Diskuse. Klasifikace vojenské vědy

Diskuse Klasifikace vojenské vědy

•

Podplukovník Stanislav H o c h

Dialekticko-materialistické pojetí klasifikace v ě d poprvé vypracovali klasikové marxismu-leninismu. Jím překonali dří­ vější, jednostranná pojetí metafyzický postup St. Simona, Conta, Spencera, spekulativn ě dialektickou klasifikaci Hegela, postuo revolučnich demokratů a ně kte­ rých přírodovědců, jako byl Mendělejev, který byl pouze v jednotlivostech dialektický a m aterialistický. Metodologické principy, podle nichž klasikové marxismu-leninismu vědy hod notili a řadili, zůstávají přes odstup des etiletí i dnes v platnosti. To spočívá v jej ict dialekticko-materialistickém charakteru. Konkrétní klasifikace věd vš ak se vyvíjí velmi rychle. Od dob života klasiků s e rozvinulo poznání do takové šířky a hlo ubky, že dřív ější praxe ani nedávala možnost je v dnešní podobě k o nkrétně předvíd a t. Z toho musíme vycházet p ři pos uzování sou časných otázek klasifikace vě d .

Které jsou to principy, podle nichž dialektický materialismus vědy hodnotí a řadí? Namísto metafyzického způsobu koordinace věd staví marxismus-leninismus princip subordinace. Chápe jej však - na rozdíl od pojetí s ubordinace Hegelem materialisticky, a na rozdíl od pojetí ně­ kterých pokrokových přírodovědců a revol u čních demokratů 19. století plně dialekticky, tj. v obecném smyslu, n e pouze v ko nkrétních , jednotlivých vědách. Hegel a revoluční demokraté tak znamenají přechod, či lépe zdroj přechodu od analytick é, ještě vcelku nevědecké klasifikace vědecké. Co znamená vedoucí role principu s ubordinace v klasifikaci vě d? 1. Vědy je třeba řadit podle forem pohy bu hmoty, a to vždy v jednotě stránek formy hmoty (materiá lního nositele) a pohybu, neboť n elze odtrhnout pohyb od hmoty a hmotu od pohybu. K těmto zá vě rům došel B. E nge ls v průběhu svých prací od dopisu K. Marxovi (z 30. 5. 1873) až k dokon čení své „Dialektiky přírody". 2. Pohyb hmoty a jeho odraz ve v ě ­ dách a v klasifikaci v ě d je třeba chápat ve všeobecné vzájemné souvislosti, vnitř ­ ní protikladnosti s přecházením těchto protikladů v sebe navzájem, v historickém vývoji od jednoduššího k složit ější ­ mu, od nižšího k vyššímu, od abstraktního

76

k myšle nkově konkrétnímu, od navršován í k vantitativních zm ě n ke z m ěnám kvalitativním. V konkrétním př íst upu to vyžaduje: 1. Vyzkoumat k valitat ivně odlišné druhy pohybu hmoty (materiální nositele) a podle nich vcelku vě dy klasifikovat (viz Marxův a Engelsův „m od el" od m echaniky . . .. př es . .. biologii ... až p o spol e č enské vědy, jak je podán zvláště v „Di alektice přírody" a „Ke kritice politické ekonomie"). 2. Zkoumat jednotlivé kvality částe č ­ né ho řá du v rámci kvalit celkového řádu - čímž vznikají druhotné vědy, v ě de c ké disciplíny v rámci oblastí základních věd.

3. Postihovat v klasifikaci věd pohyby přechodu od j edné kvality form y k druhé, čímž vznikají tzv. vědy pomezní jako jsou fyzikální chemie a chemikální fyz ika, hiochemie a chemikální biologie a podle naš eho soudu vále č ná ekon omie, „psychologie vojáka", pop ř . vojenskotechnická a t echnicko - vojenská vě da. 4. Odrazit to, co bývá mnohým for mám hmoty (tudíž i pohybu) společ né ho - s pole č n é h o jejich strukturám (např . vysoce d okonalý m strojům, živým organismům, pracovním kolektivům . . . ), čímž ~znikají podle našeho názoru strukturáln ě kvantitativní vědy, jako je kybernetika a které snad nelze považovat pouze za vědy „kvantitativní". 5. Brát v úvahu i kvantitativní stránky pohybu hmoty a podle nich dále rozvinout k lasifi kací vě d kvantitativních, zvlá št ě matematických. 6. Postihnout v klasifikaci v ěd tzv. vě dy užit é (či a plikované ... ), jako jsou vědy technic ké, ze m ě d ěl ské, lékařské aj. 7. Odrazit různé str á nky téhož druhu objektu v jeho různýc h aspektech, stránkách pohybu, vztahů ... Důležitost takového postupu stoupá od nižších forem k vyšším a u s pol eč n ost i je takový pří­ stup zvláště výrazný a nezbytný. Nejzře­ teln ěj i to vidíme u lidského v ě domí, které je složitým produktem mnoha stránek vztahů, a proto jej zkouma jí také mnohé v ě dy. Podobný případ je i s učením marxismu-leninismu o válce a armád ě a vojenskou vědou. 8. Konečně - ovšem jen v tomto expozé - je nutno soudit, že kromě neustá-

Diskuse

lé diferenciace věd probíhá i jejich integrace. Ať už ve smyslu jejich pronikání či prolínání v sebe navzájem, jako tvorba hlubších, obecnějších základů řady věd (jak tomu bude, soudím, u politické ekonomie a jejíc h 2 částí - kapitalismu a socialismu) nebo s lučování základních zákonitostí (a nacházení jich) z jednotlivýc h oblastí, vědníc h disciplín, věd (jak tomu bude, myslím, u jednotné teórie fyzikálního pole) a další jiné způsoby integrace. Vycházíme-li z takového přístupu ke klasifikaci v ě d, můžeme oprávněně mluvit o vědách, o válce (resp. o válce a armádě), které zko umají specifický s polečenský jev ozbrojený zápas. Můžeme mluvit o vojenské vě dě,t ) k terá zkoumá s tránku války jako souhrnu z působu vedení zápasů zbraněmi, jejich příprav a zo becňuje podstatné, vnitřní vztahy této stránky do zá kon ů, kategorií, princ ipů. rysů, hypotéz . . . vojenské vě d y. Snad právě ta sku teč n ost, že tyto zákony nejsou vždy dostate č n ě rozpracovány, na rozdíl od zákonů některých jiných věd, ani že nejsou zcela jasné ně které meto dologické otázky vojenskov ě dných zkoumání, mluví se někdy o tom, že vojenská věda neexistuje. I některé z nejrozsáhlejš ích a dosud r elat ivn ě nejlepších prací o vojenské v ědě2) nedávaj í ještě dokonalý obraz o zákonech této vědy. Tím ovšem neJze argumentovat proti existenci vojenské vědy. Vždyť ani kvantová mechanika, politická ekonomie, kybernetika aj. nemají ve "svých" zákonech - a nebo v jejich interpretaci - také zcela jasno a přece nebude nikdo popírat, že jsou vědami. Pohyb, změ na , rys neurč itost i je vlastní všem vědám a jejich zákonům.3 ) Ve zprávách ně kte rýc h inistitucí, prac ích a vystoupeníc h známých vě dec kých kapacit se o vojenské vě d ě (vojenské teorii) buď málo mluví nebo vůbec ne. Podobně ve 1) Na tomto místě nechceme rozebírat otázku, zda-li termín „vojensk:I věda" je logicky nejvhodnější. Zdá se poněkud široký. Je však vžít a budeme ho tedy používat. 1)

Autor

článku

má na mysli

hlavnč

tyto práce:

I. Maršál SSSR V. D. Sokolovskíj a kol. „Vojennaja s uatěgija"

- Moskva 1962. 2. VPA V. I. Lenina „Marxismus-leninismus o válce a armádě" - Praha 1962. 3. M. V. Smirnov a kol. „O sovětské vojenské vědě" Praha 1961. 4. Milštejn-Sloboděnko. „O buržoaznoj vojennoj nauke" - Moskva 1961. 5. Lekce VA AZ „Socialistické vojenské umění a jeho charakteristické znaky" - z I . 9. 1962. •) I když některým více a jiným méně. ZvlMtě jde o vědy, které zkoumají vyšší formy pohybu hmoty, védy nové, vývojové apod., což je zcela pochopitelné. Tak je tomu í s vojen. vědou, jako vědou o velmi složitých formách pohybu hmoty.

„Voprosech [iJosofii" a dalších ča sopisech nebývá k této problematice zaujímán pos toj. če mu je to možno při čítat? Soudím, že hlavně tomu, že tyto instituace, v pods tat ě ne vojenské, se bádáním na tomto úseku věd nezabý vají a zabývat ani nemohou. Někdy je to snad způsobeno i t ím, že n ě kteří u če n ci vojenskou vě du za vědu neuznávají. Uznání či neuznání těmi č i oněmi osoba mi však ne n í, podle našeho názoru, kritérium existenční nutnosti té č i oné v ědní disciplíny a kon ec konců ani i::polehlivý m kritériem její s kutečné existence. Ani to, že vojenská v ěda bývá někdy považována za u čení o „destrukc i", nemůže být kritériem pro její neexistenc i.4) Kdy vzniká potřeba vědy a věda sama? Tehdy, když na základě společenské praxe se navrš il do st a tečný počet poměr­ ně hlubokých poznatků , vzniklých zkoumáním u rčitého, relativn ě samostatného předmět u (pří rodního n ebo s p olečenské­ ho). jsou vypracovávány metody postupu výzkumu a zobec11ování v této oblasti a přitom jsou odhalovány vnitřní, podstatné souv islosti a formulovány jako zákony, kategorie, rysy, principy, hypotézy apod .... dané vě dy. Formulace takových zákonů a kategorií, oblasti „jej ich platnosti", nejsou pochopitelně stálé, uzavřené a jednou provždy dané. Ani co do množství, ani co do obsahu, hloubky a šíře zobecňování podstat sk uteč n osti. Vyvyjejí se a upřesň u jí, d o konce mění tak, jak se prohlubuje naše ' p oznání a jak se m ě ní sám p ředmět tohoto poznání. Tento druhý důvo d je zvláště příznačný pro vědy o společnosti a tudíž i pro vojenskou vě du. Potře ba věd j e tedy vyvolána samou potře bo u praxe. A stej ně tak i jejich vývoj. Nelze nikte rak popřít , že válka je zvláštním, rela t i v n ě samostatným jevem lidské s pole č nost i a mu.si tedy být r e lat ivně samostatným obje ktem zkoumá ní. Nelze ani popřít, že za dobu existence válek byly na s hromážd ěny takové poznatky, které mohou být a jsou zobec ňovány : Je tedy pro př ís l uš n é vě dní disciplíny jak předmětné, tak obsahové opodstatnění. 4 ) Námitka, že vojenská věda je teorie o tom, jak „mčit", a proto nemúže být vědou, neboť od vědy se požaduje odhalovat takové podstatné souvislosti, jejíchž znalost by pomáhala lidstvu vpřed, vcelku neobstojí. Což nebývalo úkolem vojenské vědy hájit a probojovávat nové? Což nebývala velkou sílou za společenský pokrok a není, v social. voj. vMě, dodnes? Konečn~. což matematika, chemie, fyzika, l~kafstvi ... nebyly zneužívány reakčními třídami proti společenskému pokroku, k regyesi? Nemů­ žeme tuto námitku tudíž přijmout , i když uznáváme, že není bezpředmětná.

77

Diskuse Slabší „místa" jsou dosud po stránce metodologické a v rozpracování zákonů vojenské vědy, a le i tam je podle naš eho názoru učin ě no již tolik, aby se dalo hovořit o vojenské v ě d ě, o marxisticko-leninském uceni o válce a armád ě, o váleč ­ né ekonomii . . . jako o vě dách. Nás v t é to souvislos t i nebude ani tak zajímat problém vojenská vě da - vojenská teorie, ale problém existen č ní nutnosti v ě dních oborů. Pro nás je nesporné, že daný spec ifický j e v (válka) existuje, že je podr obován t eoretickému zkoumání a že byly a jsou formulov á ny t akové teoretické záv ě ry (např . v u č ení o podstatě války, ve vojenské strate gii, v operačním um ění apod.), jejic hž správno st pot vrdila řada válek, v poslední dob ě pak Velká vlaste necká válka SSSR. Teorie, které odhaluji podstatu vztahů dané ho specif ického je vu a jsou pot vrzovány praxí a praxi slou ží, j s ou v ědou . V průbě hu historic kého vývoje se od sebe výrazně odlišily alespoň dv ě stránky války a jejího zkoumání, a to - války jako s pole č en s koh i storického třídního jevu - a vá lky jako způsobu přípravy a ve dení ozbrojen ých stře tnutí. Jednou s e k lade důraz na společenskohistorický pů­ vod válek, j e jic h podstatu, vliv na vývoj s poleč nos t i aj. podruhé na m etody a p rost ředky p ř ípravy a vedení tohoto zá pasu jako ozbrojeného konfliktu, •1 n ěm ž j ednají masy, třídy , spole čenské skupiny, vrstvy . . . vybavené zbraně mi. Urč i tým z působem pak t ěc hto zbraní používají, j s ou pro jejich použit í organizovány a př ip ravo vány a pomocí jic h (a jiných techn•ckých prostře dků) dosahují změny objektivní s ituace daného obje ktu - i s ubj ektu zároveň - lids ké s pole č nosti. Při­ tom jde vž dy o ozbrojený společe nsko­ tř ídní konflikt (zápas) .S) První objektiv ní

stránka války, zde uvedená, je předmětem zkoumání marxismu-leninismu v podob ě učení o válce a armádě a vyvinula s e č a­ sem v re lativn ě samostatnou disciplínu v rámci tohoto u čení (nikoli jako základní s oučást marxis mu-leninismu, ty zůstá­ vají) , při č emž sjednócovacím č lánk e m tohoto u čení a historického materialismu a v ě de ckého komunismu (resp. marxistic ké sociologie) je u čení o úloze nás ilí, vál ky a míru ve vzáj emnýc h vztazích v d ěji­ nách.6) Druhou objektivní stránkou války, tj . j e jí přípravou a ve dením jakožto ozbroje n ého zápa su, se zabývá vojens ká v ě da , mající své mís to v klas ifikaci v ě d ve v ě ­ dách spole če ns k ýc h, vcelku směrem k v ě ­ dám technickým . Postavení jednotlivých s tránek č i oddílů voj enské vědy přitom ne ní ovš em s tejné. N ě kterým svým aspektem se dale ko více blíží vědeck ému komunismu (např . urč ité aspekty vojenské strategie třídní strategii vůbe c ) , jinými více vědám t e chnick ým, až v tzv. vojens kotechnické v ěd ě se dokonce stává v ě dou pro vojenskou v ědu pomezní nebo pomocnou, vycházejíc již do technických vě d a za ráme c „b e zprostře dní" vojenské v ě dy . Př es to vš ak nen í vojenská v ě da v ě dou technickou, i kdy ž t ak zdůrazňujem e její přibližování se t ěmto vě dám , ale v ě dou vcelku společenskou . Takové je naš e stanovisko. Toto urče ní voje ns ké vědy v rámci v ě d není, podle našeho názoru, v rozporu s m arxistickou klasifikací. Ukážeme dále, jak marxistickou kla sif ikac i vojenské v ě ­ dy podrobn ě ji chápeme. Vnitřní klasifikace vojenské ho obsahu

') A to v obou případech zkoumání - jak vojenské - tak marxist.-leninského učení o válce a armádě! V tomto smyslu není logicky přesná definice vojenské vědy - jako vědy „o zákonitostech příp r avy a vedeni války jako ozbrojeného zápasu". To nás však nemusí tolik znepokojovat. Vždyť ani termíny „elementární částice " ,,všelidový stát", „ hrnou" nemaJi zcela jednoznačné používání a vyjádření a ptesto existují. Záleží hlavně na obsahu, vkládaném do urči tého termínu nebo definice A v tomto smyslu je jasno, co znamená formulace . .. války jako ozbrojeného zápasu ... a ... války jako společen ského (společensko-ekonomického) jevu. Je třeba stejně zdůraznit, že učení o válce a armádě a vojensU věda jsou úzce spolu spjaté, protože zkoumají jeden a t ýž společenský jev byť i z různých stránek. To se zvl áště jeví při určování faktorů, rozhodujících o průběhu války n vítězství v ní, při pfed\"ídáni rysů budoucí války a jejího charakteru a v dalších jiných otázkách . Zde je spoluprace vojen. vědy a marxisticko-lenin ské teorie o válce a armádě nezbytná.

78

její

Autoři práce „O sov ě t ské vojenské v ědě" správně podávají vymezení vojen-

s ké

vědy

přípravy vědy

vědy,

j ako v ě dy o . . . zákonitostech a vedení války jako ozbrojeného

' ) Soudim , že by bylo účel né uvážit přednášení této problematiky na vojen. akademii v samostatném a uceleném kursu (např. zvláštní učební skupinou). Tato problematika totiž svým objektem zkoumáni plně nezapadá ani do marxist. fi losofie ani do vMeckého komunismu ( resp. marxistické sociologie), ale má k nim blizko. Má však fadu aspektů a stránek obecně spol ečenských, etických, politických, konkrétně sociologických, vědecko-komu­ nistických, stranicko-politických, historických a jiných), kte ré nevyčerpává zcela jednu ze základníc h součbtí marxismu-lenin ismu, i když k ní mají blízko vědecký komunismus a historický materialismus. Současný její výklad trpí n eucelenosti, roztříštěností a vynecháváním některých problémů. Nelze ani tuto látku na vysokých vojen ských školách vynechat (jak to činí učebn ice základ ních součástí marxismu -leninismu). Bylo by snad vh odné, spojit problematiku vojen. politiky, stran.-pol. práce, marxisticko-lcninsk~ učení o v:ílce a arméd! a zAkladů vojenské vědy těsněji spolu.

Diskuse

~řlJfl 10/"f(JNl~/"I U

,

PSltlC/.IOIOClf

riov o llRD{.!"''f

'

P{)lffl~llli

/

l!ONOl'llf

. ~~

;fov o

SPOllÚtQtfl

"''!Tllffl1JC~É ­

O SPOUCÍNfl((ff

fEDt1

&v1/

i!j • .:J, .„ .0:1„1.;.; ~ ,

I

PiifOON/-

;i1Jvui11i

,lov

/ fttNNICll{ li ,

I

Ob r. 2

Obr. 1

Obr. 3 zápasu.7) Je však třeba si ujasnit, co znamená . . . války jako ozbrojeného zápasu a . . . jeho přípravy a vedení .. . Autoři zmíněné publikace zařazují do vojenské vědy např. balistiku. To není podle našeho názoru s právné. Je obecně známo, že balistika patří, jako vě decká disciplína, do mechaniky a ne do vojenské vědy. Má ') K terminologii viz naši

dřívější

pozn:lmku.

k n í však blízký vztah. Zákony balistiky jsou zákony mech aniky a nikoli zákon:y vojenské vědy. To je důlež it é. Pro zařa­ zení té č i oné vě dy rozhodují zákonitosti, které objevuje. Libovolné zařazování vě ­ dec kých disciplín snižuje v ě deckou p řes­ nost, hodnotu klasifikace, v tomto případ ě vojenské vědy. Soudíme, že je třeba dodržovat tu zásadu, že vo~ens ká v ě da zkoumá jednu stránku zcela ur č ité formy po-

79

DiSkuse l;ybu hmoty - a to pohyb lidových mas vybavených určitými zbraněmi a způsoby, jakými vedou t,yto masy ozbrojená střet­ nutí. Nezkoumá jiné formy pohybu hmoty - např. pohyby pevných těles ve vzduc hu apod. Vojenská věda tak nenahrazuje, podle našeho názoru, jiné vědy, např. mec haniku, vědy o vlastnostech a složení těles neživé hmoty, jejich využití pro konstrukci zbraní, ani v ě dní disciplíny o konstrukci samé. Kdyby to vojenská věda chtěla dělat, přestala by plnit své poslání, stala by se vědou věd, nahrazovala by jiné vědy a praxe, která by podle tohoto „modelu" byla rozvíjena, by nepomáhala ani vojenství ani vědám. Vědy hy se rozplynuly ve vojenské vědě. To nic ne m ění na faktu, že balistiku potřebují především vojáci a před evš ím oni ji studují. Tím se ještě nestává vojenskou vě­ dou. Kdyby tomu tak bylo, pak by i technické vědy v podstatě jako vědy zmizely, a staly by se vojenskou vědou, neboť podle při znání západního tisku je v USA asi 70-80 % technických bádání zaměřeno pro služby vývoje zbraní a vojenské techniky. Technické vědy tam tedy slouží pře ­ vážně vojenství, ozbrojeným silám. To n e znamená, že se technické vědy změnily ve vojenskou vědu. Naše námitka také neznamená, že by vojenská věda a technické vědy ú zce nespolupracovaly, nedoplňovaly se a v jistém smyslu se nepodmiňovaly. Zv láště technické vědy do velké míry podmiňují vojenskou vědu. Jde o vzájemné prolínání, působení i naopak. Přesto široké chápání předm ět u vojenské vědy dává jí samé neurčitý, rozplizlý charakter a vojenská věda by pak nebyla s to „dát dohromady" důkladn ě své vlastní zákony, formulovat je hodnotně, precisně. To by se urči tě stalo, kdyby se pokoušela zahrnovat technické, mechanické, geografické, historickomaterialistické, fyzikální a jiné zákonitosti pohybu světa. Taková cesta nemůže vést podle našeho soudu k úspě­ chu.S) Toto naše kritické stanovisko k rozsahu předmětu vojenské vědy však ne• ) Pro názornost takového postupu uvedeme autentická znění některých části uvedené lekce V A AZ, která tuto praxi lépe osvětlí . Cit. „Je tedy socialistická vojenská věda takovou vědní oblasti, která zahrnuje nejen teorii vojenského umění, tj. strategii, operační umění a taktiku, nýbrž i otázky, týkající se ekonomických a morálně politických možností země a jejích vlivů na přípravu, průběh a výsledky ozbrojeného zápasu a ještě mnoho disciplín." A jinde „ ... studuje otázky a určuje způsoby přípravy území státu a ozbrojených sil na yálku, jakož i všestranně zabezpečuje ozbrojený zápas po stránce ekonomické, politické, morální, materiál ně technické a jiné". Co všechno by autoři této lekce od vojenské vědy nechtěli!

80

muže být ztotožňováno s druhou problematikou, tj. s otázkou pomezních a pomocných věd, které plriě uznáváme. Ani nemá co společného s otázkou vztahu vojenské vědy k matematice, filosofii, kybernetice aj., o kterých se dále zmíníme. Marxistický princip subordinace klasifikace věd uznává úzké sepětí, podmiňování se v ě d spolu navzájem, jejich integraci, přechody od jedné ke druhé (a naopak) , používání metod jedné v ědy jako důlež i­ týc h i v jiných vědách, ale nepřipouští nahrazování jedné vědy druhou a vytváření · vědy v ě d. To je si třeba ujasnit. Zvláště pro vztah velitelů, inženýrů a přírodověd­ c ů, pro přípravu posluc ha čů vyšších vojenských škol apod. je to nezbyt né. V tomto směru má nedostatky i práce s. Smirnova a kol.9) V průběhu praxe válek se nahromadily a byly také zobecňovány poznatky těchto stránek války jako ozbrojeného zápasu: Z d řívějška je známo, že šlo o vojenskou strategii a taktiku (pozděj i k n im přibylo operační um ě ní) a o otázky přípravy ozbro jených sil na válku, jejich výstavbu, výcvik, vojenskou výchovu. Každý vojevůdce př itom bral v úvahu terén a ča ­ sové možnosti. V dalším pak šlo o obecnější otázky ozbrojeného zápasu vubec, jak je nap ř. podává B. Engels ve svém díle „Anti-Diihring" a konečně o zhodnocová ní dějin těchto názorů. Bylo třeba brát v úvahu výsledky technických, ekonomických a jiných věd . Tak se vyhranily 4 ucelené oblasti vojenské vědy a řada oblastí pomezních. Vojenská vě da d neška obsahuje: obecnou teorii ozbrojeného zápasu, teorii vojenského um ě ní (strategie, operačního umění a taktiky), teorii výstavby a přípravy ozbrojených sil a d ě­ j iny vojenské vědy. V poslední době se řada problémů vojens ké vědy rozrostla o další objekty zkoumání. Stalo se tak jednak v rámci dřív ějš ích otázek (např. mobilizace vojsk - avšak za podmínek působení ZHN) , jednak jako otázek zcela nových, samostatných (např. obrana proti ZHN). To samozřejmě prohlubuje předmět poznání vo•) Stejně tak lekce V A AZ. Zařazuje do vofcnské - cit. tyto základní součásti a odvětví: obecnou teorii ( obecné základy) vojenské vědy; teorii vojenského umění; vo;ensko-historickou vědu ; teorii výcviku a výchovy vojsk; vojenskou administrativu; vojenskou geografii; vojensko-technické vědy. Toto pojetí je značně „koordinační" místo subordinačního. Kromě toho formulace 3. základní součásti je příliš široká. vědy

-

Diskttse

jenské vědy, obsah i metody zkoumání a klasifikaci. V tomto s myslu působí na předmět vojenské vědy i to, že socialistický spole če nský řád se stává stále silnější, začal převažovat nad kapitalistic kým řádem a bojuje přitom za odvrácení války. To je důlež itý objektivní faktor. Vojens ká věda je disciplínou znač n ě se historicky vyvíjející. Stránka posilování naší ozbrojené moci jako nástroje odvrácení válkylO) ji musí stále více zajímat. Je to stránka objektivní a předmětné objektivitě se věda nesmí v)hýbat. Faktor bo jové pohotovosti, sledové rozmístění vojsk a zbraní, vojenské um ění , id eov ě poli t ická vyspělos t , jakož i technická dovednost vojsk musí být po dle našeho s oudu ne ustále důkladněji zkoumány a vyzdvihovány, a to jak ve vztahu k možnosti vylou če ní války, tak ve vztahu k oslabe11í ú č innosti nenadálé ho napadení.li ) Jsme tedy pro to, nepokoušet se stanovit pře dmětu vojenské vědy předem hranice, za které s mí jít č i nesmí. Práv ě tak je tomu s metodami jejího bádání a její vnitřní klasifikací. Dnes se vedou čas to spory, kde je hlavní těžiště vojenské v ě dy . Dokazuje se, co musí být jejím předmětem a co nesmí. Tvrzení bývají poměrně málo podložena důkazy . Proto s právn ě činí ve své knize maršál SSSR Sokolovskij, který se o takové kone č n é stanovení pokouš í. Všechny tři základní oblasti - výstavba, příprava a č innost ozbroje ných s il, z vláště jako nástroje k odvrácení války - oblast t eorie vojenského umění, zvlá š t ě s trategie - právě tak jako odhalování obec ných zákonitostí, rysů, c harakteru a faktorů soudobé války mají svou důležitost. Jako průřezová nit se táhnou všemi problémy otázky ZHN a vše, co s nimi souvisí (použití, no siče, obrana, ochrana, zásobování, mobilizace ). Nemusí tedy být nutn ě jedno těž i ště voj~n ské vědy . Pokud je,12) může se historicky p řes unout. Nemusí nutně být ani jediná v ě d ec ká disciplína . Jednou, relativně samostatnou vědeckou oblastí může být teorie vojenského umění, resp. vojenská strategie jako věda, další obecná teorie ozbrojeného zápasu, jinou pak teorie výstavby, přípravy a pohotovosti ozbroje") Dokud nebude dosaženo příznivých výsledků v odzbrojení. " ) Jsme dokonce toho názoru, že faktor bojové pohoto,·osti ve vztahu k sníženi účinku nenadáltho n apadení je jedním z u rčujícíc h vojenských či nitelů, roz hodujících o průbě hu války a vítězství v ni. Pro odvráceni vál ky hraje úloh u nemenši. ") Zdá se jim být \•ojcnská strategie. V tomto smyslu je kniha maršála SSSR Sokolovského ,·eJmi dobrá.

ných sil, zvláště jako nástroje odvrácení války apod. Došli jsme tedy k závěru, že vojenská věda má v současné dob ě čtyři základní oblasti svého zkoumání. Jí odpovídají čtyři, res p. tři základní sou části vojenské vě dy: obecná teorie ozbrojeného zápasu, teorie vojenského umě ní a teorie výstavby a přípravy ozbrojených sil. Ta to poslední (a snad i první) pak plní v součas né situaci dva úkoly: objasňování úkolů pro ozbrojené střetnutí a pro odvrácení války. Obojí je spolu těsně spjato. Dále na vojenskou vě du navazují nebo jsou s ní spojen) (nebo jí n ěj ak slouží) pomezní a pomoc né v ě dy . Vojenská věda, jak jsme již řekli, nemůže nahradit politickou ekonomií, psyc hologii, geografii, mechaniku, technické vědy ... , nezkoumá „jejic h" zákony, ale úzce s těmito vědami spolupracuje. Navazuje na ně , dotýká se jich, n ě kde se dokonce prolínají a překra čují. V současné dob ě j de výrazn ě o jednotu věd. J eví se to ve vzájemném doplňování se, v před­ c háze ní ve s tyčnýc h oblastech v sebe na"·zájem, v používání metod jiných věd ve vlas tní výzkumné práci, v pomocnýc h v ě ­ dách atd. To se d ěje i s vojenskou v ě dou. Pře dev ším jde o pomezní vědy. Za takové považujeme např . válečnou ekonomii, „psychologii vojáka", resp. zvláštnosti stranickopolitické práce '.' ozbrojených s ilách (SPP a voj. výchova) , popř . „technickovojenskou" v ědu aj . Proč _jde, podle našeho soudu, o pomezní vedy? Prof: nemohou být součástmi vojenské vědy p římo: psychologie, ekonomie, technické vědy ... ? Nejsou vojens kou vědou proto, pon ě v a d ž neodhalují zákonitos ti ozbroj eného zápas u. Přitom však válečná ekonomie, „psychologie vojáka" , SPP 11 VV a s nad i technicko-vojenská věda (nebo naopak) odhalují zárov eň .zvláštn í, modifikované zákonitosti ekonomiky v době války, e konomie vyr ábění zbraní. zvláštnosti stranickopolitické práce a vojens ké výchovy v ozbrojen ých silách, zvláštnosti stranickopo lit . práce a vojenské výc hovy v ozbrojených silách, zvláštnosti psychologie vojáka a jejího získávání, zvláštnosti vý rob), exploatace, údržby, jakož i technického použ ití zbraní a vojenské techniky a mají t udíž svůj relat ivn ě samostatný př e dm ět v rámci š irších oblastí bádání: J e to pomezní předm ě t. Patří tedy do vojenské v ě dy i n epatří. Odhalují určité s pecifické zákonitos ti (nebo specif ickou modulaci zákonitostí) na pomezí ozbrojeného zápas u a politické ekonomie, psychologie, stranické práce,

81

.

DiskrlSť

res p. techniky. Nesouhlasíme přitom ovšem s e západoněmeckým vojenským teoretikem, mjr. Binzem, že tento okruh lze libovolně rozšířit • a mluvit, např. o vojenské fyzice jako vědě, anebo že lze všechny tyto pomezní disciplíny zařadit do jedné roviny s vojenskou strategiíl3) a mluvit o vš ech dohromady jako o vojenských v ědách. Zná potom ně kolik desítek vojenských věd. Princip podřízenosti, tak důle­ žitý pro klasifikaci v ě d l4 ) je v tomto Binzově systému porušen a klasifikace je provedena eklekticky, idealisticky. V č lánku si neklademe za cíl rozebrat blíže tyto pomezní vě dy, ani se dotýkat zákonitostí, které jsou předmětem jejich zkoumání. To mohou udělat nejlépe pracovníci t ě chto oborů sami. Nemáme ani dostatečně jasno, zvláště v tzv. vojenskotechnické vědě (resp. naopak). Uznání této disciplíny jako pomezní jsme však ochotni připustit. Vyžaduje to však dů­ kladný rozbor. Nejslo ž itější je vztah mezi přírodními (nebo témě ř přírodními) v ě ­ dami a vojenskou vědou. V tomto případě se domníváme, že nejde většinou o nějaké vojenskopřírodní zákonitosti a tudíž o pomezní v ědy. Proto vojenskou fyziku, mechaniku aj. nejsme ochotni uznat. Jinak je tomu již ve vztahu vojenské v ě dy a společenských v ěd . Tam, podle našeho soudu, jde o spec ifiku zákonitostí, jak jsme již výše vyznač ili u válečné ekonomie. Složitá je situace s vojenskou „geografií, kosmologií, astronomií ... " I tam jde, podle našeho soudu, o to , znát fy zikálně politický a hospodářský zemep1s, s l uneční soustavu .. . (což ne ní obs ahem vo jenské vě dy) a umě t j e se znalostí voj e nského um ě ní vyhodnotit a využít. Zdali -toto vy hodnocení má své nějaké zvláštní zákonitosti, které by opravňovaly k existenc i vojenské geografie jako pomezní vědy, č i zda jde pouze o pomocnou v ě du v rámci vojenské v ě dy a nikoli o základní o ddíl vojenské v ě dy , to zatím nebudem e řeš it .

Matematika jako v ě da o kvantitativníc h vztazích v mat eriálním světě a filos ofie, jako v ěda o nejobecnějších vztazích (a vš echny „je jí části" - etika, logika aj.) 15) zasahují do vš ech vědníc h oblastí ") Oper ačn í umění tento důstojník neuznává. Polní Bundeswehru z r. 1959 ano. " )Viz Kedrov: „Klassifikacija nauk" . Strana 155. T om I . Bohužel, i autoři u vedené lekce a s. Smirnov s kol. se této chyby také zčásti dopouštějí ( viz citaci na str. 82). " ) Pr:lvč tak to platí o všech „částech" matematiky - . resp. matemat . věd. řád

82

- tedy i do vojenské v ě dy. O to, jak zasahují, nám půjde v dalším. Nakonec se dotknu ještě dvou problémli: zasazení vojenské vědy do širšího rámce vojenských otázek a problému, co vojenská věda zkoumá, n:a čem se podílí, čeho využívá, resp. z čeho vychází. K prvnímu problému: Vojenská v ě da nezkoumá válku a její problémy sama. Vedle ní je zde učení o podstatě války a armády, vědy o historii válek a vojenské politiky, pomezní a pomocné vě dy, je zde konečně sama vojenská politika strany a státu. Ta realizuje potřeby obrany vlasti a zajištění dosažení vítězství při vzniku války. K tomu č iní řadu praktických opatření. Vychází přitom jak z vojenské vědy, tak i z jiných věd , z praktické zkušenosti strany a mas za realizaci těchto opat ření, aj. Bylo by třeba hluboko objasnit vztah vojenské vědy a vojenské politiky, vojenské ideologie, historie, u č ení válce a armád ě, vojenské doktríny, aby byl obraz úpln ější. Máme zato, že v prac ích řady důstojníků se připisují vojenské věd ě v tomto smyslu vě tší úkoly než může plnit. A to na úkor vojenské politiky, resp. jiných věd. Podrobně však tyto souvislosti rozebírat nebudeme. K druhému problému: Ve vojenskoodborné literatuře nebývá často diferencováno,16) co voj ens ká věda sama zkoumá (odhaluje zákonitosti a formuluje zákony, principy, kategorie), z čeho vychází, co využívá, aniž by tuto oblast sama zkoumala a na če m se podílí. To však je pro stanovení v ě dy nezbytné.17) I t a dy je mnoho ne jasného. N ě které záv ě ry lze vypracovat pouze spoluzkoumáním daného problému více vě dami , tedy nejen vojenskou v ě dou.18) Bojujeme za uplatnění principu subordinace v klasifikaci v ě d , proti principu koordinac e vlastního pozitivismu. To vyžaduje uznávat a zkoumat pomezní a pomocné v ě dy, spolupráci v ě d a podílení se v ě d na ř ešení spole č ných úkolů , využívání metod jedné vědy pro druhou, ale souča s n ě nezam ěňování věd spolu navzájem. Vě dy je třeba klasifikovat podle forem pohybu hmoty, kterou zkoumají (v j ednotě materiálního nositele a formy pohy bu). v jejich p řechodu . Tomu měl stou-

o

11)

A má souvislost i s pr vním uvedeným problémem. " ) A to an i v té nejlepší. 11) K těmto p atři : otázky přípravy země na vál ku, na obranu, zjištění charakteru války a faktorů, rozhodujících o vítězství, možnosti vojcn.-morálního činitele národa, problémy zásobování za války, vyzbrojování ozbroj. sil aj. problémy.

Disku se

žit i náš

článek.

Pokud jde o vojenskou je možno uznávat tato její (jejich) pojetí: 1. Jako v ě dy (věd) o všem, co „slouží"' válce, její přípravě a vedení. Pak technolo gie výroby zbraní, balistika, četné obory lékařství, mechaniky, chemie, psychologie aj. patří do vojenské vědy. Západoněmec­ ký teoretik Binz jich vypo č ítává přes 30. Naproti vojens ké v ě d ě (vě dám) pak stojí ty vědy, které nejsou vojenské, které nemají přímý vztah k válce jako zvláštnímu společens kému jevu, její přípravě a v edení. Na tomto pojetí něco je, neboť yálka se dotýká mnoha zvláštními způ­ soby řady oborů. Avš ak takové pojetí je příliš jednostranné, porušuje klasifikaci podle forem hmoty a jejích pohybů , prohlaš ujíc pouhou jednu stránku za podstatu a je tudíž nevhodná. Přihlížet se k tomuto a s pektu ovšem musí. 2. Jako v ě du pouze o zákonitostech vá lky. Při tomto pojetí by celá řada pří­ r odních, technickýc h, ekonomických, duchovních aj. vě d z vojenské vědy a jejíh o pře dm ě tu zkoumání v)padávala a stávala by se pro ni vě dami výchozími, pomezními, pomocnými . . . aj. Patřilo by vš ak do vojenské v ědy (v ědy o válce) uč ení o pods tatě války a armády a n ě ­ které další problémy.19) 3. Jako v ě du pouze o zákonitostech p ř ípravy a vedení bojování20) tedy u ž vědu

(vědy),

•

ne výroby zbraní, ekonomické zabezpe č ení války, učení o podstatě války . . . - ale u čení o pojetí „bojování", jeho rysů, způ­ sobů jeho vedení, výstavbě a přípravě ozbrojených sil. To vše především vzhledem k potenciální válce a dále k odvrácení a vyloučení války. Tomu by odpovídal) asi tři základní části vojenské vě dy (její dějiny) . O nich jsme mluvili již dří­ ve. Vojenská věda , takto pojatá, by hojně spolupracovala s jinými vědami ,21) využíva1a by pomocných věd a byla spjata s jinými vědami i cestou věd pomezních. K takovému pojetí se kloníme. Klasifikujeme tedy vědy, včetně vojenské,22) podle forem pohybů hmoty, jejichž zákonitosti zkoumají a odhaluji. Jiné klasifikace se nám nezdají vhodné. Bere me v úvahu existenci vě d pomezníc h, pomocných a spolupráci věd. " ) Nebylo by možná na škodu zavést takovouto sjednocenou disciplínu (učeni o válce a armádě a z6klady vojen . vědy) na vysoké voj. škole. ") Zde nemáme na mysli t aktický termín. " ) Viz poznámky o spolupráci stránce.

věd

na

předcházcjíci

" ) Termín - vojen ská věda - je vllbcc málo vhodný. Proti němu mllže stát jako prot iklad pouze - ncvojensH věda. Toké defi n ice vojenské vědy - jako vědy o zákonitostech přípravy a vedeni války jako ozbrojeného zápasu - není právě nejlepší. Dává možnost různých výkladů, je příliš tantologická atd. Avšak obojí se vžilo; p roto je i my použijeme.

Opr ava ve VM čís. 4/1963 : Schém a na str. 5 patří na str. 10 a naopak .

I

83