pouze dle počtu pracovníků.

Přenesené kompetence na obce mají být plně financovány státem (plánují se normativy – dosud přírůstek 5 % ročně)

Na výkon přenesené působnosti obce obdrţí příspěvek ze státního rozpočtu.

Nevyuţívají se neúčelové dotace

Nevyuţívají se neúčelové dotace

Tab. 4: Srovnávací tabulka ČR a SR místní daně a ostatní zdroje místních rozpočtů Rozpočet obce SR se sestavuje na tři roky, v ČR pouze na jeden rok, který je shodný s rokem kalendářním. Při jeho zpracování se bere v potaz rozpočtový výhled, který se sestavuje na dobu 2–5 let dopředu. V realitě se ovšem často nevytváří. V rámci struktury

51

TOTH, Petr. Financování obcí na Slovensku a porovnání s Českou republikou [online]. Obce a finance 2006, č. 1 [cit. 2010–02–20]. URL: .

45

daňových příjmů obcí je nutno upozornit na fakt, ţe sdílené daně se spíše jeví jako dotace ze státního rozpočtu. Další částí, která tvoří příjmy rozpočtů obcí, jsou místní daně a poplatky. V českém systému se mluví pouze o poplatcích. Tyto poplatky mají ale daňový charakter. Vyznačují se fakultativností, tj. je jenom na obci, jestli poplatek zavede nebo ne. Výše poplatku je omezena maximální částkou. V SR obec dle svých potřeb můţe určit sazbu daně, nebo také daň vůbec nezavést. Rozdílem je, ţe daň z nemovitosti v SR patří do systému místních daní a poplatku a částečně se odvozuje od ceny nemovitosti. Kritéria pro přidělování daňových příjmů jednotlivým obcím jsou propracovanější v slovenském systému. Při redistribuci daní se zohledňuje nejen atribut počtu obyvatel obce, ale i geografické podmínky, počet ţáků dané obce nebo počet obyvatel v důchodovém věku. Tento systém přidělování částí daňových příjmů eliminuje jakoukoliv subjektivnost. Proměnlivé veličiny jsou určovány dle statistických údajů. Tabulka vyuţívaná v komparaci byla vytvořena na základě dlouhodobého hodnocení hlavních trendů financování obcí EU, především v zemích bývalé "patnáctky". Na základě této krátké komparace lze usoudit, ţe míra decentralizace je relativně nízká v ČR i SR. Převládají sdílené daně, nevyuţívají se neúčelové dotace. Na Slovensku sice obce nedisponují výlučnými daněmi, ale uţívají daně místní, byť se jedná o transformované a posílené poplatky. Hlavním přínosem reformy v SR je ovšem poměrně exaktní a promyšlený systém přidělování sdílené daně na základě několika faktorů, na rozdíl od ČR, kde převládá faktor jediný – počet obyvatel, který je dále znehodnocován nešťastnou kategorizací obcí do velikostních skupin. Vzhledem k těmto okolnostem a k očekávané skutečnosti dynamičtějšího vývoje systému financování obcí na Slovensku, se můţe jevit proces decentralizace nastartovaný lépe v SR neţ v ČR. Podíváme-li se na údaje v tabulce 552 a tabulce 653, ve kterých jsou náhodně vybrané obce podle počtu obyvatel v ČR a SR a místní poplatky, které vybraly v roce 2008, a přepočítáme celkový výběr na jednoho obyvatele obce, uvidíme, ţe rozdíly sice nejsou značné, ale u obcí na Slovensku je jasně vidět mnohem větší diferenciace neţ v obcích České republiky.

52

Ministerstvo financí ČR. Server ARIS [online]. ARIS – Výkazy. URL: [cit. 2010–03–03]. 53 E-OBCE. sk. Informácie o obciach a mestách Slovenska [online]. URL: [cit. 2010–03–03].

46

Tab. 5: Místní poplatky vybrané v roce 2008 v některých obcích ČR.

47 11 200

Zlaté Hory

Mor. Beroun

1 487 938

Druh místního poplatku

svoz komunálního odpadu

celkem

za zhodnocení pozemku

1 845 693

2 638 091

106 240

z ubytovací kapacity

za povolení k vjezdu

160 180

405 000

za lázeňský pobyt 3 210

11 000 104 230

236 575

ze vstupného

3 027 230

254 160

620 580

53 690

za výherní hrací přístroj

99 514

37 189

107 440

za veřejné prostranství

87 837

80 781

1 876 130

Hluboká n. V.

4350

368 270

ze psů

1 779 320

4245

3 001 - 5 000 3312

počet obyvatel

celkem

za zhodnocení pozemku

za povolení k vjezdu

5 004 752

943 019

105 831

223 334

3 732 568

Lipník n. B.

8444

694 282

6 205 034

26 970

38 722

1 031 034

358 548

163 124

4 586 636

Litovel

10063

5 001 - 20 000

1 062 000

39 000

11 494 832

520 708

566 715

1 803 284

256 642

358 767

7 988 716

Rožnov p. R.

17101

1 536 200

299 727

456 859

95 000

za lázeňský pobyt

z ubytovací kapacity

1 350

17 665

739 675

Loučná n. D.

1888

20 924

61 000

40 000

727 000

Dolní Bečva

1800

1 001 - 2 000

100 000

40 000

za výherní hrací přístroj 35 000

5 565

60 110

15 883

572 724

Jarom ěřice

1226

ze vstupného

254 210

800

4 750

18 900

6 460

ze psů

za veřejné prostranství

11 200

309 620

246 950

Holasice

879

svoz komunálního odpadu

Zásada

850

Jindř. p. Sm .

623

do 1 000

Druh místního poplatku

počet obyvatel

17 894 000

230 000

3 801 000

209 000

15 000

852 000

12 787 000

Šum perk

27742

1 413 199

52 944

53 363

140 000

3 750

52 380

53 746

1 057 016

Plum lov

2467

20 023 048

691 100

6 091 159

755 710

1 109 097

11 375 982

Hodonín

28431

2931

26 007 000

228 000

350 000

138 000

6 017 000

1 953 000

718 000

16 603 000

Znojm o

36618

1 556 360

104 392

815 008

212 250

370 630

54 080

Velké Losiny

20 001 - 50 000

1 911 423

899 453

53 000

7 980

33 924

917 066

Lipová-lázně

2550

2 001 - 3 000

místní poplatky (Kč) vybrané v roce 2008 podle údajů z rozpočtů některých obcí (http://wwwinfo.mfcr.cz/aris/iarisorg/)

Tab. 6: Místní poplatky vybrané v roce 2008 v některých obcích SR.

48

2 000

za veřejné prostranství

610 000

celkem

celkem

za jaderné zařízení

za komunální odpad

za povolení k vjezdu

5 178 000

1 424 000

3 000

4 000

za ubytování

za hrací přístroj

53 000

za veřejné prostranství

3 641 000 53 000

za prodejní automaty

4256

3 001 - 5 000

811 000

140 000

10 000

11 000

12 000

638 000

Zlatníky

696

do 1 000

4593

327 000

30 000

297 000

Podhorany

1076

18 059 606

3 154 356

6 395 128

529 477

84 433

7 896 212

43 907 000

2 100 000

90 000

110 000

19 850 000

250 000

150 000

21 357 000

Cabaj - Čápor Tren. Teplice Vysoké Tatry

daň ze psa

daň z nemovitosti

Druh místního poplatku

3785

118 000

za jaderné zařízení

počet obyvatel

85 000

za komunální odpad

za povolení k vjezdu

za prodejní automaty

za hrací přístroj

za ubytování

5 000

400 000

daň z nemovitosti

daň ze psa

Malé Zálužie

261

Druh místního poplatku

počet obyvatel

12 300 000

5 000 000

300 000

100 000

6 900 000

Krom pachy

8809

1 787 000

497 000

10 000

5 000

15 000

1 260 000

Pobedim

1217

25 088 000

9 000 000

18 000

35 000

200 000

1 700 000

200 000

13 935 000

Vel´ký Krtíš

13649

5 001 - 20 000

1 753 969

297 249

12 300

24 300

1 420 120

Nové Sady

1267

1 001 - 2 000

72 525 000

13 000 000

200 000

370 000

34 566 000

12 490 000

7 000

19 000

195 000

119 000

265 000

2 683 000

1 200 000

2000

9 000

1 472 000

Valaská Belá

2300

24 000

351 000

4 611 000

1 168 000

39 555 000

Spiš. N. V.

38148

7 367 000

955 000

30 000

23 000

31 000

6 328 000

Mojm írovce

2769

40 761 000

76 088 000

13 967 000 30 379 000

8 000

111 000

138 000

1 187 000

429 000

24 921 000

Brezno

22116

20 001 - 50 000

Bánovce n. B.

20592

2 285 000

1 200 000

2 000

80 000

50 000

31 000

922 000

Pruské

2088

58 955 000 21 471 000

Malacky

17887

1 867 000

694 000

10 000

20 000

1 143 000

Kláštor p. Z.

1527

2 001 - 3 000

místní daně (SK) vybrané v roce 2008 podle údajů z rozpočtů některých obcí (http://www.e-obce.sk/)

6.4.

SPRÁVA MÍSTNÍCH DANÍ A MÍSTNÍHO POPLATKU VE

SLOVENSKÉ REPUBLICE

6.4.1. PRÁVNÍ ÚPRAVA Právní úprava místních daní a místního poplatku je v souladu s mezinárodními smlouvami a s jinými mezinárodními dokumenty, kterými je Slovenská republika vázaná. Základními právními předpisy, které upravují místní správu daní místního poplatku, jsou dva zákony. Na prvním místě je to zákon č. 582/2004 Z. z. o místních daních, místním poplatku za komunální odpady a drobné stavební odpady ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 582/2004 Z. z.“), který tvoří hmotněprávní podklad při samotné správě místních daní a místního poplatku. Na druhém místě je to procesní předpis, kterým je zákon č. 511/1992 Z. o správě daní a poplatků a o změnách v soustavě územních finančních orgánů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 511/1992 Z.“) účinný od 1. 1. 1993, který upravuje postup při výkon správy daní a poplatků a určuje pravidla postupu správce daně v daňovém konání na jedné straně a na straně druhé postupy daňového poplatníka. Proces tvorby všeobecně závazného nařízení je upravený v ustanovení § 6 zákona č. 369/1990 Zb. o obecním zřízení ve znění pozdějších předpisů. Nejprve návrh nařízení zveřejní obec jeho vyvěšením na úřední desce v obci nejméně 15 dní před jeho zasedáním obecním zastupitelstvem. Třeba poznamenat, ţe místní daně, kromě daně z motorových vozidel, jsou komunální daně, kterých slučitelnost s právem Evropské unie se nevyţaduje. Co se týká místní daně z motorových vozidel, její úprava je úplně slučitelná se směrnicí Evropského parlamentu Rady 1999/62/ES.

6.4.2. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Definice místní daně vychází z definice daně jako takové, místní daní tedy rozumíme zákonem stanovený jednostranný veřejný peněţní závazek povinných fyzických a právnických osob vůči státu, jemu adekvátnímu subjektu a jeho organickým prvkům, teda

49

vyšším územním celkům a obcím, který má peněţní formu a proto vybíraný osobitými orgány v osobitém procese ve formě neúčelové a nenávratné peněţní platby.

6.4.3. TRANSFORMACE MÍSTNÍCH POPLATKŮ NA MÍSTNÍ DANĚ Pokud hovoříme o historii místních daní po roku 1990, je potřebné povědět, ţe v současnosti platný zákon č. 582/2004 Z. z. nahradil zákon č. 544/1990 Zb. o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 317/1992 Zb. o dani z nemovitosti ve znění pozdějších předpisů a téţ zákon č. 87/1994 Z. o silniční dani ve znění pozdějších předpisů. Vstupem Slovenska do Evropské unie se zrušil poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků, nakolik dvojité zdanění jedné komodity je neslučitelné s legislativou Evropské unie (tabákové výrobky, víno, pivo a líh jsou zataţené spotřebními daněmi.). Zákon č. 582/2004 Z. z. zároveň zrušil zákon č. 544/1990 Zb. o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a zavedl sedm druhů místních daní. I nadále se zachoval princip fakultativnosti, teda obec, která vykonává právu těchto daní, můţe sama rozhodnout, jestli je ve svém území zavede. Přijetím zákona č. 582/2004 Z. z. se posilnila finanční samostatnost územní samosprávy a zodpovědnost za správu vlastních příjmů, čím navazuje na záměry reformy veřejné správy a odpovídá za poţadavky fiskální decentralizace. Zákon č. 582/2004 Z. z. byl sedmkrát novelizovaný, přičemţ poslední novela – zákon č. 538/2007 Z.z. nabyl účinnosti dne 1. 12. 2007. Jeho cílem bylo upřesnit a zjednodušit vybírání místních daní tak, aby se daňové konání mohlo uskutečnit plně v souladu s procesním právním předpisem a aby se zabezpečila právní jistota daňových poplatníků. V rámci daňových příjmů podstatnou sloţku tvoří místní daně a místní poplatek. Ve světě je běţné, ţe obce vybírají víc druhů místních daní resp. poplatků. V teorii se uvádí určité poţadavky kladené na systém daní, plynoucích do obecných rozpočtů, např. na místní daně by měla mít samospráva vliv, důleţitá je stabilní daňová základna, aby se zabezpečil stabilní příjem. Systém místních daní by měl být zvolený tak, aby místní daně nemohli být obcházeny, aby nemohlo docházet k daňovým únikům. Obcím by měli 50

plynout do rozpočtu také daně, při kterých není moţné převést daňový výnos do rozpočtu jiné obce. Systém místních daní by měl být nejen jednoduchý, ale neměl by obsahovat příliš mnoho, zpravidla málo výnosných daní, aby výběr a správa byli co nejjednodušší a nejlacinější. Správa místních daní a místního poplatku by teda měla být efektivní, čemu by měla odpovídat i příslušná právní úprava. Z tohoto důvodu byla přijata novela zákona č. 582/2004 Z. z., jejímţ cílem bylo upřesnění a zjednodušení vybírání místních daní tak, aby se daňové řízení mohlo uskutečnit plně v souladu s procesním právním předpisem, a aby se zabezpečila právní jistota daňových poplatníků.

6.5.

CHARAKTERISTIKA MÍSTNÍCH DANÍ A MÍSTNÍHO

POPLATKU Místní daně, které podle zákona č. 582/2004 Z. z. můţe ukládat obec jsou: a) daň z nemovitosti, b) daň ze psa, c) daň za uţívání veřejného prostranství, d) daň za ubytování, e) daň za prodejní automaty, f) daň za nevýherní hrací přístroje, g) daň za vjezd a setrvání motorového vozidla v historické části města, h) daň za jaderné zařízení Místní daně jsou fakultativního charakteru. Teda obec a vyšší územní celek podle vlastních místních podmínek a potřeb můţe, ale i nemusí fakultativně daně zavést. Zákon však stanovuje obligatorně obci povinnost uloţit místní poplatek za komunální odpady a drobné stavební odpady. Příklad obecně závazného nařízení (OZV), kterým stanovuje své místní daně slovenská obec Ľubochňa, je v příloze 4.

51

6.6.

SPRÁVA MÍSTNÍCH DANÍ A MÍSTNÍHO POPLATKU

Procesním předpisem, podle kterého se vykonává správa místních daní a místního poplatku je zákon č. 511/1992 Zb., který upravuje realizaci práv a závazků vyplývajících z daňových vztahů. Určuje pravidla, postupy a povinnosti daňových poplatníků, třetím osobám a správcem daně, kteří vymáhají jednotlivé daně a poplatky, a speciálně upravuje některé instituty daňového konání. Podle ustanovení § 1 a písm. c) zákona 511/1992 Zb. se správou daní rozumí evidence a registrace daňových subjektů a jejich vyhledávání, ověřování podkladů potřebných na správné a úplné zjištění daně, daňová kontrola. Správcem daně je obec, resp. daňový úřad, který je správcem daně v případě silniční daně. Od 1. 1. 2009 Slovensko přešlo na platby v eurech. V případě místních daní jde o příjem veřejné správy, a tak při jejich výpočtu platí zvláštní pravidla. Podle generálního zákona se platby, které jsou výdejem státního rozpočtu či jiného druhu rozpočtu veřejné správy, přednostně zaokrouhlují po přepočtu ze slovenské koruny na euro směrem nahoru. Naopak, všechny sumy, které jsou příjmem státního rozpočtu či jiného rozpočtu veřejné správy, se zaokrouhlují na dvě desetinná místa dolů, tedy v prospěch občanů platících konkrétní platební povinnost.

6.7.

MÍSTNÍ DANĚ V NĚKTERÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE

Podle zákonů EU jsou obce a regiony součástí státu a tudíţ se na ně vztahují stejná pravidla a podíl deficitu veřejných rozpočtů na HNP nesmí převýšit 3 %. Evropská charta místní samosprávy klade velký důraz na moţnost územní samosprávy ukládat vlastní daně. To jsou ty daně, jejichţ výnos vybraný na území obce je příjmem jejího rozpočtu, popř. daně, u nichţ má obec moţnost výnos ovlivnit, např.

52

rozhodnutím, kdo bude platit, kolik bude platit, čili stanovením sazby daně, daňové základny či rozhodováním o výjimkách.54 Aby místní daně mohly plnit svoje funkce, musí jít o daně, jejichţ výnos lze jednoznačně připsat určitému území. Daňové břemeno nelze převést na někoho (ať jiţ fyzickou či právnickou osobu) mimo obec. Rozdílnost sazeb mezi obce by neměla narušovat podnikání či významně zvyšovat administrativní náklady. Nejčastěji pouţívanou místní daní je daň z nemovitosti, i kdyţ z hlediska velikosti výnosu nebývá nejvýznamnější, ale je snadno definovatelná a jsou tak minimalizovány daňové úniky. Na úrovni obcí jsou dále pouţívány uţivatelské poplatky, které svým výnosem nejsou většinou tak významné jako místní daně. Většinou je nevybírá obec přímo (protoţe sama sluţby přímo neposkytuje, je však odpovědná, ţe poskytnuty budou), činí tak soukromé nebo obecní firmy. Patří sem především nájemné, poplatky za vodu, topení, veřejnou dopravu apod. Význam mají v těch zemích, kde o cenách za tytu sluţby rozhodují obce, resp. obce mají funkci jejich regulátora.55 Belgie

Čtyři úrovně samosprávy, systém je velmi komplikovaný, vybírají se daně z pronájmu nemovitosti

Dánsko

Ocenění majetku pro daňové účely (zhruba 80% trţní ceny) – daň je 1% (samospráva můţe uplatnit přiráţku)

Francie

Daně v průměru představují zhruba polovinu příjmů samosprávy – daň z nemovitostí, ţivnostenská daň

Nizozemí

Zdaňují se nemovitosti i nájem, sazba je 1,2% z trţní hodnoty

Německo

Historický starý komplikovaný systém zdanění půdy, sazbu určuje samospráva

Maďarsko

Daň z budov a daň z půdy, 3% z trţní hodnoty, rozhoduje samospráva

Velká Británie

Daň z pozemků je hlavní příjem samospráv, je navázána na trţní hodnotu

Tab. 7: Místní daně v některých zemích EU56

54

Finance na místní a regionální úrovni (Příručka Rady Evropy) [online]. [cit. 2010–02–02]. URL: . 55 Finance na místní a regionální úrovni (Příručka Rady Evropy) [online]. [cit. 2010–02–02]. URL: . 56 Marušinec, Ján. Systém miestnych daní na Slovensku [online]. URL: [cit. 2010–02–02].

53

7. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Tato práce je zpracována v souladu s plánovaným obsahem stanovenými cíly uvedenými v úvodu. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění, je nástrojem realizace práva na samosprávu územních samospráv, a to zejména v oblasti jejich ekonomické autonomie, kdy je mimo jiné územním samosprávám přiznávána moţnost získávat a ovlivňovat výši vlastních finančních prostředků, vlastních příjmů a rozhodovat o jejich pouţití. Ve své práci jsem se snaţila zabývat problematikou místních poplatků z hlediska vyuţití zákona o místních poplatcích obecními samosprávami. Zaměřila jsem se na obsahovou stránku obecně závazných vyhlášek, kterými obce místní poplatky zavádějí a stanoví podrobnosti jejich vybírání. Postupně jsem se věnovala kaţdému z devíti místních poplatků, které mohou obce na svém území zavést. Protoţe se některé ustanovení zákona a pojmy podstatně změnily, vyţádaly si tyto změny novelizaci obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky i v obci Jaroměřice. Kaţdý poplatek, který je v této obci zaveden upravuje samostatná vyhláška, coţ je dle mého názoru účelné nejen vzhledem k přehlednosti systému vyhlášek v obcích, ale také vzhledem k budoucím úpravám jednotlivých poplatků. Při rozboru finančních prostředků vybraných na místních poplatcích za rok 2009 jsem dospěla k těmto poznatkům: 83 % tvoří prostředky vybrané na poplatku za likvidaci komunálního odpadu, 4 % za provozovaný výherní hrací přístroj, 2 % poplatek ze psů a 11 % za uţívání veřejného prostranství. Je tedy zřejmé, ţe majoritní podíl na vybraných finančních prostředcích má poplatek za svoz a třídění komunálního odpadu, coţ lze u takto finančně i energeticky náročné činnosti očekávat. Je však potřeba zdůraznit, ţe vybrané prostředky se nepouţívají jen na financování svozu komunálního odpadu, ale také na provoz systému separace recyklovatelných odpadů a provoz sběrného dvora. Takto vyuţité prostředky jsou dle mého názoru vynaloţeny účelně a takto zavedený systém přispívá ke kvalitě ţivota na vesnici. Poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj plní především fiskální funkci stejně tak jako poplatek za uţívání veřejného prostranství. Poplatek ze psů se podílí 2 % a jeho funkce je tedy především regulační. Závěrem lze tedy konstatovat, ţe vybírání místních poplatků je pro obce často finančně náročné a v důsledku omezené součinnosti některých institucí bývá obtíţné vymáhání nedoplatků místních poplatků. I přesto se obecně jeví současné právní nástroje

54

jako dostačující k řešení praktických problémů při správě místních poplatků. Určitý počet nevymoţených nedoplatků se vyskytuje v kaţdé oblasti a lze mu jen stěţí jakkoliv legislativně zabránit. Místní poplatky, jako jistá forma místních daní, by mohly být z ekonomického hlediska základem diskuse o zavedení skutečných místních daní, jejichţ hlavními principy jsou volitelnost a vazba s místními náklady. Bylo by vhodné umoţnit i méně obvyklá vymáhání poplatků, jako je např. náhradní plnění formou veřejně prospěšných prací. Zpracování této práce pro mne znamená obohacení o nové poznatky týkající se problematiky místních poplatků.

55

8. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1) JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Místní poplatky v praxi. 1. vydání. Praha: Polygon, 1995. 134 s. ISBN 80-901778-7-5 2) JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Místní poplatky v praxi. 3. vydání. Praha: Polygon, 2004. 155 s. ISBN 80-7273-099-1 3) JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Vzorová vyhláška o místních poplatcích po novele zákona (s komentářem). Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 2003. 90 s. ISBN 80-85490-84-6 4) JIRÁSKOVÁ, Zdeňka – ŠNEBERKOVÁ, Alena. Tvorba obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích. 1. vydání. Praha: Polygon, 2000. 79 s.ISBN 80-7273-006-1 5) KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 2005. 432 s. ISBN 80-7179-918-1 6) KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2003. 408 s. Beckova edice Právní instituty. ISBN 80-7179-794-4. 7) KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 1995. 247 s. ISBN 807179-028-1 8) KOUDELKA, Zdeněk. Obecně závazné vyhlášky: obecná část. Masarykova univerzita, 1998. 130 s. ISBN 80-210-1752-X 9) PELC, Vladimír. Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami. Praha: Linde, 2004. 302 s. ISBN 80-7201-439-0

Časopisecká literatura: 1) BINEK, Jan - KADEČKA, Stanislav - GALVASOVÁ, Iva. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné státní správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím (Identification of competencies burdenning the service of territorial public administration with survey of small municipalities). Veřejná správa, Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2008, 2, p. Příloha I-VII, 7 s. ISSN 1213-6581.

56

Soudní rozhodnutí: 1. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 1994, sp. zn. 39/93 2. Nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 15/02 3. Nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 17/02 4. Nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06 Elektronické prameny: 1. BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA [online]. Časopis PULS [cit. 2010–02–02]. URL: < http://www.bivs.cz/puls>. 2. BINEK, J., GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S. Místní poplatky – možnosti a realita [online]. Obec a finance 2008, č. 2 [cit. 2010–02–02]. URL: . 3. E-OBCE. sk. Informácie o obciach a mestách Slovenska [online]. URL: [cit. 2010–03–03]. 4. EVROPSKÁ KOMISE [online]. Zpravodaj EU [cit. 2010–02–02]. URL: http://europa/bulletin/cs/welcome.htm>. 5. Finance na místní a regionální úrovni (Příručka Rady Evropy) [online]. [cit. 2010–02–02]. URL: . 6. JAROMĚŘICE [online]. Obecně závazné vyhlášky [cit. 2010–02–02]. URL: . 7. JAROMĚŘICE [online]. Základní informace [cit. 2010–02–02]. URL: . 8. MARUŠINEC, Ján. Systém miestnych daní na Slovensku [online]. URL: [cit. 2010–02–02]. 9. MF ČR. Server ARIS [online]. ARIS – Výkazy. URL: [cit. 2010–03–03]. 10. MVČR, odbor dozoru a kontroly veřejné správy. Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 6/2006 [cit. 2010–02–02]. URL:< http://www.mvcr.cz/clanek/2006.aspx>. 11. PEKOVÁ, Jitka. Hospodaření obcí a externality [online]. Obec a finance 1998, č. 3 [cit. 2010–02–02]. URL: . 57

12. TOTH, Petr. Financování obcí na Slovensku a porovnání s Českou republikou [online]. Obce a finance 2006, č. 1 [cit. 2010–02–20]. URL: . Právní předpisy: 1) Vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. 2) Vyhláška č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 3) Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu). 4) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 5) Zákon č. 88/1968 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů 6) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů 7) Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č.110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb. 8) Zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb. 9) Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 10) Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 11) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 12) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. 13) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 14) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 15) Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů 16) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích 17) Zákon č. 582/2004 Z. z. o místních daních místním poplatku za komunální odpady a drobné stavební odpady ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 582/2004 Z. z.“)

58

18) Zákon č. 511/1992 Z. o správě daní a poplatků a o změnách v soustavě územních finančních orgánů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 511/1992 Z.“) 19) Zákon č. 564/2004 Zb. o rozpočtovom určení výnosu dane z príjmov územnej samospráve a o zmene a doplnení niektorých zákonov 20) Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 416/2001 Zb 21) Zákon o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy č. 583/2004 Zb 22) Zákon o rozpočtových pravidlách verejnej správy a o zmene a doplnení niektorých zákonov č. 523/2004 Zb., ve znění pozdějších předpisů 23) Zákon Slovenskej národnej rady (SNR) č. 138/1991 Zb., o majetku obcí, ve znění pozdějších předpisů

59

9. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A PŘÍLOH 9.1.

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1: Poloha Jaroměřic Obr. 2: Podíly místních poplatků v Jaroměřicích v roce 2009

9.2.

SEZNAM TABULEK

Tab. 1: Podíl obcí Jihomoravského kraje vybírajících jednotlivé místní poplatky v letech 2001–2005 Tab. 2: Podíl příjmů obcí Jihomoravského kraje z jednotlivých místních poplatků na celkovém objemu příjmů z místních poplatků v letech 2001 – 2005. Tab. 3: Místní poplatky vybrané v Jaroměřicích v roce 2008 a 2009. Tab. 4: Srovnávací tabulka ČR a SR místní daně a ostatní zdroje místních rozpočtů Tab. 5: Místní poplatky vybrané v roce 2008 v některých obcích ČR. Tab. 6: Místní poplatky vybrané v roce 2008 v některých obcích SR. Tab. 7: Místní daně v některých zemích EU

9.3.

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 2/2003 o místních poplatcích. Příloha č. 2: Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 3/2004 o poplatcích za provozovaný výherní hrací přístroj. Příloha č. 3: Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 3/2008 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění a odstraňování komunálních odpadů (dále je „poplatek“). Příloha č. 4: Všeobecne záväzné nariadene obce Ľubochňa č. 3 / 2007 o miestnych daniach

60

10. PŘÍLOHY Příloha č. 1 Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 2/2003 o místních poplatcích.

61

62

63

64

Příloha č. 2 Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 3/2004 o poplatcích za provozovaný výherní hrací přístroj.

65

66

Příloha č. 3 Obecně závazná vyhláška obce Jaroměřice č. 3/2008 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění a odstraňování komunálních odpadů (dále je „poplatek“).

67

68

69

Příloha č. 4 Všeobecne záväzné nariadene obce Ľubochňa č. 3 / 2007 o miestnych daniach

70

71

72

73

74

75

76

77