10 cena 68 Kč

2010

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

03/10

stavebnictví časopis

MK ČR E 17014

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

stavební izolace

 ceněná ocelová o konstrukce ve Vysočanech s peciál: Zelená úsporám a projektanti VIII cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz

Betonárská ocel s velmi vysokou tažností

Druh B500SP podle polské normy PN-H-93220 Třída tažnosti C podle Eurokódu 2 Vyráběné průměry: 8, 10, 12, 16, 20, 25, 32 mm

Základní vlastnosti oceli B500SP

fyk [MPa]

500

fyd [MPa]

420

f tk [MPa]

575

f tk/fyk [-]

1,15 ÷ 1,35

εuk [%]

8

Ceq [%]

≤ 0,50

TAŽNOST

SVAŘITELNOST

Druh B500SP – EPSTAL® je jediný dostupný na polském trhu, který splňuje požadavky stanovené pro třídu C v normě Eurokod 2.

Všechny vyráběné průměry jsou plně svařitené a tavitelné.

BEZPEČNOST

IDENTIFIKOVATELNOST

Zvýšená tažnost zaručuje vyšší odolnost konstrukce proti dynamickému zatížení a mnohonásobně střídavému.

Značka EPSTAL vytlačena na každém prutu.

ul. Koszykowa 54, 00-675 Warszawa POLAND Tel.: +48 22 630 83 75 Fax: +48 22 625 50 49 e-mail: [email protected], www.cpjs.pl

NG nová generace stavebního systému

Vážení čtenáři,

jedním ze základních  úkolů prvních Dnů stavitelství a architektury v roce 2008 bylo přilákat co nejvíce středoškolských studentů na zajímavé stavby a pokusit se tak zvýšit poměr absolventů pokračujících ve stavební praxi. Investiční mizérie současnosti ovšem výběr „ukázkových“ staveb poněkud redukuje a karta se obrací. Minimálně v jednom případě by se na příštím Dni otevřených dveří na stavbách mohli přijít podívat pro změnu investoři i zkušení stavbaři do střední školy. Krkolomný název projektu Snížení energetické náročnosti škol a školských zařízení Jihočeského kraje ve Volyni je v přímém kontrastu k jeho jednoduchosti a efektivitě. Od prvního ledna loňského roku do konce listopadu měli žáci Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy v  přímém přenosu na programu přeměnu energetické černé díry komplexu školních budov a budov s ní souvisejících na energeticky efektivní areál. Navíc s  obnovou fasády nádherné funkcionalistické budovy samotné školy. Toto je moderní stavba! Moderní v tom, že investoři využili trendu snižování energetické náročnosti staveb. Moderní, protože financování stavby bylo z velké části založeno na dotacích a moderní, nebo spíše současnost reflektující, také z tohoto důvodu, že právě takovéto projekty ještě jsou a musí být, přes všeobecný nedostatek vůle i prostředků, realizovatelné. Z  pohledu šéfredaktora odborného časopisu bych v rámci Dní otevřených dveří na stavbách

poslal do Volyně i všechny PR pracovníky stavebních firem (stejně jako mnohé stavební odborníky praktické i teoretické), aby si nechali poradit, jak v odborném tisku „prodat“ vlastní práci nebo práci svých kolegů. Vyhlašovatelé programu Zelená úsporám slíbili během čtyř let uvolnění pětadvaceti miliard korun. Po odstranění mnoha možných i nemožných překážek pro získání dotace ohlásil v únoru Státní fond životního prostředí ČR slavnostní překročení prvního tisíce tisíců dotačních korun. Po více než půlroce se tedy podařilo utratit zhruba jednu dvacetinu. Je jasné, že slabá akcelerace programu poznamenala výši udělených dotací a v  následujících letech by žádosti měly být odbavovány rychleji, ale stejně by mě zajímalo, jestli se multimiliardová hromádka stihne včas rozdělit. Podle očekávání šla doposud největší částka do oblasti zateplování, zatímco největší počet žadatelů se rekrutoval z oblasti obnovitelných zdrojů energie. Kompletní statistiku současné situace najdete v  příloze Zelená úsporám a projektanti VIII. Pokud jde o v ýše zmíněnou všitou přílohu, tak před tři čtvrtě rokem bylo v  plánu asi šest vydání s  tím, že poslední vyjde v lednu letošního roku. Původně jsme se také věnovali především chronickým administrativním nedostatkům programu, ale rokem 2010 se objevují čistě praktické problémy, které projektanti a ostatní účastníci hry musí řešit. A tak to vypadá, že příloha Zelená úsporám a projektanti ještě pár dílů mít bude. Snad budou informace v ní obsažené pro vás i nadále užitečné.

inzerce

editorial

HELUZ FAMILY BROUŠENÉ CIHLY PRO NÍZKOENERGETICKÉ A PASIVNÍ DOMY

U až 0,15 W/m2K R až 6,30 m2K/W      

nejlepší tepelněizolační vlastnosti v ČR vysoká pevnost zdiva rychlé a jednoduché stavění tradiční přírodní stavební materiál zdravé a úsporné bydlení zajímavé ceny

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský šéfredaktor [email protected]

HELUZ cihlářský průmysl v. o. s., 373 65 Dolní Bukovsko stavebnictví 03/10 3 295, tel.: 385 793 030, mobil: 602 451 399, e-mail: [email protected], www.heluz.cz, zákaznická linka: 800 212 213

obsah

8

10–13

Ocelová konstrukce oceněná odborníky

Bytový dům mezi dvěma epochami

Na mezinárodní konferenci Ocelové konstrukce a mosty 2009 byly vyhlášeny výsledky soutěže o nejlepší realizovanou stavbu s ocelovou konstrukcí. Fasáda domu Sykora Home Praha získala čestné uznání.

Jeden z titulů Stavba roku 2009 získal bytový dům Na Topolce. Na první pohled nepříliš nápadná stavba skvěle zapadá do zástavby složené z panelových domů a domů z třicátých let.

20–21

speciál

Fotoreportáž: Modulové koupelny v St. Moritz

Zelená úsporám a projektanti VIII

V srpnovém čísle Stavebnictví jsme sledovali komplikovaný transport modulových koupelen českého výrobce do švýcarského hotelu. Nyní je na řadě další fotoreportáž z dokončení poslední etapy.

V dalším díle už tradiční přílohy o nejsledovanějším dotačním programu najdete například velmi zajímavý článek o energetickém hodnocení solárních soustav ve vztahu k Zelená úsporám.

krátce ■ Vítězem soutěže Dřevěný dům 2010 se v kategorii postavených budov stal energeticky úsporný rodinný dům v Brandýsku na Kladensku. Výsledky soutěže organizátoři vyhlásili na 5. mezinárodním veletrhu dřevěných staveb, konstrukcí a materiálů.

4

stavebnictví 03/10

79 732 Před deseti lety, v březnu 2000, byl v thajském Bangkoku otevřen tehdy nejdelší most na světě – Bangnajská magistrála, která měří zhruba 54 000 metrů. Rekordní tabulky se ale změnily letos na začátku února, kdy byl otevřen nejdelší most na světě – Velký most Wej-che ve středu Číny, který měří 79 732 m.

číslo měsíce

THE PEAK OF EXCELLENCE

březen

inzerce

03/10

3 editorial 4 obsah aktuality 6 Noví děkani českých stavebních fakult 8 Ocelová konstrukce stavby obchodního domu Sykora Home Praha ve Vysočanech

19. – 25. DUBNA, MNICHOV

stavba roku 10 Moderní bytový dům v kleštích dvou architektonických protikladů památková péče 14 Obnova Starého purkrabství č. p. 95 v historickém prostředí Vyšehradu fotoreportáž 20 Modulové koupelny v hotelu Suvretta téma: stavební izolace 22 Opravy fasád, zateplovací systémy a jejich druhotné vady Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Ing. Alena Hynková, CSc. 28 Kvalita obalových konstrukcí podstřešních prostor v praxi Ing. Milan Ostrý, Ph.D., doc. Ing. Miloslav Novotný, CSc. 41 Snížení energetické náročnosti škol Jihočeského kraje ve Volyni Ing. Petr Červený 46 Sanace staveb z hlediska vlhkosti Ing. Michael Balík, CSc. 49 Ochrana spodní stavby proti vodě a vlhkosti využitím principu bílé vany Ing. Jaroslav Synek 34 Zelená úsporám a projektanti VIII materiály 53 Granulát z pěnového skla jako tepelně izolační stavební materiál 59 Nový kontaktní zateplovací systém Weber therm plus ultra systémy 56 Konstrukce dřevostaveb s difúzně otevřeným stěnovým systémem

+++ + P

++++ TO

: lativů r e p u y, rh s Velet , premiér ce inova klíčoví i n všich boru. o hráči

V Veletrh bauma je s půl milionem čtverečních metrů obsazené výstavní plochy nejen největším veletrhem na světě, je také celosvětovým inovačním motorem stavebnictví, který nabízí kompletní aktuální přehled o situaci na trhu. • Setkejte se s lídry trhu a klíčovými hráči • Zažijte inovace a produktové premiéry • Seznamte se s nejširší nabídkou stavebních a těžebních strojů a zařízení Využijte špičkový mezinárodní veletrh pro váš vlastní úspěch. Vstupenky, ubytování, zájezdy: EXPO-Consult + Service, spol. s r.o. 604 45 Brno, Tel. 545 176 158, Tel./Fax 545 176 159, [email protected] www.bauma.de

eurokódy 60 Zatížení štíhlých konstrukcí větrem podle evropských norem interview 66 Nestačí mít nový materiál, je také nutné ukázat, jak a co z něj stavět 70 svět stavbařů 72 infoservis 73 firemní blok 74 v příštím čísle foto na titulní straně: detail ocelové konstrukce fasády obchodního domu Sykora Home Praha, Tomáš Malý stavebnictví 03/10

5

aktuality

text a foto: redakce

Noví děkani českých stavebních fakult Od února roku 2010 mají Stavební fakulty ČVUT v Praze, VUT v Brně a VŠB-TU v Ostravě nové děkany, respektive děkanky. V Praze je to profesorka Alena Kohoutková, v Brně profesor Rostislav Drochytka a na severu Moravy docentka Darja Kubečková Skulinová. V příštích číslech časopisu Stavebnictví budeme zpovídat všechny tři nové šéfy stavebních fakult. FSv České vysoké učení technické v Praze

Novou děkankou pražské Stavební fakulty se stala profesorka Alena Kohoutková, doposud vedoucí katedry betonových a zděných konstrukcí. Profesorka Alena Kohoutková ukončila studium na Stavební fakultě ČVUT v  roce 1978. Její následující kariéra byla soustředěna na vědu a výzkum a akademickou činnost. Pracovala, mimo jiné, v následujících organizacích: Projektový ústav Výstavby hl. m. Prahy, Kloknerův ústav ČVUT a samozřejmě Stavební fakulta ČVUT, kde působí v současnosti. Je také členkou řady odborných organizací českých i světových. Odborná a vědeckovýzkumná činnost profesorky Kohoutkové je zaměřena na výpočty a modelování chování vláknobetonových konstrukcí, objemové změny betonových konstrukcí zejména vlivy smršťování a dotvarování, modely pro mezní stavy použitelnosti betonových konstrukcí, recyklace betonu, vlastnosti a simulace chování vláknobeto-

6

stavebnictví 03/10

nových konstrukcí, spolupráce na přípravě seminářů k zavádění evropských norem pro navrhování betonových konstrukcí, estetika v návrhu betonových konstrukcí. Účastní se řešení výzkumných projektů, výzkumných záměrů, je řešitelkou a spoluřešitelkou výzkumných projektů GAČR, MPO, JPD3, členkou vědeckých výborů a předsedání sekcí mezinárodních konferencí. Ocenění výsledků aplikovaného výzkumu Cena inovace pro rok 2008 za mostní římsu vyrobenou z  vláknobetonu s polypropylénovými vlákny – řešitelský kolektiv katedry, spoluúčast SMP a.s (popsáno v časopise Stavebnictví 04/2009). Certifikát za účast ve finále soutěže Cena inovace pro rok 2009 za plovoucí plošinu z vláknobetonu – spoluúčast Českomoravský štěrk a.s., řešitelský kolektiv katedry. Z volebního programu profesorky Kohoutkové Stejně jako děkani na všech fakultách univerzit i vysokých učení má profesorka Kohoutková jasnou představu o budoucím vývoji „své“ fakulty. Níže jsou některé zásadní body z  její programové koncepce. ■ Úprava studijních plánů programů resp. oborů na základě vyhodnocení výsledků přechodu na strukturovaný systém a dále na základě porovnání se zahraničím a s využitím zkušeností studentů a pedagogů, respektive praxe. Tato teze zahrnuje například

následující dílčí kroky: Akreditace kombinované formy studia pro bakalářské resp. magisterské Studium; propojení klasické a blokové výuky; cílený rozvoj CŽV; možnost zavedení delší praxe studentů před absolvováním; větší rozšíření výuky v anglickém jazyce (ve vztahu na získávání většího počtu zahraničních studentů); umožnit ve větším měřítku individuální studijní plány talentovaných studentů. ■ Systémový přístup k přípravě na změnu financování vědy a výzkumu (interní grantový systém ČVUT, TA ČR), rovnoměrnější pokrytí podle oborů. Cílem je: Větší zapojení do ESF s využitím Centra pro přípravu projektů na ČVUT, vytvoření podmínek pro uplatnění doplňkových nákladů (režie) a pro spolufinancování projektů; systematický rozvoj a obnova přístrojového a laboratorního zařízení fakulty; cílená a veřejně kontrolovaná podpora vybraných talentovaných doktorandů k  včasnému ukončení studia a jejich získání pro akademickou dráhu. ■ Realizovat výměnu pláště budov Stavební fakulty, dokončit rekonstrukce všech páteřních poslucháren a vybavení ostatních poslucháren, dokončit výměnu podlahových krytin, zlepšit úroveň ostatních užitkových prostor.

FAST Vysoké učení technické v Brně

Od prvního února je v čele Stavební fakulty brněnského VUT

profesor Rostislav Drochy tka. Ten absolvoval brněnskou Stavební fakultu v  roce 1982 a po krátké praxi v roli zástupce stavbyvedoucího se na Stavební fakultu VUT vrátil. V současnosti je vedoucím Ústavu technologie stavebních hmot a dílců. Více než dvacet let působí také jako soudní znalec v  oboru stavebnictví a ekonomika. Kromě členství v českých i mezinárodních odborných organizacích se profesor Drochytka zabývá rovněž výzkumem. Jedním z hlavních témat jeho národních i mezinárodních výzkumných projektů je v ýzkum a v ý voj materiálů z odpadních surovin a jejich využití ve stavebních konstrukcích, jejich životnost a vliv na okolní prostředí. V rámci výzkumné činnosti profesora Drochytky je ale i spektrum témat od výzkumu vlastností různých materiálů přes management rizik po organizační problémy výzkumu stavebních materiálů. Z  programového prohlášení profesora Drochytky Před svým zvolením rozdělil Rostislav Drochytka svoji vizi rozvoje fakulty na čtyři dílčí cíle: ■ Vzdělávací činnost fakulty. V této oblasti je například potřeba optimalizovat bakalářské studijní programy, ať se to týká jejich návaznosti na magisterské studium nebo náročnosti bakalářsk ých zkoušek na jednotlivých oborech a s  tím související systém přijímacího řízení na navazující magisterské studium. Velmi zajímavým tématem je rozběh magisterského studijního programu Rizikové inženýrství. Stejně jako děkanka Fakulty stavební ČVUT vidí profesor Drochytka jako podstatnou výuku v angličtině, a to nejen kvůli získání většího počtu zahraničních studentů, ale i pro zv ýšení schopnosti českých studentů v profesní komunikaci v cizím jazyce.

■ Věda a výzkum. K větší intenzitě vědeckovýzkumných aktivit na fakultě by měla, mimo jiné, vést silnější provázanost konkrétních výzkumných úkolů s praxí. S výzkumem úzce souvisí finanční stránka a zde je nutné se soustředit na získávání také zahraničních grantů a zajistit tak vícezdrojové financování fakulty. ■ Personální práce. Současný problém udržení a motivace kvalitních vyučujících na fakultě by měly podpořit lepší podmínky pro rychlejší habilitaci pracovníků s  cílem reálného dosažení profesorského titulu ve věku 35 až 45 let. Zajímavým úkolem je zlepšení spolupráce se středními školami pro zvýšení zájmu o studium na stavební fakultě. Dalším z dílčích cílů v této oblasti je internacionalizace studia, tedy silná podpora zapojení se do mezinárodních studijních programů na všech stupních studia. ■ Rozvoj fakulty. Zde je prioritou finanční fungování fakulty a transparentní rozdělování prostředků.

FAST VŠB – Technická univerzita Ostrava

Ostravskou stavební fakultu nově vede docentka Darja Kubečková Skulinová, která je ze všech tří představených děkanů „služebně“ nejmladší. Studium oboru Pozemní stavitelství ukončila na Stavební fakultě VUT v Brně v roce 1987. V současnosti je na Fakultě stavební VŠB-TU vedoucí Katedry pozemního stavitelství, když předtím

působila v  praxi jako stavební konstruktérka a projektantka ve Stavoprojektu Ostrava resp. v  Hutních montážích Ostrava. V  jejím životopise lze nalézt i kapitolu středoškolského pedagoga, než se definitivně etablovala na Fakultě stavební VŠB-TU. Darja Kubečková Skulinová je soudní znalkyní v  oborech Stavebnictví a Projektování. Vědeckovýzkumná činnost docentky Darji Kubečkové Skulinové je zaměřena poněkud odlišným směrem než u kolegů z Prahy a Brna. Jejím výzkumným tématem je organizace vysokoškolského studia, hlavně pak rozvoj studijních oborů a zvýšení uplatnitelnosti absolventů na trhu práce. Vědecko výzkumný projekt Z abstraktu vědeckovýzkumného projektu docentky Kubečkové Skulinové Rozvoj studijního oboru Příprava a realizace staveb a zvýšení uplatnitelnosti jeho absolventů na trhu práce citujeme: Význam a rozsah vysokoškol-

ského studia stavebních oborů prudce roste v důsledku stále vyšších požadavků na vzdělání ve spojení s uplatnitelností v praxi. Kvalita a počet absolventů dle vyjádření stavebních firem však zůstává nedostatečná. Univerzitní výuka čtyřletého bakalářského studijního oboru Příprava a realizace staveb tíhne ke zdůrazňování oborové teorie a neumožňuje studentům rozvíjení praktických dovedností, což limituje kompetence absolventů po jejich vstupu na trh práce. Studenti tohoto oboru, na základě průzkumu u největších stavebních firem, nejsou schopni po ukončení studia nastoupit v praxi přímo do přípravné činnosti stavby a realizační činnosti výstavby… …projekt obohacuje stávající výuku devíti předmětů pomocí přímých vstupů odborníků ze tří stavebních firem, které jsou partnery projektu. Realizací projektu chceme vnést do výuky prostředí praxe a zvýšit tak uplatnění cílové skupiny (studentů) na trhu práce. ■

inzerce

10 iluj!“ 0 2 . 0. 4 p a gr 3 o D E „Le AKC

Stavba podle Vás...

LB Cemix, s.r.o. Tel.: +420 387 925 275, fax: +420 387 925 214, e-mail: [email protected]

� zateplovací systémy zařazeny do programu

Zelená úsporám

� omítkové a maltové směsi � lepidla a spárovací hmoty � samonivelační stěrky a potěry � strukturální omítky � fasádní barvy � stavební chemie

stavebnictví 03/10

7

www.cemix.cz

aktuality

text: Ing. František Stejskal

foto: archiv autora

Ocelová konstrukce stavby obchodního domu Sykora Home Praha ve Vysočanech Na české a slovenské mezinárodní konferenci Ocelové konstrukce a mosty 2009, konané v září minulého roku v Brně, byly vyhlášeny výsledky soutěže o nejlepší realizovanou stavbu s ocelovou konstrukcí v ČR a SR v období 2006–2009. V kategorii Občanské a sportovní stavby bylo uděleno čestné uznání za řešení ocelové konstrukce podporující skleněnou fasádu stavby obchodního domu Sykora Home Praha. Třípodlažní obchodní dům Sykora Home Praha s atraktivními výstavními a obchodními plochami nabízejícími k prodeji nábytek, bytové vybavení, zařizovací předměty a v přízemí také osobní automobily, je součástí polyfunkčního objektu společnosti Sykora, spol. s r.o., v Praze Vysočanech. Ten byl postaven nedaleko haly O2 Arena, na pozemku o rozloze 4560 m2 v ulici Českomoravská. Nosnou konstrukci podzemního podlaží s garážemi a dvou nadzem-

ních podlaží obchodního domu tvoří železobetonový monolitický skelet s monolitickým stropem. U čelní (jižní) fasády orientované do Českomoravské ulice jsou v 1. až 3. NP betonové sloupy nahrazeny sloupy ocelovými. Nosná konstrukce střechy je navržena z ocelových průvlaků, osazených na betonových a ocelových sloupech a z ocelových vazníků, uložených na průvlacích a po obvodě do kapes v betonových stěnách. Ocelová střešní konstrukce

▼ Atypická šikmá fasáda je navržena z velkoplošných vrstvených skel terčově kotvených k nosné konstrukci z ocelových příhradových paždíků pomocí systému rektifikovatelných rovnoběžných táhel DETAN

je tvarově upravena ve směru spádů, zavětrována v obou směrech a doplněna o nosný trapézový plech. Architektonicky atraktivní je především čelní část obvodové konstrukce stavby tvořená šikmou fasádou – v  její horní části vykloněnou od objektu pod úhlem 11,1 stupně. Tato atypická fasáda je navržena ze speciálních panelů z tepelně izolačních vrstvených skel o skladebných rozměrech 3000x1799,5 mm, při tloušťce 42 mm. Tvoří je vnější tepelně izolační dvojsklo s reflexními účinky (DIAMANT) tl. 10–12 mm, a vnitřním kaleným sklem ESG tl. 10 mm. Panely jsou terčově kotveny k nosné konstrukci z ocelových příhradových paždíků, uložených na trubkových sloupech o stejném úhlu vyklonění, jako prosklená fasáda. Příhradové trubkové paždíčky jsou vynášeny systémem rektifikovatelných rovnoběžných táhel DETAN profilu 24 a 16 mm. Tento systém zachycuje nejen tlak a sání větru, ale i příslušnou část tíhy prosklené fasády, jejíž vnější líc je od ocelové konstrukce vzdálen 200 mm. Systém terčového kotvení velkoplošných skel k  nosné ocelové konstrukci byl již dříve realizován například na fasádách budovy multikina Village Cinemas Černý most nebo u vstupní budovy administrativního komplexu firmy Siemens na Evropské ulici v Praze Dejvicích. U těchto staveb však byla prosklená fasáda umístěna ve svislé poloze. Ocelové nosné prvky se v  objektu obchodního centra Sykora Home Praha uplatňují také v interiéru stavby. Skleněná schodiště

obchodní části jsou podepřena vylehčenou ocelovou konstrukcí opět za použití systému táhel DETAN. Vstup do objektu je vyzdoben trubkovým ocelovým stožárem s lany a plachtami evokujícími tvar plachetnice. Prvky stožáru i lana jsou vyrobeny z nerezové oceli. Proti korozi jsou ocelová táhla DETAN pozinkována a opatřena barevně shodným nástřikem. ■ Technické údaje Zastavěná plocha objektu: 2068 m2 Celková hmotnost OK: 82,80 t Hmotnost nosné konstrukce prosklené čelní stěny a vlajkového stožáru: 20,83 t Hmotnost ocelové nosné konstrukce střechy, schodiště, světlíků a střešní nástavby technologického zázemí stavby: 61,97 t Základní údaje o stavbě Investor: Sykora Home Praha Architektonické a konstrukční řešení: ATELIER 91, spol. s r.o. Ing. arch. Turna, Ing. Sýnek, Ing. Gajdošík Návrh ocelové nosné konstrukce: STÚ–K a.s., Praha Ing. František Stejskal Výroba a montáž OK: ZK, s.r.o. Generální dodavatel: PSJ, a.s. Autor: Ing. František Stejskal E-mail: [email protected]

▼ Stavba obchodního domu Sykora Home Praha, vizualizace

8

stavebnictví 03/10

inzerce

Systémy pro hospodaření s dešťovou vodou Světové klima se mění. Ať už si my, laici, nebo na slovo vzatí odborníci myslíme o pravé příčině cokoliv, musíme se s tím smířit. Máme však možnost proti některým dílčím jevům bojovat, zvláště pokud jednoznačně vyplývají z našeho životního stylu. Jeden z nepopiratelných dopadů na přírodu je změna přirozeného koloběhu vody z dešťových srážek. První příčinou je snižování plochy, na kterých se může srážková voda přirozeně vsakovat, a to budováním nových budov, dopravních tras různého druhu, chodníků, ale i parkovišť, skladovacích a dalších zpevněných ploch. Situaci dále zhoršuje skutečnost, že z  většiny těchto ploch není voda vsáknuta ani poblíž místa dopadu, ale je přímou cestou dopravována do vodotečí. Tím dochází k výrazným změnám množství a chování pozemních vod, včetně změn chemických a biologických. Aby velké množství odváděné vody po cestě příliš neškodilo, musí se vytvořit podmínky. To opět znamená zásahy do přírody, která se nám za to všecko „odvděčuje“ jak stále častějšími povodněmi, tak nedostatkem podzemní vody – ale také rostoucím znečištěním vod v místech, kam je jednotně odvádíme a tak koncentrujeme. A voda, zvláště voda pitná, je stále více blíže k předpovídanému „cíli“ stát se pro celý svět strategickou surovinou. Většina srážek má vsakovat na místě dopadu, tak jak se to dělo stovky či tisíce let. Je proto logické a žádoucí, abychom to v rámci našich možností opět umožnili. Voda se dá vsakovat pomocí různých druhů pozemních a podzemních zařízení. V době stále větších prostorových problémů v řadě lokalit je vyhledávanou možností použití podzemních vsakovacích zařízení, která vodu během srážek akumulují a pak jí přes své propustné stěny postupně umožní přejít do podzemních vod. Případně stěny takového zařízení nejsou propustné, a majitel má možnost využití vody pro zavlažování, ale i pro domácnost. Uspoří tak přinejmenším dvakrát - za vodu neodvedenou do kanalizace, a za vodu neodebranou z vodovodu. V blízké době se budou o vhodnou formu retence srážkových vod muset starat projektanti

a uživatelé všech staveb, protože i náš stát má zájem zajistit ekologické chování obyvatel. Velké možnosti nabízí moderní stavebnicové systémy, využívající prakticky neomezenou životnost technických plastů. Ty v zemi nekorodují, netrpí inkrustací, a pokud nejsou nadměrně zatěžovány, nestárnou, tj. nemění své dobré mechanické vlastnosti. Na český trh uvedla v loňském roce nový vsakovací systém společnost Pipelife Czech s.r.o., největší dodavatel plastových potrubí v  ČR. Systém STORMBOX není první na trhu. Je však horkým kandidátem na získání prvního místa v oblibě a spolehlivosti, neboť při jeho vývoji byly prostudovány problémy řady starších systémů a systém konstruován tak, aby k nim nemohlo dojít. Díky staticky promyšlené konstrukci, zpracované metodou konečných prvků, patří tyto boxy mezi nejpevnější na trhu, přitom ovšem mají menší hmotnost a větší jímací kapacitu než konkurenční výrobky. Velmi důležitá vertikální i horizontální pevnost byla prověřena četnými laboratorními a instalačními zkouškami.

Nejdůležitějším prvkem certifikovaného systému STORMBOX je vlastní vsakovací box o objemu 216 l, s využitelným objemem 206 litrů. Je vyroben z houževnatého polypropylénu, rozměry jsou 60 x 120 x 30 cm. Ve srovnání s konkurencí byla volena výška boxu pouhých 30 cm, což umožní použití i v místech s relativně vysokou hladinou podzemní vody (vzdálenost dna galerie a maximální hladiny podzemní vody musí být 1 metr). Provedení umožňuje kontrolu a čištění všemi směry.

Boxy se dají skládat na sebe i vedle sebe, nejspodnější z nich uzavírá vždy podkladová deska. Spojují se vzájemně i s podkladovou deskou pomocí plastových klipů, čímž vzniká pevná prostorová struktura (vsakovací galerie). Při montáži se celá konstrukce obalí geotextilií, tj. filtračním materiálem ze syntetických vláken, který brání znečištění vnitřního prostoru zeminou; pro vytvoření zemního zásobníku se obalí nepropustnou fólií. K systému jsou nabízeny i potřebné kontrolní a usazovací šachty, samozřejmostí jsou i tvarovky pro odvětrání.

Příprava na montáž je jednoduchá, spočívá ve vyhloubení jámy a dokonale vodorovné úpravě podloží, případně v instalaci vhodné šachty. Samotná montáž je hračkou. Problémem však může být vyprojektování skutečně funkčního systému v závislosti na zemině, druhu a velikosti odvodňované plochy. Pipelife Czech proto nabízí zpracování projektu novým výpočtovým programem, který bere v úvahu nejen základní srážková data, ale kontroluje také nebezpečí krátkodobého přeplavení v době přítokové špičky, která se nekryje s dešťovou špičkou. Přitom má stále na zřeteli minimální rozměry, tedy nízké pořizovací náklady galerie! Druhý výpočtový modul zase prověřuje statiku celé konstrukce Uvažujete-li o spolehlivém vsakování, myslete na STORMBOX!

Pipelife Czech s.r.o. Ing. Josef Jonášek Technický a servisní poradce [email protected] Ing. Marie Horová Produktový manažer pro tlakové systémy a ekosystémy [email protected] Více informací o systému Stormbox i dalších produktech společnosti Pipelife Czech s.r.o. najdete na našich webových stránkách: www.pipelife.cz stavebnictví 03/10

9

stavba roku

text: Ing. arch. Oldřich Hájek

foto: Filip Šlapal

▲ Členitá struktura novostavby bytového domu Na Topolce vyrovnává rozdílná pojetí okolní architektury

Moderní bytový dům v kleštích dvou architektonických protikladů Obytný dům v Praze 4 mezi ulicemi Na Topolce a Ve Svahu je založen v místě, kde je rozdíl ve výšce terénu cca 16 m. Jde o jižní svah na „dobré adrese“ pražského Podolí s originálními výhledy. Na východ od budovy začíná řada vil z třicátých let minulého století, na severní a západní straně pozemku se nachází šesti a sedmipodlažní domy postavené o čtyřicet let později. Novostavba vyrovnává rozdílná pojetí okolní architektury – hmotou odpovídá panelové zástavbě a dělením na menší části koresponduje s řadou  vil. Zajímavá stavba byla oceněna titulem Stavba roku 2009. Dům s dvaceti sedmi byty včetně mezonetů, třemi nebytovými prostory – ateliéry a podzemními garážemi – je komponován jako soubor do sebe zaklesnutých útvarů, z nichž většina má půdorysnou velikost okolních vil a výšku čtyři až pět podlaží. Ty vytvářejí na

10

stavebnictví 03/10

prudkém svahu sérii pravidelných teras a balkonů. Vstup do přízemí domu je orientován ze severní strany, z ulice Na Topolce. Na jižní straně, směrem k ulici Ve Svahu, je budova převážně prosklená, aby bylo možné nabídnout maximálnímu počtu bytů ve vyšších patrech jedinečné výhledy a v nižších patrech přímé spojení se zahradou. Pod úrovní ulice Na Topolce jsou tři obytná podlaží a dále nebytové prostory osvětlené přes atria. Pod celým objektem jsou umístěny dvoupodlažní garáže, s přístupem

z  ulice Ve Svahu, v  nejnižším místě pozemku. Většina střech je řešena jako terasy se zelení. Bytov ý dům je postaven ve vysokém standardu, od architektonického návrhu, přes použité materiály, po řemeslné zpracování. Standardem je recepční služba ve vstupním prostoru.

Založení stavby Vzhledem k charakteru pozemku byla pro zapažení stavební jámy zvolena pilotová stěna, která se po dostavbě budovy stala součástí novostavby. Pilotová stěna byla místně doplněna záporovým a hřebíkovaným pažením a posléze odtěžena (celkem v pěti fázích – pracovních rovinách) až na úroveň základové spáry, tj. –16,40 m = 222,30 m n. m. Celkem se instalovalo 79 pilot a 24 záporových pažení. Vzhledem k relativně kvalitní základové půdě byla plošným

založením budovy základová deska (tl. 600 mm, pod některými sloupy zesílená na 1000 mm). Směrem k  jihu plní základová deska i funkci vjezdové rampy do podzemních garáží. Kolem obvodu budovy je deska vyložená směrem k záporové stěně a slouží jako pochozí plocha anglického dvorku. Vyložená část základové desky anglického dvorku není monoliticky spojena s  pilotovou stěnou, pouze ji podpírá. Anglický dvorek rovněž napomáhá zachytávání a odvádění případných průsaků spodní vody pilotovou stěnou a zároveň přirozenému odvětrání podzemních garáží.

Konstrukce budovy Budova je navržena jako železobetonový skelet. Spodní stavba je železobetonová monolitická konstrukce s  nepravidelně rozmístěnými svislými podporami

▲ Ze severní strany, z ulice na Topolce, je orientován hlavní vstup do budovy

▲ Vjezd do garáží je řešen z ulice Ve svahu, v nejnižším místě stavební parcely

▲ Detail jižní fasády budovy s  terasami, balkony a osazenými eurookny, stíněnými předokenními žaluziemi

▲ Prostor hlavního vstupu s recepcí

inzerce

stavebnictví 03/10

11

▲ Situační schéma bytového domu Na Topolce

(stěnami a sloupy). Stabilitu a prostorovou tuhost stavby zajišťují stěny výtahového a schodišťového jádra a obvodové stěny. Přenos vodorovných sil do jádra a stěn se uskutečňuje prostřednictvím tuhých stropních desek. Svislé nosné konstrukce 4. PP a 5. PP tvoří obvodové stěny, stěny ztužujícího jádra a sloupy. Maximální rozpon svislých podpor je 7,60 m. Stropní deska nad 5. PP (–12,900 m) je tl. 280 mm, v části schodišťového prostoru tl. 225 mm. Deska je v celém půdorysu patra v jedné úrovni. Stropní deska nad 4. PP je tl. 230 mm, (lokálně zesílená v  tl. 500 mm). Vzhledem ke svažitosti terénu a požadavku architektonického návrhu je tato deska zalomená k jihu ve třech úrovních (–9,80 m, –10,37 m, a –11,67 m) a v části nad vjezdovou rampou do garáží je navržena ve spádu. Kolem obvodu budovy jsou v úrovních stropních desek 5. PP až 1. PP rozpěry záporové pilotové stěny, které jsou monoliticky spojeny a vyztuženy společně se stropní deskou, u pilot jsou rozpory napojeny kloubově systémem WH KOTE POX Y. Rozpěry se postupně aktivovaly v průběhu výstavby při postupné deaktivaci jednotlivých kotevních úrovní pilotové stěny, jejichž úlohu přebíral samotný objekt. Horní stavbu tvoří železobetonové stěny ztužujícího jádra tl. 200 mm, obvodovými a vnitř-

12

stavebnictví 03/10

ními stěnami a sloupy. Hlavní schodiště je dvouramenné, navržené v  kombinaci prefabrikovaných panelů a zmonolitněné mezipodesty. Balkony jsou z části nadbetonované nad monolitickou konstrukci desky, do níž jsou vetknuty. Balkony jsou monolitické desky s  přerušeným tepelným mostem, v závislosti na délce vyložení v tl. 180 mm a 200 mm. Venkovní opěrné stěny a plotové stěny plní stejnou funkci, tj. dělí prostor a tvoří terénní úpravy. Železobetonové stěny mají tl. 200 mm, 250 mm a 300 mm. Plochy těchto konstrukcí, které jsou viditelné a neobložené, jsou z pohledového betonu. Část těchto konstrukcí je monoliticky spojena s konstrukcí desky anglického dvorku, zbylá část je navržena jako samostatně stojící úhlové opěrky. Izolace ■ Část spodní stavby (základová deska a obvodové stěny 5. PP) byla navržena jako vana z  vodonepropustného betonu. Nepropustnost konstrukce kromě toho zajišťuje i kvalitní ochrana pracovních a dilatačních spár. ■ Hydroizolace střech odpovídá navrženému využití – terasy jsou izolovány na bázi živičných pásů, střecha nad arkýřem je z plechové krytiny. ■ Fasáda budov y z  železo betonu je zateplena kontaktním zateplovacím systémem s  tepelnou izolací z  minerální

vaty, tenkovrstvou omítku vyztužuje sklotextilní síťovina, konečnou vrstvu tvoří plastická, objemově stálá stěrka. Pod fasádní obkladové desky systému provětrávané fasády jsou použity desky z hydrofobní izolace z minerálních vláken. ■ Tepelnou izolací svislých stěn obložených lomovým kamenem a stěn pod terénem do hloubky 1 m je extrudovaný polystyren tl. 80 mm. ■ Zateplení střech a teras je řešeno inverzní skladbou s použitím extrudovaného polystyrenu, krytého kačírkem, popř. pochozí dlažbou nebo dřevěným roštem. Arkýře kryté plechovou titanzinkovou krytinou jsou zatepleny klasickou skladbou s minerální vlnou, nad izolací je odvětrávaná vzduchová mezera. ■ Akustické izolace – v  podlahách jsou kročejové izolace, schodišťová ramena jsou uložena na systémové izolační podložky, na stropní desce mezi garážemi a byty je akustický podhled. ■ Požární izolace – jedná se hlavně o požární ucpávky rozvodů procházejících hranicemi požárních úseků a o protipožární systémové konstrukce, rozšiřující požární pásy na požadované hodnoty. Vnitřní dělicí konstrukce ■ Mezibytové stěny, stěny mezi bytem a schodišťovým prostorem a mezi byty a komerčními

prostory jsou železobetonové, s  kontaktním zateplovacím systémem. ■ Byty jsou vyzděny z cihelných příčkovek s  požadovanou akustickou neprůzvučností. Instalace vedené podél stěn jsou zasekány do samonosných přizdívek z pórobetonu. Otvorové výplně ■ Byty jsou osazeny dřevěnými eurookny, pro jejich stínění jsou podle jejich umístění použity dva systémy – hliníkové sendvičové předokenní rolety (tzv. bezpečnostní) a hliníkové předokenní žaluzie. Snížení sluneční radiace procházející okenními výplněmi pomáhají absorpční (netermální) skla. U francouzských oken na fasádě jsou použita bezpečnostní skla. ■ V  neby tov ých prostorech a ve společných částech domu (vstupní a schodišťov ý pro stor) jsou vnější výplně otvorů z  hliníkového okenního systému s  přerušeným tepelným mostem. ■ Vnitřní vstupní dveře do bytů jsou ocelové, bezpečnostní jednokřídlé, s  povrchem v  přírodní dýze, v  bytech pak dřevěné, jednokřídlé, plné i prosklené. Kromě uvedených typů jsou také v bytech podle návrhu provedeny posuvné, pevné nebo otevíravé skleněné dělicí stěny. Standardní výška dveřního křídla v  objektu je 2,20 m.

▲ Příčný řez bytovým domem Na Topolce

Technická zařízení budovy ■ Vytápění budovy obstarává vlastní domovní kotelna se zdrojem tepla na zemní plyn. Kotelna je umístěna v technické místnosti ve 3. PP a slouží jako zdroj tepla pro soustavu ústředního vytápění a centrální přípravu teplé užitkové vody. Otopné plochy: podlahové konvektory, osazené dálkově ovládanými elektroventily; desková otopná tělesa a nízké volně stojící konvektory, osazené termostatickou hlavicí. U bytů ve 4. a 5. NP je  instalováno teplovodní podlahové vytápění. V koupelnách jsou otopná trubková tělesa – žebříky, navíc vybavené tzv. elektropatronou pro letní provoz v době odstávky kotelny. Pro zvýšení komfortu je v koupelnách (bez teplovodního

podlahového vytápění) instalováno elektrické podlahové vytápění na prohřátí keramické podlahy. ■ Chlazení obytných místností mají vybrané byty a zajišťuje je multi-split systém. Vnitřní jednotky jsou osazeny v podhledu chodby přilehlé k chlazené místnosti, popř. jsou použity stěnové jednotky. Vnější jednotky, vždy separátní pro každý byt, jsou umístěny na střeše v ohrádce zabraňující šíření hluku z jednotek do okolí. ■ Rovnoměrné provětrávání garáží je zajištěno přirozeným provětráním suterénních podlaží, kde je přívod čerstvého vzduchu zajištěn přes vjezdovou rampu do garáží z ulice Ve Svahu (přes perforovaná vrata) a vzduch je odváděn přes obvo-

dový anglický dvorek do ulice Na Topolce. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Bytový dům Na Topolce Adresa: Na Topolce 1178/18 Praha 4, Podolí Autoři návrhu: Šafer Hájek Architekti, s.r.o.; Ing. arch. Oldřich Hájek, Ing. arch. Tomáš Pavlík, Ing. arch. Laco Fescu, Ing. arch. Petra Čížková, Ing. arch. Jaroslav Šafer Projektant: AED project a.s. Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Aleš Marek

Vedoucí inženýr projektu: Ing. Jana Kulková – projektová dokumentace pro stavební řízení Ing. Zdeněk Podaný – prováděcí projekt Konstrukční řešení: Němec – Polák s.r.o. Investor: AT DEVELOPMENT, a.s. Zhotovitel: AT DEVELOPMENT, a.s. Stavbyvedoucí: Jiří Maxa Doba výstavby: 2006–2008 Náklady: investor neuvádí Spoluautoři: Ing. arch. Jaroslav Šafer, Ing. Zdeněk Podaný

inzerce

stavebnictví 03/10

13

památková péče

text: Ing. arch. Mgr. Ludmila Šolcová, CSc.

grafické přílohy: archiv autorky

▲ Pohled na Staré purkrabství po obnově. Foto: V. Faktor, 2007.

Obnova Starého purkrabství č. p. 95 v historickém prostředí Vyšehradu Vyšehrad je jedním z mála míst, kde můžeme stále ještě intenzivně zakoušet až magickou energii místa s hlubokou historií. Chceme-li jej současně chránit a rozvíjet, uchovat tradiční a zároveň přinášet soudobá řešení, je to úkol vyžadující velkou vnímavost, citlivost i kázeň. Nikdy by to však nemělo znamenat rezignaci na hledání vlastního tvůrčího přístupu. Jedním z posledních stavebních zásahů v knížecí a královské akropoli na Vyšehradě jsou stavební úpravy tzv. Starého purkrabství a jeho přístavba do hradebního valu při barokní fortifikaci od architektů Vladimíra Faktora a Ludmily Šolcové. Záměrem správy Národní kulturní památky Vyšehrad (dále NKP Vyšehrad), jako investora stavby, bylo především rehabilitovat tuto mimořádně historicky cennou památku pro nové společenskokulturní využití. V tomto smyslu

14

stavebnictví 03/10

bylo třeba splnit nejen náročná kritéria kladená na obnovu památky současnou památkovou péčí, ale zároveň vzít v  úvahu požadavek zabezpečení životaschopnosti památky s  novým využitím bez degradujících zásahů do areálu NKP Vyšehrad jako celku. Obnova Starého purkrabství byla realizována v letech 2002 až 2005, krátce poté, co byla dokončena výstavba nové správní budovy NKP Vyšehrad v ulici V Pevnosti za Táborskou bránou. Tato nová stavba,

uskutečněná rovněž podle návrhu Vladimíra Faktora, svým architektonickým a výtvarným přístupem předznamenává zcela autentický koncept a pojetí vycházející z autorovy práce výtvarné a sochařské. Z tohoto úhlu pohledu je možné vnímat dokončenou rekonstrukci Starého purkrabství nejen jako výraz pokory architektů k  jedinečnému fenoménu místa, ale je možné pociťovat i určité napětí, které znamená výzvu k  hledání autonomie vlastní tvůrčí práce a svobodné architektonické imaginace.

Změna funkčního využití budovy po obnově Staré purkrabství je situováno v jihozápadní části knížecí a královské akropole na Vyšehradě, v těsné blízkosti barokní hradební fortifikace. Tento původně palá-

cový objekt z doby Karla IV. je obdélného půdorysu (o rozměrech 32,8x9,8 m) a je zastřešen sedlovou střechou s orientací hřebene ve směru východ – západ. Jednopatrová historická budova se po obnově spojila s nově postavenou přízemní přístavb ou, situovanou do jižní ho valu při hradebním opevnění. Podzemní chodbou je zároveň umožněno propojení s  pod zemní č ástí t z v. Gotického sklepa, kde vznikla nová stálá expozice Historické podoby Vyšehradu. V současné době Staré purkrabství slouží především ke společenským a kulturním účelům. V historickém objektu je komorní sál a občerstvení s barem. V nové přístavbě pak zázemí pro účinkující, šatny, hygienická zař ízení pro ná vštěvníky a nezbytné zázemí provozu kavárny. Prostor tzv. hradební chodby bude využíván pro výstavní účely.

▲ Prvoplánová skica řešení objektu Starého purkrabství s přístavbou. Kresba: V. Faktor.

▲ Foto pracovního modelu Starého purkrabství s přístavbou. Zhotovitel modelu: V. Faktor, 2003.

▲ Realizace přístavby v  odtěženém zemním tělese při barokní hradební fortifikaci. Foto: L. Šolcová, 2003.

▲ Staré purkrabství – vnitřní prostor při obnově. Foto: L. Šolcová, 2003. ▼ Staré purkrabství – prostor komorního sálu. Foto: L. Šolcová, 2005.

▲ Půdorysné schéma přízemí Starého purkrabství a přístavby. (Návrh V. Faktor, L. Šolcová, 2003): 1 – Staré purkrabství s vestavěnou vnitřní dřevěnou konstrukcí; 2 – přístavba v odtěženém zemním tělese při barokní hradební fortifikaci; 3 – hradební chodba při barokním opevnění s kamennými pilíři. ▼ Půdorysné schéma 1. patra Starého purkrabství. (Návrh V. Faktor, L. Šolcová, 2003): 1 – Staré purkrabství s vnitřní dřevěnou vestavěnou konstrukcí; 2 – prosklená chodba přístavby oddělující staré purkrabství od zázemí tvořící podzemní trakt; 3 – vegetační střecha; 4 – chodník s plotovou zídkou.

stavebnictví 03/10

15

Stavebně historický vývoj Stavební počátky objektu Starého purkrabství lze nalézt ve 14. století, v  období velkorysé přestavby Vyšehradu Karlem IV. [1]. Rozměry obvodových zdí dosahují šířky cca 1,7 m a dá se předpokládat, že gotický objekt nesl patrně nástavbu (nejspíše hrázděnou s  ochozem). Podle své polohy byl pravděpodobně začleněn do obvodu hradební fortifikace, což dosvědčují zejména nálezy střílnových okének v jeho jižní obvodové zdi. Dochovaný zděný masiv byl od počátku dvoupodlažní, s menšími obdélnými okénky v přízemí, a patrně většími v 1. palácovém patře. Nároží budovy zesilovaly pravidelně přitesané kvádry. V pohusitské době vyšehradský královský okrsek i purkrabství zpustly tak, že se ještě v  roce 1618 na rytině Jiljího Sadelera budova objevuje bez střechy, s  náznaky zesílených nároží a s připojenou hradební zdí v líci jižního průčelí. Tato rytina vykazuje řadu nepřesností a deformací [1], takže je nutné zaznamenat pouze podmíněně, že východní čelo objektu, na které zřejmě navazovala hradba, mělo v  přízemí dvě symetricky umístěná menší obdélná okénka. V osách nad nimi v  patře byla dvě větší okna s  půlkruhovými záklenky a mezi nimi, výše v ose, bylo okno třetí. Na severní boční zdi se na rytině objevují v  přízemí čtyři otvory – tři menší okénka a vstup s  patrně vybouraným ostěním. Výše, v 1. patře, se nacházela tři větší okna. Současnou podobu se sedlovou střechou uzavřenou trojúhelnými štíty získal objekt v  souvislosti s přestavbou Vyšehradu na barokní citadelu. V témže období počalo opevňování citadely hradebním obvodem s bastiony. Barokní plán této části Vyšehradu, uložený v archivu Pražského hradu, zachycuje obdélný půdorys stavení, tehdy používaného jako prachárna, se vstupem a okny na severním boku a rozměrným vjezdem uprostřed východního čela.

16

stavebnictví 03/10

Z interiéru budovy bylo odstraněno vnitřní dělení a celek byl zaklenut po délce jednoduchou valenou klenbou téměř kru hového průřezu s  v ýsečemi nad někter ými zachovanými a upravenými ot vor y. Stará okénka v přízemí byla všechna zazděna, zčásti byly použity starší otvor y dveřní (rovněž po dílčí úpravě). Poslední větší zásah do organizmu budov y byl převážně novodobý – budova byla ve dvacátých letech 20. století pro účely Soko la Vyšehrad přepatrována a dispozičně členěna tak, že podoba barokní ho interiéru byla deformována. Objekt byl po dlouhou dobu využíván pro pohostinské zařízení, šatny, klubovnu a příslušenství pro sportovní účely. V letech 1998–1999 se obnovil unikátní barokní hambalkový krov podélně vázaný s lichoběžníkovou plnou vazbou a byl opraven střešní plášť. V  souvislosti s  posledními zásahy kolem roku 1958 provedl Kamil Hilbert stavebně historický průzkum, který zjistil šest menších obdélných okének s  gotickým ostěním na jižním průčelí, jež byla nepravidelně a různě výškově rozmístěna. Hilbert zachytil také základové spár y cca 1,5 m pod jejich dnešní úrovní a sledoval vrstvy vnitřních navážek. Stopy podsklepení nebyly v provedených sondách zaznamenány. Při stavebních úpravách a realizaci přístavby Starého purkrabství, byly v  objektu č. p. 95 odstraněny vnitřní vestavby a situaci zkoumal Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Pod vedením Bořivoje Nechvátala se fotogrammetricky zdokumentovaly části stěn budovy, u nichž byly postupně sejmuty vnitřní a vnější omítky. Zároveň probíhal průzkum a analýza konstrukce barokní fortifikace, jejíž rub se odkryl po odtěžení násypů. Za budovou purkrabství byla obnažena hradba se šesti rubovými opěrnými pilíři čtvercového půdorysu (1,8x1,8 m). Zdivo pilířů i rub hradby mezi nimi byly vyzděny z  lomového kamene s  použitím rozměrných

kamenných prvků a úlomků cihel. Poslední pole vpravo a přilehlý díl dodatečně přemostily cihelné segmentové pásy.

Základní přístup k obnově památky Staré purkrabství prošlo v minulém století necitlivými novodobými zásahy, ať už v interiéru, tak v exteriéru stavby. Původní interiér stavby nebyl zachován, nezachovaly se ani původní dveřní a okenní otvory, ani původní omítkové vrstvy. Nejedná se tedy o běžnou památkovou obnovu. Proto bylo třeba především identifikovat skutečné hodnoty a zachovávat (případně prezentovat) i relikty skryté, dosud se pohledově neuplatňující. Zároveň bylo nevyhnutelné hledat soudobé řešení, které by však neznamenalo znehodnocení ojedinělého fenoménu místa královské a knížecí akropole o nevhodný architektonický novotvar. Záměrem všech navrhovaných stavebních úprav bylo v maximální míře respektovat a prezentovat působivou jednoduchost strohé formy purkrabství zdůrazňující jeho původní palácově pevnostní charakter. Pochopení této prostoty a zároveň majestátnosti historické památky i vnitřní tajemnosti všech jejích skrytých, zaniklých, ale i obnovených či nově vznikajících vrstev v čase, bylo hlavním vodítkem k hledání pravdivého výtvarně architektonického pojetí. Základním cílem obnovy tedy byla celková stavebně technická, památková a kulturní konsolidace stavby a její architektonická a funkční rehabilitace. Předpokládalo se maximální uvolnění poslední historické podoby objektu pod barokní valenou klenbou, tj. uvolnění vnitřního klenutého prostoru vybouráním všech dodatečně vložených novodobých konstrukcí a prezentace dochovaných památkově hodnotných prvků stavby. Navrhované funkční využití purkrabství sledovalo možnost zřídit v  uvolněném prostoru stavby víceúčelový sál a kavárnu s občerstvením.

V souladu se zájmy památkové péče zůstal půdní prostor s cenným barokním krovem ponechán v původním stavu. Nové stavební zásahy v uvolněném prostoru Starého purkrabství, tedy především vložená dřevěná konstrukce vymezující prostor vstupní haly, komorního sálu a občerstvení, byly architekty navrženy jako konstrukce samostatné, demontovatelné, a tedy odstranitelné. Nejsou proto stavebně spojeny s historickými konstrukcemi budovy. Použité architektonické tvarosloví vzbuzující impresi lodi je tvarově i materiálově řešeno pokud možno citlivě s ohledem na měřítko a charakter stavby tak, aby bylo možné vždy vnímat otevřenost prostoru pod klenbou a průhledy okny do vyšehradské akropole. Zároveň i gotické střílnové okénko a průchody v  jižní obvodové kamenné zdi purkrabství umožňují vizuální propojení s  novou přístavbou. Zvolený architektonický koncept budovy Starého purkrabství vedl k  nutnosti navrhnout odpovídající zázemí, zajišťující provoz budovy, mimo stávající historický objekt. Přístavba byla navržena souběžně s  jižní obvodovou zdí purkrabství, v zemním tělese u přilehlé barokní fortifikace. Při zemních pracích byly objeveny fragmenty zdí hradebního systému z lomového kamene, včetně masivní kamenné konstrukce archaického původu s pozoruhodným výrazem. Tato hradební zeď byla konzervována a v  rámci navrhovaného řešení stavby zakomponována jako tzv. hradební chodba. Původně uvažované propojení purkrabství s  Gotickým sklepem zajistilo schodiště podél západního průčelí stavby.

Architektonické a památkové řešení exteriéru a interiéru Při památkové obnově fasády purkrabství byla snaha respektovat jednoduchý, prostý a v  podstatě nenápadný charakter stavby a vyhnout se ne-

▲ Půdorysné schéma přízemí vnitřní vestavěné dřevěné konstrukce ve Starém purkrabství, (V. Faktor, L. Šolcová, 2004)

▲ Foto pracovního modelu vnitřní vložené konstrukce „lodi“. Zhotovitel modelu: V. Faktor, 2004.

▲ Půdorysné schéma 1. patra vnitřní vestavěné dřevěné konstrukce ve Starém purkrabství, (V. Faktor, L. Šolcová, 2004)

▲ Interiér prostoru baru a kavárny ve Starém purkrabství. Pohled na vnitřní vloženou dřevěnou konstrukci. Realizace 2005. Foto: L. Šolcová. ▲ Podélný řez vnitřní vestavěnou dřevěnou konstrukcí ve Starém purkrabství, (V. Faktor, L. Šolcová, 2004)

▼ Staré purkrabství – prostor baru (rea- ▼ Staré purkrabství – patro „lodi“. lizace 2005). Foto: L. Šolcová. Realizace 2005. Foto: L. Šolcová.

▼ Vnitřní vestavěná dřevěná konstrukce ve Starém purkrabství – řezy, (V. Faktor, L. Šolcová, 2004)

stavebnictví 03/10

17

žádoucímu (a nedoloženému) estetizování. Cílem architektů bylo objekt Starého purkrabství a jeho nové přístavby v území knížecí a královské akropole opticky sjednotit a stabilizovat. Bylo však nutné provést drobné korekce velikosti okenních otvorů a v  rozsahu celého 1. patra provést výměnu oken. Rovněž došlo k úpravě původních dveřních otvorů v  severním průčelí a k návrhu nového středového vstupu. Nové dveře jsou v  tradičním materiálovém provedení. Zamřížované větrací otvory v západním průčelí byly ponechány jako součást fasády. N e d o c h ov a l y s e o r i g i n á l n í omítky, které by dokladovaly plnohodnotnou historickou stratigrafii. Stávající omítka s  pozůstatky dřívějších sond byla proto sejmuta a nahrazena novou vápennou hrubou omítkovou vrstvou utaženou dřevem, probarvenou v odstínu šedé. Konečné barevné pojednání fasády bylo posuzováno na základě několika vzorků na stavbě, pod dohledem zástupce památkové péče. U štítových zdí a koruny zdi při západním průčelí je zachováno krytí pomocí naplocho položených cihel. Střešní krytina je původní, prejzová. Nová přístavba, ve které je umístěno provozní zázemí, je situována do jižního valu a zčásti zasypána zeminou. V souvislosti s výše zmiňovanou hodnotou objektu č. p. 95 i s ohledem na jeho umístění v historicky cenném území královské akropole byl exteriér navržen jako jednoduchý, materiálově tradiční, s důrazem na výtvarně architektonický detail. Záměrem autorů bylo navrhnout vnější vzhled přístavby tak, aby nekonkuroval památce a zároveň aby celkové architektonické pojetí působilo pokud možno intaktním dojmem – a to jak vůči objektu Starého purkrabství, tak i vůči původnímu hradebnímu systému a novému provedení opěrných zdí a zídek. Východní a západní čelo přístavby tvoří kamenná zeď ukončená korunou z lícových cihel. Tyto zdi plynule přecházejí do terénu.

18

stavebnictví 03/10

Část severní fasády přístavby je řešena opět jako kamenná zeď s korunou tvořenou lícovým zdivem, které se projeví i v detailu u vstupních dveří. Ty jsou shodně s dveřmi v objektu Starého purkrabství z ocelového plechu a vyztuženy plochým železem s kovářskými prvky. Severní fasáda pokračuje podél jižní stěny purkrabství prosklenou stěnou chodby se spojovacími krčky. Jižní obvodová stěna při hradební chodbě je z lícových cihel se vstupním dřevěným proskleným portálem a pře chází do cihelné plotové zídky s odvětrávacími průduchy z hradební chodby. Řešení vnitřního prostorového a dispozičního uspořádání budovy Starého purkrabství bylo založeno, jak již bylo uvedeno, na odstranění původní vestavby. Do uvolněného prostoru byla vložena nová vnitřní dřevěná konstrukce, která dispozičně rozčlenila prostor na vstupní halu, víceúčelový sál ve východní části a občerstvení s kavárnou a barem v západní části. Sál je prostorově propojen s technickým balkonem v 1. patře. Prostor baru a kavárny odděluje v  úrovni technického patra od víceúčelového sálu prosklená příčka, která kopíruje obvod klenby. Nová konstrukce je navržena z masivních dřevěných prvků v  kombinaci s  lepenými vazníky a je pospojována ocelovými prvky. Ve východní části prostoru víceúčelového sálu je jevištní portál s pochůzí lávkou, která umožňuje nejen přístup do půdního prostoru (krovu), ale současně může sloužit pro scénické využití. Tato konstrukce je rovněž navržena jako masivní dřevěná, spojená ocelovými prvky. Samotné vybavení sálu počítá s  proměnlivým využitím pódiových podest a pro scénické osvětlení je využíváno variabilní interiérové scénické konstrukce. Na hlavní vstupní prostor, ve kterém je umístěna pokladna a schodiště vedoucí na technický balkon, navazuje již zmiňovaný provoz kavárny a občerstvení s dřevěnou vloženou konstrukcí baru. Tento typ provozu nevy-

žadoval komplikované provozní a skladovací zázemí. Hlavní prostor je zároveň i nástupem do foyeru se šatnou v přístavbě, z nehož je možnost vstoupit do hradební chodby. Opět je dodržován princip prezentace dochovaných historicky cenných pr vků interiéru. Ve vnitřním prostoru vstupní haly se uplatní především původní gotická okénka s okosenými hranami v jižní obvodové zdi. Z přízemí vstupní haly je vizuální kontakt s barokní valenou klenbou umožněn částečným prosklením dřevěné konstrukce v dotyku se severní a jižní obvodovou zdí Starého purkrabství a rovněž zasklením stropu v prostoru části 1. patra nad vstupní halou. Prosklená jsou i čela vloženého dřevěného schodiště vedoucího ze vstupní haly na technický balkon. Tato logika transparentnosti nově vložených konstrukcí, vytváří možnost vnímat historicky hodnotný prostor purkrabství jako otevřenou inspirativní scénu včetně průchodů a průhledů do nové přístavby, za kterou je možné opět objevovat skryté tajemství tzv.hradební chodby. Vnitřní dřevěná konstrukce byla ověřena pracovním modelem v měřítku 1:20. V  budově Starého purkrab ství byly sanovány omítky po úroveň spodní hrany klenby se záznamem archeologické situace. Byly zazděny kapsy po vyjmutí ocelových nosníků a po dohodě se zástupcem Archeologického ústavu AV ČR také kapsy po dřevěných trámech. Stěny byly nově omítnuty a byl proveden vápenný lazurní nátěr. Napojení hladké omítky klenby na hrubší omítku v úrovní spodní hrany klenby se projevilo v přiznané vodorovné linii. Trhliny v barokní klenbě byly opraveny. V celém prostoru purkrabství se položila nová podlaha s ruční cihelnou dlažbou. Schodiště vedoucí k chodbě do gotického sklepa je obloženo lícov ými cihlami. Hlavní nové vstupní dveře do Starého purkrabství byly vyrobeny z dubového dřeva, mořeny, okovány pásovou ocelí a osazeny

do dřevěné zárubně. Nová okna jsou dřevěná dvoukřídlá, dělená. Typ oken a jejich členění vychází z analogie původních výplňových prvků okenních otvorů. Vnitřní propojení Starého purkrabství s  přístavbou je směřováno především na prostor hlavní vstupní haly objek tu č. p. 95. Z navazující prosklené podélné chodby probíhající podle jižní fasády purkrabství i foyeru se šatnou je možné vidět jižní stěnu objektu s  dochovanými gotickými kamennými články. Prosklení stěny chodby je plné a posuvné rámové. Toto řešení zároveň umožňuje prostorový a pohledový odstup od historické budovy a současně zajišťuje denní osvětlení provozního zázemí, které je situováno v odtěženém zemním tělese. Zastřešená část tohoto zázemí je kryta zeminou a osázena vegetací. Princip dvou souběžně vedených vzájemně propojených chodeb vytváří pozoruhodný kontext mezi minulostí a současností a mohl být uplatněn po odkrytí hradební fortifikace. Vzniklá hradební chodba je oddělena od  foyeru prosklenou stěnou se vstupními dveřmi. Tato chodba je přirozeně větraná, nevytápěná, je zde provedena podlaha s mlatovým povrchem. Zastropení je v úrovni stávajícího chodníku, avšak v takové výšce, aby nedošlo k přímému dotyku s torzy kamenných pilířů, což znamená, že přilehlé hradby jsou ponechány ve stavu zakonzer vovaného torza, bez dozdívek. V  tomto nově vytvořeném prostoru bylo snahou prezentovat hradební zdivo pokud možno v autentické podobě. Přístavba má tedy dva rozdílné trakty – menší obslužná část vedle purkrabství tvoří subtilní, částečně prosklená konstrukce, na niž navazuje větší podzemní trakt s mohutnějšími konstrukčními prvky. Zároveň v souvislosti s obnažením barokní hradební fortifikace vzniká trakt třetí (hradební chodba). Ta zároveň navazuje na spojovací chodbu a průchod podél nové opěrné zdi v západní části hradebního systému. Zadní obvodová zeď

při hradební chodbě byla navržena jako sendvičová konstrukce z pórobetonových tvárnic, tepelné izolace a lícových cihel. Hlavní nosná konstrukce přístavby je ocelová. Prostor mezi opevněním a přístavbou byl uvolněn a zatížení od stropních konstrukcí přístavby a od železobetonové desky nad opevněním přenášejí ocelové sloupy. Konstrukční model je z ocelových sloupů a z ocelových příčných a podélných nosníků. Nové stropní konstrukce ve dvou úrovních (šikmá nad přístavbou a vodorovná nad rubem barokního opevnění) tvoří železobetonové monolitické desky. Nad přístavbou jsou navrženy křížem vyztužené desky uložené na ocelových nosnících, nad opevněním jsou desky pnuté v jednom směru a uložené na železobetonových trámech. V  interiéru je přiznán pohledový beton. Chodba při jižním průčelí je zastřešena dřevěnými lepenými vazníky s prosklenou pevnou plochou střechy s vrstveným izolačním bezpečnostním sklem. Drobnější nosné konstrukce jsou většinou z lepeného dřeva. Spoje dřevěných konstrukcí jsou navrženy s  přiznanými ocelovými tvarovanými plechy, svorníky a vruty. Základ byl navržen železobetonový deskový. Skladba střechy v části podzemního traktu je navržena s ohledem na nutnost jejího zasypání zeminou s vhodnou výsadbou. Od vedlejší pěší komunikace, která je zachována v původní trase, je přístavba, respektive zasypaná část zastřešení podzemního traktu s vysazenou viničkou, oddělena novou plotovou zídkou z lícových cihel s odvětrávacími průduchy hradební chodby.

▲ Prvoplánová skica řešení vnitřní vložené konstrukce Starého purkrabství. Kresba: V. Faktor.

Současně se stavebními  úpravami Starého purkrabství došlo také k úpravám a rehabilitaci celého území knížecí a královské akropole.

Závěr Jedna z nejvýraznějších rekonstrukcí na Vyšehradě přispěla nejen ke konsolidaci památky, ale zejména ji bylo umožněno prezentovat a také nově využívat veřejností. V nových prostorách Starého purkrabství jsou pořádány komorní koncerty, malé divadelní žánry, přednášky a další programové aktivity. Vzniká tak svébytné kulturní a společenské centrum. Téměř zapomenutá památka se tedy po několika letech navrací proměněna. ■

Základní údaje o stavbě Architektonické a stavební řešení: Ing. arch. Vladimír Faktor, Ing. arch. Mgr. Ludmila Šolcová, CSc. Projektant: Ing. arch. Vladimír Faktor, Projekce Investor: Národní kulturní památka Vyšehrad Statické řešení: Ing. Jiří Starý Zhotovitel: KARO CZ spol. s.r.o. Zhotovitel vložené dřevěné konstrukce: Truhlářství Vidonice s.r.o. Dohled památkové péče: Ing. arch. Ondřej Šefců Doba výstavby: 11/2002–12/2005

Použitá literatura: [1] K ašička, F.: Vyšehrad purkrabství, Zkrácený stavebně historický průzkum, 1992. Tento výzkum byl doplněn v  roce 2003 jako tzv. Prohloubený stavebně historický průzkum (dodatek SHP) po odstranění vnitřních vestaveb a po provedení přípustných sond v  místech navržených stavebních zásahů nad terénem. [2] K ašička, F., Nechvátal, B.: Vyšehrad pohledem věků, Správa NKP Vyšehrad Praha 1985 Autorka článku: Ing. arch. Mgr. Ludmila Šolcová, CSc. E mail: [email protected]

inzerce

stavebnictví 03/10

19

fotoreportáž

foto: Tomáš Malý

▲ Pohled na jižní fasádu od jezera Champférer See, kde jsou umístěny nejluxusnější pokoje, bazén a Lobby bar

Modulové koupelny v hotelu Suvretta V srpnovém čísle loňského ročníku časopisu Stavebnictví byla představena montáž modulových koupelen firmy HBS CZ do interiéru švýcarského hotelu Suvretta House. Třetí etapa rekonstrukce téměř sto let staré budovy v St. Moritz skončila těsně před začátkem zimní sezony. Zatímco článek z loňského léta se zabýval především složitou logistikou instalace modulo vých koupelen přímo do stavby skrze otvor ve střeše hotelu, následující fotoreportáž Tomáše Malého ukazuje řemeslnou úroveň prací při finalizaci koupelen. I tato fáze podléhala striktním

20

stavebnictví 03/10

nárokům na dodržování kvality a hlavně časového harmonogramu stavebních prací. „Často rozhodovali o naprostých detailech osobně manželé Jakobovi, manažeři hotelu. řešili se milimetrové vzdálenosti, kde bude viset háček na ručník a podobné drobnosti,“ popisuje Ing. Robert Folc, jednatel HBS CZ preciznost švýcarských stavebníků. „Ani architekt nechtěl tyto věci rozhodnout.“ ■

▼ Typická koupelna hotelového pokoje typu I* Luxe o ploše 8,57 m², materiál stolu Breccia Aurora, podlahy Perlato Royal, stěny Crema Marfil

▲ Velkoryse pojaté koupelně do pokoje typu Suite o ploše 17,43 m² dominuje masivní kamenný stůl a 32“ LCD obrazovka ukrytá za polopropustným zrcadlem. Virtuální prohlídku najdete na www.casopisstavebnictvi.cz.

▲ Volně stojící vana Agape Spoon XL a povrchová úprava Terra di Pietra v kombinaci s podlahou Verde Spluga v pokoji tyou Suite

▲ Nejčastěji používaný kamenný obklad Verde Spluga, dobývaný z nedalekého kamenolomu, WC vybavené přístrojem Geberit AquaClean 8000plus

▼ I malometrážní koupelna poskytuje dostatek prostoru a luxusu o ploše 5,95 m², materiál stolu Breccia Aurora, podlahy Perlato Royal, stěny Crema Marfil

▼ Koupelna do pokoje typu Junior Suite o ploše 10,54 m², materiál stolu Casmire White, podlahy Olive Green, stěny Bianco Statutario

stavebnictví 03/10

21

stavební izolace

text: Petra Bednářová, Alena Hynková

foto: VŠTE  České Budějovice

Opravy fasád, zateplovací systémy a jejich druhotné vady Ing. Petra Bednářová, Ph.D. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, vedoucí Katedry stavebnictví. E-mail: [email protected] Spoluautorka: Ing. Alena Hynková, CSc. E-mail: [email protected]

Při realizaci zateplovacích systémů si investoři a stavebníci volí některou z těchto technologií: a) komplexní zateplení obvodového pláště; b) výměnu oken a výměnu meziokenních vložek – částečné zateplení; c) výměnu oken s ponecháním meziokenních vložek – iluzorní zateplení. U variant b, c dochází téměř vždy a v relativně krátké době ke vzniku druhotných vad – zatékání pod parapety a ke vzniku plísní na parapetech a kolem oken, k vadám fasádního nátěru s vazbou na materiálovou bázi zvoleného nátěru a na světovou stranu orientace fasádní plochy. Úplné splnění požadavků ČSN 730540/2007 Tepelná ochrana budov, a případně i podmínek a požadavků pro poskytnutí dotací, lze docílit pouze za těchto předpokladů: ■ Volba a realizace komplexního zateplení obvodového pláště včetně výměny oken s charakteristikou Uw = 1,1 W/m²K, výměny meziokenních vložek  (dále MIV) a zateplení střešního pláště včetně celoplošné výměny hydroizolačního pláště. ■ Vypracování projektové dokumentace včetně návrhu stabilizace mnohdy poškozených parapetních nebo stěnových panelů. ■ Výběr stavební firmy schopné realizovat zateplovací systém do všech podrobností a detailů. ■ Důsledná a odborná kontrola a přejímání prací technickým dozorem investora. Tento způsob je aplikován na cca 40 % staveb z  celku opravovaných budov. Cca 60 % stavebníků se přiklání k  částečnému zateplení – výměnou oken a MIV v lepším případě, anebo k pouhé výměně oken s  ponecháním původních MIV – s  riziky zatékání a vzniku plísní.

22

stavebnictví 03/10

Motivací výběru těchto dvou rizikových oprav je obvykle: – nedostatek finančních prostředků a obava z hypotečního úvěru; – nedostatek technických informací a mnohdy i nechuť  jim naslouchat; – nabídka levného provedení  prací firmami s neodbornou kvalifikací nebo firmami developerskými, prodávajícími zakázku několika živnostníkům bez zkušeností a bez zaškolení. Důsledkem tohoto rozhodnutí je z 86–90% riziko vzniku druhotných vad – zatékání do interiéru, podchlazení vnitřního povrchu a vznik plísní kolem oken. Fasádní plochy obvodových plášťů budov zděných klasickou cihelnou technologií a budov v panelové technologii opravené s aplikací zateplovacího systému ve skladbě: – upravený a stabilizovaný původní podklad; – tepelný izolant (polystyren, minerální deska), lepený lepicí stěrkou; – armovaná stěrková vrstva; – krycí omítka nebo krycí fasádní nátěr na bázi silikátů, akrylátů, silikonů; začínají již po cca třech letech od opravy vykazovat poruchy. Poruchy, a jejich charakter a růst mají vazbu časovou, vazbu na směrovou orientaci, vazbu na materiálovou charakteristiku a barevnost. Druhotné vady jsou obvykle identifikovány až po dokončení prací, obvykle po prvním zimním a jarním období od dokončení stavby.

Příčiny vzniku druhotných vad ■ Při demontáži oken není odříznut osazovací válcovaný profil L v parapetu (viz obr. 4). Úhelníkový osazovací profil (v nadpraží) obvykle znemožňuje osazení nových oken do svislice a bývá odříznut. Plastové okno se přisadí k ponechanému osazovacímu profilu v parapetu (viz obr. 5). Skutečný stav je dokumentován na obr. 1 až 3. Ponechání osazovacího profilu je velmi závažnou vadou – neumožňuje totiž podpěnění rámu okna v celé šířce rámu. Poškozená část parapetu pod osazovacím profilem  není obvykle vyplněna izolantem. Styk mezi rámem okna a osazovacím profilem není těsnitelný a obvykle není odizolován PUR pěnou parapetní plech v celé tloušťce a šířce parapetu. Ponechané dutiny jsou tepelným mostem, který se projeví: – prostupem vzduchu z exteriéru do interiéru přímo dutinami; – zatékáním pod rám s výtokem na parapetech; – podchlazením povrchu stěny parapetu pod parapetním okrajem na výšku 60–100 mm. Teplota povrchu měřená v zimním období při  venkovní teplotě  – 6,2 °C a vnitřní teplotě  vzduchu +20,8 °C  vykazovala hodnoty od +10,1 °C do +14,6 °C, což jsou teploty pásma rosného bodu. Tyto části jsou v jarním období silně napadeny plísněmi s karcinogenním účinkem. ■ Pokud  je osazovací profil ponechán i v prostoru MIV a MIV vyzděny, jsou dutiny pod osazovacím profilem cestou průniku vody ložnou spárou  se zamokřením vodorovné ložné spáry v  interiéru mezi parapetním panelem a vyzdívkou. Meziokenní vložky bývají

inzerce ▲ Obr. 1. Poškozený parapet – okno vsazené na neupravený podklad

▲ Obr. 2. Osazení okna natvrdo s dosažením k vyzdívce MIV ▼ Obr. 3. Ponechání kotevního profilu – znemožnění osazení oplechování do spádu

Nové zateplovací systémy Ucelené systémy s extrémně odolnou omítkou | Snižují tepelné ztráty až o 50 % | Dokonale chrání proti klimatickým vlivům | Vytváří příjemné klima | Tepelným izolantem je expandovaný polystyren EPS 70F (Knauf Marmorit Energie) nebo minerální vata MW Mineral Wool (Knauf Marmorit Energie Plus) | Nositel certifikátu ETA SERVIS HOTLINE 844 600 600 www.knauf.cz

stavebnictví 03/10

23

Původní dřevěná okna

Spádová, betonová vrstva Parapetní prkno

Osazovací ocelový úhelník

▲ Obr. 4. Původní detail osazení okna

▼ Obr. 5. Chybné provedení s ponecháním L profilu

Záteky za profil

Volné, ponechané dutiny

Přisazený rám plastového okna

Tepelně neizolovaná část

Ponechaný osazovací profil Částečné vypěnění

Výtoky

Parapet Poškozená část parapetu

24

stavebnictví 03/10

Podchlazená část panelu

▲ Tab. 1. Výskyt poruch s vazbou na světovou stranu

▲ Tab. 2. Četnost výskytu trhlin podle materiálu ▲ Obr. 6. Vlasové trhliny a mapy v oranžovém nátěru

obvykle vyzdívány z tvárnic. Nasákavost těchto tvárnic je příčinou trvalého zamokření stěny v interiéru, a to po dobu cca 7 až 10 týdnů od doby posledního zetékání vody. ■ Další velmi závažnou vadou jsou místa klínů při osazování oken. Jak je patrné z obr. 1–3, způsobu osazení není věnována dostatečná pozornost. Místo plastových klínků jsou používány klínky dřevěné. Po osazení oken mají být tyto klínky vyraženy a nahrazeny tvrdou PUR montážní pěnou. Skutečnost je však jiná. Dřevěné klínky jsou ponechány, a v důsledku výše popsaných proniků vody jsou trvale zamokřeny. Objemové změny dřeva deformují rámy a trvale zamokřují omítku v interiéru. Klínky tak tvoří tepelné  mosty se všemi důsledky. Protože osazovací klínky jsou v místě rohu okna, není tato část spáry obvykle vyplněna izolantem – PUR pěnou a je volně prostupná pro proudící vzduch i pro přímé záteky deště – s výtoky do interiéru v rozích oken a v rozích parapetu.

Druhy a výskyt poruch fasádních úprav – nátěry, omítky ■ Trhliny v  podkladní vrstvě s  následným odlupováním fasádního nátěru nebo krycí omítky. ■P  uchýřky fasádního nátěru s odtržením nátěru od podkladu.

■ Jemné vlásečnicové trhliny mapovité v nátěru nebo v omítce. Tyto tři projevy poruch nebyly nikdy zjištěny na severním průčelí. Maximální plošný výskyt v celém rozsahu plochy fasády je na fasádách východních a západních. Pouze lokálně a ojediněle se vyskytují tyto poruchy na fasádě jižní. S  vazbou na barevné provedení je poruchami zasažena v  celém rozsahu plocha v barvě červenohnědé a všechny odstíny této barvy s ubýváním četnosti směrem k pastelovému tónu. Ve stejném rozsahu jsou poškozeny plochy v barvě hnědé, červené, oranžové a jejich odstínech. Další druhy vad ■ Pavoukovité jemné trhliny, projevující se v celé ploše na dozdívkách MIV, zazdívkách otvorů a soklech pouze ve fasádním nátěru. Výskyt těchto trhlin nebyl zaznamenán u probarvených omítek. Trhliny jsou doprovázeny odtrhnutím nátěru od podkladu do vzdálenosti 1–3 mm od osy trhliny. Po měření tloušťky fasádního nátěru byla zjištěna vazba časového vzniku trhlin na tloušťku nátěru. U nátěrů s tloušťkou větší než 40 mikronů, prováděných v jednom nebo dvou technologických krocích, se trhliny objevují v časovém horizontu tří až pěti let. Pokud při stejné tloušťce nátěru byla aplikace nátěru prováděna ve třech technologických krocích, trhliny se nevyskytovaly. Vznik trhlin je vázán na tloušťku nátěru a na materiálovou bázi. stavebnictví 03/10

25

▲ Obr. 7. Rozvoj trhlin

Vznik trhlin u akrylátových nátěrů souvisí s daným nátěrem konkrétního výrobce, zda v nátěrové hmotě bylo použito jako pojiva polyakrylátu, který dává nátěru měkkost, nebo polymetakrylátu, který má menší hodnotu tažnosti a vyšší tvrdost a nedokáže překlenout objemové a fyzikální změny v  podkladní stěrkové vrstvě. Stejný typ a charakter trhlin je lokalizován v místě styku dvou rozdílných podkladních materiálů, i když styk je překryt stěrkovou armovací omítkovou vrstvou. Rozvoj těchto trhlin se zastavuje v  časovém období cca po dvou letech od počátku jejich vzniku a následuje odchlípení s následným odlupem nátěru. U budov postavených v klasické zděné technologii s profilovanými prvky – například římsami a okenními šambránami – se otvírají trhliny v nárožních stycích, kde plastický prvek navazuje na fasádní plochu. Tyto trhliny nejsou průběžné a nesledují linku plastického prvku. Trhliny jsou různých délek. Při průzkumu byla zjištěna jednoznačná vazba vzniku trhlin v místech vysprávek plastických prvků maltovinou o různé tloušťce a mnohdy o diametrálně odlišné skladbě, než byla maltovina původní. Na vzniku této vady se podílí současně technologická nekázeň a nedodržení dostatečně dlouhé doby mezi provedením vysprávky a aplikací krycího fasádního nátěru. Při hloubkovém průzkumu trhlin tyto trhliny v nároží plastických prvků zasahují do hloubky přes celou omítkovou úpravu. Z dlouhodobého sledování rozvoje trhlin vyplynulo, že zhruba po cca osmnácti měsících dochází k  degradaci vysprávkové maltoviny s  odtrháváním celého souvrství fasády.

Závěr Popsané vady bývají zjištěny stavebníkem obvykle po prvním zimním období. Odstranění vad je nejen náročné, ale současně poškozuje i provedení fasádní úpravy. Vyžaduje demontáž oplechování, bourací práce na parapetech, provedení tepelných izolací injektážím způsobem nebo demontáž oken a opravné práce v interiéru. Vzhledem k  tomu, že práce jsou realizovatelné pouze z  exteriéru, je nutná stavba lešení. Zabránit vzniku těchto vad je možné pouze prováděním velmi důsledné a profesně dokonalé kontroly technického dohledu investora, který je dokonale seznámen se systémem ETICS – zateplovací systémy. Pro eliminaci a zabránění porušení nově opravených fasád trhlinami, puchýřky a odlupováním nátěru je nutné přistupovat k návrhu nejen pouze z hlediska architektonického, ale – a to v podstatné míře – také z hlediska stavebně technického. Za podstatné je třeba považovat v první řadě volbu materiálové báze fasádního nátěru nebo fasádní omítky ve vazbě na klimatickou zátěž, polohu, ve které se stavba nachází, dále je nutné zohlednit osvit a teplotní zátěž ve vazbě na volbu barevného řešení a sytosti zvolených odstínů a v neposlední řadě je třeba dbát na dodržování technologických přestávek při realizaci, zaručující vyzrání všech vrstev obvodového pláště.

26

stavebnictví 03/10

Stále se zvětšující množství uvedených druhotných vad a poruch lze přičíst na vrub systému provádění veřejné zakázky. Množství vyráběných materiálů a systémů nelze vzájemně zaměňovat s ohledem na chování materiálů vůči sobě i ve vazbě na konstrukci stavby, podklad a jeho stav. Projektant jako autorizovaná osoba s vysokou odborností, která odpovídá za funkci a chování systému, musí danou situaci a podmínky vyhodnotit a přesně stanovit systém a materiály, které tyto podmínky splňují. U staveb, kde je realizační firma vybírána systémem veřejné zakázky, je však specifikace a přesné stanovení konkrétního systému zakázáno a návrh je vypracován v obecné rovině s rizikem, že firmy, obvykle neznalé této problematiky, navrhnou systémy a materiály v rámci svého dodavatelského systému bez ohledu na jejich funkci, chování, životnost, ale pouze s ohledem na nízkou cenu. Výsledkem takovéto realizace jsou výše zmíněné druhotné vady, které dílo dokonale znehodnotí. ■   Použitá literatura: [1] ČSN 730540/2007 Tepelná ochrana budov [2] ČSN 732901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS) [3] Materiály z archivu znaleckých posudků autorek

english synopsis Repairs of Facades, Thermal Insulation Systems and Their Secondary Defects

Investors and developers choose at the ececution of padding warm systems some of following technologies: a) complex padding warm of external skin b) the exchange of windows and inter-window blocks – partial padding warm c) windows-exchange with keeping of inter-window blocks – illusion padding warm The variant b) and c) is almost always accompanied by rise of secondary failures – to dewatering under parapet and by the rise of moulds on the parapets and around of windows, to failure of facade painting with bond to material basis of chosen painting and to orientation of facade surface. These second failures rise in relatively short time.

klíčová slova: plastová okna, meziokenní vložky, osazovací profily, parapety, trhliny

keywords: plastic windows, inter-window block, setting profile, parapets of window, cracks

odborné posouzení článku: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc. Fakulta stavební ČVUT Praha

inzerce

Energie pro budoucnost – nové téma na brněnském výstavišti Dnes víc než kdy jindy jsou slova o energii, energetických úsporách či energetické pasivitě tím, co hýbe průmyslem, ale vlastně všemi obory lidské činnosti. Někdo se snaží ušetřit na spotřebě, někdo levněji energii vyrobit, jiný zase vyrobit ji z obnovitelných zdrojů. Protože je to téma, které se skutečně, až existenciálně dotýká všech oborů, vzniká v rámci veletrhů pořádaných na brněnském výstavišti nový multi-projekt s názvem Energie pro budoucnost. Mezi hlavní témata tohoto nového projektu patří: jaderná energetika, bezpečnost dodávek energií – věcné řešení a jeho ekologické aspekty, alternativní zdroje energie – plyn, biomasa, fotovoltaika, větrné elektrárny, úspory energií, energetická soběstačnost – státní energetická koncepce. Na jarních Stavebních veletrzích Brno 2010, které se konají v termínu od 13. do 17. dubna, se toto téma bude prezentovat nejen v řadě výstavních expozic, ať to jsou úspory energií dosahované použitím izolací, novými otvorovými výplněmi nebo

přímo stavebními materiály, nebo využívání alternativních zdrojů energií. A je jedno, zda jde o princip solární, geotermický nebo využívání biopaliv. Tato tematika bude rovněž součástí nezávislých odborných poradenských center, a v neposlední řadě se objeví i v seminářích o inteligentních budovách nebo pasivních domech, jež jsou v nabídce doprovodného programu veletrhu. Tématu budoucnosti energetiky bude na Stavebních veletrzích věnována samostatná konference Energie pro budoucnost s podtitulem „Distribuované zdroje energie a jejich připojení k elektrizační síti”. Pořadateli jsou Českomoravská elektrotechnická asociace, Veletrhy Brno, realizátorem je nakladatelství FCC Public. Téma distribuované zdroje energie a jejich připojení k elektrizační síti je téma, o němž se diskutuje mezi odborníky i laickou veřejností. Jak co nejlépe využívat obnovitelné zdroje energie? Skutečně se vyplatí i soukromníkům a malým podnikatelům využívat

solární energii, malé vodní a větrné elektrárny nebo vyrábět teplo a elektrickou energii spalováním biomasy? Jaké jsou legislativní podmínky a jaký vliv bude mít připojení velkého množství malých, distribuovaných zdrojů energie na řízení elektrizační sítě a na kvalitu dodávek elektrické energie? To jsou otázky, na něž bude konference hledat odpovědi. Konference se bude konat ve středu 14. dubna 2010 od 10 do 13 h na brněnském výstavišti. Odborným garantem konference je prof. Ing. Jiří Tůma, DrSc., z katedry elektroenergetiky FEL ČVUT v Praze. Na konferenci, určené všem profesionálním zájemcům o obnovitelné zdroje a jejich využití v praxi, vystoupí odborníci ze státní správy i z firem, které se problematikou využití obnovitelných zdrojů a jejich připojení do elektrizační sítě aktivně zabývají. Bližší informace, program a přihlášky najdou zájemci na webové adrese www.odbornecasopisy.cz.

stavebnictví 03/10

27

stavební izolace

text: Milan Ostrý, Miloslav Novotný

grafické podklady: archiv autorů

Kvalita obalových konstrukcí podstřešních prostor v praxi Ing. Milan Ostrý, Ph.D. Absolvoval Fakultu stavební VUT v Brně v roce 2001, obor Pozemní stavitelství se zaměřením na navrhování pozemních staveb. V současné době působí jako odborný asistent na Fakultě stavební VUT v Brně, na ústavu pozemního stavitelství. Jeho odbornou specializací je stavební tepelná technika. E-mail: [email protected] Spoluautor: Doc. Ing. Miloslav Novotný, CSc. E-mail: novotny.m@ fce.vutbr.cz

Podstřešní prostory jsou v současné době hojně využívány pro výstavbu podkrovních bytů. Tyto byty jsou vyhledávány pro svoji jedinečnou atmosféru zejména v kombinaci s viditelnými prvky krovu. Rozvoj výstavby podkrovních bytů byl také umožněn vývojem nových stavebních materiálů, které by splňovaly náročné stavebně fyzikální požadavky. Bohužel se ve stavební praxi setkáváme s řadou poruch a vad obalových konstrukcí, majících negativní vliv na kvalitu užívání podkrovních bytů. Obalové konstrukce musí plnit řadu důležitých funkcí, mezi kterými je v současné době upřednostňováno zejména hledisko tepelně izolační – především z důvodu rostoucích cen energií. Na tomto místě je třeba říci, že hledisko snižování nákladů na vytápění je u podstřešních prostor stejně důležité jako hledisko energetické náročnosti v letním období. Důvodem je nízká akumulační schopnost použitých lehkých stavebních hmot, která může způsobovat značné přehřívání během horkých letních dnů. V  řadě případů je tato problematika řešena instalací energeticky náročného klimatizačního zařízení. V  běžné obytné zástavbě je však hledisko tepelného komfortu v letním období stále opomíjeno, což v důsledku vede ke značnému diskomfortu pro uživatele takových prostor. V zimním období pak nízká akumulační schopnost obalových konstrukcí snižuje možnost využívání například mimošpičkové energie pro vytápění. V současné době převažuje pro výstavbu obalových konstrukcí podstřešních prostor užívání sendvičových konstrukcí, které mají řadu výhod, zejména při budování půdních vestaveb. Mezi nejdůležitější vlastnosti těchto konstrukcí patří: ■ v ysoká tepelně izolační schopnost; ■ nízká hmotnost; ■ v ysoká rychlost výstavby;

28

stavebnictví 03/10

■ suchý proces výstavby; ■ variabilita skladeb v závislosti na požadavcích. Kvalita sendvičové konstrukce a její funkčnost bude vždy záležet na správném návrhu a řádném provedení jednotlivých vrstev v konstrukci. Na místě je také zmínit střešní plášť, pod kterým je umisťováno tepelně izolační souvrství. Střešní plášť musí především ochránit nosné a výplňové konstrukce před atmosférickými vlivy. Konstrukce střešního pláště musí umožnit odvětrání případné vlhkosti proniklé do obalové konstrukce. Vhodně zvolená skladba sendvičové konstrukce pak musí minimalizovat riziko pronikání vzdušné vlhkosti zvláště do tepelně izolačních souvrství a zabránit kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce. Tato kondenzace má negativní vliv na tepelně izolační vlastnosti a při dlouhodobém působení může způsobit napadení stavebních materiálů biologickými škůdci. Pro objekty navrhované v  nízkoenergetickém a pasivním standardu je nezbytné zajistit i požadovanou neprůvzdušnost obálky budovy. Tepelně izolační vrstvy sendvičových konstrukcí jsou zpravidla vytvářeny mezi nosnými prvky krovu, které vždy tvoří ve větší či menší míře tepelné mosty. Riziko vzniku tepelných mostů je možné předejít aplikací nadkrokevních tepelně izolačních souvrství, která se začínají v  praxi stále více objevovat. Výhodou tohoto řešení je stejná tloušťka tepelně izolační vrstvy ve všech místech a možnost ponechání viditelných prvků krovu v interiéru. Význam tepelných mostů vzrostl v minulých dvaceti letech v důsledku stále více rostoucích nároků na tepelně izolační vlastnosti obalových plášťů. Tepelné mosty však nejsou jenom místem zvýšeného tepelného toku, tedy větší tepelné ztráty, ale mají za následek  i nižší teplotu na povrchu obalových konstrukcí ve srovnání s  povrchovou teplotou v  ploše sendvičové konstrukce. Nižší povrchová teplota obalové konstrukce je vždy potenciálně místem s vyšším rizikem vzniku povrchové kondenzace vodních par, a tedy místem s vyšším rizikem vzniku růstů plísní. Stejně tak je třeba patřičným způsobem dbát na řešení detailů připojení jednotlivých konstrukcí pro zajištění požadovaných tepelně technických vlastností v koutech ve styku obalových konstrukcí. Příčiny případných poruch funkčnosti obalových konstrukcí však nemusí vždy spočívat jen v jejich nesprávném návrhu či provedení, ale také v nesprávném způsobu užívání vnitřních prostor. Jedná se zejména o nedodržování návrhových tepelně vlhkostních parametrů vnitřního prostředí. Uživatelé, kteří byli v minulosti zvyklí na samoregulační vlastnosti masivních zděných konstrukcí, které byly schopné absorbovat značné množství vlhkosti, jsou nyní postaveni do situace, kdy musí správným užíváním bytu zajistit odvod vodních par do exteriéru. K tomu je třeba připojit vzduchotěsnost obálky vnitřních prostor, která je požadována předpisy. Uživatelé půdních prostor s moderními vnějšími otvorovými výplněmi musí také počítat s  jejich minimální průvzdušností, danou snahou o maximalizaci snížení tepelných ztrát infiltrací. Z výše uvedeného vyplývá, že v  nových budovách není možné spoléhat pouze na výměnu vzduchu infiltrací otvorovými výplněmi a požadovanou výměnu vzduchu je nezbytné zajistit jiným vhodným způsobem.

Nejvyšší vlhkost se v bytech vyskytuje v ranních hodinách, zejména v ložnicích, z důvodu produkce vodní páry spícími osobami v  místnosti a utěsnění oken, resp. výrazně sníženou výměnou vzduchu v nočních hodinách.

Příklady z praxe V této části jsou uvedeny vybrané příklady obalových konstrukcí podkrovních místností, na jejichž površích docházelo v zimních měsících k povrchové kondenzaci vodní páry. Na stěnách podkrovních bytů v bytovém domě se vyskytovaly mokré skvrny, táhnoucí se v celé délce místností v místě navazující šikmé části stropu, tvořeného sádrokartonovými deskami jako podhled střešního pláště. Zvýšená povrchová kondenzace se také projevovala na rámech a zasklení plastových oken a v místě připojovací spáry na ostění. V  důsledku značné povrchové kondenzace docházelo postupem času ke vzniku a dalšímu růstu plísní v inkriminovaných detailech, zejména v koutech. Bylo přistoupeno nejprve k bezkontaktnímu zjišťování povrchových teplot termokamerou. Po určení nejchladnějších míst na konstrukci bylo zahájeno dlouhodobé měření povrchových teplot a sledování parametrů tepelně vlhkostního mikroklimatu při běženém užívání jedné pobytové místnosti v každém bytě. Tepelně technická měření probíhala v měsíci únoru a březnu roku 2008 na objektu bytového domu, který byl postaven v letech 2003 až 2004. V každé vybrané místnosti několika podkrovních bytů byla umístěna měřicí ústředna a termočlánková čidla pro měření povrchových teplot a jedno kombinované čidlo pro měření relativní vlhkosti vnitřního vzduchu a teploty vnitřního vzduchu. Současně byla termočlánkovým čidlem měřena teplota vnějšího vzduchu. Měřeny byly následující veličiny: ■ θi – teplota vnitřního vzduchu ve °C; ■ φi – relativní vlhkost vnitřního vzduchu ve °C; ■ θ sx – povrchové teploty obalových konstrukcí ve °C; ■ θe – teplota vnitřního vzduchu ve °C.

Požadavky norem Vzhledem k  tomu, že byly měřeny pouze parametry vnitřního a venkovního prostředí a povrchové teploty obalových konstrukcí, je na tomto místě uváděn pouze normový požadavek na nejnižší povrchovou teplotu konstrukcí. V norně ČSN 73 0540-2:2002 [1], která platila do dubna 2007, byl stanoven z  hlediska šíření tepla konstrukcí požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu konstrukce v  zimním období. Tento normativní požadavek uvádíme z důvodu jeho platnosti v době realizace bytového domu. Požadavek, kterým se hodnotí nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce, má za cíl zamezit růstu plísní a kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu konstrukcí za reálných podmínek. V  zimním období musí dle [1] konstrukce v prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu ϕi ≤ 60 % vykazovat v  každém místě vnitřní povrchovou teplotu θsi ve °C podle vztahu:

θsi ≥ θsi,N

kde θsi,N je požadovaná hodnota nejnižší vnitřní povrchové teploty ve °C, stanovená ze vztahu:

θsi,N = θsi,cr +∆θsi

kde θsi,cr je kritická vnitřní povrchová teplota ve °C, při které by vnitřní vzduch s návrhovou teplotou θai a návrhovou relativní vlhkostí ϕi dosáhl kritické vnitřní povrchové vlhkosti ϕi,cr; θai je návrhová teplota vnitřního vzduchu ve °C, stanovená pro budovu nebo její ucelenou část pro požadované užívání podle [2]; ∆θ si je bezpečnostní teplotní př irážka ve °C, zohledňující způsob vytápění vnitřního prostředí a tepelnou setrvačnost konstrukce. Je třeba připomenout, že relativní vlhkost vnitřního vzduchu ϕi v % je návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu, stanovená pro budovu nebo její ucelenou část pro požadované užívání podle [2]. Kromě prostor s  vlhkými a mokrými provozy se uvažuje ϕi = 50 %. Od dubna roku 2007 platí norma ČSN 730540-2:2007 [3]. Proto na tomto místě uvádíme aktuální způsob hodnocení nejnižší povrchové teploty v  poměrném tvaru jako teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi . Teplotní faktor vnitřního povrchu je vlastnost konstrukce ve sledovaném místě, která nezávisí na teplotách přilehlých prostředí. Pro výpočet fRsi platí následující vztah: θ –θ θ –θ fRsi,cr = si e = 1 – ai si θai – θe θai – θe

(1)

kde fRsi je teplotní faktor vnitřního povrchu, bezrozměrný; θsi je vnitřní povrchová teplota ve °C; θe je teplota venkovního vzduchu ve °C; θai je návrhová teplota vnitřního vzduchu ve °C, stanovená pro budovu nebo její ucelenou část pro požadované užívání podle [2]. V zimním období musí konstrukce v prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φi ≤ 60 % vykazovat v každém místě teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi podle následujícího vztahu:

fRsi ≥ fRsi,N

(2)

kde fRsi,N je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu. Požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu se stanoví ze vztahu:

fRsi,N = fRsi,cr + ΔfRsi

(3)

kde fRsi,cr je kritický teplotní faktor vnitřního povrchu, bezrozměrný; Δ fRsi je bezpečnostní přirážka teplotního faktoru, bezrozměrná. Kritický teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi,cr, při kterém by vnitřní vzduch s návrhovou relativní vlhkostí φi a s návrhovou teplotou vnitřního vzduchu θai dosáhl u vnitřního povrchu kritické vnitřní povrchové vlhkosti, se stanoví ze vztahu: 273,3 + 2,1.θai 1 (4) fRsi,cr = 1 – . 1,1 – 17,269/ln (ϕi /ϕsi,cr) θai – θe kde θe je teplota venkovního vzduchu ve °C; θai je návrhová teplota vnitřního vzduchu ve °C, stanovená pro budovu nebo její ucelenou část pro požadované užívání podle [4]; φi je návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu v %, stanovená pro budovu nebo její ucelenou část pro požadované užívání podle [4] bez bezpečnostní vlhkostní přirážky; stavebnictví 03/10

29



φi,cr je kritická vnitřní povrchová vlhkost v % bezprostředně při vnitřním povrchu konstrukce, která nesmí být pro danou konstrukci překročena. Pro výplně otvorů je kritická vnitřní povrchová vlhkost φi,cr = 100 %, pro ostatní konstrukce je kritická vnitřní povrchová vlhkost φi,cr = 80 %.

Bezpečnostní přirážka teplotního faktoru Δ fRsi zohledňuje způsob vytápění vnitřního prostředí a tepelnou akumulaci konstrukce a stanoví se z tabulky v normě [3].

Ukázky z praktických měření v podkrovních bytech Na tomto místě uvádíme výstupy z měření ve vybraných místnostech dvou podkrovních bytů. Pro názornost jsou vybrány výsledky měření z místnosti bytu mezi sousedními byty a v místnosti nárožního bytu. V  obou případech se na stěnách a na otvorových výplních vyskytovala povrchová kondenzace a na některých místech byl zřejmý růst plísní. V prvním případě se jednalo o dětský pokoj, který po obou stranách sousedí s vedlejšími vytápěnými místnostmi. Jak je patrné z  obr. 1 a obr. 4, docházelo nejen k  povrchové kondenzaci na vnitřním líci konstrukcí, ale také byl zaznamenán dlouhodobý růst plísní na  inkriminovaných místech stavebních konstrukcí. Jednalo se zejména o místo styku okenní konstrukce s  ostěním a styk šikmého sádrokartonového podhledu s obvodovou stěnou. V obou místech došlo vždy po odstranění plísní po čase k jejich opětovnému růstu. Měření v dětském pokoji probíhalo ve dnech 22. 2. 2008 až 7. 3. 2008. Byla instalována měřicí ústředna Almemo 2390-8, pět termočlánkových čidel a jedno kombinované tepelně-vlhkostní čidlo. Závažnost povrchových kondenzací a růstu plísní je dána navíc skutečností, že předmětná místnost slouží pro odpočinek a spánek dětí. Měřeny byly následující veličiny: ■ θi – teplota vnitřního vzduchu ve °C; ■ φi – relativní vlhkost vnitřního vzduchu v %; ■ θ s1 – povrchová teplota v místě styku okenního rámu a ostění ve °C; ■ θs2 – povrchová teplota rámu střešního okna ve °C; ■ θ s3 – povrchová teplota v koutě štítová stěna – podhled ve °C; ■ θ s4 – povrchová teplota v koutě příčka – podhled ve °C; ■ θ e – teplota venkovního vzduchu ve °C. Obvodová vnější stěna je vyzděna z  keramických tvárnic typu Therm a je zateplena z vnější strany tepelným izolantem z pěnového polystyrenu. Šikmá část stropního podhledu je zateplena deskami z  minerální vaty mezi krokvemi a z  vnitřní strany je provedeno ▼ Obr. 1. Pozice teplotního čidla θs1

▲ Obr. 2. Průběh vybraných veličin ve třech nejchladnějších dnech sledovaného období

▲ Obr. 3. Porovnání vypočteného a požadovaného nejnižšího teplotního faktoru pro měřené místo θs1

opláštění sádrokartonovými deskami. Na obr. 2 je znázorněn graf průběhů některých měřených veličin pro tři nejchladnější dny ve sledovaném období. V daném časovém úseku, ve kterém byla osazena měřicí čidla, činila průměrná teplota venkovního vzduchu 3,7 °C. Dne 6. 3. 2008 byla zaznamenána nejnižší teplota venkovního vzduchu ve sledovaném období –8,4 °C. Masivnímu výskytu růstu plísní odpovídá podle měření i místo s  nejnižšími zaznamenanými povrchovými teplotami. Jednalo se o styk okenního rámu s ostěním obvodové stěny. Na ostění docházelo k nedodržení požadovaného teplotního faktoru vnitřního povrchu, jak lze spatřit na grafu na obr. 3. V tomto případě sehrála roli kvalita obvodového pláště tvořeného zdivem Therm v  tl. 300 mm a provedení připojovací spáry mezi oknem a ostěním. Při zvyšující se relativní vlhkosti vnitřního vzduchu a klesající teplotě vnějšího vzduchu rostou požadavky na kvalitu obalových konstrukcí z hlediska tepelně technického. Velký vliv na povrchovou kondenzaci má také zjištěná zvýšená relativní vlhkost vnitřního vzduchu, zvláště v nočních hodinách. Průměrná relativní vlhkost vnitřního vzduchu byla zjištěna 55,1 %. V  nočních hodinách docházelo ke zvyšování relativní vlhkosti vnitřního vzduchu, a to až k  hodnotě 66,4 %, což je hodnota vyšší než návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu včetně bezpečnostní přirážky (ϕi + ∆ϕi = 55 %) . Obalové konstrukce v obývacím pokoji rohového bytu vykazovaly řadu závad, které indikovaly nesprávný návrh předmětných detailů nebo nesprávné užívání obytných prostor. V chladném období byly patrné v koutech ve styku šikmého podhledu a zdiva vlhká místa, na kterých se objevovaly plísně. Navíc zde vznikal problém s povrchovou teplotou v místě osazení rohových balkonových dveří, kde

30

stavebnictví 03/10

inzerce

VÍCE DŮVODŮ CÍTIT SE LÉPE VYSOCE ÚNOSNÁ TEPELNÁ IZOLACE PRO VEŠKERÁ ZALOŽENÍ STAVEB

▲ Obr. 4. Pohled na kout stěna – sádrokartonový podhled

v zimním období docházelo na podlahových konstrukcích v blízkosti obvodového pláště k masivní kondenzaci a tvorbě námrazy na vnitřní keramické dlažbě. V místě probíhajícího železobetonového věnce se také objevovala povrchová kondenzace. Měření v podkrovním bytě bylo realizováno ve dnech 8. 2. 2008 až 22. 2. 2008. Byla instalována měřicí ústředna Almemo 3290-8, sedm termočlánkových čidel a jedno kombinované tepelně-vlhkostní čidlo. Měřeny byly následující veličiny: ■ θi – teplota vnitřního vzduchu ve °C; ■ φi – relativní vlhkost vnitřního vzduchu ve °C; ■ θ s1 – povrchová teplota podlahy u balkonových dveří ve °C; ■ θs2 – povrchová teplota v koutě stěna – podhled ve °C;

VYSOCE HODNOTNÝ VÝROBEK Z RECYKLOVANÉHO SKLA

VYSOKÁ TEPELNÁ POHODA. VÍCE TEPLA. DLOUHÁ ŽIVOTNOST.

PĚNOVÉ SKLO GEOCELL. GENIÁLNÍ TEPELNĚ IZOLAČNÍ MATERIÁL ZABRAŇUJÍCÍ TEPELNÝM MOSTŮM VE STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍCH OCENĚNÝ RAKOUSKOU ZNAČKOU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ.

ZA SUCHA I ZA MOKRA VYSOCE TEPELNĚ IZOLAČNÍ Hodnota součinitele tepelné vodivosti Lambda = 0,08 W/mK ve zhutněném stavu VYSOCE ÚNOSNÝ dle poměru zhutnění dosahuje únosnosti 195 kN/m2 a více BRÁNÍ VZLÍNAVOSTI zabraňuje vzlínavosti vlhkosti a působí jako drenážní vrstva TRVALE STABILNÍ odolný vůči stárnutí, zahnívání, bakteriím, mrazu, kyselinám, zásadám, vlhku a hlodavcům, nehořlavý ▲ Obr. 5. Pozice termočlánku θs2 ▼ Obr. 6. Průběh vybraných veličin ve třech nejchladnějších dnech sledovaného období

ŠETRNÝ VŮČI ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ zdravotně nezávadný, ekologicky nezatěžuje zeminu, energeticky nenáročná výroba ŠETŘÍ ČAS A NÁKLADY díky lehké hmotnosti snadnější a rychlejší uložení do konstrukcÍ zamezení tepelým mostům v konstrukcích ECOTECHNIC, S.R.O. PARDuBICE LEGIONÁŘSKÁ 571 533 51 PARDuBICE TEL.: 466 415 648 FAx: 466 416 111 [email protected] WWW.GEOCELL.CZ

stavebnictví 03/10 inserat_geocell_90x254_cz_v2.ind1 1

31 08/02/10 07:53:19

▲ Obr. 7. Porovnání vypočteného a požadovaného nejnižšího teplotního faktoru pro měřené místo θs2 a θs3

■ θs3 – povrchová teplota v koutě stěna – podhled nad kuchyňskou linkou ve °C; ■ θs4 – povrchová teplota železobetonového věnce ve °C; ■ θ s5 – povrchová teplota železobetonového věnce v místě ostění balkonových dveří ve °C; ■ θs6 – povrchová teplota v koutě ve styku rámů balkonových dveří ve °C; ■ θe – teplota venkovního vzduchu ve °C. Konkrétní místa, kde byla osazena termočlánková čidla, byla určena na základě termovizního snímkování obalových konstrukcí. Termočlánková čidla byla osazena v  místech s  nejnižšími povrchovými teplotami. Na obr. 5 je termočlánkové čidlo v koutě mezi železobetonovým věncem a šikmým podhledem. V daném časovém úseku, ve kterém bylo prováděno praktické měření, činila průměrná teplota venkovního vzduchu –1,0 °C. Dne 17. 2. 2008 byla zaznamenána nejnižší teplota venkovního vzduchu ve sledovaném období, a to –12,4 °C, která se blížila návrhové teplotě venkovního vzduchu pro danou lokalitu. Nejnižší povrchová teplota 4,5 °C byla zjištěna v koutě ve styku rámů balkónových dveří. Z grafu průběhů teplotních faktorů (obr. 7.) je zřejmé, že naměřená povrchová teplota vyjádřená ve formě teplotního faktoru nevyhovuje pro obě měřená místa. Hodnoty teplotních faktorů jsou pod normou požadovanou hodnotou. Nejnižší povrchová teplota stavební konstrukce 8,1 °C byla naměřena v koutě nad kuchyňskou linkou. Průměrná relativní vlhkost vnitřního vzduchu byla zjištěna 57,8 %, což je hodnota vyšší než normou uvažovaná vlhkost ϕi + ∆ϕi = 55 %. V nočních hodinách docházelo téměř pravidelně ke zvyšování relativní vlhkosti vnitřního vzduchu, a to až k hodnotě 66 % (dne 20. 2.). Povrchové teploty byly měřeny za neustáleného teplotního stavu, přičemž při nejnižší naměřené teplotě vnějšího vzduchu –12,4 °C nebyl splněn na většině měřených míst normový požadavek na nejnižší teplotní faktor vnitřního povrchu. Vzhledem k tomu, že i při teplotách venkovního vzduchu vyšších než –17 °C docházelo k nesplnění normového požadavku na nejnižší teplotní faktor vnitřního povrchu, lze konstatovat, že při venkovních teplotách v okolí normou stanovené okrajové podmínky pro danou lokalitu budou povrchové teploty ještě nižší. Průměrná teplota vnitřního vzduchu v měřeném časovém období činila 20,5 °C. Na výše uvedených měřeních lze doložit důležitost správného návrhu stavebních detailů z  důvodu minimalizace vzniku rizika tepelných mostů v konstrukci. Při provádění je pak třeba zaměřit se na kontrolu provedení detailů před definitivním zakrytím podhledovými konstrukcemi. V případě, kdy se stýká velmi dobře tepelně zaizolovaná konstrukce (v tomto případě šikmý podhled) se špatně izolovaným železobetonovým věncem, vzniká vysoké riziko povrchové kondenzace. Navíc je třeba si uvědomit, že ke styku dochází zpravidla v koutech, v nichž je povrchová teplota vždy nižší než v ploše konstrukce.

32

stavebnictví 03/10

Nedílnou součástí posouzení bylo také vyhodnocení podmínek užívání podkrovního bytu jejich obyvateli. Zvláště zvýšená relativní vlhkost vnitřního vzduchu má v případě špatně provedených stavebních detailů velký vliv na riziko vzniku povrchové kondenzace. U podkrovních prostor s  velkým podílem utěsněných vnějších otvorových výplní je třeba dbát na dodržovaní návrhových parametrů vnitřního vzduchu. Toto lze v  místnostech bez nucené ventilace dodržovat bohužel pouze pravidelným větráním otvorovými výplněmi. Při správném návrhu a provedení obalových konstrukcí a při správném užívání obytných podkrovních prostor je možné minimalizovat riziko vzniku povrchových kondenzací. Jako tepelná izolace šikmého podhledu byly použity rohože z minerálních vláken. Tloušťka tepelné izolace činila 180 mm. V obdobných případech mohou být použity materiály na bázi recyklovaných nebo obnovitelných stavebních hmot. V tomto případě se nabízela možnost využití foukané tepelné izolace např. na bázi rozvlákněné celulózy, která by při správném provedení eliminovala rizika vzniku tepelných mostů vlivem neodizolování kritických detailů u styku šikmého zatepleného podhledu a železobetonového věnce. ■ Příspěvek vznikl s pomocí výzkumného záměru MSM0021630511 Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí. Použitá literatura: [1] ČSN 73 0540-2. Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky. Praha: Český normalizační institut, 2002. 36 s. [2] Č SN 73 0540-3. Tepelná ochrana budov. Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování. Praha: Český normalizační institut, 1994. 39 s. [3] ČSN 73 0540-2. Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky. Praha: Český normalizační institut, 2007. 44 s. [4] ČSN 73 0540-3. Tepelná ochrana budov. Část 3: Návrhové hodnoty veličin. Praha: Český normalizační institut, 2005. 96 s.

english synopsis Quality of Lining Structures of Under-Roof Spaces in Practice

The paper deals with the measurement in attic rooms and their assessment. Surface condensation and the increase of moulds occur on the several places at envelope structures in winter period. The reason of these serious failures was on the one hand non-quality execution of these details of building structures on the other hand non-correct occupancy of attic rooms. In this paper the conclusions of selected two measurements are presented and the comparison of measured values with standard requirements is realized.

klíčová slova: obalová konstrukce, materiály o nízké hmotnosti, tepelný komfort, teplotní faktor vnitřního povrchu, pasivní ochlazování, vnitřní prostředí

keywords: structure envelope, light weight materials, thermal comfort, temperature factor at the internal surface, passive cooling, indoor environment

odborné posouzení článku: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc. Fakulta stavební ČVUT Praha

2010

Příloha časopisu Stavebnictví 03/10

stavebnictví časopis

l á i c e sp

Zelená úsporám a projektanti VIII stavebnictví 03/10

www.casopisstavebnictvi.cz

33

Zelená úsporám a projektanti VIII

text: Ondřej Klein

První miliarda z programu Zelená úsporám V programu Zelená úsporám si lidé k 11. 2. 2010 požádali už o dotace v celkové výši přesahující jednu miliardu korun. Od začátku programu podali přes 5900 žádostí, které bylo možné zpracovat. Jejich počet se tak jen od listopadu ztrojnásobil a úhrnná částka dotací určená pro žádosti je od konce roku 2009 dvojnásobná. Největší zájem zůstává v  oblasti podpory obnovitelných zdrojů energie na vytápění a přípravu teplé vody (oblast C), kde lidé nejčastěji žádali o dotaci na instalaci solárně -termických kolektorů. Počet žádostí a souhrnná výše jim rezervované podpory strmě roste už od září poté, co došlo k  úpravě řady podmínek programu a rozší ření o možnost čerpání dotace na

Oblast podpory

Počet žádostí

Výše podpory

1914

641 388 307 Kč

23

5 750 000 Kč

C (využití OZE)

3002

212 574 559 Kč

Celkem

4939

859 712 866 Kč

A (zateplení) B (pasivní výstavba)

panelové domy. Další vlnu nárůstu zaznamenali pracovníci bank zapojených do programu a krajských poboček SFŽP na konci loňského roku a letos v  lednu. Celkov ý po čet žá dostí vzrostl z  1939 koncem listopadu na 4 9 3 9 k  31. 1. 2010. Pokud navíc srovnáme prosinec a leden, tak v objemu zpracovaných žádostí za měsíc vidíme víc než 50% navýšení. Očekáváme přitom, že jejich počet se v nejbližší době ustálí přibližně na 2500 žádostech měsíčně. Pokračování výrazně růstového trendu z přelomu roku i v roce letošním dokládá i celková částka jedné miliardy korun určená

▲ Tab. 1. Počet žádostí a výše podpory alokované pro jednotlivé oblasti podpory

na dotace dosažená k  datu 11. 2. 2010. Ve srovnání s údaji z 31. 1. je dokonce víc než dvojnásobná a představuje zhruba 6 % z celkové částky 16,8 miliardy Kč, které Česká republika zatím získala prodejem emisních kreditů. Ty od nás v  loňském roce odkoupily Japonsko, Rakousko a Španělsko.

Oblasti podpory

Podíváme -li se detailněji na jednotlivé oblasti podpory, pak největší zájem měli žadatelé o podporu v  oblasti podp o r y o b n ov i telných zdro jů energie na v ytápění a přípravu teplé vody (oblast C), především pak o dotace na instalaci solárně -termick ých ko lektorů. Zájem o podporu na jejich instalaci ▲ Graf. 1. Vývoj programu od června 2009 měřený množstvím žádostí a objemem rezervované podpory tvoří přibližně Oblast

Červen

Červenec

A

777

4 568

B

-

-

50

3 345

827

7 913

C Celkem

Srpen

60 % žádostí v  oblasti obnovitelných zdrojů na vytápění a přípravu teplé vody a více než 35 % všech žádostí. Oblast C pak v  počtech žadatelů představovala na konci ledna více než tři pětiny všech žádostí (3002 z celkových 4939). Největší objem peněz urče ných na dotaci naproti tomu tvořila oblast podpory na úspory energie na vytápění, tj. konkrétně na zateplování rodinných a bytových domů (oblast A). Představovala dokonce zhruba třikrát vyšší částku ve srovnání s oblastí C. Zatímco na oblast C se zatím počítá s  částkou okolo 212 mil. Kč, na oblast A je to už 641 mil. Kč (k 31. 1. 2010). Z  celkové výše 859 mil. Kč přislíbené na podpory v  programu Zelená úsporám ke stejnému datu je vidět, jak velkou poměrnou část tvoří částka podpory v oblasti zateplování. Nepoměr počtu žádostí a výše podpory alokované pro jednotlivé oblasti podpory dokumentuje tabulka 1. Tabulka 2 pak zobrazuje krom rozlišení podle oblastí podpory i postupný vývoj objemu peněz na dotace v čase, a to od června

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

Leden

Celkem

4 740

31 321

63 298

97 563

141 668

297 453

641 388

-

250

250

1 000

500

3 750

5 750

4 233

14 625

24 493

38 889

51 706

75 234

212 575

8 973 

46 196

88 041

137 452

193 874

376 437

859 713

▲T  ab. 2. Postupný vývoj objemu peněz vydaných na dotace v rámci programu Zelená úsporám. Údaje v tis. Kč. ▼T  ab. 3. Počty žadatelů podle typu stavby, na níž byla udělena či přislíbena podpora. RD – rodinný dům; BD-N – bytový dům nepanelové technologie; BD-P – bytový dům panelové technologie.

Červen

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

Leden

Celkem

RD

Typ stavby

3

70

66 

282

485

963

1 143

1 743

4 755

BD-N

-

1

2 

13

17

2

24

50

131

BD-P

-

-

-

-

12

1

12

28

53

Celkem

3

71

68 

295

514

988

1 179

1 821

4 939

Typ žadatele V drtivé většině případů podávala žádost o podporu fyzická osoba nepodnikající. V  celkovém počtu 4939 žadatelů jich bylo 4753 (k 31. 1. 2010) – tj. 96 % všech žádostí. V  celkové alokované částce podpory u fyzických osob nepodnikajících už takový rozdíl oproti ostatním typům žadatele není. Její v ýše k  31. 1. 2010 činí zaokrouhleně 542 mil. Kč z necelých 860 mil. Kč celkem, což představuje téměř dvě třetiny. S údaji o typu žadatele souvisí také nejčastěji podporovaný typ stavby. Byly jím z  velké části ro dinné domy. Vezmeme - li údaje ke konci minulého roku, tak opatření pro rodinné domy tvořila skoro 97 % všech administrovaných žádostí (3012 z 3118), v objemu podpory pak zhruba 70 % (340 z 483 mil. Kč), viz tabulka 3.

Chyby při podávání žádostí Program znamená příležitost i pro zpracovatele projektové d okument ac e a o d b or nýc h posudků. Řada podmínek pro podporovaná opatření vytvořila celou síť konzultantů, která žadatelům radí a pomáhá k  dosažení podpory. I když se situace v průběhu roku zlepšila a program odkazuje na zkušené odborníky, administrace žádostí v praxi přesto ukazuje v náležitostech projektové dokumentace a odborných posudků přetrvávající nedostatky. Chybovost u jednotlivých příloh se přitom liší podle oblastí podpory.

Velmi častým prohřeškem v projektové dokumentaci je nesprávně vypočtená podlahová plocha, a to zejména v případě půdních 1� � 0� 0 prostor. Ve výkresové části pak bývá neodpovídající, příp. za9� � 5 vádějící popis funkčního užití místností, což má vliv na 7� � 5 jejich zařazení mezi vytápěné nebo nevytápěné prostory. Pochybnosti kontrolujících pracovníků vzbuzují 2� � 5 hodnezřídka také velmi vysoké noty součinitele prostupu tepla 5 � u původních výplní okenních otvorů. Snížení hodnoty uvedené 0 � veličiny o požadovaná procenta u nových výplní tedy dosáhnou snadněji. Žadatelé sami také těžko bez pomoci zpracovatele odborných posudků vyplní krycí list. Tato nedostatečná součinnost bývá často překážkou úspěšného podání žádosti a vznikají tak další chyby (např. zadání IČ výrobce místo náležitého IČ dodavatele), případně na krycím listu chybí razítko a podpis zpracovatele. Zejména v případě chyb v projektové dokumentaci a odborném posudku musí žadatelé (nebo jimi zplnomocněná osoba) s opravenou náležitostí banku nebo krajské pracoviště SFŽP navštívit znovu. A to celý proces zpracování žádosti značně prodlužuje. Přitom některým opakovaným chybám je možné předejít už jen tím, že si zpracovatelé dobře prostudují minimální rozsah projektu a další náležitosti příloh. SFŽP si je vědom, že některé náležitosti projektu a odborného posudku se mohou od zvyklostí jednotlivých projektantů a auditorů lišit. Připravuje proto ve spolupráci s  Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě 1� � 0� 0 novou sérii školení zakonče 9� � 5 nou certifikací. Tato vzájemná spolupráce v důsledku může 7� � 5 nebo pomoci odstranění chyb alespoň snížení jejich počtu v odevzdávaných projektech a urychlí tím proces zpracování 2� � 5 žádostí. ■

inzerce

roku 2009 do ledna 2010. Je v ní patrné hlavně prudké, několikanásobné navýšení mezi srpnem a zářím, které bylo ovlivněno zmírněním podmínek programu vč. zahrnutí panelových domů do programu. Příznačné jsou i další skokové nárůsty v následujících měsících a téměř 100% navýšení v  objemu peněz na podporu v oblasti A na přelomu roku.

1� � 0� 0 9� � 5 7� � 5

2� � 5 5 � 0 �

1� � 0� 0 9� � 5 7� � 5

2� � 5

5 �

5 �

Autor: Ondřej Klein SFŽP ČR, projektový manažer, Od0 � bor implementace programu GIS E-mail: [email protected]

0 �

stavebnictví 03/10

35

Zelená úsporám a projektanti VIII

text: Ing. Tomáš Matuška, Ph.D.

Energetické hodnocení solárních soustav ve vztahu k programu Zelená úsporám Článek je komentářem k postupu hodnocení solárních tepelných soustav podle TNI 73 0302 – Energetické hodnocení solárních tepelných soustav – Zjednodušený výpočet [1] – a zároveň upozorněním na některé sporné požadavky programu Zelená úsporám v části C.3.

Úvod Zjednodušený výpočtový postup energetického hodnocení solárních soustav (TNI 73 0302) původně vznikl jako reakce na nereálné hodnocení energetických přínosů solárních soustav v naprosté většině auditů, se kterými se autor za poslední roky setkal. Nejčastější chybou bylo nezapočtení tepelných ztrát vlastní soustavy, použití nereálných provozních podmínek a zahrnutí letních nevyužitelných přebytků tepelné energie ze solární soustavy. V takových auditech se lze setkat s hodnotami měrných tepelných zisků solárních soustav vyššími než 600  kWh/(m2. rok) pro přípravu teplé vody při pokrytí potřeby tepla nad 60  %, přestože z  dlouhodobých měření tuzemských solárních soustav pro přípravu teplé vody vyplývají hodnoty měrných zisků v  průměru okolo 400  kWh/(m2.rok), u rodinných domů je to běžně od 250 do 350 kWh/(m2.rok). Snahou bylo vypracovat výpočtový postup zohledňující specifika dané solární soustavy: orientace a sklon kolektorů, tepelné ztráty v  dané aplikaci, tepelné ztráty solární soustavy, využitelnost tepelných zisků z kolektorů, atd. Na druhé straně byl kladen důraz na jednoduchost výpočtu: jednotné klimatické údaje, měsíční bilance, konstantní střední teplota v  kolektoru během roku, paušální přirážky na tepelné ztráty dané aplikace, paušální srážky ze zisků kolektorů vlivem tepelných ztrát soustavy, atd. Zjednodušený

36

stavebnictví 03/10

výpočtový postup nemůže nahradit detailní výpočty a simulační výpočty, avšak je přístupný pro širokou odbornou veřejnost (výpočet lze v podstatě provést na kalkulačce) a do určité míry umožňuje bilancovat běžně dimenzované solární soustavy v uvedených aplikacích. Program Zelená úsporám v oblasti C.3 (dále jen ZU) se odkazuje na výpočetní postup pro stanovení potřeby tepla pro přípravu teplé vody, teoretických zisků solárních kolektorů (základní kritérium podpory) a úspory tepla solární soustavou (skutečně využitelné zisky soustavy). Výpočtový postup je zveřejněný na webových stránkách ZU jako program v  programu Excel (4671-BILANCE_SS_SFZP_ZU.xls) a odkazuje se na uvedenou TNI 73 0302. ZU však v řadě aspektů výpočtu postup podle TNI 73 0302 nerespektuje.

Postup výpočtu podle TNI 73 0302 Podstatou zjednodušené bilanční metody je stanovení skutečně využitých zisků solární soustavy Q ss,u na základě porovnání teoreticky využitelných tepelných zisků solárních kolektorů Q k,u a celkové potřeby tepla Qp,c, která má být kryta. Celý výpočet lze zapsat pro každý měsíc jako: (1) Qss,u = min (Q k,u; Qp,c) Teoreticky využitelné zisky solární soustavy se v  jednotlivých měsících stanoví jako:

(2)

kde jsou: η0, a1 a a2 konstanty křivky účinnosti solárního kolektoru; tk,m střední denní teplota teplonosné kapaliny v solárním kolektoru, ve °C; t e,s střední venkovní teplota v době slunečního svitu, ve °C; GT,m střední denní sluneční ozáření pro daný sklon a orientaci, ve W/m2; H T,den skutečná denní dávka slunečního ozáření, v kWh/ (m2den); n počet dní v měsíci; Ak plocha apertury solárních kolektorů, v m2; p hodnota srážky z tepelných zisků solárních kolektorů vlivem tepelných ztrát solární soustavy (rozvody, solární zásobník). Bilanční metoda je fyzikálně zřetelným postupem energetického hodnocení solárních soustav, která zohledňuje: 1) k l i m a t i c ké p o d m í n k y : střední teplota v době slunečního svitu te,s, měsíční dávka slunečního ozáření H T,den a střední sluneční ozáření GT,m uvažované plochy solárních kolektorů pro podmínky jasné oblohy (v době provozu solárních kolektorů) podle sklonu a orientace plochy kolektorů; 2) typ solárního kolektoru: konstanty křivky účinnosti η0, a1 a a2 a plocha apertury kolektoru A k, ke které je křivka účinnosti vztažena; 3) sklon a orientace kolektoru; 4) provozní podmínky: střední teplota teplonosné kapaliny v solárních kolektorech tk,m; 5) tepelné ztráty solární soustavy, resp. jejich podíl z teoretických „čistých“ zisků solárních kolektorů Q k;

6) potřebu tepla v dané aplikaci a její vliv na využitelnost tepelných zisků solární soustavy. Komentář k  jednotlivým bodům ad 1) TNI používá jednotné klimatické údaje (typická lokalita město), aby hodnocení solární soustavy bylo jednotné a snadno ověřitelné. Snahou výpočtového postupu není přiblížit se skutečnosti v  daném místě (nelze zjednodušenými metodami), ale věrohodně posoudit vhodnost návrhu plochy a typu solárních kolektorů z hlediska využitelnosti jejich zisků. ad 2) TNI 73 0302 připouští pro výpočet použití křivky účinnosti vztažené k ploše apertury solárního kolektoru v souladu s ČSN EN 12975-2 [2]. Plocha apertury je jednoduše změřitelná bez rozebrání solárního kolektoru a je evropskými zkušebními ústavy používána v  naprosté většině případů jako referenční plocha solárních kolektorů. Výpočetní postup ZU používá plochu absorbéru solárních kolektorů a je tedy nutné používat křivku účinnosti vztaženou k  ploše absorbéru, pokud je k dispozici od výrobce. Pokud není, lze křivku účinnosti, resp. její konstanty přepočítat postupem uvedeným v ČSN EN 12975-2. Bohužel v listech výrobků solárních kolektorů ze seznamu SVT stále nelze nalézt základní relevantní technické informace o solárních kolektorech [3], zvláště ne ty parametry, které jsou k výpočtu nezbytné (konstanty křivky účinnosti a1, a2). Výpočtový postup neuvažuje křivku modifikátoru úhlu dopadu (IAM) konkrétního kolektoru, která

stanovuje vliv úhlu dopadu slunečního záření na vlastní účinnost solárního kolektoru. Má to dva důvody: ■ z kušenost ukazuje, že dodavatelé solárních kolektorů křivku IAM nemají k dispozici (změřenou), případně projektanti a auditoři ani nevědí, co to je; ■ jedním z cílů výpočtové metody byla snaha o zjednodušení množství potřebných vstupních údajů. Tato skutečnost znevýhodňuje kvalitní trubkové vakuové solární kolektory s  válcovým absorbérem. Na druhé straně nelze paušálně stanovit, že všechny trubkové kolektory budou mít ve výpočtu zvýšeny zisky např. o 20  % vlivem svých optických vlastností, protože u řady z nich to jednoduše neplatí. Přínos optických vlastností trubkových kolektorů je velmi závislý na konkrétní geometrii jak vakuových trubek (rozteč), tak reflektoru (tvar, vzdálenost od trubek). Některé trubkové vakuové kolektory jsou svými optickými vlastnostmi i horší než kolektory ploché [4]. Obecně je proto vliv úhlu dopadu (spolu s jinými vlivy) na účinnost zahrnut v jednotném korekčním součiniteli 0,9 v  rovnici (2), který snižuje zisky vypočtené z křivky účinnosti kolektoru získané za laboratorních podmínek zkoušky [2]. Autor si však dovede představit, že v některé příští novelizaci postupu bude uvedeno podrobnější rozlišení typů solárních kolektorů podle geometrie na 5 skupin, podle kterých bude odlišně zohledněn vliv různých optických vlastností. ad  3) TNI umožňuje hodnotit solární soustavy s  kolektory

o sklonu 0 až 90° a orientaci ±45° od jihu. Pro vyšší azimuty již zjednodušený výpočet zisků není platný, neboť vliv středního měsíčního úhlu dopadu na účinnost kolektoru je mnohem vyšší než zohledňuje korekční činitel 0,9 (viz komentář k bodu 2). ad 4) TNI zohledňuje typ aplikace a dimenzování solární soustavy, které určují provozní podmínky. Obecně platí, že čím vyšší solární pokrytí, tím vyšší přebytky nevyužitelné energie v letním období a tím v yšší průměrná teplota v kolektorech během roku. Průměrná provozní teplota (roční, měsíční) v solární soustavě je ovlivňována řadou faktorů (velikost zásobníku, dimenzování výkonu kolektorů vůči odběru tepla a velikosti zásobníku, úroveň tepelné izolace) a je velmi obtížné jednoduchým způsobem zohlednit různé případy a kombinace. Výpočet nedokáže zohlednit extrémní předimenzování plochy solárních kolektorů. TNI zavádí provozní teplotu jako paušální hodnotu v závislosti na typu a pokrytí solární soustavy a pro jednoduchost výpočtu nezohledňuje změnu provozní teploty během roku (v zimě nižší hodnoty, v létě vyšší). Zohlednění změny by bylo možné stanovením další hodnoty, a to minimální provozní teploty (např.  20  °C) a mezi nimi interpolovat sinusový roční průběh. ad  5) Tepelné ztráty solární soustavy (rozvodů, solárního zásobníku) snižují využitelné zisky solární soustavy. Zatímco

u malých soustav, např. pro rodinné domy, jsou tepelné ztráty značné v  porovnání s  energií produkovanou kolektory (až 40 % i u dobře zaizolovaných soustav), u velkoplošných solárních soustav se poměr tepelných ztrát vůči teoreticky využitelným ziskům kolektorů výrazně zmenšuje (< 5 %). Nicméně relativní rozdíl mezi tepelnými ztrátami soustavy s velmi dobrým izolačním standardem (např. 20 mm izolace na potrubí 22x1) a špatným izolačním standardem (např. 10 mm izolace na potrubí 22x1) je pouze do 20 %, proto jsou použity paušální hodnoty srážky ze zisků vlivem tepelných ztrát bez ohledu na konkrétní podmínky zaizolování potrubí a zásobníku. ad 6) TNI uvádí postup, jak stanovit potřebu tepla pro přípravu teplé vody a vytápění, včetně zjednodušeného výpočtu souvisejících tepelných ztrát, které je možné solárními zisky pokrýt. V případě přípravy teplé vody TNI vychází z reálných hodnot spotřeb podle [4, 5] potvrzených měřením na řadě instalací v ČR. V běžných aplikacích přípravy teplé vody nelze použít hodnoty spotřeby teplé vody z normy ČSN 06 0320 [6]. Návrhové hodnoty uvedené v  normě, např. 82  l/(os.den) pro obytné budovy, jsou určeny pro návrh zdroje tepla a objemu zásobníku teplé vody pro bezpečné zajištění přípravy teplé vody v  daném objektu a jsou ze své podstaty výrazně vyšší než průměrné dosahované (cca dvojnásobné) hodnoty. V  případě výpočtu potřeby tepla na

vytápění při bilancování kombinovaných solárních soustav metodika doporučuje v yužít výpočtu provedeného v souladu s  ČSN EN ISO 13790, pokud je k dispozici. Pokud k dispozici není, TNI umožňuje s  ohledem na časovou náročnost výpočtu a požadavky na detailní vstupní údaje použít zjednodušenou denostupňovou metodu pro přibližné stanovení potřeby tepla na vytápění v  určitém období (měsíc). Pracnost výpočtu podle ČSN EN ISO 13790 je neúměrná vlivu přesnosti stanovení potřeby na výsledky bilance využitelných tepelných zisků solární kombinované soustavy. ZU požaduje při bilancování solárních kombinovaných soustav výpočet potřeby tepla na vytápění v  souladu s  ČSN EN ISO 13790, ačkoli není podle TNI nutný. Navíc ve výpočetním programu (4671-BILANCE_SS_ SFZP_ ZU.xls) pro bilancování solárních soustav, kterým se řídí doložení zisků (oficiální postup ZU), nelze měsíční hodnoty potřeby tepla z výpočtu podle ČSN EN ISO 13790 zadat. Naopak, jediný možný výpočet ve zmíněném výpočetním programu je denostupňová metoda. Požadavky ZU tak představují pro posuzovatele opravdový „oříšek“: požaduje se výpočet potřeby tepla podle ČSN EN ISO 13790, jejíž výsledky nelze použít v  požadovaném výpočetním programu pro bilancování a doložení zisků. Pokud by se posuzovatel měl striktně držet požadavků ZU, nemohl by solární kombinované soustavy

inzerce

stavebnictví 03/10

37

v souladu s předpisy ZU jakkoli zhodnotit. Navíc ani stanovená hodnota potřeby tepla nemá vliv na hodnocené kritérium, jímž je teoreticky využitelný zisk z kolektoru, nikoli tepelný zisk soustavy využitý pro přípravu teplé vody a vytápění. Výsledky výpočtu podle TNI jsou celkové roční využitelné (skutečně využité) zisky solární soustavy Q ss,u , solární podíl f a měrné tepelné zisky solární soustavy qss,u. ZU požaduje rozpočet úspory tepla (skutečně využitých zisků) solární kombinovanou soustavou zvlášť na krytí potřeby tepla pro přípravu teplé vody a pro vytápění. TNI rozpočet krytí potřeby tepla na jednotlivé složky neřeší, neboť ve zjednodušené  měsíční bilanci to jednoduše není možné. U solárních kombinovaných soustav, které navíc zpravidla využívají jednu akumulační nádobu s průtočnou přípravou TV nebo s plovoucím zásobníkem TV, nelze určit, jaká část tepla dodaného ze solární soustavy se využije pro tu kterou spotřebu. Ve zmíněném výpočetním programu ZU se při rozdělení pokrytí potřeby tepla zisky (úspory tepla) na přípravu TV a vytápění uvažuje prioritně pokrytí přípravy TV a teprve zbylá část zisků „pokrývá“ vytápění. Takový výpočet vůbec nerespektuje využití zisků u solárních kombinovaných soustav, neboť v  případě ekonomického dimenzování plochy kolektorů bez výrazných letních přebytků by pokrytí vytápění solárními zisky bylo nulové, přestože solární zisky ohřívají v  kombinovaných soustavách primárně otopnou vodu. Reálnější rozdělení by mohlo vycházet z poměru obou potřeb tepla (příprava TV, vytápění), přesto však takové dělení nedělitelného nemá význam.

Hodnocení solárních soustav a kritéria ZU Kromě splnění požadavků EN 12975 jsou v  Evropě v  oblasti poskytování dotací do solární tepelné techniky, pokud jsou

38

stavebnictví 03/10

poskytovány, sledována dvě výkonnostní kritéria: ■ v ýrobkové – čisté měrné solární zisky kolektorů za jasně definovaných provozních podmínek jako parametr výrobku (kolektoru) bez ohledu na konečnou aplikaci a použití kolektorů; ■ instalační – skutečně využité měrné zisky solární soustavy, reflektující kvalitu návrhu a realizace instalace solární soustavy (vypočtené nebo změřené). Výrobkové kritérium Používá se jako podmínka dotace v  Německu nebo na Slovensku v  souladu se směrnicí RAL-UZ 73 (Modrý anděl) [7], podle které se pokročilým simulačním výpočtem hodnotí čisté zisky solárních kolektorů v jasně definované aplikaci předehřevu teplé vody (nikoli reálné s reálným dimenzováním). Ve Švédsku se pro dotaci dokládá výpočet zkušebny SP, hodnotící čisté zisky solárního kolektoru v  celoročním provozu při třech různých konstantních provozních teplotách (25 °C, 50 °C a 75 °C) a konkrétních klimatických podmínkách. Každopádně však platí, že měrný tepelný zisk není parametrem solárního kolektoru, pokud nejsou jasně definované okrajové referenční podmínky. I tak má stanovený tepelný zisk kolektorů nízkou vypovídající hodnotu, neboť v reálných podmínkách provozu solární soustavy může hodnocený kolektor vykazovat tepelné zisky zcela odlišné. Instalační kritérium Využívají je některé regionální německé a rakouské dotační programy, které udělují podporu instalacím dosahujícím minimální hodnoty 350 kWh/(m2.rok) jako skutečně využitých zisků pro přípravu teplé vody. Stejná hodnota se u solárních soustav pro přípravu teplé vody objevuje jako minimální standard ve smlouvách o garanci ročních energetických přínosů. Kritériem pro poskytnutí dotace v  rámci ZU jsou teoreticky využitelné zisky solárních kolektorů (100% využití), ovšem

se zahrnutím tepelných ztrát solární soustavy. Je to trochu nepochopitelné, protože takto nejde ani o výrobkové kritérium (snaha o podporu účinných solárních kolektorů bez ohledu na aplikaci) ani o instalační kritérium (snaha o podporu účinných instalací). Podpora je udělována na základě kritéria, které samo o sobě nemá valnou vypovídací hodnotu. Podle podmínek ZU se měrné teoreticky využitelné zisky kolektorů porovnávají s hodnotou 350 kWh/(m 2 .rok) jako jedno z kritérií dotace. Tato hodnota se však v zahraničních programech či smlouvách o garanci solárních zisků objevuje jako hodnota požadovaného reálného přínosu solární soustavy (změřená), nikoli jako fiktivní teoretická hodnota. Zároveň v oblasti C.3 programu ZU chybí konkrétní výrobkové kritérium na solární kolektory (např. minimální účinnost kolektoru při definovaných podmínkách), obdobné minimálnímu topnému faktoru tepelných čerpadel nebo maximálním emisím kotlů na biomasu v  oblasti C.1 a C.2. To je však otázka celkové koncepce programu ZU.

Závěr Metodika bilancování solárních soustav podle TNI 73 0302 je zjednodušeným postupem výpočtu, a proto má řadu nevýhod. Nedokáže zohlednit skuteč né chování solární soustavy za všech podmínek návrhu a provozu, nicméně pro běžně dimenzované solární soustavy umožňuje přibližně stanovit energetické přínosy. Podrobně bilancovat solární soustavy umožňuje řada simulačních programů (TRNSYS, Polysun, T-sol, aj.), z nichž řadu již projektanti a dodavatelské společnosti v ČR používají nejen pro hodnocení solárních soustav, ale i pro jejich návrh. Hodnocení solárních soustav pro udělení dotace v  rámci ZU se na TNI 73 0302 odkazuje, avšak dodatečnými podmínkami, odporujícími textu TNI vlastně neumožňuje solární soustavy podle ní snadno vyhodnotit. Nabí-

zejí se dva způsoby, jak popsaný problém vyřešit: ■ n eodkazovat se v  rámci ZU na TNI 73 0302 a nabídnout vlastní výpočet fiktivních hodnot zisků srovnávaných s kritériem; ■ plně se odkázat na TNI 73 0302 bez dodatečných deformací výpočtového postupu. Nicméně to by znamenalo vzít v  úvahu realitu v  oblasti energetických přínosů solárních soustav a zásadně přepracovat kritéria programu v oblasti C.3. ■ Použitá literatura: [1] TNI 730302 Energetické hodnocení solárních tepelných soustav – Zjednodušený výpočtový postup. ÚNMZ 2009 [2] ČSN EN 12975 -2 Tepelné solární soustavy a součásti – Solární kolektory – Část 2: Zkušební metody, která detailně popisuje zkušební metody a podmínky, za kterých jsou solární kolektory zkoušeny. ČNI 2006 [3] Stanovisko Československé společnosti pro sluneční energii k programu Zelená úsporám v  oblasti podpory solárních termických soustav, Alternativní energie, roč. 2009, č. 3, str. 5. CEMC 2009 [4] Matuška, T.: Sešit projektanta č. 1 – Solární tepelné soustavy, Společnost pro techniku prostředí, Praha 2009, ISBN: 978 - 80 - 02- 02186 - 5. 19 4 stran [5] Richtlinie VDI 2067, Blatt 4 – Berechnung der Kosten von Wärmeversorgungsanlagen. Warmwasser versorgung, 1982 [6] ČSN 06 0320 Tepelné soustavy v budovách – Příprava teplé vody – Navrhování a projektování. ČNI, 2006 [7] Der Blauer Engel, RAL UZ 73 (Solar collectors), dostupné z http://www.blauer-engel. de Autor: Ing. Tomáš Matuška, Ph.D. Ústav techniky prostředí, Fakulta strojní, ČVUT v Praze

Zelená úsporám a projektanti VIII

text a foto: Petr Müller

Generální opravy fasádních zateplovacích systémů V České republice bylo zatepleno od počátku 90. let již mnoho milionů metrů čtverečních fasád. V závislosti na kvalitě provedení, stejně jako na jakosti použitých produktů, mohou zateplené fasády vykazovat různé závady a nedostatky nebo poškození. Oprava nátěrem fasádní barvou je estetická úprava, vhodná pro nepoškozený systém, jeho zkrášlení a oživení, jakož i ochranu proti srážkové vlhkosti. V okamžiku, kdy fasáda vykazuje praskliny, trhliny či jiné závady, již s tímto řešením nevystačíme. Sejmutí celého stávajícího zateplovacího systému a jeho následná likvidace jsou operace časově a finančně náročné, a tak pokud jsme nechtěli zateplovací systém zcela odstranit, byla doposud jedinou možností celoplošná aplikace tzv. ztužující vrstvy (sklotkanina + tmel), kde tmel musel obsahovat vyšší podíl organických pojiv pro dostatečnou adhezi ke stávající, většinou disperzní tenkovrstvé omítce. Toto řešení však významně zhoršuje difúzi vodních par celého systému.

Patentovaný sanační systém RETEC 700 N ová p atentovaná meto d a RETEC 700 nyní nabízí možnost ekonomické a čisté sanace fasádních zateplovacích systémů, kdy se přeměňují staré, poškozené zateplovací systémy bez destrukce staré fasády na trvanlivé, opět funkční. Vyfrézováním staré fasády se uvolní povrch a nanesením difúzních minerálních systémových komponentů mohou provlhlé konstrukce vyschnout a tím opět rozvinout svůj původní izolační účinek. Z konstrukčně-fyzikálního hlediska se tak metodou RETEC 700 přeměňují poškozené a relativně parotěsné a organickým pojivem vázané systémy na systémy difúzně otevřené, s optimální životností. Výhody – trvalá sanace stávajících kontaktních zateplovacích systémů;

– žádná demontáž/bourání stávajících zateplovacích systémů; – žádná likvidace starého zateplovacího systému; – minimální časové nároky; – kombinace s difúzně otevřenými systémovými produkty; – nevyžaduje od realizační firmy žádné nadstandartní znalosti či vybavení; – umožňuje dodatečné doplnění/ navýšení stávající izolace. Komponenty systému ■ Stávající poškozený či starý zateplovací systém. ■ Vyfrézovaná čtvercová síť pravidelných drážek o tlouštce 8 mm a hloubce min. 3 mm. ■S  anační tmel Retec 700 – celoplošná aplikace v  tlouštce 6–8 mm. ■ Hrubá sklotextilie s oky 9x9 mm a gramáží 178. ■ Polyamidové závitové hmoždinky s ocelovým vrutem 4 ks/m2. ■ F inální vrstva penetračního nátěru a fasádní silikátové nebo brizolitové omítky.

Postup aplikace ■ Do ještě měkké horní třetiny opravné hmoty se uloží výztužná skleněná síťovina R 178. Síťovinu překládat s přesahem min. 100 mm. Diagonální výztuhy se provedou u otvorů pro okna a dveře. U rohů a hran se přehne o 200 mm. Povrch fasády je otryskán vysokotlakým mycím zařízením. Nepevné a nesoudržné části se odstraní.

■ Dále se řezným kotoučem vytvoří drážky po celé fasádě – vodorovně a svisle, o rozměrech od 150x150 do 300x300 mm. Šířka spáry je cca 5–7 mm. Hloubka průniku do izolačního materiálu je cca 5 mm. Řezáním zjištěná nesoudržná místa se odstraní. Uvolněné izolační desky jsou nahrazeny. Zaprášený povrch je třeba znovu omýt.

skleněnou síťovinu do podkladu. Kotevní délka pro běžné zdivo je 70 mm, pro pórobeton 120 mm. Opravná hmota ještě musí být otevřená – živá.

■ Ruční nebo strojní nanesení na drážkovanou a čistou plochu fasády celoplošně 6–8 mm silnou vrstvou Weber.therm retec® 700 opravné hmoty. Opravnou hmotu upravit zubovým hladítkem 10x10 mm.

■ Bezprostředně po osazení hmoždinek je nutné zatření talířů hmoždinek opravnou hmotou Weber.therm retec ® 700.

■ Do ještě měkké horní třetiny opravné hmoty se uloží výztužná skleněná síťovina R 178. Síťovinu překládat s přesahem min. 100 mm. Diagonální výztuhy se provedou u otvorů pro okna a dveře. U rohů a hran přehnout o 200 mm.

■ Hmoždinka s vrutem musí být přesazena tak, aby výztužná skleněná síťovina byla jemně zatlačena.

■ Po úplném vyschnutí základní vrstvy se provede penetrační nátěr pod příslušnou omítku. Po cca 24 hodinách vyschnutí naneseme omítku Weber Terranova a ihned strukturujeme. U brizolitových omítek se musí základní vrstva vodorovně strukturovat hřebenovým hladítkem, přičemž musíme dbát na to, aby sklotextilní výztuha neležela volně. ■

■ Připevnit 4 ks šroubovacích hmoždinek na 1 m2 plochy, přes

Autor: Petr Müller produktový manažer, Saint-Gobain Weber Terrranova, a.s. stavebnictví 03/10

39

Zelená úsporám a projektanti VIII

text: Ing. Anna Barbora Zídková

Zateplení domů z hlediska státní památkové péče Po zveřejnění programu Ministerstva životního prostředí ČR Zelená úsporám odpovídal Magistrát hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, na řadu dotazů ohledně zateplení domů z hlediska státní památkové péče. Ve snaze předejít konfliktům a i jako pomoc pro stavebníky, kteří vlastní nemovitost situovanou v památkově chráněném území nebo samu nemovitost, která je památkou, zpracoval MHMP OKP k této problematice stanovisko právě z hlediska ochrany zájmů sledovaných státní památkovou péčí. Každý jednotlivý případ zateplení domu musí být posuzován individuálně a to v  závislosti na tom, jakou ochranu z  hlediska památkové péčé nemovitost požívá. Níže popsaná kritéria platí i pro posuzování žádostí na výměnu oken. ■ Nemovité kulturní památky Nejpřísnější pravidla se uplatňují v  případě posuzování zamýšlených záměrů na nemovitostech, které jsou kulturní památkou. Tady je třeba respektovat zejména požadavek na zachování autenticity hodnot, pro které se nemovitost stala kulturní památkou. Zateplení kulturních památek lze v obecné rovině vyloučit. Zateplení kulturních památek lze připustit jen v případě, pokud zateplením nedojde k  zásahu do předmětu ochrany. ■ Nemovitosti na území pražské památkové rezervace Dalším typem případů jsou nemovitosti, které se nacházejí na území pražské památkové rezervace, jež byla prohlášena nařízením vlády č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze. Předmětem památkové ochrany jsou na území pražské památkové rezervace, kromě prohlášených kulturních památek, rovněž stavby a jejich soubory, které nejsou nemovitý-

40

stavebnictví 03/10

mi kulturními památkami, ale které vykazují dílčí památkové nebo urbanistické hodnoty dotýkající se vnitřní i vnější architektury. Ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády stanoví podmínky pro stavební činnost v  pražské památkové rezervaci. Stavební úpravy objektů a jejich souborů v pražské památkové rezervaci musí být řešeny se zřetelem k  trvalému zabezpečení jejich hmotné podstaty, k jejich přiměřenému společenskému využití a dalšímu zhodnocování výtvarných a dokumentárních funkcí. Předmětem ochrany podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády je objemová a prostorová skladba včetně architektonické podoby exteriéru a veřejného interiéru domu. Zateplení uličních fasád nemovitostí situovaných v  pražské památkové rezervaci lze v obecné rovině vyloučit. Zateplení dvorních fasád v  případě, že zateplením nedojde ke změně výrazu dvorní fasády, lze v obecné rovině připustit. ■ Nemovitosti na území památkových zón Dále to jsou nemovitosti situované na území památko vých zón. Předmět ochrany je v  těchto případech vymezen v jednotlivých vyhláškách hl. m. Prahy či Ministerstva kultury ČR. Obecně lze říci, že předmět ochrany je v ymezen v  těch-

to případech plošně, účelem ochrany je zejména ochrana přesně vymezeného celku, jeho exteriéru, veřejného interiéru, historického charakteru dané lokality. V těchto případech musí MHMP OKP posuzovat žádosti vždy s  ohledem na předmět ochrany vymezený pro konkrétní památkovou zónu v daném právním předpise. Zateplení uličních fasád nemovitostí postavených do 1. čtvrtiny 20. století v území památkových zón lze v  obecné rovině vyloučit. ■ N e m ov i to s t i n a ú ze m í ochranného pásma pražské památkové rezervace Nejmírnější stupeň památkové ochrany platí pro nemovitosti situované na území ochranného pásma pražské památkové rezervace, které bylo vyhlášeno rozhodnutím býv. Odboru kultury NVP č. j. Kul/5-932/81 ze dne 19. 5. 1981 o určení ochranného pásma památkové rezervace v hl. m. Praze a jeho doplňkem ze dne 9. 7. 1981, kterými se určuje toto ochranné pásmo a podmínky pro činnost v něm. Ochranné pásmo obecně slouží k ochraně toho statku, k jehož ochraně bylo vymezeno, neslouží k  ochraně sebe sama. Předmětem ochrany jsou tedy v ý hradn ě ho dnot y pra ž ské památkové rezervace, k jejichž ochraně bylo vymezeno ochranné pásmo, v  němž se nachází předmětná nemovitost. P ř i posuzování zamýšlených prací z  hlediska zájmů státní památkové péče jsou tedy irelevantní hodnoty ochranného pásma jako takového a dané konkrétní nemovitosti a je třeba se zabývat pouze tím, zda zamýšlené práce naruší hodnoty pražské památkové rezervace. Zateplení nemovitostí situovaných v ochranném pásmu pražské památkové rezervace lze z památkového hlediska připustit. Z výše uvedených skutečností potom může vyplynout problém

pro vlastníky bytových domů, a to že z pohledu státní památkové péče není realizovatelné zateplení kteréhokoliv domu nebo jeho č ásti. Posouzení možného zateplení domu vychází z posouzení každého konkrétního případu a případného připuštění nebo nepřipuštění navržené úpravy domu zateplením ve správním řízení vedeném podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v platném znění. V případě kulturních památek z  pohledu st átní p am átkové p é č e lze zateplení téměř plošně vyloučit, v  případě zateplení domů nacházejících se v  památkově chráněném území může nastat případ, že zateplení bude za určitých podmínek nebo na části domu připuštěno. Je třeba zdůraznit, že každý jednotlivý případ bude posuzován individuállně na základě podané žádosti účatníkem řízení. Toto posouzení musí být v souladu s mezinárodními závazky České republiky, s účelem zákona o statní památkové péči, s požadavkem § 14 zákona o státní památkové péči, aby posouzení vycházelo ze současného stavu poznání dotčených kulturně historických hodnot, a v případě památkových rezervací a zón samozřejmě také s předmětem a podmínkami ochrany stanovenými právním aktem, kterým byla rezervace nebo zóna vyhlášena. Z pohledu státní památkové péče, by bylo účelné, aby vyhlašovatel programu Zelená úsporám MŽP ČR ještě zvážil možné korekce právě ve vztahu k památkově chráněným objektům, aby jejich vlastníci mohli v programu také uspět. ■ Autor: Ing. Anna Barbora Zídková Magistrát hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu (MHMP OKP) E-mail: [email protected]

stavební izolace

text: Petr Červený

grafické podklady: archiv VOŠ a SPŠ Volyně

▲ Obr. 1. Realizace komplexního řešení vytápění a úsporných opatření areálu škol a školských zařízeních VOŠ a SPŠ Volyně. Letecký pohled na areál. V pozadí funkcionalistická budova VOŠ a SPŠ Volyně, v popředí domovy mládeže a centrální kotelna na Děkanském vrchu.

Snížení energetické náročnosti škol Jihočeského kraje ve Volyni Ing. Petr Červený Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor Pozemní stavby v roce 1989. Je učitelem odborných předmětů a zástupcem ředitele Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy ve Volyni. E-mail: [email protected]

V roce 2009 byl realizován projekt schválený Ministerstvem životního prostředí ČR pod názvem Snížení energetické náročnosti škol a školských zařízení Jihočeského kraje ve Volyni.

Cílem projektu bylo komplexní řešení vytápění a úsporných opatření na všech školách a školských zařízeních ve Volyni, s důrazem na ekologizaci zdrojů tepla a zachování architektonických hodnot funkcionalistického areálu Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy Volyně v Resslově ulici. Až do ledna roku 2009 zajišťovaly vytápění škol a školských zařízení dvě kotelny. Kotelna na Děkanském vrchu, která zásobovala teplem a teplou vodou domovy mládeže obou volyňských středních škol, areál Dětského domova Volyně, Školní jídelnu Volyně i obě budovy Základní školy  Volyně, spalovala hnědé uhlí, instalovaný výkon byl 4,2 MW a topným médiem byla voda. Druhým zdrojem byla nízkotlaká parní kotelna na lehký topný olej v  areálu VOŠ a SPŠ Volyně s  instalovaným výkonem 2,3 MW. V rámci projektu byly obě kotelny nahrazeny centrálním zdrojem tepla v objektu kotelny na Děkanském vrchu, který připravuje teplo v  kombinaci spalování fytomasy, plynu, tepelného čerpadla a kogenerační jednotky a má instalovaný výkon 2,74 MW. Ve všech vytápěných objektech byly zřízeny nové předávací stanice a s tím souvisela kompletní rekonstrukce teplovodních rozvodů. Areál VOŠ a SPŠ Volyně byl připojen stavebnictví 03/10

41

novou samostatnou teplovodní větví v poměrně nepřístupném a členitém terénu. Pro všechny stavby areálu byl zpracován energetický audit a navržena úsporná opatření, vydány protokoly k  energetickému štítku obálky budov po obnově a jim odpovídající štítky obálky budov. Na jejich základě došlo k zateplení a výměně oken objektů domovů mládeže a areálu VOŠ a SPŠ Volyně. U objektů domovů mládeže (varianta panelového systému T 06 B) byla navržena plastová okna a fasádní zateplovací systém Baumit s deskami na polystyrenové bázi. U areálu VOŠ a SPŠ Volyně, kde nesměl být narušen funkcionalistický ráz budovy z třicátých let minulého století, byla v souladu s vyjádřením územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích z roku 2007 navržena okna hliníková. V  rámci obnovy proběhla i celková výměna nízkotlaké parní otopné soustavy v celém areálu a její náhrada teplovodní soustavou. ▲ Obr. 2. Východní průčelí před obnovou (listopad 2005) a po obnově (leden 2010)

▲ Obr. 3. Severní a východní průčelí před obnovou (listopad 2005) a po obnově (leden 2010) ▼ Obr. 4. Západní průčelí před obnovou (listopad 2005) a po obnově (leden 2010)

42

stavebnictví 03/10

Zateplení a výměna oken areálu VOŠ a SPŠ Volyně Půdorysně i hmotově se jedná o dominantní stavbu v lokalitě města Volyně, která ovlivňuje svým působením samotnou památkovou zónu a prostředí jejích nemovitých kulturních památek. Přestože nebyl areál před obnovou prohlášen nemovitou kulturní památkou, byla nutnost zachování architektonických hodnot v kontextu ke kulturně historickému prostředí města nepopiratelná. Budova školy byla postavena v roce 1933 jako železobetonový skelet s vyzdívanými stěnami z plných cihel tloušťky 600 mm a 450 mm. Na svou dobu moderní řešení obvodového pláště, oken i navazujících detailů bylo však také poplatné možnostem tehdejších poznatků, technologií a sortimentu stavebních výrobků. V současných podmínkách by naprosto nevyhovovalo tepelně technickým požadavkům, hygienickým předpisům a vzhledem k praskání okenních tabulí a opadávání vnějších omítek ani bezpečnostním předpisům. Fasáda školy byla původní, opět z roku 1933. Během používaní byla pouze lokálně opravována, a to jen v místech dilatačních spár či mechanického poškození. Rovněž došlo k velmi nevhodné úpravě fasády v roce 1988. Záměrem tehdy byla estetická úprava již nevzhledné povrchové vrstvy. Na původní omítku se nastříkala omítková směs s proměnným obsahem latexu. Vznikla tak málo propustná vrstva, která zabránila difúzi par pod nástřikem. Pod touto vrstvou v zimním období zamrzala zkondenzovaná pára a nástřik se odlupoval. Na četných místech byla omítka separována od obvodového pláště a hrozil její pád. Kromě tohoto mechanického poškození se  projevovalo i další rozšíření výkvětů a skvrn od minerálních solí pod nástřikem a fasáda byla neestetická. Dalším faktorem vedoucím ke zhoršení kvality omítek se staly klempířské prvky, které byly stářím značně poškozené a zprohýbané a docházelo pod nimi k zatékání dešťové vody do fasády. Téměř všechna okna hlavní budovy měla atypické konstrukční řešení odpovídající funkcionalistickému vzhledu budovy. Přibližně je možné konstrukční řešení původních oken rozdělit na dvě základní skupiny – v části dílen byla okna kovová s nosným rámem, do nejž byly buď vsazeny okenní tabulky v samostatných úhelníkových rámečcích bez těsnění, nebo byly tabulky pevně zaskleny přímo do rámu. Vždy se jednalo o zasklení dvojité, spáry ve vyjímatelných částech neměly ovšem naprosto jakoukoliv možnost těsnění – tabulky byly pouze mechanicky zajištěny háčky. Ve zbývajících částech budovy byla použita dřevěná okna, opláštěná kovovými pásky. Okna byla dvojitě zasklená, ale těsněná pouze v  jedné drážce uzavíratelné speciálním pákovým mechanizmem

▲▼ O  br. 5. a 6. Areál VOŠ a SPŠ Volyně před obnovou, nahoře (prosinec 2008) a po obnově (leden 2010)

▼ Obr. 7. Netypický detail kotvení nových oken s hliníkovým rámem z tříkomorových profilů – mimo nosnou konstrukci až do tepelné izolace. Toto řešení prakticky zcela eliminovalo tepelný most v oblasti kotvení oken k nosné konstrukci: a) detail ostění, b) detail nadpraží, c) detail parapetu. a)

42

20

40

120

9

b)

29

9 20

40

150

c)

62

36 6

144

20 20

120

30

s výsuvnou kovovou lištou. Drážka okna měla navíc olověnou trubičku pro lepší těsnění spáry. Okna byla dělená, zhruba do jedné čtvrtiny výšky pevně zasklená, ve zbývající části otočná a doplněná pod nadpražím speciálními větracími mřížkami opět ovládanými pákovým mechanizmem. Vzhledem ke stáří oken (původní z roku 1933) byly pákové mechanizmy již značně zkorodované, částečně nefunkční i přes pravidelnou a náročnou údržbu. V posledních letech docházelo vzhledem k malé tuhosti rámů křídel oken k častému praskání skleněných výplní. Protože nešlo utěsnit spáry a ventilační mřížky, bylo velmi obtížné zajistit tepelnou pohodu požadovanou hygienickými předpisy. Navíc docházelo i k nadměrné kondenzaci vody na okenních výplních a následnému zatékání vody až do dřevěné konstrukce oken i dalších navazujících stavebních konstrukcí. Při prudkých deštích doprovázených větrem do budovy netěsnostmi oken zatékalo a docházelo k  poškozování dřevěných podlah v učebnách. Vzhledem ke stáří oken, jejich tepelně technickým vlastnostem a s přihlédnutím k finanční náročnosti a efektivitě oprav připadalo do úvahy jediné řešení – výměna všech oken. Pro zachování funkcionalistického vzhledu budovy a s přihlédnutím k velikosti jednotlivých oken a možnosti zachování stávajícího členění byla navržena po konzultaci s Národním památkovým ústavem – územní m odborným pracovištěm v Českých Budějovicích náhrada oken novými s hliníkovým rámem z tříkomorových profilů a s přerušeným tepelným mostem. Požadovalo se nejen zachování stávajícího členění, ale i poměr mezi tloušťkou hliníkových rámů a dělicích prvků a rozměry skleněných výplní. Na základě požadavků energetického auditu a hodnoty průměrného prostupu tepla zohledňujícího velikosti oken se následně navrhla tloušťka izolace kontaktního zateplovacího systému a tloušťka tepelné izolace do střešního pláště. Z navržené tloušťky izolace kontaktního zateplovacího systému (120 mm) a současně požadavku na zachování tzv. mělkého ostění (80  mm), charakteristického pro funkcionalistické stavby, vyplynuly požadavky na netypický detail kotvení okna mimo nosnou konstrukci

stavebnictví 03/10

43

až do tepelné izolace. Toto řešení prakticky eliminovalo tepelný most v oblasti kotvení oken k nosné konstrukci. Pro objektivní posouzení tepelně technických vlastností původního obvodového pláště se před rekonstrukcí provedlo termovizní měření fasády celé budovy a pro porovnání jsou na obr. 2. až 4. snímky fasády před rekonstrukcí a po rekonstrukci včetně termovizních snímků před a po zateplení. Na termovizních snímcích stavu před rekonstrukcí jsou zřetelně patrné prokreslující se sloupy a stropní konstrukce. Průměrná povrchová teplota těchto železobetonových konstrukcí byla větší o cca 2 °C než průměrná povrchová teplota vyzdívek. Průměrné teploty ve všech oblastech jsou výrazně vyšší než teplota v  exteriéru při měření (0 °C). Železobetonovými konstrukcemi a vyzdívkami docházelo za daných okrajových podmínek k výrazným tepelným ztrátám. Velkými tepelnými mosty bylo i nadpraží oken a rámy oken a zasklívací spára. Z orientačního výpočtu vyplynulo, že součinitel prostupu tepla vyzdívek hlavní budovy byl 1,7 W/m 2K a součinitel prostupu tepla v místě železobetonových nosných prvků byl 2,2 W/m2K.

Centrální kotelna na Děkanském vrchu V centrální kotelně na Děkanském vrchu je po její přestavbě instalována nová technologie. ■ Kotel na spalování fytomasy včetně dopravy paliva do kotle, čištění spalin a napojení teplovodních výstupů na strojovnu kotelny s výkonem 1,3 MW. ■ Plynové kondenzační kotle koncipované na pokrytí špičkových odběrů tepla a dále jako záloha při odstavení kotle na spalování biomasy (každý s výkonem 0,65 MW).

▲ Obr. 8. Kotel na spalování fytomasy ▼ Obr. 9. Kogenerační jednotka

▲ Obr. 10. Kondenzační kotle na plyn

■ Tepelné čerpadlo v provedení vzduch/voda o tepelném výkonu 100 kW s možností provozu do venkovní teploty  0 °C. ■ Kogenerační jednotka pro pokrytí vnitřní spotřeby elektrické energie při provozu kotle na spalování biomasy. V letním období pak svým provozem zajišťuje podstatnou část dodávky elektrické energie pro chod tepelného čerpadla a zároveň svým tepelným výkonem zajišťuje navýšení teploty topné vody pro ohřev TV. Instalovaný elektrický výkon 25 kW, odpovídající tepelný výkon 47 kW. V zimním období je hlavním zdrojem tepla kotel na spalování fytomasy a pouze při špičkové potřebě tepla je doplňován kotli na plyn. Současně s kotlem na spalování fytomasy je v provozu i kogenerační jednotka, která pokrývá kompletní spotřebu elektrické energie v kotelně. V  letním období je pro přípravu teplé vody využíváno tepelné čerpadlo a kotle na plyn. I pro provoz tepelného čerpadla je zdrojem elektrické energie kogenerační jednotka. Teplá voda je připravována v předávacích stanicích na patách jednotlivých objektů. Součástí kotelny je i krytý sklad štěpky s kapacitou cca 650 prm štěpky. Pro přímé zásobování kotle slouží denní sklad s kapacitou 55 prm štěpky. Rozvod k  objektům je realizován dvoutrubkový s  neregulovanou vodou a celoročním ohřevem TV přímo v zásobovaných objektech. Větev pro areál VOŠ a SPŠ Volyně bude v  období mimo topnou sezonu uzavřena a teplá voda zde bude připravována lokálně, v elektrických zásobníkových ohřívačích. Celý provoz kotelny je řízen systémem měření a regulace s možností on-line změny parametrů a dálkovým spínáním jednotlivých zdrojů tepla. Rovněž předávací stanice na patách jednotlivých objektů umožňují dálkovou změnu parametrů a možnost řídit vytápění jednotlivých větví podle rozvrhu vyučování a pružně reagovat na všechny změny související s provozem školy. Specifikem celé akce byla její realizace za provozu všech objektů škol a školských zařízení ve Volyni, což bylo velmi náročné na koordinaci generálního zhotovitele stavby, subdodavatelů a všech školských subjektů. S výjimkou čtyř dnů byla po celou dobu realizace zajištěna dodávka tepla a teplé vody a nebyla přerušena výuka v žádném školském zařízení. ■ Základní údaje o projektu Celkové náklady na realizaci projektu: 126 640 777 Kč Celkové schválené uznatelné náklady: 94 957 071 Kč Dotace EU z OPŽP (85 % z uznatelných nákladů): 80 713 510 Kč

▲ Obr. 11. Měření a regulace části zdrojů tepla

(Operační program Životní prostředí, oblast podpory 3.2 – Realizace úspor energie a využití odpadního tepla u nepodnikatelské sféry) Dotace SFŽP ČR / státního rozpočtu (5 % z uznatelných nákladů) 4 747 854 Kč Termíny realizace projektu: zahájení 01. 01. 2009 dokončení 30. 11. 2009 Investor: Jihočeský kraj Energetický audit: SEVEn, o.p.s. České Budějovice Ing. Gustav Kodl Zpracovatel projektu pro stavební povolení: AIP Plzeň spol. s r.o. Ing. arch. Karel Salát Realizační firma: Metrostav a.s. Vedoucí projektu: Ing. Petr Šimák Stavbyvedoucí: Ing. Otto Hrodek Technický dozor investora: Limex CB, a.s. Ing. Libor Kulíř Efekt: o cca 3080 t/rok snížení emisí CO2 úspora energie cca 9473 GJ /rok

english synopsis Reduction of Energy Demand of Schools in South Bohemian Volyně

The paper deals with complex solution of heating and economy measures regarding to ecology of heat sources and presentation architectural values of the Volyně college-complex. This solution also includes padding warm and exchange of windows in all complexes. New technology in boiled room was installed with application of boiler for fytomass – burning, gas condensation boilers, thermal pump in system air/water and cogeneration unit for supply electric energy. In the conclusion of paper expanses on the realization of project are given.

klíčová slova: energetická náročnost, úsporná opatření, zateplení objektu, výměna oken, centrální kotelna, tepelné čerpadlo, celkové výdaje, energetický audit

keywords: energy intensity, economy measures, the padding warm of building, exchange of windows, central boiler-room, thermal pump, expanses, energy audit

odborné posouzení článku: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc. Fakulta stavební ČVUT Praha

stavebnictví 03/10

45

stavební izolace

text: Hana Dušková

foto: Tomáš Malý, archiv ateliéru Ing. Michaela Balíka, CSc.

▲ Ing. Michael Balík, CSc.

Sanace staveb z hlediska vlhkosti „Letošní zimní měsíce jsou pro náš ateliér obdobím úžasné práce. V současné době zpracováváme návrhy dodatečného odvlhčení zdiva tří obrovských barokních kostelů na nádherných poutních místech,“ říká Ing. Michael Balík, CSc., přední odborník v oblasti sanací zejména historických staveb. Co bylo hlavní inspirací pro profesní zaměření právě na obor dodatečného odvlhčení staveb? Po promoci na Stavební fakultě ČVUT v Praze jsem nastoupil do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a obcí (SÚRPMO), kde jsem působil třicet jedna let a mimo jiné pracoval na návrhu sanací Pražského hradu. Současně jsem postupně vystudoval několik dalších fakult, například dějiny umění a architektury. V roce 1986 jsem na základě oslovení ředitelem egyptologického ústavu Univerzity Karlovy poprvé odjel pracovně do Egypta a již dvaadvacet let se tam vracím a snažím se obnovovat památky staroegyptské architektury. Přibližně v 80. letech minulého století se začala v oblasti zděných staveb masově objevovat chybná řešení, po stránce vlhkostní nebyly návrhy jejich obnovy řešeny komplexně. To mě dovedlo k myšlence založit obor zaměřený na problematiku dodatečného odvlhčování staveb, který se od té doby postupně rozšířil do stavební praxe. V současné době mám soukromý ateliér, který komplexně řeší sanaci,

46

stavebnictví 03/10

zejména historických staveb, z hlediska vlhkosti – od stavebně technických průzkumů, po návrhy sanace a dohled nad jejich realizací. Poruchy zdiva způsobené vlhkostí a souvisejícími vlivy, jako je například vysoký obsah soli, jsou závažnou problematikou, kterou se v současnosti zabývají specializovaní odborníci. Odvlhčování staveb však není jako samostatný obor výuky na Stavební fakultě doposud zařazen. Ano, problematika dodatečné izolace staveb proti vlhkosti je součástí výuky klasických stavebních oborů, takže by neměl být oddělen, ale na druhé straně je pravda, že projektanti většinou nemají dost odvahy zasahovat do stávajícího zdiva objektu a rádi předávají tento problém odborníkům, kterých je dnes už celá řada. Ale nehovořme v  této souvislosti jen o stavbách historických – i nové objekty mají s vlhkostí problém. Buď v důsledku špatného návrhu, nebo nekvalitního provedení, případně změny okolních podmínek – nedaleko budovy je nově postavena silnice, která zvýšila úroveň terénu, nebo v těsné blízkosti vznikl nový objekt, který má naopak hluboko založeny suterény, a podzemní voda byla vytlačena k sousednímu domu. V původním návrhu s těmito změnami nebylo počítáno. Čas od času se objeví ve způsobech sanace zdiva z hlediska vlhkosti tzv. nová metoda, která se stane určitou módou. Jste těmito trendy ovlivňován? Ve všech případech nutnosti odvlhčování staveb mají klíčovou roli izolace, které buď neexistují, nebo jsou nefunkční. Proto hovoříme

o návrzích dodatečných izolací. Existuje celá řada úprav, které tuto problematiku řeší a samozřejmě, každá metoda má své příznivce i odpůrce. Jednou z nejstarších a nejoblíbenějších úprav je metoda vzduchová kterou používali například už staří Egypťané. Někteří zase preferují klasické tvrdé metody – například tzv. podřezávání objektů, kdy se ve zdivu v určité úrovni vytvoří nová spára, jež se vyplní buď injektážní hmotou, nebo určitou tvrdou izolací, například i plechem, apod. Já sám jsem k těmto tvrdým metodám skeptický a navrhuji je velmi málo, protože tvrdím a mám doloženo, že tyto metody vlastní objekt dosti negativně ovlivní, jsou stavbě nepříjemné. Samozřejmě, jsou stoprocentně účinné, zabrání pronikání vody z podzákladí nebo jiných oblastí do zdiva, ale mají dodatečné vedlejší účinky. Nad vytvořenou clonou totiž často dochází k  postupnému rozpadu nejen omítek, ale i zdiva. Každý materiál má tzv. přirozenou vlhkost a pokud není dotována, ztrácí materiál své mechanické a fyzikální vlastnosti a mění se – často i rozdrobováním a destrukcí. To už ale bylo mnohokrát popsáno, nebudu zabíhat do oblasti statiky objektu, i když tento obor s problematikou sanací budov z hlediska vlhkosti souvisí. Souhrnně tedy lze říci, že každý stavební materiál potřebuje svoji přirozenou vlhkost, která však pochopitelně nesmí přestoupit určité hodnoty – proto odvlhčujeme. Nezmínil jsem zatím další metody, například chemické, které jsou jakýmsi kompromisem mezi metodami radikálními a metodami šetrnými, k nimž řadíme už zmiňované metody vzduchové. Potom samozřejmě existují metody takzvaně moderní, například elektroosmotické, které jsem si velmi oblíbil. Ale chci zdůraznit, že těmito metodami se už odvlhčovaly objekty v roce 1890. Modernost těchto všech metod je tedy hlavně v použitých materiálech. Často se setkáváme s návrhy, které řeší právě až následky vnikání vody nebo vlhkosti do konstrukcí, mnohdy bez odstranění vlastních příčin. Poruchy zdiva z hlediska vlhkosti mohou být způsobeny různými druhy příčin – například vodou vzlínající, vodou z boku do stavby pronikající, vodou zatékající a kondenzující zevnitř z interiéru a podobně – a projektant, který odvlhčení stavby navrhuje, by si měl tyto příčiny definovat a výsledná řešení jim uzpůsobit. Úskalí je v tom, že i když tyto příčiny objevíme, ne vždy jim lze zamezit. Samozřejmě by bylo ideální nalézt zdroj vlhkosti, například zdroj vody do zdiva vzlínající, a tuto vysokou hladinu spodní vody určitým způsobem snížit. To je bohužel ideální stav a ve většině případů se sice příčina najde, ale stávající podmínky jí neumožňují zabránit. Proniká-li voda z boku do zdiva pod chodníky, kde je vedeno třicet různých inženýrských sítí, je možnost odkopat městský dům do hloubky čtyř metrů druhého suterénu, a poté znovu zdivo z boku zaizolovat, často nereálná. Pak musíme přistoupit k řešení následků, k řešení dodatečnému. Pokud nás bolí hlava, tak také buď zjistíme příčinu této bolesti, kterou buď odstraníme, nebo si vezmeme léky. Nenavrhují se často opatření zbytečná? Je třeba pokaždé zdivo odvlhčovat, a naopak, kdy je třeba navrhovat radikální sanační opatření? V  běžném městském domě se dříve v  přízemí bydlelo, nebo zde byl krámek, suterény sloužily jako sklepy, někdy jako sklady. Dnes však čím dále častěji nastává situace, kdy by nový nebo staronový majitel rád tyto prostory komerčně využil pro jiné účely – například kanceláře, prodejnu kožichů nebo vinárnu. Má tedy na stavbu zcela jiné nároky, než pro které byla postavena. Ve velkých městech tímto způsobem vzniklo množství vináren v  místech, kde vždy byly sklepy, a shromažďuje se zde denně několik hodin třicet i více lidí, kteří za tuto dobu vyprodukují velké množství vlhkosti. Jinde například z objektů, které 350 let sloužily jako konírny zámků, vznikají galerie. Dnes je zdivo těchto budov nasyceno solemi. Je třeba na tuto

problematiku upozornit, protože se na změnu využití takovýchto objektů často uvolňují obrovské prostředky. Ale i tam, kde je nové využití stavby podobné tomu původnímu, vznikají na stavbu jiné nároky. Lidé mají jiný životní standard. V současnosti si nikdo neumí představit život například bez ledničky, pračky, téměř ne bez myčky. Všechny tyto spotřebiče vnitřní prostředí ovlivňují. Stávající stavba samozřejmě není navržena na odpovídající tepelně technické podmínky. Hovoříme zatím o stávajících, historických objektech, ale stále více se objevují problémy také u nových staveb a nedávno postavených budov. Ano, my jsme se zejména v oblasti stavební chemie posunuli do nové materiálové základny, na trhu jsou k dispozici materiály a technologie jiných vlastností než v  době našich otců a prarodičů. Na druhou stranu se stavebníci příliš spoléhají na avizované vlastnosti těchto moderních materiálů bez ohledu na podmínky, pro než jsou určeny nebo za kterých jsou na stavbě prováděny. Negativní vliv má mnohdy také nedostatečná stavební ukázněnost a minimum řemeslné profesionality, ale i vady návrhů a provádění staveb, nedostatečné stavebnětechnické průzkumy. Takže i když je paleta nabízených materiálů skutečně velmi široká, přesto vznikají na nových moderních stavbách těžké vady. Existuje celá řada objektů, jež z těchto důvodů nemohou být zkolaudovány. Zmínil jste se o vedlejších účincích jednotlivých odvlhčovacích metod, jaké mohou být jejich dopady na stavbu? Všechna dodatečná opatření jsou svým způsobem stávajícímu zdivu cizí. Některé se sice se zdivem brzy ztotožní, ale vždy jde o nový zásah, který samozřejmě (jako léky) vyvolá určité vedlejší účinky. Nezmínili jsme ještě metody chemických clon, které sice mají daleko menší vedlejší účinky než například tzv. podřezání zdiva, nicméně vznikají. Jedná se o metody, kdy se pomocí vrtu vnášejí do zdiva určité chemické odvlhčovací prostředky, pokud však je ve zdivu pod takto vzniklou bariérou kaverna nebo otvor, může kumulace vody způsobit ještě další, mnohem rozsáhlejší zavlhčení stavby. Je také třeba zmínit oblíbené vzduchové metody. Jejich účinnost je velmi omezená a málokdo je umí navrhnout tak, aby skutečně odváděly difundovanou páru ze zdiva ven do atmosféry. Často se stává, že objekt ochlazují a naopak přivádějí vodu do zdiva. Vždy je tedy třeba se seznámit s negativními účinky, té které metody. Nejhorším příkladem, který ze své praxe v tomto směru znám, jsou nevhodně navržené drenážní systémy podél obvodů budov. Lidé odkopávají objekty, aby odvedli vodu nahromaděnou při deštích a aby nevnikala do objektu, a tak uloží na dno drenážní systém. Pokud však systém není správně proveden, přivádí zároveň ke zdivu i vodu, která zde dříve nebyla. ▼ Poruchy stávajícího zdiva způsobené vlhkostí

stavebnictví 03/10

47

V jakém ročním období je nejvhodnější sanaci zdiva realizovat? Nejmenší vlhkosti naměříme v  zimě, v  mrazu jsou stavby nejsušší a nastávají ideální podmínky pro práci v interiéru. Pro realizaci odvlhčovacích metod ve vnějším prostředí doporučuji letní měsíce. Nejnepříznivější vlhkostní stavy jsou v  březnu, dubnu, koncem září, v říjnu a v listopadu, kdy vznikají plískanice, bláto, mlhy. Jak by měli například majitelé krátkodobě využívaných objektů své stavby nejlépe chránit před pronikáním vlhkosti? S dlouhodobě nevyužívanými objekty, které jsou obývány jen náhodně, nebo krátkodobě, jsou velké problémy. Ne tak z hlediska vlastní vlhkosti zdiva, ale zejména z  hlediska kondenzace vody na jeho povrchu, kde vznikají kondenzační oblasti, projevující se mapami. Je třeba znát několik principů: Velkého omylu se dopustíme, pokud na jaře například po třech měsících otevřeme v chalupě všechna okna a dveře, aby se proteplila. V tom okamžiku celá stavba pochopitelně zvlhne – ohřátý, vlahý vzduch, prosycený vodou z luk vnikne dovnitř a okamžitě zkondenzuje. Zrovna tak je omylem přijet v létě do chalupy, která je ještě promrzlá, a větrat. Je třeba respektovat rozdílné teploty a vlhkosti vzduchu. Nejdříve velice pomalu zatopit, ohřát zdivo při zavřených oknech a dveřích, a postupně opatrně vyrovnávat vnitřní teplotu s  venkovní. V zimě a mrazu se pak větrá rychle, energicky a krátkodobě. Pokud je třeba chalupu odvlhčit, doporučuji metodu tzv. tepelných šoků, která se také vyplatila mnohokrát při povodních v zaplavených objektech. V tomto případě se naprosto nemilosrdně uzavřou všechna okna, dveře, ucpou se veškeré průduchy, chalupa se téměř do nesnesitelna přetopí, a pak se rychle vyvětrá. Tento proces se opakuje několikrát. Vlhkost difunduje do exteriéru a stavba se odvlhčí. Metodika návrhů sanací stavebních konstrukcí z  hlediska vlhkosti je zahrnuta v  příslušných technických normách, vy sám jste autorem několika odborných publikací, které tyto normy zpodrobňují. Problematika vlhkosti stavebních konstrukcí je velmi sledována a je obsažena v platných českých normách. Já sám jsem napsal o odvlhčování staveb celkem sedm publikací, kde jsem se snažil v určitých kapitolách normu zpodrobnit, a podle zkušenosti ji upravit nebo doplnit. Kupříkladu u staveb typu kostela nelze dosáhnout stejných návrhových hodnot hmotnostní vlhkosti zdiva jako u staveb obytných – je to nereálné, ale i nepotřebné. Tyto požadavky je třeba modifikovat podle způsobu využití daných prostor. Horkou novinkou je vaše kniha s názvem Vysušování zdiva v příkladech, kde jsem narozdíl od těch předchozích nenašla jediný vzorec nebo graf. Je to kniha, která je vpravdě lidová, vycházející z praktických potřeb čtenářů, kteří hledají spíše konkrétní příklady. Z praxe našeho ateliéru jsme vybrali padesát příkladů odvlhčení různých typů objektů – a snažili se popsat vhodné, ale zejména pro danou stavbu nevhodné postupy, soustředili jsme se zejména na negace. Byl jsem v této souvislosti překvapen výtkami některých kolegů, z přílišného odkrývání pracovního stolu a předávání know-how. Před dvěma lety byla při Českém svazu stavebních inženýrů založena Česká společnost pro odvlhčování staveb, jejíž jste předsedou. Kdo jsou zakládající členové a co vedlo k jejímu založení? Jedná se v podstatě o zájmovou odbornou společnost. Česká společnost pro odvlhčování staveb při ČSSI má dvaadvacet členů z celé republiky, kteří se pravidelně scházejí a vyměňují si názory, poznatky a zkušenosti v oboru. Mezi členy této společnosti jsou odborníci různých zaměření a specializací. Jsou zde projektanti, podnikatelé ve stavebnictví, ale také chemik a například i právník. Členy České společnosti pro odvlhčování staveb se mohou stát i další odborníci ČKAIT a ČSSI, kteří mají

48

stavebnictví 03/10

zájem společně řešit současné problémy v oblasti odvlhčování staveb a snaží se jim odpovídajícím způsobem čelit. Publikujeme v odborných periodikách, od letošního roku plánujeme v domě ČKAIT pořádat také netradičně pojaté pravidelné semináře, když stejné téma bude určeno vždy jiné cílové skupině posluchačů – studentům, pracovníkům státní správy, podnikatelům, projektantům. Získané zkušenosti následně vyhodnotíme. Na jakém projektu váš ateliér v současné době pracuje? I když jsou zimní měsíce pro všechny projektanty nepříjemné, většinou se v  tuto dobu uklízejí archivy, tak letošní zima je pro nás obdobím úžasné práce. V  současné době zpracováváme návrhy dodatečného odvlhčení tří obrovských barokních kostelů na nádherných poutních místech – je to kostel sv. Jana Křtitele v  Kroměříži, tvořící siluetu tohoto města, dále hlavní kostel panny Marie v  Uherském Brodě a kostel sv. Vavřince v Bojkovicích. Všechny tyto stavby jsou od sebe vzdáleny maximálně dvacet kilometrů. Na těchto stavbách je z pohledu projektanta obtížné a kuriózní zejména jejich interiérové řešení formou obložení barevným umělým mramorem – tedy stejně jako například v pražském kostele sv. Mikuláše. Jsou to nádherné stavby s krásnými oltáři, mramor je však napaden hnilobou, vlivem vlhkosti opadává a je třeba ho restaurátorsky opatřit. Památkáři nám ale nedovolili do interiéru vstoupit a návrhy odvlhčení těchto staveb musíme řešit jiným způsobem, zvenku. Současně je třeba vytvořit vhodné podmínky pro práci restaurátorů. Jsem velmi rád, že se v našem ateliérku, kde jsme už mimochodem navrhli odvlhčení téměř osmašedesáti kostelů, míhají takové hvězdné stavby. Vaše návrhy jsou převážně orientovány na historické stavby. Často tedy jednáte se zástupci památkové péče. Je třeba všechny návrhy konzultovat a v závěru schválit zástupci památkové péče? Jaké máte v tomto směru zkušenosti? Osmdesát procent staveb, u kterých navrhujeme dodatečné odvlhčení, je v různých stupních památkově chráněno a zástupci památkové péče tak musí provádět tzv. závazná rozhodnutí. V tomto ohledu si myslím, že památková péče byla zřízena pro ochranu památky, aby nebyla poškozována. Nicméně všichni jsme vyrostli v určitém kulturním prostředí a všichni s těmito památkami nějakým způsobem žijeme po celý život. Náš vztah k nim je dán samozřejmě vzděláním, původem, výchovou. Tvrdím, že skutečná památková péče se má řešit daleko více vzděláním na jednotlivých školách než vytvářením památkové policie. Rozumný, vzdělaný projektant by neměl mít se zástupcem památkové péče problémy. Přizpůsobování se mentalitě památkářů však mnohdy brání projektantovi v navrhování a rozvinutí dalších a často zajímavých variant a postupů řešení. ■

english synopsis Rehabilitation of Wet Masonry

In an interview on masonry rehabilitation – dehumidifying – the expert in subsequent dehumidifying of masonry Ing. Michael Balík, CSc., mentions examples of fitting designs of dehumidifying measures, the options of dehumidifying and the factors for their selection.

klíčová slova: dodatečné odvlhčení zdiva, drenážní systémy, systém vzduchových metod, chemické clony, sanační omítky, elektroosmóza

keywords: subsequent dehumidifying of masonry, drainage systems, air method system, chemical screens, rehabilitation plasters, electro-osmosis

stavební izolace

text: Jaroslav Synek

grafické podklady: archiv autorů

Ochrana spodní stavby proti vodě a vlhkosti využitím principu bílé vany Ing. Jaroslav Synek Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, směr Pozemní stavby, v roce 1982. Dlouhodobě se zabývá technologiemi ochrany pozemních i podzemních staveb proti vodě a sanacím konstrukcí. Vede útvar technologií a materiálů centrály a.s. Metrostav a současně působí na Katedře technologie staveb FSv ČVUT. Je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby. E-mail: [email protected]

První díl příspěvku seznamuje s konstrukčními zásadami pro vodotěsné úpravy železobetonových konstrukcí s dlouhodobou odolností proti pronikání vody/vlhkosti, známý pod souhrnným názvem „bílá vana“. Nežádoucí dlouhodobé působení vody a vlhkosti na stavební konstrukce a materiály způsobuje jejich rozsáhlé a nevratné změny, zejména v  oblasti fyzikálních vlastností (pevnosti, pružnosti, soudržnosti, vodivosti tepelné, elektrické i akustické) a chemického složení (vznik a transport vodou rozpustných solí do struktury materiálu, sekundárně způsobujících vznik degradačních krystalizačních sil v pórech). Vlhké nebo mokré materiály (konstrukce) jsou předpokladem pro vznik a vývoj nežádoucích živých organizmů – plísní. Působení vody/vlhkosti mění materiálové parametry, se kterými pracoval projektant při návrhu stavby. Tyto změny zhoršují nejen technické – návrhové parametry, ale především uživatelské vlastnosti objektu – objektivně i subjektivně pak klesá jeho hodnota. Uvedené změny jsou dynamické a jejich vliv  časem vzrůstá – soustavně snižují životnost a uživatelnost stavby. Proto je nutné co nejdokonaleji chránit stavbu proti negativnímu působení vody a souběžně hledat a navrhovat co nejspolehlivější a nejtrvalejší ochranná opatření. Klasickým preventivním řešením je izolování konstrukce proti vodě/ vlhkosti celistvou povlakovou hydroizolací, obvykle asfaltovými pásy/plastovými fóliemi nebo nástřiky či stěrkami, které působí předložením izolační vrstvy proti směru pronikající vody. Systémy řešení a pokládky povlakové hydroizolace však mají řadu kritických míst, náchylných k netěsnostem nebo poškození a následnému průsaku vody. Pokládka vyžaduje poměrně striktní aplikační podmínky (konstrukční úpravy, tepelné a vlhkostní parametry) a dodržování technologických pravidel, která předpokládají produkci mnoha systémových výrobků (příprava podkladu, zesilování, ochrana atp.). Mimo limitované spolehlivosti je tedy povlaková hydroizolace poměrně pracná a nákladná.

Trendy v izolacích spodní stavby Ne zcela vyhovující spolehlivost, pracnost a komplikovanost povlakových izolací vyžadující technologické přestávky vedly v sedmdesátých letech 20. století k vývoji technologicky, časově a nákladově jednodušších alternativních postupů ochrany spodní stavby proti vodě, které vyústily v systémový návrh využívající obecně nízkou propustnost železobetonu pro vodu. Těsnost monolitické konstrukce byla zlepšena a doplněna těsněním kritických konstrukčních detailů, především spár a prostupů. Výsledkem je soubor konstrukčních a realizačních zásad pro vodotěsné úpravy železobetonových konstrukcí s dlouhodobou odolností proti pronikání vody/vlhkosti, známý pod souhrnným názvem „bílá vana“. Soudobé podmínky funkčního návrhu bílé vany jsou obsaženy v Technických pravidlech 02 vydaných ČBS (II. vydání 2007). Konstrukční zásady návrhu lze shrnout do následujících pravidel ■ Správná volba založení a tvaru spodní stavby, která omezuje riziko vzniku trhlin jako následku nerovnoměrného sedání stavby – trhliny bývají příčinou průsaků. Ideálním tvarem spodní stavby je „vana“ s rovnoměrným rozložením napětí v základové spáře. ■ Stanovení třídy požadavků pro vnitřní prostředí spolu s volbou vhodné konstrukční třídy shrnuje nároky na vodonepropustnost podle parametrů vnějšího namáhání obalových konstrukcí, druhu a účelu stavby. Projektant (investor) musí předem stanovit jednu z pěti tříd požadavků na vnitřní prostředí (AS –A4 ), v závislosti na třídách tlaku podzemní ▼ Graf 1. Souvislosti mezi třídou požadavků, tlakem vody, konstrukční třídou a třídou těsnicích pásů

stavebnictví 03/10

49

dilatace aj.), konstrukci je možné i předepnout. ■ Dostatečná tloušťka průnikem vody ohrožených konstrukcí je reakcí na hloubku průsaku vody betonovou konstrukcí (viz obr. 1). V konstrukční třídě Kon2 je minimální tloušťka konstrukce 300 mm, při stoupajícím tlaku vody se zvyšuje na 350 až 600 mm.

▲ Obr. 1. Hloubka průsaku vody do železobetonové konstrukce

vody (W0 –W4 ) pak určí také jednu ze tří konstrukčních tříd KonS – Kon2 (viz tabulky 1–3, graf 1) a třídu těsnicího pásu (viz tabulka 4). ■ Omezení vzniku a rozsahu trhlin vhodným vyztužením se pro návrh řídí grafy závislosti velikosti profilů a počtu prutů na velikosti prvku, zatížení a povolené šířce trhlin. Zásadou je vyztužení u obou povrchů sítěmi nebo rohožemi potlačujícími vznik trhlin v raném stádiu i během užívání stavby (teplotními změnami, účinky sedání, omezením třída požadavků

označení

popis povrchu

posouzení vlhkosti

As zvlášní třída

zcela suché

bez viditelných vlhkých míst

A1

na ploše suché viditelná jednotliruky po dotyku suché z větší vá vlhká místa – nejsou stopy po části matná, tmavá vodě

A2

lehce vlhké

po dotyku na vizuálně a doty- dlani stopy kem patrná vlhká vody, množství odtékající vody lesklá místa neměřitelné

A3

vlhké

kapkovitý výskyt měřitelné množvody s tvorbou ství odtékající proužků vody

mokré

na stěnách a podlahách jednotlivá mokvající místa s výskytem vody

A4

v záchytných nádobách měřitelné množství odtékající vody

■ Použití vhodného betonu (s limitovaným průsakem vody) ve třídách pevnosti C20/25 až C25/30 nesmí mít vyšší než stanovenou hloubku průsaku a beton nesmí být náchylný k vývoji nadměrného hydratačního tepla, vhodné jsou portlandské cementy. Je nutné kontrolovat teplotu směsi při ukládání (optim. 10–15 °C), betony musí být chráněny před nízkými teplotami a náhlým vysušením – lhůta pro odbednění je min. 36 hodin a s klesajícími teplotami se prodlužuje. Po odbednění je vhodné překrytí konstrukce a další ošetřování ploch. ■ Lokální těsnění kritických profilů – především dilatační a pracovní spáry a prostupy. Je vhodné, aby mimo konstrukční úpravy, tvaru dodatečná opatření stav. fyzikální posouzení a klimatizace/temperování nutné stav. fyzikální na 1 % sledovaposouzení může né plochy mohou stanovit klimabýt vlhká místa, tizaci/temperoproužky vody vání prostoru vysychají do pro dlouhodobý 20 min. pobyt lidí přípustné 1 % vlhkých míst na ve zvláštních případech potřebné celém povrchu temperování/ dílu, proužky vody na povrchu klimatizování vysychají max. množství odtékající vody ze stěn a podlah uvažovat odvod0,2l/hod/1 místo ňovací opatření poruchy, průnik 2 na 1m max. 0,01 l/hod max.množství odtékající vody ze stěn a podlah uvažovat odvod2l/hod/1 místo ňovací opatření poruchy, průnik 2 na 1m max. 1 l/hod přípustné vady

▲ Tab. 1. Požadavkové třídy: 2) bílé vany podle směrnice 3) souvislé podzemní stěny

50

stavebnictví 03/10

příklady využití konstrukce sklady zboží citli2) vého na vlhkost

pobytové místnosti, sklady, sklepy, techn. prostory

2), 3)

garáže, prostory domovmí techniky (kotelny, ko- 2), 3) lektory), dopravní stavby

garáže s dodatečnými opatření- 2), 3) mi (žlaby)

vnější skořepina dvouplášťových konstrukcí

3)

konstrukční třídy

min. tloušťka konst. dílu

dimenzování na zatížení

další požadavky

vzdálenost dilatací ≤ 15 m, prac. spár ve stěnách ≤ 10 m, zajistit pokluz konstrukce mezi sebou, Kon S zvláštní třída ≥ 450 mm, ≥ 600 mm pro W2 omezení šířky trhlin na ≤ 0,15 mm ev. předepnutí, zdvojení spár.pásů, vyloučení skokových změn tloušťky vzdálenost dilatací 15–30 m, prac. spár ve stěnách ≤ 15 m, doporučení pro pokluz konstrukce Kon 1 ≥ 350 mm, ≥ 600 mm pro W4 omezení šířky trhlin na ≤ 0,20 mm mezi sebou a vložení teplot. pole, skokové změny nahradit změnami v úhlu 30°, spřaž. k-ce max. délky 40 m vzdálenost dilatací 30–60 m, prac. spár ve stěnách ≤ 15 m, těsný kontakt s prostředím možný, při změnách tvaru nebo tuhosti rozdělit Kon 2 ≥ 300 mm omezení šířky trhlin na ≤ 0,25 mm na menší části, dopručení pro pokluz konstrukce mezi sebou, skokové změny nahradit změnami v úhlu 30° nebo separací, doporučení pro vložení teplotního pole ▲ Tab 2. Konstrukční třídy

třída tlaku vody

popis

WO

výšky sloupce vody 0,0–1,0 m

W1

výšky sloupce vody 1,0–5,0 m

W2

výšky sloupce vody 5,0–10,0 m

W3

výšky sloupce vody 10,0–20,0 m

W4

výšky sloupce vody ≥ 20,0 m

▲ Tab. 3. Třídy tlaku vody. Ke stanovení třídy tlaku se uvažuje tlak na úrovni spodní hrany posuzované části. Za horní úroveň se bere hladina návrhového stavu vody. U vysokých stěn je možné třídy tlaku odstupňovat.

DILATAČNÍ SPÁRY vnitřní – profily třída tlaku vody

třída těsnicího pásu

minimální šířka

WO

1

240 mm

W1 – W2 – W3

2

320 mm

W4

3

500 mm

materiál pásu PVC; PVC/NBR*) elastomery PVC; PVC/NBR elastomery elastomery/těsnicí plechy PVC; PVC/NBR elastomery elastomery/těsnicí plechy

minimální tloušťka 4 mm 9 mm 5 mm 12 mm 10/1 mm 6 mm 13 mm 12/1 mm

PRACOVNÍ SPÁRY vnitřní – profily třída tlaku vody

třída těsnícího pásu

minimální šířka

WO

1

240 mm

W1 – W2 – W3

2

320 mm

W4

3

500 mm

materiál pásu PVC; PVC/NBR elastomery těsnicí plechy**) expanzní – bobtnavé prvky PVC; PVC/NBR elastomery těsnicí plechy PVC; PVC/NBR elastomery těsnicí plechy

minimální tloušťka 3,5 mm 8 mm 2 mm 7 mm 4,5 mm 8 mm 2 mm 6 mm 10 mm 2 mm

▲ Tab. 4. Třída těsnění spár. *) NBR – Butadien-akrylonitrilový kaučuk (nitrile-butadine rubber) se vyrábí radikálovou kopolymerací butadienu s 18–49% (obv. 28–33%) akrylonitrilu. **) spárové těsnicí plechy potažené butylkaučukem (šířka min. 150 mm x tloušťka min. 1,8 mm) jsou přípustné pouze pro tlak. třídu vody W0 při min. šířce spojení 30 mm.

stavebnictví 03/10

51

Těsnicí tlakové injektáže se provádějí přes pakry vhodnými těsnicími materiály, zpravidla pryskyřicemi na bázi polyuretanů (pro pružné spoje) nebo gely (pro dilatace) podle pokynů výrobce stanovenými postupy a injektážními tlaky. Dilatační pás vnitřní

Spárový pás vnitřní

▲ Obr. 2. Spárové a dilatační pásy

■ Dostatečná výměna vzduchu za obvodovou konstrukcí, která je v kontaktu s  mokrým vnějším prostředím, je nutná pro odvětrání vodní páry procházející monolitickou konstrukcí. Poměrně velké molekuly vody (3,1x10 -9 m) pronikají železobetonovou konstrukcí zhruba do hloubky 60 mm a dále pokračují ve formě vodní páry, jejíž molekuly jsou výrazně menší a tlakový gradient mezi vnějším a vnitřním prostředím stavby je dostatečný (viz obr. 1). Pokud není zajištěna dostatečná výměna vnitřního vzduchu, dochází ke kondenzaci na ochlazovaném vnitřním povrchu železobetonové konstrukce a jejímu rosení. Nadměrná vlhkost povrchových vrstev znehodnocuje vnitřní prostředí a umožňuje vznik plísní. Velikost výměny vzduchu ve vztahu k požadavkové třídě vnitřního prostředí musí být prokázána výpočtem a zajištěna během užívání stavby. Při dodržení pravidel v  návrhu i realizaci lze předpokládat, že případné průsaky budou lokalizovány do dilatačních a pracovních spár konstrukce, případně do prostupů. Proto je nezbytné tvarové úpravě spár a jejich těsnění věnovat potřebnou pozornost. Souvislost mezi namáháním konstrukce tlakem vody, požadavkovou a konstrukční třídou a třídou těsnicího pásu zobrazuje už graf 1. ■ Článek vznikl za podpory výzkumného záměru MSM 6840770006 Management udržitelného rozvoje životního cyklu staveb, stavebních podniků a území. Použitá literatura: [1] Technická pravidla 02 – Bílá vana; Vydáno ČBS, II. vydání, 2007. [2] Firemní podklady [3] Archiv autorů

english synopsis ▲ Obr. 3. Tlakové průchodky

a doplnění těsnicími prvky (princip–labyrint, zakotvení, přitlačení nebo zaplnění kritického profilu) byly vybaveny možností dalšího dotěsnění (2° těsnění). Pro těsnění spár se převážně užívají spárové pásy s principem labyrintu (pro dilatace umožňují pohyb ve spáře, pro pracovní spáry nikoliv), viz obr. 2. Prostupy se těsní tlakovými průchodkami (viz obr. 3) využívajícími principu přírubového spoje a přitlačení/zakotvení. Tlakové průchodky je možné doplnit expanzními – bobtnavými nebo injektážními prvky. Těsnicí prvky se dimenzují podle tlaku podzemní vody působící na konstrukci (viz tabulku 3). Těsnění kritických míst by mělo umožňovat i dotěsnění, zpravidla kombinací dvou typů – těsnicí pás doplněný injektážními hadicemi nebo expanzním prvkem. Expanzní – bobtnavé prvky (na bázi bentonitu nebo hydrofilního polymeru) by měly být chráněny před předčasnou reakcí na vodu a vlhkost a současně by měly být fixovány k podkladu tak, aby voda pod nimi nemohla podtékat.

52

stavebnictví 03/10

Protection of Bottom Structure against Water and Humidity by Application of White Basin Principle

The article introduces construction principles of watertight adaptations of reinforced concrete constructions with long-term resistance to water/humidity infiltration known under the common title “white basin”. Building of the bottom construction of the building and the underground parts of the building structure with assurance of the required quality of the internal environment may be accelerated and streamlined by application of the principles mentioned in the article.

klíčová slova: izolace spodní stavby, vodotěsné úpravy železobetonových konstrukcí, bílé vany

keywords: bottom structure insulation, watertight adaptations of reinforced concrete structures, white basins

odborné posouzení článku: doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc. Fakulta stavební ČVUT Praha

materiály

text: doc. Ing. Rudolf Hela, CSc.

foto: archiv firmy Ecotechnic, s.r.o.

Granulát z pěnového skla jako tepelně izolační stavební materiál Zásoby surovin pro výrobu energií, které potřebujeme ke svému životu, nejsou bezedné a je nutné výrazněji využívat obnovitelných zdrojů a současně zásadněji snížit energetickou náročnost. Příspěvek představuje nový a ne zcela běžný stavební materiál, který vznikl teprve nedávno. V  květnu 2009 byla zahájena výroba pěnového skla v Horním Rakousku v  městečku Gaspoltshofen pod obchodním názvem GeoCell a nyní se dováží i do ČR. Jde o uměle vyráběné kamenivo vyrobené recyklací odpadního, většinou obalového skla, jež se v  současné době, při dobře organizovaném sběru skla v  evropských zemích, nestačí zpracovávat pro zpětnou výrobu obalového či jiného skla. Možnost jeho dalšího zpracování byla vyvinuta v  Německu a vznikla technologie, jejíž finálním produktem je uměle vyrobené vysoce porézní a tudíž velmi lehké kamenivo pro stavební účely. V  České republice se tento produkt obecně označuje jako pěnové sklo. Jelikož základní surovina pro jeho výrobu je z cca 90 % odpadní sklo, jedná se o ekologicky velmi příznivou výrobu a výsledný produkt je ekologicky čistý a nezávadný materiál. Tím se zhodnotí druhotné suroviny a ve výrobním procesu odpadá počáteční energie potřebná pro výrobu skla.

Technologie výroby GeoCell Odpadní obalové sklo se rozemele na skelnou moučku s velikostí zrna do cca 500 mikrometrů. V dalším kroku je ve speciálním mísícím zařízení tato moučka smíchána s  chemickými přísa-

dami pro regulaci procesu tavení a dosažení potřebného nakypření. Homogenizovaná hmota je poté rozprostírána v dané výšce na pás, který postupuje do průběžné pece. Během řízeného výpalu vznikne postupně z rozemleté homogenizované moučky při teplotách od 400 –900 o C nejdříve nakynutí finálního produktu skleněné porézní hmoty. V dalším kroku dojde k řízenému ochlazení a tím k vytvrzení hmoty podobné přírodní pemze – pěnového skla. Ochlazená hmota následně postupuje do jednoduchého drtiče, kde je rozdrcena na kamenivo o velikosti 10–60 mm, které je případně dále roztříděno na užší frakce. Tak vznikne tvarově stálý tepelně izolační stavební materiál, jehož struktura je tvořena v ysoce porézní hmotou z rovnoměrně rozložených uzavřených pórů se slinutým povrchem s  dostatečnou pevností. Pěnové sklo bylo v  Rakousku podrobeno rozsáhlým laboratorním testům, na jejichž základě byl po stránce bezpečně uvolněn do výroby. V současnosti již bylo v  Rakousku či SRN realizováno několik významných staveb s využitím této hmoty.

Základní technické vlastnosti GeoCell ■ s o u č i n i te l te p e l n é v o d i vosti je ve volně sypaném stavu (nehutněné vrst v y) 0,06 W/m.k, ve zhutněném stavu 0,08 W/m.k;

6 5 7 4 3

2 8

1

▲ Příklad skladby: 1) vrstva zeminy, 2) geotextilie, 3) zhutněné pěnové sklo, 4) PE-fólie, 5) vnější izolace, 6) zdivo, 7) základová deska, 8) drenáž

■ j e m r a z u v z d o r n ý p o d l e EN 1367-1; ■ statická únosnost zhutněného násypu dosahuje podle poměru zhutnění 180 kN/m2 a více; ■ o bjemová hmotnost je cca 140 kg/m3 ve volně sypaném stavu a cca 165 kg/m3 ve zhutněném stavu; ■ téměř nulová nasákavost; ■ je nehořlavé, třída A1, v případě požáru neuvolňuje žádné škodlivé plyny nebo páry; ■ jako základní surovina pro jeho výrobu je použit recyklovaný skelný odpad a samotný granulát je opět 100% recyklovatelný.

realizovány. Zatím nejrozšířenější použití je pro hutněnou podkladní vrstvu betonových základových desek, kde se úspěšně využívá jak dostatečné únosnosti, tak i tepelně izolační vlastnosti. Další možnosti jsou tepelně izolační násypy v  konstrukcích podlah či stropů, konstrukce zelených střech nebo tepelná izolace podzemních betonových garáží. Volně sypané či zhutněné kamenivo je použitelné jako násypový materiál s dobrou drenáží ve spodní vrstvě násypu a ve střešních či stropních konstrukcích umožňuje cirkulaci vzduchu.

Vzhledem k výše uvedeným vlastnostem pěnové sklo se nabízí možnost širokého využití a uplatnění jak při realizaci novostaveb, tak u rekonstrukcí či adaptací staveb stávajících. V  dalším textu jsou ukázány možnosti použití tohoto materiálu pro různé typy konstrukcí, které byly již v zahraničí úspěšně

Konstrukce základové desky budov GeoCell lze využít jako nosnou hutněnou vrstvu podzákladí s vyhovující únosností a současně jako tepelně izolační materiál, který po celé ploše desky eliminuje možnost výskytu tepelných mostů a současně zajistí nulovou stavebnictví 03/10

53

vzlínavost vlhkosti z  podzákladí do základových konstrukcí. Technologický postup je jednoduchý a lze ho shrnout do následujících kroků. Zemní pláň se upraví do potřebné nivelety a překryje se geotextilií (gramáž 150g/m2) a ihned se může navážet a rozhrnovat pěnové sklo, buď ručně nebo i pomocí mechanizace. Doprava materiálu na staveniště je možná buď v big bagech po 1 a 3 m3 nebo jako volně loženého ve velkokapacitních korbách „Walking Floor”. Tento materiál není samozřejmě vhodné aplikovat v  oblastech s  tlakovou vodou či v  úrovni hladiny spodní vody. Při navrhované výšce zhutněného násypu větší než 400 mm se doporučuje provést hutnění ve dvou vrstvách. Po zhutnění se povrch opět překryje geotextílií nebo PE fólií, aby se při betonáži nosné desky zabránilo vnikání cementového tmele do mezerovité struktury zhutněného násypu.

Zahraniční realizace Rekonstrukce hradu Glachau v Sasku, Německo Celková rekonstrukce hradu postaveného v roce 1170 trvala dva roky. GeoCell byl použit pro svou nízkou hmotnost, nízkou nasáka-

vost a tepelně izolační schopnost. Využil se při rekonstrukci podlah v  suterénech a stropních konstrukcí nadzemních podlaží. Výstavba nové výrobní haly v Horním Rakousku Po vyhodnocení provozních nákladů nutných k  vytápění výrobní haly o ploše 3000 m2 pro dosažení teploty 18 °C, dospěl investor k  rozhodnutí o izolaci nejen obvodového pláště, ale také o nutnosti tepelné izolace podlahové konstrukce. Železobetonová základová deska o síle 250 mm byla doplněna 200 mm silnou vrstvou zhutněného pěnového skla. Touto skladbou je velmi účelně v yužita akumulační schopnost betonové desky, aniž by docházelo k tepelným ztrátám směrem do podloží. Výstavba nízkoenergetických domů na Slovensku GeoCell byl aplikován do podzákladové desky těchto domů. Výška násypu po zhutnění byla cca 300 mm, pěnové sklo zde plní nejen funkci tepelně izolační, ale taktéž drenážní. Pěnové sklo při výše uvedené aplikaci snižuje i nezámrznou hloubku celého výkopu na 400 mm. Prezentované ukázky znázorňují aplikaci pěnového skla v  zahra-

▲ Pokládání izolační vrstvy GeoCell při rekonstrukci hradu Glachau

▲ Rekonstruovaný hrad Glachau v Německu

ničí. Jelikož se téměř ve všech případech jedná o uložení pěnového skla pod základové desky, je zřejmé , že požadavek na jeho únosnost je sledován a lze ji ověřit statickou zkouškou únosnosti přímo na konkrétní stavbě podle DIN 18 134. ■

▼ Příčný řez: umístění izolační vrstvy mezi klenbou a podlahou v 1. NP, resp. 2. NP, rekonstruovaného hradu Glachau

54

stavebnictví 03/10

Příspěvěk vznikl za podpory projektu MŠMT ČR 1 MO 579 výzkumného centra CIDEAS. Autor: doc. Ing. Rudolf Hela, CSc. Ústav technologie stavebních hmot, Fakulta stavební, VUT Brno

▲ Příčný řez: skladba tepelné izolace podlahové konstrukce s využitím materiálu GeoCell. Výrobní hala v Horním Rakousku.

▲ Příprava na rozmístění pěnového skla na izolační fólii. Výrobní hala v Horním Rakousku.

▲ Betonáž podlahy. Výrobní hala v Horním Rakousku.

▼ Rozhrnování pěnového skla při výstavbě základové desky (Slovensko)

▼ Hutnění pěnového skla v základové desce nízkoenergetického rodinného dumu na Slovensku

stavebnictví 03/10

55

systémy

text: doc. Dr. Ing. Zdenka Havířová grafické podklady: LDF MENDELU Brno, archiv Fermacell

Konstrukce dřevostaveb s difúzně otevřeným stěnovým systémem Podmínky v interiéru budov výrazným způsobem ovlivňuje jejich obvodový plášť. Při nesprávném konstrukčním řešení může být spolu s dokonale těsnými okny příčinou vzniku celé řady faktorů negativně ovlivňujících zdraví člověka. Kvalitu vnitřního prostředí můžeme pozitivně ovlivnit použitím konstrukce s difúzně otevřenou skladbou obvodového pláště, která umožní transfer vodních par (stejně, jako tomu bylo u starších staveb zděných nebo u dřevěných srubov ých staveb).

Difúzně otevřené konstrukce U difúzně otevřeného systému je obvodový plášť domu navržen tak, aby umožnil volný prostup plynů a vodních par mechanizmem molekulárního přenosu směrem do exteriéru. Toho je s  výhodou využito u novodobých masivních dřevostaveb, kde je konstrukce obvodového pláště tvořena vrstvou masivního dřeva, buď lepeného nebo mechanicky spojovaného. Tato vrstva je doplněna z  exteriérové strany vrstvou tepelné izolace s nízkým difúzním odporem. Dřevo dokáže vlhkost z  okolního prostředí pojmout, nebo ji v  opačném případě do prostředí uvolnit – a díky těmto svým vlastnostem vnitřní prostředí příznivě ovlivňuje. U rámových dřevostaveb, kde je obvodový plášť vytvořen z více vrstev, musí být zaručeno nejenom použití vhodných materiálů, ale především musí být jednotlivé materiály (vrstvy) v  konstrukci správně poskládány, aby zvýšené množství difundující vodní páry nebylo

56

stavebnictví 03/10

příčinou znehodnocení dřeva a ostatních přírodních materiálů v  konstrukci použitých. Ve skladbě takovéto konstrukce není použita parozábrana, ze strany interiéru však musí být vrstva s  přesně definovaným difúzním odporem, omezující jednak difúzi vodních par na minimální přijatelnou mez a zároveň zamezující konvekci teplého vlhkého vzduchu do konstrukc e. S m ě rem k exteriéru musí být dále vrstvy řazeny tak, že faktor difúzního odporu v konstrukci tímto směrem klesá. Správnost skladby ovlivňuje ještě řada dalších faktorů, především vlastnosti použitých materiálů v jednotlivých vrstvách. V konstrukci se neuplatňuje klasická folie jako parozábrana, její funkci zde přebírá tzv. parobrzdící vrstva. Jedná se o vrstvu materiálu s vysokým difúzním odporem, s  dokonale v zduchotěsným napojením v  místě spojů. Pro tuto vrstvu jsou používány velkoplošné materiály, které současně plní v rámové konstrukci dřevostaveb funkci výztužného opláštění. Nejčastěji jsou používány OSB desky spojované na pero a drážku s lepenými spoji, sádrovláknité desk y lepené ve spárách v  kombinaci s  parobrzdnou folií, nově se objevují například konstrukce s použitím parobrzdné sádrovláknité desky FERMACELL VAPOR. Při navrhování takovéto konstrukce vždy platí zásada minimalizovat počet spár a prostupů, proto se

v těchto případech většinou používá z interiérové strany před parobrzdnou vrstvu předsazená stěna pro vedení instalací. Z exteriérové strany se u těchto konstrukcí používají certifikované fasádní zateplovací systémy s  nízkým difúzním odporem, například systémy s  použi tím měkkých dřevovláknitých desek. Zateplovací systém je nedílnou součástí obvodové stěny, musí proto být posouzen v rámci celé skladby obvodového pláště, včetně všech vrstev použit ých nátěrů a lepidel, které mohou významnou měrou ovlivnit celkovou vlhkostní bilanci. Skladba obvodového pláště musí být při návrhu posouzena výpočtem podle ČSN 73 0540-2:2007, kdy se provádí celoroční bilance kondenzace vlhkosti uvnitř konstrukce.

Hodnocení konstrukcí podle ČSN 73 0540-2:2007 Povinnost hodnotit stavební konstrukce z  hlediska difúze a ko n d e n z a c e v o d n í p á r y a ší ření vlhkosti v  konstrukcích je v  podstatě zakotvena v ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky čl. 6. 1. Pro stavební konstrukci, u které by zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce mohla ohrozit její požadovanou funkci, se kondenzace uvnitř konstrukce nepřipouští, tedy:

Mc,a = 0

kde Mc,a je roční množství zkondenzované vodní páry. Pro stavební konstrukci, u které kondenzace vodní páry neo hrozí její požadovanou funkci, se požaduje omezení ročního množství zkondenzované vodní

páry uvnitř konstrukce tak, aby splňovalo podmínku:

Mc,a ≤ Mc,N

kde Mc,a je roční množství zkondenzované vodní páry; Mc,N je limit pro maximální množství kondenzátu odvozený z minimální plošné hmotnosti materiálu v kondenzační zóně. Rozhodnutí, kdy kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce ohrozí nebo neohrozí její požadovanou funkci, je ponecháno na projektantovi. Příslušná ČSN žádné přesnější postupy pro jeho kvalifikované rozhodnutí neuvádí (viz tab. 1). Hodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2007 Požadavky na šíření vlhkosti konstrukcí (čl. 6.1 a 6.2). Požadavky: 1. Kondenzace vodní páry nesmí ohrozit funkci konstrukce.

Mc,a < Mev,a

kde Mev,a je roční množství odpařitelné vodní páry. 2. Roční množství kondenzátu musí být nižší než roční kapacita odparu. 3 . Roční množst ví konden zátu Mc,a musí být nižší než 0,1 kg/m2.rok, nebo 3 % plošné hmotnosti materiálu (nižší z hodnot). Vyhodnocení: Vyhodnocení prvního požadavku musí provést projektant. Mc,a < Mev,a 2. Požadavek je splněn. Mc,a < Mc,N 3. Požadavek je splněn. Ve většině případů je v běžné stavební praxi projektanty za vyhovu-

jící konstrukci považována každá konstrukce splňující požadavky 2 a 3. Tyto požadavky 2 a 3 jsou ovšem požadavky doplňkovými při splnění požadavku 1, jehož vyhodnocení je v podstatě ponecháno pouze na projektantovi.

Měření rovnovážné vlhkosti dřeva v rámové konstrukci obvodových stěn V  rámci řešení dílčího úkolu výzkumného záměru se na Lesnické a dřevařské fakultě MENDELU

v  Brně dlouhodobě zabýváme právě hodnocením teplotně vlhkostního chování konstrukcí obvodového pláště staveb na bázi dřeva. Hodnocení se provádí pomocí teoretického výpočetního modelu a v  návaznosti na tento model ověřujeme získané veličiny měřením na reálných konstrukcích nebo na vzorcích konstrukcí. Jedno z měření rovnovážné vlhkosti dřeva právě v difúzně otevřených konstrukcích obvodového pláště bylo provedeno v  klimatizačních komorách akreditované zkušebny Centra stavebního inženýrství a.s. Praha. Pro účely měření byl

▼ Obr. 1, 2. Výroba zkušebního vzorku obvodové stěny se zabudovanými čidly pro měření vlhkosti dřeva

▲ Obr. 3. Zkušební vzorek obvodové stěny: zóna A – měřená zóna pro tepelně technické vyhodnocení, zóna B – kompenzační zóna. V zóně A je vložena vodorovná příčel pro připevnění měřicích čidel.

▲ Obr. 4. Skladba vrstev pro zkušební vzorek obvodové stěny s použitím OSB desek pro vnitřní opláštění a rozmístění čidel pro měření vlhkosti

▲ Obr. 5. Skladba vrstev pro zkušební vzorek obvodové stěny s použitím sádrovláknité desky pro vnitřní opláštění a rozmístění čidel pro měření vlhkosti

vyroben zkušební vzorek rozměru 2100x2500 mm, do něhož byla osazena čidla pro měření vlhkosti dřeva s  teplotní kompenzací

WS-16T, která byla následně stíněnými kabely připojena na ústřednu pro sběr dat Elbez MS3+ (obr. 1, 2). stavebnictví 03/10

57

▲ Obr. 6. Osazení zkušebního vzorku v klimatizační komoře CSI a.s. Praha ▼ Obr. 7, 8. Odebrání výřezu z panelu pro určení vlhkosti jednotlivých materiálů váhovou metodou

Rozměr y a rámová dřevěná konstrukce zkušebního vzorku byly přizpůsobeny požadavkům měření, tedy rozměrům klimatizační komory a potřebám umístění měřicích čidel (obr. 3). Měření byla provedena na dvou různých skladbách difúzně otevřené konstrukce obvodových stěn. Skladba nosné části obvodové stěny a rozmístění měřicích čidel je na obr. 4 a 5. Zkušební vzorky byly v  klimatizační komoře po dobu cca čtrnácti dnů vystaveny teplotně vlhkostním podmínkám obvyklým v zimním období v obytných místnostech. Kontrola výsledků měření vlhkosti materiálů v jednotlivých vrstvách konstrukce byla provedena ještě pomocí váhové metody na vyříznutém v zorku ze zkušebního dílce (obr. 7, 8). U zkušebního vzorku s  opláštěním sádrovláknitými deskami byly sondy (obr. 5) umístěny v  tzv. kompenzační zóně. Hodnoty naměřené těmito sondami byly z  dalšího hodnocení vypuštěny.

Vyhodnocení výsledků měření Z  naměřených hodnot rovnovážné vlhkosti dřeva v dřevěné rámové konstrukci je zřejmé, že u obou těchto difúzně otevřených konstrukcí i za velmi nepříznivých podmínek vnitřního a vnějšího prostředí nebude překročena rovnovážná hodnota vlhkosti jehlič natého d řeva 2 0 %. P ro ho dno c ení by l y z  celého souboru naměřených hodnot vybrány časové úseky cca 36 až 48 hod., které bylo možné považovat za kvazi ustálený stav vlhkostní rovnováhy v dřevěné konstrukci. Hodnoty naměřené na konci tohoto kvazi ustáleného stavu pak byly v yužit y pro vlastní v ýpočet průběhu teplot a parciálních tlaků vodní páry v  konstrukci a k následnému stanovení odpovídající rovnovážné vlhkosti dřeva příslušné rámové konstrukce. Pro vlastní posouzení skladby konstrukcí obvodových stěn dle požadavku 1, viz čl. 6.1 a 6.2

58

stavebnictví 03/10

v ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky (tab. 1), je nutné přepočítat průběhy teplot, parciálních tlaků vodní páry a odpovídajících rovnovážných vlhkostí dřeva na okrajové podmínky vnitřního a vnějšího prostředí dle uvedené normy. Z  výpočtů dle okrajových podmínek ČSN 73 0540 je zřejmé, že u obou konstrukcí nepřekročí rovnovážná vlhkost dřeva w m > 20 %.

Závěr Životnost a funkční spolehlivost staveb a konstrukcí ze dřeva a z materiálů na bázi dřeva je výrazně ovlivňována vlhkostí těchto materiálů. U dřevostaveb s rámovou konstrukcí mění dřevo zabudované v konstrukci obvodového pláště svoji vlhkost v závislosti na teplotních a vlhkostních podmínkách prostředí, ve  kterém je zabudováno. To znamená, že k tomu, aby rovnovážná vlhkost dřeva v konstrukci překročila hodnotu přípustnou pro spolehlivou funkci dané konstrukce, nemusí bezpodmínečně docházet ke kondenzaci vodních par v  obvodovém plášti  přímo v místě rámové konstrukce. Konstrukce dřevostaveb s  difúzně otevřenou skladbou umožňuje volný prostup plynů a vodních par mechanizmem molekulárního přenosu přes konstrukci obvodového pláště. Měřením na zkušebním vzorku bylo prokázáno, že u konstrukcí s  difúzně otevřenou skladbou obvodového pláště nedojde k ohrožení funkční spolehlivosti a životnosti konstrukce vlivem nárůstu rovnovážné vlhkosti zabudovaného dřeva. ■ Poděkování Práce byla uskuteč něna za finanční podpory výzkumného záměru MSM 6215648902. Autorka: doc. Dr. Ing. Zdenka Havířová, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně E-mail: [email protected]

systémy

text: Ing. Tomáš Pošta

Nový kontaktní zateplovací systém Weber therm plus ultra V současné době, kdy se snažíme o maximální úsporu energie na výtápění bytových, občanských i průmyslových staveb, jsou kontaktní zateplovací systémy velmi často používaná řešení sanace obvodových plášťů staveb. S vývojem kontaktních zateplovacích systémů, tenkovrstvých omítek, lepicích a stěrkových hmot jde ruku v ruce i vývoj tepelných izolantů. Dochází ke změnám v  kontaktních zateplovacích systémech používaných izolantů na bázi pěnového polystyrenu nebo minerální vlny nebo k  vývoji zcela nových materiálů. Jedním z nových kontaktních zateplovacích systémů je také systém Weber therm plus ultra. Použitím kontaktního zateplovacího systému Weber therm plus ultra lze kvalitně zateplit obytný, nízkoenergetický či pasivní dům s izolačními deskami běžné tloušťky, díky novému izolantu Kooltherm K5 se součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,021 W/mK.

Kooltherm K5 Ko o l t h e r m K 5 je fe n o li c k á izolační deska, která se skládá z  tuhého fenolového izolač ní h o j á d r a b ez C H C / H C F C

a tkaných povrchových fólií na obou stranách. Izolační deska má třídu reakce na oheň C podle ČSN EN 13501-1 a zateplovací systém Weber therm plus ultra s izolačními deskami Kooltherm K5 má třídu reakce na oheň B-s1,d0 podle ČSN EN 13501-1. Desky se vyrábějí v  rozměrech 1200x40 mm a v tloušťkách od 20 do 140 mm po 10 mm. Složení zateplovacího systému Weber therm plus ultra: – lepicí a stěrková hmota Weber therm plus ultra; – tepelný izolant desky Kooltherm K5; – kotevní prvky talířové hmoždinky; – armovací tkanina Weber.therm 178; – tenkovrstvé omítky Weber.pas v kombinaci s podkladním nátěrem Weber.pas podklad UNI;

– p říslušenství k  systému (soklové profily, podložky, spojky, rohové profily, okenní profily, dilatační profily).

Montáž zateplovacího systému Z  důvodu vhodných rozměrů izolačních desek 1200x400 mm a jejich nízké hmotnosti je montáž kontaktního zateplovacího systému Weber therm plus ultra rychlá a nenáročná. Provádí se na podklad odpovídající požadavkům ČSN 73 29 01 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů. Systém Weber therm plus ultra lze založit pomocí zakládacího profilu nebo pomocí zakládací latě a spodní hranu systému opatřit okapním profilem pro odvod vody z  fasády, nebo v případě speciálního požadavku ČSN 73 08 10 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení použít speciální zakládací sadu. Lepení izolačních desek se provádí lepicí a stěrkovou hmotou Weber.therm plus ultra. Hmota se nanáší v  nepřerušeném pásu po obvodě desky a ve třech bodech do plochy desky tak, aby plocha desky spojená s  podkladem lepicí

hmotou tvořila min. 40 % plochy desky. Při lepení desek je nutné dosáhnout maximální rovinnosti povrchu izolantu, protože povrch izolačních desek Kool therm K5 se nesmí upravovat broušením. Kotvení izolačních desek se provádí po zat vrdnutí lepicí hmot y talí řov ými hmoždin kami tak, aby při osazování talířových hmoždinek nedošlo k  poškození fólie na povrchu izolačních desek. Základní vrstva se provádí lepicí a stěrkovou hmotou Weber. therm plus ultra v  kombinaci se skleněnou síťovinou Weber. therm 178. Minimální doba na vyzrání základní vrstvy je 5 dnů. Z ákladní vrst va se provádí v tloušťce od 5 do 7 mm. Jako příslušenství v  systému Weber therm plus ultra lze použít běžných profilů a dopňků. Podkladní nátěr pod omítku Weber.pas podklad UNI se nanáší na dostatečně vyzrálou základní vrstvu. Tenkovrstvá omítka Weber.pas se nanáší na zaschlý podkladní nátěr. ■ Autor: Ing. Tomáš Pošta produktov ý manažer, SaintGobain Weber Terranova, a.s.

inzerce

stavebnictví 03/10

59

eurokódy

text: Ing. Jiří Lahodný, Ing. Vladimír Janata, CSc., Ing. Stanislav Pospíšil, Ph.D.

grafické podklady: EXCON a.s., ÚTAM AV ČR

Zatížení štíhlých konstrukcí větrem podle evropských norem Nové evropské normy pro zatížení větrem a stanovení jeho účinků na stavební konstrukce představují významnou změnu oproti normám stávajícím. Změna norem se dotkne nejenom projektantů, ale také investorů zvýšením ceny díla. Příspěvek popisuje základní rozdíly mezi normami ČSN (ČSN 730035 [1] a ČSN 731430 [2]) a novými evropskými normami ČSN EN (ČSN EN 1991-1-4 [3], ČSN EN 1993-3-1 [4] a ČSN EN 1993-3-2 [5]). Pozornost je zaměřena zejména na štíhlé konstrukce, jako jsou stožáry a komíny, u nichž je vítr rozhodujícím zatížením.

Rychlost a maximální tlak větru Hodnoty tlaku větru v Evropských normách vycházejí ze základních rychlostí větru, které jsou definovány jako průměrné hodnoty rychlosti větru s integrační dobou 10 minut a dobou návratu 50 let. Charakteristické (normové) hodnoty maximálního dynamického tlaku větru odpovídají nárazové rychlosti větru, kdy integrační doba činí cca 1 s. Podle této nové definice byla pro normu ČSN EN 1991-1-4 zpracována nová mapa větrných oblastí, podrobněji viz Král, Hostýnek [7]. Rychlosti větru ve stávající normě ČSN 730035 byly stanoveny pro integrační dobu deset vteřin a dobu návratu 80 let. Takto stanoveným rychlostem odpovídají návrhové (výpočtové) hodnoty základního tlaku větru působícího na konstrukci. Nejvýznamnější rozdíl mezi hodnotami zatížení větrem ve stávajících a nových normách vyplývá ze skutečnosti, že zatímco maximální náraz větru je v normě ČSN 730035 uvažován jako zatížení návrhové, v normě ČSN EN 1991-1-4 se jedná pouze o zatížení charakteristické. Tento rozdíl vede k tomu, že se návrhové zatížení zvyšuje minimálně součinitelem zatížení γM, který je pro většinu staveb roven 1,5 [7]. Podle řady srovnávacích výpočtů se zatížení větrem po přechodu na nové normy zvýší často i více než o 50 % v závislosti na typu konstrukce.

Metody stanovení odezvy na zatížení větrem dle ČSN EN a kritéria pro jejich použití Zatížení konstrukce větrem může být děleno na zatížení způsobené střední složkou rychlosti větru, na zatížení způsobené fluktuační složkou rychlosti bez vlivu rezonance (tzv. background) a na zatížení ekvivalentními setrvačnými silami při kmitání konstrukce v rezonanci způsobené fluktuační složkou zatížení větrem. Jednotlivé složky zatížení větrem jsou zobrazeny na obr. 1. Stávající norma ČSN 730035 dělí zatížení větrem na statické a dynamické. Statické zatížení, které je používáno pro konstrukce s  velmi malou dynamickou odezvou, je součtem středního a maximálního fluktuačního zatížení větrem, tj. max. zatížení

60

stavebnictví 03/10

střední zatížení větrem

příklad fluktuačního zatížení větrem

maximální zatížení větrem

zatížení ekvivalentními setrvačnými silami při kmitání v prvním a druhém vlastím tvaru

▲ Obr. 1. Střední složka zatížení větrem, fluktuační složka zatížení větrem a zatížení ekvivalentními setrvačnými silami při kmitání konstrukce

větrem podle obr 1. Dynamická složka zatížení větrem představuje zatížení od všech složek zobrazených na obr. 1. Uvažuje se pouze pro některé, zejména štíhlé konstrukce, jako jsou vysoké budovy, stožáry, komíny nebo lávky. Součástí normy jsou poměrně přesná kritéria, určující kdy je nutné dynamickou složku zatížení větrem uvažovat. Odezvu na dynamickou složku větru lze řešit kvazistatickým nebo dynamickým výpočtem. Kvazistatický výpočet využívající nárazového (poryvového) součinitele proměnného po výšce objektu a je používán pro řadu běžných staveb. Dynamický vypočet s využitím rozkladu řešení do vlastních tvarů kmitání umožňuje analýzu velmi štíhlých, složitějších anebo netypických konstrukcí. Autoři norem ČSN zavedli velmi účinné nástroje pro navrhování staveb zatížených větrem. Řešení explicitně uvedená v nových normách EN naopak od metodiky přesnějších dynamických výpočtů ustupují. Norma ČSN EN 19 91-1- 4 používá k vazistatickou metodu pro stanovení odezvy na zatížení větrem. Konstrukce je zatěžována maximálním zatí žením větrem násobeným tz v. součinitelem konstrukce c s c d . Tento součinitel zohledňuje vliv souč asnosti v ýsk y tu maximálních hodnot fluk tuační složky zatížení větrem a zároveň vliv kmitání konstrukce. Součinitel již není proměnný s  ohledem na výšku konstrukce a je uvažován jednou konstantní hodnotou. Protože zatížení ekvivalentními setrvačnými silami má odlišné rozložení oproti maximálnímu zatížení větrem, přináší obecně použití konstantního součinitele větší nepřesnost, případně větší omezení pro použití této metody oproti kvazistatickému výpočtu s proměnným součinitelem po výšce. Je zřejmé, že nedosahuje přesnosti ani dynamického výpočtu pomocí rozkladu do vlastních tvarů kmitání. Použití kvazistatické metody dle ČSN EN 1991-1-4 je omezeno na konstrukce, které odpovídají jednomu z obecných tvarů uvedených na obr. 2 a současně na konstrukce, u nichž je významné kmitání pouze v základním tvaru, přičemž výchylky v tomto tvaru mají stejné znaménko.

b) vodorovně orientované stavební konstrukce, jakou jsou nosníky apod.

a) vertikální konstrukce, jako jsou pozemní stavby apod.

c) bodově působící stavební objekty, jako jsou informační tabule apod.

b

b h

h

h

d

d ze h1

ze

ze

h1

d b Ekvivalentní nárazové zatížení F T,W pro prvky v úrovni zm

▲ Obr. 2. Obecné tvary konstrukcí ([3], obr. 6.1) ▼ Obr. 3. Zatěžovací schéma konstrukce dle ČSN EN 1991-1-4

Fw = cs cd . cf . qp (ze) . Aref

Střední zatížení větrem Fm,W

Prvky v úrovni zm

F T,W(z) = Fm,W(z) 1+(1+0.2(zm l h) 2) Jestliže jsou tato kritéria splněna, je konstrukce zatížena pouze jedním zatěžovacím stavem, jak je znázorněno na obr. 3. Zatížení je zobrazeno pro rourovou konstrukci, pro kterou platí norma ČSN EN 1993-3-2. Tato norma však neřeší odezvu konstrukce na zatížení větrem a odkazuje projektanta na ČSN EN 1991-1-4. Na rozdíl od normy pro navrhování komínů, norma pro navrhování stožárů ČSN EN 1993-3-1 odezvu na zatížení větrem řeší. Přestože se jedná o konstrukce s podobnými dynamickými vlastnostmi, jsou příhradové stožáry řešeny pomocí přesnějších ekvivalentních metod. Ekvivalentní statické metody zavádí sérii zatěžovacích stavů. Jeden zatěžovací stav přísluší vždy jedné úrovni stožáru (viz obr. 4). Tímto způsobem je přesněji postihnuta celková odezva složená s rozdílných tvarů zatížení (obr. 1). Pro použití metody je uvedeno kritérium: 5 hT 7mT – <1 6 h ρscfTAT √ dBτo

[1+7Iv (ze)] cs cd – 1 co (zm )

(B.14b [4])

▲ Obr. 4. Zatížení příhradových stožárů – ekvivalentní statická metoda podle ČSN EN 1993-3-1

neuvádějí. Změna norem tak přináší zúžení oboru jejich platnosti a odkazuje na značně složitější výpočty velmi štíhlých nebo atypických konstrukcí. Problémem pro projektanta jsou v některých případech nepříliš jasná kritéria pro použití statických metod. Například zda bude významné kmitání také v  jiném než základním vlastním tvaru, případně zda může docházet k významným dynamickým účinkům, zjistí projektant často až po provedení složitého dynamického výpočtu. Pro některé typy konstrukcí bude proto zřejmě nutné provést řadu srovnávacích výpočtů a ověřit rozsah platnosti nově zaváděných metod. ▼ Obr. 5. Schémata náhradních zatížení pro kotvené stožáry [4]

(B.12 [4])

Kritérium je pouze návodné, s nutností dbát opatrnosti u jiných než typických stožárů. Pro kotvené stožáry je zavedena ekvivalentní statická metoda, která je založena na postupném zatěžování konstrukce sledem náhradních zatížení (patch load). Součinitel maximální hodnoty ks pro stanovení náhradních zatížení byl stanoven kalibrací na řadě kotvených stožárů pomocí přesnějších dynamických metod. Použití jednoho součinitele pro všechny prvky stožáru je konzervativní. Odezvu konstrukcí, které leží mimo obor platnosti uvedených metod, nelze pomocí norem ČSN EN stanovit. Jedná se o například o konstrukce s  výrazně nerovnoměrně rozmístěnou návětrnou plochou, konstrukce sestavené z průřezů výrazně odlišných tuhostí (například z různých materiálů) a dále o štíhlé komíny, štíhlé lávky a další. Normy ČSN EN se v takovýchto případech odkazují na přesnější dynamické metody, například spektrální analýzu. Podrobnosti ovšem

Z Střední zatížení větrem

i=1

2

3

4

5

6

Dynamické metody pro řešení odezvy na zatížení větrem Nejčastěji používanou metodou, která je doporučena také normami ČSN EN, je spektrální analýza. Jedná se o řešení vynuceného, tlumeného a neharmonického kmitání ve frekvenční oblasti při zatížení náhodným procesem. Vychází se ze znalosti frekvenčního složení náhodného procesu zatížení (tj. jmenovitě výkonových spektrálních hustot stavebnictví 03/10

61

zatížení). Principem je výpočet řady ustálených harmonických odezev na jednotlivé frekvenční složky zatížení. Výsledkem je frekvenční složení náhodného procesu odezvy (tj. jmenovitě výkonové spektrální hustoty odezvy). Celková odezva se potom získá superpozicí jednotlivých složek odezvy. Toto řešení se používá od 60. let minulého století. Začátek jeho používání pro stavební konstrukce zatížené větrem je spojen zejména se jménem A. G. Davenport. Vychází z něj i převážná většina zjednodušených metod a norem pro navrhování včetně ČSN a ČSN EN. Vzhledem k principu výpočtu lze teoreticky spektrální analýzu použít pouze pro lineární konstrukce. Výpočet se přesto často používá i pro nelineární kotvené stožáry s vědomím určité nepřesnosti řešení. Norma ČSN EN dovoluje výpočet použít pro rezonanční složku odezvy kotvených stožárů. V dnešní době jsou propracovány také metody pro stanovení odezvy na zatížení větrem nelineárních konstrukcí pomocí přímé integrace pohybové rovnice v časové oblasti.

Spektrální analýza

=

v *2

C1 . fL (z, f) (1 + C2 . fL (z, f)5/3

fL (z, f) = f . z kde vm (z) C1 = 15, C2 = 9.5 a v* značí smykovou rychlost větru. Koherenční funkce turbulence:

coh(y, z; y,' z;' f) = exp –

' 2 + Cz2 (z – z) '2 f . √ Cy2 (y – y) 1 2

(vm (z1) + vm (z2))

kde Cy = 11.5 a Cz = 11.5 (odpovídá (C.3) [3]) pro turbulenci ve směru větru a Cy = 6.7 a Cz = 10 pro turbulence kolmou na směr větru. Směrodatná odchylka celkové odezvy se získá superpozicí jednotlivých frekvenčních složek odezvy ze vztahu 8

Hlavními vstupními veličinami pro spektrální analýzu jsou výkonová spektrální hustota rychlosti větru a koherenční funkce turbulence. Protože fluktuační zatížení větrem působí nejenom ve směru větru, ale také ve směru kolmém na směr větru, je nutná znalost spektrálních hustot a koherenčních funkcí pro oba tyto směry. Z těchto veličin je v normě uvedena pouze spektrální hustota rychlosti větru pro turbulenci ve směru větru, tj. (B.2) [3]. Ostatní veličiny nutné k dostatečnému statistickému popisu turbulentního pole větru byly pro účely níže popsaných srovnávacích výpočtů zvoleny následujícím způsobem. Výkonová spektrální hustota rychlosti větru pro turbulenci kolmou na směr větru podle Kaimala [8]:

f . Sv (z, f)

σu2 = ∫ Su u (f) . df i

0

i i

a maximální hodnota fluktuační části odezvy ufl = kp . σu 0,5772 kp =√ 2 . 1n(v . T ) + kde √ 2 . 1n(v . T)

a v =

∫ f2 . Suu (f) . df ∫ Suu (f) . df

f

f

Je zřejmé, že provedení spektrální analýzy vyžaduje hluboké teoretické znalosti a použití speciálního software.

▼ O br. 6. Princip výpočtu spektrální hustoty odezvy konstrukce: kde χ značí aerodynamickou admitanci, cohi,j(f) koherenční funkci pro body i a j, Svi,vi(xi,f) spektrální hustotu rychlosti větru v bodě i, SFi,Fj(xi,xj,f) vzájemnou spektrální hustotu zatížení pro body i a j, mk zobecněnou hmotnost konstrukce, ξk poměrný útlum, fk vlastní frekvenci a Sui,uij(f) spektrální hustotu fluktuační odezvy konstrukce. x 10

3

Výkonová spektrální hustota zatížení větrem:

2

SF F (x1, x2, f) = p2 . vm,1 . vm,2 . cW,1 . cW,2 . A1 .

SFF

1 2



1 0

0

0.5

1

. A 2 . χ1 (f) . χ2 (f) .√ Sv v (χ1 . f) . √ Sv v (χ2 . f) . coh1,2 (f) 1 1 2 2

1.5

Frekvence [Hz] x 10

3

Frekvenční charakteristika konstrukce:

/H/2

2

Hu P (if) = ∑ 1 1 k

1 0

0.2

0.4

0.6 0.8 1 Frekvence [Hz]

1.2

φk.i . φk.j mk . 4 π (fk2 – f2 + 2iζkfkf) 2

1.4

Su u

1 1

0.03

Výkonová spektrální hustota odezva:

0.02

Su u (f) = ∑ ∑ Hu F (if) . Hu F (if) . SF F (f)

0.01 0

62

1 1

0.2

stavebnictví 03/10

0.4

0.6 0.8 1 Frekvence f [Hz]

1.2

1.4

i

j

1 i

1 i

1 1

R

σ3,u

1

R B

σ2,u

1

R

σu

σ1u

1

1

umean

Mmean B

σM

1

R

R

σ2,M

σ1,M

1

1

R

σ3,M

1

střední

základní

umax = umean ± kp .

B 2

rezonanční (pro 3 vl. tvary)

R 2

σu + ∑ σk,u 1 1

Mmax = Mmean ± kp .

k

B 2

R 2

σM + ∑ σk,M 1 1 k

▲ Obr. 7. Jednotlivé složky odezvy konstrukce na zatížení větrem a stanovení celkové odezvy R

σk = qk . φk

Zjednodušený dynamický výpočet Popisovaný zjednodušený dynamický výpočet byl autory odvozen ze spektrální analýzy s použitím předpokladů a zjednodušení používaných v normách ČSN EN. Pro porovnání a ověření byl tento výpočet zahrnut do zpracovaných srovnávacích výpočtů. Fluktuační složka odezvy se s výhodou rozděluje na základní část, která je způsobena pulsacemi větru bez přispění rezonančního kmitání konstrukce, a na rezonanční část, která vzniká za rezonance konstrukce s fluktuační složkou zatížení větrem. Spektrální hustoty rychlosti větru se zjednodušují tak, že jsou konstantní v  celém frekvenčním spektru a mají hodnoty příslušné jednotlivým vlastním frekvencím. Kvazistatické metody ČSN EN dále převádí konstrukci na soustavu o 1° volnosti a pro ni odvozují součinitel konstrukce cscd. Jestliže toto zjednodušení nezavedeme, můžeme řešit soustavu s mnoha stupni volnosti následujícím způsobem a mnohem přesněji tak postihnout chování konstrukce zatížené větrem. Základní část odezvy představují „pomalé“ pohyby konstrukce a lze ji proto s dostatečnou přesností stanovit kvazistatickým výpočtem. Zatížení, které vyvolá směrodatnou odchylku základní části odezvy, vyplývá ze vzorce 6.2 [3]. Ffl,σB (z) = Fm (z) . 2 . Iv (zs,i ) .√ B2 (zs,i ) kde Iv(zs,i ) a B(zs,i) přísluší uvažované poloze nárazu větru na konstrukci. Směrodatné odchylky rezonanční části odezvy lze řešit pomocí rozkladu do vlastních tvarů kmitání. Modální souřadnici qk příslušnou k-tému vlastnímu tvaru kmitání je možné vyjádřit jako: qk =

1 16 π4 . mk2 . fk4

.

π . fk 4 ξk

0.5

Stanovení celkové odezvy je patrné z obr. 7. Součinitel maximální hodnoty kp je v tomto případě určován pro: 2 R 2

v=

∑ fk σk,u k

B 2 u 1

1

R 2 k,u 1 k

σ +∑σ

Numerické porovnání jednotlivých metod – příhradový a rourový stožár V rámci přípravy na změnu norem a zejména pro možnost navrhování štíhlých a nestandardních konstrukcí zpracováváme nyní v EXCONu vlastní výpočetní procedury pro výpočet odezvy štíhlých konstrukcí na zatížení větrem (s použitím programového prostředí Matlab). Výhodou procedur je možnost parametrického zadávání stožárů, případně také možnost parametrických studií a poměrně rychlé optimalizace konstrukce. Jednotlivé výše popsané metody jsou porovnány na dvou typech, v  současné době velmi běžných telekomunikačních stožárech, jednom příhradovém a druhém rourovém, viz obr. 8. Pro příhradový stožár je splněno kritérium pro použití ekvivalentní statické metody (B.12 [4]). O rourovém stožáru není předem známo, nakolik kritéria normy ČSN EN 1991-1-4 splňuje nebo nesplňuje. Deformace a vnitřní síly byly vypočteny pěti různými metodami: 1) Ekvivalentní statická metoda podle ČSN EN 1993-3-1; 2) Výpočet dle ČSN EN 1991-1-4; 3a) Spektrální analýza s uvážením turbulence pouze ve směru větru; ▼ Obr. 8. Telekomunikační stožáry zvolené pro numerické porovnání metod – příhradový a rourový stožár

. ∑ ∑ φk,i . φk,j . SF F (fk ) i

j

i j

Význam veličin je shodný s obr. 6. Vyčíslení modální souřadnice je proveditelné pomocí standardních tabulkových software (pracuje se se čtvercovou maticí o rozměru rovném počtu polí konstrukce). Směrodatná odchylka rezonanční části odezvy příslušná k-tému vlastnímu je potom rovna:

Příhradový stožár EG 40 m

Rourový stožár ERE 30 m

Šířka v patě ... 4 m

TR Ø 920x16 ... z = 0 – 7 m TR Ø 711x16 ... z = 7 – 19 m

Šířka ve výšce = 10 m ... 3 m Šířka ve výšce 30 m ... 1,5 m Šířka ve vrcholu ... 1,5 m Návětrná plocha antén ... 12 m2 (v blízkosti vrcholu)

TR Ø 508x16 ... z = 19 – 25 m TR Ø 324x12 ... z = 25 – 30 m

stavebnictví 03/10 63 Návětrná plocha antén ... 10 m2 (v blízkosti vrcholu)

Tower EG 40 m

40

40

35

35

30

20 ČSN EN 1993-3-1 (ČSN EN 1991-1-4) Spektrální analýza (podélný směr) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) Zjednodušený výpočet

15 10 5 0

0.05 0.1

0.15 0.2 0.25 0.3 Deformace [m]

25

Výška [m]

Výška [m]

25

0

ČSN EN 1993-3-1 / (3a) (ČSN EN 1991-1-4) / (3a) Spektrální analýza (podélný směr) / (3a) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) / (3a) Zjednodušený výpočet / (3a)

30

δ δ3a

20 15 10 5

0.35 0.4

0.98 1 1.02 1.04 1.06 1.08 1.1 1.12 1.14 Poměry výsledků vztažené k výsledkům metody (3a)

▲ Příhradový stožár 40 m. Deformace [mm]. Tower EG 40 m

40 35 30

35 30 Výška [m]

Výška [m]

25 20 15

Nnar

25

Nnar,3a

20 15

ČSN EN 1993-3-1 / (3a) (ČSN EN 1991-1-4) / (3a) Spektrální analýza (podélný směr) / (3a) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) / (3a) Zjednodušený výpočet / (3a)

10 5 0

Tower EG 40 m

40

ČSN EN 1993-3-1 (ČSN EN 1991-1-4) Spektrální analýza (podélný směr) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) Zjednodušený výpočet

0

1

2 3 4 5 Nárožníky – normalové síly [N]

6

x10

5

0

7

0.85

0.9

0.95

1

1.05

1.1

Poměry výsledků vztažné k výsledkům metody (3a)

▲ Příhradový stožár 40 m. Normálové síly v nárožnících [N]. Tower EG 40 m

Tower EG 40 m 40

35

35

30

30

25

25

Výška [m]

Výška [m]

40

20 15

Ndiag Ndiag,3a

20

ČSN EN 1993-3-1 / (3a) (ČSN EN 1991-1-4) / (3a) Spektrální analýza (podélný směr) / (3a) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) / (3a) Zjednodušený výpočet / (3a)

15

ČSN EN 1993-3-1 (ČSN EN 1991-1-4) Spektrální analýza (podélný směr) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) Zjednodušený výpočet

00

0.5

10 5

1 1.5 2 2.5 Diagonály – normálové síly [N]

3

x10

4

0

3.5

0.85 0.9 0.95 1 1.05 1.1 1.15 1.2 1.25 Poměry výsledků vztažné k výsledkům metody (3a)

▲ Příhradový stožár 40 m. Normálové síly v diagonálách [N]. ▼ Rourový stožár 30 m. Deformace [m]. 30

30

25

25 20 Výška [m]

Výška [m]

20 15 10

64

5 0

0

0.05

10

ČSN EN 1991-1-4 (ČSN EN 1993-3-1) Spektrální analýza (podélný směr) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) Zjednodušený výpočet

stavebnictví 03/10 0.1

0.15 0.2 Deformace [m]

0.25

0.3

15

δ δ3a ČSN EN 1991-1-4 / (3a) (ČSN EN 1993-3-1) / (3a) Spektrální analýza (podélný směr) / (3a) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) / (3a) Zjednodušený výpočet / (3a)

5

0.35

0

0.92 0.94 0.96 0.98 1 1.02 1.04 Poměry výsledků vztažné k výsledkům metody (3a)

1.06

ČSN EN 1991-1-4 (ČSN EN 1993-3-1) Spektrální analýza (podélný směr) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) Zjednodušený výpočet

30 25

15 10

20 15

ČSN EN 1991-1-4 / (3a) (ČSN EN 1993-3-1) / (3a) Spektrální analýza (podélný směr) / (3a) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) / (3a) Zjednodušený výpočet / (3a)

10 5

5 0

N N3a

25 Výška [m]

Výška [m]

20

30

0 0

1

2

3 4 5 6 Momenty [m]

7

8 9 x10 4

0.9 0.95

1

1.05

1.1

1.15

1.2

1.25

Poměry výsledků vztažné k výsledkům metody (3a)

▲ Rourový stožár 30 m. Momenty [Nm]. 30

30

20

20

15 ČSN EN 1991-1-4 (ČSN EN 1993-3-1) Spektrální analýza (podélný směr) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) Zjednodušený výpočet

0

V V3a

25 Výška [m]

Výška [m]

25

0

0.5

1

1.5 2 2.5 3 Posouvající síly [N]

15

ČSN EN 1991-1-4 / (3a) (ČSN EN 1993-3-1) / (3a) Spektrální analýza (podélný směr) / (3a) Spektrální analýza (podélný+příčný směr) / (3a) Zjednodušený výpočet / (3a)

10 5

3.5 4 x10 4

0

0.85 0.9

0.95

1

1.05

1.1

1.15

1.2

1.25

Poměry výsledků vztažné k výsledkům metody (3a)

▲ Rourový stožár 30 m. Posouvající síly [N]. Pozn.: Poměry vnitřních sil v blízkosti vrcholu a poměry deformací v blízkosti podpory, tedy v blízkosti svých nulových hodnot jsou ovlivněny určitou numerickou chybou. Pro porovnání výsledků ovšem nejsou poměry v těchto místech důležité.

3b) S pektrální analýza s uvážením turbulence ve směru větru i ve směru kolmém; 4) Zjednodušený dynamický výpočet s uvážením turbulence pouze ve směru větru. Výsledky jsou uspořádány do dvojic grafů. Levý graf znázorňuje vždy průběhy jednotlivých veličin, tj. deformací a vnitřních sil. Pravý graf zobrazuje poměr výsledků jednotlivých metod k výsledkům výpočtu 3a, tj. spektrální analýzy pro turbulenci pouze ve směru větru.

Porovnání výsledků 1) Ze srovnávacích výpočtů je patrné, že výsledky ekvivalentní statické metody dle ČSN EN 1993-3-1 jsou pro běžné příhradové stožáry v dobré shodě s výsledky spektrální analýzy. Odchylky dosahují +5 % pro nárožníky a +12 % pro diagonály. Odchylky jsou na straně bezpečné. 2) Výsledky výpočtu dle ČSN EN 1991-1-4 pro standardní rourový stožár jsou nižší než výsledky spektrální analýzy. Odchylky byly vypočteny jako –8 % pro momenty a –12 % pro smykové síly. Odchylky jsou na straně nebezpečné. Porovnávaný rourový stožár je příkladem konstrukce, která je již mírně za hranicí požadavků pro použití výpočtu dle ČSN EN 1991-1-4. 3a,b) Výsledky zjednodušeného dynamického výpočtu jsou v dobré shodě s  výsledky spektrální analýzy. Odchylky dosahují +4 % pro nárožníky, resp. momenty, a +8 % pro diagonály, resp. smykové síly oproti výsledkům spektrální analýzy s  uvážení turbulence pouze ve směru větru. 4) Příspěvek turbulence kolmo na směr větru na celkovou odezvu je v uvedených příkladech velmi malý, až zanedbatelný.

Závěr Zrušením stávajících norem ČSN 730035 a ČSN 731430 v březnu 2010 dojde k  významné změně navrhování konstrukcí zatížených větrem.

Kromě navýšení zatížení bude možné metody pro stanovení odezvy na zatížení větrem, které normy popisují, použít pro méně typů konstrukcí. Pro některé konstrukce bude proto nezbytné používat složité dynamické výpočty. Jejich použití vyžaduje v mnoha případech znalost rozsáhlé teorie a často předpokládá vytváření vlastního specializovaného software. K těmto výpočtům nejsou v normách k dispozici téměř žádné informace, a lze proto očekávat i určitý rozptyl výsledků způsobený zejména volbou různých vstupních parametrů. ■ Poděkování: příspěvek vznikl a čerpá z poznatků hospodářské spolupráce EXCON a ÚTAM AV ČR v.v.i., při stanovení dynamické odezvy štíhlých konstrukcí. Použitá literatura: [1] ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí, 1986 [2] ČSN 73 1430 Navrhování ocelových konstrukcí stožárů, 1984 [3] ČSN EN 1991-1-4 Eurokód 1: Zatížení stavebních konstrukcí – Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem [4] ČSN EN 1993-3-1 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 3-1: Stožáry a komíny – Stožáry [5] ČSN EN 1993-3-2 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 3-1: Stožáry a komíny – Komíny [6] Fischer, O., Koloušek, V., Pirner, M.: Aeroelasticita stavebních konstrukcí, Academia, Praha 1977 [7] Král, J.: Navrhování staveb na zatížení větrem podle ČSN EN 1991-1-4, Časopis Stavebnictví, číslo 02/2007 [8] Kaimal, J.C., Wymgaard, J.C., Ozimi, Y., Coté, O.R.: Spectral characteristics of surface-layer turbulence, Quartely Journal of Royal Meteorological Society, Vol. 98, pp. 563–589, 1972 [9] Pirner, M., Fischer, O.: Zatížení staveb větrem, ČKAIT, Praha 2003 [10] Simiu, E., Scanlan, R.H.: Wind effects on structures, 3. vydání, John Wiley and sons, inc., New York, 1996 Autoři: Ing. Jiří Lahodný, Ing. Vladimír Janata, CSc., Ing. Stanislav Pospíšil, Ph.D. EXCON a.s., ÚTAM AV ČR stavebnictví 03/10

65

interview

text: Jan Táborský

foto: Flexibuild s.r.o.

Nestačí mít nový materiál, je také nutné ukázat, jak a co z něj stavět Výroba materiálů z recyklátů má své kouzlo. „Těžbu“ surovin zajistí sami konzumenti a navíc jde o konkrétní naplnění často špatně uchopitelných pojmů zelené stavění a zelená architektura. Z marketingového hlediska je to každopádně tah správným směrem. Že je skutečnost poněkud složitější, potvrzují slova Ing. Olgy Girstlové, generální ředitelky firmy Flexibuild s.r.o., jež se zabývá výrobou stejnojmenného materiálu i jeho využitím především v  rámci bytové výstavby. Materiál Flexibuild jsou  desky na bázi celulózy a sendviče, obsahující extrudovaný polystyrén opláštěný deskami. Vyrábí se pomocí speciální technologie, která recykluje odpady z  vrstvených potravinářských obalů s  polyethylenem. Pod touto surovinou si lze laicky představit například tetrapakové krabice od mléka. „Právě myšlenka využití draze likvidovaného odpadu byla jednou z hlavních motivací pro odstartování projektu Flexibuild,“ říká Olga Girstlová. Byl to jediný důvod, proč jste navázala na úspěšnou podnikatelskou kariéru v úplně jiné oblasti? Téměř dvě desetiletí jsme spolu s manželem podnikali v oblasti IT. Když jsme na začátku devadesátých let založili firmu, vstupovali jsme do oboru, který byl u nás nový, neprobádaný a perspektivní. Stali jsme se inovátory na českém trhu, kdy jsme přišli se strukturovanou kabeláží. Od té doby uplynulo hodně let, obor IT se výrazně proměnil a globalizoval. I my jsme se změnili a nezastírám, že se dostavila i určitá únava. Před pár lety jsem se na stáži ve Spojených státech poprvé seznámila

66

stavebnictví 03/10

s  pojmem Green Economy. Pochopila jsem, že nejde jen o populární, trendová slova, ale o velmi zajímavý a životaschopný nový obor podnikání. Postupně jsem začala mít úplně stejný pocit jako před dvaceti lety a v novém oboru jsem začala vidět podnikatelskou příležitost. Velice mne oslovila myšlenka, že neužitečný odpad, na jehož likvidaci musíme vydávat značné finanční prostředky, se může stát novou vstupní surovinou. Ta mů že bý t op ět užitečná a sloužit lidem ve formě nového výrobku, který má výborné vlastnosti. Tato myšlenka se stala mou osobní výzvou jak z hlediska pohledu na ekologii, tak z hlediska podnikatelského, neboť skute č né ekologické podnikání může přinést cenově dostupné výrobky, nové technologie i zaměstnanost. Proto jsem se začínala zajímat o jiný obor podnikání a proto vznikla naše společnost Flexibuild, stejnojmenný materiál i nový stavební systém. V jakém stadiu byl vývoj materiálu a stavebního systému (později nazvaného Flexibuild) ve chvíli vašeho odkoupení společnosti VÚVL? VÚVL neboli Výzkumný ústav valivých ložisek byl v minulosti naší dceřinou společností, která se mimo jiné zabývala vývojem materiálu z  recyklovaných odpadů. Cítili jsme obrovský potenciál ve využití tohoto materiálu, hlavně ve stavebnictví. Od

▲ Ing. Olga Girstlová, generální ředitelka firmy Flexibuild s.r.o.

společnosti VÚVL jsme proto koupili know-how související především s výrobou materiálu. Naším strategickým cílem, již pod hlavičkou Flexibuild, bylo pokračovat ve vývoji a v  praktickém využití materiálu, tedy vytvořit vlastní stavební systém a současně provést velké množství zkoušek materiálu, které povedou k jeho certifikaci. Tento proces byl dokončen v  květnu 2008.

Byla cer tifikace materiálu složitá? Žádné komplikace při vlastní certifikaci nenastaly. Jelikož se jedná o nový druh materiálu na trhu, bylo nutné nejpr ve definovat standard (stavebně technické osvědčení) pro tento materiál. A dokonce některé hodnoty tohoto standardu mohly být určeny až na základě provedených zkoušek. Vše se podařilo a jak desky, tak sendviče jsou

certifikovány pro použití ve stavebnictví a odpovídají českým i evropským normám. Jak d ál pokrač oval v ý voj s t ave b n í h o sy s té m u p o d hlavičkou Flexibuild? Zaměřili jsme se na výstavbu rodinných domů, které jsou pro č eské rodiny dostupné v duchu našeho motta Rodinný dům za cenu bytu. V roce 2008 a 2009 jsme se věnovali „doladění“ montážních postupů a dalších drobných konstrukčních úprav, na jejichž základě jsme kompletně dokončili stavební systém pro samostatně stojící rodinné domy. Loni jsme zahájili práce na modifikaci systému pro řadové a bytové domy, který bude dokončen v březnu 2010. Současně se připravuje výstavba pasivního domu z našeho systému. Zkuste popsat zlomové body při vývoji materiálu flexibuild a jeho uplatnění na trhu. Šlo nám o to navrhnout takový systém, který by v  maximální míře používal recyklované výrobky (vícevrstvé papírové obaly například od mléka nebo džusů), minimalizoval náklady a čas na výstavbu domu a zároveň byl kvalitní. Vybavuji si dva klíčové momenty – když jsme potvrdili dostatečnou požární odolnost konstrukce domu složenou ze smíšených, vesměs hořlavých materiálů, a když byl materiál schválen pro program Zelená úsporám. Jak přijaly nový materiál realizační firmy? Zpočátku rezervovaně – podle očekávání. Není snadné prosadit se s  úplně novým materiálem i systémem, stavební trh i koneční spotřebitelé jsou u nás poměrně konzervativní. Ale vidíme otevřenost k novým materiálům a řešením zejména u mladé generace. To, že máme na třicet realizovaných nebo rozestavěných domů, je především zásluhou toho, že jsme dokázali nabídnout celý stavební systém s  jasně popsanými výhodami a byli jsme naprosto otevření ohledně vlast-

ností materiálu i systému. Firmy, se kterými při realizaci spolupracujeme, dokázaly pochopit novost řešení, jeho flexibilitu a další výhody. Viděly výsledky zkoušek i měření, nebály se přijmout novou filozofii v oblasti bydlení. Dobře zafungovaly reference spokojených majitelů již postavených domů. Něk teří v ýrobci materiálů z  recyklovaných zdrojů mají paradoxně potíže s přístupem k samotnému recyklátu. Tohoto rizika jsme si byli od počátku vědomi, proto je oblast nakládání s odpady součástí naší strategie. Jsme rádi, že jsme našli dobrý model spolupráce s firmou EkoKom, která pomáhá řešit recyklaci vytříděných nápojových kartonů v České republice a pro nás je garancí potřebného množství suroviny. Dobře víme, že toto množství má své limity, stejně jako množství domů, které jsme ročně schopni z našeho materiálu Flexibuild postavit. Považujeme se za jednu z alternativ současného ekologického stavebnictví. V  současné době jsme partnerem EkoKomu jak pro recyklaci, tak pro svoz nápojových kartonů. Jaký je komerční potenciál materiálu a stavebního systému Flexibuild? Jsem přesvědčena, že velký, a to jak u nás, tak za hranicemi České republiky. Sázíme na kombinaci cena – rychlost – kvalita a především na flexibilitu systému, kdy – jak jsem již uvedla – kromě rodinných domů máme i modifikaci systému pro bytové nízkoenergetické domy, případně pro průmyslové objekty. Z Flexibuildu už například stojí v Česku čistička odpadních vod nebo je udělána vestavba v průmyslové hale, takže můžeme být zajímaví nejen pro individuální investory, ale také pro obce a státní správu. Šikovní architekti mohou výrazně pomoci a díky variabilitě systému nabídnout řešení na míru. Osobně bych se v budoucnosti ráda zaměřila na oblast výstavby pro seniory a bydlení pro mladé rodiny. ■

▲ Desky Flexibuild

▲ Příklad rozestavěného rodinného domu ze systému Flexibuild

▲ Rodinný dům ze systému Flexibuild před dokončením ▼ Jeden z největších domů ze systému Flexibuild

stavebnictví 03/10

67

inzerce

Senior park v Doníně dělá dobré jméno porobetonu H+H Výstavba sociálních projektů, zejména těch, které jsou určeny pro bydlení seniorů, je vzhledem k demografickému vývoji velmi aktuální. Nároky na tento typ rezidenčního bydlení jsou z hlediska kvality náročné. Příkladem kvalitního architektonického návrhu a realizace může být Senior park v Doníně u Hrádku nad Nisou. Projekt bytového domu pro seniory v Doníně u Hrádku nad Nisou se může směle rovnat s výstavbou seniorských domovů západoevropského modelu. Trendem v zemích s vyspělým sociálním systémem je především projektování a následná realizace soukromých seniorských rezidencí a domů, které nabízejí komfortní byty, ale i místo pro společná setkávání. Ačkoli výstavba tohoto druhu seniorského bydlení v České republice za zbytkem Evropy stále pokulhává, projekty jako je ten donínský nás posouvají k tomu nevyhovující situaci jednou provždy vyřešit. Rezidence Senior park se svými dvaadvaceti bytovými jednotkami vytvoří adekvátní podmínky těm, kdo si chtějí zajistit na stáří pohodlí, příjemné a kvalitní zázemí a všestrannou péči. Seniorská zařízení typu rezidencí nemohou určitě v dohledné době nahradit klasické domovy důchodců, mohou se ale stát vhodnou alternativou pro ty, kdo chtějí prožít důchodový věk aktivně a důstojně. „Jsme rádi že také vPOHLED České republice můJIHOVÝCHODNÍ žeme být součástí moderní výstavby seni-

68

stavebnictví 03/10

orského bydlení. S realizací podobných projektů máme bohaté zkušenosti z jiných evropských zemí. Porobetonový stavební materiál, který jsme pro tuto stavbu výhradně dodávali, je pokrokový, komfortní pro manipulaci a má výborné energetické vlastnosti, takže se pro stavbu těchto kvalit rozhodně hodí,“ říká Michael Rimm, jednatel společnosti H+H Česká republika, která vyrábí kompletní stavební program pro hrubou stavbu. Místo pro relaxaci i soukromí Projekt Senior parku zahrnuje dvaadvacet bytových jednotek o dispozici 1+kk až 3+kk a je koncipován jako jednopodlažní budova o obdélníkovém půdorysu, přičemž centrální vstupní část, která bude vyhrazena jako místo pro společná setkávání zdejších obyvatel, má dvě patra. V podkroví této části stavby budou vybudovány dva byty pro zaměstnance. Koncepce tak respektuje územní plán obce Hrádek nad Nisou, který je v takzvaném „červeném území“ a povoluje pouze nízkopodlažní obytnou zástavbu. Vzhledem k účelu obytného komplexu je ovšem jednopodlažní objekt ideálním bezbariérovým řešením. Stavba má obdélníkový půdorys, o hraně 51,7 m v severním směru a 49 m ve východním směru, uprostřed stavby je otevřené upravené atrium přístupné ze všech bytů a ze společenské části, kolem celého atria vede krytý chodník ze zámkové dlažby, z něhož se vstupuje do jednotlivých bytů. V zatravněném atriu o rozměrech 35 x 35 m

budou umístěny altánky a jezírko. Do středové jižní části architekt umístil garáž pro mikrobus. Na svažitém terénu v okolí Senior parku se v budoucnu plánuje další výstavba nízkopodlažní bytové zástavby. Pozemek Senior parku, který předtím sloužil jako zahrada, je z místní komunikace dobře přístupný. V projektu se počítá rovněž s vydlážděným parkovištěm pro osmnáct automobilů, tři místa budou vyhrazena pro invalidy. Vlastní přístup až k domu bude zpevněn a na hranicích pozemku se chystá oplocení z KB bloků a plotových polí ze dřeva. Stavba byla zahájena v červnu roku 2008 a její dokončení je naplánováno na červen letošního roku. Použitý materiál Hrubá stavba byla provedena z porobetonu H+H, který se vyznačuje hned několika výbornými vlastnostmi. Oproti například cihlovému zdivu je přesnější, odchylka je pouhý jeden milimetr, a tím pádem se na povrchové úpravy spotřebuje méně materiálu. Je tedy úsporný. Dalšími specifiky porobetonového systému z produkce H+H je opravdu malá pracnost výstavby, a tím pádem i její urych-

lení. Nehořlavost materiálu a ekologická nezávadnost jsou další přidanou hodnotou porobetonu. Podle názoru majitele Stavební firmy Chotyně Jana Zemana, který dlouhodobě pracuje s výrobky H+H je porobeton stavebním materiálem budoucnosti: „Největší výhodou porobetonu je oproti cihlám obrovská snadnost zdění a instalací.“ Přízemí budovy Senior parku je vyzděno z tvárnic H+H o tloušťce 300 mm a specifické hmotnosti 500 kg/m3. Strop nad byty je proveden z  dřevěných sbíjených vazníků vysokých 2500 mm se sklonem střechy 25 stupňů. Nad stropem pak je instalována 240 mm silná tepelná izolace a podhled z požárně odolného 15 mm silného sádrokartonu. Mezi jednotlivými byty je dále provedena zvuková izolace – sendvičová stěna ze dvou

přesných příčkovek H+H 150 mm s meziprostorem vyplněným 40 mm silnou protihlukovou izolací. Protihlukové příčky musí být podloženy 15 mm silnou vrstvou hobry, od obvodových stěn odděleny 15 mm silnou vrstvou protihlukové izolace a od stropů odděleny 20 mm silnou protihlukovou izolací. Kotvení příček do obvodového zdiva bylo v  každé druhé vrstvě provedeno ocelovými kotvami. Zdivo mezi požárními úseky je vyzděno z  300 mm silných přesných tvárnic H+H s ukončením pod betonovou krytinou. Střešní latě na požární zdi musí být provedeny z  cemvinu. Společenská část je vyzděna z tvárnic H+H silných 300 mm, zdivo je ukončeno železobetonovým věncem. Strop je smontován ze stropních panelů. Nad stavbou se v současné době vztyčuje sedlový krov o sklonu 25 stupňů, položený na

půdní nadezdívce podkroví, ukončený laťováním, fólií a krytinou. Základní údaje o stavbě Název: Senior park Místo: Donín u Hrádku nad Nisou Počet bytů pro seniory: 22 Stavebník: SENIOR PARK a.s. Projektant: Ing. Jan Zeman Materiál pro hrubou stavbu: H+H Předpokládané dokončení výstavby: 06/2010 Orientační hodnota stavby: 22 990 000 Kč Podlahová plocha budovy: 1388,49 m2

stavebnictví 03/10

69

svět stavbařů

text: ČKAIT, ČSSI, SPS v ČR

Pojem architektura před 120 lety Následujícím příspěvkem bych chtěl navázat na nekonečnou diskuzi vedenou nad vysvětlováním pojmu architektura. Obrátil jsem se k  literatuře, která je, i přes své stáří, pro mne stálou autoritou. V ní nacházím mnoho vysvětlení pro věci, jež jsou v  nově vydávaných slovnících a odborné literatuře popisovány jen povrchně, nebo v nich nejsou uvedeny vůbec. Jedná se o Ottův slovník naučný, vydávaný v letech 1888–1909. Na vzniku této publikace se podílela tehdejší elita národa. Pouze namátkou je možné jmenovat takové velikány, jako profesora Josefa Šolína, profesora Otakara Feistmantela, Zdeňka Fibicha, profesora Aloise Jiráska či Františka Křižíka. Otevřemeli druhý díl tohoto obsáhlého slovníku, nalezneme na stranách 670–691 obšírné vysvětlení pojmu architektura. Pro naši diskuzi jsou ovšem nejzásadnější první odstavce, které si vzhledem k úctě vůči zmiňované publikaci dovoluji uvést doslovně: Architektura jest umění stavěti tak, aby stavba hověla netoliko

požadavkům praktickým, ale i aesthetickým. Co se týče činnosti stavební, možno rozeznávati čásť mechanickou od umělecké. Prvá zanáší se tím, aby sestavovala budovu z  rozličných hmot dle zákonů statických; druhá pak dodává těmto formám a celku ušlechtilosti a umělecké dokonalosti. Oba tyto výkony úzce spolu souvisejí a nemohou se od sebe děliti; zanedbání jednoho z obou vždy mívá nezdar v zápětí. Pochybená konstrukce stavební ohrožuje trvání budovy; nedostatečné umělecké provedení znetvořuje stavbu sebe důkladnější. Z toho patrno, že architektura závislá jsouc na stavitelství musí míti k němu zřetel a nemůže užívati forem libovolných, nýbrž takových, které odpovídají konstrukci a hmotě. Architektura zanáší se tedy uměleckým vyjadřováním myšlének stavebních co do celku i co do detailu. Úlohy stavitelské vývojem vzdělanosti lidské velmi se měnily a komplikovaly, kdežto způsob mechanického provádění, zakládající se na zákonech

statických, vždy stejných, valně se nezměnil, pokud se týká užívání týchž hmot stavebních. Proto liší se formy celku velice, na př. forma divadla antického a moderního, kdežto jednotlivé části stavební zůstaly v principu nezměněny. Tak užíváme týž podpor, pilířů a sloupů, jako před tisíciletími, kleneme týmž způsobem jako dříve, a bláhové jest pachtiti se vymýšlením forem nových k  týmž účelům. U vývoji svém ustálily se jisté formy a jsou nám tak obvyklé jako slovo pro určitý pojem, a tak vládne architektura jistými ustálenými tvary, kterými vyjadřuje své myšlénky. Ale právě tak, jako týž pojem vyjádřen býti může rozličnými výrazy, tak máme i k  vyjadřování jistých funkcí stavebních rozličné formy, které v podstatě jsou tytéž, ale řídí se dle citu, zevnějších vlivů té které země a národa. Po přečtení citátu renomovaného architekta a profesora na c. k. uměleckoprůmyslové škole v  Praze Josefa Stibrala

se ptám: Je architektura stále tím samým oborem, jakým byla v době tvůrců staveb Národního divadla, Rudolfina nebo Národního muzea? Architekt Stibral přistupuje k  architektuře jako k  oboru, kde je nerozlučitelně spojena estetická forma staveb s  konstrukčním provedením. Statika je pro něj architekturou. Toto skromné a pokorné stanovisko je hodné obdivu zejména v  dnešní době, kdy se potkáváme s  řadou názorů, že forma stavby je prvořadá a konstrukční řešení se má krčit kdesi v pozadí a neobtěžovat tvůrčí rozlet autora. Výsledkem takto pojaté práce jsou často kontroverzní stavby, jejichž cena je vzhledem k účelu využití přemrštěná a vzhled musí autor nejprve vysvětlit, aby pozorovatel vůbec pochopil tvůrčí záměr. To je v přímém kontrastu s výše uvedenými perlami české architektury, které nepotřebují vysvětlování. Stačí se jen dívat a smeknout. ■ Ing. Robert Špalek, místopředseda ČKAIT

Architekt v anglosaském světě K diskuzi o roli architekta ve stavebnictví si dovoluji přidat pohled nastiňující postavení absolventa českých stavebních fakult v Evropě. České stavební fakulty změnily jméno oboru Pozemní stavby a architektura na obor Architektura a stavitelství a od minulého roku vycházejí absolventi tohoto oboru s titulem Ing. arch. Jedním z důvodů uvedené úpravy bylo, že nelze do angličtiny přeložit výraz pozemní stavby. Otázkou je, zda lze do angličtiny přeložit označení architekt, tak aby ho Angličané chápali stejně jako my, to jest jako absolventa magisterského studia na škole s uměleckým zaměřením – čili jako akademický titul.

70

stavebnictví 03/10

Dle česko-anglického slovníku architektonického a stavebního (nakladatelství FRAUS, Plzeň 1998) se výraz architekt překládá jako architect – bez bližšího vysvětlení. Zpětně v anglickočeském slovníku od téhož vydavatele je výraz architect překládán jako architekt, stavitel, student architektury, zodpovědný projektant, generální projektant – takže nejednoznačně. Dle anglického v ýkladového slovníku Longman Dictionary of Contemporary English je uveden výklad výrazu architect takto: Person who plans new buildings and is responsible for making sure that they are built properly. Je zřejmé, že Angličané nechápou architekta jako nositele

akademického titulu Architekt, ale jako osobu odpovědnou za realizaci stavby od samého počátku, až po její uvedení do provozu – čili jako funkci, a nikoliv jako titul. To znamená, že v anglosaském světě se stává architektem odborník profese, odpovídající typu realizovaného díla – tedy v případě výstavby silnice inženýr dopravní specializace, v případě elektrárny většinou strojní inženýr, u výstavby přehrady vodohospodář atd., a všichni tito odborníci mohou být nazýváni architekty. Za první republiky nebyl titul architekt autorsk y chráněn, a tak bylo možno číst, že: ...stavbu realizoval architekt Zdeněk Novák, stavitel a mistr zednický.

Z tehdejšího pohledu, i z dnešního pohledu Angličana, to bylo zcela oprávněné. Na závěr dovolte poznámku. Postavení našich odborníků v Evropě se nebude odvíjet od toho, jaký mají titul, ale od toho, co umí a jak budou své znalosti schopni prezentovat. Naše starosti, zda lze něco přesně, a pokud možno jednoslovně přeložit do angličtiny, považuji za malicherné, jako považuji za trapnou náhradu českých výstižných pojmenování – anglizmy dnes, a rusizmy dříve – v odborných i neodborných textech. ■ Ing. Michael Trnka, CSc. přednosta OK ČKAIT Praha

inzerce

Bezpečnostní uzávěr vody: prevence havárií vodovodních rozvodů v rodinných domech a bytech Ochrana bytových i nebytových prostor před zaplavením Protipožární hlásiče a čidla úniku plynu jsou vzhledem k jednoduchosti a nízké ceně dostatečně rozšířeny, zatímco hlásiče úniku vody, ani automatické centrální uzávěry rozvodů vody se běžně neinstalují. A to i přesto, že škody způsobené haváriemi vodovodních rozvodů a spotřebičů představují finančně nejvýznamnější položku škod menšího rozsahu v domácnostech. Funkce zařízení Bezpečnostní uzávěr vody se instaluje na potrubí odběrného místa do série s hlavním uzávěrem vody. Je tvořen elektromagnetickým ventilem řízeným procesorovou jednotkou, která sleduje a vyhodnocuje uživatelem nastavené nepřekročitelné množství každého nepřerušeného odběru vody, nebo řádové překročení obvyklého okamžitého odběru. Při překročení uživatelem nastavených hodnot odběru vody, což jsou typické příznaky poruchy či havárie vodovod-

ních rozvodů, se uzavře elektroventil na hlavním přívodu vody do odběrného místa. Obnovení dodávky vody lze provést pouze uživatelským resetem procesorové jednotky, nebo manuálním otevřením elektromagne­tického ventilu pomocí příslušné ovládací páčky.

tel.: +420 556 420 360; fax: +420 556 420 301; e-mail: [email protected], http://www.btv.cz

Přínos bezpečnostního uzávěru vody Instalace bezpečnostního uzávěru vody chrání majetek a tím významně snižuje (eliminuje) riziko zaplavení. V budoucnu může změnit a zvýhodnit pojišťovací podmínky při uzavírání pojistné smlouvy. Informace o produktu a kontakty: B PLUS TV a. s., Požárnická 140, 742 83 Klimkovice, Česká republika;

inzerce

BAUMA 2010 opět rekordní Plošně největší veletrh na světě opět poroste bez ohledu na ekonomickou krizi. Mezinárodní stavební veletrh stavebních strojů, strojů stavebních hmot, těžařských strojů, stavebních vozidel a stavebních nářadí, konaný v tříletém cyklu, pořádá Výstaviště Mnichov (Messe München GmbH) v dubnu 2010 opět na větší rozloze. Vzhledem k velmi dobré situaci registrací přihlášek k  účasti na veletrhu umožňuje Messe München přikročit k  výstavbě dodatečných, dočasných hal pro pořádaný veletrh. Tím bude celková vystavovací plocha pro veletrh BAUMA 2010 rozšířena na celkových 555 000 m2. Rozšíření plochy umožní pořadatelům nabídnout doplňující výstavní plochu klientům z  obzvláště poptávaných oblastí výrobků, jako je „ bednění a výstavba lešení“ nebo „stavební nářadí a nástroje“. Předchozí ročník veletrhu v roce 2007 zaznamenal rekordní čísla ve všech směrech. Veletrhu se tehdy zúčastnilo 3002 vystavovatelů, kteří představili své expozice na plo-

še 540 000 m2, podíl zahraničních firem vzrostl na 54 %. Veletrh Bauma 2007 zaznamenal rovněž rekordní účast 501 523 návštěvníků ze 191 zemí , což znamenalo dvacetiprocentní nárůst oproti roku 2004. „Vývoj ukazuje, že BAUMA představuje milník ve veletržním kalendáři těch, kteří chtějí demonstrovat svoji sílu v inovaci na celosvětově vůdčím veletrhu. Messe München jako pořadatel veletrhu BAUMA 2010 vsadí vše na to, aby zajistil optimální podmínky v obvykle vysoké kvalitě služeb“ říká Eugen Egetenmeir, člen obchodního vedení Messe München.

budovy vchodu a registrace bude pro veletrh Bauma 2010 poprvé k dispozici sedmý vchod, který odlehčí zejména frekventované oblasti západního vchodu. Veletrh BAUMA 2010, kde se stala tradicí rovněž účast firem a návštěvníků z  Čech a Slovenska, se koná ve dnech 19. až 25. dubna 2010 na výstavišti Neue Messe (Nové Výstaviště Mnichov). Další informace na webových stránkách veletrhu www.bauma.de

V  současné době se dokončují na výstavišti Neue Messe München (Nové výstaviště Mnichov) stavební úpravy, které budou dále optimalizovat přístupy návštěvníků do areálu. Výstavbou stavebnictví 03/10

71

infoservis Veletrhy a výstavy 11.–13. 3. 2010 RENOVA Veletrh pro opravu památek a historických sídel Olomouc – Výstaviště Flora E-mail:[email protected] www.flora-ol.cz 11.–13. 3. 2010 STAVOTECH OLOMOUC Stavební a technický veletrh Olomouc – Výstaviště Flora, E-mail: [email protected], [email protected] www.omnis.cz 18.–21. 3. 2010 FOR HABITAT 2010 17. veletrh bydlení Praha 9, PVA Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forhabitat.cz 18.–21. 3. 2010 FOR GARDEN 2010 4. veletrh zahradní architektury, nábytku a techniky Praha 9, PVA Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-garden.cz 23.–27. 3. 2010      CONECO 31. mezinárodní veletrh stavebnictví Slovensko, Bratislava, Výstaviště Incheba,

Viedenská cesta 3-7 E-mail: [email protected] www.incheba.sk 23.–27. 3. 2010 STAVEBNÁ MECHANIZÁCIA Výstava stavebních strojů a mechanizace Slovensko, Bratislava, Výstaviště Incheba, Viedenská cesta 3-7 E-mail: [email protected] www.incheba.sk 13.–17. 4. 2010 STAVEBNÍ VELETRHY BRNO 2010 Ibf – mezinárodní stavební veletrh SHK Brno – mezinárodní veletrh technických zařízení budov MOBITEX – mezinárodní veletrh bydlení Brno, Výstaviště BVV E-mail: [email protected] www.bvv.cz Odborné semináře a konference 12. 3. 2010 Spočítejte si výhody euroCALC 3, ať jste rozpočtář nebo manažer Prezentační dny Praha 10, Callida, Bohdalecká 25 E-mail: [email protected] 16.–17. 3. 2010 Přípravný seminář k autorizačním zkouškám ČKAIT

Simulace budov a techniky prostředí IBP SA - CZ (International Building Performance Association – Česká republika) pořádá ve spolupráci s ČVUT v Praze Mezinárodní konferenci Simulace budov a techniky prostředí. Termín konání: 8. a 9. listopadu 2010 v prostorách ČVUT v Praze. K prezentaci referátu se lze přihlásit zasláním anotace příspěvku (v délce cca 100 slov) nejpozději do 31. května 2010 podle instrukcí uvedených na http:// www.ibpsa.cz, kde lze rovněž nalézt související aktuální informace.

72

stavebnictví 03/10

Program konference je za měřen na v yužití simulací v následujících oblastech: termodynamika budov a energ etick ých systém ů; energ etická náro č nost bud ov ; vnitřní a vnější aerodynamika budov; vnitřní prostředí budov a dopravních prostředků; vliv prostředí na lidský o rg a n i s m u s; p ro j e k tov á ní energetických systémů budov; optimalizace provozu a regulace vytápění, větrání a klimatizace; aplikace netradičních zdrojů energie; řešení nestandardních stavebních prvků budov.

Seminář je určen žadatelům o autorizaci ČKAIT ve všech oborech Informační centrum ČKAIT, Dům ČKAIT, Praha 2, Sokolská 15 E-mail:[email protected], [email protected] www. ice-ckait.cz www.ckait.cz

Thákurova 1 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz

18. 3. 2010 HELUZ – navrhování svislých a vodorovných konstrukcí, zvukově izolační zdivo Odborný seminář Dům ČKAIT, Praha 2 Sokolská 15 E-mail: [email protected]

7.–9. 4. 2010 Odborná způsobilost k zajišťování úkolů v prevenci rizik Konzultační kurz pro přípravu ke zkoušce VÚBP, v.v.i. Praha 9, Lisabonská 4

21.–23. 3. 2010 Odpadové fórum 2010 5. ročník sympózia Kouty nad Desnou v Jeseníkách, Hotel Dlouhé stráně, E-mail:[email protected] [email protected] 22.–24. 3. 2010 Revit Architecture 2010 Základní školení České Budějovice, Školicí středisko Xanadu, Tylova 17 E-mail: [email protected] 23.–24. 3. 2010 Obnova památek 2010 10. ročník konference s doprovodnou výstavou a exkurzemi Praha 6, Masarykova kolej,

30. 3. 2010 Stavební zákon 7. seminář Praha 1, K centrum, Senovážné náměstí 23 E-mail: [email protected]

8. 4. 2010 Bezpečnostní a protipožární systémy jako technologické soubory budov Školení je součástí akreditovaného programu celoživotního vzdělávání ČKAIT Hradec Králové Kongresový sál ALDIS www.ambo.cz 14. 4. 2010 Údržba historických staveb Odborný seminář VÚBP, v.v.i. Praha 9, Lisabonská 4 E-mail: [email protected] 15. 4. 2010 Inteligentní budovy 2010 VII. ročník mezinárodní konference Brno, Výstaviště BVV, sál Morava A3 E-mail: [email protected]

Seminář Dřevostavby 31. 3.–1. 4. 2010 se uskuteční na VOŠ Volyně XIV. ročník mezinárodního odborného semináře. Výber z tématických okruhů: ■ materiály a polotovary používané pro dřevostavby; ■ normalizace při navrhování a realizaci novostaveb; ■ dřevostavby v českém a slovenském prostředí; ■ příklady realizací dřevostaveb;

■ úspory energií, vytápění, ventilace, ekologické aspekty. Seminář je akreditován v rámci celoživotního vzdělávání členů ČKAIT a ohodnocen dvěma body. Další informace: VOŠ Volyně Tel.: 383 457 030 E-mail: [email protected] www.vos.volyne.cz

firemní blok

HBS CZ s.r.o.: návrh speciální izolace pro splnění multikriteriálních požadavků SKLADBA PODLAHY

40 ▲ Skladba podlahy pro modulové koupelny s ultratenkou izolací

– vodotěsná hydroizolační polyetylenová folie s filcovou vrstvou Sopro AEB plus 639, včetně všech doplňků (nároží, kouty, těsnicí manžety); – lepidlo Sopro MG-Flex® MicroGum® Flexkleber S2 č. 669. Díky této skladbě mohla být j a ko ko n e č n á v r s t v a p o l o žena slinutá dlažba formátu 300x600 mm. Ve sprchovém koutě byl kvůli spádu použit plastbeton Sopro EpoxiMörtel EE 771 v  tloušťce od 20 do 40 mm. Ostatní technologické vrstvy izolací zůstaly beze změny. Dlažba byla po-

Baumit sází na zdravé bydlení V lednu se v německém Oberstdorfu konal 26. ročník stavebního kongresu, pořádaného společností Baumit. Jedno z nejinspirativnějších témat pro české stavební firmy a experty představovalo zdravé bydlení. V Německu Baumit uvedl na trh řadu produktů Naturline, jejichž použití při

56

24

16

KERAMICKÁ DLAŽBA LEPIDLO SOPRO MICROGUM FLEXKLEBER S2, Č.669 TĚSNÍCÍ FÓLIE SOPRO AEB PLUS 639 LEPIDLO SOPRO NO.1 FLEXKLEBER 400 PENETRACE SOPRO GRUNDIERUNG GD 749 BETON VYZTUŽENÝ OC. SÍTÍ TRAPÉZOVÝ PLECH LEWIS

16

Při výrobě standardních modulov ých koupelen používá firma HBS CZ s.r.o. stěrkové hyd ro izo l a č ní m ate r i á l y n a c e m e ntové b á zi , s p o l e č n ě se systémem ukončovacích doplňků (rohy, těsnicí manžety). V  praxi se jedná o izolaci Sopro Dichtschlämme Flex 1-K DSF 523. Stále náročnější požadavk y zákazníků ovšem donutily pracovníky HBS CZ vyvinout tenkou samonosnou podla hovou desku tloušťky 40 mm. U takto tenké podlahové desky bylo potřeba, vedle dodržení statick ých pož adavků, t a ké n a j í t v h o d n ý s y s t é m odizolování podlahy a sprchového koutu. Izolace se tudíž měla v  tomto případě stát součástí konstrukčního systému podlahy. Nově navržený způsob izolace proto musel splnit nejen požadavky na vodotěsnost, ale převzít i část napětí vzniklého deformací podlahové desky a tím ve výsledku zabránit uvolňování položených dlaždic. Ve spolupráci s  dodavatelem stavební chemie firmou Sopro CZ, s.r.o. byla nakonec vyvinuta následující skladba: – trapézový plech Lewis; – železobetonová deska C35/45 vyztužená kari sítí o průměru 6 mm s oky 150x150 mm; – penetrace Sopro Grundierung GD 749; – lepidlo Sopro No. 1 Flexkleber 400;

výstavbě zaručuje zdravotně nezávadný interiér. Situace v ČR je trochu jiná a téma zdraví je zde stále ještě v plenkách. „Prozatím jsme soustředili většinu úsilí na úspory energie. Nicméně téma zdraví bude čím dál tím důležitější. V současnosti nabízíme řadu sádrových interié-

inzerce

ložena rovněž slinutá rozměru 100x100 mm. Technologické náročnosti speciálně vyvinutého izolačního systému odpovídala i volba dvoustupňové kontroly vodotěsnosti. ■ Zkouška před položením dlažby: podlaha byla vystavena trvalému zatopení vodním sloupcem o výšce 20 mm v celé ploše koupelny po dobu 48 hodin. Eventuální průsaky a netěsnosti se po vysušení opravily a přeizolovaly. ■ Opakovaná zkouška těsně před expedicí již prokázala 100% těsnost modulových koupelen HBS CZ. ■ rových omítek, které regulují vlhkost. V rámci izolačních systémů nabízíme prémiové řešení Baumit Open nebo Baumit Multipor. Tyto systémy jsou maximálně prodyšné a nedochází u nich k typické kondenzaci vody na styku jednotlivých vrstev izolačních systémů,“ vysvětluje marketingový ředitel Baumit spol. s r.o., Ing. Tomáš Fendrych. ■ stavebnictví 03/10

73

v příštím čísle

04/10

Tématem dubnového čísla jsou průmyslové stavby. V rámci navrhování se budeme například zabývat stavebními materiály a prefabrikáty pro průmyslové stavby nebo ocelovými konstrukcemi pro výstavbu výrobních hal. Jedním z dílčích témat budou také systémy jeřábových drah v halových stavbách. Realizace budou zastupovat příklady obnovy a modernizace průmyslových staveb.

Ročník IV Číslo: 03/2010 Cena: 68 Kč vč. DPH

Čislo 03/10 vychází 7. dubna

ediční plán 2010 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

ediční plán 2010

www.casopisstavebnictvi.cz

pozice na trhu Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

pozice na trhu

předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Olga Bočková Tel.: +420 541 159 564 Fax: +420 541 159 658 E-mail: [email protected] Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz.

časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2010 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Mgr. Darja Slavíková tel.: +420 541 159 437, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]

74

stavebnictví 03/10

duben

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751 Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz Obchodní ředitel vydavatelství: Milan Kunčák Tel.: +420 541 152 565 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktor odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Vedoucí manažer: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Jana Jaskulková Tel.: +420 541 159 369 E-mail: [email protected] Lucie Kopecká Tel.: +420 541 159 368 E-mail: [email protected] Darja Slavíková Tel.: +420 541 159 437 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D. Odpovědný grafik: Zdeněk Valehrach Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Předplatné: Olga Bočková Tel.: +420 541 159 564 Fax: +420 541 159 658 E-mail: [email protected] Tisk: TISKÁRNA REPROPRINT s.r.o. Náklad: 31 300 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300503 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

Plánujte s námi!

Zvýrazněná témata:

Stavebnictví, úspory energií, interiér

15. mezinárodní stavební veletrh

11. mezinárodní veletrh technických zařízení budov

2010

Mezinárodní veletrh bydlení

13.–17. 4. 2010

Brno – Výstaviště www.stavebniveletrhybrno.cz Hlavní mediální partner:

Mediální partneři: 

ČASOPIS PRO TEPELNOU TECHNIKU A INSTALACE ®

Cena 40 Kč

CECH TOPENÁŘŮ A INSTALATÉRŮ ČR – AUTORIZOVANÉ SPOLEČENSTVO