61. koncertní sezona 2016 2017
Čarodějná láska Filharmonie v divadle 5. abonentní koncert Janáčkovo divadlo 9 a 10I2I2017
Záštitu převzali J.E. Pedro Calvo-Sotelo, velvyslanec Španělského království v České republice a Martin Landa, starosta městské části Brno-střed
Za podpory a ve spolupráci s Acción Cultural Española
Pořad koncertu ANTONIO JOSÉ Mezkař (El mozo de mulas), suita z opery I 9' The Muleteer, suite from opera 1. Preludio 2. Danza popular MANUEL de FALLA Noci ve španělských zahradách I 23' (Noches en los jardines de España) symfonické dojmy pro sólový klavír a orchestr Nights in the Gardens of Spain symphonic impressions for solo piano and orchestra 1. V Generalife (Zahrady u Alhambry) In the Gardens of the Generalife 2. Tanec z dáli A Dance is Heard in the Distance 3. V horských zahradách cordobských In the Gardens of the Sierra de Córdoba
přestávka I 20'
MANUEL de FALLA Čarodějná láska (El amor brujo) I 45' balet o jednom dějství (1925) pro cantaoru, dva flamenkové tanečníky, flamenkový soubor a orchestr adaptace Gracia Terrén a Jörg Birhance Love, the Magician ballet in one act (1925) for cantaora voice, two flamenco dancers, flamenco ensemble and orchestra adaption Gracia Terrén and Jörg Birhance 1. Introdukce a scéna / Introduction and Scene 1b. V jeskyni (Noc) / In the Cave (Night-time) 2. Píseň bolestné lásky / Song of a Broken Heart 3. Zjevení / The Apparition 4. Tanec hrůzy / Dance of Terror 5. Začarovaný kruh (Rybářova romance) The Magic Circle (The Fisherman´s Story) 6. Půlnoc (Kouzla) / Midnight (The Spells) 7. Rituální tanec ohně / Ritual Fire Dance 8. Scéna / Scene 9. Zpěv bludičky / Song of the Will-o'-the-Wisp 10. Pantomima / Pantomime 11. Tanec o hře lásky / Dance of the Game of Love 12. Finále (Jitřní zvony) / Finale (The Bells of Dawn)
Účinkující Alejandro Picó-Leonís klavír / piano Rocío Bazán cantaora Ana Morales a David Pérez flamenkový tanec / flamenco dance Manuel de la Luz a Manuel Herrera kytary / guitars Agustín Diassera bicí nástroje / percussion Filharmonie Brno / Brno Philharmonic dirigent / conductor Jörg Birhance
O skladbách „Stejně dnes jak před sto lety zní španělské kastaněty,“ básnili Jiří Voskovec a Jan Werich v písni ze hry Rub a líc z roku 1936. V tom roce vypukla ve Španělsku občanská válka a tehdejší publikum Osvobozeného divadla dobře rozumělo tomu, že text nesený kouzelnou hudbou tanga Jaroslava Ježka není romantickým blouzněním o krásách země, pro nás již takřka exotické. Byla to hořká reakce na vypuknutí občanské války, která obsadila přední stránky novin a přitáhla ke Španělsku pozornost celého světa. Krvavý a nepřehledný konflikt rozdělil společnost, možnost zachovat se nezúčastněně neexistovala ani v soukromém životě. Občanská válka osudově zasáhla i do životů skladatelů Manuela de Fally a Antonia Josého: Falla emigroval po vítězství fašistických sil generála Franka v roce 1939 do Argentiny a domů se již nikdy nevrátil, José byl hned na začátku války Frankovými falangisty bez soudu popraven. Paradoxní je, že podstatná část dnešního programu vznikla během první světové války; ta totiž – narozdíl od té občanské – Španělsko nijak negativně nezasáhla: země si udržela neutralitu a jako mírový poloostrov na kraji Evropy rozbrázděné liniemi zákopů také zaznamenala obrovský ekonomický vzestup. Falla mohl v klidu přichystat na rok 1915 premiéru první verze svého baletu Čarodějná láska (El amor brujo) a o rok později mohly být uvedeny jeho okouzlující symfonické imprese pro klavír a orchestr Noci ve španělských zahradách (Noches en los jardines de España). Josého opera Mezkař (El mozo de mulas) měla světovou premiéru až v roce 1928, ale to ještě o dalších válkách nikdo nic netušil a země byla pořád krásná i bohatá.
Za krásami a hudbou Andalusie V nejjižnějším španělském regionu Andalusii se střetávaly kultury katolického Španělska, sefardských Židů, Maurů a Romů. Sevilla – tedy hlavní město Andalusie – by mohla být také metropolí operního světa: v Seville či blízkém okolí se odehrává nejen Lazebník sevillský, ale také Figarova svatba a Don Giovanni. Strhující kolorit místa ale přinesla na hudební scénu teprve opera Georgese Bizeta Carmen. Bizet byl sice Francouz a Carmen je svým stylem především francouzská opera, mluví ale andaluským dialektem natolik přesvědčivě, že publikum na její francouzský původ rádo zapomíná. Bizetovi se podařilo překročit hranici exotického ozvláštnění vlastního stylu a organicky propojit svou domácí invenci s exotickými vlivy. Noci ve španělských zahradách a Čarodějná láska nacházejí v tomto aspektu s Bizetem významnou styčnou plochu.
Manuel de Falla (1876 až 1946) byl ale ve Španělsku doma a byl mnohem mladší než Bizet – narodil se rok po premiéře Carmen. Není tedy divu, že šel hudebně mnohem dál a hlouběji. Nepoužíval folklor jako koření, které dává hudbě neobvyklou chuť, ale jako základní ingredienci. Jeho folkloristická invence sice není tak radikální, jako tomu bylo u Igora Stravinského a Bély Bartóka, ale patří do stejného myšlenkového i historického rámce. Noci ve španělských zahradách jsou Fallovým prvním velkým orchestrálním dílem a kromě španělského základu nezapřou vliv francouzských impresionistů. Skladatel v Paříži studoval, stýkal se s tamní skladatelskou elitou včetně Clauda Debussyho a Paula Dukase, především ale s Mauricem Ravelem – nepřeslechnutelné stopy jeho vlivu nese Fallovo třídílné nokturno pro klavír a orchestr v orchestraci i v celkové náladě. Dalo by se říci, že Ravel splatil ve Fallově skladbě Španělsku to, co si od této země Bizet kdysi vypůjčil. Noci ve španělských zahradách jsou omamný sen, andaluské vlivy rozvířené mlhavou impresionistickou elegancí. Rozechvěl hvězdy, proudí námi, duje jak vůně zahradami, mohl by o Fallovi a jeho hudbě zaveršovat Josef Hora.
Kouzla, smrt, vášeň a láska Balet Čarodějná láska vznikal paralelně s kompozicí Noci ve španělských zahradách. Čarodějná láska jde ale do hlubin lidové pověrčivosti a magie, hluboko pod zjevená náboženství, která věří v jednoho Boha. Hudebním světem Čarodějné lásky je flamenco, jejím blízkým příbuzným Stravinského Svěcení jara. Flamenco je hudba spojovaná především s andaluskými Romy; v době, kdy Falla komponoval Čarodějnou lásku, mělo ovšem svůj zlatý věk už dávno za sebou. Kořeny flamenka nejsou zcela jasné a pravděpodobně souvisí s migrací Romů ze severoindického Rádžastánu do Španělska v 9. až 14. století. Ti si s sebou přinesli charakteristické rytmické nástroje – především erbovní kastaněty – a postupnou interakcí s místními vlivy vytvořili osobitou formu flamenka. Patří k ní specifické rytmy, kytara, tanec, ale na prvním místě býval ve flamenku zpěv. Když se Manuel de Falla a básník Federico García Lorca pokoušeli očistit flamenco od komerčních nánosů zábavního průmyslu, založili v roce 1922 soutěž „Concurso de Cante Jondo“. Falla jí věnoval esej El „cante jondo“ (canto primitivo andaluz). Slovo canto – zpěv je ve dvou titulech obsaženo třikrát, o tanci v nich není ani zmínka. Z tohoto hlediska možná nepřekvapí, že ani první verze Čarodějné lásky nepatřila žánrově zcela jednoznačně baletu. Byla to „gitanería“ (cikánský kus), kterou si u Fally sice objednala proslulá flamen-
ková tanečnice Pastora Imperio, ale jednalo se o hudební divadlo kombinující zpěv, činohru i tanec s doprovodem komorního orchestru, takže jeho výsledný charakter se v mnohém blížil muzikálu. Falla dílo po neúspěšné premiéře několikrát přepracoval, celkově je zkrátil, rozšířil orchestr a zredukoval úlohu zpěvu na tři krátké písně. Definitivní úpravu na pantomimický balet pak provedl v roce 1924; tato verze měla premiéru o rok později v Paříži a hraje se nejčastěji dodnes. Obvykle se ovšem hrává orchestrální suita, kompletní scénické provedení není příliš časté. Dějově čerpá balet z okruhu magických příběhů španělských Romů: vdovu Candelu pronásleduje duch jejího zemřelého muže, kterého zabil manžel jeho milenky Lucíe. Candela byla kdysi provdána proti své vůli – k zasnoubení došlo, když byla ještě dítětem – a mrtvý, navíc nevěrný manžel jí ani teď nedovolí jít za Carmelem, kterého ve skutečnosti milovala. Ve vesnici mají Candelu za posedlou, protože každou noc musí tančit s duchem svého manžela (Danza del terror – Tanec hrůzy). Candela usiluje zbavit se ducha pomocí magického obřadu, jímž je Danza ritual del fuego – Rituální tanec ohně, ale bez úspěchu. Nakonec vyláká k nočnímu tanci bývalou milenku svého manžela Lucíu a nastrčí ji obtížnému duchovi místo sebe. Vychází slunce a všichni, kdo přežili, jsou šťastní.
Počátek cesty s mezkařem a Rytířem smutné postavy Putování za hudebními krásami i magií Andalusie dnes ale začne v Kastilii, kde se odehrává příběh opery Mezkař. Její autor Antonio José (1902 až 1936) byl velký a průbojný talent – v anketě dnešního hudebního časopisu by možná získal ocenění „rising star“ – a Falla v něm viděl španělského skladatele pro 20. století. Konec všem nadějím a předpovědím udělala fašistická popravčí četa, která v okamžiku proměnila vycházející skladatelskou hvězdu v takřka zapomenutou položku v hudebních slovnících. Dnes se od Josého hraje prakticky jen Sonáta pro kytaru. Opera Mezkař (premiéra 1928) je příběh dvorné lásky drobného šlechtice k dívce Claře: aby jí mohl být nablízku, doprovází ji na cestě do Andalusie v přestrojení za mezkaře (jejich přímý kontakt byl v podstatě nemožný navzdory tomu, že bydleli naproti sobě – přísná etiketa Cervantesových časů něco takového neumožňovala). Vedlejší epizodu z Cervantesova Dona Quijota zhudebnil José formou velké opery s mnoha pěvci a pantomimou – pantomimickou roli má i Rytíř smutné postavy, jeho zbrojnoš Sancho Panza a další osoby pro samotný román zcela zásadní. Zpívajícími rolemi však opera staví do centra pozornosti postavy, které se osudů hlavních hrdinů románu dotknou jen okrajově. Ústředním hudebním tématem je mezkařova píseň.
Jakmile uslyšela dva verše, které zpěvák dále zazpíval, přepadl ji takový strach, jako by onemocněla nebezpečnou horečkou; objala vroucně Doroteu a pravila jí: „Ach, drahá paní, proč jste mě probudila? Byla bych nyní nejšťastnější, kdybych nevnímala zrakem ani sluchem, abych toho nešťastného pěvce neviděla a neslyšela.“ „Co to říkáš, dítě? Vždyť to prý zpívá mezkař.“ „Ne, je to majitel několika vesnic,“ zvolala Clara, „a je pánem mé duše, jež mu nikdy nebude odňata, neopustí-li ji sám.“ (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, kapitola XLIII, překlad Václav Černý) Boris Klepal
Jörg Birhance a Gracia Terrén o adaptaci: V díle Čarodějná láska zkomponoval Manuel de Falla „klasickou hudbu“ z flamenka, lidového stylu, který náležitě studoval. Jeho výzkumy této starobylé hudby nacházejí svou paralelu ve srovnatelných badatelských počinech, které na počátku 20. století podnikl Béla Bartók v oblasti maďarské a rumunské lidové hudby a Egon Wellesz v oblasti rané byzantské hudby, abychom jmenovali jen několik příkladů. Falla tak neimituje pouze jistý folkloristický tón, nýbrž využívá těch zákonitostí a prvků flamenka, které identifikoval, a na jejich základě skládá tuto orchestrální hudbu – a právě proto je tato skladba tak svěží a neodolatelná. Při vědomí těchto skutečností jsme se rozhodli provést Čarodějnou lásku dnes večer poloscénicky, a to ve velmi citlivé adaptaci. Je však třeba říci, že „adaptací“ zde rozhodně nemyslíme „aranžmá“: partitura skladby zůstala nedotčena a dramaturgie děje zrovna tak. Fascinovala nás nicméně fantastická původnost této hudby a naší ambicí bylo ukázat, jak je čistá. Proto jsme do programu začlenili hudebně a dramaturgicky konzistentní mezihry archetypického „flamenco puro“, čistého flamenka, jako jsou „Martinete“, „Bulería“, „Fandango“, a improvizaci na píseň Federika Garcíi Lorky. V tomto kontrastu se opět vyjevuje Fallův génius a můžeme vidět a slyšet, že tento starobylý španělský hudební materiál v obou verzích vyvěrá ze stejného čistého pramene.
O účinkujících
Alejandro Picó-Leonís © Alexander Basta
Klavírista Alejandro Picó-Leonís má v základu svého repertoáru díla Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Za nahrávky jejich děl získal cenu Supersonic udělovanou časopisem Pizzicato. Noci ve španělských zahradách patří k jeho kmenovému repertoáru. Hrál ve vídeňském Musikvereinu, newyorské Carnegie Hall i mnichovském Gasteigu. Jeho učiteli byli Alicia de Larrocha a Claudio Arrau.
Rocío Bazán a Ana Morales © Campiana Rocío Bazán, cantaora/zpěvačka flamenka, je nejvíc spojovaná právě s Fallovým dílem Čarodějná láska, na jehož provedení se podílela s mnoha orchestry po celé Evropě. Cenu pro mladou flamenkovou umělkyni, kterou uděluje La Unión Festival, získala v roce 1999 – to jí bylo dvaadvacet let. O rok později získala další ocenění na festivalu pořádaném ve městě Calasparra, a to jako nejkomplexnější flamenková zpěvačka. (Více na http://rociobazan.com) Ana Morales je tanečnice, v jejímž projevu se mísí elegance s tradicí, kouzlo s prožitkem a technika s vášní. Studovala tanec na konzervatoři v Barceloně a v patnácti letech se přestěhovala do Sevilly. Tam pokračovala ve studiích s Compañía Andaluza de Danza (Andaluská taneční společnost), stala se její členkou a vystupovala s ní čtyři roky. V roce 2004 oslavila svým uměním památku Salvadora Dalího. (Rozhovor s Anou Morales online: https://www.deflamenco.com/revista/ entrevistas/interview-with-ana-morales-1.html)
David Pérez a Ana Morales © Campiana Tanečník David Pérez vystupuje s Anou Morales od roku 2007, kdy měl v Seville premiéru jejich společný program v rámci Festival Flamenco Larachí. Pérezův tanec má technický základ a vznosnost zároveň, pohybuje se v oblacích a zároveň stojí nohama pevně na zemi. (Více na www.davidperezbailaor.com)
Manuel de la Luz
Manuel Herrera
Manuel de la Luz, Manuel Herrera (kytary) a Agustín Diassera (bicí nástroje) jsou zkušení flamenkoví hudebníci intenzivně činní v mnoha hudebních seskupeních a projektech. Kromě toho i komponují, učí, případně si občas odskočí i do jiného žánru. Manuel de la Luz adaptoval pro divadelní účely sbírku Canciones Populares Antiguas (Staré lidové písně) Agustín Diassera Federika Garcíi Lorky. Manuel Herrera kombinuje aktivní vystupování s vyučováním na Konzervatoři flamenkové kytary a hudby v Seville. Agustín Diassera spolupracoval s orchestrem pro soudobou hudbu Klangforum Wien a věnoval se také
staré hudbě společně s hráčem na violu da gamba Fahmim Alqhaiem. (Více na http://manueldelaluz.com/, http://en.flamenconau.com/ manuel-herrera, https://content.thespco.org/people/agustin-diassera). Jörg Birhance studoval dirigování u Sergia Celibidache a v mistrovských kurzech Hanse Swarovského. Kromě standardního repertoáru se zaměřuje na znovuobjevování zapomenutých či opomíjených skladatelů, jako jsou Ernst Krenek, Edmund von Borck nebo právě dnes uváděný Antonio José. Je uměleckým vedoucím a dirigentem souboru WienSinfonietta Jörg Birhance © Alexander Basta a Evropského hudebního institutu Vídeň. Jako host se objevil u Kremeraty Baltiky, Moskevského symfonického orchestru a mnoha dalších. (Více na http://birhance.com) Boris Klepal
Zpívané texty v dnešním provedení Čarodějné lásky zapsala původně María de la O Lejárraga (1874–1974), a to v andaluštině (andaluz), španělském dialektu, jakým se mluví v Andalusii; v průběhu let však byly připsány jejímu manželovi Gregoriovi Martínezovi Sierrovi, který se častěji uvádí jako jejich autor. Canción del amor dolido / Píseň bolestné lásky Ach! Nevím, co cítím, ani co se se mnou děje, když mne ten prokletý cikán urazil! Ach! Plameni, který pálíš… Víc pálí peklo, které všechnu mou krev stravuje žárem! Ach! Když řeka zvučí, co chce říct? Aj! Abych miloval jinou, když na mne má zapomněla! Ach! Když oheň pálí… Když řeka zpívá… Jestli voda oheň neuhasí, odsuzuje mě k utrpení! Láska mě míjí! Muka mě zabíjejí! Běda!
Romance del Pescador / Rybářova romance Šel jsem po cestě hledaje svoji radost, co mé oči viděly, mé srdce nezapomíná. Šel jsem po břehu. Kolik lidí to pozná? Viděli jste to? – ptám se, nikdo mi neodpovídá. Šel jsem po cestě a má láska se neobjevila. Nářek mého srdce mi padl na tvář. Břeh se zužoval a den se klonil k západu. Na břehu řeky byl člověk rybář. Uprostřed plynoucích vod kráčel zpívající rybář! „Netoužím lovit v řece zlaté rybky; chci nalézt své srdce, které se mi ztratilo!“ Rybáři, který tam lovíš, jestližes ty ztratil své srdce, to mé mi bylo uloupeno zradou. Voda se pozvedla, aby slyšela mluvit o soužení milujících, a řekla rozhodným hlasem: „Rybáři a chodče, jestli oba trpíte, v horách je jeskyně, v jeskyni čarodějnice, která zná kouzla lásky! Jděte hledat, jaký lék vám dá!“ To pravila řeka, to máte udělat… „Do jeskyně té čarodějky si půjdu pro pomoc! Jestli mi nedá ten lék, raději umřu!“
Canción del fuego fatuo / Zpěv bludičky To stejné jako bludička, to stejňoučké je láska. Hraje si a pronásleduje tě, volá a zase mizí. To stejné jako bludička, to stejňoučké je láska. Běda černým očím, které sem dohlédají! Běda smutnému srdci, které volá toužíc shořet! Stejně jako bludička rozplyne se láska!
Danza del juego de amor / Tanec o hře lásky Tys ten nejhorší cikán, jakého kdy cikánka milovala!… Lásku, kterou ti dala, sis nezasloužil!… Kdo jí jen řekl, žes ji vyměnil za jinou! Jsem Jsem Jsem Jsem
hlasem tvého osudu! ohněm, ve kterém shoříš! větrem, v němž se uvzdycháš! mořem, na němž ztoskotáš!
Final / Závěr Už se probouzí den! Zpívejte zvony, zpívejte! Nechť se vrátí moje sláva! Přeložil Jiří Beneš
Zveme Vás na Lincolnův portrét a Eroica, 3. ab. koncert cyklu Filharmonie doma II v Besedním domě 16. a 17. 2. 2017 v 19:30: Ives Tři místa v Nové Anglii, Copland Lincolnův portrét, Beethoven Symfonie „Eroica“; Brian Caspe – recitace, Filharmonie Brno, dirigent Case Scaglione Jazz & World Music, 4. ab. koncert v Besedním domě 22. 2. 2017 v 19:30: Justin Kauflin Trio Sny o Francii, 3. ab. koncert cyklu Filharmonie doma I v Besedním domě 1., 2. a 3. 3. 2017 v 19:30: Martinů Předehra pro orchestr, Chopin Klavírní koncert č. 1 e moll, Bizet Symfonie č. 1 C dur; Jan Jiraský – klavír, Filharmonie Brno, dirigent Jakub Klecker Mladá krev aneb Hudba zblízka, 3. ab. koncert Komorního cyklu členů Akademie Filharmonie Brno a hostů v Besedním domě 8. 3. 2017 v 19:30 Jazz & World Music, 5. ab. koncert v Besedním domě 22. 3. 2017 v 19:30: Emil Viklický a Jan Lundgren – klavíry Jarní koncert Kantilény v Besedním domě 26. 3. 2017 v 18:00: Hrušovský, Rachmaninov, Kohoutek, Fauré, Kostiainen, Wiesner, Pálka ad.; Magdalenka, Kantilénka a Kantiléna, sbormistři Veronika Hrůzová, Michal Jančík a Jakub Klecker Liška Bystrouška v hlavní roli aneb Jdeme na výlet, 5. ab. koncert Rodinného abonmá v Besedním domě 1. 4. 2017 v 10:30: moderátor Ondřej En.dru Havlík, scénář a režie Rudolf Chudoba, Kantiléna, Filharmonie Brno, dirigent Jakub Klecker Jazz & World Music, 6. ab. koncert v Besedním domě 3. 4. 2017 v 19:30: Flamenco Experience Sextet
Prodej vstupenek on-line: www.filharmonie-brno.cz v předprodeji Filharmonie Brno Besední ulice, 602 00 Brno PO a ST 9:00–14:00 h ÚT, ČT a PÁ 13:00–18:00 h v předprodeji Domu pánů z Lipé nám. Svobody 17, 602 00 Brno PO–PÁ 8:00–20:00 h SO, NE a svátky 9:00–16:00 h ¾ hodiny před koncertem v místě konání
Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Po začátku není vstup do sálu umožněn. Změna programu a účinkujících vyhrazena! Generální partner Filharmonie Brno
Za podporu a spolupráci děkujeme
Dopravu zajišťuje
Vydala Filharmonie Brno v roce 2017 nákladem 800 výtisků texty Boris Klepal překlady zpívaných textů Jiří Beneš foto archív Filharmonie Brno, není-li uvedeno jinak foto na obálce Rocío Bazán © Pablo Blanes produkce Printeco s.r.o. redakční uzávěrka 2I2I2017
Notový materiál pro provedení Čarodějné lásky Manuela de Fally poskytlo vydavatelství Chester Music and Novello & Co.
Filharmonie Brno, příspěvková organizace +420 539 092 801 Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno, www.filharmonie-brno.cz, www.salprobrno.cz
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Vybrané koncerty se konají za finanční podpory Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury ČR.
www.filharmonie-brno.cz
