60. koncertní sezona 2015 2016
Vzdálené světlo Filharmonie doma 3. abonentní koncert Besední dům 25 a 26I2I2016
Pořad koncertu HANS WERNER HENZE Fantasia pro smyčce I 15' hudba k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless Fantasia for Strings music from the film Young Törless by Volker Schlöndorff 1. Adagio (att.) 2. Tempo eines Trauermarsches (att.) 3. Espressivo 4. Allegro 5. Air – Pastorale – Air 6. Vivace – Epilogo PĒTERIS VASKS Koncert pro housle a smyčcový orchestr „Tālā gaisma“ (Vzdálené světlo) I 30' Concerto for Violin and String Orchestra “Tālā gaisma” (Distant Light) jednovětý / in one movement
přestávka I 20'
EINOJUHANI RAUTAVAARA Canto V “Into the Heart of Light” (Do nitra světla) I 15' pro smyčcový orchestr / for string orchestra JEAN SIBELIUS Pelléas a Mélisanda I 29' suita z hudby k dramatu op. 46 Pelléas and Mélisande suite from incidental music Op. 46 1. Před zámeckou bránou / At the Castle-Gate 2. Mélisanda / Mélisande 3. V parku u zázračné studánky / A Spring in the Park 4. Tři slepé sestry / The Three Blind Sisters 5. Pastorale 6. Mélisanda u kolovratu / Mélisande at the Spinning Wheel 7. Meziaktní hudba / Entr‘acte 8. Smrt Mélisandy / The Death of Mélisande
Alina Pogostkina housle / violin Filharmonie Brno / Brno Philharmonic dirigent / conductor Juha Kangas
Zdravice Záštitu nad koncertem převzali J.E. Helena Elisabet Tuuri, velvyslankyně Finské republiky J.E. Alberts Sarkanis, velvyslanec Lotyšské republiky v České republice
Vážení příznivci vážné hudby, ráda bych Vám popřála příjemný hudební zážitek při poslechu tohoto koncertu se silným finským akcentem. Bylo mi ctí a potěšením převzít nad koncertem záštitu. Helena Tuuri velvyslankyně Finské republiky
Lotyšský skladatel Pēteris Vasks je mezinárodně uznávaný evropský komponista, jehož skladby od konce 20. století zazněly v mnoha a mnoha koncertních sálech a rozhlasových stanicích. Autor emocionální a expresivní hudby, kterou můžeme nazývat jako neoromantismus, novou duchovnost či misijní vědomí, dává možnost zaposlouchat se do varování, do hlasů pomalu mizející přírody, očistit duši od obvyklého nezájmu o svět, vlast, národní identitu, přírodu a budoucnost. Jsem mu za to vděčný a doufám, že stejně tak i všichni milovníci hudby, kteří hudbu Pēterise Vaskse poslouchají. Alberts Sarkanis velvyslanec Lotyšské republiky
O skladbách Hans Werner Henze (1926 až 2012), jeden z nejvýznamnějších německých poválečných skladatelů, jehož nedožité devadesátiny si letos připomínáme, nalezl klid pro svou tvorbu v Itálii, kam se uchýlil před německým politickým klimatem adenauerovské éry, nepřejícím levicovým revolucionářům a homosexuálům. Důvodem jeho odchodu z Německa se pravděpodobně stal i únik před ideologií hudebního progresu, reprezentovanou darmstadtskou školou, vůči jejímž tendencím se Henze vyhraňoval sklonem k přímočařejšímu efektu, sdělnosti a smyslnosti – v tom měl blízko k Richardu Straussovi nebo Igoru Stravinskému. Nikoli nepodstatnou část Henzeho tvorby, jíž dominuje řada oper a deset symfonií, tvoří filmová hudba. Nadmíru šťastnou a obzvlášť ceněnou se stala jeho opakovaná spolupráce s režisérem Volkerem Schlöndorffem, z níž vzešly tři snímky náležící dnes do zlatého fondu německé kinematografie: Mladý Törless (1966), Ztracená čest Kateřiny Blumové (1975) a Swannova láska (1984). Schlöndorffův vůbec první celovečerní snímek Mladý Törless (Der junge Törless) byl natočen podle románové prvotiny Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse (Die Verwirrungen des Zöglings Törless) – pronikavě realistické studie duševního a tělesného zrání mladičkého chovance internátní vojenské školy, jehož příběh a filozofické úvahy jsou zasazeny do kontextu obecně fungujících mechanismů lidského chování uvnitř uzavřeného světa, ve kterém dochází ke konfrontacím jedince a davu, oběti a tyranů, a který způsobuje tápání intelektuální, emocionální, sexuální i mravní (spisovatel údajně čerpal látku pro svůj román ze svých zkušeností během pobytu ve vyšší vojenské reálce v Hranicích na Moravě). Henze pojal svou hudbu k filmové adaptaci jako metaforu rané nevyzrálosti, až dětinské naivity a ohroženosti hlavních postav. Tomu odpovídá použití starých nástrojů (niněry, zobcové flétny či violy), polyfonie a náznaků starých forem, naplněných ovšem současným obsahem. Vybrané pasáže z hudby k filmu Henze později upravil do podoby koncertní suity s názvem Fantasia pro smyčce (současně vznikla také verze pro smyčcové sexteto). Světové premiéry se dočkala v roce 1967 v podání Berlínských filharmoniků řízených Hansem Zenderem. Filmové příznivce jistě zaujme, že čtvrtou část suity si vybral William Friedkin do svého kultovního hororu Vymítač ďábla (1973).
Pēteris Vasks (1946), který letos v dubnu oslaví sedmdesátiny, vystudoval hru na kontrabas na vilniuské a skladbu na rižské konzervatoři (dnešních akademiích). V letech 1963 až 1974 působil jako kontrabasista v předních orchestrech v Lotyšsku a Litvě. Od konce 80. let, kdy začal pravidelně dostávat objednávky, se věnuje výhradně komponování. Na počátku své skladatelské dráhy vstřebával podněty hudební moderny, od 80. let mají jeho díla neoromantický ráz. Dočkal se značného mezinárodního renomé, píše na objednávku nejvýznačnějších interpretů (Gidon Kremer, David Geringas, Sol Gabetta, Maxim Rysanov, Juha Kangas, Hilliard Ensemble atd.), každé jeho nové dílo je hudební veřejností očekáváno se zvýšenou pozorností a většinou vychází poměrně záhy také na CD. Vasks je „vlajkovou lodí“ současné lotyšské hudby a personou, na kterou lze uplatnit poněkud anachronický přídomek „národní skladatel“. Je skutečně jakýmsi hlasem lotyšského národa, v historii občas „mizícího“, jindy hrdě povstavšího (není bez zajímavosti, že Vasksovou ženou je Dzintra Geka, dokumentaristka zabývající se osudy Lotyšů v sovětských gulazích). Dějinná tíha, utrpení, neskomírající naděje, hrdost, ale také svéráz pobaltské přírody a lotyšského folkloru – to jsou východiska Vasksovy tvorby, nabývající však univerzálního charakteru a provázená hlubokou spiritualitou, silnou emocionalitou a humanistickým poselstvím. Koncert pro housle a smyčcový orchestr „Tālā gaisma“ (Vzdálené světlo, 1996–1997) patří do okruhu Vasksových skladeb komponovaných pod dojmy společensko-kulturních změn v Lotyšsku, a „programově“ tedy spjatých s národní tematikou. Název Vzdálené světlo poukazuje k nostalgické zahloubanosti, ke vzpomínkám z dětství a zároveň třpytícím se hvězdám vzdáleným miliony let, jak se nechal slyšet autor. Inspiračním zdrojem se také stala memoárová kniha Střípky dětství (Kindheitssplitter, 1993) proslulého houslisty lotyšského původu Gidona Kremera, jemuž je dílo věnováno. Jednovětý koncert je rozčleněn do tří dílů, z nichž každý obsahuje sólovou kadenci – virtuózní, avšak funkčně zakomponovanou do hudebního toku. Elegičnost táhlých melodií, bytostná lyričnost, převládající meditativnost a závany sentimentu jsou narušeny kontrastními dramatickými momenty – středním dílem v quasi tanečním rytmu a expresivním valsem macabre zahrozivším ke konci skladby, po němž se však vrací harmonické zklidnění ústící do tichého mihotání zašlých vzpomínek. Gidon Kremer premiéroval Vzdálené světlo v roce 1997 na Salzburger Festspiele se svým orchestrem Kremerata Baltica pod taktovkou nedávno zesnulého legendárního dirigenta Sauliuse Sondeckise. Dílo si od té doby do svého repertoáru zařadily takové houslové
veličiny jako John Storgårds, Renaud Capuçon, Anthony Marwood, Alina Ibragimova nebo Alina Pogostkina, která se zhostí sólového partu při dnešním brněnském provedení. Právě Alina Pogostkina nahrála před pěti lety Vzdálené světlo (v doprovodu Sinfonietty Rīga řízené Juhou Kangasem) spolu s dvěma dalšími Vasksovými skladbami, Vox Amoris a Meditace, pro prestižní německou společnost WERGO. V rozhovoru pro loňské listopadové číslo časopisu Harmonie Alina Pogostkina popsala svůj vztah ke Vzdálenému světlu takto: S Pēterisem Vasksem jsem se velice blízce spřátelila a k jeho houslovému koncertu jsem si ihned našla intenzivní osobní vztah. Vzdálené světlo je něco jako modlitba, meditace, má výrazně spirituální charakter. Je to krásná hudba, která se mě hluboce dotýká a která mi zatím pokaždé poskytla překvapivé a bezprostřední spojení s orchestrem a publikem. Einojuhani Rautavaara (1928) patří k nejvýznamnějším finským skladatelům druhé poloviny 20. století. Kompozici studoval u Aare Merikanta na Sibeliově akademii v Helsinkách. V roce 1955 slavil klasik finské hudby Jean Sibelius své devadesáté narozeniny a Nadace Sergeje Kusevického při této příležitosti vyhlásila stipendium, na jehož základě mohl mladý finský autor, vybraný samotným Sibeliem, studovat ve Spojených státech. Slavný skladatel rozhodl ve prospěch Rautavaary, který tak získal možnost strávit dva roky na Juilliard School of Music v New Yorku a zúčastnit se též letních skladatelských kurzů (mj. pod vedením Aarona Coplanda). Svá studia završil v roce 1957 u Vladimira Vogela ve švýcarské Asconě a u Rudolfa Petzolda v Kolíně nad Rýnem. Rautavaarova skladatelská tvorba prošla vlivy neoklasicismu, avantgardy, ale nakonec v ní převládl neoromantismus, nezřídka provázený sklonem k mysticismu. Zahrnuje osm symfonií, řadu koncertů (mj. tří klavírních, houslového, harfového či klarinetového), oper (např. U Vincenta, Dům slunce, Aleksis Kivi, Rasputin) atd. Často uváděným je Koncert pro ptáky a orchestr Cantus arcticus, ve kterém zní ze zvukového pásu ptačí hlasy „ulovené“ skladatelem na magnetofon. Volný cyklus Canti pro smyčcový orchestr vznikal od 60. let; zatím posledního, pátého přírůstku se dočkal v roce 2012. Canto V “Into the Heart of Light” představuje prokomponovaný sled drobnějších melodických myšlenek a harmonických postupů, které si autor zaznamenával v průběhu dvou let a jejichž důmyslným propojením vytvořil rozjasněný jednolitý hudební proud ústící do samého nitra světla (ztělesněného závěrečným violoncellovým sólem). Skladba byla napsána na objednávku dirigenta Juhy Kangase při příležitosti 40. výročí založení jeho proslulého Komorního orchestru Středního Pohjanmaa.
Symbolistní drama Pelléas a Mélisanda (1892) vlámského básníka Maurice Maeterlincka (1862–1949) učarovalo hned několika významným skladatelům přelomu 19. a 20. století. Pohádkově snový příběh dvou zamilovaných bytostí, dobrovolně odevzdaných tragickému osudu, který jim připravily nadpřirozené síly, poskytl inspiraci tvůrcům jako William Wallace, Gabriel Fauré, Claude Debussy, Arnold Schönberg, Charles Koechlin nebo klasik finské národní hudby Jean Sibelius (1865–1957), který v roce 1905 sestavil ze své scénické hudby k dramatu koncertní suitu Pelléas a Mélisanda op. 46. Své hudební zpracování námětu Sibelius pojal – narozdíl od Debussyho slavné opery premiérované v roce 1902 – jednostranně tragicky. V devíti částech suity (z nichž se při koncertním provedení nezřídka vypouští část Na mořském břehu, číslovaná jako 2a, která nezazní ani na dnešním koncertě) dominuje melancholicky zastřená nálada, odkazující spíše k syrové atmosféře skandinávských ság. Úvodní číslo nazvané Před zámeckou bránou slouží jako předehra s romanticky rozmáchlou sazbou smyčců. Mélisanda je hudební portrét dívky, vykreslený tklivým tématem anglického rohu. Následující nostalgický valčík zprostředkovává okamžik setkání Pelléa a Mélisandy V parku u zázračné studánky. Jemné víření tympánů a další teskná melodie anglického rohu uvozují Mélisandin zpěv o Třech slepých sestrách, přednášený v orchestrálním aranžmá dvojhlasem klarinetů. Hravé Pastorale vnáší do skladby prosvětlení, naopak Mélisanda u kolovratu je nejdramatičtější částí celé suity. Bujarost kruhového tance Meziaktní hudby, vzbuzující naději v návrat štěstí, je jako šlehem utnuta tragikou a odevzdaností finální částí Smrt Mélisandy.
O účinkujících Alina Pogostkina, německá houslistka ruského původu, je rezidenční sólistkou filharmonické sezony 2015/2016. V Brně není neznámá – naše publikum si ji pamatuje z jejího vystoupení na zahajovacím koncertě Moravského podzimu 2003, kdy jako mladičká sólistka upoutala pozornost svým temperamentním provedením Lalovy Španělské symfonie. V roce 2009 se do Brna k filharmonikům vrátila, tentokrát s Šostakovičovým Prvním houslovým koncertem. Už tehdy měla za sebou kus úctyhodné umělecké dráhy: vyrůstajíc původně v pedagogické péči svého otce absolvovala postupně berlínskou Eislerovu vysokou školu hudební u Antje Weithaasové a řadu mistrovských kurzů u Vargy, Ricciho, Sitkoveckého a DeLayové – a pohybovala se po prestižních pódiích v Německu, Francii, Švýcarsku, Holandsku, Belgii, Lucembursku a Číně jako sólistka špičkových orchestrů a host velkých festivalů. Ve dvou uplynulých sezonách vystoupila (někdy opakovaně) s orchestry v Los Angeles, San Francisku, Paříži, Londýně, Frankfurtu, Stuttgartu, Helsinkách, Oslu, Stockholmu, Amsterdamu, Manchestru, Praze, Glasgowě, Cincinnati, Tokiu (a dalších japonských městech), San Diegu, Lyonu a ve svém rodném Petrohradě; hrála na mezinárodních festivalech Schwetzinger Festspiele, Schleswig-Holstein, Mecklenburg-Vorpommern, Rheingau, v Bergenu, Bonnu, Salcburku, Edinburku a v Drážďanech. Jako komorní hráčka spolupracuje s hvězdnými instrumentalisty – s pianisty Presslerem a Eschenbachem, houslisty Kremerem, Bellem a Kuusistem, violisty Bašmetem a Rysanovem, violoncellistou Isserlisem a s klarinetistou Widmannem. Hraje na stradivárky „Sasserno“ (nazvané podle francouzského šlechtice, jednoho z někdejších majitelů nástroje) z roku 1717; svěřila jí je japonská Nippon Music Foundation. V rámci letošní brněnské rezidence již vystoupila s koncertem Petra Iljiče Čajkovského na jubilejním Novoročním koncertě a po provedení Vasksova Vzdáleného světla se na ni posluchači mohou těšit ještě jednou: koncem května (26. a 27. 5.) představí na pódiu Janáčkova divadla v české premiéře Houslový koncert současného německého autora Jörga Widmanna (pod taktovkou Jamese Feddecka).
Kořeny Filharmonie Brno sahají do 70. let 19. století, kdy v Brně mladý Leoš Janáček usiloval o vznik českého symfonického orchestru. Dílo slavného skladatele 20. století je ostatně nejvýznamnější programovou položkou tělesa, které je považováno dodnes za jeho autentického interpreta. Filharmonie vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru a od té doby patří svou velikostí i významem k české orchestrální špičce. Na svých turné provedla na tisíc koncertů v Evropě, ve Spojených státech, v Latinské Americe, na Dálném i na Blízkém východě. Je pravidelným hostem světových i českých festivalů, kde často spojuje umělecké síly s Českým filharmonickým sborem Brno. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi a pro řadu nahrávacích firem (Supraphon, Sony Music, IMG Records, BMG, Channel 4). Dynamicky také rozvíjí zakázkové nahrávání pro globální klientelu v rámci Czech Orchestra Recordings. Dějinami orchestru prošla řada českých a zahraničních dirigentských osobností jako Břetislav Bakala, František Jílek, Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Charles Munch, Kurt Masur, Sir Charles Mackerras, Yehudi Menuhin, Serge Baudo, János Ferencsik, Georges Prêtre, Aleksandar Marković. Filharmonie dnes nabízí svému publiku ročně kolem stovky koncertů ve dvanácti abonentních cyklech; v nich – vedle orchestrálních řad – spolupracuje také se specializovanými ansámbly. Tvářemi jednotlivých sezon jsou rezidenční umělci (Richard Blackford, Radek Baborák, Olga Kern, Kyrill Gerstein, Vadim Gluzman, Fazil Say, Benjamin Jusupov), v jubilejní sezoně jí je Alina Pogostkina. Od roku 2000 pořádá filharmonie letní open air festival na brněnském hradě Špilberku, od roku 2012 je pořadatelkou renomovaných tradičních festivalů Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby a Expozice nové hudby; vedle toho zaštiťuje mezinárodně proslulý dětský sbor Kantiléna, od roku 2010 se podílí na populárním edukativním projektu Mozartovy děti, v roce 2014 založila svou Akademii pro začínající umělce. Filharmonie Brno je dnes nejen silným hráčem na poli symfonické hudby doma i v zahraničí, ale i předním organizátorem hudební sezony druhého českého města, aktivním festivalovým pořadatelem a kreativním lídrem orchestrální dramaturgie. Působí v krásném Besedním domě, brněnském „Musikvereinu“ z dílny Theophila Hansena z roku 1873 a těší se na nový moderní koncertní sál.
Juha Kangas (1945) pochází z města Kaustinen, nalézajícího se ve finské provincii Střední Pohjanmaa (Ostrobotnie). Vystudoval hru na housle na Sibeliově akademii u Onni Suhonena a poté strávil pět let jako violista Helsinské filharmonie. V letech 1972–1986 vyučoval na konzervatoři v Kokkole ve své rodné provincii. Roku 1972 založil „finský zázrak“ – Komorní orchestr Středního Pohjanmaa (Keski-Pohjanmaan Kamariorkesterin, snadněji dohledatelný pod anglickým názvem Ostrobothnian Chamber Orchestra) –, který vedl jako umělecký šéf až do roku 2008 (a dosud v něm působí jako čestný dirigent). Z původně studentského orchestru, roku 1989 plně profesionalizovaného, učinil mezinárodně respektované těleso, repertoárově rozkročené mezi klasiku a soudobou hudbu především ze Skandinávie a Pobaltí. Kangas pro svůj orchestr inicioval vznik nových děl od významných autorů (např. Pehr Henrik Nordgren, Per Nørgård, Pēteris Vasks, Erkki-Sven Tüür, Kalevi Aho, Einojuhani Rautavaara nebo Lepo Sumera) a natočil s ním řadu CD. V roce 1993 orchestr získal prestižní Hudební cenu Severské rady. V letech 2001–2011 působil Kangas jako hlavní hostující dirigent ve Filharmonii Tampere, v současné době je zván jako hostující dirigent převážně k orchestrům ve Finsku a Pobaltí. Je držitelem Finské státní ceny za hudbu (1992), Lotyšské velké hudební ceny, medaile Pro Finlandia, Finské ceny (1998) a Estonské ceny Heino Ellera (1999). V roce 2010 byl jmenován profesorem. Vítězslav Mikeš
Zveme Vás na Klasicky a nezvykle, 4. koncert Filharmonie doma v Besedním domě 10. a 11. 3. 2016 v 19:30: Beethoven Coriolan, předehra, Schubert Symfonie č. 3 D dur, Schulhoff Koncert pro smyčcové kvarteto a dechový orchestr, Kabeláč Symfonie č. 3 in F pro varhany, žesťové nástroje a tympány; Janáčkovo kvarteto, Kateřina Chroboková – varhany, Filharmonie Brno, dirigent Robert Kružík. Besedy ke koncertům od 18:30 Jak se zpívá ve sboru, 4. koncert Rodinného abonmá v Besedním domě 12. 3. 2016 v 10:30: Na zkoušce Kantilény; moderátor Ondřej E.dru Havlík, scénář a režie Rudolf Chudoba, Kantiléna, Filharmonie Brno, dirigent a sbormistr Jakub Klecker. Dětský hudební klub a beseda pro rodiče v 9:15 hodin Trilok Gurtu, 4. koncert cyklu Jazz & World Music v Besedním domě 16. 3. 2016 v 19:30: Legenda jazzrocku a world music Trilok Gurtu – sólo perkuse a efekty Dobro vs. zlo, 3. koncert Filharmonie v divadle I v Janáčkově divadle 7. a 8. 4. 2016 v 19:30: Schnittke Concerto grosso č. 2 pro housle, violoncello a orchestr, Šostakovič Symfonie č. 8 c moll; Marie Petříková – housle, Pavel Šabacký – violoncello, Filharmonie Brno, dirigent Alan Buribajev Pařížská šestka a Mahlerova Jednička, 4. koncert Filharmonie v divadle II v Janáčkově divadle 14. a 15. 4. 2016 v 19:30: Milhaud Vůl na střeše, Poulenc Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll, Mahler Symfonie č. 1 „Titán“; Klavírní duo Silver-Garburg, Filharmonie Brno, dirigent Aleksandar Marković Špalíček, mimořádný koncert k 60. výročí Filharmonie Brno a Kantilény na Stadionu 28. 4. 2016 v 19:30: Martinů Špalíček, koncertní provedení baletu; Pavla Vykopalová – soprán, Tomáš Kořínek – tenor, Jiří Sulženko – bas, Kantiléna, Kühnův dětský sbor, Filharmonie Brno, dirigent Jakub Klecker
Jak zní brněnská filharmonie? To v Brně bohužel nezjistíte. Dokonce ani vy, návštěvníci dnešního koncertu. Janáčkovo divadlo totiž nemá vhodnou akustiku, a na pódium Besedního domu se orchestr v plném obsazení nevejde. Těleso evropské úrovně tak už roky postrádá odpovídající místo pro zkoušky i koncerty v plném obsazení. Naděje filharmoniků se ukrývá pod názvem
Janáčkovo kulturní centrum. Je to pracovní jméno pro nový koncertní sál, který má vyrůst na rohu Besední a Veselé ulice. Posluchači díky němu konečně ocení kvalitu orchestru a věřím, že Brno přiláká i špičkové zahraniční umělce, uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Aktuální informace o projektu můžete sledovat na www.salprobrno.cz
Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Po začátku není vstup do sálu umožněn. Změna programu a účinkujících vyhrazena!
Generální partner Filharmonie Brno
Hlavní mediální partner
Mediální partner
Za podporu a spolupráci děkujeme
Koncert se koná za finanční podpory Jihomoravského kraje.
Vydala Filharmonie Brno v roce 2016 nákladem 450 výtisků texty Vítězslav Mikeš foto Martin Zeman a archív Filharmonie Brno foto na obálce Alina Pogostkina © www.24.stunden.com produkce Printeco s.r.o. redakční uzávěrka 16. února 2016
Filharmonie Brno, příspěvková organizace Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno, T +420 539 092 801 www.filharmonie-brno.cz
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Vybrané koncerty se konají za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
www.filharmonie-brno.cz
