ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ČÍSLO 2 | ROČNÍK 8 BŘEZEN 2010

PROČ PRACUJEME PROJEKTOVOU METODOU VĚTRNÍK – ŠKOLNÍ EKOLOGICKÉ STŘEDISKO POTŘEBUJEME VŠE, CO SPOTŘEBUJEME? SURYA – SLUNEČNÍ ŠKOLA V HIMÁLAJI BANKA S EKOLOGICKÝMI IDEÁLY

HLAVNÍ TÉMA:

FINANCE ČESKÁ UČEBNICE OCENĚNÁ BRITSKOU RADOU FINANCE A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL JAK NA ŽÁDOST O GRANT EKONOMIE DOBRA A ZLA PENĚZŮM NA STOPĚ PŘEMÝŠLEJ A BER – ZNAČKY, CO JSOU FÉR POKŘIVENÁ ZRCADLA SVĚTA

PŘÍLOHA: KDO JE ZA VODOU

Zanskar v severozápadní části indického Himaláje je jedna z nejvýše položených obydlených oblastí na světě. Nadmořská výška se pohybuje mezi 3000–5000 m n. m., krajina je zde drsná, nepříliš úrodná, avšak majestátní. Na obou stranách ledovcových říček se v oblasti pěstuje zejména ječmen a v letních měsících i malé množství zeleniny. Lidé závislí na částečně kočovné ekonomice chovají ovce, kozy a jaky. Oblast je známá unikátní přírodou a starou buddhistickou kulturou. Zanskar je jednou z částí převážně muslimského indického státu Jammu a Kašmír a hraničí s Afghánistánem a severním Pákistánem. Místní lidé – Zanskařané – usilují o zachování své vlastní buddhistické kultury a jazyka.

Jedno z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura, je vesnice Kargyak v severní části indického Himaláje, v pohoří Zanskar. Leží zcela izolovaná v nadmořské výšce 4200 m. Nejbližší silnice končí 60 km daleko, do nejbližšího správního centra – městečka Padum – trvá cesta čtyři dny chůze. Obyvatelé vesnice, kteří se živí převážně zemědělstvím, se musí potýkat s drsnými klimatickými podmínkami. I když tu slunce svítí v průměru více než 300 dní v roce, v zimě teploty klesají až na –40 °C a Kargyak je na celých pět měsíců zcela odříznut od okolního světa. Řekněme, že se píše rok 2006. Ve vesnici žije kolem 200 obyvatel, z toho pouze deset lidí umí číst a psát. Některé děti odcházejí do vzdálených internátních škol, ale do rodného kraje se po ukončení školy většinou nevracejí. Tím se narušují rodinné vazby, které jsou základem místní kultury. V září 2008 se ale v Kargyaku stalo něco nebývalého: České občanské sdružení Surya tu pod vedením Jana Tilingera postavilo a otevírá ekologickou školu přímo vytápěnou sluneční energií... Čtěte na str. 10 S využitím www.surya.cz -qáFoto www.surya.cz

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, FINANČNÍ A HOSPODÁŘSKÁ KRIZE JE DOBRÁ K TOMU, ŽE SI PŘIPUSTÍME NEOBVYKLÉ, BA NEPOHODLNÉ OTÁZKY. A hledání odpovědí na takové otázky je správný pohon změny, možná i pokroku. Populární ekonom Tomáš Sedláček se ve své knize Ekonomie dobra a zla, jejíž doporučení najdete v rubrice Nabídka, vrací ke starozákonnímu: Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok... Stejný motiv začala zkoumat Naďa Johanisová z Masarykovy univerzity v Brně ještě „v době, kdy po ekonomické krizi nebylo ani vidu ani slechu,“ jak sama říká. Pod titulem Peníze, které slouží, najdete v Bedrníku dvě její nekonvenční a prozíravé statě z počátku tisíciletí o hlubších souvislostech. Autorka vyzývá k diskusi, „jak převést komplexní a centralizovanou industriální civilizaci do post-fosilní fáze. Jak vrátit tvorbu peněz pod demokratickou kontrolu občanů? ... Jak přejít z fáze expanze (růstu) do fáze stabilizace ekonomiky v éře, kdy na fosilní paliva, která růst poháněla, nelze z více důvodů spoléhat? ... Politici začnou hledat odpovědi na tyto otázky, až jim je položí občané.“ Aby občané byli schopni klást důležité otázky, potřebují rozvíjet kompetence už od dětství. Přečtěte si, jak na to jdou v základní škole v Horce nad Moravou. Dokázali využít peníze z evropských fondů například na realizaci školních projektových dnů. Jak se dětem líbí „V neznámém městě“ nebo den, kdy se seznamují s tím, „Jak založit s. r. o.“, „Co budou děti potřebovat za 10 let“ – jen otočte bedrníkový list a budete vědět. V Horce uměli získat prostředky i na vybavení školy, na projekt Moderní výuka v moderním prostředí. Nu a nyní, opět s pomocí evropských fondů, inovují školní vzdělávací program cestou smysluplné integrace předmětů. V základní škole v Dukelské ulici v Příboru zase dokázali svým projektem přesvědčit nadaci významného průmyslového podniku a s pomocí grantu vybudovali školní ekologické středisko Větrník, které slouží nejen žákům školy, ale je otevřené i široké veřejnosti. Jak to v těch školách dělají? Jak na žádost o grant, vám ze svých zkušeností poradí Milica Vojtíšková z brněnského Rezekvítku. Další možné pohledy na finanční toky najdete v zeměpisně zajímavém článku Pokřivená zrcadla světa a také v didaktické Kresba: Omar Alberto Figueira Turcius, Španělsko. příloze, která se zabývá tím, Kdo je za vodou. Ale trochu jinak, Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů. než vytane na mysli: My, bohatí seveřané spotřebováváme v nepoměru přírodní zdroje Jihu, například virtuální vodu. To jsou ty tisíce litrů vody na jedno tričko z vyprahlého Uzbekistánu, kde zmizelo celé jedno moře, Aralské, na závlahy bavlníku. Z jiného konce světa si vychutnejte nádherný projekt solární školy v Himálaji, vybudované a provozované českým občanským sdružením Surya. Středoškolský pedagog nizozemského původu, držitel Ceny ministra životního prostředí ČR Jan W. Jongepier předkládá málo známé informace o bance s ekologickými ideály – skutečné nizozemské bance, která úspěšně využívá peníze klientů k podpoře podniků, projektů a zemí, které odpovídají přísným sociálním, etickým a ekologickým kritériím. Mimochodem, víte, že existují i zelené podílové fondy? Třeba akciový fond ESPA WWF Stock Umwelt investuje pouze do podniků, na jejich výběr dohlíží poradní sbor mezinárodně uznávaných odborníků v oblasti životního prostředí, a fond se také vzdává části svých příjmů ve prospěch Světového fondu na ochranu přírody – World Wildlife Fund (ano, ten, co má ve znaku medvídka pandu). Nu a to už jsme skoro v tématu příštího čísla: DIVOČINA – WILDERNESS. Nikoli divokou jízdu – a když, tak jedině pro adrenalinovou potěchu – finančním světem současnosti přeje Hana Kolářová

OBSAH SURYA ..................................................................................2

NÁZORY

INSPIRACE

SPOLEČNÉ STANOVISKO AKADEMICKÝCH PRACOVNÍKŮ K ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ .......17 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA JINAK...........................18

PROČ PRACUJEME PROJEKTOVOU METODOU ..............4 ŠKOLA UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ..................................6 VĚTRNÍK – ŠKOLNÍ EKOLOGICKÉ STŘEDISKO ...............7 ŘEŠME TO SPOLEČNĚ ........................................................8 POTŘEBUJEME VŠE, CO SPOTŘEBUJEME? ......................9 SURYA – SLUNEČNÍ ŠKOLA V HIMÁLAJI.........................10

DIDAKTIKA EKOLOGICKÁ STOPA ŠKOLY ...........................................19 ČESKÁ UČEBNICE OCENĚNÁ BRITSKOU RADOU ........21 KDO JE ZA VODOU ...........................................................23 FINANCE A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL .................25

PROMĚNY

2 | 2010

CO JSOU A KDE SE VZALY

NABÍDKA ...........................................................................26

PENÍZE, KTERÉ SLOUŽÍ....................................................12 BANKA S EKOLOGICKÝMI IDEÁLY..................................16

POKŘIVENÁ ZRCADLA SVĚTA .........................................31

3

INSPIRACE ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU

PROČ PRACUJEME PROJEKTOVOU METODOU Filozofie naší školy je založená na partnerství, vzájemném respektu a spolupráci.

Naživo Základní škola a Mateřská škola Horka nad Moravou se nachází na okraji obce, asi 7 km severozápadně od Olomouce, v těsném sousedství Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví a Sluňákova – centra ekologických aktivit města Olomouce. Základní školu každoročně navštěvuje kolem tří set dětí z Horky a okolních obcí. Součástí školy je jídelna a mateřská škola. Asi před osmi lety se celý učitelský sbor začal společně vzdělávat, absolvovali jsme semináře RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení), Respektovat a být respektován, kooperativní učení a postupně další. Společné vzdělávání pro nás bylo velmi důležité, vyjasnili jsme si priority, cíle a potřeby, naučili se spolupracovat. Pak přišla únavná práce na tvorbě školního vzdělávacího programu, ale my jsme si ji oživili projektem Naživo – Najdi si své místo v životě cestou udržitelného rozvoje, který jsme začali realizovat od ledna 2007. Projekt byl založen na základní myšlence, že právě vzdělávání je nezbytným předpokladem k dosažení udržitelného rozvoje. Cílem bylo připravit absolventa školy na život, vybavit ho znalostmi a dovednostmi tak, aby byl kompetentní a dokázal se aktivně zapojit do naší společnosti profesně i občansky. Vytvořili jsme dokument školy s přehlednou metodikou dvanácti projektových dnů, které zpracovávají průřezová témata. Od MŠMT a ESF z Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů jsme získali finanční prostředky na podporu projektových dnů pro děti, na vzdělávání

učitelů a na zlepšení technického zázemí a učebních pomůcek. Projekt trval 18 měsíců a byl určen pro děti a učitele 2. stupně.

Moderní výuka v moderním prostředí Také díky tomuto měkkému projektu, který vypovídal o tom, že se ve škole modernizuje obsah práce, vznikl velký investiční projekt Moderní výuka v moderním prostředí. Projekt byl podán obcí do Regionálního operačního programu Střední Morava a je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Na základě dlouhodobých plánů a potřeb školy byl napsán projekt, který vychází z filozofie Školního vzdělávacího programu Naživo a připravuje vhodné prostředí školy k jeho naplnění. V březnu 2009 začala ve škole probíhat realizace. Je rozdělena na tři hlavní aktivity: 1. Rekonstrukce a modernizace budovy školy, 2. Modernizace venkovního areálu školy, 3. Modernizace a vybavení učeben pro zkvalitnění výuky. Proběhla rekonstrukce a modernizace spojovacího koridoru a výstavba centrálních šaten, modernizace dvou počítačových pracoven, odborných učeben přírodopisu a zeměpisu, chemie, jazykové pracovny, dílen a relaxační místnosti. V učebnách jsou umístěny interaktivní tabule a hlasovací zařízení, zcela nová je učebna a kabinet chemie. Vznikl sportovní areál s víceúčelovým hřištěm, tenisovými kurty, atletickým zázemím, šatnami, venkovní učebnou a pergolou, altánem s hracími prvky pro malé děti a školními pozemky pro výuku. Celá rekonstrukce bude představena veřejnosti

na Dnu otevřenách dveří ke Dni Země v sobotu 24. dubna 2010.

Naživo+ Od února 2010 jsme uspěli s projektem Naživo+ (finanční prostředky ESF a MŠMT z OPVK), který navazuje na předchozí, je tříletý, inovuje školní vzdělávací program, je založený na vzdělávání pro udržitelný rozvoj cestou smysluplné integrace předmětů tak, aby ŠVP odrážel proměny společnosti i dosažený stupeň poznání. ŠVP zároveň nabízí i alternativní cestu ke vzdělání na 1. stupni metodou Montessori (to je to plus v názvu projektu). Navazujeme tak na oddělení Montessori, které nabízíme v naší mateřské škole už třetí rok. Projekt vytváří dva komplexy projektových dnů pro žáky 1. a 2. stupně, které budou zakomponovány do výuky za pomoci integrace některých předmětů. Projektové dny budou sloužit buď jako úvodní motivace, nebo jako závěrečná reflexe, či součást výuky během měsíčního tématu. Opakování v cyklech zajistí, aby každé dítě od 1. do 9. ročníku prošlo všemi průřezovými tématy a dalšími oblastmi (finanční gramotnost, životní dovednosti, zdravý životní styl), a tím byla zajištěna podmínka vyplývající z RVP. Získané finanční prostředky budou použity na vzdělávací semináře a letní školy pro učitele, vzdělávací kurzy met-

↓ Nový altán ve školní zahradě → Hudebně-relaxační místnost

4

2 | 2010

INSPIRACE

odou Montessori a techniku a pomůcky pro žáky na projektové dny.

KTERÝ PROJEKTOVÝ DEN SE VÁM NEJVÍCE LÍBIL A PROČ?

Projekty nekončí

(číslice označuje počet stejných odpovědí)

Ještě jsme napsali projekty a získali finanční prostředky na: Což takhle dát si les? Projekt EVVO na 1. stupni, realizovaný 2007–2008, finanční prostředky od MŠMT. Celoroční projekt pro děti MŠ a žáky 1. stupně ZŠ zaměřený na environmentální výchovu. Cílem bylo dostat žáky z lavic do přírody. Těžištěm byly projektové dny, terénní exkurze, pozorování, pokusy a setkávání s odborníky. Cílem bylo ovlivňovat postoje žáků a jejich vztah ke krajině regionu a životnímu prostředí vůbec. Na zelenou Projekt s dopravní tematikou, realizace 2007–2008, finanční prostředky z nadace Partnerství. Cílem projektu bylo zvýšit dopravní bezpečnost dětí na cestě do školy, podpora udržitelné dopravy a zdravého životního stylu, zvýšení povědomí žáků a rodičů o pravidlech dopravního chování, zvýšení zájmu o věci veřejné, zlepšení životního prostředí v okolí školy. Navrhli a získali jsme do areálu školy stojan na kola pro žáky. Proč pracujeme projektovou metodou, proč připravujeme jedenkrát měsíčně projektové dny? Některá hodnocení našich žáků: Projektový den, finanční gramotnost – Rozumíme penězům Já měla to štěstí a byla v dobře zabezpečené rodině. Avšak zdání klame. Po výpočtech, kolik naše rodina zaplatí za zájmové aktivity, elektřinu, oblečení… jsme zjistili, že je naše rodiny v mínusu. Tento malér se stal ve více skupinách. Učitelé nám tedy řekli, že musíme některé věci (zejména elektroniku) prodat jiným rodinám, které si to mohou dovolit. A tak začala taková burza, kdo prodá za víc. Byla to sranda… Myslím si, že to byl velice dobrý projekt, i když kdo ví, jak to bude příště. V tomto školním roce má totiž ještě pokračovat. Jiřina, 8. třída

→ V NEZNÁMÉM MĚSTĚ (36): Stanoviště. Angličtina, pohyb venku, zajímavá a různá stanoviště. Studenti, jiný jazyk. Rozdělení na skupiny – kluci a holky. Mluvilo se tam anglicky, bavilo mě to, učil jsem se AJ. Bylo to venku. Dobrá skupina. Nemuseli jsme na nic čekat, fungovalo to jak na běžícím pásu. Procvičil jsem si angličtinu. Mluvili jsme anglicky, a to mě baví, i když mně to nešlo, ale aspoň vím, že se mám víc učit, a taky vím, že bych se domluvila. Zábava. Noví lidé. Zopakoval jsem si angličtinu, měl jsme dobrou skupinu. Na konci byla dobrá aktivita. Byli jsme venku, měl jsem dobrou skupinu, procvičil jsem si AJ, byl nej. Už o sobě vím, že bych se nedomluvila. Chodili jsme po stanovištích, dělali jsme různé aktivity. Byl v poho, aspoň jsme se naučili více komunikovat v AJ. → JAK ZALOŽIT S. R. O. (32): Studenti. Nejlépe propracovaný projekt. Možnost vyzkoušet si úřadování. Budeme to potřebovat. Nebyla nuda. Pohyb. Mohli jsme dostávat peníze, zjistili jsme něco o zakládání firmy, nebyli jsme ve třídě. Nenudil jsem se, nemusel jsme se učit. Zábava, vyzkoušeli jsme si založit firmu. Bylo to, jako kdyby to bylo doopravdy. Nejvíc promyšlené, nejvíc si z toho pamatuji a určitě mi to pomůže, když si budu chtít založit firmu. Zajímavé. Bavilo mě shánět si všelijaké potřebné dokumenty a pohybovat se volně po škole. Mohla jsme si vyzkoušet vyplňování formulářů. Měli jsme pořád co dělat, chodili jsme po škole, velmi zábavné. Bavilo mě lítat po úřadech jak na závodech a taky jsem měla dobrou skupinu. Nové informace. Skuteční právníci, platili jsme penězi, poznali jsme i finanční krizi. Bylo to reálné, bavil jsem se, měla jsem dobrou skupinu, byla sranda, chaos, zkusili jsme si, jak tu firmu založit. Zvládali jsme to, nebyla nuda. Dozvěděl jsme se nejvíc nových věcí. Chodilo se, měli jsme peníze. Byla to zábava – chovali se k nám jako na úřadu. Byla sranda vyplňovat ty papíry. → CO BUDOU DĚTI POTŘEBOVAT ZA 10 LET (16): Nebyli jsme jen ve škole, bavili jsme se s cizími lidmi. Nic jsme nemuseli psát, vyplňovat, dělat. Super. Odměna, jídlo, které nikdo nečekal. Návštěva ve firmě. Zábava. Viděli jsme práci cizích lidí. Firmy. Zjistili jsme, jak se zakládá firma. Byla to jen naše třída. Budeme to potřebovat. Bylo to poučné. Dělali jsme loga z víček. → MÍSTO, KDE ŽIJEME (3): Byli jsme v divadle, mimo školu. → MENŠINY (3): Mohli jsme víc poznat jejich tradice, informace o historii a hudbě. Hudba. → OUTSIDER ANEB JAK Z TOHO VEN (3): Dramatická výchova. Líbilo se mi to, nebyli jsme rozděleni do skupin. Rád hraji. → DŽBÁN PLNÝ KULTUR (2): Něco nového jsem se naučil. Nové informace. → KELLY A ANNA (2): Víc pro dívky. Zajímavé a pravdivé příběhy.

Projektový den, mediální výchova V šesté třídě jsme se hlavně dozvídali o počítačových hrách. Po rozdělení do skupin u nás byla odbornice na hekerství a na PC hry. Povídala nám, jak přehnané hraní poškozuje naše tělo. Protože

když neustále budeme sedět u počítače a nebudeme jíst, pít a chodit na WC, tak se v nás něco pokazí a můžeme na to i umřít!!! Druhou hodinu jsme předváděli několik obrazů: pantomimu na hádanky a přátelství. Ta hodina byla fakt dobrá.

↓ Vstupní hala školy → Počítačová učebna

2 | 2010

5

INSPIRACE

Další hodinu jsme se dívali na druhy počítačových her (arkády, strategie atd.). Na tuto hodinu k nám přišel mladý pán. Hodina se nám určitě všem líbila. Pak přišlo to nejlepší: měli jsme navrhnout vlastní hru. Byly tam hry jako například: strašidelný dům, to byla hra, že jste se objevili v jednom domě a tam jsme se po vyznačené trase měli dostat přes překážky až k dalším dveřím. Po dokončení kola jsme se dostali do dalšího domu. Nebo hra, kde jste jako chudý farmář a k narozeninám dostanete uniformu vojáka. Jeden den si tento oblek oblečete. A z ničeho nic přijdou vaši vojáci, v domněnce, že jste voják, vás vezmou s sebou do bitvy. V této hře se snažíte dostat na co nejvyšší místo (generál atd.). Byla tam hra o robotech: každý druh robota má svou planetu a navzájem mezi sebou zápasí. Můžete hrát za jeden druh robotů nebo za jednoho robota. Byly tam ještě tři další hry, ale na ty si už nevzpomenu :(. Po návrhu her jsme je museli prezentovat. Touto prezentací jsme dokončili projektový den Multimediální výchova a šli jsme na oběd. Lukáš Projektový den, osobnostní a sociální výchova – Kelly a Anna V první listopadové pondělí se osmáci a deváťáci sešli u projektového dne Osobní a sociální výchova. Ve třech smíšených skupinách prožili dva skutečné příběhy. První se týkal americké dívky Kelly, která se dostala do nelehké situace týkající se jejího přítele. On a jeho parta surově zmlátili nevinného keňského studenta. Kelly se to dozvěděla a nevěděla, jestli má jít na policii, nebo ne. Druhý příběh se

↑↑ Moderní výuka v moderním prostředí: spojovací koridor „včera” a dnes. ↑ Venkovní hřiště školy v Horce nad Moravou „včera” a dnes.

odehrával za druhé světové války. Anna Franková a její nejbližší byli nuceni kvůli židovskému původu opustit Německo a uchýlit se do Holandska. Ani tam nebyli v bezpečí. Dva roky se schovávali v úkrytu, ale byli prozrazeni a odvezeni do koncentračního tábora, odtud se vrátil pouze Annin otec. Lucie a Lukáš Projektový den, anglický jazyk – Škola jako neznámé město Neznámým anglickým městem provázeli svého fiktivního hrdinu v rámci projektového dne dívky i chlapci druhého

stupně v úterý 13. května. Na jedenácti stanovištích (např. pošta, restaurace, obchod), které byly rozmístěny v celém areálu školy, plnili zadané úkoly. Studenti FF UP a Gymnázia Hejčín představovali obyvatele neznámého města a komunikovali s žáky výhradně v angličtině. „Bylo to docela dobré, vyzkoušel jsem si angličtinu v praxi,“ zhodnotil den Lukáš, žák 8.A. „Bavilo mě to. Naučil jsem se pár nových slovíček,“ přiznal Vojtěch z 6. třídy. ‡ Kateřina Glosová, ředitelka školy Foto archív ZŠ a MŠ Horka nad Moravou

ZŠ BOROVSKÉHO, KARVINÁ-RÁJ

ŠKOLA UDRŽITELNÉHO ROZVOJE Je 4:35. Bojovný úkol pro dnešní den: Vyzvednout si v Praze na Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy ČR certifikát Škola udržitelného rozvoje 1. stupně, který Základní škola Borovského dostala za znovu obhájení titulu na další tři roky.

6

Tento titul, který byl škole propůjčen na tři roky, byl udělen nejen za práci v oblasti ekologie, ale i za účast v různých ekologických projektech, za výtvarné a literární soutěže s ekologickou tematikou, uplatňování ekologických aspektů ve všech předmětech. Tři zástupci školy – Ivona Martynková, Daniela Walová v čele s paní učitelkou Libušou Machurovou – právě přešlapují navlečené stovkami vrstev oblečení v hale karvinského nádraží a čekají na Pendolino, které by je do hlavního města mělo zavést. O chvíli později se z amplionu dozvědí, že Pendolino z Karviné do Prahy je z technických důvodů zrušeno! Na nádraží se strhne galimatyáš, lidé pobíhají sem a tam. Ovšem vlaky jezdí poměrně

často, a tak se cvalem celý dav, který čekal na zrušené Pendolino, řítí na perónu k vlaku jedoucímu přes Bohumín a Ostravu. I bez akční hudby a Bruse Willise je to napínavé. Naše tři zástupkyně vlak stihnou a do Prahy se dostanou včas. V 10:00 v konferenčním sále MŠMT startuje valná hromada Klubu ekologické výchovy, kde se hodnotí předchozí kalendářní rok 2009, co se týče členské základny, projektu, spolupráce mezi školami v České republice i v zahraničí. A následuje předávání Certifikát Škola udržitelného rozvoje 1., 2. nebo 3. stupně. Naše škola certifikát po letech 2006– 2009 přebírá i na léta 2010–2012. Škola udržitelného rozvoje je škola pro dlouhodobou budoucnost. Certifikát nám

jistě pomůže i k získání titulu Ekoškola, o který budeme žádat. ‡ Daniela Walová a Ivona Martynková, členky Ekotýmu ZŠ Borovského

2 | 2010

INSPIRACE

ZŠ PŘÍBOR, DUKELSKÁ

VĚTRNÍK – ŠKOLNÍ EKOLOGICKÉ STŘEDISKO Základní škola Příbor, Dukelská – škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami – uspěla se svým projektem Větrník – ekologické vzdělávací a informační centrum při Ekoškole Příbor.

Inkluze neboli zapojování

Otevřené eko-dveře

Projekt vypracovaný ředitelkou školy byl zaslán do grantové výzvy Pro budoucnost Nadace OKD (Ostravskokarvinské doly). Náš projekt byl ve výběrovém řízení, kterého se zúčastnilo dalších 155 žadatelů, schválen a Nadace OKD poskytla finanční částku 200 000 korun na vybudování a činnost tohoto střediska. Projekt je vlastně zúročením všech dosavadních ekologických aktivit, které škola doposud realizovala v oblasti ekologické výchovy a za které již podruhé obhájila mezinárodní titul Ekoškola a získala i titul Ekologická škola Moravskoslezského kraje v soutěži vyhlašované Moravskoslezským krajem. Cílem projektu Větrník – ekologické vzdělávací a informační centrum při Ekoškole Příbor bude realizace netradičních aktivit a činností se zaměřením na získávání nových ekologických informací, na posun v hodnotových systémech a životních postojích, praktických schopnostech a dovednostech v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich rodičů, ale i dětí bez postižení a široké veřejnosti. Tím bude naplňována i myšlenka inkluze, tj. zapojení, společného setkávání a vzdělávání dětí a dospělých s určitým handicapem i bez něj. Pro název střediska jsme vybrali slovo Větrník, protože se chceme v projektu věnovat ve zvýšené míře větrné energii. Průmysl větrné energetiky zaznamenává v Evropě rychlý rozvoj a zaujímá velmi silné postavení na světovém trhu. Podmínkou pro budování větrných elektráren je rychlost větru větší než 5m/s. My jsme s našimi žáky zjistili při analýzách prováděných v hodinách zeměpisu, informatiky a ekologické výchovy, že roční průměrná rychlost větru na Lysé hoře je 6,7 m/s a roční průměrná rychlost větru v okrese Nový Jičín byla v rozmezí 3–6 m/s. Moravskoslezský kraj a především jeho horské oblasti jsou proto vhodným územím pro budování větrných elektráren. Jedna z takových elektráren je v našem blízkém okolí, a to ve Veselí u Oder.

Potřebnost realizace projektu však spatřujeme i v tom, že chceme otevřít pomyslné eko-dveře ze střediska i směrem k rodičům, žákům ostatních mateřských, základních a středních škol města, okresu i široké veřejnosti, která má zájem o ekologické dění a životní prostředí. Ve městě ani v okresním měřítku není žádné podobné školní ekologické vzdělávací středisko, které by bylo pro návštěvníky zdarma a ve kterém by mohli shlédnout praktické ukázky modelů obnovitelných zdrojů energie, ekologizaci školy v praxi a mnohé další konkrétní výsledky dosažené při realizaci programu Ekoškola. Školy ve městě, okresu, kraji, které budou mít zájem, mohou po předchozím nahlášení ve škole strávit celé dopoledne, shlédnout a využít veškeré možnosti střediska i doprovodné součásti školy, které se vztahují k projektu: chov zvířátek v zookoutku školy, ekologizaci provozu, systematické třídění odpadů, naučnou zvířátkovou a rostlinnou ekostezku v prostorách školní zahrady, vytvoření ekokodexu školy, šetření energiemi, dlouhodobý výchovně vzdělávací projekt Zachraňme Zemi před odpady, projekt Stará řemesla. Mohou se zapojit do každoroční oblastní přírodovědné soutěže Poznej a chraň pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v Moravskoslezském kraji, účastnit se výtvarných a literárních soutěží, ekologických programů a projektových dnů s environmentální tematikou, vyzkoušet si solární stavebnice, experimenty, ekologické počítačové programy atd. Veřejnost, ale především žáci

školy a všech ostatních škol města mohou využít pravidelného otevření střediska Větrník vždy ve čtvrtek od 13.30 do 16.30 hodin a provádět zde pod vedením odborného pedagoga ekologické činnosti, které je zajímají, využít počítačové vybavení, vybavenou knihovnu, vypracovat si seminární práci či připravit prezentaci a zúčastnit se rovněž odborných přednášek, besed a projekcí zajímavých filmů s tematikou udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. Doposud byla za finance poskytnuté Nadací OKD zakoupena interaktivní tabule pro odbornou výuku a prezentaci, středisko bylo vybaveno dataprojektorem, výpočetní technikou, byly zakoupeny modely obnovitelných zdrojů energie, solární stavebnice, hračky a odborná literatura. K dispozici bude rovněž kopírka, pořídíme kvalitní meteostanici ke sledování vývoje počasí v naší oblasti a další zařízení pro ekologizaci provozu a šetření energiemi.

Projekt, který stojí za to Slavnostní otevření střediska proběhlo 3. prosince 2009 za účasti místostarosty města Bohuslava Majera, který pronesl úvodní slovo a přestřihl symbolickou pásku. Dále hovořila ředitelka školy s vedoucím střediska Petrem Klaudou o významu Větrníku pro žáky, studenty, veřejnost, o cílech, možnostech a náplni jeho činnosti. Součástí programu byla projekce nového unikátního dokumentu Home francouzského režiséra Y. A. Bertranda o krásách, ale i globálních problémech planety Země. Následovala diskuze k fil-

→„Čertík batertík” – schránka na použité baterie. →→ Seznamování s energiemi. 2 | 2010

7

INSPIRACE

mu a zajímavý výklad nejen o globálních problémech planety, ale i o stavu životního prostředí a způsobech jeho ochrany ve městě Příboře s pracovnicemi odboru životního prostředí města Libuší Volnou a Andreou Novákovou. Projekt Větrník bude jistě obohacením, zpestřením výuky a přispěje ke zvýšení ekologického povědomí a informovanosti o stavu životního prostředí a jeho ochraně nejen u žáků a studentů, ale též u široké veřejnosti. Díky projektu a náplni činnosti střediska bude umožněno, aby škola prezentovala nejen svoji činnost, ale i město Příbor v regionu a kraji. Proto si velmi ceníme přístupu

Nadace OKD a toho, že jsou podporovány třeba i malé školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, které nemohou poskytnout vlastní spoluúčast financování. Věříme, že projekt Větrník přispěje k tomu, aby i děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich rodiče a ostatní zájemci měli možnost se environmentální výchově věnovat ve vhodných, kvalitních, dostatečných a vybavených prostorách i podmínkách. Aby se mohli všichni dále výrazně a kvalitně starat o přírodu, o zvířata, o rostliny, o přírodní zdroje, aby přírodu mohli poznávat a chránit, zvelebovat okolí školy i města. Příroda

jim to potom mnohokrát vrátí svými plody, krásou vod, čistotou vzduchu a zvířaty, která budou přáteli lidí. Proto chceme pokračovat v záslužné činnosti pro krásnou a čistou Zemi. Aby na ní mohla žít ještě mnohá pokolení dětí, se kterými dnes pracujeme. Těchto dětí, se kterými dnes dosahujeme výborných výsledků v environmentální výchově, je v naší škole více než těch, kterým je ochrana přírody lhostejná, a proto stojí za to se jim věnovat. ‡ Mgr. Vlasta Geryková, ředitelka ZŠ Příbor, Dukelská Foto archív školy

SOŠ VEŘEJNOSPRÁVNÍ A SOCIÁLNÍ, STĚŽERY

ŘEŠME TO SPOLEČNĚ Na Střední odborné škole veřejnosprávní a sociální ve Stěžerách začal ve školní roce 2009–2010 projekt Člověka v tísni – Globální rozvojové vzdělání. Škola mu dala název Řešme to společně. Cílem projektu je motivovat žáky k zájmu o problematiku stavu a vývoje dnešního světa, která by vedla ke změně jejich postojů, případně i jejich chování a jednání. V rámci tohoto projektu se škola bude soustředit na tato jednotlivá témata: lidská práva a migrace, změna klimatu a udržitelný rozvoj, humanitární pomoc a rozvojová spolupráce, světový obchod a globalizace, chudoba a nerovnost ve světě. Projekt má několik částí: Zapracování této problematiky do školních vzdělávacích programů, a to v rámci předmětů Geografie, Občanská nauka, Ekologie a Speciální pedagogika a humanitární výchova. Ve škole postupně proběhnou besedy a projektové dny zaměřené na rozvojové země subsaharské Afriky a výstava Etiopie – začarovaný kruh, program pro veřejnost a pro školy Škola hrou v Africe. Škola má také záměr navázat spoluprá-

8

ci s některou zemí v Africe a uskutečnit adopci na dálku. Ve škole se také uskutečnila veřejná sbírka Postavme školu v Africe formou DMS. Projekt začal již loni v listopadu akcí Jeden den pro Afriku. Škola byla vyzdobena a žáci i učitelé byli oblečeni v africkém stylu, proběhla velká soutěž o největší stádo slonů, ve škole zněla africká hudba a žáci třetích ročníků měli připravený v rámci předmětů program dvouhodinových bloků na témata: práva dětí v rozvojových zemích, fair trade obchod, Afrika a voda. V rámci tohoto dne byl kladen velký důraz na pomoc zemím prostřednictvím prodeje výrobků fair trade. Jeden den pro Afriku splnil svůj cíl a rozšířil obzory všem účastníkům. Další akce budou postupně navazovat. ‡ Mgr. Lubomíra Moravcová, koordinátorka EVVO Foto archív SOŠVS Stěžery

2 | 2010

INSPIRACE

POTŘEBUJEME VŠE, CO SPOTŘEBUJEME? Ekocentrum Šípek v současné době realizuje projekt Potřebujeme vše, co spotřebujeme? aneb veřejná osvěta o udržitelném spotřebitelství. Jeho cílem je seznámit obyvatele jižních Čech s možnostmi výběru potravin a zboží denní potřeby nejen podle ceny, ale také podle kvality, šetrnosti k životnímu prostředí a sociálních dopadů na ostatní zúčastněné, např. malopěstitele z rozvojových zemí nebo tuzemské farmáře.

Putovní výstava Pro občany jihočeského regionu jsme připravili několik akcí, do kterých se mohou přímo či nepřímo zapojit. Stěžejní aktivitou je putovní výstava, která sestává z pěti oboustranných informačních roll up panelů, na nichž jsou pomocí obrazového materiálu a doprovodných textů představeny značky Fair Trade, Bio, FSC dřevo, Ekologicky šetrný výrobek, Klasa a Šumava originální produkt, ale i problémy klasické výroby. Výstava je postupně instalována v českobudějovických obchodních centrech (Nákupní centrum Géčko, Obchodní a zábavní centrum Čtyři dvory, Dopravně obchodní centrum Merkury a také Terno Český Krumlov). Výstava pobyla týden v Jihočeské vědecké knihovně a v menze Jihočeské univerzity. Po skončení projektu se objeví na dalších místech v jižních Čechách. Vždy v první a poslední den pobytu výstavy ve výše uvedených nákupních

2 | 2010

centrech probíhá doprovodná propagačně-motivační aktivita: stanoviště výtvarné soutěže na téma Nakupuji šetrně, zábavné kvízy a ochutnávka Fair Trade čokolády. Zájemci mají též možnost oslovit přítomného pracovníka Ekocentra Šípek s dotazy či připomínkami a postřehy. Po celou dobu jsou u výstavy k dispozici letáky a záložky se zkrácenou verzí výstavy, které

obsahují též základní informace o projektu a odkazy na internetové zdroje.

Reakce a otazníky Zkušenosti z míst, kde byla výstava dosud instalována, nejsou příliš povzbuzující. Lidé, hemžící se kolem s nákupními košíky, si panelů nevšímají, pokud je

↓ V rámci projektu Potřebujeme vše, co spotřebujeme? vytvořilo Ekocentrum Šípek i tematický motivační kalendář Okýnka. Ta jsou vytvořena na způsob adventních kalendářů – obsahují 31 otvíracích okýnek, která skrývají čokoládovou odměnu. Otevření okénka je podmíněno splněním úkolu. Motivační kalendáře jsou obsahově určeny dětem od 10 let. Úkoly a otázky se věnují udržitelné spotřebě, odpadům, energii v domácnosti, přírodě. Otázky a hledání odpovědí, úkoly a jejich plnění mohou být někdy náročné, ale o to více zajímavé. Pomohou vám a vašim studentům: dozvědět se nové, někdy i šokující skutečnosti, o něž byste se možná jinak nezajímali; zamyslet se nad věcmi, které by vás možná ani nenapadly; dělat věci, které by se vám jinak zdály nesmyslné či marné; zjistit, že zdaleka ne vše, co spotřebujeme, opravdu potřebujeme. Jak si ověřit, zda byl úkol splněn? Splnění některých úkolů je na čestnosti pověřených a na vaší vzájemné důvěře. I to je však možné brát jako jeden z cílů okýnek. Správné odpovědi či návod pro splnění úkolů najdete na www.sipek.roklinka.cz. Objednávat motivační kalendář za 50 korun a poštovné můžete na adrese Ekocentra Šípek.

9

INSPIRACE

nepřivedou jejich děti, které zlákají pastelky a Fair Trade čokoládky za odměnu. Někteří rodiče, kteří jsou ochotni zkrátit si čekání na svou malující ratolest vyplněním kvízu, si pak panely prohlédnou, aby získali potřebné informace. Ovšem čtení textu je pro většinu lidí dostatečně odrazující představa. Kde je problém? Je téma šetrné spotřeby českým spotřebitelům natolik neznámé a cizí, až nesrozumitelné? Nebo snad máme pocit, že odpovědné spotřebitelství je něco, co omezuje naši “svobodu“ i ekonomický růst? Osobně se domnívám, že největším problémem je celková informační přesycenost. Když na nás na každém kroku křičí reklamní slogany a za každým rohem číhá reklamní agent s exkluzivní nabídkou, jakékoli další informace a nabídky již preventivně odmítáme. Na druhou stranu můžete namítnout, že přece některé lidi tato témata zajímají. To je pravda, ovšem tito lidé zjevně netráví víkendy v nákupních centrech. Výstava je určena především široké veřejnosti, která nemá velké povědomí o možnostech šetrného spotřebitelství.

Nakupuji šetrně Výtvarná soutěž pro děti na téma Nakupuji šetrně byla vyhlášena ve spolupráci s COOP Jednotou Kaplice, která přislíbila dodat věcné odměny pro výherce. Navíc v prostorách prodejen a supermarketů Jednoty jsme umístili stálé informační materiály, jež budou ve zkrácené formě informovat o zmíněných ekologicky šetrných značkách zboží. Zajímavostí a zpestřením bude jistě flashová hra Nechci slevu zadarmo. Návštěvníci našich webových stránek nebo některého z herních serverů si tak budou moci vyzkoušet interaktivní nákup, při kterém se dozvědí množství zajímavých informací nejen o nakupovaném zboží, ale také zjistí, jaké důsledky může jejich nákup představovat v širším měřítku.

Okýnka Pro děti z prvních stupňů základních škol jsme připravili motivační úkolové kalendáře Okýnka. Předlohou pro jejich

vytvoření byly adventní kalendáře s čokoládovými odměnami. Zde děti čokoládu získají, jakmile splní zadaný úkol nebo zodpoví otázku. Úkoly a otázky se tématem věnují udržitelné spotřebě a jsou formulovány tak, aby děti měly možnost něco zajímavého se dozvědět či si některé věci prakticky vyzkoušet. Kalendáře budeme nabízet školám po celé republice. Žákům druhého stupně ZŠ pak nabízíme výukové programy zabývající se šetrnou spotřebou: Supermarket, Cukr, káva, čokoláda, Papírování a Neviditelná ruka trhu. Realizace environmentálních výukových programů pro školy je základní činností Ekocentra Šípek. Projekt je realizován za finanční podpory Státního fondu pro životní prostředí ČR, Ministerstva životního prostředí a města Český Krumlov. ‡ Mgr. Kristýna Čapková, Ekocentrum Šípek, třída Míru 144, 381 01 Český Krumlov, tel. 380 727 733, e-mail: [email protected]

SURYA – SLUNEČNÍ ŠKOLA V HIMÁLAJI 17. září 2008 se slavnostně otevřela Sluneční škola v Kargyaku, malé vesnici v severní části indického Himálaje. Vedle místních obyvatel jsou tu i buddhističtí mniši z kláštera Fuktál, kteří provoněli školu santalovým dřevem a požádali bohy o náklonnost. Nechybí ani ti, kdo školu vymysleli, postavili a financují – jsou to Češi.

Jedinečný projekt Impulsem pro spolupráci s obyvateli Kargyaku byly opakované návštěvy studenta stavební fakulty ČVUT Jana Tilingera, výzkum regionu a zájem o místní unikátní architekturu a kulturu. Na základě setkání s obyvateli a navázáním kontaktů s regionálním úřadem školství a místními nevládními organizacemi započala spolupráce na výstavbě školy, Jan založil s přáteli občanské sdružení Surya pro realizaci stavby Sluneční školy. Stavba solární školy vychází z Janovy diplomové práce. Při realizaci autor spolupracuje s kolegy a specialisty z blízkých

10

oborů při ČVUT, jako jsou matematické modely cirkulace vzduchu, varianty zasklení, územní rozvoj. Konstrukce školy je vyprojektována v souladu s místní architekturou a s využitím přírodních materiálů a potenciálu sluneční radiace. Na stavbě, která začala na jaře 2007, se podíleli sami vesničané z Kargyaku. Už od léta 2006 ale strávil tým v Zanskaru několik měsíců a podařilo se mu mimo jiné vybrat správné místo pro stavbu sluneční školy, informovat vesničany a místní autority o přínosech projektu, nakoupit a dopravit dřevo pro stavbu, podepsat dohody o budoucí spolupráci s místními nevládními organizacemi

a uzavřít s vesničany dohodu o poskytnutí pozemku pro stavbu. Pozemek byl zapsán do vlastnictví vesnice Kargyak. Část přípravných prací, jako je kopání základů, nošení kameniva na místo základů a výroba hliněných cihel, byly dokončeny na podzim 2007. Hlavními stavebními materiály jsou hlína, jíl, kamení, sláma, místní křovina yakzee, písek, dřevo, sklo a voda.

Práce nekončí Přesně podle plánu výuka ve škole začala na podzim 2008 a je zajištěna samotným sdružením Surya. Sluneční

2 | 2010

INSPIRACE

škola je vybudována pro zajištění celoroční výuky 60 dětí z vesnice a přilehlých osad. Speciální konstrukce stavby zajišťuje minimální teplotu 15°C po celý rok. Výuka tak je možná i v zimě a prázdniny se mohou částečně přesunout na léto, kdy většina dětí pomáhá při sklizni a běžně školní docházku zanedbává. Možnost vzdělávat se mají i dospělí vesničané. Pomůže jim to využít jejich schopností k nalezení nových pracovních a finančních příležitostí a z dlouhodobého hlediska tak eliminovat stále větší problém, kterým je migrace do větších měst. Vše dohromady by mělo za ideálních podmínek vytvořit ukázkový model stavby pro širší využití i v okolních vesnicích. Nízkoenergetická škola v indickém Himálaji se stala i tématem doktorské disertační práce Jana Tilingera. Jeho prezentace projektu získala první cenu na konferenci doktorandů na Vídeňské technické univerzitě, jíž se zúčastnilo na 160 studentů z Evropy a USA. Stavba vedle tradičních místních ekologických materiálů využívá i nejmodernější prvky. Například pro osvětlení učebny úsporkami a pro napájení počítačů je použit fotovoltaický systém. Autor projektu připravil rovněž rozsáhlý systém měření parametrů vnějšího i vnitřního prostředí, který má ověřit správnost použitého architektonického a technického řešení budovy školy a získat upřesněná klimatická data pro další výpočtová hodnocení. Po značnou část roku je budova energeticky soběstačná.

Nadšení pro učení Sdružení Surya začalo ve vesnici vyučovat ještě před započetím stavby školy, v roce 2007. V současné době pět dětí dokončuje čtvrtý ročník znalostí základní školy a především starší děti úspěšně dohánějí úroveň svých vrstevníků v běžných indických školách. Občanské sdružení Surya zaměstnává učitele a provozuje budovu školy, čímž plnohodnotně zastupuje stát. Ve škole působí stálý tým pěti učitelů složený ze

2 | 2010

tří Tibeťanů a dvou Evropanů. Vystřídali se tu například dobrovolní učitelé Tiago Pedrosa, Josef Hrubec, Ondřej Marvánek, Jiří Nešpor, Martin Kalabis, Pyru Humlová a dnes v Kargyaku učí Petra Kykalová a Radim Špilka. Milým překvapením pro sdružení je, že všichni tibetští učitelé požádali o prodloužení smlouvy. Zdá se tedy, že tamější učitelé práci sdružení respektují a chtějí se na dalším rozvoji školy podílet. Portugalský učitel Tiego Pedrosa vypráví: „V srpnu byla jeho svátost Dalajláma v Padumu. Všichni žáci ze školy se na něj jeli podívat a poslechnout si jeho přednášky. Pro mnohé to bylo poprvé, co byli pryč z vesnice, poprvé viděli tolik lidí pohromadě a poprvé jeli autem. Tohle velké dobrodružství určitě ještě zvýší jejich nadšení učit se novým věcem a lépe komunikovat s okolním světem. Zpáteční cesta do vesnice byla také příjemná. Během dvoudenního pochodu jsme potkávali známé a studenty, kteří se také vraceli z Padumu a nikdo nemluvil o ničem jiném než o návštěvě Dalajlámy. Také nás navštívil zástupce místního Úřadu pro vzdělání (ZEO) pan Bhutto. Jsme rádi, že jsme mu mohli ukázat, jak škola funguje. Zdálo se, že je příjemně překvapen vysokou úrovní. Byl to šok, když jsem si uvědomil, že už za týden budu muset opustit Kargyak a odjet zpátky do Evropy. Je mi z toho smutno. Tolik věcí se podařilo udělat, ale ještě hodně je toho potřeba. Jsem si jistý, že noví dobrovolníci snadno vymyslí a zrealizují nové projekty. Já bych teď měl začít balit a připravit se na loučení s dětmi. To nebude vůbec lehké.”

važnějších zranění, což se ukázalo jako nezbytná součást působení evropských učitelů v místní komunitě. Surya organizuje i filmové večery a pracuje na vzdělávání dospělých. Jedinečný projekt Sluneční školy, jejímž investorem je občanské sdružení Surya, a další aktivity v Kargyaku se realizují díky nevyčíslitelné podpoře dobrovolníků, drobným finančním darům jednotlivců i velkorysým sponzorským darům. Významný dárce Jaroslav Sklenář, který na budování školy a výuku poskytl milion korun a vlastníma rukama se na stavbě podílel, obdržel v září 2009 prestižní cenu Nadace Via za firemní a individuální filantropii. Výuka ve škole probíhá mimo jiné i díky finanční podpoře formou adopcí na dálku. Více na www.surya.cz. Proč to všichni dělají? Možná jako odpověď stačí podívat se na fotografie z Kargyaku. Autenticita, která vyzařuje z očí Tibeťanů, a emocionální síla tamní krajiny jsou nade všechny peníze. ‡ S využitím www.surya.cz a www.cvut.cz -qáFoto Jan Tilinger, Surya, o. s.

Nade všechny peníze Vzdělávání dětí však není jedinou aktivitou, kterou se občanské sdružení Surya zabývá. Vystavělo s vesničany skleník, který je provozován společně s asociací matek a vzbudil u místních velký zájem. Zástupci sdružení ve vesnici poskytují celoročně také první pomoc a pomáhají s ošetřením běžných denních, ale i zá-

11

PROMĚNY CO JSOU A KDE SE VZALY

PENÍZE, KTERÉ SLOUŽÍ Poté, co svět v roce 2008 vstoupil do nejhlubší poválečné finanční a hospodářské krize, klademe si otázky, které by nás ještě v roce 2007 asi ani nenapadly. Týkají se ekonomiky, bank, peněz, ale i sociálních a ekologických souvislostí. Žijí ale mezi námi lidé, kteří si takové otázky kladou a hledají na ně odpovědi už daleko delší dobu. Činí tak i Naďa Johanisová, která učí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně ekonomicko-environmentální předměty. V časopisu Sedmá generace publikovala sérii článků Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové, které vyšly i knižně. Dva z nich autorka na přání redakce Bedrníku vybrala i pro vás. Poprvé vyšly už v roce 2003; budete-li je číst s tímto vědomím, možná vás také překvapí, oč zajímavější a naléhavější je učinila hospodářská realita posledních dvou let.

O BANKÁCH, PENĚZÍCH A ZÁLUDNOSTECH EXPONENCIÁLNÍHO RŮSTU Jsou banky neutrální instituce? Proč by ne? Jsou užitečné. Člověk si do nich uloží peníze, nemusí se o ně starat, z účtu mu jdou platby i nějaká ta koruna úroku. Banka sídlí v příjemné, moderní budově, personál se na vás usmívá a ještě vám nabídne plejádu služeb od spotřebního úvěru, přes internet banking, po kreditní kartu. Banky se zvětšují, propojují s mezinárodním kapitálem a penzijními fondy, spekulují na burzách a devizových trzích. Je na tom něco špatného? Má snad bankovnictví nějaké negativní ekonomické, sociální či ekologické dopady, o kterých bychom měli vědět? A pokud ano, jsou tyto dopady nutnou daní pokroku, anebo k bankám, jak je dnes známe, existují reálné a etičtější alternativy? Podle ekonomické teorie je banka firma téměř jako každá jiná. Jen na rozdíl od jiných společností, které obchodují s hmotným zbožím, obchoduje s penězi. Je důležitým prostředníkem mezi těmi, kdo mají peníze nazbyt, a těmi, kdo si zrovna potřebují peníze půjčit. Peníze banka půjčuje na úrok a tento úrok, který vybere, je po odečtení nákladů, jako jsou platy zaměstnancům či úroky střadatelům, jejím ziskem.

Malý bankovní zázrak

12

Právě v úroku je ale podle některých kritiků zakopán pes, který vede k neudržitelnosti západního způsobu života. Komerční banky (což jsou vlastně všechny běžné banky, se kterými jako spotřebitelé přicházíme do styku) totiž při půjčování peněz firmám i občanům tvoří nové peníze. Dochází k tomu tak, že banka si půjčené peníze z žádného účtu, který vede, neodepíše, i když se půjčka objeví v její bilanci pasív a aktív ( jako aktívum). Vy si za peníze, které jste si od banky půjčili, něco koupíte a ten, od koho jste si kýžený předmět, třeba pračku či stavební mate-

riál, opatřili, peníze opět uloží do některé banky. Banka opět většinu těchto peněz půjčí dál, ale na účtu, kam přišly a který spravuje, přitom zůstanou. Takže se tak trochu rozdvojí a zase dorostou jako buňka. A to celé se opakuje, i když každá banka vždy půjčí dál o něco méně, než dostala, takže celý proces není nekonečný. Z jednoho původního vkladu ve výši 1000 Kč může přesto touto řetězovou reakcí vzniknout třeba 9000 Kč v oběhu, resp. na účtech různých bank. Učeným jazykem se tomu říká multiplikovaná expanze depozit a není to žádné tajemství — učívá se o tom již v prvním ročníku na ekonomických fakultách. Přesto se to všeobecně neví a ten, kdo se o tom dozví poprvé a začne promýšlet důsledky, z toho bývá dost zaskočen. Skutečnost, že většina peněz vzniká prostřednictvím dluhu, má totiž podivné dopady. Jedním z nejpodivnějších je neustálé zvyšování množství peněz v oběhu. Zeměkouli křižuje daleko víc peněz než před pouhými pár desítkami let. A na všechny tyto peníze, které sedí v té či oné bance, je tlak, aby „vydělaly“ ještě další peníze, jednak proto, že vznikly původně tak, že si je někdo půjčil a ten někdo je musí splatit i s úroky, jednak proto, že i banka, kde právě peníze jsou, se většinou bude snažit půjčit je zase dál, aby uhradila úrok spořiteli a měla příjmy pro svou další činnost.

EKONOMICKÁ KRIZE, EKOLOGICKÁ KRIZE A ODVAHA VĚDĚT Články, které najdete na těchto stránkách, vznikaly před lety, v době, kdy po ekonomické krizi nebylo vidu ani slechu. Tomu, kdo trošku nahlédl pod pokličku systému, který v prvním z nich popisuji, bylo ale již tehdy jasné, že systém je nestabilní, množství peněz v oběhu i spekulace s nimi roste a nějaká forma krachu je i u nás jen otázkou času. Ve Wikipedii i v mainstreamovém tisku najdeme zdánlivě zasvěcená poučení, která z nastartování krize viní americkou hypoteční krizi, vysokou cenu ropy či jiné dílčí faktory. Hypoteční krize je ale jen důsledek snahy stále více peněz vydělávat – množit se a přinášet další úroky; ani nárůst cen ropy nebyl náhodnou fluktuací – odráží skutečnost, že ropa začíná zvolna docházet. Žijeme v době nejenom ekonomické, ale i energetické a ekologické krize, které se navzájem složitým způsobem ovlivňují. Je to doba, která klade mimořádné nároky na politiky i na veřejnost: je třeba zahájit diskusi o hlubších příčinách krize a o tom, jak převést komplexní a centralizovanou industriální civilizaci do post-fosilní fáze. Jak vrátit tvorbu peněz pod demokratickou kontrolu občanů? Jak omezit ekonomickou moc bank a investičních gigantů? Měly by se peníze prohlásit za veřejně prospěšný statek? Jak přejít z fáze expanze (růstu) do fáze stabilizace ekonomiky v éře, kdy na fosilní paliva, která růst poháněla, nelze z více důvodů spoléhat? Jak stabilizovat tvorbu peněžní zásoby tak, aby při každém zpomalení růstu nehrozil krach? Politici začnou hledat odpovědi na tyto otázky, až jim je položí občané. I proto je důležité neschovávat před zdánlivě složitými otázkami kolem peněz hlavu do písku.

Peníze rostou, chudoba trvá Když je to tak jednoduché a peníze lze tvořit prakticky z ničeho, možná vás napadne, jak to, že na světě vůbec ještě existují chudí lidé a chudé země? Hm. On je v tom totiž háček, a možná i háčků několik. První háček: když se to s množstvím peněz v oběhu přežene a nejsou kryty příslušným množstvím zboží a služeb,

Naďa Johanisová, březen 2010, psáno pro Bedrník

nastává inflace, peníze se znehodnocují, ekonomika trpí. Odtud jeden z tlaků na spotřebu zboží: ekologové se radují, ale ekonomové vraští čelo, když spotřeba klesne. Výroba a spotřeba musí stále stoupat, aby udržela krok s nárůstem pe-

2 | 2010

PROMĚNY

něz v oběhu. Takže první háček spočívá v tom, že peníze se sice mohou dělit jako buňky, ale bez odpovídajícího zboží či služeb jsou k ničemu. Proto, nedaří-li se podpořit produkci a spotřebu, snaží se centrální banky nárůst obíhajících peněz tlumit, třeba výdejem státních dluhopisů. Tím ale roste vnitřní zadluženost zemí: nejen Česká republika, ale i řada dalších států včetně USA je zadlužena vůči svým občanům a jednou z příčin této situace je nejspíš i snaha regulovat peníze, které pouštějí do oběhu komerční banky. Druhý důvod, proč máme stále více peněz, ale rozdíly mezi chudými a bohatými se zvětšují, spočívá v tom, že peníze sice narůstají, ale drží se bohatých. Ten, kdo má dlouhodobě uložené peníze v bance, třeba i na poměrně malý úrok, zákonitě dříve nebo později vydělá opravdu hodně. Příčina je v tom, že vklady v bankách jsou úrokovány tzv. složeným úrokem. Pro ty, kdo nemají termínovaný vklad v bance ani ekonomickou školu: složený úrok je vyplácen jak z původně uložených peněz, tak z nabíhajících úroků. To znamená, že i když procentuálně zůstává stejný, fakticky se stále zvyšuje. Peníze, které jste si uložili na tříprocentní úrok, se vám při složeném úroku zdvojnásobí za 24 let. Je-li úrok šestiprocentní, doba zdvojnásobení je poloviční. Dříve nebo později ale začnou všechny vaše peníze, byť uložené na jedno procento, růst exponenciálně.

Pence svatého Josefa

2 | 2010

Exponenciální růst, říká německá ekologická ekonomka Margrit Kennedy, je v přírodě velkou vzácností. Stromy, zvířata, lidé… ti všichni rostou nejprve rychleji, pak pomaleji, nakonec většinou růst přestávají. Exponenciála je pravý opak: roste stále rychleji. Jedním z mála příkladů exponenciálního růstu v přírodě je rakovina. Složený úrok, tvrdí Kennedyová, je taková rakovina našeho sociálního a ekonomického systému. Jako ilustraci dopadu složeného úroku na materiální svět uvádí známý příklad Josefovy pence: pokud by svatý Josef v době Ježíškova narození investoval při 5% úroku jednu penci a vrátil by se do stejné banky v roce 1990, mohl by si koupit za peníze, které se mu mezitím nahromadily na účtu, 134 bilionů zlatých koulí o váze planety Země. Možná vám připadá, že by nebylo tak špatné mít nějakou tu zlatou zeměkouli. Ale představte si, že tu penci před dvěma tisíci lety Josef neinvestoval, ale naopak si ji vypůjčil. V tom případě by jeho syn ty biliony zlatých zeměkoulí nevyfasoval, nýbrž by je musel začít splácet. V trochu podobné situaci jsou dnes země Třetího světa, které si kdysi půjčily peníze od Světové banky, jež dodnes

nedokázaly splatit. Pokud splácí jen úroky, budou dluh splácet do nekonečna. Obecně platí, že ten, kdo půjčuje, bohatne, a ten, kdo si půjčuje — pokud svůj úvěr nepoužije k výhodné investici, která znásobí jeho příjmy — chudne. Tento mechanismus je jednou z příčin hromadění peněz ve stále menším počtu rukou a rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými lidmi, zeměmi a oblastmi. Jestliže mají tři nejbohatší muži světa víc peněz než 48 nejchudších zemí dohromady a jestliže na každý dolar, který obdrží země třetího světa formou grantů, jsou nuceni vynaložit 13 dolarů na splátky dluhů, začíná člověk tušit, že něco někde není v pořádku. Mimochodem pokud jste chudí a máte podnikatelský záměr, třeba na docela skromný projekt, je dost možné, že vám banka peníze nepůjčí vůbec. Ona totiž raději půjčuje na velké projekty bohatým než na malé projekty chudým. Je to pochopitelné: chudí často nemají ručení a kromě toho s většími projekty mají banky větší zisk při stejných administrativních nákladech.

Zlé banky? Banky nejsou „zlé“. Spíše jsou tlačeny systémem, který se vymkl z ruky, i když na něm zároveň profitují. Zmínila jsem se už

Přitom v oblasti jsou mnohde zoufale potřeba úvěry pro drobné obchodníky, stavitele či obce. Banka bude argumentovat, že je povinna vyhledat co nejlukrativnější investici, i kdyby byla na druhém konci světa. Je tím povinována svým akcionářům i dotyčným drobným střadatelům v regionu. Střadatelé by zase mohli argumentovat tím, že jsou nejenom střadateli, ale současně i oněmi drobnými obchodníky, staviteli či rodiči dětí, které chodí do obecní školy. A proč by se neměly jejich vlastní peníze použít k investování do jejich vlastních projektů? Stále častěji však jak banky, tak další investoři, včetně obřích hedge-fondů, nehledají rychlou návratnost v investování do reálných, skutečných projektů, jako jsou domy, továrny či spalovny, natož biofarmy či obecní školy. Namísto toho přecházejí do sféry spekulace, kde bývá návratnost řádově větší. Spekulace je navzdory svému vznešenému názvu vlastně hazard. Často tu jde o sázení na budoucí vývoj cen akcií, surovin, měn či peněz. Spekulativní kapitál je vysoce nestabilní: jakmile je náznak, že se ceny pohybují jiným směrem, než si spekulant představuje, rychle svou investici či sázku stáhne, a tím loď ještě více rozhoupá. Banky svou spekulací přispívají k nestabilitě světového peněžního systému, který je už tak dost vratký vinou skutečnosti, že

Recese, devalvace měn, nezaměstnanost, balíčky opatření a deflace mohou nastat v dnešním nestabilním systému, kde všichni dluží všem, velmi rychle.

o tom, že v oběhu, a tudíž v bankách, je díky takzvané multiplikované expanzi depozit stále více a více peněz. Tyto peníze je z pohledu bank třeba investovat tak, aby „pracovaly“, tedy aby měly co největší a nejrychlejší návratnost, jinými slovy, aby z nich plynuly co nejvyšší úroky. To je ale stále těžší, jednak proto, že peněz je stále víc, a jednak proto, že svět je stále plnější, občané křičí hlasitěji a zelených luk, kde je možné postavit továrnu, Disneyland, spalovnu či golfové hřiště, už není tak mnoho. Samozřejmě, bylo by možné půjčit obci na opravu místní školy, investovat do obnovitelných zdrojů energie nebo poskytnout úvěr biofarmáři na koupi stáda ovcí, ale úroky z takovýchto projektů bývají nízké a administrativní náklady vysoké. Richard Douthwaite v knize Short Circuit (Zkratky) vysledoval, že z chudého irského venkova úspory místních obyvatel odtékají do velkých měst. Jinak řečeno: banka jejich peníze investuje nikoliv do jejich vlastního regionu, ale do metropolí, kde jsou možnosti vyšších úroků.

peníze vznikají jako dluh: pokud se dost lidí a firem v daném období a oblasti nezadluží, může množství peněz v oběhu, ač předtím stále rostlo, náhle a nečekaně poklesnout, a tak nadělat vrásky na čele nejen centrálním bankám, které mají za úkol peníze v oběhu regulovat, ale i obyčejným lidem, kteří třeba o hedge-fondech, bankovní spekulaci či devizových trzích v životě neslyšeli. Recese, devalvace měn, nezaměstnanost, balíčky opatření a deflace mohou nastat v dnešním nestabilním systému, kde všichni dluží všem, velmi rychle. Dokladem toho jsou nedávné krize v jihovýchodní Asii, Argentině, ale do určité míry i v České republice v roce 1997.

Bezdomovci a mrakodrapy To, že se banky vrhly na spekulace, které mají s reálným světem pramálo společného, má vedle nestability dva další důsledky. O jednom z nich jsem se už zmínila: peníze, ačkoliv je jich stále víc, se postupně mění z prostředku na

13

PROMĚNY

uspokojování potřeb lidí a na rozvoj regionů v nehmotné jednotky na modravých obrazovkách počítačů, které už nemají s reálným světem a jeho problémy nic společného. Britský ekologický ekonom amerického původu Pat Conaty ilustruje tento problém v textu z roku 1996: „Dvě velkoměsta, New York a Londýn, jsou současně baštami nejkoncentrovanější finanční moci i místy s největším výskytem bezdomovců na svých příslušných kontinentech. V londýnské City sedí ve svých mrakodrapech z reflexního skla dealeři a horečně přesunují po světě marky, dolary, jeny a franky v denní hodnotě téměř trilionu liber. Je to velmi dobře placená hazardní hra ,kdo s koho‘, přitom méně než pět procent těchto peněz je spojeno se světovým obchodem či jakoukoliv jinou skutečnou ekonomickou aktivitou. Jen pár kroků od těchto hnízd hazardních hráčů

se v průjezdech choulí bezdomovci, žebrají o drobné, aby měli co jíst, a přispívají k rostoucí kastě ,nedotknutelných‘, stejné v Londýně jako v Mexico City. Navlas stejný kontrast panuje v New Yorku. Stačí, když se z Wall Street projdete do Bowery v Manhattanu.“ Spekulační činnosti bank mají i druhý důsledek. V situaci, kdy hlavním příjmem bank se stávají spekulace a úvěry a kdy bohatší klienti dávno přešli na internetové či telefonní bankovnictví, zavírají banky své pobočky, alespoň v Británii, jednu za druhou. Jako důvod uvádějí vysoké mzdové náklady a nájmy poboček. Jak jsem poznala na vlastní kůži, dělají navíc velké drahoty, když jejich pobočku přece jen objevíte a chcete si u nich účet otevřít. Banky jsou velmi mocní hráči nejen na světových finančních trzích, ale i v každodenním životě v Británii, kde se kreditní karta stala větší nezbytností

než stranická knížka za minulého režimu. Kreditní karty vůbec jsou zvláštní fenomén, který by si zasloužil podrobné studium. Komu vlastně nejvíc prospívají? Určitě ne prodejcům, kteří nejen že si museli pořídit drahé čtecí zařízení, ale z každého bezhotovostního prodeje jsou povinni platit mocným finančním sdružením desátek. Opravdu se při bližším ohledání zdá, že v peněžním systému a v komerčních bankách, které ho udržují v chodu a profitují z něj, je cosi prapodivného, ba zlověstného. Jeho kritika z řad přemýšlivých finančních ,disidentů‘ sílí. Přitom s bankami se již i u nás volky nevolky zapletla většina občanů, i když možná dosud ne do té míry jako třeba v Británii. Je možné se z těchto peněžních sítí nějak vyplést a přitom si stále uchovat možnost úvěrů, úspor, běžných plateb? Existují etické a demokratické peněžní instituce?

PŮJČOVÁNÍ PENĚZ BEZ ÚROKU: SEN, ČI SKUTEČNOST? Podle neoklasické ekonomické teorie je úrok něco naprosto normálního. Pokud mám peníze, mohu se rozhodnout, že odložím užitek z nich plynoucí a nabídnu je na trhu s penězi, pokud mi za ně někdo nabídne dosti vysokou cenu. Peníze jsou zboží jako každé jiné, a když je někomu dočasně poskytnu k užívání, mám nárok na finanční odměnu. Peníze mají svou cenu. Té ceně se říká úrok. Je to prosté. Ale — je to opravdu tak prosté? Bible i středověká teologie úrok odmítá či alespoň problematizuje. Také muslimové považují úrok za nemorální a mnoho dalších kritiků v jeho všudypřítomnosti vidí důležitou příčinu nestability ekonomiky, prudkého nárůstu peněžní zásoby a přesunu ekonomické moci na obtížně kontrolovatelné nadnárodní společnosti — komerční banky. Bohatí lidé i země v tomto systému dále bohatnou, chudí naopak chudnou.

Praktická alternativa?

14

„Ekonomika založená na úrokových mírách zvyšuje nezaměstnanost, inflaci a ekologickou destrukci,“ řekl Oscar Kjellberg, ředitel švédské banky JAK. „Každé zvýšení úrokových měr znamená, že firmy musejí najít peníze, aby mohly splácet vyšší úrok. Aby tomuto finančnímu tlaku čelily, musejí buď snížit mzdové náklady, což vede k nezaměstnanosti, anebo zvýšit ceny, a to znamená inflaci. Anebo se musejí snažit navýšit produkci, jinými slovy zvýšit tlak na přírodní zdroje.“ Zatímco většina kritiků o problémech úroků jen mluví, Oscar Kjellberg řídí instituci, která již téměř čtyřicet let k úročeným úvěrům nabízí praktickou alternativu. Švédská banka JAK Medlemsbank

(www.jak.se) má přes dvacet tisíc střadatelů a vklady v hodnotě zhruba 50 milionů eur. Jejím hlavním posláním je půjčování peněz — bez úroku. Jak je to ale možné? Banky přece žijí z rozdílu mezi úrokem, vypláceným střadatelům, a úrokem, inkasovaným od klientů, kterým poskytly úvěr. Jak jsme si řekli, jsou to firmy jako každé jiné a bez uvedeného zisku by tedy dle teorie nemohly existovat. Není to s tou bankou JAK nějaká kachna, asi tak věrohodná jako zpráva v Blesku o indickém poustevníkovi, který již šedesát osm let nepozřel jídlo ani pití, a přece žije?

Šedivá je teorie, zelený strom života K fakírovi se vyjádřit nemohu, ale bájná švédská banka skutečně žije, a dokonce vzkvétá. Zprávy mně známých, očitých svědků hovoří jasně: mezi švédskými jezery Vänern a Vättern leží městečko Skövde, v něm stojí úřad a z něj řídí Oscar Kjellberg a dvacítka zaměstnanců banku JAK s klienty roztroušenými po celé zemi. A oni to vlastně nejsou ani tak klienti, jako spíše členové. Podobně jako jiní ekonomičtí alternativci na Západě, nedotčení reálným socialismem století dvacátého a navazující přímo na kooperativní socialismus století devatenáctého, jsou tito klienti banky JAK zároveň družstevníky. Jinými slovy: JAK Medlemsbank je družstvo plně vlastněné svými členy. Na rozdíl od jiných bank, které jsou většinou akciové společnosti, často vlastněné ještě dalšími akciovými společnostmi a v každém případě kontrolované těmi, kdo v nich mají největší finanční podíl, vychází řízení této banky z demokratického principu „jeden člen – jeden hlas“.

Členové nejen že banku de facto vlastní a nepřímo se podílejí na jejím řízení; každý z nich navíc při přijetí za člena zaplatí malý členský podíl, každoročně platí členské příspěvky a – co je asi nejpozoruhodnější – stovky členů se dobrovolně podílejí na osvětové činnosti banky. Pracují ve čtyřiadvaceti regionálních centrech, vydávají bankovní čtvrtletník, pořádají výstavy, organizují studijní skupiny a všemožně se snaží přispívat k druhému velkému cíli švédské banky JAK — k reformě ekonomického systému, který vnímají jako trvale neudržitelný. Nadšení členové, z nichž část je ochotna pro banku pracovat zadarmo – zde máme asi jeden z faktorů, který umožňuje bance JAK přežít navzdory šedivé ekonomické teorii. Druhý faktor s tím prvním souvisí – tito lidé jsou natolik motivovaní, že bance svěřují své peníze, a to i na termínované vklady, aniž by vyžadovali úrok…

Nepraktičtí idealisté? Ačkoliv více než dvacet tisíc členů JAK Medlemsbank nesplňuje představu konvenčních ekonomů o tom, že každý, kdo půjčuje své peníze, bude za ně vyžadovat peníze další, nejsou to tak nepraktičtí idealisté, jak by se mohlo zdát. Oni totiž za své úspory namísto úroků dostávají bodíky, které jim umožní – po minimálním spořicím období šesti měsíců – požádat banku o tzv. základní půjčku. Její výše závisí na bodech, které jim banka přiznala, a tyto opět závisejí na množství peněz, které měli v bance uložené, a na době, po kterou peníze v bance byly. Přesněji: výše „naspořených“ bodíků se rovná množství uspořených peněz,

2 | 2010

PROMĚNY

2 | 2010

vynásobenému množstvím měsíců, po které úspory v bankovní kase spočívaly. (To všechno se ještě vynásobí faktorem mezi nulou a jedničkou, který zohledňuje termínovanost vkladu – ten však pro jednoduchost nechme stranou.) Žádat o základní půjčku může každý, kdo absolvoval minimální spořicí období, a sám může rozhodnout, kolik peněz si půjčí a na jak dlouho – samozřejmě, pokud mu na to stačí body. Příklad: pokud jste si během roku uspořili dvacet tisíc, můžete si buď vypůjčit dvacet tisíc a splatit je během nejbližšího roku, nebo si můžete vypůjčit deset tisíc a splácet je dva roky. Zároveň si můžete také vybrat svých již naspořených dvacet tisíc. Kromě toho můžete v této fázi požádat i o dodatkovou půjčku, jejíž výše bude záviset jednak na vašich dosavadních bodících (tj. na tom, jak dlouho jste členem, jak dlouho již u banky spoříte a kolik máte uspořeno) a jednak na aktuální situaci: pokud má banka nadbytek vkladů a málo úvěrů, nabídne vám úvěr vyšší, v období, kdy podíl úvěrů oproti vkladům vzrostl, bude nabízený úvěr nižší. Dodatečné bodíky, potřebné pro tuto další půjčku (která může být i dost vysoká), si ale musíte během jejího splácení „vysloužit“. Banka vám spočítá, kolik bodů přesně potřebujete, a vy si budete během splácení dluhu povinně spořit dohodnutou částku. V den, kdy bude úvěr splacen, budete mít splněny i body – a k tomu slušnou částku vlastních peněz v bance. Připadá vám to trochu abstraktní, teoretické, složité? Banka uvádí konkrétní příklad člověka, který si vzal úvěr u banky JAK, aby unikl tíživé hypotéce: Tento muž původně v roce 1989 získal hypotéku od komerční banky ve výši 22 tisíc švédských korun s dobou splatnosti 30 let a s proměnlivou úrokovou sazbou. Hypotéku začal splácet čtvrtletní sumou zhruba 800 korun, ale po čtyřech letech, v roce 1993, kdy již bance uhradil 13 476 korun, se ukázalo, že dluh se mu snížil o pouhých 300 korun. Zbytek, celkem 98 % uhrazené částky, šlo na platbu úroků. Ty totiž zrovna v té době extrémně stouply. Vzhledem k tomu, že byl od roku 1991 členem banky JAK, za posledních 18 měsíců měl na kontě v průměru částku 5 030 korun a sehnal si dva ručitele, obdržel v roce 1993 od JAK půjčku ve výši 24 636 švédských korun. Z toho 2 636 tvořily poplatky za půjčku, takže čistá půjčka činila 22 000. Mohl tak splatit původní dluh komerční bance. Začal splácet dluh bance JAK (513 korun čtvrtletně) a zároveň zahájil dohodnuté (povinné) čtvrtletní spoření ve výši 488 korun. V roce 2005, za 12 a čtvrt roku, si mohl ze svého konta vyzvednout 23 424 švédských korun. Není třeba být bankovním odborníkem, a dokonce ani příliš dobrým po-

čtářem, aby člověk vytušil, která varianta byla pro dotyčného příznivější. Ostatně i v současnosti je nejběžnější důvod úvěru u JAK Medlemsbank snaha splatit s jeho pomocí půjčku, nejčastěji hypotéku, poskytnutou komerční bankou.

Bílá vrána Švédská bezúročná banka takto zcela konkrétně pomáhá lidem vybřednout z chudoby, do které je uvrhl konvenční bankovní systém, tak dobře popsaný v ekonomických učebnicích a považovaný za normu. Banka JAK se normám vymyká. Plní tak odkaz dánského zakladatele alternativního ekonomického hnutí JAK (zkratka slov „jord, arbeide, kapital“ – půda, práce, kapitál) Kristiana Kristiansena, který byl v dětství svědkem nezasloužené chudoby svých rodičů, dřících do úmoru na poli, aby splatili bance úvěr. Z hlediska peněžního systému je banka JAK také bílou vránou. Půjčuje již existující peníze a nepřispívá k tvorbě peněz nových, k narůstání peněžní zásoby a s tím spojeným nepříznivým důsledkům. V hlubším pohledu funguje tato banka na základě staronového principu: svépomoci spojené se vzájemnou pomocí. Zisk nepotřebuje, protože nemá akcionáře, kteří by do ní investovali peníze a nyní by vyžadovali úrok. Namísto toho je spolkem těch, kteří mají peníze nazbyt, a těch, kdo peníze potřebují. Ti, kdo mají peníze nazbyt, vědí, že dříve nebo později budou sami potřebovat úvěr, a jsou proto ochotni dát své peníze ostatním k dispozici bez úroku proto, aby si mohli sami peníze bezúročně půjčit. Body za spoření, které k půjčce opravňují, jsou přenosné, a členové je tak mohou dát k dispozici třeba svým dětem. (Banka zdůrazňuje, že darování bodů mezi členy je v pořádku, prodej bodů je však v rozporu s jejími principy.) Ačkoliv banka nepotřebuje zisky, kterými by krmila akcionáře, potřebuje příjmy, z nichž by platila zaměstnance, nájem a další režii. Příjmy získává banka JAK především z poplatků, které platí členové splácející úvěr. Poplatky se vypočítávají tak, aby hradily provozní náklady banky a činí okolo 3 % půjčené částky. Je tu tedy přeci jakýsi „úrok“, byť mnohem nižší než u bank ostatních. Navíc každý, kdo obdrží půjčku, musí hned na začátku složit na konto částku odpovídající 6 % vypůjčené sumy. Těchto 6 % slouží jako jakési pojištění vkladu, záruka pro případ, že některý vklad splacen nebude. Naprostá většina vkladů však splacena je jak díky motivaci členů, tak i proto, že na větší půjčky banka zatím požaduje různé formy záruky či ručitele. V tomto směru je tedy docela konvenční.

Malé je milé Banka JAK se vyvíjí a vymýšlí nové přístupy. Nedávno se rozhodla, že bude podporovat lokální ekonomiku. Nejzajímavější projekt, který takto podpořila, pomůže drobným rolníkům na ostrovech severně od Göteborgu. Jde o malá jatka s vysokými ekologickými a etickými standardy, která obtížně získávala půjčku na rozjezd od konvenčních bank. Členové JAK, kteří chtěli jatkám pomoci, převedli své bodíky za uspořené peníze na účet jatek, aby si tato mohla u banky vzít (bezúročný) úvěr – de facto jim tedy prostřednictvím banky půjčili své peníze. Mezi členy, kteří jatka takto podpořili, byli i místní drobní zemědělci, pro které jatka znamenají šanci chovat dobytek tradičním způsobem na obecních pastvinách.

Naďa Johanisová: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku. Kniha vyšla v Nakladatelství Stehlík, Volary ve spolupráci s Trastem pro ekonomiku a společnost a dalšími organizacemi. Najdete v ní pojednání mj. o tématech: Bezúročné bankovnictví?, Lokalizace jako alternativa globalizace?, Trojitý namísto jednoduchého zisku? aj. Odlehčené texty s ilustracemi Vladimíra Jiránka a předmluvou Táni Fischerové nabízejí průhled do světa zmizelých družstev i dnešních sociálních podniků, ale také nové ekonomické nápady a náměty, zvláště aktuální v době hypoteční krize. Pokud si ji chcete přečíst celou a neseženete ji u svého knihkupce, objednejte si ji přímo u vydavatele: www.knihystehlik.eu, e-mail: [email protected]. Zdroj: www.thinktank.cz

15

PROMĚNY

V budoucnosti by banka také ráda přešla na financování projektů podle muslimského vzoru: banka vloží prostředky do podnikatelského záměru, a pokud nový podnik uspěje, bude se banka podílet na zisku v předem dohodnutém poměru. Pokud ale firma zkrachuje, banka nebude požadovat splácení úvěru – bude se tedy podílet i na ztrátách, jak je prý zvykem v mnoha bankách v muslimských zemích. Nevýhoda nejenom švédské banky JAK, ale i některých dalších etických bank podobného typu je skutečnost, že většinou nemají klasické místní pobočky a je buď obtížné, nebo nemožné otevřít si u nich běžný účet, vyzvednout hotovost, poukázat platbu a podobně. Banka JAK uvažuje o zavedení platebních karet a některých dalších služeb pro své členy v blízké budoucnosti tak, aby alespoň někteří již nemuseli mít další účet u některé komerční banky.

Sen či skutečnost? Odpověď na otázku položenou v úvodu tohoto článku, zní: ve Švédsku skutečnost, u nás zatím jen sen. Švédská banka JAK vznikla v roce 1965 a měla čas vyrůst v poměrně velký peněžní ústav dřív, než vešla v osmdesátých letech v platnost evropská směrnice, která pod hesly jako harmonizace podmínek, rovné hrací pole a ochrana spotřebitele podstatně ztížila vznik nekonvenčních bankovních institucí v Evropské unii. Jednou z překážek je požadavek velmi vysokého základního jmění, prakticky nedosažitelného pro jakoukoliv začínající etickou finanční instituci. V zemích, jako jsou Španělsko či Německo (kolébka družstevních záložen včetně našich kampeliček), znamenala direktiva prakticky likvidaci alternativního bankovnictví. Británie a Irsko získaly pro svá úvěrová družstva (credit unions) výjimku z evropského předpisu. Ještě další země své drobné záložny chrání s tím, že neslouží veřejnosti, ale pouze svým členům, a tudíž se na ně evropský předpis nevztahuje. To je případ Belgie či Dánska, kde přežívají malí „pohrobci“ původní slavné dánské banky JAK, která v roce 1973 fúzovala s komerční bankou Bikuben. U nás jsou přežívající slušné kampeličky, představující alespoň v některých případech skutečnou alternativu klasickému bankovnímu sektoru, právě dnes ve smrtelném nebezpečí, pokud v lednu parlament schválí novelu zákona č. 87/1995 o spořitelních a úvěrních družstvech ve znění navrženém vládou. Domnívám se ale, že nelze dlouhodobě, či dokonce trvale podvázat snahu lidí o svépomoc, o ekonomickou demokracii a o ekonomiku, která – řečeno slovy ředitele švédské banky JAK Oscara Kjellberga – „je spravedlivá, bere v úvahu ekologické náklady a zisky a nevykořisťuje ani lidi, ani přírodu“. ‡

16

Naďa Johanisová

BANKA S EKOLOGICKÝMI IDEÁLY Většinou se „ekologové“ finančním a ekonomickým otázkám vyhýbají. Považují peníze za špinavé? Vidí obory ekonomie a ekologie jako navzájem neslučitelné? Dobré ekonomické nástroje by třídění odpadů, šetření energií a dalším environmentální aktivitám rozhodně pomohly! Také by světu pomohlo, kdyby se ekonomické investice více směřovaly do trvale udržitelných projektů a podniků. Otázkou však je, jak by tomu zasvěcený jednotlivec mohl pomoct. V Nizozemí na tuto otázku mají již téměř padesát let odpověď: banka s jinou filosofií než ostatní banky, banka s ideály. Tato banka se jmenuje ASN Bank (Algemene Spaarbank Nederland – Všeobecná spořitelna Nizozemí), sídlí v Haagu a, možná ku podivu našich čtenářů, je velmi úspěšná – v roce 2008 měla 420 000 klientů, kteří ji svěřili téměř 5 miliard eur. Je to banka, která peníze svých zákazníků používá výhradně k podpoře podniků, projektů i rozvoje těch zemí, které odpovídají přísným kritériím sociálním, etickým, ekologickým nebo kritériím trvalé udržitelnosti či lidských práv. Protože ji (spolu s jejími zákazníky) považuji za vzor a naději i pro další země, přístup této banky stručně představím. ASN vznikla 1. května 1960 díky iniciativě jednoho odborového svazu a pojišťovny s cílem svěřené peníze investovat sociálně uvědoměle a přitom zákazníkům poskytnout slušné úroky. Později se profilovala tím, že odmítla své peníze posílat do Chile za doby diktátora Pinocheta nebo do Jihoafrické republiky, kde dříve vládly diskriminační zákony pod jménem apartheid. V osmdesátých letech, kdy se v Nizo-

zemí objevila hromada ilegálních chemických skládek, ASN začala do své investiční politiky zahrnovat i aspekty životního prostředí. Od roku 1993 zavedla různé peněžní fondy, o dva roky později například fond na zelené projekty, v roce 2001 Fond životního prostředí. K tomu je třeba dodat, že nizozemská vláda investice do zelených projektů daňově zvýhodňuje, a tím nepřímo tuto banku podporuje. ASN Bank také organizuje každoročně Den etického investování. Delší dobu vydává i zpravodaj a stojí za internetovou společností s názvem Pro zítřejší svět, kam se posílají realizovatelné trvale udržitelné nápady – od nového způsobu zahradničení po stavbu počítačové školy v Ghaně. Zkrátka jak na domácí půdě, tak i jinde na světě ASN Bank svými miliardami půjčenými od svých zákazníků, kterým stav současného svět není lhostejný, značně pomáhá k vytvoření trochu lepšího světa. Doufejme, že se i Česká republika brzo dočká banky s filosofií, že je třeba sloučit ekonomii s ekologií. ‡ Jan W. Jongepier Ilustrační foto František Novotný

2 | 2010

NÁZORY

SPOLEČNÉ STANOVISKO AKADEMICKÝCH PRACOVNÍKŮ K ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ V poslední době se v tisku objevila série článků napadajících financování environmentálního vzdělávání a výchovy z fondů Evropské unie v souvislosti s prací Ondřeje Lišky v čele MŠMT. Na politickou „kulturu“ tohoto typu si v naší zemi již bohužel pomalu začínáme zvykat; nedávné výpady zaměřené na oblast ekologické výchovy ovšem tak dalece zkreslují reálnou situaci, že na ně nelze nereagovat. Především je třeba uvést, v jakém kontextu se v současné době nalézáme. Potřebnost environmentální výchovy vyplývá z reality současného světa, souvisí s problémy, kterým naši potomci budou muset čelit a na něž musí být připraveni, ale s rozvojem vědních oborů, které předmět svého bádání nalezly na pomezí tradičních oborů, v oblasti interdisciplinární. Ignorovat tyto všeobecné trendy by znamenalo vyloučit se z širokého společenského dialogu o základních etických otázkách týkajících se budoucnosti lidstva: Co to (dnes s naší přírodou i se sebou samými) děláme, co naše činnost způsobuje? Kam směřujeme? Jak bychom mohli vlastní rozvoj vědomě ovlivnit? Znamenalo by to ale také rezignovat na dialog odborný v mnoha perspektivních oblastech, neboť podstatné odpovědi má stále více přinášet věda, jejíž vývoj je tak zásadním způsobem ovlivněn. Výše zmíněné otázky si kladou odpovědní lidé ve všech zemích euroamerické civilizace, ke které chceme patřit i my – a řeší je prostřednictvím politických strategií v různých oblastech včetně sféry vzdělání. Potřebnost environmentálního vzdělání (EV) či vzdělání pro udržitelný rozvoj (VUR) je tak předmětem četných mezinárodních dokumentů, jejichž platnost ČR uznává. Jsme nyní uprostřed Dekády vzdělávání pro udržitelný rozvoj UNESCO (2005–2015), která celosvětově ovlivňuje rozvoj školství všech stupňů v jednotlivých zemích. Přijali jsme Vilniuskou strategii EHK OSN pro VUR a její zásady transformovali do národních dokumentů: Strategie VUR České republiky byla přijata vládou předloni, na podobě jejího akčního plánu se pracuje v současné době. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) byl schválen v r. 2000 a nyní je v platnosti již čtvrtý akční plán k tomuto dokumentu. V České republice se výuka na základních a středních školách řídí platnými kurikulárními dokumenty, především tzv. rámcovými vzdělávacími programy (RVP), které vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání a jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) obsahuje Environmentální výchovu jako jedno z šesti průřezových témat. Podle dalších dokumentů je od 1. září 2007 poprvé v historii výuka environmentální výchovy 2 | 2010

v ČR ze zákona povinná, neboť „průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání“ (RVP ZV, 6. kap.). Jak je ovšem tato povinnost naplňována v praxi? Jakožto průřezové téma není environmentální výchova součástí běžné aprobace učitele, jako je tomu u jiných oborů, například dějepisu nebo občanské výchovy. Pokud se na pedagogických fakultách vyučuje, jde spíše o nepovinný doplněk oborových studií. Kvalifikace „učitele“ EV, v tomto případě se mu říká školní koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), se upravuje jako výkon specializovaných činností Standardem dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti EVVO. Tito koordinátoři mají být školeni akreditovanými pracovišti, z velké části středisky ekologické výchovy. Tento vývoj není pro EV úplně nepříznivý – střediska ekologické výchovy mají velmi dobrou úroveň i tradici a jsou přirozeným zázemím pro tvorbu školních programů i mimoškolních aktivit. Navíc je EV vzdělávací či výchovnou metodou, které se nedaří ve školních lavicích, je pro ni nezbytná živá zkušenost s přírodou, významné jsou praktické aktivity v místě bydliště a hlavním cílem je rozvoj tzv. akčních kompetencí, tedy schopnosti se rozhodovat a jednat v souladu s rozmyšlenými etickými principy a v kontextu reálných situací. Střediska ekologické výchovy jsou zcela přirozeným prostředím pro pěstování výše zmíněných charakterových vlastností, a protože fungují stále více jako zázemí pedagogických fakult, rodí se z jejich spolupráce i zcela přirozené propojení akademické sféry s praxí. Má to ale háček: ekologickým střediskům nejdou pravidelné finanční příspěvky, které se vyčleňují pro rozvoj tradičních učitelských oborů prostřednictvím institucionálního financování, a jsou tak odkázány na grantovou podporu, o kterou samy požádají. Činí tak například i v případě, že se uchází o realizaci vzdělávacích programů, kterými by měli projít školní koordinátoři EVVO . Tyto úvahy můžeme uzavřít: pokud se argumentuje tím, že ekologické výchově by se měla věnovat stejná pozornost jako například moderním dějinám, mohl by to být požadavek pro rozvoj tohoto oboru opravdu příznivý. Znamenalo by to, že průřezové téma EV, které nejen posiluje všeobecnou gramotnost v různých oborech, ale též příznivě formuje hodnoty a postoje ve smyslu úcty k přírodnímu i kulturnímu dědictví,

ohleduplnosti a skromnosti, získá konečně uznání jako svébytný předmět, jemuž se věnuje adekvátní pozornost v přípravě učitelů. Vždyť přece mezi výchovou environmentální a občanskou není nakonec takový rozdíl – obě jsou pro obecné vzdělání v současném světě nezbytné, obě jsou svým způsobem interdisciplinární – jedna více společenskovědně zaměřená, druhá spočívající na základech přírodních věd. Rozdíl je v tom, že občanská výchova je více tradiční (o její potřebnosti nikdo nepochybuje), environmentální zase přináší nové impulzy zajímavé z hlediska rozvoje pedagogiky jako takové (možnost přinášet podněty učitelské praxi by se v zemi Komenského rozhodně neměla opomíjet). A je tu ještě jeden rozdíl: aby občanskou výchovu měly plně na starosti organizace typu Člověk v tísni nebo Amnesty International a financovaly ji ze svých prostředků, to je představa pro většinu z nás poněkud absurdní. U výchovy environmentální to ale pokládáme za přirozené. Environmentální vzdělání (podobně jako jakákoli jiná oblast školství) by se nemělo stát obětí nepříliš „čestných a sportovních“ předvolebních praktik – to by se mohlo přímo dotknout výchovy budoucích generací. Ta je totiž postavena na hodnotách dlouhodobě osvědčených, v případě výchovy ekologické na práci středisek, která si „know-how“ v okruhu svého zájmu a působení systematicky pěstují. Mechanismus pravidelného podávání projektů a skládání závěrečných účtů, který tyto organizace musí pravidelně podstupovat, je současně mechanismem výběru těch nejkvalitnějších, kteří dokážou dlouhodobě poměrně tvrdá kritéria naplňovat. Nedůvěra v korektní využití poskytnutých prostředků, vzhledem k přísným podmínkám pro čerpání evropských fondů, není na místě – míra naplnění projektových cílů se poměřuje množstvím aktivit, které se realizují přímo v terénu v době vyučování i nad jeho rámec (tedy nemizí například v rozmanitých podnikatelských tunelech). Situace, kdy celá jedna oblast vzdělávání/výchovy není financována systematicky institucionálními penězi, nýbrž pouze náhodně formou grantů, je neudržitelná a politické spory různého typu by zde mohly způsobit nenapravitelné škody. Na základě těchto argumentů žádáme Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, aby reálně prověřilo možnost vyčlenění stálých

17

NÁZORY

zdrojů pro financování systému výchovy/ vzdělání EVVO i VUR, které jsou dnes již povinnými složkami vzdělání na nižších stupních škol v České republice, a to způsobem, který by zachoval zásadní roli nevládních organizací pro dobré fungování tohoto systému. Na úplný závěr je ovšem třeba podotknout, že argumentaci článků, které navrhují restriktivní opatření vůči ekologickým

K 16. březnu 2010 podepsali: → Mgr. Michal Bartoš, Ph.D., ředitel Centra ekologických aktivit města Olomouce Sluňákov, s.r.o., lektor seminářů pro učitele a studenty, UP v Olomouci → Prof. RNDr. Martin Braniš, CSc., Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta UK v Praze → PhDr. Jan Činčera, Ph.D., Katedra pedagogiky a psychologie Technické univerzity v Liberci → Mgr. Lenka Daňková, ředitelka Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina → RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D., Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze → Doc. PaedDr. Hana Horká, CSc., Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty MU v Brně → PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D., Katedra biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze, vedoucí Centra environmentálního vzdělávání a výchovy → Mgr. Hana Kolářová, šéfredaktorka časopisů Bedrník, Zpravodaj MŽP → Mgr. et Mgr. Pavla Koucká, Šéfredaktorka časopisu Psychologie dnes, doktorandka Katedry filozofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze → Mgr. Jan Krajhanzl, Vedoucí klubu pro rizikové skupiny dětí a mládeže na pražském Žižkově, doktorand Katedry psychologie Filozofické fakulty UK v Praze (zaměření ekopsychologie) → Ing. Dana Křivánková, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně, externí pedagog na Pedagogické fakultě MU v Brně → Ing. Aleš Máchal, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně, externí pedagog na Pedagogické fakultě MU v Brně a Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci → Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc., Katedra biologie Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové → Mgr. et Mgr. Michal Medek, externí pedagog Filozofické fakulty a Fakulty sociálních studií MU v Brně → Prof. PhDr. Radim Palouš, Dr. h. c. mult., Pedagogická fakulta UK, bývalý rektor UK v Praze → PhDr. Tereza Vošahlíková, Pedagogická fakulta, UK v Praze, Česká Republika / Institut für integrative Studien, Leuphana Universität Lüneburg, Deutschland

18

střediskům žádajícím o granty z fondů ministerstev dočasně spravovaných „zelenými“ ministry, nelze brát vůbec vážně: nepodávají přehled o celkovém objemu fondů, o množství podaných projektů v oblasti environmentálního vzdělávání, podílu úspěšných žádostí ani jejich kvalitě, a s daty o poskytnutých prostředcích manipulují zcela účelově. Je dále třeba vidět, že politická angažovanost je jevem zcela přiroze-

ným, a pokud by automaticky vyřazovala příslušníky různých stran z možnosti žádat o dotace, jistě by tím naše politická scéna nezískala. Už jenom proto, že pak by se všechna občanská sdružení mohla octnout mimo hru o budoucnost naší země. ‡ Publikováno 16. února 2010 v Envigogice, http://envigogika.cuni.cz

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA JINAK Otevřený dopis redakci Učitelských novin. V Učitelských novinách 8/2010 byly zveřejněny šokující články Lukáše Doubravy věnované environmentální výchově. Domníváme se, že k dobré novinařině patří především snaha o zachycení skutečnosti v celém jejím kontextu, nikoliv její účelová dezinterpretace. Té se pan Doubrava dopouští v několika ohledech. Ve svém komentáři na str. 3 zcela scestně definuje environmentální výchovu jako jakousi výchovu ekologických aktivistů. Na základě tohoto svého dojmu pak vyvozuje, že jde o výchovu snadnou a nenáročnou. Obě tato tvrzení jsou zcela mylná. Cílem environmentální výchovy není vykonávat „ideologickou masáž“, ale jednoduše řečeno vést lidi k tomu, aby do svého každodenního rozhodování zahrnovali také environmentální perspektivu. Na jednoduchém příkladě – budou-li v obchodě zvažovat, zda si koupí biojablko z Rakouska nebo „nebio“ jablko z Čech, zváží kromě chuti a peněz také dopady obou možných rozhodnutí na životní prostředí. Takové rozhodnutí samozřejmě není jednoduché, bude asi vypadat jinak ve Znojmě a jinak v Liberci a vstupují do něj i další faktory. K tomu je potřeba u dětí rozvíjet jejich kritické myšlení, vést je k reflexi svých hodnot (ale nikoliv k přebírání hodnot pana učitele!), porozumění základním ekologickým principům a k přesvědčení, že takové rozhodování vůbec má smysl. V tomto procesu je možné udělat spoustu chyb, v důsledku kterých mohou být děti vystresované, frustrované, cynické či apatické. Udělat dobrý program environmentální výchovy tedy vyžaduje dost rozsáhlé znalosti, jeho příprava trvá měsíce a jeho ladění a vyhodnocování roky. Pedagogické fakulty u nás bohužel až na výjimky studenty didaktiku environmentální výchovy neučí. Učitelé si s ní proto (opět až na výjimky) neumějí příliš poradit, a často proto nevědomky volí postupy, které jsou nefunkční nebo kontraproduktivní. Řešením tedy je, že využívají nabídek středisek ekologické výchovy, které se na tuto oblast specializují a školám nabízejí školení či programy pro žáky. Pokud tedy byla z evropských fondů podpořena střediska

ekologické výchovy, prospěch z nich budou mít především učitelé, protože získají možnost školit se zadarmo nebo přihlásit děti na program za dotovanou cenu. Pokud by školy tuto možnost neměly, vedlo by to k razantnímu poklesu kvality environmentální výchovy v České republice. Článek dále neuvádí dvě důležité skutečnosti. Peníze z evropských fondů u nás nerozdělují pouze ministerstva, ale i kraje. Zatímco ministerstva logicky financují celostátní projekty, kraje se soustředí na projekty regionální, tedy typicky menší a možnostem škol bližší. Zvolený systém tedy konzistentně pokrývá velké i malé projekty a dává stejnou šanci všem. V kontextu dále chybí rozvaha o různých způsobech financování škol i středisek ekologické výchovy. Zatímco pro školy jsou hlavním zdrojem státní peníze a granty znamenají jen přilepšení, střediska ekologické výchovy jsou placena převážně z grantů a ostatní zdroje jsou pro ně jen okrajové. Je proto logické, že jsou v žádostech o grantovou podporu zkušenější, protože je to pro ně existenční otázka. Lukáš Doubrava na závěr své glosy píše o trestuhodném luxusu. Domníváme se, že pokud je tu něco trestuhodného, tak publikovat články tak hrubě zkreslující skutečnost, jako je tomu v jeho vlastním článku. Je politováníhodné, že si redakční rada neuvědomila riziko politického zneužití takto jednostranně prezentovaných názorů v předvolebním boji. Nechápeme také, proč v článku zcela chybí pohled protistrany, o které se nejvíce píše – tedy středisek ekologické výchovy či odborníků na environmentální výchovu. Bude-li kvalita článků UN taková, jakou ukázalo uvedené číslo, nezbude, než studenty odkazovat na serióznější zdroje vyváženěji referující o pedagogické problematice. ‡ PhDr. Jan Činčera, Ph.D., Katedra pedagogiky a psychologie, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci Publikováno v Envigogice 8. března 2010, na http://envigogika. cuni.cz najdete jména dalších, kteří se k otevřenému dopisu připojili 2 | 2010

DIDAKTIKA

EKOLOGICKÁ STOPA ŠKOLY Za vším, co člověk, město, stát, škola nebo podnik potřebuje „k životu“, je kus země. Analýza ekologické stopy umožňuje tuto plochu spočítat. Je to vlastně takové „ekologické účetnictví“. Jen místo s penězi počítá s globálními hektary. To znamená, že každá jednotka odpovídá jednomu hektaru biologicky produktivních ploch s globálně průměrnou produktivitou.

Praktický nástroj EVVO Že to zní složitě? Na první pohled se to takové může zdát, ale na ten druhý zjistíme, že je to vlastně logické. Každá biologicky produktivní plocha (les, pole, rybník…) má produktivitu jinak vysokou, a tak abychom nesrovnávali nesrovnatelné, se musí jednotlivé plochy přepočítat na společného jmenovatele, kterým je právě globálně průměrná produktivita. Odtud pramení jednotky ekologické stopy – globální hektary. Jak velkou ekologickou stopu svým životním stylem zanechává každý z nás, si již 6 let můžeme spočítat na internetových stránkách http://www.hraozemi. cz/ekostopa. Ale napadlo by vás, že ekologickou stopu může zanechávat také škola? Škola přeci nemůže zanechávat stopy, když stojí na místě, mohli byste namítnout. Školu si ale můžeme představit jako „živoucí organismus“, která stejně jako ostatní organismy spotřebovává energii a produkuje odpady. Na začátek školního roku 2009/2010 připravila Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s., (zkráceně TIMUR) pro základní a střední školy projekt Ekologická stopa školy jako praktický nástroj EVVO. Pomocí tohoto projektu mají přihlášené školy možnost využít stávající on-line kalkulátor pro výpočet své ekologické stopy a zapojit téma ekologické stopy do výuky pomocí metodických materiálů, obojí na internetových stránkách www.ekostopa.cz. Kalkulátor byl vytvořen ve spolupráci s Agenturou Koniklec, která externě zajišťuje jeho provoz. Pomocí elektronického letáku bylo osloveno 3 500 základních a 1 100 středních škol. Do projektu se zatím přihlásilo 200 škol, z nichž 95 shromažďuje data k výpočtu ekologické stopy a 21 si již ekologickou stopu spočítalo. K výpočtu ekologické stopy je potřeba množství dat o školní budově a jejím provozu, jejích přilehlých pozemcích, o spotřebě potravin, energií, vody a různých materiálů ve škole, o dopravě žáků a personálu ze školy a do školy a o odpadech a jejich recyklaci. Všechna data je možné získat v hospodářské evidenci

2 | 2010

→ Ukázka z manuálu Hry.

Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom toto zvíře uživili? Plocha této pastviny je ekologická stopa.

školy nebo pomocí měření či pozorování, přičemž míra zapojení studentů je plně na pedagozích, pracujících s kalkulátorem.

Metodické listy Zájemci o výpočet ekologické stopy školy a její promítnutí do výuky mají zdarma k dispozici také metodické materiály. Bylo jich vytvořeno celkem pět – Metodický list pro pedagogy, Pracovní listy pro žáky ZŠ a Pracovní listy pro studenty SŠ, dále Tahák a Hry k výuce ekologické stopy. Primárně jsou určené pro pedagogy, kteří chtějí své studenty seznámit s ekologickou stopou a s vybranými tématy, která s ekologickou stopou úzce souvisí. V Metodickém listu pro pedagogy jsou základní informace o ekologické stopě a výpočtu ekologické stopy školy a dále náměty k výuce v jednotlivých kapitolách (Energie, Potraviny, Voda, Doprava a Odpady).

Pracovní listy jsou rozděleny do dvou úrovní (ZŠ a SŠ) a dále členěny do jednotlivých kapitol stejně, jako je tomu v Metodickém listu pro pedagogy. V každém pracovním listu nalezneme výkladovou část, úkoly, použitou literaturu a internetové odkazy. S pracovními listy tak mohou studenti pracovat samostatně a případné doplňující informace dohledat pomocí uvedených zdrojů. V jednotlivých kapitolách je vždy nastíněna podstata tématu a dále jeho vliv na životní prostředí. V kapitole Energie zjistí studenti, jaké existují formy energie, a seznámí se se základními zdroji, jejich využíváním a vý-

19

DIDAKTIKA

1 | Ukázka z metodického listu pro pedagogy. 2 | Jeden z pracovních listů pro žáky. 3 | Ukázka z oblíbeného manuálu Tahák.

hodami či nevýhodami z hlediska vlivu na životní prostředí. V kapitole Potraviny je nastíněno velmi obsáhlé téma výživa a dále životní dráha výrobků. V kapitole Voda se studenti seznamují s pojmy, jako jsou: koloběh vody, pitná voda, vodní zdroje, eutrofizace a čistírna odpadních vod. Kapitola Doprava je strukturována podobně jako kapitola Energie, studenti se zde dozví o jednotlivých formách dopravy a jejich vlivu na životní prostředí, zejména o emisích ze silniční a letecké dopravy. Kapitola Odpady je zaměřená nejen na třídění a recyklaci odpadů, ale také na výrobky, které se z recyklovaných, tzv. druhotných, surovin vyrábějí.

Tahák a hry Dalším metodickým materiálem je Tahák. Je to malá kapesní učebnice vytvořená především pro pedagogy, ale využít ji mohou také studenti. Text je shodný s výkladovou částí Pracovních listů pro studenty SŠ. Hry k výuce ekologické stopy uzavírají pětici metodických materiálů. Jsou čerpány z různých zdrojů globální výchovy s environmentální tematikou a ačkoliv jsou členěny opět podle úrovně výuky na hry pro žáky ZŠ a studenty SŠ, je možné je po menší úpravě kombinovat napříč jednotlivými úrovněmi. Jejich použití je vhodné zejména pro ekologické kroužky nebo školy v přírodě. Časová dotace jednotlivých her se pohybuje v rozmezí 20 až 90 minut. Zaujalo vás téma ekologické stopy školy a chtěli byste se o něm dozvědět více? Navštivte naše internetové stránky www.ekostopa.cz nebo nám napište na e-mailovou adresu: [email protected]. Na přelomu roku jsme uspořádali tři školící semináře o projektu, do budoucna plánujeme na tuto úspěšnou aktivitu navázat semináři přímo v partnerských školách. Projekt, který podpořilo Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže a Magistrát hlavního města Prahy, oficiálně skončil v prosinci roku 2009, zatím jej tedy financujeme z jiných zdrojů a dál sháníme podporu pro jeho stávající využití i rozvíjení. Veškeré aktivity ale školám poskytujeme zdarma, takže neváhejte a přihlaste se! ‡

20

Božena Svobodová a Viktor Třebický, Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s. Všechny otištěné ukázky pocházejí z manuálů dostupných na www.ekostopa.cz.

2 | 2010

DIDAKTIKA

ČESKÁ UČEBNICE OCENĚNÁ BRITSKOU RADOU Prestižní mezinárodní cenu Britské rady (British Council) v oblasti inovace získala v březnu 2010 v Londýně publikace Global Issues in the ELT Classroom. Vydalo ji české občanské sdružení Společnost pro Fair Trade a spolupracovalo na ní dvanáct českých učitelů angličtiny. „Myslím, že si publikace cenu opravdu zaslouží. Je to naprosto ojedinělý projekt, který přesně vyplňuje mezeru na našem trhu, kde jsou tisíce učebnic jazyků, ale tematicky většinou stereotypních,“ komentuje udělení ceny předsedkyně Asociace jazykových škol ČR Andrea Křížková. Global Issues in the ELT Classroom je určená lektorům a učitelům angličtiny, kteří vyučují teenagery a dospělé. Inovativní je publikace především tématy, která do výuky přináší. Kniha chce totiž učitele i studenty zorientovat v aktuálních globálních problémech, hledat jejich příčiny a souvislosti. Témata byla vybrána na základě osmi Rozvojových cílů tisíciletí OSN. „Kniha obsahuje například lekce o životě lidí ve slumech, dětských vojácích, fair trade, klimatických změnách či problematice AIDS,“ přibližuje spoluautorka publikace Martina Pavlíčková ze sdružení Společnost pro Fair Trade, které knihu vydalo. Od standardních výukových materiálů se Global Issues liší také strukturou. „Jde o 32 vypracovaných plánů hodin (45–90 minut), které může učitel kdykoli vzít a použít, aniž by byl expert na globální témata,“ uvádí editor knihy James Thomas. Na tvorbě publikace se podílelo dvanáct českých učitelů angličtiny a plány hodin jsou rozděleny do tří úrovní: mírně, středně a více pokročilí. Kniha je k dostání v běžné prodejní síti (distribuuje Fraus). Metody, které autoři použili, mají rozvíjet jak kreativitu studentů, tak i jejich kritické myšlení. Studenti například vytvářejí plakáty, prezentují je, vy-

PŘÍKLADY LEKCÍ Damn Weather! Aktivita určená pro mírně pokročilé studenty. Téma: počasí a klimatické změny (příklad: Bangladéš). Ghanaian Frozen Chickens! Aktivita pro středně pokročilé studenty. Téma: dotace a nastavení světového obchodu (příklad: Ghana) – přetiskujeme v Bedrníku jako ukázku. The Vicious Circle of Poverty. Aktivita pro více pokročilé studenty. Téma: život ve slumu (příklad: Keňa, Kibera slum). 2 | 2010

21

DIDAKTIKA

↑↑ Martina Pavlíčková, spoluautorka oceněné učebnice. ↑ Předávání ceny Britské rady

mýšlejí scénky, vyplňují kvízy, pracují s obrázky a videem (tyto materiály jsou k dispozici na www.globalissues.eu). „Kniha svým zpracováním umožňuje, aby lektoři studentům přímo zprostředkovali osobní zážitek a prožití problému, což je jedna z podmínek, aby si studenti jazyk opravdu osvojili,“ dodává předsedkyně Asociace jazykových škol ČR Andrea Křížková. ‡ Tisková zpráva Společnosti pro Fair Trade, upraveno (red) Foto Frank Noon

22

2 | 2010

DIDAKTIKA

KDO JE ZA VODOU Společnost pro Fair Trade, nevládní nezisková organizace, která se zabývá podporou a propagací Fair Trade jako účinného nástroje k prosazování udržitelného rozvoje v zemích globálního Jihu, se zasazuje o šíření odpovědného přístupu ke spotřebě. Nabízí kvalitní programy globálního rozvojového vzdělávání. Představujeme vám blíže dílnu Kdo je za vodou – voda jako podmínka rozvoje ze vzdělávacího programu Svět v nákupním košíku.

Semináře pro učitele Společnost pro Fair Trade nabízí učitelům vzdělávací semináře, které jsou akreditovány MŠMT. Sborovny si dále mohou objednat semináře ušité na míru (např. k průřezovému tématu Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech). Akreditované semináře pro učitele MŠ, ZŠ, SŠ a lektory cizích jazyků JŠ: → Svět do všech předmětů – globální témata pro 2. st. ZŠ a víceletá gymnázia → WATOTO – multikulturní výchova pro nejmenší → Globální témata ve výuce anglického jazyka → Inovativní metody ve výuce cizího jazyka → Svět v nákupním košíku – globální problémy ve vztahu k naší každodennosti → Fair Trade a globální problémy – implementace do výuky Jako příklad uveďme seminář Svět v nákupním košíku. Jeho cílem je ukázat možnosti přiblížení globálních problémů žákům prostřednictvím věcí naší každodenní spotřeby. Jádro semináře tvoří praktická dílna Šaty dělají člověka... A kdo dělá šaty?, která pojednává o bavlně a pracovních podmínkách v textilním průmyslu a možnostech zodpovědného spotřebitele. Učitelé ve skupinách analyzují třífázovou strukturu dílny, jak ji používá konstruktivistická pedagogika, interaktivní metody a práci s postoji žáka. V delší verzi dílny pak inspiromat dalších aktivit a interaktivních metod nabídne ukázky z ostatních dílen z cyklu Svět v nákupním košíku, který propojuje globální problémy s naším spotřebním chováním.

Svět v nákupním košíku

2 | 2010

Vzdělávací program Svět v nákupním košíku nabízí možnost, jak do výuky zajímavou formou začlenit globální témata a problematiku rozvojových zemí. Nabízené interaktivní dílny poukazují na propojenost naší spotřeby s vybranými ekonomickými, sociálními a environmentálními problémy rozvojových zemí a jejich obyvatel, jako jsou chudoba, dětská práce nebo kácení deštných pralesů. Cílem programů je tak upozornit na souvislost mezi naším spotřebitelským chováním a zdánlivě neovlivnitelnými problémy zemí tzv. globálního Jihu, poukázat

na vzájemnou propojenost rozvojových a ekonomicky vyspělých zemí skrze obchod a spotřebu a navrhnout spotřebitelsky odpovědnější, a tedy k životnímu prostředí i lidem ohleduplnější alternativy. V sedmi samostatných tematických programech získají studenti základní informace o vybraných problémech (nejen) rozvojových zemí, které jsou jim názorně přiblíženy na příkladu výrobků naší každodenní spotřeby (kakao, čokoláda, káva, banány, bavlněné tričko nebo džíny, kokakola a další). Studenti se zamyšlejí nad problémy a jejich souvislostmi, kriticky hodnotí předkládané informace a formulují vlastní názor či postoj. Důležitou součástí programu je také představení šetrnějších spotřebitelských alternativ, jako je Fair Trade (spravedlivý obchod), FSC (certifikace dřeva) nebo bio výrobky, případně dalších možností, jak studenti sami svým chováním mohou přispět ke zmírnění představených problémů. Nabízené programy: → Silný kafe. Káva a (ne)spravedlivý obchod → Hořká chuť čokolády. Kakao a dětská práce → Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty? Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu → Komu chutná prales. Příčiny a dopady kácení deštných pralesů → Coca-colonizace. O nadnárodních společnostech (nejen) v rozvojových zemích → Skvrny na banánech. O užívání pesticidů v zemědělství a jeho dopadech → Kdo je za vodou? Voda jako podmínka rozvoje Komu jsou programy určeny: Cílová skupina: žáci 8. a 9. tříd základních škol, studenti středních škol, čtyřletých i víceletých gymnázií Doporučený počet: 15–30 studentů Doporučený věk: 14–18 let Délka programu: 100–120 minut (minimálně 2 spojené vyučovací hodiny)

Kdo je za vodou? Kdo je za vodou a kdo ne? Kdo má vody dostatek a kdo musí vystačit s málem? Je voda jen nedostatkové zboží nebo lidské právo? Kolik vody denně spláchneme do záchodu a kolik životů by dostupný záchod zachránil? Je možné dostat se z chudoby bez vody?

Věděli jste, že na pěstování kávy je závislých 20 milionů pěstitelů a jejich rodin?

Studenti se během tohoto výukového programu zamýšlejí na vlastní spotřebou vody. Čeho by byli schopni se vzdát, kdyby měli vody k dispozici málo? Vodu pijeme, vodu jíme, do vody jsme oblečeni a ve vodě bydlíme – vodu nespotřebováváme jen přímo, ale rovněž prostřednictvím produktů, pro jejichž výrobu ubylo vody z oblastí, kde obyvatelé trpí jejím nedostatkem. V jednom tričku bereme tisíce litrů vody z Uzbekistánu, v jedné růži stovky litrů z africké Keni. Se zdánlivě lokálními problémy vody v jiných zemích jsme spojeni skrze naše věci. Spotřebováváme virtuální vodu z celého světa. Studenti v programu nahlédnou do jeho různých koutů. Ve skupinách se seznámí s konkrétními příklady problémů s vodou, se kterými máme někdy jasnější, jindy méně jasný vztah. Na základě fotografií skládají konkrétní případy z Argentiny, Keni, Číny, Indie a Konga a za pomoci textu pak vytváří prezentace problému pro ostatní. Společně pak třída uvažuje, kdy je vodní krize způsobena fyzickým nedostatkem vody a kdy její nespravedlivou distribucí, jak se dají problémy s vodou řešit a zda k jejich řešení můžeme přispívat i my.

Návod k použití Úkolem manuálu Kdo je za vodou?, který Společnost pro Fair Trade zpracovala, je představit jednu z dílen cyklu Svět v nákupním košíku.

23

DIDAKTIKA

Dílny se hlásí k metodám aktivního vyučování. Jsou složeny z několika na sebe navazujících aktivit, jejichž uspořádání vychází vstříc třífázovému modelu učení E–U–R (evokace, uvědomění si významu informací a reflexe). Základem dílen jsou aktivity založené na práci ve skupině (kompetence sociální a personální), důležitou roli hraje zakotvení významu v zážitku prostřednictvím zážitkových aktivit, objevuje se práce s textem (kompetence k učení a řešení problémů). Diskuse a postojové aktivity rozvíjejí občanské a komunikativní kompetence. Program odpovídá především průřezovým tématům Výchova a myšlení v evropských a globálních souvislostech a Environmentální výchova. Dílny dobře poslouží jako vstupní brána k dané problematice. Zpracovaná témata jsou velice komplexní, proto vybízejí k dalšímu rozvedení formou vlastních navazujících aktivit. Záměrem manuálu je poskytnout podrobnou metodiku k realizaci jedné dílny z cyklu Svět v nákupním košíku a podepřít ji informacemi tak, aby učitel nad samotnou přípravou strávil co nejméně času.

Metodika V úvodu metodiky jsou vyjmenovány cíle, které dílna a její aktivity naplňují. Dílčí cíle se pak objevují u konkrétních aktivit, podobně jako seznam pomůcek. Dílny jsou koncipovány pro minimální dobu dvou vyučovacích hodin, je však vhodné program prodloužit a věnovat větší prostor zejména diskusím. Ty jsou zvláště pro starší studenty atraktivní a užitečné, neboť kromě nácviku důležitých komunikačních dovedností mají možnost si v konfrontaci s ostatními tříbit své vlastní názory a postoje. Navrhovaný časový harmonogram vychází ze zkušeností lektorů s opakovanou realizací dílen ve školách, nicméně učitelé, kteří dílny zkoušeli, je vedli v nejrůznějších časových dotacích (1 × 2, 2 × 1, 2 × 2, 1 × 3 vyučovací hodiny). Proto se dílny mimo běžnou výuku dobře hodí pro realizaci projektových dnů ve škole.

Informační materiály Podklady jsou strukturovány do tří typů textových polí. Hlavní text na barevném podkladu je doplňován rámečky, jež uvádějí příklady či zajímavosti. Orientaci v hlavním textu mají usnadnit výpisky na okraji shrnující základní sdělení příslušného textového oddílu. Poslouží pro rychlé čtení při opakovaném vedení dílny a můžete si je sami doplňovat. Doufáme, že vám materiály budou spolehlivým průvodcem některými globálními souvislostmi a inspirují vás k dalšímu rozvíjení těchto témat se studenty. Autoři přivítají vaše návrhy na vylepšení či doplnění aktivit i informací na adrese: [email protected].

Cíle dílny: Znalostní: → Studenti vyjmenují činnosti, při kterých běžně spotřebovávají vodu. → Studenti porozumějí některým příčinám a důsledkům nedostatku nezávadné pitné vody v různých částech světa. → Studenti na základě svých dosavadních znalostí odvodí, které státy či části světa trpí problémem nedostatku vody. → Studenti porovnají mapu fyzického a ekonomického nedostatku vody a vyvodí ze srovnání závěry. → Studenti naleznou souvislosti mezi naším chováním a problémy s vodou jinde a diskutují o nich. Dovednostní: → Studenti ve skupině spočítají svoji průměrnou spotřebu vody. → Studenti si představí životní situaci lidí z rozvojových zemí, kteří trpí nedostatkem vody. → Studenti diskutují o důsledcích nedostatku nezávadné pitné vody. → Studenti naleznou v textu podstatné informace. → Studenti vytvoří ve skupině informační plakát.

Postojové: → Studenti si uvědomí, že voda je sdílený zdroj, a tím pádem také sdílená zodpovědnost. → Studenti navrhnou možná řešení či opatření týkající se celosvětové krize s vodou. Velikost skupiny: 15–30 žáků/studentů Doba trvání: 100 minut a více (2 spojené vyučovací hodiny včetně přestávky, 3 vyučovací hodiny, příp. déle podle potřeby a zájmu studentů) Prostředí: třída nebo učebna s volným prostorem Pomůcky: → flipchart nebo tabule → fixy, příp. křída → modré papíry (podle počtu studentů), příp. kusy látky, lepenky apod. → tabulky na zapisování vlastní denní spotřeby vody (Příloha Ak. 2) → kartičky s popisem věcí/činností, na které je potřeba voda (Příloha Ak. 3) → skleněné kamínky nebo jiné drobné předměty (např. fazole) představující litry → nástěnná mapa světa (politická) → lepicí papírky malé (dvě výrazné barvy) → dataprojektor, počítač → videoukázka* → sady vytištěných fotografií k jednotlivým případovým studiím* → texty s případovými studiemi – pro každou skupinu jedna případová studie ve více kopiích tak, aby mohli všichni pohodlně číst (Příloha Ak. 5) → velké papíry (podle počtu skupin), fixy, tužky, pastelky, nůžky, lepidlo → sady otázek k případovým studiím (Příloha Ak. 6) → mapy* (fyzický vs. ekonomický nedostatek vody) v elektronické podobě → letáky shrnující informace o tématu dílny (Příloha Shrnutí pro studenty) * Pomůcky označené hvězdičkou (fotky, obrázky, nahrávky) můžete najít v elektronické podobě na webové stránce www.svetvnakupnimkosiku.cz/skoly/ materialy. (Heslo pro vstup k pomůckám dostanete poté, co se zaregistrujete.)

Přehled aktivit:

Pomůcky a přílohy

24

V metodické části manuálu je uveden kompletní seznam pomůcek. Většinu z nich naleznete v části Přílohy. Aby do sebe jednotlivé stavební kameny dílny zapadaly, jsou v textu uvedeny graficky odlišené informace. Důležité výstupy, které shrnují, co by mělo v průběhu aktivity zaznít. Okénka Přechod k další aktivitě usnadňují plynulé vedení dílny.

2 | 2010

DIDAKTIKA

Zkrácená verze: Pokud nemáte dostatek času k provedení celé dílny, je možné některé její části vynechat nebo zkrátit. Vynechat lze například videoukázku, která je spíše ilustrační a pro návaznost aktivit méně podstatná. U aktivity Otázky a odpovědi se můžete rozhodnout, do jaké hloubky budete o jednotlivých případech diskutovat a zejména zda necháte studenty pracovat pouze s jedním či více plakáty. Dílnu je také možné rozdělit do dvou, příp. více kratších celků. Nabízí se například přerušení práce po aktivitě 4 a pokračování s případovými studiemi v další hodině. Zpracování plakátů či přípravu prezentací můžete studentům zadat také jako domácí úkol. Rozšíření: Možností rozšíření dílny formou dalších aktivit se nabízí celá řada. Případové studie lze ve skupinách zpracovat do podoby prezentací s využitím fotografií, studenti mohou na internetu dohledávat další informace, příp. najít další podobné případy. Prezentacím se pak lze věnovat důkladněji a zaměřit se více na prezentační dovednosti studentů (viz tipy u Aktivity 5). Příprava plakátů zase vybízí k výtvarnému zpracování, přičemž vzniklé plakáty je možné vyvěsit ve třídě a později se k nim vrátit. Jednotlivé případové studie představují poměrně složité problémy, se kterými lze pracovat šířeji. Každému případu by bylo možné věnovat se celou vyučovací hodinu; některé případy jsou si v principu podobné a na srovnání dvou takových lze vyvozovat strany, příčiny a důsledky konfliktů. Tématu naší přímé spotřeby vody a šetření s vodou se dílna vzhledem ke svému hlavnímu zaměření věnuje spíše okrajově. I když se na tento cíl dílna přímo nezaměřuje, představuje vodu jako důležitý a nesamozřejmý zdroj, a zamýšlení nad její spotřebou je tak důležitým výstupem dílny. Podle svých potřeb můžete dílnu rozšířit i tímto směrem. Velmi zajímavé je téma virtuální vody a relativní náročnosti různých produktů či plodin na vodu. Toto téma lze naznačit již ve druhé aktivitě týkající se spotřeby, rozvinuto je pak zejména v případových studiích. V souvislosti s dostupností vodních zdrojů je důležitou otázkou privatizace vody a vodohospodářských služeb. Více informací k tomuto i dalším tématům naleznete v informační části manuálu. ‡

2 | 2010

Ukázky aktivit z metodického manuálu přímo využitelné pro výuku najdete v příloze tohoto čísla Bedrníku. Zdroj: Společnost pro Fair Trade, www.svetvnakupnimkosiku.cz/skoly, www.fairtrade.cz, upraveno redakcí Bedrníku

FINANCE A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL Přehled možností zařazení a využití tématu Finance ve vzdělávacích programech škol, ve vzdělávacích oblastech a oborech. A máme tu ve školství další novinku! A že jich nebylo v posledních letech málo. Po RVP, ŠVP, průřezových tématech, klíčových kompetencích, etické výchově atd. přichází finanční gramotnost. Řekneme si: Není toho už příliš na bedra učitelů a hlavy dětí? Nejen u nás se ale poukazuje na špatnou úroveň znalostí a dovedností občanů v oblasti správy financí. A proto v současné době vzrostl význam finančního vzdělávání, kdy je zapotřebí učit děti účelně zacházet s penězi tak, aby uměly zodpovědně rozhodovat o svých osobních výdajích a v budoucnu i o rodinném rozpočtu. V roce 2007 byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem financí a Ministerstvem průmyslu a obchodu vytvořen společný dokument pod názvem Systém budování finanční gramotnosti v základních a středních školách podporující rozvoj a zvyšování úrovně finanční gramotnosti. Tento dokument zahrnuje tzv. Standardy finanční gramotnosti pro základní a střední vzdělávání, které stanovují cílový stav finančního vzdělávání pro různé stupně vzdělání. Rok 2010 byl Evropskou unií vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a nezisková společnost Finanční gramotnost, o. p. s., vyhlásily pro žáky 2. st. základních škol a žáky středních škol první ročník celostátní soutěže s názvem Finanční gramotnost, která probíhá od února do května 2010. Prostřednictvím soutěže mohou navíc pedagogové a ředitelé škol změřit úroveň znalostí u jednotlivých žáků a přizpůsobit další vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti jejich potřebám. A jak téma financí začlenit do výuky a přitom myslet i na životní prostředí? Není to vůbec těžké a jde o ryze praktické téma. Můžeme se zamyslet nad tím, co všechno k životu potřebujeme (potraviny, energie, doprava, oblečení…) a počítáme a srovnáváme a... zamýšlíme se, kde ubrat. Pracujme s reálnými čísly, s konkrétními příklady, pak to bude děti bavit. Nechme každého zjistit, kolik peněz stojí jeho vlastní potřeby. Mnozí netuší, kolik jejich rodiče investují do toho, co jim připadá samozřejmé (včetně kreditů do mobilů). Starší žáci se mohou věnovat bydlení a zjišťovat údaje o pasivních domech, porovnávat obnovitelné zdroje energie. I vlastní bydlení budou jednou řešit. Informace o soutěži Finanční gramotnost: www.fgsoutez.cz a www.financnigramotnost.eu Systém budování finanční gramotnosti v základních a středních školách: www.msmt.cz/vzdelavani/system-budovani-financni-gramotnosti-na-zakladnicha-strednich-skolach

„Kdo neumí střádati, musí často strádati.“ Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Přehled zařazení tématu finance po linii vzdělávací oblast, vzdělávací obor, tematický okruh, učivo. Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace Vzdělávací obor: Matematika a její aplikace (1. stupeň) Tematické okruhy: „ Početní operace „ Závislosti, vztahy a práce s daty – závislosti a jejich vlastnosti „ Nestandardní aplikační úlohy a problémy – slovní úlohy Matematika a její aplikace (2. stupeň) „ Číslo a proměnná „ Závislosti, vztahy a práce s daty – závislosti a data, příklady z praktického života „ Nestandardní aplikační úlohy a problémy Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie Vzdělávací obor: Informační a komunikační technologie (2. stupeň) Tematický okruh: „ Zpracování a využití informací – porovnávání dat, prezentace informací Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět (1. stupeň) Tematické okruhy: „ Lidé kolem nás – vlastnictví, základní globální problémy Vzdělávací oblast Člověk a společnost (2. stupeň) Vzdělávací obor: Dějepis Tematický okruh: „ Rozdělený a integrující se svět – problémy současnosti Vzdělávací obor: Výchova k občanství (2. stupeň) Tematické okruhy: „ Člověk ve společnosti – lidská setkání (sociální rozdíly) „ Stát a hospodářství – majetek, vlastnictví, peníze, principy tržního hospodářství „ Mezinárodní vztahy, globální svět – mezinárodní spolupráce, globalizace Vzdělávací oblast Člověk a příroda (2. stupeň) Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: „ Společenské a hospodářské prostředí – globalizační hospodářské procesy, světové hospodářství Vzdělávací oblast Člověk a svět práce (2. stupeň) Vzdělávací obor: Člověk a svět práce Tematický okruh: „ Provoz a údržba domácnosti – finance a provoz domácnosti ‡ Radka Urbánková

25

NABÍDKA

JAK NA ŽÁDOST O GRANT Jak lze získat peníze nejenom na environmentální výchovu?

Granty a projekty V dnešní době se určitě každý pedagog, a nejen on, setkal s problémem, že na některé věci potřebné pro zkvalitnění výuky prostě nejsou peníze. Dá se s tímto problémem nějak bojovat? Lze s ním při současné finanční situaci v našem školství a státě vůbec něco dělat? Myslím si, že ano. I když cesta není vždy jednoduchá a úspěch není zaručen, odvážným a aktivním štěstí přeje. Možností je hned několik. Můžeme se pokusit sehnat sponzorský dar, oslovit rodiče, uspořádat akci pro veřejnost, na které budeme vybírat vstupné nebo na příklad prodávat některé výrobky našich žáků s tím, že výtěžek akce bude využit na nákup pomůcek, případně něčeho jiného. V současné době se ovšem dají získat peníze i formou vyplnění grantové žádosti alias projektové žádosti. (Základní pravidla pro vyplňování grantových a projektových žádostí jsou stejná, a proto mi dovolte, abych používala dále termín grantová žádost neboli grant, zatímco projektem budu myslet záměr, který chcete díky získaným finančním prostředkům realizovat.) Tyto žádosti lze podávat nejen v rámci výzev ministerstev, krajů a měst, ale existuje i řada nadací, které na svých internetových stránkách mají přehledy grantů, včetně termínů vyhlášení a uzávěrek. Právě žádostem o granty, které vyhlašují nadace, chci věnovat tento článek.

Nadace a školy

26

V rámci grantů vyhlášených nadacemi lze získat menší obnosy peněz v řádu deseti až sta tisíců. Obnosy jsou sice nižší, nicméně náročnost vyplnění žádosti, řízení, vyhodnocení a celkové administrování projektu je mnohem jednodušší než u projektů evropských. Další výhodou nadačních titulů je to, že bývají zpravidla opakovány v jisté časové periodě (většinou jednou za rok), což vám umožňuje v projektu pokračovat a postupně jej rozšiřovat. Jak tedy na to? Prvním problémem je vůbec se o výzvě dovědět. Pokud vás tedy nikdo na výzvu neupozorní, doporučuji ve volné chvíli sednout k internetu a podívat se na stránky jednotlivých nadací. Velmi rychle zjistíte již podle jejich zaměření, na kterou nadaci se můžete obrátit se svou žádostí. Ne každá nadace je ochotna podpořit právě vás – tedy

tentokrát myšleno: školu. Proto také při některých školách již vznikla občanská sdružení tvořená několika aktivními rodiči, kteří jsou ochotni na sebe roli žadatele převzít. I toto je možnost, především u komunitních škol, ve kterých je zvýšený zájem rodičů o dění ve škole.

Kofinancování Dále je třeba zjistit podmínky projektu – zda lze žádat o plných 100 % nákladů na projekt, nebo jen do jistého procenta, případně do jaké výše lze žádat – a zvážit, zda je pro vás tato výzva vhodná, či nikoli. Granty se dají různě kombinovat, nebo doplnit vlastními finančními zdroji, případně financemi od sponzorů. Často jsem se také setkala s tím, že jistou částkou přispěla obec či městská část. To víte, když takový starosta a zastupitelstvo vidí, že se škola snaží a může získat třeba 50 000 Kč na vybudování školní zahrady, nicméně potřebuje k tomu na tak zvané kofinancování z jiných zdrojů 10 %, tedy v tomto případě 5 000 Kč, většinou je škole dá. Jde jen o to mu vše patřičně vysvětlit, vždyť taková školní zahrada zkrášlí celou obec. Pokud vám obec nevyjde vstříc, lze například naplánovat školní výlet do blízkého arboreta nebo botanické zahrady. Zde načerpáte inspiraci, zjistíte, jaké zajímavé prvky lze ve vaší školní zahradě vybudovat, a k tomu žákům připravíte zajímavý program. Nicméně žáci budou muset uhradit cestovné, například vlastním autobusem, případně i vstupné. Tyto peníze budou v tomto případě právě oním vlastním zdrojem, který využijete na kofinancování projektu. Nechci vás strašit hned na začátku. Naše konzultantská praxe v oblasti EVVO však ukázala, že právě zajištění finančních prostředků na kofinancování ( jinak nazývané vlastní či jiné zdroje financí), je pro školy nejčastějším problémem. Lépe řečeno, učitelé neví, jak na to. Proto jsem začala právě touto nejnáročnější částí žádosti.

Vyplňování žádostí Když vím vše potřebné, tedy na co všechno chci žádat, že mou žádost je vhodné uplatnit v rámci konkrétní výzvy, splňuji podmínky grantové výzvy (tedy výzva je určena školám případně příspěvkovým organizacím, kterou jste), mám zajištěné kofinancování (v případě že je nutné) a hlavně vím, že projekt chci

PÁR ZÁSAD NUTNÝCH PRO ÚSPĚCH: → Kdo nežádá, nic nedostane. → Zjistit, komu je výzva určena a zda vůbec mohu žádost podat. → Vždy směřovat žádost na téma výzvy. → Dodržet všechny podmínky a náležitosti výzvy. → Nevím-li si s něčím rady, zeptám se vyhlašovatele nebo konzultanta. → První prohra nic neznamená, výhra je důvodem k oslavě.

opravdu realizovat a mám ujasněno jak, mohu se pustit do vyplňování formuláře žádosti o grant. Nyní mi dovolte pár poznámek k nejčastějším kapitolám formulářů žádostí. Nenechte se zmást tím, když jejich názvy nebudou vždy stejné, ale pamatujte, že i když ve formuláři některá z kapitol chybí, je dobré je mít tak trochu v hlavě a jejich obsah zařadit do kapitoly jiné. → Údaje o předkladateli: Bývají na začátku každého formuláře žádosti. Zodpovíte všechny otázky, včetně čísla účtu, na který mají být získané finanční prostředky zaslány. → Anotace, neboli stručný popis projektu: Zde je potřeba stručně, ale přitom jasně a výstižně popsat, o co vám v projektu jde, kde bude realizován, v čem je přínosný a potřebný, čím přispěje k naplnění výzvy. → Popis současného stavu problému: Napíšete, v čem je problém a proč je nutné tento problém odstranit. → Cíl projektu: Co je cílem projektu. Čeho chcete pomocí realizace projektu dosáhnout. → Časový harmonogram projektu: Kdy kterou část projektu budete realizovat. Musí být patrné, že vše máte důkladně promyšleno a projekt je reálné stihnout do určitého data, které vyplývá z grantové výzvy (datum, do kterého jsou náklady na projekt uznatelné). → Personální zabezpečení projektu: Vyjmenujte osoby, které se na realizaci projektu budou podílet, a napište i na které jeho části. Musí být zřejmé, že projekt nerealizuje pouze jedna osoba a nehrozí tedy, že v případě jejího onemocnění projekt realizován nebude. → Materiální zajištění projektu: Vypište, co potřebného škola pro realizaci projektu má a co dokoupí ze získaných finančních prostředků. → Rozpočet projektu: Tato kapitola bývá často dělena na další podkapitoly.

2 | 2010

NABÍDKA

Je vždy dobré tuto část žádosti probrat s vaší účetní. Současně platí pravidlo, že lze žádat jen na tak zvané uznatelné náklady. → Přínos projektu: Snažte se napsat nejen, jaký přínos bude mít realizace projektu pro vás a vaše žáky, ale také pro toho, kdo vám na jeho realizaci dá peníze, případně i pro další osoby pohybující se v blízkosti školy. → Výstupy projektu: Výstupy projektu se dají rozdělit na tak zvané měřitelné a neměřitelné. Měřitelnými výstupy může být například vybudovaná školní zahrada, článek v tisku, prezentace na internetu, ale také počet osob zapojených do projektu, včetně vašich žáků. Neměřitelným (nebo lépe řečeno obtížně prokazatelným) výstupem může být změna postojů a hodnot vašich žáků a dalších osob zapojených do projektu. Z nejčastějších dotazů na žádosti o grant je to tak vše. Tedy alespoň na co si po těch letech, kdy na Rezekvítku radíme v rámci bezplatného poradenství v oblasti environmentální výchovy, včetně možností jejího financování, vzpomenu. Kdybych přece jen na něco zapomněla, můžete nás kontaktovat na e-mailu: [email protected]. Není v našich silách nastudovat všechny příručky pro žadatele a podmínky projektů, ale budeme se snažit vaše dotazy z oblasti EVVO zodpovědět co nejkonkrétněji. Realizace poradenství a konzultací k začleňování EVVO do ŠVP jsou finančně podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Za Rezekvítek Mgr. Milica Vojtíšková

KALENDÁŘ 22. duben – Den Země Z nespočtu akcí, které se v souvislosti se Dnem Země 2010 pořádají, vybíráme pozvánku na Den Země na Křivoklátsku, v území, kde by již brzy měl být vyhlášen další národní park v ČR. 17. dubna mají zájemci možnost navštívit evropsky významou lokalitu netopýra velkého Točník, dále hrad Točník, botanické lokality teplomilné květeny, seznámit se s pastvou ovcí, koz a údržbou starých ovocných sadů. Sraz od 9 hodin v IVS Křivoklát, Budy. www.is-krivoklat.cz Jarní exkurze na ukázkové zahrady v Dolním Rakousku 25. – 27. června 2010 Tuto mimořádnou třídenní exkurzi pro pedagogy škol, školek, školských zařízení a středisek ekologické výchovy chceme směřovat na ukázkové zahrady v Dolním Rakousku. Navštívíme zahrady v rámci hnutí Přírodní zahrady (Natur im Garten), návštěvnické centrum NP Donauauen a zážitkové zahrady základních a mateřských škol. Akci pořádá sdružení Rezekvítek ve spolupráci s Chaloupkami, o. p. s., a Lipkou Brno. Pro více informací sledujte internetové stránky www.chaloupky.cz, www.rezektvitek.cz nebo se můžete hlásit u Ivety Machátové: [email protected]. Školní zahrady a veřejná prostranství podle českého a rakouského vzoru 19. – 21. srpna 2010 Akce pro české a rakouské pedagogy připravovaná v rámci česko-rakouského projektu Přírodní zahrady bez hranic. Návštěva školních a veřejných zahrad v Jihočeském kraji a na Vysočině, ubytování ve Středisku Chaloupky. Ukázky praktického využití zahrad a okolí školy pro výuku a volnočasové aktivity. Návštěva veřejného hřiště v dolnorakouském Groß-Siegharts a návštěvnického střediska Unterwasserreich. Akci pořádá o. s. Přírodní zahrada ve spolupráci se středisky Cassiopeia a Rosa České Budějovice, Chaloupky, o. p. s., a dolnorakouskou organizací die Umweltberatung. Pro více informací sledujte internetové stránky www.prirodnizahrada.eu nebo se můžete hlásit u Ivety Machátové: [email protected]. Toulavý autobus aneb návštěva vybraných školních zahrad – přírodních učeben 17. – 19. září 2010 Vydejte se s námi již na osmý ročník exkurze po školních zahradách – přírodních učebnách. Tentokrát se vydáme do Královéhradeckého, Ústeckého a Středočeského kraje. Kromě několika školních zahrad navštívíme Labyrintárium na zámku v Loučni a zařízení Planta Naturalis či Botanicus. Akci pořádá sdružení Rezekvítek ve spolupráci s Chaloupkami, o. p. s., a Lipkou Brno. Pro více informací sledujte internetové stránky www. chaloupky.cz, www.rezektvitek.cz nebo se můžete hlásit u Ivety Machátové: [email protected].

PUBLIKACE EKONOMIE DOBRA A ZLA

2 | 2010

Vyplácí se dobro? Je správné konat dobro jen proto, že z toho plyne užitek? A není lepší se raději neptat a jen tiše počítat náklady a zisky? Dnes, kdy ekonomie funguje hlavně jako nauka o maximalizaci bohatství a kdy svět zápasí s finanční krizí, takové otázky leckoho překvapí. Historie jich je ovšem plná. Prvotina ekonoma Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla, s podtitulem Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi, ukazuje, jak barvitě uměli o majetku, vlastním užitku a společenském blahu přemýšlet naši předkové.

Autor bere čtenáře na dobrodružnou pouť ke kořenům naší civilizace a na příkladech starých Sumerů, Židů, antických myslitelů anebo Komenského či Descarta ilustruje, jak inspirativní je sledovat proměny lidského tázání očima ekonoma. V autorově podání je ekonomie krásná věda, jejíž kořeny jdou mnohem hlouběji, než si moderní (či postmoderní) člověk dokáže představit. Tato kniha je ale něčím víc než jen sondou do dějin ekonomického myšlení. Ukazuje, kolik čerstvých a překvapivě relevantních myšlenek můžeme v dědictví starých civilizací najít. A hlavně, jak přesvědčivě s nimi lze jít proti proudu a kacířsky nabourávat stereotypy, s nimiž pracují jak ekonomové, tak obyčejní lidé v každodenním životě. Tomáš Sedláček je obdarován zvláštní schopností a odvahou propojit svět eko-

nomie s filosofií, religionistikou či etikou a zpřístupnit tuto pestrou směs široké veřejnosti. Podobně se dívá také na současnou finanční krizi a naznačuje, jak skrze ni může člověk objevit sám sebe a svůj vztah k věcem hmotným i duchovním. Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla. Vydalo nakladateslství 65.pole, Praha 2009. Zdroj: www65pole.cz

Poznámka nakladatele: Ekonomie dobra a zla je první kniha na světě, která je číslována odzadu. Čtenář má tak při četbě neustále přehled, kolik stran mu zbývá do konce.

27

NABÍDKA

FINANCE

PENĚZŮM NA STOPĚ Lokální multiplikátor, vyvinutý v britské New Economics Foundation (NEF), pomáhá popsat míru lokalizace místní ekonomiky (obce, regionu), tedy nakolik se peníze uvnitř takto definované ekonomiky „otáčejí“ a kolik jich utíká nenávratně pryč. Výpočet lokálního multiplikátoru je prvním krokem k uvědomění si významu lokální ekonomiky pro dosažení udržitelného rozvoje. Podrobný popis metody včetně zahraničních i českých příkladů obsahuje publikace Trastu pro ekonomiku a společnost. Penězům na stopě. Měření vašeho dopadu na lokální ekonomiku pomocí LM3. Trast pro ekonomiku a společnost. Brno, 2007. Elektronickou verzi je možné stáhnout zdarma na www.thinktank.cz. Zdroj: www.thinktank.cz

HRAVÉ ŘÍKANKY PRO ŠIKOVNÉ VŠEZNÁLKY Publikace, jejíž autorkou je Milica Vojtíšková, je určena nejen rodičům s dětmi předškolního a školního věku (od 3 do 10 let), ale i jejich učitelům, vychovatelům či vedoucím kroužků. Obsahuje řadu námětů pro tvoření z přírodnin a odpadů. Každý návod je uveden veselou říkankou a doplněn krátkým naučným textem. Vydal Rezekvítek Brno, www.rezekvitek.cz. Vytvoření a vydání publikace bylo podpořeno v grantovém řízení MŽP v roce 2009.

SEDLÁKOVO ČAROVÁNÍ 1 ANEB KOUZLA NA STATKU VČERA I DNES Další publikace z úspěšné řady „čarování“ od Blanky Ponížilové obsahuje aktivity tentokrát k tématu život na statku. Dozvíte se více o zemědělské výrobě a chovu hospodářských zvířat včera i dnes. Obsahuje spoustu hádanek, her, omalovánek, vystřihovánek a informací. Sborník námětů lze využít v ekologické výchově ve školách a v mimoškolní výchově.

28

Vydal Rezekvítek Brno, www.rezekvitek.cz. Vytvoření a vydání publikace bylo podpořeno v grantovém řízení MŽP v roce 2009.

PROGRAM STROM ŽIVOTA Máte projekt, který přispěje k ochraně přírody, zachování přírodních a kulturních hodnot krajiny nebo vzniku zelených veřejných prostranství a odpočinkových zón ve vašem městě? Program Strom života Nadace Partnerství i v letošním roce takto zaměřené projekty podpoří. Nadační příspěvek mohou obdržet občanská sdružení, obce, školy nebo církevní subjekty. Jednou ročně uděluje program Strom života Nadace Partnerství nadační příspěvky nazvané Pro přírodu a Místo pod stromy. Granty Pro přírodu nabízejí prostor pro všechny projekty zaměřené na výsadby stromů, zachování cenných přírodních lokalit a ochranu jejich druhové rozmanitosti. Žadatelé mohou na tyto projekty získat finanční příspěvek až do výše 100 tisíc korun (uzávěrka pro podání žádostí byla v březnu). Cílem grantů Místo pod stromy je podpora vzniku nebo oživení zelených veřejných prostranství, úprav školních zahrad a historických sadů či obohacení obecního parku o herní prvky. Maximální výše grantů Místo pod stromy je 200 tisíc korun (uzávěrka pro podání žádostí je 6. května). V obou případech klade Nadace Partnerství při výběru projektů velký důraz na zapojení místních obyvatel, sdružení, škol a spolků do jejich plánování, přípravy i dotažení. Zejména nově utvářená veřejná prostranství sloužící k odpočinku a trávení volného času by měla splňovat představy a potřeby lidí, kteří je budou využívat. Podpořeny budou také projekty, které vzhledem k letošnímu Mezinárodnímu roku biodiverzity prosazují, propagují nebo aktivně napomáhají udržet rozmanitost české přírody. V minulém roce podpořil program Strom života v grantech Pro přírodu

a Místo pod stromy celkem 22 projektů částkou 2,3 miliony korun. Díky finančnímu příspěvku se tak letos například podaří přeměnit školní zahradu na zahradu vzdělávací, obnovit zanesené studánky a prameny nebo zachránit louku s výjimečnou druhovou pestrostí denních motýlů. Další informace ráda poskytne: Hana Zuchnická, projektová manažerka programu Strom života, e-mail: hana.zuchnicka@ nap.cz, tel. 515 903 123, 777 624 815. Tisková zpráva Nadace Partnerství, zkráceno (red)

HLEDÁ SE STROM ROKU 2010 Nadace Partnerství letos již po deváté hledá nejsympatičtější strom České republiky. Do 29. května můžete přihlásit svůj nejoblíbenější strom do celostátní ankety Strom roku 2010. Celostátní anketa Strom roku si v České republice vybudovala tradici. Od roku 2002 se každoročně vyhlašuje k prvnímu jarnímu dni. Loni se do ní s chutí zapojilo téměř 50 tisíc lidí z různých krajů ČR. Návrh na Strom roku 2010 může zaslat kdokoliv. V loňském roce přihlásili své favority mateřské a základní školy, obecní úřady, občanská sdružení, oddíly mladých hasičů a skautů, okrašlovací spolek nebo Svaz neslyšících a nedoslýchavých z Písku. „Každý návrh by měl obsahovat příběh stromu, uvedení lokality, GPS souřadnice, informace o druhu, výšce, stáří a obvodu stromu a jeho fotografii nebo obrázek. Anketa narozdíl od jiných soutěží nehledá nejkrásnější, nejvyšší nebo nejstarší strom. Hledáme hlavně stromy s příběhem, které dokáží semknout lidi ve svém okolí,“ uvádí koordinátorka ankety Hana Rambousková. Titul Strom hrdina pak mohou získat stromy, které jsou ohroženy necitlivým zásahem nebo negativními dopady lidských činností. Z doručených návrhů porota vybere dvanáct finalistů, pro které bude od srpna do října hlasovat široká veřejnost. Výtěžek zpoplatněného hlasování poputuje na jarní a podzimní výsadby stromů. Podrobné informace o anketě naleznete na www.stromzivota.cz/ anketa. Zdroj: Tisková zpráva Nadace Partnerství 2 | 2010

NABÍDKA

SOUTĚŽE

236 849 KORUN NA BIO DO ŠKOL V září 2009 proběhl první ročník kampaně s názvem Koruna na bio do škol. Partneři kampaně darovali 1 korunu z každé prodané biopotraviny na rozvoj programu Biopotraviny do škol, který realizuje Nadace Partnerství. Celkem partneři akce přispěli na konto Nadace Partnerství částkou 236 849 korun. Tato částka pomáhá školám, které mají zájem, ve výchově dětí k ekologickému zemědělství a zavádění biopotravin do školních jídelen. Prvního ročníku kampaně se účastnilo devět společností. Hlavním partnerem projektu se stala privátní řada bioproduktů obchodního řetězce Interspar – Natur*pur. Partnery projektu dále byly Biopekárny Zemanka, společnost Biopark, Kostelecké uzeniny, bio-nebio, Pro-bio, Country Life, United Bakeries a společnost Fair Trade Centrum. „Finanční prostředky, které byly v rámci kampaně nashromážděny, mohou školy použít například na zavedení biopotravin do školního bufetu, otevření informačního centra pro veřejnost o biopotravinách, zavádění biopotravin do přípravy školních obědů, vzdělávací semináře, exkurze na ekologické farmy, pořádání bio dnů pro veřejnost nebo na spolupráci s místními biozemědělci," shrnul Michal Veselý, ředitel rozvoje Nadace Partnerství. O projektech, které se s pomocí grantu realizují, se mohou zájemci dozvědět více na stránkách Nadace Partnerství (www.nadacepartnerstvi.cz) a průběžně jsou informace o realizovaných projektech uveřejněny i na stránkách www. miliondetem.cz. První ročník kampaně zaznamenal řadu pozitivních ohlasů jak ze strany spotřebitelů, tak ze strany výrobců biopotravin a školních jídelen. To je základní předpoklad toho, aby akce mohla být úspěšně zopakována v příštích letech. Projekt ukázal, že i v dnešní nelehké době, se zvyšuje zájem české populace o biopotraviny a ekologické zemědělství a že projekty, které pomohou ve výchově dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, ve kterém jsou biopotraviny přirozenou součástí jídelníčku na stole našich dětí, mají šanci na úspěch.

PŘEMÝŠLEJ A BER – ZNAČKY, CO JSOU FÉR Značky Bio, FSC či Fairtrade znamenají do 30. dubna 2010 šanci na výhru ve spotřebitelské soutěži Přemýšlej a ber – značky, co jsou fér. Akce má pro tento typ soutěží netypického vyhlašovatele: tři neziskové organizace – Hnutí Duha, FSC ČR a Společnost pro Fairtrade. Pořadatelé chtějí informovat české spotřebitele, že běžné nákupy výrazně ovlivňují náš svět. A mohou ho ovlivnit k dobrému. Ve světě rychle roste význam certifikačních značek, které vypovídají o kvalitě vzniku zboží. Tyto certifikace mají jasně stanovená pravidla přidělování a výroba jimi označených výrobků je pravidelně kontrolována. Zatímco značky výrobců představují často pouhou image, značky certifikační o zboží prozradí zcela konkrétní fakta. V Západní Evropě se odpovědná spotřeba stává většinovým nákupním postojem. A právě certifikace výroby šetrné k Zemi a k lidem v tom hrají zásadní úlohu. Značky odpovědné spotřeby Bio, Fairtrade a FSC pomohou ke správným rozhodnutím, jak lehce našlapovat na Zemi. Šanci vyhrát v soutěži má každý, kdo dokáže odpovědět na základní otázky o certifikačních známkách Bio, FSC a Fairtrade. Webová stránka www. fer-znacky.cz umožňuje zadávání soutěžních odpovědí online. Mezi cenami je například FSC zahradní nábytek, dovolená na ekofarmě nebo řemeslné výrobky Fair Trade. Zdroj: www.fer-znacky.cz, upraveno (red)

VODA ŽIVÁ Sdružení Arnika připravilo novou soutěž zaměřenou na vodu a vodní prostředí. Žáci druhého stupně základních škol a studenti středních škol si v ní budou moci během praktických úkolů ověřit a prohloubit znalosti o kvalitě vody a jejím znečištění i o vztazích ve vodním ekosystému. „Cílem soutěže je poukázat na vliv lidské činnosti na znečištění vodního prostředí a na zátěž vod chemickými látkami. Úkoly jsou vytvářeny tak, aby byly zajímavé jak pro mladší děti, tak pro studenty s určitými znalostmi,“ komentovala smysl soutěže její koordinátorka Kateřina Hryzáková z Arniky. Soutěž Voda živá, která je součástí stejnojmenného projektu, začíná v dubnu. Je rozdělena do šesti dílčích etap. Součástí každé z nich bude praktický úkol, zaměřený například na vlastní pozorování, na práci s informacemi od úřadů, hledání informací v odborné literatuře a na internetu a vypracování odpovědí na otázky k danému tématu. Studenti by měli pracovat ve 3–5členných týmech pod záštitou konzultanta – tím může být například učitel či vedoucí zájmového kroužku. V lednu příštího roku bude slavnostně vyhlášeno vítězné družstvo, pro které je připraven týdenní pobyt v Tatrách, během něhož se výherci setkají s odborníky na ochranu přírody. Zároveň bude po každé etapě udělena dílčí cena, jíž bude například exkurze do zoologické zahrady s průvodcem a výkladem zaměřeným na živočichy žijící ve vodě a vodní ekosystém jako takový. „V potocích a řekách jsou často zjišťovány rizikové látky, které přímo souvisejí s lidskou činností a které mají negativní

Tom Václavík, Green Marketing, upraveno (red)

2 | 2010

29

NABÍDKA

dopad na vodní ekosystém a následně také na zdraví člověka. Mezi hlavní zdroje těchto látek patří domácnosti a průmysl. Cílem soutěže stejně jako celého projektu je upozornit na tyto souvislosti a více motivovat veřejnost ke změně přístupu,“ dodal vedoucí projektu Voda živá Kamil Repeš. Mezi další aktivity projektu bude patřit i kvízová soutěž pro širší veřejnost, přednášky odborníků nebo monitoring vodního ekosystému. Zdroj: Tisková zpráva Sdružení Arnika, upraveno (red). Více na: www.toxik.arnika.org/soutez-pro-skoly.

INTERNET ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU FINANCE www.granty.ecn.cz – databáze grantů o. s. Econnect www.neziskovky.cz – obsahuje databázi finančních zdrojů, možnost objednat si pravidelné zasílání Grantového kalendáře www.msmt.cz/strukturalni-fondy/eu-penize-skolam – vše podstatné o projektu EU peníze školám www.zelenausporam.cz – stránky dotačního programu na podporu úspor energie a obnovitelných zdrojů v bydlení – Zelená úsporám www.jakvyucovatfinancnigramotnost.cz – nabídka akreditovaných kurzů pro učitele Jak vyučovat finanční gramotnost poutavě a zábavně www.aukceproprirodu.cz – tradiční benefiční aukce uměleckých děl ve prospěch přírody, pořádá Nadace Veronica www.fair-bio.cz – e-shop fair trade a bioproduktů www.fairove.cz – společnost Fairově dováží do ČR zboží pocházející z tzv. férového obchodu greeneconomics.org.uk – The Green Economics Institute. Zelená ekonomika je nový rychle se rozšiřující model ekonomického rozvoje, který se – na rozdíl od „černé ekonomiky” závislé na fosilních zdrojích energie – zaobírá vzájemnou závislostí lidského hospodářství a přírodních ekosystémů. Připravila Hana Kolářová

FILMY ZELENÉ VÝZVY JEDNOHO SVĚTA Ekologická témata byla letos jedním z hlavních motivů renomovaného filmového festivalu Jeden svět, který v třiceti českých městech pořádala společnost Člověk v tísni. Na tematické sekci Zelené výzvy spolupracovalo také Hnutí Duha. Sekce přinesla řadu dokumentů o dopadech globálních změn klimatu na chudé lidi v rozvojových zemích, problémech s odpadem či automobilové dopravě ve městech. Globální změny podnebí nejvíce odnesou lidé v Africe, Indii a dalších chudých zemích. Proto Hnutí Duha iniciativou Velká výzva prosazuje nový zákon, který má závazně stanovit, že Česká republika bude snižovat exhalace skleníkových plynů o 2 % ročně – krok po kroku, rok po roku. Rozhýbe tak investice do moderních zelených řešení, jako je zateplování domů, čistá energie, pohodlná veřejná doprava, místní potraviny nebo snadná recyklace. V Česku je zákon o snižování emisí skleníkových plynů připravován ve spolupráci s právními experty EPS. Člověk v tísni, organizátor festivalu Jeden svět, se přidal k podpoře zákona. Kromě něj je iniciativa Velká výzva podporována dalšími českými ekologickými a humanitárními organizacemi (Adra, Charita ČR, Český svaz ochránců přírody, Zelený kruh, Greenpeace), ale také významnými osobnostmi v čele s Václavem Havlem. Podle průzkumu legislativu podporuje 66 % české veřejnosti. K začátku března 2010 více než 6 000 lidí již vyzvalo své poslance a poslankyně k přijetí takového zákona. Některé filmy ze sekce Zelené výzvy festivalu Jeden svět:

Redakční rada: Praha – Zuzana Letovská (ZČ HB Botič) Středočeský kraj – Jana Dufalová (ZO ČSOP Vlašim)

→ Auto*Mat, ČR: „Záměrně projíždíte Prahou a komplikujete dopravu, která je už tak dost komplikovaná,“ rozčiluje se v roce 2003 policistka na účastníky první hromadné cyklojízdy, zatímco její kolegové zatýkají několik mladíků s koly. Po pěti letech projíždí Prahou peloton pěti tisíc cyklistů... → Mumbai Disconnected (Bombajská spojka), Dánsko: Do roku 2020 se indická Bombaj pravděpodobně stane nejlidnatějším velkoměstem na světě. Již dnes pulsuje masami lidí, jež se denně dopravují do zaměstnání. Hromadná doprava přitom nefunguje – pověstné jsou vlaky, do nichž se člověk musí doslova probojovat. → There Once was an Island: Te Henua e Nnoho (Byl jednou jeden ostrov), Nový Zéland: Na první pohled vypadá nevelký atol Takku obývaný čtyřmi sty Polynésanů jako ráj na zemi. Pospolitá komunita žijící izolovaně na ostrůvku omývaném průzračnými vodami jihozápadního Pacifiku se věnuje tradičním rituálům a hudbě, živí se rybami a odpočívá ve stínu kokosových palem... → Bogotá Change (Dva muživ Bogotě), Dánsko: Kolumbijské hlavní město Bogota, v němž žije sedm milionů obyvatel, platilo před rokem 1994 za jednu z nejnebezpečnějších metropolí na světě. Únosy, vraždy a zabití zde byly na denním pořádku. Drogové kartely ovládaly policii i správní orgány, ve městě panoval chaos a nepořádek... → The End of the Line (Mizející ryby), Velká Británie: O kousku ryby na talíři víme zpravidla jen to, že je zdravá pro náš organismus. Chybí nám však další informace, které bychom měli chtít znát. Odkud ta ryba pochází, jak byla ulovena... Zdroj: Tisková zpráva Hnutí Duha, zkráceno (red)

BEDRNÍK | březen 2010 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

Plzeňský a Karlovarský kraj – Stanislav Filip (Ametyst Plzeň) Ústecký kraj – Šárka Lepší (SEVER Ústí nad Labem) Kraj Vysočina – Jana Čížková (Chaloupky Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo Vsetín) Olomoucký kraj – Helena Nováčková (Sluňákov Horka nad Moravou)

Bedrník, časopis pro ekogramotnost,

Jihočeský kraj – Josef Janošťák (Cassiopeia České Budějovice)

byl finančně podpořen v grantovém

Jihomoravský kraj – Markéta Navrátilová (Lipka Brno)

řízení Ministerstva životního prostředí.

Královéhradecký kraj – Radka Urbánková (SEVER Horní Maršov)

Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska

Pardubický kraj – Alena Vařejková (Ekocentrum PALETA Pardubice)

Ministerstva životního prostředí.

30

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1  234 621 386 e–mail [email protected]

Liberecký kraj – Lenka Dědková (SEV Divizna, ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Michaela Valová (Vita Ostrava) SSEV Pavučina – Blanka Toušková

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov  499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1300 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Objednávky: Tereza Mikešová, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov, [email protected],  734 310 989

Hlavní téma příštího čísla: DIVOČINA – WILDERNESS (redakční uzávěrka 25. 4. 2010)

2 | 2010

POKŘIVENÁ ZRCADLA SVĚTA Zeměkoule je kulatá, proto každý pokus zakreslit ji do dvou rozměrů deformuje nějaký údaj ve prospěch jiného. Běžná mapa světa vycházející z Mercatorovy projekce sice zachovává tvary kontinentů, ale zkresluje jejich velikost ve prospěch států bližších pólu... Projekce německého historika Arna Peterse je věrnější rozloze zemí, deformuje však jejich tvar. Tuto projekci využívá výstava Pokřivená zrcadla světa?, kterou si můžete prohlédnout na www.svetvnakupnimkosiku.cz/skoly, případně zapůjčit od Společnosti pro Fair Trade. Z klasických map světa se nedozvíme, že v Nigérii zemře pětina všech živě narozených dětí ještě před svými pátými narozeninami, zatímco v České republice zemřou jenom tři děti z tisíce. Stejně tak nám běžné mapy tají, že ve slumech, jedné z nejhorších forem bydlení na okrajích velkých měst nejčastěji v rozvojových zemích, žije dohromady stejný počet lidí jako v celé Indii, druhém

Plochy států vyjadřují úbytek lesů mezi lety 1990 a 2000 v jednotlivých zemích

Plochy států vyjadřují čistý dovoz papíru a dřeva do jednotlivých zemí

nejlidnatějším státě světa. Výstava Pokřivená zrcadla světa? volí jako nejdůležitější právě tyto sociální jevy. Každá z map se věnuje jednomu tématu a divák tak při prvním pohledu vidí, v jakém státě daný jev jednoznačně převažuje, nebo kde je naopak úplně marginální. Při vzájemném srovnání jednotlivých map vystupují na povrch souvislosti mezi výší HDP a dětskou úmrtností, vzděláním a dětskou prací či kácením pralesa a konzumací. Mapy-kartogramy použité pro tuto výstavu mají funkci koláčových grafů, na nichž velikost rozlohy odpovídá podílu daného regionu na celosvětovém výskytu zobrazovaného jevu. Kartogramy vznikly v rámci projektu SASI Group (University of Sheffield) a Marka Newmana (University of Michigan), www.worldmapper.org. Zdroj: www.svetvnakupnimkosiku.cz, upraveno (red)

Materiální statky, které vlastníme my, do jisté míry vlastní a spoutávají nás. Když si na jistý materiální komfort jednou zvykneme, jen těžko se s ním dokážeme rozloučit, zvednout se a svobodně jít. Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla