Bankovní institut vysoká škola Praha. Institut pro evropskou integraci. Vznik a zánik obce. Bakalářská práce. Leona Zajíčková, DiS

Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro evropskou integraci

Vznik a zánik obce Bakalářská práce

Autor:

Leona Zajíčková, DiS. Veřejná správa a Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Bc.Ludmila Hábová, LLM.

Březen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Břeclavi, dne 28.2.2010

Leona Zajíčková, DiS.

Poděkování Děkuji své vedoucí práce paní Ing. Bc. Ludmile Hábové, LLM., za vedení a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Ráda bych poděkovala mé rodině, která mě podporovala a pomáhala vytvářet podmínky pro studium, které byly ne vţdy právě ideální.

Anotace

Bakalářská práce se zabývá historickým vývojem, organizací a strukturou veřejné správy ve statutárním městě Brno, a zároveň popisuje zánik přilehlých obcí Kníničky a Líšeň. Práce je literární rešerší, jde o teoretickou práci, kde jsou vynechány výsledky porovnávání veřejné správy mezi jmenovanými obcemi z důvodu nedostupných informací, které se nearchivovaly. Je v ní popsána výstavba města a obcí, které ne vţdy procházely jednoduchým obdobím vývoje, se zaměřením na státní správu a samosprávu. Tuto práci jsem si vybrala jednak proto, ţe je dosti zajímavá a mohu obohatit své znalosti z tohoto oboru o další poznatky z historie a jednak, ţe k tomuto tématu mám blízký vztah, protoţe ve veřejné správě pracuji.

Annotation This bachelor thesis deals with the historical development, organisation and structure of the public administration of the statutory city of Brno, describing at the same time the extinction of the adjacent municipalities of Kninicky and Lisen. The work is a literature search, theoretical work not considering the results of comparison of public administration between above mentioned municipalities because of unavailable information which were not archived. There is described the construction of the city and municipalities, which not always went through an easy development, with focus on public administration and self-government. I have chosen this topic as an interesting one, enriching my knowledge about this area and about important historical facts. Moreover, I am very interested in this topic, since I work in public office.

Obsah Poděkování .......................................................................................... 3 Obsah ................................................................................................... 5 1. Pojem obec v ČR ............................................................................. 8 1.1 Vznik obce ................................................................................... 9 1.2 Oddělení, sloučení obcí ................................................................ 9 1.3 Hranice obce .............................................................................. 10 2. Typy obcí ....................................................................................... 10 2.1 Rozdělení obcí ........................................................................... 11 2.2 Působnost obce........................................................................... 14 3. Orgány obce................................................................................... 16 3.1 Zastupitelstvo obce .................................................................... 16 3.2 Rada obce ................................................................................... 17 3.3 Starosta....................................................................................... 18 3.4 Obecní úřad ................................................................................ 18 3.5 Výbory ....................................................................................... 19 3.6 Komise ....................................................................................... 19 4. Zánik obcí Kníničky a Líšeň ........................................................ 20 4.1 Kníničky a jejich poloha ............................................................ 20 4.2 Kníničský katastr v období znevolnění ...................................... 20 4.3 Kníničky do vzniku ČSR ........................................................... 21 4.4 Staré Kníničky v samostatné republice ...................................... 23 4.5 Kníničské záplavy ...................................................................... 24 4.6. Přerod obce ............................................................................... 24 4.7 Budování nové obce ................................................................... 25 4.7.1 Budování obce a konec II. světové války............................................. 26

4.8 Kníničská přehrada a elektrárna ................................................. 27 5

4.9 Nové Kníničky - Připojení k městu Brnu................................... 28 4.9.1 Městská část Kníničky ......................................................................... 29

4.10 Líšeň a její název ..................................................................... 30 4.10.1 Samostatná Líšeň ................................................................................ 30 4.10.2 Rod Freyenfelsů v Líšni ..................................................................... 31 4.10.3 Líšeň připojena k Brnu ....................................................................... 34 4.10.4 Proměna Líšně .................................................................................... 34

5. Brno – hlavní město Moravy ........................................................ 35 5.1 Brněnská kotlina v 11. století ..................................................... 35 5.2 Brněnská trhová ves ................................................................... 37 5.3 Petrov ......................................................................................... 38 5.3.1 Osídlení pod Petrovem ......................................................................... 39

5.4 Urbanistický vývoj Brna ve 13. století....................................... 40 5.4.1 Zástavba města ..................................................................................... 41

5.5 Středověká brněnská předměstí ................................................. 43 5.6 Urbanistický vývoj Brna v 15. – 17. století ............................... 44 5.6.1 Bastionové pásmo a pevnost ................................................................ 46 5.6.2 Císařské silnice a zástavba vnitřního města ......................................... 47

5.7 Zánik předměstské zástavby a obnova předměstí ...................... 49 5.8 Brněnský průmysl ...................................................................... 50 5.9 Josefinské reformy a budování okruţní třídy ............................. 52 5.10 Rok 1848 a vytvoření velkého Brna ........................................ 53 5.10.1 Nové obytné čtvrti města.................................................................... 56

5.11 Asanace jádra města a vývoj městské infrastruktury ............... 57 5.12 Období 1. republiky ................................................................. 59 5.12.1 Reprezentativní obytné čtvrti a první sídliště .................................... 61

5.13 Brněnské centrum .................................................................... 62 5.13.1 Brno v období 2. světové války.......................................................... 63

5.14 Poválečná obnova města do současnosti .................................. 64 6. Státní správa a samospráva města Brna ..................................... 66 6.1 Veřejná správa, její dělení.......................................................... 66 6.2 Orgány Brna ............................................................................... 67 Závěr práce ........................................................................................ 70 6

Seznam pramenů a literatury .......................................................... 74 Bibliografie ...................................................................................... 74 Části tištěných monografií ............................................................... 75 Bibliografický odkaz na konferenci prezentovanou na WWW ....... 76 Bibliografický odkaz na konferenci ................................................. 76 Zákony ............................................................................................. 76 Přílohy ................................................................................................ 77

7

1. Pojem obec v ČR Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, který je vymezen hranicí území obce a je základní jednotkou veřejné správy a samosprávy v různé míře podle typu obce, i státní správy, dle §1, zákona o obcích.1 Obec je veřejnoprávní korporací s vlastním majetkem a vystupuje ve vztazích svým jménem a z těchto vztahů nese odpovědnost, dle §2, zákona o obcích.2 Území kaţdé obce je vymezeno jedním nebo více katastrálními územími. Menší obce tvořené zpravidla jednou, nebo několika vesnicemi a přilehlým územím se nazývají prostě obcemi. V době centralizace veřejné správy v 60. letech 20. století byly v některých vesnicích rušeny místní národní výbory a obec v které MNV zůstal, se nazývala středisková obec. Vesnice, které neměly samostatný úřad ani samosprávu, zůstal status obce, avšak postupně se začal význam obec pouţívat pouze pro celé území spravované městským národním výborem. Z hlediska státní správy se obce, které jsou pověřené širší působností státní správy, označují jako obec s pověřeným obecním úřadem (neoficiálně obec II. stupně, často jde o města), dle §64, zákona o obcích3, obce s ještě větším rozsahem působnosti obec s rozšířenou působností (někdy se neoficiálně označuje jako obec III. stupně ve všech případech jde o města). Historický titul městys (městec, městečko) souvisel původně s právem pořádat týdenní a dobytčí trhy. Kolem roku 1950 se přestal pouţívat, od roku 2006 byl obnoven.

1

Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000. Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000. 3 Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000. 2

8

1.1 Vznik obce Brno nepatřilo ke skupině měst zaloţených na tzv. zeleném drnu. Nemělo předem stanovené uliční tepny a plochy náměstí, a proto jeho půdorys, ovlivněný aţ v hodně pozdější době, je tak rozmanitý. Terén města Brna není zcela rovný a ve starší době kdy ještě nebylo různých nivelizačních úprav, měl daleko rozmanitější ráz. Základem byl pozvolný, mírný, přerušovaný svah, jehoţ vrcholem na jedné straně byl skalnatý ostroh petrský a na druhé straně špilberský kopec. Teprve ve 13. století začali přemyslovští panovníci a další světští feudálové v zájmu ekonomickém, politickém i vojenském v souladu s vývojem v západní Evropě iniciovat vznik měst. Zcela autonomní sloţkou veřejné správy se nově vzniklá města stala aţ na základě přiznaného městského práva. Kaţdé město mělo přesně určený typ městského práva. Podle současné právní úpravy můţe nová obec vzniknout dvěma způsoby: - sloučením dvou nebo více obcí, které spolu sousedí - oddělením jedné či více místních částí od obce

1.2 Oddělení, sloučení obcí - Oddělená nová obec musí mít své katastrální území a nejméně 1000 obyvatel, odtrţení od stávající obce musí být se souhlasem místních občanů na základě místního referenda. O oddělení obce rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti na návrh obce. Návrh obce obsahuje potřebné náleţitosti, které vymezuje zákon o obcích č. 128/2000 Sb.4 - Sloučením obcí, z nichţ alespoň jedna je městem, je nově vzniklá obec městem. Pokud je alespoň jedna ze slučujících se obcí městysem, pak je nově vzniklá obec městysem. Dvě nebo více obcí, které spolu sousedí se mohou sloučit, obec nese název na kterém se slučované obce dohodnou, nebo se můţe na základě dohody obec připojit k jiné obci, 4

Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000.

9

se kterou sousedí. Dohoda o sloučení obcí musí obsahovat potřebné náleţitosti, které jsou uvedeny v zákoně o obcích č. 128/2000 Sb.5 Území kaţdé obce je vymezeno jedním nebo více katastrálními územími.

1.3 Hranice obce Kaţdá obec má své katastrální území. Způsob a podmínky změn hranic obce stanoví příslušné zákony, dle §19, zákona o obcích.6 Ke změně hranic obce můţe dojít několika způsoby: - připojením jiné obce nebo obcí (sloučením obcí) - připojením místní části z jiné obce (taková místní část by měla být tvořena jedním nebo více celými katastrálními územími) - odtrţením místní části z obce a jejím osamostatněním nebo připojením k jiné obci - změnou hranic sousedících katastrálních území dotčené a sousední obce V některých zemích je obcí téměř kaţdé město či vesnice, v jiných zemích je obvyklé, ţe obec je tvořena větším mnoţstvím vesnic nebo ţe některá sídla mohou být součástí města.

2. Typy obcí Podle svých privilegií se města dělila: - Královská města – dnešní statutární města, jejich zakladatelem byl panovník, podléhala přímo králi. - Poddanská města – ustanovovaná feudály za souhlasu panovníka. Poddanská města disponovala městským právem a měla ve 13. a 14. století jen malý význam.

5 6

Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000. Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000.

10

2.1 Rozdělení obcí Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů. Tvoří územní celek, který je vymezen hranicemi území obce. Obec je veřejnoprávní korporace, má vlastní majetek. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Pečuje o všestranný rozvoj svého území, potřeby občanů, při plnění svých úkolů chrání veřejný zájem. To platí pro všechny územní samosprávné celky. Zákon o obcích je rozlišuje dále na obce, města, statutární města. V současnosti se města dělí: - Obec - Městys - Město - Statutární město - Hlavní město - Krajské město - Obec: Obcí jsou jednak – všechna základní územní samosprávné celky, které byly obcí ke dni 12.11.2000, obce nově vzniklé sloučením či oddělením části obce, obce nově vzniklé namísto vojenského újezdu. Obec je územní celek, který je tvořen hranicí, je veřejnoprávní korporací, nakládá se svým majetkem. Pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. - Městys: Je označení pro obec stojící mezi vsí a městem. Městysem je obec, která jím byla do 17. května 1954, pokud o to poţádá předsedu poslanecké sněmovny, nebo při sloučení obcí, z nichţ jedna je městysem, pak nově vzniklá obec je městys.

11

- Město: Obce se mohou stát městem pokud – mají alespoň 3 000 obyvatel, stanoví tak předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády, sloučí-li se jedna nebo více obcí z nichţ alespoň jedna je městem. Historicky udělený titul města můţe být uznán i u obcí s niţším počtem obyvatel. Město můţe sestávat z více původních měst nebo můţe zahrnovat i okolní vesnice, které nejsou samostatnými obcemi. - Statutární město: Je město, jemuţ tento status přiznává zákon. Takové město můţe vlastní vyhláškou zvanou statut města zřídit městské části nebo městské obvody a přenést na ně některé své kompetence. Městské části nebo obvody mají své vlastní orgány samosprávy. Ve statutárním městě plní funkci zastupitelstva obce zastupitelstvo města, rada města, primátor a magistrát. V České republice je 23 statutárních měst + Praha. Jsou to nejvýznamnější největší města, která jsou sídly vyšších územních správních celků – krajů. Statut stanoví výčet jednotlivých městských obvodů a městských částí, vymezení jejich území. - pravomoc orgánů města na úseku samostatné a přenesené působnosti; - pravomoc orgánů městských obvodů a městských částí na úseku samostatné a přenesené působnosti; - zdroje peněţních příjmů; - způsob projednávání návrhů OZV a nařízení města s městskými obvody a městskými částmi; - majetek města, který se svěřuje městským obvodům a městským částem a rozsah oprávnění při nakládání s tímto majetkem; - řeší na úseku samostatné působnosti další záleţitosti jako schvalování programu rozvoje, zřizování trvalých a dočasných fondů, ukládání pokut apod. Městské obvody a městské části nemohou vydávat obecně závazné vyhlášky. Městské obvody a městské části jednají za statutární město v záleţitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem.

12

- Hlavní město: Je status přiznaný zvláštním zákonem pouze Praze. Praha je hlavním městem, krajem, obcí a má městské části, ale nevztahuje se na ni obecný zákon o obcích. V minulosti v určitém období neměla Praha status ani obce ani kraje, ale byla zvláštní územní a správní jednotkou, přičemţ některé okrajové části Prahy, připojené v letech 1968 – 1974, byly i po připojení k Praze označovány jako obce. Nyní jsou městskými částmi. Hl. m. Praha je oprávněno vyjadřovat se k návrhům státních orgánů, které se dotýkají jejich samostatné působnosti, můţe udělit fyzickým osobám čestné občanství hl. m. Prahy. Symboly: znak, vlajka a razítko hl. m. Prahy - § 15.7 Své vnitřní poměry ve věcech správy města upraví (výčet měst. částí) STATUTEM - § 17. Hl. m. Praha můţe uzavřít s obcemi smlouvu o vytvoření dobrovolného svazku obcí, nebo téţ vstupovat do svazků jiţ vytvořených - § 24.8 Hl. m. Praha vydává pro svůj územní obvod Sbírku, kde se vyhlašují v plném znění právní předpisy hl. m. Prahy a nálezy Ústavního soudu vztahující se k právním předpisům hl. m. Prahy. Orgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvl. zákonem svěřena orgánům krajů, obcí, obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností, není-li stanoveno jinak - § 31.9 - Krajské město: Je město, které je podle zákona sídlem kraje. Vzhledem k tomu, ţe v České republice souběţně existují dva druhy krajského členění (územní a samosprávné), existují i dva typy krajských měst. Obdobně okresní město je podle zákona sídlem okresu, třebaţe okres jiţ není korporací, ale pouze územím.

7

Zákon č. 131/2000 Sb o hlavním městě Praze, ze dne 13 dubna 2000. Zákon č. 131/2000 Sb o hlavním městě Praze, ze dne 13 dubna 2000. 9 Zákon č. 131/2000 Sb o hlavním městě Praze, ze dne 13 dubna 2000. 8

13

2.2 Působnost obce - Samostatná působnost obce- (samospráva), obec spravuje své záleţitosti samostatně, v zájmu obce a občanů obce. Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat, ale jen v mezích zákona. V samostatné působnosti můţe obec vydávat obecně závazné vyhlášky. Do samostatné působnosti obce patří záleţitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy a dále záleţitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon, dle §35-37, zákona o obcích.10 Obce se při výkonu samostatné působnosti řídí: - při vydávání OZV právními předpisy právní síly; - v ostatních záleţitostech jinými právními předpisy obce vytváří podmínky pro rozvoj sociální péče, uspokojování potřeb občanů-bydlení, výchova, vzdělávání, kultura, ochrana veřejného pořádku; - obec můţe pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační sloţky obce, pokud zákon nestanoví jinak; - obce mohou zřizovat obecní policii; - obec můţe udělit fyzickým osobám, které se významně zaslouţily o rozvoj obce, čestné občanství obce, obec můţe také udělovat ceny obce; Obce mohou při výkonu samostatné působnosti vzájemně spolupracovat. - Přenesená působnost obce- státní správu jejíţ výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, v základním rozsahu svěřeném obci vykonávána orgány obce jako svou přenesenou působnost. Obec můţe v přenesené působnosti na základě zákona vydávat nařízení obce. Stát

10


14

poskytuje příspěvek ze státního rozpočtu na úhradu nákladů spojených s výkonem státní správy dle §61-63, zákona o obcích.11 Rozsah výkonu státní správy: -Přenesená působnost I. stupně – v základním rozsahu vykonávána všemi orgány obce -Přenesená působnost II. stupně – vykonávají ji pověřené obecní úřady -Přenesená působnost III. Stupně – vykonávají obce s rozšířenou působností Při vydávání nařízení v přenesené působnosti se obce řídí zákony a jinými právními předpisy, v ostatních případech téţ usnesením vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; tato usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem. Obce, jejichţ orgány vykonávají přenesenou působnost ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu, podle níţ budou orgány jedné obce vykonávat přenesenou působnost nebo její část pro orgány jiné obce, která je účastníkem veřejnoprávní smlouvy. K uzavření této smlouvy je třeba souhlasu krajského úřadu. Dozor nad výkonem přenesené působnosti obcí vykonávají Ministerstvo vnitra a krajský úřad v přenesené působnosti. Dozor se provádí následně a zjišťuje se při něm nesoulad nařízení obce se zákony. - Rozšířená působnost- (tzv. obce III. stupně), obec vykonávající tuto působnost můţe za stanovených podmínek vydávat nařízení obce pro správní obvody stanovené zvláštním právním předpisem, jsou mezičlánkem přenesené působnosti státní správy mezi krajskými úřady a obecními úřady. Neplní-li obecní úřad obce s rozšířenou působností svou povinnost, rozhodne Ministerstvo vnitra po projednání s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným věcně příslušným ústředním správním úřadem, ţe pro něj bude přenesenou působnost nebo část přenesené působnosti vykonávat jiný obecní úřad s rozšířenou působností.

11


15

- Pověřený obecní úřad- jako pověřený obecní úřad je pro účel výkonu přenesené působnosti označován v zákonech. Vykonává vedle přenesené působnosti ještě rozsah jemu svěřený zvláštními zákony ve správním obvodu určeném prováděcím právním předpisem dle §64-66, zákona o obcích.12

3. Orgány obce Orgánem obce je zastupitelstvo obce a rada obce. Navenek obec reprezentuje starosta, který stojí v čele obecního úřadu. U měst se orgány nazývají zastupitelstvo města, rada města, starosta a městský úřad, v čele statutárních měst včetně hlavního města však stojí místo starosty primátor a úřad města se nazývá magistrát. Orgány městysů jsou zastupitelstvo městyse, rada městyse, starosta a úřad městyse. Obec v rámci své samostatné působnosti spravuje sama záleţitosti, které jsou v jejím zájmu a zájmu jejích občanů, pokud je nespravuje kraj. Obecní úřad zároveň v rámci přenesené působnosti vykonává státní správu v rozsahu vyplývajícím ze zákonů, přičemţ některé obce mají některé působnosti nejen pro vlastní území, ale i pro území širšího správního obvodu.

3.1 Zastupitelstvo obce Mandát člena zastupitelstva vzniká zvolením, ke zvolení dojde ukončením hlasování, funkční období je čtyřleté. Počet členů zastupitelstva obce je stanoven podle velikosti územního obvodu. Zastupitelstvo má výsadní postavení jako vrcholný orgán obce. V oblasti samosprávy je zastupitelstvo hlavním samosprávným orgánem, rozhoduje usnesením a můţe vydávat obecně závazné vyhlášky, není-li zřízena rada obce vydává také nařízení obce. Schvaluje např. územní plán obce a její rozpočet, zřizuje a ruší obecní policii, rozhoduje o vyhlášení místního referenda či volí nebo odvolává starostu. Stanovuje počet členů rady, volí starostu a místostarostu, členy rady, odvolává je z funkcí. Deleguje zástupce na valnou

12


16

hromadu obchodních společností, v nichţ má majetkovou část. Rozhoduje a spolupracuje s jinými obcemi. Počet členů zastupitelstva obce je s přihlédnutím k počtu obyvatel a velikosti územního obvodu dle §67-98, zákona o obcích.13

3.2 Rada obce Rada obce – ve městě rada města – je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti obce, vydává nařízení obce. Při výkonu samostatné působnosti se odpovídá obecnímu zastupitelstvu. Obecní rada je sloţena ze starosty, jeho zástupců a další členové, kteří jsou voleni obecním zastupitelstvem z řad jeho členů. Počet členů musí být vţdy lichý, a má nejméně 5 a nejvíce 11 členů (nesmí přesahovat 1/3 počtu členů zastupitelstva obce). Rada obce se nevolí v obcích, kde počet členů zastupitelstva obce je menší neţ 15 členů, kde se rada nevolí, vykonává její pravomoc starosta obce. Zasedání rady jsou na rozdíl od zasedání zastupitelstva neveřejná. Zabezpečuje hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, na návrh tajemníka OÚ jmenuje a odvolává vedoucí odborů, stanovuje počet zaměstnanců v obecním úřadu, ukládá pokuty ve věcech samostatné působnosti, schvaluje organizační řád, dle §99-102, zákona o obcích.14

13 14


17

3.3 Starosta Starosta zastupuje obec navenek. Starostu a místostarostu volí do funkcí zastupitelstvo obce z řad svých členů. Musí být občanem ČR. Starosta svolává a řídí zasedání zastupitelstva, zřizuje komise a zastupuje jej místostarosta. Jmenuje a odvolává se souhlasem ředitele Krajského úřadu tajemníka Obecního úřadu. Odpovídá za včasné objednání přezkoumání hospodaření obce, za informovanost veřejnosti o činnosti obce, při zabezpečení veřejného pořádku můţe ţádat o spolupráci policii ČR, kde není tajemník zabezpečuje výkon přenesené působnosti. Starosta má právo uţívat při významných příleţitostech a občanských obřadech závěsný odznak, který má uprostřed velký státní znak a po jeho obvodu je uveden název Česká republika. Primátor statutárního města má právo při významných příleţitostech a občanských obřadech pouţívat primátorské insignie, dle §103-108, zákona o obcích.15

3.4 Obecní úřad Obecní úřad plní úkoly, které mu uloţí obecní rada nebo zastupitelstvo a pomáhá jednotlivým komisím a výborům obecního zastupitelstva v jejich činnosti. Tvoří jej starosta a místostarosta, tajemník obecního úřadu pokud je tato funkce zřízena a zaměstnanci obce zařazeni do Obecního úřadu. V čele Obecního úřadu je starosta, rada obce zřizuje pro jednotlivé úseky činnosti odbory a oddělení, v oblasti samostatné působnosti plní úkoly, které mu uloţilo zastupitelstvo obce nebo rada obce. Pomáhá výborům zastupitelstva obce a komisím rady obce. Vykonává přenesenou působnost. Obecní úřad se dělí na odbory a oddělení, dle §109-111, zákona o obcích.16

15 16


18

3.5 Výbory Zastupitelstvo obce můţe zřídit jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory. Zastupitelstvo zřizuje vţdy finanční a kontrolní výbor. Počet jejích členů je vţdy lichý a nejméně tříčlenný. Obec, v jejímţ obvodu ţije podle posledního sčítání lidu alespoň 10% občanů hlásících se k jiné, neţ české národnosti, zřizuje výbor pro národnostní menšiny, členy tohoto výboru jsou i zástupci národnostních menšin. Předsedou výboru je vţdy člen zastupitelstva obce. Výbor plní úkoly, kterými jej pověří zastupitelstvo obce, ze své činnosti odpovídá výbor zastupitelstvu obce. Výbor se schází podle potřeby, usnesení vyhotovuje písemně a podepisuje jej předseda výboru. Finanční výbor provádí kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce. Kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva obce a rady obce, je-li zřízena, dle §117-121, zákona o obcích.17

3.6 Komise Rada obce můţe zřídit jako své iniciativní a poradní orgány komise, sloţené z odborníků pro danou problematiku. Komise je ze své činnosti odpovědna radě obce. Komise je téţ výkonným orgánem, jestliţe jí byl svěřen výkon přenesené působnosti. Komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů, dle §122, zákona o obcích.18

17 18


19

4. Zánik obcí Kníničky a Líšeň Způsob a podmínky zániku obce stanoví příslušné zákony. Obvyklým způsobem zániku obce je její sloučení s jinou obcí.

4.1 Kníničky a jejich poloha Území Kníniček, obce, která toho času spočívá na dně stejnojmenného přehradního jezera, je ještě součástí kotliny nad soutokem Svitavy a Svratky, která se vytvořila jiţ během třetihor uprostřed pahorkatiny jiţního okraje Drahanské vysočiny a na samém prahu jihomoravské níţiny, na níţ v době historické vzniklo město Brno. Brněnská kotlina jiţ svým geografickým členěním a celým svým přírodním prostředím byla přímo předurčena stát se jedním z nejstarších území evropské civilizace. Obec Kníničky, původně zeměpanská , patřila k panství Veveří. Hrad Veveří poblíţ města Brna, poprvé připomínaný v roce 1213, byl postaven pro zvýšení obranyschopnosti území a pro ochranu panovníkových zájmů. Jedním z úkolů tohoto hradu bylo chránit a kontrolovat cestu, která vedla dnešní ulicí Veveří přes Bystrc a odtud dále na Tišnov. Celá oblast horní Svratky patřila po vystavení hradu pod pravomoc zeměpanských úřadů na hradě Veveří. Obec Kníničky je poprvé písemně vzpomenuta v zápisu moravských zemských desek.19

4.2 Kníničský katastr v období znevolnění Kdyţ 9. března 1628 bylo nařízeno pánům, rytířům a měšťanům královských měst, kteří odmítli přestoupit ke katolictví, aby prodali své statky a vystěhovali se ze země, odešel v listopadu 1629 i Zikmund z Tiefenbachu se svou manţelkou do Bratislavy. Nemuseli však prodat své statky a mohli je občas navštěvovat. Museli bezmocně přihlíţet, jak císařští

19

ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998.

20

úředníci neúnosnými povinnostmi vydírali jejich poddané, mezi něţ patřily i lidé z Malých Kníniček.20 Třicetiletá válka způsobila mnoho změn v osazení země, v počtu obyvatel, v jejich sloţení i v jejich vztahu k vrchnostem, ale také v samotném vrchnostenském hospodářství.21 Josefinský katastr pro obec Kníničky byl zpracován roku 1787, takţe všechny údaje v něm uvedené se vztahují k tomuto roku. Katastr měřil něco přes 397 jiter, tj. kolem 230 ha. Katastr byl rozdělen do 7 dílů. Jsou tam uvedeni majitelé domů, pozemků, ţivnostníci a katastrální tratě. Z jednotlivých domů v Kníničkách se k danému roku vzpomíná 47 domů, ale zřejmě jich bylo více. Josefinský katastr přes četné nedostatky byl přece jen pro poddané přínosem. Bylo však škoda, ţe platil na Moravě pouze od 1. listopadu 1789 do 1. května 1790, kdy byl na zákrok stavů císařem Leopoldem II. zrušen. A tak opět platil tereziánský katastr, ale definitivní řešení daňového systému přinesl patent z 23. prosince 1817, který vyhlásil všeobecné směrnice pro přípravu stabilního katastru. Obec spravovali rychtář, purkmistr a radní.

4.3 Kníničky do vzniku ČSR Tak jako ve většině vesnic i v Kníničkách převládalo zemědělství. Patent o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781 svrhl balvan z beder poddaných. Umoţnil jim stěhovat se, nebo pracovat v nově vzniklých průmyslových podnicích. V první polovině 19. století zaujímal ještě vedoucí a rozhodující postavení v brněnské průmyslové výrobě textilní průmysl, začal se také prosazovat průmysl strojírenský. Ten také umoţňoval nalézt práci kníničským starousedlíkům i nově příchozím a způsobil růst Kníniček. 22 Revoluční změny roku 1848 zasáhly i správu obcí. Upravovalo ji prozatímní obecní zřízení z roku 1849. Definitivní obecní zřízení přinesl aţ zákon přijatý moravským sněmem 10. března 1864. Těmito zřízeními byla definitivně odstraněna závislost obcí na vrchnostech

20

ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998. 21 ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998. 22 BRNO, Www.prygl.net-kninicky [online]. [cit. 2009-06-23]. Www.prygl.net-kninicky. Dostupné z WWW: <www.prygl.net>.

21

a obyvatelé jednotlivých obcí si mohli zvolit orgány obecní samosprávy. Volební právo však neměli všichni stejné. Volební řád umoţňoval vliv na správu obce jen těm, kteří platili přímé daně určené zákonem aspoň v té nejniţší míře a představitelům inteligence, kterou v Kníničkách představovali po zřízení školy jen učitelé.23 Nejstarší zprávu o volbách v Kníničkách máme aţ z roku 1904. Tehdy byl zvolen dvanáctičlenný obecní výbor. Volby konané v roce 1907 přinesly jen nepatrné změny členů obecního výboru. Obecní výbor a obecní představenstvo v Kníničkách vedly pečlivě obecní hospodářství. Jednou z povinností představitelů obce bylo zajistit obyvatelům Kníniček pitnou vodu. V okolí bylo vody hodně, ale vodovod ve starých Kníničkách neměli. Z doby před dvacátým stoletím o situaci na tomto úseku nic nevíme, protoţe písemné doklady se nedochovaly. Teprve roku 1905 se dovídáme, ţe obecní výbor jednal o zřízení nové studny.24 V tomto období došlo v obci také k zásadní změně v oblasti školství, obecní výbor dal po odhlasování postavit novou školu, aby děti nemusely docházet příliš daleko a podle Archivu města Brna, kde jsou uloţeny zápisy v třídních knihách učitele Ambroţe z té doby, započalo první vyučování 17. září 1906. Na počátku 20. století se také v Kníničkách začal organizovat společenský a kulturní ţivot. Kdyţ Rakousko-Uhersko, po dohodě s Berlínem, dne 23. července 1914 dalo ultimátum Srbsku, které se rovnalo likvidaci státní samostatnosti Srbska, šlo prakticky o vyhlášení války. Proti německo-rakouskému bloku se postavily Anglie, Francie a carské Rusko. Světová válka se rozhořela v celé šíři. Z Kníniček muselo narukovat mnoho muţů od 18 do 50 let, často ţivitelů rodin.

23

ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998. 24 ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998.

22

4.4 Staré Kníničky v samostatné republice Vyhlášení samostatné Československé republiky 28. října 1918 mělo velký význam i pro Brno. Dne 5. listopadu 1918 převzal správu města z německých rukou vládní komisař Ehrenfeld. V jeho činnosti mu byl nápomocen čtyřiadvacetičlenný poradní sbor. S ohledem na údajné nesrovnalosti ve výsledcích prvních voleb zůstala správa města v rukách vládního komisaře aţ do druhých voleb konaných koncem února 1920. Mezi tím vzniklo velké Brno připojením dalších 23 předměstských obcí, které jiţ dávno s městem splynuly. Kníničky však v tuto dobu zůstávaly samostatné a byly k Brnu připojeny aţ daleko později. Takţe se řídily vlastní

obecní

samosprávou

nově

upravenou

„Řádem

volení

v obcích

republiky

Československé“.25 Nový volební řád zaváděl všeobecné, rovné, přímé a tajné hlasovací právo, poměrné zastoupení podle politických stran a vázané kandidátní listiny. Byla také provedena změna v názvu obecních orgánů tak, ţe dosavadní obecní představenstvo se nazývalo obecní radou a obecní výbor obecním zastupitelstvem. Obecní zastupitelstvo se skládalo podle velikosti obce z 9 aţ 60 členů, z jejichţ středu pak byl volen starosta. Obecní rada tvořila sbor, který za starostova předsednictví se usnášel o všech věcech, které nebyly vysloveně vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu nebo starostovi. V Kníničkách bylo 15. června 1919 zvoleno patnáctičlenné zastupitelstvo. Pětičlennou obecní radu zvolilo zastupitelstvo o týden později, 22. června a zároveň starostu.26 Významnou změnu přinesl rok 1925. Úřadům se nelíbil staletý název „Malé Kyničky“ a proto ho úředním nařízením změnily. Od toho roku se obec jmenuje „Kníničky“. Přesto, ţe se ve dvacátých letech často mluvilo o stavbě údolní přehrady u Kníniček, vzrostl zde počet domů ze 101 na 107 v roce 1930.

25

ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998. 26 BRNO, Www.prygl.net-kninicky [online]. [cit. 2009-06-23]. Www.prygl.net-kninicky. Dostupné z WWW: <www.prygl.net>.

23

4.5 Kníničské záplavy Obec musela vynakládat část finančních prostředků na udrţování břehů Svratky, která při povodních odemílala břehy zvláště v zahradách, kam bylo nutno naváţet velké kameny. V roce 1920 za náhlého tání ledu a sněhu vystoupila Svratka z břehů a 12. ledna zatopila celé okolí. Mezi kopci Horkou a Skalkou, v místech pozdější přehradní hráze, vytvořily ledy umělou bariéru a voda v okolí obce rychle stoupala. Voda poškozovala mosty a lávky. Vypadalo to, jako by řeka vytvořila přehradní jezero. Citelněji, mimo obvyklých kaţdoročních záplav, si řeka zařádila u Kníniček v roce 1931. U Kníniček se těţil písek, který sem Svratka naplavila. Ten se prodával do Brna a okolí. Záplavy řádily i další léta, neţ jim učinily konec údolní přehrady. Škody nepřinášely Kníničským jen povodně, ale i sucha a vichřice.27 Jak vypadaly staré Kníničky a ţivot v nich v roce 1935, to je těsně před jejich zatopením, zaznamenal místní kronikář takto: „Obec Kníničky leţí na levém břehu Svratky od cesty vedoucí do Rozdrojovic a „Bukovin“, kde stojí válcový mlýn č. 77, aţ k pomníku padlých. Celá obec tvoří jednu ulici, jen mezi domy č. 28 a 47 je cesta k devíti stodolám. Kolem této cesty stojí 18 domků. Celá obec má 110 domů a kapli uprostřed vesnice u mlýna. Hostinec a řeznictví, obchod, dvoutřídní školu a obec čítá 527 obyvatel. Celý katastr obce Kníniček má 1200 měřic, 10 arů. Obec vlastnila les, louky, pastviny a zahrady. Pomník padlých vojínů ve světové válce a dva kříţe. Kmenové jmění obce tvoří válečné půjčky ze světové války a půjčka na obranu státu.

4.6. Přerod obce Četná jednání o výkupech pozemků a domů ve starých Kníničkách nenechávala jiţ nikoho na pochybách, ţe zánik obce je neodvratný a tak současně se zahájením výstavby přehrady se začalo s budováním nových Kníniček.

27


24

Bylo na občanech, aby se rychle rozhodli, zda zůstanou věrni Kaničkám, nebo se přestěhují do jiných okolních obcí.28 Nastala doba oficiálního rozloučení se starými Kníničkami. Sbor dobrovolných hasičů zorganizoval slavnost, která vyvrcholila slavnostní řečí na rozloučení se starými Kníničkami, kterou přednesl rodák z Bystrce a jak on, tak i Jaroslav Ambroţ, se rozloučili také s občany, kteří se jiţ odstěhovali do Prštic, Ostrovačic a Chudčic. Potom byla akce, které se účastnilo na 2000 občanů, ukončena.

4.7 Budování nové obce Pokračovat v budování nové obce připadlo novému zastupitelstvu, které bylo zvoleno 29. května 1938. Postupně byly otevírány stavby, které dnes charakterizujeme jako občanské vybavení. Zdárný rozvoj nové budované vesnice omezila okupace českých zemí nacistickým Německem. Kdyţ pak 30. září 1938 musela vláda Syrového přijmout mnichovský diktát, nebylo pochyb, ţe nacistické Německo brzy osadí další naše území. Mnichovský diktát, 15. března 1939 provedená okupace českých zemí, vytvoření protektorátu Čechy a Morava a vznik vazalského klerofašistického slovenského státu, znamenaly pro český lid nejtěţší období moderních dějin.29 Po odtrţení pohraničních oblastí a jejich připojení k Německu se muselo mnoho českých obyvatel vystěhovat. Nikoho nezajímalo, kde najdou útočiště. Dvacet rodin z pohraničí se přistěhovalo v prosinci 1938 do Kníniček. Přišli bez prostředků. Obecní úřad jim pomohl sehnat ubytování v nové obci a některým ve staré obci, v domech, které nebyly dosud zbourány. Obec jim opatřila nejpotřebnější ţivotní věci – oděv, obuv, nábytek, potraviny a poskytla jim i finanční pomoc. Místní občané vypomohli také různými sbírkami.30

28

ZAJÍČKOVÁ, Leona. Historický vývoj veřejné správy v Lanžhotě: absolvenská práce. Vydavatelství Tisk Brno. Moravské náměstí, 2008. 67 s. 29 ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998. 30 VÁLKA, Zbyněk. BRNO pod hákovým křížem, vydavatelství Votobia, s.r.o.. 2004. 156 s. ISBN 80-7220-1670.

25

Přes všechny potíţe musela pokračovat obec ve výstavbě. Nechyběly ani obecní stavby, obecní kancelář, hasičská zbrojnice a kaple. Současně s budováním nových Kníniček se dokončovala likvidace staré obce. Stavební materiál z obecních budov ve staré obci, byl dán zdarma potřebným občanům k rozebrání. Most přes řeku Svratku ve staré obci byl rozebrán spolu s mlýnem, který zde stál. Topoly po levém břehu řeky Svratky musely být skáceny, aby nevadily elektrické síti nové elektrárny. Je známo, ţe okolí Kníničské přehrady slouţilo v době německé okupace odbojářům, kteří se nesmířili s osudem, který našemu národu němečtí nacisté připravili. Nebylo by ani pochopitelné, kdyby mezi nimi nebyli kníničtí občané.

4.7.1 Budování obce a konec II. světové války Rok 1945 byl ve znamení blíţícího se konce II. světové války. Fronta se stále rychle blíţila a občané z obavy před frontovými boji si vykopávali bunkry mezi Mniší horou a Kníničkami a jiní v blízkosti rozestavěné dálnice a ve zmole mezi Bukovinami a Rozdrojovicemi, kde v průběhu frontových bojů přebývali. Dne 24. dubna 1945 procházela obcí ustupující německá vojska, která byla stále více napadána sovětskými bitevními letadly.31 Do bojů o Kníničky se zapojilo i sovětské dělostřelectvo a odstřelovalo Kníničky a okolí. 29. dubna 1945, mezi 9. a 10. hodinou, vstoupili sovětští vojáci do obce a učinili tak konec šestileté porobě i v Kníničkách. Německé jednotky ustoupily do zalesněných kopců. Boje pak pokračovaly aţ do 9. května. Válečnými událostmi bylo mnoho domů těţce poškozeno. Za osvobození Kníniček poloţilo ţivot 107 rudoarmějců, kteří padli a byli roztroušeni po kníničském katastru. Někteří byli pohřbeni v parku před místní školou. Ve dnech 12. aţ 14. prosince byli převezeni do společného pohřebiště na Ústředním hřbitově v Brně. Dvacet jedna z nich je evidováno jako bezejmenní z Kníniček.

31


26

4.8 Kníničská přehrada a elektrárna Jiţ v roce 1907 projednával Moravský zemský výbor plán na výstavbu přehrady u Kníniček. I kdyţ se počítalo nejdříve s výstavbou u Víru, byla jako první na Svratce stavěna přehrada u Kníniček. Místo u Kníniček jiţ dávno před tím, neţ se začala stavba zdejší přehrady realizovat, upoutalo pozornost odborníků, kteří zkoumali význam vodních toků jiţní Moravy pro hospodářský ţivot tohoto území. Přehradami se ustaluje průtok řek a chrání zemědělská půda před záplavami. Na Moravě bylo třeba zlepšit novými přehradami dosavadní hospodaření s vodou, jinak by se země Morava dále vysoušela a stávala stepí.32 Svratka neoplývá zrovna vodou, v jejím povodí se však často sbírá velká voda, která se vylévala z břehů a způsobovala velké škody.33 K vyuţití vodní síly Svratky pokládali za nejvýhodnější postavení přehrad u Víru a u Kníniček. Za poslední stupeň vyuţití vodní síly na řece Svratce byla stanovena kníničská přehrada nad Brnem. Kdyţ v roce 1928 začalo jednání s občany o odhad a výkup jejich majetků, bylo kaţdému zřejmé, ţe přehrada se stavět bude a ţe stará obec bude zatopena. Ke stavbě první přehrady na řece Svratce u Kníniček dalo podnět město Brno, které mělo zájem hlavně o odběr uţitkové vody z přehradního jezera a přispělo na její výstavbu 10 milióny korun. Stavba kníničské údolní přehrady byla zahájena v dubnu 1936. Práce na přehradě pokračovaly rychlým tempem, takţe v roce 1939 mohla přehrada zadrţet jiţ povodeň, která přišla nenadále v listopadu. Jezero se naplnilo téměř do výšky 19 metrů. Za týden přišla další voda, která vyzvedla hladinu jezera aţ pod silnici u Rakovce. Tyto vody připravily také definitivní konec starým Kníničkám. Většina budov byla z nepálených cihel a jakmile se stěny promáčely, bořily se pod tlakem vody, jako by byly z perníku. Kníničská přehrada byla dostavěna v roce 1941 nákladem kolem 35 miliónů korun, na který 10 miliónů poskytlo město Brno.

32

BRNO, Www.prygl.net-kninicky [online]. [cit. 2009-06-23]. Www.prygl.net-kninicky. Dostupné z WWW: <www.prygl.net>. 33 BRNO, Www.prygl.net-kninicky [online]. [cit. 2009-06-23]. Www.prygl.net-kninicky. Dostupné z WWW: <www.prygl.net>.

27

4.9 Nové Kníničky - Připojení k městu Brnu Boje o osvobození Kníniček zanechaly v obci hodně škod na domech a velký nepořádek. Na úseku obecní samosprávy však po osvobození došlo k zásadní změně. Jiţ 4. prosince 1944 byl vydán ústavní dekret prezidenta republiky, v kterém bylo stanoveno, aby na osvobozeném území byly vytvářeny jako orgány lidové správy místní, okresní a zemské národní výbory, v oblastech s většinou státně nespolehlivého obyvatelstva pak správní komise. V Kníničkách, ještě za bojů se sešel 3. května Revoluční národní výbor, aby projednal ustavení pomocných pracovních čet a přípravu k odstraňování válečných škod. Národní výbory byly definitivně zakotveny v Ústavě 9. května. Pravomoc a odpovědnost jednotlivých národních výborů, uspořádání jejich orgánů, plén, rad, komisí, odborů a aktivů byla upravena vládním nařízením z 10.6.1960. Plenární zasedání rozhodovala o zásadních otázkách, volila, řídila orgány národních výborů a jeho hospodářské a rozpočtové organizace.34 Po osvobození vyvstaly před národním výborem váţné problémy, které musel řešit. Válečné škody v obci byly odhadnuty, podle zápisu z plenárního zasedání Místního národního výboru, na osm miliónů korun. Přitom obec byla bez finančních prostředků. V prosinci 1947 se usnesl Místní národní výbor poţádat tehdejší zemský národní výbor v Brně o prohlášení celého kníničského katastru za rekreační a výletní středisko. Přes jisté výhody plynoucí z blízkosti přehrady odešli někteří občané osídlovat pohraničí, takţe v srpnu 1947 měla obec 597 obyvatel. Před Místním národním výborem v Kníničkách, současně však před celou obcí, se dlouho táhl problém připojení obce k městu Brnu. Poprvé po osvobození projednával Místní národní výbor návrh města Brna na sloučení Kníniček s Brnem jiţ 23. března 1946. Od té doby se občas vracel tento problém na pořad jednání. Město Brno, které se podílelo finančně na stavbě přehrady, si hlídalo, aby voda z přehrady byla skutečně pouţitelná jako zdroj pitné vody. Město Brno jako hlavní zájemce o vodu z kníničské přehrady a o rekreační plochy okolo přehrady předloţilo Krajskému národnímu výboru své poţadavky, týkající se dopravy, ochranných pásem, zeleně, rekreace s tím, aby při zpracování plánu byly respektovány. Avšak 34


28

tento projekt nebyl dokončen. Teprve při zpracování směrného územního plánu města Brna Státním projektovým ústavem pro výstavbu měst a vesnic v Brně byla v roce 1956 zpracována i oblast kolem kníničské přehrady jako jeden celek navázaný na sousední obce a na vlastní území města Brna. Místní národní výbor vykonával správu obce aţ do roku 1973, za jeho působnosti v roce 1956 převzal Městský národní výbor do své správy 279 ha pozemků kolem přehrady a zřídil zde rekreační oblast.35 Rada MěNV Brna se 3. dubna 1957 usnesla na začlenění území kníničské přehrady do správní struktury města Brna. Situace obce Kníničky se změnila roku 1960 připojením k městu Brnu. Byla sdruţena s Bystrcí, kde bylo také správní centrum – Místní národní výbor. Kníničská přehrada získala velice rychle oblibu nejen u samotných Brňanů, ale také u obyvatel širokého okolí. Přírodní jezero cca 10 km dlouhé, místy aţ 800 m široké, obsah cca 25 mil. m3 vody. Brněnská přehrada je vyhledávanou rekreační oblastí s lodní dopravou a sportovišti.

4.9.1 Městská část Kníničky Městská část Brno – Kníničky je jednou z nejmenších městských částí města Brna. Její území se rozkládá na severozápadě města. Nejdelší společnou hranicí má s Bystrcí, z brněnských městských částí sousedí ještě s Komínem. Na severu sousedí s katastrálním územím Chudčic, Rozdrojovic a Veverské Bítýšky, které přináleţí okresu Brno – venkov. Katastrální území Kníniček je z části tvořeno i vodní plochou Brněnské (Kníničské) přehrady.36

35

ZŘÍDKAVESELÝ, F. Kníničky dějiny obce 1406 - 2006, vydavatelství muzejní a vlastivědná společnost Brno, 2006, s. 1998. 36 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

29

4.10 Líšeň a její název Líšeň je historický městys. Dvanáctým stoletím končí osídlení na Starých zámcích u Líšně a ţivot se přesouvá do prostoru dnešního náměstí a jeho okolí. Vznik názvu Líšeň, v nejstarší podobě Leschzen, je odvozen ze jmenného adjektiva muţského rodu líščen, tj. lískový. To znamená téţ háj, porost lísek, moţná i tvrz či hrad v lískoví apod. První zaručená zpráva o Líšni pochází aţ z roku 1306, kdy je v Líšni zmínka o filiálním kostele spadajícím pod farní osadu Šlapanice. To svědčí o tom, ţe Líšeň té době jiţ náleţela mezi větší a významnější vsi, neboť na počátku 14. století se kostely zakládaly jen v některých početnějších obcích. Zajímavá je zpráva z roku 1355, kdy Jindřich z Líšně prodal měšťanu Jindřichu Fuchsovi tři hřivny ročního úroku snad ze svobodného dvora, neboť jinak Líšeň majetkově spadala pod Vizovický klášter.37 Po husitských válkách byla obec zcela zničena a tak v roce 1448 měla odpuštěné úroky i pokuty z práva soudního, avšak záhy mu někteří začali statky odnímat. Lestno měl v té době v drţení Tobiáš z Boskovic, Obce Hynek z Valdštejna a Ţelovic. Král Vladislav připojil obě osady k panství hradu brněnskému – Špilberku a celé je zastavil Tobiášovi z Boskovic.38

4.10.1 Samostatná Líšeň Rok 1520 je rokem definitivního odtrţení Líšně od Vizovického panství a rokem samostatného líšeňského panství. Jiţ v roce 1548 je zde však jmenována Ludmila Leskovcová. Leskovcové tedy Líšeň jiţ drţeli dávno před tím, neţ jim byla vloţena do desek. Nejpřesvědčivějším důkazem je zápis, kterým v roce 1558 povyšuje Ferdinand I. na ţádost Jana Leskovce z Lískovic a na Cerekvici Líšeň na městečko a byl jí téţ udělen znak se znamením vinného listu s hrozny – vyjádření zaměstnání zdejších obyvatel. Správu městečka vedli aţ do poloviny 19. století rychtář a konšelé

37

SYROVÝ, Jiří; SYROVÁ, Zuzana. Líšeň, Řečkovice, Brněnské Ivanovice-Tuřany, Slatina – Urbanistická studie s regulačními prvky, Brno 1993. 38 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

30

dosazováni vrchností. Při poţáru v 18. století byla zničena pečeť města a zůstala pouze pečeť z roku 1686. Nápis na ní je „Sigilum mestic Lisne 1686“. Za třicetileté války byla Líšeň událostmi silně postiţena a mnoho domů vyhořelo. V roce 1628 zapsal Líšeň do zemských desek Jan Rudolf Bořita Alţbětě Pergrové z Pergu, rozené Kumrové, která ji odkázala své dceři Johance Fr. Prisce v roce 1649. Tato byla provdána za hraběte Zikmunda Saka z Bohuňovic. Tehdy je zde zmiňována chmelnice, vinohrady, rybníky, cihelna a mlýn. V roce 1629 tu byla jezuitská misie. Na katolickou víru tehdy přestoupili všichni občané včetně kněze.39 V roce 1649 vlastnil Líšeň Sigismund Ferdinand Sak z Bohuňovic, hejtman kraje Brněnského. Líšeň v té době měla 58 usedlých, z toho 6 Němců. Slatina a obce měly dohromady 54 usedlých a všechny tři dohromady 13 pustých domů. V témţe roce byly v Líšni započaty farní matriky. Z roku 1673 máme zprávu, ţe Líšeň uţ měla 65 usedlých, 27 měřic polí a 47 měřic vinic bylo ještě pustých.

4.10.2 Rod Freyenfelsů v Líšni V roce 1714 koupil Líšeň od Libsteinských pán Jan Krištof Freienfels, čímţ začíná období vzniku významného líšeňského panství. Na hlavním schodišti líšeňského zámku je moţné ještě dnes spatřit erb freyenfelského rodu. Jejich předek Martin Pruskauer byl potomkem selského rodu. Martin byl povýšen diplomem datovaným ve Vídni dne 23. října roku 1663. Jeho kariéru lze označit za závratnou. V roce 1669 se stal císařským radou a menším písařem. Roku 1683 byl místopísařem, roku 1686 místosudím, roku 1687 místokomorníkem a roku 1693 nejvyšším zemským písařem při úřadě zemských desek na Moravě.40 Spolu s tím, jak Freyenfelsové pronikali do významných úřednických funkcí a jak se dostávali i mezi moravské zemské úředníky, je moţné sledovat i další linii jejich cesty vzhůru. Budovali si vlastní feudální dominium. Tato cesta je sice nepřivádí mezi největší šlechtické

39

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 40 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

31

velkostatkáře, dovoluje jim však zcelením několika drobných statků zaokrouhlit ve svých rukou obstojný majetek, jehoţ centrem se stává Líšeň. Freyenfelsové postupně nabyli několik drobných statků, zejména Křiţíkov roku 1687, Slatinu roku 1697, Tvaroţnou, Velatice a Borotín, rozhodující však bylo nabytí Líšně s Obcemi a Ochozí v roce 1714. V témţe roce koupil jeden z pěti dětí Jan Kryštof od Karla Norberta Liebsteinského z Kolovrat Líšeň za 90 000 rýnských. Jan Kryštof měl ze dvou manţelství celkem 8 dětí. U této další generace Freyenfelsů jiţ odpadá původní příjmení Pruskauer, které jim připomínalo selský původ. V roce 1750 měl líšeňský dvůr 864 a 7/8 měřice polí, 4 měřice zahrad, 80 vozů sena, 40 vozů otavy.41 Osmý syn Jana Kryštofa Johan Křtitel v důsledku dluhů prodal Líšeň a Tvaroţnou 1. května 1764 za 250 000 rýnských svému bratru Františku Xaverovi a ţil ještě roku 1769 v Brně v paláci Freyenfelsů na zámečnické ulici, který byl zbořen na počátku tohoto století. Výše zmíněný František Xaver, svobodný pán z Freyenfelsu, na Líšni, Borotíně, Velké Slatině a Tvaroţné, zemský přísedící, narozen 1714 se oţenil roku 1742 s Otilií Wilhemínou Sofií, dcerou Johana Konráda, svobodného říšského pána von Ibsen na Pleternitzi. Jejich nejstarší syn František Joseph, přísedící u moravského tribunálu, prodal roku 1784 Tvaroţnou a Velkou Slatinu za 100 tisíc zlatých Josefu, svobodnému pánu z Freyendenthalu a zemřel 19. září 1819. Dědicem se stal jeho synovec Eduard Belcredi. Druhé z jejich dětí, dcera Marie Theodora, vlastnila panství Jimramovské se dvorem v Pavlovicích. Provdala se roku 1769 za Antonína, hraběte Belcrediho. Poslední členkou Freyenfelského rodu byla Marie Antonie, která se narodila 9. července 1761 a zemřela v Brně 29. října 1780. Bezdětným Františkem Josefem vymírá po meči rod Freyenfelsů a panství přechází na syna Marie Theodory a Antonína Belcrediho – Eduarda Belcrediho, v jehoţ rukách se poprvé spojuje větší dominium, předtím často roztrhané mezi jednotlivé členy Freyenfelského rodu. Poprvé také dochází ke spojení panství líšeňského a jimramovského. V roce 1790 měla Líšeň 226 domů a 1 336 obyvatel. Historie šlechtického rodu Belcredi sahá do počátku 14. století. Jednalo se o padovskou patricijskou rodinu, původem z Lombardie a od Karla IV. se honosili markraběcím titulem. Od

41

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

32

roku 1549 zastávali čelní místa v městské radě a patřili k nejvýznamnějším v kraji. Jejich příchod je spjat se jménem Antonia Belcredi, který jako voják bojoval v bitvě u Kolína roku 1766. Po zranění se léčil na zámku v Líšni u rodiny Freyenfelsů, kam se dostal přes svého přítele Jana Huberta, který slouţil u stejného regimentu.42 V Líšni Anton zůstal aţ do roku 1769, kdy se oţenil s Marií Theodorou z Freyenfelsu. Anton dosáhl hodnosti generálmajora a v roce 1769 od Marie Terezie inkolátu pro české země. Sňatkem získal panství Jimramov. Se svou ţenou měli 12 dětí, ze synů pouze nejmladší Eduard měl dědice. Po roce 1819, za Belcrediů, byl zámek upravován. Koncem 19. stol. byly vypracovány plány na novorenesanční a novobarokní přestavbu zámku, nebyly však realizovány. Eduard měl za manţelku hraběnku Funfkuirchen a stal se dědicem panství Líšně s Tvaroţnou a Velaticemi. V roce 1834 měla Líšeň 277 domů a 2 267 obyvatel, z toho 13 ţidů.43 Také JUDr. Ludvík Belcredi se věnoval politické dráze. Na rozdíl od svého otce a strýce nezastával zájmy Moravy a Čech tak vyhraněně. Stal se poslancem a členem říšské rady, významu svých předků však nedosáhl. Líšeň měla v roce 1869 522 domů, 3 590 obyvatel, v roce 1880 575 domů, 5938 obyvatel. Nejstarší Ludvíkův syn Egbert se dal na duchovní dráhu a majetek odkázal svému bratru Richardovi. Správu Líšně vykonával za svého nezletilého syna Ludvíka, kterého jeho strýc Richard adoptoval, Richardův bratr Karel. Karel zastával významné funkce ve svazu moravských velkostatkářů a na řadě moravských a slezských velkostatků, později i v Čechách vykonával dohled nad hospodařením.44 Za okupace byla na oba velkostatky uvalena vnucená správa a hospodářství značně decimováno. Roku 1905 byla otevřena lokální ţeleznice Černovice – Líšeň, změněná roku 1944 na součást brněnské pouliční dráhy. Majetky byly v letech 1945 – 1946 značnými náklady restaurovány. Vedení dobře se rozvíjejícího hospodářství v Líšni se ujal v roce 1948 Ludvík Belcredi. V srpnu 1949 byl zatčen a dva roky strávil v táboře nucených prací. Všichni členové jeho rodiny odešli do zahraničí. 42

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 43 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 44 SVOBODA, Karel; GROSPIČ, Jiří; VEDRAL, Josef. Územní samospráva a státní správa. 1 vyd. Eurounion. Praha 2000. 353 s. ISBN 80-85858-90-8.

33

4.10.3 Líšeň připojena k Brnu V 19. a v 1. třetině 20. století se Líšeň vyvíjela jako zemědělské městečko, těţící z blízkosti Brna. Roku 1911 zde existoval jen nevýznamný průmysl (sladovna, 4 cihelny), později pak vápenka (1927) a praţírna ţitné kávy (1930). Zdejší podnikání podporovaly celkem 4 záloţny, vzniklé v letech 1870, 1900, 1930 a 1939. Za 1. republiky rozvoj pokračoval největším tempem a počet domů se z necelých devíti set zdvojnásobil. Tehdy vznikly všechny poměrně pravidelné bloky vesměs přízemní řadové zástavby v severní a západní části městečka a v menší míře také severně pod Kostelíčkem a v závěru údolí. Ve 20. letech 20. století bylo v městečku stavební druţstvo, likérka, parní pila, pískovna, obchodníci s drůbeţí, zeleninou, ovocem, ţivnostenská záloţna, chudobinec, mateřská škola.45 1937 obec projevila zájem o připojení k Brnu, coţ však bylo realizováno aţ v roce 1944, kdy jiţ byla Líšeň důleţitým centrem válečné výroby, neboť roku 1940 byla směrem k Brnu zaloţena velká továrna na výrobu leteckých motorů, v té době jiţ však město zaznamenalo stagnaci jeho rozvoje. Při náletu na Brno dne 25.8.1944 byla továrna poškozena, zničeno bylo i 7 domů v Líšni. Rozvoj nenastal ani po připojení k Brnu v roce 1944.46

4.10.4 Proměna Líšně Zásadní proměnu Líšně i jejího vztahu k městu znamenala aţ v letech 1975 – 1985 výstavba velkého panelového sídliště podřadných urbanistických i architektonických kvalit, které na západní straně městečka vytvořilo vysokou hradbu. Sídliště vyplnilo celé území mezi křtinskou silnicí, brněnskou silnicí a západním okrajem staré zástavby. V 80. – 90. letech sem byla vybudována tramvajová trať jako odbočka starší trati k Zetoru, která dříve vedla do staré Líšně. V 90. letech vznikla na sídlišti řada komerčních novostaveb a směrem k Velké Klajdovce téţ menší areál rodinných domků. U terminálu tramvaje v Jírově ulici z roku 1998,

45


34

byla jiţ v letech 1994 – 1995 postavena část plánovaného novofunkcionalistického komplexu nové líšeňské radnice.47 Pro zamezení necitlivým zásahům bylo historické jádro městečka v roce 1996 prohlášeno památkovým ochranným pásmem.

5. Brno – hlavní město Moravy Brno, tradiční hlavní město Moravy a metropole jiţní Moravy, prošlo během své existence sloţitým a dramatickým urbanistickým vývojem, který začal dlouho před jeho zformováním ve středověké město v 1. polovině 13. století. Ostatně i 900. výročí první historické zmínky o Brně, které připadlo na rok 1991, nelze ztotoţnit se stářím zdejšího osídlení, které má ještě starší tradici. V poslední době je nejdiskutovanější problematikou vývoj brněnské aglomerace v raném středověku, k jehoţ řešení se v 90. letech objevily nové archeologické prameny zásadní důleţitosti. Dodnes není k dispozici ucelený přehled, věnovaný pouze urbanistické problematice Brna a celé aglomerace.48

5.1 Brněnská kotlina v 11. století Brno se vyvinulo ve strategicky významném prostoru na předělu otevřených dolnomoravských rovin. Terénní reliéf prostoru Brna je kromě strmých srázů nad údolím Svratky, částečně i Svitavy a Ponávky, charakteristický v podstatě izolovanou skupinou tří vyvýšenin, od severozápadu vklíněných do brněnské kotliny, které v klesající rozloze i výšce sestupují aţ na území nebo do sousedství pozdějšího středověkého města. Výrazným faktorem, ovlivňujícím rozloţení předlokačního osídlení, byly i dvě poměrně významné řeky – Svratka a Svitava.

47


35

Severojiţní vodopisnou osu centrální části brněnské kotliny mezi Řečkovicemi, Královým polem a Brnem tvoří potok Ponávka, na území města dnes zkanalizovaný.49 Od přelomu 12. a 13. století docházelo k postupnému zarovnávání dříve členitějšího reliéfu. V prvních stoletích našeho letopočtu byl prostor Brna intenzivně osídlen, neboť právě zde jsou největší naleziště římských mincí na Moravě. Přes Brno pravděpodobně procházela vedlejší větev tzv. jantarové stezky, jejíţ hlavní trasa vycházela z římské osady Karnunta na Dunaji a směřovala zřejmě kolem římské stanice u Mušova dále moravskými úvaly.50 V období Velké Moravy je moţno na území Brna rozlišit koncentrace osídlení. Starší osídlení se rozkládalo na levobřeţní terase Svitavy v prostoru Maloměřic, Ţidenic a Obřan. Celkem je velkomoravské osídlení Brna a jeho bezprostředního okolí doloţeno třemi desítkami pohřebišť i jednotlivých hrobů a sídlišť. Nejbliţší opevněné centrum lze ovšem prokázat aţ v poměrně velké vzdálenosti odtud. V klíčové středisko se vyvinuly Staré Zámky nad Líšní. Staré Zámky nad Líšní byly osídleny jiţ v pravěku a od 7.-8. století se vyvíjely ve výšinné slovanské hradisko, nejnověji pokládané za středisko tzv. blučinské oblasti, které ovládalo také brněnskou kotlinu. Ani ve velkomoravské době neztratila na významu prastará jantarová stezka, procházející moravskými úvaly. V prostoru Měnína se od ní odpojovala cesta údolím říčky na Staré Zámky, která pak procházela Moravským krasem do údolí Svitavy u Blanska a dále do Čech. Tato trasa existovala ještě v 10.-12. století, kdy je doloţena hromadnými nálezy mincí. Hradiště Staré Zámky bylo jednou z výšinných fortifikací se strategickou vojenskou a správní funkcí na západní hranici centrální velkomoravské oblasti, vysunutých do okraje neosídlené vysočiny na rozhraní úrodných úvalů s početným zemědělským zázemím. Vývoj Brněnské kotliny nebyl v 10.-11. století pouze regresivní, neboť archeologicky byl doloţen i vznik nových osad i pohřebišť. Teprve na přelomu 10. a 11. století bylo území definitivně opuštěno.51

49

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 50 JORDÁNKOVÁ, Hana; SULITKOVÁ, Ludmila. Zásobování Brna vodou ve středověku (k 900. výročí první zmínky o Brně). Vlastivědný věstník moravský 43. Brno 1991. 304-316 s. 51 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

36

5.2 Brněnská trhová ves Zcela zásadní změna v brněnském prostoru nastala po začlenění Moravy do českého státu, které je nejnověji kladeno do doby kolem roku 1019. Jednotnou Moravu pak do roku 1055 spravoval Břetislav I., syn kníţete Oldřicha, avšak od roku 1035 z Prahy. Snad jiţ Břetislav I. ve 20. letech 11. století strategický význam Brna jednoznačně kodifikoval vybudováním hradu Brnen. Ve své funkci v podstatě nahradil zaniklé správní centrum na Starých Zámcích u Líšně. Jiţ první písemné zmínky o Brně jsou spojeny s brněnskou provincií, jde však o mladší falza. Tzv. zakládací listina staroboleslavské kapituly se sice hlásí do doby po roce 1046, ale vznikla aţ ve 12. století. Dnes je jasné, ţe významnou roli před zformováním Brna v institucionalizované středověké město sehrály obě lokality – jak Staré Brno, tak Petrov. Datování starobrněnské rotundy se velmi rozchází, nicméně pravděpodobně vznikla aţ někdy v 11. či na počátku 12. století, jak napovídá zejména charakter zdiva z řad nízkých kvádříků. Starší datování na přelom 10. a 11. století se nejeví jako pravděpodobné, neboť stavba postrádala znaky velkomoravské stavební tradice, které v 10. století na Moravě ještě přeţívaly. Starobrněnská rotunda je v kaţdém případě nejstarší bezpečně známou sakrální stavbou v celé brněnské aglomeraci a její datace plně odpovídá předpokladu, ţe vznikla současně s brněnským hradem nebo nedlouho poté.52 Jméno Brno, poprvé bezpečně doloţené roku 1091 v různých podobách, je odvozeno od apelativa brń – ve významu bláto, kal, jíl, hlína, země. Rod jména kolísal, pravděpodobně však převaţoval střední rod pro ves a muţský pro hrad – tedy „hliněný hrad“ či přeneseně „hrad na hliněném místě“. Lokalita tohoto jména nemohla leţet na kopci, ale na rovině obklopené močálem. Z údajů Kosmovy kroniky vyplývá ţe v letech 1091 i 1099 se praţský kníţe rozloţil s vojskem před hradem Brno. K roku 1174 se uvádí brněnský kastelán Mojec, coţ je nadlouho poslední doklad o brněnském hradu. Brněnská provincie je ještě připomínána u Jarlocha k roku 1177. Veškeré další zprávy o úřednících brněnského údělu či provincie i o údělných kníţatech z doby poslední čtvrtiny 12. století jsou pozdější středověká falza. Hrad samozřejmě mohl existovat nadále bez ohledu na vývoj brněnského údělu, tedy jeho obsazování moravskými Přemyslovci. Od roku 1197 52

CEJNKOVÁ, Dana; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; SULITKOVÁ, Ludmila. K problematice počátku města Brna. Československý časopis historický. 1984. 32 s.

37

byla celá Morava spravována jedním markrabětem a Brno se dělilo o funkci správního střediska s Olomoucí, rivalita těchto dvou center se táhla dějinami Moravy aţ do 17 století.53 Staré Brno se v neznámé době stalo burgem, tedy uzavřenou, neopevněnou osadou při hradě bez vlastního právního zřízení. Nemuselo jít však o sídliště s trhy. Trţní funkce starobrněnského sídliště dokládá nejpozději 2. polovina 12. století listina Vratislava II. pro opatovický klášter, který dostal kromě jiného deváté trţné a desátý týden ze všech dávek v Brně. Nejpozději ve 12. století Staré Brno dosáhlo značné hospodářské rozvinutosti, neboť kromě naturální renty se odtud platila i renta v penězích. Pokud jde o topografii raně středověkého Brna, bezpečně doloţenou dominantou je zatím pouze románská rotunda Panny Marie v severní části Mendlova náměstí. Základní komunikační osnova Starého Brna se pravděpodobně v hlavních rysech dochovala dodnes. Klíčovým komunikačním bodem v prostoru Starého Brna byl vţdy brod přes Svratku mezi nynější Kříţovou a Vídeňskou ulicí, jehoţ polohu dodnes zachovává Kamenný most. V 10.-12. století zajišťovala spojení severním směrem téţ stará cesta od Měnína přes Staré Zámky u Líšně k Blansku a dále do Čech, která Brno míjela, vedle ní se začala prosazovat nová spojnice ze Starého Brna po druhé straně řeky Svitavy, doloţená roku 1043. Trasy středověkých cest v prostoru nynějšího Brna budou zřejmě vţdy předmětem sporů a pravděpodobně se je nikdy nepodaří bezpečně zjistit. Je však jisté, ţe tehdejší komunikační osnova, jejímţ uzlovým bodem bylo Staré Brno, musela být odlišná od komunikační sítě 13. století, vázané na středověké město.

5.3 Petrov V rámci brněnské kotliny neexistuje strategicky významnější místo neţ je Petrský pahorek, který na jihozápadě a jihu vyrůstá skalnatými srázy z baţinaté nivy a poměrně strmě se zvedá i od východu a severu. Klíčovou stavbou petrské ostroţny je do dnešní doby chrám sv. Petra a Pavla. Datování kostela nelze za stávajícího stavu poznání jednoznačně stanovit. Bezpečně však vznikl přinejmenším několik desetiletí před ustavením právního středověkého města

53


38

severovýchodně pod petrskou ostroţnou. Kostel byl nepochybně přemyslovskou fundací, která byla bohatě dotována ze starých zeměpanských majetků a příjmů. Na Petrově se aţ do 14. století vykonávalo zemské právo a církevní jurisdikce. V písemných pramenech 13.-14. století se uvádí pouze návrší svatého Petra. V listině z roku 1306 se uvádí „arx“, tedy městiště, a to kanovnických domů mezi kostelem a městskou hradbou. Otázkou je, kde po uvaţované ztrátě Petrova sídlili zeměpanští úředníci, početně doloţení do roku 1240 a potom ještě do roku 1255. Předpokládá se, ţe na nynějším Dominikánském náměstí v sousedství kostela sv. Michala pravděpodobně v době formování města existoval okrsek, v němţ bylo sídlo zeměpána i mincmistra a soustředili se zde i přední zeměpánovi úředníci, z nichţ se potom vyvinuli nejvýznamnější patriciové. Jejich sluţeb mohl při svých pobytech v Brně vyuţívat i panovník. Teprve někdy po polovině 13. století pak otázku zeměpanského centra definitivně vyřešilo zahájení výstavby hradu Špilberku nad městem. Ten byl dokončen 1278.54

5.3.1 Osídlení pod Petrovem V celé brněnské kotlině jiţ existovala řada dalších vsí. Z hlediska struktury osídlení uţší brněnské aglomerace byla stále dominantní trhová ves Staré Brno. Nelze přehlédnout zjevnou koncentraci osídlení při spojnici pozdější Brněnské a Měnínské brány. Určitou analogií vývoje brněnské aglomerace byl vývoj pravobřeţní části praţského podhradí. V této době se obecně uvolňovaly vztahy mezi podhradskými řemeslníky a hradními beneficiáři a domácí prostředí se připravovalo na přijetí převratných impulsů, které přineslo 13. století. V okolí Brna jiţ prokazatelně existovalo větší mnoţství vsí, např. Maloměřice, Cacovice, Výprachtice u Líšně, Modřice, Křídlovce, Tuřany, Kohoutovice, Ţidenice aj. Na přelomu 12. a 13. století zesílil příliv cizích kolonistů. Noví příchozí s sebou přinesli znalost vyspělejšího právního prostředí, jehoţ základní prvky jistě tvořilo niţší soudnictví, osobní svoboda ve smyslu volného pohybu a vykonávání povolání či disponování majetkem i elementární samospráva.55

54

DVOŘÁK, Jiří. Stanovisko geologa k nejstarší etapě stavby kostela sv. Petra a Pavla v Brně. . In. Univerzitní noviny 3,19,20. 1996. 20 s. 55 KOŢÍŠEK, Alois. Zemské hlavní město. Naše města-monografie význačných měst Republiky československé. 1. Emil Šolc Praha-Karlín 1928.

39

Velmi aktuální se stala potřeba vzniku nového sídliště. Imunita cizích kolonistů logicky směřovala k lokaci samostatného sídliště, nikoli k rozšíření stávajícího. Půdorysným základem nové, pravděpodobně trhové vsi se stalo vidlicovité prostranství budoucího Dolního trhu (náměstí Svobody), jehoţ hlavní podélná osa je orientována přibliţně od jihu k severu.56

5.4 Urbanistický vývoj Brna ve 13. století Roku 1237, vystupují v listině Václava I. pro petrského plebána Zdislava jako svědkové brněnští měšťané. Stejně tak roku 1238 se Brno v listině biskupa Roberta jiţ označovalo jako civitas. O tom, ţe Brno bylo jiţ právním městem, nemohlo být pochyb. O vydání listiny totiţ poţádali měšťan Rudiger se svou manţelkou Hodavou jakoţto zakladatelé brněnského špitálu sv. Ducha, jehoţ se listina také týkala. Vyvrcholením právního přerodu Brna v královské město se stalo rozsáhlé městské privilegium Václava I. Není pochyb o tom, ţe vzestup Brna mezi města nebyl jen dílem iniciativy jeho obyvatel, ale v nemenší míře byl součástí obecnějšího panovnického zájmu na vzniku sítě královských měst, mezi nimiţ Brno díky svému dosavadnímu významu i poloze přirozeně nemohlo chybět. Královskou moc zastupoval v období formování města prokurátor krále v brněnské provincii Rubín, který byl k roku 1235 a 1240 vladařem v Brně.57 V celém procesu formování středověkého Brna jako urbanistického celku lze rozlišit dva zlomové momenty, které byly nejvýznamnější doklady kvalitativní proměny osídlení. Prvním z nich bylo vybudování hradeb. Ovál opevnění jednoznačně vymezil plochu města, do něhoţ bylo začleněno sídliště cizích kolonistů, ţidovská osada a podstatná část starého českého osídlení. Druhým momentem bylo zaloţení tří klášterů uvnitř města.

10

Třebaţe nejstarší

městské lokace na území Moravy a přilehlé části Slezska se jiţ v této době vyznačovaly poměrně pravidelným půdorysem, v Brně tento princip uplatněn nebyl a před exaktností půdorysné osnovy byla dána přednost funkčnímu komunikačnímu systému, jehoţ vznik byl do značné míry podmíněn starší komunikační osnovou a obecně návazností města na starší osídlení. 56

MAREK, Josef. Společenská struktura moravských královských měst v 15. a 16. století, Praha 1965. VIČAR, Oldřich. Místopis Brna v polovici 14. století. Prostor uvnitř hradeb: Brno od minulosti k dnešku 7/1965. Předměstí: Brno od minulosti k dnešku 8/1966, Brno 1966. ISBN 80-85048-55-8. 57

40

Středověké Brno v rámci hradeb bylo svou rozlohou 36,4 ha největším městem 13. století na Moravě a ve 2. polovině 14. století zaujímalo 4. místo v Českém státě.58

5.4.1 Zástavba města V závislosti na vyměření půdorysu docházelo jiţ od 20. let 13. století postupně k restrukturalizaci zástavby jednotlivých bloků, především v jiţní části města. Novým prvkem se ve 13. století stávaly i fekální a odpadní jímky, doloţen je i vznik první komunikační vrstvy, zjištěné na Masarykově třídě i na dalších komunikacích. Celkově lze nejstarší zástavbu města charakterizovat jako převáţně dřevohliněnou s výrazným podílem zahloubených, často i neobytných objektů. Torzální dochování zkoumaných lokalit neumoţňuje bezpečnou interpretaci podoby těchto staveb. Vedle spíše provizornějších obytných zemnic šlo často o sklepní prostory domů, které byly přízemní či dokonce jednopatrové. Z urbanistického hlediska je důleţité, ţe domy jiţ byly situovány při uliční čáře nebo v její blízkosti.59 V Brně jiţ od samého počátku formování města existovala v určité míře monumentální kamenná světská architektura, takţe na rozdíl od menších měst zde pozdně románské a raně gotické církevní stavby neměly jednoznačné dominantní postavení. V době Václava II. k měšťanským domům v Brně patřily pozemky – zahrady ve městě a rozsáhlá pole, vinice a sady mimo město.60 Ze světských staveb byl vedle rychty nejvýznamnější dominantou hrad Špilberk. Po reformě soudnictví roku 1348 se Brno stalo jedním ze dvou hlavních měst Moravy. Kdyţ Karel IV. Roku 1349 svěřil správu Moravy s titulem markraběte svému bratru Janovi Jindřichovi, stalo se Brno sídlem vládnoucího markraběte a jediným hlavním městem země, neboť jiţ počátkem roku 1350 si Jan Jindřich zvolil za své sídlo Špilberk, resp. Královo Pole. Vlivem poměrně hustého zastavění převaţovala ve středověkém Brně pouze dvoutraktová 58

VIČAR, Oldřich. Jak vypadaly měšťanské domy v Brně v polovici 14. století. In. Monumentorum tutelaochrana pamiatok 7, 57-82. Roku 1971. 59 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Celkový vývoj osídlení brněnské oblasti do vzniku institucionálního města. In: Brno v minulosti a dnes XI. (problémy a perspektivy dalšího výzkumu). 1.vyd. Brno : AMB, 1993. 15-22 s. ISBN 8085048-34-5. 60 PROCHÁZKA, Rudolf. Zrod středověkého města na příkladu Brna ( k otázce odrazu společenské změny v archeologických pramenech). In. Medievala Arhaeologica Bohemica 2. Archeologický ústav Praha 2000.

41

dispozice měšťanských domů se zadní komorou, kterou si dodnes zachoval dům Zelný trh 6, Orlí 3, Radnická 6. Značnou úroveň měšťanského prostředí jiţ ve 14 století dokládá zejména trojkřídlý dům Minoritská 2 s řadou původních kříţových kleneb z 1. poloviny 14. století.61 Roku 1365 lze počet obyvatel ve vnitřním městě odhadnout na 5 100, pokud jde o lidi pod městskou jurisdikcí. S dalšími přibliţně 300 osobami v objektech šlechty a duchovenstva a 600 – 800 obyvateli Ţidovské čtvrti dosahovalo vnitřní město asi 6 000 – 6 200 obyvatel. Brno bylo vţdy důleţitou křiţovatkou obchodních cest. Po vzniku středověkého města došlo k úpravě sítě cest v rámci brněnské aglomerace. Teprve Jan Lucemburský roku 1333 nařídil kupcům z Rakous cestu přes Brno a zakázal pouţívání staré cesty přes Měnín. Povinný průjezd Brnem, v němţ byl roku 1336 zřízen sklad zboţí stejný jako ve Vídni, rozšířil Karel IV. roku 1348 na všechny obchodníky z Rakous, Uher, Polska i dalších zemí. Tím se nebývale zvýšil dosavadní trţní význam Brna. Brno se stalo nejvýznamnější tranzitní stanicí mezinárodního obchodu na Moravě, srovnatelnou s Prahou. Toto jeho postavení však trvalo jen do husitských válek.62 Charakter středověké městské zástavby ovlivňoval i způsob získávání vody a likvidace odpadků. Městský potok nemohl být zdrojem pitné vody a první vodovod byl vybudován aţ v roce 1416, proto byla pitná voda získávána ze studní, budovaných jednak v ulicích, především ale ve vlastních domech. Celková urbánní kultura města se tedy zvyšovala jen pozvolna. Teprve od 40. let 14. století začalo vydlaţďování hlavních ulic a trţišť, dosud za deště téměř neprůchodných pro bezedné bláto, které se muselo vyváţet. Od roku 1416 se stavěl první brněnský vodovod, který odebíral vodu ze Svratky. Tento vodovod existoval aţ do roku 1883.63

61

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 62 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 63 SIROVÁTKA, Oldřich; a kol.. Město pod Špilberkem, vydavatelství SNIP&Co, 1993. 242 s. ISBN 1081-0211993.

42

5.5 Středověká brněnská předměstí Jiţ roku 1276 král Přemysl Otakar II. rozhodl, ţe brněnský soudce můţe soudit obyvatele předměstí obce brněnské i ostatních předměstí za přestupky a provinění, kterých se dopustí ve městě, ale výkon trestu přísluší vrchnosti dotyčného poddaného. Městská rada pak roku 1386 prosila markraběte Jošta, aby na ţádných statcích v brněnských předměstích nebyl ustavován rychtář, ale aby předměstí byla podřízena brněnskému soudu, protoţe v jednotlivých ulicích a vesnicích vrchnosti dosazují nad svými poddanými rychtáře nevzdělané a brněnského práva neznalé, kteří pak vynášejí právní nálezy v rozporu s tímto právem. Jošt však potvrdil dosavadní stav. Roku 1279 byla předměstí postiţena pleněním Rudolfa Habsburského a roku 1281 loupeţivými výpravami Gerharda z Kunštátu z hradu Obřany. Předměstí vytvořila nezbytné hospodářské zázemí města. Rozvoj a formování brněnských předměstí byl ovlivněn dvěma faktory. V předměstích se provozovala hlučná a obtěţující řemesla související ze zemědělskou výrobou. Soustava vodních toků vymezila rozsah předměstského osídlení, které se soustředilo mezi městem a Svrateckým náhonem na jihu a Ponávkou na východě.64 Staré Brno se nicméně nestalo brněnským předměstím, ale zachovalo si správní samostatnost a zůstalo trhovou osadou. Kdy se Staré Brno stalo městečkem není známo. Staré Brno a klášterní enklávy při Pekařské ulici nespadaly pod pravomoc městské jurisdikce, takţe vlastní brněnská předměstí, tvořící souvislý prstenec kolem města, je moţno povaţovat za urbanisticky

i

funkčně

homogenní

celek, tvořený

prakticky souvislou

zástavbou

řemeslnického charakteru s enklávami obydlí městské chudiny. Roku 1365 stálo v I. – IV. předměstské čtvrti 468 domů, 14 sladoven, 52 menších dvorů, 3 cihelny, 8 lázní, jatka, koţeluţna, kovárna, sýpky a mlýny. Celkový počet obyvatel pod městskou jurisdikcí na předměstích lze odhadovat na 3 300 osob. Jiţ od poloviny 14. století se tedy kolem Brna vytvořila předměstská struktura, která se pak přes četné katastrofy v nejzákladnějších urbanistických rysech stále obnovovala a po doplnění koncem 18. století se v podstatě dochovala dodnes.65

64


43

Mezníky v sídelním vývoji brněnských předměstí byly vţdy válečné události. Proto předměstská zóna Brna proţívala zejména v 15. století podstatně dramatičtější vývoj neţ vlastní město, neboť byla bezprostředně dotčena dvojími válečnými periodami – husitskými a česko-uherskými válkami. Předměstskou strukturu před koncem 15. století charakterizovala jednak velmi výrazná redukce zástavby, jednak dvakrát vypleněné a jen s námahou obnovované klášterní celky. V průběhu 16. století docházelo postupně k novému rozvoji brněnských předměstí, který ovšem nedosáhl předhusitské úrovně, coţ dokládá i fakt, ţe celkový počet obyvatel Brna vzrostl z 4 600 roku 1509 na počátku 17. století pouze na 5 500. V 2. polovině 16. století spadalo na předměstích pod městskou jurisdikci 290 domů. Předměstský prstenec byl redukován pouze na vnější polovinu své středověké plochy a zbořen byl proto i starý kostel sv. Martina se hřbitovem. Celková plocha předměstské zástavby se výrazně zmenšila, coţ bylo jen částečně nahrazeno novým rozvojem zástavby podél tranzitních cest.

5.6 Urbanistický vývoj Brna v 15. – 17. století Město bylo v pohusitském století postiţeno několika přírodními katastrofami: dne 5.5.1443 zemětřesením, v letech 1515 a 1544 velkými poţáry, nepřímo i velkým suchem a neúrodou roku 1532 záplavami Svratky jiţně od města roku 1557. Výstavba města v 15. století a v 1. polovině 16. století byla prováděna jiţ téměř výhradně z reţných cihel, čímţ Brno získalo značně specifický výraz. Z tohoto stavebního materiálu byly provedeny například dostavby radničního areálu. Hlavní těţiště stavební aktivity se tedy v období pozdní gotiky přeneslo na obytné, reprezentativní a sakrální objekty městské. Vcelku lze říci, ţe zatímco ve středověku byla brněnská architektura vedle tradičních vlivů z Podunají orientována i na českou přemyslovskou a lucemburskou gotiku, v pohusitské době příklon k podunajské tvorbě jednoznačně převáţil a omezení uměleckých vazeb na Čechy trvalo v podstatě aţ do roku 1918. K důleţitějším změnám v půdorysu města došlo v poslední

65

MATĚJEK, František. Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1672-1675. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Okresní archiv Brno-venkov, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Brno 1982.

44

čtvrtině 16. století zejména v důsledku naplňování nových potřeb znovu sílící katolické církevní sféry. K ještě výraznějšímu zásahu vedlo usazení jezuitů v Brně.66 Po polovině 16. století pronikla do Brna renesanční architektura s příchodem řady italských stavitelů, z nichţ nejvýznamnější podíl na přestavbě města měli zřejmě Pietro a Antonio Gabriové, kteří se v Brně usadili roku 1572. V té době bylo Brno včetně městské rady převáţně protestantské. Jen těţko lze přesně určit, od kdy byly v Brně domy označeny tzv. domovními znameními, ale dá se předpokládat, ţe počátek tohoto orientačního prvku spadá do 16. století. (Domovní znamení se časem ustálila a uţívala se aţ do 70. let 18. století. Podle patentu císařovny Marie Terezie z 19.7.1770 však bylo nařízeno nahradit tato, v té době uţ nedostačující, domovní znamení číslováním domů, coţ v Brně proběhlo do konce roku 1775. V roce 1779 vyšel tiskem první seznam ulic a domů v Brně, zachycující ovšem tehdejší průběţné číslování všech domů města, jichţ bylo 581).67 Po vypuknutí války s Turky začala městská rada opravovat a opevňovat hrad v říjnu 1593. Byl opatřen děly a posádkou. Za stavovského povstání byla na hradě posádka věrná stavům. Po bílé hoře vtáhl do Brna dne 1.1.1621 císařský generál Buquoy, a plnomocný císařův komisař kardinál Dietrichštejn, biskup olomoucký, zabavil Špilberk pro císaře Ferdinanda III. Hrad pak začal slouţit také jako trestnice. Dne 17.1.1621 byla správa Moravy svěřena kardinálu Františku Dietrichštejnovi. Roku 1624 zabavila konfiskační komise 26 šlechtických a 2 měšťanské domy, které pak byly prodány za zlomek hodnoty. Hrad Špilberk nebyl městu vrácen a hospodářská síla města byla podlomena velkými finančními poţadavky vlády.68 Kapitulace Brna roku 1621 paradoxně zahájila roli Brna jako definitivního a trvalého hlavního města Moravy, neboť Brno se stalo neoficiálním sídlem císařského zmocněnce pro Moravu, kardinála Františka Dietrichštejna. Působil zde i komorní prokurátor a hejtman brněnského kraje. Pro statut hlavního města měl ovšem největší význam královský tribunál jako nejvyšší orgán v politických a soudních věcech. Roku 1636 byl zřízen v Brně, potom byl dočasně přemístěn do Olomouce, roku 1641 se však trvale vrátil do Brna. 66

SYROVÝ, Jiří; SYROVÁ, Zuzana. Líšeň, Řečkovice, Brněnské Ivanovice-Tuřany, Slatina – Urbanistická studie s regulačními prvky, Brno 1993. 67 JORDÁNKOVÁ, Hana; SULITKOVÁ, Ludmila. Zásobování Brna vodou ve středověku (k 900. výročí první zmínky o Brně). Vlastivědný věstník moravský 43. Brno 1991. 304-316 s. 68 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

45

Na začátku roku 1645 Švédové po vítězné bitvě u Jankova směřovali na Vídeň, předtím však hodlali dobýt Brno, které je mohlo ohroţovat zezadu. Císař de Souchese zplnomocnil všechny budovy včetně kostelů, které by obraně města překáţely. Do příchodu Švédů bylo díky intenzivním pracím Brno připraveno na obranu. Všechna předměstí byla spálena, pole a vinohrady zpustošeny. Okolí města bylo rozbrázděno příkopy a podkopy, jimiţ se Švédové snaţili přiblíţit ke hradbám. Škody po obléhání byly obrovské, a to i ve vnitřním městě a na městském opevnění, které bylo na mnoha místech porušeno. Městská rada se stala městskou aristokracií, která měla vůči měšťanům proti dřívějším dobám nebývalou moc, měšťané zcela přišli o účast ve správě obce. Vůči šlechtě a duchovenstvu byla nová městská rada značně povolná. Bezprostředním důsledkem nového statutu Brna jako politické metropole Moravy bylo posílení významu stavovského centra při dominikánském klášteře, po jehoţ severní straně jiţ v 80. letech 16. století vznikly některé budovy po obvodu dvora, vymezeného proti Rybnému trhu zdí s arkádami.69 Stavbou či rozšiřováním klášterů bylo v Brně postiţeno přes 40 domů, coţ bylo nejvíce ze všech moravských královských měst a hustota klášterů dosáhla v Brně nebývalého stupně. Další sníţení počtu měšťanských realit způsobily konfiskace a protireformace.Do vylidněného Brna se přestěhovalo mnoho lidí z alpských zemí a z katolických částí Německa, čímţ se předbělohorský podíl Čechů ve městě výrazně sníţil. Od přelomu 17. a 18. století se sice obnovil příliv z moravského venkova, ve městě však podléhal silné germanizaci. Pokles města jako samosprávné a hospodářské jednotky a vzrůst jeho funkce jako města rezidenčního vyjadřuje i skutečnost, ţe majetkový podíl církve a šlechty ve městě vzrostl.70

5.6.1 Bastionové pásmo a pevnost O přeměně Brna na pevnostní město s citadelou na Špilberku bylo rozhodnuto hned po vítězné obraně proti Švédům roku 1645. Po vypuknutí švédsko-polské války, kdyţ Švédové postupovali ke slezským hranicím, nařídil v září 1655 císař Ferdinand III., aby bylo Brno se

69

HOFFMANN, František. České město ve středověku. Praha 1992. ISBN 80-7038-015-2. KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 70

46

Špilberkem opevněno, práce však pokračovaly pomalu a zesílily teprve, kdyţ Turci a Tataři podnikli roku 1663 ničivý vpád na Moravu aţ k Brnu a Olomouci. Stavba pevnosti, kterou jiţ na rozdíl od hradeb nezajišťovalo město, ale stát, znamenala v urbanistickém vývoji Brna zásadní zlom, neboť celá výměra pevnostních ploch se v konečné fázi vyrovnala ploše vlastního města, jehoţ ohrazená plocha tak byla současně sice významně rozšířena, nemohla však slouţit výstavbě. Dva bloky zástavby vznikly pouze na nejrozlehlejší volné ploše před Měnínskou branou. Snahy města o získání nových ploch pro výstavbu dobře ilustruje skutečnost, ţe roku 1699 městská rada zaplatila 144 zl. třem císařským inţenýrům, aby při fortifikaci Brna dbali na rozšíření města a určili místo, kam by se uloţil střelný prach z městských věţí. Druhou

etapu

–

vybudování

niţšího

vnějšího

pásma

bastionů

vně

vodního

příkopu – projektoval ve 30. letech 18. století plk. Peter Filip baron de Bechade, pán z Rochepine. Později se prováděly spíše jen menší práce, a v letech 1741 – 1742 si další zesílení opevnění vyţádala hrozba prusko-saského vpádu. Opevňování města i hradu trvalo aţ do konce války o dědictví rakouské roku 1748. Toho roku navštívila město císařovna Marie Terezie; byla to první panovnická návštěva v Brně od roku 1608.

5.6.2 Císařské silnice a zástavba vnitřního města Z královských cest byla nejdůleţitější cesta směrem na Vídeň. Vedla z Brna přes Staré Brno, Polní Ulici, Horní a Dolní Heršpice, Přízřenice, Modřice aj. Jiţ před obdobím tereziánských a josefínských reforem začala přestavba komunikační sítě. Nové císařské silnice víceméně převzaly tradiční komunikační směry, v detailech tras, které byly napřímeny, však došlo k nezanedbatelným změnám. Jiţ roku 1727 byly ve zcela nové přímé trase otevřena císařská silnice do Znojma a Vídně. V letech 1774-1776 pak byla zřízena okruţní silnice kolem vnějšího brněnského pevnostního pásu od Nové Veselé brány přes Příkop k Ţidovské bráně

47

a na Staré Brno, coţ jednak zjednodušilo dopravní spojení ve starém Brně, především to však umoţnilo tranzit přes Brno bez nutnosti zajíţdět do města.71 Růst počtu domů vyšších stavů a úředních objektů ve městě na úkor domů měšťanských pokračoval i v 18. století. Roku 1732 postavil stát v Brněnské ulici bankovní dům, dále bankovní celnici a dům pro administraci tabáku. Stará městská parcelace se proměňovala i při stavbě nových měšťanských domů a při přestavbách domů starších slučováním parcel, obvykle dvou.72 Ve vnitřním Brně po polovině 18. století přetrvávala díla syna architekta Františka Antonína Grimma. Byl to zejména palác Leopolda Dietrichštejna na Masarykově třídě 31 z let 1739 - 1748, který byl svou rozlohou v Brně výjimečný. Později se ve městě projevil malebný dolnorakouský pozdně barokní klasicismus s příměsí rokoka, jehoţ nejvýraznějšími díly byly palác Dubských ve Veselé ulici a palác postavený baronem Schrösslem na rohu Běhounské ulice. Všechny tyto a další stavby měly rozhodující podíl na uzavření proměny města ve velmi harmonický a malebný pozdně barokní celek, který dnes přibliţují jen dochované veduty.73 V 18. století vyvrcholil vývoj sloţité struktury brněnského podzemí. Zatímco středověké sklepy ještě v podstatě respektovaly půdorysnou plochu domu, od 15. století a zejména v baroku se rozšířilo hloubení dalších spodních pater sklepů hornickým způsobem ve vrstvách spraše bez ohledu na nadzemní situaci. Sklepy nyní zasahovaly nejen pod dvory či sousední domy, ale i pod veřejný majetek a vytvářely rozvětvené podzemní soustavy. Tento proces se významně projevil např. v Horní Brněnské či Orlí ulici a vůbec nejvíce pod Horním (Zelným) trhem, který byl nejdůleţitějším trţním prostorem města.

71

SIROVÁTKA, Oldřich; a kol.. Město pod Špilberkem, vydavatelství SNIP&Co, 1993. 242 s. ISBN 1081-0211993. 72 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 73 KOŢÍŠEK, Alois. Zemské hlavní město. Naše města-monografie význačných měst Republiky československé. 1. Emil Šolc Praha-Karlín 1928.

48

5.7 Zánik předměstské zástavby a obnova předměstí Předzvěst nadcházející destrukce znamenal jiţ rok 1623, kdy sibiňský kníţe Gábor Bethlen brněnská předměstí vypálil. Vlastní obléhání a vojenské akce pak toto katastrofální postiţení předměstí dovršilo a velkému poškození se nevyhnuly ani kláštery ve vzdálenějším okolí města a mnoho okolních vesnic. Jestliţe jiţ před třicetiletou válkou byl značně redukován souvislý prstenec předměstské zástavby, nyní zcela zanikl, neboť postupně obnovována byla jen zástavba podél radiálních cest, ve větší vzdálenosti od obvodu budovaného barokního opevnění.74 Z hlediska vývoje a sbliţování právních poměrů města a předměstí je důleţitý rok 1729, kdy byl reskriptem císaře Karla VI. zmenšen počet hrdelních soudů na Moravě a Brnu byl přiřknut hrdelní soud také nad nemagistrátními předměstími. Kolem poloviny 18. století došlo v pravobřeţní části Starého Brna k zaloţení dvou nových klášterů, čímţ se počet starobrněnských klášterů téměř vyrovnal vnitřnímu městu. Vznik několika nových sídelních celků ve větší vzdálenosti od města jiţ od 80. let 17. století neměl s vývojem vlastní předměstské zóny Brna územní ani funkční souvislost. Roku 1783 Josef II. zrušil rozdíl mezi cechovními mistry z města a z předměstí, nikdo z nich však neměl prostředky pro zřizování továren. Rozvoj průmyslu podpořil vedle zrušení nevolnictví i toleranční patent z roku 1781, neboť někteří ředitelé továren a dělníci z Německa byli nekatolíky.75 Kuriózní sídelní útvar vznikl v letech 1785-1786 mezi Malou a Velkou Novou Ulicí. Při Köfillerově manufaktuře byl postaven uzavřený blok miniaturních obydlí v několika řadách, který se pod pojmenováním Červená ulice stal první dělnickou kolonií v rakouské monarchii. Většina nových předměstí sice zůstávala v rámci mimobrněnských vrchnostenských celků, roku 1785 však císař Josef II. zřídil pro udrţování pořádku v Brně c.k. policejní ředitelství, jemuţ podřídil město i předměstí. Císařovou snahou bylo předměstí spojit s městem, proto novým úřadům a ústavům dával pravomoc i na předměstích. Roku 1796 pak císař František 74

VIČAR, Oldřich. Místopis Brna v polovici 14. století. Prostor uvnitř hradeb: Brno od minulosti k dnešku 7/1965. Předměstí: Brno od minulosti k dnešku 8/1966, Brno 1966. ISBN 80-85048-55-8. 75 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

49

přiřkl brněnskému magistrátu udělovat povolení k řemeslu a průmyslu v celém obvodu města i předměstí bez ohledu na vrchnostenskou jurisdikci v cizích předměstích. Brněnský magistrát se stal obchodním, směnečným a hrdelním soudem i pro předměstí.76 Cizím vrchnostem v jejich brněnských předměstích zbyla jen nepatrná moc v oboru správním a soudním, pokud nespadala do pravomoci magistrátu a brněnského policejního ředitelství. Jestliţe roku 1763 mělo město s magistrátními předměstími 7 805 obyvatel, do roku 1780 jejich počet vzrostl na 11 288 a roku 1797 na 23 191. Roku 1824 jiţ v obvodu brněnského policejního ředitelství ţilo kolem 35 000 lidí, z toho na vnitřní město připadalo zhruba 11 000 osob. Za ještě závaţnější rys vývoje tohoto období je nutno povaţovat formování brněnské průmyslové zóny. Do konce 18. století vytvořenou půdorysnou strukturu předměstí v 1. čtvrtině 19. století urbanisticky kodifikovaly i renovované silnice. Na katastrech venkovských obcí, které jsou dnes součástí Brna, vzniklo v 80. letech 18. století jen 5 nových urbanistických celků. V souvislosti se zrušením jezuitského řádu se Brno v roce 1786 dočkalo i prvního parku, kdyţ z rozhodnutí císaře Josefa II. byl bývalý jezuitský Karlův dvůr s nevelkou zahradou na konci Velké Nové Ulice předán městu Brnu. Dvůr byl zbořen, nově byl postaven hostinec s tančírnou. Na státní útraty byly na několikanásobně zvětšené ploše jezuitské zahrady provedeny pod vedením zahradníka Antona Bissingera rozsáhlé úpravy ve francouzském stylu. Roku 1838 převzali správu Luţánek zemští stavové.77

5.8 Brněnský průmysl Na přelomu 18. a 19. století jiţ bylo Brno významným centrem vlnařské manufakturní výroby, ve vnitřním městě byli většinou usazeni soukeničtí mistři. Roku 1814 byl v Brně, které se stalo jedním z nejvýznamnějších průmyslových středisek monarchie, instalován ve valše soukeníka Ch. Wünsche pod Františkovým první parní stroj v bývalém Rakousku, pouţitý k průmyslové výrobě; byl však brzy vyřazen.78 76

VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky: historie a současnost, 1. vyd. Praha 2003. ISBN 80-7178-718-3. 77 MATĚJEK, František. Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1672-1675. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Okresní archiv Brno-venkov, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Brno 1982. 78 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

50

Počátkem 2. desetiletí 19. století začal v Brně přechod k mechanizaci vlnařské výroby, který vyvrcholil počátkem 20. let; dominantní postavení získaly strojní přádelny Soxhletova a Schöllova. Roku 1847 vznikl cukrovar na Olomoucké ulici. Rozvoj textilního a potravinářského průmyslu vyvolal vznik strojírenského průmyslu, jehoţ počátky se v Brně od konce 18. století pojí s dílnami větších textilek. Roku 1844 bylo v Brně celkem 33 továren poháněných parními stroji. Pro stavební práce se do Brna dováţelo primitivně pálené vápno z vesnic severovýchodně a severozápadně od Brna. Průmyslového charakteru však dosáhly jiţ před polovinou 19. století brněnské

cihelny.

Na

samém

počátku

19.

století

začalo

v Brně

vyuţívání

rosicko-oslavanského černého uhlí, zprvu velmi nesmělé. Údajně jako první v Brně vytápěl svůj byt uhlím rada André roku 1803. Roku 1813 bylo pouţívání uhlí nařízeno ve všech cihelnách v okruhu 1 míle od Brna. Rozvoj průmyslu se soustřeďoval do starších předměstí, zejména při obou náhonech, mimoto však i do předměstí nově zaloţených. Po expanzi v 70.-90. letech 18. století dále téměř nerostla, takţe zvláště nejsilněji industrializovaná předměstí byla brzy postiţena neúnosnou přelidněností. V celém Brně přibylo v tomto období přes 10 000 lidí, ale jen 65 domů. Takový nárůst obyvatelstva nemohl být uspokojen ani stavbou velkých pavlačových domů, které se v prvních dvou třetinách 19. století staly charakteristickou dominantou brněnských průmyslových předměstí. Během 1. čtvrtiny 19. století pokračovalo administrativní splývání města s předměstími vydáváním předpisů platných pro celé toto území: roku 1813 o výdělkové dani, roku 1820 o činţovní dani, roku 1827 byl vydán řád čištění města a předměstí a roku 1828 stavební řád.79 V polovině 19. století došlo k zrušení hradeb, zástavba ve městě komplikovala jednotnou číselnou řadu domů, orientace ve městě byla ztěţována neustálým vkládáním čísel do jednotné řady, coţ vyvolávalo potřebu přečíslování a tím i nepřehlednost ve městě. Moravské místodrţitelství vydalo proto dne 24.5.1867 výnos navazující na císařský patent z roku 1857, jímţ stanoví zásady pro zcela nové zavedení názvů ulic a nové číslování domů. Zásady stručně

79

SVOBODA, Karel; GROSPIČ, Jiří; VEDRAL, Josef. Územní samospráva a státní správa. 1 vyd. Eurounion. Praha 2000. 353 s. ISBN 80-85858-90-8.

51

shrnuté do pěti bodů se tak staly základem nové orientace v Brně a jsou v podstatě platné dodnes.80

5.9 Josefinské reformy a budování okružní třídy Období josefínských reforem, které mělo značný dopad na vyuţití či vůbec další existenci církevních staveb, se ve vnitřním městě jen v menší míře projevilo jejich fyzickým zánikem, neboť zde docházelo především k rušení klášterů, motivovanému v podmínkách stále hradbami sevřeného města akutním nedostatkem budov pro vojsko a centrální úřady.81 Císař Josef II. po návštěvě Brna roku 1783 přeloţil státní a zemské úřady do nové budovy kláštera augustiniánů u sv. Tomáše, kterou převzali zemští stavové. Konvent byl odtud dne 15.3.1783 přesunut do zrušeného kláštera cisterciaček ve Starém Brně. V souvislosti s rušením klášterů byla dne 1.9.1784 provedena zásadní reorganizace farní správy v Brně. Od doby protireformace byla ve vnitřním městě jediná fara u kostela sv. Jakuba, která spravovala i většinu předměstí a ves Královo Pole.82 Roku 1781 bylo ve městě instalováno první veřejné osvětlení – 277 luceren napájených lojem. Mezi bouřlivě se vyvíjejícími předměstími a poklidným vnitřním městem existoval na přelomu 18. a 19. století stále neprodyšný krunýř barokního bastionova opevnění. To se stalo hned po období napoleonských válek předmětem neutuchajících likvidačních snah, sem se nyní přesunulo trţiště urbanistického vývoje Brna, aby zde zůstalo aţ do předposlední čtvrtiny 19. století. V letech 1812-1815 brněnský magistrát ţádal, aby s ohledem na poboření opevnění Špilberku Napoleonem byl hrad i všechny pozemky vráceny městu; gubernium zase ţádalo Špilberk pro civilní erár na trestnici. Císař František roku 1820 rozhodl, aby Špilberk byl dán civilnímu eráru na trestnici a císařské vojsko jej opustilo.83 80

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 81 VODIČKA, Jaroslav. Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. In. Brno v minulosti a dnes 1965. 195-213 s. 82 VODIČKA, Jaroslav. Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. In. Brno v minulosti a dnes 1965. 195-213 s. 83 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

52

Významným mezníkem období vývoje okruţní třídy se stala stavba ţelezniční dráhy císaře Ferdinanda Vídeň-Břeclav-Brno, povolená císařem dne 4.3.1836. Financovala ji akciová společnost s rozhodujícím podílem Salomona M. Rothschilda a podle projektu Carla Ghegy ji vybudovala firma bratří Kleinů. V nepochybné vazbě na nádraţí vznikl blok empírových domů s hotelem Padovec těsně za Ferdinandovou branou, který se později stal organickou součástí nové okruţní třídy. Původní výpravní budova musela být při prodlouţení trati zbořena a v letech 1846-1849 nahrazena novou, orientovanou jiţ souběţně s kolejištěm a tvořena dvěma výpravními objekty. Hlavním motivem rozšiřování města bylo získání stavebního místa pro nové úřady a školy, byla navrţena také dostavba kláštera.

5.10 Rok 1848 a vytvoření velkého Brna Zrušení poddanství v roce 1848 ztratil své opodstatnění starý správní systém, kdy veřejnou správu vykonávaly první instanci patrimoniální úřady nebo magistráty. Sto roků poté co tereziánskými správními reformami byla postátněna druhá instance veřejné správy, tj. krajské úřady, přikročilo se k postátnění i první instance. Ještě předtím byly prozatímním obecním zřízením organizovány obce jako orgány územní samosprávy a jejich voleným sborům byla přikázána kromě vlastní působnosti, i působnost přenesená, která spočívala ve výkonu některých aktů státní správy.84 Základy nové organizace veřejné správy byly schváleny císařským nařízením z 26.6.1849 a základní územní jednotkou se staly tzv. politické okresy. Byly vytvářeny podle jednotných hledisek tak, aby se od sebe zásadně nelišily ani rozlohou, ani počtem obyvatel. Vyššími jednotkami se staly kraje a země. Nejvyšším orgánem politické správy se stalo ministerstvo vnitra. Okresní hejtmanství vytvořené v sídle kaţdého politického okresu bylo prvoinstančním úřadem politické správy s všeobecnou působností. Některé úkoly politické správy byly

84

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. vydavatelství NLN, s.r.o.. 2007. 570 s. ISBN 978-80-7106-906-5.

53

svěřeny samému občanstvu, které bylo organizováno za tímto účelem vertikálně i horizontálně jako veřejné korporace.85 V době od 31.5.1848 do 24.1.1849 zasedal v Brně konstituční Moravský sněm, který s platností od 1.7.1848 zrušil robotu a desátek za přiměřenou náhradu. Dne 29.7.1848 byla zřízena hypoteční banka a 24.1.1849 bylo dovršeno jednání s vládou o zřízení techniky v Brně. Z hlediska urbanistického vývoje brněnské aglomerace bylo mimořádně důleţité administrativní rozšíření města. Dne 6.7.1850 císař František Josef I. schválil prozatímní řád pro královské hlavní město Brno, podle něhoţ byly k městu připojeny dosud samostatné katastrální obce obvodu brněnského policejního ředitelství, které s ním po urbanistické stránce tvořily jediný celek. Rozšířené Brno pak tvořilo jedinou místní obec a v podstatě i osadu.86 Celá obec Brno současně vytvořila jediný politický okres. Dnem 1.7.1852 skončila pravomoc všech dřívějších úřadů v předměstích. Celá obec se jiţ roku 1850 dělila na 4 samosprávné okresy. Kaţdému okresu bylo zanecháno jeho jmění: věci movité i nemovité, všechna práva, poplatky, důchody, příjmy a výsady stávající i budoucí, tak zůstaly Starému Brnu i tři staré trhy, jeţ císař 20.10.1849 prodlouţil ze čtyř na osm dní. Rozhodující podnět výstavby okruţní třídy přineslo aţ dlouho očekávané rozhodnutí císaře Františka Josefa I. ze dne 25.12.1852, jímţ Brno přestalo být vojenským uzavřeným městem a pouze Špilberk měl být zachován jako vojenská pevnost.87 Plán Brna z roku 1858 zachycuje počáteční fázi geneze Husovy třídy, kdy severně od bývalé Brněnské brány ještě pevnostní předpolí existovalo v původním stavu. Další rychlé spekulační a tedy neorganizované výstavbě zabránilo ministerstvo vnitra jiţ dne 22.1.1853, kdyţ nařídilo, aby ze zdravotních i policejních důvodů zůstala část fortifikačních pozemků mezi městem a předměstími nezastavěna. Jiţ dne 1.9.1859 formuloval výbor I. městského obvodu v Brně podmínky pro regulaci města. Moravskoslezské zemské generální velitelství pak dne 28.10.1859 potvrdilo, ţe fortifikační

85

PACHTA, Vít. Řízení měst a obcí, OLOMOUC 2003-2007. 68 s. KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 87 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 86

54

pozemky kolem Brna mají být vydány výboru I. okresu a dne 19.11.1859 došlo vyrozumění o oficiálním zrušení brněnské pevnosti.88 V kaţdém případě, pokud okruţní třída nebyla pojímána jako izolující prvek, nepochybně tak působila jiţ tím, ţe se aţ do 80. let 19. století veškerá reprezentativní činnost soustřeďovala na území vnitřního města, zatímco předměstí se dlouho nedotkla, a jejich částečně velkoměstské přetváření začalo aţ v závěru 19. století. Na základě Försterova regulačního plánu byl výbor I. okresu pověřen vypracováním plánu vyuţití fortifikačních pozemků, o němţ se měl dohodnout s obecním výborem.10) Místodrţitel hrabě Chorinský, který podporoval větší sjednocení a uţší splynutí okresních výborů s obecním výborem, svěřil vedení jednání starostovi Christianu d´Elvertovi. Předměstí přiléhající k hradbám nepatřila všechna pod jurisdikci Brna a nebylo jednoduché, jejich sloučení s Brnem a rozšíření katastru samotného města. Po delším jednání se věc konečně podařila a dne 6.7.1850 splynulo vnitřní Brno se svými nejbliţšími předměstími v jedinou politickou obec. Po tomto připojení vedl správu celoměstských záleţitostí obecní výbor a městská rada s voleným starostou a místostarostou. Území města bylo rozděleno na 4 okresy, spravované okresními výbory v čele s představeným a náměstkem. Poněvadţ se rozdělení na okresy a jejich správu okresními výbory neosvědčilo, byl vypracován v květnu 1905 nový statut, který zrušil okresní výbory a správu ponechal v rukou obecního zastupitelstva, městské rady, starosty a jeho dvou náměstků. Pro kaţdý okres pak volilo obecní zastupitelstvo jen jednoho představeného a dva jeho náměstky. Ale ani tito tři lidé neměli příliš velké kompetence a město bylo řízeno více méně jako celek. V předprostoru někdejší Nové Brány vyrostla v letech 1874-1875 podle projektu zemského finančního ředitelství budova Vrchního celního úřadu. Od roku 1859 se připravovala stavba divadla na tzv. Ovocném trhu. Jednou z nejvýznamnějších změn oproti všem koncepcím brněnské okruţní třídy se stalo vybudování německého spolkového domu. Další rozvinutí nebo přehodnocení původních principů přinesla i asanace historického jádra města na přelomu 19. a 20. století, která zejména

88

MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. K vývoji osídlení v brněnské oblasti od doby stěhování národů k nejstarším dějinám Brna do vydání tzv. zakládacího privilegia v roce 1243. Nejstarší dějiny Bratislavy. Referáty ze sympózia 28.-30. října 1986, Bratislava.

55

na severovýchodní straně města umoţnila výrazné dotvoření okruţní třídy, zvláště stavbou justičního paláce.89

5.10.1 Nové obytné čtvrti města Urbanistický vývoj období let 1848 aţ 1918 měl pro formování Brna zásadní význam, neboť jeho výsledkem bylo jeho přetvoření v celek velkoměstského charakteru, budovaný převáţně vídeňskými architekty. Charakterizují ji velkoměstské nájemní domy s honosnými novorenesančními a později i secesními fasádami. Plán z roku 1890 jiţ zachycuje novou činţovní blokovou zástavbu Údolní ulice aţ po Úvoz.90 Mezi léty 1880-1890 vznikla i převáţná část blokové zástavby vůbec nejhonosnější brněnské čtvrti činţovních domů – pozdějších Luţánek. Nové novorenesanční činţovní domy sporadicky vznikaly i jinde ve městě, na místě starší zástavby. Urbanistický vývoj vnějších brněnských čtvrtí vyvrcholil ve dvou desetiletích kolem přelomu 19. a 20. století. Rozvinul se do bohatosti řešení fasád blokové novorenesanční, historizující a secesní zástavby a dotvořil umělecký ráz města místy i ve starších čtvrtích. Další ucelená bloková zástavba se začala rozvíjet i severně od parku Luţánek směrem ke Královu Poli, kde byla situována i řada monumentálních budov. Nejhonosnější vilovou čtvrtí se jiţ v 80. letech 19. století staly dnešní Pisárky. Jen o málo skromnější zástavba charakterizuje Německou úřednickou čtvrť, která se začala rozvíjet na svazích Ţlutého kopce západně od Úvozu, který byl regulován roku 1900 a nazván Reinerovou třídou. Ještě před rokem 1918 začala na katastru Ţabovřesk výstavba České úřednické čtvrti. V tomto období se v Brně vyhranily dva zcela rozdílné světy: severní část předměstského prstence charakterizovaly úhledné a reprezentativní blokové a vilové čtvrti, v jiţní části se ţivelně rozrůstala zástavba průmyslových čtvrtí. Jejich rozmezí tvořilo také historické jádro města, izolované okruţní třídou. Tato polarita zcela protikladných sektorů města ovlivňuje obraz města dodnes.91

89

KOŢÍŠEK, Alois. Zemské hlavní město. Naše města-monografie význačných měst Republiky československé. 1. Emil Šolc Praha-Karlín 1928. 90 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 91 KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6.

56

Po vzniku ČSR v roce 1918 převzal správu města dne 6.11.1918 vládní komisař a poradní sbor, který řídil město aţ do prvních voleb v červnu roku 1919. Protoţe 16.4.1919 vyšel zákon o připojení dalších 23 předměstských obcí, ujali se po volbách správy města zvolení členové obecního zastupitelstva, městské rady, dále starosta a jeho dva náměstci. Teprve po červnových volbách v roce 1924 byly zřízeny v obcích připojených k Brnu místní výbory, které však měly jen nepatrnou kompetenci.92

5.11 Asanace jádra města a vývoj městské infrastruktury Roku 1900 bylo Brno šestým největším městem rakouské části monarchie a roku 1912 činil rozpočet města téměř 10 miliónů korun, coţ byla zhruba čtvrtina celého moravského zemského rozpočtu. Při obrovském rozvoji brněnského průmyslu nebylo divu, ţe po vybudování okruţní třídy a výstavbě vnějších obytných čtvrtí došla řada i na vlastní historické jádro, které bylo zejména pro finanční ústavy samozřejmě nejatraktivnější. Brněnská asanace, co do rozsahu srovnatelná s praţskou, začala aţ v 90. letech. Ze zásahů do vnitřního města provedených v rámci asanace, bylo zvláště citelné proraţení Kostelní ulice roku 1900, čímţ byla narušena dosavadní sevřenost náměstí Svobody.93 Roku 1904 byl celkový počet zbořených domů na 145, vedle 10 domů v Kobliţné ulici a 7 na Kapucínském náměstí však tento počet zahrnoval i zboření rozsáhlého areálu bývalé koleje jezuitů, které bylo vůbec největším asanačním zásahem v Brně. Tvář centra Brna tedy do počátku 1. světové války nabyla zcela nového výrazu, určovaného neúměrně převýšenou zástavbou a demonstrující téměř výhradně německé prostředí vnitřního města typicky vídeňskou či německou slohovou proveniencí novostaveb v duchu pozdního historismu, respektive eklektismu s prvky secese. Čeští architekti se v centru prakticky nemohli uplatnit.94

92

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 93 VÁLKA, Zbyněk. BRNO pod hákovým křížem, vydavatelství Votobia, s.r.o.. 2004. 156 s. ISBN 80-7220-1670. 94 CEJNKOVÁ, Dana; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; SULITKOVÁ, Ludmila. K problematice počátku města Brna. Československý časopis historický. 1984. 32 s.

57

Bouřlivý rozvoj města od 80. let 19. století do roku 1918 vedl k celkovému výraznému rozšíření plochy souvislé brněnské aglomerace. Přestoţe do 1. světové války začaly vnější brněnské čtvrti nabývat v nových částech velmi příznivého a místy i velkoměstského charakteru, starší zástavba průmyslových čtvrtí nezaznamenaly prakticky ţádnou regulaci a charakterizovala je i nadále dosavadní ţivelná zástavba a výrazně periferní ráz. Jiţ roku 1848 patřilo Brno se svými 15000 dělníky k městům s největší koncentrací proletariátu na Moravě a ve Slezsku. Rozmach zaznamenal i potravinářský průmysl. Kolem roku 1845 pracovalo v nejbliţším okolí 14 cukrovarů, 2 pivovary, sladovna a několik podniků na výrobu lihovin. Chemický průmysl zastupovaly menší podniky na výrobu octa, mýdla a běţných chemikálií. Roku 1859 byl vydán nový ţivnostenský řád, který zrušil staré cechy. Roku 1869 mělo Brno s předměstími 73 771 obyvatel. V průmyslu a obchodu bylo zaměstnáno 24 728 lidí. Z národnostního hlediska byla nejméně polovina obyvatel česká, třebaţe město mělo navenek německý charakter. Ţeleznice ovlivnila zejména jiţní a jihovýchodní sektor Brna. Původní nádraţí ve městě svými omezenými moţnostmi rozvoje nemohlo kapacitní potřeby ţelezniční potřeby pokrýt. Roku 1885 byla otevřena trať Brno-Tišnov. V letech 1894-1897 byla provedena rozsáhlá přestavba brněnského uzlu. Prudký rozvoj Brna ve 2. polovině 19. století vedl k vybudování první koněspřeţné pouliční dráhy v českých zemích, trvala do roku 1881, kdy byla definitivně zrušena. Parní tramvaj zahájila ve Vídni provoz roku 1883 a jiţ v následujícím roce 1884 byla zavedena v Brně. Spojení předměstí a města tramvajovou dopravou se městská rada bránila, neboť nechtěla toto připojení připustit, ve městě by tak stoupl podíl českého obyvatelstva. Změny, vesměs negativní, postihly ve 2. polovině 19. století vodní toky na území Brna. Jiţ roku 1835 byl napřímen tok Svratky. V letech 1847-1851 byla takřka lineárně napřímena Svitava od Zábrdovic. Kanalizace existovala do poloviny 19. století jen ve vnitřním městě. Teprve po vybudování vodovodu roku 1872, kdy výrazně stoupl objem vody, bylo nutno řešit

58

rozšíření kanalizační sítě. Veřejné osvětlení bylo jiţ od poloviny 19. století orientováno na vyuţití plynu. Plynárna byla postavena v letech 1846-1848 na Radlase, vyrobený plyn se odváděl do plynojemů. Brno má primát v pouţití elektrického osvětlení, od roku 1882 mělo ţárovkové osvětlení městské divadlo.95

5.12 Období 1. republiky Geomorfologie terénu a dostupnost stavebních materiálů byla důleţitým faktorem formování a vývoje Brna od nejstarší doby aţ po barokní etapu. Stavební rozvoj v celé oblasti Velkého Brna se však odehrával mnoho století na víceméně stabilní ploše. Výrazné rysy dostala v poslední třetině 19. století, kdyţ začal rozvoj výstavby novodobých městských čtvrtí a průmyslových zón. Tehdy zformované urbanistické tendence pak zesílily s novou etapou plošné expanze města za 1. republiky a znovu v období výstavby socialistických panelových sídlišť v 60.-80. letech 20. století. Urbanistický vývoj Velkého Brna byl limitován utvářením a členitostí terénu, která je na území města někdy překvapivě velká. Brno, které bylo dosud přes statut hlavního města Moravy chápáno spíše jako provinční a dělnické předměstí Vídně, se vznikem Československé republiky naráz ocitlo i ve zcela nových geografických souvislostech. Pro nové české úřady bylo také potřeba postavit mnoţství nových budov a podobné úkoly leţely v oblasti českého školství i další občanské vybavenosti. Díky nebývale angaţovanému postoji brněnské radnice se některé z dobově progresivně urbanistických trendů dočkaly omezené realizace Šlo zejména o sídlištní areály levného bydlení, jejichţ urbanistickou podstatou se stalo rozbití tradičního uzavřeného bloku. Během několika let se přes absenci silnější české architektonické tradice mladí brněnští architekti zcela vymanili ze závislosti na Vídni i jiných oblastech a v návaznosti na nejprogresivnější dobové evropské tendence vytvořili fenomén brněnského funkcionalismu, který nalezl ve městě široké uplatnění a zajistil Brnu jednoznačně vedoucí místo ve vývoji československé meziválečné architektury.96 95


59

Koncepčnímu řešení urbanistického vývoje města byla věnována značná pozornost. Po vzoru Prahy se rozpočtový a dopravní výbor parlamentu usnesl, ţe je nutno aby zde bylo postupováno na jednotném stavebním rozvoji. Se zřetelem na potřeby hospodářské, umělecké i zdravotní je třeba zřídit státní regulační komisi pro opatření přehledného plánu regulačního a zastavovacího. Ve 20. letech, kdy začala překotná výstavba rodinných domků, vyvolaná bytovou krizí a podporovaná zákonem o stavebním ruchu, řešil poradní sbor na pravidelných zasedáních kaţdý měsíc mnoţství dílčích regulací podle okamţité potřeby. Terénní překáţky, vodní toky a ţelezniční tratě rozdělily území Brna na 7 základních uzavřených oblastí z hlediska pozemní dopravy. Oblasti se rozkládají radiálně kolem vnitřního města a mezi sebou jsou spojeny obvykle jen jedinou komunikací. Síť tramvajových linek byla v největší části vybudována do roku 1914.97 V polovině 20. let byla nicméně stávající situace tramvajové dopravy povaţována za neúnosnou jak z hlediska kolejové sítě, tak vozového parku. Stranou pozornosti nezůstala ani autobusová doprava, jednak meziměstská, jednak vnitroměstská. Od roku 1930 v Brně tramvajovou síť doplňovala autobusová doprava, vesměs od konečných stanic tramvají. V Brně bylo s ohledem na dopravní význam města leţícího uprostřed Československé republiky jiţ roku 1926 zřízeno civilní a vojenské letiště mezi Černovicemi a Slatinou. K roku 1926 mělo Brno zkanalizovánu plochu 1 095 ha, coţ byla méně neţ desetina celkové výměry města. Odpadní vody se sváděly z celého města bez čištění do Ponávky, Svitavy a Svratky, je nezbytné provést po stranách Svratky a Svitavy sběrné stoky, které splašky odvedou do centrální čističky pod Brnem. Přelidnění některých okrsků vnitřního města nevyhovuje hygienickým a komunikačním poţadavkům. Neorganický růst předměstí, vznik velkých průmyslových závodů a obchodních podniků, vyvolaly četné hygienické závady i architektonické, estetické a komunikační. Předměstí mimoto do roku 1918 tvořila národnostně, osvětově, sociálně, stavebně i zdravotnicky odlišné satelity od vnitřního města. Základním hygienickým poţadavkem je proto decentralizace města.98

97


60

V roce 1921 vzniklo ve Velkém Brně 136 novostaveb, roku 1922 jiţ 370, roku 1926 vzrostl počet novostaveb na 627 a od konce tohoto roku stoupal počet ještě rychleji. Pro příštích 50. let se stanoví nejvyšší povolená hustota obyvatel na hektar; ve vnitřním městě 500 obyvatel, v nejhustěji zastavěném pásu předměstí 200 obyvatel a na periferii 100 obyvatel. Třebaţe činţovní zástavba vyniká hospodárností, stále sílí touha obyvatel po rodinném domku a je nutno s ní počítat i v Brně. Bezpodmínečně se musí zachovat pásmo lesů, obklopující Brno ze tří stran. Celkově za období 1. republiky přibylo v Brně kolem 10 000 domů, coţ představovalo zhruba 35 000 nových bytů a tedy nárůst o 70% oproti stavu před 1. světovou válkou.99

5.12.1 Reprezentativní obytné čtvrti a první sídliště Nejreprezentativnější bloková bytová výstavba se rozvinula v dnešní čtvrti Veveří, kde byly určité územní rezervy. Zde byla soustředěna i většina nových reprezentativních budov, vesměs ztvárněných ve výrazném tradicionálním pojetí. Výstavbu rodinných domů po roce 1921 charakterizoval systematický postup. Jiţ v letech 1922 aţ 1923 byla v městské kanceláři vypracována řada návrhů na městský rodinný dům. Město tak bránilo chaotickému růstu dalších „esteticky i řemeslně nehodnotných staveb“. Postoj města měl důleţitou roli pro kvalitu brněnského urbanismu a architektury v celém období 1. republiky. Vedle rodinných domků se v návaznosti na vývoj 19. století rozvíjela i stavba vil. Brněnským fenoménem se stala funkcionalistická vilová výstavba, jejímţ předobrazem se stala kolonie Nový dům v Ţabovřeskách. Za 1. republiky konečně v Brně došlo k výraznému rozšíření počtu školních budov, zejména českých škol. Roku 1918 bylo v Brně pod obecní správou 44 mateřských, 33 obecných a 13 měšťanských německých škol a jen 10 obecných škol českých. České byly i mateřské školy v počtu 21, vydrţované ze soukromých prostředků. Vývoj školních zařízení pak pokračoval přibliţně do roku 1925, kdy bylo v celém Brně 104 českých škol.100

99


61

5.13 Brněnské centrum První realizací oproštěnou od historizujících a secesních reminiscencí byl nejen v rámci centra, ale i celého města tzv. Bílý dům, jehoţ projekt vznikl jiţ v roce 1921. Vedle novostaveb jsou v období 1. republiky důleţité i 2 rekonstrukce; velmi zdařilá rekonstrukce Nové radnice a Schwarzova domu.101 Zcela specifickým urbanistickým celkem se stalo brněnské výstaviště v nivě Svratky jiţně od Hlinek. Přípravné práce na vybudování výstaviště však odsunula první světová válka a mohly být obnoveny aţ po jejím skončení. Zřízení výstaviště se dostalo i vládní podpory. Výstaviště patřilo ve své původní podobě k největším a nejvýznamnějším dílům funkcionalismu v Československu. Bydlení v Brně však i za 1. republiky mělo také svou stinnou stránku, kterou představovaly nouzové dělnické kolonie. Některé kolonie se stabilnější zástavbou se zachovaly a jsou obývány dodnes. Nejběţnější urbanistickou formou rozšiřování souvislé brněnské zástavby na předměstích byly víceméně pravidelné bloky obestavěné patrovými rodinnými domky. Některá brněnská předměstí a vsi zůstaly od kompaktní aglomerace nadále odděleny. Rovněţ v nich přibývaly nové bloky rodinných domů. Dotvořena byla zástavba Nového Lískovce, v absolutních číslech byl bezkonkurenční růst městečka Líšně. V důsledku stavby Brněnské přehrady v letech 1936-1940 byla zbořena vesnice Kníničky dole v údolí a od roku 1937 začalo osídlování nově zaloţené stejnojmenné vesnice ve vyvýšené poloze.102 Nejvyšší instancí politické správy bylo i nadále ministerstvo vnitra. Jeho organizace se několikrát měnila zejména v důsledku neočekávaného rozvoje některých agend, pro něţ bylo nutno zřizovat nová oddělení. Prvnímu ministru Antonínu Švehlovi se hned zpočátku podařilo rozšířit pravomoc ministerstva tím, ţe do jeho resortu bylo převedeno četnictvo z ministerstva národní obrany. V roce 1937 vypadala organizace ministerstva tak, ţe ve zvláštním odboru bylo soustředěno ústřední vedení ministerstva vnitra, generální velitel četnictva a věci státně bezpečnostní sluţby. První odbor byl prezidiální, ve druhém byly věci zákonodárné 101

KOPECKÝ, Martin. Právní postavení obcí: základy obecního práva. 5. vyd. Praha : CODEX Bohemia, 1998. 266 s. ISBN 80-85963-73-6. 102 KOŢÍŠEK, Alois. Zemské hlavní město. Naše města-monografie význačných měst Republiky československé. 1. Emil Šolc Praha-Karlín 1928.

62

a normativní, ve třetím odboru věci administrativní policie, ve čtvrtém obecní záleţitosti, v pátém věci četnické, vojenské na obranu státu, civilní protiletecké ochrany a v šestém odboru náleţel dozor nad výdělečnými spolky.103

5.13.1 Brno v období 2. světové války V českém pohraničí, které bylo odtrţeno od ČSR mnichovským diktátem a připojeno k Německu, byla svěřena veškerá výkonná moc armádě. Její pověřenci pro civilní správu řídili činnost všech existujících správních orgánů. Nejvýznamnějším obdobím ve vývoji sudetské správní organizace je doba od 21. října 1938 do 30. dubna 1939. V této etapě byla učiněna nejdůleţitější zákonná opatření a poloţeny základy pro vybudování celé správní sítě. Ihned po okupaci ČSR dne 15.3.1939 se zmocnil správy města německý vedoucí komisař, který byl jmenován říšským protektorem a od počátku července 1939 byl titulován jako vládní komisař. Později mu byl přiznán titul vrchní starosta a měl k ruce ještě dalšího starostu. Tito dva muţové vládli Brnu zcela neomezeně, neboť obecní zastupitelstvo i městská rada byla ihned rozpuštěna.104 Druhá světová válka, spojená s německou okupací, znamenala ochromení vývoje města. Roku 1941 začala výstavba obchvatné spojovací ţelezniční tratě od Maloměřic do Králova Pole. Město bylo zevně opět výrazně germanizováno, mělo se stát centrem poněmčení Moravy. Během okupace Němci výrazně posílili roli těţkého průmyslu ve městě převedením některých podniků na válečnou výrobu, ale zejména vybudováním továrny na letecké motory mezi Juliánovem a Líšní. Závěr druhé světové války měl pro Brno závaţné negativní důsledky. Po dvou amerických náletech a po sovětském bombardování, které předcházelo osvobození Brna ve dnech 25.-26.4.1945, bylo celkem zničeno 1 300 domů a přes 1 000 domů poškozeno. Zničena nebo

103

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 104 ŠEVČÍK, Antonín. Germanizační činnost brněnských nacistických úřadů v letech 1939-1945. In. Brno v minulosti a dnes 1965. 1.vyd. Brno : Blok, 1965. 26-34 s.

63

poškozena byla asi pětina všech domů ve městě. Sovětská armáda opustila Brno aţ 20.11.1945.105 Uţ 27.4.1945, po osvobození Brna, se sešel ke svému prvnímu jednání Revoluční národní výbor, v jehoţ čele stál předseda a jeho tři náměstci. Kromě toho vzniklo v předměstích i ve vnitřním městě 26 místních národních výborů, jejichţ kompetence však nebyla přesně vymezena. Koncem června roku 1945 byl ustaven Národní výbor zemského hlavního města Brna, rada NV, 36 komisí, předseda a 3 náměstci. Podle prozatímního organizačního řádu statutárních měst dostal k 1.11.1946 celoměstský národní výbor název Ústřední národní výbor zemského hlavního města Brna a místo místních NV bylo od 1.1.1947 zřízeno 10 obvodních rad na území města.

5.14 Poválečná obnova města do současnosti Po skončení II. světové války se tehdejší Revoluční národní výbor v Brně začal uţ v srpnu roku 1945 zabývat názvy ulic. Sestavil komisi odborníků, kteří vypracovali návrh na přejmenování a pojmenování brněnských ulic, jichţ bylo tehdy 1043, aby tak sňali z města nacistický nádech uličních názvů. Dne 25.9.1945 byl návrh komise po menších úpravách schválen a postupně uváděn v ţivot.106 Po tzv. Únorových událostech a přijetí nové ústavy 9.5.1948 došlo k tomu, ţe Brno bylo k 1.1.1949 zbaveno svého statutárního postavení, neboť došlo ke zrušení zemského zřízení ČSR. Po pěti letech došlo k dalším změnám a úpravám, k 1.5.1954 byl změněn název řídícího orgánu města na Městský národní výbor v Brně a obvodní rady na obvodní národní výbory. Od padesátých let se nová výstavba v Brně soustřeďovala stále více na okraj města, do sídlišť, v nichţ tak vznikaly nové ulice a byly pojmenovány podle tehdejší soudobé kulturně politické situace. Úpravami názvů ulic procházely i další obce postupně připojované k Brnu od roku 1960. Dnes uţ má Brno na 1 600 ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství pojmenovaných. Velké změny, které se dotkly více neţ dvou set brněnských ulic, proběhly

105

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 106 VIČAR, Oldřich. Jak vypadaly měšťanské domy v Brně v polovici 14. století. In. Monumentorum tutelaochrana pamiatok 7, 57-82. Roku 1971.

64

v letech 1990-1996 po tzv. sametové revoluci v roce 1989 a v současné době se uţ město soustřeďuje jen na pojmenování nově vznikajících veřejných prostranství.107 Nejcitelnějším důsledkem centralistických totalitních tendencí komunistického reţimu bylo zrušení zemského zřízení a jeho nahrazení systémem tzv. malých krajů. Rozhodování o Brně přešlo z přímé kompetence vlády na krajský národní výbor, takţe Brno pokleslo na úroveň pouhého okresu. Rozvoj Brna byl ostatně neţádoucí i vzhledem k jeho vynikajícím urbanistickým a architektonickým výsledkům za 1. republiky, které – na rozdíl od Ostravska – nedávaly naději, ţe by bylo moţno je předstihnout a vytvořit tak z Brna příklad „socialistického velkoměsta“. Omezení výstavby by nakonec nebylo z dnešního hlediska tak velkým neštěstím, kdyby nebylo provázeno dlouhodobou neúdrţbou stávajícího fondu, která se přirozeně viditelněji projevila aţ po určité době. Zhroucení komunistického reţimu na konci roku 1989 nastolilo diskusi o obecných ústavních problémech, ale hlavně znovu otevřelo otázku česko-slovenských vztahů a nového státoprávního uspořádání. Ústavním zákonem č. 135/1989 Sb. byl z ústavy odstraněn článek o vedoucí úloze KSČ a ustanovení o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Z hlediska obecného ústavního vývoje měla velký význam příprava parlamentních voleb zaloţených na principu pluralismu. Ústavní zákon č. 46/1990 Sb. zavedl tzv. volný mandát, sníţil počet poslanců Sněmovny lidu na 150 a také změnil poslanecký slib. Události 17. listopadu 1989 zahájily převratné změny v samosprávě a správním vývoji celého státu, tudíţ i v Brně. Na plenárním zasedání Národního výboru města Brna 27.2.1990 byla provedena rekonstrukce poslaneckého sboru a v navazujících zasedáních byly uskutečněny odpovídající personální změny ve sloţení ostatních volených orgánů a také na odborech Národního výboru města Brna. Dne 4.9.1990 byl Českou národní radou přijat zákon č. 367 o samosprávě měst a obcí a na jeho základě proběhly v listopadu 1990 komunální volby. V Brně byl Národní výbor města Brna nahrazen Magistrátem města Brna a město rozděleno na 29 městských částí, v nichţ je obsaţeno 48 katastrálních území. Tento systém se nezměnil ani

107

FLODROVÁ, Milena; GALASOVSKÁ, Blaţena; VODIČKA, Jaroslav. Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. 2. doplněné vydání : Brno 1983.

65

komunálními volbami v roce 1994 a je zatím posledním správním modelem řízení města Brna.108

6. Státní správa a samospráva města Brna Brno vţdy charakterizovala nejkomplikovanější územní a administrativní struktura ze všech velkých měst v českých zemích. Období let 1947-1979 je v Brně z administrativního hlediska charakteristické neustálými změnami správního členění města. Vedle městských obvodů vznikaly v okrajovějších částech Brna i „městské části“, spravované místní administrativou. Postupně se střídaly vlny koncentrace i dekoncentrace. Reforma z let 1966-1972 bohuţel nebyla konečná. Nebrala totiţ příliš ve všech detailech ohled na administrativní členění města do městských obvodů. Jestliţe roku 1972 v Brně existovalo 5 městských obvodů a 11 městských částí, během let 1972-1976 byly všechny městské části zrušeny a staly se součástí pěti obvodů. Tím byla dokončena centralizace správy města, neboť zanikly všechny místní národní výbory. Hned roku 1990 bylo celé území Statutárního města Brna v rámci decentralizace rozděleno na 29 samosprávných městských částí.109

6.1 Veřejná správa, její dělení Veřejná správa nemá ústavní ani zákonnou definici. Ţádný právní předpis se jí souhrnně nezabývá. Je charakteristická tím, ţe je vykonávána na základě zákonů a k jejich provedení. Je to projev výkonné moci ve státě.Veřejná správa se obecně dělí na dva subsystémy, a to státní správu a samosprávu. Státní správa je součástí veřejné správy. Samospráva-VS uskutečňovaná obcemi, krajem a hl. městem, které je obcí i krajem. Ústava jim zaručuje právo na samosprávu. Územní samospráva-samostatná působnost se přibliţuje soukromé správě, je zaměřena na vlastní záleţitosti. Výkon st. správy jim lze svěřit jen tehdy, stanoví-li tak zákon. Tak 108

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 8086223-11-6. 109 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. vydavatelství NLN, s.r.o.. 2007. 570 s. ISBN 978-80-7106-906-5.

66

hovoříme o přenesené působnosti obcí a krajů. Tu vykonává v základním rozsahu kaţdá obec, v rozsahu svěřeném pov. OÚ, v rozsahu svěřeném OÚ obce s rozšířenou působností. Státní správa vţdy vykonává činnost VS - má vyjadřovat zájmy celospolečenské, které se projeví na úrovni celého státu. Samospráva se musí dít na základě zákona - stát určuje rozsah výkonu samosprávy. Vykonává státní dozor. Územní samospráva - se státní správou ji spojuje to, ţe i ob. či kr. záleţitosti náleţejí do teritoria veřejné správy. Základní principy ÚS stanoví ústava, ta zaručuje obcím i krajům právo na samosprávu, (samostatná působnost obce dle zákona o obcích,110 spravovat své záleţitosti v rozsahu vymezeném ústavou a zákony. Při výkonu samostatné působnosti jsou obce a kraje na stejné úrovni, při výkonu přenesené působnosti jsou krajské orgány vůči obcím hlavně v úloze odvolacích orgánů. Samospráva se pak dělí na: a) samosprávu územní – obce, kraje b) samosprávu zájmovou – komory, nadace aj. Státní správa se dělí na: a) ústřední – vykonávána ministerstvy,správními úřady b) územní – vykonávána územními správními úřady, úřady práce, veterinární správy aj. Dále se dělí státní správa na: a) přímou – vykonávána přímo orgány státu b) nepřímou – vykonávanou obecními a krajskými úřady111

6.2 Orgány Brna Jak státní správu, tak samosprávu vykonávají správní orgány na základě zákona a jsou při tom vázány celým právním řádem. Zatímco výkon samosprávy je vázán jen právními předpisy, pro výkon státní správy jsou závazné i tzv. interní předpisy. Státní orgány (vláda, ministerstva, územní správní úřady) nejsou hierarchicky nadřízeny orgánům samosprávy, v zákonem 110

Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000. VEDRAL, Jiří. Obecné principy organizace a činnosti veřejné správy, vydavatelství Institut pro místní správu Praha, 2006. 95 s. ISBN 80-86976-06-8. 111

67

stanovených případech a zákonem stanoveným způsobem nad nimi mohou vykonávat pouze správní dozor. Ani orgány krajů nejsou při výkonu samostatné působnosti nadřízeny orgánům obcí, jak zastupitelstva obcí, tak zastupitelstva krajů jsou volena v přímých volbách. Samospráva můţe být vykonávána jak ve formě vrchnostenské tak nevrchnostenské a to samé platí i pro státní správu. Vykonává-li obec samostatnou působnost, tak při vydávání OZV jakoţto právních předpisů, které jednostranně stanoví povinnosti a omezení jde o výkon vrchnostenské veřejné správy, tedy veřejné správy, která má výkon veřejné moci.112 Zastupitelstvo města Brna je nejvyšším orgánem samosprávy města. Zastupitelstvu je vyhrazeno kromě jiného schvalovat program rozvoje města, rozpočet města a obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti. Volí z řad svých členů primátora, jeho náměstky a další členy Rady města Brna, stanovuje počet dlouhodobě uvolněných členů zastupitelstva, zřizuje a zrušuje výbory a volí jejich předsedy a další členy a vykonává další činnosti dle zákona o obcích.(128/2000 Sb.).113 Zastupitelstvo je také oprávněno udělovat čestné občanství města a ceny města Brna. Zasedání zastupitelstva jsou veřejná, jednání se řídí jednacím řádem. Rada města Brna je výkonným orgánem města Brna v oblasti samostatné působnosti, má 11 členů, je tvořena primátorem, jeho náměstky a dalšími radními. V oblasti přenesené působnosti přísluší radě rozhodovat jen stanoví-li tak zákon. Vydává nařízení města, zabezpečuje hospodaření města podle schváleného rozpočtu a má právo schvalovat některá rozpočtová opatření. Řídí činnost komisí a Magistrátu města Brna v oblasti samostatné působnosti a ukládá jim úkoly. Jmenuje a odvolává vedoucí odborů Magistrátu města Brna. Při výkonu samostatné působnosti odpovídá rada města Brna Zastupitelstvu města Brna. Statut komisí Rady města Brna stanovuje základní okruh jejich působnosti, upravuje zásady členství v komisích, organizační zajištění jejich jednání a způsob usnášení. Statut komisí Rady města Brna je zpracován v souladu se zákonem o obcích,114 v platném znění, jehoţ ustanovení v potřebné míře konkretizuje na podmínky Brna. Komise jsou iniciativními a poradními orgány Rady města Brna, která je zřizuje, kontroluje a řídí jejich činnost. Komise jsou téţ výkonným orgánem, jestliţe jim byl primátorem města Brna svěřen výkon přenesené působnosti města. Jsou ze své činnosti odpovědny radě města Brna. Ve věcech

112

VEDRAL, Jiří. Obecné principy organizace a činnosti veřejné správy, vydavatelství Institut pro místní správu Praha, 2006. 95 s. ISBN 80-86976-06-8. 113 Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000. 114 Zákon č. 128/2000 Sb o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000.

68

přenesené působnosti, na svěřeném úseku, jsou podřízeny primátorovi města Brna. Maximální počet členů komise je 15. Jejího předsedu a místopředsedu volí a odvolává Rada, je tvořena nadpoloviční většinou členů Zastupitelstva města Brna.115 Členové komise jsou povinni účastnit se jejích schůzí a plnit úkoly, a mají právo podílet se aktivně na činnostech komise a vznášet dotazy, připomínky a uplatňovat svá stanoviska. V zájmu úspěšného plnění úkolů společných městu a městským částem komise spolupracují jak vzájemně, tak popřípadě i s příslušnými komisemi rad městských částí či Sněmu starostů. Vyţaduje-li to zájem věci, mohou konat společné schůze a podávat Radě města Brna společné návrhy, zprávy, stanoviska atd. Město Brno jako hospodářské a kulturní, právní a správní středisko, které zasahuje výrazně do vývoje celého státu, je mu věnováno nemálo badatelské pozornosti, která je uloţena v kniţních pracích a časopisech, zabývajících se různými aspekty působení Brna v systému českého městského práva, podílu města na hospodaření a ţivotě v městečkách a vsích v široké oblasti.116

115


69

Závěr práce Předloţená práce se pokusila popsat historický vývoj realizace správních činností v oblasti veřejné správy a samosprávy v Brně. Byly samostatně posuzovány jednotlivé historické etapy vývoje. Úvodní část popisuje základní pojem obec v ČR a její vznik, který je vymezen zákonným předpisem. Nová obec můţe vzniknout dvěma způsoby a to oddělením, nebo opačný proces sloučením. Tyto procesy musí splňovat zákonné podmínky, jako např. katastrální území či počet obyvatel. Druhá část práce je zaměřena na rozdělení obcí a jejich typy, kterých je na území ČR několik. Po tomto výčtu se dostáváme k jednotlivým působnostem obcí, která je stanovena tím, co obce vykonávají ve své působnosti, přičemţ některé obce vykonávají správu i pro území širšího správního obvodu. Nahlíţíme zde do samostatné působnosti obce, do přenesené působnosti obce a také do rozšířené působnosti obce. Ve třetí části se zabýváme orgány obce. Orgánem obce je zastupitelstvo obce a rada obce. Navenek je obec zastupována starostou obce. U měst jsou to orgány nazývající se zastupitelstvo města a rada města, v čele statutárních měst stojí primátor. Je zde popsáno vydávání obecně závazných vyhlášek, nařízení směrnic jednotlivými orgány obce a města. Čtvrtou částí se dotýkáme zániku obcí Kníničky a Líšeň. Obec Kníničky, která leţí v současnosti na dně stejnojmenného jezera, vznikla původně uprostřed pahorkatiny jiţního okraje Drahanské vysočiny. Původně patřila k panství hradu Veveří, přes spoustu historických událostí, které jsou zde popsány se dostaneme k třicetileté válce, která způsobila mnoho změn v počtu obyvatel, v jejich sloţení i vztahu k vrchnostem, i v samotném vrchnostenském hospodářství. Dostaneme se k zákonu o obecním zřízení a s tím spjatý vývoj obecní samosprávy. Po několikerých povodních v obci Kníničky dalo město Brno podnět k jejich zatopení a vzniku přehrady. Město Brno mělo zájem hlavně o odběr uţitkové vody z jiţ zmíněného přehradního jezera. Situace nově zbudované obce Kníničky se změnila roku 1960 připojením k městu Brnu a vznikla tak nová městská část patřící mezi nejmenší. Oproti tomu městys Líšeň, první zmínka pochází z roku 1306, prošel bohatým historickým vývojem kdy byl vlastnictvím několika významných rodů. Po procházce touto historií se 70

dostaneme aţ do 20. století, kdy se Líšeň vyvíjela jako zemědělské městečko, které těţilo z blízkosti Brna. Roku 1937 sama obec projevila zájem o připojení k Brnu, coţ se ale realizovalo aţ v roce 1944, kdy byla Líšeň centrem válečné výroby a to továrnou na letecké motory. Pátá část této práce byla pro mě velmi zajímavou a proto bych ji chtěla malinko pozvednout nad jiné části. Pojednává o vzniku města Brna – metropole jiţní Moravy. Brno se vyvinulo ve strategicky významném prostoru dolnomoravských rovin. Jméno Brno je poprvé doloţeno roku 1091, v různých podobách. Staré Brno se v neznámé době stalo burgem při hradě bez vlastního právního zřízení. Vyvrcholením právního přerodu Brna v královské město se stalo rozsáhlé městské privilegium Václava I. Královskou moc zastupoval v období formování města prokurátor krále. Roku 1348 proběhla reforma soudnictví a r. 1349 byla svěřena správa Moravy s titulem markraběte Janovi Jindřichovi bratru Karla IV. Postupně v okolí Brna vznikala brněnská předměstí jakási předměstská zóna. Za vlády císařovny Marie Terezie byl vydán první seznam ulic a domů v Brně. Z hlediska vývoje a sbliţování právních poměrů města a předměstí je důleţitý rok 1729, kdy byl reskriptem císaře Karla VI. zmenšen počet hrdelních soudů na Moravě a Brnu byl přiřknut hrdelní soud také nad nemagistrátními předměstími. Cizím vrchnostem v jejich brněnských předměstích zbyla jen nepatrná moc v oboru správním a soudním, pokud nespadala do pravomoci magistrátu a brněnského policejního ředitelství. Zrušením poddanství v roce 1848 ztratil své opodstatnění starý správní systém, kdy veřejnou správu vykonávaly v první instanci patrimoniální úřady nebo magistráty. Základy nové organizace veřejné správy byly schváleny císařským nařízením r. 1849 a základní územní jednotkou se staly tzv. politické okresy. Po roce 1900 bylo nejvyšší instancí politické správy ministerstvo vnitra. Jeho organizace se několikrát měnila v důsledku rozvoje některých agend, pro něţ bylo nutno zřizovat nová oddělení. Vývoj obecní samosprávy ve 30. letech reagoval na měnící se vnitropolitické poměry a stupňující se tlak Německa vůči ČSR. Po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava byli v obcích sesazeni starostové a na jejich místa byli jmenováni komisaři. Po roce 1945 vznikají národní výbory. Po únorových událostech a přijetí nové ústavy 9.5.1948 došlo k tomu, ţe Brno bylo k 1.1.1949 zbaveno svého statutárního postavení.

71

Události 17. listopadu 1989 zahájily převratné změny v samosprávě a správním vývoji celého státu, tudíţ i v Brně. V Brně byl Národní výbor města Brna nahrazen Magistrátem města Brna a město rozděleno na 29 městských částí, v nichţ je obsaţeno 48 katastrálních území. Tento systém se nezměnil ani komunálními volbami v roce 1994 a je zatím posledním správním modelem řízení města Brna. V šesté části jsem se pokusila popsat státní správu a samosprávu města Brna. Toto město vţdy charakterizovalo komplikovanou územní a administrativní strukturu. Postupně se zde střídaly vlny koncentrace a dekoncentrace. Pojem veřejná správa není zákonná definice a nezabývá se jí ţádný právní předpis. Je to projev výkonné moci ve státě. Dělí se na státní správu a samosprávu. Samospráva se musí dít na základě zákona a stát určuje její rozsah výkonu a zároveň vykonává státní dozor. Zastupitelstvo města Brna je nejvyšším orgánem samosprávy města. Volí z řad svých členů primátora, jeho náměstky a další členy Rady města Brna. Město Brno jako hospodářské a kulturní, právní a správní středisko, které zasahuje výrazně do vývoje celého státu, je mu věnováno nemálo badatelské pozornosti. V závěru práce jsem chtěla poskytnout ucelený náhled na velmi sloţitou problematiku vzniku a zániku obcí v oblasti veřejné správy, konkrétně se jednalo o statutární město Brno a obce Kníničky a Líšeň. V práci jsem chtěla také srovnat mezi jmenovanými obcemi a Brnem fungování státní správy a samosprávy, před jejich zrušením. Jaká byla agenda, co se vše vyřizovalo a kolik toho bylo. Bohuţel se mi nepodařilo sehnat tyto údaje z důvodu nevedení těchto údajů ani v samotných obcích ani na statistickém úřadu. Po roce 1948 se československá statistika (zejména v ekonomické oblasti) zaměřovala zejména na úkoly národohospodářské evidence a kontrolu plnění plánu. Po pádu komunistického reţimu v roce 1989 se obnovily předpoklady pro budování objektivní, nestranné a nestranické státní statistické sluţby. K 1. 1. 1993 se vznikem ČR převzal ČSÚ všechny kompetence národního statistického úřadu. Jeho úkoly a postavení, stejně jako zásady a úkoly fungování státní statistické sluţby v ČR, upravil zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické sluţbě, který byl novelizován k 1. 1. 2001, ve znění pozdějších předpisů. V archívu statutárního města Brna nebylo moţné se k těmto informacím dobrat, protoţe v tak velkém mnoţství archiválií nemohlo být zaručeno, ţe by se jakékoli vhodné informace

72

k danému tématu nalézaly. Nevede se zde seznam informací které jsou obsahem uloţených spisů. Z toho důvodu jsem zůstala u komplexního náhledu vývoje státní správy a samosprávy. Český statistický úřad není nadřízeným orgánem obecních ani jiných úřadů veřejné správy a neeviduje jejich agendy ani nesleduje jejich organizační strukturu. Český statistický úřad získává od orgánů veřejné správy, které mají zpravodajskou povinnost – např. obce jako právnické osoby, různé údaje v rámci rozličných statistických zjišťování – podobně jako od běţných ekonomických subjektů. Pro účely statistik práce např. vykazují počty zaměstnanců, vyplacené mzdy, pro účely energetických statistik mohou vykazovat svou spotřebu energie, nakládání s odpady apod. Tyto údaje jsou poté ovšem zpracovány a agregovaně publikovány jako data o celém odvětví veřejné správy, popř. jsou součástí celkových statistik za ČR či jiné územní celky. Rozhodně se nejedná o "evidenci" jednotlivých úřadů. V některých případech úřady zasílají údaje, které se dotýkají jejich agendy, ale ČSÚ je uţívá pro své statistiky – např. pro demografii zasílají matriky hlášení o narozených, pro statistiky stavebnictví dostává od stavebních úřadů výkazy o počtech stavebních povolení – stále se tak nejedná o "sledování" činnosti či fungování úřadů. Kolo dějin se otáčí se svojí pravidelností a občas se pootočí do polohy, která není při vzpomínce aţ tak příjemná. Tak, jako se nesluší vytrhávat stránky z kníţky, není vhodné přeskakovat dílčí etapy naší historie. A je-li pro nás některé období jiţ minulostí, můţe to být i příznivé zjištění.

73

Seznam pramenů a literatury Bibliografie 1.

FLODROVÁ, Milena; GALASOVSKÁ, Blaţena; VODIČKA, Jaroslav. Seznam ulic města Brna s vývojem jejich pojmenování. 2. doplněné vydání : Brno 1983.

2.

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. vydavatelství NLN, s.r.o.. 2007. 570 s. ISBN 978-80-7106-906-5.

3.

HOFFMANN, František. České město ve středověku. Praha 1992. ISBN 80-7038-0152.

4.

KOPECKÝ, Martin. Právní postavení obcí: základy obecního práva. 5. vyd. Praha : CODEX Bohemia, 1998. 266 s. ISBN 80-85963-73-6.

5.

KOŢÍŠEK, Alois. Zemské hlavní město. Naše města-monografie význačných měst Republiky československé. 1. Emil Šolc Praha-Karlín 1928.

6.

KUČA, Karel. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vydavatelství Baset : 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6.

7.

MAREK, Josef. Společenská struktura moravských královských měst v 15. a 16. století, Praha 1965.

8.

MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Celkový vývoj osídlení brněnské oblasti do vzniku institucionálního města. In: Brno v minulosti a dnes XI. (problémy a perspektivy dalšího výzkumu). 1.vyd. Brno : AMB, 1993. 15-22 s. ISBN 80-85048-34-5.

9.

PROCHÁZKA, Rudolf. Zrod středověkého města na příkladu Brna ( k otázce odrazu společenské změny v archeologických pramenech). In. Medievala Arhaeologica Bohemica 2. Archeologický ústav Praha 2000.

10.

SIROVÁTKA, Oldřich; a kol.. Město pod Špilberkem, vydavatelství SNIP&Co, 1993. 242 s. ISBN 1081-021-1993.

11.

SVOBODA, Karel; GROSPIČ, Jiří; VEDRAL, Josef. Územní samospráva a státní správa. 1 vyd. Eurounion. Praha 2000. 353 s. ISBN 80-85858-90-8.

12.

UZEL, Karel. a spol., Okolí Brna Moravský kras, vydavatelství Olympia Praha, 1991. 343 s. ISBN 27-014-91.

74

13.

VÁLKA, Zbyněk. BRNO pod hákovým křížem, vydavatelství Votobia, s.r.o.. 2004. 156 s. ISBN 80-7220-167-0.

14.

VEDRAL, Jiří. Obecné principy organizace a činnosti veřejné správy, vydavatelství Institut pro místní správu Praha, 2006. 95 s. ISBN 80-86976-06-8.

15.

VIČAR, Oldřich. Místopis Brna v polovici 14. století. Prostor uvnitř hradeb: Brno od minulosti k dnešku 7/1965. Předměstí: Brno od minulosti k dnešku 8/1966, Brno 1966. ISBN 80-85048-55-8.

16.

VIČAR, Oldřich. Jak vypadaly měšťanské domy v Brně v polovici 14. století. In. Monumentorum tutela-ochrana pamiatok 7, 57-82. Roku 1971.

17.

VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky: historie a současnost, 1. vyd. Praha 2003. ISBN 80-7178-718-3.

18.

ZAJÍČKOVÁ, Leona. Historický vývoj veřejné správy v Lanžhotě: absolvenská práce. Vydavatelství Tisk Brno. Moravské náměstí, 2008. 67 s.

19.


Části tištěných monografií 20.

CEJNKOVÁ, Dana; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; SULITKOVÁ, Ludmila. K problematice počátku města Brna. Československý časopis historický. 1984. 32 s.

21.

DVOŘÁK, Jiří. Stanovisko geologa k nejstarší etapě stavby kostela sv. Petra a Pavla v Brně. . In. Univerzitní noviny 3,19,20. 1996. 20 s.

22.

JORDÁNKOVÁ, Hana; SULITKOVÁ, Ludmila. Zásobování Brna vodou ve středověku (k 900. výročí první zmínky o Brně). Vlastivědný věstník moravský 43. Brno 1991. 304-316 s.

23.

MATĚJEK, František. Lánové rejstříky Brněnského kraje z let 1672-1675. Okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, Okresní archiv Brno-venkov, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Brno 1982.

24.

PACHTA, Vít. Minimum z demografie a demografické statistiky, OLOMOUC 20032004-2006. 62 s.

25.

PACHTA, Vít. Řízení měst a obcí, OLOMOUC 2003-2007. 68 s.

75

26.

SYROVÝ, Jiří; SYROVÁ, Zuzana. Líšeň, Řečkovice, Brněnské Ivanovice-Tuřany, Slatina – Urbanistická studie s regulačními prvky, Brno 1993.

27.

ŠEVČÍK, Antonín. Germanizační činnost brněnských nacistických úřadů v letech 1939-1945. In. Brno v minulosti a dnes 1965. 1.vyd. Brno : Blok, 1965. 26-34 s.

28.

VODIČKA, Jaroslav. Přehled vývoje farních a matričních obvodů v Brně. In. Brno v minulosti a dnes 1965. 195-213 s.

Bibliografický odkaz na konferenci prezentovanou na WWW 29.

BRNO, Www.prygl.net-kninicky [online]. [cit. 2009-06-23]. Www.prygl.net-kninicky. Dostupné z WWW: <www.prygl.net>.

Bibliografický odkaz na konferenci 30.

MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. K vývoji osídlení v brněnské oblasti od doby stěhování národů k nejstarším dějinám Brna do vydání tzv. zakládacího privilegia v roce 1243. Nejstarší dějiny Bratislavy. Referáty ze sympózia 28.-30. října 1986, Bratislava.

Zákony 31.


32.

Zákon č. 131/2000 Sb o hlavním městě Praze, ze dne 13 dubna 2000.

76

Přílohy Příloha č. 1 Vybranéukazatelezasprávní obvodBrnovletech2000- 2008 UKAZATEL

2000

2001

2002

Brno 2004

2005 2006 2007 2008 POZEMKY Výměravha(k31. 12.) 23018 23018 23020 23020 23033 23022 23019 23019 23019 podíl zemědělsképůdy(%) 35,7 35,5 35,3 35,2 35,0 34,8 34,7 34,5 34,3 podíl lesníchpozemků(%) 27,6 27,6 27,7 27,7 27,7 27,7 27,7 27,7 27,7 podíl zastavěnýchploch(%) 9,2 9,2 9,3 9,2 9,1 9,1 9,1 9,1 9,1 1659,0 1621,7 1609,5 1605,4 1596,5 1593,1 1592,9 1601,0 1610,0 Hustotazalidnění (osoby/km2) OBYVATELSTVO Počet obyvatel (k31. 12.) 381862 373272 370505 369559 367729 366757 366680 368533 370592 Živěnarození 3135 3240 3427 3367 3603 3906 4056 4209 4490 ztohoživěnarození mimomanželství (%) 21,5 24,1 22,8 27,2 28,8 28,5 29,2 31,2 33,0 Zemřelí celkem 4142 3963 4083 4117 3986 4010 3833 4091 3816 podíl zemřelýchnanovotvary(%) 25,8 25,9 25,6 25,6 24,8 25,3 26,5 24,3 25,9 podíl zemřelýchnanemoci oběhovésoustavy(%) 55,0 55,2 56,0 54,8 54,9 49,1 47,6 52,4 51,2 podíl zemřelýchnanemoci dýchací soustavy(%) 4,4 4,7 4,2 5,0 4,1 8,6 9,2 7,0 6,6 Přirozenýpřírůstekobyvatel (narození -zemřelí) -1007 -723 -656 -750 -383 -104 223 118 674 Přistěhovalí 3236 3180 5690 6988 6416 6115 6943 10540 9476 Vystěhovalí 3936 5931 7801 7184 7863 6983 7243 8805 8091 Přírůstekobyvatel stěhováním(přistěhovalí -vystěhovalí) -700 -2751 -2111 -196 -1447 -868 -300 1735 1385 Celkovýpřírůstek(úbytek)obyvatel -1707 -3474 -2767 -946 -1830 -972 -77 1853 2059 Sňatky 2191 2059 2073 2022 2150 2146 2149 2314 2098 Rozvody 1153 1284 1263 1214 1338 1307 1027 1449 1231 Potraty 1578 1507 1483 1458 1486 1345 1401 1463 1300 Průměrnývěkmužů(roky) 38,4 38,7 39,0 39,2 39,4 39,7 39,9 39,9 40,0 Průměrnývěkžen(roky) 42,0 42,4 42,6 42,8 43,1 43,3 43,5 43,6 43,7 Podíl obyvatel vevěku65avícelet (%) 15,5 15,7 15,8 15,9 16,0 16,2 16,5 16,7 17,1 Indexstáří (počet osobvevěku65avícelet na100dětí vevěku0-14let) 107,2 111,6 114,1 117,3 120,2 123,5 127,8 131,0 134,7 NEZAMĚSTNANOST(k31. 12. dleMPSV) Evidovaní uchazeči ozaměstnání 16141 16934 19892 21153 20890 19773 17078 13249 12641 zpočtuuchazečůdosažitelní (%) 94,1 94,0 93,6 94,7 . . . . . zpočtuuchazečůobčanésezdravotnímpostižením(%) 11,5 11,3 11,8 12,6 13,2 14,5 16,8 16,4 . zpočtuuchazečůabsolventi (%) 8,9 8,8 8,0 7,0 5,6 5,1 4,4 3,9 . zpočtuuchazečůosobysdélkouevidencenad12měsíců(%) 38,5 39,8 45,4 46,2 48,5 47,0 43,9 35,1 . Volnápracovní místa . 1421 782 816 1099 2696 2306 6378 3012 Počet dosažitelnýchuchazečůna1volnépracovní místo 6,9 7,0 1,9 4,0 . . . . . 8,30 8,71 10,23 10,88 10,74 10,17 8,78 6,81 6,50 Míranezaměstnanosti (%)-zuchazečůcelkem1) 9,57 8,26 6,38 6,16 . . . . . Míranezaměstnanosti (%)-zdosažitelnýchuchazečů1) EKONOMICKÉSUBJEKTYSESÍDLEMNAÚZEMÍSPRÁVNÍHOOBVODU(k31. 12.) Ekonomickésubjektycelkem(podleRegistruek. subjektů) 91770 97587 100343 107065 107109 108303 110228 112785 115849 fyzickéosoby 69438 73999 75951 80344 79320 78857 79270 80045 80799 774 782 785 819 821 824 813 827 820 ztohosamostatněhospodařící rolníci2) právnickéosoby 22332 23588 24392 26721 27789 29446 30958 32740 35050 ztohoobchodní společnosti 16305 17126 17449 18384 19023 19815 20875 22094 23565 Podíl ekonomickýchsubjektůpodlevybranýchodvětví ek. činnosti (%) zemědělství, myslivost, lesnictví arybolov 1,1 1,1 1,1 1,1 1,1 1,1 1,1 1,1 1,2 průmysl 11,5 11,4 11,5 11,5 11,4 11,3 11,1 11,1 11,0 stavebnictví 8,5 8,4 8,1 8,3 8,4 8,4 8,4 8,4 8,5 obchod, opravymotorovýchvozidel aspotřebníhozboží 31,9 31,5 31,4 30,5 30,0 30,0 30,1 30,5 30,0 Početsubjektů pod lepočtuzaměstnanců bezzaměstnanců3) . . . . 58973 32789 32158 29111 33320 1-9zaměstnanci (mikropodniky) . . . . 12702 11269 12068 12220 12395 10-49zaměstnanci (malépodniky) . . . . 2616 2522 2635 2717 2800 50-249zaměstnanci (střední podniky) 581 605 609 628 640 . . . . 250avícezaměstnanci (velképodniky) 111 113 122 124 130 . . . . nezjištěno . . . . 32126 61005 62636 67985 66564 BYTY Dokončenébyty 1007 1000 1081 1095 1240 1305 1443 2736 1805 Dokončenébytyna1000obyvatel 2,6 2,7 2,9 3,0 3,4 3,6 3,9 7,5 4,9 Podíl bytůdokončenýchvrodinnýchdomech(%) 22,6 20,0 19,7 13,3 15,6 13,4 15,0 9,2 9,2 64,4 67,3 61,9 57,4 59,8 57,3 63,5 60,7 62,3 Průměrnáobytnáplocha1dokončenéhobytu(m2) 1) míranezaměstnanosti jevypočtenajakopodíl uchazečůozaměstnání celkem,resp. dosažitelnýchaobyvatel ekonomickyaktivních(podleSčítání lidu, domůabytůk1. 3. 2001) 2) odroku2004včetnězemědělskýchpodnikatelů 3) vroce2004vč. nezjištěno

Ukazatele města Brna

77

2003

Příloha č. 2

Mapa městských částí

78

Příloha č. 3

Letecký snímek města Brna – výstaviště

Letecký snímek města Brna – katedrála sv. Petra a Pavla

79

Nová radnice – Brno

80

Příloha č. 4

Stavba Kníničské přehrady

Kníničská přehrada

81

Letecký snímek městské části Kníničky

82

Příloha č. 5

Pohled na starou a novou Líšeň 83

Bankovní institut vysoká škola Praha. Institut pro evropskou integraci. Vznik a zánik obce. Bakalářská práce. Leona Zajíčková, DiS

Recommend Documents