cena 10,- Kč

TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - 9/2016 - cena 10,- Kč

7 Žádáme o omezení tranzitní dopravy v obci 14 Skauti opět tábořili na Slezské Hartě 16 Rodinné centrum Čmelda existuje již pět let! 25 Sedlačí a vede obec Suchonice 29 Karel IV. a Morava

2

ÚVODNÍK, KRONIKA

ZÁŘIJOVÝ ÚVODNÍK Milé čtenářky, milí čtenáři, držíte v rukou zářijové číslo Týneckých listů a to znamená, že prázdniny, čas oddechu, dovolených a lenošení, je pro tento rok za námi a podle encyklopedie na evropském kontinentu pomalu nastává jev zvaný babí léto. Pobavilo mě, jak se jedno z nejkrásnějších ročních období dá popsat vědeckými termíny. Dočetla jsem se, že babí léto je označením déletrvajícího slunečného, teplého a málo větrného počasí, které je doprovázeno velkou amplitudou mezi denními a nočními teplotami. Pro toto období je typická nehybná anticyklóna setrvávající nad střední a jihovýchodní Evropou. Babí léto je jednou ze singularit v ročním průběhu počasí ve střední Evropě. Singularitou je myšlena poměrně pravidelná odchylka od celkového trendu počasí, podmíněná zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku. Zní to až cimrmanovsky, že? Zajímavé, jak suše lze popsat období, které je podle mne dobou vlahého vzduchu, romantických mlh, měkkého teplého slunečního svitu, krásných a tak trochu tajemných mlhavých rán, příjemných večerů s krásnými západy slunce a malebné přírody plné teplých barev. Vedle babího léta nám ovšem také s koncem prázdnin a začátkem podzimu nastává čas sklizně plodin všeho druhu. Sklizně chmele, vína, brambor, švestek, jablek, lnu… A velká část z nich jde různými způsoby přetavit v lahodné moky, které za dlouhých zimních večerů člověk jako když najde. Sklizeň částečně vtrhla i do našeho domu. Po mém nevinně vypadajícím souhlasu na bratrovu otázku „Chceš cuketu?“ se u nás v kuchyni objevilo několik ale opravdu obřích cuket a my začali hledat, jak je zužitkovat. „Kreativně“ jsme celý týden jedli cuketovou sekanou, cuketové placičky, cuketovou buchtu… Po pátrání mého muže na internetu po zajímavém receptu máme v komůrce nespočet sklenic cuketového čatný, cuketových hadů a cuketového leča. Po této zkušenosti budu příště asi více zvažovat své odpovědi. Nutno přiznat, že kromě spousty cuketových produktů máme také plné police nově zavařených okurků, dvě velké sklenice kvašáků, nějakou tu hruškovici a kvas na slivovici krásně kvasí. A to ani nemluvím o tom, že hlava naší rodiny uvažuje ještě o zavařování kozích rohů či pečeném čaji. Prostě znáte to, až se nás zima zeptá… tak máme připravenu odpověď. Sice dřevo do kamen ještě nemáme, takže možná zmrzneme, ale hlady a žízní u toho rozhodně strádat nebudeme. A co vy, naši čtenáři, máte vše sklizeno? Apropo, věděli jste, že dříve se babímu létu říkalo léto sv. Václava, protože jeho svátek slavíme uprostřed této meteorologické singularity? Takže na závěr Vám, milí čtenáři, chci popřát krásné a pohodové babí svatováclavské léto! A vzhůru na václavky! Vendula Vránová

µ

Foto na titulní straně: Spokojení účastníci pivních a gulášových slavností 2016, foto: cellovka.zonerama.com

Chcete mít

INZERCI

v Týneckých listech? Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111

PRÁZDNINOVÉ KALENDÁRIUM 1., 8., 15. a 29. července Letní kino Velký Týnec - Obec Velký Týnec a Týnečák - 21.00 hodin 9. července O pohár starosty obce - SDH Velký Týnec - zámecká zahrada - od 14.00 hodin 23. července IX. ročník Pivních a gulášových slavností - KŠKS - zámecká zahrada - od 9.00 hodin 26. července Mírový pochod Padajátra 2016 ve Velkém Týnci - Obec Velký Týnec - zámecká zahrada - od 17.00 hodin

Foto: P. Hanuška Mírový pochod Padajátra 2016 měl zastávku na zámecké zahradě

30. července Setkání seniorských tanečních skupin - Klub seniorů Velký Týnec - zámecká zahrada - od 13.00 hodin 5., 12., 19. a 26. srpna Letní kino Velký Týnec - Obec Velký Týnec a Týnečák - 21.00 hodin 13. srpna Srpnová noc - TJ Sokol Velký Týnec - zámecká zahrada - 20.00 hodin 14. srpna Týnecké hody 2016 - kostel Nanebevzetí Panny Marie - 9.45 hodin 20. srpna TFC v hasičském sportu - areál hasičské zbrojnice - 13.00 hodin

POČASÍ Červenec Konečně zase středoevropské léto! Nejen horko, ale i občasný déšť. Někteří lidé reptali, ale poslední roky nám poněkud zkreslily představu o jeho podobě. První dekáda. Noc: 18, 20, 17, 15, 12, 12, 14, 10, 13, 13. Den: 28, 31, 22, 25, 23, 26, 21, 22, 24, 28. Druhá dekáda. Noc: 21, 21, 18, 16, 12, 12, 14, 12, 16, 16. Den: 35, 31, 25, 17, 19, 17, 24, 24, 26, 24. Třetí dekáda. Noc: 16, 16, 16, 18, 18, 18, 18, 19, 20, 19, 16, 16, 17. Den: 27, 29, 30, 27, 32, 30, 30, 28, 26, 27, 29.

Srpen A jedeme dál v červencovém duchu! Na serveru www.intersucho.cz už nepatříme k oblastem, kde hrozí nedostatek vláhy! První dekáda. Noc: 15, 12, 17, 19, 15, 14, 13, 12, 15, 13. Den: 22, 24, 23, 30, 23, 22, 24, 29, 24, 16. Druhá dekáda. Noc: 12, 7, 13, 14, 15, 12, 14, 10, 15, 14. Den: 17, 19, 22, 25, 24, 22, 22, 24, 24, 27. Třetí dekáda. Noc: 15, 15, 12, 14, 15, 14, 13, 14, 19, 14, 10. Den: 19, 21, 24, 25, 26, 27, 27, 29, 25, 24, 22.

Kroniku připravil Petr Hanuška TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 9 vyšlo v září 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.

Foto: archiv redakce Vendula Vránová šéfredaktorka

Petr Hanuška redaktor

Stanislav Denk redaktor

Kamila Grmolenská redaktorka

Vojtěch Hrudník dopisovatel

Andrea Thunová redaktorka

Pavel Peňaška grafik

Eliška Tomečková redaktorka

OBECNÍ SERVIS

3

Starostovo slovo Ani v průběhu prázdniny se nezastavily práce směřující k vylepšení vzhledu našich obcí, resp. modernizaci naší infrastruktury. Ve spolupráci s projekční firmou APC SILNICE, s. r. o. obec připravuje projekty pro stavební povolení na zbudování komunikace v ulici Sadová, resp. na prodloužení vozovky v ulici Boční. Nutno poznamenat, že jde o rozvojové lokality, pro které zhruba od počátku minulého desetiletí platí obecní strategie „vše za své“. Na vysvětlenou. Stejně jako v celé čtvrti Podštampilí by mělo proběhnout vybudování sítí na finanční náklady zde stavících spoluobčanů. Každý z nich totiž na počátku řízení na stavbu vlastního rodinného domu obdržel vyjádření obce, že v příslušné lokalitě obec nevlastní žádné inženýrské sítě a nebude je ani v dohledné době budovat. Nikomu ze stavebníků při vizi existence „vlastního hradu“ tato podmínka nevadila. Situace se změnila ve chvíli, kdy tito stavebníci zkolaudovali a začali žít u „polní“ cesty. Jakoby náhle začali trpět ztrátou paměti, vyžadují okamžitou dostavbu inženýrských sítí po obci. Samozřejmě dostalo se jim odpovědi, která korespondovala s výše uvedeným obecním stanoviskem. Do lokality Podštampilí zhruba před deseti lety vstoupili dva investoři obec Velký Týnec a Stavby Žádník Velký Týnec. Ti na své náklady pozemky rozparcelovali, zasíťovali a teprve následně je prodávali. Obec tak nabídla svým mladým občanům 22 stavebních pozemků, jejichž cena v té době činila 600,- Kč/m2. Tenkrát tuto šanci využilo 6 investorů s trvalým pobytem ve Velkém Týnci. Následně se cena pozemků postupně zvedala do téměř trojnásobné výše. Bohužel podobní investoři se v ulicích Sadová a Boční nenašli. Došlo zde k postupnému rozprodeji pozemků jednotlivými majiteli. A příchozí stavebníci investovali pouze do svého, nikoliv do společných sítí. Obec jim v poslední době vypomohla stavbou veřejného osvětlení. Nyní nabídla pomocnou ruku podruhé. Připravuje projektovou dokumentaci, vyřídí stavební povolení a v blízkém časovém horizontu při dostatku finančních prostředků přistoupí k realizaci stavby silničních povrchů. V Sadové ulici je navíc situace komplikovaná tím, že v polovině ulice není vybudována kanalizace ani vodovod. Je tedy jasné, že stavbě komunikací bude muset předcházet stavba právě těchto sítí. I to vyřizuje na příslušných úřadech obec. Kdo to zaplatí? Zřejmě to opět spadne na obecní pokladnu… Proč takový rozvleklý úvod? Občanům v Sadové i Boční ulici byl zaslán návrh projektu zbudování silnice. Reakce některých z nich je poněkud zarážející. Do jisté míry chápu, že ti, kdo zde mají pouze zahrady a pole, na vybudování vozovky nespěchají, ba jsou rozhodně proti němu. Důvodem je například obava z toho, že ulicí bude projíždět nákladní doprava!!!??? Nechtějí mít za plotem asfaltovou silnici, stačí jim polnička. Vozovka je blízko jejich plotu atp. Ovšem reakce některých občanů zde již bydlících jsou hodně překvapivé. Bezplatně darovat pozemek

obci?! Vyloučeno!!! Budovat parkovací záliv před svým domem na vlastní náklady? Aby mi tam stálo cizí auto, ne? Vyloučeno!!! A tady nebude chodník???!!! Atd. Pominu, kudy vede stavební čára, která počítala s širokou vozovkou i chodníkem. Pominu, že navrhovaná původně 3,5 metrů široká komunikace, která byla zúžena na 3 metry, aby nebyla příliš blízko nějakého plotu, vede pouze po obecním pozemku!!! Pominu, že plánované parkovací zálivy jsou zamýšleny jen a výhradně pro potřeby těch, kteří je budou mít před domy (stavebníci si nebudou muset složitě vyřizovat stavební povolení na Magistrátu města Olomouce). Jen znovu zopakuji: náklady na projekt i na samotnou realizaci by měly být uhrazeny z prostředků zde bydlících spoluobčanů!!! Je mi líto, ale co nyní napíšu, mi jejich sympatie sice nezíská, ale nemohu jinak: pokud s nabízenou pomocí budou mít nějaký zásadní problém, jsem přesvědčen, že přesunutí plánovaných finančních prostředků někam jinam nic bránit nebude. Na jiném místě si třeba investice budou vážit více. Během prázdninových měsíců probíhala oprava havarijního stavu kanalizace v Tovární ulici, na kterou obec získala dotační prostředky z Ministerstva zemědělství ČR (1,7 mil. Kč) a Olomouckého kraje (0,5 mil. Kč). Z vlastní kapsy musí dodat 1,2 mil. Kč. Stavba byla k 31. srpnu dokončena. Když už jsme u získaných dotačních prostředků. Obec nejenom peníze získává, ale také je kontrolována, zda je řádně použila. Na počátku měsíce května proběhla kontrola České inspekce životního prostředí na akci Rozšíření a modernizace ČOV Velký Týnec. Inspektorky konstatovaly, že obec řádně splnila všechna stanovená kritéria.

Věřte, že sice budujeme s velkým elánem, ale žijeme ve stejně velkém napětí, zda jsme vše udělali správně a v ničem v žádném směru nepochybili! A když tak rozprávím s mnoha kolegyněmi a kolegy z jiných měst a obcí, jsou při čerpání dotací velmi obezřetní. Dokonce se přiklánějí k názoru, že raději budou svá sídla modernizovat pomaleji a za své, než čekat, že nějaká kontrola v xtém kole zjistí nějaký formální nedostatek.

Foto: P. Hanuška Krásnou dělají obec její občané - domy v ulici Na Kříbě V měsíci září se naplno rozběhne stavební akce Rekonstrukce komunikace a chodníků v Čechovicích, resp. v ulicích Týnecká a Ke Mlýnu. Akce je realizována ve spolupráci s Olomouckým krajem. Zatímco kraj si musí připravit 26 milionů korun, obec „jen“ 1,9 miliónů korun. Stavbu provádí Společnost COLAS CZ, a. s. + GEOSAN GROUP a. s., termín dohotovení je 30. listopadu 2016. Někteří občané se na poslední chvíli „probudili“ a začali si vyběhávat povolení na realizaci kanalizačních a vodovodních přípojek. Obec přitom minimálně dva roky upozorňovala, že dojde k úpravě komunikací a chodníků a že je neodbytně nutné

Foto: P. Hanuška Oprava kanalizace v Tovární ulici V měsících květnu a červnu probíhala kontrola Finančního úřadu v Olomouci na akci Zateplení ZŠ 6. – 9. ročník. Kontrolní orgán nezjistil žádné pochybení. V červenci proběhla kontrola správnosti realizace projektu Dokončení kanalizace v Čechovicích, tentokrát ze strany Ministerstva zemědělství ČR. I tento kontrolní tým konstatoval, že obec postupovala a postupuje řádně v souladu s pravidly. Nyní běží veřejnosprávní kontrola na akci Revitalizace centra obce Velký Týnec, na kterou jsme získali prostředky z ROP Střední Morava.

dání Zastupitelstva obce Velký Týnec. V jeho rámci mj. zastupitelé schválili padesátiprocentní příspěvek obce na pořízení biopopelnic. Zájemce tak zaplatí za popelnici místo 1.200,- Kč poloviční částku. Dále přijali dotaci z prostředků Olomouckého kraje ve výši 500.000,- Kč na opravu kanalizace v Tovární ulici. Pověřili starostu obce výběrem firmy, resp. podpisem smlouvy s firmou na akci Rekonstrukce komuni-

si tyto záležitosti dořešit! Věřte, že se opozdilcům budeme snažit vyjít vstříc, ale pokud by to mělo ohrozit termíny dokončení stavby, budeme muset všem těmto aktivitám vystavit jednoznačné stop. Do konce srpna jsme připravovali nutné podklady pro dotaci na opravy komunikace v Komárově. Ty jsme úspěšně na MMR ČR úspěšně doložili. Nyní čekáme na poslední dokument potřebný k zahájení stavebního řízení. Po vydání stavebního povolení okamžitě zahajujeme samotnou stavbu. Dne 29. června proběhlo 13. zase-

kací a chodníků v Čechovicích. Schválili smlouvu s firmou CTS corp., s. r. o. na podání žádosti o dotaci na vybudování Sběrného dvora v obci Velký Týnec z programu OPŽP. Dne 27. července proběhlo 14. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec. V jeho rámci mj. zastupitelé vzali na vědomí zprávu o podpisu smlouvy se Společností COLAS CZ, a. s. + GEOSAN GROUP a. s. na akci Rekonstrukce komunikace a chodníků v Čechovicích. Dále schválili výběr firmy MS stavby, s. r. o. z Olomouce - Nedvězí na realizaci akce Velký Týnec – oprava místních komunikací v ulici Komárov za cenu 3.362.849,04 Kč bez DPH. Schválili

Foto: P. Hanuška Opravujeme zámeckou zeď výběr firmy INVESTOL s. r. o. z Bukovan na akci Stavební úpravy skautské klubovny v Čechovicích za cenu 560.877,- Kč bez DPH. Schválili nákup příkopového ramene od firmy ALFA PROFI s. r. o. z Brna za cenu 217.305,- Kč bez DPH. Schválili přijetí firmy STAVING engineering s. r. o. z Olomouce - Nemilan na akci III/43621, III/43622 Velký Týnec - rekonstrukce silnice - TDI za cenu 90.750,- Kč s DPH. Petr Hanuška

4

OBECNÍ SERVIS

Dotační programy posledních let A tak při různých příležitostech odpovídám na jednu otázku: Pane starosto, jak propagujete získané dotace z našich fondů? Říká se tomu publicita, a já musím dohledávat v Týneckých listech, kdy jsem o té které dotaci psal. Přiznám se, že vždy najdu jednu nebo maximálně dvě zmínky. Je mi totiž do jisté míry „trapné“ opakovaně psát o věcech, o nichž jsem vás již informoval. Ale zákon to vyžaduje, budu se muset podle toho zařídit. Proto mi dovolte učinit takovou malou dotační rekapitulaci z posledních let. V programu ROP Střední Morava jsme v letech 2013-15 realizovali projekt Revitalizace centra obce Velký Týnec. Jeho celkové náklady dosáhly výše 4.310.551,- Kč. Týkal se oživení „mrtvých“ míst u kina či při chodníku směřujícímu do areálu mateřské školy. K atraktivním součástem patří stavba kašny, krytého mostku přes Beroňku či instalace herních prvků. Prostor před zdravotním střediskem byl také doplněn o tzv. městský mobiliář. Součástí projektu byla i instalace bezbariérového přístupu do budovy. Velký projekt jsme řešili na SFŽP. Nesl název Velký Týnec - intenzifikace a rozšíření ČOV. Celkové náklady dosáhly výše 25 milionů Kč, z toho dotace 16.492.115,- Kč. Stavěli jsme, kolaudovali a zkušebně provozovali v letech 2013-16. Nyní jsme již v režimu běžného provozu a po předání závěrečného vyhodnocení. V rámci OPŽP jsme získali čisticí stroj. Projekt nese název Snížení prašnosti v obci Velký Týnec, jeho realizační část probíhala v období 2013-15 a celkové náklady dosáhly výše 2.068.979,- Kč. Ministerstvo životního prostředí k nám bylo vlídné i s přijetím projektu Přírodní zahrada v mateřské škole. Realizační doba 2015-16, náklady ve výši 1.208.950,- Kč, z čehož jsme hradili částku 10%. Nádherné přírodní herní prvky zkrášlily školní zahradu, takže děti mají na čem dovádět. Z programu SFŽP pocházejí i finanční prostředky na akci Zateplení a výměna oken MŠ Velký Týnec. Celkové náklady činily zhruba 3,5 milionů korun, přičemž dotace 1.821.222,- Kč. Jak vypadají nový kabát i zánovní okna, můžete vidět sami, takže jakýkoliv popis je nadbytečný. Před několika dny jsme zkolaudovali Dostavbu kanalizace v Čechovicích, na níž jsme získali prostředky z Ministerstva zemědělství ČR a Olomouckého kraje. Stavba dosáhla nákladů výše 12 mil. Kč, přičemž dotační příspěvky pokryly 80% nákladů. Na konci srpna byla dokončena Oprava havarijního stavu kanalizační stoky XXIVa v ulici Tovární. Donátory jsou opět Ministerstvo zemědělství ČR a Olomoucký kraj. Z Prahy přiteklo zhruba 1,7 mil. Kč, z Olomouckého kraje 500 tisíc, 1,2 mil. Kč byla přiložena z obecní pokladny. P. Hanuška

Smrdí vám popelnice? Nemusí. Když do ní dáte jen to, co tam patří. Nejčastějším zdrojem zápachu je kvasící bio odpad z kuchyně. Bakterie z něj se pak vrhnou na vše, co je vlhké, a ten uličník smrad na vás vyskočí při každém otevření víka. Když nechcete, aby bydlel ve vaší popelnici, tak ho přestaňte krmit. Odstřihněte ho od zdroje. Obecní úřad vám nabízí skvělou příležitost. Koš na kuchyňský biologický odpad zdarma do každé domácnosti. Nejlépe je odpad separovat přímo tam, kde vzniká. Dáte-li slupky od brambor, nať ze zeleniny, zbytky z čištění zeleniny a zbytky z ovoce do hnědého plastového koše a následně jeho obsah vysypete do kompostéru nebo do hnědé popelnice na bio-odpad, má smrad ve vaší popelnici na komunální odpad utrum. Nejenom že se tak zbavíte nepříjemného zápachu, ale zároveň snížíte množství metanu, který dost závažným způsobem ovlivňuje oteplování celé naší planety. Držme se však při zemi. Přidám ještě jednu radu do kyblíku. Na jeho dno si dejte list kancelářského papíru nebo stránku z novin a ušetříte si práci s vymýváním. A jednu radu do popelnice. Nechte její víko pootevřené, alespoň na klacík. Obsah tak bude průběžně vysychat. Podmínkou však je vysypat obsah sáčku z koše do jejích útrob. Ještě pár slov k novinkám, kterých jste si možná všimli na hlavních hnízdech tříděného odpadu. V jakémsi zkušebním provozu jsme tam umístili nádoby na kovové obaly a použitý jedlý olej. Jsou to komodity, jejichž sběr není podporován firmou Eko-kom, ale přesto je dobré je vytáhnout z komunálního odpadu a přiměřeně využít. Do popelnic s nápisem KOV je možné odkládat nápojové plechovky, konzervy od potravin, zvířecí konzervy, tuby, uzávěry a víčka od nápojů, jogurtů atd. Naopak do těchto nádob nepatří stlačené kovové nádoby od kosmetiky a jiných sprejů, kovové obaly od barev, benzínu a motorových olejů. Tyto obaly patří do nebezpečného nebo velkoobjemného odpadu a je třeba je odevzdat na sběrném dvoře. Popelnice na použité jedlé oleje slouží k tomu, abyste do nich mohli odložit umělohmotné láhve s olejem z fritéz nebo i běžného smažení. Olej, který se dostane do kanalizace, v ní způsobuje velké problémy. Při vysrážení v potrubí dokáže vytvořit i nepropustné špunty. V čističce způsobuje zvýšené zatížení a obtížně se odbourává. SK-OIL Morava oleje zpracovává a ty nacházejí své uplatnění například v energetice, stavebnictví či lesnictví. Fyzikálně upravené odpadní oleje se dají přidávat k pohonným hmotám, a tak dochází i k šetření přírodních zdrojů. Výtěžnost obalového kovu a použitých olejů si koncem roku vyhodnotíme, a pokud bude dobrá, tak rozšíříme jejich sběr na všechna sběrná místa. Hodně úspěchů a dobrý pocit při třídění! Stanislav Denk

5

OBECNÍ SERVIS

KINO

Týnecké informatorium

Velký Týnec 2. září 2016 19:30 hodin

V měsíci září blahopřejeme k narozeninám těmto spoluobčanům

RODINNÝ FILM

září 2016 7. září Cvičení s Luckou 19.00 hod., Společenský dům ve Velkém Týnci

Jak se vypořádají se svobodou dva teenageři, jejichž rodiče se vydali na dlouhou cestu?

10. září Memoriál Milana Vrby v tenisové čtyřhře

Produkce ČR, GER, 95 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let

17. září Hodové posezení s cimbálem ve Vsisku 17. září Čmeldův bazárek Hasičská zbrojnice ve Velkém Týnci

9. září 2016 19:30 hodin

18. září Výstava květin, ovoce a zeleniny ČZS Společenský dům ve Velkém Týnci

OREL EDIE Touha splnit si životní sen je motorem každého člověka. Životopisný. Komedie.

24. září Vzpomínka na T. G. M. Památník padlým na kopci Hradisko

Produkce GB,USA, 106 minut Vstupné Kč 50,-

16. září 2016 18:00 hodin

ZOOTROPOLIS Město zvířat Animovaný, dobrodružný, rodinný film o zvířatech, která spolu žijí ve velkém městě. Produkce USA, 109 minut Vstupné Kč 50,-

23. září 2016 19:30 hodin

KRÁLOVÉ HOR Drama o zachránci mláděte orla, které spojí osud a vznikne velké přátelství. Produkce AUT, 97 minut Vstupné 50,- Kč

30. září 2016 19:30 hodin

JÁ, OLGA HEPNAROVÁ Příběh mladé ženy, která použila nákladní vůz jako zbraň a zabila 8 lidí. Drama. Psychologický. Produkce ČR, POL, 105 minut Vstupné 50,- Kč Přístupno od 15 let.

Mladá rodina hledá stavební pozemek v obci Velký Týnec. Za nabídky předem děkujeme. Tel.: 732 480 109 Email: [email protected]

Nenaplněné jubileum Jsem pravidelným čtenářem Týneckých Listů a sleduji jejich vývoj po celou dobu jejich existence. Jakmile se objeví na pultě „U Stejskalů“, musím je mít. V rychlosti proběhnu všechny stránky. Úvodník, slovo starosty, grafy policejní statistiky, historie, archeologie, zahrádka a kolik padlo gólů. Když dojdu k poslední stránce, vrátím se k „výročím regionu“, zjistím, že jsem nikoho neznal, a vzpomenu si na rubriku „Jubilea“. Přečtu si jména od nejmladších po nejstarší a snažím se těm jménům přiřadit konkrétního člověka. Někdy je to celkem detektivka, ale já jsem spokojený, až když má každé jméno svoji tvář. Přesně to samé jsem udělal i s prázdninovým dvojčíslem. Dostal jsem se až k osmdesátníkům a uvědomil jsem si, že mi tam něco nebo spíše někdo chybí. Ve stejném

HLEDÁME NOVÉHO PROVOZOVATELE RESTAURACE NA ZÁMKU Na Úřední desce obce Velký Týnec je umístěna nabídka pronájmu prostor v zámecké restauraci. Obec hledá nového provozovatele restauračních služeb. Využijte jedinečnou příležitost na místě, které si v minulých letech získalo mezi svými návštěvníky vysoký kredit skvělé domácí kuchyně!!! Předložte písemně stručně svou nabídku na možnost provozování, vč. služeb, které byste byli schopni zabezpečit (režim denního i víkendového provozu, jednorázové akce, svatby, rodinné oslavy atp.). Čekáme na šikovného podnikatele či podnikatelku, kteří se nebojí velké výzvy!

roce a ve stejném měsíci se totiž narodil i můj tatínek. Najednou mi bylo moc líto, že tam nemohu číst jeho jméno. Jako by na něho zapomněli. Jako by nikdy nebyl. Nemohu to tak nechat. To prázdné místo musím něčím zaplnit a tu nespravedlivost musím něčím napravit, a čím jiným, než abych všem vypověděl, že tu byl. Znám jeho mladou tvář z mlhavých vzpomínek a fotografií - nestárne. Ve skříni u maminky visí jeho hasičská uniforma jako němý svědek jeho profese a také velké záliby. Osud nám nedopřál mnoho společných chvil. Odešel uprostřed života. Tímto malým článkem chci vzpomenout společně s těmi, kdo jste Jendu Zdráhala z Chaloupek znali. 6. srpna by měl osmdesáté narozeniny. Mirek Zdráhal

24. září Vinobraní v Čechovicích hospoda Na Návsi od 18 hod. 24. září

Vinobraní ve Velkém Týnci

30. září

Zájezd do pivovaru Pernštejn

říjen 2016 6. října Posezení pro seniory ve Vsisku 22. října Folklorní festival Ke kořenům Společenský dům ve Velkém Týnci 27. října Oslava vzniku ČSR Lampionový průvod k Památníku padlým na kopci Hradisku

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585 Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585 Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585 Účetní obce - Radana Procházková ................... 585 Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585 Obecní policie Velký Týnec ............................... 725 Elektronické adresy:

Dr. Petr Hanuška, starosta obce

[email protected], [email protected]

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

64

OBECNÍ SERVIS

NOVÉ KNIHY Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec 1. Barreau, Nicolas: Láska v Paříži 2. Brezovická, Lubica: Medové příběhy 3. Clarková, Mary H.: V podezření 4. David, Petr: Nejkrásnější výlety autem II 5. Edwardson, Ake: Poslední případ 6. Hjorth, Michael: Němá dívka 7. MacCreight, Kimberly: Případ Anelia

8. Moyes, Jojo: Jeden plus jedna 9. Patterson, James: Podezřelý č. 1 10. Roberts, Nora: Tajuplná žena 11. Sklář, Richard: Anděl smrti 12. Toibín, Colm: Brooklyn 13. Vondruška, Vlastimil: Králův dluh

Čtenářský deník aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou pravidelně zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí každý měsíc na stránkách Týneckých listů. Z novinek vybíráme dva tituly ze současné doby, oba z ostavského nakladatelství DOMINO:

Připravila Marta Ivančíková Adele Parks – Tady a teď

Nové knihy v Místní knihovně Vsisko Beletrie dospělá 1. POSPÍŠILOVÁ, Jarmila: Když se rojí smrt 2. McKINLEY, Tamara: Příslib naděje 3. BERÁKOVÁ, Zora: Fantom staré pevnosti 4. ROBB, J. D.: Na mě si nepřijdeš 5. HOWARD, Linda: Nečekej slitování 6. WHITTON, Hana: Prsten princezny Judity

Beletrie dětská 7. DRIJVEROVÁ, Marina: Zakletá zvířátka 8. KLEPÁČ, Vladimír: Král lesa 9. TURK: Leonardo je génius 10. MALÝ, Radek: Kam až smí smích 11. ROŽNOVSKÁ, Lenka: Škola pohádkového kouzlení 12. DAVIS, Jim: Garfield u lizu Připravila Eliška Navrátilová

OBRAZY PŘÁTEL Zámecká galerie pro jeden obraz Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci. Obraz tentokráte zapůjčila Galerie Caesar Olomouc a jde o prodejný exponát. Čas těla autor Oskar Přindiš (1947 -2012) Obraz z autorova surrealistického období datovaný rokem 1975. Na potemnělém nebi se v pravém horním rohu vznáší fragment ženského těla označený písmenem A. Ňadro připomínající spíše oční bulvu zvědavě bradavkou pozoruje dění vůkol. Z pomyslného podbřišku vystřeluje červená linka obkružující zářivou drobnou planetku, aby se pak propojila s fragmentem hnědého těla v protilehlém rohu. Na lince je zapsáno sdělení A+B EXORDIUM. Hnědé tělo je znázorněno v pomyslném anatomickém řezu, jehož středem je šourek napojený na plíce. Do nich je místo dýchací trubice vlepen elektrický kabel. V kon-

trastu s dramatickým děním v horní části je poklidná surrealistická krajina zabydlená barevnými koulemi. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk

Kniha má podtitul: rozhodující životní chvíle jen málokdy rozpoznáme, když se právě odehrávají. Nastoupíte do letadla a posadíte se vedle naprosto neznámého člověka. Nakolik je pravděpodobné, že vám onen spolucestující změní život zvláště když je na první pohled patrné, že jste každý úplně jiný? Joanna je životní optimistka, v každém člověku, kterého potká, spatřuje téměř spřízněnou duši. Naproti tomu Deana dovedla krutá životní zkušenost k postoji zahořklého cynika, který důvěru k jiným považuje za slabost. Zdání ovšem může klamat a let z Londýna do Chicaga trvá docela dlouho. Dostatečně dlouho na to, aby Joanna s Deanem mohli zjistit,

jestli každý z nich nemá něco, co ten druhý potřebuje. Nikdy totiž nemůžeme vědět, jestli se právě tady a teď nerozhoduje o tom, jak naložíme se svou minulostí a kam se náš život bude ubírat dál. Třeba ve chvíli, kdy vystoupíme z letadla... Příběh je vyprávěn z pohledu několika zainteresovaných postav. Celkově nese román několik známek nejednoznačnosti, k nimž přispívá i nevhodně zvolená obálka a zejména poslední kapitola, kvůli níž bohužel příběh působí, jako kdyby sama autorka nevěděla, zda zamýšlela, aby se jednalo o román komický či tragický. Rozhodnutí je na vás. Ostrava, Domino 2014, 471 stran. Lisa Kleypas – Dívka s hnědýma očima Aneb „radši být sama, než si nechat znovu ublížit. Láska stejně všechno zkomplikuje. Anebo ne?“. Avery Crosslinová je nadaná módní návrhářka a majitelka prosperující svatební agentury. Profesní úspěch je pro ni vším, na lásku přestala věřit ve chvíli, kdy jí těsně před svatbou oznámil snoubenec, že si ji nevezme, protože ji nikdy skutečně nemiloval. Na jedné svatbě se Avery potká s přitažlivým fotografem Joem Travisem. Ten ji sice přitahuje, ale Avery se nemíní bezhlavě vrhnout do vztahu. Joeově zájmu sice podlehne, ale po noci snů si žádné plány do budoucna nedělá, zatímco Joe ano... Kniha je čtvrtou částí ze série Travis. Předchozí díly mapovaly život jednotlivých sourozenců Travisových, patřících k vlivné houstonské rodině. Dívka s hnědýma očima vás nezklame, hledáte-li vtipný, čtivý příběh s prokreslenými vedlejšími postavami a jiskřivým, nekomplikovaným dějem. Ostrava, Domino 2015, 288 stran. Připravila Kamila Grmolenská

OBECNÍ SERVIS

7

OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Informační měřiče rychlosti Informační měřič rychlosti zaznamenává rychlost přibližujícího se vozidla a tuto rychlost následně zobrazuje na digitálním displeji. V průběhu měsíce srpna byly v obci Velký Týnec instalovány dva informační měřiče rychlosti. Měřič umístěný na ulici Ke Vsisku informuje projíždějící řidiče také o aktuální venkovní teplotě vzduchu.

Foto: F. Raclavský Ulice Ke Vsisku...

Druhý měřič uvedený do provozu na ul. Grygovské potom upozorňuje řidiče na překročení nejvyšší povolené rychlosti v daném úseku blikajícím panelem „ZPOMALTE“. Zprovozněním obou měřičů rychlosti dává obec signál občanům, že se o bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, včetně dodržování předepsané rychlosti vozidel, zajímá. Jedná se o preventivní krok vůči neukázněným řidičům, kteří zapomněli, že se nachází v obci, a současně jde o vhodnou alternativou ke snížení rychlosti projíždějících vozidel. Pokud se informační měřiče osvědčí, je obec připravena zakoupit další zařízení v následujícím roce.

Foto: F. Raclavský

Žádost o omezení tranzitní dopravy (12 t) v obci Velký Týnec V druhé polovině srpna byla Policii České republiky odeslána žádost o omezení tranzitní dopravy (12 t) v obci Velký Týnec. Na základě opakovaných žádostí občanů obce Velký Týnec rozhodlo vedení obce, že požádá příslušné orgány, do jejichž kompetence daná problematika spadá, o souhlasné stanovisko k omezení tranzitní dopravy. Na základě ustanovení § 24a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích proto obec Velký Týnec žádá zákaz tranzitní nákladní dopravy, a to stanovením dopravního značení do vybraných lokalit. Cílem žádaného opatření je zvýšení bezpečnosti a plynulosti dopravy na území obce Velký Týnec a snížení škodlivých imisí, které jsou s nákladní tranzitní dopravou spojeny (hluk, prašnost, vibrace). Obec Velký Týnec je přesvědčena, že uvedením zákazu tranzitní nákladní dopravy v život, nedojde k žádným komplikacím, jak ze strany okolních obcí, tak ani ze strany samotných řidičů nákladních vozidel. Nárůst kamionové dopravy

v okolí obce Velký Týnec, jako důsledek zákazu, nelze očekávat, a to především díky velmi specifickému umístění obce a širokým možnostem okolních komunikací vyšších tříd, které se nacházejí v bezprostředním okolí. Věříme, že naše argumentace je oprávněná, a že nové stanovení dopravního značení je vhodným a přiměřeným opatřením (právní regulací), které neomezuje své adresáty (ani okolní obce), současně jim nestanoví žádné nadbytečné povinnosti, a v žádném případě nenaruší bezpečnost a plynulost silničního provozu. Jak se k žádosti vysloví Krajské ředitelství Policie České republiky Olomouc, a případně Magistrát města Olomouce, nelze v této chvíli předjímat. Případné kladné nebo zamítavé stanovisko dotčených orgánů, doplněné konkrétním právním zdůvodněním, vám přineseme v některém z následujících čísel Týneckých listů.

Grygovská...

Statistika PČR srovnání předchozích let a 1. pololetí 2016 (Q2)

Ilustrační foto.

Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec 725 544 540 [email protected] Úřední hodiny: pondělí 10:00 - 17:30 úterý 9:00 - 12:00 středa 9:00 - 12:00

Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec naleznete na www.velkytynec.cz

84

OBECNÍ SERVIS

Malé zamyšlení nad životní jistotou - plynem Zemní plyn je jedna z jistot dnešní doby, která nám naprosto tiše a spolehlivě slouží, topí, vaří, a v nemálo případech i pohání naše vozy. Aby tomu tak bylo i nadále, je ovšem potřeba věnovat jistou pozornost údržbě zařízení, které plyn v jeho síle krotí. Nemalou roli v této situaci řeší prevence. Mnozí z nás berou zemní plyn jako něco co jen nenápadně vyvanuje z hořáků sporáků a karem, nicméně málo kdo ví co je příčinou tak lehkého vánku, jež nezpůsobí žádnou škodu, nýbrž je jen užitečným sluhou. Toto srdce celého děje je „regulátor zemního plynu“.

Teď si asi kladete otázku: Co s tím má prostý občan společného? Odpověď je na snadě: Naprosto vše. Mnozí z nás žijí v představách, že vše co se nachází ve skříni „Hlavního uzávěru plynu“, lidově HUP, patří do majetku distributorské společnosti, a ta má přece povinnost se o tyto zařízení starat. Bohužel tomu tak není, HUP je v majetku vlastníka odběrného plynového zařízení a veřejnost o této skutečnosti nemá v drtivé většině ani ponětí. Teď přichází na řadu drobné poučení o skutečném stavu věci: Hlavní uzávěr plynu (HUP) je uzavírací armatura, která odděluje odběrné plynové zařízení (OPZ) od plynovodní přípojky. HUP je součást OPZ.

Co je to Odběrné plynové zařízení (OPZ)? Veškerá zařízení připojená na plynárenská zařízení, počínaje hlavním uzávěrem plynu (HUP) až k zařízení pro konečné využití plynu. Vyjma plynoměru.

kované zařízení s jemnou mechanikou, která má stěžejní roli ve snižování tlaku plynu ze středotlaku (0,5-4 Bar) (v pneumatikách auta je tlak 2,2 Bar) na nízkotlak (0,02 Bar), což je redukce na jednu setinu původního tlaku!

Čí je hlavní uzávěr plynu (HUP)? Vlastnictví HUP je stanoveno zákonem č.458/2000 Sb., v platném znění v §2, odst. 2, písm. b), bod 5 - HUP je v majetku vlastníka odběrného plynového zařízení. Zdoj: https://www.rwe.cz/ds/dsoperativni-sprava-siti-11421/

Co z této skutečnosti vyplývá? Jelikož „regulátor zemního plynu” je ze své podstaty „vyhrazené plynové zařízení”, které splňuje přísná kritéria zkoušek a jejich výsledky jsou podloženy certifikáty Strojírenského zkušebního ústavu s. p. Brno ( CZ ), kde všechny parametry jsou garantovány na zkušebních zařízeních výrobce, která splňují požadavky státní zkušebny, ČSN EN 12279 a TDG 60903, vztahují se na něj jisté nároky na preventivní pravidelnou kontrolu funkce, která je definovaná legislativou minimálně jednou za tři roky.

V nemálo případech vypadá HUP opravdu zanedbaně a přitom z pozice regulátoru plynu jde o sofisti-

V této chvíli asi přichází otázka: Co tato skutečnost pro mne znamená? Tady je malý výčet možných důsledků:

Nesprávná funkce regulátoru má za následek proniknutí středotlaku do přívodu odběrného plynového zařízení (OPZ), na který spotřebiče nejsou dimenzovány - například destrukce plynového kotle. Absence již zmíněných kontrol a tudíž nemožnost doložení kontrolních a revizních zpráv u soukromých subjektů vystavuje tyto riziku postihu při nenadálé události související s regulační technikou ve smyslu „obecného ohrožení”. A v neposlední řadě neplnění pojistné události ze strany pojišťovatele, neb zmíněné zprávy jsou nedílnou součástí podkladů pro likvidátora pojišťoven. GMR GAS® s.r.o. jako tradiční výrobce vyhrazených plynových zařízení (regulátorů zemního plynu) RP-6, RP-10, Alz-6U, Al-z8, vzhledem k velkému časovému odstupu montáže plynových regulátorů při plynofikaci a jejich prokazatelnému stáří, důrazně vyzývá k zahájení u soukromých subjektů k výše zmíněným kontrolám a pravidelné údržbě těchto zařízení. Kontrola spočívá v ověření těsnosti spojů a membrány, kontroly výstupního a uzavíracího tlaku, funkce pojistného ventilu a bezpečnostního uzávěru, časová náročnost na kontrolu v tomto rozsahu činí cca 30 min. V souvislosti s kontrolou funkčnosti a Vašeho klidného spánku se s důvěrou obraťte na místního servisního technika p. Ladislava Švédu, tel. : +420 775 072 911, e-mail: [email protected] GMR GAS® s.r.o., Husova 691, Skuteč www.gmrgas.cz

Proč bude od 1. října 2016 uzavřena pobočka České spořitelny ve Velkém Týnci Vážený pane starosto, naším cílem je mít pobočky tam, kde je klienti využijí. Chod poboček proto pečlivě sledujeme, provádíme analýzu jejich využití a na základě této analýzy upravujeme naši pobočkovou síť tak, aby byly pobočky na jedné straně přístupné klientům v čase a místě, kde je opravdu využijí a zároveň, abychom dosáhli maximální efektivity provozu na straně druhé. Výsledkem pak bývá úprava otevírací doby (rozšiřování i zkracování), přesun či otevírání nových poboček, příp. uzavírání poboček. Tím, jak se mění rytmus života měst a obcí, využívají klienti některé pobočky stále méně (například v centrech menších měst), zatímco v jiných lokalitách, kde by je využilo velké množství lidí (typicky třeba nákupní centra), je poboček nedostatek. Od toho se odvíjejí i rozhodnutí o přesouvání poboček z méně využívaných lokalit do oblastí s hustším provozem. Je nám jasné, že touto politikou některé klienty nepotěšíme, na druhé straně ale zpřístupníme služby většímu počtu klientů v jiné oblasti. Z toho důvodu jsme se rozhodli ukončit provoz naší pobočky ve Velkém Týnci k 1. říjnu 2016. Klienty o uzavření pobočky budeme

informovat v následujících týdnech a sdělíme jim také to, že jejich účty i další sjednané produkty automaticky převedeme do naší nejbližší pobočky ve Velké Bystřici, Zámecké náměstí 19, na kterou se budou moci obracet v jakýchkoliv záležitostech. Kompletní obsluhu klientů zajistí i kterákoli jiná pobočka České spořitelny, bez ohledu na to, kde mají klienti uloženu dokumentaci ke svým účtům. Pro klienta se tak nic nemění (nastavení produktů, čísla účtů atd. zůstanou stejná). K obsluze svého účtu mohou využívat také naše elektronické bankovnictví SERVIS 24 (internet/telefon), Mobilní banku SERVIS 24 s nepřetržitým provozem nebo si kontrolovat zůstatky na účtech díky aplikaci Můj stav. K dispozici je jim i bezplatná informační linka Finanční skupiny České spořitelny 800 207 207. Děkuji Vám za pochopení a pevně věřím, že zachováte České spořitelně přízeň. Tomáš František Sedláček Oblastní ředitel retailového bankovnictví pro Olomoucko Česká spořitelna

OBECNÍ SERVIS

9

OBEC VELKÝ TÝNEC pořádá cestovatelskou přednášku

austrálie v pondělí 3. října 2016 v 18.00 v místním kině Australská projekce rodiny Márových vás často donutí vydechnout: „To snad není možný.“ Objeli celý kontinent kolem dokola a vydali se i do horoucího středu k posvátnému rudému monolitu Uluru. Cestou nakrmili skákající krokodýly, šnorchlovali ve Velkém bariérovém útesu, házeli bumerangem nebo naslouchali hraní Aboridžinců na didžeridu. Žasli v poušti mezi tisícovkou skalních jehel Pinnacles, nadšeně krmili klokany z ruky a šplhali po žebříku kolem stromu do výšky 70 metrů. Prožijete společně s nimi příběh plný dobrodružství, napětí a radosti. Jiří Mára je autorem devíti cestopisných knih a dokumentárních filmů z různých koutů světa. Více informací naleznete na www.jirkamara.cz

I vaši občané mohou využít naše služby Cítíte se doma během dne osaměle, potřebujete kontakt s vrstevníky či si jen zacvičit, procvičit paměť a jiné? Pak je naše Centrum pro vás ideálním místem.

Dovolte mi představit vám naší organizaci Sociální služby pro seniory Olomouc, která je zřizovaná Olomouckým krajem a jež sociální služby poskytuje již více než 45 let. Někteří z vás již využívají naše služby. Ráda bych upozornila na Centrum denních služeb, které oficiálně pod tímto názvem funguje již od 1. 1. 2007 a navazuje na více než 20ti letou tradici denního pobytu a střediska osobní hygieny. Služby poskytované na centru denních služeb jsou určeny pro seniory a osoby s chronickým duševním onemocněním s různou formou DEMENCE (Alzheimerova nemoc, demence u Parkinsonovy nemoci, demence u Huntingtonovy nemoci, Pickova nemoc, vaskulární či smíšené demence) ve věku od 50 let, které mají sníženou soběstačnost v zajiš-

ťování svých základních životních potřeb a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Uživatelé mohou využít denní pobyt či jen služby hygienické péče. Provozní doba Centra je v pracovní dny od 6:30 do 18:00 hodin a v sobotu od 7:30 do 14:00 hodin. Nabízíme i dopravu do Centra a zpět. V rámci denního pobytu nabízíme různé aktivity. Konkrétně se jedná například o cvičení jemné a hrubé motoriky, udržování vědomostních znalostí, tréninky paměti, reminiscenční terapie (čtení starých novin, sledování TV pořadů z archivu ad.), muzikoterapie, ergoterapie - keramické práce, výtvarné práce, pečení, logopedická cvičení, společné nebo individuální čtení, procházky do okolí, společné oslavy narozenin apod. Při péči využíváme různých nových a moderních poznatků práce se vzpomínkami, stimulace pěti smyslů – Snoezelen koncept, canisterapie, a další. Bližší informace získáte u vedoucí centra Mgr. V. Hojgrové na telefonu 585 754 615, 724 873 077 či sociální pracovnice L. Hrabcové, DiS. na telefonu 585 435 858. Využít můžete i webové stránky www.sluzbyproseniory.cz. Naše Centrum se nachází na adrese Rooseveltova 88a, Olomouc - Nové Sady. Těšíme se na vás!

4 10

OBECNÍ SERVIS

10x se zastupiteli Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec zvolené v komunálních volbách v roce 2014 a ustanovené na 1. zasedání konaném dne 5. listopadu 2014. Do konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele. Tentokráte jsme oslovili pana Mgr. Jakuba VRÁNU. Jak dlouho bydlíte ve Velkém Týnci? Do Velkého Týnce jsem poprvé přijel v roce 1998 jako student na brigádu na archeologický výzkum a už jsem zde zůstal, neboť jsme oba s mou ženou dostali v Olomouci práci v našem oboru. Odkud pocházíte? Pocházím z blízkého města Opavy. Co se vám ve Velkém Týnci nejvíce líbí? Moje žena J. Co byste chtěl jako zastupitel zlepšit? Vždy je co zlepšovat, ale i přesto si myslím, že věci obecné jdou v Týnci správným směrem. Co vás v poslední době nejvíce pobavilo? Překvapivě mě pobavil film Teorie tygra, který jsem shlédl, když jsem pomáhal při přípravě letního kina. A těším se na další pokračování série Kancelář Blaník, která mě dokáže velmi pobavit svou nadsázkou. Co vás v poslední době nejvíce naštvalo?

Já jsem celkem klidný člověk a rozčiluji se velmi málo, pouze mi vadí vrůstající byrokracie, která mi čím dál tím více komplikuje mou práci. Kde a jak trávíte pracovní čas? Jako archeolog většinou trávím čas prácí v terénu, ať se jedná o vedení archeologických výzkumů na ohrožených lokalitách stavební činností či provádění archeologických dohledů na nejrůznějších stavbách v rámci Olomouckého kraje. Součástí mé práce je také psaní odborných článků a prezentace výsledků našich výzkumů. Koneckonců již jsme měli přednášky o archeologii také v Týnci i v Čechovicích. Jak trávíte volný čas? Rád čtu a občas rád uvařím zajímavé recepty. Taky mám rád posezení s přáteli u dobrého moku. Máte nějakou oblíbenou knihu? Nemám přímo jednu oblíbenou knihu, ale mám rád knihy ze žánru sci-fi, fantasy anebo historické. Během roku také přečtu velké množství knih, které se týkají mého zaměstnání. Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)? Pasivně se rád dívám na lední hokej, biatlon a fandím všem našim reprezentantům. Aktivně anebo spíše rekreačně se rád projedu na kole a v zimě na běžkách. Nakonec musím zmínit, že s oblibou chodím na houby, ačkoliv to není sport. Ptala se Kamila Grmolenská

Blíží se letošní volby do Senátu Na podzim 2016 se uskuteční volby v senátním obvodu číslo 61, do kterého patří i vaše obec. Jsem rád, že jsem v uplynulém období měl možnost jako senátor za Olomoucko spolupracovat jak se vedením obcí, tak i dalšími lidmi podílejícími se na životě v regionu. Patří k nim například dobrovolní hasiči, ale také sportovci, různé spolky a řada individuálních dobrovolníků. Rád bych jim touto cestou za uplynulých šest let poděkoval. Bez nich by byl život na našem venkově mnohem chudší a jednotvárnější. Jako senátorovi, který dosud ve volebním obvodu vykonává mandát, mi připadla úloha seznámit vás se způsobem hlasování.

Senát v uplynulých letech prokázal, že je důležitou částí ústavního systému, když se mu podařilo napravit řadu nepřesností a chyb v zákonech přicházejících z Poslanecké sněmovny. Podpořte proto jeho práci svou účastí ve volbách, ať už chce dát svůj komukoliv. Ing. Martin Tesařík senátor za Olomoucko

1. kolo voleb První kolo voleb do Senátu se uskuteční ve dnech 7. a 8. října. Občané v příslušném obvodu dostanou volební lístky do svých poštovních schránek. Otevření volebních místností Pátek 7. října 14:00 - 22:00 hodin Sobota 8. října 8:00 - 14:00 hodin 2. kolo voleb Druhé kolo voleb se uskuteční ve dnech 14. a 15. října. Volební lístky se ve druhém kole do schránek neroznášejí, voliči je dostanou přímo ve volebních místnostech. Nezapomeňte jít k volbám i ve 2. kole!

Foto: archiv M. Tesaříka

Vlakem, autobusem i tramvají na jednu jízdenku Od září se znovu zjednoduší cestování hromadnou dopravou. Občané ji budou moci jezdit s jedinou jízdenkou. Ta bude platit ve všech spojích objednávaných Olomouckým krajem, ale také městské hromadné dopravě v Olomouci, Prostějově, Přerově, Šumperku, Zábřehu a Hranicích. K 1. září se do systému IDSOK bude integrovat šest zbývajících železničních tratí číslo 270, 274, 280, 290, 300 a 330. „Na jednu jízdenku tak bude možné cestovat všemi spěšnými a osobními vlaky, příměstskými autobusy, ale i MHD,“ vysvětluje hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil. Jízdenky si cestující budou kupovat na obvyklých místech, tedy u řidičů autobusů, v pokladnách Českých drah i v informačních kancelářích dopravců.

Foto: archiv J. Vrány

Otevření volebních místností Pátek 14. října 14:00 - 22:00 hodin Sobota 15. října 8:00 - 14:00 hodin

„Naše práce se nyní dostává do další strategické fáze. Nadále pracujeme na rozšíření bezkontaktního odbavení, které se týká časových jízdenek a přiřazení takzvaných časových kupónů IDSOK na bankovní karty v co největším rozsahu. Prozatím tento způsob odbavení funguje v autobusech na Jesenicku a Prostějovsku, včetně zdejší MHD a snahou je co nejvíce více informovat cestující, že tento způsob placení je možné využít,“ sděluje ředitel Koordinátora Integrovaného dopravního

systému Olomouckého kraje Jaroslav Tomík. Tratě zařazené k 1. září do IDSOK 270 Hoštejn - Zábřeh na Moravě Olomouc - Přerov - Hranice na Moravě - Polom 274 Litovel předměstí - Mladeč 280 Hranice na Moravě Hustopeče nad Bečvou 290 Olomouc - Uničov - Šumperk 300 Přerov - Chropyně Nezamyslice 330 Přerov - Říkovice

OBECNÍ SERVIS

11

REDAKČNÍ DOTAZNÍK

Představujeme členy redakce Týneckých listů - Pavel Peňaška, grafik Pavle, v TL máš na starosti jejich grafickou podobu. Jak ses k této práci dostal? A co to všechno obnáší? Vystudoval jsem olomoucké polygrafické učiliště - obor sazeč, kde jsem se setkával se Standou Denkem, který tam tenkrát dělal vychovatele na internátě. A když před lety nastoupil do zastupitelstva naší obce, shodou okolností se hledal někdo, kdo by převzal štafetu po Liboru Tomečkovi, který Týnecké listy dělal přede mnou, tak si vzpomněli na mě. A co to obnáší? Musím zkontrolovat kompletnost a správnost všech elektronicky dodávaných dat, kvalitu fotografií, inzerci a vše pak seskládat v grafickém programu do těch správných rubrik tak, aby vše na sebe navazovalo. Jaké je tvé povolání? Baví tě to? K již zmíněné vystudované škole jsem si přidal ještě krátkou návštěvu pražské polygrafické školy, což ze mě udělalo kompletního polygrafa. Od té doby se pohybuji u novin a pracuji jako tiskař v jedné z olomouckých novinových tiskáren. S našimi výrobky se v podstatě setkáváte denně, ať už to jsou regionální noviny nebo třeba letáky akčních nabídek jednoho z řady supermarketů. Grafika TL se mi moc líbí, jejich celková úprava, barevnost… Kde pro jejich výtvarnou stránku hledáš inspiraci? Je to náročné? Jak už odtušíte z odpovědi výše, víc jak dvacet let se pohybuji mezi tiskovinami, tak mám odkud čerpat nápady. Náročné? Ono je to spíš o oblíbenosti. Když dělám rubriku, která mě baví, jde to rozhodně rychleji, než když zalamuji například těžký filozofický text. V minulém čísle jsem si užil nejednu těžkou chvilku s poezií.

Malá ukázka toho, jak vznikalo aktuální číslo Týneckých listů

V TL se také objevují tvoje tipy na zajímavá výletní místa, která jsi sám navštívil. Usuzuji z toho, že cestuješ rád. Cestujete celá rodina? A kde hledáš náměty na místa svých cest? Cestujeme rádi, je to koníček, který nás spojuje. Společně rádi poznáváme nová místa a nemusí to být ani moc daleko. Jak najdeme společnou volnou chvilku, koketujeme s myšlenkou, že někam vyrazíme. Náměty, kam vyrazit získávám díky dalšímu mému koníčku - geocachingu.

Jak ty a tvá rodina rádi trávíte volný čas? Každý máme kromě toho cestování další své záliby, které nám naplňují volný čas. Manželka má svůj internetový obchůdek, který pro ni není koníčkem, ale koněm. Děti rády blbnou s kamarády, jezdí na kole, surfují na internetu... Každý máme to svoje.

Foto: archiv P. Peňaška Hráls fotbal. Byl jsi brankař, že? Věnuješ se sportu pořád? Popřípadě jakému? Fotbal už je pro mě uzavřená kapitola. Už je to spoustu let, co jsem s ním skončil. Nešlo to skloubit s mou časově náročnou prací. Noviny se vyrábí ve večerních a nočních hodinách šest dnů v týdnu. Časově se mi to krylo s tréninky a zápasy... Rád jezdím na kole, nebojím se dlouhých výšlapů do hor... Jdou v tvých sportovních šlépějích i tvoje děti? Děti se snažíme vést k pohybu, ale žádné nedělá organizovaný sport. Jezdí na kole, běhají, rády plavou, provozujeme turistiku... Hlavně je to tím, že oba s manželkou pracujeme na směny a tomu se přizpůsobil i chod naší rodiny. Jak vnímáš sportovní dění v naší obci? Sport v Týnci a okolí samozřejmě sleduji. Fandím fotbalistům, hokejistům a obdivuji týnecký gymnastikový zázrak. Vím, že děláš geocaching. Je to zajímavé. Přiblížíš našim čtenářům o co jde? Jak dlouho už kešky hledáš? A je nějaká keška i v Týnci nebo okolí? Jakou nejzajímavější kešku jsi našel? S geocachingem jsem začal zhruba před sedmi lety. Měl jsem najednou díky konci ve fotbale dost volného času, který jsem si mohl organizovat podle sebe a nebyl jsem vázaný na pevný termín tréninků a zápasů. Když si zadáte heslo geocaching do

internetového vyhledávače, vyjede vám definice, že je to zábava na pomezí sportu a turistiky. Něco na tom bude, ale od doby, kdy to takto někdo definoval už uplynulo spoustu času a všechno se posunulo o hodně dál. Nechci tady nic škatulkovat, ano, je v tom turistika, ano, je v tom i sport, ale i spousty dalších zdánlivě nesouvisejících odvětvích. Prvotní myšlenkou geocachingu bylo dostat lidi do přírody nějakým zajímavým způsobem. Podstatou je najít někým ukrytou schránku za pomoci navigačních přístojů, zeměpisných souřadnic a internetu. Schránka musí obsahovat nějaký zápisník, do kterého její nálezce podpisem potvrdí její nalezení a následně se o zážitky s tím spojené může ostatním pochlubit na internetu. Z něj získává i informace potřebné k jejímu nalezení nebo například informace o místě, kde se schránka nachází. Kešky, jak se schránkám říká (podle anglického slova cache znamenajícího schránka), se nachází nejen po celém světě, jedna je i mimo něj. Na orbitální vesmírné stanici ISS. Většinou se umisťují na něčím významných místech. Možnostem se však meze nekladou. Některé se nacházejí přímo ve městech například v podobě dutého šroubu na lavičce v parku nebo falešné šišky, jiné v přírodě ukryté například v dutinách

pařezů nebo v podobě falešných hub. Zvláštní kategorií jsou pak kešky nalezitelné pouze se speciální výbavou - horolezeckou, potápěčskou, paraglajdem... Jak už jsem říkal, nerad bych něco škatulkoval, každý si najde to své. Někdo je hledá způsobem, že jich chce mít co nejvíce, jiný si poctivě vybírá podle doporučení jiných nálezců zveřejněných na internetu. Někomu vyhovují jen městské kešky, jinému jen ty umístěné vysoko v korunách stromů... Já jich za dobu, co se tomu věnuji nalezl přes čtyři tisíce a našel se právě v tom vybírání poctivých krásných kešek před jejich kvantitou. V živé paměti mám například nedávno navštívené kešky u alpských ledovců nebo dříve v břidlicovém dole v Oderských vrších. Těžko říct, která se mi nejvíc líbila. To nejde porovnávat. Tvůrci kešek jsou opravdu kreativní. Ano, i v Týnci a blízkém okolí máme několik kešek. Někteří z čtenářů o nich vědí a poctivě nám na jejich fungování dohlížejí. Máš nějaký cestovatelský sen? Sny samozřejmě mám a pomaličku si je plním, ale vždycky by měl alespoň jeden zůstat nesplněný, aby se měl člověk na co těšit, když už se mu ty ostatní splní. Ptala se Vendula Vránová

Řemesla v pivovarech a kolem něj Dnešní výroba piva ve velkých pivovarech je o dokonalých a čistých technologiích, kdy člověk přijde s pozdějším výrobkem do styku jen minimálně. Ale ještě před 50 lety tomu bylo jinak - pivo se vyrábělo řemeslně, pivovary se hemžily spoustou lidí, koní a aut, vedly do něj koleje a vlaky rozvážely pivo do okolí i do širého světa. Mnohá tehdejší řemesla zanikla docela, některá přežívají jako ukázka dávných dob. Povídání o těchto řemeslech Vás přenese do doby, kdy se dřevěné sudy v pivovarech vyráběly i smolily, kdy se v zimě na rybnících a řekách ledovalo, aby bylo dostatek ledu do pivovarů i do hospod. Dozvíte se, jak vznikaly první pivní láhve, kdy keramické korunky nahradily korkové zátky a kdy hliníkové sudy vytlačily dřevěné, aby krátce nato byly samy nahrazeny no-

vými, modernějšími. Na pozadí historických filmů a fotografií se seznámíte s tím, jak pivo vyráběli naši dědové a jejich dědové.

GULÁŠOVÁ GALERIE

Foto: I. Stejskal

Foto: I. Stejskal

Neoznačené fotografie: cellovka.zonerama.com

SKAUTSKÉ OKÉNKO Pouť ve Staré Vodě Tak jako každým rokem, konala se i letos koncem července ve Staré Vodě u Libavé pouť ke Sv. Anně. Před poutí skauti opět upravovali celý areál, tj. sekli jsme trávu na louce před kostelem, upravovali jsme hro-

by na hřbitově, obnovili jsme zničený Richterův kříž vlevo u cesty od kostela ke Královské studánce, opravili rám Schifnerova kříže pod kostelem. V sobotu 23. 7. byla Stará Voda opět plná poutníků, odhadem 2000 lidí.

Foto: J. Pečínka

Přijel také autobus s německými rodáky, a to jak ze Staré Vody, tak i z dalších vesnic Libavska. Při odsunu v roce 1946 byli dětmi, mnohým je tedy dnes už více jak 80 let. Ke svému rodišti mají stále silný vztah. V minulosti finančně přispěli např. na obnovení podlahy v kostele nebo na rekonstrukci kaple Královské studánky. Zájem navštívit tato místa mají i mladí lidé. Např. u obnoveného Richterova kříže se sešli syn, vnučka a pravnučka původního stavitele kříže. Sobotní mši celebroval pan děkan Hanáček od sv. Mořice z Olomouce a ministroval mimo jiné i skaut Václav Cenkr z Doloplaz. Večer jsme pak společně s rodáky uspořádali světelný průvod od kostela ke Královské studánce. V neděli se rodáci vydali i do okolí, do zaniklých vesnic, podívat se do míst, kde kdysi stávaly jejich rodné domy. Odpolední mše byla především určena poutníkům z farnosti Moravský Beroun; přišel ale také průvod českých a němec-

Nečekané návštěvy na Slezské Hartě Náš skautský oddíl Poutníci Čechovice letos opět vyrazil na dvoutýdenní tábor společně s oddílem z Velkého Újezdu. Tábor se konal jako obvykle na Slezské Hartě. Společně s námi byli na táboře i dvě skautky z polského spřáteleného oddílu z Ratiboře a hostili jsme také 12 dětí z komunitního centra z polského Ketře, které doprovázel náš dlouholetý přítel Wieslaw Janicki. Mimo tyto zahraniční účastníky nás potkalo první zahraniční překvapení hned druhý den. Do tábora přišla trojice

Foto: J. Dvořák cizinců a žádali nás o vodu do svých lahví. Protože měli kolem krku šátky, bylo zjevné, že se jedná také o skauty. Z krátkého rozhovoru vyplynulo, že se jedná o skauty z německé organizace BdP (Bund der Pfadfinderinnen und Pfadfinder). Sdělili nám, že jsou z Marburgu a že putují po České republice. Jejich cesta vedla přes Prahu, Šumperk, Jeseníky, Slezkou Hartu a cílem jejich cesty byl Tábor. Další skupinky z jejich oddílu putovaly ve stejné chvíli v jiných místech Česka. Vyměnili jsme si kontakty, pohostili jsme je obědem, poradili jsme jim pár cestovatelských tipů a zajímavá místa v okolí Slezské Harty. Pak už pokračovali ve svém putování. Další překvapení se dostavilo o tý-

den později. Do tábora přišla čtveřice cizinců a žádali nás o vodu. Měli také šátky kolem krku. Usoudili jsme tedy, že jde o druhou skupinu z marburgského oddílu. Chlapci nás ale vyvedli z omylu. Šlo sice o skauty, byli také z Německa, ale tentokrát šlo o členy mnohem menší organizace než Bdp a sice Pfadfinderbund Mecklenburg-Vorpommern ze severoněmeckého města Greifswald. Tito skauti také putovali po Česku. Měli v plánu kratší trasu a více času na průzkum památek i přírodních zajímavostí. Jejich cílem bylo dojít do Opavy. Měli však náskok oproti svému plánu a tak s radostí přijali naši nabídku na přespání u nás v táboře. Nejprve si dali oběd a pak jsme se bavili o jejich skautské organizaci. Zahráli jsme si fotbalové utkání, chlapci se projeli na našich kánoích a večer jsme společně zpívali u táboráku. Niklas Wille, nejstarší a nejzkušenější devatenáctiletý poutník, se s námi podělil o zážitky z cest, které absolvoval v minulých letech. Se svou družinou navštívil Itálii, Slovensko, Španělsko, Francii a Norsko. Právě v Norsku se mu líbilo nejvíce. Zajímalo nás také, jak rodiče kluků vnímají jejich pěší putování po cizích zemích. Podle Niklase je důležité sbírat zkušenosti na výpravách po okolí a na první putování vyrazit se zkušeným vedoucím. Na Foto: J. Dvořák

cestách dochází k větším či menším problémům, ale právě takové výzvy člověka zocelí, a ve chvílích, kdy se musí postarat o sebe a své mladší kamarády, získá neocenitelné zkušenosti. Druhý den naši přátelé sbalili svůj stan, každý z nich si na záda naložil jeden z jeho čtyř dílů, nabrali si zásoby vody a vyrazili na cestu. Jejich nejbližším cílem bylo najít a prozkoumat pár řopíků československého opevnění z let 1935-1938. Nikdy by nás nenapadalo, že nás potká taková náhoda, aby do našeho tábora zavítaly hned dvě návštěvy putujících skautů z ciziny. Bylo to příjemné setkání a pokusíme se s těmito skauty zůstat v kontaktu. Opět se nám potvrdilo, že skauti mají své bratry a sestry po celém světě a není těžké na ně narazit. Vždy se přitom setkáte s vřelým přijetím a s přirozenou vstřícností, což je jedna z kouzelných charakteristik skautingu. Jiří Dvořák Poutníci, Čechovice

kých poutníků z Bělotína, kteří byli na cestě dva dny. V úterý 26. 7., v den svátku sv. Anny, byla sloužena mše v německém jazyce, při které skauti střediska Velký Týnec obdrželi symbolický dřevěný křížek za budování mostů česko-německého porozumění. Rádi bychom vás upozornili, že v neděli 25. září 2016 dopoledne bude vysílán na ČT 2 v programu „ Cesty víry„ třicetiminutový dokument o historii a současnosti Staré Vody. Jan Pečínka

Foto: J. Pečínka

Výsadba nových stromů v Junácké aleji Našemu skautskému středisku se ve spolupráci s obcí Velký Týnec podařilo získat prostředky na realizaci projektu „Junácká alej“. Grant byl udělen Nadací Partnerství, největší environmentální organizací u nás, která usiluje o zlepšení životního prostředí na lokální úrovni mj. pomocí přidělování menších dotačních částek na projekty, které může zorganizovat jakákoliv obec, spolek či jednotlivec.

Projekt „Junácká alej“ navazuje na předchozí práci naší obce a týneckých junáků v minulosti, při které byly kromě údržbových prací vysázeny nové stromy do již existující aleje. V této etapě budeme dosazovat dalších 30 nových stromů (jde výhradně ovocné stromy), aby alej nabyla celistvosti a díky ovocným stromům také užitečnosti. Zároveň chceme alej udělat více lákavou pro procházkáře, proto zde plánujeme vybudovat jednoduchou lavičku na posezení. Výsadbu a další práce budeme realizovat v říjnu. Do ní bychom chtěli zapojit jak další týnecké organizace, tak i širší veřejnost. Jste proto srdečně zváni, abyste přiložili ruku k dílu a pomohli nám zlepšit prostředí, ve kterém žijeme a trávíme volný čas.

Projekt Junácká alej je realizován za finanční podpory Nadace Partnerství a běžců RunCzech. Jakub Hadaš Andromeda, Velký Týnec

14

SKAUTSKÉ OKÉNKO

Středoevropské Setkání Skautů Od 4. do 14. srpna se konal CEJ 2016 v Polsku. CEJ - Central European Jamboree, v překladu Středoevropské Setkání Skautů, nebylo úplně středoevropské, jelikož přijeli skauti až z Egypta, Alžírska či Spojených států. Dohromady bylo asi 1800 účastníků z 29 zemí.

Foto: T. Sudolská Vše se odehrávalo v krásném polském městě Vratislavi. Náš tábor se nacházel kousek od řeky Odry v místním parku. Do města bylo možné dostat se městskou hromadnou dopravou a kochat se krásnou historickou částí Vratislavi. Také program, který si pro nás přichystali, byl velice pestrý a zábavný. Každý den byl od 9 do 15 hodin blok, ve kterém po subcampech probíhalo 6 programů. První byla velká hra Ztracený malíř, kdy jsme se během různě těžkých úkolů dorozumívali mezi sebou anglicky. Dalším, tentokrát dvoudenním programem byl výlet s přespáním mimo tábořiště. Vlakem z Vratislavi jsme jeli pod Jelenie Góru, následoval výšlap národním parkem na Jelenie Góru s polským průvodcem, kde jsme z vršku hradu měli rozhled na široké okolí a dokonce i na Sněžku. V místě přespání pod horou na nás čekala netradiční aktivita - kolečkové běžky. Večer jsme, naše česká patrola spolu se slovenskou a egyptskou, udělali oheň. Zpívali jsme písně, vyprávěli si a nakonec jsme šli všichni spát. Ráno jsme zase vyrazili na vlak, který nás odvezl zpátky do Vratislavi. V pondělí jsme měli na programu návštěvu muzea, ale ta se k naší smůle neuskutečnila, protože měli zavřeno. 9. srpna v úterý nás čekala skautská služba a tedy malování skautského institutu. Další den jsme chodili po památkách - kostely, mosty, náměstí. Středeční program byly umělecké workšopy. Tedy přesněji šití, tisk na plátěné tašky nebo malování na obličej. V pátek se konal

Foto: T. Sudolská

Foto: T. Sudolská International Day, kdy každá země měla svůj stánek s jídlem, aktivitami, národními tanci či hudbou. Bylo zajímavé poznat různé kultury všemi smysly. Předposlední den jsme my a naši slovenští přátelé vyrazili do města na oběd a nakoupit poslední suvenýry a dárky. Každé odpoledne probíhaly volnočasové aktivity - jízda na čtyřkolce, lezení po nakloněné stěně, hry, tance… A téměř každý večer se u hlavního pódia konala party s moderní hudbou k poslechu i tanci či jen k poskakování do rytmu. Jeden večer byl dokonce v režii českého kontingentu pro nejen české účastníky, kde byl například fotokoutek, taneční souboj či karaoke. Rozhodně jsme se ani chvíli nenudily, ať už kvůli programu anebo nově poznaným přátelům nejen ze sousedních států, ale například z Velké Británie nebo z Černé Hory.

A nakonec - cílem skautingu je vytvářet lepší svět a Jamboree bylo příkladem kooperace mezi národy, kulturami a generacemi. A po zku-

šenosti s touto akcí, jsme rozhodnuty jet i za dva roky do Maďarska. Marie Zdráhalová

ČLÁNKY

15

Na prahu nového školního roku 2016 - 2017 Vážení čtenáři, dovolte, abych vás po prázdninách pozdravil ze školy. 1. září jsme slavnostně zahájili nový školní rok 2016/2017 a přivítali na naší „horolezecké expedici“ opět o něco více žáků než v loňském roce. Slavnostně jsme také pasovali 40 žáků 1. třídy. Během letošních prázdnin probíhala na obou školních budovách řada prací. Na staré škole jsme zcela rekonstruovali podlahy ve dvou učebnách a v 1. oddělení školní družiny, na nové škole jsme zahájili přípravu projektu, jehož cílem je přebudování šaten na dvě nové odborné učebny a zbudování moderních šaten v suterénních prostorách školy. Výkopové práce již započaly a my jsme zahájili rekonstrukci rozvodů vody a odpadů v pravém křídle školní budovy. Tato investiční akce patří ke klíčovým úkolům na letošní školní rok. Během podzimních měsíců připravíme stěhování pobočky ZUŠ Žerotín Olomouc ze staré školy do uvol-

něného školního bytu a tím jednak vytvoříme ZUŠ a jejím žákům důstojné prostředí a pro nás získáme prostor pro provoz všech oddělení školní družiny a zájmových kroužků. V obou školních budovách probíhaly během prázdnin malířské práce a další drobné úpravy a opravy. Za hladký průběh při realizaci a trvalou péči a podporu děkuji vedení obce Velký Týnec a rovněž provozním zaměstnancům školy v čele se školníkem panem Miroslavem Zdráhalem. V letošním roce nás čeká realizace několika projektů. Budeme pokračovat ve spolupráci se Střední průmyslovou školou strojnickou v Olomouci ve sdílené výuce a kroužcích. Dále se chystáme na projekt zaměřený tentokrát především na vzdělávání pedagogů ve všech oblastech problematiky nově zaváděné inkluze. Další projekty jsou ve fázi přípravy. S činností zájmových kroužků od září 2016 se můžete seznámit na škol-

Foto: P. Hanuška ním webu. V průběhu školního roku počítáme se všemi tradičními školními akcemi, před prázdninami vás pozveme na „Školní zahradu“. Jménem všech zaměstnanců školy chci vyslovit přání, aby následující školní rok byl rokem úspěšným. Kvalitní prací, velkým pracovním úsilím,

mimoškolní aktivitou a spoustou akcí, které pro děti pořádáme, chceme udělat maximum pro to, abyste byli se vzděláváním vašich dětí spokojeni a abyste nám i nadále zachovali přízeň. Mgr. Tomáš Jurka

Ohlédnutí za školním rokem 2015-2016 v Mateřské škole Velký Týnec Konec roku bývá všeobecně spojován s rekapitulací uplynulého období. Učitelé mají možnost hodnotit dvakrát, nejen tedy konec roku kalendářního, ale i konec roku školního. A tak se společně podívejme o rok nazpět. Loňský začátek školního roku 20152016 se trochu lišil od těch ostatních. O prázdninách měla být provedena výměna plastových oken a zateplení budovy mateřské školy. Akce se ale patřičně protáhly a tak 1. září vítali děti nejen učitelky ve třídách, ale i řemeslníci na lešení. Hluk staveniště se stal na pár týdnů doprovodem našich veškerých činností a her, zvukovou kulisou pohádek i ukolébavek. Ale stálo to za to! Škol-

ka vypadá v novém kabátě nádherně. Po téhle etapě započala úprava školní zahrady. Tu ozdobily nové průlezky, lavice, houpačka, hmyzí domeček a jiné balanční či herní prvky – vše provedeno ve velmi estetickém přírodním rázu. Realizace však byla ukončena až po Vánocích, a tak jsme na otestování museli počkat až na přívětivé jarní počasí. Ale nahlédněme i do samotné školky. Tu letos navštěvovalo 122 dětí v pěti odděleních. Výchovně-vzdělávací proces byl doplňován řadou rozmanitých aktivit. V naší škole jsme například přivítali kouzelníka, chovatele exotického ptactva, loutkoherce i muzikanty. Děti navštívily ně-

kolik divadelních představení v Olomouci, vzdělávací programy ve Sluňákově. Díky návštěvě skanzenu v Modré u Velehradu se děti seznámily se životem ve středověké vesnici. Zde jsme také zhlédli místní zajímavost - podvodní tunel. Nad svými hlavami jsme pozorovali ryby přímo v rybníce. Děti si vyzkoušely role řidičů i policistů na Mobilním dopravním hřišti v areálu naší MŠ a na hradě Bouzov dokonce role malých práčat v rámci rytířského klání. Ve škole probíhal kroužek seznamování s angličtinou, hra na zobcovou flétnu, taneční kroužek a lyžařský výcvik. Nechyběly ani společné akce pro rodiče s dětmi - podzimní či vánoční

tvořivé dílničky, zábavné soutěže Bubákování nebo Drakiáda v teple a suchu, Mikulášské a Vánoční posezení s programem, besídky pro maminky. Nemůžeme opomenout Indiánskou zahradní slavnost s opékáním. Až při výčtu všech aktivit mi dochází, že to byl pěkně nabitý rok. V červnu jsme se rozloučili s 39 předškoláčky, jejichž místa zaplní nově přijaté děti. Věříme, že každý si z uplynulého roku odnesl něco příjemného, a doufáme, že v letošním roce tyto zážitky obohatíme. A začneme hned v září, protože letos o prázdninách se ve školce „jen malovalo“… Za kolektiv MŠ Jana Přikrylová

Pastýřský list otce arcibiskupa Jana Graubnera k zahájení nového školního roku Drazí bratři a sestry, milost a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista ať naplní srdce každého z Vás, zvláště pak dětí a mládeže, kteří začínají nový školní rok. Začátek září patří k nejnáročnějším obdobím roku v našich rodinách. Předcházely však prázdniny, které nabídly většině z Vás chvíle odpočinku a načerpání nových sil i upevnění vztahů v rodině díky společným zážitkům. Láska projevená druhým snahou naslouchat, porozumět, potěšit a pomoci, přinést radost, projevit uznání, či jen tiše doprovázet nebo nést kříž druhého, odpouštět a znovu dávat důvěru, vytváří domov, šťastné a pevné zázemí, které potřebují Vaše děti. Blahopřeji všem, kterým se to aspoň trochu daří, a děkuji všem, kteří se o to snaží. Děkuji všem, kteří i přes těžkosti a někdy i velké překážky budují stabilitu rodiny, nebo se ji snaží udržet. Děkuji všem rodinám, které mají tak široké srdce, že přijímají i větší počet dětí. Takoví si zaslouží naši úctu a taky pomoc. Zároveň prosím mladší zdravé rodiny, aby měly dost odvahy rozšířit srdce pro přijetí dalších dětí, a vyprošuji jim zkušenost velkorysé Boží pomoci, která nikdy nezklame zdravou důvěru

a umí překvapit svou štědrostí a nečekanou pomocí. Dovolte však, prosím, abych vedle přání k začátku školního roku se Vám svěřil i s jednou ze svých bolestí. Raduji se z každého pokřtěného dítěte, ale mám starost o velkou část z nich, protože nejsou vychovávány ve víře vůbec, nebo chodí do náboženství jen do prvního svatého přijímání. U každého křtu dítěte někdo slíbil, že je vychová a vyučí ve víře. Slib před Bohem je velmi vážná věc. Křtem jsme děti zavázali ke křesťanskému životu. Když je nenaučíme křesťansky žít, těžce jim ubližujeme. I když už školní rok začal a přihlášky do náboženství měly být podány před prázdninami, přihlaste, prosím, nepřihlášené děti mimořádně aspoň nyní a to i do vyšších ročníků včetně situací, kdy už nějaký čas nechodily. Všechny školy - i střední a učňovské mají povinnost zajistit výuku náboženství, když se přihlásí aspoň sedm žáků. Pokud je jich někde méně, mají děti a mládež možnost výuky na každé faře. Školní náboženství však nestačí. Děti potřebují příklad a zkušenost víry v rodině i ve farním společenství. Milí rodiče, vidí Vás děti klečet při

modlitbě? Mluvíte s nimi někdy o svém životě s Bohem? Snažíte se budovat domácí církev, když společně nasloucháte Božímu slovu a učíte se jeden v druhém vidět Krista a dávat si navzájem lásku Ducha Svatého? Nejsme andělé a všichni hřešíme. Proto potřebujeme pokání a odpuštění. Kardinál Dolan v jedné knize vzpomíná na manžele, kteří slavili 65. výročí svatby. Když se jich ptal na jejich tajemství, manžel odpověděl: „Když jsme se brali, řekl nám kněz, že každý večer před spaním si máme kleknout vedle sebe u postele, pomodlit se spolu Otče náš a pak se jeden druhému omluvit za cokoliv, čím jsme jeden druhého zranili. Bez ohledu na únavu, rozzlobení či rozrušení jsme nikdy neměli ulehnout, aniž bychom si řekli „promiň“, když mezi námi něco skříplo. Měli jsme i hodně těžká období, ale toto jsme dodrželi.“ Jak jednoduché! V manželství není důležité, kdo má pravdu, kdo vyhraje, ale kdo více miluje, kdo umí z lásky odpouštět s vědomím, že on sám potřebuje odpuštění od lidí i od Boha. Milosrdná láska nepohrdá spravedlností, ale ze soucitu ji překra-

čuje, když doplňuje, co druhý v lásce nedotáhl. Láska, která odpustí, nikdy odpuštěnou vinu nepřipomíná, ale vidí druhého novýma očima jako očištěného. Drazí rodiče, zaveďte tuto praxi do Vaší rodiny a naučte to i Vaše děti. Zachráníte svou rodinu před nebezpečím rozpadu, dětem zajistíte lásku domova, na kterou mají právo, a budete z nich mít radost i v budoucnosti. Nemůžete dát dětem nic většího, než dobrou křesťanskou výchovu. Skvělé zkušenosti by nám mohli vyprávět rodiče, kteří své děti svěřili, zasvětili Bohu rukama Panny Marie, kteří je ve svém srdci přinášeli na mši svatou už od početí, nebo tehdy, kdy se v dospívání od Boha vzdalovali. Bůh je nezklamal a Panna Maria se ukázala jako dobrá matka a mocná přímluvkyně, jako spolehlivá průvodkyně na cestách i pro ty, kteří bloudili. Všem rodinám diecéze denně posílám požehnání, zvláště v tomto roce milosrdenství, a prosím Boha, aby nechal své uzdravující milosrdenství vítězit ve Vašich srdcích a v celých rodinách. Váš arcibiskup Jan

16

ČLÁNKY

Rodinné centrum Čmelda funguje již 5 let! Jsme velice potěšení, že i nadále se rodinné centrum těší zájmu maminek a v tomto roce zájem dokonce největší ze všech těch posledních pět let. Pravidelně se koná dopolední herna s programem, kde se kromě pohybových her maminky s dětmi věnují i vyrábění, učí se říkanky, vyměňují zkušenosti a řeší problémy spojené s mateřstvím. Po 5 letech jsme se rozhodli provést obnovu v našem centru, která začala loni nákupem nového koberce a letos díky obci Velký Týnec získalo Rodinné centrum Čmelda i nový kabát. Všechny prostory byly nově vymalovány. Díky pomoci maminek byl dokončen úklid prostor, včetně umytí oken, vykachlíčkovaní a úklid vybavení. V září se tedy maminky s dětmi mohou těšit na krásné barevné prostory, jen se podívejte!

Písníčky a básničky v kruhu

Čmelda jede na dovolenou Dne 1. července 2016 proběhla nová akce na hřišti „Čmelda jede na dovolenou!“ Akce byla podpořena MAS Hanácké Království Strategií komunitně vedeného místního rozvoje. Děti si vyzkoušely soutěže tematicky spojené s létem a dovolenou například hod gumákem na cíl, zabalení batohu na výlet a projití

trasy, ulovení ryby, postavení táboráku - vatry, a další. Děti si užily skákací hrad a bublinkovou show a na závěr si opekly špekáčky. V průběhu akce byli rodiče informováni o Strategii komunitně vedeného místního rozvoje MAS Hanácké Království a jejích cílech.

Foto na stránce: archiv MC Čmelda Kromě pravidelných akcí – dopolední herny a cvičení pro děti se konaly již klasické akce – bazárek a karneval. Karneval probíhal v duchu Večerníčka.

Program od září 2016 V září se uskuteční opět tradiční bazárek! Všechny srdečně zveme dne 17. září 2016 od 8.00 do 11:00 hodin do sálu Hasičské zbrojnice Velký Týnec nakoupit si oblečení a výbavu pro děti na nadcházející zimu. Od září se můžete těšit každé pondělí na hernu s programem pro batolátka a jejich maminky, a dokud nám počasí dovolí, budeme realizovat páteční výlety do přírody, za kulturou či sportem. Již 9. 9. 2016 s námi můžete jet na výlet do Sluňákova, kde je pro nás připraven zajímavý program, přihlášky a bližší informace na email svatpet@ seznam.cz. Dále připravujeme pro děti adaptační program před nástupem do mateřské školy „Miniškolka”. Info schůzka bude v úterý 6. 9. od 15.00 16.00 hod. Miniškolka bude každé úterý od 9.00 do 12.00 hod. Neopomněli jsme ani na rodiče, pro které jsme připravili kurz efektiv-

ního rodičovství, ve kterém se dozví spoustu užitečných rad o výchově dětí. Kurz bude probíhat každé úterý od 13. 9. - 29. 11. tj, 12 lekcí za 1500,- Kč, lektorka Jana Dostálková Baciak. Přihlášky na email.janabaciak@ seznam.cz

VÝROČÍ

17

Zářijová výročí středomoravského regionu Před 50 lety – dne 3. září 1966 zemřel v brněnské nemocnici Msgre Prof. ThDr. František CINEK, katolický kněz a profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci, jedna z nejvýznamnějších osobností katolické církve. Pocházel ze Stichovic u Plumlova, kde se narodil 20. 7. 1888. Školu vychodil v Mostkovicích a v r. 1908 maturoval na gymnáziu v Prostějově. Pak odešel do kněžského semináře v Kroměříži. V mládí byl ovlivněn uměleckým kruhem Karla Dostála – Lutinova a Josefem Florianem. Na velehradských unionistických kongresech se sblížil s A. C. Stojanem a stal se jeho předním spolupracovníkem a následně životopiscem. Po kněžském svěcení v r. 1912 působil jako studijní prefekt na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V r. 1917 získal doktorát z teologie a byl promován na teologické fakultě v Olomouci. V l. 1921-50 působil pedagogicky na bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1935 se stal profesorem dogmatiky na fakultě. Za nacistické okupace v únoru 1942 byl zatčen gestapem a odsouzen ke čtyřem letům věznice. Prošel káznicemi v Německu a Polsku.Počátkem r. 1945 byl odeslán do koncentračního tábora Osterode v Sasku a pak do solných dolů ve Walbecku. Těžká práce velice podlomila jeho zdraví. V létě 1945 pracuje v kněžském semináři v Olomouci, je zvolen děkanem fakulty a záhy prvním prorektorem Univerzity Palackého (1946). Za vlastenecké zásluhy byl vyznamenán Čs. válečným křížem a jmenován papežským prelátem. Po zrušení teologické fakulty (červenec 1950) byl nucen stáhnout se do ústraní. Vypomáhal v duchovní správě, na Sv. Hostýně a Velehradě, kde je také pohřben na Slavíně. Podzim života strávil na faře v Mostkovicích. Na svém kontě má přes 300 knih a odborných statí. Z nich je třeba jmenovat zejména: Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan (1933); K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778-1870 (1934); Velehrad víry. Duchovní dějiny Velehradu (1936). Hojně publikoval v periodikách Akord, Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci, Časopis pro přátele liturgie v Praze, Časopis katolického duchovenstva v Praze, Časopis slovanských bohoslovců, Časopis vlasteneckého musea, Hlídka Na hlubinu, Našinec a Život. Kromě mateřského jazyka, který pěstoval s významovou přesností a hlubokou básnickou pestrostí, ovládal němčinu, italštinu, francouzštinu a samozřejmě latinu a řečtinu. Od října 1934 byl členem Družiny literární a umělecké a od r. 1936 i členem výboru DLU.

Před 70 lety – dne 5. září 1946 se ve Vsetíně narodil prof. Mgr. Jindřich Štreit. dr.h.c., fotograf a vysokoškolský pedagog. Dětství trávil deset let na Valašsku, odkud se v r. 1956 přestěhoval s rodiči a sourozenci do obce Těchanov v podhůří Jeseníků. První podnět k fotografování dostal od otce v r. 1963. V témže roce maturoval na gymnáziu v Rýmařově a poté odešel do Olomouce na univerzitu. R. 1967 absolvoval PdF UP v Olomouci obor výtvarná výchova a studia zakončil první samostatnou výstavou fotografií. Poté pracoval jako učitel na ZŠ v Rýmařově, v l. 1968–82 byl ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. V r. 1982 byl z politických důvodů vězněn. Po propuštění z vězení nesměl učit. Zprvu pracoval v knihovně Okresního pedagogického střediska v Bruntále, po roce byl dispečerem Státního statku v Rýžovišti. Po sametové revoluci byl rehabilitován a r. 1990 pobýval v USA, v l. 1991–92 ve Francii, r. 1995 navštívil Japonsko, r. 1996 Sibiř a realizoval další projekty po celé Evropě. Od r. 1992 externě vyučuje na FAMU v Praze a na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Od r. 1972 se plánovitě věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a romskou tématiku. Období let 1974-77 věnoval studiu na Škole výtvarné fotografie v Brně. Jeho závěrečnou prací byla kolekce snímků z divadelního zákulisí. Kromě samostatných katalogů výstav lze jeho fotografie najít v monografiích a také jako ilustrace ve dvanácti Myšlenkách do kapsy (1992–98). Na svém kontě má více jak třicet knih. V r. 2006 mu bylo uděleno státní ocenění Medaile za zásluhy I. třídy (u příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa). V září 2009 jmenován vysokoškolským profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V květnu 2010 byl zvolen králem Majálesu UP v Olomouci. Dne 2. 10. 2014 mu udělila Umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Bratislavě čestný doktorát (dr.h.c.), jako jedinému fotografovi v Česku a na Slovensku. Jubilantovi k významnému jubileu srdečně gratulujeme a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!

Před 145 lety – dne 6. září 1871 se v Nákle narodil Karel FIŠARA, rolník, archeolog, národopisný publicista. Od mládí měl velký zájem o historii a přírodní vědy. Vlastnil sbírky motýlů a starožitností. Jeho sbírka nálezů poutala pozornost známých archeologů z okolí. V r. 1905 navštívil Náklo a Fišarovy sbírky i Tomáš G. Masaryk. Sbírky chtěl koupit i rakouský arcivévoda Evžen, velmistr německých rytířů, ale nakonec je koupil MUDr. Jan. Smyčka (1855-1927) pro litovelské muzeum. Ve sbírce starožitností bylo 1059 předmětů z doby mladší kamenné, bronzové, lužické, gallské a římské. Numismatická sbírka čítala 332 mincí. Odebíral téměř všechny archeologické časopisy, do nichž psal o svých nálezech a zkušenostech. Nejvíce publikoval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci a do Pravěku. Byl členem všech vzdělávacích spolků v Nákle. Zemřel 23. 5. 1910 v rodišti. (Vrbka, Josef: Rolník-archeolog Karel Fišara. In: Mojmírova říše, 2, 1939, č. 8, S. 97-100.)

Před 95 lety – dne 9. září 1921 zemřel v Uherském Hradišti Alois ZÁBRANSKÝ, vl. jm. František Červínek, právník a spisovatel. Pocházel z Jáchymova u Nákla, kde se 8. 2.1858 narodil v rodině cestáře. Po vychození dvojtřídky pracoval dva roky s otcem a v l. 1871-79 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel na studia práv do Prahy, podporován nákelským lékařem F. Volným, s jehož dcerou se později oženil. Po absolutoriu nastoupil r. 1884 na praxi u krajského soudu v Olomouci, odkud byl posílán na výpomoc k okresním soudům, např. do Strážnice či Jemnice. Po třech letech zakotvil trvale v Uherském Hradišti, kde byl r. 1912 jako rada zemského soudu předčasně pensionován, údajně pro důrazné české a satirické vystupování a výsměch soudní byrokracii v literární tvorbě. Autor humoristických povídek a románů. Psal do časopis Švanda dudák, do Lidových novin, Nivy a Osvěty. Používal i další pseudonymy: Florián Čahoun, Kašpar Šťovík, Baltazar Pelyněk ad. Knižně debutoval románem Z nového labyrintu světa (1907), který byl z velké části autobiografický. Kratší humorné a satirické prózy vyšly ve sbírce povídek Na potulkách se Švandou (1919), Tři z Hané (spolu s O. Bystřinou aj. Spáčilem-Žeranovským, 1943) a Lásko, milá lásko (1920). Nejlepším jeho dílem je hanácká trilogie Břehule čili poslední hastrman na Hané (Břehule, Polednice, Hastrman, 1919). Ve všech svých knihách užíval v řeči lidových postav hanácké nářečí. (Lexikon české literatury.4/II. Praha, Academia 2008; Červinka, B. F.: Hrob Aloise Zábranského zůstane uchován. In: Z pamětí literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 254-257.)

Před 70 lety – dne 15. září 1946 se v Olomouci narodil RNDr. Břetislav SMYSL, CSc., uznávaný toxikolog, vysokoškolský pedagog, výtvarník, prozaik a herec. Od dětských let tíhnul k divadlu. Velký vliv na jeho životní lásky měli učitelé na základní škole. Od dvanácti let byl kmenovým členem loutkářského souboru Kašpárkova říše. Ztratil tam trému, naučil se jevištní mluvě a začínal hlavní rolí v Křídové pohádce od Františka Čecha. Střední školu chemickou v Přerově absolvoval v r. 1964 a poté se vrátil do rodiště, kde studoval PřF UP, obor analytická chemie. Promoval v r. 1969 a doktorem se stal o pět let později. Působil v Ústavu soudního lékařství a medicínského práva Lékařské fakulty univerzity. V r. 1991 obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci a získal titul kandidát věd. Byl členem odborných společností v ČR i ve světě. V r. 1985 byl vyznamenán prestižní cenou Humboltovy Univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní obor toxikolologii. Profesí toxikolog, jehož životní láskou byl kumšt. Od studentských let byl literárně činný. Publikoval povídky, fejetony, text apeally, kresby, plakátovou a užitou grafiku, koláže, asambláže. Jeho tvorbu můžeme najít na stránkách časopisu Červený květ nebo Květy, Dikobraz aj. Kreslené vtipy vystavoval v Ostravě v Divadélku Waterlo. V 60. l. byl činný v amatérských divadlech spolu s Pavlem Dostálem a Richardem Pogodou. Olomoucké veřejnosti se prezentoval v pořadech: Jablko od stromu, Nesmysloviny (20002001), které se konaly v Besedním sálu Muzea umění. Sbíral mj. i kuchařky, kterých měl asi 200, a rád vařil. Připravoval nákresy pravoslavných kostelů na Olomoucku, vymýšlel skládací loutková divadla a rozhodně se s ním nikdo nenudil. Zemřel 15. 1. 2008. Měl dva syny, kteří podědili lásku k divadlu a umění. (Ševčíková, H.: Osobnosti – Moravy.eu www.)

18

VÝROČÍ

Před 135 lety – dne 16. září 1881 se v Horních Pasekách u Rožnova narodil Josef PETŘEK, učitel, sokolský a národní pracovník. Po absolvování učitelského ústavu v Příboře odešel učit do Černovíra u Olomouce. Od r. 1905 učil v Hodolanech. V době 1. sv. války bojoval na jižní frontě a po návratu musel za protirakouskou činnost učit ve Skrbeni. Od listopadu 1919 učil na škole v Pavlovičkách, kde se stal řídícím učitelem a zůstal zde až do penzionování (1939). Aktivně se podílel na práci v Sokole, v Národní jednotě, přispíval do různých novin a časopisů. V r. 1925 vydal knihu o vzniku a činnosti Národní jednoty. Psal do Stráže Moravy a Vlastivědného sborníku střední a severní Moravy. O deset let později vyšla další jeho kniha. Duchem a srdcem. Za 2. sv. války se zapojil do partyzánského hnutí, ale už v září 1939 byl zatčen a internován v koncentračním táboře ve Štěpánově u Olomouce. V důsledku nemoci byl po měsíci propuštěn. Po atentátu na Heydricha byl jeho syn, pravoslavný duchovní Dr. Vladimír Petřek spolu s biskupem Gorazdem dne 18. 6. 1942 zatčen a dne 5. září t. r. popraven. Krátce na to byla zatčena celá rodina Petřkova i s deseti dětmi. Naposledy byli uvězněni v Osvětimi a postupně popravováni. Kromě rodičů i čtyři děti: a to Vladimír, Milada, Jaroslav a Miroslav. Josef Petřek byl popraven 7. 2. 1943. Dne 4. 5. 1947 jim Národní jednota pro východní Moravu odhalila na budově školy v Pavlovické ulici č. p. 51 pamětní desku od Julia Pelikána s reliéfním portrétem umučeného vlastence Josefa Petřka a s nápisem „Věrni zůstaneme“, doplněným trnovou větévkou. (Vykupitelé. Olomouc 1947. * Tichák, M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc 2002, S. 116.)

Před 30 lety – dne 16. září 1986 zemřel v Praze Karel SVOLINSKÝ, český malíř, vysokoškolský pedagog, ilustrátor. Narodil se 14. 1. 1896 na Svatém Kopečku u Olomouce a do čtrnácti let žil v rodišti a Lošově. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Jeho babička a dědeček z tatínkovy strany bydleli v Radíkově. Vztah k rodnému kraji, hanáckému folklóru, se projevil v celém jeho díle. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, od r. 1945 působil na této umělecké škole sám jako pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Motivy pro svou tvorbu hledal především ve folkloru a přírodě. Kromě kresby se věnoval také volné a užité grafice. Byl také scénografem a knižním ilustrátorem. V l. 1950-55 prováděl výzdobu olomouckého orloje a v témže období působil též jako scénograf v olomouckém divadle. Z hlediska botanického je nutno tvorbu Karla Svolinského ocenit výrazně pozitivně. Řadí se k autorům zlatého fondu české botanické ilustrace. (Chadraba, R.: Folklór v díle Karla Svolinského a starší tradice. In: Studie Muzea Kroměřížska 1992/1993. S. 68-70. * Plachá, Z.: Vzpomínka na Karla Svolinského. In: Velkobystřické noviny, 1993, č.4, S.4-5.)

Před 70 lety – dne 18. září 1946 zemřel v Olomouci ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské. Narodil se 27. 4. 1894 v Hostkovicích na Olomoucku. Střední školu studoval v Olomouci a r. 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve. O Vánocích r. 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. 1. 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. 3. do 10. 7. 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do r. 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v r. 1924. Dne 6. 4. 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. (Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194 * Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920-2000. Praha 2003.)

Před 75 lety – dne 20. září 1941 se v Baťově (nyní Otrokovicích) narodil Josef Antonín ZENTRICH, český bylinář, filozof a odborný spisovatel. Původním povoláním papírenský technik pracoval jako technolog v Otrokovicích, ale v r. 1968 byl z politických důvodů přeřazen na

práci pomocného dělníka. Volný čas věnoval sbírání i poznávání bylinek a samovzdělávání. V r. 1964 mu byla lékaři po těžké chřipce diagnostikována začínající leukémie a tak se po medikamentózní léčbě začal zajímat o možnosti a léčení bylinkami. Jedním z jeho přírodních lékařů byl bylinář Rudolf Franěc z Holešova (1910-81), který jej zasvěcoval do tajů rostlin a léčení. Pod jeho vedením se postupně vypracoval z pacienta na pomocníka a vzápětí i studenta. Bylo to usilovných patnáct let samostudia. V l. 1969-72 dálkově studoval astrologii ve Švýcarsku. Pro veřejnost začal pracovat v r. 1981, kdy po náhlém úmrtí svého učitele a léčitele převzal jeho klientelu. V papírně setrval až do r. 1983 a bylinářskou praxi vykonával načerno. Teprve po odchodu ze zaměstnání začal v lázních Skalka na Prostějovsku provozovat bylinkovou poradnu. V r. 1985 přešel pod křídla JZD Slušovice. Svoji vlastní praxi si otevřel záhy po revoluci (1990). Literárně debutoval knihou o léčivých bylinách Byliny v prevenci (1985). Po r. 1989 začal spolupracovat s MUDr. Josefem Jonášem a začátkem r. 1990 vyšla kniha Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů, která byla záhy rozprodána, přestože vyšla v nákladu 290 000 výtisků. Na svém kontě má na třicet titulů. Jeho knihy vycházely především v nakladatelstvích Fontána a Eminent. V r. 1990 si otevřel bylinářskou poradnu též v Olomouci. Spolupracoval také s TV Ostrava v pořadu Pod pokličkou. V posledním rozhovoru publikovaném v časopisu Meduňka je uvedeno, že se pokládal především za bylináře. A když začínal provozovat vlastní praxi, pěstoval a sušil bylinky pro své pacienty. Postupem let, když se klientela rozrůstala, začal spolupracovat s lékárenskými firmami. Za nejlepší ze svých knih považoval třídílnou Encyklopedii moderního bylinářství, kde zpracoval přes 400 bylin. Ne nadarmo měl přezdívku „chodící encyklopedie léčivých bylinek“. Zemřel 4. 9. 2012 v Kroměříži a pohřben byl v Otrokovicích - Kvítečkově. (Ševčíková, H.: Osobnosti Moravy. Dtb.eu 2012. Parte.)

Před 75 lety – dne 22. září 1941 se ve Velké Bystřici narodil Václav BOHAČÍK, varhaník, člen velkobystřického chrámového sboru a komunální politik. V r. 1946 se rodina s pěti dětmi přestěhovala do Mariánského Údolí. Václav dojížděl do Olomouce, kde studoval jedenáctiletku a maturoval v r. 1958. Protože nemohl pokračovat z politických důvodů na vysoké škole, vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně v Přerově pracoval jako letecký mechanik. Poté se vzdělával při zaměstnání na Strojní průmyslové škole strojnické a po absolvování trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval třicet šest let. Čtyři roky před odchodem do důchodu zastával funkci místostarosty obce Hlubočky. Byl známým varhaníkem a tenorovým zpěvákem v chrámovém sboru u otce Josefa Olejníka. Zemřel 23. 7. 2009 v Hlubočkách a pohřben byl v rodišti. (Peřinová, M.: Biografie Václava Bohačíka. 2014. Rkp a fotografie)

Před 115 lety – dne 28. září 1901 se v Horních Studénkách narodil Václav RÝZNAR, učitel, vlastivědný pracovník, kronikář rodné obce, autor národopisných a sociologických studií. Od jedenácti let chodil na Reálné gymnázium v Litovli, kde maturoval v r. 1920. Poté studoval práva v Brně, která však nedokončil a věnoval se učitelskému povolání. V l. 1925-30 učil ve Štítech, kde působil jako odborný učitel na měšťanské škole. Průběžně si doplňoval vzdělání, od r. 1926 na filozofické fakultě v Brně, po r. 1946 znovu na univerzitě v Olomouci. Od r. 1930 byl ředitelem měšťanské školy v Horní Olešné, od r. 1937 učil v Jestřebici a Krasíkově. V období protektorátu se odstěhoval do Olomouce, kde vyučoval na několika různých školách až do konce války. Po osvobození 1945 působil jako osvětový inspektor, po únoru 1948 opět jako učitel. Při všech svých učitelských štacích se aktivně zapojoval do spolkového a kulturního života. Byl činný v Národní jednotě východomoravské, organizoval kursy pro divadelní ochotníky. Po r. 1945 vedl několik let Okresní pedagogické středisko, v období 1967-72 působil i jako odborný asistent ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze, pracoviště Olomouc. Poslední léta se věnoval vlastivědné práci, historii severní Moravy a svého rodiště, kde vedl v l. 1932-78 místní kroniku. Jeho publicistická činnost je dokumentována v řadě periodik denního tisku: Pozor, Moravský sever, České slovo, Volné slovo. Obsáhlejší stati publikoval v osvětových a vlastivědných časopisech Komenský, Věstník svazu českého učitelstva, Národnostní obzor, Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, Stráž Moravy a sborník Severní Morava. Knižně vydal několik sociologických studií z prostředí severomoravských hraničářů, na jejichž základě se stal členem sociologické sekce Čs. společnosti pro studium národnostních otázek. V r. 1937 se zúčastnil Všeslovanského pedologického kongresu v Lublani. Pro děti napsal Lyžařské pohádky, které se dočkaly třech vydání. V r. 1946 vyšla také sbírka jeho příležitostných veršů s názvem Hanácké metropoli. Román Kvas, který vycházel na pokračování v Moravském severu v l. 1935-36 zůstal nedokončen a v rukopisu zůstala též sbírka Pověsti z kraje pod Bukovou horou. Zemřel 2. 5. 1980 v Olomouci. (Filip, Z.: Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 47. * Melzer, M.: Václav Rýznar sedmdesátníkem. In: Severní Morava, sv. 21. Šumperk 1971, S. 73-75. * Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. 2. Opava, Optys, 1994, S. 104-105) Připravila Hana Ševčíková

Z ANÁLŮ PAMĚTI; ČLÁNKY

19

Zářijový čas Hola, hola, škola volá. Prvního září začíná nový školní rok. Pro mnohé rodiče čas radostí a pro děti čas starostí, někdy naopak. Když zalistuji ve své paměti, tak jsem se některé roky do školy těšila a byl čas, kdy bych uvítala raději delší prázdniny. Nyní jsem už ve věku, kdy se těším na setkání se spolužáky. Ve Velkém Týnci je pěkná škola. T. č. je tam ředitelem Mgr. Tomáš Jurka, který školu vede od roku 2002. Jeho předchůdcem byl první polistopadový ředitel školy Jaroslav Hlaváč, který oslavil letos v březnu významné životní jubileum. Ano, narodil se v Olomouci dne 7. března 1941, ale celý svůj život prožil v Grygově. Do nové školy ve Velkém Týnci nastoupil jako žák v roce 1952 a po studiích na pedagogické škole a vojně se sem

Foto: P. Chramosta

Jako bychom dnes zemřít měli V posledních týdnech prošel jsem si knihu Miloše Doležala nazvanou Jako bychom dnes zemřít měli, kterou mě poslal jeden mladý muž, kterého toto dílo oslovilo, tak jako mě. Poslední léta svobody (1989 – 2016) sleduji precizní práci našich spisovatelů, novinářů, historiků, kteří pravdivě informují českou společnost o období neomezené vlády komunistické diktatury v letech 1948 – 1989, která likvidovala demokracii, svobodu, rodinu a církev, naplnila věznice stejně jako ve válku fašisté koncentráky. Vícekrát jsem vzpomněl, že v té době se našlo hodně lidí, kteří diktatuře sloužili, např. likvidací selského stavu, udavačstvím, likvidací kulturního dědictví národa. Připomínám také ale ty, kteří si zachovali rovnou páteř, zachovali si čisté svědomí. A všechna ta duchovní negativa ublížila národu více, než případná bída hmotná.

Venkovský kněz z Vysočiny P. (páter) Josef Toufar dodýchal 25. února 1950 kolem půl deváté večer ve věku nedožitých 48 let. Na přísně střeženém nemocničním pokoji č. 9 v luxusním státním sanatoriu. Josef Toufar (přejmenovaný Zouhal) zemřel na zánět pobřišnice po puknutí žaludečního vředu. Pitva byla provedena 22. února 1950, protokol o pitvě byl upraven tak, že zmínky o četných zhmoždě-

ninách, podlitinách trupu a končetin musely být odstraněny. Ve skutečnosti byl P. Toufar příslušníky StB ubit k smrti. Příslušnice StB, která byla v pokoji při Toufarově smrti, v roce 1952 vypověděla: „Toufar měl po celém těle velké krevní podlitiny, bylo jasné, že byl zmlácen asi takovým stylem, jako si já pamatuji na krevní podlitiny z koncentračního tábora.“ Smrt faráře Toufara byla důsledkem tvrdého boje proti církvi v roce 1950 na Vysočině. Farář Toufar byl nucen přiznat, že zázrak pohybu křížku na oltáři při jeho kázání, byl podvod. Odmítnutí smyšlené události ho stálo život, byl ubit příslušníky StB k smrti. V knize na straně třináct je popsáno, jak po čtyřech letech naléhavých dopisů příbuzných dne 20. 7. 1954 zastavili dva příslušníci StB na silnici příbuznou P. Toufara paní Marii Pospíšilovou-Toufarovou, která se jim představí a oni ji předají koženou náprsní peněženku a kapesní hodinky po strýčkovi se správou o jeho operaci a o jeho smrti v roku 1950, pohřben že je v PrazeĎáblicích. Převzetí několika jeho věcí musela písemně potvrdit na kousku papírového sáčku. Druhý den byla v archivu Ministerstva vnitra uložena oficiální zpráva o uzavření případu. Kniha je plna písemných dokladů o krutosti a týrání lidí. Jsou tu uveřejněna i fakta o osobním vlivu nejvyšších představitelů režimu s. Gottwalda, Čepičky a dalších na ministerstvech na likvidaci P. Toufara a dalších tzv. nepřátel lidově-demokratického zřízení. V loňském roce byly také objeveny a vykopány ostatky P. Toufara na ďáblickém hřbitově v hromadném hrobě. Ostatky byly pohřbeny v kostele v Čihošti. V Cyrilometodějském kalendáři roku 2016 přečetl jsem si také na stranách 183 – 192 vzpomínky spisovatele Ivana Klímy, který vzpomíná na své dětství a začátek války, během níž strávil tři a půl roku v Terezíně a na poválečnou dobu s jejími iluzemi, mstou a komunistickým blouzněním, které se nevyhnulo ani jeho rodině, jak v knize poctivě vypráví. Přeji tedy českému národu dovídat se pravdu o své minulosti a dostatek odvážných osobností pravdu mluviti. Vojtěch Hrudník

v roce 1962 vrátil jako učitel. První dva roky působil na 1. stupni, od roku 1964 až do konce své aktivní učitelské působnosti na 2. stupni školy. V roce 1968 dokončil dálkové studium na Pedagogické fakultě UP v Olomouci aprobaci matematika – základy techniky. Těmto předmětům, spolu s hudební výchovou, také vyučoval. V roce 1990 se stal ředitelem školy. Po odchodu do důchodu ještě dva roky učil na zkrácený pracovní úvazek. Ve své pedagogické činnosti se věnoval hudbě, především pak dětskému sborovému zpěvu. Byl znám jako sbormistr dětského pěveckého sboru na škole. Úzce při tom spolupracoval s učitelem hudby a varhaníkem panem Antonínem Tomkem (1928). Byl také jedním z prvních členů pěveckého

sboru národopisného souboru Týnečáci, založeného v srpnu 1986 manželi Ladislavem a Marií Čechákovými. K tomuto připomenutí mne přivedly vzpomínky holického kantora a olomouckého varhaníka Jiřího Rédy, rovněž sbormistra dětského pěveckého sboru, který s úctou vzpomíná na výše jmenované. Především pak na výměnné koncerty školních dětských pěveckých sborů velkotýneckého a holického. Do dalších let přeji jubilantovi Jaroslavu Hlaváčovi hodně zdraví, pohody a milých vzpomínek na své kolegy a žáky. Hana Ševčíková

RADY ZAHRÁDKÁŘŮM

Nejčastější skládkové hniloby zeleniny U cibule kuchyňské je nejčastější a nejzávažnější skládkovou hnilobou krčková hniloba cibule. Mezi běžně pěstovanými odrůdami není podstatnější rozdíly v náchylnosti. Výjimkou jsou všechny běloslupké odrůdy, které jsou velmi náchylné, a proto i prakticky neskladovatelné. Cibule vypěstované z přímých výsevů jsou přibližně desetkrát méně napadány krčkovou hnilobou oproti cibulím vypěstovaným ze sazečky. Porosty cibule nikdy nesmí být přehnojovány dusíkem a případná závlaha by měla být uskutečňována pouze v první polovině vegetace. Ideálním termínem je doba, kdy přibližně dvě třetiny rostlin má polehlou („zalomenou“) nať, avšak tato je ještě zelená. Nať by měla být z cibulí odstraňována až po jejím důkladném zaschnutí. Po sklizni je třeba cibule řádně dosušit a skladovat až po přetřídění. Pro skladování je optimální teplota 0 až 3 °C a vlhkost vzduchu okolo 65 %.

že odrůdy česneku jarního typu (Benátčan, Lumír a Matin) jsou odolnější než typu ozimého a to i v případě, že tyto jsou vysazovány již na podzim. Podzimní výsadba by měla být prováděna co nejpozději. Přezrálý česnek, jehož cibule mají porušenou celistvost vrchních suchých suknic nebo cibule dokonce jsou rozpadlé na jednotlivé stroužky, jsou podstatně hůře skladovatelné. Při sklizni a veškeré manipulaci se sklizeným česnekem musíme zacházet velmi opatrně, neboť i na sebemenší mechanická poškození reaguje okamžitým viditelným poškozením a většinou následnou hnilobou. Oproti cibuli kuchyňské je možné u česneku odstraňovat nať i kořeny ihned při sklizni. Pro skladování cibule a česneku je optimální teplota 0 až 3 °C a vlhkost vzduchu okolo 65 %.

Černá hniloba mrkve

Foto: 2x J. Rod Krčková hniloba cibule

Základem ochrany proti skládkovým chorobám česneku jsou opět preventivní opatření. Z nich nejdůležitější je používání absolutně zdravé sadby a minimálně pětiletý odstup mezi pěstováním cibulovin na jednom pozemku. V případě výskytu fusariové nebo bílé hniloby by však tento odstup musel být minimálně osm let. Mezi jednotlivými odrůdami jsou rozdíly v náchylnosti ke skládkovým chorobám a všeobecně platí,

Nejzávažnější skládkovou chorobou mrkve, ale částečně i petržele, pastináku a celeru je černá hniloba mrkve. Základem preventivní ochrany je volba vhodných odrůd určených pro dlouhodobější skladování, důsledné dodržování osevních postupů (hostitelské rostliny na stejném pozemku nepěstovat dříve než za čtyři roky) a skladování jen fyziologicky nepřezrálých, zdravých a mechanicky nepoškozených kořenů, a to v optimálních podmínkách, kterými je teplota 0 až 4 °C, vlhkost vzduchu 90 až 95 % a středně intenzivní větrání. Vzhledem k tomu, že k infekci kořenů dochází smýváním patogena z listů, je vhodné porosty mrkve za vegetace ošetřit přípravky Askon nebo Ortiva. Jaroslav Rod

20

INSPIRACE

Co je to móda?

Aneb oblečení je užité umění, ne jaderná elektrárna, není důvod k panice Co vlastně znamená slovo móda? Ať už označuje cokoli, faktem zůstává, že jí neunikneme. Nemluvím o módních trendech, ale o stylu oblékání. A uznejte sami, ten se týká každého vždy a všude. Doma. Na procházce. V obchodě. V práci. V baru. Na koncertě. V restauraci. Na sportovním klání. V divadle. Nátělník a děravá tepláková souprava na doma. Džíny a košile na ples. Vytahané triko coby noční košile. Adidas tepláky do restaurace. Večerní šaty do divadla. Každý den volíme, co si při nejrůznějších příležitostech oblečeme. Ano, někdo „to“ řeší více, jiný méně. Obecně je bohužel prokazatelné, že standard společnosti, co se oblékání týče, klesá, takže na plese skutečně uvidíte pány v riflích (byť sebedražší, jsou to stále rifle) a v restauraci 4* hotelu stolujete s hosty v teplácích (byť značkové, jsou to stále tepláky). Jistě není nutné utrácet tisíce, oblékání je spíše o pocitu, intuici, nápadu. A toho, koho tyto hry nebaví, může zachránit kodex etikety. Loňské letní číslo Elle zkoumalo názory na módu českých módních vůdců. Ptalo se nejvýznamnějších českých a slovenských módních znalců, co si rádi oblékají a co si o módě vlastně myslí. Pro inspiraci vám přinášíme několik odpovědí.

„Nejdůležitější je najít samu sebe.“ Ivana Mentlová, módní návrhářka

„Nezáleží, co nosíš. Záleží, jak to nosíš.“ Branislav Šimončík, fotograf „Oblečení je užité umění, ne jaderná elektrárna. Není důvod k panice.“ Jan Králíček, fashion a beauty consultant elle

„Skrz módu dáváme ostatním lidem prostor, aby si o nás vytvořili určitý dojem.“ Josef Utěkal, model

„Můj každodenní outfit je umělecké dílo. Nebojte se experimentovat.“ Martin Tyl, vlasový stylista

„Móda je jako tanec. Tančete ji s lehkostí.“ Lenka Kermes, stylistka „Móda mě nepřestane bavit nikdy. Móda je můj život, móda jsem já.“ Simona Krainová, modelka a herečka „Trocha sametu, nějaké to hedvábí, něco málo červeného, a hlavně nechtít být cool, protože IN je být OUT.“ Zuzana Stivínová, herečka

„Příležitost přeje připraveným.“ Liběna Rochová, módní návrhářka

„Móda je pro mě kromě práce hlavně zábavou, zároveň ale má jasně daná pravidla. Co nosíme, je odrazem osobního vkusu a řekne to o nás mnohé i beze slov.“ Barbora Bergová, majitelka PR agentury

„Móda je umění, a proto se v ní meze nekladou.“ Mariana Klangová, modelka

„Cestu si buď najdu, nebo udělám.“ Frederik Múka, model „Je sakra dobré vědět, že co je COOL není IN!“ Františka Čížková, módní publicistka „I když je venku hnusně, my žijeme vkusně.“ Pavel Ivančic, módní návrhář a pedagog na VŠUP „Móda je zajímavá tím, že je zbytečná, a proto se za ní dá ušetřit.“ Matouš Tichý, model

Kouzlení s vodou Zářijová dílnička je sice jednoduchá, ale kouzelná. Jediné, co budete potřebovat, je voda, nůžky a papír. Z papíru si vystřihněte libovolné tvary, krásně vypadají květy, které si můžete voskovkami či pastelkami různě vybarvit. Vystřiženou květinu sbalte, tj. okvětní plátky zahněte dovnitř a mírně stlačte. Nyní umístěte výtvor na vodní hladinu (v bazénku, umyvadle, kastrůlku atd.) a sledujte... zázrak.

Papírová květina se po dotyku s vodou sama rozvine. Zkoušet můžete všelijaké tvary, velikosti i způsoby pomačkaní. Toto kouzlo lze použít při nejrůznějších příležitostech, např. při oslavě lze takto efektně dát přání oslavenci, samo se před ním rozvine. Vyhrát si můžete i na Vánoce či Nový rok a vhodit do „kouzelné studánky“ napsaná přání. Přejeme vám příjemnou tajuplnou zábavu.

Foto: E. Peňašková

CUKETOVÝ ZÁZRAK Tento měsíc vám přinášíme recepty, ve kterých dominuje cuketa. Nemá žádnou výraznou chuť, proto si ji můžete upravit na sladko i na slano. Cuketa byla údajně vyšlechtěna v Itálii, a to z tykve. Má minimální obsah kalorií a vysoký obsah minerálů. Díky tomu příznivě působí na srdce, ledviny, trávicí ústrojí, pomáhá při léčbě cukrovky, revmatismu a dny.

Recepty z cukety jsou vesměs rychlé a na přípravu i ingredience nenáročné. Ostatně sami se můžete přesvědčit. Cuketové minipizzy Cuketové minipizzy můžete podávat jako lehkou večeři či jako zdravou přílohu k obědu. Ingredience: cuketa, olivový olej, kečup či sekaná rajčata, bylinky, sýr a šunka dle preferencí Očištěnou cuketu nakrájejte na zhruba půl centimentrová kolečka, naskládejte je na plech vyložený pečícím papírem a zlehka je potřete olivovým olejem. Poté na každé kolečko kápněte kečup či sekaná rajčata nebo protlak, posypte vašimi

oblíbenými bylinkami (oreganem, italskou či provensálskou směsí atd.). Na každé kolečko můžete dát kousek šunky či různé druhy sýrů, ty můžete nastrouhat nebo jen nakrájet. Vložte do rozehřáté trouby na 180°C a pečte dokud se cuketa nevysuší a sýr nerozteče, cca 15min. Minipizzy je také možné v troubě grilovat. Cuketové lupínky Křupavé cuketové chipsy jsou lehkým a rychlým občerstvením pro rodinu i pro návštěvu. Doplnit je můžete jemným bazalkovým dipem. Ingredience: 1 větší cuketa, sušený česnek, sůl; dip: olivový olej, 1 kelímek zaky-

sané smetany, hrst čerstvých bazalkových listů Očištěnou cuketu nakrájejte na velmi tenká kolečka, opět je naskládejte na plech vyložený pečícím papírem a zlehka je potřete olivovým olejem. Poté je posypte vaším oblíbeným kořením, můžete i sušeným česnekem a solí. Chipsy pečte do zhnědnutí okrajů, tedy dokřupava, zhruba 15 minut. Dip vytvoříte smícháním kelímku zakysané smetany s lžící olivového oleje, přidat můžete nakrájené čerstvé listy bazalky (nebo alespoň bazalku sušenou).

Your Cup of English Tea Váš šálek anglického čaje vám nabízí možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky. Elementary Answer these simple questions (odpovězte na otázky) : 1 What is your first name? 2 What is your surname? 3 Are you a student? 4 Are you married? 5 Are you French? 6 Are you Czech? 7 Are you from Velký Týnec? 8 Do you work in Velký Týnec? 9 How old are you? 10 What is you favourite colour? Pre-intermediate This time we practise the correct word order of questions in the present and past tense. Put the word or phrase in the right place in the question (vložte slovo na správné místo v otázce): 1 How are you? (old) 2 Where the shopping centre? (is) 3 How often do you to the radio? (listen) 4 What time did arrive? (your brother) 5 Where was born? (she) 6 Where your teacher from? (is) 7 What is your colour? (favourite) 8 What does this word? (mean) 9 Why didn´t write to me? (you) 10 Does start at 9.00? (the class) Intermediate Form new words from old – add one noun to all four words to form new single-word nouns or two-word nouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům - buď před nebo za daná slova) (example: BAG - handbag, kitbag, bagpipes, sleeping bag) 1 chair, hole, kind, snow 2 father, foot, ladder, in 3 chatter, gear, juke, post 4 flower, coffee, hole, tea 5 cut, horse, line, net (Penguin Books Ltd 1993, p. 139) (Solution (řešení): Elementary: 1 My first name is... 2 My surname is... 3 Yes, I am/ No, I am not. 4 Yes, I am/ No, I am not. 5 Yes, I am/ No, I am not. 6 Yes, I am/ No, I am not. 7 Yes, I am/ No, I am not. 8 Yes, I do/ No, I don´t. 9 I am … years old. 10 My favourite colour is... Pre-intermediate: 1. How old are you? 2. Where is the shopping centre? 3. How often do you listen to the radio? 4. What time did your brother arrive? 5. Where was she born? 6. Where is your teacher from? 7. What is your favourite colour? 8. What does this word mean? 9. Why didn´t you write to me? 10. Does the class start at 9.00? Intermediate: 1 man: chairman, manhole, mankind, snowman, 2 step: stepfather, footstep, stepladder, step in, 3 box: chatterbox, gearbox, jukebox, post box, 4 pot: flowerpot, coffeepot, pothole, tea pot, 5 hair: haircut, horsehair, hairline, hairnet)

TIP NA VÝLET

Hřebečskými důlními stezkami k rezavému potoku, měsíční krajině a rozhledně, na kterou se leze dolů Místo, na které bych vás rád dnes pozval, určitě mnozí znáte. Jen z jiného úhlu pohledu. Při cestování autem směrem na Litomyšl a dál na Krkonoše, krátce za Moravskou Třebovou narazíte na silniční tunel pod osadou Hřebeč, která mu dala jméno. Jde o tuctovou cestu, tak kdo by tady čekal něco zajímavého. A že tady těch zajímavostí je! Hřebečská amomálie Sjedete-li ještě před stoupáním ke zmiňovanému tunelu doprava na vedlejší silnici, budete zakrátko projíždět místem, které má svou zvláštnost. Pokud vám to podmínky v provozu dovolí, zkuste po sto metrech zastavit auto, vyřadit rychlost a odbrzdit... Pojedete do kopce! Dokonce i položená PET láhev na silnici se bude kutálet do kopce... Dříve si lidé mysleli, že na tomhle a podobných místech řádí gravitační anomálie, ale jde o pouhou optickou iluzi, kdy sklon okolního terénu opticky mění i sklon inkriminované silnice. Ale já vás do těchto míst chci pozvat hlavně do přírody... Hřebečské důlní stezky Po čtyřech stech metrech od sjetí z hlavní silnice směřující k tunelu. můžete napravo zaparkovat a vydat se poznávat Hřebečské důlní stezky. Zdejší kopce jsou totiž prošpikovány starými důlními díly, v nichž se těžily například železné rudy, baryt, grafit, žáruvzdorné jílovce nebo cihlářské suroviny. Se všemi důležitými informacemi vás seznámí tabule naučné stezky. Jedna z nich se nachází pod mostem nedaleko vašeho parkoviště. Rezavý potok První velkou zvláštností těchto míst je rezavý potok. Dostanete se k němu po necelém kilometru cesty. Směr vám ukáže infopatník naučné stezky. Voda v potoku je zbarvena do rezava díky oxidům kovů. Ač vypadá krásně, nenechejte se zmást, je jedovatá. Se vším vás opět v pravý čas seznámí infotabule naučné stezky. A schválně, proč si myslíte, že jsou na potoce vystavěny dřevěné kaskády viditelé na horní fotografii? Jde o sedimentační mechanismus. Ve vzniklých jezírcích se vysrážejí a usadí železité látky a voda pak dál

Připravila Kamila Grmolenská Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška už tolik neškodí přírodě. Udánské hradisko Využijete-li nabídky naučné stezky pokračovat hlouběji do lesa, narazíte po dalším cca kilometru na Udánské hradisko. Na místě stával vodní hrádek franckého typu. Tvořila jej pouze obytná věž v nepravidelném čtyřúhelníku hradiska. Toto zemanské sídlo zaniklo na přelomu 13. a 14. století, po připojení Udánek k moravskotřebovskému panství. Našly se zde zlomky středověké keramiky. Do současnosti se zachovaly náznaky vodního příkopu a při mé návštěvě zde rostlo mnoho druhů hub. Měsíční krajina Dost bylo lesa. Stejnou cestou se můžete vrátit k autu a vydat se starou cestou nahoru nad tunel na Vyhlídku u tety. Ale ještě než vystoupáte na nejvyšší bod, odbočte v serpentině na cestu vedoucí k lomu. Nelekněte se kovové brány, ta je pouze symbolická a bývá většinu času otevřená. Využijte volného prostranství za ní k zaparkování tak, abyste neomezovali náklaďáky vyjíždějící z lomu a vydejte se po cestě pár desítek metrů dál. Na levé straně se nachází uzavřené důlní dílo Emil, do kterého můžete prostřednictvím další infotabule nahlédnout. Máte-li nahlédnuto, vydejte se jen o pár metrů dál, projděte řídkými stromy kolem cesty po vyšlapané

cestičce doprava a nechejte si spadnout bradu. Ocitnete se na obrovské haldě hlušiny (fotografie dole), kterou za čas její existence přetvořila příroda na měsíční krajinu. Až se dostatečně vynadíváte, vyjeďte na vrchol kopce k motorestu U tety, kde se můžete díky krásné vyhlídce rozhlédnout po okolí nebo se občerstvit a najít přímo naproti motorestu červenou turistickou značku, která vás dovede k zajímavé rozhledně. Netradiční rozhledna Dvoukilometrová pohodová procházka lesem vás dovede až k jediné rozhledně na Moravě, na kterou nebudete stoupat nahoru. Toto je jen málo z toho, co tento kout naší vlasti nabízí. Pokud si ho chcete užít ještě více, najděte si na internetu informace například o Mladějovské úzkokolejce nebo o rozhledně Strážný vrch. Trasu dnešního tipu na výlet lze absolvovat jak pěšky, tak i kole (pozor, cyklostesky jsou v rekonstrukci a místy se jede po makadamu, doporučuji kolo se širokými plášti). Vzdálenosti mezi jednotlivými zajímavostmi nejsou velké, tak výlet mohu doporučit i dětem. Věřím, že se vám bude na Hřebči líbit! A počkáte-li si na pravý barevný podzim, bude to paráda. Pavel Peňaška

22

KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY

Týnka a Týnek jdou do školy Ahoj děti, prázdniny utekly jako voda a zase musíme do školy. Tak ať se vám celý školní rok daří!

Kniha měsíce Mach a Šebestová jdou do školy Tentokrát žáci 3. B Mach a Šebestová v sedmi humorných kapitolách pomocí kouzelného sluchátka promění psa Jonatána v kluka a vezmou ho na školní výlet, vypraví se do doby ledové a přivedou odtud člověka neandrtálského jako názornou školní pomůcku, vyléčí spolužákovi Kropáčkovi angínu, obohatí biologický kroužek o slona, kterého zakoupí za poklad zabavený pirátům a navštíví planetu Ťap-ťap.

Čtyřsměrka Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. Co je to? Odpověď na hádanku vyluštíte v křížovce. Aktovka, fix, lavice, penály, pero, pijáky, pouzdro, pravítka, propiska, svačinka, tabule, tuš, tužky

Soutěžní křížovka Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete poštou, emailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111, email sekretariat@ velkytynec.cz a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno, příjmení, věk a adresu, na kterou máme výhru poslat, pokud si pro ni nepřijdete osobně. Výherce se dozvíte vždy v následujícím čísle. Přejeme hodně štěstí a těšíme se na správné odpovědi! Tajenka z minulého čísla zní: Pudlenka. Výherkyní se stává Monička Pazderová, které zasíláme knižní odměnu. Gratulujeme!

1. Penál jinak 2. Školní stůl, u kterého sedíme, se jmenuje… 3. Píšeme do něj 4. Ve škole se učí také český… 5. Píšeme jím do sešitu

6. Stříháme jimi papír 7. Mažeme ní tužku z papíru 8. Píše na ní paní učitelka během hodiny 9. Známky se zapisují do …. knížky 10. Učebnice čtení je…

Obrázková křížovka

Sousedka se ptá se malého Toníka, který právě začal chodit do první třídy: „Co je tvůj nejoblíbenější předmět ve škole?" Odpověď Toníka najdete v tajence.

Škrtačka Maminka sedí v letadle vedle cizí paní. Když se dozví, že je to paní učitelka, okamžitě vybídne svého chlapce, aby předvedl, jak pěkně umí počítat. „20, 19, 18, 17, 16…" „Výborně, to ses naučil z nějaké pěkné početnice, viď?" „Ne, z (dokončení v tajence)."

Návod na luštění: Pojmenujte obrázek a do tabulky napište příslušné písmenko. např.: KOLO – 2., 3. = O,L

Bludiště Najdi cestu doprostřed jablíčka.

Vyškrtejte písmenka A, E, D, F, P, X, S, T – ze zbylých písmenek vám vyjde tajenka Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? Odpověď na hádanku vyluštíte v křížovce. Citron, jahody, kiosek, klokani, koupaliště, led, let, loď, mapa, nanuk, ostrov, piknik, vážka, voda, výletníci

Řešení Obrázková křížovka: zvonek Škrtačka: mikrovlnky Čtyřsmměrka: šnek

zdroj obrázku: pixabay.com

Stránku připravila Eliška Tomečková

KŘÍŽOVKA Žánr populární hudby

Jenom (nářeč.)

Město v Mexiku Santa...

Osobní zájmeno

Model fiatu

Zkr. Pražská stavební Pražského obnova deníku

3. část Radovan tajenky domácky

Zn. pro pianopianissimo

Past na ryby

Zn. am. dolaru

Oděv

2. část tajenky

Asiec

23 Vodorovná podzemní důlní chodba

Zn. mraž.

krému

Výkal

Citosl. zobnutí Destička z pálené hlíny Inic. rež. Kleina

Stařec

Dává se Kukaččí pod stůl citoTV moslovce derátor

KŘÍŽOVKA

Bezkmenná dřevina

Tajenkou zářijové křížovky je výrok Homera Jay Simpsona, hlavní postavy amerického animovaného seriálu Simpsonovi.

Zabít

Zpěvní ptáci

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Okresní Mezinár. hygienázev 1. část nická souhv. tajenky stanice lev Cizí muž. jméno

Amer. kovbojská podívaná

Hle (nářeč.)

Směrový úhel

Ibsenovo drama Rozměry Inic. 1. ČS prezidenta

Vzácnost

Název hlásky M

Sloven. číslovka

Pouzdro na šípy (zastar.)

Lesní zvíře

Chačaturjanovo jméno

Zn. tantalu

Angl. jachty Podnik v Praze

Oři

Malé oko Do toho Regio. muprostoru zeum v

Nemocniční oddělení Domác. Oliver

Tělocvič. prvek Vyvažov. letadla za letu

Úlovek

Angl. běžet

Provinění (mn. číslo)

Mikulově

Rozšířená část jícnu ptáků

Česáč

Maximální vypětí před koncem

Symbol lásky

Klesání

Chem. prvek zn. NB Věnovati

Vespod Dužnatý plod Kocour (nářeč.)

Římských 2050

Domácky Olga

Zn. argonu

Odborník ve fyzice

Infarkt myokardu (zkr.)

Rozum (u Konfucia)

Vlastní krtům

Zkr. naší měny

Národní shromáždění

Bibl. mořeplavec

Teď Římsky 501

Kilonewton

Podnož

Francouzsky dáma

Styl hudby

Rajský protlak

Zkr. Zn. dlaž- světové orgadiček nizace

Ranhojič

(latinsky)

Anglicky dlážděný

Tajenka z prázdninového dvojčísla: Člověk je proto člověkem, že je schopný sebeovládání. V září knihu nikdo nevyhrává, protože nepřišla žádná správná odpověď.

Proto

Omastky

Domácí zvířata

Štvát

Předložka

Povel kočího

Jméno McBaina

Míšenec

Vida

Jehlič. stromrou

Pružiny

Ne

Zbavovati plevele

Japon. lovkyně ústřic

Žalost

Nerozhodný výsledek v šachu

Stavba

Pomůcka:

Ama, Nora, Osan, Oupad, Paved, Run, Tao, Toul, Trim, Yachts

24 4

SPORT

Fotbalová sezóna jede na plné obrátky a týnečtí muži jsou na prvním místě S Majetínem za tři body K prvnímu utkání nového ročníku okresního přeboru nastoupilo naše družstvo proti ambicioznímu nováčkovi z Majetína. Soupeř přijel s úmyslem obrat nás o body. V jeho řadách působí řada našich bývalých hráčů, o to bylo střetnutí napjatější. Od úvodních minut jsme soupeře začali přehrávat a záhy jsme se dostali do vedení brankou Tomáše Grofka ze skrumáže. V dalším průběhu prvního poločasu jsme si vytvořili několik šancí, které zůstaly nevyužity. Bohužel ve druhé polovině prvního poločasu jsme soupeři dovolili přebrat aktivitu, z čehož pramenilo vyrovnání krásnou střelou po odraženém míči po standardní situaci a do šaten se šlo za smírného stavu. Druhý poločas začal opět naším tlakem. Z počátku bez brankového efektu. Všechny diváky zmrazila chyba v domluvě obrany a gólmana, po

které střílel soupeř do prázdné branky, ale naštěstí trefil jen boční síť. Poté se podařilo Michalu Dosoudilovi zakončit ze skrumáže a následně z úniku po levé straně uzavřel skóre Jarda Pospíšil střelou přes pokutové území na zadní tyč. V závěru utkání opět přebral iniciativu soupeř, ale naštěstí již nezakončil žádnou z nadějných situací.

Br: 11. Glier Petr, 36. Ehrenberger Tomáš, 49. Pospíšil Jaromír, 52. Slíva Tomáš

Ve 4. kole k nám zavítalo mužstvo SK Šumvald. Utkání moc krásných momentů nepřineslo, byl to boj. Po dvou penaltách byl poločasový stav 1:1. Ve druhém poločase to na sebe hattrickem vzal Tomáš Ehrenberger a upravil skóre na 4:1.

Br: 12. Grofek Tomáš, 54. Dosoudil Michal, 72. Pospíšil Jaromír Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Slíva, Hrudník, Koliba, Majer - Glier, Pospíšil Střídání hokejově: Kovařík, Fabisz, Coufal O.

Sestava: Janák - Mádr, Fabisz, Grofek, Coufal M. - Slíva, Hrudník, Doležel, Majer - Glier, Pospíšil

V. Týnec - Šumvald 4 : 1 (1 : 1) Br: 10. Pospíšil Jaromír, 51., 59. a 90. Ehrenberger Tomáš Sestava: Janák - Koliba, Fabisz, Grofek, Pazdera - Slíva, Hrudník, Ehrenberger, Majer - Kovařík, Pospíšil Střídání hokejově: Glier, Kristen, Mádr, Coufal O.

Velký Týnec - Majetín 3 : 1 (1 : 1)

Horka odjela s prázdnou V. Týnec - Horka n. M. 4 : 1 (2 : 1)

Body zůstaly doma

Z Přáslavic jen bod V dalším zápase jsme zajížděli do Přáslavic. V utkání jsme hned od úvodu prohrávali, ale do 30. minuty jsme po brankách Ondřeje Coufala, Michala Kristena a Pavla Kovaříka výsledek otočili. Domácím se těsně před odchodem do kabin podařilo snížit na 2:3. Po 10. minutách druhé půle bylo srovnáno na 3:3. Čtvrt hodiny před koncem utkání strhl vedení na naší stranu Jarda Pospíšil, ale domácí opět srovnali na konečných 4:4. V penaltách byli úspěšnější Přáslavice 4:2.

Přáslavice - V. Týnec 4 : 4 (2 : 3) pen. 4:2 Br: 17. Coufal Ondřej, 27. Kristen Michal, 28. Kovařík Pavel, 74. Pospišil Jaromír Sestava: Janák - Mádr, Fabisz, Grofek, Majer - Kristen, Hrudník, Doležel, Kovařík - Coufal O., Pospíšil Střídání hokejově: Dosoudil, Chamlar

Střídání hokejově: Koliba, Ehrenberger, Coufal O.

Herní kolaps v Drahanovicích Utkání v Drahanovicích pro nás nedopadlo dobře! Po 10. minutách jsme vedli 0:2 a nic nenasvědčovalo tomu, že odjedeme bez bodů. Domácí snížili v 19. minutě, ale naši hned za minutu odpověděli 1:3. Škoda byl to náš poslední gól v tomto utkání. Domácí do poločasu otočili na 4:3 a v druhém nás doslova dorazili 6:3!

Drahanovice - V. Týnec 6 : 3 (4 : 3) Br: 5. Majer Lukáš, 10. Kovařík Pavel, 20. Grofek Tomáš Sestava: Janák - Koliba, Fabisz, Grofek, Coufal M. - Slíva, Hrudník, Kovařík, Majer - Coufal O., Pospíšil Střídání hokejově: Mádr, Pazdera

Týnec bude hrát finále Hanáckého poháru! V utkání čtvrtfinále Hanáckého poháru se týneckým do cesty postavilo mužstvo FK Hlubočky. Hosté dorazili v neúplné sestavě a toho jsme dokázali využít, po 90. minutách byl stav 1:1, branku vstřelil Jarda Pospíšil. Postup do semifinále sme si poté vystříleli v penatovém rozstřelu, který skončil 5:4. O finále jsme si to rozdali s Majetínem. Ten má v poslední době velký problém s marodkou a přijel s torzem

mužstva. Z jeho strany mělo utkání nádech pouťáku, kdy několik borců vypadalo, že mají pod dresem v oblasti břicha schovaný míč. Měla to být jednoduchá záležitost, ale naši hráči se s tím nedokázali poprat! Spoustu šancí jsme pořádně nezakončili, nebo je pochytal hostující gólman. Naštěstí jsme zvítězili 2:0 brankami Jardy Pospíšila a Lukáše Majera. Ve středu 14. září od 17:00 hodin si zahrajeme doma finále proti SK Červenka.

Více o fotbalu ve Velkém Týnci naleznete na internetových stránkách www.fotbalvelkytynec.cz

KOMIKS ZLÁ OVCE

ZA PL TEM Práci v zemědělství mám velmi ráda, říká suchonická starostka Jitka Růžičková Pokud pojedete do nedaleké obce Suchonice a náhodou se budete toulat po jejím okolí, třeba narazíte na traktor, v němž bude za volantem trůnit žena. A možná že to bude paní Jitka Růžičková, soukromá zemědělkyně a zároveň starostka obce. Dáma sic menší postavou, ale velká silným hlasem a nebojácností přijmout třeba i nepopulární rozhodnutí. Jitko, jak se stalo, že jsi vyměnila volant svého traktoru za starostenské kormidlo? Jednalo se spíš o souhru náhod než o mé rozhodnutí „věnovat se správě věcí veřejných“. V roce 2006 jsem podnikala jako soukromý zemědělec, společně s manželem jsme obhospodařovali 50 ha pole a k tomu jsme měli 400 kusů prasat ve výkrmu. Práce bylo až nad hlavu a ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se měla věnovat ještě něčemu jinému. Nikdy jsem nebyla v žádné politické straně, ani jsem nepracovala v zastupitelstvu obce, proto jsem byla překvapená, když mě oslovili zástupci KDÚ-ČSL, jestli bych nechtěla doplnit jejich kandidátku do voleb do obecního zastupitelstva. Souhlasila jsem s kandidaturou s tím, že pokud bych byla skutečně zvolená, tak bych se jako člen zastupitelstva účastnila schůzí asi jednou za dva měsíce. V podstatě jsem ani nevěděla, co práce v zastupitelstvu obnáší. Navíc jsem kandidovala za stranu, která volby v obci nikdy nevyhrála, tak jsem si nedělala starosti. Byly dvě kandidátky - Sdružení nezávislých a KDU-ČSL. A stalo se, co nikdo nečekal, lidovci vyhráli! Já jsem dostala nejvyšší počet hlasů a tedy i nominaci na starostku obce. Protože jsem skutečně neměla představu, co mě čeká, a ostatní členové nového zastupitelstva mě přesvědčili, že to určitě zvládnu, a slibovali, že budou pomáhat ze všech sil, tak jsem funkci starostky přijala. Místostarostou se stal bývalý starosta obce. Jak se ti podařilo sladit orbu s úředničením? Sladit obě činnosti bylo těžké hlavně na začátku prvního volebního období. Všechno bylo nové, měla jsem velkou chuť do práce, chtěla jsem dělat všechno, co se dosud v obci nedělalo. Naštěstí byl začátek volebního období v zimě, kdy jsem přece jen měla trochu víc času. Je to už pár let a pořád mám v paměti, jak to bylo složité. Když jsme v roce 2008 skončili s chovem prasat a začali dělat jen rostlinnou výrobu, situace se trochu uklidnila. Jsem si jistá, že pokud by-

Foto: 3x archiv obce Suchonice Paní Jitka Růžičková je ta usměvavá dáma v podřepu (vlevo)

Suchonice žijí svou kulturou

chom pokračovali v chovu prasat, nemohla bych zastávat funkci starostky ani první volební období. Také v této době byla zvolena do funkce místostarostky ing. Pavla Přidalová, která se stala mojí pravou rukou a významným způsobem mi s prací na obci pomáhala a pomáhá dodnes. Dnes už také vím, že i „starostování“ je umění možného a že se žádný člověk nemůže zavděčit všem a starosta už vůbec ne. Zdržme se chvíli ještě na poli. Být v naší zemi sedlákem není vůbec nic jednoduchého. Větší družstva si vypomáhají pěstováním a chovem ledasčeho. Čemu se věnuješ ty? V současné době pěstujeme pšenici ozimou, řepku ozimou a ječmen jarní. U tak malého zemědělce je těžké pěstovat více plodin, protože technologie pěstování jednotlivých plodin jsou finančně náročné, ať už se jedná o stroje, sklízecí techniku nebo odbyt komodit v malém množství. Protože nemáme žádné zaměstnance a i moje holky už vyletěly z hnízda, tak se nemůžeme pustit ani do plodin náročných na ruční práci, jako je třeba zelenina.

Posilovna

Pokud bychom se vydali přes kopec, možná bychom narazili na dalšího zemědělce v úřednických službách – pana ministra zemědělství Mariana Jurečku. Když nastupoval do funkce, provázela ho nadějná očekávání. Konečně je to chlap na svém místě. Naplnila se? Podle mého názoru by mé hodnocení práce pana ministra bylo stejné, jako když občané hodnotí práci svého starosty. Skoro každý občan si totiž myslí, že by to dělal lépe a radostněji. Ani já nemám o práci ministra zemědělství žádnou představu. Nevím jaké má možnosti, co vůbec může udělat, která nařízení jsou jeho vlastní nápady a které jsou jen aplikací evropských norem a nařízení. Můžu hodnotit jen výstupy Ministerstva zemědělství ČR, které pro zemědělce starší 40 let a malé zemědělce nejsou příznivé. Ať už se jedná o čerpání dotací na plochu, kdy mladý zemědělec (do 40 let) má dotaci podstatně vyšší, nebo při získávání ostatních dotací, kdy jsou bodově zvýhodnění mladí a začínající zemědělci. Pravděpodobně se jedná o snahu dostat do zemědělství mladé lidi. Tímto způsobem je zvýhod-

něna malá část zemědělských podnikatelů, ale situaci to nijak neřeší. Staří podnikatelé v zemědělství (nad 40 let) nemohou předat podnikání mladým, protože musí pracovat až do důchodu, tedy nyní minimálně do 63 let, a mladí nemohou začít, protože nemají půdu. V současné době je veškerá zemědělská půda obhospodařována, a i když ji mladý podnikatel koupí, výpovědní doba je i 10 let. Podle mého názoru by bylo mnohem lepší, kdyby mladí zájemci o podnikání v zemědělství viděli, že se jejich rodičům v podnikání daří, že i po 40. roku věku, kdy do důchodu budou mít asi 35 let, jsou pro stát perspektivní a mají možnost své farmy rozvíjet a udržovat zase pro své děti. Podpora mladých zemědělců může fungovat v zemích, kde staří zemědělci dostávají dotaci na předčasné ukončení činnosti. To se však naší republiky netýká. Ale to jen můj pohled zemědělce, který má už delší dobu více jak 40 let. Mladí zemědělci to asi budou vidět jinak. Dobře. Představme si situaci, že se staneš ministryní zemědělství ty. Co bys udělala jinak? Kdybych zasedla na ministerské křeslo, tak to nejlepší, co bych mohla udělat pro další pozvednutí českého zemědělství, je to, že bych se ministerského křesla vzdala a vrátila se k práci na poli. To mi docela jde. V současné době má totiž zemědělství tolik problémů, že je nedokážu ani všechny objektivně popsat a už vůbec bych je nedokázala řešit. Vraťme se tedy na suchonický obecní úřad. Jak je velký? Jaký servis poskytujete svým občanům? Na obecním úřadě je neuvolněná starostka a místostarostka a pracovnice na zkrácený úvazek, která zajišťuje hospodářskou činnost. Nemáme žádné stálé pracovníky, sečení trávy a zimní údržbu zajišťují pracovníci na dohodu. I v tak malé obci jsou činnosti co do rozmanitosti stejné jak na velké obci. Pro občany zajišťujeme ověřování podpisů a listin, výpisy z katastru nemovitostí a řidičům výpisů z bodů. To jsou základní služby, které zajišťuje každá obec. Snažíme se také občanům pomáhat i při řešení jejich osobních problémů. Obraťme pozornost k místnímu zastupitelstvu. Jak je početné? Jaké výbory a komise zřizujete? Zastupitelstvo má 7 členů, kontrolní a finanční výbor. Komise nemáme žádné. Co se týká pořádání kulturních, sportovních a společenských akcí, podílí se na jejich organizaci

4 26

OBECNÍ SERVIS

všichni členové zastupitelstva včetně rodinných příslušníků. Takže práce s veřejností se vám daří? Hlavně v poslední době se do práce v obci zapojují i ostatní občané, kteří pomáhají, případně sami organizují kulturní a společenské akce. V obci je funkční jednotka sboru dobrovolných hasičů, která každoročně pořádá soutěž v požárním útoku. Podílí se na organizaci všech akcí v obci. Přesto, že v obci nemáme žádné sportovní oddíly, tak to neznamená, že by občané v Suchonicích žádné sporty neprovozovali. Děvčata jsou členkami skupiny mažoretek Trixie, kde dosahují vynikajících sportovních výsledků. Jiné holky jsou členkami oddílu estetické gymnastiky ve Velkém Týnci, kde úspěšně reprezentují i na mezinárodní úrovni. Kluci se věnují fotbalu v sportovních oddílech sousedních obcí. Úspěchy našich sportovců by nám mohly závidět i mnohem větší obce. Práce zastupitelstev obcí je hodnocena podle toho, co se jim v příslušném čtyřletí podařilo udělat. Tak co jste všechno zvládli? Podařilo se rekonstruovat budovu mateřské školy, kde v současné době máme 50 dětí, které sem dojíždějí i z okolních obcí. Máme dětské hřiště, venkovní posilovnu a loni jsme postavili přístavbu kuchyně u sokolovny. Do konce roku dokončíme rekonstrukci sokolovny a vybudování venkovního posezení. U mateřské školky jsme koupili pozemek, kde postavíme hřiště pro menší děti. Obec také koupila budovu bývalé prodejny smíšeného zboží a teď hledáme nájemce. Pak nás čeká nový územní plán obce, revitalizace jak aleje ke hřbitovu, tak lip kolem hřiště. Pojďme k Jitce Růžičkové samotné. Jsi suchonická rodačka? Nejen, že jsem suchonická rodačka, ale i manžel je rodák ze Suchonice. Když jsem se vdala, tak jsme na vozíku převezli osobní věci o čtyři domy dál a bylo přestěhováno. Nevím,

jestli je to výhoda nebo nevýhoda, ale většinu občanů znám od dětství a tak trochu vím, co od nich můžu čekat. Jak vnímáš svou rodnou hroudu? Jak vnímám svou obec? No přece jakou svou. Prožila jsem tu s rodiči, třemi bratry, babičkou a dědečkem krásné dětství. Vdala se a vychovala tři holky. Už téměř 20 let tu podnikám a 10 let jsem starostkou. Znám všechny starousedlíky a celé jejich rodiny. Dnes se sem vracejí vnoučata starousedlíků a děti mých vrstevníků s rodinami a aktivně se zapojují do života v obci. Jako v každé obci i zde jsou lidé, kteří se do obce přistěhovali a na vesnici nezapadli. Neúčastní se žádných obecních akcí a prakticky je potkávám jen při placení poplatků. Uvědomuji si, že tvoje holky působily v oddílu estetické gymnastiky TJ Sokol Velký Týnec. Je to tak? A co ty? Také jsi tančila a cvičila v rytmu hudby? A co tvé současné koníčky? Skutečně dvě dcery léta působily v oddílu estetické gymnastiky ve Velkém Týnci jako gymnastky a později jako trenérky. Já jsem spíš dělala holkám zázemí. Sama jsem se žádnému sportu nevěnovala, ale docela ráda plavu, i když jen tak pro zábavu. S koníčky je to horší, ráda chodím do divadla, čtu nebo spíš jsem ráda četla (a v důchodu zase budu), mám ráda přírodu. Práce v zemědělství mi skutečně zabere spoustu času, ale mám ji velmi ráda. Má suchonická starostka nějaké velké přání, které by si ve svém životě chtěla splnit? Po pravdě řečeno nemám žádné zvláštní nesplněné přání. Mám jen taková ta obyčejná přání, jako je zdraví pro všechny mé blízké, aby se holkám dařilo, na obci to klapalo a pokud se bude trochu dařit i v podnikání, tak mi ke štěstí nic chybět nebude. Ptal se Petr Hanuška

Motosraz 2016 v Grygově je minulostí Dne 6. srpna 2016 se od 10 hodin konal další ročník tradičního Motosrazu a rockové zábavy pořádaný Motoklubem berani Grygov. Akce se konala v areálu grygovské sokolovny. Pro návštěvníky byl připraven bohatý doprovodný program během celého dne. V rámci této akce se konalo i dětské odpoledne, ve kterém byly pro děti připraveny různé úkoly na stanovištích po celé zahradě, největší úspěch u malých návštěvníků měla jízda na čtyřkolce. Dětské odpoledne bylo zdarma a zúčastnilo se jej bezmála 50 dětí. Letošní ročník přilákal nejen děti, ale i rekordní počet motocyklů, těch bylo

více než 60. Během akce vystoupily tři kapely, z toho jedna místní. Návštěvníci si mohli jako obvykle zasoutěžit v různých soutěžích, byla připravena ohnivá show a večerní překvapení ve formě GoGo tanečnice. Motoklub berani Grygov děkuje všem návštěvníkům za návštěvu a obyvatelům obce Grygov děkuje za toleranci při konání akce. Další naše velká plánovaná akce je RockPLES 2017, ten se uskuteční 18. února 2017 v sokolovně Grygov a jeho návštěvníci se opět mohou těšit na nevšední zábavu. Jedná se již o jubilejní 5. ročník a pro návštěvníky bude připraveno překvapení. Před RockPLESem se bude konat dětské odpoledne zdarma pro všechny děti s možností zasoutěžit si, zatančit a získat drobné dárečky. Budeme se na Vás těšit na nějaké z našich dalších akcí. Více informací o klubu najdete na našich webových stránkách www.mkberani.cz nebo na Facebooku MK berani Grygov. Martin Škárek

Setkání Hanáků festival krojů, tanců, písní a tradic Stovky členů národopisných tanečních a hudebních souborů v hanáckých krojích se představí během Setkání Hanáků s hejtmanem Olomouckého kraje ve středu 28. září 2016 v Olomouci. Šestý ročník akce nabídne kromě krojovaného průvodu městem či vystoupení jednotlivých hanáckých souborů také vítání Marie Terezie v největší vojenské pevnosti na Hané, krojovou poradnu, speciální litovelské pivo Hanák, vystoupení Hradišťanu s Jiřím Pavlicou nebo Vojenského uměleckého souboru Ondráš. VI. Setkání Hanáků s hejtmanem Olomouckého kraje se uskuteční ve středu 28. září 2016 v Olomouci, kam po Velké Bystřici, Doloplazech, Tovačově, Prostějově a Zábřehu doputoval festival hanáckých tradic. Program ale začíná už o den dříve, kdy od 19:30 na olomouckém Horním náměstí svůj tanečně-hudební program O zbojníkovi představí Vojenský umělecký soubor Ondráš z Brna. Účinkovat v něm bude téměř stovka tanečníků, hudebníků a zpěváků. Přímo ve středu 28. 9. pak Olomoučany probudí dechovky v ulicích města, jedna bude vyhrávat také přímo z historické tramvaje. Samotné Setkání Hanáků začne v 9 hodin ráno lidovými zpěvy Hanáckého mužského sboru Rovina a mší v kostele sv. Michala s účastí krojovaných Hanáků. V 11 hodin vyjde z Korunní pevnůstky průvod Hanáků. Na Horním náměstí pak před hlavním podiem proběhne slavnostní zahájení s pozdravy hejtmana Olomouckého kraje Jiřího Rozbořila, senátora Parlamentu ČR Martina Tesaříka a primátora Statutárního města Olomouc Antonína Staňka. Po naražení prvního soudku speciálního litovelského piva Hanák a společné písni všech krojovaných Hanáků se začnou jednotlivé hanácké soubory představovat na Dolním náměstí. Jedním z hlavních bodů dramaturgie letošního Setkání Hanáků s hejtmanem Olomouckého kraje bude od 14 hodin Uvítání Marie Terezie na Hané, v němž do Olomouce císařovna zavítá na návštěvu vojenské pevnosti. Téměř stovka krojovaných účinkujících z celé Hané ji pozdraví jedinečným tancem „cófavá“ a současně přesvědčí, že i „v Holomóci na placi só tam vojáci“. Na hlavní scéně pak bude následovat přehlídka dětských i věkem zralých zpěváků lidových písní a koncert ojedinělého hu-

debního seskupení Hradišťan s Jiřím Pavlicou. Záměrem letošního ročníku Setkání Hanáků je pozvat do Olomouce nejen členy národopisných souborů a muzik, ale v rámci kampaně „Přijďte v kroji“ se setkat také s patrioty z celého regionu, kteří Hanou za svůj domov považují a mají doma ještě původní kroj, byť nekompletní. Pokud dorazí tito Hanáci v lidovém oděvu do informačního stánku na Horním náměstí, získají stylovou odměnu a atraktivní poukázky od partnerů akce. Navíc pro ně bude po celý den otevřena krojová poradna, kde se zájemci dozví, jak o kroj pečovat. Součástí festivalu Hanáků bude také farmářský trh a nabídka tradičních rukodělných výrobků, komentované prohlídky expozice o Hané ve Vlastivědném muzeu Olomouc, speciální program v Pevnosti poznání nebo krátká inspekční návštěva Marie Terezie ve vojenském ležení v Korunní pevnůstce. VI. Setkání Hanáků s hejtmanem Olomouckého kraje pod záštitou Ing. Jiřího Rozbořila, hejtmana Olomouckého kraje a doc. Mgr. Antonína Staňka, Ph.D., primátora Statutárního města Olomouc, pořádá Hanácký folklorní spolek za významné finanční podpory Olomouckého kraje a za podpory Statutárního města Olomouc.

Rodinné centrum Grygov pořádá

Dýňový jarmark 15. října od 15 h v sokolské zahradě v grygově Součástí akce bude prodejní jarmark, soutěže a úkoly pro děti, občerstvení, hudba aj. Všechny zájemce o příjemně strávené odpoledne zve RCG

PŘESAHY STUDIE Křesťan a islám

ROZHOVOR S archeoložkou Vendulou Vránovou

TEXTY Prózy Štěpána Kučery a Michala Viewegha Básně Václava Maxmiliána

RECENZE Petr Hanuška o Kunderově románu a českých detektivkách

LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE Patron naší země - svatý Václav

KAPSÁŘ Prázdniny ve světě očima Petra Hanušky

28 4

STUDIE

Křesťan a islám (Dokončení z předchozích čísel TL) 5. Jak se máme stavět k uprchlické vlně, kterou nyní v Evropě zakoušíme? Tato otázka nespadá bezprostředně do kompetence teologů, nicméně s tím, co bylo řečeno výše, nevyhnutelně souvisí. Určitě se jedná o záležitost velmi spletitou, a proto jednoduché, „černobílé“ odpovědi jsou vyloučeny. Určitě bychom neměli propadat jednostranné xenofobii. Na druhou stranu hlasy těch, kdo se cítí ohroženi z hlediska bezpečnosti i ekonomicky, protože to vše bude placeno z našich daní, z nichž pak zbude méně na zdravotnictví, školství, kulturu a sociální péči, nelze vnímat jen jako cosi vyloženě odsouzeníhodného. I obavy o naši kulturní identitu mohou mít z dlouhodobějšího hlediska své opodstatnění, protože masy příchozích nemusejí s sebou přinášet ochotu přijmout naše hodnoty a naši demokracii, náš právní řád a náš ústavní pořádek. Nastalou situaci ale můžeme vnímat také jako pobídku k něčemu pozitivnímu: pokud my Evropané nebudeme mít dostatek vlastních dětí, pak podle přirozených zákonitostí, které také mají svůj původ v Bohu, ztratíme budoucnost a v posledním důsledku i zemi, kterou nyní spravujeme! Přistěhovalecká vlna může být pohnutkou k hlubšímu zamyšlení nad naší kulturní i náboženskou identitou! K tomu, co bylo řečeno, si dovolíme podotknout, že radikální islám nemá v oblibě určité skupiny obyvatelstva, mezi něž sice patří křesťané, zpravidla označovaní v islámských textech jako polyteisté a modloslužebníci, nikoli však na prvním místě. Nebylo tomu tak vždy, ale dnes by se této vlny měli velmi vážně obávat naši židovští spoluobčané. Mezi rizikové skupiny patří také naši spoluobčané s jinou pohlavní orientací. Koho ale radikální islamisté opravdu nesnášejí, jsou ateisté. Rovněž ti, kdo se hlásí k darwinismu, by dané riziko neměli brát na lehkou váhu. To, že křesťan s někým názorově nesouhlasí, určitě neznamená, že by mu přál cokoli zlého, a proto o všechny tyto naše spoluobčany máme výhledově vážné obavy. Víme, že postavení ženy v islámském světě není vždy právě komfortní a nečiní zadost nárokům na lidskou důstojnost a spravedlnost, což se mimochodem již zejména v Německu začalo projevovat. Další ohrožení již nastává, protože v nejrůznějších volbách můžeme po celé Evropě očekávat posun volebních preferencí k radikální pravici, která bude šikovně zneužívat obav lidí o bezpečnost. Už to je nesporný problém, neboť krajně pravicové strany mají tendenci k výrazně autoritářské vládě, která umenšuje prostor osobní svobody. Ti, kdo volají po otevřenosti a pomoci potřebným, mají nesporně pravdu. Pravdu ale mají i ti, kdo před právě zmíněnými riziky varují. Jako křesťané bychom měli vnímat s porozuměním jedny i druhé a působit pokud možno ve službě smíření a hledání toho nejvyváženějšího řešení. Ptejme se, komu to vše hraje geopoliticky do karet. Odpověď je jedno-

duchá: destabilizace Evropské unie se zamlouvá těm, kdo by si opět chtěli tento kontinent parcelovat a připravit nás o těžce nabytou politickou svobodu. V ohrožení není ani tolik křesťanská víra, protože ta překoná veškerá úskalí. Hospodin nedopustí, aby víra vymizela, byť se jí bude držet třeba jen malý zbytek věrných, jak tomu bylo tolikrát v dějinách Izraele. V ohrožení je primárně demokracie a nynější politické uspořádání našeho světa. Na Evropskou unii u nás sice mnozí lidé žehrají, nicméně všichni by si měli uvědomit, že politicky zatím neexistuje nic, co by pro nás bylo lepší,

a proto nejen v dané situaci bychom ji rozhodně neměli destruovat, pokud si nepřejeme opět upadnout do vazalství určité mocnosti. Mnohem racionálnějším postupem je budovat ji a pomocí demokratických prostředků usilovat o její zkvalitnění, a to i po duchovní stránce. 6. Nynější krize a křesťanská charita Z vlastní zkušenosti víme, že řada lidí vyjadřuje znepokojení nad pomocí poskytovanou uprchlíkům, když na naše potřebné se tak čas to nedostává. Někdy bývá nepřímo kritizováno křesťanství, které prý svou pomoc poskytuje kdekomu. Když čteme Nový zákon, snadno zjistíme, že Ježíš nás napomíná, abychom za bližního pokládali každého, kdo je reálně v nouzi, a to bez ohledu na jeho národnost, barvu kůže, náboženské přesvědčení. Jedná se o velmi dobře známé podobenství o dobrém Samaritánovi (srov. Lk 10, 25-37). Toho bylo v antice rozhodně třeba, protože pro Žida byl primárně bližním zase Žid, stejně jako pro příslušníky ostatních národů to byli zase jejich soukmenovci, i když Starý zákon vybízí také k projevům solidarity a ohleduplnosti vůči přistěhovalcům a otrokům. Tato univerzální solidarita je rodnou sestrou univerzality poselství spásy a následně všeobecnosti Kristovy církve. Zároveň je ale třeba důrazně podtrhnout, že pomoc křesťan rád poskytuje skutečně potřebnému, ale nikoli pod-

vodníkovi a taškáři, který chce zneužívat jeho naivitu. Skutek milosrdenství prokázaný potřebnému nás skutečně připodobňuje našemu Pánu. Když projevujeme dětinskou důvěřivost a necháme se napalovat, určitě nás to s Pánem nespodobuje. Křesťan by však měl mít zároveň na paměti, že jeho prvním bližním je především spolubratr ve víře. V rané církvi shledáváme charitní pomoc poskytovanou všem potřebným, ale zároveň primárně odpovědnost, již křesťané projevovali vůči svým bratřím a sestrám ve víře, kteří se ocitli v nouzi, jak o tom svědčí například široce pojatá sbírka v různých cír-

kevních obcích po celém Středomoří ve prospěch chudých křesťanů v Jeruzalémě a v Palestině. V prvních staletích bylo takových sbírek na podporu pronásledovaných, jejich rodin, postižených epidemiemi a přírodními katastrofami bezpočet. A tady je třeba hlubokého zamyšlení. Mnozí se zasazují za pomoc uprchlíkům, což není jistě tak úplně špatně, nicméně západní křesťané zapomínají na své bratry a sestry ve víře, kteří vydávají svědectví v zemích, kde vládne islám. Jejich postavení ve společnosti se v jednotlivých zemích různí, a to podle toho, jaký vliv má ve společnosti radikální islám. Není tajemstvím, že mnozí z nich každoročně přicházejí o život! A západní svět, Evropa i většina západních křesťanů to z různých důvodů nebere příliš v potaz. Jestliže poskytujeme pomoc muslimským uprchlíkům, neměli bychom za to důrazně požadovat, aby se v muslimských zemích jednalo skutečně lidsky s našimi bratřími ve víře?! 7. Proč relativně tak překvapivý počet mladých lidí z Evropy sedá na lep propagandě Islámského státu? Tento jev nás jistě znepokojuje, pokud se necítíme přímo zaskočeni. Proč to dělají? Proč jsou ochotni dokonce nasazovat život v polovojenských, teroristických, ba dokonce ve válečných podnicích? Nebyli vychováni v demokracii, v úctě k životu a k evropským hodnotám?

Byli, ale náš svět jim neposkytuje žádný ideál! Jen konzum a ne zcela smysluplná politická hašteření. Současná mainstreamová filosofie a historiografie ve jménu postmoderny správně likviduje staré ideologie, nicméně zároveň s tím potírá, zesměšňuje a destruuje ideály. Nezívá na nás den co den duchovní prázdnota z valné většiny toho, co nabízejí hromadné sdělovací prostředky i internetové prostředky komunikace? Nejsou naši politici bohužel tak často negativním pří kladem nepravdivosti, vypočítavosti, populismu, honu za vlastním obohacením? Tohle určitě neplatí o všech volených zástupcích lidu, nicméně těch, kteří za tuto duchovní a mravní spoušť nesou značnou míru odpovědnosti, zase není bohužel tak málo. Nesmíme se divit, že mladý člověk, zhnusený tímto duchovním zahníváním, se nechá snadno oslovit tím, co mu připadá jako čistý ideál, za nějž je možno bojovat a položit život. Je to sice ideál pokřivený, nicméně v onom duchovním vakuu se mnoha lidem může jevit jako východisko. Není to pro nás výzva k novému uchopení a předkládání reálného křesťanského ideálu? Výzva k nové misii ve jménu Ježíše Krista, ukřižovaného a oslaveného Spasitele člověka? Misie ve jménu smysluplnosti, lidské důstojnosti, která je spjata s vědomím a rozvíjením vlastní identity. Kdo si totiž neváží sám sebe a své lidské a duchovní totožnosti, jenom stěží si může vážit těch ostatních! Kolektiv autorů v abecedním pořadí: M. CAJTHAML, P. DVOŘÁK, D. HEIDER, E. KRUMPOLC, T. MACHULA, D. D. NOVOTNÝ, C. V. POSPÍŠIL, J. ŠTĚPÁN, J. VOGEL, J. VOKOUN (Členové autorského týmu jsou doktoři, docenti, profesoři filosofie a teologie na CMTF UP, FF UP, TF JU, HTF UK, KTF UK) Literatura ke konzultaci: Jednotlivé položky řadíme podle autority dokumentu, pokud je totožná, podle data vydání. II. vatikánský koncil, Nostra aetate, in Dokumenty II. vatikánského koncilu, český překlad - Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří 1995, s. 549-556. Jan Pavel II., Redemptoris missio, encyklika ze dne 7. 12 1990, český překlad - Zvon: Praha 1994. Kongregace pro nauku víry, List biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské meditace (Orationis formas ze dne 15. 10. 1989), in Mezinárodní teologická komise, Křesťanství a ostatní náboženství, český překlad - Krystal OP: Praha 1999, s. 65-82. Kongregace pro nauku víry, Dominus Iesus, deklarace o jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista, český překlad - Sekretariát ČBK: Praha 2000. Mezinárodní teologická komise, Křesťanství a ostatní náboženství, český překlad –Krys tal OP: Praha 1999, s. 16-64. (Nejde o magisterium, autorita dokumentu je odborná, nicméně je zajištěna nerozpornost se stanoviskem

ROZHOVOR

29

ROZHOVOR Karel IV. byl rozhodně výjimečný člověk, říká archeoložka Vendula Vránová V naší příloze Přesahy vedeme hovory s lidmi z různých vědeckých či kulturních oborů z celé naší země. Dnes jsem nemusel směřovat příliš daleko, protože archeoložka Vendula Vránová bydlí v Čechovicích. A mj. se zabývá i stopami, které za sebou zanechal císař a český král Karel IV., jehož jméno je v letošním roce opakovaně připomínáno.

stručná historie? Jakou plnil ve své době funkci? Hrad Tepenec se nacházel, a jeho zbytky ještě nacházejí, na vrcholku kopce nad Bělkovickým údolím, v katastru obce Jívová. Byl to poměrně rozlehlý hrad (plocha přes 3 ha) s malým hradním jádrem a velkým předhradím, či díky své funkci spíše hradním městečkem, kde sídlili řemeslníci, obchodníci, celnice. Funkce hradu je určena v zakládací listině Karla IV., kde je uvedeno, že na hradě bude sídlit purkrabí, kat a měla zde fungovat celnice pro kupce a tržnice.

zkumu. Jak dlouho probíhá a kteří archeologové na něm pracovali? Výzkumy na Tepenci probíhají řadu let. S přestávkami už od roku 1968, v návaznosti na to, jak postupuje čelo lomu a je potřeba uvolnit další prostor pro těžbu. Prozatím poslední sezona proběhla v roce 2012 a další je plánovaná na příští rok. Napřed vedli výzkumy archeologové z olomouckého Vlastivědného muzea (V. Burian, V. Dohnal), v 90. letech výzkum převzali moji kolegové z Archeologického centra (M. Kalábek) a poslední tři výzkumné sezóny potom já. Co všechno archeologové objevili?

Vendi, pomaličku doznívá jubilejní rok oslav spojených s odkazem císaře a českého krále Karla IV. Společně s manželem Jakubem se mj. věnujete archeologickému výzkumu spojenému s jeho působením na Moravě. Nakolik četné stopy to jsou? Přiznám se, že vazba Karel IV. a Morava mi říká jediné - Karel, markrabě moravský... Karel byl zpočátku zčásti na Moravu „uklizen“ otcem Janem Lucemburským, aby mu nekonkuroval, protože velká část šlechty by raději jako krále viděl Karla, který byl brán jako domácí dědic Přemyslovců, než cizince Lucemburka. Karel přišel na Moravu a zjistil, že velká část královského majetku je v zástavě u šlechty, protože tak Jan Lucemburský řešil potřebu hotovosti na války, reprezentaci, svůj dvůr atd. Karel jako jednu z prvních věcí jako markrabě moravský shromáždil za pomoci svého strýce olomouckého biskupa Jana Volka dostatek prostředků, aby mohl vykoupit důležité strategické zeměpanské hrady v Olomouci, Brně, Znojmě. A pak pokračoval i s dalšími jako Lukov, Telč, Veveří, protože jejich ovládnutí bylo nutné pro jeho vládu na Moravě. Různými politickými i vojenskými akcemi zajistil Moravě klid na hranicích a například roku 1348 zřídil v Olomouci a Brně dva hlavní zemské soudy. V roce 1349 se markrabětem stal Karlův mladší bratr Jan Jindřich. Poté Karel IV. do zemské správy Moravy zasahoval jen minimálně. A Jan Jindřich byl stejně schopný a obratný politik jako jeho bratr Karel. Karel se snažil zajistit bezpečnost i uvnitř Moravy, například na ochranu důležité obchodní cesty vedoucí z Olomoucka do Slezska, nechal tady nedaleko u Jívové vybudovat nový hrad dnes zvaný Tepenec. Mimochodem jediný hrad, který Karel na Moravě založil. Hrad Tepenec. Kde se nacházel? Jak vypadal? Jaká byla jeho

Na vrcholku kamenolomu stával středověký hrad Tepenec. Dnes dochována již jen část plochy předhradí (v pozadí vesnice Jívová).

Jaké byly jeho osudy po jeho opuštění? Bohužel hrad neměl dlouhého trvání. Během války moravských markrabat koncem 14. století se o hrad dvakrát bojovalo. Poté na něm sídlila loupeživá posádka, která napadala okolní statky biskupa. Ten kolem roku 1400 dal část svých majetků, včetně Tepence, do zástavy králi Zikmundovi a ten tak měl důvod hrad s loupeživou posádkou napadnout, protože vlastně bránil svůj majetek. Hrad byl obléhán, dobyt a poté pobořen, aby už v něm nikdo nemohl sídlit a loupit. Roku 1405 markrabě Jošt daroval Tepenec i s okolním majetkem kartuziánům v Dolanech, protože byl velkým mecenášem tohoto řádu. Tepenec zůstal v držení kartuziánů až do jejich zrušení při Josefínských reformách koncem 18. století.

Tepenec na výřezu z mapy části panství Dolanských kartuziánů z roku 1724.

A v 60. letech 20. století byl osud hradu zpečetěn definitivně, když bylo rozhodnuto, že dostane přednost těžba kamene před kulturní památkou. Tepenec byl vyňat ze seznamu kulturních památek a je postupně odtěžován. A probíhají zde archeologické záchranné výzkumy. Pojďme k archeologickému vý-

Tepenec - středověká studna se dřevěným roubením ze 16. století.

Napřed výzkumy probíhaly v prostoru hradního jádra, které bylo odtěženo jako první. Objevili zde pozůstatky hradního opevnění, kamenných budov a například i kovárny. V posledních letech se soustřeďujeme na předhradí. Víme, že okolo volného prostranství, kde byla studna, byly domy se suterény vysekanými do skály, a ty mohly sloužit jako sklady. Z Tepence máme už několik desítek tisíc nálezů, převážně keramiku a kovové předměty. Nacházíme zde řemeslnické nářadí, doklady obléhání hradu v podobě šipek do kuše nebo kamenných koulí do praku, doklady jízdní hradní posádky jako jsou podkovy nebo ostruhy. Například zde máme také doloženo jedno z prvních použití palných zbraní u nás. Jsou to olověné válečky – projektily do hákovnic. Překvapivým nálezem byla v roce 2008 studna. Její dřevěné roubení je dendrochronologicky (na základě letokruhů) datováno až do roku 1548, kdy je hrad již zříceninou a v majetku kartuziánů. Z nálezů je zřejmé, že studna zde byla zbudována již ve středověku a v 16. století byla znovu obnovena. Souvisí to se znovuzaložením vsi Jívová, která byla v té době pustá, a kartuziáni ji v roce 1547 nechali znovu osídlit. Co k tématu Karel IV. A Morava přidali manželé Vránovi? Svou troškou do mlýna se chystáme přispět. Letos jsme v souvislosti se 700. výročím narození Karla IV. získali od Ministerstva kultury ČR

grant na vydání knížky o Tepenci. Měla by vyjít koncem tohoto roku. Tepenec údajně nebyl spojen jen s výstavbou středověkého opevnění, ale měl svou daleko starší historii… Na vrcholu kopce bylo v pozdní době bronzové (1000 – 700 př.n.l.) velké hradisko opevněné mohutným ka-menitým valem. Nacházíme zde ti-síce zlomků pravěké keramiky, bron-zové ozdoby nebo kamenná kultovní kolečka, ale také pozůstatky stovky zásobních jam i několika staveb. Všechno jsou to doklady, že hradisko bylo osídleno několik stovek let. A vlastně mělo zčásti stejnou funkci jako Karlův hrad. Hradiska té doby bývají umístěna na okrajích tehdej-ších sídelních regionů, často ve stra-tegických polohách v blízkosti důle-žitých obchodních komunikací či tras spojujících jednotlivé sídelní regiony. V případě Tepence se mohlo jednat o jednu z větví jantarové stezky, což je prastará obchodní trasa spojující sever Evropy s civilizačním centrem kolem Středozemního moře. Vraťme se zpět ke Karlově osobnosti. Jak „největšího Čecha” vnímáte vy? Nepřeháníme to s jeho glorifikováním? Myslím, že on si to své místo na slunci absolutně zaslouží. Byl to rozhodně výjimečný člověk, státník evropského formátu, politik s obrovským rozhledem a rozvahou, politickou intuicí, dobrý a starostlivý hospodář a obratný diplomat. Velmi inteligentní a vzdělaný - uměl číst a psát a nestyděl se za to. Mluvil několika jazyky… Prostě silná osobnost své doby. Jedna z největších. Myslím, že dnes máme jen malinko zkreslený obraz v tom, že si ho představujeme jako mírného klidného člověka jako z filmu Noc na Karlštejně. On byl ale také zdatný bojovník, v mládí se zúčastnil řady bitev, v dospělosti se účastnil rytířských turnajů. Byl to postavou Přemyslovec. Na svou dobu velký urostlý a silný muž. Antropolog Emanuel Vlček zkoumající jeho kostru ho popisuje, že měl postavu těžkého atleta. A já osobně nepřestávám obdivovat jeho schopnost podívat se na věci v globálním měřítku, vidět souvislosti, předvídat a podle toho být schopný bezvadně vést své země správným prosperujícím směrem. Snažil se zajistit věci, které země a její lidé k prosperitě potřebují - bezpečnost, jasné zákony a jejich vymahatelnost, možnost vzdělání. Rozhodně je to osobnost, na kterou bychom měli být hrdí a je dobře, že se o něm mluví. Ptal se Petr Hanuška, Foto: archiv V. Vránové

30 4

TEXTY

TEXTY Vězeň damašský Poslední výstřel Kary ben Nemsího (úryvek) Štěpán Kučera Kdysi v tomto domě uvařil otec nynějšího majitele dva Armény zaživa se zelím a Arméni žijící v Damašku museli své krajany jíst. Ti Arméni ukradli pašovi zelí; on zloděje odhalil a takto je potrestal. z poznámek Kláry Plöhnové, později Mayové, na zadní straně fotografie „paláce Assada paši“ v Damašku červen 1900 Vojáci vjeli do města od severu hlavní branou Bab al-Faraj. Po rozloučení s arménskou rodinou jsme tedy radši objeli půlku města a zamířili k jižní bráně Bab Kisan, aby nás nikdo nespojoval s dopolední střelbou na fezy. Před hradbami jsme nejdřív cítili a potom i viděli hromady hnoje, určené k vytápění bezmála čtyř stovek městských lázní. Napadlo mě, jestli apoštola Pavla, když utíkal z Damašku právě touto branou, vyprovázel na cestu stejný pach kobylinců. Náš příjezd podle očekávání nevzbudil žádnou pozornost. Chvíli jsme jen tak projížděli ulicemi a vdechovali pro změnu vůni máty a pečeného kebabu, zastavili jsme na hřbitově Bab al-Saghir, kde leží několik potomků a následovníků samotného proroka Mohameda, a nakonec jsme bosí a pokorní vešli do velkolepé Umajjovské mešity. „Pořád nechceš uvěřit v Mohameda, když vidíš všechnu tu nádheru?“ šeptal mi hadží Halef, který mě se po všechny roky našeho přátelství snažil obrátit na islám. Nevěděl ovšem, že mluví s člověkem, který dokázal obrátit na křesťanství i několik severoamerických indiánů v čele s rudým bratrem Vinnetouem. Ukázal jsem na velkou starobylou skříň přikrytou bílozeleným baldachýnem, před níž stály dvě tlusté svíce: „Nezapomeň, že tady je uložená hlava Jana Křtitele. Právě před tímto naším světcem se v ranních hodinách vlní zahalené muslimské ženy a prosí ho o mužské potomstvo.“ „Máš pravdu, sídi, následovníci vašeho Ísy ibn Marjam jsou všude,“ vzdychl tiše Halef. „A jedna z věží Umajjovské mešity nese přímo Ježíšovo jméno,“ nedal jsem se zastavit. „Až přijde soudný den, bude právě na této věži Ísa ibn Marjam žádat zpátky klíč k mešitě...“ „Ó, sídi, jak jen mě napadlo podnítit tě opět k věroučným tématům!“ hořekoval můj malý Halef. Utíkal se před mými slovy skrýt na nádvoří a ani se nezastavil u zázračné studny, jejíž voda má podle mohamedánských pověr prodlužovat lidský život. Po návštěvě mešity jsme zamířili do křesťanské čtvrti. Ne že bych chtěl Halefa dál trápit věroukou - v této části města se ale dalo snáz sehnat pivo, jímž jsem rád splachoval prach cest při svých výpravách v Orientu

i v Americe. Měli jsme štěstí, protože jsme záhy objevili kavárnu, kde prodávali pravé plzeňské pivo z Mnichova. Objednal jsem u kavárníka pro sebe lahev dvanáctky a pro Halefa sklenici čaje, když vtom se v rohu místnosti zdvihla povědomá hlava v turbanu, ležící až dosud ochable na stole. „Kara ben Nemsí!“ poznal mě po hlase dávný přítel. „Osman paša!“ nespletl jsem se ani já. „Pro vás vždycky jenom Adolf,“ pokračoval přítel. „A já pro vás Karel,“ ujistil jsem ho vesele. Koho jiného bych mohl potkat tady u dobrého piva než Adolfa Farkaše, Čecha a rakousko-uherského důstojníka, který však přešel na tureckou stranu a přijal jméno Osman. V Cařihradu začal jako pouhý adjutant a turecky a arabsky uměl říct nanejvýš „čaj“, ale díky svým schopnostem postupně dosáhl až hodnosti paši. Před lety jsme spolu zažili oslnivé dobrodružství v Mezopotámii a já náš tehdejší příběh hned zalepil arabskou gumou a vyslal s ním spřáteleného beduína na nejbližší poštovní úřad, takže dnes je k dostání u všech dobrých knihkupců jako román Vězeň bagdádský. Osman mi tehdy díky svojí hodnosti paši náramně prospěl - o to víc mě překvapilo, když jsem ho teď viděl v Damašku polehávat na kavárenském stole. „Už rok nejsem paša,“ vyprávěl, poté co přivrávoral k našemu stolu a dopadl na židli vedle mě. „Ten ničema Basad se bál mojí moci, a tak mě pomluvil před sultánem, že jsem rakousko-uherský vyzvědač. Přijel jsem do Damašku, abych se mu pomstil, ale co zmůžu sám proti celému vojsku, proti zdem jeho paláce.“ Škytl a přivlastnil si moje pivo. „A víte, co ten lotr teď udělal? Dal si mě zavolat, a že prý jako Evropan určitě umím dobře vařit zelí. Tfuj!“ plivl na podlahu, až jsem musel ke kavárníkovi vyslat omluvný pohled. „Mám mu uvařit na zelí nějaké dva Armény, takhle mě chce ponížit před celým dvorem!“ Zpozorněl jsem. „Od té chvíle tady sedím, piju a čekám, až si pro mě pošle.“ Bylo smutné vidět přítele takhle zlomeného, ale tušil jsem, že můžu pomoci jemu i zajatým Arménům. „Němci taky umějí vařit zelí,“ řekl jsem. Vzhlédl ke mně a znovu škytl. „Karlíčku, víte, že mě nikdy nebavila tahleta česko-německá otázka, kdo je v čem lepší...“ „Myslím to tak, že byste mě s sebou mohl vzít jako pomocného kuchaře.“ Teď zpozorněl i on. „Karle, milý, nepřemožitelný Karle, že vám se v hlavě rodí plán!“ Popadl mě kolem ramen a Halef se radoval s námi, i když nerozuměl německy ani slovo.

Neměl jsem v hlavě přímo plán, spíš jsem pozvání do Basadovy kuchyně pokládal za dobrý způsob, jak proniknout do paláce a snad se dostat až k samotnému pašovi. Potom už by pro člověka mojí kuráže a bystrosti nemělo být těžké Basada zajmout a vyměnit jeho svobodu za svobodu nebohých Arménů a za dopis sultánovi, odvolávající veškeré pomluvy na adresu mého přítele. Než jsem stačil všechno dobře uvážit, vstoupilo do kavárny deset vojáků. „Sídi, to jsou...“ Stiskl jsem Halefovi loket, aby nás předčasně neprozradil. Ano, byli to ti, které jsem dnes tak neuctivě připravil o pokrývky hlavy. Přicházeli teď prostovlasí, zamračení a důstojníkovi z uniformy zmizely některé odznaky jeho důstojenství - zřejmě trest za nepodařenou dopolední výpravu. „Tak sem jsi zalezl,“ zašklebil se důstojník na mého přítele. „Paša pro tebe posílá, půjdeš s námi.“ Adolf na mě zoufale pohlédl. Tohle byla naše příležitost, rozhodl jsem se proto vojáky vyprovokovat. „Jak to mluvíš s mým přítelem Osmanem?!“ zahřměl jsem na mluvčího. „A kde máš vůbec svůj fez? To všichni vojáci v Damašku chodí takhle neupravení?“ Důstojník chvíli nemohl najít odpověď na takovou troufalost. Zmateně si mě prohlížel. Potom zpozoroval moji opakovací pušku a začalo mu docházet, že to je jediná zbraň široko daleko schopná střeleckého kousku, v němž se on sám stal jedním z terčů. Sledoval jsem s potěšením, jak mu svítá, aby mu vzápětí v očích vyšlehl plamen hněvu. „Ty pse! Ať jsi, kdo jsi, půjdeš s námi! Když vyváznete jenom s baštonádou, budete mluvit o štěstí.“ Baštonáda je výprask, obyčejně na chodidla nebo na záda, v Osmanské říši velice oblíbený druh trestu a potupy. „Chopte se všech tří,“ obrátil se k ostatním vojákům. „Stůjte!“ zvolal jsem hlasem tak hřmotným, až kavárníkovi vypadla z rukou sklenice. Ještě než stihla dopadnout o zem, vyskočil jsem, chytil důstojníka jednou rukou za hrdlo, druhou za opasek, zdvihl jsem ho do výšky jak otýpku slámy a mrštil jím proti jeho druhům. Všichni se svalili na jednu hromadu, zatímco já jsem ještě stihl zachytit kavárníkovu sklenici a zachránit ji před roztříštěním. „Šukran,“ vydechl kavárník. Ti z vojáků, kteří se ještě dost nepotloukli o stolky a židle, vyskočili a chtěli tasit šavle, ale to už jsem byl zpátky u nich a prvního udeřil pěstí do spánku, až padl v bezvědomí zpátky na zem. Před časem na besedě v Drážďanech se mě jedna čtenářka ptal, jak můžu být Old Shatterhand, když mám tak malé ruce. Vysvětlil jsem jí, že nejde o velikost rukou, ale o postavení kloubů a správný úhel úderu.

Přál bych si, aby tu teď ta dáma mohla být s námi. Mezitím Adolf, který do sebe obrátil i Halefův čaj a trochu se vzchopil, tasil revolver. Nato přiskočil také malý šejk Haddedínů se svými postříbřenými káhirskými pistolemi a oba drželi vojáky v šachu. „Ne my s vámi, ale vy půjdete do paláce s námi!“ řekl jsem klidně a potěšilo mě, že vůbec nejsem zadýchaný, ačkoli mi táhne už na šedesát. „Halefe, vysyp jim z pušek střelivo.“ Malý šejk bez ptaní splnil rozkaz. Můj plán byl takový – budeme předstírat, že jsme zajatci vojáků a necháme se jimi doprovodit do paláce. Ve skutečnosti budou ovšem oni zajatci naši. Svoje revolvery schováme v pláštích, jejich zbraně naopak musejí být vidět, ovšem zneškodněné. Koně a pušky jsme za patřičný bakšiš nechali u kavárníka, ty na naší nadcházející výpravě nebudeme potřebovat. * Vidíte, Karel May je přes svých šest desítek let ještě podnikavý a připraven k činu, platí-li to dobru druhého. Karel May v dopisu J. Dederlemu 8. listopadu 1899 Vojáci nás vedli ulicemi a lidé se smáli, pokřikovali a těšili se na veřejnou baštonádu. Občas po nás někdo hodil nahnilou datli a netušil, že důstojníkovi, který kráčel první, míří na záda hlaveň mého revolveru a že moji přátelé hlídají zbylé vojáky. Tohle mám nejradši, předstírat, že jsem poražený, ponížený, prostomyslný. Až posměváčkové zjistí, jak se nechali přelstít a že je vysoce převyšuji, budu se smát já. V takových chvílích se vždycky cítím být mstitelem všech zneuznaných a podceňovaných. S mojí rostoucí proslulostí je však čím dál těžší hrát si na prosťáčka. S úsměvem vzpomínám na začátek svojí současné výpravy – jaký poprask vyvolala má přítomnost na lodi plující z italské Katánie do Káhiry. Když mě v lodním seznamu objevil profesor Lesser z Berlína, byla moje svoboda rázem pryč. Zpráva o mně se rozkřikla po celé palubě a všichni chtěli vstoupit do Afriky s Karou ben Nemsím. Vidím, že do Damašku moje pověst ještě nedoputovala. Pro můj dnešní plán je to dobré, ale stejně se nemůžu ubránit lehkému roztrpčení. Musím se přeptat Fehsenfelda, jestli by nešlo přeložit pár mých románů do arabštiny. Palác, který teď obývá Ašár Basad se svou ženou Asmou, nechal postavit před sto padesáti lety jeden z jeho předchůdců, guvernér Assad alAzm. Navzdory hrozícímu nebezpečí jsem se těšil, až se tam podívám,

TEXTY protože ta stavba představuje skvost damašského stavitelství. V doprovodu vojáků jsme došli až ke kamenné zdi, která z paláce činila nedobytnou pevnost. Když náš důstojník vysvětloval stráži u hlavní brány, že přivádí Osmana se dvěma jeho kuchařskými pomocníky, přitiskl jsem revolver přímo na jeho záda, aby ho snad nenapadlo naznačit strážci náš skutečný úmysl nějakým tajným posunkem. Důstojník však zjevně neoplýval odvahou a voják v bráně zase neoplýval ostrovtipem, takže jsme bez obtíží vstoupili dovnitř. Vešli jsme na nádvoří z bílého kamene, s bohatě zdobenou kašnou uprostřed. Palác měl tvar krychle, stejně jako nejposvátnější muslimská stavba – Kaaba v Mekce. Rád bych připomněl, že jsem jako jediný křesťan naší doby do Mekky vkročil a zase ji ve zdraví opustil, což podrobně líčím v prvním díle románu Ve stínu pádišáha. Damašský palác na rozdíl od Kaaby nebyl černý, ale vykládaný různobarevnými kameny a pestrými mozaikami. Halef před tou nádherou spráskl ruce a pronesl vzletnou a halasnou řeč o Alláhově velikosti, takže se k nám zvědavě seběhl skoro celý dvůr. Byl jsem tomu rád, protože jsem alespoň zjistil, že mnoho vojáků tu Basad nemá. Zřejmě zcela důvěřoval tloušťce a výšce svých hradeb. Z domu nám vyšel vstříc eunuch, pašův osobní sluha. Důstojník mu řekl, kdo jsme, a eunuch se vrátil do domu, aby se zanedlouho opět objevil s rozkazem přivést nás přímo

k Ašáru Basadovi. Vstoupili jsme do budovy, rozdělené na dvě poloviny, salamlik a harém. Původně byly určeny k oddělení mužských a ženských členů domácnosti, ovšem v moderní době sloužil salamlik k pašově veřejné činnosti, přijímání hostí a pořádání slavností, kdežto v harému se odehrával jeho soukromý život. V hlavním sále salamliku jsem uviděl obraz německého císaře v životní velikosti, dar našeho monarchy. Jiné obrazy tu nebyly, protože mohamedánům je zakázáno nechat se zpodobňovat, o to víc však všude viselo koberců a květin. Když jsme prošli sálem, eunuch otevřel dveře do další místnosti a vpustil nás dovnitř. Naskytla se mi podívaná jako z Příběhů tisíce a jedné noci. V každém rohu stál podsaditý Núbijec v turbanu, u stěny seděl hudebník a hrál na oud, arabskou loutnu, a uprostřed pokoje, na vyšívaném koberci, tančila mladá otrokyně s překrásnými tmavými vlasy. Před zadní stěnou se rozkládal široký divan, na němž seděl Ašár Basad se svojí ženou Asmou. Ašár se očima vpíjel do dívčina těla a Asma do jejího ponížení. Paša chtěl očividně Osmanovi předvést svůj blahobyt i to, že se kvůli jeho přítomnosti nehodlá dopouštět žádných oficialit. Když jsme vstoupili, hudebník přestal hrát a dívka tančit. Asma práskla bičíkem a otrokyně odběhla ke stěně, kde usedla k loutnistovi.

„Příteli Osmane!“ zašklebil se Ašár a ani se nenamáhal vstát z divanu. Jen pevněji sevřel svoji drahokamy vykládanou dýmku s jantarovým prstencem, jako kdyby někoho škrtil. „Jsem rád, že jsi přijal pozvání k hostině.“ Napadlo mě, kolik chudáků by vyzdvihl z bídy jediný kámen z pašovy dýmky. Vtom moji pozornost upoutalo něco jiného – pohled Basadovy ženy Asmy, upřený na mě. „Koho jsi to přivedl s sebou?“ pokračoval Ašár. „Tihle s tebou budou chystat tu arménskou pochoutku? Dva špinaví beduíni, co je vyvrhla poušť?“ Uvědomil jsem si, co nedávno psali v novinách - Asma studovala v Evropě a navštívila i moji vlast. Zřejmě mě tedy poznala, protože každý, kdo vkročil do Německa, musel aspoň zahlédnout moji podobiznu v loveckém obleku. Bylo třeba jednat rychle, než nás prozradí. Strhl jsem ze sebe plášť a namířil revolver na Ašára. „Jestli se někdo v téhle místnosti pohne, zemřeš,“ řekl jsem mu pevným hlasem. „Vy jste je neodzbrojili?!“ trhl paša hlavou směrem k vojákům, kteří už ovšem stáli s rukama nad hlavou a dívali se do hlavní Halefových pistolí. Núbijci vykročili ke mně, ale Ašár, rázem bledší než mramorové obložení pokoje, je pohybem ruky zarazil. Adolf pohotově zavřel dveře na závoru a přiložil svou hlaveň k dílu. „Ach, Karel May, největší německý spisovatel!“ vzdychla teď Asma.

31

„Ještě než nás zastřelíte, směla bych vás požádat o podpis?“ „Ale beze všeho,“ sklonil jsem revolver a sáhl do náprsní kapsy, kde vždy nosím svazek podepsaných fotografií. Toho využili Núbijci a skočili po mně. Byli až k neuvěření silní, ale přesto bych si s jedním nebo dvěma poradil – znám neselhávající hmat, při němž stačí vsunout palec pod protivníkovu klíční kost a zbylými čtyřmi prsty ho sevřít pod lopatkou –, ovšem čtyři Núbijci byli i na mě příliš. Popadli mě za ruce, za nohy i za hrdlo a svalili mě na zem. Halef s Adolfem mi přiskočili na pomoc, při tom se však odvrátili od vojáků, kteří se na ně zezadu vrhli jako pouštní šakali a ztloukli je pažbami svých nenabitých pušek. „To bylo zákeřné, paní Asmo,“ sípal jsem, zatímco mi černé prsty drtily ohryzek. „Ale tu fotografii vám stejně rád dám.“ Zle se zasmála. „V životě jsem neotevřela žádnou vaši knihu. V Německu jsem četla Goetha!“ Před očima se mi zatmělo. Vzepjal jsem se k poslednímu pokusu vyprostit se ze sevření Núbijců, ale marně. „A v novinách psali, že vaše romány vyřadí z bavorských knihoven, prý je v nich moc násilí.“ To už bylo příliš. Poslední věc, kterou jsem slyšel, byl Asmin ďábelský smích. Pak jsem konečně omdlel.

Melouch Jožo k mé radosti vypadá vcelku zaujatě. Rychle mu vysvětlím, že Rocco i Trefa, gigolo a nájemný vrah, mají už od počátku jejich pochybné kariéry společného šéfa: závratně bohatého mafiána. „K němu se vrátím později,“ dodám, ale Jožo už mě pohání rukou, abych nezdržoval, a tak mu doleju prosecco a rychle pokračuju: „Náš šéf?! vybuchne Rocco okamžitě. Kde na něj prosím tě vzala Viola kontakt? A hlavně proč by mu vůbec volala? Nevolala, přeruší ho Trefa. Mé služby se jaksi neobjednávají po telefonu, brouku. Nejsem… rozvoz pizzy! Chceš říct, že Viola — Ale nedokáže tu otázku dokončit. Nadechne se. Nakloní se blíž k Trefovi. Chceš říct, opakuje Rocco, že moje nezvěstná snoubenka si u našeho mafiánskýho šéfa — Jo! Přesně tak! přeruší ho Trefa rázně a zkontroluje pohledem spolucestující. Vítej ve skutečnym světě! Tvoje někdejší snoubenka jaksi nedávno požádala o služby, který poskytuju… Učinila zajímavou poptávku. To je celý. Přitiskne si ukazováček na rty. Jakou poptávku? zašeptá Rocco. Nestandardní! praví Trefa tiše. Víc ze mě nedostaneš! Rocco si položí obličej do dlaní a zhluboka dýchá. Potom vzhlédne a bezděčně přitom sjede prsty až k prstenu zavěšenému na zvláštním tříbarevném řetízku, který připomíná jedovatého korálovce. Vážně si myslíš, že zrovna s Violou by

Ukázka z chystaného románu Michal Viewegh byl tvůj posranej život lepší?! řekne Slovo mrtvoly Rocca vyděsí natolik, Trefa a položí Roccovi ruku na ra- že sebou polekaně trhne. meno. Není mrtvá, že ne?! zvolá. Rocco z okna vlaku pozoruje skály No zřejmě nebude mrtvá, když nám nad řekou, jako by nad Trefovou dělá poptávky, že? říká popuzeně otázkou skutečně přemítal, ale po- Trefa. Je zatraceně živá! tom se k němu znovu otočí a v jeho To zatraceně byla chyba, uvědomí si očích je už zase vztek. ihned. Zatraceně živá? Jak to herdek myProč mi doprdele lžeš? Trefa polekaně zdvihá prsty k přísa- slíš? zvolá okamžitě Rocco. Rocco, já jsem v tý kriminálce, na ze. Nikdy v životě jsem ti nelhal, Rocco! kterou právě koukáš, ten hodnej, Jenom jsem ti možná neřek všechno chápeš? říká mírně Trefa. Rocco hlasitě zaúpí. — ale nikdy jsem ti nelhal! Co je to za zasranou dialektiku?! Pardon! zvolá ihned Trefa a s omluvným úsměvem se rozhlíží po vagóně. Pročs mi kurva neřek všechno?! Trefa zaváhá. Trať se zlehka stáčí Zkoušíme divadelní vystoupení — a v onom táhlém oblouku kola vagó- ochotnický. Asi tragédie, ne? konstatuje do ticha nu nepříjemně skřípou. jeden ze skupinky čtyř mladíků Abych tě chránil, řekne vážně. Chránil?! odfrkne si Rocco. Před čím a dvou dívek, popíjejících pivo z kelímků. asi tak?! Trefa s křečovitým úsměvem krčí Dívají se na sebe. Před tím, co bys neunes, kamaráde, rameny: Bohužel… Vy budete na tragédii dobrej, to se praví Trefa. Blíží se další stanice, strojvedoucí hned pozná… ale tady hezounovi ubírá rychlost a potom začíná brzdit. tragédie moc nejde, že mám Kov znovu skřípe o kov a odstředivá pravdu? síla tlačí Rocca k Trefovi, takže se Ta poznámka vyvolá ve vagónu vemusí rukou zapřít o stolek pod ok- selí, které uvolní nahromaděné nem, aby do přítele nenarazil. Náhle napětí. Trefa uraženě mlčí a civí z okna. Dívcelá souprava stojí. Nech to spát, zašeptá Trefa do na- ky si cosi špitají. Ta jeho posedlost starou láskou a jestalého ticha. jím domnělým zmizením začíná být Kývne hlavou k Sázavě. Čas běží, voda teče, říká. Nevstoupíš vážně patologická, říká si vztekle Trefa. To se Rocco snad domnívá, že dvakrát do stejný řeky — a tak dál. Seru ti na lidový úsloví. Pro mě to mu ji unesli scientologové? UFO? Nebo ukrajinská mafie do bordelu není minulost! Víš, co děláš? pokračuje Trefa co v Kyjevě? A jak to, že ji za všechny ty možná klidně. Otvíráš hroby a oži- roky — v éře internetu — nedokázal vuješ mrtvoly! Žijem tady a teď, pro- najít? To mu nebylo divný, že je jedinej člověk na světě, kterej ji ještě boha svatýho!

pořád hledá… nebo přinejmenším jedinej, kdo si na nějaký hledání ještě hraje? Trefa ví, že Rocco ve skutečnosti Violu nikdy opravdu najít nechtěl. Protože co se stane, Jožo, když svůj ztracenej romantickej idol najdeme?“ ptám se, zatímco producentovi na terase dolévám prosecco. „Obvykle nic moc,“ říká. „Správně! A proč, Jožo? Protože najednou už žádnej ztracenej romantickej idol nemáme! Najdem ho, a tím o něj paradoxně přijdem!“ Producent k mému překvapení toliko přikývne, takže můžu pokračovat: „Opravdu romantické, vzrušující a rozkošně sladkobolné to bývá — jak všichni víme — právě jenom do doby, než se ztracený idol objeví (v lepším případě ještě pár měsíců či let potom). Kdyby Trefa Roccovi řekl, proč ho Viola nedávno kontaktovala, Rocco by nevěřil vlastním uším… Možná by se zhroutil, ale určitě by konečně přišel o svý pseudoromantický iluze. Konečně by si připustil, o koho tu jde: o děvku-zlatokopku, která svoje tělo prodala sice jenom jednomu kunčoftovi, ale zato pěkně draze!“ „Lesk a bída kurtizán,“ říká Jožo. „Přesně tak!“ zvolám. „Trefa Violu znal — a nepřipadalo mu na ní nic mystickýho… Vůbec nic! Ale krása je v očích toho, kdo se dívá, že? Trefa samozřejmě chápe, proč si Rocco Violu takhle zidealizoval, ba zmýtizoval: tak strašně k tomu svýmu námezdnímu prcání potřeboval romantickej protipól, že si ho sám vytvořil… Vlastnoručně si vyrobil femme fatale! Dívku z obrazu,

32

TEXTY

chceš-li… jenomže ten obraz je bohužel plagiát! Viola není o nic menší děvka než námezdní milenec Rocco!“ „Vlastně se k sobě docela hoděj,“ poznamená Jožo kysele. „Dokonce se v jistým smyslu báječně doplňujou! Ani sám Trefa sedící v Posázavském pacifiku najednou neví, proč vlastně svému příteli v tom vytouženém shledání brání… No tak Rocco Violu najde — a co jako? říká si. Aspoň si konečně sundá klapky z očí! Zatímco Trefa takto přemítá, Rocco z okna pozoruje říční břeh (v místech, kterými vlak právě projíždí, dosahuje zvednutá hladina Sázavy pouhý metr pod násep). Náš krasavec ovšem podobné detaily nevnímá. Nezaregistroval pořádně ani to, jaký rozruch před chvílí způsobil ve vagóně. Když se konečně znovu otočí k Trefovi, řekne hlasem, kterému se nedá odporovat: Pokračuj! To hlavní jsem ti řek, naváže poslušně Trefa — ale už ví, že tentokrát to dotáhne až do konce. Stala se z ní naše typická klientka, co se potřebuje zbavit manžela. A jako bonus samozřejmě shrábnout jeho prachy. Spokojenej? Manžela?! vyjekne Rocco. Ona se vdala? Jo, vdala se. Cos čekal, Rocco? Co sis myslel, že po tom svým takzvaným zmizení dělá? Že pěstuje v Jeseníkách biozeleninu? Že adoptovala deset malejch cigošů? Nebo odjela do Afriky s Lékařema bez hranic? Rocco mlčí. Za okny vlaku je nyní velká chatová kolonie: minizahrádky, minitrávníčky, ministromečky a spousta kytiček. V příštím životě budu chatař, pomyslí si Trefa. Kéž by! Rocco kroutí hlavou. Ne… tomuhle nedokáže uvěřit. Nevěřím, že by se Viola dokázala chovat jako tahle… chladnokrevná svině! říká. Jeho hlas zní dutě. Představivost má svý hranice, kámo. Nebo spíš něco jako bezpečnostní ventil, pokrčí rameny Trefa.“ „To přirovnání je mimochodem velmi přesný,“ podotknu. „Je to, Jožo, samozřejmě moje přirovnání — ale Rocco ho ani tak neocení.“ „Ani ja z toho nie som celkom zosratý,“ ušklíbne se producent, nicméně mi i nadále naslouchá. Já jsem ale pro tuto chvíli hotov. „Ty ji nemáš rád, konstatuje po dlouhé chvíli docela klidně Rocco, když se na Trefu znovu podívá. Ne! uchechtne se Trefa spontánně. To fakt nemám!“

Michal Viewegh se narodil 31. března 1962 v Praze. Je autorem společenských románů a parodických próz. Ve své tvorbě využívá postmoderních postupů. Pochází z rodiny inženýra chemie, matka je právnička. Po maturitě na gymnáziu v Benešově, krátkém studiu na VŠE a několika příležitostných zaměstnáních vystudoval na FF UK v Praze češtinu a pedagogiku. Učil na Základní škole ve Zbraslavi. Od roku 1993 byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. Roku 1995 se stal spisovatelem z povolání.

Václav Maxmilián MÍSTO VODY Je to nádherné místo, kde můžete nebe i vlny vidět ve stejný čas. Střecha jsou okna plaveckého bazénu s modrými víry lapenými mezi dvěma deskami skla. Voda po provázcích slaňuje k hladině a okolo krku jí váže zlatý náhrdelník vln.

NOČNÍ DÝCHÁNÍ Jako poslední chvíle kdy já nevidím tu svou, kdy ona nevidí tu její, kdy už dávno nikdo nevidí žádnou, ani tu první. A díky malé červené kontrolce, kvůli které nemůžu v noci spát, mám pocit, že i počítače dýchají. Že jim skrze plastová těla proudí bílé krvinky elektronů a skrze malou oranžovou diodu jim hledíme do srdce jako do skalpelem rozříznutého nebe a každé dvě vteřiny vidíme nádech a pak půlvteřinu plastové smrti.

Václav Maxmilián (na fotografii ten vpravo) se narodil v roce 1987. Je básník a prozaik. Doposud publikoval v časopisech Host, Tvar, Pandora, Protimluv aj. Do kulturních magazínů píše recenze na knihy a komiksy. Na FF MU v Brně studuje bohemistiku a estetiku. Jeho první sbírku uvozují verše Louise Aragona: „Všechny hrozné pohromy hrozí tomu, kdo se ožení s vílou / a chce s ní jít do krajin, jež nenajdeme na žádné mapě“; a skutečně – meziměstí je u něj předobrazem pro všechny proluky a „slepé skvrny“ našeho bytí. Na konci cest nejsou cíle, ale vždy jen přístavy, krátká zastavení před další cestou. Meziměstí je pokusem o rozrušování jistot poezie, paradoxně jemným pokoušením prošlapaných cest.

RECENZE

19 33

RECENZE Důležitý Kunderův román je konečně tady! Po deseti letech od prvního domácího vydání Nesnesitelné lehkosti bytí přináší brněnské nakladatelství Atlantis další „velký“ román Milana Kundery nazvaný Život je jinde. Na vysvětlenou slůvka „velký“ uveďme, že během dekády se mohli čtenáři potěšit drobnějšími esejisticky laděnými pracemi, resp. reedicemi již v tuzemsku vydaných titulů. Román Život je jinde Kundera napsal ještě v Čechách, jeho dokončení datuje rokem 1969. Poprvé vyšel česky v nakladatelství manželů Škvoreckých 68Publishers v Torontu v roce 1979, ve francouzském překladu Francoise Kérela však již o šest let dříve. Francouzský spisovatel Claude Roy o něm psal v pařížském týdeníku Nouvel Observateur tak nadšeně, že ve zkrácené podobě doprovází jeho text Kunderův román v podobě doslovu. A pro úplnost ještě dodejme, že ve stejném roce 1973 získal Kunderův text literární cenu Prix Médicis. O Milanu Kunderovi se u nás píše v jakýchsi vlnách, které jsou vyvolány buď „objevnými“ zprávami z jeho života v Čechách, nebo domácím vydáním letitých textů, s kterými pro mě nepochopitelně šetří. Netroufám si odhadnout, kdy vyjdou v českém překladu jeho francouzsky psané prózy, jimiž stabilně podtrhuje renomé spisovatele světového formátu.

Obávám se, že se jich ve svém pozemském životě nedočkám… Román Život je jinde byl některými publicisty zmiňován v souvislosti s údajnou „udavačskou“ aférou, která se před několika lety rozhořela na stránkách týdeníku Respekt. Kundera si měl podle některých interpretů tímto textem ulehčit svému obtěžkanému svědomí. Přiznám se, že mě podobné vývody nechávají zcela chladným. A to i přes ten fakt, že ačkoliv romanopisec důsledně trvá na tom, že jeho texty nemají být spojovány s konkrétní dobou ani prostorem, jsem přesvědčen, že Kundera vyrostl v mimořádného prozaika mj. i díky zkušenosti či konfrontaci s Historií (psáno schválně s velkým H) rodného středoevropského regionu. Osobně mám jeho texty pocházející z „českého“ období raději, než prózy vznikající za hranicemi nevděčné domoviny. Jednoznačně souhlasím s názorem, že Život je jinde je skvělý román, který se neztratí nejen v evropském kontextu. Pokud jsem se zmiňoval o roli osobní autorovy zkušenosti, je to jedno z pater, kterým se při čtení románu procházím. Čechy v době vadnoucí první republiky, během německé okupace, v poválečných turbulencích a únorovém puči i v časech nástupu komunistické kosy nemilosrdně stínající hlavy všem reakcionářským živlům. Kundera však

nepíše - a nečinil tak ani v Žertu, jehož jedna časová rovina je spojena s časy dělnické diktatury 50. let žádnou beletrizovanou dokumentární kroniku. Píše román o básníkovi, jehož individuální osud metaforicky zobrazuje čas revolučních přeryvů, který ve jménu nového života krutě a nemilosrdně smete vše odcházející. A právě tato románová rovina nabízí univerzálně zkušenost, jež je sdílná čtenáři na jakémkoliv místě naší planety. Buďme konkrétnější. Básník Jaromil se rodí do zdánlivě idylického rodinného prostředí, v němž vládne hýčkající mateřská láska. Matka jej ubezpečuje o jeho výjimečnosti patrné již od jeho prvních krůčků a slovíček. Právě síla slova, slovního uchopování světa, častá tajemná nepochopitelnost řečeného, lyrický opar nahrazující skutečnost, vyřčená slova přesahující Jaromilův racionální horizont jsou protiklady k jeho mentálnímu slabošství. V něm převládá nerozhodnost, slepé napodobování, myšlenkové i slovní krádeže, dominance mateřské manipulativní instituce, jež ho provází po celý jeho krátký život. Když přichází revoluce, kterou si mladý lyrik ztotožní se skutečným, nikoliv doposud lživě žitým životem, halasně a důvěřivě popírá vše minulé. Ve jménu její čistoty a potřeby zbavit ji veškerého plevele, udává bratra své dívky na poli-

cii. Sám pak téměř tragikomicky umírá v důsledku prochlazení… Jsem si vědom, že předešlá dějová rekonstrukce násilně román zjednodušuje. Těch interpretačních dvířek, která se nabízejí k otevření, před čtenářem demonstruje samozřejmě daleko více. Mnohé z motivů spojených kupříkladu s postavou matky (tělo, tělesnost ad.) se objevuje i v jeho dalších novějších textech. Svou pozornost by si zasloužilo i podrobné vyložení „lyrického principu“, jenž podle Kundery stál a nadále stojí u zrodu většiny krvavých eskapád lidské historie. Motivy smrti, lásky, sexu, žárlivosti, resp. moderního umění, to všechno má v této próze své důležité místo. Stejně jako precizní kompoziční práce prostřídávající řečnické party, resp. změna rytmu vyprávění. Svého času mi jeden přítel psycholog a spisovatel říkal, že Kunderovo psaní je jedna velká bublina, do které stačí píchnout špendlíkem a ona bezhlučně splaskne. Měl jsem ho a mám ho rád, ale nemohu s ním souhlasit. Milan Kundera je podle mého skromného soudu v našem i světovém literárním kontextu výjimečný autor. Petr Hanuška Milan Kundera: Život je jinde. Brno, Atlantis 2016, 364 stran.

Konzumace detektivního žánru je návyková Snad mi redakce i vy čtenáři prominete, že se dnes zpronevěřím tradičnímu obsahu rubriky, která slibuje výpravy za žhavými kulturními činy. Může za to dovolenkový čas a v posledních dnech i olympiáda. V rámci letního lenošení jsem začal splácet jeden čtenářský dluh. A navíc nesledovat heroický zápas Lukáše Krpálka o zlato by byl opravdový hřích… Ale zpět k těm dluhům. Pravidelní čtenáři vědí, že mě poněkud více zajímá česká literatura „zlatých šedesátek“ plná výrazných spisovatelských jmen i dodnes inspirativních knižních titulů. Byla to i doba, která vrátila místo i lesk tzv. okrajovým žánrům, o kterých o třicet let dříve psal Karel Čapek. Detektivní literatura se postupně zbavovala otevřeně prorežimního zatížení a začala nabízet příběhy v klasickém střihu plné lidských poklesků (čili zločinu) odhalovaných svéráznými a důvtipnými vyšetřovateli, resp. kriminalistickými týmy. Novodobí sherlockové z českého rybníčku sice neoplývali nijak výjimečnými schopnostmi, ale nechyběl jim selský rozum, kombinatorické schopnosti, poznání lidské psychiky ani pochopení pro člověčí slabosti. Zajímavou dvojici stvořila pražská rodačka Hana Prošková (rozená Bořkovcová, 1924-2002), dcera malířky a hudebního skladatele. Zatímco kapitán Vašátko oblékal řádnou uniformu tehdejšího kriminalistického oddělení Veřejné bezpečnosti, malíř Horác mu do řemesla fušoval pouze jako detektivamatér. Ten prvně jmenovaný měl smysl pro systematickou práci založenou na shromažďování racionálních

důkazů, tomu druhému pomáhala při řešení záhad umělecká imaginace i pochopení pro existenci iracionálních jevů. Poprvé se potkali v příběhu nazvané Měsíc s dýmkou z roku 1966, který si jako dítě předškolního věku pamatuji coby televizní inscenaci. Černobílá obrazovka napínavému příběhu pomáhala svou černobílou komorností a dramatickou hudbou, takže o noční snové můry jsem měl vystaráno. Prošková nenabízela příběhy, v nichž by to jednoduše dějově odsypávalo. Zajímal ji psychologický rozměr zločinu, k němuž se hříšník uchyluje nejen kvůli materiální zištnosti, společenskému sebeprosazení, násilnickým sklonům, vyšinutosti, ale i vinou extrémních podmínek a situací, ve kterých se ve svém životě ocitá. Autorka nejednou v rámci hry překračovala pravidla detektivního žánru. Více jí vyhovoval menší prostor povídky než rozlehlá románová krajina. Charakterově rozkošně rozporuplná postava malíře Horáce přitahuje zločin různého kalibru i na rozličných místech naší domoviny. Čtenáři v nejmenším nevadí, že by to ve skutečnosti přece nebylo možné. Ale i přesto Prošková o silných stránkách i slabostech lidské mentality věděla a zachytila hodně. Dokázalo to nejen v detektivních knihách, z nichž ještě namátkou jmenujme Černé jako smola, Tajemství obří číše, Tajemství planet až třeba po Jahody se šlehačkou, ale i v povídkových souborech mimo vyšetřovací žánr Mořeplavba a Obrova zahrádka. S kapitánem Exnerem, postavou pro-

zaika Václava Erbena (1930-2003), jsem se také poprvé seznámil díky filmovému zpracování. Poklad byzantského kupce mě bavil díky poloze, kterou šťastně zvolil režisér Ivo Novák – byla to krimikomedie. Svižný rytmus vyprávění, dynamická hudba, ironický elegán Exner Jiřího Valy, potřeštěný Horác v sukních Gabriely Vránové a nezapomenutelně nevrlý doktor Soudek Jiřího Sováka mě přiměli k tomu, abych se začetl i do literární podoby. A jsem v tom až po uši, stejně jako Erbenovi fanoušci po několik desetiletí. Na rozdíl od Proškové Erben upřednostňoval románové schéma. Dával si velkou práci s detailní expozicí příběhu, v níž je čtenář svědkem zločinu, přičemž dostává vyčerpávající informace o vraždou znesvěceném prostředí i atmosféře panujícího času. Teprve poté je naše nulanulasedmička vytržena z náručí milující dívky či ženy a vyslána na místo činu. Po ruce jsou kapitánovi pomocníci Beránek a Vlček, na rozkazy samozřejmě čeká celý zásahový tým. Exnerova vyšetřovací metoda samozřejmě vycházela z nejmodernějších výdobytků kriminalistické vědy, rozhodovala však jeho intuice, schopnost dialogu s podezřelými svědky, postupné dosazování tu pasujících, tu nepasujících kamínků do mozaiky zločinu. Ano, to je to proslulé „tak si to shrňme“. Stejně jako z povídek Hany Proškové, tak i z Erbenových příběhů lze vyextrahovat, jak se doba jejich vzniku měnila. Jak se méně a méně soudruhovalo a život dostával - bohužel jen dočasně - punc občanské normálnosti. A pro pořádek

připomeňme některé tituly - Znamení lyry, Bláznova smrt, Vražda pro Zlatého muže, Efektivně mrtvá žena… Poněkud ve stínu, nikoliv zapomenutý v seriózních literárních dějinách, zůstal zajímavý psychologicky laděný detektivní román Pavla Naumana (1907-1976) Dlouhý stín času (1966). Pražský rodák, absolvent přírodovědeckých a uměnovědných studií, redaktor Lidových novin i pracovník na ministerstvech to zkoušel v různých žánrech. Dětští čtenáři budou znát jeho Pohádky o mašinkách, milovníci historického žánru demytizačního Faona či antiutopii Zlatý věk. V detektivní próze zachytil příběh začínajícího kriminalisty, který v podobě deníkových záznamů rekonstruuje záhadnou vraždu ženy pocházející z kdysi bohatých kruhů. Tady vyhraněná charakterizace vyšetřovatele zcela ustupuje modelování zločinu, jehož pachatel má ruce od krve téměř po celý svůj život. Žádné čáry, žádné mimořádné schopnosti, jen trpělivá mravenčí práce několika vyšetřovatelů pod vedením „zelenáče“ nakonec odkryjí šokující skutečnosti. Milovníci detektivního žánru vědí, nakolik je jeho konzumace návyková. Svědčí o tom jeho ohromná obliba, která nepolevuje, ba naopak při pohledu na ediční plány dnešních nakladatelských domů vzrůstá. Návrat k českému archivnímu vzorku zřejmě nemůže současné akční škole různé provenience konkurovat. Ale zapomnění si určitě nezaslouží… Petr Hanuška

34

LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE; HISTORIE

LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE Patron naší země - svatý Václav 28. září slavíme svátek svatého Václava, který je považován za hlavního patrona naší země. Zároveň je to také historicky doložená postava a první svatořečený českého původu. Postava, jejíž tradice sehrála velmi důležitou úlohu v emancipaci českého státu a přemyslovské dynastie v rámci křesťanské Evropy. Václav byl český kníže z rodu Přemyslovců, který žil v 10. století a byl zavražděn svým bratrem Boleslavem na jeho sídle ve Staré Boleslavi 28. září 935, pravděpodobně pro velké neshody bratrů v názorech o směřování českého knížectví. Václav začal být uctíván jako světec již brzy po své smrti. Při převozu jeho těla ze Staré Boleslavi na Pražský hrad do rotundy sv, Víta se stalo několik zázraků a tehdy začala proměna knížete ve světce. Zajímavé je, že převoz Václavova těla do sídla panovníka se nemohl udát bez jeho svolení, což znamená, že sám Boleslav kult sv. Václava podporoval. Od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec. Od druhé poloviny 11. století je svatý Václav chápán jako vládce a ochránce českého státu, čeští panovníci jsou bráni lidem jen jako jeho zástupci. Tuto myšlenku podpořil i Karel IV., když na světcovu lebku vložil svatováclavskou korunu (součást korunovačních klenotů), kterou si český král směl od

světce půjčovat jen při výjimečných příležitostech. V době národního obrození byl svatý Václav vzpomínkou na českou národní velikost a slávu a proto ho nadšeně přijalo české národní obrození. Vlastenci začali v 19. století pořádat v jeho jménu poutě a manifestace. A v dnešní době navazujeme na tuto starou tradici a den smrti sv. Václava je také dnem české státnosti. Již od středověku až do dnešních dní se s přestávkami 28. září konají svatováclavské církevní poutě do Staré Boleslavi. Při nich je vždy vystavena jako relikvie lebka sv. Václava, jinak uložená v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Oslavy svátku sv. Václava byly důležitým datem také ve světském, hospodářském životě. Od dne sv. Václava bylo v některých krajích zvykem hnát stáda dobytka ze vzdálených horských pastvin do vesnic v údolí a podle dávné tradice bylo také možné začít pást dobytek na strništích v rámci obecního katastru. A několik pranostik na závěr. Jedna klasická…“Na svatého Václava babí léto nastává“. Jedna praktická… “Přijde Václav, kamna připrav“. A jedna obecně zářijová…“Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom“. Vendula Vránová

ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST Objev osady z pozdní doby kamenné ve Slavoníně Před šesti tisíci lety, v pozdní době kamenné, stála ve Slavoníně, v místě dnešní ulice Arbesova a jejím okolí vesnice lidí, jejichž kulturu označujeme jako jordanovskou. Archeologové z Archeologického centra v Olomouci zde v současné době zkoumají její pozůstatky v místech stavby budoucích rodinných domů a komunikace k nim vedoucí. Archeologové tady již objevili na 50 sídlištních hospodářských jam, dva půdorysy žlabových domů a pozůstatek po nadzemní pravoúhlé kůlové struktuře.

Foto: V. Vránová Slavonín - Arbesova, archeologický výzkum. Studenti archeologie při výzkumu pravěké zásobní jámy

Osady v této době nebyly velké, mohlo v nich žít tak 3-6 rodin, to znamená zhruba 20-30 lidí a každá rodina měla svůj dům. Pojem žlabové domy vlastně znamená, že archeologové dnes najdou v terénu jen spodní část nadzemní dřevěné konstrukce domů ve formě žlábku. A tyto obvodové žlábky mohou představovat například zbytky po roubené konstrukci domů. Mezi domy byly

rozesety různé hospodářské jámy sloužící jako sklípky k ukládání obilí či jiných potravin nebo např. jako jámy odpadní. Zásobní jámy mohou být často poměrně hluboké a dosahovat i hloubky až dvou metrů. Jejich hrdlo bývá úzké a směrem ke dnu se hruškovitě rozšiřují. Úzké hrdlo bylo snazší hermeticky na zimu uzavřít (drny, slámou, hlínou) a bez přístupu vzduchu zde uchovat obilí na jarní setbu. V pozdní době kamenné se poprvé začíná používat oradlo a využívat dobytek. Takže v osadách se také nacházely ohrady s dobytkem, jednu takovou může ve Slavoníně dokládat nalezená kůlová konstrukce. Jordanovská osada ve Slavoníně představuje i díky množství prozkoumaných objektů důležitý nález. Dokladů o lidech této kultury nemáme na našem území mnoho. A výzkum ve Slavoníně nám po provedení všech přírodovědných analýz a vyhodnocení výzkumu pomůže lépe porozumět tomu, jak tito lidé žili, jaké druhy obilí pěstovali nebo jaká zvířata chovali. Vedle osady z pozdní doby kamenné byl ve Slavoníně také odkryt žárový hrob z mladší doby bronzové (1 300 – 1100 př. n. l.). V hrobě byly objeveny spálené lidské kosti a milodary – bronzová jehlice a kamenný brousek. Vendula Vránová

DĚJINY A SOUČASNOST Zářijové číslo Dějin a současností Co jsou rytířské ideály? Jak se měnily v průběhu času? Není to jen romantická představa přejatá z literárních děl? A jak představa „dobrého muže a opravdového rytíře“ ovlivňovala společenský život? A najdeme nějaké zbytky „rytířských ctností“ i v dnešním světě? Na to se snaží odpovědět články historiků Libora Jana (Pronikání rytířských ideálů do českých zemí), Václava Bůžka (Ideály křesťanského rytířství v předbělohorské době), Ivo Cermana (Rytířský ideál v době osvícenství) a Zdeňka Bezecného (Vzpomínky na rytířské časy očima šlechticů 19. a 20. století). Tematický blok Proměny ideálu rytířství od středověku po moderní dobu završuje rozhovor s Karlem Schwarzenbergem o ideálech rytířských ctností a odkazu rodové paměti. Z netematických článků rozhodně stojí za pozornost články o pracovních táborech, o proměně italského fašismu jako regionálního hnutí v celonárodní politickou stranu a zamyšlení archeologa Jana Klápštěho nad knihou o zboření starého Mostu v souvislosti s pamětí a „měkkými“ hodnotami. Textem o Pavlu Juráčkovi a jeho filmu Postava k podpírání začíná nová rubrika – Filmové dědictví.

Z dalších rubrik v zářijovém vydání naleznete Cameru obscuru, Řeč šlechtických sídel, Středověké prameny a vylíčením života Amadise Waleského pokračuje seriál o hrdinech. V historii se pořád něco děje… Zářijové číslo očekávejte 13 září. kontakt: [email protected] www.dejinasoucasnost.cz

Historický kalendář 1. září 1941 - zemřel Jiří Orten, básník (* 30. srpna 1919) 2. září 1666 - v Londýně začal velký požár 3. září 1781 - narodil se Evžen de Beauharnais, francouzský šlechtic a Napoleonův pobočník († 21. února 1824) 4. září 476 - 1886 - po téměř 30letém boji se náčelník Apačů Geronimo vzdal v Arizoně americké armádě 5. září 1876 - narodil se Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel českého skautingu († 17. září 1938) 6. září 1791 - pražský arcibiskup hrabě Příchovský korunoval Leopolda II. českým králem 7. září 1836 - ve Svatovítské katedrále v Praze se konala poslední česká královská korunovace - Ferdinand V. (Dobrotivý) 8. září 1871 - narodil se František Modráček, československý politik († 23. března 1960) 9. září 1901 - zemřel Henri de Toulouse-Lautrec, francouzský malíř a grafik (* 24. listopadu 1864) 10. září 1721 - podepsáním Nystadského míru skončila velká severní válka 11. září 1941 - nedaleko amerického Washingtonu začala stavba Pentagonu 12. září 1871 - císař František Josef I. potvrdil možnost korunovace českým králem 13. září 1901 - narodil se František Kocourek, novinář, rozhlasový reportér a spisovatel († 14. května 1942) 14. září 1926 - první vydání knihy Medvídek Pú 15. září 1811 - narodil se Jan Nepomuk Škroup, český hudební skladatel († 5. května 1892) 16. září 1701 - zemřel Jakub II. Stuart, král Anglie, Skotska a Irska (* 1633) 17. září 1156 - Babenberkové získali Privilegium minus 18. září 1911 - zemřel Pjotr Stolypin, ministerský předseda Ruska (* 14. dubna 1862) 19. září 1991 - na ledovci v Ötztalských Alpách nalezen Ötzi, přirozená mumie člověka z doby měděné 20. září 1946 - zahájen první ročník filmového festivalu v Cannes 21. září 1796 - narodila se Marie Eleonora Windischgrätzová, šlechtična, manželka Alfreda Windischgrätze († 12. června 1848) 22. září 1601 - narodila se Anna Rakouská, francouzská královna a regentka, matka Ludvíka XIV. († 1666) 23. září 1901 - narodil se Jaroslav Seifert, básník († 10. ledna 1986) 24. září 1541 - zemřel Paracelsus, alchymista (* 1493) 25. září 1626 - zemřel Mikuláš Dačický z Heslova, šlechtic a spisovatel (* 1555) 26. září 1981 - zemřel Roy Cochran, americký sprinter, dvojnásobný olympijský vítěz (* 26. ledna 1919) 27. září 1941 - zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě jmenován Reinhard Heydrich 28. září 1891 - zemřel Herman Melville, americký spisovatel a básník (* 1819) 29. září 1571 - narodil se Caravaggio, barokní malíř († 1610) 30. září 1941 - začal hlavní útok německých vojsk na Moskvu (druhá světová válka - operace Tajfun)

PRÁZDNINOVÝ KAPSÁŘ A tak nám začaly prázdniny! Psát o teroristických atentátech, střelbách, vraždách, kterých jsou plné noviny, nebudu. Chci se z života radovat, dokud to jen trošku půjde! A první červencový večer k tomu byl i důvod. Malí Velšané úžasně převálcovali ve čtvrtfinále Belgii 3:1. I když Hazard, Van Bruyne and comp. kolo před tím poslali domů maďarské tepláky, velšský drak nekompromisně sežehl jejich rostoucí ambice. Němci den poté překopali Italy po remíze 1:1 v rekordně dlouhém penaltovém rozstřelu až v 9. sérii. Smutným hrdinou se stal italský kanonýr Zaza, jenž nastoupil na hřiště v úplném závěru kvůli penaltám a kterému se svět posmívá za komické poskakování (jako tučňák, koník, cvičená kočka či pes) před tím, než překopl míč vysoko nad branku. Díky moravským věrozvěstům a Janu Husovi jsme mohli my Češi nafouknout víkend na vícero odpočinkových dnů. Vzhůru tedy za objevy krás Berounska a širokého okolí! Beroun, Nižbor (se zastávkou na Zastávce Tomáše Hanáka), Rakovník, Branov (Pamětní síň Oty Pavla), Lužné (železničářské muzeum), Lány (muzeum T. G. M.), Křivoklát, Točník, Žebrák, Hořovice, Svatý Jan pod Skalou, Dobříš, Příbram se Svatou Horou, Březnice, Rožmitál pod Třemšínem (za Jakubem Janem Rybou), Karlštejn (že by za Karlem IV?), Mníšek pod Brdy, Chrustenická šachta, Zbiroh, Posázavským Pacifikem z Davle (soutok Vltavy a Sázavy) do Týnce nad Labem (za starostou Martinem). Krajina i památky krásné. Upravenost obcí a městeček poněkud horší, to by mi tam u nás doma neprošlo…

Socha T. G. M. v Lánech

V neděli 3. července uplynulo 150 let od největší bitvy na našem území u Hradce Králové. Zrodu novodobého Německa nic nebránilo, Češi údajně přestali věřit v budoucnost habsburského mocnářství. Při pojížďkách na Benešovsku či D5 jsem narážel na tajemné billboardy tohoto znění: Kdo má větší důvěru než Miloš Zeman? Lidová tvořivost pohotově přispěchala s připsanou odpovědí: Brouk Pytlík, Baron Prášil, Baba Jaga nebo Glum. Od 1. do 9. července probíhal v Karlových Varech 51. mezinárodní filmový festival. Hlavní cenu získal maďarský film Rodinné štěstí o životě rodin dvou sester v jednom bytě. Nechyběly zahraniční hvězdy (Willem Dafoe, Jean Reno ad.), „nesmrtelná teta“ Jiřina Bohdalová dostala cenu za celoživotní přínos českému filmu. (V případě některých jedinců by bylo lépe, kdyby přestali hrát v pravý čas, aby nedevalvovali své renomé výtečných herců dramatických i komediálních kusů!!!) Obnovené premiéry se dočkal digitálně čistý film Intimní osvětlení Ivana Passera. Tento kousek ze zlatých šedesátek patří

k národnímu filmovému pokladu!!! Tak mistrem Evropy se stal horší tým: Portugalsko. Je to takové smutné pravidlo, které zavedli v roce 2004 řečtí hoši, kteří se „probetonovali“ až na evropský trůn.

Fotbalové EURO má svého vítěze

Začali jsme s opravou zničené kanalizace v ulici Tovární. Díky, pane ministře Mariane! V Kentucky postavili Noemovu archu podle biblických parametrů. Cílem projektu má být duchovní náprava „pomýlené“ generace. A tak ve Velké Británii opět vládne žena. Theresa Mayová je označována za druhou „železnou lady“. Poznávací znamení: extravagantní boty! Jejím úkolem je bezproblémový rozvod Britů s Evropskou unií. Nová hra, která u/zachvátila svět, nese označení Pokémon GO. To máte v ruce mobil, někam podle souřadnic jdete a na inkriminovaném místě chytáte virtuální figuru. Údajně je to nejlepší hra na posilování fyzické kondice, kterou počítačoví mágové kdy vymysleli! Nevím, proč zdokonalujeme roboty?! My se v ně pomaličku proměňujeme… A tak v úterý 12. července začalo konečně pršet, i u nás! Prší i dnes ve čtvrtek 14. července a už začínají problémy se stoupajícími hladinami řek, ne u nás. A údajně pršet jen tak nepřestane! Za tři dny v Týnci napršelo 81 mm. Je to jako v politice: ode zdi ke zdi. Zatím děkuji za každou kapku, protože nedostatečné zásoby spodních vod jsou stále mou noční můrou! To tak spím, protože slyším dopadat kapky na střešní okno. A náhle se probudím, protože přestalo pršet!!! A tak čekám, až se zase rozprší, abych mohl v klidu spát. No, je to normální? Ve Francii se zase zabíjelo! V Nice najel nákladním autem do davu nic netušících lidí neznámý člověk a 84 jich zabil. Myslím na ně, modlím se za ně… A druhý den se armáda v Turecku pokusila o vojenský převrat. Neúspěšně. Pondělní večer 18. července nabídly Olomoucké barokní slavnosti operu Facetum musicum z roku 1736 uchovanou v cisterciáckém klášteře v Oseku a sestavenou z děl A. Vivaldiho, G. F. Händela, A. Lottiho a Anonyma. Mimořádný zážitek! Dějově pro dnešního diváka poněkud „statický“ spektákl, v němž Diogenes hledá za denního světla člověka zdravého rozumu – jeho protihráčkou je Svoboda dávající lidem absolutní volnost. Podivně se šklebící, kroutící a dovádějící herci. Motivicky návratné pěvecké recitativy. Fenomenální hudba (jak to napsat jinak?!). Výtečné pěvecké výkony – zvláště bas Jaromíra Noska (Diogenes) a soprán Lucie Rozsnyó (Epicureus Primus – Hudba). Dokonalé kostýmy i kulisy. Prostě mimořádný Ensemble Damian!!! Tak letos prý nebude tak tropické

léto jako vloni, prohlásili meteorologové ke konci 29. týdne. Vracíme se k tomu typicky středoevropskému, chladnějšímu, s teplotami do 30 stupňů a občasnými dešti. Snad budou mít jednou pravdu! U Gibraltaru ťukla britská jaderná ponorka HMS Ambush do obchodní lodi. Kromě poškození velitelského můstku se naštěstí nic a nikomu nestalo! Lepší zprávou je návštěva kapustňáka širokonosého na paddleboardu jedné dámy plavící se u Floridy. Býložravý kluk se krátce porozhlédl, zjistil, co je nového, a zase odpádloval. V Mnichově se střílelo do lidí, v Ansbachu vybuchla nálož… Deváté gulášové a pivní slavnosti se vydařily! Zámeckou zahradu navštívily mraky převážně spokojených lidí. Hlučná noční hudba nedala spát těm, kteří chtěli zalézt do svých pelíšků. Není člověk ten, který by se zavděčil všem… Ve francouzském městečku SaintÉtienne-du-Rouvray islamisté zavraždili šestaosmdesátiletého katolického kněze Jacquese Hamela. Slova o Evropě ve válce nejsou jen slova… Na několik prvních srpnových dnů opět v Třeboni. Spím. Jím samé ryby. Chodím po náměstí i zámeckém areálu. Plavu shakespearovským stylem „být, či nebýt“ jako o život! Vyhýbám se nepochopitelně kolu jako čert kříže! Večer sleduji úžasný britský sitkom s ještě lepším českým dabingem Haló! Haló! Vyrážím do Jindřichova Hradce, na Červenou Lhotu, do Tábora i Českých Budějovic. Prostě krása! Bodré dopoledne, opět za rok!

Co jiného vás může vítat při vjezdu do Třeboně...

Za oceánem v Brazílii nám začaly v pátek 5. srpna další olympijské hry. Proč mě zrovna ty letošní tolik nevzrušují??? Pozor! Ve stejný den uběhlo padesát let od vydání beatlesovské desky Revolver. Elpíčko plné ozvěn LSD, indických motivů a hudebních vylomenin, které předběhly svou dobu a technicky znemožnily písničky prezentovat na koncertech. Jo. Opět se vracejí zaručené zprávy o smrti Paula McCartnyho, k níž mělo dojít ve stejném roce při autonehodě. Nahradil ho dvojník, tedy ten dnešní Paul, který je prý skladatelsky lepší než originál. A údajně to měl v nějakém rozhovoru potvrdit i Ringo Starr! Paulové, díky za úžasnou muziku!!! O tom, že sleduji každou dopadlou dešťovou kapku, jsem již psal. Mám ještě jinou, zřejmě předchozím režimem infikovanou úchylku. Svádím každoroční boj o zrno! Jak si tak jezdím naší zemí, jsem silně znepokojen, kolik zrna nebylo ještě sklizeno. Doufám, že to kluci v kombajnech co nejdříve napraví! Anžto posluchač rozhlasové Dvojky, bedlivě jsem 6. srpna naslouchal

povídání o filmu Trhák. Když jsem ho viděl poprvé, myslel jsem, že se Podskalský, Smoljak a Svěrák zbláznili! Nezbláznili! Ten hudebně laděný kousek je prostě zcela úchvatný! Jak tato parodie na sociál-realismus mohla v roce 1980 autorům projít, to je mi dodnes záhadou… A další letní úchylka za humny! Na stará kolena jsem se zamiloval do detektivek Hany Proškové a Václava Erbena. Promiň, Vildo Čekspíre! Na tebe dojde později! Tak přece jen ta olympiáda! Na síti se vedou spory kolem účasti mexické gymnastky Alexy Morenové (výška 147/váha 47 kg) nazývané „gymnastická venuše“. Pravda, na první pohled je jasné, že podvýživou zřejmě netrpí. Zatímco její krajané na ni chrlí urážky („vepřík na výletě“, „účastnice v soutěži hotdogů“), ostatní svět se jí zastává a označuje ji za vynikající sportovkyni. Judista Lukáš Krpálek získal 11. srpna zlatou medaili!!! Moc tomu sportu nerozumím, leč jeho urputnost a touha vyhrát byly strhující!!! Tenistky ve čtvrtfinále čtyřher (Šafářová, Strýcová, Hradecká, Hlaváčková) utekly hrobníkovi z lopaty a jdou dál! Kdežto Petra Kvitová lehce smetla Ukrajinku Svitolinovou. A to jsem si myslel, že mě olympiáda nemůže rozházet!!! Na chviličku v Pulčinských skalách, resp. v nejvýše položené vesnici vsetínského okresu v Pulčíně. Krása! Valašská městečka, vesnice i vesničky jsou krásně zvelebené. A jejich názvy? Skoro všechny jsou Valašské - Klobouky, Bystřice, Polanka, Příkazy, Senice… Vyřezávaný Betlém v Horní Lideči. Dvakrát přes kopec v Luhačovicích a pěšourem kolem Luhačovické přehrady. Za spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem na hřbitově v Brumově-Bylnici. Největší zklamání? Vsetín. V porovnání s ostatními zmiňovanými sídly stále poněkud socialisticky neutěšeně vyhlížející… Ať tu olympiádu mám za sebou: provázel ji déšť českých bronzových medailí a zklamaných medailových nadějí. Jen Járovi Kulhavému to na horském kole trochu jelo a Josefu Dostálovi zase na lodičce svižně pádlovalo. Ve střední Itálii bořilo a zabíjelo 23. srpna zemětřesení o síle 6,2 Richterovy stupnice. Otřesy se o den později vrátily. A v Bruselu atentátníci zorganizovali výbuch v kriminalistickém centru. Aby prý zahladili stopy… Tomáš Rosický se po patnácti letech vrátil do Sparty Praha. Snad tu její hru trochu pozvedne!!! Ve školství chybí tisíce učitelů, napsala paní ministryně Valachová. A bude hůř!

Věra Čáslavská

V předposlední srpnový den zemřela ve věku 74 let Věra Čáslavská. Nedostižná česká olympijská medailistka. Člověk, který si prošel celosvětovou slávou i rodinnou tragédií. Čest její památce! Petr Hanuška