COCO CHANEL- MÓDA V DIVADLE A FILMU

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Katedra scénografie

COCO CHANEL- MÓDA V DIVADLE A FILMU Bakalářská práce

Autor práce: Lucie Halgašová Vedoucí práce: MgA. Kateřina Bláhová Oponent práce: doc. Mgr. Jana Preková

Brno 2011

Bibliografický záznam: HALGAŠOVÁ, Lucie. Coco Chanel – móda v divadle a filmu [Coco Chanel – in the theatre and fiml]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, divadelní fakulta, katedra scénografie, rok 2011

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na filmovou a divadelní tvorbu kostýmů Coco Chanel. V úvodu nastiňuje její osobní život, který je úzce spjat s životem profesním. Dále se zaobírá jejím postupným vzestupem a určitou revolucí v oblasti módy 20. století. V dalších kapitolách se věnuje jednotlivým divadelním hrám a filmům, ke kterým vytvořila kostýmy ve spolupráci s významnými, převážně avantgardními umělci a režiséry, jako byl např.: Cocteau, Diaghilev a další. Cílem této práce je představit komplexní obraz kostýmů v divadelní a filmové činnosti Coco Chanel.

Annotation This bachelor work focuses on film and theater costume by Coco Chanel. The introduction outlines her personal life, which is closely linked to professional life. Furthermore, it deals with the gradual rise and a revolution in fashion 20th century. The other chapters are devoted to individual plays and films, which she designed costumes in collaboration with the major, most avant-garde artists and directors, like for example: Cocteau, Diaghilev and others. The aim of this work is to present a comprehensive picture of the costumes in the theater and film activity of Coco Chanel.

Klíčová slova - Coco Chanel - móda 20. století - kostýmní tvorba - film - divadlo - avantgarda

Keywords - Coco Chanel - fashion of the 20th century - costume design - movie, film - theatre - avant-garde

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje.

V Brně, dne 18. 5. 2011

Lucie Halgašová

3

OBSAH

1. Úvod ........................................................................................ 6 1.1

PROČ COCO CHANEL ...................................................................... 6

2. Móda před a současně s C.C. ................................................... 8 2.1

PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ ......................................................... 8

2.2 PAUL POIRET....................................................................................... 10 2.3

JEANNE LANVIN ............................................................................ 13

3. Gabrielle Chanel ..................................................................... 14 3.1

ŽIVOT A TVORBA GABRIELLE CHANEL.............................. 14

4. Divadelní tvorba C.C. .............................................................. 31 4.1 DIVADLO DE L´ATELIER - ANTIGONA ................................. 31 4.1.1 Divadelní kritika Antigony ............................................ 35 4.2 DIVADLO DES CHAMPS-ELYSÉES - LE TRAIN BLEU .... 35 4.2.1 Ohlasy k Le Train bleu .................................................. 40 4.3

ORPHEÉ (ORFEUS) ....................................................................... 41

4.4 RYTÍŘI KULATÉHO STOLU – CHEVALIERS DE LA TABLE RONDE ............................................................................................................. 42 4.5

DALŠÍ KOSTÝMNÍ TVORBA....................................................... 43

5. Filmové kostýmy od C.C. ........................................................ 45

4

5.1.

DNES V NOCI NEBO NIKDY ....................................................... 45

5.2

PRAVIDLA HRY - LA REGLE DE JEU ..................................... 46

6. Závěr ................................................................................... 48 7. Anotace k bakalářskému projektu ......................................... 50 7.1 VIŠŇOVÝ SAD, ANTON PAVLOVIČ ČECHOV ........................... 50 7.2

SCÉNA ................................................................................................ 53

7.3 KOSTÝMY................................................................................................ 54 7.4 TECHNICKÁ DOKUMENTACE ....................................................... 59 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE: ........................................................ 61 SEZNAM ILUSTRACÍ: ................................................................................ 63

5

1. Úvod 1.1 Proč Coco Chanel Chanel - jestliže tohle jméno zmíníte před mužem, většinou si vybaví jeden z nejoblíbenějších a nejznámějších parfémů svého protějšku. Řeknete-li slovo Chanel ženě, téměř každá, která se alespoň trochu zajímá o módu, si musí představit „malé černé šaty“, které jsou nesmrtelné, univerzální a chic, nebo tvídový kostýmek s perlovým náhrdelníkem, který navrhla a zavedla do módy právě návrhářka, majitelka a hlavně zakladatelka této značkyGabrielle Coco Chanel. Obrázek č.1 Little black dress http://avantgarde007.blogspot.com/2010/08/littleblack-dress.html

A co se vybaví mě, uslyším-li zmínku o Chanel? Pro mě slovo Chanel není jen slovem. Chanel není jen obyčejná módní značka. Chanel je zosobněním stylu, elegance, střídmosti a vytříbeného vkusu. Také se mi vybaví malá tmavovlasá „slečna“,1 která by se do povědomí veřejnost nikdy nedostala, nemít v sobě odhodlání a neskutečnou píli. Ze sirotčince se vyšplhala až na samý vrchol společnosti i na vrchol módního průmyslu, ve kterém se držela na prvním místě dlouhá léta a stala se tak absolutní špičkou a můžeme říci i ikonou v módním světě.

1

Takhle ji oslovovalo služebnictvo a její zaměstnankyně

6

Tato výrazná osobnost se prosazovala nejen jako módní návrhářka, tvůrkyně průkopnických a nejoblíbenějších parfémů2, ale dostala se i navrhování šperků, módních doplňků, a dokonce i k divadlu a filmu. Již od mého dětství si získává Coco Chanel můj neskonalý obdiv. Čím více informací se o ní postupně dozvídám, tím více se ve svém obdivu utvrzuji. Stala se revoluční tvůrkyní a konkurentkou mnoha významným módním návrhářům. Postavila se všem pravidlům, které tehdejší móda diktovala. Ovšem cesta na vrchol nebyla vůbec jednoduchá a stála Gabrielle mnoho úsilí, jak se pokusím přiblížit v jejím stručném životopise v další kapitole. A proto, že od módy k divadelním kostýmům není daleko, spousta módních návrhářů k divadlu zabrousí. I z toho důvodu jsem se rozhodla zaměřit na Coco Chanel, která nebyla výjimkou. Dle mě dostupných zdrojů Coco pracovala asi na šesti divadelních představení, včetně představení Ruského baletu, který částečně i finančně podporovala. Ovšem mnoho dokumentace k daným představením se nedochovalo. Přiblížíme si kostýmy alespoň z těch nejdůležitějších kusů. Kromě divadla zasáhla i do filmu. Oblékala hollywoodské herečky a podílela se na vzniku několika filmů, jako kostýmní výtvarník. O tuto životní éru se budeme zajímat nejpodrobněji, jedná se totiž o velice zajímavé tvůrčí období v životě této talentované ženy, která sice k divadlu vždy tíhla, ale rozhodně jinak, než jako kostýmní výtvarník. A proto je velice zajímavé, jak se k divadlu vlastně dostala a jak získala kontakty v uměleckých kruzích, když sama sebe za umělkyni nikdy nepovažovala.3 I když o ní vyšlo mnoho publikací, o divadelní tvorbě se v nich moc nepíše. A tak se pokusím z různých zdrojů seskládat alespoň přibližný obrázek její práce pro divadlo a film.

2 3

Jako první použila v parfému aldehydy. Do té doby byly parfému míchány pouze z přírodních látek. Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 46

7

2. Móda před a současně s C.C. 2.1 Přelom 19. a 20. století Na počátku 20. století byly v módě ženy s vyvinutým poprsím, úzkým pasem, výraznými boky. Podle tohoto ideálu postavy se také šily šaty, které zvýrazňovaly a upřednostňovaly tyto křivky. Dámy stále musely nosit korzety a přezdobené šaty z drahých těžkých materiálů4. Prvních 14 let 20. století se móda vyvíjela podobným způsobem jako ve stoleté předchozím. Pevná struktura společnosti zajišťovala, že móda byla privilegiem společnosti. Paříž a haute couture5 stále rozhodovaly o tom, co je v módě, oděvy se ještě nevyráběly v takovém množství, aby byly dostupné široké veřejnosti.6 „La mode et ses creations, deux mots associe pour un siecle.“ (Móda a její proměny, dvě slova, která jsou již po celá století nerozlučně spojena.)7 Dámský šatník z přelomu 19. a 20. století byl velice jednotvárný a jeho základní a nedílnou součástí byl právě korzet. Korzet bylo tvarující spodní prádlo, vyztužené kovem, nebo dřevem, které se utahovalo šněrovadly. Pochází z počátku 19. století, kdy korzet tvaroval ženskou postavu, i když byl v té době nějaký čas populární. Dříve se mu říkalo v Anglii stay, ve Francii Corps à baleines u nás šněrovačka8. Korzety sahaly až do poloviny beder takže navíc zplošťovaly i břicho. Byly tak zpevněné a sešněrované, že stahovaly žebra do neskutečné míry. Poslední 3-4 žebra se doslova ohýbala dovnitř, zmenšujíc objem hrudního koše, a znemožňovala dobře dýchat. V místě pasu korzet deformoval vnitřní orgány

4

Mezi tyto materiály se řadí brokáty, tafty, satény, samety atd. Vysoké krejčovské umění- přísně řízený elitní sektor módního průmyslu založený v Paříži. Přijetí do tohoto sektoru bylo řízeno Chambre Syndicale de la Haute Couture, která stanovila přísná pravidla a všichni členové je museli dodržovat. 6 Mackenzieová, Mairi: … ismy JAK CHÁPAT MÓDU, SLOVART Praha 2010 7 Baudot, Francois: Móda století. Praha IKAR 2001 8 Mackenzieová, Mairi: … ismy JAK CHÁPAT MÓDU, SLOVART Praha 2010 5

8

a jejich rozmístění v těle bylo doslova proti přírodě. To vedlo k předčasným úmrtím, vnitřním krvácením a udušením. Přelom 19. a 20. století byl plný nových vědeckých a lékařských objevů a nových názorů, byla jen otázka času, kdy se nové názory objeví i ve světě módy. Korzety sice se sice ještě držely v dámských šatnících, ale už ne v tolik drastické podobě. S příchodem módních návrhářů a drobných modistů se móda začala výrazněji měnit. Objevuje se novým architektonický styl: secese. Ta se ale projevuje i v módě i jako Art and Craft9. Výrazný rostlinný dekor s geometrickou stylizací do světa módy přináší nové tendence a trendy, ale i opakování z minulých období. Vzniká nový typ oděvu se zvonovou sukní, kterou doplňuje blůza se stojatým límcem. Linie šatů se stylizuje do secesního tvaru „S“. I v tomto období se ještě uplatňoval korzet, který tvaroval ženskou postavu. Secesní denní oděv se stále více přizpůsoboval potřebám moderní a praktické ženy. Oproti tomu módní návrháři nešetřili nápady na večerních róbách. Fantazii se meze nekladly, a proto se používaly rozmanité materiály, střihy a vznikala hotová umělecká díla. Začátkem 20. století se objevuje kostým s dlouhou zvonovou sukní, blůzkou a kabátkem. Měl symbolizovat demokratizaci ženského oblečení. Neodmyslitelnými doplňky byly rozměrné a výrazné klobouky zdobené od ovoce až po vycpané ptáky. Tyto přezdobené a poněkud nepraktické klobouky byly módním hitem ve vysoké společnosti a dámy je nosily téměř všude. (Mimochodem možná právě tyto klobouky byly jedním z impulsů, které Gabrielle posunuly k jejímu budoucímu povolání- velké klobouky nesnášela a rozhodla se

9

Umění a řemeslo- úzce spjato se secesí, vznik v Anglii, ale jeho zásady přijaty celosvětově. Uplatnění v textilním odvětví, architektuře i umění.

9

nosit své malé slaměné, které si sama zdobila.)10 Můžeme třeba tohle považovat za začátek její tvorby? I když došlo ke zpraktičtění dámského oděvu, pořád ještě nebyl plně odpovídající činnostem, které žena vykonávala. Třeba na tenis ženy chodily v dlouhých sukních a s výrazným kloboukem. I když v žádném šatníku pravé dámy nesměl chybět jezdecký oblek. Jednalo se sice o stylový jezdecký kabátek, ale součástí byla zase dlouhá sukně, což ženám bránilo v pohodlné jízdě obkročmo. Jak se později zmíním, s radikální změnou právě v jezdectví, přijde Coco. Nebyla však sama, která chtěla ženy osvobodit. Paul Poiret, její budoucí rival, se snažil ženy zbavit korzetu a obléct je do prvních podprsenek.11 Nikdy před tím se lidé nezajímali tolik o módu, jako na začátku 20. století. Móda zažívala největší revoluce a objevovalo se čím dál více nových, mladých a kreativních lidí s tímto zájmem. Ovšem jen málo z nich dosáhlo na vrchol oděvního průmyslu a módního návrhářství. Pokusím se teď stručně přiblížit životy některých významných současníků Coco Chanel, skvělých módních návrhářů, kteří výrazně ovlivnili svět módy a stali se tak konkurenty značky Chanel.

2.2 Paul Poiret Jak bylo již zmíněno, teprve začátkem po roce 1900 došlo k rozmachu módního návrhářství. Mezi nejvýznamnější a nejzajímavější módní návrháře patří Paul Poiret. Rozmach zažíval i nový styl navrhování a modelářství oděvů haute couture.

10 11

Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 69 FASHION from the 18th to the 20th century , Taschen, Berlin, 2004 str. 90

10

Paul Poiret se narodil 20. dubna 1879 v Paříži v rodině chudého obchodníka s látkami. Vyrůstal na okraji Paříže v rodinném domku se zahradou. Oba jeho rodiče byli umělecky založeni a snažili se sbírat umělecké předměty. Tuto vlastnost Paul zdědil. Když bylo Paulovi 12 let, rodina se však musela přestěhovat do Paříže za prací. Jejich obchod sídlil v chudé pařížské čtvrti Les Halles. Byl poslán do internátní školy, kde se mu do rukou dostávalo i různých módních časopisů a knih zabývajících se uměním. Ve svých 15 chlapec absolvoval vyučení v malé dílně výrobce deštníků a slunečníků, kde údajně sbíral zbytky a odstřižky různých látek, ze kterých pak pokoušel šít šaty pro panenky, které patřily jeho třem sestrám. Již v tak útlém věku se projevoval jeho výrazný cit pro módu. V později, jako učeň, navrhoval a kreslil modely. Jednou si dodal odvahy a své návrhy předložil známé pařížské módní obchodnici Madeleine Cheruit,12 která jich od něj koupila celý tucet. Po úspěchu u Madeleine Cheruit, dál navrhoval a prodával své návrhy do jiných módních salonů a domů. V roce 1896 byl vybrán Jacquesem Doucetem,13 významným návrhářem nákladných rób, kterému se jeho návrhy tolik líbily, že ho zaměstnal. Poiretovým prvním designérským počinem pro módní dům Doucet byla známá červená pelerína, které se tehdy prodalo více než 400 kusů. Stala se tak oblíbenou, že se ženy dožadovaly modelu v dalších různých barvách. Díky Poiretovi získal Dům Doucet větší prestiž a můžeme říci, že na něj Poiret vydělávál. Každý týden přicházel s novými modely, které předváděl na dostihových závodištích.14 Po opuštění Douceta musel nastoupit do vojenské služby. Původně tam měl pobýt celý jeden rok, ale Poiret tam nezůstal po celou dobu služby. Vrátil se do Paříže.

12

pařížská designérka módního domu Raudnitz francouzský módní návrhář, známý svými elegantními šaty, které byly svého času velice oblíbené. (18531929) 14 dostihy byly velice prestižní událostí, kde se scházela vysoká společnost 13

11

V roce 1903 se osamostatnil a rozhodl se pracovat sám za sebe. Jméno si už vybudoval u Douceta a tak nebyl problém otevřít si vlastní salon, kde se nemusel řídit požadavky svých nadřízených. Jeho róby se velice rychle staly nejpopulárnějšími v Paříži. Jedním z jeho prvních vlastních kontroverznějších nápadů byl kabát střižený jako kimono. Tomuto kabátu se říkalo „Confucius“.15 Výraznou inspiraci totiž objevil v tureckých a orientálních oděvech s exotickou tématikou a východními vzory. Do francouzské i světové módy vnesl jemné prvky Ballet Russes (se kterým sám spolupracoval a navrhl pro tento soubor několik velice známých kostýmů) a uměleckou avantgardou té doby. Poiret oblékal balerínu Idu Rubinsteinovou, tanečnici Isadoru Duncanovou, herečky Eleanore Duseovou a Sarah Bernhardtovou. Poiret dokonale naslouchal atmosféře své doby a ženy stylově zdobil svými designy. Jeho věhlas a sláva dosáhl tak vysoko, že byl pozván do Londýna, kde měl uspořádat módní přehlídku pro ministerského předsedu Herberta Henryho Asquitha16, prvního vévodou z Oxfordu a Asquithu. V roce 1905 se Poiret oženil s Denise Bouletovou, se kterou měl pět dětí. Denise byla Poiretovou múzou a inspirací, byla zosobněním avantgardy a dekadence počátku 20. století. Jejich manželství bylo nakonec za poněkud dramatických okolností rozvedeno. Později však jeho bohaté zákaznice dávali přednost střídmým pohodlným oděvům právě od Chanel nebo Lanvin, které vyznávaly pravý opak jeho stylu. I přes věhlas svého

15

plášť s rovným střihem a do té doby nevídanou šířkou 1. hrabě z Oxfordu a Asquithu, nejdéle sloužícím premiérem ve 20. století, až do doby kdy ho v 80. letech překonala Margaret Thatcherová 16

12

salonu, postupně přicházel o své zákaznice. Naneštěstí vedl velice zhýralý život a přišel o všechno. V roce 1944 umírá sám, v chudobě a zcela zapomenut a zavržen společností17. Nesmíme ale zapomenout, že to byl právě Paul Poiret se svou potřebou sebe zveličování, kdo si připsal zásluhy za vysvobození žen z těsných a sešněrovaných korzetů18. I když se korzety stále nosily, můžeme říct, že díky němu se změnila jejich anatomie a nošení se stalo mnohem pohodlnější. Byl také jeden z prvních, který chtěl ženy obléknout do podprsenky hned po jejím vynálezu, což bylo kolem roku 1914.19

2.3 Jeanne Lanvin Jeanne Lanvin, další velice významná osobnost módy 20. století. Na rozdíl od Paula Poireta, se neinspirovala exotickými vzory, nebo střihy, ani orientem, ale svým citem pro barvu, který pocházel z jejího zájmu o vizuální umění. Svou inspiraci hledala ve svých sbírkách obrazů např. od Vuillarda, Renoira, FantinLatoura a Odilon Redona. Jako velmi mladá se dostala k práci v módním obchodě na Rue du Faubourg SaintHonoré, kde si svůj vztah k módě utužila. V roce 1885 si otevřela vlastní pracovnu v malém studiovém apartmánu v Paříži. Lanvin začala navrhovat šaty pro svou dcerku, a ty se staly tak populárními, že dámy z vyšších vrstev chtěli pro své děti také takové oblečení. Později navrhovala šaty i pro maminky. Stala se známou díky svým oděvům pro matky a dcery, ale moderním a globálním přístupem k módnímu průmyslu20. Jejími oblíbenými barvami, na které kladla velký důraz, byly: bledě růžová, fuchsie, mandlově zelená, chrpová modř a 17

http://www.encyclopedia.com/topic/Paul_Poiret.aspx Mackenzieová, Mairi: … ismy JAK CHÁPAT MÓDU, SLOVART Praha 2010 19 FASHION from the 18th to the 20th century, Tasche Berlin, 2004 20 http://en.wikipedia.org/wiki/Jeanne_Lanvin#Bibliography 18

13

obzvláště Lanvinově modrá, barva inspirovaná středověkým barevným sklem. Jsou to barvy jasné a ryze ženské. Modely od Lanvin byly vždy trendové a nadčasové. pracovala a již v roce 1909 se mohla připojit k Syndicat de la Couture, který jí dával právo užívat označení- Haute couture. Proslavila se i svým moderním přístupem k práci. Rozdala svým návrhářům instrukce, jak si představuje své nové modely a jak by měli postupovat. K pozdějším korekcím se jí dostávaly téměř hotové návrhy, které musela dotáhnout a schválit a teprve až pak mohly do výroby. Svým talenetem a přístupem se řadí mezi moderní a významné osobnosti 20. století. Mnohdy bývá považována za královny haute couture.

3. Gabrielle Chanel 3.1 Život a tvorba Gabrielle Chanel 19. srpna 1883 ve čtyři hodiny odpoledne, za ne příliš dobrých podmínek, v obecním špitále v Saumuru, se rozezní zvon u velkých vrat a za nimi se objeví drobná sotva dvacetiletá žena Jeanne. Po dlouhém porodu se na svět podívá holčička jménem Gabrielle Chanel. Její otec není porodu přítomen. Je velice zaneprázdněn svou prací, že nemá čas být přítomen u narození své první dcery? Albert Chanel je potulný prodejce a na rodině si nikdy nezakládal. A když je třeba druhý den zapsat děťátko na radnici, otec je stále nepřítomný. A takhle to bylo s Gabrielliným otcem celý život. Matka Jeanne zemřela a otec se neobtěžoval přijít ani na pohřeb. Ale co s dětmi?21 O ně se musel nějak postarat. A tak když

21

Gabrielle měla ještě 2 sestry Julii a Antoinettu a jednoho bratra Alphonse

14

se k nim vrátil, nebylo to na dlouho. Rozhodl se dát je do sirotčince. Gabrielle to nejdříve těžce snášela a pořád doufala, že se pro ně otec vrátí. Otce si určitým způsobem idealizovala a představovala si, že kupuje vinice a obchoduje za mořem. Ale to tak vůbec nebylo. Gabrielle žila sice v klášteře v Obazinu,22 ale okolí i klášter samotný si oblíbila. Dokonce si tam našla i oblíbená místa, která se svým způsobem stala i inspirací pro její pozdější tvorbu. To ale ještě netušila, že její pobyt v klášteře ovlivní celý její budoucí život. Například výrazná schodiště, černá barva hábitu jeptišek, mozaika na podlaze. Právě tyto detaily jí utkvěly v srdci a právě z těch potom čerpá inspiraci. Po několika letech a doufání v otcův návrat jsou děvčátka stále v Obazinu. Na letní prázdniny si je k sobě bere teta. V klášteře se také naučily obě šít tím nejpraktičtějším způsobem- jak popustit či zkrátit délku sukně, jak olemovat ručníky, vyšívat ubrusy… Když Gabrielle dospěla, odešla z kláštera spolu se sestřenicí Adrienne, která bude její společnicí po větší část jejího života. Oběma dívkám klášter zajistil práci salonu v Moulins, kde jsou takové úkoly jako v Obazinu běžné. Tato práce byla u firmy zaměřené na svatební a kojenecké oděvy u rodiny Grampayerových, která se jmenovala „U Panny Marie“. Další výhodou bylo ubytování v samotném srdci Moulins, kde bydlí spolu s Adrienne, což jejich přátelství ještě utuží. Obě dívky se stávají nejoblíbenějšími zaměstnankyněmi v modistickém salonu, což úroveň obchodu ještě pozdvihlo. Postupem času Gabrielle už nechce bydlet v malé mansardě. Chce se konečně osamostatnit a zmizet z dohledu zaměstnavatelů. Spolu s Adrienne si najdou skromný byt v lidové čtvrti. Protože teď potřebují víc peněz, na žádost některých svých zákaznic se uvolí, že pro ně ve volných chvílích bude pracovat a šít bez vědomí svých šéfů. 22

ženský klášter a sirotčinec

15

Gabrielle si užívá života a miluje procházky po Moulins. Moulins je posádkové město a Adrienne s Gabrielle jsou krásní mladé slečny. Gabrielle je krásná svými vlasy jak havraní křídlo, obtočenou v pletenci kolem hlavy, s planoucím a plachým pohledem, který tmavne nebo se vyjasňuje podle emocí. Neměla nic společného s těmi děvčaty, která se v posádkovém městě zaměřují na vojenské známosti. A tak se obě brzy stanou miláčky mladých mužů, protože jsou pro ně vhodnější společností. Alespoň co se zdržují v Moulins. I přes své kouzlo a půvab ani jedna nezapře svůj původ ze skromných poměrů a proto si důstojníci nemohou dovolit udržovat vztahy s dívkami i po odchodu z Moulins. Po přestěhování ze služební mansardy do vlastního pronájmu se oběma zvýšily náklady, ale výplata větší nebyla. Všichni mladí lidé z Moulins navštěvovali kabaret Moulins. Nebyl to ale podnik se špatnou pověstí. Právě naopak! V tomto kabaretu zpívaly i nejznámější hlasy Evropy a nejoblíbenější zpěvačky. Gabrielle si vybavila časy v Obazinu, kde zpívala ve sboru a vlastně ji to hodně bavilo a nezpívala vůbec špatně. Napadlo ji, že si můžou přivydělávat jako zpěvačky právě v Rotondě. To se ovšem Adrienne moc nezamlouvalo, neměla tak kurážnou a odhodlanou povahu jako Gabrielle. Ale nakonec se nechala přesvědčit a nenechala v tom Gabrielle samotnou. Oběma bylo jasné, že nebudou takové hvězdy jako Yvette Guilbert, ale přivýdělek by to vynést mohlo. A také, že vyneslo. Gabrielle, i když neměla tak výrazný hlas jako ostatní, uchvátila celé obecenstvo, které bylo nadšené jejím vystoupením. A protože jejich popularita byla opravdu velká, rozneslo se to i za zdi kasáren. Což už pro ně nebylo úplně správně.

16

Když se to doneslo Grampayerovým, zaměstnavatelům dívek, že jejich nejlepší zaměstnankyně zpívají v Rotondě, to bylo pohoršující, aby slušný podnik U Panny Marie zaměstnával nějaké zpěvačky. Tím pádem obě dostaly výpověď a rozhodly se z Moulins odejít.23 Ovšem ještě v Rotondě se změnil osud obou žen. Adrienne se zde seznámila s důstojníkem z vysoce postavené rodiny, se svým budoucím mužem, jak tehdy ještě ani netušila. A Gabrielle? Té se stala, dá se říct osudnou píseň, kterou večer co večer zpívala. Zpívala píseň „Ko Ko Ri Ko“ ze slavné pařížské kavárny La Scaly. Další píseň na jejím repertoáru byla o mladé dámě, které se ztratil pejsek. Píseň se jmenovala „Kdo viděl Coco na Trocadéru?“ ve francouzštině „Qui qu'a vu coco?“. Éttiene Balsan, jeden z důstojníků, si Gabrielle natolik oblíbil, že se jí začal dvořit. A právě on jí poprvé oslovil přezdívkou odvozenou z oblíbené písně- Coco! Tahle přezdívka se roznesla a ujala tak rychle, že Gabrielle nezbývalo nic jiného, než se s ní smířit. A to netušila, co všechno se změní setkáním s mužem, který jí dal nové jméno. Po odchodu z Moulins obě odešly do Vichy, kde se jim ale tolik nedařilo. Přišly v nesprávný čas, smlouvy s umělci byly již dávno podepsány a děvčata neměla moc velkou šanci se uchytit. Adrienne opustila Coco a šla za svým důstojníkem. Coco se rozhodla, že nebude živořit a že svůj život změní. Éttiene Coco několikrát pozval na svou usedlost, ona stále odmítala, ale po nezdařených pokusech uchytit se ve Vichy, pozvání přijala.24 Najednou se její život změnil, stala se Éttiennovou milenkou, nemusela pracovat a měla pocit, že tohle je to, co si zaslouží. Éttiene byl velký milovník koní a dostihů. A Coco se 23 24

Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 Picardie, Justine: Coco Chanel: The Legend and the Life, HarperCollins Publishers 2010

17

do koní zamilovala také. Moc se chtěla naučit jezdit. Éttiene nevěřil, že by se to Coco mohla naučit, ale její snaha a cílevědomost jí pomohla a ohromila nejen Éttiena, ale i jeho přátelé, kteří se účastnili četných večírků v odlehlé residenci Royallieu. Zlé jazyky říkaly, že Coco byla jen jednou z mnoha Éttienových vydržovaných milenek. Ale jiné zdroje dokládají, že jejich vztah nebyl sice jen platonický, ale víceméně přátelský. I když Éttiene zbožňoval Coco a její výstřelky, vždycky něčím šokovala celou společnost. Šokovala třeba tím, že odmítala jezdit na koni v dámských jezdeckých šatech a na straně. Jednou donutila podkoního, aby jí dal své kalhoty. Nezbylo mu nic jiného, než ji poslechnout. A tak žena poprvé seděla na koni jako muž, obkročmo a v kalhotách. Když takhle přijel na lov, způsobilo to pozdvižení, u některých to vzbudilo opovržení, ale Étienne? Toho jen pobavila a příjemně překvapila. Často spoliu chodili na dostihové závodiště, kde se konala tak trochu malá přehlídka dámských rób. A jak jsem již zmiňovala, nosily se obrovské zdobené klobouky. A to se Coco zase příčilo. I když patřila k Éttienovi, stejně byla na dostizích mezi nižší vrstvou, nemohla na tribunu. Ale i tak vzbuzovala pozornost na tribunách. A tuto pozornost si získala, nejen svým oblečením, přešívaným z Éttienových košil, ale hlavně svými klobouky.25 Nebyly ani velké, ani výrazné, ani přezdobené. A snad proto přitahovaly tolik pozornosti. Byly obyčejené malé slamáky, zdobené třeba jen stuhou, nebo drobnými sušenými květy. Oproti módním výstřelkům byly její klobouky střídmé a spíše stroze zdobené. Můžeme říci, že vlastně díky Éttienovi a jeho vášni pro dostihy, začala Coco Chanel tvořit. Jednou se na Royallieu objeví nejlepší přítel Éttiena, Arthur „Boy“ Capel. Tehdy ale nikdo z nich netušil, jak moc všechny tři toto seznámení zasáhne. Již od prvního setkání to mezi Coco a Boyem zajiskřilo. „Chlapec to byl krásný, velice krásný, svůdný. Byl víc než

25

Picardie, Justine: Coco Chanel: The Legend and the Life, HarperCollins Publishers, 2010 str. 130

18

krásný, byl nádherný. Obdivovala jsem jeho nenucenost, jeho zelené oči. Jezdil na pyšných koních, a velice dobře, zamilovala jsem se do něho.“26 svěřila se jednou Paulu Morandovi. Éttiene nebyl žádný hlupák, a i když trochu žárlil, nechal průchod jejím citům. A Coco díky své průbojnosti a známostem, které získala na večírcích u Éttiena, začala tvořit své malé klobouky nejen pro sebe, ale i pro další dámy, které se nebály postavit se módnímu diktátu. Nebylo jich mnoho, ale byly. A ještě netuší, že díky Boyovi se jí podaří rozjet prosperující podnik. Coco se rozhodne vrátit se zpět do Paříže a poprosí Éttiena o zapůjčení jeho pařížského bytu. Éttienovi se nápad s obchodem moc nezamlouvá, ale byt jí zapůjčí, má pro ni přeci pořád ještě slabost. Oproti tomu Boy je jejím nápadem stát se modistkou nadšen. Coco ovšem v těžkých začátcích obchody moc nevynášejí. Bydlení má sice zdarma, ale klobouky moc neprodává, nemá přeci řádný obchod na prestižní ulici, a zatím utrácí peníze za materiály na výrobu. Když se Boy zase vrací do Paříže, najde Coco v bídném stavu. Rozhodne se nabídnout jí finanční pomoc, protože i přes první neúspěch věří jejímu talentu. A dobře udělá. V ulici Cambon číšlo 21 se objeví cedulka „Chanel modes“ a obchody se začínají rozjíždět. Setkává se i s negativními ohlasy, ale to její chuť do práce nemůže ohrozit. Postupně se Coco postaví na vlastní nohy a rozhodne se Boyovi vrátit všechny peníze, které jí kdy půjčil. Nechce být na nikom závislá, i když se nedá tvrdit, že neuměla mužské náklonnosti náležitě využít. Arthut Capel nemohl Gabrielle ve vysoké společnosti představit jako svou přítelkyni, protože to v té době nebylo slušné, aby se muž jako Boy „přátelil“ se ženou z takových poměrů. Mohl ji jedině představit v uměleckých kruzích a tím jí tak otevřít nový rozhled. A 26

Morand, Paul: L´Allure de Chanel, Herman 1976 str. 94

19

tento vstup do světa umělců byl dalším krokem v její kariéře. Tehdy ale netušila, co tato setkání sehrají. O nové modistce se mluví čím dál víc. Klobouky vynášejí a Coco rozšiřuje svůj sortiment i o oděvy. V roce 1912 dojde k jejímu vyzdvižení časopisem Les Modes, který vychválil její talent. Tento magazín také otiskl fotografii dvou umělkyň v jejích kloboucích. Jednalo se o Gabriellu Dorziatovou27 a Genevievu Vixovou. Díky Dorziatové se Coco podaří, že v divadelní úpravě Miláčka28, má v roli Madeleine Forestierové na hlavě klobouk z dílny Chanel. V roce 1913 vzal Boy Coco do Dauville. Tehdy bylo velice módní v létě jezdit na pobřeží Dolní Normandie. Boy byl přesvědčen, že toto je místo je mnohem vhodnější k seznámení Coco s významnými lidmi, než Paříž. Coco se však v Paříži stala velice známou ženou, s vytříbeným

vkusem

a

je

jednou

z nejelegantnějších pařížských žen. A proto pro ni bude jednodušší udržet si kontakty a vztahy navázané v Normandii. Boy se rozhodně pomoci Coco se víc prosadit. Napadlo ho, že pařížský obchod je sice výnosný, ale když si otevře obchod ještě v Dauville, bude lidem ještě více na očích. A

Obrázek č. 2- Koupací oblek (z filmu Coco Chanel, 2008) http://iamablueberrypie.blogspot.com/

proto, že do Dauville jezdila smetánka a vysoká společnost, rozhodne se zasáhnout právě tento okruh lidí. Moc dobře si uvědomuje, že ženy se zde v Dauville nemohou oblékat úplně stejně jako v Paříži. Uvědomuje si také, že neexistuje dámská móda pro volný čas. „Ženy se dívají na sportovní utkání stejně, jako se v 15. století dívaly na turnaje dámy s vysokými 27

Pravým jménem Gabrielle Sigrist-Mobbert (1886-1979). Objevili ji Guitry a Coctau. Proslavila se jak ve filmu, tak v divadle. 28 Podle Maupassantova románu vydaného v roce 1885

20

čepci.“29 vysvětluje Coco se smíchem. V ulici Gontaut-Biron, kde si otevřela za pomoci Boye svůj obchod, se rozhodne vystavit první oblečení navržené speciálně pro Dauville a volný čas. Mezi jednotlivými kusy se objevuje námořnická halena, žokejské vesty a také blejzry, plátěné sukně, hedvábné blůzy, pár kabátků pro chladnější večery. Coco tento obchod udělal nemalou reklamu. Ale to se nelíbilo Paulu Poiretovi, který v hlouby duše cítil, že se na jeho poli objevila nová konkurence. Zpočátku její modely zesměšňoval a pohoršeně kroutil hlavou nad zvolenými materiály, které tehdy opravdu neobvyklé pro dámské oděvy. Jak jsem již zmiňovala, bylo to plátno, žerzej a další pleteniny. Poiretovi ovšem došly posměšky, když ho jeho zákaznice postupně opouštěly a přecházely k modernější a stylovější značce Chanel. Coco v Dauville získala neskutěčně zvučné jméno, nasbírala mnoho zajímavých kontaktů, které se naučila obratně využívat i v Paříži. Mimo jiné bylo to právě tady v Dauville, co Coco poprvé předvedla svůj koupací oblek. O válce se mluvilo už dlouho a byla jen otázka času, kdy opravdu přijde. 3. 8. 1914 Německo vyhlásilo válku i Francii. Dauville se vylidnilo a ulice byly liduprázdné. Obchody i hotely se postupně zavíraly. Obrázek č. 3 - Coco Chanel a její

„námořnické

triko“

http://iamablueberrypie.blogspot.com/

Coco měla v plánu udělat to samé, ale ještě než byl Boy mobilizován, poradil jí, ať ještě chvíli vydrží a

uvidí, co se bude dít. A dobře udělala, že ho poslechla. Z Paříže se na pobřeží přijela skrýt spousta elegantních žen. Tyto elegantní ženy se musely obléknout. A protože byly všechny obchody v Dauville zavřeny, nezbývalo jim nic jiného, než se oblékat u Chanel. Ta začala pomalu nabírat na jmění. Musela každý den vymýšlet něco nového a móda byla ještě

29

Gidel Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 85

21

střídmější a téměř bez ozdob. Do Dauville byli převážení ranění a tak se dobrovolnice, většinou Gabrielliny zákaznice, o ně staraly. Z toho plynula další práce pro Coco. Bylo nutné navrhnout několik desítek uniforem i s čepci.30 Německo ustupuje a Dauville se stává opět liduprázdným. Coco se také vrací do Paříže. Obchod na pobřeží svěří důvěryhodné prodavačce a rozhodne se věnovat se více salonu v Paříži na ulici Cambon, kam si přivedla spoustu zákaznic z Normandie. Je paradoxní, že v době války země strádá, ale Coco začíná nabývat majetku. Během války země sice strádá, ale paradoxně Coco nabývá na majetku. Boy jí ale stejně půjčí peníze na další salon a na novou kolekci. Protože Dauville bylo hrůzám války až moc blízko, veškerá vyšší společnost se přesunula dál od Paříže. Ve městě Biarritz byla předvedena nová kolekce Coco Chanel. Měla neskonalý úspěch a Coco musela zaměstnat dalších více než 60 švadlen, aby stihla vyřizovat objednávky. Mezi jejími zákaznicemi se objevovaly i španělské aristokratky, bohaté měšťanky a nesmíme zapomenout ani na bohaté a vlivné Přížanky, které trávily léto u moře. Její úhlavní nepřítel konkurent Paul Poiret byl plně zaneprázdněn vojenskou konfekcí a tak mohla značka Chanel jen vzkvétat. Najednou pod touto značkou pracovalo 300 dělnic. Obchod vynáší tolik, že si může dovolit splatit vše, co jí Boy kdy půjčil či zaplatil. Ženy touží čím dál více po módě od Chanel. A Gabriellina revoluce se nespokojí jen se změnami materiálů a jejich neobvyklé volby, ale oblečení ještě více zbavuje ozdob a přidává jim na strohosti. Ani barvy nejsou výrazné- je to převážně černá, šedá, bílá. I přesto, že pobyt v kláštěře v Obazinu chtěla vymazat z paměti, našla inspiraci ve strohých hábitech jeptišek a prostých oděvech schovanek?

30

Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 str. 120

22

V roce 1918 dojde ve vztahu Gabrielle a Boye k trochu očekávanému zvratu. Boy ji opustí a ožení se s krásnou anglickou aristokratkou. Coco to velice zasáhne, i když se po jeho svatbě dále stýkají. Ale není to jako dřív. Gabrielle se však velice daří a tak se snaží svůj smutek utopit v práci. Naštěstí má proti smutku i přítelkyni Misii Godebskou, se kterou se seznámila před několika lety. Misie je dcerou polského sochaře, je velice energická a tolik jiná než Coco. Toto přátelství je velice bouřlivé, ale o to upřímnější. Misie pomáhá překonat rozchod s Boyem. Ale to ještě neví, jaké další utěšování má před sebou. Coco si začne užívat svého postavení a peněz, koupí si Rolsse. Auta si oblíbila díky Boyovi, který ji učil řídit. Ale jako správná dáma si najala i mechanika31. Brzkého rána 22. 12. 1919 zazněl zvonek u dvěří. Za dveřmi stál muž, představil se a dodal, že jde ohlásit nehodu. Žádá, aby probudily „slečnu“. Všem je hned jasné, o co jde. Slečnu probudili a sdělili zprávu o Boyově nehodě. Coco nehnutě stála, neuronila ani slzu, nepromluvila ani slovo. Požádala, aby ji odvezli na místo nehody32. A až tam, tam na tom místě, kde přišel o život jediný muž, kterého kdy milovala, tam se rozplakala. Některé zdroje tuto nehodu podávají poněkud romanticky. Boy byl údajně na cestě za Coco, protože se rozhodl opustit svou ženu a dítě. Nedokázal odolat Gabriellinu kouzlu. Jiné zdroje naopak tvrdí, že spěchal za svou rodinou, aby s nimi strávil vánoce. Jak to ve skutečnosti bylo, se už nedozvíme. Po Capelově smrti se Coco uchýlila do samoty. Misia se snažila přivést ji na jiné myšlenky a tak Coco vzala na cestu do Benátek. Gabrielle, Misia a její manžel José-Maria Sert. 31 32

Mechanik se staral o provoz vozidla, ale byl zároveň i řidičem. Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 str. 189

23

Toto přátelství ji přineslo mnoho nového. Například rozšíření svých známých v uměleckých kruzích. Poznala Coctoua, Picassa, Ďagileva- se všemi těmito muži Coco později spolupracovala. Po návartu z cest do Paříže se Coco dozví, že Ďagilevův projekt Svěcení jara se potýká s finančními nedostatky. A tak se u něj objeví a nabídne mu 300 000 franků33. A protože její tvorba spadala pod řemeslnou výrobu, rozhodla se, že se stane stálým mecenášem těchto zmiňovaných umělcům. Cítila z Ďagileva tvůrčího ducha a byla ráda, že aspoň tak může pomoci ke vzniku mistrovských děl. Zkrátka byl Ďagilev pro Coco prostředníkem umění, bez něhož by ani se svou genialitou pro módu nikdy nezískala dodatečný obdiv, který z ní činí ještě jinou ženu než je jen největší dámskou krejčovou své doby.34 Nezůstala ale jen u něj, když se dozvěděla, že se Stravinskij nachází ve finanční tísni, nabídla jemu i celé jeho rodině pobyt v její vile Bel respiro, kde se o ně bude starat a všechny životní náklady budou na její účet. Ale tím její spolupráce a styky s těmito významnými osobnostmi nekončí. Dojde i ke spolupráci, ale tomu věnuji celou další kapitolu. V září roku 1920 začíná v Biarritz začíná nejlepší období lázeňské sezony. Coco Chanel se setkává s jedním významným ruským aristokratem. Jejich vztah trval něco přes rok. Dimitrij, vnuk Alexandra II., dával Coco drahé dárky. Dostala od něj například perly Romanovců. Tento vztah jí dodal inspiraci v pracovní oblasti. Začala se zajímat o Rusko a ruské kroje a tradici. Proto spusta jejích nových modelů byla zdobena ornamenty. I když vyznávala strohý styl, v této kolekci jemně a decentně využila výšivku a oproti Poiretovým ornamentálním ozdobám, které často působily „přeplácaně“, dodržela svůj styl a decentní střídmost.

33 34

Dnešních 1 500 000 franků Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 137

24

Ve stejném období se Coco vyznal také Stravinskij. Některé prameny uvádějí, že se spolu zapletli, jiné prameny zase, že Coco udržela odstup nejen kvůli jeho rodině, ale hlavně ji Stravinskij nijak nepřitahoval. A tak se snažila jejich vztah udržet na úrovni přátelství. Což bylo velice těžké, protože Stravinskij ji údajně velice a vášnivě miloval35. Podle verze Misie Sertové můžeme říci, že to byla právě ona, co vnukla Gabrielle nápad vyrábět i parfém pod její značkou CHANEL36. Setkání s Ernestem Beauxem zajistil Dimitrij, takže se dá říci, že za to vděčí jemu, jak to nakonec s jejím nejslavnějším parfémem bylo. Nebylo ale nic nového, aby módní tvůrci spojili svou značku s parfémem. Ale nebyly to převratné vůně. Byly rostlinného nebo živočišného původu37. Dělaly se z nich velice složité směsi. Ale Ernest Beaux pracuje s aldehydy, tedy velice těkavými látkami, proto se do té doby nepoužívaly a také zacházení s nimi vyžadovalo vysoké náklady. Beaux však našel řešení. Dohodl se s Coco a a vytvořily parfém. Brzy se na trh dostane č. 22, ale hned po několika měsících uvede č. 5 při uvedení další kolekce 5. 5. 1921. K parfému patří také náležitý flakon. Jelikož Coco vyžaduje jednoduchost a strohost, vypadá podle toho i flakon. Jde o velice funkcionalistický předmět.38 Jednoduchý, hranatý, čistý, jen se zlatým nápisem CHANEL č. 5. Jediným místem, kde byl parfém zpočátku k dostán,í byl obchod CHANEL v ulici Cambon č. 31, kde ženy byly ochotné stát dlouhé řady, jen aby získaly tento známý parfém. Další významnou osobou, co ovlivnila život Gabrielle Chanel byl vévoda z Westminstru. Zažila s ním téměř 5 let. Hugh Richard Arthur z Westminsteru, přezdívaný Bennie nebo Bonnie, zval Coco na jeho lovecký zámeček. Na tomto místě trávila spoustu času a trochu

35

Greenhalgh, Chris: Coco Chanel a Igor Stravinskij, Nakladatelství JOTA s.r.o. 2011 Gold, Arthur; Fizdale, Robert: Misia. La via de Misia Sert, Paříž, Gallimard, 1981; reedice Gallimard, „Folio“ 1984 str. 134 37 rostlinné- růže, konvalinka, jasmín atd.; živočišné- pižmo, ambra, cibet atd. 38 Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 141 36

25

zanedbávala svůj podnik. Tento vztah byl dokonce velice propírán tiskem. Vévoda byl již dvakrát ženatý a tisk tvrdil, že se schyluje k další svatbě se známou francouzskou krejčovou. Coco byla už tak známá, že čtenáři po celém světě hned věděli, o kom je řeč. To ovšem Coco popírala. Její pobyt na zámečku ji ale přestal baavit. Celé dny nemusela nic dělat, jen se projíždět po přiléhajících pozemcích, to ji nebavilo. Musela zpět do práce. Opět můžeme říci, že se pobyt v Anglii na zámečku a ve vévodském prostředí zanechal stopy, které se projevily v její další kolekci39. Díky vztahu s Benniem se Coco mohla setkat s lidmi vysoko postavenými, jako byl například sám Winston Churchil40. Toto přátelství sehrálo velice důležitou roli během II. světové války. Již během vztahu s vévodou si Gabrielle Chanel pronajala palác Faubourg-SaintHonoré. Pořádala tam recepce a slavnostní večírky, které vstoupily do dějin41. Její přítel Henry Bernstein nám přibližuje: „Dvakrát jsme večeřeli a tančili u naší slavné a obdivuhodné, předrahé Gabrielly Chanelové, v něžných a nekonečných odlescích zrcadel, v nádheře laků, v bílé síle nesčetných pivoněk - důmyslné slavnosti, radostné dojemné, které zanechaly tisíc závistivců (všechny, jež nebylo možno pozvat i přes rozměry krásných salonů na FaubourgSaint-Honoré) - slavnosti vskutku skvělé, kde dlouhé róby navracely tangu jeho patetický půvab.“42

39

Byla to charitativní přehlídka vyrobená výhradně z anglických textilních materiálů a předváděných ženami z vysoké anglické společnosti. (Tato kolekce nebyla určena k prodeji, proto Chanel dovolila její kopírování.) 40 britský politik, ministerský předseda Velké Británie v letech 1940–45 a 1951–55, laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1953 a jedna z nejvýznamnějších osobností světové politiky 20. století 41 Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 128 42 článek ve Vogue ze srpna 1930- Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 198

26

V téže době Gabrielle hojně navštěvuje Monte Carlo, kde se setkává s Dimitrijem, se kterým nadále udržuje přátelské styky. Ten jí jednou seznámí se Samem Goldwynem43. Samuel Goldwyn je jedním z nejvýznamnějších filmových producentů, který za Coco přišel s velice zajímavým návhrem ke spolupráci. Nabídl jí jeden milion dolarů ročně, když bude oblékat hollywoodské hvězdy a každé jaro a podzim přijede do Hollywoodu. Byl si jist, že jeho návrh je naprosto neodolatelný, tvrdil že: „Bude to začátek nové éry ve filmu. Ženy budou chodit do našich kin ze dvou důvodů: zaprvé aby viděly film a hvězdy, za druhé aby viděly poslední výkřiky módy.“44 vysvětloval Goldwyn Lauře Mountové z Collier´s.45 Ale Chanel na vážkách, již teď zaměstnává kolem čtyř tisíc dělnic a co se týče publicity potřebuje ji ještě? Nenajdete jedinou bohatou Američanku, která v šatníku neměla minimálně jeden model značky Chanel. Po několika měsících se rozhodne nabídku přijmout a roku 1931 vystoupí z parníku Europa na pevnou zem města New Yorku. Gabrielle se setkává s takovými osobnostmi jako je Greta Garbo46. Obě si hned padly do oka, a proto není divu, že ji hned Coco bude oblékat. Další významnou ženou, se kterou se Coco setkala, byla Marlen Dietrich. Ta se hned stala věrnou zákaznicí značky Chanel. Coco dostala šanci oblékat i další herečky, ale sama poznala, že to není nejlepší nápad. Každá herečka má svůj osobitý styl, a když se budou oblékat všechny stejně, každá ztratí své osobité kouzlo. Coco oblékla hvězdy v několika filmech, o kterých se zmíníme v další kapitole. Ale Goldwynův plán nevyšel tak, jak očekával. A proto se Coco rozhodla vrátit zpět do Francie, ale rozhodně nechala výrazný rukopis i v Hollywoodu.

43

Vlastním jménem Samuel Goldfish (Shmuel Gelbfisz), původem z Polska. Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 45 Collierův týdeník byl americký časopis založen Peterem Collierem a publikoval od roku 1888 k 1957. 46 švédská filmová herečka, která později stala hollywoodskou legendou 44

27

V roce 1932 v paláci Faubourg-Saint-Honoré se uskuteční výstava a přehlídka diamantových šperků. Spoustu lidí to překvapí, protože Coco byla známá svým odporem ke šperkům. Tvrdila, že ženy nosí šperky jen proto, aby mohly své bohatsví ukazovat a předvádět. „Stejně tak mohou nosit kolem krku šek.“ řekla v jednom ze svých pádných výroků, tak jak jí bylo vlastní.47 Za touto výstavou se zřejmě skrývá další muž, který zasáhl do života Coco Chanel. Byl to Paul Iribe. Paul Iribe byl designer, novinář, karikaturista a ilustrátor módních časopisů. Stal se pro Coco velice důležitou osobou v jejím životě. A dokonce, aby mu dokázala svou náklonnost, koupila mu licenci k obnovení časopisu Témoin.48 Stal se jeho ředitelem a hlavním ilustrátorem. Kvůli tomuto muži opustila a prodala své zámky, ve kterých občas pobývala, i když jak sama tvrdila: „ Z těch sídel jsem vždycky utíkala (…).“49 Pak se přestěhovala do skromného hotelového pokoje. Tam však nevydržela dlouho a usadila se v apartmánu hotelu Ritz. Paul Iribe však partnerem Coco nebude dlouho. Jejich vztah byl plný porozumění, kterého se jí nikdy nedostalo. Jen Paul ji chápal a rozuměl její lásce kvůli k umění, a toto pochopení nenašla u žádného ze svých předchozích partnerů. Jejich vztah nevydržel, protože Paul Iribe nečekaně zemřel dne 21. 9. 1935 na srdeční příhodu. Coco Chanel je zase sama jen se svou prací.50 Koncem září roku 1939 jsou okenice v ulici Cambon zavřená. Druhá světová válka přišla i do Paříže. Gabrielle Coco Chanel zaujala úplně opačný postoj, než jaký měla během První světové války. Stáhla se ze světa módy. Nemusela pracovat, protože její parfém jí zajistil

47

Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 205 magazín s provokativními názory, který Irib již dřív vedl 49 Baillen, Claude- Chanel solitaire, Gallimard 1971 str. 86 50 Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 str. 67 48

28

doživotní rentu. Neměla sílu ani chuť konkurovat novým mladším návrhářům, kteří přicházeli se svými mladými nápady, inspirovanými válkou. V roce 1943 dostane šanci od Coctaua vytvořit kostýmy k jeho opět inscenované Antigoně, uvedené v lednu téhož roku v Opeře. Mohla tak trochu navázat na svou práci, kterou už dobrých pár let nedělala. Vyhýbala se velkým společnostem, občas zašla do Opery podpořit právě třeba Cocteaua, ale jinak se na veřejnosti moc neukazovala. Když její synovec upadl do německého zajetí, chtěla Coco využít všech svých možných kontaktů. Mezi těmito kontakty byl ji Hans Gunther von Dincklage. Kvůli tomuto vztahu, který se stal mnohem důvěrnější, než bylo správné. A z tohoto důvodu byla Gabrielle Coco Chanel obviňována z kolaborace. Dokonce byla jednoho rána násilím odvlečena k výslechu. Některé zdroje však uvádějí opak. Coco Chanel byla jednou z prostředníků, plánujících atentát na Hitlera. V této situaci jí totiž přišly vhod dobré kontakty s Winstonem Churchilem. Ale jak to bylo doopravdy, to se nedozvíme. O této informaci můžeme pouze spekulovat.51 Po tomto zážitku se Coco Chanel stáhla do ústraní úplně. Nemá sílu ani chuť pokračovat. Po dlouhé odmlce se „slečna“ Chanel vrací na scénu. V roce 1953 ještě na zpět do oboru, ale zatím se ukazuje ve společnosti. Po očku se rozhlíží a kontroluje, co tvoří její konkurence. Je to už pět nebo šest let, co se objevil new look52. Celý tento styl jen ironicky komentuje větami: „Krejčí zapomněli, že v těch šatech jsou ženy!“ nebo „Vám se líbí ty dámy v brokátu, které když se posadí, vypadají jako křeslo z období Ludvíka XIV.?“53 A módní časopisy její ironii jen povzbuzují. 5. února 1954 se očekává velký návrat značky CHANEL. I když byl zvolen pátý den v měsíci, který je Gabrielliným šťastným dnem, přehlídka je

51

Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 267 nový styl, který do módy vnesl Christian Dior 53 Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 str. 90 52

29

katastrofa. Zdálo by se, že Coco bude zdrcená z nepovedeného nástupu zpět na výsluní, ale opak je pravdou. Neúspěch ji nezastraší. A když neměla kolekce úspěch ve Francii, ani v Anglii, kolekce najde svůj obdiv ve Spojených státech, kde okamžitě kopírují její modely do velkovýroben. Jednou sama o své módě řekla: „J’ai donné les femmes la possibilité d’utiliser ses personnel armes – la beauté et l’individualité.“ (Dala jsem ženě možnost využit vlastních zbrani, za což považuji půvab a osobitost.)54 Velice krátkou dobu po neúspěšné kolekci uvedla další kolekci, ve které se objevil průlomový kostýmek, který je s ní spjat stejně, jako její „malé černé“ šaty z roku 1926. Coco je zpět na výsluní. A hned po tomto návratu obdrží cenu Niemana Marcuse jako odměnu pro „nejvlivnější módní tvůrkyni 20. století.“55 Je před ní ještě mnoho let úspěšné Obrázek č. 4 - tvídový kostýmek (http://myvintagedarling.blogsp ot.com)

tvorby.

V roce 1970, tedy v jejích 88 letech, firma stále funguje po obchodní stránce perfektně. Jen zdraví Coco Chanel slábne. Nejdříve jí ochrne ruka a ona sama cítí, že se jí krátí čas. Jednoho lednového podvečera se Coco Chanel prochází po svém oblíbeném závodišti Longchamp. Udělá se jí nevolno a ona cítí, že se blíží konec. Dne 11. ledna 1971 umírá jedna z největších světových ikon- Coco Chanel.56

54

Berman, Phylis and Sawaya, Zina: The billionaires behind Chanel. Paris, Forbes 1989 Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 287 56 Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 288 55

30

„C’est le styl qui est éternel, pas la mode.“ (Móda je pomíjivá, ale styl zůstává)57

4. Divadelní tvorba C.C.

Popis kostýmů jsem získala z mnou nashromážděných fotografií a obrázků z různých zdrojů zabývajících se divadlem, převážně však z fancouzkých internetových stránek, protože v Čechách není mnoho dostupných knih či jiných zdrojů, ve kterých by byly zveřejňovány fotografie ze starých divadelních představení.

4.1 Divadlo de l´Atelier - ANTIGONA V roce 1922 se v Paříži na reklamních sloupcích začaly objevovat žluté plakátky. Tyto plakáty zvaly své obecenstvo na divadelní představení do Divadla de l´ Atelier,58 do jehož čela se sám dosadil Charles Dullin, 59 který v témže roce toto malé divadlo založil. Režie Antigony se neujal nikdo jiný než Jean Cocteau, který se rozhodl tento známý kus volně přepracovat, nejedná se tudíž o původní dílo antického mistra Sofokla, jak se mnozí diváci neznalí antického dramatu mylně domnívali. Již u této hry si můžeme povšimnout Cocteauovy záliby v antických námětech, kterým se ve své kariéře bude ještě nesčetněkrát věnovat. Hudbu

57

Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 str. 58 bývalé Divadlo na Montmartru 59 francouzský herec, divadelní ředitel a režisér (8. května 1885 – 11. prosince 1949) 58

31

Cocteau zadal k vypracování Honeggerovi60, který v Brusselu o pět let později, tedy v roce 1927, vytvořil hudbu také k Antigoně, ale v operním provedení na libreto právě od Jeana Cocteaua. Výpravy se zdárně ujal tehdy už velice známý Pablo Picasso, který měl s divadelníky a obzvláště s Ruským baletem, také už nějakou zkušenost. Vyobrazil na scéně široké ultramarínově modré nebe, bílé dórské sloupy, odkazující k antice, a velmi stylizované kresby na kulatých štítech – tyto náměty použil později v keramice ve Vallaurisu. Jak bylo již zmiňováno v předchozí kapitole, Coco Chanel se stala

mecenáškou

Jeana

Cocteaua.

Obrázek č. 5 - plakát (http://vinylrock.net)

Nesponzoroval sice přímo toto představení, ale koho jiného by si měl zvolit jako výtvarníka kostýmů, než právě Coco Chanel? Dámu, která oblékala ženy v celé Francii. A jak sám řekl a odůvodnil své rozhodnutí v tisku: „Protože je to největší dámská krejčová naší doby a nedovedu si představit, že by Oidipovy dcery byly špatně oblečené.“61 Nedochovaly se téměř žádné fotografie z této slavné inscenace, proto kostýmy k tomuto představení můžeme popsat jen některé a pouze písemně, snad kromě dvou fotek Antigony, která byla oblíbeným objektem fotografů. Nejpoužívanějším materiálem v tomto představení se stala tlustá skotská vlna a červený a cihlově zabarvený žerzej. Antigonu, hlavní hrdinku, ztvárnila Genica (někdy psáno

60 61

švýcarský hudební skladatel, narozen v Paříži, kde strávil taky větší část života Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 158

32

jako Jinica) Athanasiou,62 Kreonta Charles Dullin – ředitel, ale i herec divadla de l´Atelier, Thirésia neztvárnil nikdo jiný než druh Genici – Antonin Artaud. To byly nejvýznamnější herci, které Cocteau obsadil do hlavních rolí, a se kterými spolupracoval na projektech minulých i budoucích. Antigonu Coco oblékla do prostě řaseného vlněného plédu tmavě hnědé až zemité barvy, který jí jemně odhaloval ramena, ale pak splýval dolů, tím umožnil krásně vyniknout obličeji jemné herečky, který byl sice výrazně nalíčen, ale i tak mohl krásně vyniknout a odtrhnout její půvab a střih krátkých vlasů. Pléd nebo spíše pelerína, měla na okrajích široké, ale decentní lemovaní geometrickým

ornamentem,

připomínajícím

výzdobu

antického chrámu - například vlysy nebo triglyfy na kladí. Tento vlněný pléd Coco údajně vymyslela, když jen ledabyle přehodila svůj kabát přes ramena drobné herečky.63 Pod tímto vlněným svrškem se skrývala bílá jemná ležérně

Obrázek č. 5 - Antigona (http://chagalov.tumbl.com

řasená blůzka, s širšími rukávy, která i přes svůj řekněme současný vzhled, v mnohém připomínala antický oděv. V nové kolekci Chanel se zrcadlilo obdivované řasení a tak se správně rozhodla převést ho i do kostýmu Antigony. Antigona byla výrazně nalíčena, jak bylo již zmíněno. Bíle nalíčený základ, silné černé oční linky sahající od horních i spodních víček až k vlasové části. Tímto líčením se podařilo zvýraznit a trochu i zostřit její jemnou tvář.64 Výrazný plášť měl skrýt identitu a křehkost Antigony, která však byla vnitřně natolik silná, že ustála všechny nepříjemnosti. A jemná blůzka v bílé barvě znázornila její jemnou duši a cit, 62

původem řecká herečka, která si získala publikum nejen svým romantickým vzhledem, ale i jemným přízvukem 63 Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 156 64 Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 157

33

který v sobě chová, i když ho skrývá pod tlustý dlouhý vlněný pléd, pod svou rádoby tvrdou slupku. Snad právě tam byla ukryta síla odolat nátlaku. Typické řasení se samozřejmě objevilo i v dalších kostýmech například u Kreonta nebo Thirésia. Ke kostýmu Kreonta se dochovala pouze dokumentace z opery Antigona z roku 1927, který výrazně připomíná styl Coco Chanel, ale zdroje říkají, že s touto operou, i když byla na text Jeana Cocteaua, nemá Chanel vůbec nic společného. Coco nezanedbala ani doplňky, které jsou pro divadelní kostým mnohdy nezbytné. Proto bylo nutné vymyslet králi korunu. Chanel si s tím poradila snadno a na hlavu krále usadila korunu v podobě pozlaceného upraveného pásku, který byl zdoben nepravými drahokamy. Můžeme tak říci, že tato koruna byla prvním šperkařským počinem z dílny Chanel.65 Ovšem svůj šperkařský um předvedla ještě v jiném představení také ve spolupráci s Cocteauem.

Obrázek. č 6 - Antigona (http://chagalov.tumbl.com

Uvedení hry, ve které kostýmy dělala Chanel, bylo významnou událostí pro širokou veřejnost a také pro konkurenty Chanel, jako byl hlavně Poiret, ten totiž svého času sám tvořil kostýmy pro Ruský balet. Všichni byli zvědavi, jak počínání tohoto seskupení umělců dopadne. A proto není divu, že k nafocení pro Vogue byl povolán jeden z nejzkušenějších a nejvýraznějších fotografů této doby - Man Ray.66 I když udělal mnoho snímků, nejsou mi dostupné a dohledatelné, což mě velice mrzí, protože jsem chtěla podrobněji srovnat a rozebrat kostýmy i dalších postav v představení. 65 66

Chanel se v pozdější tvorbě velice zajímala o navrhování šperků patřil mezi význačné představitele umělecké avantgardy 20. století

34

4.1.1

Divadelní kritika Antigony

Představení se za krátký čas stalo divácky velmi oblíbené a bylo ceněno jako velice kvalitní kus, avšak článků a kritik k Antigoně nevyšlo mnoho. Téměř bez povšimnutí z toho vyšel Cocteau, s vlahým komentářem i Picasso, Dullin a Arthut Honegger. Nejvíce si kritika všímala kostýmů. Ty rozebírali do posledních detailů, protože byli okouzleni a zároveň překvapeni výtvorem Chanel. Moc vychvalovali použité materiály a znovuobjevené střihy. V magazínu Vogue napsali: „Kostýmy z vlněných látek v neutrálních barvách připomínají antické oděvy po staletích znovu objevené (…)“ A dále: „ Je to krásné oživení starodávných časů, ozářených inteligencí.“ Díky krátkému úryvku z tohoto článku můžeme posoudit, jakou autoritou se Gabrielle Chanel stala nejen v oblasti svých módy u svých konkurentů, ale její sláva získala ještě ještě větší vážnost i v celé vzdělané společnosti. Stala se tak inspirací pro další návrháře, kteří se později vrhali do navrhování kostýmů a do spolupráce s významnými režiséry. I když musíme uznat, že ještě před spoluprácí Coco a Cocteaua, na divadelních kostýmech pracoval její věčný souputník Paul Poiret. Paul Poiret spolupracoval s Ruským baletem a zavedl tak i do divadla prvky haute couture, proto mu toto prvenství v tvorbě kostýmů nemůžeme odepřít.

4.2 Divadlo des Champs-Elysées - Le Train bleu Úspěch Coco Chanel jako kostýmní výtvarnice byl nevídaný a snad proto nemusela dlouho čekat na další nabídku z divadelního prostředí. Velmi významnou příležitosí byla

35

práce na kostýmech pro Ďagileva, ke kterému se dostala samozřejmě přes kontakty a doporučení od Cocteaua, který zpracoval námět k Modrému vlaku, a přítelkyní Misií, nejbližší přítelkyní Coco, již dříve zmiňovanou v předchozí kapitole. Sergej Pavlovič Ďagilev, významný zástupce nového pohledu na balet, stál v čele Ruského baletu, který byl známý svými scénami a kostýmy. Tento soubor si najímal jen známé a uznávané umělce, jako byli například Picasso (se kterým Coco už spolupracovala v Antigoně, a který už pro Ruský balet dělal i kostýmy)67, Matisse, Juan Gris, Marie Laurencin a Braque.68 V tomto představení se Ďagilev snažil kombinovat balet, akrobacii a pantomimu, s námětem jak bylo již zméněno od Cocteaua.69 Le Train bleu (Modrý vlak) – tak se říkalo vlaku luxusnímu expresu, který jezdil na trase Paříž – Côte-d'Azur.70 A Cocteau se snažil nahodit satirický obraz tehdejších mravů a zábavy, kterou si krátily chvíle dámy i pánové z vyšší společnosti o letních radovánkách v oblíbeném letovisku. Potkaly se zde postavy jako například tenisté, golfisté, koupající se lidé a další sportovci užívající si prosluněného dne plného letních radovánek a kratochvílí. Hudba byla svěřena do pera Daria Milhauda

71

a choregrafie byla svěřena skvělé

tančnici a choreografce Bronislavě Nižinské,72 sestře slavného a obdivovaného tanečníka Nižinského. Le Train bleu - Modrý vlak - byl dalším dekadentním počinem a troufám si říct, že jedním z nejúspěšnějších co kdy Cocteau s Ďagilevem představili veřejnosti. Samozřejmě jim

67

dělal kostýmy k Parádě, která byla uvedana v roce 1917 Brocket, Oscar G.: Dějiny divadla, Nakladatelství Lidové noviny 2008 str. 588 69 Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 str. 145 70 Oblíbené letovisko vysoké společnosti 71 Hudební skladatel a pedagog 72 rusko-americká tanečnice, choreografka a pedagožka 68

36

k tomu pomohla výprava a kostýmy od známých výtvarníků jako byla právě Chanel a Henri Laurens73 s neskutečně prostorovým cítěním a fantazií. Henri Laurens použil ve své výpravě žertovně navržené plážové kabiny, v modro bílé námořnické barevnosti, různě pokřivené a červeně šikmo pruhované. Kromě toho použil zvětšeninu Picassova kvaše, který tvořil oponu předscény. Byly na něm dvě ženy běžící po břehu s výrazně modrým nebem. A i když údajně nikdy nebyl u moře,74 dokonale se mu povedlo zachytit veselou a hravou atmosféru letního dne. Kostýmů, které dostala za úkol vymyslet Coco, bylo více než třicet. Dostala, jak se říká, docela volnou ruku a je tak zřejmé, že čerpala ze svých zkušeností a starších nápadů, které objevila před I. Světovou válkou v Dauville. Právě tam se začala oblékat sportovně a zavedla tak sportovní oděvy do dámského šatníku. A u baletu, kde je spousta akrobacie, je sportovní oděv také podmínkou. A tady své „dauvillské“ nápady mohla rozvinout dál a použít svůj oblíbený materiál - žerzej. Anton Dolin, který ztvárnil „Hezouna“, měl vlasy sčesané na pěšinku, uhlazené pomádou a Coco ho oblékla do artistického trikotu, umožňující mu jakýkoli taneční pohyb. Tento trikot ale plnil i vizuální funkci - z Antona Dolina byl najednou dokonalý „Hezoun“ typu „Gigola z letního bytu.“ Hlavní barevností byla kombinace černých a červených částí, které byly doplněny modrobílým páskem. Další figurou byli golfista v podání Léona Woizikovskyho. Nejspíše se inspirovala Edwardem VII. waleským princem, který byl znám svou elegancí a podobným stylem

73 74

kubistický sochař Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009 str. 160

37

oblékání. Golfistovi tedy připadly široké béžové,75 kalhoty ke kolenům, kde byly zúžené. Byly to tzv. golfky. Bílá košile, které spod svetru trčel jen límec, dodávala golfistovi na eleganci, kterou ještě podtrhla růžovo modrou kravatou přitaženou ke krku. Svetr béžové barvy měl černobílé

proužky,

byl

z jemné vlny, a opět silně připomínal svetry, které nosil

princ

z Walesu.

Proužky na svetru ladily s pruhovanými Obrázek č. 7 - Kostýmy hlavních představitelů (http://irenebrination.typepad.com)

podkolenkami,

které

dodávaly celému kostýmu jakési odlehčení od přísné elegance pánské módy dvacátých let. Elegantní golfista se neobešel ani bez sportovní obuvi, která však vyhovovala tanečním podmínkám baletu. Postavu tenistky tančila Nijinská (Nižinská). Pro mladou temperamentní sportovkyni našla Coco inspiraci nejspíš ve sportovních oděvech tehdejších tenistek. Oděla ji podobně jako Suzanne Lenglen76, tedy do bílého úpletového trika s límečkem a bílé pleteninové širší sukně. Možná sukně byla jen o kousek kratší, než nosila tenistka Suzanne. Nechyběla ani čelenka, nebo šátek s kšiltem proti slunci. A samozřejmě hlavní doplněk kostýmu – tenisová raketa. Hlavními materiály nejen pro tento kostým, ale více méně pro všechny, byly tedy úplety a žerzej.

75 76

fotodokumentace je pouze černobílá, tudíž nám zbývá jen domněnka o barvě. nejznámější tenistka první poloviny 20. století, která získala přes 30 grandslamových titulů

38

Nejznámějším kostýmem, který se v tomto představení proslavil, byl kostým Lydie Sokolové, tedy plavecký úbor. Který byl tak dokonale střižený, že je dodnes možné jej obdivovat v muzeu.77 Žerzejový koupací oblek „plavkyně“ byl dvoudílný. Horní část neměla rukávy, jednalo se tedy o splývavé tílko, které sahalo až k hýždím. Druhá část byly šortky, které sahaly sotva do půli stehen. Tyto šortky byly šedočerné barvy a byly zdobeny růžovými pruhy. Tílko mělo barvu růžovou a taktéž se na něm objevilo pruhované zdobení, tentokráte šedočerné. Růžová barva dodala postavě na rozpustilosti a veselosti. Plavkyni nechyběla ani růžová koupací čepice, která ještě podporovala rozpustilost kostýmu. Kostýmy sboristek byly také splývavé, světle růžové barvy a sahaly téměř ke kolenům, na rozdíl od kostýmu Plavkyně. Šaty byly rovně střižené, dole měly jemně nařasený kanýr a dlouhý pruhovaný rukáv. Kterým sboristky Coco také odlišila od Plavkyně. Sboristi – muži – byli oblečeni do střihově podobných trikotů, jako měl Anton Dolin, jen byly tmavě modré barvy a bez jakéhokoli zdobení, či dekoru. Celkový vizuál všech kostýmů byl laděn do jednoho stylu, který byl Gabrielle Chanel tolik blízký - čisté, jednoduché a jen s geometrickými liniemi, v tomto případě se převážně jednalo o proužky, které se objevily skoro na každém kusu oděvu. Kostýmy dokonale ladily s, dá se říct, kubistickou scénou a tvořily tak perfektní celek. Nijak nerušily celkový vizuální koncept, naopak ho ještě podporovaly. Chanel se podařilo jasně a dokonale vyzdvihnout charakter všech čtyř hlavních postav.

77

Viktoriino a Albertovo muzeum v Londýně

39

4.2.1

Ohlasy k Le Train bleu

Na premiéru uvedenou 13. června roku 1924 na nejprestižnější scéně Paříže, dorazila vysoká společnost z celé města. Mezi nimi samozřejmě i věrné zákaznice značky Chanel, které byly velice zvědavé, jaké kostýmy budou předvedeny v tomto baletním kuse. Ale nejen ony přišly ukojit svou zvědavost. Mezi davy tísnícími se v hledišti bylo mnoho aristokratů, umělců

a

zástupců

francouzské

velkoburžoazie. Balet příznivé

získal

ohlasy

veřejnost

byla

počinem samozřejmě

a

celá

doslova

všech i

neskutečně široká nadšena

zúčastněných,

včetně

kostýmní

výtvarnice.

Obrázek č. 8 - pohled na scénu (http://irenebrination.typepad.com)

Barevnost kostýmů bychom nemohli odhadnout z dochovaných černobílých autentických fotografií, kromě barevné fotografie koupacího obleku Plavkyně, jež byl zachován a vystaven v muzeu, ale jelikož byl tento balet natolik úspěšný, zasloužil si reinscenaci s dokonalými kopiemi kostýmů od Coco Chanel.

40

4.3 Orpheé (Orfeus)

Po několika velice dobrých ohlasech na kostýmy od Chanel, se Cocteau rozhodl oslovit ji znovu. Tentokrát se jedná opět o antický námět, jedná se totiž o Orfea. V Orfeovi, kterého později dokonce i zfilmoval, se projevili jeho schopnosti způsobit, že nám mytické připadá jako známé a známé a skutečné jako mytické.78 Úkolem kostýmní výtvarnice bylo mimo jiné také obléci krásnou mladou herečku, která znázorňovala Smrt. Pro tuto postavu Coco zvolila černé úzké šaty, v typicky Chanelovském stylu, který svou elegancí jen podtrhoval tajuplnost. Její obličej krásně vynikal díky černému šátku, kterým měla zakryté vlasy, a

Obrázek č. 9 - Postava smrti (http://mariacasares.word press.com)

ležérně omotaný kolem krku. Pro manželský pár Orfea a Eurydiké Coco zvolila současný moderní styl, který celé hře dodával jakousi zvláštní atmosféru antiky smíšené se současností. Ve hře jsou také přítomny postavy koní, kterým Coco oblékla úzký tělo obepínající overal tmavé barvy a na hlavu velkou masku trochu stylizované koňské taktéž v černé barvě. Figurám koní nechyběly ani koňské oháňky. Tak důmyslné kostýmy dělala Coco Chanel ve spolupráci s Cocteauem. Jeanu Maraisovy oblékla tmavý lehký svetřík, tmavé kalhoty, a bílou košily, které decentně trčel límeček. A Eurydiké dostala tmavé splývavé šaty s dlouhými obepnutými rukávy, které jí dodávaly na současnosti, ale i eleganci. 79

78 79

Brocket, Oscar G.: Dějiny divadla, Nakladatelství Lidové noviny 2008 str. 588 http://www.leninimports.com/jean_cocteau_orphee_gallery.html

41

Orfea řadíme mezi nejúspěšnější inscenace Jeana Cocteaua. „Například v Orfeovi jsou Orfeus a Eurydiké řecké mytologie zobrazeni jako moderní manželský pár, ale tato všední situace se záhy stane záhadou, když sklenář zůstane trčet ve vzduchu poté, co byla odtraněna židle, na níž stál, anebo když kůň pronese slova orákula. Asociační vazby vytvářejí vztahy osvětlující jak dávné mýty, tak moderní hodnoty.“80 Cacteau toto představení založil na smyslu bytí a smrti, na zrcadlech a dění za nimi a před nimi. V roce 1959 měl Jean Cocteau už nějaké zkušenosti i s filmem, a tak se rozhodl zfilmovat i svého Orfea. Kostýmy zde už nedělala Coco Chanel, ale byly mnohem civilnější a výrazně odlišnější než v divadelní zpracování tohoto námětu.

4.4 Rytíři kulatého stolu – Chevaliers de la table ronde Další velice známá věc Jeana Cocteua, který opět požádal o spolupráci na kostýmech Coco Chanel, byla uvedena roku 1937. Opět nabídku neodmítla a podařilo se jim vytvořit velmi zajímavý celek. V této hře byla napsána role přímo pro Jeana Maraise, a proto bylo nezbytné jeho kostým dokonale domyslet a dotáhnout. Chanel zvolila zlatou

a

bílou

barevnost

materiálově

silně

připomínající papežský ornát. Byla to blůza, s jemným vyšíváním lehce odhalující vypracované a mladé tělo Maraise, který touto dobou byl již Cocteauvým

80

Brocket, Oscar G.: Dějiny divadla, Nakladatelství Lidové noviny 2008

42

Obrázek č. 10 - Jean Marais (http://jean-marais.chezalice.fr/pagetheatre.htm

milencem, a proto byl pro cocteaua tento kostým nejdůležitější. U dalších kostýmů se objevuje řada šperků, kterými Coco zdobila nejen ženy, ale i muže. Rytiří kulatého stolu patřili taktéž významným počinům Cocteaua, ale myslím, že jeho najznámější věci se stal námět k Le Train bleu a La Machine infernale z roku 1934, kde bohužel kostýmy nedělala jeho přítelkyně a mecenáška Coco chanel.

4.5 Další kostýmní tvorba Coco cahnel se zapojila ještě do dalších divadelních kusů jako kostýmní výtvarnice. Nedochovalo se však tolik materialu, aby jim byla věnována celá kapitola. Proto jen okrajově zmíníme některé z nich. Za zmínku určitě stojí Oidipus Rex, opera, kterou napsal Igor Stravinskij a libreto k němu zpracoval opět Cocteau, byla velice známá a oblíbená. Libreto bylo opět přepsáno na motivy Sofokla a Cocteau se zde opět vypořádává s antickým textem. Stravinský poprosil Cocteua, aby napsal libreto na tohle téma, přepisoval ho několikrát, nakonec ho nechal v latině a francouzsky mluvil jen vypravěč, kterého si mnohokrát zahrál sám Cocteau.81 Opera byla uvedena v roce 1927, kdy se na scéně poprvé objevil třiadvacetiletý mladík s ostře řezanými rysy v obličeji, byl to Jean Marais (zmiňovaný už v předchozí podkapitole.) V souvislosti s touto operou se mluvilo nejvíce. Protože Maraise se Coctauovi velice líbil, jak sám tvrdil: „Bylo by neodpustitelné, kdyby si to publikum nevychutnalo.“82 Gabrielle se snad

81 82

http://fs.oxfordjournals.org/content/65/1/30.abstract Gidel, Henry: Coco Chanel, Garamond 2009

43

Obrázek č. 11 - Jean Marais (http://mariacasares.wordpress.com

proto rozhodne mladého sošného muže nechat téměř nahého. Kolem jeho postavy ovine pruhy bílé látky, které obepínají jeho údy a hrudník. Kritiky se tímto kostýmem velice zabývala. Rozdělily se na dva tábory – jedni mluví o nestydatosti, která se na jeviště divadel absolutně nehodí a druzí mluví o Gabriellině důvtipu, s jakým krásného herce oblékla. Určitě nesmím zapomenout zmínit i balet Apollón Musagette, který opět spojil Chanel, Ďagileva, Stravinského a Balanchina. Tento balet se měl podle Stravinského vrátit zpět ke klasičtějšímu typu baletu (oproti například Svěcení jara, které se setkalo s negativními ohlasy). Tento balet chtěli předvést jako „bílý balet“.83 Kostýmy se tudíž vrátily do jakési baletní klasiky a dodržovaly nepsaná pravidla baletního kostýmu. Dá se říct, že vizuálně to byl pravý opak Le Train Bleu. Kostýmy pro tanačnice byly bílé, z jemný látek a materiálů, sukně splývaly ke kolenům. Muži byly oblečeni v tmavých kostýmech připomínající antické tógy s kratší délkou. Jediným ozvláštněním byly šperky, které Coco navrhla. Byly decentní, s nádechem antiky. Nezapomněla ani na důležité dopňky, jako byly ozdobné opasky a baletní boty s vysokým šněrováním na lýtku, připomínající antický sandál. Nezapomněla na žádný detail. Měla co dočinění i s kostýmy s velice známým La machine infernale. Ty jí bohužel Cocteau nezadal k navržení, zakázku málem dostala Lanvin, ale po složitých jednáních s Louisem Jouvutem se dohodli, že Coco bude zadána pouze výroba podle návrhů, které nakreslil Christian Brérard.84

83 84

http://en.wikipedia.org/wiki/Apollo_(ballet) módní ilustrátor a designer

44

5. Filmové kostýmy od C.C.

Coco Chanel se dostala do Hollywoodu díky stykům a nápadu Sama Goldwyna. Jak bylo již zmíněno v životopise, nebyl to nejšťastnější nápad, ale několik kostýmů do filmu přece jen stihla udělat. Musíme zmínit také herečky, které se oblékaly u Chanel, a tím si získaly určitou image, která je však pro Hollywoodu málo výrazná. V tomto městě filmu se upřednostňuje spíše jakási okázalost a efektivnost v róbách hereček. Což by herečka oblečená ve značce Chanel, která je střídmá a nenápadně elegantní, na davy fanoušků asi moc nezapůsobila.

5.1. Dnes v noci nebo nikdy První počinem v oblasti filmu byly kostýmy pro Glorii Swanson. V roce 1931 jí Goldwyn dostane k filmu „Tonight or never“ v režii Mervyna LeRoye. Coco pro Nellu Vago, kterou Glorie ve filmu ztvárnila, navrhla černou róbu, jak jinak než v Chanelosvkém stylu. Tyto saténové šaty byly neobvyklé svým výstřihem na hrudníku a zkříženými ramínky, které se zavazovaly za krkem. Další zvláštností byla řekněme „vlečka“ připevněna k zadnímu dílu šatů a rozdělena na dvě části. Tyto části však nespadají k zemi, jak je obvyklé, ale Nella je má ležerné omotané kolem rukou. Navrhla pro ni také stříbrné večerní šaty s výrazným šperkem zakomponovaným přímo do šatů.

45

Obrázek č. 12 - Gloria Swanson v róbě od Coco Chanel (http://hollywoodheyday.blogspot.com)

K šatům patřil i kožich, který byl nepřehlédnutelný svým výrazným a velkým límcem, který z profilu zakrýval téměř celý obličej herečky. Během výroby těchto rób musela Glorie Swanson několikrát navštívit Coco v ulici Cambom v Paříži, protože Coco si nemohla dovolit zůstávat ve Spojených státech delší dobu. Goldwyn i Chanel však cítí, že tato spolupráce nebude mít dlouhého trvání, i když róby pro Glorii měly veliký úspěch. Kritiky, sice pochvalné, se ale o šatech a róbách a zmiňovaly jen v krátkých komentářích a úryvcích.

5.2 Pravidla hry - La Regle de Jeu Pravidla hry je film, který poskytl Coco další příležitost, kde předvést své umění cit a pro kostýmy a módu. Režie se ujal Jean Renoir a to v roce 1939. Film se při premiéře bohužel nesetkal s vřelým přijetím. A kritiky nebyly příliš příznivé. Film byl dokonce vládou zakázán. Asi proto, že Jean Renoir ve filmu poukazoval na snobství a přetvářku tehdejší franzouské společnosti. Je však důležité, že pro tento film kostým vytvořila právě Coco Chanel. Pro tvorbu těchto kostýmů určitě nešla daleko, vždyť podobný styl prodávala ve svém obchodě v Cambon pro dámy se společnosti, kterou Renoir kritizoval. Děj filmu se odehrává převážně v loveckém prosředí. Chanel mohla zavzpomínat na své období pobytu v Royalle, kdy se učila jezdit na koni a vymýšlela

Obrázek č. 13 - Pravidla hry (www.maisondelaculture-amiens.com)

46

vhodné oblečení, které by jí usnadnilo jízdu a pobyt venku. Další inspiraci mohla čerpat, když trávila veškerý svůj volný čas s vévodou Westminsteru. Miloval lov a nejednou ho musela Coco následovat. Proto dokonale věděla, jak se dámy na lov oblékají. Dámy oblékla do tvídových sak, které trochu připomínaly saka pánská. Sukně s délkou do půl lýtek měla praktické rozparky a bílá košile výrazně připomínala chanelovský rukopis. Klobouk na lov byl nezbytný stejně jako kožené rukavičky. Všechny kostýmy měly nádech anglické atmosféry, a proto byly vyrobeny převážně z anglických materiálů. Dalším kostýmem byly například jednoduše volně střižené pruhované šaty, které byly jak jinak než černobílé, měly jen zajímavý skládaný límec. Dalšími zajímavýmy kostýmy byly spací úbory, které se ve filmu objevily. Jednalo se převážně o saténové župánky s výraznými límci a širšími rukávy, nebo o pruhovanou splývavou noční košili, která byla předělena dlouhou stuhou kolem pasu. K dalším kostýmůmm můžeme uvést také kostým komorné, která byla oděna do šatů připomínajících školní uniformu s námořnickým nádechem. Nechyběly ani honosné róby s drahých materiálů, které byly nevšední svými střihy, nebyly totiž typicky chanelovské. Ovšem perly nechyběly ani u jednoho ze zmiňovaných kostýmů.

47

6.

Závěr

Coco Chanel se za svého života potýkala se spoustou nepříjemností a tragédií. Sama se však dokázala se vším vyrovnat a ze sirotčince se dostala až do povědomí vysoké společnosti. Nepopírám, že k tomu nevyužila náklonnosti mužského pohlaví, ale vše jim dokázala vrátit a postupně se postavit na vlastní nohy. Během několika let se dokázala dostat na špičku módního světa a udržet se tam po dlouhá léta. Její modely jsou všem známé dodnes. A i když se často potýkala s výsměchem ze strany svých konkurentů, přesto se nad tyto posměšky povznesla a s velkým stylem jim ukázala, kdo je tady královnou módy. Díky svému šarmu a půvabu o ní brzy mluvila celá Paříž. Dokázala se tak dostat do společnosti umělců, které nejdříve podporovala jako anonymní mecenáš, a později s nimi mohla spolupracovat na spoustě divadelních představení, které ji přiblížily k jejímu snu- stát se a patřit mezi umělce, které tolik obdivovala. Podařilo se jí vytvořit nezapomenutelné kostýmy do různých avantgardních her převážně ve spolupráci s Cocteauem, který byl mimochodem jejím blízkým přítelem. Vymyslela zajímavé kostýmy, které lichotily figuře Jeana Maraise. A tyto kostýmy vzbuzovaly debaty v širší veřejnosti. Dokázala veřejnost potěšit i šokovat. A to se jí dařilo i mimo divadlo. Pocházela z chudé rodiny, a tak není divu, že bohatství, které postupně nabyla, si okázale užívala. Ale stále se stylem, který jí byl tolik vlastní. Podporovala dokonce velkou část

48

své rodiny, a i když po potratu nemohla mít děti, kompenzovala si tuto péči u svého synovce, kterého podporovala hlavně finančně a zajistila mu tak dobrá studia. Nebránila se novým uměleckým směrům, ať výtvarných či architektonickým. Vlastně můžeme říci, že se bránila klasice a čemukoli co by klasiku připomínalo. I když byla bohatá, vždycky byla otevřená komukoli pomoci a kohokoli podpořit, ale nenechala ze sebe dělat hlupáka. A s každým, kdo by ji chtěl využít, si to pořádně vyřídila. Dokázala se postavit takový soupeřům, jako byl Paul Poiret, který byl velice uznáváným návrhářem. Ale jeho zákaznice znuděné jeho přeplácaností mu postupně utíkaly ke značce CHANEL. Coco Chanel o sobě vždycky tvrdila, že není žádná umělkyně. V té době se totiž tento obor řadil k řemeslům. Nemůžeme popřít, že měla velice schopného obchodního ducha, který jí pomohl vytvořit z malého modistického obchůdku s klobouky. Jak bylo zmíněno, netvrdila o sobě, že je umělkyně, ale osobně si myslím, že by si Coco Chanel toto pojmenování zasloužila a zařadila se tak do řad umělců.

49

7. Anotace k bakalářskému projektu

7.1 Višňový sad, Anton Pavlovič Čechov Děj se odehrává na rodinném sídle rodiny Raněvských. V čele této rodiny stojí Ljuba Raněvská, která ovšem není typ, který by měl fungovat jako hlava rodiny.

Raněvská se po trágedii, která se stala před několika lety právě na rodinném panství, odebrala do Paříže, kde strávila asi sedm let. Ani sedm let jí nepomohlo zapomenout na smrt syna, který se utopil v řece nedaleko višňového sadu. Višňový sad proslavil tuto rodinu po celém kraji, svého času byl totiž největším sadem, který kdy kdo v Rusku měl. A v právě v tomto sadu Raněvská se svým bratrem Gajevem trávili celé dětství. Tudíž mají k sadu velice blízký vztah a mají v něm uloženy určité vzpomínky, které se jim při pohledu do rozkvetlého sadu vracejí.

Raněvská spolu s dcerou Aňou a její guvernantkou Charlottou se tedy vrátí po sedmi letech do Ruska. Snad by i zůstaly v Paříži, ale dopadla na ně finanční tíseň a tak se musely vrátit do rodného Ruska. Ovšem finančním problémům neunikly.

Když dorazily domů čekalo je vřelé přivítání celého služebnictva v čele s Varjou, starší nevlastní dcerou Raněvské, která má na starost chod domu a celého panství. Jejich příjezd také netrpělivě očekával Lopachin, dříve chlapec z chudých poměrů, jehož rodiče sloužili u Raněvských, nyní dospělý muž, který se zabývá novým podnikáním. Podnikání mu nesporně vynáší. A zdá se, že je na tom mnohem líp celá šlechtická rodina Raněvských.

50

Ale co se stalo? Proč přišli o peníze? Raněvská schazuje vinu na svého nebožtíka muže, který pil a nebyl vůbec příkladem vzorného muže. Ale ona také nemá svatozář. V Paříži si našla milence, kterého zahrnovala dary a utrácela za něj veliké peníze. Pak jejich vztah ztroskotal, snad tím, že jí došly peníze?

Nejen v Paříži Raněvská rozhazovala. Kdykoli za ní kdokoli přijde s prosbou, zda-li by mu nepůjčila, okamžitě odpoví, že ano. Když na to Varja namítne, že nemají co půjčit, Raněvská ty peníze stejně sežene a půjčí. Názorným příkladem je Piščík, který si od Raněvských půjčuje neustále.

Objevuje se zde i mladý učitel Péťa, který Raněvské hned připomněl smrt malého synka, Péťa byl totiž jeho učitelem. A i když jej Raněvská ráda vidí, obrací svůj zrak opět k sadu, ve kterém má uloženy své vzpomínky.

Péťa je mladý muž a jeho srdce zaplesá, když spatří Aňu, ze které se za 7 let, co se neviděli, stala dospělá dáma. Dalo by se říci, že se zamilují.

Hlavní zápletkou je však to, že se musí zaplatit dluhy, na které ovšem nemají, nebo se bude muset sad i s celým panstvím Raněvkých prodat.

Raněvksá jakoby si neuvědomovala, v jaké jsou situaci a stále rozhazuje a vůbec nedbá na připomínky rozumné a hospodárně založené Varji.

Konec se blíží a Raněvksá jako by si to pořád neuvědomovala, pořád doufá, že se to nějak vyřeší, že třeba tetička pošle nějaké peníze. Celá rodina, ale ví, že tetička Ljubu nemá

51

ráda, a vůbec by ji nepodpořila. A i kdyby se tedy nechala přemluvit k finanční podpoře, nedala by jim tolik, aby zaplatitili všechny dluhy.

Nadešel den dražby. Celá rodina spolu se služebnictvem očekává výsledek dražby. Gajev přijede zničený a ztrápený výsledkem. Tetička žádné peníze neposlala a tak došlo k nejhoršímu. Sad byl prodán.

Největším překvapením ale je, komu byl sad prodán. Nikdo by si však netroufl odhadnout komu. Koupil ho Lopachin! Celá rodina byla šokována a zklamána, protože všem byly jasné jeho plány – Sad se vykácí, dům zbourá, a pozemek se rozprodá na parcely. Na chatařské parcely. Protože je to výborná lokalita nedaleko železnice, chataři se sem jen pohrnou.

Rodina se tedy musí stěhovat. Nešťastně opuštějí svůj domov, místo kde strávili dětství. Loučí se sadem, ve kterém měl snad každý uloženou nějakou tu vzpomínky ať už z dětství nebo nebo ze současnosti (například Aňa, její první polibek s Péťou) Snd proto je pro všechny tak těžké odejít.

Konec, prázdný dům, ticho, a do ticha se jen ozývají údery seker, které ničí sad, album vzpomínek celých generací rodiny Raněvských. Jen se tu najednou objeví starý a nemocný Firs, na kterého zapomněli. Ten zůstává sám v prázdném domě a usíná s myšlenkou na Gajda, který se pro něj určitě vrátí…

52

7.2 Scéna Scéna je jakoby podivný průzeř jejich domem. po návratu je uvítání čeká v dětském pokoji, jak ho všichni nazývají. Tento pokoj však dětský pkoj už dávno nepřipomíná. Snad jen jakýmsi mementem který podivně nakloněný vznáší na plošinu jednoho z trámů. Na těchto plošinách jsou umístěny hračky, které připmínají dětví Raněvské a Gajeva, jsou na nich hračky, se kterými si kdysi hrávali. Je to např.: Starý proutěný kočárek, domeček pro panenky, panenka apod. Tato šikma, jakoby znázorňovala šikmou plochu, na které se celá rodina znenadání ocitla. Předměty umístěné na této plošině vypadají, že každou chvíli můžou spadnout. Tím by se zhroutil celý svět Raněvksé. Ta je však natolik zaslepena svýmy vzpomínkami, že nevnímá, jak moc se prostředí pokoje a celého domu změnilo. Aňa naopak tyto podivnost, nerovnosti a nestálost stavby vnímá velice dobře. Necítí se v tomto prostředí dobře.

Sbíhající se trámy jsou zakončeny průhledem, kterým můžeme vidět stromy v sadu. Ty to stromy jsou znázorněny čtyřbokými jehlany z plexiskla. Tvarem připomínají přesýpací hodiny, jakoby odpočítávaly čas, který sadu a celé rodině ještě zbývá. V horní část těchto stromů se nachází tisíce malých bílých potrhaných papírků. Papírky připomínají čas, ve kterém se Raněvská vrátila domů. Vrátila se zrovna, když byly stromy v květu. Tyto papírky jsou květy. Jsou to ale zároveň vzpomínky uložené v sadu, které si tam podvědomě ukládají všichni členové rodiny.

Ve druhém dějství, kdy je rodina na procházce kousek od sadu, tyto stromy jakoby vstoupí do prostoru domu, který najednou přestává být domem. Stačí odstanit nábytek a

53

trámová konstrukce může připomínat altán, ve kterém se zúčastnění zastavili na chvíli oddechu.

Další dvě dějství se odehrává a ve stejném prostředí jako dějství první.

V posledním dějství je prostor mezi trámovím prázdný a jeden strom se objeví na forbíně. Opuštěný Firs dorazí do prázdného tichého prostoru, a průhled do sadu se zavře, tím znázorníme uzamčení prostoru, ze kterého Firs nemá úniku. Při zvuku úderů sekery se strom na forbíně zhroutí a vypadnou z něj natrhané papírky. Raněvské rozsypaly a zničily všechny vzpomínky. Přišla tak o všechno. I o vzpomínky.

7.3 kostýmy Raněvská: Při příhezdu má kožich s kočičím motivem, sluneční brýle a šál kolem hlavy. Paříž ji určitým způsobem ovlivnila. Je to taková rádoby dáma. Nemá na to peníze, ale proč nepořídit kožich? Pod kabátem má oranžový tvídový kostýmek se zlatýmy doplňky. I když se snaží být jako dáma, nemá moc vkusu a drží se hesla čím více zlata, tím líp.

54

Aňa: Při příjezdu, je oblečená do námořnického oblečku, z části připomínající školní uniformu, protože Aňa je pilnou studentkou. V dalším dějství má na sobě šaty, stále připomínající děstký střih, s motivem mapy. Aňa touží odejít a začít někde jinde znovu od začátku. Ve třetím dějství jakoby náhle dospěla a to se projeví i na jejíích šatech.

Varja: Je trochu neohrabaná, a nemá vkus. Má však organizační schopnosti. Drží se více než matka se sestrou více ruské tradice. Proto nosí šátek s ruskými motivy, nebo košile s kožešinovou vestou, skládaná sukně, nebo usedlou košili s vestičkou.

Charlotta: Sebevědomá, ctižádostivá Němka s francouzským šarmem a stylem oblékání. Je trochu egocentrická a potrpí si na módě. I když je jen guvernantka, poznáme na ní, že jmá peníze. Při příjezdu je oděná do zlato hnědého kabátku s orientálními ornamenty. Tento kabátek má výrazný límec z pravé kožešiny. A kulatý klobouk, který jí téměř zakrývá část tváře. Nechybí ani rukavice a šperky. Stylově je její kostým s nádechem secese, ale co se skrývá pod ním, je pravý opak. Pod kabátkem se skrývá černobílý kostýmek, s perlovým

55

náhrdelníkem, bílá košile má límec připomínající fiži. Její úzký pas zvýrazňuje silný černý lakovaný pásek.

Duňaša: Hodná starší paní, která má nepopiratelně v srdci Rusko zakořeněné jako nikdo jiný. Odráží se to tedy i v jejím kostýmu. Jak ruská ornamentalita, tak usedlejší styl starší paní. Velice ráda nosí kožich, který jí nejspíše někdy věnoval Raněvská. Ve vlasech šátek a po kožichem má usedlé šaty, hnědo oranžové. Barvy jsou už spíše vybledlé, zaprané. Nejspíš má jen málo šatů, které by mohla nosit. Na šatech je zvláštní vzor, připomínající Rusko i usedlost starší dámy.

Gajev: Muž v nejlepších letech. V jeho šatníku nesmí scházet kožich a pořádná teplá ušanka. Chodí elegantně oblékán, ale nepotrpí si na tom má to prostě v sobě. Njevýraznější částí oděvu je u něj vždy zajímává vesta. Nezbytným doplňkem jsou hodinky na řetízku, které nervózně vytahuje, když stále kontroluje čas.

56

Trofimov: Učitel, který o sobě tvrdí, že sám je věčný student. Do jeho šatníku patří kabát s kožeinovým límcem a lemem kolem rukávů. Pod kabátem skrývá školní uniformu, ze které už tak trochu vyrostl.

Lopachin: Muž známý svým nevkusem. Je to zbohatlík, který neumí naložit se svým majetkem Občas působí jako blázen svým rozpačitým a bláznivým chováním. Neustále s sebou nosí koženou brašnu, plnou podivných dokumentů. Kabát s kožešinovým límcem zakrývá jeho vytahaný svetr s velice zláštním blíže neidentifikovatelným vzorem. Tento svetr je navíc šíleně barevný, což může podporovat jeho nevkus.

Piščik a Firs: Oba jsou starší páni, který si svoje už odžili. Firs má sako s prodlouženou déllkou, pruhované, béžovčerné. Pod sakem se skrývá fiži, které se už nenosí, ale on se jakoby zsekl ve své době, kdy fiži bylo vrcholem módy. Piščik má starou košili, otrhané kalhoty, ale aby udělal dojem na rodinu Raněvským, od kterých si neustále půjčuje peníze, má koženou vestu.

57

Jaša Nafoukaný sluha paní domu. Má černobílé pruhované sako, ze kterého čiší elegance, i když je jen sluha. Cestoval s Raněvskou, tudíž tyto cesty na něm zanechali příznivý vliv, co se týče oblékaní.

Jepichodov Oficiální účetní rodiny. Trochu neohrabaný, na co sáhne, to pokazí. V jeho šatníku najdeme zelené svetry různých druhů a střihů. Nosí s sebou spisy a na rukou má hodinky, nejspíše zděděné po dědečkovi. Nosí košile, které vzorem a barvou vůbec neladí se zbytkem jeho oblečení.

58

7.4 Technická dokumentace

59

60

Použité informační zdroje: Gidel, Henry: Coco Chanel. Garamond 2009 Mackenzieová, Mairi: … ismy JAK CHÁPAT MÓDU. SLOVART Praha 2010 Baudot, Francois: Móda století. Praha IKAR 2001 FASHION from the 18th to the 20th century. Taschen, Berlin, 2004 Picardie, Justine: Coco Chanel: The Legend and the Life. HarperCollins Publishers 2010 Morand, Paul: L´Allure de Chanel. Herman 1976 Charles-Roux, Edmonde: Coco Chanel. Praha Československý spisovatel 1993 Gold, Arthur; Fizdale, Robert: Misia. La via de Misia Sert. Paříž, Gallimard, 1981; reedice Gallimard, „Folio“ 1984 Brocket, Oscar G.: Dějiny divadla. Nakladatelství Lidové noviny 2008 Http://www.encyclopedia.com/topic/Paul_Poiret.aspx : http://www.encyclopedia.com/topic/Paul_Poiret.aspx [online]. 1991 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

61

Http://en.wikipedia.org/wiki/Jeanne_Lanvin#Bibliography : http://en.wikipedia.org/wiki/Jeanne_Lanvin#Bibliography [online]. 2011 [cit. 2011-0519]. Dostupné z WWW: . ://www.leninimports.com/jean_cocteau_orphee_gallery.html : http://www.leninimports.com/jean_cocteau_orphee_gallery.html [online]. 2010, 2011 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: . Http://fs.oxfordjournals.org/content/65/1/30.abstract : http://fs.oxfordjournals.org/content/65/1/30.abstract [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: . Http://en.wikipedia.org/wiki/Apollo_(ballet) : http://en.wikipedia.org/wiki/Apollo_(ballet) [online]. 2011 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

62

Seznam ilustrací: Obrázek č.1: Little black dress Http://avantgarde007.blogspot.com/2010/08/little-black-dress.html : http://avantgarde007.blogspot.com/2010/08/little-black-dress.html [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: . Obrázek č. 2 Koupací oblek (z filmu Coco Chanel, 2008) Http://iamablueberrypie.blogspot.com/ : http://iamablueberrypie.blogspot.com/ [online]. 2008 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: . Obrázek č. 3 Coco Chanel a její „námořnické triko“ Http://iamablueberrypie.blogspot.com/ : http://iamablueberrypie.blogspot.com/ [online]. 2008 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

Obrázek č. 4 - tvídový kostýmek (http://myvintagedarling.blogspot.com) : (http://myvintagedarling.blogspot.com) [online]. 2008 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: <(http://myvintagedarling.blogspot.com)>.

Obrázek č. 5 – plakát (http://vinylrock.net) : (http://vinylrock.net) [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: <(http://vinylrock.net)>. Obrázek č. 5 – Antigona (Http://chagalov.tumbl.com : http://chagalov.tumbl.com [online]. 2008, 2008 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

63

Obrázek. č 6 – Antigona Http://chagalov.tumbl.com : http://chagalov.tumbl.com [online]. 2008, 2008 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

Obrázek č. 7 - Kostýmy hlavních představitelů Http://irenebrination.typepad.com : http://irenebrination.typepad.com [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

Obrázek č. 8 - pohled na scénu Http://irenebrination.typepad.com : http://irenebrination.typepad.com [online]. 2007 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

Obrázek č. 9 - Postava smrti http://mariacasares.wordpress.com) : (http://mariacasares.wordpress.com [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: <(http://mariacasares.wordpress.com)>. Obrázek č. 10 - Jean Marais http://jean-marais.chez-alice.fr/pagetheatre.htm : http://jean-marais.chez-alice.fr/pagetheatre.htm [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: <(http://jean-marais.chez-alice.fr/pagetheatre.htm>.

Obrázek č. 11 - Jean Marais Http://mariacasares.wordpress.com : http://mariacasares.wordpress.com [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

64

Obrázek č. 12 - Gloria Swanson v róbě od Coco Chanel Http://hollywoodheyday.blogspot.com : http://hollywoodheyday.blogspot.com [online]. 2009 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

Obrázek č. 13 - Pravidla hry www.maisondelaculture-amiens.com) : www.maisondelaculture-amiens.com) [online]. 2009 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: <www.maisondelaculture-amiens.com)>.

65