61. koncertní sezona 2016 2017
Mapa a Obrázky z výstavy Filharmonie v divadle 2. abonentní koncert Janáčkovo divadlo 8 a 9I12I2016
Pořad koncertu TAN DUN Mapa, koncert pro violoncello, video a orchestr I 42' The Map, Concerto for Violoncello, Video and Orchestra česká premiéra / Czech premiere 1. Nuo (tanec duchů a naříkavý zpěv) / Nuo (Ghost Dance and Cry-singing) 2. Dechem rozeznívaný list / Blowing Leaf 3. Daliuzi (kolorování činely) / Daliuzi (Cymbal Coloring) 4. Miaoská suona (šalmaj) / Miao Suona (Pipe) 5. Feige (antifonální písně) / Feige (Antiphonal Songs) 6. Interludium: mapování portrétu / Interlude: Mapping the Portrait 7. Kamenné bubínky / Stone Drums 8. Zpěv jazykem / Tongue-singing 9. Lušeng (ústní varhánky) / Lusheng (Mouth Organ) přestávka I 25' MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ Obrázky z výstavy I 35' orchestrace Maurice Ravel Pictures at an Exhibition orchestrated by Maurice Ravel Promenáda / Promenade 1. Skřet / The Gnome Promenáda / Promenade 2. Starý hrad / The Old Castle Promenáda / Promenade 3. Park v Tuileriích / Tuileries 4. Bydlo (Žebřiňák) Promenáda / Promenade 5. Tanec kuřátek ve skořápkách / The Ballet of the Unhatched Chicks 6. Dva Židé: bohatý a chudý (Samuel Goldenberg a Šmujle) / Samuel Goldenberg and Schmuyle 7. Trh v Limoges / The Market Place at Limoges 8. Katakomby (S mrtvými řečí mrtvých) / Catacombae (Con mortuis in lingua mortua) 9. Chaloupka Baby Jagy na kuřích nožkách / The Hut on Fowl´s Legs 10. Velká brána kyjevská / The Great Gate at Kiev
Matthew Barley violoncello Filharmonie Brno / Brno Philharmonic dirigent / conductor Alan Buribajev Yichuan Li (Parnassus Productions) a Radek Odehnal (Rosound) technická realizace / technical realization
Pod záštitou J.E. Jan Thompson OBE, velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v České republice
Za finanční podpory Jihomoravského kraje
O skladbách Tan Dun (1957), v současné době jeden z nejznámějších skladatelů soudobé hudby, držitel významných ocenění (Grawemeyerova cena, Grammy, Oscar), autor několika oper (Marco Polo, Čaj, První císař aj.), koncertních děl napsaných pro hvězdné hudebníky, multimediálních počinů, tzv. orchestrálních divadel a v neposlední řadě tvůrce hudby k filmovým majstrštykům Tygr a drak či Hrdina, si cestu k světové proslulosti neprošlapával snadno. Jako dětská oběť kulturní revoluce, nucená podstoupit komunistickou převýchovu, se teprve po Maově smrti začal potýkat s otázkou své skutečné kulturní identity. Intenzivně na něj tato otázka dolehla v době studií na pekingské konzervatoři a neopustila jej ani poté, co v roce 1986 odešel do New Yorku studovat na Kolumbijskou univerzitu, byť na ni již nahlížel prizmatem nových zkušeností: rozhovorů s Johnem Cagem, objevováním východních filozofií apod. Vědomí této životní pouti pomůže lépe pochopit genezi violoncellového koncertu nazvaného Mapa (The Map, 2002), jak ji popsal sám skladatel: V zimě 1981, ještě jako student Pekingské centrální konzervatoře, jsem se vrátil do své rodné provincie Chu-nan sbírat lidové písně. Když jsem dorazil do vesnice Tchuťiů, setkal jsem se s „kamenným mužem“, který mě přivítal starodávným hraním na kameny. V osmi pozicích, v souladu s osmi trigramy Knihy proměn (I-ťing), promlouval šamanskou vokalizací k větru, nebesům a listí; promlouval k příštímu a minulému životu. V té chvíli jsem pocítil, že ten muž je vlastně mapa. Pak jsem se ho zeptal: „Mohl bych se někdy v dohledné době vrátit, nahrát vaši performanci a učit se u vás hudbě?“ Léta jsem nenacházel k návratu příležitost; naskytla se až skoro o dvacet let později, kdy jsem začal psát skladbu pro Yo-Yo Maa a Bostonský symfonický orchestr. V zimě 1999 jsem byl zpět; obyvatelé vesnice mě vítali čajovým obřadem a sdělili mi: „Opustil nás, čaj vychladl – ‚kamenný muž‘ odešel se starodávnou hudbou, kterou už nikdo jiný neznal.“ Odcházel jsem z vesnice s pocitem prázdnoty. O to víc jsem chtěl najít způsob, jak ho vypátrat, následovat ho, přivést ho zpět. Možná lze najít způsob, jak jít ve stopách toho, co odchází, jak zachránit věci před jejich zánikem. Tato skladba je mou mapou nesmrtelného zvuku a muže, který se vrací… Vrací se zpět…
Mapa je svébytné multimediální concerto grosso, jehož jádrem je důmyslně prokomponovaný kontrapunkt technologie a tradice: technologie polidštěné prostřednictvím tradice a tradice revitalizované prostřednictvím technologie. V metaforické rovině představuje orchestr přírodu, sólista lidstvo a video tradici. Devět částí skladby odhaluje původní i originálně stylizované projevy ztraceného světa starodávné čínské venkovské kultury: jsou tu lamentace smutečních hostů a vyhánění zlých duchů (příznačné pro divadelní drama v maskách nuo, spjaté s obětními obřady sloužícími k zastrašení démonických sil a zajištění prosperity); dechem rozeznívaný list v rukou mladého Tchuťia jako primitivní hudební nástroj i jako rekvizita při námluvách; zvukové a rytmické rozmanitosti hudby Tchuťiů pro perkusní nástroje (Daliuzi); militaristicky úderný tón čínské šalmaje zvané suona; dialog mezi různými prostory (feige, „létající píseň“, je miaoský antifonální zpěv muže a ženy oddělených horami či údolím) a také mezi časy (antifonální dialog mezi ženou na plátně a violoncellistou na pódiu, překlenující časovou trajektorii). Šestá část (Mapování portrétu) je jakýmsi Tan Dunovým komentářem ke skladbě, soudobým osvětlením příběhu, který za jejím vznikem stál. Rituálními kreacemi na kamenné bubínky (připomínajícími setkání s „kamenným mužem“), polyfonním zpěvem čínských dívek (v refrénu imitujícím zvuk cikád, dosažený hlasovou technikou, jež do zpěvu výrazně zapojuje jazyk) a hudebním portrétem ústních varhánků lušeng (charakteristického nástroje řady etnických menšin Jihozápadní Číny) koncert vrcholí.
Premiéra Mapy se uskutečnila 20. února 2003 v Bostonu; sólového partu se ujal Yo-Yo Ma, Bostonský symfonický orchestr řídil autor. Vedle četných provedení na významných světových koncertních pódiích se památným stala zvláště opulentní realizace díla v listopadu 2003 pod širým nebem, a to na „místě činu“ – v historických kulisách města Fenghuang v provincii Chu-nan, na březích řeky, která oddělovala pódium a auditorium; strhující záznam tohoto koncertu, jehož protagonisty byli finský violoncellista Anssi Karttunen, Šanghajský symfonický orchestr a Tan Dun jako dirigent, vydala o rok později na DVD (spolu s dokumentem o pozadí vzniku díla) prestižní společnost Deutsche Grammophon.
Tan Dun si každé provedení skladby pečlivě střeží, aby měl záruku jejího autentického vyznění; často ji diriguje (i my jsme o této možnosti dlouho jednali, byť nakonec neúspěšně), a v případě, že se k dirigentskému pultu nedostane, doporučuje alespoň sólisty, kteří s dílem mají již zkušenost. K nim patří i Matthew Barley, který se o své zážitky s Mapou podělil v rozhovoru pro letošní listopadové číslo časopisu Harmonie: Tan Dunovu skladbu jsem poprvé provedl zhruba před deseti lety na Novém Zélandu. Bylo to pod taktovkou skladatele, což je vždycky výborná zkušenost, která vám umožní získat patřičný vhled do díla. Mám tu skladbu rád ze dvou hlavních důvodů. Jednak tam jsou pasáže, které sólistovi skýtají možnost improvizace. Ale co se mi líbí nejvíc, je zvukový svět obsažený ve skladbě – je autenticky čínský. Mnoho zvuků Tan Dun nahrál v provincii Chu-nan, ve své rodné krajině, takže to jsou skutečně zvuky jeho dětství. Navíc je do skladby zakomponováno video, které Tan Dun natočil. Když tedy hraji, jako bych hrál s čínskými hudebníky. Jednou jsem měl před sebou malou obrazovku, kde jsem sledoval obraz, a najednou vidím ženu, která hraje na svůj tradiční nástroj, a já hraji s ní – to byl úžasný zážitek! Líbí se mi, jak je do skladby zapojena technika, myslím, že to funguje skvěle. Je to působivá soudobá skladba, kterou vždy, když jsem ji hrál, publikum přijalo s velkými ovacemi.
Modest Petrovič Musorgskij (1839–1881) byl v hudbě samouk a po celý život se živil jako úředník. Byl to podivín, rozervaný a nešťastný člověk, který – s výjimkou okruhu přátel, k nimž patřili například kolegové ze skladatelské skupiny Mocná hrstka či prozíravý kritik Vladimir Stasov – byl nucen vypořádávat se s nepochopením svého umění. Ilja Repin: Musorgskij V něm – zvláště pak v operách – usiloval o realistickou pravdu vycházející z ruských tradic a života obyčejných lidí. Obdobné cíle sledoval i jeho dlouholetý přítel, malíř a architekt Viktor Gartman (Hartmann). Když ten roku 1873 ve svých 33 letech zemřel, napsal Musorgskij v dopise Polině S. Stasovové: Moje radost se však zase zkalila, když jsem se dozvěděl, že náš milý Viťuška Gartman v Moskvě zemřel. Hoře, jaké hoře! Ó, ty naše sedmibolestné ruské umění! (…) A to se stalo v době nejlepší, když Gartmanův talent sršel v takové míře, že se člověk neodvažoval přiblížit. Pamatuji se (jak bych mohl zapomenout!) na poslední besedu s ním: potěšil mne projektem ruského stylu jakési stavby, pravda, přizpůsobeného požadavkům doby, ale zato stylu ruského, jak sám s oblibou říkal – „kultivovaného“. (…) Umění nesmí být jen zosobněním čisté krásy; budova je pěkná, když je pevná a promyšlená a když kromě krásné fasády je vidět i její smysl a umělcův záměr. To všechno měl zesnulý Gartman. Ubohé, osiřelé ruské umění… Po Gartmanově smrti byla v petrohradské Akademii umění – ze Stasovova podnětu – uspořádána výstava jeho děl: žánrových akvarelů, návrhů užitkových předmětů i architektonických plánů. Pod bezprostředním dojmem ze smrti svého přítele a pod vlivem této výstavy složil Musorgskij klavírní cyklus Obrázky z výstavy (často nazývaný podle originálu Kartinky), který se stal reprezentativním dílem Mocné hrstky i ruské hudby vůbec, ba jedním z vrcholů světové klavírní literatury. Vznikl jakoby jedním dechem, což potvrzuje i dopis Musorgského Stasovovi z léta 1874: Gartman je ve varu, jako se vařil Boris [Godunov]; zvuky a myšlenky přímo visí ve vzduchu, hltám je a přejídám se, sotva je stačím škrábat na papír. Jednotlivá čísla, „popisující“ jazykem programní hudby vybraná Gartmanova díla, jsou v několika případech propojena Promenádou, která také uvádí celé dílo (začíná melodií bez průvodu, k níž se přidávají další hlasy jako v ruském lidovém sboru) a která vyjadřuje osobu samotného skladatele procházejícího po výstavě od jednoho obrazu k druhému. Porovnáme-li však výtvarné předlohy s hudebními pandány cyklu, zjistíme, že obrazy posloužily jen jako počáteční impuls k erupci tvůrčí invence Musorgského (navíc je otázkou, zda vůbec všechny části Obrázků měly své předobrazy na výstavě, neboť ta byla prodejní a mnohé exponáty jsou již nezvěstné; dohledáno dosud bylo pouze šest „předloh“ k Musorgského desetidílnému cyklu).
Obrázky jsou v klavírní sazbě syrové – jejich autor sledoval víc kompoziční myšlenku než technické nástrojové možnosti – ale velmi bohaté co se představivosti týče, což vybízelo mnohé skladatele či dirigenty k různým instrumentacím. Z nich jednoznačně vyniká kongeniální orchestrace Maurice Ravela (1875–1937), vytvořená roku 1922 na objednávku Sergeje Kusevického. Ravel byl vyhlášeným instrumentátorem s bohatou zkušeností s orchestrací vlastních klavírních děl, zároveň dokázal proniknout i do ducha Obrázků díky svému silnému vztahu k ruské hudbě a Musorgskému zvlášť. Stojí za připomenutí, že k široké popularitě Obrázků přispěla i jejich reinterpretace hudebníků z oblasti populární hudby, zvláště pak artrockové zpracování skupiny Emerson, Lake & Palmer z roku 1970.
Viktor Gartman: Velká brána kyjevská
O účinkujících
Matthew Barley © Nick White
Matthew Barley (1965), rezidenční sólista brněnské filharmonické sezony 2016/2017, je typem hudebníka, který přímo vybízí k tomu, aby byl do podobné role pasován. Jeho hudební aktivity prakticky neznají zeměpisných, společenských či stylových hranic; zahrnují sólovou a komorní hru, improvizaci, komponování a aranžování, edukaci, nadžánrové či neotřelé komunitní projekty. Jako sólista vystoupil ve více než padesáti zemích světa a koncertoval například s BBC Philharmonic, sinfoniettami Londýnskou a Hongkongskou, Královským skotským národním orchestrem (RSNO), nizozemskými a vídeňskými rozhlasovými symfoniky, melbournskými a novozélandskými symfoniky, filharmoniemi Královskou liverpoolskou a Českou nebo s Kremeratou Baltikou. Spolupracoval s umělci jako Matthias Goerne, sestry Labèqueovy, Viviane Hagner, Martin Fröst, Thomas Larcher, Kit Armstrong, Amjad Ali Khan, Julian Joseph, Talvin Singh, Kathryn Tickell, Nitin Sawhney, Jon Lord ad. Prezentuje se na nejrůznějších pódiích, počínaje legendárním Jazzovým klubem Ronnieho Scotta a konče vídeňským Konzerthausem nebo curyšskou Tonhalle. Se svým souborem Between The Notes realizoval více než šedesát tvůrčích projektů s mladými muzikanty a orchestrálními hráči po celém světě. V roce 2013 podnikl turné se svým neotřelým projektem Around Britten, vzdávajícím hold britskému klasikovi a připomínajícím sté výročí jeho narození. Se svou ženou, slavnou houslistkou Viktorií Mullovou, premiéroval Koncert pro housle, violoncello a orchestr Thomase Larchera (2011) a v sezoně 2017/2018 s ní ve světové premiéře uvede dvojkoncert, který komponuje Pascal Dusapin. Barley nahrál několik CD pro společnosti Black Box, Signum Classics, Onyx Classics či Quartz. S Viktorií Mullovou natočil úspěšné album The Peasant Girl, pod nímž je podepsán i jako aranžér, skladatel a producent. V současné době úzce spolupracuje s komorním orchestrem City of London Sinfonia, se kterým chystá turné a nahrávku svých aranžmá jihoamerických písní. Aktuálně také založil nové trio s klavíristou Gwilymem Simcockem a klarinetistou Julianem Blissem a participuje na společném crossoverovém projektu londýnského orchestru Philharmonia Orchestra s indickými hudebníky. Brněnskému publiku se Barley v této sezoně představí ještě dvakrát – to již v Besedním domě – a uvede díla britských autorů: The Protecting Veil (Pokrov přesvaté Bohorodice) Johna Tavenera (19. a 20. ledna 2017) a Violoncellový koncert e moll Edwarda Elgara (10., 11. a 12. května 2017).
Alan Buribajev (1979) studoval dirigování a housle ve svém rodném Kazachstánu, ve studiu dirigování dále pokračoval ve Vídni (na Universität für Musik und darstellende Kunst u Uroše Lajovice). Jeho dirigentskou kariéru odstartovaly úspěchy v soutěžích Lovra von Matačiče v Záhřebu, Nikolaie Malka v Kodani a první cena v Soutěži Antonia Pedrottiho (2001). Stál v čele symfonických orchestrů v Astaně (2004–2007), Norköppingu (2006–2011), Brabantského orchestru (2007–2012), byl také hudebním ředitelem Meiningenského divadla. Spolupracoval s významnými orchestry, jako jsou NDR Hamburk, DSO Berlín, BBC Symphony, filharmonie helsinská, osloská, londýnská, drážďanská, bělehradská či petrohradská, symfonické orchestry birminghamský, göteborský, stavangerský, baltimorský, oregonský, melbournský, Tokijský metropolitní, NHK v Tokiu, Tonkünstler-Orchester, BBC National Orchestra of Wales, BBC Scottish Symphony Orchestra, orchestr lipského Gewandhausu a mnoho dalších. Dirigoval inscenace Čajkovského Šípkové Růženky v lyonské opeře, Prokofjevovy Lásky ke třem pomerančům v Bolšom a orchestr tohoto moskevského divadla mimo jiné řídil i v roce 2014 na turné po Velké Británii, Německu, Rakousku a Švýcarsku. V letech 2010–2016 působil jako šéfdirigent RTÉ National Symphony Orchestra v Dublinu. Počínaje sezonou 2014/2015 je šéfdirigentem orchestru astanské opery. Jako hlavní hostující dirigent spolupracuje s Japan Century Symphony Orchestra v Ósace. Před brněnskými filharmoniky stane již podruhé; úspěšný debut s nimi absolvoval v Janáčkově divadle letos v dubnu, kdy řídil provedení Druhého concerta grossa Alfreda Schnittkeho a Osmé symfonie Dmitrije Šostakoviče.
Alan Buribajev © Simon van Boxtel
Zveme Vás na Předvánoční koncert v Besedním domě 15. 12. 2016 v 19:30: Zimmermann Sinfonia in G „Pastoritia“, Ryba Cassatia in C, Kopřiva Missa pastoralis in D; sólisté Lenka Cafourková, Martin Ptáček, Jakub Kubín, Jiří Miroslav Procházka, Rudolf Linner, Martin Jakubíček, Czech Ensemble Baroque Choir, Filharmonie Brno, dirigent Roman Válek Vánoční matiné přípravných oddělení Kantilény v Besedním domě 18. 12. 2016 v 10:30: Jančík Od sv. Martina ke Třem králům, Yildizová Betlém: vánoční příběh s koledami a jiné; Magdalenka a Kantilénka, sbormistři Veronika Hrůzová a Michal Jančík
Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Po začátku není vstup do sálu umožněn. Změna programu a účinkujících vyhrazena!
Generální partner Filharmonie Brno
Za podporu a spolupráci děkujeme
Vánoční koncert Kantilény v katedrále sv. Petra a Pavla 25. 12. 2016 v 16:00: Jančík Od sv. Martina ke Třem králům, Händel Mesiáš (výběr), Jakubíček Chvalmež boha zpívajíce, Britten Ceremony of Carols; Kantilénka a Kantiléna, sbormistři Michal Jančík a Jakub Klecker Strauss a Mahler, 3. ab. koncert Filharmonie v divadle v Janáčkově divadle 12. a 13. 1. 2017 v 19:30, veřejná generální zkouška 12. 1. 2017 v 11:00; R. Strauss Čtyři poslední písně, Mahler Symfonie č. 4 G dur; Melanie Diener – soprán, Simona Houda Šaturová – soprán, Filharmonie Brno, dirigent Alexander Liebreich Ze sálu do chrámu, 2. ab. koncert Filharmonie doma II v Besedním domě 19. a 20. 1. 2017 v 19:30: Mendelssohn Hebridy, předehra, Šostakovič Šest písní na verše anglických básníků, Britten Dvorské tance z opery Gloriana, Tavener The Protecting Veil; Jiří Sulženko – bas, Matthew Barley – violoncello, Filharmonie Brno, dirigent Robert Kružík
Dopravu zajišťuje
Vydala Filharmonie Brno v roce 2016 nákladem 900 výtisků texty Vítězslav Mikeš foto archív Filharmonie Brno, není-li uvedeno jinak foto na obálce Matthew Barley © Nick White produkce Printeco s.r.o. redakční uzávěrka 30I11I2016
Dídó a Zrání, 4. ab. koncert Filharmonie v divadle v Janáčkově divadle 26. a 27. 1. 2017 v 19:30; J. Novák Dídó, kantáta, Suk Zrání, symfonická báseň; Marlene Lichtenberg – mezzosoprán, Richard Novák – recitace, Český filharmonický sbor Brno, Filharmonie Brno, dirigent Stefan Veselka 22. reprezentační ples Filharmonie Brno, který se koná v sobotu 4. 2. 2017 v prostorách Besedního domu. Slavnostní zahájení v 19 hodin řídí Stanislav Vavřínek, k tanci i poslechu hrají orchestr filharmonie, Salonní orchestr Brno, Jazz Archiv a Cimbal Classic. Moderuje Martin Sláma, člen činohry NdB. Vstupenky ve filharmonickém předprodeji na Besední ulici od pondělí 12. 12. 2016.
Filharmonie Brno, příspěvková organizace +420 539 092 801 Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno, www.filharmonie-brno.cz, www.salprobrno.cz
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Vybrané koncerty se konají za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
www.filharmonie-brno.cz
