14 cena 68 Kč

2014

06–07/14

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

stavebnictví MK ČR E 17014

časopis

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

konstrukční řešení staveb realizace: zábavně-vědecký park IQlandia rekonstrukce ikonického stadionu Maracanã

cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz

www.eurovia.cz

Na společné cestě EUROVIA CS je jedničkou v oblasti dopravního stavitelství v České republice. Základem tohoto úspěchu jsou její zaměstnanci. Firma může stavět na jejich zkušenostech, odborných znalostech a svědomitém přístupu. Při své práci využívají zaměstnanci řadu moderních technologií, které vyžadují vysokou kvalifikaci. Jejich motivace učit se novým věcem v kombinaci s dlouholetou tradicí firmy dává zákazníkům společnosti EUROVIA CS záruku kvalitní, včasné a spolehlivě odvedené práce.

„Termín dokončení stavby jsme museli ladit podle postupu prací na polské straně,“ vzpomíná Ing. Zbyněk Brát, hlavní stavbyvedoucí ze závodu Ostrava, na výstavbu části D1 z Bohumína k polským hranicím.

Vážení čtenáři,

Vidíme věci jinak. Kreativní, technicky jedinečná a ekonomická řešení staveb z ocelových konstrukcí.

Zabýváme se projektovou, expertní a konzultační činností v rámci všech stupňů přípravy a realizace ocelových konstrukcí. Disponujeme silným týmem zkušených odborníků. Spoléhejte na profesionály v oboru.

Rekonverze plynojemu, Ostrava – Vítkovice

Zimní stadion, Chomutov

Elektrárna, Ledvice

Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové

Hangár, letiště Ostrava - Mošnov

Stanice metra Střížkov, Praha

Hodně štěstí přeje

NÁVRH

DODÁVKA A MONTÁŽ

ŘÍZENÍ STAVEB

DIAGNOSTIKA

PŘEDPÍNÁNÍ

HEAVY LIFTING

EXCON, a.s. Sokolovská 187/203 190 00 Praha 9

Jan Táborský šéfredaktor [email protected]

SPOLEČNOST JE ŘÁDNÝM ČLENEM ČAOK

Tel.: +420 244 015 111 Fax: +420 244 015 340 E-mail: [email protected]

www.excon.cz

„Chce to trochu úcty, pánové,“ parafrázoval Jaromír Jágr výrok bývalého fotbalového švindlbafuňáře, načež ukončil svoji reprezentační kariéru. Jágr si snad ani tak moc nestěžoval na nedostatek úcty ke své maličkosti, ale spíše k méně zkušeným hráčům, kteří se s kritikou ještě neumějí s přehledem popasovat, což může mít vliv na jejich výkon i na týmového ducha, jestli jsem jeho lamentaci dobře pochopil. Neznám jinou profesi v České republice, jež by se těšila větší úctě než hokejista. Sportovci jsou všeobecně většinou „naši“ hrdinové, ale hokejisté jsou ještě něco trochu víc, s přehledem plní Staromáky, milujeme je. Pravda, když nemá národní hokejový tým výsledky, tlampače národa v podobě médií jim to nedarují, ale jakmile uspějí, začnou se dít věci. Přepisujeme dějiny, vítáme zlatý hattrick, koukáme, jak pálí guma, a samozřejmě: Hašek na Hrad! Neznám jinou profesi v České republice, jež by se těšila menší úctě, než je stavařina. Dobře, možná ne nejmenší (že, páni exekutoři a poskytovatelé krátkodobých super(ne)výhodných půjček), ale žádná sláva to není. Nebo jsem přehlédl palcové titulky na první straně: Vítej, zlatý tunele Blanko! Přepište zákon o veřejných zakázkách! Takhle razí TBM! Pasivní dům na Hrad! Přitom zůstaneme-li na vlně národní sebereflexe, co je hlavním turistickým lákadlem Česka? Moře či jezera? Ani náhodou. Hory? Hned kousek dál v Rakousku mají vyšší, lepší a se sněhem. Pivo? Dobře, pivo určitě, ale český turistický průmysl, najmě ten metropolitní, je postavený

na historické architektuře, na stavbách, které přečkaly staletí a stále odolávají nájezdům Švédů, Američanů… i Rusů (což se o hokejistech nedá vždycky říct). A úcta k jejich stavitelům? Té se nedočkají ani mistři kameníci spadlí z věží Chrámu svatého Víta, natož stavitelé současní, přestože si také stěžují, ale málo. V anketě Největší Čech, uspořádané v roce 2005, skončil Jaromír Jágr na sedmadvacátém místě, těsně za Emmou Destinovou, ovšem před Marií Terezií. A jak dopadli stavitelé? V první stovce žádný! (Sportovců hned deset.) Zajímavé je, že formát ankety coby televizní show převzala Česká televize od britské BBC. Její projekt se jmenoval Největší Brit a na druhém(!) místě po Winstonu Churchillovi se zjevil Isambard Kingdom Brunel, konstruktér lodí a stavitel železnic. A počet sportovců v první stovce britských osobností? Jeden. Že by Češi byli daleko většími a lepšími sportovci než Britové a naopak byli Češi oproti ostrovanům katastrofální stavitelé? To asi těžko, spíše tady chybí trocha úcty, pánové.

inzerce

editorial

stavebnictví 06–07/14

3

obsah

8–13

14–17

Fasáda pro Nobelovu cenu

IQlandia: exponáty v exponátu

Prosklenou fasádu pro švédskou budovu Karolinska Institutet Aula Medica zhotovila česká firma. Kromě nesporné elegance fasády na dřevěném roštu budovu zdobí i fakt, že se stane dějištěm předání Nobelovy ceny.

V Liberci byl na konci března otevřen zábavně-vědecký park IQlandia. Kromě zajímavých, z velké části interaktivních expozic je samotná budova nepřehlédnutelným stavebním počinem.

18–21

54–63

Most přes Berounku v Plzni

Fotbalový stadion pro město bohů

Jako náhrada pro dopravu za uzavřený historický Masarykův most v Plzni sloužila doposud provizorní mostní konstrukce. V červnu se však otevřel most nový, jenž převádí přes Berounku automobilovou dopravu.

Poslední díl seriálu o sportovních stavbách vznikajících pro mistrovství světa ve fotbale a olympijské hry v Brazílii popisuje rozsáhlou rekonstrukci ikony mezi fotbalovými svatostánky – stadionu Maracanã.

Metrostav pomáhá na Balkáně Kalová čerpadla, elektrocentrály, vysoušeče a další potřebné věci v hodnotě 800 000 Kč poslala v minulých dnech obyvatelům Srbska a Bosny a Hercegoviny postižených povodněmi firma Metrostav a.s. Největší česká stavební firma při hledání pracovních příležitostí míří do jihovýchodní Evropy, proto ji současné povodně v těchto zemích nenechaly klidnou. Po komunikaci s krizovými štáby v postižených místech dvě nákladní auta dovezla humanitární pomoc na předměstí Bělehradu Čukarica a do obce Laktaši poblíž Banja Luky. Firma pomáhá i v ČR. V regionech zasažených bleskovými záplavami poskytuje zdarma místním samosprávám těžkou techniku, písek na pytlované zábrany či kámen na opravy komunikací. Firma má i charitativní aktivity pro seniory i zdravotně a sociálně potřebné. ■

4


06–07/14 | červen–červenec

3 editorial 4 obsah aktuality 6 Grand Prix architektů 2014 získaly Městské lázně v Liberci stavba roku 8 Aulu ve Stockholmu zdobí fasádní plášť od české firmy realizace 14 IQlandia: exponáty v exponátu mostní konstrukce 18 Most přes Berounku v Plzni – Chrástecká téma: konstrukční řešení staveb 22 Historie výstavby pražského metra, 1. díl Ing. Jiří Růžička Ing. Miroslav Kochánek 34 Zkušenosti z realizace a provozu domů v pasivním energetickém standardu v ČR Martin Jindrák

39 Komplexní posouzení konstrukčního detailu atiky ploché střechy, 3. díl Ing. Karel Struhala Ing. Libor Matějka, DiS. Ing. Zuzana Stránská doc. Ing. Libor Matějka, Ph.D., CSc., MBA Ing. Jan Pěnčík, Ph.D. smluvní podmínky 42 Vzorové smluvní podmínky: ICC, ENAA, IChemE, Orgalime, AIA, 1. díl Ceny ČKAIT 46 Rekonstrukce železničního tunelu Jablunkovský II. sportovní stavby 54 Brazilské stadiony pro MS ve fotbale 2014 a Letní olympijské hry 2016, 4. díl 66 recenze 70 svět stavbařů 74 v příštím čísle foto na titulní straně: IQlandia v Liberci, Tomáš Malý

inzerce

od prvních skic po spokojeného zákazníka

rychlost dodání technické poradenství snadná instalace

www.isotra.cz


5

aktuality

text Ing. Markéta Kohoutová | foto Obec architektů

Grand Prix architektů 2014 získaly Městské lázně v Liberci Hlavní cenu Grand Prix architektů 2014 převzal liberecký architekt Jiří Buček z atelieru SIAL architekti a inženýři spol. s r.o. za konverzi lázní na galerii výtvarného umění z rukou Ing. Pavla Křečka, předsedy ČKAIT, která se letos poprvé stala spolupořadatelem této prestižní přehlídky realizované architektury. Prestižní soutěžní přehlídku soudobé české architektury – tentokrát již její 21. ročník – vyhlásila již tradičně Obec architektů spolu s Národní galerií v Praze. Novinkou letošního roku se stalo aktivní zapojení České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Předseda Ing. Pavel Křeček potvrdil zájem o dlouhodobější formu spolupráce, neboť, jak uvedl při předávání hlavní ceny, kvalitní architektura obvykle vzniká jen tehdy, pokud

dobře funguje spolupráce architektů a inženýrů. „Architektura je buď dobrá, nebo špatná. Ta dobrá není projevem módní erupce, ale výsledkem týmové spolupráce, společného stavitelského umění mnoha profesí,“ řekl Miloš Grigorij Parma, předseda Obce architektů. Soutěži poskytli záštitu primátor hlavního města Prahy RNDr. Tomáš Hudeček, Ph.D., Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Senát Parlamentu

▲ Konverze městských lázní, Liberec ▼ Horský penzion Kraličák, Hynčice pod Sušinou

6


České republiky, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Ministerstvo kultury ČR. I přes bouřlivé diskuze o budoucnosti Grand Prix architektů na půdě České komory architektů se vyhlášení nezúčastnil žádný její zástupce. Do 21. ročníku se přihlásilo šedesát devět českých staveb dokončených do konce ledna 2014 na území ČR. Odevzdané návrhy posuzovala nezávislá odborná mezinárodní porota, které předsedala Magdalena Jetelová. Dalšími porotci byli Nicolò Riva z Itálie, Andrej Bulanda z Polska, Pavol Paňák ze Slovenska a Peter Kis z Maďarska. Sekretářem poroty byla Hana Kačírková. Porota do užšího výběru vybrala třicet staveb, které osobně navštívila. Prohlídky staveb se vždy účastnil investor, který porotě mohl sdělit své zkušenosti s užíváním stavby i to, zda stavba splnila jeho požadavky. Autoři projektů nejsou o výběru informováni. „Jury jednohlasně udělila hlavní cenu Grand Prix 2014 konverzi městských lázní na současnou moderní galerii a její nový kompaktní depozitář. Citlivým spojením historie a současnosti získává kulturní scéna a oblastní galerie nové možnosti a doufáme, že nejen výstavní a úložné prostory s multimediálním využitím, ale i možnost přehodnocení svých současných aktivit,“ uvedla Jetelová. „Milou a překvapující zkušeností bylo, že většina hodnotné, kvalitní architektury je dílem mladých architektů. Pokládáme to za jednoznačný úspěch českých a moravských škol architektury,“ dodal italský architekt Nicolò Riva. Výstava všech šedesáti devíti prací Grand Prix architektů 2014 se koná ve Veletržním paláci

v Praze do 13. června 2014, následně bude putovat po ČR i zahraničí.

Výsledky Grand Prix architektů ■ Konverze městských lázní, Liberec Autor: Ing. arch. Jiří Buček, SIAL architekti a inženýři spol. s r.o. Kategorie Novostavba ■ Horský penzion Kraličák, Hynčice pod Sušinou Autoři: MgA. Ing. arch. Lukáš Blažek, Ing. arch. Eva Blažková, Ing. Vítězslav Petr, Ječmen studio čestné uznání ■ Dostavba budovy Slovanského gymnázia, Olomouc Autor: Miroslav Pospíšil, autorizovaný architekt, Ateliér-r, s.r.o. ■ Areál firmy IPMB, Konárovice Autoři: Ing. arch. Luděk Rýzner, Ing. arch. Jiří Vincenc, OK PLAN ARCHITECTS s.r.o. ■ Pivovar Hostivar, Praha A u t o ř i : M g A . P e t r K o l á ř, MgA. Aleš Lapka, ADR s.r.o. Kategorie Rekonstrukce ■ Stodola, Benešov u Semil Autoři: Ing. arch. Pavel Nalezený, Ing. arch. Jakub Adamec, Studio Raketoplán čestné uznání ■ Rekonstrukce objektu Ostrava – Svinov Autoři: Ing. arch. David Kotek, David Pospiech, Projektstudio EUCZ, s.r.o. Kategorie Rodinný dům ■ Rodinný dům, Mníšek pod Brdy Akad. arch. David Kopecký, Ing. Arch. Pavel Mejtský, Ing. akad. arch. Ján studený, studio ksa čestné uznání ■ Dům Zilvar, východní Čechy

▲ Stodola, Benešov u Semil

Autorka: MgA. Gabriela Kaprálová, ASGK Design s.r.o. ■ Rodinný dům, severní Morava Autoři: Ing. arch. David Kotek, Ing. arch. Kateřina Holenková, Ing. Zbyněk Jendryka, Projektstudio EUCZ, s.r.o. ■ Rodinný dům, Karlovy Vary – Stará Role Autoři: Ing. arch. Boris Redčenkov, Ing. arch. Prokop Tomášek, Ing. arch. Jaroslav Wertig, A69 – architekti s.r.o. Kategorie Urbanizmus čestné uznání ■ Magistrála = Nová pražská třída, Praha Autoř i: CCE A (Centrum pro středoevropskou architekturu) – platforma MOBA

▲ Rekreační objekt Ošelín, Stříbro

Kategorie Design ■ Rekreační objekt Ošelín, Stříbro Autor: Ing. arch. Dušan Řezáč, studio Modulora ■ Přístavba zimní zahrady, ulice Vlašská, Praha Autor: Ing. arch. Petr Franta, Petr Franta Architekti & Asoc., s.r.o. Kategorie Interiér ■ Megapixel, Praha Autoři: MgA. Petr Kolář, MgA. Aleš Lapka, ADR s.r.o. čestné uznání ■ Baťovský domek, Zlín – Lesní čtvrť Ing. arch. Jitka Ressová, Ph.D., MgA. Jan Pavézka, ateliér Ellement ■ Radegast pivnice Atlantic, Brandýs nad Labem Ing. arch. Luka Křížek, IO Studio s.r.o. ■

▲ Radegast pivnice Atlantic, Brandýs nad Labem

inzerce

KUBIS631 � �e�� rovede�� a kl�� SMART M 201� � ��ze�é v��rá��

Cena domu ve standardu za provedení na klí��

1�� K� www.rdrymarov.cz

- �ízené p�etlakové v�trání s mo�ností p�edeh�evu p�ívodního vzduchu, - inteli�entní s�stém �ízení v�táp�ní a v�trání �iemens ��nco �ivin�, - základová deska, doprava, - d�ev�n� o�klad, - trojskla (U = 0,8), - st�í�ka nad vchodem, - per�ola �ará�ového stání.

v�� 15% DPH a základové desky


7

stavba roku

text Ing. Jakub Řehák | grafické podklady archiv FENESTRA WIEDEN s.r.o.

▲ Budova KI Auly kontrastuje s tradičními dřevěnými budovami v jejím okolí

Aulu ve Stockholmu zdobí fasádní plášť od české firmy Karolinska Institutet Aula Medica (KI Aula) je nová budova univerzitního komplexu Karolinska Instituten ve Stockholmu, určená pro významné veřejné události, například předávání Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii. V centrální síni pro tisíc posluchačů budou rovněž organizována sympozia předních odborníků a politiků z celého světa. Kompletní opláštění budovy, která získala nejvýznamnější švédskou cenu Årets Bygge v oboru stavitelství, stejně jako ocenění Stavba roku ČR 2013 pro stavby v zahraničí, navrhla a realizovala spolu se svými subdodavateli česká firma FENESTRA WIEDEN s.r.o. Karolinska Instituten vznikla roku 1810 jako akademie pro vojenské chirurgy. Po smr ti

8


A lfreda Nobela byla v jeho závěti určena jako organizace, jež uděluje Nobelovu cenu za

medicínu. V současné době reprezentuje Karolinska Instituten přední světovou univerzitu, která láká studenty z celého světa a je také vedoucím centrem výzkumu ve všech oblastech medicíny a farmakologie. Ze zásadních objevů, řešených na půdě akademie, lze zmínit vynález kardiostimulátoru nebo vývoj gama nože. Nová přednášková síň univerzity se plánovala již na přelomu 19. století, ale veřejná sbírka, trvající nepřetržitě od této doby, nebyla schopna pokrýt náklady na její realizaci. V roce 2010 darovala soukromá nadace Erling-Persson chybějících 350 milionů švédských korun, nutných pro uskutečnění záměru.

Architektonické řešení budovy Přední skandinávský architekt Gert Wingårdh navrhl originální, osmipatrovou prosklenou budovu ve středu univerzitního komplexu. Její tvar, použité materiály i samotné umístění kontrastuje s tradičními dřevěnými budovami charakteru venkovských chalup v jejím bezprostředním okolí. Celkový vjem tak umocňuje důraz na bohatou historii i současné moderní směřování Karolinska Institutu, vyjádřený spojením novostavby se sousedící fakultní nemocnicí Karolinska Sjukhusett. Půdorysný trojúhelníkový tvar budovy se zaoblenými rohy, z nichž jeden je vykloněný, určuje vnější plášť jako kombinaci rovných a zborcených ploch, které plynule přecházejí jedna do druhé. Proto byl jako základní tvar fasády zvolen trojúhelník. Tento tvar architekt logicky použil jako hlavní dekorativní prvek také v interiéru. Budova je vysoká 33 m, vykloněný roh fasády

ční pod úhlem 33º, celkem tedy 22 m nad přilehlým parkem. Základním materiálem interiéru bylo zvoleno dřevo s bílou lazurou, typické pro Skandinávii.

Od studie k realizaci fasádního pláště Po dokončení architektonického konceptu byla oslovena zmíněná česká firma s požadavkem na vypracování technického řešení fasády budovy. Vzhledem k rozsahu, tvarové komplikovanosti a náročným požadavkům na fyzikální vlastnosti pláště se prověřovaly dvě možnosti realizace nosné sítě, a to z oceli a lepeného dřeva, které preferoval architekt. Lepené dřevo však v takovém rozsahu jako nosný prvek prosklených fasád nebylo nikdy použito, a proto bylo nutné systém plně vyvinout a otestovat. Tato fáze návrhu zahrnovala statické výpočty, akustické, tepelné a požární výpočty pláště. Po schválení parametrů fasády, mock-upu, tedy modelu rovné i zborcené části, započaly samotné projektové práce rozdělené do 3D dokumentace pro provedení stavby a rovněž realizační a výrobní dokumentace.

Statické řešení Skelet budovy je navržen z ocelových nosníků v kombinaci s předepjatými betonovými deskami. Společenské prostory jako auditorium a lobby byly navrženy bez svislých nosných sloupů. Z tohoto důvodu se muselo uvažovat při návrhu fasád se svislou deformací vnitřní železobetonové konstrukce až 60 mm. Statický projekt uvažuje dřevěnou konstrukci jako samostatně stojící skořepinu, ukotvenou polotuhými, kloubovými spoji, jež zajišťují plynulé rozložení sil a deformací v dřevěných nosnících a jejich možné přetékání při měnícím se vnějším zatížení. Dovolená deformace skořepiny byla s ohledem na následnou montáž prosklených konstrukcí stanovena na 1/500. Některé svislé dřevěné sloupy se vyráběly vzhledem ke statickým požadavkům z jednoho kusu v délce až 25 m. Dále bylo nutné zapracovat požada-

vek klienta na stabilitu fasády v případě jejího poškození výbuchem. Požární vlastnosti pláště se musely ověřit požární zkouškou reálného vzorku dřevěné fasády. Po vyhodnocení byl zvolen standardní nátěr bez zvýšené požární odolnosti.

Nosná konstrukce fasády z lepeného dřeva Hlavní nosné prvky představují sloupy, které se ve zborcené části stěny postupně vyklánějí. Většina sloupů je navržena z hranolů 120/200, pouze u sloupů překlenujících větší rozpětí se zvětšuje jejich průřez, a to až na 140/400. Základní osová vzdálenost sloupů je 900 mm. Ve vykloněné části se tato rozteč po výšce zvětšuje. Sloupy jsou průběžné a tvoří hlavní nosný prvek, který přenáší vertikální zatížení obvodového pláště. Za základní vodorovné prvky lze označit paždíky o profilu 120/120. V místech, kde se dřevěná konstrukce fasády napojuje na ocelovou hlavní konstrukci budovy, mají paždíky stejnou šířku jako sloup. Vertikální osová vzdálenost paždíků činí 1800 mm. Třetím prvkem nosné konstrukce jsou šikmé diagonální prvky profilu 120/120. Paždíky a diagonály jsou umístěny mezi sloupy tak, že s nimi lícují na vnější straně. V nejvíce otevřených částech konstrukce překlenují sloupy rozpětí téměř 20 m. V této části je z důvodů velkých průhybů sloupů navržen vodorovný nosník, který tvoří dodatečnou oporu sloupů ve vodorovném směru. Vodorovné zatížení větrem se ze sloupů přenáší pomocí tohoto nosníku a šesti opěr do ocelové konstrukce. Pro spojení jednotlivých částí sloupů se použily svorníkové a kolíkové spoje s vnitřním ocelovým plechem. Paždíky a diagonály jsou upevněny pomocí vrutů. Většina spojů je provedena z vnější nepohledové strany, vidět lze jen hlavičky vrutů uchycující diagonály. V některých částech konstrukce dochází k větším tahovým silám v paždících. Tyto síly nelze přenést vruty, v těchto částech se proto paždíky musely dodatečně vyztužit ocelovým páskem, který přenáší veškeré tahové síly. Tlakové síly se přenášejí kontaktní plochou mezi

▲ Montáž dřevěné konstrukce budovy ▼ Prostor lobby


9

▲ Prostor auditoria

▲ Montáž obloukové části dřevěné konstrukce

▲ Detail napojení dřevěných nosníků

▲ Kloubové kotvení dřevěných nosníků

paždíkem a sloupem. V konstrukci se použilo téměř 400 m³ lepeného lamelového dřeva pevnostních tříd GL24h a GL28c. Celkem bylo dodáno 7200 kusů dřevěných prvků, z čehož téměř 3000 kusů jedinečných. Takové množství atypických prvků si vynutil odklon sloupů ve zborcené části stěny. U jednotlivých prvků se mění délka a úhel koncového řezu. Z tohoto důvodu bylo nezbytné použít software, který umožňuje transport dat přímo na CNC obráběcí centra. K vytvoření 3D modelu všech dřevěných prvků se použil komplexní 3D model celé konstrukce. Tento model obsahoval veškeré konstrukční prvky a umožňoval i kontrolu kolizí s ostatními částmi. Dřevěná konstrukce je z interiéru pohledová, prvky mají bílý nátěr, který zachovává přirozenou kresbu dřeva. Použití bílé barvy si vyžádalo zvýšenou opatrnost jak při samotném natírání, tak při montáži.

Prosklený vnější plášť ▲ Svislý řez fasádním pláštěm – detail

10 stavebnictví 06–07/14

Hliníkový systém byl navržen jako atypický hliníkový rastr spojený

s dřevěnou nosnou konstrukcí polotuhým šroubovým spojem, jenž zajišťuje částečnou kompenzaci možných deformací nosné skořepiny. Vnější těsnění je atypický EPDM profil imitující strukturální zasklení. Oproti klasické tmelené spáře však tento způsob zajišťuje výrazné zlepšení tepelně technických vlastností. Celkové hodnoty Ucw ≤ 0,7 W/m²K se dosáhlo použitím trojsklel (Ug = 0,5–0,6 W/m²K) a neprůhledných výplní s izolací VIP (vacuum insulation panel) Up = 0,19 W/m²K při tloušťce pouhých 60 mm. Při návrhu bylo nutné dodržet požadavky programu EU GreenBuilding a zároveň švédského ekvivalentu Miljöbyggnad. Kritéria pro program GreenBuilding znamenají snížení spotřeby energie budovy o 25 % oproti národnímu požadavku švédských norem (Boverket). Podle švédského systému Miljöbyggnad je aula certifikována jako Silver, což v zásadě znamená, že budova splňuje požadavky na vysokou energetickou efektivitu, kvalitu vnitřního klimatu, vlhkosti a zvukové pohody. K tomuto ocenění také přispělo vysoké procento dřeva použitého při stavbě, což je jeden z deklarovaných

Typy skel TYP G – průhledné TYP GC – průhledné barevné TYP PW – neprůhledné bílé TYP PG –neprůhledné zlaté TYP l – neprůhledný look-a-like panel (imitace okna) TYP O – neprůhledný look-a-like panel (imitace barevného okna)

zázemí jeviště

▲ Kladecí plán skel

jeviště

auditorium překladatelské kabiny Půdorys podlaží s aulou ▼ 3D model fasádního pláště

lobby

stavebnictví 06–07/14 11

▲ Instalace dřevěných nosníků

▲ Dokončené auditorium

▲ Dokončené lobby ▼ Kavárna v 7.NP budovy

▲ Pohled na dokončenou fasádu

cílů švédského ministerstva průmyslu a životního prostředí. Detaily napojení na železobetonový skelet zajišťují požární odolnost a akustické vlastnosti při zachování možnosti vzájemné dilatace až 60 mm. Fasádní plášť je rozdělen z poloviny na neprůhledné a z poloviny na průhledné části. Celkem jde o 6600 výplní rozdělených do čtyřiceti typů podle kombinace vzhledu, bezpečnostních a akustických požadavků. Unikátní rozměr má 2800 výplní. Vzhledem k nepříznivému trojúhelníkovému tvaru byly provedeny simulace namáhání skel (vítr, teplota, vnitřní tlak) a následně vznikl návrh nutného opracování skla (kalení, broušení) i úpravy množství tmelů. Tvarová komplikovanost fasády spolu s velkým počtem druhů výplní v podstatě vyloučila standardní projektové postupy. Bylo nutné definovat, zadat a vyrobit cca 21 000 unikátních částí fasády. Z tohoto důvodu dodavatel ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci vyvinul automatizovaný software schopný generovat výrobní výkresy jednotlivých částí na základě parametrického zadání ze základní 3D sítě fasády. Veškeré konstrukce byly vyrobeny podle návrhu, bez doměřování na stavbě. Úspěšná realizace auly v univerzitním komplexu umožnila firmě FENESTRA WIEDEN s.r.o. uskutečnit v současné době například zakázku Nationalarenan N8 ve Stockholmu, která představuje celkem 24 000 m² modulových a rastrových fasád.

Závěr Stavba prokázala, že lepené dřevo jako nosný prvek představuje cenově efektivní a odolný materiál i pro tvarově a staticky nejnáročnější konstrukce. Oproti ostatním


používaným stavebním materiálům je plně recyklovatelné a šetrné k životnímu prostředí. Velmi zajímavou zkušeností, která se projevila při zahájení provozu auly, je zjištění, že většina lidí v interiéru budovy pocítila k tomuto přírodnímu materiálu téměř okamžitě sympatii. ■ Základní informace o stavbě Název: Karolinska Institutet Aula Medica (KI Aula) Investor: Karolinska Hus, Stockholm AB, Karolinska Institutet Architekt: Wingårdh Architektkontor AB, Gert Wingårdh, Jonas Edblad Generální dodavatel stavby: NCC Construction Sverige AB Hlavní dodavatel fasády: FENESTRA WIEDEN s.r.o. Hliníkový systém: FENESTRA WIEDEN s.r.o. (Ing. Pavel Wieden, Ing. Marek Nový), ve spolupráci s dodavatelem systému SCHÜCO Vedoucí projektu: Ing. Jakub Řehák Stavbyvedoucí: Veronika Tománková Statické výpočty: Statika, projekční kancelář s.r.o., Liberec (Ing. Vladislav Bureš, Ing. Zdeněk Cvejn) Subdodávka dřevěné konstrukce: TAROS NOVA s.r.o., Rožnov pod Radhoštěm Doba výstavby: 11/2011–05/2013 Autor: Ing. Jakub Řehák, FENESTRA WIEDEN s.r.o.

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

▲ Jižní pohled na budovu KI Auly

inzerce


realizace

text EUROVIA CS, a.s. | grafické podklady EUROVIA CS, a.s., Tomáš Malý

▲ Prostranství před hlavním vstupem do budovy IQlandia

IQlandia: exponáty v exponátu Na konci března 2014 se v Liberci pro veřejnost otevřel nový zábavně-vědecký park IQlandia. Stavba je plná ojedinělých exponátů a sama je navíc velmi zajímavým exponátem. Nová budova vznikla kombinací konverze staré tovární haly a vybudování zcela nové stavby. Stavební práce trvaly necelé dva roky. Science Learning Center IQlandia se nachází v Liberci v Nitranské ulici naproti zábavnímu parku Babylon. Původní budova cihelné továrny, která za svou historii prošla řadou


přeměn, byla zachována a rekonstruována. Ze stávající továrny z roku 1880, jež v posledních letech svého užívání sloužila jako textilka, zůstaly jen obvodové zdi.

▼ Plastika molekuly, typický znak spojovacího objektu

budovy. V průběhu realizace se objevovaly nečekané podzemní prostory či nezmapovaná sklepení. Pro zajištění bezpečných podmínek pro založení celého areálu byla novostavba postavena na vrtaných železobetonových pilotách. Nová část areálu je navržena jako monolitický železobetonový skelet. Stropy stavby jsou monolitické, s plochou stropní deskou zesílenou čtvercovými hlavicemi v místech sloupů. Zastřešení unikátního tubusu tvoří příhradová konstrukce z ocelových trubek kotvených k obvodovým sloupům. Novostavba není podsklepená, v rekonstruované části se nachází jedno podzemní podlaží.

Unikátní šroubovice

Architektonické a urbanistické řešení Na začátku bylo zásadní se vypořádat se stavem původní ▼ Detail fasády spojovacího objektu

Nejzajímavější částí stavby je prosklený tubus, propojující starou a novou část areálu. Prosklený tubus připomíná tvar chladicí věže jaderné elektrárny. Lze jej popsat také jako rotační hyperboloid. Vnitřní spirálovitě stoupající rampu doplňují nosné lomené sloupy z pohledového betonu. Člověk stoupá po plošině připomínající šroubovici DNA, schody nahrazují šikmé plochy, a odbočuje do jednotlivých pater parku. Jde o symbol spojující starou a novou část, vynášející světlo do jinak uzavřených prostor. Ty jsou přístupné i pro handicapované návštěvníky. Kolem tubusu jsou soustředěny sloupy, které se ve spodní části

zužují a v horní rozevírají jako kalich květiny.

Vnitřní technologie Nová budova je exponátem sama o sobě. Je plná netradičních a moderních pr vků, technologií. Spotřebovává jen minimum energie. Na střeše se nachází solární elektrárna, o topení se starají tepelná čerpadla. Návštěvníci se mohou podívat do prosklené šachty s technologií jímání tepla z energetických pilot. Novostavbu také vytápějí i chladí betonové stropy, což je efektivní a energeticky úsporné. Při budování podlah byla využita technologie broušených asfaltových podlah, v ČR ne příliš používaná. Část těchto asfaltových podlah je opatřena podlahovým vytápěním s topným potrubím

zalitým v asfaltové vrstvě. Některé technologické strojovny mají skleněné průhledy na zařízení využívaná pro větrání nebo vytápění, stávají se tedy samy zajímavým exponátem. Kromě samotné stavby zahrnoval návrh rovněž vybudování přeložek a přípojek inženýrských sítí, venkovního osvětlení, terénní úpravy a úpravy přilehlých komunikací. Pro jednotlivé subdodavatelské práce najímal zhotovitel a generální dodavatel v ýhradně české firmy, řadu z nich přímo z libereckého regionu. Šlo o desítky společností. Stavební práce lze vyčíslit na 260 mil. Kč, rozpočet celého parku s exponáty se však vyšplhal k částce 400 mil. Kč. Nejdražší položkou je 2D a 3D vybavení planetária. Na financování stavby se podílely rovněž evropské dotace, konkrétně

▲ Areál IQlandia, celkový pohled od hlavního vstupu ▼ Tubus s plošinou propojující původní a novou část areálu


▲ Západní pohled na budovu IQlandia

▲ Jižní pohled na budovu IQlandia

▲ Podélný řez novou částí budovy IQlandia


▲ Přiznané technologie v interiéru

O p era č ní pro gram V ý zkum a vývoj pro inovace.

Expozice Vnitřní expozice je pojatá v moderním stylu, je interaktivní, tudíž je dotýkání nejen povoleno, ale přímo vyžadováno. Cílem je, aby si návštěvník odnesl co nejvíce osobních zážitků a tím i znalostí o vystavených technologiích. Část expozic se věnuje nanotechnologiím, upoutá rovněž výstava Věda v domě, kde mohou návštěvníci zjistit, co se skrývá pod obaly domácích spotřebičů apod. ■

Základní informace o stavbě Název: Science Learning Center v Liberci Investor: IQlandia, o.p.s. Projektant: AGP – PJ, Ing. Jiří Palas, Ing. arch. Miluše Suchardová Zhotovitel: EUROV I A C S, a.s., závod Liberec Hlavní stavbyvedoucí: Tomáš Balla Stavbyvedoucí: Roman Svatoš Doba výstavby: 08/2012–02/2014

▲ Jedna z atrakcí vnitřní expozice

inzerce

Pověste starosti s rekonstrukcí na

RigiStabil – konstrukční sádrokartonová deska s všestranným použitím • Je určena do nosných i nenosných konstrukcí nejen v dřevostavbách • Vyznačuje se pevností, houževnatostí a únosností, kdy konzolově unese až 80 kg • Představuje ideální materiál do prostor se zvýšenou vlhkostí a splňuje rovněž požadavky na vyšší požární odolnost.

Centrum technické podpory Rigips, Tel.: 296 411 800, E-mail: [email protected], www.rigips.cz


mostní konstrukce

text Robert Vraštil, SMP CZ, a.s. | grafické podklady archiv SMP CZ, a.s.

▲ Nový most v Plzni před dokončením

Most přes Berounku v Plzni – Chrástecká Masarykův most přes Berounku v Plzni, který bude zachován jako historická památka, nahradil most nový. Hlavním důvodem pro toto řešení se stal dlouhodobě nevyhovující stavebnětechnický stav a šířkové uspořádání stávajícího mostu, jež neodpovídalo současné dopravní situaci. Z uvedených důvodů se Masarykův most pro silniční dopravu uzavřel a k zajištění nutného dopravního spojení po dobu výstavby nového mostu vzniklo mostní provizorium, postavené mezi stávajícím silničním a nedalekým železničním mostem. Po zprovoznění nového silničního mostu přes Berounku bude provizorní most snesen.


Nový most byl navržen s ohledem na některá omezení – výhledově se předpokládá přemostění komunikace železniční tratí, důležitým faktorem se stalo rovněž splnění požadavku na výšku mostovky nad hladinou Berounky (s ohledem na nejvyšší pozorovaný průtok v roce 2002). Muselo se rovněž vyhovět požadavku na umístění spodní stavby mostu

shodně s okolními mosty, a to volbu tvaru mostu, který by neměl narušovat výrazné estetické působení stávajícího historického železobetonového obloukového mostu, a konečně ne nepodstatný požadavek představovalo ekonomické řešení stavby s relativně nízkými investičními náklady. Na základě vyhodnocení těchto požadavků byla zvolena pro výstavbu nového mostu jako optimální trámová ocelobetonová spřažená nosná konstrukce.

Založení a spodní stavba mostu Založení mostu bylo navrženo hlubinné, na vrtaných velkoprů-

měrových pilotách 1180 mm. Opěry jsou založeny na pilotách délky 10,0 m vetknutých do hornin třídy R4, délka pilot u středního pilíře dosahuje 8 m. Opěry a středový pilíř jsou masivní železobetonové. Pro jejich výstavbu se použilo systémové bednění PERI-TRIO. Křídla opěr jsou rovnoběžná se svahovými kužely. V základu a dříku opěr jsou připraveny niky pro předpokládané budoucí umístění teplovodního potrubí. Niky zaplní po dokončení prostý beton C30/37. Separaci těchto nik vzhledem k možnosti vybourání zajišťují nátěry ALP + 2xALN a nopová fólie. Světlý rozměr hloubky niky činí 1,10 m. Tento rozměr zajišťuje prostor pro předpokládané dilatační posuny teplovodu. Aby se minimalizoval odpor při zvýšených průtocích Berounky a zamezilo zachytávání splavenin, má tvar pilíře na návodní a povodní straně kapkovitý tvar. Lícové strany povrchů spodní stavby mají žulový kamenný obklad. Hra-

ny středního pilíře jsou opatřeny kovovým lemem z nerezové oceli. Výstavba spodní stavby musela být v červnu roku 2013 přerušena na dobu jednoho měsíce kvůli povodni na Berounce.

Nosná konstrukce Nosná konstrukce je uložena na devíti hrncových ložiskách. Ložiska na středním pilíři mají únosnost necelých 1400 t a u opěr cca 350 t. Nosná konstrukce mostu je spojitá plnostěnná trámová ocelová konstrukce s horní spřaženou železobetonovou deskou o dvou polích s rozpětím 62,5 m a 65 m o celkové délce necelých 129 m. Konstrukční výška ocelové nosné konstrukce se pohybuje v rozmezí 2,457 m u opěr a 4,615 m nad středovým pilí řem. Ocelová část nosné konstrukce se skládá z trojice svařovaných ocelových hlavních podélných nosníků tvaru nesymetrického I profilu. Osová vzdálenost těchto nosníků činí 3,65 m. V místě uložení na opěrách a středním pilíři jsou mezi hlavními podélnými nosníky pro vedeny podporové příčníky. V rozteči 3,5 m se nalézají mezi hlavními podélnými nosníky příčná ztužidla. Ve vzdálenosti 27,5 m od uložení mostu na opěře OP1 se z důvodu situování křižovatky v předpolí mostu plynule rozšiřuje osová vzdálenost hlavních podélných nosníků z 3,65 m na 4,32 m v ose uložení na opěře OP1. K tomuto rozšíření dochází půdorysným zalomením krajních nosníků. V místě lomu těchto krajních nosníků je také navrženo příčné ztužidlo, aby se eliminoval vliv lokálních sil v místě tohoto zalomení.

níků a také jednotlivé díly příčníků a ztužidel. Tyto díly se následně montovaly a poté svařovaly přímo na stavbě – jejich váha se pohybovala v rozmezí 21–45 t a délka 14,5–28,4 m. Pro montáž ocelové konstrukce byly smontovány provizorní podpěry ze stojek PIŽMO (B1–B5), umístěné na spojích mezi jednotlivými takty výstavby ocelové konstrukce. Pouze na spoji mezi prvními a druhými dílci ocelové konstrukce se nedala vzhledem k poloze tohoto spoje nad hladinou řeky Berounk y použít pro přímé podepření provizorní podpěra.

Tato podpěra byla umístěna na levý břeh Berounky pod prvními dílci (T1). To předurčovalo postup výstavby. Dílce nad vodou T2 se tak mohly montovat až po montáži dílců ocelové konstrukce T1 a T3. Také se musela provizorně ukotvit ocelová konstrukce k opěře OP1 pomocí CPS tyčí. Během výstavby ocelové konstrukce byl pravidelně geodeticky měřen a vyhodnocován horní povrch ocelové konstrukce pro následné určení výšek horní spřažené železobetonové desky. Celková hmotnost ocelové konstrukce činí cca 530 t.

Spřažená železobetonová deska u středového pilíře V oblasti záporných ohybových momentů nad podepřením u pilíře byla navržena nad dolními pásnicemi hlavních podélných nosníků tlačená spřažená deska tloušťky 350–420 mm. Při realizaci desky byla použita technologie ztraceného bednění z filigránových panelů. Aby se omezily průhyby a trhliny v panelech od betonáže monolitické části desky, byla betonáž rozdělena po výšce na dvě etapy.

▲ Příčný řez

Montáž ocelové konstrukce Montáž ocelové konstrukce probíhala v šesti taktech. Ve shodě s tímto dělením montáží byly rozděleny i hlavní podélné nosníky. Celkem zhotovitel ocelové konstrukce dodal 3 x 6, tj. 18 dílů hlavních nos-

▲ Podélný řez


▲ Levobřežní opěra

▲ Bednění pravobřežní opěry

Horní spřažená železobetonová deska

▲ Betonáž spřahující desky NK

▲ Betonáž římsy – chodníku – cyklostezky


Na horní spřažené železobetonové desce se následně aplikovaly izolace, vozovky a římsy. Horní povrch spřažené desky je standardní, s ohledem na odtok vody z izolace a geometrii vozovky se střechovitým sklonem 2,5 % pod vozovkou a protispádem 2,5 % u širší římsy a 4,0 % u užší římsy. Pro uchycení bednění konzolové části spřažené desky byly ve vnějších rozích mezi horní pásnicí a stojinou krajních nosníků ocelové konstrukce umístěny plechy s otvorem pro uchycení ramenátů bednění konzol z prvků MECCANO. Na dolních pásnicích byla mezi hlavními ocelovými nosníky zhotovena pracovní podlaha, ze které se následně osadilo bednění spřažené desky mezi hlavními ocelovými nosníky. Pro omezení tahových napětí v podélném směru v horní spřažené desce byla předepsána betonáž od opěr ke střednímu pilíři. Betonáž této desky byla rozdělena na čtyři betonářské takty střídavě nesymetricky (s ohledem na požadavek stavby na nasazení pouze jedné pracovní čety při betonáži a také proto, aby se maximálně omezily rozdílné trvalé deformace ocelové konstrukce mostních polí od zatížení horní spřaženou deskou). Do spřažených desek se uložilo celkem 605 m 3 betonu třídy C35/45 XF2, XC3, XD1 a 159 t výztuže B500B.

Příslušenství Horní povrch horní spřažené desky pokrývá izolace celoplošně natavovanými pásy z modifikovaného asfaltu na pečeticí vrstvu. Vozovka v celkové tloušťce 120 mm je na mostě navržena třívrstvá, netuhá, přičemž technologie mají následující skladbu: ■ otryskání betonového povrchu; ■ penetrační nátěr na bázi epoxidové pryskyřice; ■ natavovací asfaltové izolační pásy (NAIP); ■ izolační vrstva 5 mm; ■ ochrana izolace MA 11 IV (LAS IV) 35 mm; ■ modifikovaný asfalt gradace 45 na spojovací postřik; ■ ložná vrstva ACO 11 (ABS II) 40 mm; ■ modifikovaný asfalt gradace 65 na spojovací postřik; ■ obrusná vrstva ACO 11 (ABS II) 40 mm. Římsy jsou železobetonové monolitické, s úpravou horního povrchu striáží (zdrsnění povrchu s protiskluznou úpravou). Na povodní straně se nachází pochozí římsa šířky 3,8 m, na návodní straně pak nepochozí římsa šířky 1,5 m. Na obou římsách je osazeno zábradlí, na nepochozí římse jsou navíc osazena mostní svodidla. Zábradlí a svodidla uchycují do dodatečně vrtaných otvorů chemické kotvy. Na návodní širší římse je osazeno pět stožárů veřejného osvětlení do předem zabetonovaných kotev. Lamelové mostní závěry na obou

inzerce ▲ Podhled provizorního mostu a všech sousedních mostů

▲ Hrubá stavba mostu v zimní podobě

opěrách umožňují dilatační pohyb do 110 mm.

Závěr Nový most byl dokončen podle předpokladů v dohodnutém termínu a kvalitě. Představuje nový elegantní prvek v údolí řeky Berounky, která v tomto místě opouští Plzeň. Most je dobře začleněn do zdejší průmyslově laděné lokality, splňuje požadavky na její dopravní obsluhu a nenarušuje majestátnost historického Masarykova mostu a ocelového železničního mostu v sousedství. ■ Základní údaje o stavbě Investor: Správa a údržba silnic Plzeňského kraje Odpovědný projektant: Ing. Mar tin Vlasák, SUDOP Praha a.s. Dodavatel: Eurovia CS, a.s., Swietelsky stavební s.r.o. Subdodavatel: SMP CZ, a.s.

Příprava: Ing. Karel Čuda, Ing. Ivan Batal, SMP CZ, a.s. Vedoucí projektu: Ing. Rober t Vraštil, SMP CZ, a.s. Stavbyvedoucí: Ivo Bartoš, SMP CZ, a.s. Ocelová konstrukce: VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. Zakládání – piloty: Zakládání staveb, a.s., pro Porr a.s. Příslušenství: Porr a.s. Dodavatel bednění nosné konstrukce: Ulma Constructión CZ, s.r.o. Živice, asfalty: EUROVIA CS, a.s. Doba výstavby mostu: 03/2013–06/2014 Autor: Robert Vraštil, vedoucí projektu, SMP CZ, a.s.


▲ Mapa tras pražského metra



konstrukční řešení staveb

text Jiří Růžička, Miroslav Kochánek | grafické podklady archiv autorů

Historie výstavby pražského metra, 1. díl Ing. Jiří Růžička V roce 1970 ukončil studium na Stavební fakultě ČVUT v Praze – obor konstrukce a dopravní stavby. Od roku 1974 do konce roku 2008 pracoval ve firmě METROPROJEKT Praha a.s. V současné době spolupracuje s touto firmou jako externí poradce. Od roku 1993 je autorizovaným inženýrem v oboru geotechnika. E-mail: [email protected] Ing. Miroslav Kochánek V roce 1970 ukončil studium na Stavební fakultě ČVUT v Praze – obor konstrukce a dopravní stavby. Od roku 1971 je zaměstnán ve firmě METROPROJEKT Praha a.s. Je autorizovaným inženýrem ČKAIT. E-mail: [email protected]

Pražské metro je největší podzemní stavbou nejen v Praze, ale i v celé České republice. Následující článek tematicky aktuálně zařazený v době oslav čtyřicátého výročí zahájení provozu I. provozního úseku trasy C metra představuje stručný přehled postupu výstavby a konstrukčního řešení všech tří dosud realizovaných tras. První díl je zaměřen na provozní úseky I.C, II.C a III.C trasy C a na stávající provozované trasy A a B. Úvod První úvahy o podzemní dráze se objevily již koncem 19. století, první reálný návrh pak pochází z roku 1926; na konci třicátých let 20. století měla již předpokládaná síť tří základních linií pražské podzemní dráhy zhruba současnou podobu. K vlastní realizaci se však dospělo až v šedesátých letech 20. století, kdy se hlavní město potýkalo s velkými dopravními problémy, a to i v hromadné přepravě osob. Návrh na vyřešení hromadné dopravy způsobem v té době typickým pro města s počtem obyvatel kolem jednoho milionu – pomocí podzemní tramvaje – byl posléze opuštěn a přistoupilo se k výstavbě podzemní dráhy – metra. Přepravní parametry i komfort pro cestující metra podstatně převyšovaly možnosti podzemní tramvaje, současně však jeho dlouhodobá realizace ovlivňuje život ve městě již desítky let. Postupně vznikala síť tří tras, tj. A, B a C, s přestupními stanicemi v centru města, což představovalo nemalý zásah do životního prostředí jeho obyvatel, nicméně každý dokončený provozní úsek situaci hromadné dopravy v Praze výrazně zlepšoval. Celková provozní délka pražského metra v současnosti činí 59,124 km a je na něm umístěno 57 stanic včetně třech přestupních. Nepřehlédnutelná stavební a architektonická velkorysost pražského metra je patrná jak v pojetí vlastních stanic a vestibulů s hlavním akcentem na prostor, bezpečnost a pohodlí cestujících, tak i na rekonstruovaném a do-


▲ Obr. 1. Vývoj ražených stanic pražského metra. Od shora: sloupová stanice na trase A (Můstek), sloupová stanice na trase B s rozšířeným středním tunelem, pilířová stanice se železobetonovým ostěním a pilíři na trase A (Hradčanská – Náměstí Míru), pilířová stanice na trase B se zmenšenými pilíři.

tvářeném okolí. Tomuto trendu odpovídají i použité materiály a celkové finální zpracování. Nepochybně i z těchto důvodů bylo pražské metro v roce 2000 zvoleno nejvýznamnější stavbou 20. století České republiky. Metro tvoří velmi spolehlivou páteř pražské hromadné dopravy a hlavně díky jemu se může Praha chlubit velmi vysokým podílem obyvatel (cca 50 až 60 %), kteří denně využívají městskou hromadnou dopravu. Spolehlivé a fungující metro se stalo pro Pražany i návštěvníky hlavního města samozřejmostí. Katastrofální povodeň, která postihla Prahu v srpnu roku 2002, zatopila devatenáct stanic metra v centrální oblasti města, čímž bylo celé metro vyřazeno z provozu, ukázala na následném mnohatýdenním dopravním kolapsu, jak důležitý a prakticky nenahraditelný článek veřejné dopravy metro představuje. Zajímavý je i vývoj stavebních, respektive tunelářských postupů a technologií, které musely respektovat variabilitu pražských geologických poměrů, v nichž se pod vodonosnými vltavskými terasami střídají měkké a tvrdé ordovické horniny. Výstavba starších provozních úseků metra probíhala

▲ Obr. 2. Nuselský most mezi stanicemi I. P. Pavlova a Vyšehrad na provozním úseku I.C

▲ Obr. 3. Stanice Hlavní nádraží

jednak prstencovou metodou s montovaným ostěním z litinových i železobetonových tubinků, jednak štítováním, převážně nemechanizovaným, ale též i mechanizovaným. Od devadesátých let 20. století se jednoznačně preferuje Nová rakouská tunelovací metoda výstavby tunelů s dvouplášťovým ostěním. Unikátní se stala výstavba vysouvaných tunelů metra pod hladinou Vltavy provedená v letech 2001–2002.

I. provozní úsek trasy C (Florenc – Kačerov) V souladu se směrným územním plánem, schváleným v roce 1964, započala přestavba dopravního systému v Praze výstavbou Nuselského mostu a přestavbou hlavního nádraží, která v této fázi zahrnovala výstavbu severojižní magistrály a prvního úseku trasy podzemní dráhy Florenc –

▲ Obr. 4. Axonometrie přestupního uzlu Muzeum se stanicemi na trasách A a C

Nuselský most. Po rozsáhlé diskuzi domácích odborníků a na doporučení sovětské expertizy vláda ČSR usnesením č. 288 z 9. srpna 1967 rozhodla budovat metro bez přechodné etapy podpovrchové tramvaje. V té době byl již rozestavěn nejen Nuselský most, ale také úsek podzemní tramvaje mezi Bolzanovou ulicí a Čelakovského sady se stanicí Hlavní nádraží. Znamenalo to okamžitě, bez výrazných ztrát a prakticky bez přerušení stavebních prací navrhnout trasu metra prvého úseku trasy C (označeného jako I.C) přesně v koridoru připravované trasy podpovrchové tramvaje. Podle dřívějších rozvah, již z doby první republiky, se z hlediska dopravní obsluhy města za důležitější považoval první úsek trasy metra A z Dejvic


na Vinohrady. Avšak rozpracovanost úseku trasy I.C a rozvoj výstavby na Pankráci potvrdily oprávněnost vybudovat nejdříve trasu I.C, přestože byla z důvodu svého mělkého vedení a mostního úseku nad Nuselským údolím vyloučena z ochranného systému metra (OSM), který byl požadován u následných, hluboce založených tras.

DEPO

SKALKA

DEPO HOSTIVAŘ

SH

STRAŠNICKÁ

ŽELIVSKÉHO

FLORA

NÁMĚSTÍ MÍRU

MŮSTEK

MUZEUM

B

II.A SH

JIŘÍHO Z PODĚBRAD

II.A

C

STAROMĚSTSKÁ

DEJVICKÁ

MALOSTRANSKÁ

I.A

HRADČANSKÁ

I.A

Trasa I.C prochází od stanice Florenc prakticky v celé své délce souběžně se severojižní magistrálou a propojuje centrum města s jeho jižní částí až do prostoru Kačerova, kde bylo umístěno i první depo. Výstavba započala v roce 1966 a ke zprovoznění tohoto prvního úseku pražského metra došlo 9. května 1974. Celkem měl úsek trasy I.C délku 7,037 km a devět stanic.

▲ Obr. 5. Podélný řez trasou A DEPO

V.B

V.B

III.B

III.B I.B

KARLOVO NÁMĚSTÍ

ANDĚL

SMÍCHOVSKÉ NÁDRAŽÍ

RADLICKÁ

JINONICE

NOVÉ BUTOVICE

HŮRKA

LUŽINY

LUKA

STODŮLKY

ZLIČÍN

MOST

▲ Obr. 6. Podélný řez trasou B ▼ Obr. 7. Podélný řez trasou C


I.C

B FLORENC

III.C

VLTAVSKÁ

II.C

NÁDRAŽÍ HOLEŠOVICE

IVC 1. ETAPA

KOBYLISY

IVC 1. ETAPA

LÁDVÍ

STŘÍŽKOV

PROSEK

LETŇANY

IVC 2. ETAPA

Konstrukční řešení stanic trasy C Všechny stanice provozního úseku I.C jsou převážně z monolitického železobetonu a budovaly se vesměs v hloubených stavebních jámách. Nosné konstrukce, izolace proti podzemní vodě a postup výstavby se však musely přizpůsobovat zcela rozdílným podmínkám založení jednotlivých stanic, okolnímu městskému prostředí a dopravní obsluze města v průběhu výstavby této trasy metra. Přes snahu vybudovat u všech stanic ostrovní nástupiště bylo nutné dvě stanice v důsledku původního řešení podpovrchové tramvaje ponechat s nástupišti bočními. Jednalo se o stanici Hlavní nádraží umístěnou v prostoru Vrchlického sadů před historickou budovou pražského hlavního (Wilsonova) nádraží. Složité bylo začlenit stanici metra do současně prováděné přestavby nádražní budovy a přitom co nejtěsněji navázat proudy cestujících obou systémů. Dále to byla stanice Vyšehrad, postavená pod vozovkou tzv. severojižní magistrály za pankráckou opěrou Nuselského mostu, jediná povrchová stanice na trase I.C. Při návrhu posloužil svah Nuselského údolí k vytvoření jedinečného výhledu na historické centrum Prahy přes prosklený obvodový plášť. Pro tento účel je naopak stanice s bočními nástupišti příznivější.

▲ Obr. 8. Postup výstavby stanice I. P. Pavlova

19,0 m pod povrchem. Stanice byla vybudována ve stavební jámě hluboké cca 22 m, zajištěné po obvodu velkoprůměrovými studnami ∅ 1,3 m v intervalu 6,0 m. Mezi studnami se nacházejí piloty menšího průměru 0,9 m prováděné pouze na hloubku štěrkopískové terasy a zvětralého povrchu břidlic. Provoz v ulici Legerova se na nezbytnou dobu uzavřel s tím, že doba uzávěrky se omezí na provedení studní a pilot, přeložení inženýrských sítí, vyhloubení jámy do spodní úrovně zastropení a vybudování stropu. Další práce pak probíhaly pod stropem stanice již za provozu v Legerově ulici (obr. 8). Vlastní nosná konstrukce stanice je monolitická rámová, využívající při hloubení jako rozpěrné konstrukce některé defini-

Stanice I. P. Pavlova Velmi zajímavá byla výstavba stanice I. P. Pavlova, která musela být s ohledem na výškový průběh trasy v přilehlých traťových úsecích zahloubena. Jde o nejhlubší stanici na tomto provozním úseku metra s nástupištěm

MOST ČERNÝ MOST

HLOUBĚTÍN

KOLBENOVA

RAJSKÁ ZAHRADA

IV.B

HÁJE

OPATOV

II.C

CHODOV

II.C

ROZTYLY

KAČEROV

BUDĚJOVICKÁ

PANKRÁC

PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ

NUSELSKÝ MOST VYŠEHRAD

I. P. PAVLOVA

MUZEUM

HLAVNÍ NÁDRAŽÍ

I.C

A

IV.B

VYSOČANSKÁ

PALMOVKA

INVALIDOVNA

KŘIŽÍKOVA

FLORENC

NÁMĚSTÍ REPUBLIKY

C

MŮSTEK

NÁRODNÍ TŘÍDA

A

II.B

ČESKOMORAVSKÁ

I.B II.B


▲ Obr. 9. Boční tunel ve stanici Malostranská

▲ Obr. 10. Pylonová stanice Staroměstská po prorážce prostupů

tivní stropy. Byly to částečně provizorní ocelové, ale převážně definitivní železobetonové desky. Rozpěrné stropy se zavěšovaly na šikmé ocelové konstrukce uchycené do obvodové pilotové stěny.

okruhu, který v místě měl vést. V současnosti se na povrchu nachází pěší zóna a podchod je takřka zbytečný. Stavba I. provozního úseku trasy A započala v roce 1971, do provozu byl uveden 12. srpna 1978. Celková délka tohoto úseku je 5,36 km zahrnuje šest ražených stanic a jednu stanici hloubenou (Dejvická).

I. provozní úsek trasy A (Dejvická – Náměstí Míru) První provozní úsek trasy A byl považován při zahájení výstavby metra za dopravně nejdůležitější, ale také nejobtížnější úsek, který musí mimo jiné překonat mezi koncovou stanicí Dejvická a podchodem pod Vltavou výškový rozdíl téměř 50 m. Tato hlubinná trasa byla jako první vybavena zařízením ochranného systému metra (OSM), což znamená, že v případě potřeby ji lze využívat jako úkryt obyvatelstva. Lze se domnívat, že právě otázky ochranného systému pomohly změnit původní plán podpovrchové tramvaje na metro. Stejně jako u I. provozního úseku trasy C, probíhala i výstavba I. provozního úseku trasy A v silně urbanizovaném a převážně i historicky cenném prostředí centra města. Z Dejvic trasa prochází pod Klárovem, pod Vltavou pokračuje pod Staré Město a přes Václavské náměstí směřuje na Vinohrady. Výstavbu bylo třeba koordinovat nejen s vlastním životem města, ale rovněž s řadou dalších stavebních aktivit, které mnohdy nesouvisely přímo s výstavbou metra, ale byly na ni dodatečně navázány. Stavebně velmi složitý úsek výstavby představoval například podchod pod křižovatkou Na Můstku. Po dobu stavby bylo nezbytné zajistit nepřetržitý provoz osmi tramvajových tratí ze tří směrů a uspořádání podchodu mělo vyhovovat v budoucnu i značnému automobilovému provozu na staroměstském

▲ Obr. 11. Hrubá stavba stanice Náměstí Míru se železobetonovými průvlaky a pilíři ▼ Obr. 12. Konstrukce sloupové stanice Můstek A s litinovým ostěním a ocelovými sloupy


Konstrukční řešení ražených stanic trasy A Již od začátku, po rozhodnutí vybudovat trasu metra I.A jako hluboce založenou s raženými stanicemi, byla přijata koncepce trojlodních ražených stanic ve stylu stanic podzemních drah v Sovětském svazu. Stanice s ostěním z litinových tubinků vycházely z osvědčených typů pylonových a sloupových stanic moskevského metra, stanice s ostěním ze železobetonových tubinků pak z kyjevského typu pilířové stanice. ■ Pylonový typ stanice Základním typem stanice se stal pylonový typ stanice s ostěním z litinových tubinků ∅ 7,8/8,5 m, skládající se ze třech stejných kruhových tunelových trub. Tyto tři tunelové trouby se následně propojily prostupy šířky 3 m (obr. 10) tak, že v rozsahu středního tunelu vznikl 20,5 m široký komunikační prostor pro cestující, členěný dvěma řadami pylonů půdorysných rozměrů 3 x 3 m. Pylony a klenby prostupů jsou tvořeny speciálními prostupovými tubinky. Na prvním provozním úseku trasy A se nacházejí tři pylonové stanice (Malostranská, Staroměstská a Muzeum). ■ Konstrukce sloupového typu stanice Konstrukce sloupového typu stanice nahrazuje mohutný pylon subtilnějším ocelovým sloupem půdorysných rozměrů 1,5 x 0,8 m. Tato konstrukce pak vyžaduje, aby střední tunel měl stejnou délku jako oba boční tunely. Tento typ byl vyhrazen pouze pro nejdůležitější stanice přestupních uzlů. Na tomto úseku se tedy jednalo pouze o stanici Můstek (obr. 1 a 12). ■ Pilířový typ stanice s ostěním ze železobetonových tubinků Pilířový typ stanice s ostěním ze železobetonových tubinků byl vynucen nedostatkem litinových tubinků dovážených ze Sovětského svazu, což dokládá i skutečnost, že značná část litinových tubinků se nakoupila za podstatně vyšší cenu ve Velké Británii. Sovětská expertiza doporučila budovat v některých stanicích trasy I.A stanice kyjevského typu se skládaným ostěním ze železobetonových tubinků. U železobetonového staničního ostění byl zachován vnitřní průměr 7,8 m jako u litinového ostění. Při tloušťce ostění 0,5 m činil vnější průměr 8,80 m a plocha teoretického výrubu 60,8 m2. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velice výhodné, protože většina technologických tunelů trasy I.A, ale rovněž i všech pozdějších tras byla vystrojena skládaným ostěním ze železobetonových tubinků a dalo se v nich dodržet typové rozmístění technologického zařízení, určené pro ∅ 7,8 litinového ostění. U kyjevského typu stanice byly v celé délce prostupové části stanice vybetonovány podélné průvlaky do kapes v ostění tunelu. Následova▼ Obr. 13. Stanice Můstek A

ly prorážky v místech budoucích pilířů (1,5 x 3,0 m) a jejich betonáž. Po vytvrdnutí betonu byly vyraženy vlastní prostupy šířky 3 m. U tohoto dvojího prorážení panovaly obavy z možných poklesů i nejasných statických vlivů. Proto byla navržena ocelová krabicová konstrukce pro zajištění prostupu s rozměry cca 1,5 x 1,5 m, která se ukládala již při ražbě příslušného staničního tunelu (obr. 1 a 11). Tímto způsobem byly realizovány dvě pilířové stanice (Hradčanská a Náměstí Míru). Koncepce prostupové části pilířových stanic se dále zlepšovala pro trasy II.A a I.B a ještě zdokonalila na dalších provozních úsecích trasy B. Koncepce výstavby ražených traťových tunelů Od počátku výstavby pražského metra až do první poloviny devadesátých let minulého století byly na trasách metra realizovány výlučně jednokolejné ražené traťové tunely. Mají kruhové montované ostění v převážném rozsahu ∅ 5,1/5,5 m (plocha teoretického výrubu 23,8 m2) s tubinky jak litinovými, tak i železobetonovými. V místech, kde bylo nezbytné tunely zvětšit, se používalo kruhové litinové ostění ∅ 5,6/6,0 m (plocha teoretického výrubu 28,3 m2). Šířka prstenců všech typů montovaného ostění byla 1,0 m. Výjimkou je traťový úsek Pražského povstání – Pankrác na trase I.C, kde bylo použito montované železobetonové ostění ∅ 5,2/5,6 m se šířkou prstence 0,75 m. V úsecích s lisovaným ostěním z prostého betonu je ∅ 5,2/5,8 m (plocha teoretického výrubu 26,4 m2). Ražba tunelů byla v příznivých geologických poměrech prováděna prstencovou metodou po záběrech převážně 1,0 m. V obtížných geologických podmínkách byly používány nemechanizované štíty. Dle potřeby byla při ražbě prováděna doplňující opatření (snižování hladiny podzemní vody, injektáže nesoudržných zemin apod.). Na trase I.A byl poprvé na pražském metru použit mechanizovaný štít pro ražbu tunelů pod Vltavou, kde bylo prováděno lisované ostění tloušťky 300 mm. Výstavba eskalátorových tunelů Při výstavbě eskalátorových tunelů ražených stanic se na pražském metru zásadně používaly speciální ukladače TNU sovětské výroby. Pomocí ukladačů byly osazovány tubinky litinového ostění ∅ 7,0/7,5 m (na trase A). Na dalších trasách byl profil eskalátorových tunelů rozšířen a používalo se litinové ostění ∅ 7,8/8,5 m. Koncepce komplexní úpadní ražby s odtěžováním rubaniny pomocí vrátku byla upravena pro podmínky pražského metra. Z prostoru stanice se nejprve vyrazila dovrchně patní směrová štola, která se následně využívala pro odtěžování rubaniny (podélný sklon eskalátorových tunelů a tím i směrových štol měl 30°). Následně při úpadní ražbě eskalátorového tunelu byl prováděn výrub na plný profil a montáž litinového ostění. Současně byla rubanina samospádem spouštěna směrovou štolou do prostoru stanice a odtud dopravena těžní šachtou na povrch. Tímto způsobem se razilo v pevných horninách skalního podloží. V úvodních částech eskalátorových tunelů, procházejících obvykle nesoudržnými zvodnělými zeminami, se stavební jáma zajišťovala kotvenými podzemními nebo pilotovými stěnami. Vodotěsnost na styku se skalním podložím a případné zpevnění převážně štěrkopísků nad šikmým tunelem se provádělo injektážemi. Pro zlepšení stability klenby výrubu tunelu se pro úvodní ražbu používalo rovněž zajištění klenby výrubu deštníky z mikropilot délky 10 až 20 m.

II. provozní úsek trasy C (Kačerov – Háje) Tento provozní úsek navazuje na I. provozní úsek metra trasy C ve stanici Kačerov a pokračuje směrem od centra Prahy jihovýchodním směrem. Projektová příprava začala v roce 1970, vlastní stavba pak v roce 1975. V době realizace tohoto úseku metra nebyl prostor kolem stanic Roztyly a Chodov téměř obydlen. V okolí stanic Opatov a Háje probíhala až do konce roku 1980 intenzivní výstavba obytných staveb sídlištního komplexu

Jižního Města a výstavba metra měla zajistit dopravu obyvatel do této oblasti. To umožnilo stavět stanice v otevřených stavebních jámách, což bylo v podmínkách Prahy do té doby zcela výjimečné. Uvedený II. provozní úsek trasy C s celkovou délkou 5,331 km byl uveden do provozu v roce 1980. Konstrukční řešení stanic Všechny čtyři mělce zahloubené stanice mají železobetonovou konstrukci. Ostrovní nástupiště v otevřeném halovém prostoru bez vnitřních podpor zastropují předpjaté prefabrikované nosníky. Převážně povrchové vestibuly jsou koncipovány jako solitérní. Výjimku představuje podzemní vestibul stanice Chodov, umístěný společně s podchodem pod kapacitní čtyřproudou komunikací.

II. provozní úsek trasy A (Náměstí Míru – Želivského) Provozní úsek II.A je pokračováním prvního provozního úseku metra trasy A z centra Prahy východním směrem. Projektová příprava této trasy i vlastní stavba probíhaly prakticky v souběhu s přípravou a realizací úseku metra II.C. Celková délka tohoto úseku činí 2,677 km a jsou na něm v prostoru Vinohrad a Žižkova umístěny tři ražené stanice. Všechny traťové tunely jsou rovněž ražené. Výškové vedení je dáno napojením na hluboko položenou stanici Náměstí Míru. Odtud trasa stoupá v maximálním sklonu téměř 40 ‰ až do stanice Flora, která je vzhledem ke konfiguraci terénu nejvýše položenou stanicí. Z tohoto místa trasa klesá, v souladu s morfologií terénu, do dočasně koncové stanice Želivského. Ražené traťové tunely i tunely stanic trasy II.A procházely horninami skalního podkladu ordovického stáří, tvořeného vrstvami letenskými, černínskými a chlustinskými. Pokryvné útvary, tvořené deluviálními a fluviálními sedimenty a částečně také navážkami, se objevily pouze při ražbě eskalátorových tunelů. Konstrukční řešení stanic Všechny tři stanice vypadají z konstrukčního hlediska stejně. Jde o trojlodní pilířové stanice s ostěním ze železobetonových prefabrikovaných dílců ∅ 7,8/8,8 m. Litinové ostění ∅ 7,8/8,5 m bylo použito v minimálním rozsahu v místě montážních komor pro staniční erektory, u prostupů větších světlostí a v eskalátorových tunelech včetně napínacích komor. Stanice mají stejnou osovou vzdálenost kolejí 23,4 m a šířku prostupů 3,0 m. Liší se pouze v konstrukci prostupových částí nástupiště.

III. provozní úsek trasy C (Florenc – Nádraží Holešovice) Další prodloužení trasy C, tentokrát severní směrem ze stanice Florenc do území Holešovic, představoval III. provozní úsek. V rámci tohoto úseku byly vybudovány dvě nové stanice a trasa metra prodloužena o 2,421 km. Podruhé tunely metra podcházely řeku Vltavu, a to rovnou dvě její ramena obtékající ostrov Štvanice. Konstrukční řešení stanic Stanice Nádraží Holešovice V průběhu projektové přípravy třetího provozního úseku trasy C byly zpracovány studie řady variant stanice Nádraží Holešovice a jejího okolí, včetně navazujícího tunelového nebo mostního přechodu Vltavy pro vedení metra do severní části Prahy. Poloha stanice byla nakonec výškově umístěna do tzv. univerzální polohy, která předem neurčila následné vedení trasy. Tato poloha se ukázala jako příznivá pro výstavbu stanice v mělké, pouze 4 až 12 m hluboké svahované stavební jámě, se základovou spárou ve štěrkopískové terase převážně nad hladinou podzemní vody. Pouze


▲ Obr. 14. Stanice Vltavská. Typický příčný řez znázorňující závěsy mezilehlých stropů na hlavní horní strop

v prostoru mezi Plynární ulicí a portálem ražených tunelů jámu zajišťovala pilotová stěna s kotvenými převázkami. V této části stavební jámy byl vybudován sdružený objekt hloubených tunelů, zahlubující se do skalního podloží a spojující stanici s raženými tunely. Se stanicí bylo řešeno i širší okolí, ve kterém se na severní straně stanice metra vybudovalo současně i nové železniční nádraží Holešovice. Stanice metra Nádraží Holešovice se stala po prodloužení trasy C dočasně koncovou stanicí. Stanice Vltavská Hloubka stanice Vltavská je dána výškovou polohou trasy traťových tunelů, ražených pod Vltavou. Stavební jáma měla hloubku téměř 25,0 m. Jáma se hloubila ve dvou krocích. Nejdříve se vyhloubil cca 10 m hluboký předvýkop ve štěrkopískové terase a zvětralé zóně skalního podloží, který byl převážně vysvahovaný, pouze na straně ke kolejišti železniční stanice Praha – Bubny byla zřízena kotvená pilotová stěna na hloubku předvýkopu. Další hloubení postupovalo ve skalním podloží tvořeném pevnými letenskými břidlicemi, kde bylo pro rozpojování nutné nasadit trhací práce. Sklon skalních svahů činil cca 3:1 a zajišťovaly jej dvě kotvené železobetonové převážky. Zajímavá je převážně monolitická konstrukce vlastní stanice, rozdělená do čtyř konstrukčních dílů. V konstrukčním dílu, ze kterého se razily tunely ke stanici Nádraží Holešovice, dvoupodlažní monolitickou konstrukci zastropily prefabrikované nosníky. Další konstrukční díly mají pět až sedm podlaží, přičemž čtyři podlaží nad nástupištěm se využívají jako garáže. Aby byl splněn požadavek architekta na volný prostor nástupiště bez vnitřních podpor, jsou stropy nad nástupištěm zavěšeny na nejvyšším stropě celé stanice (obr. 14 a 15). Strop nad nástupištěm podepíraly provizorní ocelové podpory. Pokračovala betonáž dalších podlaží s montáží definitivních ocelových sloupů. Po dokončení všech stropů stanice byly ocelovými sloupy v podlažích nad nástupištěm protaženy pramence patentových drátů a sloupy byly následně předepnuty. Tím byly nosné konstrukce mezipater, včetně stropu nad nástupištěm, zavěšeny na strop stanice a mohly se odstranit provizorní ocelové podpory na nástupišti.

▲ Obr. 15. Stanice Vltavská ve výstavbě

řeku Vltavu a pokračuje do historického centra, do oblasti Nového i Starého Města. Tento provozní úsek uzavřel dopravní trojúhelník sítě metra v centru Prahy, jehož vrcholy jsou přestupní stanice Muzeum (A–C), Můstek (A–B) a Florenc (B–C). Zároveň se stal zárodkem západovýchodního diametru trasy B, která v současnosti protíná celé město a se svojí provozní délkou 25,7 km představuje nejdelší trasu pražského metra. Stavba tohoto provozního úseku celkové délky 5,41 km začala v roce 1979 a provoz metra byl zahájen v listopadu 1985. Součástí stavby bylo šest ražených a jedna hloubená stanice (Smíchovské nádraží). Konstrukční řešení ražených stanic trasy B Trasa I.B je s výjimkou stanice Smíchovské nádraží celá ražená. Dvě přestupní stanice (Můstek a Florenc) byly navrženy jako sloupové (obr. 1) s ostěním z litinových tubinků (boční tunely ∅ 7,8/8,5; rozšířený střední tunel ∅ 8,8/9,5) a pro ostatní čtyři stanice (Anděl, Karlovo náměstí, Národní třída a Náměstí Republiky) byl navržen unifikovaný typ ražené pilířové stanice s ostěním ze železobetonových tubinků (obr. 1). ■ Unifikovaný typ pilířové stanice s ostěním ze železobetonových tubinků Unifikovaný typ pilířové stanice s ostěním ze železobetonových tubinků navázal na zkušenosti z výstavby stanic na trase I.A a II.A a přinesl několik zlepšení. Především přiblížil tunely k sobě na realizovatelné minimum, kdy mezi ruby ostění staničních tunelů zůstává teoreticky vzdálenost 250 mm pro veškeré stavební tolerance. Tím se zmenšila vzdálenost os kolejí ze 23,40 m na 21,0 m a hloubka prostupu ze 3,55 m na 2,35 m (respektive konstrukčně na 1,70 m). Rovněž se zjednodušila konstrukce pilíře. Celý ocelový pilíř prostupu se skládá ze čtyř téměř stejných dílů tak, že vždy dva díly tvoří segment ostění, který se smontuje při ražbě tunelu v příslušném prstenci. Dále se změnil ocelový průvlak, podchycující pateční tubinky ostění. Ocelový svařený krabicový průvlak tvoří oboustranný krakorec, uložený na pilíři. Tím se zajistilo přesné dosednutí v úložné ploše mezi pilířem a průvlakem a případné nepřesnosti v rámci stavebních tolerancí se vyrovnaly při aktivaci patečních tubinků do průvlaků. Šířka prostupů byla ponechána 3,0 m jako na trasách I.A a II.A.

První provozní úsek trasy B byl jeden z nejobtížnějších úseků metra v Praze. Prochází nejfrekventovanější částí oblasti Smíchova, podchází

■ Přestupní stanice s ostěním z litinových tubinků Pro přestupní stanice s ostěním z litinových tubinků byly využity zkušenosti z výstavby stanice Můstek A, kde byla na plánovaném přestupu mezi trasami A–B již odzkoušena sloupová trojlodní stanice s litinovým ostěním ∅ 7,8/8,5 m. Ve stanicích trasy I.B však byla střední loď stanice

▼ Obr. 16. Průhledová kresba znázorňující soustavu podzemních prostor v dolní části Václavského náměstí

▼ Obr. 17. Nástupištní prostor stanice Můstek B v roce 1985

I. provozní úsek trasy B (Florenc – Smíchovské nádraží)


▲ Obr. 18. Průhledová kresba přestupního uzlu Florenc se zobrazením stanice na trase B s výstupním i přestupním systémem koridorů

▲ Obr. 19. Nástupištní prostor stanice Florenc B

rozšířena použitím tunelu s ostěním ∅ 8,8/9,5 m. To umožnilo umístit do střední lodi přestupní schodiště. Na ně navazují přestupní chodby, pronikající klenbami středního a pravého staničního tunelu. Každá z přestupních stanic však řeší konstrukci přestupních chodeb a jejich průniku do staničních tunelů jinak.

Trasa A – spojka do depa Hostivař Při zahájení realizace spojky do depa Hostivař byla stanice Strašnická jedinou uvažovanou stanicí na uvedeném úseku. Je koncipována jako další koncová stanice s obratovými kolejemi na prodloužení trasy A za stanicí Želivského. Stavba této hloubené stanice započala v roce 1980 a vlastní spojka do depa Hostivař byla zprovozněna v roce 1984. Práce na dokončení stanice Strašnická dále pokračovaly a pro cestující byla zprovozněna až v listopadu roku 1987. V průběhu výstavby spojky do depa Hostivař bylo v roce 1984 rozhodnuto o vybudování další stanice na této trase. Nová stanice s názvem Skalka měla zajistit dopravní obsluhu stejnojmenného sídliště. Výstavba této rovněž hloubené stanice probíhala etapovitě, při současném zachování provozu na spojce do depa. Provoz s cestujícími byl na stanici Skalka zahájen v roce 1990. Nakonec byla v roce 2006 zprovozněna i povrchová stanice Depo Hostivař. Délka celé spojky, původně uvažované pouze jako jednokolejné, činí 3,753 km. ▼ Obr. 21. Porovnání šířky prostupů mezi stanicemi úseků I.B a III.B

▲ Obr. 20. Stavba prostupů ve stanici Jinonice

III. provozní úsek trasy B (Smíchovské nádraží – Nové Butovice) Třetí provozní úsek trasy B s celkovou délkou 5,006 km prodloužil metro od stanice Smíchovské nádraží směrem k jihozápadnímu městu o další tři stanice. Během prací na tomto úseku se výrazně projevilo, jak důležitá je volba pracovního postupu a použité technologie. Problémy při ražbě vyvolávalo nízké nadloží z porušených hornin náchylných k závalům, ke kterým docházelo zejména v oblasti Jinonic. Novinkou tohoto úseku byl systém ražené stanice s rozšířením otvorů mezi střední lodí a nástupištěm ze čtyř na pěr tubinků, který se uplatnil na stanici Jinonice (obr. 20 a 21), jediné ražené stanici na tomto úseku metra.

II. provozní úsek trasy B (Florenc – Českomoravská) II. provozní úsek trasy B představuje prodloužení metra ze stanice Florenc severovýchodním směrem do prostoru městských čtvrtí Karlín a Libeň. Území, kterým trasa II.B prochází, je významně urbanizováno obytnou zástavbou pocházející převážně ze začátku 20. století. Hlavním cílem této trasy bylo obsloužení velkých průmyslových závodů ve východním sektoru Prahy, především v oblasti Vysočan, a dále, po dobudování provozního úseku IV.B, i v Hloubětíně. V převážné délce je trasa se čtyřmi stanicemi ražená, její celková délka činí 4,504 km. Stanice Křižíkova, Invalidovna a Českomoravská Všechny tři ražené stanice (Křižíkova, Invalidovna a Českomoravská) trasy II.B mají unifikovanou konstrukci, která využila zkušenosti z výstavby ražené trojlodní pilířové stanice Jinonice na trase III.B. Jedinou hloubenou stanicí na tomto provozním úseku je stanice Palmovka.


▲ Obr. 22. Opláštěný most metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny na provozním úseku V.B

V. provozní úsek trasy B (Nové Butovice – Zličín) Stavba tohoto provozního úseku měla obsloužit budovaný obytný komplex Jihozápadního města a zároveň napojit nově budované depo Zličín na síť metra. Trasa B tak dosáhla západního okraje hlavního města. Obdobně jako u stavby metra II.C byl i v tomto případě předem vymezen koridor pro stavbu metra, což umožňovalo navrhnout mělce zahloubené stanice metra a trasu vést mimo povrchovou zástavbu a v převážném rozsahu i mimo inženýrské sítě. Zejména začlenění povrchového úseku mezi stanicemi Hůrka a Lužiny do prostoru centrálního parku městské části Praha 13 významně doplňuje urbanizmus území. Stavba úseku V.B navazuje na koncovou stanici trasy III.B Nové Butovice a má s pěti stanicemi celkovou délku 5,032 km.

IV. provozní úsek trasy B (Českomoravská – Černý most) Prodloužením trasy B od stanice Českomoravská přes území Vysočan, Hloubětína až na Černý most se ukončila výstavba této trasy, která je se svojí délkou 25,7 km nejdelší trasou pražského metra a protíná skutečně celé město od západu na východ. Přípravné práce na této stavbě byly zahájeny v roce 1989, ražby tunelů začaly v roce 1990. Vlivem zásadních politických a ekonomických změn, kterými v té době stát procházel, se však velmi rychle ukázalo, že mnohá řešení, vycházející z dřívějších podmínek, jsou nevyhovující. To spolu s omezením finančních zdrojů výstavbu tohoto provozního úseku významně zpomalilo. Současně je třeba konstatovat, ▼ Obr. 23. Tunelový rozplet mezi stanicemi Hloubětín a Rajská zahrada na provozním úseku IV.B


že v tomto případě se poprvé na pražském metru uplatnily některé konstrukční prvky a technologie, především v oblasti podzemního stavitelství, které kvalitu díla výrazným způsobem posunuly kupředu a které se v současnosti již zcela běžně uplatňují nejen na dalších stavbách metra, ale i na všech ostatních tunelových stavbách v České republice. Především se jedná o první využití Nové rakouské tunelovací metody na pražském metru vůbec. Celková délka IV. provozního úseku trasy B činí 6,447 km a je na ní umístěno pět stanic.

Konstrukční řešení ražených stanic Ražené stanice Vysočanská, Kolbenova a Hloubětín jsou situovány v první části IV. provozního úseku trasy B a navazují na dříve dokončenou trasu II.B. Mají stejný konstrukční systém. Jedná se o unifikované pilířové stanice s montovaným železobetonovým ostěním ∅ 7,8/8,8 mm, osová vzdálenost kolejí ve stanici je 21,0 m. Odlišnosti byly pouze v technologii ražby staničních tunelů. Stanice Vysočanská, Kolbenova Na stanici Vysočanská byly staniční tunely raženy prstencovou metodou na plný profil za použití trhacích prací, na stanici Kolbenova byly ve staničních tunelech předráženy stropní štoly důlní frézou. Rozšiřování výrubu se následně provádělo prstencovou metodou pod zajištěným stropem. U této stanice lze ještě připomenout, že je další stanicí, u níž bylo využito konfigurace terénu a stanice včetně navazujících traťových tunelů směrem ke stanici Hloubětín byla ražena z přístupové štoly délky 300 m. Portál měla umístěný v údolní nivě říčky Rokytky, čímž byla, obdobně jako u stanice Jinonice na trase III.B, vyloučena svislá doprava těžní šachtou, která postup prací zpomaluje. Stanice Hloubětín Velmi zajímavý byl postup ražby staničních tunelů stanice Hloubětín. Horninové prostředí v tomto místě tvoří silně tektonicky porušené ordovické břidlice zahořanských vrstev. V bočních staničních tunelech bylo členění výrubu provedeno předstihovou ražbou pilottunelů s montovaným litinovým ostěním ∅ 5,1/5,5 m, které se po demontáži využilo jako definitivní ostění v traťových tunelech. Vyražení pilottunelů si vynutila i plynulá ražba navazujících traťových tunelů za stanicí východním směrem, kde nebyl možný jiný přístup. Těžní šachta ▼O br. 24. Příčný profil stanice Rajská zahrada uspořádané ve třech podlažích s traťovými kolejemi v různých úrovních

u stanice Hloubětín byla totiž umístěna v traťovém úseku před stanicí ve vzdálenosti cca 250 m (západním směrem) a tyto traťové tunely představovaly jedinou přístupovou cestu jak pro ražbu staničních tunelů, tak pro ražbu traťových tunelů za stanicí. Na základě zkušeností se stabilitou výrubů projektant navrhl razit ve středním staničním tunelu kalotu ve tvaru ploché úseče s výškou výrubu v ose tunelu cca 3,0 m a šířkou výrubu cca 9,5 m. Razilo se tunelovou frézou Voest Alpine. Rubanina se dopravovala pomocí ▲ Obr. 25. Pohled na stanici Rajská zahrada hřeblových dopravníků příčnými štolami nad klenbou pilottunelu v krajním staničním tunelu přímo do Traťové tunely důlních vozíků a pak byla převážena k těžní šachtě. ■ Traťový úsek Kolbenova – Hloubětín Primární ostění kaloty středního staničního tunelu bylo z vyztuženého V tomto traťovém úseku byla poprvé na pražském metru oproti původnístříkaného betonu tloušťky 150 mm a doplňoval jej systém hydraulicmu návrhu ražby prstencovou metodou s montovaným ostěním použita ky upínaných svorníků délky 3,0 m. Úspěšná ražba kaloty iniciovala technologie ražby NRTM. Z celkové délky jednokolejných traťových tunelů myšlenku prohloubit výrub kaloty v místě napínací komory eskalátorů 2x1410 m, bylo touto technologií vyraženo 2120 m tunelů s plochou a vytvořit tím podmínky pro nahrazení do té doby výlučně používanévýrubu 28,2 m2. ■ Traťový úsek Hloubětín – Rajská zahrada ho litinového ostění podstatně levnějším železobetonovým ostěním. Nejdelší mezistaniční úsek na trase IV.B Hloubětín – Rajská zahrada s celkoPo dokončení ražby středního a navazujícího technologického tunelu vou délkou 1645 m je v délce 1490 m ražený. Krátkým úsekem hloubených prstencovou metodou se pilottunely zvětšily v krajních staničních tunelů délky 155 m vystupuje trasa metra před stanicí Rajská zahrada na tunelech na plný profil. terén. Podle původního návrhu byly v raženém úseku dva jednokolejné tuNa dříve realizovaných ražených stanicích pražského metra byla ražba nely, ražené částečně prstencovou metodou za použití erektorů, ve střední eskalátorových tunelů jedním z nejobtížnějších prvků stanic. Používalo části, kde byly očekávány zhoršené geologické podmínky, byly navrženy se výlučně litinové ostění montované speciálními ukladači. nemechanizované štíty. První zkušenosti z výstavby jednokolejných tunelů Na stavbě IV.B byly z celkového počtu čtyř eskalátorových tunelů technologií NRTM v traťovém úseku Kolbenova – Hloubětín, přetrvávající tři raženy technologií NRTM. Definitivní ostění mají z monolitického problémy s těsněním spár v montovaném ostění a v neposlední řadě železobetonu a mezilehlá vodotěsná izolace, provedená po celém i snaha přispět k rozvoji a efektivnějšímu využití technologie NRTM, vyústily obvodu profilu tunelu z PVC fólií tloušťky 2,0 mm, umožnila v těchto ve změnu koncepce části tohoto traťového úseku. Zhotovitel po konzultatunelech vypustit v jejich klenbě dříve prováděné tzv. zonty. Tyto cích s projektantem navrhl nahradit v úseku délky 712 m před portálem lehké ocelové konstrukce s plechovým pláštěm z nerezové oceli hloubených tunelů u stanice Rajská zahrada jednokolejné tunely tunelem byly do té doby navrhovány ve všech staničních a eskalátorových dvoukolejným, prováděným technologií NRTM. Byl navržen uzavřený profil tunelech ražených stanic pražského metra jako druhotná ochrana tunelu ve tvaru ležatého oválu, který při základní osové vzdálenosti kolejí proti případným průsakům podzemní vody. 3,7 m má šířku výrubu 10 m a výšku 6,9 m. Plocha výrubu je 56 m2, což odpovídá téměř ploše výrubu dvou jednokolejných tunelů. ■ Hloubené stanice Hloubené stanice Rajská zahrada a Černý Most jsou umístěny v koncové části trasy IV.B. Trasa metra je v místě vedena převážně povrchově, paralelně s velmi frekventovanou Chlumeckou ulicí a vytváří současně protihlukový ochranný val přilehlému obytnému sídlišti. ■ Stanice Rajská zahrada Stanice Rajská zahrada je ze severní strany směrem k ulici ChluHistory of the Construction of Prague Underground, mecké zahloubena, z jižní strany vystupuje na povrch. Má zcela Part 1 Prague underground is the biggest underground construction not only ojedinělé a velmi zajímavé dispoziční řešení a architektonické ztvárin Prague but in the entire Czech Republic. The article presented in nění. Nástupiště jsou umístěna ve dvou výškových úrovních, třetí, the period when we celebrate the fortieth anniversary of operation of nejvyšší úroveň s obchodní vybaveností je napojena vstupy na ulici section I of underground line C describes the construction and technoChlumeckou (obr. 24). Konstrukce stanice je převážně monolitická logical design of operation sections and stations of all of the three lines železobetonová. Konstrukce zastřešení má válcový tvar. Hlavním completed so far. Part 1 focuses on operation sections CI, CII and the nosným prvkem jsou příčné ocelové obloukové rámy, na kterých jsou existing routes of underground lines A and B. řadou táhel zavěšeny konzolově vystupující železobetonové desky klíčová slova: v úrovni horního nástupiště a obchodní zóny. Střešní plášť stanice pražské metro, provozní úseky metra, trasa A, trasa B, trasa C, je převážně prosklený. ražené traťové tunely, hloubené tunely, stanice metra ■ Stanice Černý Most Koncová stanice Černý Most je povrchová, s bočními nástupišti. Vlastní keywords: nástupiště tvoří halový prostor s řadou ocelových sloupů umístěných Prague underground, underground operation sections, line A, line B, line C, driven line tunnels, excavated tunnels, underground stations ve středu kolejiště.

english synopsis



text Martin Jindrák | grafické podklady archiv autora, firmy Úsporné bydlení s.r.o. a ATREA

Zkušenosti z realizace a provozu domů v pasivním energetickém standardu v ČR Martin Jindrák Absolvent Střední průmyslové školy elektrotechnické v Olomouci, v současné době se věnuje energetické certifikaci budov a energetickému auditu se zaměřením na vnitřní prostředí staveb. Autorizovaný technik ČKAIT v oboru technika prostředí staveb. E-mail: [email protected]

Pojem energeticky pasivní dům (EPD) již v roce 2014 nikoho nepřekvapí. Kolem roku 2020, tedy ve velmi blízké budoucnosti, by již ani jiný než energeticky nenáročný dům neměl být postaven. Při realizaci prvních EPD v České republice v roce 2004 však byla situace jiná. Nebylo kde získávat zkušenosti a na realizaci EPD se s netrpělivým očekáváním zaměřovala pouze úzká skupina zasvěcených. Energeticky pasivní dům První EPD domy v ČR sloužily v podstatě jako obydlené laboratoře. Nejpodrobněji byl zmapován provoz, spotřeby a vnitřní prostředí EPD v Rychnově v Jizerských horách. Porovnaly se a potvrdily teoretické výpočty potřeby tepla na provoz domu se skutečnou spotřebou v průběhu několika let. Ověřily se přepoklady velikosti ploch výplní otvorů – kdy např. realizace EPD v ČR měly plochy prosklení daleko menší než energeticky identické domy v Rakousku. Místo běžných 30–40 % prosklení na jižních fasádách domů dosahovaly v ČR tyto plochy cca 11 %. Zimy chudé na slunce v letech 2008/2009 nebo 2012/2013 potvrdily, že tato volba byla správná. Obyvatelé Rakouska mají totiž k dispozici dvakrát až třikrát více slunečního záření, než je běžné v ČR. Ve spolupráci s ČVUT v Praze byl podrobně měřen provoz vzduchového zemního výměníku, který je po technické stránce ideální realizovat v rekuperačním výměníku kvůli potlačení zamrzání kondenzátu a také z důvodu výrazného zvýšení účinnosti a efektivnosti. Závěr měření ukázal energetický přínos vzduchového zemního výměníku v zimním období díky předehřevu vzduchu cca 60 kWh/rok (v sazbě elektro D35 činí cca 150 Kč). Chladicí výkon v letním období není rozumně vyvážen pořizovacími náklady. V tomto směru je vhodnější realizace např. tepelného čerpadla systému vzduch/vzduch s propojením přímo do VZT jednotky. Ověřovala se také tepelná stabilita domu v zimním i letním období při extrémních teplotách. Obava z přehřívání stavebních konstrukcí se nepotvrdila, přímé srovnání nejen s dřevostavbami v okolí jasně prokázalo pozdější reakci na venkovní vlivy. V létě byly v pokojích nižší teploty až o 4 °C, v zimním období byl zaznamenán vyrovnanější stav s daleko menším požadavkem na dodávku energií.


▲ Obr. 1. EPD v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Jizerské hory

V současné době je však k dispozici množství měřených údajů také z dalších staveb a po správném porozumění v rámci jednotlivých vazeb lze tedy předpovídat chování domů při provozu. Mnohaletá měření boří některé mýty, které se k otázce EPD v ČR váží. Zjištěné údaje mohou v současné době velmi přispět k vytvoření, a hlavně zajištění komfortního prostředí obytných budov. Výstavba energeticky pasivních rodinných a bytových domů nebo škol s instalací VZT systémů ukazují směr dalšího vývoje. EPD už v roce 2004 splňovaly technické parametry, ke kterým spěje současný směr výstavby (zejména vzduchotěsnost) – jsou vybaveny systémy řízeného větrání se zpětným ziskem tepla a bydlí v nich spokojení lidé. Zkušenosti z realizace energeticky pasivních rodinných a bytových domů lze rozšířit například také na budovy škol nebo kanceláří.

Vnitřní prostředí – CO2 a relativní vlhkost ve vazbě na intenzitu větrání V budovách trávíme většinu dne. Abychom se v nich cítili příjemně a mohli podávat odpovídající výkon, je třeba v interiéru zajistit zejména odpovídající teplotu, relativní vlhkost a přívod čerstvého vzduchu. Předpisy jsou v daných požadavcích poněkud roztříštěné a je tedy možné vybírat mezi několika možnostmi dimenzování. Vzhledem ke zkušenostem z EPD se ukazuje vhodná realizace systému řízeného větrání, kdy je výměna vzduchu řízena nezávisle na uživatelích domu. Jako ideální se ukázala instalace čidel ke sledování kvality vzduchu v interiéru budov a řízení systému větrání na základě zjištěné aktuální koncentrace oxidu uhličitého. Čím je koncentrace CO2 v interiéru například s rostoucím počtem osob vyšší, tím je také vyšší požadavek čidla na výměnu vzduchu. Řízený přívod vzduchu se tak v průběhu dne neustále mění s cílem zajistit optimální parametry vnitřního prostředí. Vyhláška č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb., o technických požadavcích na stavby, stanovuje: § 11 – Denní a umělé osvětlení, větrání a vytápění. Pobytové místnosti musí mít zajištěno dostatečné přirozené

Česká státní norma ČSN EN 15665 - Z1 minimální hodnota doporučená hodnota ČSN EN 15251 1. třída 2. třída 3. třída ČSN 73 0540 - 2

intenzita větrání neobsazené místnosti (h-1) 0,3 0,1–0,2

0,1

intenzita větrání (h-1) 0,3 0,5 0,7 0,6 0,5 0,3–0,6

Přívod vzduchu WC kuchyně koupelny na osobu 3 3 3 /hod) (m /hod) (m /hod) (m (m3/hod) 15 100 50 25 25 150 90 50 36 100 72 50 25 72 54 36 15 50 36 25 15-25 odkaz na jiné předpisy

▲ Tab. 1. Tabulka porovnání dimenzování podle ČSN, pro novostavby a rekonstrukce, 2. třída kvality prostředí

Větrání školních budov Větrání školních síní definovaly už první stavební předpisy c.k. mocnářství Rakouska-Uherska. Od té doby však na to bylo často, obvykle z finančních důvodů, pozapomenuto. Koncentrace CO2 ve třídách jsou zvýšené, větší

vi-měrná vlhkost interiéru ve-měrná vlhkost exteriéru rh-exteriér rh-interiér

12,0 11,0 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0

90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

%

g/m3

EPD Rychnov_2006_porovnání: - měrné x relativní vhkosti

▲ Obr. 2. Vazba relativní vlhkosti na měrnou vlhkost vzduchu v interiéru a exteriéru EPD Rychnov. Např. v únoru je rozdíl 5 g vody v m3 venkovního a vnitřního vzduchu. Trvalým větráním 100 m3/hod by se odváděla vlhkost 0,5 l/hod; 12 l/den. Při nízkých vnitřních ziscích vlhkosti na takto velkou trvalou výměnu vzduchu dochází k vysušení interiéru budov ZŠ - porovnání koncentrací CO2

20.11_bez VZT

2500

27.11_vetrani VZT max. hranice ppm

2300

17.1_vetrani VZT

2100 Okamžitá koncentrace CO2 ve třídě (ppm)

24.1_vetrani VZT 31.1_vetrani VZT

1900 1700 1500 1300 1100 900 700 500

18:00:00

16:00:00

17:00:00

14:00:00

15:00:00

12:00:00

13:00:00

10:00:00

11:00:00

08:00:00

09:00:00

06:00:00

300 07:00:00

nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 l/h. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm. Na základě několikaletých měření zátěží, reakcí systémů, obsazení apod. byla v roce 2006 stanovena požadovaná nastavení výměny vzduchu podle počtu osob, typů místností a také výměny vzduchu bez pobytu osob v budově. Na tyto parametry byl následně nastavován provoz několika tisíc systémů řízeného větrání v dalších domech. Jistě stojí za zmínku, že prakticky totožné požadavky navrhuje ČSN EN 15251, převzatá z evropských předpisů v květnu roku 2007, která se mezi odbornou veřejnost začala rozšiřovat po roce 2009 – viz tab. 1. Jednodušší postup pro výpočet množství energie potřebný na dohřev vzduchu – vzorec známý např. z TNI 73 0329 – počet osob * 25 m3/h * 0,7, nebo v trochu odlišné podobě v nejnovější TNI 73 0331 má původ právě v rámci měření v prvních EPD v ČR. Byla například vyvrácena tvrzení, že teplovzdušné cirkulační vytápění vysušuje interiér. Je zcela lhostejné, jaký systém rozvodu energie zvolíme – zda radiátory, podlahové topení nebo teplovzdušné cirkulační vytápění. Ve všech případech ohříváme interiérový vzduch. Vysušování interiéru se váže na výměnu vzduchu při větrání. Pokud je výměna interiérového vzduchu za exteriérový řešena samovolně infiltrací nebo je předimenzováním řízeného přívodu vzduchu zbytečně vysoká, vzniká deficit mezi vnitřní a venkovní vlhkostí vzduchu. Typický příklad představuje např. panelový dům se starými dřevěnými okny, kterými i v uzavřené pozici neustále proudí do bytu vzduch v množství 2–4krát vyšším, než je požadavek na přívod vzduchu pro čtyři osoby v době jejich pobytu. V zimním období, při výrazném poklesu venkovních teplot, kdy jsme ovlivněni suchým vzduchem z vnitrozemí, relativní vlhkost v těchto bytech klesá až na 20 %. Po výměně oken se dostáváme do obráceného problému – lidé nebyli zvyklí větrat, nebo alespoň otevírat okna. Výměna vzduchu klesá na hygienicky nedostatečnou úroveň a kromě rostoucích koncentrací CO2 se zvyšuje i relativní vlhkost, často až nad 70 %. Následně dochází ke kondenzaci této vlhkosti na chladnějších okenních plochách. Ve vzduchotěsných domech vybavených systémem řízeného větrání není problém odpovídající vnitřní prostředí zajistit. Koncentrace CO2 se standardně udržuje v rozsahu 800–1200 ppm, relativní vlhkost od 38 % (spíše však od 40 %) až 52 %. Uživatelé si na tento stav velmi rychle zvyknou, a pobyt v jiném prostředí pak vnínají s daleko větší citlivostí. Nejvíce podnětů přichází v tomto směru od dětí. Zkušenosti z měření v rámci školních budov tak mohou sloužit jako ukázkový příklad také pro kancelářské prostory nebo obchodní centra. Obr. 2 znázorňuje vazbu relativní na měrnou vlhkost vzduchu v interiéru a exteriéru EPD Rychnov.

Čas záznamu měření

▲ Obr. 3. Základní škola v Kostelní Lhotě u Nymburka – porovnání koncentrací CO2 – 20. a 27. listopadu a 17., 24. a 31. ledna

čas vyučování probíhá v prostředí nad maximální hodnotou 1500 ppm. Děti mají problém z důvodů nekvalitního vnitřního prostředí udržet pozornost. Vyvětrání není zajištěno ani o přestávkách, protože okna se z bezpečnostních důvodů nesmí otvírat. Navíc by často otevřeným oknem směřoval do třídy hluk z blízkých cest, prach atd. Zřizovatel má přitom povinnost zajistit přívod vzduchu o objemu 20–30 m3/h na žáka. Tuto povinnost mu ukládá vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Z ekonomických důvodů se nedodržování daných paragrafů mlčky přechází. K dispozici přitom existuje mnoho měření, studií a návrhů na zlepšení tohoto stavu. Pokud však navštívíme školy, v nichž je výměna vzduchu zajištěna, jedná se o jakousi analogii prvních energeticky pasivních domů, které sloužily jako vzorové realizace pro prezentaci zájemcům o bydlení v těchto stavbách. Výbornou ukázku představuje např. školní budova v Kostelní Lhotě u Nymburka, která byla postavena právě v dobách Rakouska-Uherska a od té doby prošla několika více či méně zdařilými stavebními úpravami. Poslední, velmi zásadní úprava se uskutečnila v roce 2012.


▲ Obr. 4 a, b, c. Budova ZŠ v Kostelní Lhotě u Nymburka (4a – původní stav kolem roku 1890, 4b – podoba budovy po stavebních úpravách v roce 1962, snímek z roku 2011, 4c – současný stav budovy po stavebních úpravách v roce 2012). Osazením těsných oken a provedením venkovní termofasády se zlepšila vzduchotěsnost a tím snížil přívod vzduchu do tříd neřízeně – infiltrací.

▲ Obr. 5. Interiér ZŠ v Kostelní Lhotě. Čerstvý vzduch je přiváděn do prostorů tříd nad tabule a je odváděn v zadní části obou tříd.

▲ Obr. 6. Interiér ZŠ v Kostelní Lhotě. Odvod vzduchu ze tříd.

▲O br. 7. ZŠ v Jenišovicích u Turnova. Graf měření koncentrací CO2 ve třídách při obsazení a provozu VZT (měření: ATREA).

▲ Obr. 8. Interiér ZŠ v Jenišovicích u Turnova po stavebních úpravách a instalaci VZT systému

K zajištění dostatečného množství světla v rámci hygieny vnitřního prostředí bylo na základě provedené studie osvětlení doporučeno upravit stávající a vybourat nové okenní otvory. Není bez zajímavosti, že po odsekání omítek se návrh prakticky kryl se zazděnými původními okny z doby roku 1890 (obr. 4). Stávající akumulační elektrická kamna byla nahrazena radiátory, zdroj tepla v současnosti představuje tepelné čerpadlo vzduch/voda. Budova se tepelně izolovala a po doplnění ozdobných polystyrenových říms kolem oken její vzhled v současnosti odpovídá původní podobě z roku 1890. Potřeba tepla na vytápění je však daleko menší a třídy mají stabilnější teplotu. Díky odpovědnému přístupu starosty obce, zřizovatele a provozovatele školy, se řešila i výměna vzduchu pro dvě malotřídky (obr. 5). Osazením těsných oken

a provedením venkovní termofasády se zlepšila vzduchotěsnost a tím snížil přívod vzduchu do tříd neřízeně – infiltrací. Povinnost zajistit vhodné vnitřní protředí vedla k posuzování variant realizace v rámci daných finančních možností. Nakonec byla osazena pro obě třídy společná vzduchotechnická jednotka s rekuperací tepla, která se běžně používá pro velké rodinné domy. Vzduch je přiváděn do prostorů nad tabule a je odváděn v zadní části obou tříd. Kombinací předvětrání prostoru ráno před příchodem žáků a následně udržováním potřebného výkonu díky čidlům CO2 v každé třídě dokáže výkonově mírně poddimenzovaná jednotka zajistit udržení požadovaných parametrů vnitřního protředí. K překročení koncentrace CO2 nad koncentraci 1500 ppm došlo celkem pětkrát (jedenkrát slavnostní otevření školy, jedenkrát nácvik na společ-


nou vánoční besídku, jedenkrát vánoční besídka, dvakrát společná debata obou tříd v jedné místnosti s hasiči a policií) – vždy při výrazně vyšším počtu osob než při běžném obsazení. Požadavky vyhlášek č. 410/2005 Sb. a č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012, jsou zajištěny, učitelé si pochvalují vyšší pozornost žáků a také na sobě pozorují daleko menší únavu během vyučování. Využívání řízené výměny vzduchu s rekuperací tepla a filtrováním od prachových částic má vliv i na snížení nemocnosti žáků. Jako další inspirativní příklad lze uvést i velkou pavilonovou ZŠ Jenišovice u Turnova. Nalézá se v ní devět tříd a učebna fyziky. O letních prázdninách roku 2013 proběhla zásadní revitazace školy, první od doby postavení budovy v roce 1965. Stavba byla zateplena, vyměnila se okna a kompletně se změnily skladby plochých střech – navíc se realizoval systém centrálního větrání s individuálním řízením výkonu v každé třídě. Třídy byly rozděleny do skupin 3 + 3 + 4, každá skupina má svoji vlastní centrální větrací jednotku. Na vstupu a výstupu vzduchu ze tříd je vzájemně provázán regulátor průtoku vzduchu předávající požadavky na nastavení do centrální jednotky. Ta na základě součtu požadavků a otevření klapek optimalizuje svůj výkon, takže se průběžně přizpůsobuje aktuálnímu stavu. V každé třídě se nachází čidlo CO2, takže není instalován žádný ovladač a nevyužívá se ani možnosti nastavení dostupných časových programů větrání. Na systém lze dohlížet i vzdáleně – přístupem přes web, což zjednodušuje kontrolu a údržbu. Také v tomto případě je celkový maximální výkon všech tří jednotek nižší, než by bylo potřeba při prostém vynásobení počtu žáků a požadovaného množství přívodu vzduchu, neřízená infiltrace je minimální. Přesto díky současnému využívání tříd, přestávkám a hodinám fyziky a tělesné výchovy nebyla ani jednou za období 09/2013–05/2014 překročena koncentrace 1500 ppm ani v jedné třídě. Přitom odhad realizace těchto VZT systémů do všech tříd základních škol v ČR se pohybuje na částce cca 4,8 mld. Kč – viz tab. 3.

Řízené větrání se zpětným ziskem tepla Výměnu vzduchu nelze zajišťovat pouze s ohledem na hygienické požadavky. Přiváděný venkovní vzduch je třeba ohřívat na teplotu interiéru. Aby byl tento postup co nejméně finančně náročný, využívá se možností zpětného zisku tepla (ZZT) – např. rekuperace. Rekuperační výměník uvnitř vzduchotechnické jednotky tenkými stěnami odděluje přiváděný a odváděný vzduch z budovy a do ní. Teplejší odpadní vzduch tak předehřívá přiváděný vzduch, čímž se šetří v rodinných domech průměrně kolem 85 % a nárazově až 95 % energie. Při instalaci tohoto systému je nutné mít pod kontrolou maximum vyměňovaného vzduchu, pro možnost využití jeho tepelné energie. Z toho důvodu se klade důraz na maximální vzduchotěsnost stavby a tím na pokles neřízeného proudění vzduchu nětěstnostmi konstrukcí na minimum. V rodinném domě lze ušetřit díky větrání s rekuperací tepla 1800–3800 kWh/rok, při elektrickém vytápění se jedná také o snížení provozních nákladů až o 7000 Kč/rok, u plynového topení pak cca 5100 Kč/rok. Ventilátory VZT zařízení jsou poháněny elektricky a je nutné zajistit jejich minimální spotřebu. Nejnovější generace zařízení využívá jednotek s EC ventilátory typu volného oběžného kola. Systém větrání v rodinném domě tak za rok spotřebuje 210–290 kWh, což v nákladech představuje cca 580 Kč/rok (D35), u plynu v sazbě D02 cca 1200 Kč/rok. Provozní úspora se tak pohybuje na úrovni cca 3600–6200 Kč (podle ceny paliva a elektro), bonus navíc spočívá v komfortu bydlení, čerstvém vzduchu atd. Ve stávajících budovách je však těžké prokázat energetickou úsporu. Pokud se ve školách před změnou systému větrá nedostatečně, často na úrovni pouze cca 15–20 % celkového požadavku na výměnu vzduchu, představuje to určité množství energie na dohřev venkovního vzduchu na teplotu interiéru. Při realizaci řízeného větrání se ZZT sice

▲ Obr. 9. Rekuperační výměník vzduchu

Větrání v budově Přirozené nebo kombinované Nucené Nucené se zpětným získáváním tepla Nucené se zpětným získáváním tepla v budovách se zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní domy)

n50N [h-1] Hodnoty Hodnoty doporučené cílové 4,5 3,0 1,5 1,2 1,0 0,8 0,6

0,4

▲ Tab. 2. Doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n50N podle ČSN 73 0540-2 – 7.1.4 Celková průvzdušnost obvodového pláště budovy

zajistíme požadavek výměny na 100 % požadavku, ale i přes vysoké účinnosti ZZT (u velkých VZT jednotek se účinnost již běžně pohybuje nad 75 %) zbývá dodat zbývajících 25 % energie na dohřev. Takže plnou výměnou vzduchu se ZZT se dostaneme energeticky na stejný stav jako při nedostatečné výměně vzduchu před změnou. Další náklad představuje výměna filtrů a také elektra na provoz zařízení. Možná i z těchto důvodů se provádí pouze zateplení škol (které má často delší návratnost než větrání se ZZT). Stavební úpravou se však významně sníží infiltrace, neřízená výměna vzduchu. Hlavně u školních tělocvičen s těsnými okny je často vidět pootevřené alespoň jedno okno po celý den – do tělocvičen tak proudí čerstvý venkovní, ale studený vzduch. Přicházíme tak o jakékoliv úspory energie a energetický auditor bude po třech letech provozu těžce prokazovat a dokládat úspory, aby úředník na ministerstvu nenařídil vrácení dotace.

Energeticky pasivní bytový dům Další výrazný prostor pro využití zkušeností energeticky pasivní výstavby představují rekonstrukce a nové stavby bytových domů. V Dubňanech u Hodonína byla v roce 2011 přestavěna nevyužívaná školní budova na energeticky pasivní bytový dům. Z pohledu řízeného větrání byla zvolena koncepce centrální jednotky zajišťující výměnu vzduchu pro několik bytů s možností nastavení a řízení výkonu větrání individuálně z každého bytu. (Stejný systém se použil např. v energeticky pasivním bytovém domě pro seniory v Modřicích u Brna, v BD na ulici Musilově v Brně, v ECOCITY v Malešicích, s většími průměry potrubí byl použit v ZŠ Jenišovice). Běžnou kontrolu centrálních jednotek včetně výměny filtrů zajišťuje správce. Uživatelé nemusí v tomto směru nic konat, v nákladech je tato údržba stojí 245 Kč/rok/byt. Energeticky ušetří systém řízeného větrání pro celý bytový dům 53 000 kWh/a, při vytápění plynem představuje finační úspora cca 84 800 Kč/rok. Návratnost pořizovacích nákladů je při provozu cca jedenáct let, bonusem je kvalitní vnitřní prostředí, přívod vzduchu o příjemné teplotě atd.


Relativní vlhkost v bytech v bytovém domě s rovnotlakým řízeným větrním

50 48

Trvale obývaný byt matka s dítětem doma"

46 44 42 Realtivni vlhkost v interiéru (%)

40 38

Trvale obývaný byt přes den uživatelé v práci

36 34 32 30 28

Nárazově obývaný byt majitelé zatím bydlí jinde, návštěvy pouze o víkendech"

26 24 22 20

▲ Obr. 10. Přestavba nevyužívané školní budovy na energeticky pasivní bytový dům v Dubňanech u Hodonína

Varianta 1 – vzor Líbeznice Varianta 2 – vzor Kost. Lhota Varianta 3 – vzor Jenišovice

odhadované náklady dle realizace dle realizace

41366,5

41365,5

41364,5

41363,5

41362,5

41361,5

41360,5

41359,5

41358,5

41357,5

41356,5

41355,5

41354,5

41353,5

41352,5

41351,5

41350,5

41349,5

41348,5

41347,5

41346,5

41345,5

41344,5

41343,5

41342,5

41341,5

41340,5

41339,5

41338,5

41337,5

41336,5

41335,5

41334,5

16

41333,5

18

▲ Obr. 11. Relativní vlhkost v bytech s rovnotlakým řízeným větráním při zbytečně vysoké výměně vzduchu v prostoru

Celková částka vč. DPH 85 000 Kč 135 000 Kč 1 358 000 Kč

Počet učeben 1 2 10

Počet žáků 18 27 234

Podíl na žáka 4 722 Kč 5 000 Kč 5 803 Kč

▲ Tab. 3. Tabulka měrných pořizovacích nákladů na VZT do škol

EPBD Dubňany – zkušenosti z provozu řízeného větrání Také tato první velká realizace energeticky pasivního bytového domu v ČR se využila pro měření a získání zkušeností. Ačkoliv bylo již při nastavení základních parametrů výkonu řízeného větrání jasné, že lze očekávat problémy, přesto byl nastaven požadavek na trvalé větrání podle ČSN EN 15251 – tedy výměny vzduchu obestavěného prostoru bez přítomnosti osob rovnající se n = 0,1 h-1, tj. jedné desetiny celkového objemu vzduchu za hodinu (např. pro bytovou jednotku o objemu 175 m3 to znamená trvalý přívod vzduchu minimálně 17,5 m3/h – infiltrací a řízeně). Některé další předpisy, např. ČSN 15 665/Z1, přitom požadují výměnu vzduchu ještě vyšší – viz tab. 1. Trvalé větrání tak bylo nastaveno podle ČSN EN 15 251 na trvalý přívod vzduchu 20 m3/h, bez možnosti vypnutí uživatelem. Zvýšení výkonu větrání měla zajišťovat osazená čidla CO2 a signály při rozsvícení v koupelnách, hygienických zařízeních i při vaření. Díky instalovaným čidlům CO2, doplněným o měřicí čidlo relativní vlhkosti a čidlu teploty v regulaci VZT zařízení, byly známy provozní parametry ve všech bytech. Výsledek bohužel nebyl překvapením – po několika týdnech provozu se pohybovala relativní vlhkost v bytech na nízké úrovni – kolem 25–35 %. Vliv na výsledek měla samozřejmě také teplota v bytech, která se pohybovala mezi 22–26 °C. Při přepočtu na porovnávací teplotu 22 °C by se tak relativní vlhkost pohybovala kolem cca 30–38 %. Ideální relativní vlhkost při vnitřní teplotě 22 °C přitom spadá do pásma 40–50 %. Z měření byly jasně patrné zvýšené výkony větrání díky požadavkům z koupelen a hygienických zařízení. Z měření je zřejmá velmi nízká koncentrace CO2, drtivou většinu času pod nastavenou úrovní 900 ppm, od které měla čidla CO2 postupně plynule zvyšovat požadavek na výkon větrání podle aktuální zátěže (např. při cca 1000 ppm na cca 30 m3/hod.). Jak již bylo naznačeno, nejednalo se o překvapení a výsledek byl očekáván. Bez vědomí obyvatel bytu byla dálkově provedena změna, trvalé větrání bylo zrušeno. Když se v bytě nikdo nepohyboval a koncentrace CO2 se ukazovala nižší než cca 900 ppm (hranice reakce čidel CO2), větrání v bytě se vypínalo. Při příchodu obyvatel se výkon větrání nastavoval díky čidlům. Relativní vlhkost se zvýšila, koncentrace CO2 nepřekračovaly 1200 ppm. Obyvatelům toto časové údobí podle jejich hodnocení daleko více vyhovovalo. I tyto zkušenosti a měření bude vhodné využít pro další realizace a zároveň je ověřit dalšími studiemi.


Jak již bylo uvedeno, jsou sice porušeny byť minimální požadavky ČSN, ale uživatelé vyhodnocují tento stav jako výrazné zlepšení a považují prostředí za plně komfortní. Budovy v energeticky pasivním standardu, respektive vzduchotěsné, tak potřebují odlišný přístup a možná i posun v myšlení, než se celkově předpokládá. Nestačí jen porovnávat požadavky ČR s požadavky jiných států a ujišťovat se, že se tuzemsko nachází někde v jejich středu. Bude také třeba názorově sjednotit hodnoty v jednotlivých normách. Návaznost to má také vzhledem na případné dotační tituly a prokázání energetických přínosů. Např. pro školy by bylo ideální, aby byla podpora na realizaci VZT systémů nastavena paušálně – kupř. podle počtu žáků, stejně jako u stávajícího programu Nová zelená úsporám 2014, opatření „A“, kde je výše podpory počítána z m2 konstrukcí. Kromě kvality vnitřního prostředí je rovněž nutné pečlivě posuzovat volbu systému a ekonomické aspekty celé realizace. Větrání by mělo být navrhováno podle požadavků, zátěže a počtu uživatel, nikoliv jen podle obestavěného prostoru. Přesto lze konstatovat, že pasivní přestavba nebo nová stavba vybavená systémem řízeného větrání je jak z ekonomického, tak zdravotního hlediska podstatně výhodnější, a nezpochybnitelná je také návratnost dané investice. Výstavba energeticky pasivních rodinných a bytových domů nebo škol s instalací VZT systémů ukazují směr dalšího vývoje. ■

english synopsis Experience in the Building and Operation of Houses in the Passive Energy Standard in the CR

The building of passive family houses and apartment buildings or schools with installed HVAC systems shows the direction of further development. As early as in 2004, EPDs were in compliance with technical parameters that are now used (primarily air tightness) – they are provided with controlled ventilation systems with heat recovery and the people living in them are satisfied. The experience in the building of passive family houses and apartment buildings may be applied to school or office buildings.

klíčová slova:

energeticky pasivní domy, kvalita vnitřního prostředí, řízené větrání se zpětným ziskem tepla, VZT (vzduchotechnické) systémy

keywords:

energy passive houses, quality of the interior environment, controlled ventilation with heat recovery, HVAC systems


text Karel Struhala, Libor Matějka, Zuzana Stránská, Libor Matějka, Jan Pěnčík | grafické podklady archiv autorů

Komplexní posouzení konstrukčního detailu atiky ploché střechy, 3. díl

Třetí, závěrečný díl článku zaměřeného na komplexní posouzení konstrukčního detailu přerušení tepelného mostu u atiky ploché střechy je orientován na ekonomické hledisko posouzení (software RTS Stavitel). Na závěr jsou shrnuty výsledky jednotlivých posouzení a je uveden příklad jednoduchého souhrnného vyhodnocení.

Ekonomické posouzení Při rozhodování mezi možnými variantami má zásadní vliv cena. Vždy je potřeba hledat řešení, která jsou nejen energeticky a ekologicky nejvýhodnější, ale také ekonomicky přijatelná. Proto závěrečný díl článku uvádí zjednodušené cenové ohodnocení jednotlivých variant konstrukčního detailu. Kvůli zachování konzistence s předchozími díly (viz č. 04 a 05/2014) a srozumitelnosti celého článku se v tomto posouzení uvažují pouze náklady na pořízení materiálů, jejich dopravu na staveniště a náklady na pokrytí tepelných ztrát v průběhu zvolené životnosti (dvacet let). Materiálové náklady Cenové posouzení bylo provedeno podle aktuálního ceníku (v době přípravy článku) softwaru RTS Stavitel+, který používá cenovou soustavu RTS DATA. Tento sborník cen materiálů obsahuje údaje pro nejčastěji používané materiály v odvětví stavební výroby prodávané v ČR. Ceny jsou uváděny jako pořizovací, bez DPH. U výrobků HELUZ byly použity ceny z ceníku výrobce [2] z důvodu vysokých rozdílů mezi cenou podle RTS DATA a cenou uváděnou výrobcem. Výjimku tvoří cena tvarovky HELUZ FAMILY 2 44in1 plněné EPS z výroby, kterou ceník výrobce neuvádí – viz tab. 1. Vzhledem k tomu, že kompozit TICM se zatím nevyrábí sériově, jedná se v jeho případě o předpokládanou cenu stanovenou na základě cen předpokládaných vstupů a výstupů výroby. Celkové náklady na pořízení stavebních materiálů, nutných k provedení jednotlivých variant posuzovaného konstrukčního detailu, uvádí tab. 1.

Náklady na dopravu V souladu s rozsahem posouzení je k pořizovací ceně nutné připočíst také náklady na dopravu materiálů. Ty jsou odvozeny z údajů získaných při environmentálním posouzení z databáze Professional Database (viz 2. díl tohoto článku v č. 05/2014). Bylo vypočítáno, že k dopravě uvedeného množství stavebních materiálů na zvolenou vzdálenost (100 km) je třeba v rozmezí 2,64 až 2,86 l nafty. Množství oleje a další náklady spojené s dopravou (např. opotřebení vozidla) jsou při uvedeném množství materiálů z hlediska ceny zanedbatelné. Cena nafty (36,41 Kč za litr) představuje průměrnou cenu nafty v České republice k 4. září 2013 (viz [3]). Náklady spojené s dopravou stavebních materiálů (cena pohonných hmot) nutných k provedení jednotlivých variant stavebního detailu jsou uvedeny v tab. 3. Náklady na provoz Dalším prvkem, jenž se výrazně promítne do celkových nákladů ve spojitosti s posuzovaným konstrukčním detailem, představují náklady na provoz – především náklady na pokrytí tepelných ztrát v průběhu zvolené životnosti. Náklady na provoz zachycuje tab. 2. V rámci výpočtu jsou uvažovány tyto zjednodušující předpoklady. ■ Výpočet nezahrnuje opotřebení a údržbu topné soustavy ani posuzovaného konstrukčního detailu v průběhu jejich užívání (po zvolenou dobu životnosti). Na tyto parametry má vliv mnoho vnějších faktorů a jejich zavedení by zvýšilo míru nepřesnosti výsledku. ■ Pro vytápění budovy byl v kapitole Hodnocení environmentálních dopadů (viz 2. díl tohoto článku v č. 05/2014) zvolen kondenzační kotel spalující zemní plyn. Vzhledem k tomu, že jednotlivé varianty posuzovaného konstrukčního detailu se dají aplikovat nejen na pasivní či nízkoenergetickou, ale také na běžnou výstavbu, je cena plynu stanovena podle [4] na 0,40 Kč za 1 MJ. Predikovat vývoj ceny zemního plynu v posuzovaném období by bylo obtížné, proto je cena ročně navyšována pouze o inflaci v předpokládané výši 3 %. Výše inflace byla zvolena na základě údajů o inflaci zveřejňovaných Českým statistickým úřadem [5]. Celkové náklady Jak již bylo uvedeno, z důvodu zachování konzistence článku jsou uvažovány pouze náklady na pořízení materiálů, jejich dopravu na staveniště a náklady na pokrytí tepelných ztrát jednotlivých variant konstrukčního detailu. Přehled celkových nákladů uvádí tab. 3. Podíl jednotlivých složek na celkových nákladech je znázorněn v grafu 1. ▼ Graf 1. Celkové uvažované náklady jednotlivých variant posuzovaného konstrukčního detailu 10 000 9 000 Celkové náklady [Kč]

Ing. Karel Struhala Působí jako doktorand na Ústavu pozemního stavitelství Fakulty stavební VUT v Brně, kde se dlouhodobě zabývá hodnocením environmentálních dopadů stavebnictví metodikou LCA (posuzování životního cyklu) v rámci lokálních i mezinárodních projektů. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Libor Matějka, DiS. Ing. Zuzana Stránská doc. Ing. Libor Matějka, Ph.D., CSc., MBA Ing. Jan Pěnčík, Ph.D.

8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0

I

II

III IV

■ Materiálové náklady

V

VI VII VIII IX

X

XI XII XIII XIV

■ Náklady na dopravu ■ Náklady na provoz stavebnictví 06–07/14 39

Materiál Bandáž skelná, perlinka s oky 6,5 x 6,5 mm Beton C25/30 z SPC fr. do 16 mm zavlhlý V1 Blok PERINSUL, sklo izolační pěnové, 115 x 140 x 450 mm Blok PERINSUL, sklo izolační pěnové, 115 x 300 x 450 mm Blok tepelně izolačního kompozitního materiálu TICM Deska dřevoštěpková OSB 3B – 4PD tloušťky 15 mm Deska izolační fasádní 100F 1000 x 500 mm Deska izolační fasádní 70F 1000 x 500 mm Deska izolační stabilizovaná EPS 100 S 1000 x 500 mm Drcený polystyren HELUZ FAMILY 44 2in1 broušená HELUZ FAMILY 44 2in1 broušená, plněná EPS HELUZ STI 44 broušená, včetně celoplošného lepidla Hmoždinka talířová TID-TL 8/60 x 215 mm Hřebík stavební, zápustná hlava, 022825 3, 15/80 Lepidlo polyuretanové AlfaFIX PUR á 750 ml MULTIPLEX AV 4 – pás asfaltový natavovací Omítka jádrová ruční hrubá Cemix 082 h, balení Omítka vnější štuk jemná Cemix 023 j, balení Pás asfaltovaný modifikovaný Extradach PF 4,6 mm Pás asfaltovaný modifikovaný Extradach WF šedý Perlit expandovaný Standard EP 150 OM balení Plech střešní zinek + titan tloušťky 0,7 mm Řezivo – fošny, hranoly Stěrka a lepidlo cementové (PERMURO), balení 25 kg Štuk vnitřní Cemix 033, balení Věncovka HELUZ 8/25 broušená Výztuž do betonu, tyč žebříková, ocel 10425 D 22 mm

Měrná jednotka m2 m3 ks ks ks m2 m3 m3 m3 l ks ks ks ks kg kg m2 t t m2 m2 m3 kg m3 kg t ks t

Cena měrné jednotky 24,01 Kč 2 139,00 Kč 333,66 Kč 624,97 Kč 120,00 Kč 177,54 Kč 1 600,38 Kč 1 270,89 Kč 1 593,06 Kč 1,72 Kč 110,10 Kč 103,13 Kč 73,70 Kč 13,47 Kč 20,36 Kč 153,15 Kč 134,38 Kč 2 816,00 Kč 3 801,00 Kč 147,28 Kč 160,18 Kč 1 466,65 Kč 82,72 Kč 5 969,00 Kč 6,28 Kč 3 571,00 Kč 62,90 Kč 19 995,57 Kč

Zdroj RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA – RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA HELUZ HELUZ RTS DATA HELUZ RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA RTS DATA HELUZ RTS DATA

▲ Tab. 1. Ceny materiálů uvažovaných v posouzení

Výsledky ekonomického posouzení Pokud bychom porovnávali jednotlivé varianty posuzovaného konstrukčního detailu pouze na základě pořizovacích nákladů, za nejvýhodnější by byla označena základní varianta I. Všechny ostatní varianty z ní totiž vycházejí a přidávají k ní nové prvky. Proto bychom mohli usuzovat, že čím více přidaných prvků, tím vyšší budou náklady na pořízení materiálu nutného k provedení jednotlivých variant konstrukčního detailu. Tato úvaha však není zcela přesná, protože v rámci některých variant (např. varianty VI a VII) dochází nejen k přidání nových materiálů, ale také k náhradě původních materiálů jinými – viz obr. 2, 1. díl, č. 04/2014. Z toho vyplývá, že komplexní přístup je nutný i v případě ekonomického posouzení. V rámci tohoto článku se tedy k cenám materiálů a dopravy připojují také ceny energie, nutné k pokrytí tepelných ztrát jednotlivých variant konstrukčního detailu – viz tab. 3. Doprava materiálu na stavbu a energetická náročnost v tomto posouzení nemají takový vliv jako v případě environmentálního

posouzení – na celkové ceně se podílejí z 19 až 38 %. Přesto je vidět – viz graf 1, že při posouzení celkových nákladů vycházejí jako nejúspornější opět varianty posuzovaného konstrukčního detailu s nejnižšími tepelnými ztrátami – varianta XIII a XIV. Zajímavé však je, že z ekonomického hlediska je několik variant řešení posuzovaného konstrukčního detailu horších než varianta I, která nepoužívá žádná nadstandardní tepelně-technická opatření. Jde opět (kvůli vysokým tepelným ztrátám) o variantu VIII, ale zejména o varianty IV a XI, které pro přerušení tepelného mostu uvažují s použitím desek z pěnoskla. Tyto varianty v tepelně-technickém i environmentálním posouzení dosahovaly velmi dobrých výsledků (např. v environmentálním hodnocení se varianta XI umístila hned za nejlepšími variantami XIII a XIV), v uvedeném případě však vysoká cena izolačních bloků Perinsul tyto varianty odsunula na poslední pozice. Ukazuje se tedy, že použití nejdokonalejších technických řešení nemusí vždy přinést očekávanou úsporu finančních prostředků.

▼ Tab. 2. Náklady na pokrytí tepelných ztrát jednotlivých variant posuzovaného konstrukčního detailu. Levý sloupec ukazuje roční náklady (v prvním roce provozu), pravý celkové náklady po dvaceti letech provozu.

▼ Tab. 3. Celkové uvažované náklady jednotlivých variant posuzovaného konstrukčního detailu

Varianta I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV 40 stavebnictví 06–07/14

Cena [Kč/rok] 113,96 100,93 87,22 82,92 86,48 79,37 76,71 99,57 70,66 70,09 62,73 68,44 60,11 56,95

[Kč] 3 062,20 2 711,92 2 343,67 2 228,11 2 323,79 2 132,65 2 061,21 2 675,56 1 898,77 1 883,35 1 685,51 1 838,92 1 615,14 1 530,31

Varianta I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV

Materiálové náklady 5 091,05 Kč 5 105,88 Kč 5 408,81 Kč 7 059,10 Kč 5 824,37 Kč 5 329,14 Kč 5 208,77 Kč 5 514,77 Kč 5 612,64 Kč 5 832,72 Kč 7 482,82 Kč 6 065,79 Kč 5 570,56 Kč 5 450,18 Kč

Náklady na dopravu 103,19 Kč 96,14 Kč 99,23 Kč 97,21 Kč 103,52 Kč 103,85 Kč 103,85 Kč 103,38 Kč 96,38 Kč 100,40 Kč 99,95 Kč 103,71 Kč 104,04 Kč 104,04 Kč

Náklady na provoz 3 062,20 Kč 2 711,92 Kč 2 343,67 Kč 2 228,11 Kč 2 323,79 Kč 2 132,65 Kč 2 061,21 Kč 2 675,56 Kč 1 898,77 Kč 1 883,35 Kč 1 685,51 Kč 1 838,92 Kč 1 615,14 Kč 1 530,31 Kč

Celkové náklady 8 256,45 Kč 7 913,94 Kč 7 851,71 Kč 9 384,42 Kč 8 251,68 Kč 7 565,64 Kč 7 373,83 Kč 8 293,71 Kč 7 607,79 Kč 7 816,47 Kč 9 268,28 Kč 8 008,41 Kč 7 289,73 Kč 7 084,53 Kč

30 000

Diskuze a závěr Ve všech třech posouzeních shodně vycházejí jako nejvýhodnější varianty XIII a XIV, které kombinují přerušení tepelného mostu keramickou tvárnicí HELUZ FAMILY 44 2in1 vyplněnou drceným EPS, respektive vyplněnou EPS již při výrobě, s tepelnou izolací fasády stavby. Naopak výrazně zaostává varianta VIII, která uvažuje pouze použití tepelné izolace na fasádě stavby, a to bez jakéhokoliv opatření pro přerušení tepelného mostu, a která se zejména při obnově stávajících staveb v současnosti stále hojně využívá. Jednotlivá posouzení – tepelně-technické, environmentální a ekonomické, prezentovaná v tomto článku, ukazují různé možnosti náhledu na výhodnost použití jednotlivých variant konstrukčního detailu přerušení tepelného mostu u atiky. Souhrn výsledků všech posouzení uvádí tab. 4. Abychom dostali ucelený přehled o jednotlivých variantách posuzovaného konstrukčního detailu, je nutné výsledky dále zpracovat. K tomu je nezbytné stanovit, jakou váhu jednotlivým posouzením přikládat. Nastavení vah záleží na záměru osoby, která bude další vyhodnocování provádět. Jednoduchý příklad takového komplexního vyhodnocení ukazuje graf 2. V tomto příkladu je všem údajům z tab. 4 přiřazena stejná váha: 1 MJ = 1 Kč = 1 bod. Čím méně bodů jednotlivé varianty posuzovaného konstrukčního detailu v tomto vyhodnocení dosáhnou, tím lépe. Výsledný graf pak podle očekávání odpovídá zjištěním jednotlivých posouzení – nejúspornější jsou varianty XIII a XIV, nejméně výhodná je základní varianta I, především vzhledem k výsledkům dosaženým v rámci environmentálního posouzení. Ze všech posuzovaných variant tepelně-technických opatření dosahuje nejhorších výsledků varianta VIII, následovaná variantou II (viz příslušná vyhodnocení jednotlivých posouzení). Za nimi se však překvapivě objevuje varianta IV (bloky pěnoskla Perinsul), což je způsobeno špatnými výsledky dosaženými v rámci environmentálního posouzení. Kvůli nim se tento moderní materiál i přes velmi dobré výsledky tepelně-technického a environmentálního posouzení umístil v příkladu uvedeném v článku hůře než jiné materiály s horšími tepelně-technickými (případně environmentálními) vlastnostmi. Uvedený příklad tak potvrzuje myšlenku celého článku, a to že pokud opravdu chceme dosáhnout udržitelnosti stavebnictví, je komplexní přístup k posuzování budov nezbytný. ■ Poděkování Tento článek vznikl s podporou projektů specifického výzkumu Fakulty stavební VUT v Brně FAST-S-14-2418.

Varianta I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV

Celková potřeba Spotřeba primární energie tepla Q l,20 [MJ] [MJ] 5 684,42 12 134,76 5 034,18 11 287,39 4 350,59 10 786,99 4 136,08 10 421,80 4 313,69 10 472,07 3 958,87 10 064,45 3 826,25 9 896,85 4 966,69 11 385,85 3 524,72 9 768,37 3 496,10 9 866,78 3 128,85 9 307,02 3 413,61 9 492,72 2 998,21 9 008,54 2 840,73 8 809,52

Celkové náklady [Kč] 8 256,45 7 913,94 7 851,71 9 384,42 8 251,68 7 565,64 7 373,83 8 293,71 7 607,79 7 816,47 9 268,28 8 008,41 7 289,73 7 084,53

▲ Tab. 4. Shrnutí výsledků všech tří posouzení uvedených v tomto článku. Reprezentantem environmentálních dopadů byla zvolena spotřeba primární energie.

Bodové hodnocení

25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0

I

II

III IV

V

VI VII VIII IX

■ Celková potřeba tepla QI,20 [MJ] ■ Spotřeba primární energie [MJ]

X

XI XII XIII XIV

■ Celkové náklady

▲ Graf 2. Příklad dalšího vyhodnocení všech tří posouzení uvedených v tomto článku

Použitá literatura: [1] Directive 2010/31/EU of the European Parliament and of the Council of 19 May 2010 on the energy performance of buildings; Official journal of the European Union. Legislation, Vol. 53; Lucembursko: Publications Office of the European Union; červen 2010; 40 str. [2] Ceník platný od 15. září 2013; České Budějovice: Heluz cihlářský průmysl v.o.s.; dostupné na: http://www.heluz.cz/uploads/images/ pdf/ceniky/cenik-15-9-13.pdf (naposledy navštíveno 9. září 2013). [3] Ceny pohonných hmot on-line; Brno: Finance media, a.s.; dostupné na: http://www.finance.cz/makrodata-eu/pohonne-hmoty/?form1407%5BVyvoj%5D=2&form1407%5Bid_hmoty%5D=2&form1407%5Bid_obdobi%5D=3&form1407%5Bid_kraje%5D=1&form1407%5Bradit_sestupne%5D=1&form1407%5Bsbm_Zobrazit%5D=Zobrazit&form1407%5Bid_kraje%5D=1#Kotva_ (naposledy navštíveno 4. září 2013). [4] Ceny plynu 2013: Kompletní srovnání dodavatelů a tarifů; dostupné na: http://www.cenyenergie.cz/plyn/srovnani-plynu/ceny-plynu-2013-kompletni-srovnani-dodavatelu-a-tarifu.aspx (naposledy navštíveno 9. září 2013). [5] Inflace – druhy, definice, tabulky; Praha: Český statistický úřad; dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace (naposledy navštíveno 9. září 2013).

english synopsis Comprehensive Assessment of a Structural Detail of the Flat Roof Attic, Part 3

The third and the final part of the article focuses on the economical analysis of a structural detail of an interruption of the thermal bridge in the flat roof attics. It also brings the readers a conclusion, summarizing the results of all three assessments (thermaltechnical, environmental and economical) in a simple example of comprehensive assessment.

klíčová slova:

atika ploché střechy, tepelný most, ekonomické zhodnocení

keywords:

flat roof attic, thermal bridge, economical analysis

odborné posouzení článku:

doc. Ing. Václav Kupilík, CSc., katedra konstrukcí pozemních staveb, Stavební fakulta ČVUT v Praze


smluvní podmínky

text Lukáš Klee, Ondřej Ručka

Vzorové smluvní podmínky: ICC, ENAA, IChemE, Orgalime, AIA, 1. díl JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V současné době je vedoucím právního oddělení Metrostav a.s., Divize 4. Od roku 2012 je externím konzultantem advokátní kanceláře Deloitte Legal a vyučuje na Právnické fakultě UK v Praze. E-mail: [email protected] Mgr. et Mgr. Ondřej Ručka Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V současné době pracuje jako podnikový právník ve společnosti VÍTKOVICE, a.s., kde se zabývá zejména engineeringem a investiční výstavbou v zahraničí. E-mail: [email protected]

V současnosti je účastníkům smluvních vztahů ve stavebnictví k dispozici celá řada vzorů. Každý z těchto vzorů s sebou nese různé výhody i nevýhody. Nejznámějšími, a to díky své dlouhé tradici, podpoře financujících institucí, dobré pověsti a široké uživatelské bázi, jsou smluvní vzory FIDIC. V posledních několika letech se však objevila celá řada alternativ. Mnohé z těchto vzorů je možné využít pouze pro určité typy výstavbového projektu, způsoby výstavby, alokaci rizika apod. Při výběru vhodného smluvního vzoru je nutné posuzovat i velikost a povahu projektů, popř. je nutné zohlednit i samotné participující smluvní strany (soukromoprávní či veřejnoprávní subjekty, poskytovatele financování anebo dotací). Správný výběr pomůže zmenšit riziko sporů a pomáhá účastníkům získat nejlepší řešení, které by ideálně mělo být na míru konkrétnímu projektu. V České republice a jiných státech střední a východní Evropy chybí tradice vyspělých standardů zadávání a řízení výstavbových projektů. Chybí též vlastní prověřené vzory obchodních podmínek smluv o dílo. V kontextu nového občanského zákoníku, který zdůrazňuje princip smluvní svobody a zároveň upravuje pro stavebnictví zcela nedostatečně typové smlouvy (smlouva o dílo a příkaz), se jen potvrzuje nutnost maximálně využívat prověřené vzorové dokumenty. Vyspělé stavební trhy, např. v USA, Austrálii, Velké Británii nebo Japonsku, staví na tzv. „best practice“, tzn. na zavedených prověřených dokumentech a postupech, jejichž dodržování zajistí udržitelná férová pravidla pro všechny. Jde např.


o standardy alokace rizika, vzorové smlouvy a metody řešení sporů. V Německu dlouhodobou rozhodovací praxí specializovaných stavebních soudů došlo ke vzniku tzv. nepřípustných klauzulí ve smlouvách. Nový občanský zákoník v podobném duchu zavádí ochranu slabší strany i mezi podnikateli tím, že při použití vzorové smlouvy (například při výběrovém řízení na veřejnou zakázku, při kterém zadavatel neumožní vyjednávat o smlouvě) jsou mimo jiné neplatná zvlášť nevýhodná ujednání. Vzorové dokumenty obsahující vyvážená ustanovení a jejich správné užití mohou pomoci vyhnout se takové neplatnosti a mohou vést k nastolení dlouhodobých rozumných vztahů.

Vzorové smlouvy pro výstavbové projekty Mezinárodně nejvíce používanými smluvními vzory jsou v současnosti vzory FIDIC, NEC3 a ICC (především Model Turnkey Contracts for Major Projects, tzn. vzorové smlouvy pro velké projekty tzv. na klíč). Další často užívané smluvní vzory představují vzory ENAA, IChemE a Orgalime. Za zmínku stojí dále německý standard VOB a americký standard vypracovaný institutem AIA, protože v domovských jurisdikcích mají dlouhou tradici a tamní subjekty je pravidelně využívají. Smluvní vzory FIDIC se používají téměř jako univerzální standard. Mají nejširší celosvětovou uživatelskou základnu, silnou a dlouhou tradici, výraznou podporu financujících institucí, dobře známé a fungující principy a jsou ve svém užití nejflexibilnější. Smluvní vzory NEC si získávají čím dál tím větší podporu, nicméně nesou s sebou nový a neznámý styl, což zvyšuje nároky na uživatele. Navíc řízení projektu při využití NEC je všeobecně těžké zavést v zemích, kde prostředí není na vyspělé systémy připraveno. Smluvními vzory FIDIC a NEC jsme se zabývali v předchozích dílech. Následně se proto budeme věnovat dalším zajímavým vzorovým dokumentům.

Smluvní vzory ICC Mezinárodní obchodní komora (The International Chamber of Commerce – ICC) je největší celosvětovou organizací zabývající se podporou a rozvojem obchodu. Jejími členy jsou stovky tisíc firem podnikajících v každém myslitelném oboru ve více než 130 zemích světa. Komise ICC, která se zabývá obchodním právem a praxí (The ICC Commission on Commercial Law and Practice – CLP), sestavuje smluvní vzory a vzorová ustanovení a jejich prostřednictvím poskytuje účastníkům výstavbových projektů neutrální východisko pro vzájemné smluvní vztahy. Tyto smluvní vzory a ustanovení jsou pečlivě vypracovány experty této komise tak, aby se nepřichylovaly k jakémukoliv konkrétnímu právnímu systému. Jsou připraveny a přizpůsobeny k ochraně zájmů smluvních stran prostřednictvím kombinace jednotného právního rámce s flexibilními ustanoveními. Díky tomu mohou smluvní strany v návrzích smluv náležitě zohlednit vlastní potřeby a priority. Nejoblíbenějším smluvním vzorem je zmiňovaný ICC Model Turnkey Contract (vzor smlouvy pro velké projekty tzv. na klíč), který předsta-

vuje vyváženou smlouvu pro projekty typu EPC. Hlavní prioritou tohoto vzoru je jasné určení předmětu díla a ceny. Vzor (jak je v současnosti trendem) obsahuje prohlášení obou stran o jejich vzájemné dobré víře a dále například detailní ustanovení řešící práva duševního vlastnictví, korupci a úplatkářství. Smluvní vzory ICC jsou navrženy na základě dlouhodobých a zavedených smluvních principů, lze je snadno interpretovat, zavést a poté užívat. Užívání smluvních vzorů ICC je na vzestupu, nicméně jejich využití pro velké výstavbové projekty je stále ještě omezené [1].

Smluvní vzory ENAA The Engineering Advancement Association of Japan (ENAA), tedy asociace, která podporuje rozvoj výstavby inženýrských staveb v Japonsku, je nezisková organizace založená v roce 1978. Mezi její různorodé cíle patří např. podpora technického vývoje a podpora rozvoje technických a výrobních kapacit. V březnu 2010 bylo publikováno třetí vydání vzoru ENAA Model Form for International Contract for Process Plant Construction (Turnkey Lump-sum Basis), tedy vzoru pro mezinárodní projekty výstavby zpracovatelských zařízení tzv. na klíč za paušální cenu. Obě předchozí vydání, tzn. první z roku 1986 i druhé z roku 1992, byla kladně přijata a dočkala se širokého užití v mnoha projektech po celém světě. Na základě rostoucí poptávky po smluvních vzorech vhodných pro výstavbu elektráren byl v roce 1996 navíc publikován vzor ENAA Model Form-International Contract for Power Plant Construction (Turnkey Lump-sum Basis), tzn. vzor pro mezinárodní projekty výstavby elektráren tzv. na klíč za paušální cenu. ENAA momentálně připravuje aktualizaci tohoto vzoru. Při přípravě a zpracování smluvních vzorů se příslušné komise intenzivně zabývaly komentáři, návrhy, radami a doporučeními různých organizací, jako je Světová banka, a jiných důležitých financujících institucí, rovněž pak i podněty ze strany potenciálních zákazníků a dodavatelů a jiných relevantních organizací v USA a Evropě. Smluvní vzory ENAA jsou navrženy tak, aby poskytly pružné a zároveň vyvážené podmínky a rozdělení rizik v mezinárodních projektech jak pro objednatele, tak pro zhotovitele. Vzory jsou určeny pro široké spektrum uživatelů, včetně např. podnikových právníků a obchodníků účastnících se jednotlivých fází realizace projektu.

Smluvní vzory IChemE The Institution of Chemical Engineers, tzn. společnost chemických inženýrů (IChemE), je globální organizací sdružující profesionály se zkušenostmi a zájmy týkajícími se výstavby pro chemický průmysl. Smluvní vzory IChemE se tak vypracovávají zejména s ohledem na výstavbu zpracovatelských a výrobních závodů v této oblasti. IChemE publikuje smluvní vzory již déle než čtyřicet let. K dispozici jsou dvě sady smluvních vzorů: vzory pro použití ve Velké Británii a vzory pro užití v mezinárodním prostředí. Obě sady se široce využívají v celé řadě odvětví a jsou vhodné pro užití při realizaci jakéhokoliv díla, jehož klíčovou charakteristikou mají být jeho výkonnostní parametry. Smluvní vzory byly vyhotoveny tak, aby odrážely prověřené zvyklosti a ujednání používané ve zpracovatelském sektoru. Ke vzorům je přiložen i návod pro sestavení specifikací a harmonogramů, na které smlouva odkazuje. Rozsáhlé vysvětlivky pomáhají uživatelům k plnému pochopení systematiky smlouvy. Smluvní vzory pro mezinárodní užití byly k tradičním vzorům používaným ve Velké Británii (1. vydání vyšlo v roce 2007) doplněny teprve

nedávno. Zdůrazňují především potřebu vzájemné spolupráce stran a obsahují specifická ustanovení, jako např.: – Jsou výslovně navrženy pro usnadnění spolupráce mezi stranami. – Obsahují přesná pravidla pro rychlé řešení sporů. – Motivují strany k dosažení jejich cílů bez potřeby vzájemné konfrontace. – Motivují každou ze stran, aby své znalosti a dovednosti použily k dosažení optimálních výsledků. Následující typy smluvních vzorů jsou k dispozici pro mezinárodní využití. ■ Lump Sum, The International Red Book, First edition, 2007 Smlouva s paušální cenou pro mezinárodní projekty, doplněná o ustanovení zohledňující potřeby mezinárodních projektů a sepsaná v jednoduché a srozumitelné angličtině – vypuštěny jsou především pasáže odkazující na anglické právo, zachovány jsou však tradiční rozsáhlé vysvětlivky k jednotlivým ustanovením a harmonogramům. ■ Reimbursable, The International Green Book, First edition, 2007 Smlouva s nákladovou cenou pro mezinárodní projekty, sepsaná v jednoduché a srozumitelné angličtině, s dodatečnými ustanoveními zohledňujícími potřeby mezinárodních projektů. ■ Target Cost, The International Burgundy Book, First edition, 2007 Smlouva s cílovou cenou pro mezinárodní projekty, která zachovává též tradiční rozsáhlé vysvětlivky k jednotlivým ustanovením a harmonogramům. ■ Subcontracts, The International Yellow Book, First edition, 2007 Subdodavatelský vzor pro mezinárodní projekty, který je sepsán v jednoduché a srozumitelné angličtině a doplněn dodatečnými ustanoveními zohledňujícími potřeby mezinárodních projektů. Smluvní vzory IChemE se ve výrobním a zpracovatelském průmyslu široce užívají. Díky tomu, že byly navrženy na základě zavedených právních a smluvních principů, nedochází k problémům s jejich výkladem a praktickým používáním. Přesto však jejich užití zatím zůstává omezeno jen na zmíněný chemický průmysl [1].

Smluvní vzory Orgalime Orgalime – European Engineering Industries Association, tzn. asociace Evropských inženýrských odvětví, je organizací zastupující zájmy evropských průmyslových odvětví v oblastech mechanického, elektrického, elektronického průmyslu a zpracování kovů na úrovni celé EU. Orgalime reprezentuje zájmy zákazníků i dodavatelů, poskytovatelů a nabyvatelů práv duševního vlastnictví. Publikace Orgalime si kladou za úkol poskytnout evropskému inženýrskému stavitelství dokumenty, jejichž prostřednictvím lze sestavit vhodné obchodní smlouvy a díky kterým lze poskytnout praktická řešení často se vyskytujících problémů. Texty vzorových smluv tvoří z větší části právníci sdružení Orgalime. První vzorové dokumenty Orgalime byly vydány již v padesátých letech 20. století a v současné době jejich seznam obsahuje 27 titulů, z nichž některé byly opakovaně přepracovány tak, aby zohlednily neustále probíhající právní změny. Vydávány jsou čtyři různé kategorie: smluvní vzory, návody, všeobecné obchodní podmínky a ostatní publikace. Všechny obchodní podmínky a vzory smluv byly sestaveny tak, aby zohledňovaly standardní průmyslovou, obchodní a smluvní praxi.


Smluvní vzory Orgalime sestávají z následujících dokumentů. ■ S2012: General Conditions for the Supply of Mechanical, Electrical and Electronic Products (ex-S2000) Tyto všeobecné obchodní podmínky pro mechanickou, elektrickou a elektronickou výrobu jsou aktualizovanou verzí podmínek S2000 (původně S92). Jsou určeny hlavně pro mezinárodní smlouvy na dodávky produktů v oblasti inženýrského stavitelství. Mohou se použít i vnitrostátně, rozhodně je však nelze používat ve spotřebitelských vztazích. ■ Smlouva na klíč (Turnkey Contract) Vydává ji asociace Orgalime coby nový standard pro použití při výstavbě průmyslových a investičních celků a tato smlouva je připravena pomoci efektivně řídit rizikové situace, ke kterým pravidelně dochází při realizaci takovýchto náročných projektů. Složitá díla tohoto typu často pro svou realizaci potřebují flexibilní a komplexní smlouvy. Orgalime vydává i další smluvní vzory. ■ R02: General Conditions for the Repair of Machinery and Equipment Všeobecné obchodní podmínky pro opravu strojového parku a vybavení. ■ SI14: General Conditions for the Supply and Installation of Mechanical, Electrical and Electronic Products Všeobecné obchodní podmínky pro dodávku a montáž pro mechanickou, elektrickou a elektronickou výrobu. ■ SW01: General Conditions for Computer Software, supplement to Orgalime S2000 & Orgalime SE01 (ex-SE94) Všeobecné obchodní podmínky pro počítačový software. ■ M2000: General Conditions for Maintenance Všeobecné obchodní podmínky pro údržbu.

Smluvní vzory AIA Institut amerických architektů (The American Institute of Architects – AIA) je vedoucí profesní organizací sdružující autorizované architekty, konzultanty a zástupce navazujících profesí již od roku 1857. AIA nastavuje profesní standardy pro smluvní dokumentaci prostřednictvím více než sta různých typů smluv používaných v projektování a výstavbě. Dokumenty připravované institutem AIA ve spolupráci s objednateli, financujícími institucemi, právníky, architekty, inženýry a dalšími profesemi byly za dobu jejich stodvacetileté existence vyladěny takřka k dokonalosti. Díky tomu se tyto obsáhlé smlouvy a smluvní vzory považují za průmyslový standard. Vzory AIA se dělí na skupiny (families) podle metody dodávek, velikosti a účastnících se stran. Patří mezi ně následující smluvní vzory. ■ Conventional (A201) family Je tradiční forma, kdy vzory jsou zamýšleny pro projekty, rozdělené zadavatelem do samostatné smlouvy na projektové práce (pro projektanta) a výstavbu (s jedním a více zhotoviteli). Tento typ smluv se používá nejčastěji, protože se nejlépe hodí pro běžné dodávky generálního dodavatelství (design-bid-build) v malých, středních i rozsáhlejších projektech. ■ Construction Manager as Adviser (CMa) family Jde o formu pro management realizace prostřednictvím poradenství. Smluvní vzory jsou vhodné pro situace, kdy jsou při realizaci díla angažovány čtyři různé klíčové strany – objednatel, projektant, zhotovitel a manažer realizace (construction manager). Posledně jmenovaný je především nezávislým poradcem v oblasti organizace výstavby, a to jak pro fázi projektování, tak i během samotné výstavby díla. CMa tedy rozšiřuje možnosti odborného vedení projektu od samého počátku až po fázi jeho dokončení. Tento vzor je určen pro malé, střední i velké projekty veřejného i soukromého sektoru.


■ Construction Manager as Constructor (CMc) family U této formy pro projekty se počítá s účastí manažera realizace, který poskytne nejen své služby v podobě vedení stavby, ale tuto stavbu také prostřednictvím svých kapacit zrealizuje. V rámci přístupu CMc je pozice manažera realizace a zhotovitele sloučena a přidělena jedinému subjektu, který může, či nemusí garantovat maximální cenu díla, zhotoví je však typicky prostřednictvím smluv dále uzavíraných s jednotlivými subdodavateli. Tento vzor je určen k použití pro malé, střední i velké projekty veřejného i soukromého sektoru. ■ The Design-Build family Užívá se v případě, kdy je zvolen způsob zhotovení prostřednictvím metody design-build. V případě projektu design-build vstupuje objednatel do smluvního vztahu se zhotovitelem, který má za úkol dílo vyprojektovat a posléze ho i postavit. Zhotovitel si sám podle své potřeby vybere projektanty a jednotlivé subdodavatele. Tento vzor je určen k použití pro malé, střední i velké projekty veřejného i soukromého sektoru. ■ Integrated Project Delivery (IPD) family Tento smluvní vzor je určen pro kooperativní způsob zhotovení díla, jehož účelem je využít schopností a znalostí všech účastníků projektu, a to v průběhu celé doby jeho trvání – od projektování až k výstavbě. IPD skupina poskytuje smlouvy pro tři fáze integrovaného zhotovení díla. – Transitional Forms, tzn. vzory vytvořené na základě existujících smluv pro construction management, umožňují učinit první kroky vedoucí k vytvoření integrované dodávky projektu. – Multi-Party Agreement, tzn. smlouva o spolupráci několika stran, je samostatným dokumentem, jehož prostřednictvím mohou strany projektovat a stavět prostřednictvím integrované dodávky projektu. – The Single Purpose Entity (SPE) – vytvoří samostatnou účelově zřízenou právnickou osobu (limited liability company – obdobu společnosti s ručením omezeným) za účelem plánování, projektování a výstavby díla. SPE umožňuje sdílení veškerého rizika, výhodou je však maximální míra integrace projektové výstavby. Tento vzor je vhodný zejména pro rozsáhlé investice v soukromém sektoru. ■ Interiors family Využívá se v malých, středních i velkých projektech výstavby určené k dalšímu pronajímání v oblasti tzv. FF&E (tzn. furniture, furnishings and equipment – nábytek, zařízení a vybavení). ■ The International family Tyto vzory jsou určeny pro projektanty ze Spojených států amerických v případě realizace projektu mimo jejich území. Jelikož projektanti obvykle nejsou autorizováni ke své činnosti v zemi, kde se projekt realizuje, figurují při ní jakožto poradci, nikoliv přímo jako projektanti. Tato forma se užívá v projektech všech velikostí. ■ Program Management family Užití smluvních vzorů může být vhodné v případě, kdy se realizace účastní ještě další poradci objednatele (při řízení přípravy harmonogramu a vypracování projektové dokumentace). Program Management family pomáhá rozšířit možnosti využití specialistů při realizaci rozsáhlých projektů. ■ Small Projects family Tento vzor může být vhodný pro projekty jednoduché na vyprojektování, jejichž realizace zabere krátký čas (méně než rok od počátku projektování až po dokončení výstavby), a zároveň se u nich nepředpokládají žádné významné realizační komplikace – členové týmu již mají zavedené a funkční pracovní vztahy. Tato forma je vhodná pro bytovou výstavbu, malé komerční a jiné projekty relativně nízké ceny a krátkého trvání. ■ Digital Practice Documents Jsou vhodné pro projekty zahrnující digitální data nebo systém BIM. AIA Document C106 poskytuje licenční smlouvu na digitální data, která nejsou zohledněna v hlavní smlouvě o dílo. AIA Document E203 je přílohou ke smlouvě, která zakládá práva a povinnosti stran při užití digitálních dat a systému BIM v rámci projektu, stanovuje rovněž pravidla pro sestavení podrobných protokolů a schémat užití digitálních dat a systému BIM.

■ Contract Administration & Project Management Forms Vzory pro administraci projektu a projektové řízení obecně vhodné pro všechny způsoby výstavby. Rozmanitost vzorů v této skupině zahrnuje prohlášení o způsobilosti k výkonu díla, záruky, žádosti o informace, formuláře pro změnové řízení a změnové pokyny, požadavky na platby a různé certifikáty. Tyto vzory se hodí pro malé, střední i velké projekty. Vzorové dokumenty AIA, zvláště A201 pro generální dodavatelství, odrážejí konsensus v názoru, jak by měl fungovat normální výstavbový projekt, jak bývají rozděleny různé činnosti v projektu a jaké jsou standardy soudobého projektového řízení. Představují ideální dokumenty pro toho, kdo si přeje poznat, jak se řídí projekty ve Spojených státech amerických v 21. století. Kdo se zajímá o práva a povinnosti projektanta, seznámí se s B101. Největší výhodou vzorů AIA je, že jsou rozsáhlým způsobem prověřeny soudy. Ve sporech, které obsahovaly vzory AIA [5], existuje mnoho soudních rozhodnutí. ■ Použitá literatura: [1] Grutters, L.; Fahey, S. (2013): Presentation and Analysis of FIDIC Contracts, presented at the International Construction Contracts and the Resolution of Disputes ICC/FIDIC Conference, Paris. [2] Klee, L. (2012): Smluvní vztahy výstavbových projektů. Wolters Kluwer. Praha. [3] Kleine-Möller, N.; Merl, H. (2009): Handbuch des privaten Baurechts. Verlag C.H. Beck. München. [4] Vygen, K.; Joussen, E. (2013): Bauvertragsrecht nach VOB und BGB Handbuch des privaten Baurechts. 5. Auflage. Werner Verlag. Köln. [5] Sabo, W. (2013): The Definitive Guide to the American Institute of Architects (AIA). Construction Contract Documents. Legal Guide to AIA Documents, Fifth Edition. Aspen Publisher. Chicago.

english synopsis Standard Contract Terms for Construction Projects: ICC, ENNA, ICheM, Orgalime, AIA, Part 1

At the present there are a number of standard contract forms available to construction project participants. Each of these bring with them certain advantages and disadvantages. The best known of these are the FIDIC Forms owing to their reputation, acceptance and tradition. However, other construction contract forms have emerged over the past years. Many of these ”newcomers” are industry specific and relate to particular jurisdictions or have mandatory use criteria by operation of domestic law in a particular country. For these reasons – especially in an international environment – selecting the correct form goes beyond choosing the one which may seem the easiest to understand, fairest or most universal. Factors such as the size, type and nature of the project and even the participants themselves (whether private or public enterprises) all need to be considered when choosing the right contract forms. Doing so will help to minimise disputes and greatly assist participants in selecting the ”best fit”.

klíčová slova:

ICE, ECC, NEC, VOB, ICC, ENNA, IChemE, Orgalime, AIA

keywords:

ICE, ECC, NEC, VOB, ICC, ENNA, IChemE, Orgalime, AIA

odborné posouzení článku: Marie Báčová, odborná poradkyně předsedy ČKAIT

inzerce

Hadí stěna vítězem Letošní vyhlášení výsledků národního kola soutěže Saint-Gobain Rigips Trophy se konalo 15. května ve Křtinách u Brna. Významný architektonický komplex, který je pevně spjat s postavou českého stavitele a architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichela, je totiž místem, kde se snoubí krása a originalita s precizním řemeslným zpracováním, stejně jako tomu bylo v případě (nejenom) vítězných objektů soutěže. Soutěž Rigips Trophy již po několik let oceňuje řemeslnou zdatnost realizač-

ních firem v oboru suché vnitřní výstavby. Ve Křtinách se sešlo devatenáct finalistů, z nichž byli vybráni tři vítězové, navíc byla udělena řada zvláštních cen. Odborná porota ocenila objekty, které prokázaly vynikající kvalitu a vysokou technickou úroveň zpracování při realizaci interiéru za použití systémů Rigips. Podmínkou bylo jako vždy dodržení předepsaných pravidel montáže a aplikačních návodů. První tři vítězná místa byla ohodnocena nejenom symbolickou trofejí, ale i finanční odměnou, první a druhý vítěz se navíc zúčastní mezinárodního kola sou-

▼ Hadí stěna jako jeden z výrazných architektonických prvků Centra Černý most

těže Saint-Gobain Gypsum International Trophy, které proběhne během června v Berlíně. Hlavní cenu si odnesla firma B&V GIPS EU za realizaci stěžejního architektonického prvku interiéru Centra Černý most v Praze, prosklené dekorativní Hadí stěny, která svůj název získala díky nepravidelným tyčovým prvkům připomínajícím kresbu hada. Architektonicky dílo zpracovaly firmy BENOY (UK) a HELIKA, generálním dodavatelem byla firma VCES. Druhá cena byla udělena za zvlněnou konstrukci podhledu ve tvaru plachty nad obytným prostorem ve srubovém domě nedaleko Prahy a třetí pak za zdařilou přestavbu bývalého diskotékového klubu na reprezentativní klubovou restauraci hokejového týmu Kometa Brno.

Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., Divize Rigips www.rigips.cz


Ceny ČKAIT

text Jiří Pechman, Jan Rožek | grafické podklady archiv AMBERG Engineering Brno, a.s., archiv SUBTERRA a.s.

Rekonstrukce železničního tunelu Jablunkovský II. Ing. Jiří Pechman Absolvent FAST VUT v Brně (1972), oboru konstrukce a dopravní stavby, specializace ocelové mosty a konstrukce. V roce 1980 dokončil postgraduální studium na VŠD v Žilině. Od roku 1993 působí v AMBERG Engineering Brno, a.s., jako vedoucí projektant. Je autorizovaným inženýrem ČKAIT v oboru mosty a inženýrské konstrukce. E-mail: [email protected] Ing. Jan Rožek Absolvent FAST VUT v Brně, (1999), oboru konstrukce a dopravní stavby, specializace geotechnika. Od roku 1999 je zaměstnán v AMBERG Engineering Brno, a.s., jako vedoucí projektant. Je autorizovaným inženýrem ČKAIT v oboru geotechnika. E-mail: [email protected]

▲ Obr. 1. Rekonstrukce tunelu Jablunkovský II., schéma členění původního výrubu

Technickému řešení a návrhu zmáhání závalu tunelu Jablunkovský II. byla udělena Cena ČKAIT 2013. Toto uznání těší o to více, protože se jednalo o návrh technologických postupů a realizace dočasných konstrukcí, které umožnily bezpečnou a ekonomicky přijatelnou výstavbu dvoukolejného tunelu v lokalitě zdevastované předchozím rozsáhlým závalem a současně zajišťovaly stabilitu sousedního tunelu Jablunkovský I. pro zachování bezpečného železničního provozu. Konstrukce oceněného technického řešení jsou úzce spjaty s postupem ražby a definitivní obezdívky tunelu, takže v průběhu prací byly buď odstraněny, nebo trvale zakryty. Striktní báňské předpisy rovněž neumožnily „nahlédnout pod ruce tunelářů“, takže zvídavý návštěvník lokality v podstatě neměl a nemá možnost se s těmito konstrukcemi blíže seznámit na vlastní oči. Tento příspěvek má za cíl čtenářům poskytnout alespoň základní informace o řešeném problému.

Problémy při rekonstrukci tunelu Jablunkovský II. Modernizace železničních tratí v ČR probíhající v minulém desetiletí se dotkla i bývalé Košicko-bohumínské dráhy, jejíž historie začala v roce 1864. Součástí stavby Optimalizace trati státní hranice SR – Mosty u Jablunkova – Bystřice nad Olší se stala i rekonstrukce původ-


▲ Obr. 2. Rekonstrukce tunelu Jablunkovský II., ražba kaloty

ních souběžných jednokolejných tunelů Jablunkovský I. (Kalchberg I. z roku 1869–1870, délka 606 m) a Jablunkovský II. (Kalchberg II. z roku 1914–1917, délka 608 m). Rekonstrukce spočívala v přestavbě tunelu Jablunkovský II. na dvoukolejný, při dočasném převedení obousměrného železničního provozu do jednokolejného tunelu Jablunkovský I. Přestavbu tunelu Jablunkovský II. na dvoukolejný řešila projektová dokumentace jako jednostranné rozšíření, s horizontálním členěním výrubu (na kalotu a dobírku dolní lávky) – viz obr. 1 a 2. Po dokončení přestavby a převedení dopravy do tunelu Jablunkovský II. byl tunel Jablunkovský I. přestavěn na únikovou štolu.

▲ O br. 3. Mimořádná událost ▲ Obr. 4. Mimořádná událost 4. května 2008, 4. května 2008, zával na čelbě kráter na povrchu kaloty

Stavební práce započaly v roce 2007 převedením železniční dopravy do jednokolejného tunelu Jablunkovský I. a na podzim téhož roku se u tunelu Jablunkovský II. přikročilo k zemním a bouracím pracím při úpravách portálových oblastí a následně ražbě kaloty ze strany portálu od státní hranice se SR. Hydrogeologické podmínky v úvodním úseku ražbě nepřály. Došlo k velkým poklesům na jedné straně v patě kalotové klenby a přes uplatněná technická opatření se tyto poklesy nedařilo radikálně stabilizovat. V květnu roku 2008 na místě v čelbě vznikl první tunelový zával, s vytvořením charakteristického kráteru na povrchu – viz obr. 3 a 4. Vysvětlení příčin deformací a pravděpodobného důvodu vzniku havárie přinesla až o několik let později ražba plného tunelového profilu. Přesně v místě závalu byla nalezena neznámá, pravděpodobně průzkumná nebo odvodňovací štola, související s původními ražbami tunelů. Štola byla sice řádně vypleněna od výdřevy a vyplněna kamennou zakládkou, avšak již postrádala funkční odvádění vody. Vytvářela podzemní kapsu zcela zaplněnou vodou – viz obr. 5 a 6. Rozbředlá hornina v okolí této kapsy nemohla poskytnout dostatečnou oporu pro tunelové ostění i technická opatření, realizovaná v průběhu ražby kaloty. Raziči kaloty tento zával úspěšně překonali, avšak za cenu nezanedbatelného časového zdržení celé stavby. Při dalším postupu již příroda poskytla příznivější geologické podmínky a ražba kaloty v celé délce tunelu proběhla bez problémů. Pro částečnou eliminaci časové ztráty se upravil technologický postup prací a dobírka dolní poloviny tunelového výrubu i následná vestavba sekundárního ostění tunelu probíhaly v opačném směru, tj. z portálu ze strany od Mostů u Jablunkova. Dne 15. listopadu 2009 však došlo k dalšímu závalu v TM 94/96. K dokončení ražby plného profilu tunelu chybělo jen 71,5 m délky. Příroda naštěstí poskytla razičům krátkou časovou možnost včas rozpoznat příznaky blížící se havárie – viz obr. 7, takže mohla být přijata a realizována opatření k vyklizení podzemních pracovišť a zajištění bezpečnosti na povrchu i k zastavení železniční dopravy v sousedním tunelu Jablunkovský I. Od svého ohniska v tunelovém metru TM 94/96 se zával šířil dominovým efektem na obě strany tunelu. Dynamika zvýšených horninových tlaků závažným způsobem poškodila primární ostění tak, že toto poškození zasahovalo i do nezavaleného prostoru. Rozsah havárie nejlépe znázorňují obr. 8, 9 a 10. K dalšímu prolomení poškozeného ostění došlo 17. listopadu 2009 a sekundární zával prodloužil délku havárie. Konečným výsledkem bylo zavalení, poškození nebo znepřístupnění celkem 117 m délky vyražených podzemních prostor tunelu. ■ Primární destrukce vznikla v TM 96. Zával z 15. listopadu 2009 zasáhl výrub od TM 70 do TM 156 a 17. listopadu 2009 se rozšířil do TM 179. ■ Zával zablokoval ražený tunelový úsek ve staničení od TM 70 do TM 187. Ve vyražené kalotě bylo čelo závalu v TM 70 stabilizováno stříkaným betonem, v plném tunelovém výrubu postupně budovaným pažením a několika přepážkami, končícími masivní betonovou přepážkou s podepřením klenby v TM 187.

▲ O br. 5. Překvapení 6. prosince 2011, výron vody z neznámého podzemního díla. Odhalení jedné z pravděpodobných příčin závalu 4. května 2008.

▲ Obr. 6. Překvapení 6. prosince 2011, kamenná zakládka neznámého podzemního díla

▲ Obr. 7. Zával 15. listopadu 2009, ohnisko závalu v TM 94/96, cca 5 minut před zhroucením

▲ Obr. 8. Zával 15. listopadu 2009, čelo závalu v kalotě, cca v TM 72 ▼ Obr. 9. Zával 15. listopadu 2009, čelo závalu v plném profilu výrubu, cca v TM 156 – vpravo na ostění trhlina pokračujícího poškození

V novodobé historii tunelových staveb v ČR lze tomuto závalu z hlediska rozsahu havárie přiřadit negativní prvenství. Zával deformoval i ostění sousedního tunelu Jablunkovský I. Zátrhy na povrchu i prognóza smykových ploch prokazovaly dosah degradace území až nad tento provozovaný tunel. Monitoring deformací v tomto tunelu vykazoval skokový posun ostění o velikosti 25 až 40 mm směrem k závalu. Vznikly vážné obavy, zda lze v takto ovlivněném tunelu zajistit bezpečný provoz. Monitoring i nadále, až


▲ Obr. 10. Zával 15. listopadu 2009, výsledný kráter od propadu na povrchu

do letních měsíců roku 2010, signalizoval stále probíhající deformace, naštěstí s vývojem k uklidnění a ustálení. To umožnilo obnovit železniční provoz. Po celé následující období zmáhání závalu až do doby převedení dopravy do nového tunelu Jablunkovský II. byl tento tunel provozován ve zvláštním režimu, s důrazem na sledování technického stavu, deformací a stability ostění. Událost měla téměř okamžitý ohlas v regionálních i celostátních sdělovacích prostředcích trvale lačnících zahltit veřejnost jakýmikoliv senzacemi. Tato honba zpravodajských médií za senzacemi tenkrát skončila za cca tři dny; je smutné, že dokončení této stavby již takovou senzaci nepředstavovalo, takže informaci o úspěšném dokončení stavby a jejím uvedení do provozu poskytlo pouze regionální zpravodajství.

Pohnutá historie tunelů Původní výstavbu a užívání obou tunelů doprovází poměrně pohnutá historie. Již samotné geologické prostředí lokality Jablunkovského průsmyku neposkytuje pro výstavbu tunelů přívětivé podmínky. Stavba tunelu Jablunkovský I. (Kalchberg I.) započala v roce 1869 a skončila v roce 1870. I když výrubová plocha tunelu byla proti současnosti relativně malá, tehdejší úsilí stavitelů muselo být obrovské, když v průběhu dvou roků byla tato stavba zrealizována a dána do provozu. Výstavbu tunelu přitom doprovázely velké problémy. V historických pramenech se uvádí, že v průběhu ražby tunelu docházelo vlivem nepříznivých geologických podmínek k závalům v tak velkém rozsahu, že se muselo obnovit nebo znovu vyrazit celkem čtyřicet tunelových pasů, což je přibližně polovina celkové délky tunelu! Rovněž se uvádí, že konstrukce mnoha tunelových pasů musely být dodatečně výrazně zesíleny, popřípadě doplněny o protiklenbu. Tunel Jablunkovský II. (Kalchberg II.) se budoval v letech 1914 až 1917. Ve srovnání doby výstavby s tunelem Kalchberg I. lze odhadovat, že se na něm ekonomicky i pracovně pravděpodobně podepsala I. světová válka. I v tomto případě však historické prameny popisují závažné problémy při ražbě. Jsou uváděny velké problémy s výskytem vody a s nestabilitou horniny při ražbě. Patrně z tohoto období pochází zastižená neznámá štola plná vody. V dramatickém roce 1938, v době „porcování“ Československa, si Polsko násilně zabralo území Těšínska – včetně dráhy a obou tunelů. V následujícím roce 1939 nabyla dráha a oba tunely vojensko-strategický význam. V předvečer II. světové války byla německá vojska dislokována v Čadci, připravena obsadit neporušenou Košicko-bohumínskou dráhu a vyvíjela k tomu i veškerou záškodnickou činnost. Polská armáda tuto činnost odrazila a se zahájením II. světové války oba tunely zničila. Došlo k destrukci pasů č. 39 až 50 a č. 82 až 86 v tunelu I. a v tunelu II. k destrukci pasů č. 42 až 50 a č. 79 až 82. I když destrukce byla technicky závažná, z vojensko-strategického hlediska ji lze považovat za nepovedenou: ve velmi krátké době – koncem ledna roku 1940 – již byly oba tunely opraveny a železniční provoz byl obnoven. Novodobou historii tunelů po II. světové válce lze popsat jako narůstání problémů s postupnou ztrátou technických a užitných vlastností. ■ Elektrizace tratí si vyžadovala výrazné zvětšení tunelového profilu, především výšky.


■ Narůstání dopravní zátěže přinášelo problémy s konstrukcemi, stabilitou a únosností železničního svršku. ■ Vliv dynamických účinků dopravy spolu s horninovými tlaky a průniky vody urychlovaly degradaci kamenného zdiva tunelového ostění. ■ V zimním období průniky vody vytvářely na ostění ledopády a velké rampouchy, což ohrožovalo bezpečnost dopravy a zvýšovalo nároky na údržbu.

Geologie lokality a příčiny vzniku závalu Lokalitou tunelů je Jablunkovský průsmyk, který odděluje Moravskoslezské a Slezské Beskydy. Morfologické, geologické ani klimatické podmínky této lokality nejsou příznivé. Sníženina Jablunkovského průsmyku vznikla v tektonickém zlomu na styku istebňanských vrstev slezské jednotky křídového stáří na severozápadní straně a krosněnských vrstev z jihovýchodní strany. V předkvartérních vrstvách v místě dochází ke flyšovému střídání vrstev pískovců a jílovců. Oba tunely jsou situovány téměř souběžně ve zlomovém pásmu, v prostředí paleocenních hornin, tvořených převážně jílovci se sporadickými vrstvami prachovců a proplástky pískovců. Do sedla průsmyku se z okolních svahů stahuje veškerá podzemní i povrchová voda, jejímž vydatným zdrojem je časté střídání drsných klimatických poměrů v této lokalitě. Pokryvné vrstvy o mocnosti několika metrů v sedle průsmyku jsou tvořeny různě promísenými horninami svahových sedimentů, nestabilními a náchylnými k sesuvům. Geofyzikálními metodami bylo až dodatečně prověřeno a následně i inklinometrickými měřeními potvrzeno, že smykové plochy starých svahových sesuvů se nacházejí v hloubkách 12 m a 18 m pod povrchem. Čela těchto sesuvů se zastavila v nejnižších místech průsmyku, tj. právě v prostoru nynějších tunelů. Dodatečný geologický průzkum lokality ohniska závalu vykázal mnohonásobné (až desetkrát i více) zhoršení geotechnických parametrů horniny tunelového prostředí, ve srovnání s parametry podle původních průzkumů. Provedené expertízy a posudky se v podstatě shodly na tom, že hlavní příčinou vzniku závalu byly lokální změny vlastností hornin tunelového prostředí, vyvolané klimatickými podmínkami. Z vyhodnocení klimatických záznamů vyplývalo, že období před listopadovou havarií byla suchá. To vedlo ke snížení hladiny podzemních vod a vysychání jílovitých hornin flyšové geneze i pokryvných vrstev. Výsledkem toho sice tyto horniny ztvrdly a zpevnily se, avšak také se smrštily s rozevřením trhlin, spár i smykových ploch starých svahových sesuvů. Začátkem listopadu, přibližně čtrnáct dní před havárií, lokalitu Jablunkovského průsmyku zasypala velmi vydatná sněhová vrstva o tloušťce cca 500 mm. Sníh velmi rychle odtával, avšak bránil povrchovému odtoku vody. Všechna voda se vsákla do suchého, nepromrzlého a snadno propustného povrchu a odtud již jako tlaková pronikala rozevřeným trhlinovým systémem v horninách do nejnižšího místa průsmyku – k tunelům. V ohnisku havárie pak došlo k rychlému a prudkému nasycení hornin vodou, se všemi negativními dopady na jejich objemové, pevnostní i deformační parametry. Tato změna vlastností vyvolala nepředvídatelné přetížení primárního ostění. Změny v horninovém prostředí proběhly tak rychle, že je nezaznamenal

80

81

82

83

84

85

86

87

88

TERÉN 0m 5 10

▲ Obr. 11 a 12. Deformace havarovaného primárního ostění původní kaloty

monitoring deformací i dalších sledovaných veličin, indukovaných ražbou tunelu. Spouštěcím impulzem havárie se stalo odtěžování dolní lávky tunelového výrubu v TM 94/96 při noční směně ze 14. na 15. listopadu 2009. Přibližně o půlnoci byl zaznamenán vznik a vývoj trhliny na ostění, končící cca v 6.00 hod. ráno závalem s dominovým efektem. O jak velké zemní tlaky a dynamiku procesu se jednalo, snad nejlépe naznačí obr. 11 a 12, odkrývající poškozené ostění (zatlačení a prolomení) paty klenby a protiklenby kaloty – jejich posuny jsou proti původní poloze větší než 1,0 m. Kromě vypracovaných expertiz i výsledek šetření Českého báňského úřadu potvrdil jako příčinu havárie nenadálé a nepředvídatelné změny přírodních podmínek. Vznik závalu vyvolal i vyšetřování orgánů státní správy a policie pro podezření z veřejného ohrožení. Vyšetřování probíhalo po celou dobu zmáhání závalu. Kontrolovaly se vytěžené zbytky zhrouceného primárního ostění, aby se ověřilo, zda toto ostění bylo skutečně realizováno v souladu s návrhem a v předepsané kvalitě. Jakékoliv zavinění nebo opominutí zainteresovaných stran a jejich pracovníků nebylo prokázáno a vyšetřování bylo ke konci stavby ukončeno.

Zmáhání závalu Z předložených návrhů pro zmáhání závalu si zhotovitel stavby spolu s investorem vybrali k realizaci návrh, který řešil překonání zavaleného tunelového úseku ražbou s horizontálně-vertikálním členěním výrubu, a to rozdělením tunelového profilu na šest dílčích, samostatně ražených výrubů. Ražbám předcházela stabilizace tunelového prostředí, prováděná z povrchu celého devastovaného území. V první etapě bylo prostředí závalu sanováno výplňovou injektáží na bázi cementových směsí z povrchu území tak, aby byly vytvořeny dostatečné podmínky pro bezpečnou ražbu. Cíl sanace představovala homogenizace a zpevnění rozvolněného masivu, vyplnění kaveren a vytlačení podzemní vody. Technický problém spočíval v tom, že sanace masivu se musela provést i v těsné blízkosti provozovaného tunelu Jablunkovský I., který nesměl být v žádném případě ovlivněn deformacemi od injekčních tlaků nebo průnikem injekčních hmot. Pro jednotlivé injekční vrty návrh definoval jejich polohu v půdorysném rastru 3,25 x 3,30 m i jejich hloubky. Při realizaci vrtů se sledoval zastižený geologický profil i spotřeby injekčních hmot – viz obr. 13. Při realizaci těchto injektáží se úspěšně uplatnila gravitační injektáž technologií tryskové injektáže se snížením tlaků injekčního média na 15 MPa. Tato technologie se osvědčila. Požadovaným výsledkem sanační injektáže bylo dosažení nehomogenního geokompozitu s pevností v tlaku 3,3 MPa (po 28 dnech odpovídá pevnosti horniny třídy R5), jenž se skládal ze zbytků havarovaného ostění, přemístěných úlomků původní horniny, zásypových materiálů a injekční cementové směsi. Takto bylo vytvořeno stabilizované horninové prostředí s vhodnými vlastnostmi pro realizaci tunelové ražby přes zával. Druhá etapa prací spočívala ve vlastní tunelové ražbě, prováděné na principech NRTM (Nová rakouská tunelovací metoda). Profil tunelu byl pro maximální zajištění bezpečné stability čeleb rozdělen do šesti dílčích výrubů – viz obr. 14, označených následovně: ■ A, B – horní štoly (opěrné – v oblasti kaloty); ■ C, D – spodní štoly (opěrné – v oblasti dolní lávky); ■ E – střední část kaloty; ■ F – jádro, spodní klenba.

15 20 výtok směsi do tunelu výtok vody do tunelu vrt zaplněn zásyp jílovec ŽB propad

25 rozvolněný matERiál pevný matERiál tvrdo pevný jílovec

▲ Obr. 13. Zmáhání závalu: I. etapa prací, sanační injektáže z povrchu terénu – záznam vrtného průzkumu při realizaci vrtů

A 18,230 m2

C 24,906 m2

E 27,940 m2

T.K.=±0,000

F 22,273 m2

B 18,230 m2

D 24,906 m2

▲ Obr. 14. Zmáhání závalu: II. etapa prací, ražba tunelu – členění raženého profilu na dílčí výruby ▼ Obr. 15. Dílčí výrub A – dodatečná injektáž pro zpevnění horninového prostředí


▲ Obr. 16. Inklinometrická měření v průběhu zmáhání závalu a následná analýza určení polohy smykových ploch (ARCADIS CZ a.s.)

Jedná se o způsob ražby úspěšně aplikovaný při ražbě Královopolského tunelu v Brně, kde byl uplatněn a ověřen v prostředí neogenních jílů. Při ražbě tunelu přes zával probíhal monitoring horninového prostředí před čelbami – průzkumné předvrty a geotechnický monitoring čeleb dílčích výrubů. Za „průzkumné dílo“ pro zmáhání závalu lze považovat prakticky i obě předstihové štoly A, B členěného výrubu. Počítalo se s tím, že v případě zjištění nepříznivých geotechnických poměrů na čelbách těchto štol, neodpovídajícím výše uvedeným předpokladům, mohou být provedena další mimořádná opatření pro dosažení kýženého stavu horninového prostředí. Primární ostění při novoražbě se vyztužilo ocelovými svařovanými rámy HBX 200 á 1,0 m s rubovou a lícovou sítí Ø 6/100/100 mm a stříkaným betonem SB 25/typ II/J2 o celkové tloušťce 350 mm. Vnitřní dočasná žebra měla tloušťku 300 mm a byla vyztužena v horní části příhradovými svařovanými nosníky pro snadnější následnou demontáž. Při přestrojování kaloty v TM 12 až TM 70 stávající příhradovou výztuž doplnily výztužné rámy HBX v rozestupu 2,0 m. Při dobírce spodní části ▲ Obr. 17. Ražba tunelu – členění výrubu ▼ Obr. 18. Ražba tunelu


▼ Obr. 19. Primární ostění plného profilu tunelového výrubu

▲ Obr. 20. Jablunkovský tunel II. po dokončení přestavby, květen 2013

výrubu byly navazovány jak příhradové oblouky, tak prvky HBX. Vnitřní dočasná žebra byla tvořena pouze prvky HBX nebo srovnatelnými profily. V celé délce ražby přes zával byly navrženy systematické mikropilotové deštníky nad kalotou. Zvyšovaly bezpečnost a stabilitu dílčího výrubového prostoru E v každém kroku ražby po celou dobu těžení výrubu a během instalace primárního ostění. Mikropilotový deštník byl tvořen vějířem ze čtrnácti mikropilot z ocelových trubek TR 114 x 10 mm o délkách 17,0 m, vrtaných z čelby ve vzdálenosti 600 mm od ideálního obrysu výrubu, v osových roztečích vrtů 400 mm a dovrchním úhlu odklonu od ostění 7,0°. Krok zhotovení jednotlivých deštníků byl 8,0 m. Jednotlivé mikropiloty se vrtaly ze standardního profilu tunelu, přičemž ztracená délka mikropilot činila 4,7 m. V celé délce zmáhání závalu bylo zhotoveno celkem patnáct řad mikropilotových deštníků. V reakci na aktuální výsledky geotechnického monitoringu (zejména konvergenčního měření) se v několika úsecích přistoupilo k vylepšení horninového prostředí injektáží. Injektáž cementovou směsí do podzákladí štol A a B i do bezprostředního okolí výrubu byla nejprve úspěšně použita pro zastavení nadměrného sedání ve dvacetimetrovém úseku na počátku zmáhaného úseku. Proto byla následně injektáž předepsána i v oblasti iniciace původního závalu (obr. 15), kde inklinometrické měření signalizovalo existenci smykových ploch – viz obr. 16. Postup realizace ražby a zhotovení primárního ostění až do plného profilu tunelového výrubu snad nejlépe dokumentují fotografie – viz obr. 17, 18, 19. Po ukončení epizody zmáhání závalu stavební proces rekonstrukce tunelu Jablunkovský II. pokračoval vnitřní vestavbou mezilehlé hydroizolace, betonáží sekundárního železobetonového ostění a konstrukcemi železničního svršku i potřebného technologického vybavení.

ný proces v průběhu celého roku 2010 nebyl jednoduchý – vyvíjely se projektové a přípravné práce k řešení vzniklé situace. Výsledkem této usilovné činnosti, včetně rozhodovacího a výběrového řízení, byl výběr konečného návrhu a vypracování dokumentace zmáhání závalu. Ražby na zmáhání závalu byly zahájeny 6. června 2011 a úspěšně ukončeny 30. září 2012. Následná vestavba sekundárního ostění a konstrukcí veškerého technického a technologického vybavení tunelu byla ukončena tak, že 1. června 2013 mohl být tunel uveden do jednokolejného provozu a 2. července 2013 byl v tunelu zahájen provoz po obou kolejích. ■ Základní údaje o stavbě Investor: SŽDC, s.o. Návrh zmáhání závalu: AMBERG Engineering Brno, a.s. Generální dodavatel: Sdružení SRB zastoupené OHL ŽS, a.s., SUBTERRA a.s., TCHAS, spol. s r.o. (nyní Eiffage Construction Česká republika, s.r.o.) Zhotovitel ražeb: SUBTERRA a.s. Zhotovitel sanačních injektáží: Zakládání staveb, a.s. Zhotovitel monitoringu: ARCADIS CZ a.s. Doba realizace: 03/2011–05/2013

english synopsis Renovation of the Railway Tunnel Jablunkovský II

Závěr Překonání závalu rozestavěného tunelu výše popsaným způsobem umožnilo dokončit stavbu tunelu kompletací sekundárního ostění podle původního projektu, bez změny konstrukčního systému a s hladkou návazností na okolní úseky nedotčené závalem. Nezanedbatelným přínosem tohoto řešení zmáhání závalu byla nejen ekonomická stránka návrhu, ale i vlastní technické, technologické a konstrukční řešení, z hlediska stavebních prací šetrné k zásahům do celé lokality. Rovněž zachování železniční dopravy v sousedním tunelu Jablunkovský I. při výběru tohoto řešení hrálo významnou roli. Po vzniku závalu 15. a 17. listopadu 2009 byly bezodkladně zahájeny práce spojené se stabilizací čeleb a zajištěním proti rozšiřování závalu v podzemí i se stabilizací povrchu nad tunely. V zimním období roku 2009/2010 byl realizován zásyp povrchových kráterů důlní hlušinou a průběžně s touto činností probíhal i podrobný geologický průzkum lokality závalu. Násled-

The technical design and project for the dissolution of the tunnel Jablunkovský II was awarded the Cena ČKAIT 2013 award (Czech Chamber of Authorised Engineers Award 2013). The recovery of a collapse of the tunnel under construction as described above made it possible to complete the construction of the tunnel by finishing the secondary lining according to the original design, without any change of the structural system and with a smooth connection of the neighbouring sections that were not affected by the collapse. A benefit of the concept of dissolution, which is not negligible, was the economic aspect along with the technical, technological and structural design, friendly to any intervention in the entire locality. Likewise, to keep the neighbouring tunnel Jablunkovský I in operation was an important factor when selecting the design.

klíčová slova:

železniční tunel Jablunkovský II.

keywords:

railway tunnel Jablunkovský II


inzerce

Beton vhodný pro vodonepropustné konstrukce Stav současného stavebnictví je dobře patrný na příkladu s betonem. Základní požadavky na tento materiál se často vztahují pouze na pevnostní třídu, stupeň vlivu prostředí, maximální velikost kameniva, případně stupeň konzistence. Následně se již jen porovnávají ceny typů betonu a mnohdy vítězí výrobce s nejnižší cenou. Paradoxem je, že takto nastavený systém může stavbu spíš prodražit. Jako příklad lze uvést požadavek zadavatele doplnit beton, určený pro výstavbu vodonepropustné konstrukce (bílé vany) o krystalizační přísadu, která má zvýšit vodotěsnost betonu a zmenšit v něm šířky trhlin.

Vodonepropustná konstrukce neboli bílá vana Jedná se o betonovou konstrukci spodní stavby splňující statické i hydroizolační požadavky. V posledních letech se podzemní části budov čím dál častěji vytvářejí právě tímto systémem v tuzemsku (hlavně u novostaveb bytových domů a administrativních komplexů) a také v zahraničí (u tunelových a inženýrských staveb i u běžných podsklepených rodinných domů). Ve srovnání s klasicky izolovanou konstrukcí se u bílých van nepoužívají hydroizolační pásy ani jiná vnější hydroizolační vrstva podzemní části stavby, což přináší nezanedbatelné ekonomické výhody. Zateče-li voda v průběhu životnosti stavby do spodní stavby, lze místo poruchy snadno dohledat a případná sanace je snadná a účinná. Správnou funkci bílé vany zajišťuje vhodná kombinace faktorů, mezi něž patří 450 správně navržený beton, správně navr400 žená konstrukce, technologicky správné provedení konstrukce a správně navrže350 né a provedené spáry a prostupy. smrštění [microstrainy]

Levný nákup, drahé vylepšování Zadavatel nejprve ve výběrovém řízení na dodavatele betonu vybere nejlevnější a nejobyčejnější beton, splňující základní kritéria podle ČSN EN 206-1. Následně žádá dodatečné vylepšování betonu nesystémovým přidáváním krystalizační přísady, kterou si na betonárně či přímo do bubnu autodomíchávače sám aplikuje. Ve výsledku se na stavbu dostává beton po namíchání nestandardně doplněný o složku, která může ovlivnit jeho výsledné vlastnosti ve smyslu pozitivním, ale bohužel i negativním. Některé typy krystalizačních přísad mohou totiž ovlivňovat zásadní parametry betonu, tj. stupeň konzistence, smrštění či počátek tuhnutí betonu. To způsobuje problémy hlavně při realizacích, kdy je rozhodující správné načasování průběhu betonáží.

Z ekonomického pohledu v současné době zvyšuje cena krystalizačních přísad cenu betonu až o 25 %. Vhodně sestavená receptura betonu, který je možné použít ve vodonepropustné konstrukci, zvýší jeho cenu cca o 5–7 %. Bylo by tedy lepší zadat přísnější kritéria na kvalitu a parametry betonu a požadovat jejich dodržení přímo od výrobce betonu.

▼ Srovnání vývoje teplot v hydratujícím betonu 60

50

Beton PERMACRETE® Tento značkový beton z nabídky skupiny Českomoravský beton vznikl podle zásad navrhování betonů pro vodonepropustné konstrukce, mj. například podle technických pravidel ČBS 02. Beton pro bílé vany má totiž splňovat více požadavků než pouze malou hloubku průsaku tlakové vody. Původně byl beton PERMACRETE navržen a dodán pro aplikaci ve vzduchotechnickém kanálu tunelů MYPRA v tunelovém komplexu Blanka. Ověřilo se tím v praxi, že i technologicky náročnou konstrukci podzemního tunelu lze provést bez vnější hydroizolační vrstvy za předpokladu vhodně navrženého betonu a vysoké technologické kázně. Receptura betonu PERMACRETE od firmy TBG Metrostav s.r.o. pro tuto zakázku neobsahovala žádné krystalizační přísady, a přitom na tuto konstrukci působí tlaková voda o výšce sloupce cca 25 m! Kompletní sortiment betonů PERMACRETE vychází z receptur původně vyvinutých pro zmíněný vzduchotechnický kanál. Složení betonu je optimalizováno zejména s ohledem na omezení průsaku tlakovou vodou, vzniku trhlin od objemových změn betonu či od teplotního gradientu a optimální konzistenci čerstvého betonu pro snadné a správné uložení. Maximální průsak tlakové vody Zlepšení vodonepropustnosti je důležité z hlediska vyloučení plošných průsaků tlakovou vodou. Základní hodnotou ka-

300

Smrštění z vysychání

▼ Vývoj autogenního smrštění a smrštění z vysychání u betonu PERMACRETE – C 40/50

250

450

bez ošetřování

200

vlhké prostředí

400 150 350 100

20

Autogenní smrštění Smrštění z vysychání

Běžný beton

150

19 2:

16 8:

105,0

98,0

91,0

84,0

77,0

70,0

100

00 :

00 :

00

00

00 00 : 14 4:

12 0:

00 :

0: 0 96 :0

72 :0

00

0

0 0: 0

0

Autogenní smrštění 50

Čas [hodiny]

Čas [hodiny]

Stáří betonu [dny]

105,0

98,0

91,0

84,0

77,0

70,0

63,0

56,0

49,0

42,0

35,0

28,0

21,0

14,0

7,0

0

0,0

00 00 : 19 2:

00 00 : 16 8:

00 00 : 14 4:

00 00 :

0: 0 96 :0

12 0:


0

0 72 :0

48 :0

0: 0

0: 0

0

0 0: 0 24 :0

:0 0

0 0: 00

0: 0 48 :0

63,0

Stáří betonu [dny]

Prostředí

10

56,0

200 Permacrete

49,0

42,0

35,0

250 28,0

0

7,0

Prostředí

30

300

21,0

Běžný beton 50

14,0 smrštění [microstrainy]

Permacrete

0,0

Teplota [°C]

40

▲ Bílá vana – čerpání betonu do kostrukce spodní stavby BD v Radlicích, Praha

▲ Aplikace betonu na konstrukci základové desky bílé vany pro RD

▲ Betonová konstrukce VZT kanálu tunelů MYPRA v tunelovém komplexu Blanka, Praha

▲ Aplikace betonu na konstrukci stěny bílé vany bez tuhé výztuže pro RD

▲ Bílá vana – čerpání betonu do kostrukce spodní stavby BD v Radlicích, Praha

ždého betonu PERMACRETE je maximální průsak 35 mm (běžný průsak betonu PERMACRETE se dle kontrolních zkoušek pohybuje v rozmezí 0–20 mm). Stanoví-li podmínky či zadávací dokumentace přísnější hodnoty, lze recepturu po dohodě přizpůsobit.

smrštění za jeden rok po výrobě těles pohybuje podle typu v rozmezí 0,25–0,5 mm/m. Zásadní změny nastávají v raném stadiu vysychání betonu, proto jsou při měření tenzometry osazenými do zkušebních těles ihned při betonáži klíčové především počáteční údaje. Ty také zachycovaly uvedené smrštění betonu PERMACRETE. Výsledky nezkreslené opožděným začátkem měření zobrazují chování betonu od okamžiku zapracování do konstrukce.

a pracovních spárách i v místech s profily pro řízenou trhlinu. Beton PERMACRETE se vyrábí v konzistencích od S4 až po SF1 (lehce zhutnitelný), snadno se tedy zpracovává a zatéká dobře do všech částí konstrukce.

Omezení trhlin od objemových změn Dalším podstatným faktorem pro správnou funkci konstrukce bílé vany je omezení množství a šířky trhlin. Ty by se měly omezit pouze na tzv. „řízené“, vznikající jen v místě s těsnicím profilem. Lze je omezit vyztužením tuhou nebo rozptýlenou ocelovou výztuží či omezením smrštění betonu. Základní typy trhlin od objemových změn představují trhliny od plastického smrštění a trhliny od autogenního smrštění a smrštění z vysychání. V prvním případě se smršťuje vysychající, ještě plastický materiál, přičemž náchylnější na vznik raných trhlin jsou betony s nízkým obsahem vody, s vyšší konzistencí. K ochraně se nejčastěji používá ochranný postřik povrchu betonu (plošné konstrukce), případně zakrytí bednění plachtou (svislé konstrukce). Ve druhém případě se dlouhodobé smrštění dělí na autogenní a vysychací část a opět závisí na typu betonu. Čím vyšší pevnostní třída, tím větší je podíl autogenního smrštění na celkovém dlouhodobém smrštění. PERMACRETE smrštění v maximální míře omezuje svým složením, čímž se výrazně snižuje riziko vzniku trhlin. Smrštění betonu PERMACRETE se včetně raného

Omezení trhlin od teplotního gradientu Další riziko pro bílé vany představují trhliny vzniklé teplotním gradientem, což je rozdíl teplot na povrchu a v jádře konstrukce. Je-li rozdíl vysoký, vzniká v betonu pnutí vlivem teplotní roztažnosti a mohou vznikat trhliny. Gradient se zvyšuje se zvyšující se teplotou v jádře hydratujícího betonu (beton s vysokým vývinem hydratačního tepla), stejně jako se snižující se teplotou prostředí betonové konstrukce (zimní období). Pro omezení rizika vzniku trhlin od teplotního gradientu je beton PERMACRETE navržen tak, aby při hydrataci vyvíjel co nejméně tepla. Na izolované krychli reprezentující dle zkušeností desku tlustou 1 m dosahuje uvedený beton v jádře 35–40 °C (maximálně 45 °C). Takto nízká teplota při hydrataci při správném ošetřování zamezí vzniku trhlin od teplotního gradientu. Konzistence Pro správnou funkci bílé vany je třeba dbát na těsnicí prvky v dilatačních

Specifikace betonu Požadavky na beton pro bílé vany nelze dle platných norem specifikovat, lze pouze určit maximální průsak betonem tlakovou vodou. Vzhledem k dalším požadavkům na beton na bílou vanu byl zaveden značkový typ PERMACRETE. Pokud se tedy při specifikaci betonu uvedou standardně požadavané parametry betonu podle ČSN EN 206-1/Z3 s tím, že se má jednat o beton typu PERMACRETE, shrnuje toto označení všechny ostatní parametry betonu potřebné pro bezproblémovou realizaci bílé vany. Beton PERMACRETE lze vyrobit v pevnostních třídách C25/30 až C40/50, ve všech stupních vlivu prostředí, kromě XF2-4. Použití v praxi Pro vodonepropustné konstrukce žádejte PERMACRETE na betonárnách skupiny Českomoravský beton. V současné době TBG Metrostav s.r.o., člen skupiny, dodává tento značkový beton vysoké kvality za zajímavou cenu na několik stavebních zakázek v Praze.

www.transportbeton.cz


sportovní stavby

text Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA | grafické podklady archiv autora

▲ Celkový pohled na novou podobu stadionu Maracanã

Brazilské stadiony pro MS ve fotbale 2014 a Letní olympijské hry 2016, 4. díl Mistrovství světa ve fotbale 2014 bude zakončeno 13. července finálovým zápasem a závěrečným ceremoniálem na stadionu Maracanã v Riu de Janeiro. Tento svatostánek brazilského fotbalu a spolu s londýnským Wembley nejlegendárnější fotbalový stadion světa bude pak v roce 2016 hostit i nejvýznamnější události XXXI. letních olympijských a následně i paralympijských her – slavnostní zahájení i zakončení her a finále olympijského fotbalového turnaje. Aby byla Maracanã schopna tyto vrcholné sportovní události hostit, prošla v letech 2010 až 2013 komplexní přestavbou a revitalizací. Stadion Maracanã v Riu de Janeiro Ze všech dvanácti brazilských stadionů hostících utkání MS 2014


jich na stadionu Maracanã (oficiálně Estádio Jornalista Mário Filho) proběhne nejvíce, celkem sedm: čtyři zápasy kvalifikačních skupin, jedno osmifinále, jedno čtvrtfinále a pak především finále celého MS.

Stadion Maracanã prošel zcela nedávno, mezi lety 2010 až 2013, přestavbou a revitalizací, které nemají svým rozsahem v jeho pětašedesátileté historii obdoby. V principu se Maracanã přestavěla a technicky dovybavila tak, aby splňovala současné mezinárodní standardy FIFA a MOV a mohla tak hostit jak zápasy MS ve fotbale 2014, tak v roce 2016 i slavnostní zahájení a zakončení XXXI. letních olympijských a následně i paralympijských

her. Přestavba stadionu začala demoličními pracemi v září 2010, stavební práce na vlastním stadionu skončily v květnu 2013. Maracanã se však po technologické stránce dokončovala teprve v průběhu jara 2014. Práce na revitalizaci širšího okolí stadionu budou intenzivně probíhat až do léta 2016, do zahájení Letních olympijských her 2016. Stadion byl slavnostně zprovozněn za účasti brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové, předcházejícího prezidenta Luize Inácia da Silvy a tehdejšího guvernéra státu Rio de Janeiro Sérgio Cabrala Filha 17. dubna 2013 přátelským zápasem mezi improvizovanými týmy, „Ronaldovou partou“ a „Bebetovou partou“. Třicet tisíc diváků tvořili v naprosté většině pracovníci firem a organizací, které se o přestavbu

Maracanã zasloužili, a jejich rodinní příslušníci. Vstup měli všichni zdarma. Oficiálně byl pak stadion otevřen 2. června 2013 zápasem Brazílie s Anglií (skončil přátelskou remízou 2:2). Finálový zápas MS 2014 proběhne 13. července 2013 od 16.00 hod. (21.00 hod. tuzemského času).

Vznik legendy stadionu Maracanã Původní legendární Maracanã byla postavena v horečném tempu v letech 1948 až 1950, aby mohla hostit MS ve fotbale 1950. Šlo tehdy o první světový fotbalový šampionát po dvanáctileté přestávce, kterou zapříčinila druhá světová válka. FIFA začala o uspořádání dalšího šampionátu jednat prakticky ihned po skončení války, fotbalově vyspělé země se ovšem teprve zvedaly z trosek a žádná o hostitelství neměla zájem. Když proto po zmarněné nabídce v roce 1942 nabídla v roce 1946 už podruhé pořadatelství Brazílie, vedená v první polovině čtyřicátých let rozporuplným, ale schopným a ambiciózním prezidentem Getúliem Vargasem, byl její návrh rychle přijat. Původně zamýšlený termín léto 1949 byl posunut na léto 1950 a brazilský závod s časem mohl začít. Kolem umístění stadionu se rozhořel spor, který měl až politické rozměry. Nakonec bylo rozhodnuto umístit stadion do čtvrti Maracanã v severní části Ria, do prostor bývalého dostihového závodiště. Vybraný pozemek byl sice o něco menší, než by si nový sportovní komplex zasloužil, ale zato velmi blízko rušnému centru města. Rozhodnutí pomáhal primátoru města generálu Mendesu de Moraisovi prosadit i průrazný novinář Mário Rodrigues Filho, který se za postavení nového fotbalového stadionu v Riu veřejně a vytrvale zasazoval už od počátku čtyřicátých let. Stadion, který byl nejdříve nazýván městským a záhy nesl jméno po tehdejším prezidentovi Euricu Gasparu Dutrovi, dostal proto v roce 1966, v roce Filhova úmrtí, svoje současné oficiální jméno, Estádio Jornalista Mário Filho, právě na památku tohoto respektovaného novináře a spisovatele,

který se o jeho existenci tolik zasloužil. Stadionu se však prakticky už od počátku výstavby všeobecně přezdívalo Maracanã, a to podle malé říčky, která protékala místem stavby a která pramení v nedalekém horském masivu, kde žijí drobní papoušci stejného jména. Pod přezdívkou Maracanã také stadion rychle získal svoji světovou proslulost. Architektonickou soutěž vyhrála v roce 1947 skupina sedmi mladých architektů, kterými byli Orlando Azevedo, Pedro Paulo Bernardes Bastos, Antônio Dias Carneiro, Miguel Feldman, Raphael Galvão, Waldir Ramos a Oscar Valdetaro. Za statické a konstrukční řešení zodpovídal inženýr Paulo Pinheiro Guedes. Ústředním bodem vítězného návrhu nového sportovního komplexu se stal impozantní fotbalový „kotel“ tvaru oválu blížícího se kruhu s osovými rozměry 317 x 279 m a s výškou temene tribun 32 m nad terénem. Na dva pásy tribun plně obkružujících hřiště se mělo vejít 155 250 diváků: 93 000 sedících, 31 000 stojících, 30 000 na provizorních sedačkách, 500 osob na hlavní tribuně pro VIP a 250 míst v oddělených boxech pro VIP. Oba pásy tribun měly tvar oválných, půdorysně se částečně přesahujících mezikruží. Mnohem oblíbenější, vzdušná horní tribuna měla charakter divadelního balkonu a půdorysně byla odsazena vůči spodnímu pásu tribun směrem ven

od středu hrací plochy. Na stadionu se mělo vybudovat dvacet kabin pro TV vysílání, tiskové středisko, 32 sektorů hygienických zařízení a 32 stánků s občerstvením. Celková plocha stadionu měla činit 150 000 m2. Projektové práce byly zahájeny neprodleně a stavba po všech stránkách mimořádného stadionu, tehdy největší fotbalové arény světa, probíhala nevídaným tempem. Stavební práce započaly 2. srpna 1948 a stadion se otevíral už po necelých dvou letech, 16. června 1950, přátelským zápasem tradičních rivalů, výběru São Paula „Pauliastanos“ a týmu Ria de Janeiro „Cariocas“. Na stavbě pracovalo první rok a půl přes 1500 dělníků, v několika posledních měsících pak až 3500 lidí. Přes heroické stavební úsilí se stadion Maracanã do zahájení MS 1950 ovšem podařilo dokončit právě jen natolik, aby FIFA mohla/ musela navzdory mnoha výhradám akceptovat jeho použití. Kromě omezeného VIP sektoru nebyla na tribunách vůbec sedadla, a tak byl celý stadion pouze k stání. Na stadionu byla zprovozněna hygienická zařízení jen ve velmi omezeném rozsahu, a tak se muselo i v tomto směru hodně improvizovat. I dobové fotografie svědčí o tom, že se v řadě ohledů jednalo o syrové staveniště. To ovšem na druhou stranu umožnilo dosáhnout oněch na současné poměry neuvěřitelných

a – vzhledem k dnešním nesrovnatelně náročnějším bezpečnostním předpisům a požadavkům (nejen) FIFA – také nedosažitelných návštěv. Legendární, opětovně vzpomínané finálové potupě brazilského týmu Uruguayí, „historické národní katastrofě Maracanazo“, přihlíželo z tribun stadionu 199 854 oficiálně platících diváků, odhady však hovoří až o 210 000 tísnících se diváků. Do té doby nevídaná, mimořádně sugestivní atmosféra tak obrovského množství fanoušků, obklopujících hrací plochu a bičujících statisícovým skandováním hráče i sami sebe, svědky MS 1950 fascinovala a udělala z Maracanã naprostou legendu. Stavebně se pak stadion dokončoval ještě dalších patnáct let a zcela hotov byl podle původních plánů až v roce 1965. Sedadla se na něm ovšem neobjevila ještě celé další čtvrtstoletí.

Historie stavebních úprav stadionu Maracanã sloužila plné půlstoletí, od roku 1950 do roku 2000, jako navýsost domácí fotbalová aréna, výjimku tvoří nemnoho mezinárodních klubových zápasů. Samotné Rio de Janeiro má čtyři kluby v nejvyšší brazilské fotbalové lize a každý z nich má v Riu svůj vlastní stadion. S výjimkou klubu Botafogo, který hraje od roku 2007 na Engenhãu, tj. Estádiu Olímpico

▼ Stadion Maracanã před přestavbou


▲ Legendární atmosféra původních tribun stadionu

João Havelange, pro 47 000 diváků, se ovšem jedná o relativně velmi malé stadiony, které dlouhodobě nemohou nasytit hlad statisíců fanoušků těchto klubů po přímé účasti na zápasech svých hvězd. Stadion Gávea klubu Flamengo má například kapacitu pouhých 4000 diváků. Na stadionu Maracanã proto probíhaly především zápasy těchto čtyř klubů v populární fotbalové lize Campeonato Carioca státu Rio de Janeiro. Účast na nich se pohybovala běžně nad 150 000 diváků: rekord stadionu drží v tomto směru utkání Flamenga s Fluminense, kterému v prosinci 1963 přihlíželo 177 000 fanoušků. Specifickou událost v dějinách stadionu představuje i finále brazilské ligy v roce 1976, které vešlo do historie Maracanã jako Invaze Korintských. Na tento zápas, v němž domácí klub Fluminense nakonec podlehl na penalty týmu Corinthians (viz 1. díl tohoto seriálu věnovaný Areně Corinthians), tehdy ze São Paula dorazilo přes 70 000 (!) fanoušků. Nejvyšší počet návštěvníků vůbec zaznamenala ale Maracanã při zcela jiné příležitosti: koncert rockové skupiny KISS navštívilo v roce 1983 plných 250 000 osob. Kromě tribun se ovšem tehdy zaplnila i velká část hrací plochy. ▼ Vizualizace obnovené fasády stadionu


Čas pro první změnu zavedeného charakteru stadionu nastal až po roce 1999, v němž se brazilská fotbalová asociace rozhodla ucházet o pořádání startovního ročníku nového projektu FIFA, světového poháru fotbalových klubů Club World Cup 2000. Volba padla právě na stadion Maracanã, který se tak měl po dlouhých padesáti letech opět stát místem konání významné mezinárodní události. Stadion se však musel pro tuto příležitost zrekonstruovat a dovybavit, aby splňoval požadavky FIFA. Důvodů pro změnu mýtického chrámu brazilského fotbalu ovšem dozrálo víc: návštěvy na stadionu už zdaleka nedosahovaly výše běžné v prvních třiceti letech od otevření stadionu. Sociokulturní prostředí Ria i jeho nejchudších čtvrtí, favel, se postupně proměnilo, nasycenost i velmi chudých domácností televizory pronikavě stoupla. Výsledkem se stal klesající zájem o relativně sice stále velmi levné lístky, ovšem do prostředí, které svojí syrovou zastaralostí přestávalo lákat stále větší procento potenciálních návštěvníků. První rekonstrukce Maracanã z let 1999 až 2000 spočívala v sanaci půlstoletí starých betonových konstrukcí, technickém, hygienickém

a bezpečnostním dovybavení stadionu a v osazení sedadel na horním pásu tribun. V důsledku úprav klesla kapacita stadionu na cca 103 000 osob, čímž Maracanã ztratila pozici největší fotbalové arény světa. Druhou rekonstrukci podstoupil stadion v letech 2005 až 2007, jako přípravu na hostitelství XV. panamerických her konaných v červenci 2007. Tehdy byla osazena sedadla i na dolní pás tribun a byla vyměněna část sedadel na horní tribuně. Celkově na stadionu poprvé vznikly různé sektory určené odlišným segmentům návštěvníků, lišící se cenou a vybaveností. Kapacita stadionu těmito úpravami dále klesla na cca 82 200 diváků. Na stadionu bylo přeinstalováno a zkvalitněno technické a navigační vybavení, mj. byly osazeny barevné elektronické výsledkové tabule a velkoplošné LCD monitory. Hlavním stavebním příspěvkem se stalo vybudování nových přístupových ramp pro vozíčkáře. Celý stadion dostal také nový nátěr. V rámci „Pan 2007“ na Maracanã proběhly velmi úspěšně zahajovací i závěrečný ceremoniál, několik fotbalových utkání včetně finále a další události. Právě kvalitním, hladkým uspořádáním těchto her si Maracanã a Rio de Janeiro velmi upevnily pozici respektovaných, důvěryhodných kandidátů na pořadatelství největších světových sportovních podniků, fotbalového MS 2014 a Letních olympijských her 2016.

Koncepční řešení současné přestavby Historicky v pořadí už třetí rekonstrukce stadionu Maracanã byla zdaleka nejzásadnější. Jednalo se v podstatě o komplexní přestavbu, při níž toho objemově zůstalo z původní podoby stadionu z roku

1950 jen málo. Zachována ovšem zůstala půdorysná dispozice arény a její hlavní statické schéma dané ponecháním šedesáti původních nosných železobetonových pilířů tvaru stylizované sedmičky obkružujících v pravidelném rytmu oválný obvod stadionu. Stejná zůstala v principu i výška arény a především vzhled její vnější fasády, protože ten se stal v mezičase chráněnou národní kulturní památkou. Při všech změnách, z nichž některé jsou zcela zásadní a podle nichž by se dalo soudit, že už jde o jiný, nově vybudovaný stadion, zůstaly ty hlavní, podprahově vnímané rysy bájného stadionu Maracanã zachovány, a tím zůstala do vysoké míry zachována i její legendární atmosféra a jedinečná role pro brazilský a koneckonců i světový fotbal. Kolem přestavby stadionu a hrozby ztráty genia loci se odehrávaly bouřlivé diskuze v odborných architektonicko-stavebních kruzích i na internetových fórech. Přeli se fanoušci v ulicích Ria i místní politici v jednacích síních. Jedna věc se zdá už nyní zcela zjevná: výsledek přestavby předčil očekávání – od volby barvy sedadel přes vzdušnou eleganci nového zastřešení až po špičkové technické vybavení arény. Naprostá většina hodnocení je obdivných a nešetří superlativy. Zdá se, že stará dobrá Maracanã je v současnosti odkládána do vzpomínek a mediálních archivů snáze a její zdařilá reinkarnace se dostává fanouškům pod kůži mnohem rychleji, než kdo čekal. Koncepčním záměrem architektů z Fernandes Arquitetos Associados bylo: ■ všemožně i po přestavbě zachovat výjimečně prožívanou původní identitu stadionu Maracanã; ■ modernizovat všechny stavební konstrukce při zachování jejich

▼ Vizualizace definitivního návrhu zastřešení

významných a respektovaných aspektů; ■ z achovat a v detailech také vrátit do původní podoby fasádu stadionu, s níž je Maracanã z vnějšku vizuálně identifikována; ■ v ybudovat nové, moderní zastřešení stadionu, které bude zároveň neviditelné při pohledu z okolí, a nebude tedy narušovat původní vzhled stadionu; ■ přestavět tribuny a vybudovat novou infrastrukturu tak, aby stadion vyhovoval jak požadavkům FIFA a MOV, tak obecně i nejvyššímu současnému standardu staveb tohoto typu. Legislativní nutnost i přesvědčivá vůle projektantů realizovat tak zásadní přestavbu při zachování vnějšího vzhledu stadionu vedly k náročným, často originálním technickým řešením a vynutily si i náročné, inovativní realizační postupy. Náročnost projektu charakterizovala architekta Cátia Castro v listopadu 2010 možná poněkud prostořece: „Máme co do činění s šedesátiletou veleváženou dámou. Poněkud nám zastárla a potřebovala by hned několik faceliftů… Teď právě jsme třeba strhli první části železobetonových tribun a našli jsme v jejich betonu všude velké trhliny. Už je jasné, že budeme muset demolovat a znovu vystavět větší rozsah tribun, než jsme předpokládali.“ Nový tvar tribun upouští od soustředěných oválů kopírujících základní tvar obvodu stadionu. Linie jejich předních řad se mnohem více přibližují obdélníkovému tvaru hrací plochy, změnily se prostorové úhly osazení sedadel a zvětšily rozestupy řad – ze 480 na 500 mm. To vše s cílem optimalizovat pohledové úhly a zlepšit únikové možnosti diváků podle požadavků FIFA. Následkem úprav se kapacita stadionu opět snížila, tentokrát na cca 78 838 diváků (cca 73 500 při utkáních MS 2014). Jedním z nejnáročnějších současných požadavků na stadiony, který zároveň dramaticky determinuje dispoziční a konstrukční uspořádání a tím i jejich stavební a provozní náklady, je bezpečnostní požadavek co nejrychlejšího úniku ze stadionu v případě mimořádné události (výbuch, požár, teroristický

▲ Vizualizace nového interiéru stadionu Maracanã

útok, nepokoje). Současný požadavek FIFA v tomto ohledu zní 7 minut. Maracanã byla před poslední přestavbou na neudržitelných 20 minutách, po přestavbě činí evakuační doba 8 minut i pro ta nejvzdálenější sedadla. Nutnost splnit tento požadavek se stal hlavním důvodem pro výstavbu osmi nových komunikačních ramp na stadion: čtyř zcela nových ve čtvrtinách obvodu stadionu, přiléhajícím uhlopříčně k původním dvěma monumentálním rampám z roku 1950. Ty byly také zrekonstruovány a navíc doplněny vždy dvěma novými bočními rampami, které umožňují kapacitnější a kratší vstup na stadion a výstup z něj. To vše, aniž by se měnila fasáda stadionu. „Je to jako dělat omeletu a nesmět použít vajíčka,“ vtipkovali architekti. Na průchozím prstenci kolem stadionu se v současnosti nachází 292 hygienických zařízení a šedesát kiosků s občerstvením a barů určených běžným návštěvníkům. Přístup do sektoru pro VIP je nově tzv. chodníkem slávy, po nových eskalátorech a novými výtahy. Tento sektor se dělí na jednotlivé foyery určené různým skupinám hostů. I tyto prostory jsou samozřejmě vybaveny bary, hygienickými zařízeními a společenskými místnostmi. Tyto nové exkluzivní prostory umožňují přístup ke 110 novým skyboxům pro VIP umístěným v pásu centrální oblasti hlediště. Nové skyboxy nahradily ty původní z roku 2000 a je z nich ničím nerušený výhled na hrací plochu. Všechny sítě a další infastruktura stadionu, jako osvětlení, větrání a rozvody energií, stejně jako

systémy protipožární a bezpečnostní kontroly, jsou kontrolovány a monitorovány pomocí nejnovější technologie systémové správy budovy stadionu. V okolí Maracanã byly dále již stabilizovány čtyři velké plochy pro budoucí parkoviště, všechny v dosahu do 4 km od stadionu. Podle požadavku FIFA na nich bude vybudováno minimálně Západní monumentální rampa

Nová boční rampa

10 500 parkovacích míst. V partnerství s magistrátem města se zpracovávají studie dalšího rozvoje bezprostředního okolí stadionu. Jedním z cílů je zlepšení dopravní obslužnosti území a rozvoj zón pro pěší. Výhledově se mají stavět lávky pro pěší a rampy, které by propojily areál Maracanã se severněji položenou čtvrtí Quinta da Boa Vista. 1560 fotovoltaických panelů osazených na střešním plášti

Rekonstruované muzeum stadionu Maracanã

Čtyři nové přístupové rampy Nové zastřešení stadionu

Rekonstruované Jeden ze čtyř Východní monumentální nových VIP obvodové rampa vchodů koridory

▲ Koncepce zkapacitnění přístupu na stadion

▲ Schéma geometrie tribuny po přestavbě


▲ Demolice původních tribun

Demolice původních tribun a výstavba nového hlediště Stavebně nejrozsáhlejší část přestavby Maracanã představovalo vybudování zcela nového hlediště stadionu. Místo někdejších dvou eliptických pásů nad sebou, na které se vešlo v prvních padesáti letech po otevření stadionu až 200 000 (stojících) diváků, má nová Maracanã tribunu jen jedinou, s výrazně větším sklonem. Takto vytvořené jediné šikmé hlediště opět obkružuje celou středovou plochu stadionu a jeho oficiálně udávaná kapacita je 78 838 sedících diváků. Nové uspořádání tribun zajišťuje výrazně lepší a kvalitou rovnoměrnější výhled z každého místa. Všechna sedadla jsou nová, efektivněji rozmístěná a mají zvětšené rozestupy jak mezi řadami, tak i mezi vedlejšími sedadly. Diváci se tak mohou lépe pohybovat ▼ Technologie výstavby nové tribuny


hledištěm a mají celkově větší komfort. Na tribunách je k dispozici 90 míst pro osoby s asistencí, 85 míst pro vozíčkáře a 85 míst pro obézní diváky. Všechna tato místa jsou situována v těsné blízkosti přístupových koridorů. Přestavba hlediště započala demolicí celé spodní tribuny, následovala demolice velké části horní tribuny. Bouralo se výlučně strojně, přestože bylo zvažováno – s ohledem na velký rozsah odstraňovaných železobetonových konstrukcí – i použití výbušnin, což by ušetřilo čas i náklady. Jedním z důvodů, proč se od řízených miniexplozí upustilo, byla diagnostikovaná vysoká míra degradace betonu původních tribun, jejichž velkou část bylo třeba integrovat do nové tribuny. Větší část vybouraného betonu se odvezla mimo stadion, i tak se však velké množství betonového recyklátu uložilo do podkladních vrstev pod střední, ocelovou část nové tribuny. Betonářská výztuž

byla odseparována a odvezena do hutí. Nové hlediště působí na pohled jednolitě, po konstrukční stránce jej však tvoří tři soustředěné ovály, z nichž každý je staticky i co do použitého stavebního materiálu jiný. Vnitřní ovál se budoval už v průběhu dobíhajících demoličních prací. Tato část tribuny spočívá na sledu radiálně orientovaných železobetonových stěn se schodovitými temeny, které byly vybetonovány monoliticky na základových pasech. Na ně se potom axiálně ukládaly prefabrikované deskové nosníky tvořící stupnice schodů hlediště. Při hledání optimálního podepření středního oválu hlediště padla volba na ocelovou rámovou konstrukci, a to především z důvodu úspory času. Ocelové prvky rámu bylo pochopitelně možné připravit předem a jejich osazení na železobetonové základové patky a montáž na staveništi pak proběhlo velmi rychle. Zatímco se na jejich stupňovitém horním povrchu pokračovalo v pokládání nosníkových dílců hlediště, zůstalo relativně dost času i místa na provedení protipožárních nástřiků prvků rámu zespodu z terénu. Pro nejvyšší část tribun se využilo části zachované horní tribuny původního hlediště. Starý beton byl v potřebném rozsahu sanován a na původní schody byly stupně nového hlediště – v upravené, nové geometrii – nadbetonovány monoliticky.

Hrací plocha Už od roku 1962 měly rozměry hřiště na Maracanã 110 x 75 m. Mezi čely tribun a hrací plochou byl 3 m široký a 1 m hluboký ochranný příkop. Nově jsou rozměry hrací plochy podle pravidel FIFA zmenšeny na 105 x 68 m. Vzdálenost prvních řad tribun od okraje boku hrací plochy činí po přestavbě 14,4 m. Vstoupit na hrací plochu se dá z prostoru šaten čtyřmi tunely. Na stadionu je vybudováno celkem pět nezávislých šaten, čtyři pro sportovní týmy, pátá slouží rozhodčím. Specifickým problémem, který se u přestavby Maracanã obtížně řešil, byla nemožnost vyhovět doporučení FIFA na instalaci podtlakové drenáže vody z povrchových vrstev trávníku hrací plochy. Hladina spodní vody se nachází totiž jen cca 0,9 m pod povrchem trávníku a požadovaný drenážní systém potřebuje hloubku alespoň 1,5 m. Výsledné řešení, které FIFA akceptovala, spočívá ve zdvojnásobení běžné kapacity přirozené gravitační drenáže a ve vybudování věnce kapacitních jímacích nádrží po obvodu hrací plochy.

Obvodový prstenec fotovoltaických panelů Projekt osazení fotovoltaických panelů na střechu přestavěného stadionu Maracanã je relativně malý rozsahem a kromě skutečné úspory elektrické energie jde při něm pochopitelně o možnost demonstrovat žádoucí šetrný přístup k životnímu prostředí na mimořádně populární, obecně známé stavbě. Fakt, že je naprostá většina brazilských stadionů připravených pro MS 2014 pokryta solárními panely, že se na nich jímá, využívá a recykluje srážková voda, že se klimatizace nahrazuje přirozeným prouděním vzduchu atd., není jen zodpovědnějším přístupem tamních investorů, ať už státních nebo privátních, ale také výsledkem systémových požadavků FIFA a narůstající potřeby renomovaných architektů

▲ Pohled na rozestavěná tři pásma nové tribuny

a projektantů navrhovat budovy vyšších užitných parametrů a pochopitelně také za ně získávat v současnosti široce medializovaná „zelená“ ocenění. V případě stadionu Maracanã není ovšem pořádně kam panely dát: fasáda je památkově chráněna a střechu tvoří ohybově netuhá, navíc transparentní membrána. Zbývá ocelová komůrka obvodového tlačeného prstence sestavená z nosníkových prvků namáhaných od zakotvených radiálních kabelů nesoucích novou střechu kromě tlaku ještě šikmým ohybem, smykem a kroucením. Německá státní rozvojová banka KfW financovala z podnětu investora studii proveditelnosti, v jejímž rámci navrhli nakonec inženýři z kanceláře profesora Schlaicha optimální uspořádání pásu 1556 fotovoltaických panelů právě na tomto prstenci. Pro stadion Maracanã padla volba na solární panely s polykrystalickými křemíkovými články. Jejich špičkový výkon činí 330 kWp. Osadit panely na ocelové nosníky bylo technicky snadné, panely se však musely osadit v lehkém odklonu od svislé roviny a z toho důvodu chránit před zvýšeným zatížením větrem speciálními hliníkovými pouzdry. Tato elegantní pouzdra zároveň zajišťují nenápadný vzhled pásu panelů při pohledu na hranu střechy stadionu z úrovně terénu. Použily se panely typu YGE 60.

Koncepce nového zastřešení Jednou z nejnáročnějších součástí projektu představovalo nahrazení

původní železobetonové střechy stadionu novým zastřešením, které tvoří radiálně pnutá kabelová konstrukce podpírající membránu střešního pláště. Toto moderní zastřešení poskytuje zároveň velkou flexibilitu pro instalaci komponentů ozvučení a osvětlení stadionu a mělo by mít životnost více než padesát let. Krycí membrána je transparentní a její PTFE materiál (shodný s Národním stadionem Maného Garrinchy v Brasílii a Arenou da Amazônia, viz 2. a 3. díl seriálu) má samočisticí schopnost, což by mělo při denním světle dlouhodobě zajistit rovnoměrné prosvětlení stadionu v celém rozsahu hlediště. Při zachování památkově chráněného vnějšího vzhledu stadionu pokryje nová střecha více než 75 000 sedadel. Střecha by měla přispět i k ochraně životního prostředí tím, že umožní soustředit a následně i opakovaně využít srážkovou vodu. Autoři návrhu zastřešení zužitkovali zkušenosti z předchozích projektů, především z návrhu zastřešení nového polského Národního stadionu ve Varšavě. Vzhledem k mimořádnému historickému a kulturnímu významu stadionu Maracanã byl při návrhu zastřešení plně respektován axiomatický požadavek zachování původní identity stadionu. Aby bylo možné zachovat vnější vzhled původního stadionu, byla držena výšková úroveň nové střechy co nejníže v úrovni vnějšího i vnitřního okraje a tvarovala se do technicky nutných spádů pouze nad interiérem arény. Statické schéma navrženého nosného lanového systému vychází z principu paprskového kola, který tvoří

▲ Umístění pásu fotovoltaických panelů

▲ Schematický řez konstrukcí nového zastřešení

▲ Půdorysné schéma osnovy lan nosného systému zastřešení

jediný obvodový tlačený prstenec a celkem tři tažené prstence nad hrací plochou: horní, dolní a vnitřní. Původní střešní konzolovou desku oválného půdorysu nahradila nová, výrazně větší střecha, která je podpírána v místech zachovaných nosných železobetonových pilířů.

Analýza původního nosného systému stadionu ukázala, že jeho konzolové betonové zastřešení už nevyhovovalo nejen funkčně, ale nebylo v dlouhodobém výhledu ani dostatečně bezpečné. Návrh nového zastřešení tedy využil existujících ŽB sloupů jako


▲ Dolní a horní vnitřní tažený prstenec zastřešení před vyzdvižením

podpor nové lehké střešní konstrukce, jejímž principem je horizontálně orientované paprskové kolo. Použitá inovovaná varianta tohoto systému s jedním tlačeným a třemi taženými prstenci vyrobenými z vysokohodnotných materiálů vedla ke střeše, která jako by plula bez tíže nad hlavami diváků. Toto řešení překonává konvenční systémy zastřešení i co do šetrnosti k životnímu prostředí. Šedesát dvojic nosných radiálních kabelů, paprsků kola, a dalších šedesát mezilehlých „napínacích“, ztužujících radiálních kabelů, všechny tvořené svazky předpínacích lan, je napnuto mezi vnějším obvodem kola, tzv. tlačeným prstencem, a třemi taženými prstenci situovanými při vnitřním okraji střechy. Obvodový tlačený kotevní prstenec tvoří řada šedesáti ocelových nosníků komorového průřezu uložených vždy nad temeny původních obvodových pilířů prostřednictvím mostních ložisek. Dvojici mezilehlých tažených prstenců (horní a dolní) rozpírají ocelové vzpěry kosočtvercového tvaru, tzv. „flying masts“. Okraje jednotlivých dílů střešní membrány jsou navěšeny vždy z jedné strany na horním nosném radiálním kabelu a z druhé strany na ztužujícím radiálním kabelu. Tyto kabely mají ovšem různé sklony ve vertikální rovině, čímž vzniká pravidelný rytmus elegant-


ního zvlnění střešní membrány do tvaru deltoidů, a to včetně úžlabí, jimiž se jako drenáží svádí srážková voda k odpadům umístěným při vnějším obvodu střechy. Přídavné svislé kabely obě osnovy nosných radiálních kabelů propojují, vypínají je jako táhla a přispívají tak k prostorové tvarové stabilitě celého lanového systému. Lehkost a atraktivita celého schématu jsou dány vizuálním efektem extrémně subtilního vnějšího i vnitřního okraje zastřešení. Koresponduje to také s celkovým koncepčním záměrem co nejméně zasahovat do zachovaných částí stadionu a co nejméně je namáhat účinky dalšího zatížení. Středový otvor v zastřešení má v půdorysu osové rozměry 160 x 122 m a shodný oválný tvar jako obvodový tlačený prstenec. Šířka oválného prstence zastřešení tak má v radiálním směru konstantní rozměr 68 m. Výška mezilehlého taženého prstence je daná výškou ocelových vzpěr a činí 13,5 m. Vnitřkem šedesáti kosočtvercových ocelových vzpěr prochází okružní pracovní lávka přístupná z obvodu stadionu čtyřmi radiálními lávkami. V jejím dosahu je osazena většina technického vybavení střechy: reflektory, speciální světlomety k nasvícení hlavní tribuny a hrací plochy, prvky systému ozvučení a množství instalačních rozvodů. Pracovní lávky jsou co nejméně nápadné a nenarušují dojem výjimečné lehkosti střechy.

Montáž nosného lanového systému nové střechy Před vlastní instalací lanového zastřešení proběhla pečlivá počítačová simulace jednotlivých montážních stavů a jejich statická analýza. Konstrukce tohoto typu vyžaduje navíc expertní posouzení prováděcích možností a realizovatelnosti navržených konstrukčních detailů odborníky na předpínací systémy a hydraulickou napínací techniku. Realizace nového zastřešení stadionu Maracanã představovala hned dvojí náročnou výzvu. Zaprvé proto, že předmontovaná a v obvodovém prstenci nastražená konstrukce musela být ze země vyzdvižena najednou včetně všech tří vnitřních tažených prstenců – takže byla velmi těžká a tvarově komplikovaná. Zadruhé proto, že stejného simultánního uspořádání 2 x 60 napínacích pistolí muselo být užito opakovaně pro různé fáze napínání lanového systému, aniž bylo možné je v mezičase mezi jednotlivými kroky měnit. To kladlo zvýšené nároky na jejich spolehlivost. Vlastní postup zdvižení a napnutí nosného lanového systému byl poměrně komplikovaný. ■ Systém byl z větší části nejdříve sestaven jako celek na zemi uvnitř stadionu, a to včetně

spojek a přípravků. Nosné radiální kabely i mezilehlé ztužující radiální kabely ležely nastraženy v dřevěných žlabech vedených po spádnicích na celou výšku tribun. Jejich vnější konce byly přes pomocná lanka zataženy do kotevních otvorů v obvodovém ocelovém „tlačeném“ prstenci, a to do 2 x 60 otvorů situovaných vždy nad šedesáti obvodovými pilíři a do šedesáti mezilehlých otvorů. ■ V prvním kroku byla ze země do výše 30 m zdvižena sestava horní části lanového systému, kterou tvořily horní nosné radiální kabely a sdružené kabely horního a vnitřního taženého prstence. Celý zdvih byl realizován synchronizovaným zatahováním/napínáním horních nosných radiálních kabelů šedesáti napínacími pistolemi VSL opírajícími se o obvodový tlačený prstenec. V závěru tohoto kroku se napnuté horní nosné radiální kabely v otvorech tlačeného prstence zafixovaly. ■ Na všechny horní nosné radiální kabely byly navěšeny svislé kabely, tj. táhla propojující následně radiální kabely do šedesáti lanových příhradových nosníků. Před druhým zdvihem bylo také do systému namontováno šedesát kosočtvercových ocelových vzpěr mezilehlého taženého prstence, které ve výsledku propojují horní a dolní část celého lanového systému, a to včetně okružní lávky vedené jejich otvory. ■ Pro druhý zdvih se musely nejdříve zafixované horní nosné radiální kabely opět uvolnit a popustit mírně zpět. V tomto stavu na ně byly prostřednictvím nastražených svislých táhel napojeny dolní nosné radiální kabely. ■ Pomocí šedesáti pistolí se pak v postupných, synchronizovaných krocích zdvihaly a napínaly dolní nosné radiální kabely. Tím mohly být navěšeny na spodní konce tzv. flying masts sdružené kabely dolního taženého prstence. Poté byly osazeny a napnuty mezilehlé ztužující radiální kabely. Následovalo závěrečné dopnutí dolních nosných radiálních kabelů, kterým se celý lanový systém vyzdvihl

do výsledné úrovně, a jejich ukotvení v otvorech ocelového obvodového prstence. ■ Na závěr byly dopnuty a definitivně ukotveny horní nosné radiální kabely. Napínací síly pro jednotlivé radiální kabely nepřekročily 3500 kN. Celkem se použilo 85 t lan a 270 t dalšího materiálu a instalovaných prvků. Vše do Brazílie putovalo ze zahraničí. Pro použitý způsob instalace, pro který se už vžil výraz „big lift“, bylo použito 4 km kontrolních elektrických kabelů a 4,5 km hydraulických rozvodů. Práce na montáži lanového systému zastřešení trvaly tři a půl měsíce. V koncepci nového zastřešení Maracanã jako by postoupil tým profesora Schlaicha o krok dál oproti řešení použitému u Národního stadionu Maného Garrinchy v Brasílii. V Brasílii i na Maracanã konstrukci střechy podpírá radiální systém předpjatých kabelů napnutých mezi vnějším tlačeným a vnitřním taženým prstencem, tedy systém paprskového kola. Zatímco však v Brasílii je pro

vytvoření prostorové příhradoviny podpírající PTFE membránu ještě použito tuhých ocelových profilů, byť maximálně vylehčených, a předepnutými radiálními kabely jsou nahrazeny jen spodní pásy jinak tuhých příhradovin, u stadionu Maracanã už tuhé, tyčové prvky příhradovin chybějí úplně. Vše tvoří pouze kabely z předpínacích lan uspořádané primárně do šedesáti radiálně orientovaných „příhradovin“ tvaru papírového draka a ty jsou pak vzájemně propojeny do jedinečné, tvarově stabilní prostorové lanové soustavy. Závěrem nelze než konstatovat, že nové, mimořádně lehké zastřešení stadionu Maracanã není jen vysoce efektivním vyřešením náročného technického úkolu, ale zároveň umocňuje originalitu této jedinečné stavby a přispívá k její velkoleposti. Aniž by jakkoliv rušila, nová střecha se pne nad stadionem v lehkém sklonu a její jemné zvlnění je moderní ozvěnou někdejšího radiálního členění původní betonové konzoly. ■

▲ Konstrukce nového lanového zastřešení stadionu Maracanã

▲ Detail uložení ocelové komůrky obvodového tlačeného prstence

▼ Zakončení střechy nad hřištěm vnitřním taženým prstencem


▲ Pohled na přestavěný stadion Maracanã a siluetu centra Ria de Janeiro

Přehled hlavních technických údajů stadionu Rozměry oválu stadionu 295 x 258 m Celková délka stadionu 318 m Výška stadionu 37 m Nové betonové konstrukce 31 500 m3 Nové ocelové konstrukce tribun 7200 t Zastavěná plocha 203 463 m2 Tíha lan a prvků OK střechy 1000 t Zastřešená plocha tribun 45 700 m2 Plocha střešní PTFE membrány 46 500 m2 Počet solárních panelů 1556 Maximální výkon solárních panelů 390 kWp Parkovací místa vnitřní 1000 Parkovací místa venkovní 13 000 Trvalá sedadla 78 838 Kapacita při MS 2014 73 500 Skyboxy pro VIP 110 á 50 m2 Hygienická zařízení 292 Prodejní stánky 60 Velkoplošné výsledkové tabule 4 á 98 m2 Reproduktory 2940 Informační/navigační TV 42“ 405 Bezpečnostní kamery 360 Zprovoznění stadionu 17. dubna 2013 Slavnostní otevření 2. června 2013 Cena přestavby stadionu 860 mil. brazilských realů ▲ Stadion Maracanã – přehled hlavních technických údajů


Poděkování Autor článku v yjadřuje svoji vděčnost pracovníkům firmy O debrecht Infraestructura, jmenovitě Ing. Antoniu Robertu Gaviolimu, řediteli výstavby stadionu Arena Corinthians, za zprostředkování návštěv staveniště stadionu Maracanã v průběhu roku 2013 a poskytnutí technických a obrazových podkladů. Návštěvy stadionu probíhaly v rámci programu všech tří běhů odborné exkurze Brazílie 2013 uspořádané společností ČBS Servis, s.r.o. (nově ACONSE CZ s.r.o.), ve spolupráci s Českou betonářskou společností ČSSI. Základní údaje o stavbě Vlastník stadionu a hlavní investor přestavby: stát Rio de Janeiro, prostřednictvím své developerské a správní organizace Empresa de Obras Públicas (EMOP)

Koncepce přestavby a revitalizace arény: architektonická kancelář Fernandes Arquitetos A ssociados, São Paulo, jež navrhla i nový stadion Itaipava Arena Pernambuco pro MS 2014 v Recife Vedoucí architekti: Daniel Hopf Fernandes, Cátia Castro (kancelář získala za řešení stadionu ocenění MIPIM Architectural Review Future Project Awards 2103 v kategorii Revitalizace) Statické řešení nových tribun: COBRAE Zkoušky stadionu ve větrném tunelu: německá firma Wacker Ingenieure, Birkenfeld Návrh zastřešení stadionu, supervize montáže: stuttgartská kancelář Schlaich Bergermann und Partner (podobně jako u Národního stadionu

v Brasílii a Areny da Amazonas v Manausu, viz 2. a 3. díl), zprostředkovala i nábor kvalifikovaných techniků z Německa (konzorcium brazilských dodavatelů nemělo pro výstavbu specifické lanové konstrukce dostatek vlastních odborníků) Návrh fotovoltaických panelů: Schlaich Bergermann und Partner, instalace: Light Esco a EDF, dodavatel: Yingli Solar (jeden z hlavních sponzorů MS 2014) Generální dodavatel stavby: konsorcium Maracanã, tj. Odebrecht S.A. a Construtora Andrade Gutierrez (Brazílie) Subdodávka nového zastřešení stadionu: německá firma Hightex, brazilská firma SEPA Zvednutí a napnutí lanové nosné konstrukce zastřešení: švýcarská firma VSL Heavy Lifting (ve spolupráci

▲ Interiér a zastřešení nového stadionu Maracanã po dokončené přestavbě

s Schlaich Bergermann und Partner, Hightex a VSL Heavy Lifting) Doba výstavby: 09/2010–05/2013 Náklady na přestavby stadionu: 828 až 860 mil. brazilských realů (374 až 388 mil. USD podle kurzu z května 2014); konečná

cena přestavby není známa, stejně jako u většiny ostatních brazilských stadionů pro MS 2014 – náklady na přestavbu stadionu jsou plně hrazeny z veřejných finančních prostředků, 400 mil. brazilských realů z federálního rozpočtu,

zbytek z rozpočtu státu Rio de Janeiro, výstavba je financována zčásti přímo, zčásti úvěrem u Brazilské rozvojové banky BNDES Autor: Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA, jednatel firmy ACONSE CZ s.r.o.

inzerce

CENOVÁ SOUSTAVA RTS DATA ucelený soubor podkladů, pravidel a metodických pokynů pro stanovení ceny stavebního díla odpovídá prováděcí vyhlášce č. 230/2012 Sb. k zákonu o veřejných zakázkách www.cenovasoustava.cz

Svět stavebnictví na dotek

RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210


inzerce

Založení rodinných domů na tepelně izolačním zásypu z kameniva Liapor Stručný úvod do problematiky Geotechnické aplikace keramického kameniva Liapor jsou známé a lety prověřené v pozemním i dopravním stavitelství. Spolu s vývojem nízkoenergetických a pasivních domů se aplikace posunují také do oblasti zakládání těchto typů domů díky dobrým tepelně izolačním vlastnostem kameniva. Založení rodinných domů na tepelně izolačním zásypu z lehkého kameniva Liapor je však vhodné nejen pro nízkoenergetické a pasivní domy. Součástí obálky nízkoenergetických a pasivních domů je i spodní stavba – založení domu. Zásyp z kameniva Liapor tvoří z hlediska tepelně technického ideální homogenní izolační vrstvu bez tepelných mostů. Zásyp lze z geotechnickéKONSTRUKČNÍ DETAIL ho hlediska navrhovat do tloušťky 1 m.

Tloušťka zásypu 0,5 m je již z hlediska tepelně technického dostačující pro pasivní dům. Pro tento účel se využívá kamenivo Liapor frakce 4–8 mm se sypnou hmotností 350 kg/m3, jehož součinitel tepelné vodivosti ve vysušeném stavu je 0,0949 W/m.K. Pro účely výpočtu součinitele prostupu tepla se používá hodnota vypočítaná pro 80% relativní vlhkost podle ČSN 730540-3, která uvádí sorpční vlhkost 3 %, při které dojde k degradaci součinitele prostupu tepla na 0,1070 W/m.K. Na homogenní izolační vrstvě zásypu z kameniva Liapor se uloží železobetonová základová deska (monolitická či prefabrikovaná). Konstrukční detail styku s obvodovou stěnou je zobrazen na obr. 1, obr. 2 vyobrazuje schéma detailu a průběh izoterm. Tepelně technické posouzení se provádí v souladu s normou ČSN 73 0540-2:2011 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky.

Obecně lze konstatovat, že rodinné domy s jedním nebo dvěma nadzemními podlažími, které jsou zakládány na homogenní základové půdě nad hladinou podzemní vody, náleží podle normy Eurokód 7 Navrhování geotechnických konstrukcí do 1. geotechnické kategorie. Pro 1. geotechnickou kategorii platí, že při návrhu lze použít rutinní postupy, nebo lze návrh provést na základě srovnatelné zkušenosti v případě, že riziko porušení je zanedbatelné. Kamenivo Liapor je dokonce v některých případech vhodné pro zlepšení základových poměrů. To platí především pro frakci Liaporu 4–8 mm, u které byl zjištěn kromě vysokých parametrů smykové pevnosti (úhel vnitřního tření) rovněž relativně vysoký deformační modul po zhutnění. K významnému zlepšení NAVRHOVÁNÍ základových poměrů dochází v případech, kdy modul deformace Liaporu Zakládání na tepelně izolačním zásypu z kameniva Liapo převyšuje modul základové pozemku. V případědeformace svažitého pozemku je nutné navrh půdy. To má za následek snížení sedání plošného základu (mezní stav použitelnosti). Vysoké hodnoty úhlu vnitřního Skladba: tření u obou frakcí Liaporu, které zpra• nášlapná vrstva podlahy vidla převyšují stejný parametr pro vět• konstrukční vrstvy podlahy Skladba: •• nášlapná vrstva podlahy kročejová izolace šinu zemin, zvyšují únosnost plošného •• konstrukční vrstvy podlahy proti radonu hydroizolace + izolace základu (mezní stav únosnosti). Pro • kročejová izolace • ŽB základová deska tl. 200 mm • hydroizolace + izolace proti radonu případy zakládání v zeminách vysoce geotextilie •• ŽB základová deska tl. 200 mm • t epelně izolační zásyp – Liapor 4-8/350 tl. 0,5 m B. STĚNA DETAILY PROSTUPU TEPLA - PREFAB. STĚNA • geotextilie plastických, málo únosných, proseda•• tepelně izolační zásyp – Liapor 4-8/350 tl.0,5 m geotextilie vých, objemově nestálých nebodetailu pro jiné Základní skladba je naznačena v konstrukčním na předchozí stran •• geotextilie drenážní vrstva štěrku tl. cca 150 mm • drenážní vrstva štěrku tl. cca 150 mm nezvyklé a extrémní základové podmín(nemusí být použita ve všech případech) • rostlý terén Na rostlý terén vhodné uložitEPS, drenážní vrstvu ze štěrku tloušťky cca 1 120 mm fasádní EPS, Prefabrikovaná stěna tl. 180 280 jemm fasádní • rostlý terén DETAIL 3A ky kontinuálního jemm, nutné provést samostatný statický vlákna o hmotnosti min. 150 g/m . z lehkého kameniva Liapor. 750 mm tepelně izolační zzásyp z lehkého kameniva Liapor. KONSTRUKČNÍ DETAIL ▲ Konstrukční detail vhodný nízkoenergetické či pasivní domy (M 1:20) s popisem skladby posudek. Detail v DWG formátu je možnépro stáhnout na www.zakladani-domu.cz 2

Poté se navrhne potřebná vrstva tepelně izolačního zásypu. Při použití m tepla U = 0,19 W(m2K), což splňuje rozmezí doporučených hodnot pro p „Tepelně technické posouzení zakládání“ dále v této příručce. Rozšířen takové, aby zásyp v úrovni základové spáry byl min. o 600 mm širší po ce

Tsi = -17,00 °C

fRsi = ___

Tsi = -17,00 °C

fRsi = ___

Tsi = 17,61 °C

fRsi = 0,911

Tsi =

fRsi = 1,000

5,00 °C

°C fRsiz =kontinuálního ___ Tsi = -17,00 Na vrstvu kameniva Liapor se navrhne geotextilie vlákna Tsi = -17,00 °C

DETAIL ZÁKLADU Teplotní pole [°C]

Teplotní pole [°C]

-17,0 __ -13,2 __ -9,5 -13,2 izolační tepelně vrstva - kamenivo Liapor -9,5 __ -5,7 -5,7 __ -2,0 -2,0 __ 1,8 __ 5,5 __ 9,3 __

Dále jsou rozděleny dle výskytu podzemní-17,0 vody, __ a to-13,3 ve dvou hloubkách __ -9,5 • hloubka podzemní vody 0,2 – 4 m pod -13,3 základovou spárou __ -5,8 • hloubka podzemní vody více jak 4 m pod-9,5 základovou spárou.

5,5 9,3

zakládání na Liaporu

-5,8 __

-2,1

12,8 __

16,6

__ hladiny Hloubka 0,2 m je tedy maximální možná-2,1 úroveň 1,7 podzemní vo __ případě zasahovat základovou spáru (v tomto úroveň zásypu z ka 1,7případě 5,4 __ větším než 1 m. V takovém případě je nutné postupovat 9,1 individuálně. 5,4 __ 12,8pro dimenzování Dále jsou uvedeny také Winkler-Pasternakovy 9,1konstanty

1,8

13,1 ▲ Schéma detailu vhodného pro nízkoenergetické či pa__zakládáním 16,8 průběhu 13,1 orovnání součinitelesivní prostupu tepla na ŽB pasech (zjednodušený domy (Ms klasickým 1:20) a obrázek izoterm se zob-výpočet) __ 20,6 16,8 razením legendy barev/teplot souč.prostupu tepla / typ zakládání

__ 20,3 administrativníc V případě navrhování tohoto typu zakládání 16,6u bytových, přistoupit individuálně. Neváhejte kontaktovat výrobce.

klasické zakládání na ŽB pasech

Simulace teplotních polí detailu v programu Area 2009. U = 0,19 W/(m2K)

U = 0,13 W/(m2K)

mK)

Tepelně-technické detailu s různými variantami materiálů ŽB monolitická posouzení deska 0,2 m ŽB monolitická deska 0,2konstrukčních m tepelně izolační zásyp z kameniva Liapor 0,5 m tepelná izolace ( = 0,04 W/(mK)) 19,5 cm je64 uvedeno od strany 23 této příručky. stavebnictví 06–07/14 ŽB monolitická deska 0,2m tepelně izolační zásyp z kameniva Liapor 0,75 m

0,889

fRsi = ___

Tsi železobetonová = 18,64 °C fRsideska. = 0,938Hodnoty sedání Následně se navrhne monolitická 5,00 °C ŽBfRsi = 1,000 monolitické d si = navržení v kapitole „Hodnoty sedání pro Túčel základové jednopodlažní a dvoupodlažní budovy a v obou těchto variantách pro jed nachází na pozemku. DETAIL ZÁKLADU

ŽB monolitická deska 0,2 m tepelná izolace ( = 0,04 W/(mK)) 29,5 cm

Výsledné hodnoty Lineární tepelná propustnost z interiéru do exteriéru pro celý detail L (W/mK)

0,675

▲ Příklad realizace v Osnici u Prahy v roce 2013 – pozemek před výstavbou

▲ 1. den: výkopové práce

▲ 2. den: zdravotechnika a prostupy pro ostatní sítě

▲ 3. den: navážka drenážní vrstvy štěrku, urovnání, zhutnění (pozn.: štěrkové lože se v zásadě dělat nemusí, pokud není nutné oddrenážovat dno stavební jámy)

▲ 3. den: položení geotextilie

▲ 3. den: navážka kameniva Liapor

▲ 3. den: urovnání a hutnění kameniva Liapor

▲ 3. den: urovnání a hutnění kameniva Liapor

▲ 4. den: pokládka geotextilie

▲ 4. den: bednění a příprava výztuže železobetonové základové desky

▲ 5. den: betonáž základové desky

▲ 5. den: hotová základová deska

Technologický postup při realizaci zásypu z kameniva Liapor Před uložením první vrstvy kameniva Liapor se položí na podloží netkaná geotextilie nejlépe z kontinuálního vlákna o hmotnosti minimálně 150 g/m2 nebo ze střižového vlákna o hmotnosti minimálně 250 g/m2. Vrstvy kameniva Liapor se ukládají po vrstvách 0,3 m až do dosažení požadované mocnosti vrstvy. Ke zhutňování se používají vibrační desky. Po dosažení horní úrovně vrstvy se zásyp z kameniva Liapor překryje opět netkanou geotextilií s výše uvedenými

parametry. Překrytí zásypu geotextilií je nutné, aby se zamezilo vniknutí nečistot do zásypu. Na takto připravenou základovou spáru je možné realizovat základovou desku pro rodinný dům (monolit či prefabrikát). V případě, že je nutný pojezd těžší mechanizace po zásypu (např. u rozsáhlejších ploch), lze práce realizovat postupem osvědčeným z mnoha geotechnických aplikací – TP MD Vylehčené násypy pozemních komunikací, a to následovně: po dosažení horní úrovně vrstvy lze Liapor překrýt vrstvou zeminy

o tloušťce 100–150 mm, nejlépe třídy G3 G-F nebo S3 S-F, tedy štěrk nebo písek s příměsí jemnozrnné zeminy, která se následně zhutní. Na tuto vrstvu lze vjet i těžším hutnicím prostředkem, než je lehká vibrační deska. Pro návrh a postup realizace tohoto typu zakládání je vydána technická příručka, která je dostupná na stránkách www.zakladani-domu.cz. Tento příspěvek vznikl v rámci řešení programu MPO TIP FR-TI4/412. stavebnictví 06–07/14 65

recenze

text doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc.

Stavby a stavbyvedoucí Stavební kniha 2014 Publikace s názvem Stavby a stavbyvedoucí se zabývá konkrétními vybranými stavbami a problematikou, která je spojena s výkonem stavbyvedoucího.

Sám nejdůležitější právní předpis ve stavebnictví, stavební zákon, uvádí ve svých paragrafech mimo jiné následující specifikaci role stavbyvedoucího: Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou. Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při


provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi. Nejen stavbyvedoucí, ale i další osoby účastnící se výstavbového procesu jsou pak povinny: bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu a ministerstvu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám. Jak z uvedeného vyplývá, je role stavbyvedoucího ve výstavbovém procesu významná a odpovědná, a kdo si roli stavbyvedoucího ještě „nezahrál“, ten neví, co obnáší. Vzhledem k tomu, že stavbyvedoucí je svým výkonem zcela vytížen organizací a provozem stavby včetně různých pravidelných reportů pro vedení společnosti, výběrem dodavatelů, respektive finální rozhodovací rolí, dále řešením běžných provozních problémů spojených s každou stavbou, jejími subdodavateli a okolnosti od něj mnohdy vyžadují také psychologické znalosti, je uvedená publikace jednou z dalších knih, které lze doporučit právě pro stavební praxi. Stavbyvedoucí je, jak se často tvrdí, manažer, který musí svými znalostmi vést stavbu od jejího zaměření, respektive osazení do terénu, až po uvedení do provozu, tedy zajištění všech potřebných dokladů,

aby byla zdárně zkolaudována a následně provozována. Činnost stavbyvedoucího je mnohdy vystavena velmi vysokému nasazení a jak píše ve svém úvodním slově předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček, často je okolnostmi vmanipulován do situací, které nejsou zcela v souladu s právními předpisy. To je však ukázka současného stavu stavebnictví a přístupů k plnění záměru stavebníka-investora a jeho cesty k realizaci zisku z provedené stavební dodávky. Stavbyvedoucí musí znát vedle potřebné odbornosti a cenové politiky také psychologii jedince včetně vedení kolektivu. V dosavadní praxi jsem zjistil, že stavbyvedoucí a jeho takzvaný realizační tým může celou stavební firmu rozvíjet, ale také potopit. Jeho role je jedinečná již také proto, že každá stavba je originálem daným projektovou dokumentací, kde se vedle různých subdodavatelů vyskytuje další tým objednatele (stavebníka, investora), autorského dozoru, technického dozoru stavebníka a v neposlední řadě i koordinátora BOZP na staveništi. Co člověk, to individualita. U funkce stavbyvedoucího se dá říci, že právě odbornost a praktické zkušenosti, včetně těch lidských, při správném uplatnění vytvářejí ideální pracovní ovzduší na stavbě. Když je stavbyvedoucí skutečně dobrým stavbyvedoucím, je to právě on, kdo může svým přístupem správně vylaďovat jak problémy způsobené chybami v projektové dokumentaci, tak subdodavatele daných kvalit, nebo například ne právě jednoduché požadavky stavebníka a k tomu problematický autorský dozor projektanta. Role stavbyvedoucího je opravdu jedinečná. Proto se domnívám, že jakákoliv publikace, která pomáhá nejen stavbyvedoucím, ale i jejich úsekovým stavbyvedoucím a mistrům se orientovat v proble-

matice stavění, materiálech či systémech, technologických postupech a také právních předpisech, je významnou pomůckou. I když vzdělávání by mělo být na prvním místě, časové nasazení a vytížení vyžaduje zejména značné praktické zkušenosti. V rámci obsahové struktury publikace je v úvodu zařazen rozbor českého stavebnictví a bytové výstavby v roce 2013, který podává ucelený přehled o vývoji stavebních zakázek a cenách v jednotlivých regionech, ale také o zastoupení typu dodávek stavebních prací od bytových domů o různém počtu bytových jednotek přes budovy občanské vybavenosti až po dopravní a inženýrské stavby. Jedná se o přehled, který může být pomůckou pro orientaci o situaci v rámci stavebních aktivit v ČR. Ukazatele podtrhují a jednoznačně dokládají, že podle těchto statistických údajů se výkon českého stavebnictví nadále zhoršuje. Uvedené shrnutí může být i pomůckou právě pro zvýšený tlak regionálních stavebních firem na politické zástupce v daných krajích, ale také na vytváření soustředěného tlaku na vládu, aby zajistila příslušné prostředky na plošný rozvoj potřeb jak krajů, tak okresů, a tím i pracovní příležitosti pro stavbaře. V následující části publikace, jež se týká výkonu stavbyvedoucího, je zařazena kapitola s názvem Odborné vedení stavby – role stavbyvedoucího z pohledu stavebního řádu. Je jistě dobré, když si stavbyvedoucí uvědomí, co se od jeho osoby očekává ve smyslu právních předpisů. V současnosti je v tomto směru například kladen ještě větší důraz na odpovědnost, neboť nový občanský zákoník významně chrání tzv. neodborníka proti najatému odborníkovi. Je také třeba znát právní změny po novele stavebního zákona a obsah vyhlášky o projektové dokumentaci. Stavbyvedoucí se může svojí neznalostí dostat do problémů s právními předpisy, jako například v případě realizace stavby na cizím pozemku. Na to, že není dobré opomíjet fungující komunikaci s technickým dozorem stavebníka, například

upozorňuje čtvrtá kapitola. O vedení stavebního deníku toho již bylo napsáno dost a vyhláška o projektové dokumentaci o tomto stavebním dokladu hovoří také. Kapitola věnující se stavebnímu deníku je však jistě přínosná, hlavně pro začínající stavbyvedoucí. Důležité zkušenosti při zajišťování zařízení staveniště a zakládání stavby včetně přípojek inženýrských sítí jsou uvedeny v kapitole šest. Následující příspěvky z realizace konkrétních staveb mohou být přínosem pro obeznámení se s různými typy staveb, což platí i pro závěrečnou, třináctou kapitolu týkající se vad a poruch při jejich provádění. Právě různorodost uvedených staveb pomáhá při pochopení a orientaci v problematice jejich přípravy a realizace a tím i ke zkvalitnění výkonu role stavbyvedoucího. K dokreslení stavební realizace v ýznamně pomáhá i bohatá fotodokumentace. Každá ucelená publikace, která reaguje na současný stav výstavby, a to jak na úrovni právních předpisů, tak konkrétně na úrovni realizační,

tedy předávání praktických zkušeností, je přínosem pro zkvalitnění výstavbového procesu a také pro kultivaci všech účastníků stavby, pokud o to mají zájem. Z mého úhlu pohledu je příjemné mít ve své odborné knihovně publikace tohoto typu, do nichž mohu nahlédnout, když si potřebuji něco zpětně ověřit, respektive se k něčemu z uvedeného vrátit. Hlavně v odborných publikacích je větší záruka kvality jejich obsahu. Publikaci Stavební kniha 2014 proto hodnotím pro stavební praxi jako přínosnou. ■ Stavební knihu 2014 si lze objednat v e-shopu Informačního centra ČKAIT na www.ice-ckait.cz. Autorský kolektiv: Stavební kniha 2014, Stavby a stavbyvedoucí, Praha, IC ČKAIT, 2014, 152 s., ISBN 978-80-87438-50-3. Autor: doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc., vedoucí katedry technologie staveb na Fakultě stavební, ČVUT v Praze

Chrudim městem roku

Historickým městem roku bylo v nejslavnostnějším tuzemském prostoru, Španělském sále Pražského hradu, vyhlášeno 17. dubna 2014 město Chrudim. Cenu z rukou ministra kultury Mgr. Daniela Hermana převzal osobně starosta města Chrudim Mgr. Petr Řezníček. Toto ocenění je jistě významné pro všechny občany Chrudimi, ale je významné

zejména pro pracovníky firmy První stavební Chrudim a.s. (pochopitelně i pro jeho členy ČKAIT a podnik jako člena SPS v ČR). Firma měla na starosti konverzi opuštěného klášterního kostela sv. Josefa na Muzeum barokních soch. Realizace právě této stavby výrazně napomohla městu k získání vzácného ocenění. „Vybavuji si situaci, kdy jsme v roce 2012 stáli na takovémto pódiu v jihokorejském Soulu, kde jsme získali zlatou cenu za záchranu a regeneraci památky kostela sv. Josefa, kterou jsme přebudovali na Muzeum barokních soch. Tuto památku minulý režim odsoudil k záhubě,“ pronesl Mgr. Řezníček ve Španělském sále. Starostovi města, všem chrudimským občanům a zejména pracovníkům První stavební Chrudim a.s. srdečně blahopřejeme. ■

inzerce

Finále přehlídky řemesel SUSO se blíží Soutěžní přehlídka stavebních řemesel již zná vítěze všech postupových kol letošního 18. ročníku a mílovými kroky míří do finále, jež se bude konat na zářijovém stavebním veletrhu FOR ARCH v Praze – Letňanech. Studenti budou ve finále čelit obtížným úkolům, které je skvěle připraví na konkurenční prostředí, jemuž se postaví v praxi. David Surmaj ze společnosti ABF, a.s., tj. organizátora soutěže, a hlavní porotce Libor Malý hodnotí 18. ročník jako nejnáročnější.

„Partneři, kteří do soutěže poskytují stavební materiál, technologie a produkty, připravili pro soutěžící úkoly, jež schopnosti mladých řemeslníků opravdu důkladně prověřily. Zvládnout suché zdění DRYFIX s materiálem POROTHERM, lepení lícových pásků, stavbu komínu Schiedel, skelet plotu KB-BLOK, roh zdi s materiálem YTONG nebo technologii nanášení šlechtěných omítek LB Cemix, a to vše ve zkrácených časových intervalech, bylo pro některé příliš. Studentům jsme připravili i obtížnější test, který prověřil jejich znalosti v oblasti nejmodernějších technologií a postupů,“ říká David Surmaj. Náročnost projektu a kvalita výuky Zejména prostřednictvím partnerů roste kvalita i náročnost projektu. Díky značné obtížnosti praktických i teoretických úkolů projdou do finále opravdu jen ti nejlepší. „Navíc tím-

to způsobem nepřímo nutíme i školy a pedagogy, aby nová zadání zahrnuli do svých osnov, protože chtějí své studenty na soutěž dobře připravit,“ dodává Surmaj. Vítězové se uplatní v profesním životě Připravenost soutěžících mohou ovlivnit především školy. „Jako porotce mohu i za ostatní kolegy říci, že jsme občas museli hodnotit nedokončené úkoly, což se negativně projevilo na celkovém bodovém součtu. Připravenost soutěžících mají v rukou školy a výsledky jejich žáků by pro ně měly být impulzem do dalších ročníků,“ uvádí Malý. „Finále bude ještě náročnější a já věřím, že mezi soutěžícími najdeme kvalitní řemeslníky,“ dodává. Více informací naleznete na stránkách www.suso.cz.


inzerce

Realizace RD v systému Ytong s využitím masivní konstrukce střechy Ytong Komfort

V Hamrech nad Sázavou vyrostl od léta do zimy 2013 nenápadný dvoupodlažní rodinný dům. Nenápadný v podstatě až nyní, tedy poté, co dostal klasickou „čepici“ v podobě hladké krytiny a čeká na finální kabát strukturované vnější omítky. Skoro všechno ostatní, co ukázal svému okolí v době svého růstu, bylo zvláštní, výjimečně, nápadné a osobité. Vše začalo založením na železobetonové desce vybavené trubním vedením pro termickou aktivaci jádra desky, plovoucí na perimetrické tepelné izolaci. Tato deska byla navíc navržena v leštěném provedení s vysokou rovinností, což umožňuje vynechat běžné následující konstrukce podlahy. Z toho vyplývají tyto bonusy: urychlení výstavby, úspora nákladů na materiál podlah a v neposlední řadě také lepší přenos tepla na povrchu konstrukce podlahové krytiny. Realizace konstrukcí nosných a obvodových stěn 1.NP byly vlastně pro materiál Ytong standardní, pro laika možná překvapivě rychlé a přesné a až na neviditelné detaily a finesy zcela klasické.


Konstrukce stropu Návrat k neobvyklým řešením přinesla konstrukce stropu nad 1.NP, kterou tvoří systém Ytong Ekonom tloušťky 250 mm. Tento stropní systém se vyznačuje absencí 50 mm silné, běžně aplikované nadbetonávky, vytvářející v žebírkové železobetonové konstrukci stropu spolupůsobící betonovou desku. Ytong Ekonom je navržen tak, že funkci této desky přebírá zesílený průřez betonového žebra v tlakové oblasti, vytvořený díky použití nového tvaru vložky Ytong Ekonom. Plnost materiálu Ytong použitého pro výrobu vložky Ekonom garantuje bezkonkurenční stupeň bezpečnosti v celém průběhu provádění stropní konstrukce. Průměrná únosnost jediné vložky Ekonom tloušťky 250 mm změřená v certifikované zkušebně prokázala vynikající hodnotu 7,2 kN (což odpovídá zatížení hmotnosti cca 720 kg). To, že dělníci nemohou konstrukcí v žádném místě propadnout a nemusí proto provádět žádná dodatečná opatření, je související bonus, který jistě pozitivně ohodnotí

jak bezpečnostní technici a stavbyvedoucí, tak samotní realizátoři díla. Hlavní výhodu má ovšem profesionál-statik u počítače. Vysoká únosnost vložky Ekonom mu umožňuje umisťovat příčky bez ohledu na polohu nosných žeber. Pouze v případě vyšších bodových nebo lineárních zatížení je nucen sáhnout po dodatečném zesílení tahové výztuže, po zdvojení žeber, či dalším statickém opatření. Ani v tomto případě však není zpravidla nucen zpochybňovat únosnost jednotlivých vložek a hledat statická řešení lokálních problémů. V těchto kritériích se konstrukce stropu Ytong Ekonom zásadně liší od všech konkurenčních systémů na tuzemském trhu a jakákoliv podobnost s nimi v tomto případě mizí. Další zvláštnost stropu nad 1.NP představuje jeho termická aktivace, jejíž smysluplnost je podmíněna skutečností, že se jedná o RD v pasivním standardu, jehož celková tepelná ztráta činí pouhých 2,2 kW. Výkon tohoto opatření ve výši 0,8 kW je přes svou „zanedbatelnost“ procentuálně zdatným zdrojem s velmi nízkými náklady. Schodiště a střešní konstrukce Bezprostředně následující den po betonáži stropu se provedla montáž schodiště Ytong. Schodišťové stupně jsou předem připraveny na míru podle dílenských výkresů vypracovaných společností Xella CZ, s.r.o., na základě podkladů projektanta a jejich montáž zabere sehrané dvojici jediný pracovní den. Schodiště je ihned plně pochozí, což zásadně zjednoduší komunikaci mezi 1.NP a 2.NP a zároveň výrazně přispěje ke zvýšení bezpečnosti práce. Nadezdívka 2.NP je takřka klasická, zvláštností je pouze způsob a doba betonáže ztužujících věnců. Provádí se současně s betonáží žeber střechy. Pokud jsme u stropu nad 1.NP zmínili zdánlivou podobnost stropu Ytong

Ekonom se stropy jiných výrobců, pak konstrukce střechy Ytong Komfort může připomínat pouze jedinou konstrukci na českém trhu, a tou je výše popsaný strop Ekonom. Stejně jako ona nemá spolupůsobící nadbetonávku, což jí v podstatě umožňuje aplikaci v konstrukcích šikmých střech do sklonu až 40°. Obdobně jako konstrukci stropu Ekonom ji zvládne běžná, šikovná a ochotná parta zedníků. Střecha Komfort používá zpravidla vložku tloušťky 200 mm, která vykazuje únosnost 4,4 kN. V Hamrech byla navržena se třemi vikýři, což předpokládalo betonáž ve dvou etapách. V první etapě se betonovala nosná žebra šikmé a centrální vodorovné části střechy, ve druhé pak, po dozdění nosných stěn vikýřů, žebra střechy nad těmito vikýři. I tato část konstrukce byla před betonáží vybavena trubním vedením pro aktivaci jádra žeber, tentokrát s výkonem 0,6 kW. Doba provádění masivní střešní konstrukce Ytong Komfort obnášela šest pracovních dní, což je ve srovnání s lehkou konstrukcí krovu s přibližně třemi dny poměrně hodně. Tuto vadu na kráse však plně kompenzují následné pracovní postupy. Kompletní práce na vnitřních omítkách zabraly u střechy Komfort jediný den, zatímco práce na lehkých podhledech s provedením bezvadné, vzduchotěsné parozábrany a pracným broušením zaberou dobu výrazně delší. Za konstrukcemi masivních střech Ytong lze vidět nejen mnoholeté zkušenosti z realizací a provozu u našich jižních sousedů v zemích bývalé Jugoslávie, ale už i více než desetileté zkušenosti z provozu v ČR. Jejich hlavní výhodou je vysoká odolnost proti přehřívání, ale také rezistence proti plísním, houbám a veškerému hmyzu (bez použití zaručeně neškodných přípravků), vynikající útlum vnějšího hluku a bezkonkurenční ochrana před požárem. Stavitelům umožní realizaci velice jednoduché konstrukce, s vyloučením komplikovaných lehkých konstrukcí podhledů, bohužel velmi často náchylných na poruchy. Střecha Ytong Komfort se na vnitřním líci pouze omítne běžnou sád-

rovou vnitřní omítkou v tloušťce 6 mm. Při zkoušce těsnosti, která je v rámci programu Nová zelená úsporám podmínkou dotací pro pasivní domy ve výši 550 000 nebo 400 000 Kč, vykazuje excelentní hodnoty, a to bez nutných korektur. Náš RD v Hamrech nad Sázavou dosáhl při zkoušce blower door hodnoty 0,25 při prvním měření, čímž otevřel majiteli cestu k čerpání dotace ve výši 550 000 Kč. Ing. Petr Mareček, technický poradce, Xella CZ, s.r.o. Název: Rodinný dům v pasivním energetickém standardu Místo stavby: Hamry nad Sázavou Investor: soukromá osoba Projekt: Ing. Petr Mareček, Ing. arch. Vilém Čech Dodavatel stavby: Miroslav Pehal, Moravský Krumlov Termín realizace: 06/2013–12/2013 Náklady: 2 900 000 Kč, po odečtení dotace 2 350 000 Kč

Konstrukce Ytong ■ Zdivo obvodové Ytong P2-400 tloušťky 300 mm ■ Zdivo nosné Ytong P4-500 tloušťky 250 mm ■ Zdivo příček Ytong P4-500 tloušťky 125 mm ■ Strop Ytong Ekonom tloušťky 250 mm ■ Střecha Ytong Komfort tloušťky 200 mm ■ Schody Ytong


svět stavbařů

19. mezinárodní sympozium Mosty V rámci doprovodného programu 19. mezinárodního stavebního veletrhu IBF se na konci dubna 2014 konalo v kongresové hale hotelu Voroněž v Brně mezinárodní sympozium Mosty 2014.

▲ Ing. Václav Mach převzal ocenění za celoživotní práci v oboru mosty

Odborné sympozium s mottem Mosty – stavby spojující národy a generace se pořádalo pod záštitou ministra dopravy Ing. Antonína Prachaře, hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška a primátora města Brna Bc. Romana Onderky, MBA. Pořadatelem akce byla firma SEKURKON s.r.o. Sympozia se zúčastnilo přes čtyři sta odborníků z řad státních orgánů (Ministerstvo dopravy ČR, Státní fond dopravní infrastruktury, Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správa železniční dopravní cesty aj.), samosprávy (krajů, měst a obcí), akademické obce, projektantů, architektů, realizačních firem a odborné veřejnosti. Součástí programu bylo na osmdesát přednášek zařazených do

čtyř tematických okruhů – Mostní objekty v ČR – financování, správa a údržba, normy; Mosty v Evropě a ve světě; Mosty v České republice – věda a výzkum; Mosty v České republice – lávky a rekonstrukce. Nedílnou součástí sympozia se stala také výstava firem. Na sympoziu se také předávaly diplomy Mostní dílo 2012 v kategorii Novostavba a v kategorii Oprava nebo přestavba a dále se udělovala čestná uznání za celoživotní práci v oboru mosty. Ocenění za celoživotní práci a aktivitu v oboru mosty získali tito odborníci: Ing. Miroslav Teršel, Jaroslav Číhal, Ing. Václav Mach, Ing. Ivan Batal, Ing. Zdeněk Batal. Mostními díly roku 2012 za realizované nové stavby se staly následující projekty: ■ Lávka pro pěší a cyklisty přes řeku Jizeru, Semily – Cyklostezka – Z údolí Jizery do údolí Bobrů Návrh: Ing. Tomáš Humpal, Ing. arch. Martin Hilpert, Projektová kancelář VANER, s.r.o.

Ministr Prachař se sešel s představiteli dodavatelských firem Jedním z úkolů, které si vytyčilo vedení Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR v novém politickém období, je setkávání, vzájemná informovanost a výměna stanovisek s politiky a se členy vlády. Chce se trvale zasazovat o udržování povědomí státních a politických orgánů ohledně postavení stavebnictví jako důležitého ekonomického pilíře se širokým multiplikačním dopadem a významem jeho jednotlivých segmentů pro konkurenceschopnost. Nová vláda ve svých záměrech, prezentovaných v programovém prohlášení, deklaruje snahu o podporu investiční činnosti, změnu


právních předpisů a další opatření, která by měla napomoci stabilizovat odvětví stavebnictví. K diskuzi nad těmito základními tématy se sešli představitelé členských firem SPS v ČR, které se podílejí na výstavbě dopravní infrastruktury s vedením Ministerstva dopravy ČR a jím řízených investorských organizací. Vedení rezortu v čele s ministrem dopravy Ing. Antonínem Prachařem zastupovali náměstci Mgr. Milan Feranec a Mgr. Kamil Rudolecký a ředitel odboru strategie Ing. Luděk Sosna, Ph.D., dále ředitel ŘSD Ing. Jan Kubiš, ředitel SŽDC Ing. Jaroslav Kolář, Ph.D., a ředitel SFDI Ing. Tomáš

Čoček, Ph.D. Přítomen byl rovněž náměstek pro stavebnictví Ministerstva průmyslu ČR Ing. Jiří Koliba. Ministr dopravy ve svém vystoupení zmínil hlavní priority dopravní politiky. Je to především dočerpání evropských fondů a příprava nového rozpočtového období 2014–2020. S tím je neodmyslitelně spojeno zajištění národních zdrojů, které čerpání fondů podmiňují. Proto má SFDI pro letošní rok zajištěno 71 mld. Kč a na rok 2015 činí rozpočtový rámec 85 mld. Kč. Další prioritou je urychlit investorskou fázi přípravy staveb, na kterou je v letošním roce alokováno 3,9 mld. Kč.

Realizace: SDS EXMOST spol. s r.o. ■ Silnice I/42 Brno, Velký městský okruh Dobrovského B, most přes silniční rondel Hradecká Návrh: Ing. Radek Pachl, DOSING – Dopravoprojekt Brno group, spol. s r.o. Realizace: OHL ŽS, a.s., Divize Mosty Mostními díly roku 2012 za realizované rekonstrukce se staly následující projekty: ■ II/610 Brandýs nad Labem, rekonstrukce mostu evidenční číslo 610–013 Návrh: Ing. Pavel Němec, Ing. Michal Chůra, Ing. arch. Ivan Drobný, Pontex, spol. s r.o., DROBNÝ ARCHITECTS, s.r.o. Realizace: Metrostav a.s., JHP spol. s r.o. ■ Ulice Havlíčkova – rekonstrukce mostu U Jánu, Jihlava Návrh: Ing. Ladislav Huryta, HURYTA s.r.o. Realizace: Firesta – Fišer, rekonstrukce, stavby a.s. ■

Prezident SPS v ČR Ing. Václav Matyáš přiblížil neuspokojivou situaci stavebnictví nejen na základě statistických údajů, ale především ve světle dopadů na ekonomiku firem, snižování počtu pracovníků, neinvestování do vlastního rozvoje a do potlačeného učňovského školství. Pozornost byla věnována rovněž nutnosti změn právních předpisů. Diskuze se zaměřila na přípravu nového zákona o liniových stavbách a jeho návaznosti na zákon o životním prostředí a procesy EIA i na stavební zákon. Přítomní se shodli na potřebě zjednodušení procesů při majetkoprávním vypořádání a výkupech pozemků i na nutnosti dořešení problematiky tzv. dotčené veřejnosti. To vše má velmi podstatný vliv na průběh přípravy staveb, dobu realizace, ale i neúměrné zvyšování nákladů.

K důležitým bodům jednání patřila informace o konkrétních problémech souvisejících s přípravou nebo pokračováním některých významných staveb, např. D3, D8, D11, D47, R49, Pražský okruh, napojení R52 na Rakousko a dalších. Ministerstvo dopravy ČR i dodavatelé shodně spatřují problémy v uplatňování zákona o veřejných zakázkách, což se odráží v kvalitě zadávací dokumentace, dumpingových cenách, prosazování dodatečných prací i posuzování kvalifikace.

Nedílnou součástí debaty jsou správné a odpovídající obchodní podmínky, jejich vyváženost a vztah k normám FIDIC. Proto bylo dohodnuto, že expertní týmy, které se podílely na přípravě obchodních podmínek pro stavby dopravní infrastruktury, budou pokračovat ve své činnosti. Dalším negativním jevem je pomalý postup při řešení odvolání uchazečů u ÚOHS. Jednoznačná shoda panuje mezi vedením rezortu a SPS v ČR v otázce státní expertizy jako

nástroje komplexního přístupu k přípravě a realizaci investic. Ing. Matyáš ocenil pozitivní přístup ministra a vedení ministerstva ke vzájemné komunikaci, kterou dodavatelská sféra dlouhá léta postrádala. Deklaroval vůli SPS v ČR obnovit úzkou spolupráci s vedením Ministerstva dopravy ČR i jeho investorských organizací a spolupracovat na přípravě strategických dokumentů. Vyslovil naději, že stabilní prostředí bude utvářeno i uváženou personální politikou.

Poohliadnutie sa po 23 rokoch Stredná odborná škola na Ulici slovenských partizánov v Považskej Bystrici ako pokračovateľka SOU stavebného má za sebou viac ako 39ročnú históriu. Najvýraznejším rozvojom prešla za posledných 23 rokov samostatnej právnej subjektivity. Škola pripravuje žiakov v stavebných, drevárskych i autoopravárenských profesiách. V jej Centre odbornej prípravy pre stavebníctvo v Považskom Podhradí sa od roku 1996 vystriedalo množstvo odborných firiem, ktoré poskytli odborné poradenstvo žiakom a pedagogickým zamestnancom, ale aj záujemcom z radov stavbárskych profesionálov. Za obdobie svojej existencie sa vypracovala na modernú školu s vysokým kreditom v oblasti prípravy mladých odborníkov pre prax. O jej odborných

výsledkoch sa s uznaním hovorí nielen v odborných kruhoch na Slovensku, ale aj v zahraničí. Patrili medzi „prvé lastovičky“ medzinárodnej spolupráce, odborných výmenných stáží pedagógov i žiakov, odborných projektov, počítačového projektovania v stavebníctve, nových stavebných odborov. Myšlienky odovzdávania najnovších poznatkov a ich uplatňovanie v praxi tvoriace podstatu prvého slovensko-nemeckého projektu TZIT v roku 1996 sa tak naozaj napĺňajú. Tak, ako sa v živote celkom dobre osvedčil odbor montér suchých stavieb, ktorý do slovenského odborného školstva vďaka slovensko-nemeckému projektu od roku 1996 experimentálne zaviedli pedagógovia tejto školy, a dodnes sa vyučuje. Potešiteľné je aj to,

že jeho absolventi zaznamenávajú významné úspechy na súťažiach nielen doma, ale aj v zahraničí, najčastejšie na výstave FOR ARCH v Prahe (Zlatá hviezda 17. ročníka), Remeslo/Skill Vysoké Mýto (víťazstvo v odboroch obkladač a montér suchých stavieb). Taktiež trojročný učebný odbor strechár vďaka výraznej pomoci Cechu strechárov Slovenska presviedča o dobrej príprave víťazstvami počas výstavy CONECO v Bratislave, ale aj Stavebného veľtrhu v Brne. Na podujatiu JUVYR v Bratislave, súťažiach v Žiline, Vyškove i v Brne získavajú pekné umiestnenia inštalatéri. Nielen tieto úspechy, ale aj spolupráca s mnohými školami stavebného charakteru i v zahraničí (Nemecko, Poľsko, ČR), realizácia veľkého množstva projektov, každoročné

Ministr Prachař prohlásil, že především v úzké kvalitní a odborné spolupráci a oboustranné informovanosti vidí jedinou cestu vedoucí ke zlepšení situace v přípravě a realizaci staveb dopravní infrastruktury. Je pro pokračování takovýchto setkání, vyzval proto k určení zástupců obou stran, kteří budou v zahájeném dialogu pokračovat. ■ Autor: Ing. Pavel Ševčík, Ph.D., technický ředitel SPS v ČR

zahraničné odborné stáže prispievajú k tomu, že o tejto škole sa hovorí ako o jednej z vlajkových lodi slovenského odborného stavebného školstva. Úspešnú cestu dopredu razia aj v autoopravárenských profesiách, ktoré učia od roku 1979. Žiaci odborov autoopravár-mechanik, autoopravárelektrikár sa každoročne zúčastňujú súťaže AUTOOPRAVÁR JUNIOR CASTROL, kde zaznamenali pekné umiestnenie nielen v regionálnom a celoštátnom kole súťaže, ale dvakrát sa zúčastnili aj v jej slovenskočeskom finále. Za uvedenými úspechmi stojí nielen tvorivá práca pedagógov školy, ale aj aktívna spolupráca s firmami, cechmi a profesijnými zväzmi na Slovensku i v ČR, ktorá ju posúva dopredu. ■ Autorka: PhDr. Anna Bartoňová, poverená riadením SOŠ Považská Bystrica

inzerce

100 95 100 75 95 75 25 5 25 0 5 0

8. ročník odborné konference konference

PODLAHY

2014

Pořadatel: Betonconsult, s.r.o. V Rovinách 123, 140 00 Praha 4 e-mail: [email protected] Tel./fax: +420/244 401 879 Odborní garanti: Doc. Ing. Jiří Dohnálek, Csc. Ing. Petr Tůma, Ph.D.

100

PODLAHY 2014

95 100

23.-24. září 2014

Kulturní centrum Novodvorská, Praha 4 Návrh podlahy, normalizace, věda a výzkum Betonové podlahové konstrukce včetně průmyslových podlah Podlahové potěry a mazaniny Systémy suché výstavby Podlahy s dřevěnými nášlapnými vrstvami Keramické a kamenné dlažby včetně lepicích hmot Textilní podlahoviny Teraco Syntetické podlahoviny - nátěry, plastbetony Tepelné a akustické izolace Podlahy na terasách, balkonech a v exteriéru Podlahové topení

www.konferencepodlahy.cz


75 95 75 25 5 25 0 5 0

svět stavbařů

▲ Kostel sv. Kateřiny ve Štramberku z období vrcholné gotiky

Památkou roku 2013 je filiální kostel sv. Kateřiny ve Štramberku – Tamovicích Do finále prvního ročníku soutěže Památka roku se probojovalo třináct památek z celé České republiky. Památkou roku 2013 se stal kostel svaté Kateřiny ve Štramberku – Tamovicích. Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska ocenilo obnovu kostelíka během konference, která zasedala počátkem dubna v Písku. Komisi zaujala symbióza využití cenné památky po obnově a spojení duchovní činnosti s dalším společenským vyžitím. O vzácné kulturní památce nacházející se nedaleko turisty hojně navštěvovaného Štramberku však mnoho lidí neví. Kostel sv. Kateřiny stojí na vyvýšeném břehu říčky Sedlnice při cestě ze Štramberka do Nového Jičína. Samotný kostel je vrcholně gotickou stavbou z přelomu 14. až 15. století s pravoúhlým kněžištěm a obdélnou lodí. Do ní se vchází z venkovní podsíně pravo-


úhlým kamenným portálem v ose kostela. K jižní straně lodi přiléhá později přistavěná zděná předsíň se sedlovou střechou a bedněným štítem s kabřincem. Kostelní loď odděluje od kněžiště lomený vítězný oblouk s kamenným ostěním. V ose kněžiště je původní gotické lomené okno s kružbou. Na evangelní straně se vstupuje pravoúhlým gotickým portálem do úzké plochostropé sakristie, v níž se dochovalo malé lomené okénko s kamenným ostěním. Nad sakristií je roubená oratoř otevřená do kněžiště dvěma obloukovými arkádami. Zkoumáním vzorků dřeva z různých míst kostela se zjistilo, že krov nad kněžištěm a částí lodi

vznikal v letech 1440 až 1441 a představuje nejstarší stojící krovovou konstrukci v Moravskoslezském kraji. Věž nad lodí byla zbudována v roce 1557 a dřevěná trojramenná kruchta s vyřezávanou balustrádou je datována do let 1609 až 1610. Od roku 1935 kostelík chátral. V roce 2011 se podařilo získat dotaci z EU na spolufinancování oprav. Ve fázi generální rekonstrukce byly veškeré poničené a hnilobou napadené dřevěné části vyměněny. Celá stavba dostala novou šindelovou krytinu. Na vnějších i vnitřních stěnách byly obnoveny vápenné omítky. Vchody zabezpečují nové mříže, dovolující větrání stavby. Bez rekonstrukce by kostelu hrozila postupná degradace. Současně s opravami probíhal v části lodi a v sakristii záchranný archeologický průzkum. Zjistilo se, že kostel stojí na místě star-

šího středověkého pohřebiště. Uvnitř chrámu i sakristie se tedy pohřbívalo, a to v několika vrstvách nad sebou, od středověku až do 17. století. Po ukončení oprav, s ohledem na dodržení postupu tradičního tesařského řemesla při realizaci, pořádal Národní památkový ústav v prostorách kostela seminář Tradiční materiály a postupy v péči o památky, kde byl vyzvednut ojedinělý přístup jak investora, tj. Římskokatolické farnosti Štramberk, tak realizační firmy TESLICE CZ, s.r.o., ze Vsetína. Celkové náklady na opravu dosáhly 4,8 mil. Kč, z nichž 92,5 % pokryla dotace Evropské unie. Kostel je v turistické sezoně otevřen denně, možná je rezervace na stránkách www.svata-katerina.cz. ■ Autorka: Ing. Dagmar Jiskrová, Biskupství ostravsko-opavské

infoservis Veletrhy a výstavy 3. 7. 2014 YOUNG ARCHITECT AWARD 2014 Architektonická soutěžní přehlídka – uzávěrka přihlášek Praha 9, Prosek, ABF Mimoňská 645 E-mail: [email protected] www.yaa.cz 8. 9. 2014 YOUNG ARCHITECT AWARD 2014 Architektonická soutěžní přehlídka – vyhlášení nominací Praha 9, Prosek, ABF Mimoňská 645 E-mail: [email protected] www.yaa.cz 16. 9. 2014 YOUNG ARCHITECT AWARD 2014 Architektonická soutěžní přehlídka – vyhlášení výsledků Praha 9, Prosek, ABF, Mimoňská 645 E-mail: [email protected] www.yaa.cz 16.–20. 9. 2014 FOR ARCH 2014 25. mezinárodní stavební veletrh Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forarch.cz 16.–20. 9. 2014 FOR THERM 2014 5. veletrh vytápění, alternativních zdrojů energie a vzduchotechniky Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.fortherm.cz 16.–20. 9. 2014 FOR WOOD 2014 9. veletrh dřevostaveb, a využití dřeva pro stavbu Praha 9 – Letňany,

PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-wood.cz 16.–20. 9. 2014 BAZÉNY, SAUNY & SPA 2014 9. veletrh bazénů, koupacích jezírek, technologií a saun Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.vystava-bazeny.cz 16.–20. 9. 2014 FOR WASTE & WATER 2014 9. veletrh recyklace, nakládání s odpady, technologie vody, čištění a ekologie Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forwaste.cz 16.–20. 9. 2014 FSDAYS 2014 6. mezinárodní veletrh nejnovějších trendů v oboru protipožární a zabezpečovací techniky, systémů a služeb Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.fsdays.cz 25.–28. 9. 2014 FOR INTERIOR 2014 5. veletrh nábytku, interiérů a designu Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forinterior.cz 25.–28. 9. 2014 FOR DECOR & PRESENT 2014 5. veletrh dekorací, bytových doplňků a dárků Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.fordecor.cz 25.–28. 9. 2014 FOR GASTRO & HOTEL 2014 4. veletrh gastronomického zařízení, vybavení restaurací

a hotelů Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forgastro.cz 23.–25. 10. 2014 FOR LIGNUM 2014 1. veletrh strojů, zařízení a nářadí pro dřevozpracující průmysl Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forglignum.cz 18.–20. 11. 2014 FOR ENERGO 2014 3. mezinárodní veletrh etnergetiky, elektrotechniky, elektroniky a automatizace Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forenergo.cz

Odborné semináře a konference 17. 6. 2014 Když chci stavět rodinný dům 6 – Jak hospodařit s vodou a využívat obnovitelné zdroje energie Seminář pro širokou veřejnost – Národní stavební centrum s.r.o. Brno, Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 17.–18. 6. 2014 Odborná způsobilost fyzických osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik dle zákona č. 309/2006 Sb. Akreditovaná zkouška Praha 1 Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Jeruzalémská 9 E-mail: [email protected] 19. 6. 2014 Dozory při provádění staveb (požadavky na energetickou

náročnost staveb dle stavebního zákona a dle zákona o hospodaření energií) Odborný seminář Praha 1 Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] www.stavebniakademie.cz 24. 6. 2014 Když chci stavět rodinný dům 7 – Jak zajistit financování výstavby a provozní náklady domu Seminář pro širokou veřejnost – Národní stavební centrum s.r.o. Brno, Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 1. 9.–23. 11. 2014 Dny stavitelství a architektury 2014 8. ročník oslav DSA Nadace ABF, Senát PČR, stavby, školy v ČR E-mail: [email protected] www.dsa-info.cz 16.–19. 9. 2014 Soutěžní přehlídka stavebních řemesel SUSO Řemeslná soutěž Praha 9 – Letňany PVA EXPO Praha Beranových 667 E-mail: [email protected] www. suso.cz 19. 9. 2014 Dřevěné stavění 2014 9. ročník odborné konference Praha 9 – Letňany, PVA EXPO Praha, Vstupní hala 2 Konferenční sál 4 Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forarch.cz/2014/ds 9. 10. 2014 Stavba roku 2014 Vyhlášení titulů Stavba roku a dalších cen Praha 1 – Malá Strana Senát Parlamentu ČR Valdštejnský palác Rytířský sál


v příštím čísle

08/14 | srpen

Srpnové číslo je věnováno dopravním stavbám. Pojedná o zrekonstruovaném průjezdu silnice I/30 městem Ústí nad Labem. Fotoreportáž přinese informace o stavu tunelového komplexu Blanka. Druhý díl článku o historii pražského metra se zaměří na obě etapy výstavby úseku IV.C trasy C. Poutavým tématem budou ukázky historických podob Václavského náměstí v Praze a návrhy jeho budoucí koncepce.

Ročník VIII Číslo: 06–07/2014 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751

Číslo 08/14 vychází 7. srpna

ediční plán 2014

předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného


časopis ediční plán 2014

www.casopisstavebnictvi.cz

pozice na trhu

Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz.


časopis pozice na trhu

časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2014 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Věra Pichová tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]


Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktorka odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Obchodní oddělení: Manažeři obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Igor Palásek Tel.: +420 725 444 048 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D., Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 357 E-mail: [email protected] Předplatné: Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: MORAVIAPRESS a.s. Náklad: 32 640 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300505 © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

PODLAHA

LEHCE A LADNĚ S VYROVNÁVACÍM PODSYPEM LIAPOR

VYROVNÁVACÍ PODSYP SUCHÝCH PLOVOUCÍCH PODLAH VYROVNÁNÍ PODLAHY SUCHOU CESTOU, IHNED POCHOZÍ SKVĚLÉ TEPELNÉ I AKUSTICKÉ IZOLAČNÍ VLASTNOSTI SNADNÁ A RYCHLÁ INSTALACE

Lias Vintířov, lehký stavební materiál, k.s. 357 44 Vintířov, tel. +420 352 324 444, fax: +420 352 324 499 e-mail: [email protected], www.liapor.cz

tínka! a t o h é m Mily´ s˘éfe ˘ze , t s o d a r u sko Mám obrov práci a n ˘ l i d í r o p ínkovi t a t u m é m jsi ˘ tááák iz t to e J u. ˘ f a novou zir ˘ ˘ te ˘ s je r e ˘e má tatínek vec lehká, z ohl m u o n m e y si s b a , y l í s u spoust mníky. o k a n t á dlouho hr mohl i ˘ s j z y d k , ím s Prosím, pro ˘irafu, z t i p u o k i v nko mému tatí ovat r a d y k a t i m nemohl bys poníka?

Tvoje Nina

FLE X-Elektronářadí, s.r.o. · Ví t a Nejedlého 919 · 295 01 Mnichovo Hradiště · info@f lex-tool s.c z

ww w.thenewg

iraffe.com

14 cena 68 Kč

Recommend Documents