CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Vyuţití dobrovolnictví jako jeden z nástrojů sociální inkluze lidí bez domova.
Vladimír Němec
Olomouc 2013
CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Vyuţití dobrovolnictví jako jeden z nástrojů sociální inkluze lidí bez domova. Téma práce: Vyuţití dobrovolnictví jako jeden z nástrojů sociální inkluze lidí bez domova.
Vladimír Němec
Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf
Olomouc 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci zpracoval samostatně na základě pouţitých zdrojů a literatury, uvedené v bibliografickém seznamu. V Olomouci, dne 10. února 2013
Vladimír Němec
Tímto bych rád poděkoval panu ThLic. Michalu Umlaufovi, za odborné vedení diplomové práce, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování práce poskytl, a také za čas, který mi věnoval.
Obsah: ÚVOD ......................................................................................................................................................... 8 1
2
3
TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 10 1.1
KRÁTCE K HISTORII ČESKÉHO DOBROVOLNICTVÍ..................................................................... 10
1.2
DOBROVOLNICTVÍ PO ROCE 1989 ............................................................................................ 11
1.3
DOBROVOLNÍK A DOBROVOLNICKÁ SLUŢBA ........................................................................... 13
1.4
MOTIVY K DOBROVOLNICTVÍ .................................................................................................. 14
1.5
FORMY DOBROVOLNICTVÍ ....................................................................................................... 16
1.6
PERSPEKTIVY DOBROVOLNICTVÍ ............................................................................................. 17
1.7
FUNKCE A PRINCIPY DOBROVOLNICTVÍ ................................................................................... 18
1.8
PRÁVNÍ LEGISLATIVA DOBROVOLNICKÉ SLUŢBY ..................................................................... 18
1.9
DOBROVOLNICTVÍ Z HLEDISKA PROFESIONALIZACE A JEHO BARIERY ..................................... 20
1.9.1
Metodika práce s dobrovolníky.......................................................................................... 21
1.9.2
Funkce koordinátora dobrovolníků .................................................................................... 22
VZNIK A DŮSLEDKY BEZDOMOVECTVÍ............................................................................. 24 2.1
SOCIÁLNÍ SLUŢBY V ČR POSKYTOVANÉ LIDEM BEZ DOMOVA ................................................. 25
2.2
POSTOJ SPOLEČNOSTI K BEZDOMOVECTVÍ ............................................................................... 28
PŘÍNOS DOBROVOLNICKÉ SLUŢBY V SOCIÁLNÍ INKLUZI LIDÍ BEZ DOMOVA .... 31 3.1
DOBROVOLNICTVÍ JAKO NÁSTROJ SOCIÁLNÍ INKLUZE V KONTEXTU EKOLOGICKÉ PERSPEKTIVY 33
4
3.2
VYMEZENÍ STYČNÝCH PLOCH .................................................................................................. 35
3.3
MOŢNOSTI ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI VE SLUŢBĚ DOBROVOLNICTVÍ U LIDÍ BEZ DOMOVA ............ 35
3.4
MOŢNOSTI ZAPOJENÍ LIDÍ BEZ DOMOVA VE SLUŢBĚ DOBROVOLNICTVÍ ................................... 36
PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................................... 39 4.1
ÚVOD K VÝZKUMU .................................................................................................................. 39
4.2
PŘÍPRAVNÁ FÁZE A VÝZKUMNÝ CÍL VÝZKUMU ....................................................................... 39
4.3
ZPŮSOB VÝZKUMU .................................................................................................................. 39
4.4
ANALYTICKÉ KROKY VÝZKUMU .............................................................................................. 40
4.4.1
Výběr výzkumného vzorku ................................................................................................ 40
4.4.2
Získávání dat pro výzkum .................................................................................................. 40
4.4.3
Příprava dat pro analýzu .................................................................................................... 41
4.4.4
Analýza dat dílčím postupem ............................................................................................. 41
4.5
EMPIRICKÉ KROKY VÝZKUMU ................................................................................................. 41
4.5.1
Výběr výzkumného vzorku ................................................................................................ 41
4.5.2
Získávání dat pro výzkum .................................................................................................. 42
4.5.3
Příprava dat pro analýzu .................................................................................................... 42
4.5.4
Analýza dat dílčím postupem ............................................................................................. 43
4.6
ZOBECNĚNÁ TVRZENÍ Z JEDNOTLIVÝCH "B - TRSŮ", (Z) .......................................................... 44
4.6.1
Zobecněné tvrzení, (Za) ..................................................................................................... 45
4.6.2
Zobecněné tvrzení, (Zb) ..................................................................................................... 45
4.6.3
Zobecněné tvrzení, (Zc) ..................................................................................................... 45
4.6.4
Zobecněné tvrzení, (Zd) ..................................................................................................... 46
4.6.5
Zobecněné tvrzení, (Ze) ..................................................................................................... 47
4.6.6
Zobecněné tvrzení, (Zf)...................................................................................................... 47
4.6.7
Zobecněné tvrzení, (Zg) ..................................................................................................... 48
4.6.8
Zobecněné tvrzení, (Zh) ..................................................................................................... 48
4.6.9
Zobecněné tvrzení, (Zi) ...................................................................................................... 48
4.6.10
Zobecněné tvrzení, (Zj) ...................................................................................................... 49
4.6.11
Zobecněné tvrzení, (Zk) ..................................................................................................... 49
4.6.12
Zobecněné tvrzení, (Zl) ...................................................................................................... 50
4.6.13
Zobecněné tvrzení, (Zm) .................................................................................................... 50
4.6.14
Shrnutí nejdůleţitějších skutečností ze zobecněných tvrzení ............................................. 50
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 55 5
POUŢITÁ LITERATURA: ........................................................................................................... 61 5.1
POUŢITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE: .............................................................................................. 62
6
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ........................................................................................... 64
7
PŘÍLOHY ....................................................................................................................................... 65 7.1
TABULKA Č. 1 ............................................................................................................................ 1
7.2
TABULKA Č. 2 ............................................................................................................................ 3
7.3
PŘEHLED SYSTÉMU KÓDOVÁNÍ .................................................................................................. 4
7.4
PŘEHLED KORESPONDENCE SE ZAŘÍZENÍMI, (A - G) .................................................................. 5
7.4.1
IKV - Bílá Voda, (A) ........................................................................................................... 5
7.4.2
DC Adorea - Vsetín, (B) ...................................................................................................... 7
7.4.3
Elim Vsetín, o.s., (C) ......................................................................................................... 10
7.4.4
Středisko Samaritán pro lidi bez domova, (D) ................................................................... 10
7.4.5
Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích, (E) ..................................................................... 12
7.4.6
Armáda Spásy v Šumperku, (F) ......................................................................................... 12
7.4.7
Komunita Sant Egidio, (G) ................................................................................................ 13
7.5
DOPLŇUJÍCÍ KORESPONDENCE, (DOP) ..................................................................................... 14
7.5.1
MVČR - Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby, (DOP 1) ................. 14
7.5.2
Nábor dobrovolníků na ÚP v Šumperku, (DOP 2) ............................................................ 15
7.5.3
Zpráva z Odboru prevence kriminality o veřejné a dobrovolnické sluţbě, (DOP 3) ......... 16
7.6 7.6.1
VYTVOŘENÍ "B - TRSŮ" Z ROZHOVORŮ S RESPONDENTY, (B) .................................................. 17 Styčné plochy bezdomovců, dobrovolníků a veřejnosti (činnosti, kde dochází k pomalejší
či rychlejší sociální inkluzi lidí bez domova), (B1) .......................................................................... 17
7.6.2
Postoj respondentů vůči zapojení dobrovolníků z řad do dobrovolnické činnosti u lidí bez
domova, (B2).................................................................................................................................... 18 7.6.3
Postoj respondentů vůči zapojení bezdomovců do dobrovolnické činnosti, (B3) .............. 19
7.6.4
Pozitivní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova, (B4) ............................................. 20
7.6.5
Negativní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova, (B5) ............................................ 21
7.6.6
Dobrovolnictví & Veřejná sluţba, (B6) ............................................................................. 21
7.6.7
Starost o dobrovolníky, (B7) .............................................................................................. 22
7.6.8
Obecné zkušenosti s rekrutací dobrovolníků z řad bezdomovců, (B8) .............................. 23
7.6.9
Důleţitost dohledu na práci dobrovolníka, (B9) ................................................................ 23
7.6.10
Výběr a prověření dobrovolníka před přijetím, (B10) ....................................................... 24
7.6.11
Spolupráce zařízení v rámci sociální inkluze lidí bez domova, (B11) ............................... 25
7.6.12
Co přináší interakce ve styčných plochách, (B12) ............................................................. 25
7.6.13
Co se zařízení snaţí dobrovolnictvím zprostředkovat lidem z ulice, (B13) ....................... 26
7.7
UKÁZKA SMLOUVY O DOBROVOLNICKÉ SLUŢBĚ V IKV .......................................................... 26
Úvod Název absolventské práce Dobrovolnictví, jako jeden z nástrojů sociální inkluze lidí bez domova, jsem zvolil záměrně ze dvou důvodů. První je mé zaměstnání v sociální sluţbě AD, noclehárny a NDC, určených pro muţe a ţeny bez přístřeší. Druhým důvodem byla absolvovaná praxe v komunitě IKV, kde mi byla umoţněno setkat se s vyuţitím dobrovolnické činnosti k resocializaci lidí, kteří do zařízení přicházeli z ulice, výkonu trestu, z léčeben různých závislostí apod. Setkal jsem se zkušenými profesionály, kteří se o lidi z ulice starali a nenásilným způsobem je směřovali k obnovení sociálních vazeb ve společnosti. Sociální inkluzi lidí bez domova se věnuje mnoho státních i nestátních organizací, ale téměř ţádná z nich k tomu vyuţívá dobrovolnickou činnost. V rámci výzkumu bylo osloveno sedm vybraných sociálních zařízení, která pracují nebo přicházejí do kontaktu s bezdomovci, a zároveň nabízejí vyuţití dobrovolnické činnosti lidem z řad široké veřejnosti u lidí bez domova nebo také samotným bezdomovcům. Z důvodu malého existujícího mnoţství respondentů byl k získání dat zvolen kvalitativní výzkum polostrukturovaného rozhovoru, který umoţňuje moţnost volného dotazování a získání velkého mnoţství dat. Cílem výzkumu je zachycení subjektivního pohledu zařízení na danou problematiku a současné zhodnocení odlišností nebo podobností s teoretickou částí. Samotná práce je rozdělena do dvou oddílů, teoretického a praktického. Základ teoretické části sestává z obecného vymezení dobrovolnictví, bezdomovectví a k nim se vztahující legislativy. Další informace se týkají motivů k dobrovolnické sluţbě, jakým způsobem jsou dobrovolníci do zařízení přijímání, jak jsou vedeni nebo v rámci jakých aktivit se uplatňují atd. Obdobným způsobem je představeno také bezdomovectví, tj. důvody jeho vzniku, jaké dopady má na člověka, jaká je bezdomovcům nabízena pomoc v rámci sociální práce a jak na tento problém nahlíţí široká veřejnost. Z vymezených informací o dobrovolnictví a bezdomovectví je vymezeno teoretické moţné vyuţití dobrovolnictví, jako nástroje k sociální inkluzi lidí bez domova. Zmíněny jsou dva moţné způsoby, tj. dobrovolníci z řad široké veřejnosti provádějící dobrovolnickou činnost u lidí bez domova a zapojení samotných bezdomovců do dobrovolnické sluţby. Daná problematika je nahlédnuta i optikou
8
ekologické perspektivy, která hovoří o ovlivnění ţivota jednotlivců, nebo celých skupin, díky vzájemné interakci. Praktický oddíl se skládá z analytické části, na kterou navazuje empirická část. Analytická část předkládá důvody ke zvolení postupu kvalitativního výzkumu, má ukotvení v odborné literatuře a je osnovou pro navazující tvorbu empirické části. Jak bylo zmíněno, výzkumná data byla získána od sedmi oslovených respondentů polostrukturovaným
rozhovorem,
v
rámci
emailové
korespondence.
Jádro
korespondence tvořila hlavní témata a pokud bylo nutné získat další informace, byla pouţita technika volného dotazování. Sesbíraná data od jednotlivých zařízení, byla podrobena analýze dílčím postupem, který umoţnil vytvoření tzv. trsů. Prakticky to znamenalo
vyhledávání
informativních
podobností
ze
získaných
odpovědích
korespondence všech zařízení a vytváření trsů, které podávají určitou odpověď vzhledem k cíli výzkumu. Tyto trsy jsou v procesu výzkumu zobecňovány na tvrzení jednotlivých zařízení, z nichţ byl vytvořen závěr. Práce by měla inspirovat a oslovit všechny, kteří se podílí a bojují za sociální inkluzi marginalizované skupiny lidí bez domova. Jedná se tedy o moţnost náhledu, jak by dobrovolnická sluţba v oblasti bezdomovectví mohla být vyuţívána.
9
1 Teoretická část 1.1 Krátce k historii českého dobrovolnictví Pro pochopení postoje české společnosti k dobrovolnické sluţbě je nutné zajít zpět do historie utváření dobrovolnictví. Ze získaných informací bude zřetelnější proč je obtíţné, ale zároveň velmi důleţité vytrvat ve snaze zapojit dobrovolnickou sluţbu v oblasti bezdomovectví, např. jako nástroje sociální inkluze. Předkládám tedy jen krátký souhrn o historii dobrovolnictví od 19. stol. do roku 1989. Evropské dobrovolnictví je postaveno na bohaté tradici církevních charitativních organizací. Spolková činnost se rozvíjela nejvíce v 19. století, kdy vznikla řada vlasteneckých spolků na podporu umění, kultury, vědy a vzdělání. Po vzniku samostatného Československa se dobročinnost ještě více rozvinula. Vznikaly dobrovolné soukromé, obecní, náboţenské, národnostní organizace bohaté svým rozsahem a formami, např. v péči o mládeţ, Československý červený kříţ, Masarykova liga proti TBC. Úroveň dobrovolnictví v ČR před nástupem komunismu byl v podstatě shodný ve všech zemích západní Evropy a v USA (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 29). Vývoj
byl
přerušen
německou
okupací
a následně
vznikem
nástupem
socialistického reţimu. V roce 1948, však došlo k radikální změně v postoji k této sluţbě. Komunistická strana chtěla mít řízení spontánních dobrovolnických aktivit pod kontrolou, kvůli moţnému ohroţení její dominantní pozice ve státě a také potřebovala vyuţít tuto sílu k řešení nedostatkového socialistického hospodářství. Stát také zestátnil a podřídil přímé kontrole ty aktivity a spolky, které se zabývaly poskytováním veřejně prospěšných sluţeb a charitativní činnosti, zejména církevní organizace. Hlavní snahou reţimu byla centralizace a kontrola (Frič, P., Pospíšilová T. a kol., 2010, s. 42 - 48). Nadšení na začátku socialistického budování byla veliká a ovlivnila mnoho lidí. Zrodil se tak nový typ altruismu, kdy jedna část občanů věřila v nastavené ideály a přednosti komunismu, jeţ hraničila téměř s fanatickou obětavostí a druhá část neuznávala toto dobrovolnictví pro jeho falešnost a manipulaci ze strany státu. Přesto, ne všichni, kteří dobrovolně pracovali, byli zastánci reţimu. Takoví lidé jednoduše povaţovali za správné vytvářet společně hodnoty pro všechny. Byl to jejich zvnitřnělý 10
postoj a nálepku, kterou jejich aktivitám strana přisoudila a nijak neřešila. Neúčast na společných brigádách se hodnotila nejhůře, tj. jako nepřátelství vůči nastavené ideologii. Na takové občany byl vyvíjen tlak výhruţkami a vydíráním. Takto vytvořenému strachu podlehlo, a v zájmu přeţití začalo spolupracovat, značné mnoţství lidí. Slova „dobrovolník“ a „dobrovolná práce“ vzbuzovala odpor a nenávist, proto byla časem nahrazena slovy „brigádník“ a „brigáda“. Časem reţim změnil taktiku a nabídl lidem obchod ve stylu, kdyţ se budete účastnit brigád, budete mít pokoj od kontrol a budete mít výhody, jako vlastní bydlení, moţnost studia pro děti atd. Stát se dobrovolníkem, bylo vnímáno, jako nutné zlo, které se musí snášet, pokud chci dosáhnout dobrého, pokojného ţivota (Frič, P. a kol., 2010, s. 52 – 56). Dobrovolnictví tedy v základě zrušeno nebylo, ale vláda jej nazvala činností v zásadě politickou, spadající pod vedení komunistické strany a slouţilo k rozvoji socialistickému celku společnosti. Z krátce uvedených informací o historii je důleţité si uvědomit, na jakých základech byl vztah společnosti k dobrovolné sluţbě postaven a proč je v dnešní době stále znatelný despekt k této činnosti (Frič, P., Pospíšilová, T. a kol., 2010, s. 48).
1.2 Dobrovolnictví po roce 1989 Po revoluci ztratilo socialistické soutěţení svůj smysl a nastala demokracie. Dobrovolnictví na pracovištích, v neziskových organizacích a dobrovolné aktivity ve prospěch státu zcela zanikly. S pádem komunismu se rozplynula vidina zabezpečení všeho a všech státem, na lidi začaly doléhat existenční problémy a nástup konzumní společnosti vytvořil nepříznivé podmínky dobrovolnictví. Velmi citelně byly ovlivněny výdaje na infrastrukturu - zaměstnání, dostupnost zdravotnické péče, úřadů atd., proto mnoho mladých lidí odchází z vesnic do měst a staří tak zůstávají odkázáni jeden na druhého. Právě proto se rozrůstá počet nestátních neziskových organizací, které zaplňují dříve chybějící welfare sluţby, sluţby ţivotního prostředí a humanitárních oblastí. Dochází k síťování potřebných sluţeb v občanském sektoru a organizace občanské společnosti (OOS) se staly plnohodnotným partnerem veřejné správy. Stoupá tak jejich profesionalita a jsou schopny získávat granty na své projekty. V tomto novém nastavení se prolínají západní vzorce s našimi a vznikají nové koncepce a postoje k dobrovolnictví, např. firemní dobrovolnictví (Frič, P. a kol., 2010, s. 59 – 60).
11
Z informací o historii dobrovolnictví je patrné, ţe lidé české společnosti byli formováni k pasivitě a dobrovolná aktivita byla spíše nastavená reţimem, nejednalo se tedy o dobrovolnou činnost vyvěrající z aktivity samotného člověka. Po roce 1989 nastala demokracie, ale zdá se, ţe na ni mnoho lidí nebylo připraveno a zůstali v pasivitě očekávání pomoci od státu. Situaci doplňuje otevření hranic, příchod uprchlíků a také propuštění velkého mnoţství vězňů při amnestii. Lidé, kteří byli zvyklí, ţe mají práci, domovy se ocitali bez pomoci neschopní si sami poradit a tak se zviditelnil fenomén bezdomovectví (Hradečtí, I. a V., 1996, s. 13). V tento čas začaly vznikající NNO reagovat na sociální problémy a angaţovaly se v mnoha oblastech. O dobrovolnickou sluţbu se od roku 1998 se nejvýrazněji zajímalo a sbíralo
informace
občanské
sdruţení
Hestia
a byly
vytvořeny
programy
dobrovolnictví akreditované MVČR, např. nejznámější Program 5P. V roce 1999 vzniklo první specializované pracoviště Národní dobrovolnické centrum, jeţ bylo zaloţeno z finanční podpory Open Society Institutu v New Yorku v rámci Programu rozvoje dobrovolnictví ve 14 zemích bývalého komunistického bloku. Z hlavních činností, které mělo centrum naplňovat, byla realizace rehabilitace občanských ctností, integrace dárcovství a dobrovolnictví do povědomí veřejnosti, vzdělávání a rozvoj dobrovolnických center v regionech ČR. Postupně vznikala další dobrovolnická centra, převáţně neziskového charakteru, jen několik jich působí s podporou zdravotnického zařízení. Další úspěšní zřizovatelé a podporovatelé jsou ADRA a Charita. V roce 2003 vstoupil v platnost zákon 198/2002 o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů, jeţ zavádí v Evropě běţné pojmy, jako proces akreditace, vysílající a přijímající organizace, ochranu proti rizikům, pojištění, odborné vedení koordinátorem nebo supervize. Koncem roku 2008 bylo umoţněno dobrovolníkům spolupracovat s profesionály v sociálních sluţbách v rámci zákona 108/2006 o sociálních sluţbách. Postupně se do zřizování dobrovolnických center angaţují města a obce, z nichţ první bylo DC Adorea ve Vsetíně a preventivní program 5P v Neratovicích. Je to posun ke komunitnímu dobrovolnictví, kdy se zlepšuje informovanost, participace a sociální integrace občanů, čímţ je vytvářena důleţitá sociální síť (Frič, P. a kol., 2010, s. 243 250).
12
1.3 Dobrovolník a dobrovolnická sluţba Vzhledem k historii ČR se hodnotám dobrovolnictví stále učíme. Na začátku této kapitoly vymezím obecný pojem dobrovolník a z jakých řad společnosti nejčastěji vychází.
V dalších
kapitolách přejdu
ke specifičtějším
souvislostem
mezi
dobrovolnictvím a bezdomovectvím. V literatuře existuje mnoho definic, kdo je dobrovolník, z nichţ jsem vybral jen některé. Dobrovolník je ten, kdo poskytuje bez nároku na finanční odměnu svůj čas, svůj altruismus a své schopnosti druhým. Dobrovolnictví má řadu charakteristik, přičemţ nejzákladnějším znakem je dobrovolná výpomoc. Příjemce této výpomoci by měl dobrovolníka vnímat jako svého pomocníka, na kterého je moţné se spolehnout. Přesto, ţe je důleţité, aby byli dobrovolníci organizačně profesionálně vedeni a školeni, měla by si tato sluţba zachovat specifickou neformálnost a spontánnost. (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 35). Kdyţ se vysloví pojem dobrovolnictví, napadnou nás podobná slova, jako dobročinnost, občanská výpomoc, sousedská výpomoc, formální a neformální dobrovolnictví a téma dobrovolnictví se tak můţe rozšířit o aspekt dobrodiní. Podle Slovníku spisovného jazyka českého je dobrovolníkem ten, kdo koná z vlastní vůle nějakou práci či povinnost, dobrodincem pak ten, kdo prokazuje dobrodiní, dělá milosrdné dobré skutky (Jirásek, I., Jirásková, M. (2011). Dobrovolník a dobrodinec: paralely sociálního pracovníka a poutníka. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, s. 37). Dobrovolnictví je tedy spojováno s termínem filantropie neboli dobročinností, která má své kořeny v západní kultuře spojené s ţidovské a křesťanské morálce a je nazývána občanskou ctností. Dobročinnost je dělena na dvě formy dárcovství a dobrovolnictví. Dárcovství má jasný charakter, jedná se o darování peněţní či materiální pomoci ve prospěch druhých. Dobrovolná činnost zaměřená na rodinu, příbuzenstvo a sousedy se nazývá sousedská výpomoc, kdeţto pomoc v rámci komunity obce, farnosti apod. se jedná o dobrovolnictví vzájemně prospěšné. Dobrovolnictví NNO a dobrovolnických center spadá do dobrovolnictví veřejně prospěšného. Partnerem dobrovolníka bývá většinou NNO, která nabízí a vyhledává jednorázové i dlouhodobé dobrovolné činnosti. Všechny tři formy sousedská, vzájemná a veřejně prospěšná pomoc se často prolíná, např. v církevních organizacích, kdy není důleţité, zdali je příjemce sluţby členem církve či nikoli. Podle významu slov se rozděluje
13
dobrovolnictví na dobrovolnickou činnost, kde je hlavní aktivitou organizace dobrovolnictví a dobrovolnou činnost, jako vlastní výkon pomoci. Mezi představitele dobrovolnické činnosti patří, např. dobrovolnická centra a dobrovolná činnost zahrnuje různá hnutí DUHA, YMCA, Skaut a další, jejichţ konkrétní činnost stojí na dobrovolnících. Na dobrovolníka lze určitě pohlíţet, jako na nositele změn ve společnosti, který svobodně a dobrovolně zvolenou aktivitou otvírá nové pohledy a moţnosti v procesu spolupráce mezi státem, komerčním sektorem a NNO (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 36 - 37). Dobrovolníci přicházejí nejčastěji z řad studentů, kteří se díky praxi mohou lépe připravit na budoucí povolání. Velkou část také představují lidé nezaměstnaní nebo důchodci, kteří mají potřebu být nějak uţiteční a lidé, kteří jsou sice zaměstnaní, ale ve své práci postrádají kontakt s jinými lidmi (Matoušek, O., s. 61). Za zvlášť důleţité povaţuji Fričovo upozornění na tři společné a specifické znaky dobrovolnictví, na které by měl pamatovat dobrovolník, organizace i společnost. Dobrovolnictví by mělo být nepovinné, neplacené a vykonávané ve prospěch druhých (Frič, P. a kol., 2010, s. 9).
1.4 Motivy k dobrovolnictví Dobrovolnictví je činnost sama o sobě vykonávaná na základě svobodného rozhodnutí a nevede k dosahování nároku na odměny. Je ukotvena na spolupráci a konsensu mezi organizací a dobrovolníkem, přičemţ prospěch by neměl plynout pouze pro organizaci zprostředkující sluţbu, ale také dobrovolníkovi i osobám, které pomoc přijímají. Důleţité je vnímat, ţe dobrovolnická sluţba by měla být vykonávána vedle nějaké jiné činnosti, která je pro dobrovolníka hlavní. Pokud však bude dobrovolnicví vyuţíváno, jako nástroj sociální inkluze v nezaměstnanosti, pak by tato podmínka neplatila. Prakticky tedy dobrovolník neţádá peněţní mzdu, ale předpokládá, ţe přínos a efekt jeho snahy bude oceňován jinými způsoby. Krutina dokládá, ţe obecně dobrovolníci mají dvoje očekávání, co by jim mělo být nabídnuto ze strany organizace nabízející moţnost dobrovolnictví a jak by dobrovolnická sluţba měla ovlivnit jejich ţivot. Od organizace nabízející dobrovolnictví očekávají vstřícné přijetí, jednání na úrovni partnerství, vedení a reflexe jejich činnosti, moţnost získání a udrţení nových sociálních vztahů, moţnost širší spolupráce s organizací, např. v pracovněprávním vztahu nebo v doporučení dalších odborných kontaktů. Vůči svému ţivotu dobrovolník 14
očekává zvýšení pocitu vlastní důleţitosti, sebeúcty, uţitečnosti a získání nových praktických dovedností (Krutina, M., 2004, s. 4 -5). Vzhledem k základním charakteristikám dobrovolnictví lze vymezit motivy dobrovolníka. Můţeme sem zařadit mravnostní povinnost, soucit, osamělost, zvědavost, pocit nenahraditelnosti či nedostatkem sebeúcty, kdeţto pro dobrodince by mělo být charakteristické jednání pramenící z jeho bytostného zájmu o druhé a ochoty podílet se na šíření dobra. K porozumění konání dobra ze svobodného rozhodnutí pouţil Jirásek vtipně metaforu „poutě a poutníka“, kdy kaţdý z nás je na cestě svého ţivota. Kaţdý dobrovolník bude přicházet do organizace pomáhat z určitého důvodu a samotná dobrovolnická sluţba je opravdovou cestou poznávání a pomoci. Je zde vymezeno pět motivů přistupování k dobrovolnictví. V prvním se jedná o turistu, který přichází hledat uvolnění a zábavu, druhý je cestovatel touţící uniknout z šedi všednosti, třetí je pozorovatelem a přichází ze zvědavosti, čtvrtý hledá své ukotvení a přichází na zkoušku, posledním je postoj poutníka, který hledá svým konáním smysl v ţivotě. Hraničními postoji jsou turista, který jde spíše po povrchu věcí a jakoby na zkoušku, a poutník, hledající jednotu s celkem, chce pochopit a porozumět. V zásadě zdravým přístupem k ţivotu je, ţe si člověk, jestli je toho schopen, řeší své problémy sám. Pokud je situace nezvladatelná, pomáhá rodina a nejbliţší. Teprve kdyţ selţe i tato moţnost, přichází na scénu sociální pracovníci a dobrovolníci. Vědomí dobrovolníka vnímá, ţe „klient“, který není při síle, nepotřebuje almuţnu, ale dar partnerství. Na cestu dobrovolnictví se lidé vydávají z různých pohnutek a pravdou je, ţe motivy se během výkonu dobrovolnické sluţby mohou měnit (Jirásek, I., Jirásková, M. (2011). Dobrovolník a dobrodinec: paralely sociálního pracovníka a poutníka. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, s. 38 - 42). Dobrovolníci ze strany veřejnosti budou na začátku více zvědaví, ale proţitou zkušeností při práci s bezdomovci mohou dostat vhled k pochopení problematiky, mohou se stávat více poutníky. Tak i lidé bez domova zapojení v dobrovolnictví, budou zase vyhledávat sociální kontakt nebo smysl ţivota a časem se u nich můţe vytvořit větší sebedůvěra, odpovědnost a směřování k sociální inkluzi, mohou se stávat více partneři. Znamená to tedy, ţe dobrovolník poutník i turista jsou v průběhu dobrovolné sluţby vnitřně přetvářeni, coţ můţe přinášet značný posun v pohledu jednotlivců a společnosti na hodnotu dobrovolnictví i na různé sociální skupiny a můţe dojít ke zmírnění vzniklých barier.
15
1.5 Formy dobrovolnictví Z hlediska vývoje je nejstarší evropský model, tzv. komunitní dobrovolnictví, kde se na základě společných zájmů setkává skupina lidí ke společné činnosti, např. církevní organizace. Z některých komunit se mohou stát i dobrovolnická centra, orientovaná na určitou sociální skupinu v zachování komunitních přátelských vztahů. Vývojově mladším je americký model, tzv. manaţerský, kde je středem profesionální dobrovolnické centrum, které vyhledává dobrovolníky z řad společnosti a nabízí jim moţnost realizace altruismu v řadě organizací. Obecné rozlišení dobrovolnictví má také neformální a formální charakter. Neformální pomoc začíná u sousedské či rodinné výpomoci, směřuje k neformálnímu setkávání skupiny lidí a postupně vede k zaloţení registrované NNO. Formální způsob spočívá v zaloţení profesionální organizace, která spolupracuje s dobrovolníky (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 38). Participace
společnosti
v dobrovolnické
sluţbě
má
v naší
společnosti
nezastupitelné místo a je posuzovaná dle důleţitosti morálního hodnocení celé společnosti. Velmi dobře organizované jsou organizace ochránců ţivotního prostředí. Humanitární organizace a organizace na ochranu lidských práv, které vznikaly převáţně po roce 1989. Nejpočetněji zastoupena sociální a zdravotní oblast, kde vyuţití práce dobrovolníků vyţaduje profesionální přístup ve vyškolení příchozích dobrovolníků, stálých zaměstnanců, včetně vedení koordinátora. Řada NNO, kde se angaţují tisíce dobrovolníků, se vztahuje ke kulturní oblasti, a sportovním i vzdělávacím činnostem. V neposlední řadě se jedná také o zahraniční dobrovolnou sluţbu v rámci letních workcampů
i dlouhodobých
pobytů,
převáţně
určenou
na výuku
jazyků.
Na dobrovolnících můţe záviset celý chod organizace, kde s malou skupinou profesionálů naplňuje cíl organizace velké mnoţství dobrovolníků, coţ je viditelné, např. u humanitárních akcí, kampaní apod. Tyto akce jsou většinou jednorázové. V činnostech, kde je nutné zabezpečit sníţení finančních nákladů na chodu organizace je zase předpoklad, ţe dobrovolníci participují na činnostech, které by museli vykonávat profesionální pracovníci, např. při pomoci s účetnictvím, s úklidovými pracemi, s obstaráváním recepce, s roznosem letáků a jinými podobnými pracemi. Činnost dobrovolníků však nemusí být pro vlastní chod organizace stěţejní, zato můţe vhodně zkvalitnit sluţby nebo provoz sluţby. Jedná se o doplnění sluţeb, kam patří, např. fakultativní sluţby. Z hlediska času se jedná o dlouhodobé a pravidelné závazky
16
a organizace obvykle do dobrovolníka investuje počáteční přípravu, pojištění atd. (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 39 - 42).
1.6 Perspektivy dobrovolnictví Frič uvádí, ţe ve společnosti existují rozmanité oblasti působení dobrovolníků a proto je nelze obsáhnout jen jedním pohledem. Přiklání se k názoru, ţe perspektivy zkoumání dobrovolných aktivit je nejlépe vnímat ve třech základních kategoriích. První je „nezisková perspektiva“, která nahlíţí na dobrovolnictví jako na neplacenou práci převáţně ve veřejně prospěšných sluţbách. Stává se tak součástí neziskových organizací, která je umoţňuje nahradit a pokrýt poptávku občanů po veřejných nedostupných
statcích
ve společnosti.
Druhým
pohledem
je,
tzv. „občanský
aktivismus“, který se týká komunitního ţivota, vzájemné prospěšnosti a rekrutace dobrovolníků
v menších
členských
organizacích.
Třetí
kategorie
ukazuje
na volnočasové aktivity a dobrovolnictví je zde způsob trávení volného času (Frič, P. a kol., 2010, s. 13). Tyto tři perspektivy se překrývají a doplňují, zároveň však kaţdá z nich odhaluje osobitý pohled na dobrovolnictví. Stále neexistuje jednoznačně ucelený názor, co dobrovolnictví je a co uţ není. Současná doba se snaţí posunout pochopení práce dobrovolníků
za rámec
individuálního
chování
a směřuje
k institucionálnímu
charakteru. Dnešní dobrovolníci kladou větší důraz na naplnění jejich očekávání, tj. co z této činnosti budou mít, dále jsou více kvalifikovaní a práci, komu a kde pomohou, si vybírají. Spíše se tak lidé dnešní doby angaţují v konkrétních kauzách a ne jen proto, ţe mají mnoho volného času. Také se více rozvíjí efektivita občanských organizací díky profesionalizaci dobrovolnického managementu a firemní dobrovolnictví přispívá ke stmelování pracovního týmu a jeho morálky. Zájem lidí o dobrovolnictví, je úzce spojeno s tím, v jakém ţivotním úseku se zrovna nacházejí. Důleţitou roli hraje faktor času a tak dobrovolníci vyţadují od občanských organizací flexibilitu a přizpůsobení jejich časovým moţnostem. Z důvodu nejednotného pojetí dobrovolnictví a široké škále aktivit, můţe vzniknout mnoho nedorozumění mezi organizacemi a jednotlivci. Autor zvýrazňuje vhodnost zapojování do dobrovolnictví lidi ze všech sektorů společnosti, tj. i minority nebo marginalizované skupiny, do dobrovolnických programů. Flexibilita dostupnosti rekrutace a nové formy síťování dobrovolnictví jsou vidět v pouţití informační techniky, např. internetový on-line servis. Popis současných výše popsaných 17
trendů chce ukázat, ţe podílení se na dobrovolnictví je utvářeno sociální strukturou, organizací, morálkou a kulturou, čímţ se vytváří jeho aktuální specifičnost a význam ve společnosti (Frič, P. a kol., 2010, s. 21 - 23).
1.7 Funkce a principy dobrovolnictví Krutina vymezil prakticky a výstiţně funkčnost dobrovolnictví, které jsou jiţ patrné z jeho náhledu na motivy a očekávání dobrovolníků. Dobrovolnictví nabízí funkci sociálně integrační v okamţiku, kdy se dobrovolník stává členem nového sociálního prostředí, získává novou roli v určité skupině a v rámci určité nabídnuté činnosti. Z pohledu psychologické funkce se dobrovolníkovi zvýší sebevědomí, bude vnímat, ţe jeho práce je oceňována a je pro někoho uţitečný. Získáváním poznání, nových ţivotních a praktických zkušeností je dobrovolník vyučován, z čehoţ vyplývá edukační funkce dobrovolnictví. Není nutně dané, ţe by pokroky učení byly okamţitě rozpoznatelné. Obvykle tyto uţitečné zkušenosti dobrovolník vyuţije později, v rámci svého profesního rozvoje a uplatnění. Dobrovolnické iniciativy v komunitě se dotýkají veřejného dění, přičemţ dochází k uspokojení potřeb mezi dobrovolníkem i komunitou. Vlivem iniciativní funkcí se mění veřejné mínění a zeslabují se bariéry mezi komunitami a skupinami. Dobrovolník mnohdy přichází s novými neotřelými pohledy na sociální práci, kde jsou často ukotveny stereotypy profesionálů, tzn. ţe dobrovolnictví má i funkci inovační. Všechny zmíněné funkce jsou spojené s tvorbou ekonomických hodnot a dobrovolníci mohou splňovat přímý nebo nepřímý ekonomický kapitál pro organizaci, její cílové skupiny či společnost. Z tohoto pohledu je posledním vymezením funkce ekonomická (Krutina, M., 2004, s. 5 - 6).
1.8 Právní legislativa dobrovolnické sluţby V následující kapitole vymezím, jaký je přínos dobrovolné sluţby pro dobrovolníka, společnost a v jakých činnostech se uplatňuje. O uvedené problematice se můţeme
informovat
na www.hest.cz,
www.dobrovolnik.cz
a www.MVČR.cz.
Dobrovolnictví vychází z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v platném znění a zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů, kde jsou vymezeny práva a povinnosti smluvních stran, otázky odpovědnosti obou stran, uloţených sankcí při jejich nedodrţení atd. Důleţitým je, ţe zákon o dobrovolnické 18
sluţbě je odlišný od zákoníku práce. Z toho důvodu je nutné odlišit vztahy organizace s dobrovolníkem a pracovněprávními vztahy se zaměstnanci. Dalším neméně důleţitým aspektem je, ţe právní norma dobrovolnictví neupravuje jako takové, ale upravuje podmínky dobrovolnické činnosti v, tzv. akreditovaných organizacích. Akreditace uděluje MVČR na základě ţádostí od organizací, které s dobrovolníky chtějí pracovat a vyuţít výhody akreditovaných programů. Největší výhoda pro akreditovanou organizaci jsou bezesporu státní dotace na krytí některých finančních nákladů spojených s provozem, koordinací a pojištěním dobrovolníků. Organizace bez akreditace nemusí zabezpečovat právní jistotu pro dobrovolníka, ve smyslu zajištění odpovědnosti za škodu a za určitých podmínek také výhody v oblasti sociálního zabezpečení zdravotní, důchodového pojištění a podpory v nezaměstnanosti. Některé dobrovolnické kontrakty nepodléhají uvedené právní úpravě, převáţně proto, ţe organizace nejsou akreditovány, nicméně je nutné podotknout, ţe akreditace je známkou kvality vedení dobrovolníků (Krutina, M., 2004, s. 1 a 2) Podle znění zákona o dobrovolnické sluţbě, je dobrovolná činnost vykonávaná dobrovolníkem
bez
nároku
na odměnu.
Mezi
hlavní
činnosti
patří
pomoc
nezaměstnaným, sociálně slabým, zdravotně postiţeným, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakoţ i pomoc při péči o děti, mládeţ a rodiny v jejich volném čase. Patří sem také pomoc při vzniklých přírodních a humanitárních
katastrofách,
např. při
ničivých
záplavách
a jiných
dalších
charitativních akcí nebo rozvojových projektů a další. Dále musí být dodrţen věk dobrovolníka, jenţ je dle zákona 198/2002 fyzická osoba starší 15 let pro ČR, popř. 18 let pro zahraničí a smlouvu vytváří s vysílací organizací, která je krátkodobá nebo dlouhodobá nad tři měsíce. Ve smlouvě má být zaznamenáno místo, předmět a doba výkonu, podle povahy sluţby také nárok na ochranné pomůcky, pracovní pomůcky, kapesné, výpis rejstříku trestů a zdravotní stav dobrovolníka ne starší neţ tři měsíce. Dobrovolník má účast na důchodovém pojištění a při výkonu činnosti v průměru 20 hod/týden, můţe poţádat vysílací organizaci o placení důchodového pojištění. Vysílací organizace je právnickou osobou se sídlem v ČR, která dobrovolníky vybírá, eviduje a připravuje na výkon sluţby, přijímací organizace je osoba, pro kterou je sluţba vykonávána, přičemţ obě organizace musí být v kontaktu. Akreditaci vysílací organizaci uděluje MV ČR v platnosti vţdy na tři roky. (zákon 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě). 19
V zákoně č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění, je zmiňována důstojnost a ochrana člověka v Listině základních práv a svobod v čl. 30, odst. 2, kde je zdůrazněno, ţe kaţdý občan, který je v hmotné nouzi má právo na zajištění základních ţivotních podmínek i na ochranu zdraví (Hradečtí, I. a V., 1996, s. 13). Zákon o dobrovolnické sluţbě upravuje podmínky k jejímu výkonu citlivě, tak aby dobrovolníci nebyli sešněrováni pravidly. Spíše, aby měli moţnost vkládat do sluţby svou individualitu, nové postřehy a zmíněný zákon slouţil k ochraně jejich i vysílacích a přijímacích organizací (Slowík, J., 2011). Dobrovolnictví jako nepostradatelný nástroj podpory sociální inkluze. Sociální práce/Sociálna práca č. 4, s. 47).
1.9 Dobrovolnictví z hlediska profesionalizace a jeho bariery Z hlediska profesionalizace rozlišujeme dobrovolnictví, jeţ vniká „zdola nahoru“, které je zaloţeno na neformální skupině přátel, které je zaloţeno na neformální skupině a postupem času a získávání zkušeností se z ní stane registrovaná nezisková organizace. Problém můţe vzniknout při profesionalizaci, která je nutná na určité úrovni organizace, protoţe přátelství se většinou brání formálnímu uspořádání. Po roce 1989 takto vzniklo mnoho neziskových aktivit, které si postupně udrţeli své místo v potřebnosti a stali se postupně profesionály nebo zůstali čistě na dobrovolnické úrovni. Další rozlišení působí „zvenčí dovnitř“, kde jde o strukturovanou organizaci profesionálů, kteří začínají s dobrovolníky spolupracovat nebo je lépe organizovat. Bariery k vykonávání dobrovolnictví
můţe
vznikat
v počátečních
vztazích
mezi
dobrovolníky
a profesionálními zaměstnanci. Bez podloţených informací mohou mít zaměstnanci obavu, ţe s dobrovolníky bude mnoho práce navíc, popř. ţe nebudou spolehliví. Další neochota zaměstnance můţe pramenit ze strachu, aby ho dobrovolník postupně nenahradil v jeho práci (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 38). V odborném časopise Sociální sluţby je zdůrazněno, ţe dobrovolníci nejsou v sociální organizaci proto, aby zajišťovali činnosti, na kterých by byl chod sluţby závislý. Dobrovolníci pouze doplňují základní činnosti sociální sluţby, zkvalitňují ji a nemusí se jednat pouze o fakultativní činnosti (Hanuš, P., 2010, Mohou dobrovolníci nahradit zaměstnance?. Sociální sluţby, ročník 12, s. 39). Proto je v organizaci, která umoţňuje spolupráci s dobrovolníky, nutné poskytovat dostatečné mnoţství informací o dobrovolnictví a hlavně jeho pozitivním vlivu 20
na klienty i organizaci. Pro styk s veřejností a její informovanost je důleţité vytvořit síť komunikačními prostředky. Rozlišujeme dva způsoby získání informací o moţnosti dobrovolnictví. Jedná se o osobní způsob, coţ můţe být setkání s druhým člověkem v osobním kontaktu. Spadá sem také sociální okolí běţného ţivota, tj. setkávání se s přáteli, rodinou, práci atd. Naopak neosobní způsob nesouvisí s kontaktem osob, ale je podmíněn přístupem k informacím, např. TV, rozhlasem, internetovými stránkami, letáky nebo vývěskami (Frič, P. a kol., 2010, s. 151). Předpokladem úspěšného zapojení dobrovolníka v organizaci musí být tedy jasně vymezena jeho role a úkol, které by měly korespondovat s posláním celé organizace (Matoušek, O., 2008, s. 61). Vhodné je doplnění těchto informací o autentické záţitky, které dobrovolníci zaţili, samozřejmě s jejich souhlasem. Organizace by měla poskytnout prostor pro nábor dobrovolníků, měla by s nimi plánovat a podílet se na naplňování cíle organizace, jako jeden tým. To by měla zabezpečovat pozice koordinátora dobrovolníků, který by měl být vyškolený, aby tak byla zabezpečena zpětná vazba a vedení ke kvalitní sluţbě. Zpětná vazba je důleţitá v ohodnocení práce, ve vzájemném sdílení a otevřenosti. Nejvhodnější součástí sluţby je supervize a moţnost vzdělávání dobrovolníků, bohuţel ne vţdy na takový standard bude dostatek financí. Nedostatečné řízení dobrovolníků, uzavřenost nebo znatelný nezájem v atmosféře organizace povede k nedůvěře, obavám a nakonec i odchodu dobrovolníků (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 59).
1.9.1 Metodika práce s dobrovolníky Tato část je klíčová pro organizace, které s dobrovolníky chtějí pracovat a učinit je spolehlivou pomocí. Je důleţité si ujasnit jaká je role dobrovolníka a jak je sama organizace připravena přijmout dobrovolníky mezi sebe. Spadá sem také role koordinátora, důleţitá při výběru, získávání a výcviku a supervizi dobrovolníků. Koordinátor působí i jako kontaktní pracovník mezi dobrovolníky a ostatními zaměstnanci, přičemţ koordinátorem můţe být placený zaměstnanec, ale také dobrovolník. Řízení dobrovolníků potřebuje stejné vedení jako profesionální zaměstnanci, protoţe i malá nedorozumění způsobí odchod dobrovolníků nebo nespokojenost zaměstnanců. Tošner předkládá fakt, ţe vstup dobrovolníka do organizace způsobí systémovou změnu, především v otevření se okolnímu světu. Tato změna však nemusí být ţádoucí pro všechny, proto autor apeluje, aby byl věnován 21
dostatek času v přípravě na tyto změny, coţ můţe trvat měsíce i roky. Bariéry pro přijetí dobrovolníků vznikají špatnou informovaností, kdy organizace nevědí, co by se dalo díky dobrovolníkům zlepšit a také chybí potřebné zkušenosti zaškolení a vytvoření koordinátora dobrovolníků. Je přínosné, kdyţ se dobrovolníci dostávají do organizace i po malých krocích, např. ze začátku stačí několik dobrovolníků a koordinátor můţe plánovat jen v tom nejnutnějším. V menších organizacích můţe být koordinátorem dobrovolníků i profesní zaměstnanec, vedle své výkonné funkce (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 69 – 72). Organizace pracující s dobrovolníky by měla velkou pozornost věnovat náboru dobrovolníků. Zvlášť koordinátor (viz následující kapitoly) by měl rozumět této problematice a být si vědom, ţe mohou existovat motivy, které nemusí být s určitostí prospěšné pro ostatní. Pro jasnější představu se můţe jednat o nepřiměřenou zvědavost, snaha zaslouţit si obdiv druhých, touha obětovat svůj ţivot, panovačnost, snaha ovládat druhé apod. (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 46).
1.9.2 Funkce koordinátora dobrovolníků K důleţitým funkcím koordinátora patří zabezpečení výběru dobrovolníků a jejich koordinace v organizaci. Vhodně zabezpečuje informovanost veřejnosti a zpracovává metodiku pro práci s dobrovolníky v rámci zákona č. 198/2002 o dobrovolnictví, popř. v pojetí standardu kvality sluţeb č. 9 dle prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb., zákona o sociálních sluţbách. Vhodně se snaţí zařazovat dobrovolníky do organizace, řeší vzniklé problémy, monitoruje činnost a zajišťuje supervize. Koordinátor musí být kontaktní osobou mezi dobrovolníky, zaměstnanci, vedením, klienty organizace a předchází vzniku barier vůči dobrému fungování dobrovolnictví. Je aktivní kontaktní osobou s nejbliţším dobrovolnickým centrem, médii, popř. dalšími organizacemi. Metodicky má zpracována práva a povinnosti dobrovolníků a zabezpečuje oceňování a odměňování dobrovolníků. Mnoho dobrovolníků přichází do organizace s jasným očekáváním své činnosti nebo naopak je zde touha pomoci, nalézt kontakty, ale neví jak. Práce koordinátora dobrovolníků předpokládá odborné posouzení, zdali je dobrovolník pro danou činnost vhodný. V rozhovoru je potřeba dobrovolníkovi objasnit, co se od něj bude poţadovat a zjistit jeho vlastní motivy. Někdy je moţné si vyţádat i psychologické posouzení od odborníka. Koordinátor by měl usilovat o vytvoření atmosféry bezpečí a otevřenosti vůči dobrovolníkům, zároveň by měl vědět, 22
kdy je potřeba se s dobrovolníkem jiţ rozloučit a taktně spolupráci přerušit. Významné je také oceňování dobrovolníka, podání zpětné vazby a monitoring spolupráce, jeţ se u větších organizací děje během supervize, u menších organizací pak pravidelným metodickým rozhovorem s koordinátorem. U činností, kde je náročný vztah mezi klientem a dobrovolníkem je role supervizora nezastupitelná (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 79 - 82). Organizace by se měla o dobrovolníky starat tak, aby poděkování za sluţbu nebyla opomíjena a zaznívala vhodným způsobem, např. při supervizi, v přátelském rozhovoru, předáním symbolické odměny, uvedení dobrovolníků ve výroční zprávě, pozvání na společnou akci organizace, nebo volné vstupenky na kulturní či sportovní akce, setkání všech zúčastněných na chodu organizace, např. ukončení roku apod. (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 84). Přeze všechny nesobecké motivy dobrovolnictví, mohou být ve hře i drobné sekundární osobní odměny pro poskytovatele pomoci, s čímţ se je však počítáno (Záškodná, H., Mojţíšová, A. (2011). Psychologické aspekty dobrovolnictví v kontextu sociální práce. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, s. 63).
23
2
Vznik a důsledky bezdomovectví Ke vzniku bezdomovectví přispívají ekonomické faktory, nezaměstnanost a růst
chudoby, ale jsou zde také hlubší příčiny. Historie takových lidí běţně vykazuje nedostatečnou nebo ţádnou funkci rodiny v jejich dětství, kdy byli vystaveni nezájmu a odmítání nebo dokonce zneuţívání. ke špatnému zázemí v dětství se nezřídka přidá toulání, závislost na návykových látkách, kriminalita a následně pak často ústavní výchova, léčba nebo výkon trestu. Dle průzkumů Heczka a Heczkové (2001, podle Vágnerové, 2008, s. 749) prochází 25% dětský domov, 35% bezdomovců dlouhodobý výkon trestu a 15% v psychiatrickou léčebnou. Dlouhodobý pobyt v institucích, např. ve výkonu trestu, zeslabuje standardní návyky a navíc rozvine nové, které pak nejsou v běţném ţivotě pouţitelné. Takoví lidé nejsou schopni participovat na způsobu ţivota běţné populace, často jim chybí vzdělání, nemají dostatečné základní kompetence a tak selhávají a propadají na dno nejniţšího sociálního postavení ve společnosti. Většině bezdomovců chybí sociální zázemí vlastního domova, protoţe rodinu buď nezaloţili, nebo se jim rozpadla a sociální vazby na nejbliţší postupně zmizely. ke zhoršení nevratného stavu přispívá dlouhodobé uţívání návykových látek, které můţe přejít v duševní chorobu či mentální retardaci. Typické je strádání citové, protoţe tito lidé vesměs nezaţili kvalitní spolehlivý vztah a jeţ bývá kompenzován zvířecími společníky. Jelikoţ bezdomovec sociálně selhal, jeho sebevědomí není velké a raději si, tzv. zvykl na submisivní pozici a neumí proto ani řešit běţné ţivotní nároky. Důsledkem ţivotního stylu, kdy se přestávají starat o hygienu, nemají pravidelnou ţivotosprávu a díky závislostem, nejčastěji alkoholu jim hrozí podchlazení nebo v zimě umrznutí, trpí 90% bezdomovců nějakou chorobou nebo zdravotním postiţením (Vágnerová, M., 2008, s. 750 – 754). V současné době je velkou zátěţí zadluţení a s ním spojené exekuce. Bezdomovectvím tak mohou být ohroţeni i lidé, kteří se na ulici dostanou díky rychle získaným financím vyřízenou půjčkou a nemuseli to být dříve bezdomovci. Oběťmi se potom stávají i rodinní příslušníci dluţníka. Pozitivním krokem je, ţe společnost je více vzdělávána v otázce dluhového poradenství a o rizicích dluţníků formou přednášek ve školství i v sociálních sluţbách. V neposlední řadě je s pravidelným placením spojena platba za zdravotní pojištění. Při neplacení vzniká dluh, následné penále a doţivotní splátkové kalendáře nebo exekuce. Při exekuci nemůţe být zabavit celý
24
příjem, ale částka ţivobytí se musí pohybovat ve výši ţivotního minima. Dalším problémem se stává i výše důchodů, která se odvíjí od počtu odpracovaných let a výše příjmu. Hledání zaměstnání není v dnešní ekonomické situaci jednoduché, a pokud starší člověk ztratí zaměstnání, je obtíţné nalézt nové uplatnění. Bezdomovci většinou nemají dostatečný počet odpracovaných let nebo vykonávali špatně placenou práci, jejich důchody jsou z těchto důvodů minimální a tím i šance na získání vlastního bydlení. Díky ztrátě bydlení hrozí člověku vyloučení ze sociálního systému, přičemţ platí pravidlo, čím delší je pobyt na ulici, tím je návrat zpět do systému sloţitější (Marek, J. a kol., 2012, s. 51). Díky těmto „ztrátám“ v ţivotě jednotlivce, který se stal bezdomovcem, můţe být dobrovolnická práce prvním místem, kde mu bude nabídnuta odpovědnost a nová šance začlenit se ve většinové společnosti, být pozitivně ohodnocen a být uţitečný. Ohodnocení v dobrovolné sluţbě sice není finanční, ale pro lidi, kteří ztratili vše, bude důleţitá pochvala a tolik chybějící laskavost.
2.1
Sociální sluţby v ČR poskytované lidem bez domova Praxe odborníků na problematiku bezdomovectví předkládá, jak se s touto
sociální skupinou pracuje, a jaké sluţby v současnosti existují pro pomoc těmto lidem. Ne všude v dále popsaných sociálních sluţbách je moţné zapojit dobrovolnickou sluţbu, přesto jsou činnosti, které jsou díky ní zkvalitňovány. Sociální práce s bezdomovci je v našem státě z tradice orientován na změnu ţivota ze strany klienta. Je vytvořen systém pomoci od základní, kde je klientovi podána informace, aţ po sluţby, kde jsou nároky na klienta vyšší. V zásadě platí, ţe kvalitnější bydlení nebo vyuţití sociální sluţby je podmíněno snahou a aktivitou ze strany klienta. Sluţby se dělí na ambulantní, které poskytují základní podporu a spolupráce klientů je minimální, a pobytové, které se jiţ soustřeďují na změnu, přičemţ obě sluţby musí být nutně propojené. Aktivitou mají přitáhnout lidi ţijící na ulici a zároveň by měli motivovat ke změně ţivotního stylu (Marek, J. a kol., 2012, s. 115) Mezi ambulantní sluţby patří terénní sociální práce a zařízení nízkoprahových denních center (NDC). Terénní práce neboli streetwork, je prováděna v přirozeném prostředí lidí bez domova a hlavním smyslem je orientace na potřeby klienta a vytváření důvěry, pro eliminaci patologických jevů ve společnosti. Díky získané důvěře můţe klient lépe přijmout podané informace, např. o další návazné sluţbě nebo důleţitosti 25
léčby závislosti. Práce na ulici můţe být úspěšná, pokud je vytvořen vztah důvěry mezi sociálním pracovníkem a klientem, jen tak lze vybudovat důvěru v dobrý úmysl pomáhající organizace. Přesto jsou lidé ţijící na ulici, kteří z nějakého důvodu nenavštěvují návazné sluţby a stávají se více či méně ohroţením pro sebe i společnost. Nehledání sluţby můţe být způsobena, např. neinformovaností, pro krátký pobyt na ulici nebo naopak získaní mylných informací o nízké kvalitě nabízených sluţeb. Také se můţe jednat o člověka, který chce svou situaci zvládnout svými silami, můţe mít dřívější špatnou zkušenost se sluţbou nebo není schopen dodrţet pravidla NDC, popř. můţe být ve špatném zdravotním stavu či dezorientaci. Úkolem terénního pracovníka je mapování míst, která lidé bez domova vyuţívají k přespávání, setkávání, k odpočinku a k získávání určitých zdrojů, např. ţebrání či vybírání popelnic. Pohyb osob na ulicích je také zaznamenáván a terénní pracovník spolupracuje s klienty, s policií nebo místními obyvateli. Způsoby navazování kontaktů jsou tři, přes prostředníka, tj. jiného bezdomovce, pasivním čekáním terénního pracovníka na oslovení klientem, nebo naopak z aktivního přístupu vůči klientovi, kdy jde nejčastěji
o nabídku
v podobě
potravin,
hygienických
potřeb
nebo
ošacení.
V probíhajícím seznamování je nabídnuta také informace o organizaci, návazné sluţbě nebo jiných moţnostech pomoci, často předáním letáku nebo osobní pozvánky. Stává se, ţe klient se otevře aţ po mnoha setkáních, nebo také pracovník vyhodnotí, ţe klient sluţbu nepotřebuje, a i kdyţ kontakt ukončí, nepřestává v následném monitoringu dané osoby. Terénní sluţba je dlouhodobý a trpělivý proces a předpokládá zkušeného pracovníka s dobrou praxí. Při terénní práci jsou pracovníci v přímém kontaktu s veřejností a mnohdy musí hájit cíle organizace, pro kterou pracuje. V hlavní argumentaci by měla zaznít pravidla společnosti o ochraně lidských práv, totiţ, ţe kaţdý občan má právo na důstojný ţivot a vytváření prostoru pro změnu aktuálního stavu, právo na péči a ochranu, coţ mohou naplňovat pobytová zařízení a třetím důleţitým bodem je účast na společenském ţivotě, jako poslední fáze integrace. Díky laskavému vystupování a podání vysvětlení můţe být značně měněno myšlení veřejnosti, aby byla schopna přijmout navracející se bezdomovce zpět (Marek, J. a kol., 2012, s. 116 - 129). Nízkoprahové denní centrum je dle zákona 108/2006 o sociálních sluţbách pomocí v sociální prevenci, které poskytuje ambulantní, popř. terénní sluţby osobám bez přístřeší. Nízkoprahovost v sociální sluţbě se vyznačuje zaměřením na klienty, kteří aktivně nevyhledávají pomoc, nejsou zahrnováni mnoţstvím informací a poţadavků 26
a navíc jsou sluţby anonymní. Jedná se o okamţitou kontaktní práci s klientem, který je ohroţen. Sluţby jsou z největší části vyuţívány pro odpočinek a ochranu, jídlo v pravidelný čas, zabezpečení ošacení a hygieny, popř. sociální poradenství. Předpoklad NDC je zmírnění patologických jevů ve společnosti a k sociální práci orientované na podporu se přidává sociální práce orientovaná na změnu ţivotního stylu. Proto se v denních centrech začíná s vytvářením jednoduchého individuálního plánování a klient je veden k samostatnosti a odpovědnosti. Většina klientů denních center je velmi ovlivněna ţivotem na ulici a tak se běţně stává, ţe po vytvoření individuálního plánu klient selhává a ocitá se znova na začátku plánování nebo se ukáţe, ţe dlouhodobého plánování není schopen. Navázání důvěry je v denním centru omezeno více neţ v terénní práci a mezi sociálním pracovníkem a klientem je daleko větší odstup. Prostředí totiţ není bezdomovci vlastní a setkává se s jistou formálností, kdyţ sociální pracovník sedí u počítače, popř. i dalšími pracovníky. Nepohodlným můţe být přesně vymezený čas pro kaţdého klienta a také skutečnost, ţe v denním centru jiţ platí určitá, byť jednoduchá, pravidla. V praxi se na NDC nejčastěji řeší obnovení ztracených dokladů, vyřizování sociálních dávek pomoci v hmotné nouzi, pomoc s hledáním brigád či zaměstnání nebo zprostředkování noclehu na noclehárnách, azylových domech a komerčních ubytovnách. Důleţitou součástí sociálních sluţeb určeným lidem bez domova by mělo být psychologické poradenství nebo psychiatrické vyšetření, kdy přesnou diagnózu nestandardního chování je lépe přenechat na odborníkovi. Dle psychologa denního centra Naděje v Praze se klienti dělí na ty, kteří jsou psychicky v pořádku, jedince kteří si zvolili bezdomovectví, jako volný způsob ţivota, další lidé s mentálním postiţením a psychiatrickým nebo neurologickým onemocněním a skupina mladých bezdomovců, která potřebuje specifický pedagogicko – psychologický přístup. Jelikoţ bezdomovci nedůvěřují nemocnicím, je vhodné, pokud to finance dovolí, propojit sociální a zdravotní sluţbu ve formě ordinace praktického lékaře v samotném denním centru. Vydávání jídla nebo také potravinová pomoc je poskytována různě, nejčastěji teplou polévkou ve stanovený čas. Tyto sluţby se liší a někde jsou tři jídla denně, někde je jen polévka a další jídlo za drobné peníze. Pro ty, kdo začínají chodit do zaměstnání, je moţnost vyuţít potravinovou banku i v jiný neţ stanovený čas do doby neţ se osamostatní. V Praze existují čtyři stěţejní organizace pro zabezpečení ubytování bezdomovců. Jedná se o občanské sdruţení Naděje, Armádu Spásy, Arcidiecézní Charitu a Centrum sociálních sluţeb. Ubytovací kapacita sociálních zařízení nepostačuje pro všechny bezdomovce, a proto jsou hojně vyuţívány komerční 27
ubytovny. V praxi je vhodné, aby měli sociální pracovníci seznamy a kontakty na taková míst (Marek, J. a kol., 2012, s. 129 - 142). Sluţba noclehárny navazuje na NDC a jedná se o pobytovou ambulantní sluţbu s nejniţším prahem určenou pro vyuţití hygieny a noclehu. Podmínkou pro ubytování je úhrada noclehu, dodrţení příchodu do stanoveného času, prokázáním totoţnosti a určitý nízký limit alkoholu nebo střízlivost. V tomto směru však existují i výjimky, např. noclehárna De Paul v Bratislavě, kde je moţné bydlet i pod vlivem alkoholu. Návazné azylové domy jsou pobytovou sluţbou, kde mají klienti moţnost bydlet, stravovat se a je jim zajištěno sociální poradenství, přičemţ pobyt bývá omezen nejčastěji na dobu jednoho roku. i zde je nutnou podmínkou určitý nízký limit alkoholu nebo střízlivost. Klient je stále v kontaktu se sociálním pracovníkem a společně pracují na jeho osamostatnění. Pobytové sluţby pro osoby bez přístřeší jsou v ČR velmi kapacitně omezeny, citelně chybí podporovaná, chráněná bydlení a tréninkové byty. Sociální poradenství zahrnuje pomoc při vyřízení sociálních dávek a hledání zaměstnání, individuálním plánování, pomoc při řešení splácení dluhů, kontaktování rodiny, vyřizování nástupu na léčbu ze závislostí nebo psychické diagnózy apod. (Marek, J. a kol., 2012, s. 135 - 136). Z uvedených sociálních sluţeb je zřejmé, ţe dobrovolníci z řad lidí bez domova nemohou být ti, kteří nemají zájem o změnu, u takových mohou naopak pomáhat dobrovolníci z řad veřejnosti pod vedením sociálních pracovníků. Bezdomovci, kteří se snaţí vymanit z kolotoče ulice, se dostávají postupně z ambulantních sluţeb do pobytových. Tam jsou naplňovány základní potřeby člověka a klient začíná přemýšlet o potřebách vyšších. Začíná hledat řádné zaměstnání, urovnává si vztahy či finanční problémy a můţe být také motivován k výkonu dobrovolnické sluţby, např. díky náboru dobrovolnického centra.
2.2 Postoj společnosti k bezdomovectví Pro hlubší pochopení smyslu sluţby dobrovolnictví v oblasti bezdomovectví, je potřeba uvést alespoň základní charakteristiku lidí bez domova a většinový postoj společnosti k této marginální skupině, které uvedu v následujících kapitolách. Většinová společnost má k bezdomovcům negativní postoj, který je spojením odporu a soucitu a opovrţení. Lidé je povaţují za parazity a odmítavý postoj zvyšuje zápach odpor a obtěţující chování. Běţně se lidé vyjadřují upevňujícím se stereotypem 28
ve společnosti, totiţ, ţe bezdomovec by měl raději jít pracovat a neţebrat. K takovému názoru přispívá viditelná závislost na návykových látkách, nejvíce na alkoholu, např. u supermarketů (Vágnerová, M., 2008, s. 750). Z postoje společnosti k dobrovolnictví je zřejmé, ţe participace a citlivost společnosti vůči lidem bez domova je různá, ale v základě platí, ţe mezi problémovými skupinami je tato skupina na nejniţším místě oblíbenosti. Hlavní město Praha patří mezi největší centrum lidí bez domova, kterých je dle odhadu z roku 2010 asi 4000. Sluţby pro tuto sociální skupinu byly ohroţeny. Pro příklad uvádím ţe, ve Vídni je 2500 lůţek pro bezdomovce a v Praze je to 850 lůţek, přičemţ ve Vídni je zmapováno jen o několik stovek více lidí ţijících na ulici (Marek, J., Strnad, A., Hotovcová, L., 2012, s. 56). Magistrát Prahy dlouho zvaţoval kam umístit velkou noclehárnu, protoţe okolní obyvatelé ji všude vnímali jako nebezpečnou z hlediska zvýšení kriminality, šíření infekčních nemocí nebo vandalismu. V historii prvních bezdomovců ve středověku byli lidé nepřizpůsobiví trvale umístěni do izolace na, tzv. loď bláznů“, aby se plavili po moři celé roky a ţádný přístav je nepřijal (Marek, J. a kol., 2012, s. 53). Dnešní termín „syndrom Nimby“, dle anglického „Not in my back yard“, coţ je v překladu „Ne u mě na dvorečku“ vyjadřuje obdobný postoj k vyloučení odlišného. Dal popud ke vzniku lodi Hermes, postavené na Vltavě mimo působnost městských částí Prahy. V roce 2008 vznikl v Praze „Akční plán řešení problematiky bezdomovectví“, a mělo tak jít o její komplexní řešení. Na třetí straně lze číst, ţe cílem bylo zmírnit negativní vlivy bezdomovectví a usnadnit tak běţným občanům jejich kaţdodenní ţivot. Údajná snaha byla spíše represí a vytlačení lidí bez domova pryč z hlavního města do, tzv. tábora pro nepřizpůsobivé. Zde mělo být všechno potřebné zabezpečení, od lékařské pomoci k sociální, sprchy, jídlo a také alkohol, aby tuto oázu nebylo nutné opouštět. Kritika plánu se snesla záhy ze strany neziskového občanského sdruţení evropských organizací starajících se o lidi bez domova Feantsa, která poukázala na fakt, ţe plán ubírá právo na některá základní lidská práva. V současné době je zde další problém i se zdravotní péčí pro bezdomovce, protoţe zdravotnická zařízení nesuplují zařízení sociálního charakteru. Proto bezdomovec, který nemá zdravotní problémy, nemusí být přijat do péče. V roce 2007 bylo médii zaznamenáno úmrtí jednoho člověka z ulice před olomouckou nemocnicí. Od té doby jsou sice lékaři pozornější k ţadatelům o zdravotnickou pomoc, ale člověka, který nemá zdravotní obtíţe, mohou odmítnout. Nemocnice mají na starost akutní stavy a sociální zařízení 29
zase sociální situaci klienta. V praxi se běţně stává, ţe se tyto sluţby zamění, protoţe chybí sluţby, které by slučovali zdravotní a sociální ošetření na jednom místě (Marek, J. a kol., 2012, s. 49 - 52).
30
3
Přínos dobrovolnické sluţby v sociální inkluzi lidí bez domova Z kapitoly postoje společnosti k bezdomovectví je patrné, ţe participace a citlivost
společnosti vůči lidem bez domova je různá, ale v základě platí, ţe mezi problémovými skupinami je právě tato skupina na nejniţším místě oblíbenosti. Přesto je ze zákona 198/2002 zřejmé, ţe v sociálních sluţbách zaměřených na pomoc lidem bez domova můţe dobrovolná sluţba najít hodnotné vyuţití. V současnosti se pro lidi bez domova poskytuje sociální pomoc několika způsoby. Pro naplnění prvotních základních ţivotních potřeb dle Maslowa se jedná o ubytování, stravu, oblečení a hygienu. K dalším navazujícím sluţbám patří naplňování vyšších potřeb, jako je poradenství, vzdělávání, rekvalifikace, vytváření individuálního plánování, zapojování do kurzů, dále také obnovování sociálních vazeb a kontaktů během dobrovolnické činnosti nebo v podporovaném zaměstnání. V neposlední řadě sem patří naplňování spirituálních potřeb v oblasti duchovní péče, coţ mohou být bohosluţby, pastorace, popř. i osobní rozhovory. V celkové souvislosti se tyto způsoby pomoci prolínají a v mnoha projektech je jich vyuţito i několik dohromady. Jiţ dnes existují zemědělské usedlosti nebo centra, kde je usilováno o integraci lidí bez domova zpět do běţného samostatného ţivota. Klientům je tam umoţněno bydlet a současně pracovat, získávat rekvalifikace nebo jiné vzdělání a vyuţívat duchovní péči. Z hlediska resocializace začínají sluţby pro lidi bez domova opravdu na ulicích. Jedná se o terénní sluţbu, tzv. „streetwork“. Na terénní práci navazují denní centra, kde bezdomovci nabídnuto určité zázemí, dále noclehárny, azylové domy, domy se zvláštním reţimem, domy na půli cesty a chráněné bydlení nebo sociální byty. Člověk z ulice postupně získává nové informace a tato záchranná síť se mu stává mnohdy prvotním impulsem ke změně ţivota. V mnoha případech je nutná spolupráce s dalšími organizacemi, bez nichţ by jinak pomoc nebyla moţná. Protoţe se lidé na ulicích často pohybují v podmínkách ohroţující zdraví nebo bojují se závislostmi, jedná se také o spolupráci s nemocnicemi, s protialkoholními, protidrogovými, psychiatrickými léčebnami, s domovy důchodců nebo jinými sociálními zařízeními. Vzhledem ke kriminalitě či zadluţení probíhá spolupráce s Probační a mediační sluţbou pro výkon alternativních trestů nebo jsou navštěvování odsouzení ve věznicích (Janoušek, P. (2004). Péče o bezdomovce v ČR z pohledu křesťanství. Sborník z konference „Křesťan a bezdomovectví“, s. 23). 31
Filozofie sociální práce svojí povahou vyjadřuje výzvu k aktivní samostatnosti a svépomoci. Jednou z forem pomoci můţe být jiţ dříve zmíněné dobrovolnictví, jeţ je pevně spjato s aktivním občanstvím a tvoří jádro demokracie na místní i celosvětové úrovni. Dobrovolnictví se stává pravidelným a spolehlivým zdrojem pomoci organizacím, je vhodným prostředkem k získávání nových zkušeností a příleţitostí pro osobní růst člověka. V sociální oblasti je tak vytvářen prostor pro osobní participaci lidí k řešení jejich nepříznivých sociálních situací sociální inkluzí (Šolcová, J. (2010). Dobrovoľníctvo a sociálna práca v boji proti chudobe. Sociální práce/Sociálna práca, č. 1, s. 28). Sociální inkluzí se rozumí boj proti sociálnímu vyloučení, ke kterému dochází u jedince, který přestává participovat na společných aktivitách ve společnosti. Podstatou sociální
inkluze
je
závislost
člověka
na člověku
a vzájemná
spoluúčast.
V dobrovolnické sluţbě je tato podstata fakticky naplňována a má význam pro konzumenta sluţby i pro poskytovatele, tedy dobrovolníka. Obecně platí, ţe dobrovolnictví je nástrojem pro vytváření sociálního kapitálu, coţ znamená zkvalitňování vzájemných vztahů, obnovování kontaktů a morálních hodnot. V ţádném případě by dobrovolná sluţba neměla nahrazovat profesionální sluţby, jako levná pracovní síla. Naopak ji doplňuje, přičemţ má výrazný preventivní charakter pro zmírňování dopadů sociálních patologických jevů. V zahraničí i u nás můţeme najít řadu příkladů, např. dobrovolnická práce vykonávaná s nezaměstnanými osobami, kde je průkazný preventivní efekt. Dobrovolnictví však nemusí být pouze individuální, ale také firemní, které je zprostředkováno těm, kdoţ mají obvykle zkreslené či neúplné informace o určité sociální skupině, nabídnuta moţnost s touto skupinou pracovat a získat o ní skutečné poznatky. Cílem je, aby se přímá dobrovolnická aktivita stávala nenásilným
inkluzivním
nástrojem
(Slowík,
J.
(2011).
Dobrovolnictví
jako
nepostradatelný nástroj podpory sociální inkluze. Sociální práce/Sociálna práca č. 4, s. 45 a 47). Předsedkyně výboru "Boje proti bezdomovectví" v roce 2010, říká o nezbytnosti společného politického postoje vůči bezdomovectví. Prevencí je rozvíjení spolupráce mezinárodních a vnitrostátních modelů, osvědčených i nových metod, jakoţto i podpora činností, které jiţ mnoho obcí a regionů vytváří. Mimo jiné jako jeden z moţných nástrojů prevence bezdomovectví hraje významnou úlohu dobrovolnický sektor a úsilí o zvýšení všeobecné pozornosti veřejnosti o tuto problematiku (Stanovisko Výboru regionů "Boj proti bezdomovectví", 2011, s. 45). 32
Dobrovolnictví můţe být zapojeno do boje s chudobou a bezdomovectvím různými způsoby. V této kapitole se jednalo o poskytování sociálních sluţeb lidem bez domova, které mohou být tvořeny samotnými dobrovolníky, mohou také dobrovolníky přijímat a zapojit je pro zkvalitnění servisu sluţby nebo mohou poskytnout prostor k dobrovolnictví přímo marginalizovaným skupinám.
3.1
Dobrovolnictví jako nástroj sociální inkluze v kontextu ekologické perspektivy V knize Jiřího Tošnera o dobrovolnictví je hned v úvodu knihy dopis Američanky
Jeane z Oregonu. Popisuje své dětství, dospívání a její vztah k dobrovolnictví v USA. Postupem času se přestěhovala do České republiky a po čase asimilace jí vytanula na mysl opět touha po dobrovolnické činnosti. ke svému údivu zjistila, ţe nikdo z jejích nových českých přátel s dobrovolnictvím zkušenost neměl a ani nejevil zájem ji získat. Jeane, vysvětlovala, ţe zde nejde o získání financí, ale přínos spočívá v obohacení novými zkušenostmi, vztahy a pohledy na ţivot člověka a celé společnosti. Po hlubších rozhovorech jí došlo, ţe socialismus poznamenal pohled české společnosti nedůvěrou k takovým činnostem. Následný převrat, po roce 1989 byl přes všechny ideály nasměrován ke konzumní společnosti, kde moţnost dobrovolnictví zde sice existuje, ale jen neurčitě, bez dostatečných informací. Jeane, končí dopis větou, kde zdůrazňuje, ţe dobrovolnická sluţba je činnost důleţitá pro tvoření občanské společnosti, změnu vztahů v komunitě a boření bariér mezi lidmi. Pan Tošner myšlenku doplňuje a dobrovolnictví označuje, jako přirozený projev občanské zralosti a obohacení v mezilidských vztazích. (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 19). Z výzkumů pana Tošnera, je patrné, ţe dobrovolnictví by mělo slouţit k rozvoji občanské zralosti a mezilidských vztahů. Tyto motivy jsou velmi zdůrazňovány i v současném konceptu sociální práce, např. Sheafor, Horejsi a Horejsi hovoří o pomoci zlepšovat jednotlivcům a sociálním systémům jejich sociální fungování a snaze o prevenci před vznikajícími problémy. Zakladatelka, tzv. „konceptu sociálního fungování“ byla Bartlettová, která hovoří o pochopení interakce mezi fungováním jednotlivce a sociálního prostředí. Ze zmíněného vyplývá, ţe dobrovolnictví by mělo být nedílnou součástí sociální práce, jeţ je tvořena třemi paradigmaty Malcolma Payna, terapeutickým, poradenským a reformním. (Matoušek, O., 2008, s. 184 – 185).
33
Na koncept sociálního fungování navázal Carel Germain v ekologické perspektivě. Opět je zde důraz o dosaţení kvality transakcí mezi člověkem a jeho prostředím, přičemţ sociální prostředí by mělo být zároveň kultivováno pro potřeby obou stran. Sociální pracovník je zde v podstatě mediátor mezi člověkem a prostředím. (Navrátil, P., 2001, s. 152 – 153). V dřívějších kapitolách jsem vymezil postoje většinové společnosti k lidem bez domova, jsou statické a málo se mění. Popsal jsem také odlišnost reality od těchto názorů způsobenou neinformovaností nebo ignorací společnosti. Přes silně působící labelling bezdomovectví ve společnosti jsem popsal širokou škálu sociálních událostí a sociálních skupin, které mohou být bezdomovectvím ohroţeny. Vzhledem k mé práci se snaţím zkoumat paralelu mezi moţností vyuţití dobrovolnictví, jako jeden z nástrojů sociální inkluze bezdomovců a výše uvedenou ekologickou perspektivou. Sociální prostředí
by
vyjadřovalo
systém
většinové
společnosti
a subsystém
pak
marginalizovanou skupinu, v tomto případě bezdomovce. Pozici mediátora neboli prostředníka by zaujímal sociální pracovník, koordinátor dobrovolníků, popř. klíčový pracovník. Matoušek v rámci ekologické perspektivy hovoří o modelu „osoba v prostředí“ a ze zavedených pojmů bych zdůraznil adaptaci, interdependenci a styčnou plochu. Adaptace je přizpůsobení se podmínkám a vyţaduje změnu, kde sociální pracovník je ten, který klienta vhodným způsobem stimuluje dle přístupu sociální práce. Interdependence
je
vzájemná
podpora
poskytovaná
jednou
osobou
druhé,
např. koordinátor dobrovolníka. Styčná plocha je místo, kde dochází k interakci mezi klientem a okolím. Z předchozích kapitol o dobrovolnictví, bezdomovectví a pohledu společnosti na lidi bez domova je moţné vymezit, jaké jsou mezi nimi styčné plochy, tj. kdy a jak se ovlivňují z pohledu ekologického myšlení a konceptu o vzájemném působení bodů A a B. V tabulce č. 1, uvádím několik příkladů styčných ploch, v nichţ dobrovolnictví hraje roli ve zmírňování barier v rámci tématu této absolventské práce (Matoušek, O., 2001, s. 249). Kdyţ se pokusíme více přiblíţit k ekologickému myšlení dle Germaina, bude člověk (A) a jeho prostředí (B) tvořit jednotný systém. Je zde zkoumána výměna mezi a a B, přičemţ v okamţiku činnosti a se mění B, následná změna v B vyvolá změnu v a atd. (Navrátil, P., 2001, s. 154). Teoreticky bude styčná plocha zapojení klienta, např. z azylového domu v dobrovolnické činnosti v určité neziskové organizaci, logicky dojde ke změně hodnot na obou stranách. Paní Květoňová ve své diplomové práci hovoří o sloţitosti propojení 34
sociální inkluze a exkluze bezdomovců. Jelikoţ bezdomovectví je způsobované sociálním vyloučením z více stran, je nutné k problematice sociálního začleňování přistupovat komplexně, v multidimenzionálním přístupem, tak, aby všechny organizace, jak na vertikální, tak horizontální úrovni, spolupracovali a podporovali se ve svých politikách. (Květoňová, M., 2007, s. 69).
3.2 Vymezení styčných ploch Styčné plochy mezi bezdomovci, dobrovolnictvím a širokou veřejností existují všude, kde dobrovolníci působí. Styčné plochy obecně vznikají jiţ během předávání informací veřejnosti, v mediaci, v TV, rozhlase, na internetu, v sociálním poradenství, na ÚP atd. Mohou je také tvořit kontakty s dobrovolnickými organizacemi a centry, které pořádají fundrasing, hledají dotace apod. Nesmíme opomenout osobní kontakty, kdy dobrovolníci fungují pod vedením koordinátorů přímo v zařízeních (Matoušek, O., 2001, s. 249).
3.3 Moţnosti zapojení veřejnosti ve sluţbě dobrovolnictví u lidí bez domova Dle Tošnera se dobrovolníci z řad veřejnosti sestávají převáţně ze studentů, lidí zaměstnaných i nezaměstnaných, aktivních důchodců a matek na mateřské dovolené (Tošner, J., Sozanská, O., 2002, s. 45). Díky zapojení různých typů občanů do dobrovolnické sluţby je posilováno navazování vztahů a porozumění lidí ve společnosti. Tímto způsobem je podporován rozvoj menších společenstev nebo komunit, které se sami realizují při řešení lokálních a komunitních sociálních problémů. Příkladem je aktivita nejmenovaného komunitního centra a jeho návrh na vytvoření Rekondičního centra pro bezdomovce v Bratislavě. Dobrovolnictví je tedy nápomocné v integraci marginalizovaných skupin zpět do většinové společnosti. Nezaměstnaní si upevňují mnohdy dlouhodobě ztracené sociální kontakty a podporuje se tak i zaměstnanost, díky získávání praxe a dovedností. Prostřednictvím poskytování dobrovolnické sluţby můţe dojít k vytvoření nových pracovních míst, která vzniknou tím, ţe se neplacené pracovní místo stane díky
35
potřebnosti placeným (Šolcová, J. (2010). Dobrovoľníctvo a sociálna práca v boji proti chudobe. Sociální práce/Sociálna práca, č. 1, s. 28). Bariéry lze vypozorovat z předchozích kapitol o dobrovolnictví a bezdomovectví, zvlášť kapitoly věnované koordinátorské činnosti. Zdůrazňována je pozornost věnovaná při zjišťování motivů dobrovolníků při jejich náboru a podání relevantních a jasných informací o této sluţbě. Také připravenost organizace na spolupráci s dobrovolníky je klíčovou. Hlavní přehled informací z předchozích kapitol podávám v tabulce č. 2.
3.4
Moţnosti zapojení lidí bez domova ve sluţbě dobrovolnictví Z pohledu sociální práce vůči lidem bez domova existují dvě vymezení, jeţ bych
zde rád uvedl z důvodu, který pomůţe zjistit, jestli je moţné do sluţby dobrovolnictví zapojit lidi bez domova. První vymezení počítá s klientem, který nemá touhu ke změně a z hlediska základních práv a svobod do ní nemůţe být nucen. Cílem je klientům poskytnut zázemí, minimalizovat rizika spojené s ţivotem na ulici, informovat je o moţné změně a samozřejmě stále ke změně motivovat. Druhým způsobem vymezení je práce s klienty, kteří chtějí změnit svůj ţivot, přičemţ jsou pouţity represe a kontrolní taktiky pro posílení motivace a snahy k ţádoucí změně. (Marek, J. a kol., 2012, s. 57). Ke zjištění moţnosti zapojení do dobrovolnické sluţby marginalizovanou skupinu je nutné vymezit její cíle a potřeby. Z výzkumu potřeb a cílů bezdomovců ubytovaných na azylovém domě bylo zjištěno, ţe za nejdůleţitější shodně povaţovali muţi i ţeny získání vlastního bydlení a zajištění dostatečných financí k ţivobytí. Další potřeba se různila, ţeny preferovaly trvalé zaměstnání a muţi touţili po zlepšení zdravotního stavu, aby mohli vykonávat dřívější práci. Následovala touha mít někoho blízkého, kdo by byl oporou v ţivotě. V celkovém hodnocení muţi i ţeny vyuţívali materiální pomoc v oblasti ubytování, zajištění stravy, hygieny a také pomoc při hledání práce. V oblasti partnerských a sociálních vztahů, osobních psychologických a spirituálních potřeb byly výrazně aktivnější ţeny. Z toho přehledu je vidět, ţe potřeby bezdomovců muţů a ţen se aţ tolik neliší. Důleţitým zde vnímám rozdílnost v potřebách z hlediska délky pobytu na azylových domech, popř. délkou zkušenosti a trvání ţivotního stylu bezdomovce. Obecně platí, čím delší pobyt na ulici nebo v sociálním zařízení, tím více klesá potřeba měnit svůj ţivot a snaha osamostatnit se. Na otázku zdali by z této marginalizované
36
skupiny mohli vzejít dobrovolníci pro činnost v jiných organizacích, např. v dobrovolnických centrech, je nutné vycházet z jejich potřeb a stále je reflektovat. Výzkum uvádí, ţe pro lidi bez domova je důleţité takové samostatné bydlení, kde je zajištěna i osobní bezpečnost. V rozhovoru s panem Břetislavem, uţivatelem azylového domu, je uvedeno, ţe dříve dotyčný hledal ubytování v komerčních ubytovnách, ale časem zjistil, ţe rozhodně není spokojen. Bydlení provázel neustálý hluk spolubydlících v pozdních hodinách a špatné hygienické podmínky. Problémem se stala jeho závislost na alkoholu, která buď vznikla, nebo se prohlubovala a snaha skončit s ní byla prakticky nemoţná. Po těchto zkušenostech pan Břetislav, jako nový uţivatel azylového domu, vítal kladně zavedený řád a cítil se v bezpečí. Z jiţ dříve zmíněného pohledu na potřeby člověka z hlediska Maslowa, se i u bezdomovců objevil fakt, ţe po naplnění základních potřeb, stravy, bydlení atd. zmiňovali důleţitost vyšších potřeb. Jednalo
se
o dosaţení
vzdělání,
dopravní
obsluţnosti,
zdravotnické
péče
a kvalifikačních kurzů pro moţnou variantu zkvalitnění ţivota a opuštění statusu bezdomovce. Zároveň však předkládali jak obtíţné je dosaţení těchto potřeb. V této kapitole je obecně nastíněno, ţe zjišťování potřeb je důleţité, nicméně obtíţné a v praxi hrozí tendence manaţerů nebo koordinátorů sociálních sluţeb směřovat klienty k naplnění svých vlastních cílů, které mohou být značně rozdílné od cílů klientů. Přes tyto obtíţe, které hrozí při zapojování uţivatelů, např. bezdomovců, do vytváření sociálních sluţeb, se jeví velmi vhodným vytvářet takové sluţby umoţňující lidem, kteří rezignovali na svět, najít opět své místo a svou hodnotu ve společnosti (Havlíková, J. (2010). Očekávání bezdomovců od sociální sluţby „azylový dům“ a úskalí jejich interpretace. Sociální práce/sociálna práca, č. 1, s. 87 – 96). V diplomové práci paní Květoňové také čteme o propojenosti sociální inkluze a exkluze bezdomovců natolik, aby situace byla řešena, a bylo k ní přistupováno, komplexně, tzv. multidimenzionálním přístupem. Pro úspěšné sociální začlenění lidí této marginalizované skupiny je komplexní přístup nutný. Je běţným jevem, ţe bezdomovectví vzniká sociálním vyloučením z více stran a nabídnout řešení jen částečné, inkluzi nezvrátí. Patrné je to, např. u zaměstnání a bydlení. Bezdomovec můţe získat zaměstnání, ale bez dobrého zázemí je dost jisté, ţe zaměstnání ztratí. Multidimenzionální přístup spočívá v prohloubení efektivní spolupráce mezi všemi institucemi veřejného i neziskového sektoru na horizontální i vertikální úrovni, k čemuţ přispívá spolupráce mezi lokálními a centrálními vládami a jejich veřejnou politikou. Důleţitým krokem, aby se organizace nechaly inspirovat také z dobré praxe jiných 37
nadnárodních
organizací,
samozřejmě
s respektem
vůči
místnímu
specifiku.,
např. pokud se potýkáme s nedostatkem pracovních míst, zvlášť pro lidi bez domova, je třeba vytvářet chráněná pracovní místa, protoţe práce má, mimo získání financí, i funkci socializační. V případě bezdomovectví jde o významný krok v sociální inkluzi lidí bez domova (Květoňová, M., 2007, s. 69). Příkladem můţe být spolupráce Oblastní charity a slovenské komunity IKV v Ţakovcích, kterou v roce 1991 zaloţil kněz Marián Kuffa. V komunitě ţije kolem 80 lidí bez domova, kteří postavili sanatorium pro 30 těţce nemocné opuštěné lidi, o které se tito členové komunity starají (www.charitahk.cz). Nicméně
Krutina
poukazuje
na skutečnost,
ţe
jakkoli
má
organizace
nadefinováno, kde přesně potřebuje dobrovolníka vyuţít, přináší praxe řadu odlišností a precedentů. Vyuţitelnost lidských zdrojů je komplikovaná, kaţdý jednotlivec je specifický a jeho potenciál můţe být odhalen i později. Z toho důvodu je důleţitý koordinátor, který dobrovolníka na vhodnou pozici doporučí a bude s ním dále pracovat (Krutina, M., 2004, s. 11). Z předchozí kapitoly je zřejmé, ţe vybrat ze skupiny bezdomovců člověka, který by chtěl vykonávat dobrovolnickou sluţbu, nebude stejné s výběrem dobrovolníků ze strany většinové společnosti. Bylo řečeno, ţe potřeby u bezdomovců je potřeba stále reflektovat, protoţe se mohou měnit, vše záleţí na specifikách uvedených v kapitole o bezdomovectví, kde bude vnímána za rozhodující, délka pobytu na ulici, psychické problémy nebo závislosti, snaha člověka se s problémy vyrovnat, spoluprací s organizací atd., tzn., ţe kaţdý jedinec je specifický a koordinátor dobrovolníků v této oblasti by měl mít určitě zkušenosti, popř. by měl pracovat ve spolupráci s dalšími organizacemi. Hlavní přehled informací z předchozích kapitol podávám v tabulce č. 2.
38
4 Praktická část Praktická část bude obsahovat úvod k výzkumu a jeho přípravnou fázi, způsob výzkumu a následně analytickou a empirickou část postupu. Zakončení se bude týkat zodpovězení cílové otázky výzkumu v rámci vytvoření závěru.
4.1 Úvod k výzkumu V teoretické části absolventské práce byly vytyčeny podmínky, které musí ţadatel o dobrovolnickou sluţbu splnit, aby se mohl dobrovolníkem stát. Ţadatelem můţe být student, člověk nezaměstnaný, důchodce, bezdomovec atd., vţdy však platí zmíněné pravidlo splnění poţadavků na dobrovolníka. Teoreticky tedy platí, ţe dobrovolnictví lze za určitých splněných podmínek, vyuţít k sociální inkluzi lidí bez domova v návaznosti na teoretickou část, bude praktická část zaměřena na korespondenci s vybranými zařízeními, která pracují s bezdomovci, popř. s nimi přichází do styku a koordinují dobrovolnickou sluţbu.
4.2 Přípravná fáze a výzkumný cíl výzkumu Před samotným výzkumem byla jasně vytyčena formulace výzkumného cíle a způsob výzkumu. Cílem výzkumu je získání relevantních informací od zařízení, která se zabývají bezdomovectvím a dobrovolnickou sluţbou, nakolik je potenciál dobrovolnictví vyuţíván k sociální inkluzi lidí bez domova. Zjištěná výstupní data mají být přínosem a inspirací pro sociální zařízení, dobrovolnická centra, koordinátory dobrovolníků, účastníky komunitního plánování a všem, kdo pracují nebo přichází do kontaktu s fenoménem bezdomovectví.
4.3 Způsob výzkumu Jak jsem jiţ zmínil na v úvodu absolventské práce, výzkum bude proveden kvalitativní formou, která umoţňuje získat mnoho informací o malém počtu jedinců, proto mají závěry kvalitativního výzkumu vysokou validitu a nízkou standardizaci.
39
Podle Dismana validní měření vyjadřuje, ţe je měřeno opravdu to, co bylo zamýšleno měřit (Disman, 2002, s. 62 a 286). Důvodem volby byla moţnost tázat se volnými otázkami vybraných sociálních zařízení pracujících pro lidi bez domova, koordinátorů dobrovolníků i denních center na specifické otázky, týkající se tématu výzkumného cíle. Vysoká validita zajistila moţnost volných odpovědí, osobnější kontakt s respondenty. Kladené otázky byly samozřejmě přizpůsobeny specifikám oslovených zařízení.
4.4 Analytické kroky výzkumu Analytická část výzkumu obsahuje výběr výzkumného vzorku, získávání dat pro výzkum, přípravu dat pro analýzu a analýzu dat dílčím postupem tvořením trsů.
4.4.1 Výběr výzkumného vzorku Miovský předkládá několik metod výběru výzkumného vzorku, z nichţ jsem vybral metodu záměrného výběru. Tato metoda je z moţných forem výběru nejrozšířenější a spočívá ve vyhledávání respondentů podle vytyčených kritérií, kteří jsou současně ochotni spolupracovat na výzkumu. S metodou záměrného výběru byla pouţita i technika sněhové koule, která je nápomocná pro získávání důleţitých indicií od prvních oslovených respondentů (Miovský, M., 2006, s. 131 a 135).
4.4.2 Získávání dat pro výzkum Sběr dat proběhl za pomoci metody polostrukturovaného rozhovoru, jehoţ přednost je patrná v univerzalitě pouţití. Přestoţe zde existuje určitá základní struktura otázek, tzv. jádro rozhovoru, je povolená moţnost nástavby volného dotazování, je-li ho třeba (Miovský, M., 2006, s. 160 a 161). K získání dat byla pouţita emailová korespondence, která má podobnost s telefonním rozhovorem a tvoří tzv. zvláštní formu sběru dat. Obě formy se od běţného rozhovoru tváří v tvář liší, protoţe neumoţňují přidruţenou metodu pozorování, korespondencí se navíc ztrácí i poslechová část. Miovský (2006, s. 156) dokládá, ţe data získané těmito způsoby mohou být srovnatelně validní. Emailová korespondence byla zvolena z důvodu výhody šetření finančních nákladů a úspory času, spojenými s cestováním. 40
4.4.3 Příprava dat pro analýzu Jedna ze základních úprav celých záznamů je, tzv. redukce prvního řádu s cílem vynechání všech informací, které nemají důleţitost vůči zkoumanému tématu.
4.4.4 Analýza dat dílčím postupem K analýze získaných dat jsem si zvolil dílčí postup vytváření skupin (trsů), které se významově shodují nebo mají stejné znaky. Jedná se o tzv. metodu vytváření trsů, kdy jsou z celkových získaných informací vytvářeny trsy na základě podobnosti informací. Tvorba trsů vyjadřuje tématické překrývání určitého rámce, např. času, událostí, prostoru nebo podobných sociálních osob či skupin a je specifická tím, ţe má schopnost data srovnávat a slučovat. Díky informativnímu shodnému překrývání zredukovaného celku dat budou vznikat obecněji vymezené kategorie nových jednotek, které se budou vztahovat k výzkumnému cíli. V rámci zobecňování byla pouţita pomocná technika kódování, která spočívá v přiřazování symbolů určitým částem textu. Při zobecňování trsů, je pak s těmito označenými částmi moţno snadněji pracovat (Miovský, M., 2006, s. 219 - 221).
4.5 Empirické kroky výzkumu Empirická část výzkumu obsahuje výběr výzkumného vzorku, získávání dat pro výzkum, přípravu dat pro analýzu a analýzu dat dílčím postupem tvořením trsů.
4.5.1 Výběr výzkumného vzorku Zvolená metoda spočívá v cíleném výběru respondentů podle určitých kriterií, coţ pro tuto práci znamenalo, oslovit sociální zařízení, která pracují nebo mají moţnost pracovat s bezdomovci a zároveň nabízí moţnost dobrovolnické činnosti. Výběr mi pomohla upřesnit korespondence s MVČR - Oddělením preventivních programů a dobrovolnické sluţby (viz. doplňující korespondence), odkud jsem získal informaci, ţe dobrovolnictví je v ČR vykonáváno ve dvou variantách, tj. ve prospěch bezdomovců ze strany veřejnosti nebo samotnými bezdomovci. K oběma variantám byly připojeny kontakty na zmíněná zařízení. Většinu kontaktů bylo moţné najít v internetové databázi 41
sociálních zařízení, částečně Obecně jsem kontakty vyhledával v internetové databázi, částečně jsem vyuţil jiţ vytvořených kontaktů, např. s IKV v Bílé Vodě a několik nových kontaktů jsem získal od postupně oslovovaných zařízení.Jako výzkumný vzorek bylo zvoleno sedm konkrétních, cíleně vybraných zařízení. Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích, Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci a Armádu Spásy v Šumperku. Dále DC Adorea Vsetín, které zmínilo i občanské sdruţení Elim Vsetín, komunitu Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě a komunitu Sant Egidio. Důleţitým doplňkovým respondentem bylo Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby MVČR, článek MVČR o rozdílu mezi dobrovolnickou a veřejnou sluţbou z internetové
databáze,
a korespondence
s pracovnicí,
která
zprostředkovává
dobrovolnickou sluţbu na šumperském ÚP. Respondenti byli všeobecně ochotni odpovídat, pouze v několika případech nebyla zpětná vazba poskytnuta. Data byla sbírána v průběhu roku 2012 a 2013, pro upřesnění uvádím datum korespondence u jednotlivých odpovědí respondentů.
4.5.2 Získávání dat pro výzkum Polostrukturovaný rozhovor v rámci emailové korespondence s vybranými zařízeními byl tvořen v kontextu s teoretickou částí absolventské práce metodou polostrukturovaného rozhovoru. Zařízení byla dotazována základními tématy, která navazovala na teoretickou a tvořila jádro korespondence. Pokud bylo třeba, byla vyuţita moţnost volného dotazování ke zjištění dalších informací, které souvisely s výzkumem. Data byla získána emailovou korespondencí, která má podobnost s telefonním rozhovorem, který se nazývá tzv. zvláštní formou sběru dat. Emailová korespondence byla zvolena z důvodu šetření finančních výdajů za cestovné a hlavně úspory času.
4.5.3 Příprava dat pro analýzu Rozhovor byl tvořen hlavními tématy, která obsahovaly jádro korespondence všem vybraným zařízením. Odpovědi se však různily, z důvodu otevřených otázek a sdílnosti respondentů v rámci dotazování. Před uvedením kaţdého rozhovoru je krátce představena činnost jednotlivých zařízení. u zařízení, kde byla korespondence omezena jen na krátké odpovědi, nejsou témata uvedena. Odpovědi jednotlivých zařízení byly podrobeny redukci prvního řádu data, coţ předpokládá vypuštění dat, která se netýkají 42
výzkumu. Přehled celých zaznamenaných odpovědí jednotlivých zařízení jsou uvedeny v příloze. Korespondence s vybranými zařízeními obsahovala následující témata. a) Zajímá se vaše zařízení o dobrovolnickou činnost a vyuţívá ji? b) Má vaše zařízení akreditaci k dobrovolnické činnosti, popř. máte vytvořený standardizovaný postup práce s dobrovolníkem? c) Máte ve vašem zařízení koordinátor dobrovolníků? d) Nabízíte vykonávání dobrovolnictví ve prospěch bezdomovců? Pokud ne, na další čtyři otázky neodpovídejte. e) Která sociální skupina tvoří dobrovolníky? f) Máte specifické poţadavky k vykonávání dobrovolnické činnosti ve vašem zařízení, např. čistý trestní rejstřík, potvrzení o zdravotní způsobilosti apod? g) Jaké činnosti dobrovolníkům nabízíte? h) Jaká je úspěšnost/neúspěšnost spolupráce s dobrovolníky ve vašem zařízení, popř. s jinými sociálními sluţbami? i) Nabízíte vykonávání dobrovolnictví samotnými bezdomovci? Pokud ne, na další čtyři otázky neodpovídejte. j) Která sociální skupina tvoří dobrovolníky? k) Máte specifické poţadavky k vykonávání dobrovolnické činnosti ve vašem zařízení?, např. čistý trestní rejstřík, potvrzení o zdravotní způsobilosti apod? l) Jaké činnosti dobrovolníkům nabízíte? m) Jaká je úspěšnost/neúspěšnost spolupráce s dobrovolníky - lidmi bez domova ve vašem zařízení, popř. s jinými sociálními sluţbami?
4.5.4 Analýza dat dílčím postupem Cílem je analýza korespondenčních rozhovorů od dotazovaných zařízení. Jakým způsobem je v praxi jednotlivých zařízeních vyuţíván potenciál vymezené teoretické strategie sociální inkluze lidí bez domova. V jaké míře se teorie od praxe rozchází a proč. Informace obecných závěrů byly získávány postupně. Ze získaných informací korespondence byly vytvářeny tzv. B - trsy, jenţ byly tvořeny srovnáváním informací ze získaných dat jednotlivých oslovených zařízení. Tyto informace se tématicky vztahovaly k teoretické části a také odpovídaly cíli výzkumu. Díky informativnímu shodnému překrývání zredukovaného celku dat budou vznikat obecněji vymezené 43
kategorie nových jednotek, které se budou vztahovat blíţe k výzkumnému cíli. Také bylo nutné vymezit zkratky pomocným kódováním, tj. jednotlivým datům byly přiřazovány symboly pro větší přehlednost při jejich zobecňování. Na začátku kaţdého tvrzení bude konkrétní označení informace. Na konci pak bude vţdy symbol označení místa odkud byla data čerpána (např. (Zb) V rámci zařízení... (B2a - B2f). Témata
polostrukturovaného
rozhovoru,
na
které
bylo
odpovídáno
v
korespondenci s jednotlivými zařízeními jsou vyjádřena v předchozí kapitole písmeny a, b, c, d, e, f, g, h, i, j, k, l, m. V příloze je uvedena celá korespondence s jednotlivými zařízeními. Jednotlivá zařízení jsou označena písmeny A, B, C, D, E, F, G a jejich jednotlivé odpovědi a, b, c, d, e, f, g, h, i, k, l, m v souladu s hlavními tématy. Tak bude platit, ţe odpověď zařízení IKV na hlavní téma a, bude označena Aa dále Ab, Ac...Am. Doplňující informace ponesou označení DOP 1, 2, 3, tzn. Vytvořené B - trsy (B1, B2, B3, B4, B5, B6, B7) vyvozené z odpovědí jednotlivých zařízení A, B, C, D, E, F, G a DOP1, DOP2, tzn. odpovědi od IKV Bílá Voda budou označeny B1a, B1b atd., pro DC Adorea Vsetín B2a, B2b atd. Zařízení, která na danou otázku neodpovídá, bude ve výčtu odpovědí vynecháno, tzn. ţe např. pro otázku trsu B5 existují pouze odpovědi čtyř zařízení a, b, c, d. Přehled těchto B - trsů je v příloze. Následující kapitola jiţ obsahuje pouze zobecněná tvrzení jednotlivých B trsů z důvodu redukce značného mnoţství dat. Zobecněná tvrzení (Za, Zb, Zc,...Zm) byla shrnuta v kapitole zjištěných skutečností z nichţ byl vytvořen závěr výzkumu.
4.6 Zobecněná tvrzení z jednotlivých "B - trsů", (Z) a) Styčné plochy bezdomovců, dobrovolníků a veřejnosti (činnosti, kde dochází k pomalejší či rychlejší sociální inkluzi lidí bez domova), (B1) b) Postoj respondentů vůči zapojení dobrovolníků z řad do dobrovolnické činnosti u lidí bez domova, (B2) c) Postoj respondentů vůči zapojení bezdomovců do dobrovolnické činnosti, (B3) d) Pozitivní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova, (B4) e) Negativní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova, (B5) f) Dobrovolnictví & Veřejná sluţba, (B6) g) Starost o dobrovolníky, (B7) h) Obecné zkušenosti s rekrutací dobrovolníků z řad bezdomovců, (B8) 44
i) Důleţitost dohledu na práci dobrovolníka, (B9) j) Výběr a prověření dobrovolníka před přijetím, (B10) k) Spolupráce zařízení v rámci sociální inkluze lidí bez domova, (B11) l) Co přináší interakce ve styčných plochách, (B12) m) Co se zařízení snaţí dobrovolnictvím zprostředkovat lidem z ulice, (B13)
4.6.1 Zobecněné tvrzení, (Za) V teoretické části v kapitole 4.1 Dobrovolnictví jako nástroj sociální inkluze v kontextu ekologické perspektivy se hovoří o styčných plochách, kde dochází k interakci mezi těmi, kdo se v nich potkávají. Z přehledu styčných ploch vznikajících během dobrovolnické činnosti v zařízeních, které pracují s lidmi bez domova, je vidět mnoho situací, kde jsou tyto interakce umoţněny. Předpokladem tedy je, ţe zde dochází v určité míře k sociální inkluzi lidí bez domova. (B1a - B1g)
4.6.2 Zobecněné tvrzení, (Zb) Výzkumem bylo zjištěno, ţe všechna oslovená zařízení umoţňují široké veřejnosti dobrovolnickou činnost u lidí bez domova. Nejvíce kontaktní je komunita IKV v Bílé Vodě, kde je moţnost podílet se nějaký čas na chodu celé komunity a účastnit se resocializačního programu lidí bez domova. Nejméně kontaktní je Armáda Spásy, která umoţňuje studentům sociálních škol praxi, ale nejedná se přímo o soustavnou dobrovolnickou činnost. Obecně se jednalo o pomocné činnosti, dle specifik práce s lidmi bez domova jednotlivých zařízení. (B2a - B2f)
4.6.3 Zobecněné tvrzení, (Zc) Pozitivní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova Výzkumem bylo zjištěno, ţe ne všechna oslovená zařízení umoţňují lidem bez domova vykonávat dobrovolnickou činnost. Velmi otevřená se tomuto tématu jevila komunita IKV v Bílé Vodě, která v dobrovolnictví vidí velký potenciál k socializaci lidí z ulice. Při výběru je třeba velké trpělivosti, lásky a citu pro tyto lidi, protoţe pro nikoho není lehké přijít od "lopaty" přímo k práci s lidmi. DC Adorea Vsetín se vyjadřuje obdobně. Hodnotícím měřítkem by neměla být skutečnost, ţe je někdo bezdomovec, protoţe některé lidi z ulice je 45
moţné zapojit a jiné nikoliv. Dobrovolnictví lidem pomáhá na chvíli zapomenout na vlastní problémy, pomáhá jim při posilování sebedůvěry a sebevědomí, při získávání nadhledu. V základě neexistuje nějaká metodika na zapojování lidí bez domova do dobrovolnické činnosti. V rámci zákona o dobrovolnické sluţbě by měl být zachován rovný přístup ke všem dobrovolníkům. AD Armády Spásy v Šumperku doplňuje, ţe do dobrovolnictví bezdomovce zapojuje, pokud se objeví někdo schopný a chce se angaţovat. Komunita Sant Egidio se do diskuze zapojuje jen okrajově, v nabídce dobrovolnictví lidem bez domova je opatrná. Zbývající azylové domy tuto moţnost vůbec nevyuţívají, spíše ji povaţují za střet zájmů. MVČR - Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby potvrdilo, ţe tato problematika v praxi nabízí dva způsoby, tj. vykonávání dobrovolnictví ve prospěch bezdomovců a Vykonávání dobrovolnictví samotnými bezdomovci. Co se týká prvního způsobu, tak MVČR zmínilo internetové stránky, kde byl přehled zařízení poskytující dobrovolnickou sluţbu v rámci ČR. Téměř všechny kontakty se však zajímali o jiné sociální skupiny. Druhý pohled naznačil, ţe v současnosti neexistuje ţádný akreditovaný projekt vyuţívající dobrovolnictví k zapojení bezdomovců. Zmíněna byla sluţba sociální šatník výdeje ošacení v Charitě Brno. Zmíněný šatník však spíše funguje v prvním způsobu podle informací z Charity Brno. Další moţnost uplatnění bezdomovců v divadle nebylo korespondencí zodpovězeno. (B3a - B3g)
4.6.4 Zobecněné tvrzení, (Zd) Pozitivních praktických zkušeností vyuţití dobrovolnictví, jako nástroje sociální inkluze lidí bez domova není mnoho. O svých zkušenostech se zmiňují jen tři zařízení ze všech oslovených, IKV Bílá Voda, DC Adorea Vsetín a AD Armády Spásy Šumperk. Z toho jen dvě zařízení (IKV Bílá Voda a DC Adorea) udává časové období cca čtyř let, kdy se podařilo lidi z ulice v dobrovolnické sluţbě nasměrovat k osamostatnění. Jedná se o šest lidí, kteří byli sociálně vyloučeni, ale postupně se stali dobrovolníky. Následně pak získali placené zaměstnání nebo si našli vlastní bydlení. AD Armády Spásy hovoří o občasných příleţitostech zapojit lidi z ulice vyuţívající ambulantní sluţbu noclehárny v dobrovolnické sluţbě, coţ je jedním ze stimulů vyuţít moţnosti celodenního ubytování na AD. (B4a - B4c)
46
4.6.5 Zobecněné tvrzení, (Ze) Z negativních zkušeností oslovených zařízení je patrné, ţe vyuţití dobrovolnictví pro sociální inkluzi lidí bez domova nebude kvantitativním počinem, ale spíše se jedná o kvalitativní postoj k problematice. IKV Bílá Voda poukazuje na časté problémy, kdy byla lidem z ulice nabídnuta dobrovolnická činnost, ale brzy je přestala bavit..., také DC Adorea poukazuje na nemoţnost vyhovění některým zájemcům o dobrovolnickou sluţbu, kteří přicházeli z AD Elim a měli problémy závislostí nebo psychické. Středisko Samaritán má, pravděpodobně díky zkušenostem, jasnou logiku k věci a bezdomovce do dobrovolnické činnosti nezapojuje a upozorňuje, ţe jde o střet zájmů. (B5a - B5c)
4.6.6 Zobecněné tvrzení, (Zf) Z rozhovorů vytanula důleţitá otázka rozdílu mezi dobrovolnickou sluţbou a VS. DC Adorea se vyjadřuje jasně, ţe dobrovolnická sluţba je od konce roku 2012 vyuţívána minimálně. Dříve byla hojně vyuţívána jak dobrovolnická sluţba tak VS, protoţe nezaměstnaní lidé, tedy i bezdomovci, si uchovali výši příspěvku na ţivobytí. Oddělení náboru dobrovolníků na ÚP v Šumperku předkládá, ţe dobrovolnictví v posledních čtyřech letech není nijak vyuţíváno. Na ÚP všeobecně panuje názor, ţe dobrovolnická sluţba v posledních čtyřech letech upadla a štafetu převzala veřejná sluţba. Děje se tak z důvodu vysoké nezaměstnanosti, protoţe lidé získávají alespoň malou vizi dostat roční zaměstnání VPP. Informaci ÚP dotvrzuje AD Armády Spásy, kdy se podařilo lidem vykonávajícím VS vyjednat začátkem roku tři placená pracovní místa v trvání jednoho roku. Proto se nám, jako pomocníci do kuchyně hlásí spíše zájemci o VS. Zpráva oddělení preventivní programů a dobrovolnické sluţby však zdůrazňuje rozdílný charakter poslání dobrovolnické a veřejné sluţby, který je třeba si uvědomit. Navíc se na osoby vykonávající veřejnou sluţbu nevztahuje zákon o dobrovolnické sluţbě a tedy ani dotace Ministerstva vnitra, coţ je výhodou pro akreditovaná dobrovolnická sociální zařízení. ÚP v této souvislosti problematiku akreditace doplňuje. Dobrovolná sluţba i veřejná sluţba přispívají k získávání nových sociálních rolí, kontaktů, přátel atd., avšak organizace bez akreditace koordinace dobrovolníků musí za dobrovolníka platit pojištění proti úrazu a BOZP, ale u veřejné sluţby si tuto starost nově převzalo MPSV. z tohoto důvodu vidím, větší výhody pro organizace zprostředkovávající VS. (B6a - B6d) 47
4.6.7 Zobecněné tvrzení, (Zg) Na danou otázku odpovědělo přímo jen jedno zařízení DC Adorea a z pohledu profesionála osvětlilo, jak má nastavenou péči o dobrovolníky. Jedná se o pravidelné supervize s frekvencí s frekvencí jednou za tři měsíce, dále získání dalších benefitů ve formě proplácení cestovních nákladů, proplácení výpisů z rejstříků trestů a jednou ročně dostávají dobrovolníci malý dárek. V zásadě platí, ţe přijímající organizace nějakým způsobem odměňují své dobrovolníky, vţdy však záleţí na finančních moţnostech zařízení. z praxe to bývá nejčastěji oběd nebo pozvání na společné akce. (B7a)
4.6.8 Zobecněné tvrzení, (Zh) Oslovená zařízení se k problematice rekrutace dobrovolníků z řad bezdomovců stavěla střízlivým pohledem, většinou zkušenosti vypovídaly o nesplnění podmínek stanovených pro výkon odpovědné sluţby dobrovolníka, nebo v neschopnosti vytrvat v pravidelnosti po počátečním nadšení. Kde se lidé bez domova uplatnili lépe, byla sluţba nárazová, jako okamţitá pomoc bez poţadavku příště přijít znovu, např. Komunita Sant Egidio, kde bezdomovci pomáhají přenést připravené potraviny na rozdávací stanoviště, nebo moţnost rozvozu obědů na Armádě Spásy. Vţdy platí určitá pravděpodobnost, ţe člověk z ulice vytrvá, ale jak bylo řečeno na začátku, je dobré mít střízlivý pohled, aby koordinátor dobrovolníků nebyl zklamán vysokou fluktuací zájemců, pokud nějací jsou. (B8a - B8e)
4.6.9 Zobecněné tvrzení, (Zi) K otázce důleţitosti dohledu dobrovolníka se vyjádřila dvě zařízení, nejobšírněji však komunita IKV Bílá Voda. Dle tohoto zařízení je pozice dohledu důleţitá pro průběh celé další spolupráce s dobrovolníkem. Dohledem je myšlen klíčový pracovník pro kaţdého dobrovolníka. Klíčový pracovník dobrovolníka vede, zaučuje ho a v rámci těchto činností má klíčový pracovník moţnost poznat i jeho motivy pro danou činnost. Dohled vlastně plní i preventivní funkci a předchází případnému nedorozumění nebo nespokojenosti na obou stranách, tj. dobrovolníka a organizace. (B9a - B9b)
48
4.6.10 Zobecněné tvrzení, (Zj) Výzkum ukazuje, ţe zařízení, kde se pracují dobrovolníci v přímé péči s lidmi je kladen důraz na trpělivost a cit pro dobrovolníky, zvlášť pro dobrovolníky, které tvoří lidi z ulice, doslova připomínají, ţe pro nikoho není lehké přijít od "lopaty". Rozdíl se však ukazuje u zařízení, které má nebo nemá akreditaci dobrovolníků a také v jeho zaměření. Komunita IKV Bílá Voda akreditaci nemá a nezajímá se, jestli má ten či onen čistý TR, pokud chce dělat dobrovolníka je mu to umoţněno. Na poznání, zda je vhodný pro dobrovolnickou činnost je zde nutný klíčový pracovník, který má za úkol tuto vhodnost rozpoznat, tím, ţe dobrovolníka zaučuje. V zařízení komunity IKV je šťastným a určitě i záměrným spojením dvou odlišných sluţeb, tj. resocializace bezdomovců a domova pro seniory. Tato kombinace totiţ umoţňuje moţnost socializace bezdomovců právě pomocí dobrovolnické sluţby. Lidé z ulice mají jen zřídka čistý TR, proto je dobré, ţe sluţba zdravotnické výpomoci nebo asistenta je podmíněna dohledem klíčového pracovníka, coţ zaručuje bezpečnost. DC Adorea akreditaci dobrovolníků má a v praxi to znamená stejné podmínky přijetí dobrovolníka pro všechny, pro studenta i bezdomovce. Jedná se o profesionální přístup zařízení, které připravuje
a nabízí
dobrovolníka
dál
jinému
zařízení,
ve splnění
podmínek
k dobrovolnické sluţbě, tj. účasti na školení, čistý výpis TR a splnění psychotestů. Po přijetí do dobrovolnického poměru se dobrovolníci podílí na setkáních v rámci supervizí. Další akreditované zařízení je Středisko Samaritán, který potvrzení od lékaře, ani TR nevyţaduje, pracuje totiţ jen s dobrovolníky z řad veřejnosti a ti většinou jiţ přichází s ţádostí o dobrovolnictví ze svého studia nebo zaměstnání. Akreditace dobrovolníků zajišťuje a zaručuje známku kvality, zvlášť u DC, která směřují a doporučují dobrovolníky do dalších zařízení. Komunita na rozdíl od DC více směřuje k rodinnému charakteru. Zvlášť u specifik lidí z ulice by dlouhé psychotesty, nebo poţadavek čistého TR, pravděpodobně vytvořil neprůchozí bariéru. Proto je např. v IKV dobře vyřešena otázka prevence selhání dobrovolníka pozicí klíčového pracovníka. (B10a - B10d)
4.6.11 Zobecněné tvrzení, (Zk) Spolupráce mezi zařízeními je velmi dobrá a korespondence předkládá dvě odlišné varianty spolupráce. Spolupracovat mohou sluţbou odlišná zařízení, která tvoří 49
komplex jednoho celku, jako např. zařízení komunity IKV Bílá Voda. Mezi dvěmi rozdílnými sluţbami existuje spolupráce díky dobrovolnické činnosti, kdy lidé bez domova z resocializační sluţby pracují pod dohledem zdravotnického personálu a starají se o seniory ve sluţbě druhé. Je velké plus, kdyţ jsou zařízení propojeny informativně, personálně a doplňují se i záměrem sluţeb. Spolupráce mezi zařízeními v jenom městě, jak je to u DC Adorea a AD Elim, je také velmi dobrá. AD Elim má s DC Adorea utvořenou spolupráci v rámci akreditace DC. Tak je moţné, ţe DC Adorea zprostředkovává činnost veřejnosti v AD Elim, zvláště v AD pro ţeny a matky s dětmi. Pokud se jedná o lidi z ulice, kteří se chtějí stát dobrovolníky na DC Adorea, má DC Adorea moţnost zkontaktovat se s AD Elim a zjistit si o klientovi potřebné informace. Ale toto se děje spíše výjimečně. (B11a - B11c)
4.6.12 Zobecněné tvrzení, (Zl) V odpovědích zařízení na přínos interakce ve styčných plochách je zřetelná radost z kaţdého, byť i malého, dosaţeného úspěchu. Zaznívá zde poselství věřících, řeholníků i laiků, ţe dobrovolnictví v sobě nese velký potenciál k obnově socializace lidí bez domova, přínos rozvoje přátelství, potřebnosti a sounáleţitosti...coţ se vztahuje k samotným dobrovolníkům, ale také těm, kteří se dobrovolnickou sluţbu snaţí nabízet a řídit. (B12a - B12d)
4.6.13 Zobecněné tvrzení, (Zm) Výzkum ukazuje, ţe se jedná o nasměrování lidí z ulice k moţnosti vzdělat se, naučit se novým věcem, zapomenout na vlastní problémy, posílit sebedůvěru a sebevědomí, získávání nadhledu, získávání odpovědnosti, samostatnosti a jiné sociální dovednosti, poznání nových kontaktů a v budoucnu moţná i práci. (B13a - B13c)
4.6.14 Shrnutí nejdůleţitějších skutečností ze zobecněných tvrzení V této kapitole bude provedeno shrnutí zobecněných tvrzení do jednoho celku. Kódování zde je přidáno za kaţdou část textu, která souvisí s textem obecných závěrů. V rámci styčných ploch, tj. situací, kde se potkávají lidé bez domova a veřejnost bylo zmíněných mnoho, od obyčejných činností pomoci přenášení připravené stravy na 50
rozdělovací stanoviště, pomoc s rozvozem obědů nebo práce s přípravou jídla v kuchyni, aţ po dobrovolnickou sluţbu, kde bezdomovec je zapojen do přímé péče s lidmi, jako asistent zdravotnického personálu nebo pečovatele nebo asistenta ve stacionáři pro lidi s mentálním postiţením (Za). V odpovědích zařízení na přínos interakce na styčných plochách je zřetelná radost z kaţdého, byť i malého, dosaţeného úspěchu (Zl). Výzkum ukazuje, ţe dobrovolnická sluţba se snaţí o nasměrování lidí z ulice k moţnosti vzdělat se, naučit se novým věcem, zapomenout na vlastní problémy, posílit sebedůvěru a sebevědomí, získávání nadhledu, získávání odpovědnosti, samostatnosti a jiné sociální dovednosti, poznání nových kontaktů a v budoucnu moţná i práci (Zm). Z obecných závěrů vyplynula skutečnost, ţe mezi dobrovolnickou činností nabízenou bezdomovcům nebo lidem z řad široké veřejnosti, by neměl panovat postoj odlišnosti v kvalitě provedené sluţby. Rozdíl je pouze v kvantitě uschopněných dobrovolníků na obou stranách. Kvalita dobrovolnické sluţby je srovnatelná, a má být zabezpečována po celou dobu poskytované sluţby. Nejdříve přijímacím pracovníkem, dále dohledem na dobrovolníka během jeho pomáhání tzv. klíčovým pracovníkem, profesionálními zaměstnanci nebo koordinátorem (Zi). Dobrovolníci z řad široké veřejnosti našli největší moţnost zapojení u lidí z ulice v komunitě IKV Bílá Voda a DC Adorea Vsetín, kde se jednalo o dlouhodobou intenzivní spolupráci. Zvlášť v komunitě IKV se jednalo o moţnost zůstat v zařízení i nějaký čas a podílet se na jeho chodu. Nejméně kontaktní byly azylové domy, obecně se v nich jednalo o drobné pomocné činnosti, jako výdej večerní polévky nebo ošacení z šatníku NDC, popř. tuto sluţbu nenabízeli (Zb). V zapojení bezdomovců do dobrovolnické činnosti, bylo také zjištěno, ţe není pravidlem, ţe by všechna zařízení nabízela tuto moţnost. Velmi otevřeným příspěvkem přispěla komunita IKV Bílá Voda, která zdůrazňuje, ţe je potřeba veliké trpělivosti a lásky při výběru bezdomovce na pozici dobrovolníka. Doslova říká, ţe "není lehké přijít od lopaty přímo k práci s lidmi." DC Adorea se vyjadřuje obdobně a navíc dává jednu ze základních myšlenek: "Hodnotícím měřítkem by neměla být skutečnost, ţe je někdo bezdomovec, protoţe některé lidi z ulice je prostě moţné zapojit a jiné nikoliv. Dobrovolnictví lidem pomáhá na chvíli zapomenout na vlastní problémy, pomáhá jim při posilování sebedůvěry a sebevědomí, při získávání nadhledu. V základě neexistuje nějaká metodika na zapojování lidí bez domova do dobrovolnické činnosti. V rámci zákona o dobrovolnické sluţbě by měl být zachován rovný přístup ke všem 51
dobrovolníkům. Z azylových domů se vyjádřila pouze Armáda Spásy s moţností zapojení těch, kdo vyvinou nějakou snahu o výpomoc, ostatní azylové domy se vyjádřili neutrálně, spíše odmítavě a zazněla slova o střetu zájmů (Zc). MVČR vyjádřilo potvrzení, ţe tato problematika v praxi nabízí dva způsoby, tj. vykonávání dobrovolnictví ve prospěch bezdomovců a vykonávání dobrovolnictví samotnými bezdomovci. Z nabízených kontaktů dobrovolnické činnosti však po zjištění téměř ţádný nepracoval s bezdomovci a ţádný nezapojoval samotné bezdomovce do role dobrovolníků. Některé oslovené kontakty neodpověděly, např. moţnost uplatnění bezdomovců v divadle (Zc). Pozitivních praktických zkušeností není příliš, ale evidenci mají a jsou průkazné. Zařízení komunity IKV Bílá Voda a DC Adorea udává dokonce časové období cca čtyři let, kdy se podařilo lidi z ulice v dobrovolnické sluţbě nasměrovat k osamostatnění. Jedná se o šest lidí, kteří byli sociálně vyloučeni, ale postupně se stali dobrovolníky, a časem získali placené zaměstnání nebo si našli vlastní bydlení. Armáda Spásy hovoří o občasných příleţitostech a mezi kladný výstup patří přechod nocleţníka na AD (Zd). Z negativních zkušeností oslovených zařízení je patrné, ţe vyuţití dobrovolnictví pro sociální inkluzi lidí bez domova nebude kvantitativním počinem, ale spíše se jedná o kvalitativní postoj k problematice. IKV Bílá Voda poukazuje na časté problémy, kdy byla lidem z ulice nabídnuta dobrovolnická činnost, ale brzy je přestala bavit..., také DC Adorea poukazuje na nemoţnost vyhovění některým zájemcům o dobrovolnickou sluţbu, kteří přicházeli z AD Elim a měli problémy závislostí nebo psychické. Středisko Samaritán má, pravděpodobně díky zkušenostem, jasnou logiku k věci a bezdomovce do dobrovolnické činnosti nezapojuje a upozorňuje, ţe jde o střet zájmů (Ze). Z průzkumů o vyuţívání dobrovolnictví a VS vyplynulo, ţe dobrovolnictví bylo v daleko větší míře vyuţíváno před koncem roku 2012, kdy dobrovolnická činnost i VS umoţnila zvýšení ţivotního minima všem nezaměstnaným, coţ uţ dnes neplatí. DC Adorea upozornila, ţe dříve byla právě z tohoto důvodu dobrovolnická činnost vyuţívána v daleko větší míře. ÚP v Šumperku zhodnotil situaci informací, ţe zájem o dobrovolnickou činnost v posledních čtyřech letech upadl, není o ni zájem a štafetu převzala VS, která nabízí alespoň příslib dotovaného zaměstnání VPP. Navíc ÚP nemá ani metodiku k vedení dobrovolníků (Zf). K otázce péče o dobrovolníky se ve volné korespondenci vyslovilo DC Adorea Vsetín profesionálním způsobem. Spolupráce s dobrovolníky předpokládá pravidelné supervize s frekvencí s frekvencí jednou za tři měsíce, dále získání dalších benefitů 52
ve formě proplácení cestovních nákladů, proplácení výpisů z rejstříků trestů a jednou ročně dostávají dobrovolníci malý dárek. V zásadě platí, ţe přijímající organizace nějakým způsobem odměňují své dobrovolníky, vţdy však záleţí na finančních moţnostech zařízení. Z praxe to bývá nejčastěji oběd nebo pozvání na společné akce (Zg). Zkušenosti s rekrutací dobrovolníků z řad bezdomovců zaznělo víceméně ode všech zařízení, stavěla střízlivým pohledem, ţe zkušenosti většinou vypovídaly o nesplnění podmínek stanovených pro výkon odpovědné sluţby dobrovolníka, nebo v neschopnosti vytrvat v pravidelnosti po počátečním nadšení. Kde se lidé bez domova uplatnili lépe, byla sluţba nárazová, jako okamţitá pomoc bez poţadavku příště přijít znovu, např. Komunita Sant Egidio, kde bezdomovci pomáhají přenést připravené potraviny na rozdávací stanoviště (Zh). Komunita IKV Bílá Voda zdůrazňuje důleţitost dohledu nad dobrovolníkem, ať bývalého bezdomovce nebo studenta. Pokud má dobrovolník dohled, dostává také podporu v případné reflexi. Navíc dohled plní funkci preventivní a nemůţe dojít k různým nedorozuměním na stranách dobrovolníka a organizace (Zi). Důleţitou otázkou je akreditace zařízení jeţ dobrovolnictví nabízí. Akreditace dobrovolníků o něčem vypovídá, zajišťuje a zaručuje známku kvality pro příchozího dobrovolníka. Zvlášť u DC, která se přijímacímu zařízení zaručují, ţe dostává dobře připraveného dobrovolníka. Komunita je na rozdíl od DC více rodinného charakteru a zvlášť u specifik lidí z ulice by dlouhé psychotesty, nebo poţadavek čistého TR z velké části pravděpodobně zapříčinili neprůchozí bariéru, proto je např. v IKV dobře vyřešena otázka prevence selhání dobrovolníků klíčový pracovník (Zj). Obecně však platí, ţe dobrovolníků z řad bezdomovců se nestává mnoho. V rámci dvou zařízení IKV Bílá Voda a DC Adorea Vsetín se podařilo šesti bezdomovcům v rozmezí čtyř let vykonávat dobrovolnickou činnost, při níţ se vzdělávali, někteří našli zaměstnání nebo vlastní bydlení (Zd). Otázkou je zdali je to mnoho nebo málo, v porovnání se statistikami jiných nástrojů sociální inkluze v oblasti bezdomovectví. Nicméně odpovědi na tyto otázky patří do jiného výzkumu. Spolupráce mezi zařízeními je velmi dobrá a respondenti ozřejmili dvě varianty. Spolupracovat mohou sluţbou odlišná zařízení, která tvoří komplex jednoho celku. Je velké plus, kdyţ jsou zařízení propojeny informativně, personálně a doplňují se i záměrem sluţeb. Jako např. zařízení komunity IKV Bílá Voda, kde lidé bez domova 53
z resocializační
sluţby
vykonávají
dobrovolnickou
činnost
pod dohledem
zdravotnického personálu a starají se o seniory. Spolupráce mezi zařízeními v jenom městě, jak je to u DC Adorea a AD Elim, je také velmi dobrá. AD Elim má s DC Adorea utvořenou spolupráci v rámci akreditace DC. Tak je moţné, ţe DC Adorea zprostředkovává činnost veřejnosti v AD Elim, zvláště v AD pro ţeny a matky s dětmi. Pokud se jedná o lidi z ulice, kteří se chtějí stát dobrovolníky na DC Adorea, má DC Adorea moţnost zkontaktovat se s AD Elim a zjistit si o klientovi potřebné informace (Zk).
54
Závěr Zvolený kvalitativní výzkum měl za cíl zachytit subjektivní pohled zařízení na danou problematiku se současným zhodnocením odlišností nebo podobností s teoretickou částí. V uskutečněném kvalitativním výzkumu polostrukturovaného rozhovoru bylo osloveno sedm sociálních zařízení, která pracují s lidmi z ulice a nabízí moţnost dobrovolnické sluţby v této oblasti. MVČR potvrdila, ţe dobrovolnická sluţba je v oblasti bezdomovectví prováděna, buď lidmi z široké veřejnosti u lidí bez domova a nebo samotnými bezdomovci. Oslovená zařízení tedy tvořila skupina záměrně zvolených respondentů, kteří s bezdomovci pracují nebo přicházejí do kontaktu a zároveň nabízejí vyuţití dobrovolnické činnosti lidem z řad široké veřejnosti u lidí bez domova nebo také samotným bezdomovcům. Konkrétně se jednalo o komunitu IKV Bílá Voda, DC Adorea Vsetín, azylové domy Elim Vsetín, Armáda Spásy Šumperk, Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích, Středisko Samaritán Olomouc a komunita Sant Egidio. Dobrovolnictví v oblasti bezdomovectví se věnuje všech sedm oslovených respondentů, ale o rekrutaci dobrovolníků z řad bezdomovců se zajímají pouze čtyři zařízení z celku, tj. komunita IKV Bílá Voda, DC Adorea Vsetín, AD Armády Spásy Šumperk, a okrajově i komunita Sant Egidio. Z výzkumu vyplynulo, ţe obecné podmínky přijetí dobrovolníka jsou stejné, jak pro lidi z řad veřejnosti, tak pro lidi bez domova, přesto je zde důleţitý aspekt, který počítá se specifiky bezdomovců a celá rektutace se od nich odvíjí. V komunitě IKV tvořila významné podmínky skutečnost, ţe zařízení se sestávalo ze dvou od sebe oddělených, a na první pohled oddělených sluţeb. Jednalo se o dům pro resocializaci bezdomovců a dům pro seniory, kteří jiţ neměli plnou soběstačnost. Dobrovolnictví se zde uplatňovalo v plné míře, jako nástroj sociální inkluze lidí bez domova. V komunitě IKV totiţ bezdomovci dostávají nabídku pomáhat u seniorů, kteří, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, pomoc druhé osoby opravdu potřebují. Za jeden z podstatných aspektů výzkumu je tedy povaţována informace o důleţitosti vlivu struktury zařízení, nebo kvalita spolupráce mezi zařízeními, na specifika dobrovolnické činnosti určené k sociální inkluzi lidí bez domova. V IKV Bílá Voda bylo dobrovolnictví vyuţito v rámci jednoho zařízení, kde hraje roli i komunitní struktura rodinného charakteru. DC Adorea se k tématu vyjádřila také otevřeně a popsala
55
profesionální spolupráci s Azylovým domem Elim ve Vsetíně. I zde je vidět blízkost obou zařízení, přičemţ dobrovolníci u lidí bez domova jsou více ţeny a angaţují se v Azylovém domě pro ţeny s dětmi. Opačný způsob existuje také, ale není tolik. Vedoucí DC Adorea paní Tomečková široce rozvedla zkušenosti a otevřenost k příjímání lidí z Azylového domu Elim Vsetín do přímé péče seniorů a mentálně postiţených. Armáda Spásy v Šumperku zmínila zajímavou moţnost zapojení nocleţníků v dobrovolnické sluţbě rozvozu obědů pro veřejnost a nebo moţnost pomocníka v kuchyni. Díky novým sociálním kontaktům se nezřídka stává, ţe takový dobrovolník přejde z ambulantní sociální sluţby noclehárny do pobytové sluţby celodenního ubytování. Opět je zde poukázáno na pouze malou statistiku výčtu takových případů, ale v případě zájmu je tato moţnost zájemcům otevřena. Pokud se mám zmínit o komunitě Sant Egidio, musím konstatovat, ţe její přínos do problematiky je spíše okrajový. Bezdomovce do svých činností zapojuje nárazově, např. výpomocí přenosu potravinového proviantu na výdejní stanoviště komunity. Olomoucké středisko Samaritán předneslo zkušenost, ţe zapojení bezdomovců do dobrovolnické činnosti by spíše přineslo střet zájmů. Nicméně mnoho dobrovolníků pro práci u bezdomovců je ve Středisku Samaritána a v Domě sv. Pavla rekrutováno z řad široké veřejnosti, převáţně studentů v jednoduchých oblastech, např. výdeje polévky, šatstva pro bezdomovce, popř. pomoc s ubytováváním nocleţníků a doprovod terénního pracovníka. Na azylových domech budou podmínky pro resocializaci bezdomovců dobrovolnickou sluţbou obtíţnější, coţ vychází také ze zaměření sluţby, která často supluje prvotní pomoc zabezpečení základních podmínek k ţivotu. Proto není tento způsob resocializace bezdomovců příliš vyuţíván v ambulantních sluţbách, ale údajně existují i zde výjimky (Jeden z oslovených respondentů byl také p. Tošner, který mi podal kontakt na NDC Neratovice, kde se podařilo zapojit do dobrovolnické sluţby několik mladých Romů a oslovit tak širokou veřejnost. Bohuţel se mi nepodařilo spojit s kontaktním pracovníkem a proto nebyl kontakt ve výzkumu uveden. Nicméně je povzbudivé a inspirativní alespoň slyšet, ţe výjimka potvrzuje pravidlo). V otázce akreditace, prověření a doprovázení dobrovolníka odpověděla zařízení opět odlišně. Je potřeba si poloţit otázku, k čemu slouţí akreditace, a co tato informace sděluje okolí. DC Adorea má díky akreditaci smlouvu s dalšími zařízeními a pro náš výzkum je důleţitým faktem, ţe spolupracuje s azylovým domem Elim. Tato spolupráce funguje dobře, a pokud se koordinátor dobrovolníků DC Adorea setká se zájemcem o sluţbu dobrovolníka z AD Elim, má moţnost se informovat o specifikách klienta 56
na AD Elim. Opačný způsob, tj. zapojení dobrovolníka z řad veřejnosti na AD Elim, je moţný právě díky smlouvě o spolupráci. Kdyţ se vrátíme zpět k otázce akreditace, výzkum ukazuje, ţe akreditované zařízení, jako je DC Adorea, je vysílacím zařízením, tzn. vysílá dobrovolníky do přijímacích zařízení. Vysílací a přijímací zařízení musí mít mezi sebou smlouvu. Pro přijímací zařízení, jako je AD Elim a další zařízení v okolí DC, to znamená, ţe DC dobrovolníka řádně připravilo a vyškolilo. Nikdo se nebude zajímat o minulost dobrovolníka, tzn. ţe akreditace vyjadřuje známku kvality DC a známku jistoty přijímacího zařízení, které se rozhodne poţádat DC o dobrovolníka. Z výzkumných dat komunity IKV bylo zjištěno, ţe proškolení dobrovolníka spočívá v jeho doprovázení, tzv. klíčovým pracovníkem např. v zařízení pro seniory. U lidí bez domova, kteří v komunitě ţijí, hraje navíc podstatnou roli fakt, ţe zaměstnanecký personál daného člověka z velké části zná. Kaţdý dobrovolník, člověk z domu pro resocializaci, i člověk z řad široké veřejnosti je přidělen ke klíčovému pracovníkovi, který je vybrán ze zdravotnického personálu, a na dobrovolníka při práci stále dohlíţí. Dobrovolník je zde z několika záměrů, tj. jako sluţba pro nemohoucího, dále získává nové sociální zkušenosti a kontakty, pocit odpovědnosti, získává praxi atd. u lidí bez domova bude celkový proces vyjadřovat jeho resocializaci, nebo-li sociální inkluzi. Předpokladem komunity je směřování k rodinné atmosféře zařízení, proto bude dalším pozitivem větší propojení informací mezi zaměstnanci, neţ např. v DC Adorea, které bude pravděpodobně více profesionální a standardizované. Dohled a provázení dobrovolníka ve sluţbě plní několik funkcí, ale mezi nejdůleţitější, které IKV zdůrazňuje, patří funkce preventivní. Zařízení a dobrovolník se mohou vyhnou případnému nedorozumění na obou stranách. V teoretické části bylo zmíněno, ţe koordinátor
dobrovolníků
je
nejdůleţitější
osobou
ve vytváření
podmínek
k dobrovolnické činnosti - dohledem a doprovázením, coţ potvrdila i zbývající oslovená zařízení, tj. Středisko Samaritán, Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích a další. V teoretické části zazněla také důleţitost prověření dobrovolníků pro jejich přijetí. DC Adorea měla profesionálně nastavena pravidla k prověření schopností příchozího dobrovolníka, jeţ spočívalo v tříhodinovém školení, doloţeném čistém TR a absolvování psychotestů. Přes všechny bariery se během několika let podařilo zapojit v zařízeních pro přímou péči s lidmi několik klientů AD Elim v dobrovolnické sluţbě, kteří ve sluţbě úspěšně vytrvali v průměru déle neţ rok a osamostatnili se směrem k samostatnému bydlení. Zajímavé je, ţe tito klienti AD Elim byli úspěšní v práci u seniorů nebo mentálně postiţených, tzn. v přímé práci s lidmi, přitom se jednalo 57
o klienty azylového domu. Vedoucí DC Adorea paní Tomečková připojuje: "Je třeba poznamenat, ţe dobrovolníkem se můţe stát v podstatě kdokoliv, pokud bude splňovat zmíněné poţadavky, a klidně to můţe být i člověk bez domova. Někdy stačí málo, aby se člověk dostal do problémů a ocitl se na ulici. Myslím, ţe neexistuje nějaká metodika na jejich zapojování do dobrovolnické činnosti. V rámci zákona o dobrovolnické sluţbě by měl být zachován rovný přístup ke všem dobrovolníkům." Z korespondence s IKV Bílá Voda vyplynulo, ţe díky komunitnímu rodinnému charakteru je moţné poznat charakteristické rysy klienta - bezdomovce, coţ je jeden z prvků umoţňující rozpoznat jeho vhodnost k zapojení do dobrovolnické sluţby. Po přijetí však stále zůstává dobrovolník doprovázen klíčovým pracovníkem a při společné práci se nejlépe a v krátkém čase poznají pravé motivy dobrovolníka. Pozitivní je, ţe tak vzniká prostor k zapojení bezdomovců, kteří mají záznam v TR, coţ by např. u DC Adorea nebylo moţné. V praxi se tedy akreditace jevila důleţitou pro vysílací organizaci DC Adorea. Méně však jiţ v IKV Bílá Voda, která má komunitní a rodinný charakter, který vytváří podmínky pro moţnost zapojení do dobrovolnické činnosti i člověka se záznamem v TR. Otázka vytrvávání bezdomovců v dobrovolnické sluţbě přinesla jasné odpovědi, které korespondovaly s teorií. Z korespondence IKV je patrné, ţe není běţné, aby bezdomovec - dobrovolník vytrval v činnosti dlouhou dobu, ale občas se však takové případy najdou. Postupně se vzdělají v rámci rekvalifikace přes ÚP, provádí kvalitní sluţbu u nemohoucích, a stává se, ţe získají i placené zaměstnání. Nemálo významné je, ţe jak v případě dobrovolníků co vytrvají dlouho, i těch co nevytrvají krátce, dochází k získávání nových sociálních návyků. V korespondenci zaznělo, ţe není opravdu jednoduché pro chlapy od lopaty, začít pečovat o nemohoucí, zaţít pocit, ţe někdo můţe být závislý na jejich pomoci. Pro tyto lidi není jednoduché získávat pocit odpovědnosti. Celkový počet lidí z ulice, kteří si v IKV dobrovolnickou sluţbou získali zaměstnání na pozici pečovatelů u seniorů, byly dva muţi a dvě ţeny, v průběhu čtyřech let. DC Adorea se podařilo zapojit dva klienty z AD Elim v dobrovolnické sluţbě u seniorů a mentálně postiţených. Zmínění ve sluţbě úspěšně vytrvali v průměru déle neţ rok, osamostatnili se a odešli z azylového domu do vlastního bydlení. Jeden ze zmíněných v dobrovolnické sluţbě pokračuje doposud a od začátku roku přibyl další dobrovolník z AD Elim a vypomáhá v nemocnici na oddělení LDN. Tato čísla nejsou
58
nikterak vysoké, ale stálo by za úvahu jejich srovnání se statistikami sociální inkluze bezdomovců jinými způsoby, nicméně tato myšlenka není součástí daného výzkumu. Výzkum dále ukazuje, ţe lidé bez domova se více uplatňují v krátkodobých výpomocích, protoţe poznávacím znakem těchto lidí bývá absence smyslu pro řád a vytrvalost. Nicméně platí, ţe čas od času se ukáţe výjimka. V tomto směru hodně záleţí na koordinátorovi dobrovolníků, sociálním pracovníkovi atd., aby danou šanci tohoto člověka rozpoznal, podal mu relevantní informace a doprovázel ho, je-li třeba. Klienti AD, nocleháren, komunit atd. se mění v čase, někdy k horšímu a někdy k lepšímu. Přestoţe existuje mnoho faktorů, které hrají svou roli v pozici kaţdého bezdomovce, je dobré, aby nezůstala opomíjena snaha o reflexi nových moţností zapojení těchto lidí do společnosti. Kaţdý člověk má svůj čas k různým ţivotním úkolům, pro zapojení do dobrovolnické sluţby. V tom můţe napomáhat např. informovanost veřejnosti nebo lidí z ulice v sociálních zařízeních, kdy informace zapadne na správné místo, spustí se reakce a bezdomovec se stává dobrovolníkem. IKV doplňuje, ţe je potřeba mít velký cit a lásku pro práci s těmito lidmi, kteří nezřídka selhávají v běţných úkonech, obyčejně samozřejmých v naší společnosti. Náplní výzkumu je také oslovení jiných zařízení, která se věnují sociálně vyloučeným a jejich sociální inkluzi se snaţí vyuţívat, mimo jiné způsoby, také formy dobrovolnictví. Není funkčním nazvat někoho dobrovolníkem, někam jej postavit a nechat pracovat, důleţité je zapojení všech sloţek tohoto procesu, tj. široké veřejnosti, sociálního zařízení a dobrovolníka. V teoretické části byl takový proces spolupráce nastíněn pohledem ekologické perspektivy. Komunita IKV byla vytvořena ve společnosti se záměrem pomoci sociálně vyloučeným, v takovém spojení sluţeb, které se navzájem obohacují a doplňují. Zapojení dobrovolníků z řad veřejnosti přináší komunitě spojení s venkovním světem, a můţe vést k větší informovanosti. Dobrovolníci zapojení z řad bezdomovců, kteří často neznají trpělivost, cit a lásku, ji ve sluţbě u seniorů získávají zpět. Takto na sebe působí spolupráce veřejnosti, lidí bez domova a personálu v dobrovolnické sluţbě a navzájem se ovlivňují. Cíl výzkumu byl naplněn v zachycení subjektivního pohledu sociálních zařízení na problematiku sociální inkluze lidí bez domova pomocí dobrovolnictví a zhodnocení odlišností nebo podobností praxe s teoretickou částí proběhlo v rámci závěru. Ve srovnání teoretické a praktické části, jednoznačně vysvítá na povrch několik důleţitých faktorů. Moţnost vyuţití dobrovolnictví, jako nástroje sociální inkluze, se odvíjí od struktury zařízení a jeho nabízených sluţeb. Inspirativně se v tomto směru 59
představila komunita IKV Bílá Voda - tj. dvě zařízení v jednom komplexu, která umoţňují socializaci bezdomovců. Také DC Adorea, které připravovalo dobrovolníky, mimo jiné i bezdomovce, do dalších zařízení v rámci jednoho města s moţností informovanosti mezi jednotlivými zařízeními. Klienti AD Elim Vsetín díky DC Adorea dostali moţnost vykonávat dobrovolnickou činnost v nemocnici na oddělení LDN, ve stacionáři pro mentálně postiţené a u výpomoci seniorům. Jistá spolupráce zazněla i od zařízení Armády Spásy v Šumperku, kde se díky dobrovolnictví dostali lidé bez domova z ambulantních sluţeb do sluţeb pobytových. Z daného výzkumu je patrné, ţe opravdu záleţí na inspiraci a také velké odpovědnosti těch, kdo se rozhodnou vyuţívat dobrovolnictví k sociální inkluzi lidí bez domova. Oslovená zařízení podávají svědectví o úsilí a houţevnatosti vytrvat v nelehkém úkolu, které je inspirací a povzbuzením ostatním, kteří se snaţí o zmírnění sociálního vyloučení na této neprošlapané cestě.
60
5 Pouţitá literatura: Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. ISBN 80246-0139-7. Frič, P., Pospíšilová, T. a kol. (2010). Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století. Praha: Hestia, Agens. ISBN 978-80-903696-8-9.
Hradečtí I. a V. (1996). Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje.
Marek, J., Strnad A., Hotovcová L. (2012). Bezdomovectví : v kontextu ambulantních sociálních sluţeb. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0090-1. Matoušek, O. (2008). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367502-8 Matoušek, O. (2001). Základy sociální práce. Praha: Portál. ISBN 80-7178-473-7. Navrátil, P. (2001). Metody a řízení sociální práce. Brno: Zeman, M. ISBN 80-9030700-0.
Občanský zákoník. Zákon č. 40/1964 Sb. v účinném znění ke dni 1.1.2013
Odborný časopis Sociální sluţby. poskytovatelů sociálních sluţeb ČR.
(2010).
Dobrovolnictví.
Sborník z konference „Křesťan a bezdomovectví“. cyrilometodějská. ISBN 80-7266-194-9.
(2004).
Tábor:
Olomouc:
Asociace
Matice
Sociální práce, sociálna práca. č. 1. (2010). Sociální práce a boj s chudobou. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci.
61
Sociální práce, sociálna práca č. 4. (2011). Dobrovolnictví a sociální práce. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci.
Tošner, J., Socanská, O. (2002). Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál. ISBN 80-7178-514-8.
Vágnerová, M. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-414-4.
Zákon o dobrovolnické sluţbě. Zákon č. 198/2002 Sb. v účinném znění ke dni 24.4.2002
Zákon o sociálních sluţbách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 16.11.2012
5.1 Pouţité internetové zdroje: Arcidiecézní Charita Olomouc (1991): Středisko Samaritán pro lidi bez domova [online]. Dostupné 4.3.2013 z http://www.olomouc.charita.cz/socialni-sluzbySLD/stredisko-samaritan-pro-lidi-bez-domova.html
Arcidiecézní Charita Olomouc (1991): Dobrovolnická činnost podle cílové skupiny [online]. Dostupné 4.3.2013 z http://www.olomouc.charita.cz/uploads/clankyprilohy/55/seznam_dobrovol_cinnosti.pd f
Armáda Spásy (2000): Armáda Spásy v Šumperku [on-line]. Dostupné 1.1.2013 z http://www.armadaspasy.cz/sumperk/centrum-socialnich-sluzeb
Diecézní Charita České Budějovice (1996): Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích [online]. Dostupné 1.3.2013 z http://dobrovolnicicb.cz/nabizim-pomoc/dobrovolnickeprogramy/pro-jake-cinnosti-hledame-dobrovolniky/azylovy-dum-bezdomovci/
62
Komunita Sant Egidio (2013): o nás z http://www.santegidio.cz/o-naacutes.html
[on-line].
Dostupné
4.3.2013
Komunita Sant Egidio (1993): Pravidelná setkání [on-line]. Dostupné 4.3.2013 z http://www.santegidio.cz/-pravidelnaacute-setkaacuteniacute.html
Krutina, M. (2004): Řízeni lidských zdrojů – dobrovolnictví [on-line]. Dostupné z 11.3.2013 z http://www.helcom.cz/download/sborniky/dobrovolnici.doc
Květoňová, M. (2007): Řízeni lidských zdrojů – dobrovolnictví (magisterská diplomová práce). Brno: Masarykova universita. [on-line]. Dostupné z 11.3.2013 z http://is.muni.cz/th/144063/fss_m/DIPLOMOVA_PRACE.txt
MVCR (2012): Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby [on-line]. Dostupné 4.3.2013 z http://www.MVČR.cz/soubor/dobrovolnicka-sluzba-x-verejnasluzba-2012-doc.aspx
Občanské sdruţení Adorea (1991): Kdo jsme [on-line]. Dostupné ze 7.3.2013 http://www.adorea.cz/kdo-jsme.php
Oblastní Charita Hradec Králové (1991): Mezinárodní spolupráce [on-line]. Dostupné ze 4.3.2013 z http://www.charitahk.cz/o-nas-1/mezinarodni-spoluprace/
Úřední věstník Evropské unie (2011): Stanovisko Výboru regionů „Boj proti bezdomovectví“ [on-line]. Dostupné z 13.4.2013 z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2011:015:0041:0045:CS:PDF
63
6 Seznam pouţitých zkratek AD - azylový dům atd. - a tak dále BOZP - bezpečnost a ochrana zdraví při práci ČR - Česká republika DC - dobrovolnické centrum DS - dobrovolnická sluţba IKV - Institut Krista Velekněze LDN - Léčebna dlouhodobě nemocných MPSV - Ministerstvo práce a sociálních věcí MVČR - Ministerstvo vnitra České republiky např. - například NDC - nízkoprahové denní centrum popř. - popřípadě SR - Slovenská republika sv. - svatý/á tj. - to jest TR - trestní rejstřík TV - televizní vysílání tzn. - to znamená tzv. - tak zvaně ÚP - Úřad práce VOŠ - vyšší odborná škola VPP - veřejně prospěšné práce VS - veřejná sluţba
64
7 Přílohy
65
7.1 Tabulka č. 1 Pohled na vztah dobrovolnictví, společnosti a bezdomovectví z pohledu ekologické perspektivy v rámci vztahů ve čtyřech styčných plochách A - skupina Marginální skupina bezdomovci
Marginální skupina bezdomovci-dobrovolníci z řad bezdomovců pod vedením koordinátorů vstupující do organizací hledající dobrovolníky
Marginální skupina bezdomovci
Organizace a sociální zařízení, věnující se bezdomovectví, popř. i dobrovolnické činnosti
Vztahy na styčných plochách Na veřejnosti - negativní (popíjení alkoholu, agresivita, výtrţnictví, zahálka) Skupiny nejsou v dialogu, jsou od sebe odděleny, na obou stranách je nedůvěra V dobrovolnických aktivitách v různých zařízeních, tj. ve společnosti - pozitivní, v rámci: dobrovolnických organizací DC organizací a sociálních sluţeb zprostředkujících a vyuţívajících dobrovolnictví participace a i B sociální inkluze bezdomovců zmírňování barier mezi a a B postojové změny ve společnosti Skupiny se zapojují v dialogu Prezentace organizací pracujících s bezdomovci pozitivní, zabezpečují informativnost, mediaci, přednášky
B - skupina Většinová společnost
Většinová společnostdobrovolníci z řad široké veřejnosti vstupující do organizací, které se věnují bezdomovcům
Většinová společnost
Skupinám se nabízí dialog Organizace a sociální zařízení, Komunikace a spolupráce věnující se dobrovolnické mezi jednotlivými organizacemi a zařízeními, činnosti, DC které se dobrovolnickou činností zabývají - pozitivní (, např. sociálními, zdravotnickými zařízení, 1
DD, DC, atd.). Skupiny připravují dobrovolníky k činnosti (umoţňují spolupráci i propojení činnosti dobrovolníků, navzájem si předávají informace - jedná se o multidimenzionální princip, síťování sluţeb v OOS) -
2
7.2 Tabulka č. 2 Hlavní přehled informací z teoretických kapitol Sociální inkluze v bezdomovectví (bariery a předpoklady) Bariery Špatné zázemí Nemají domov Toulání Závislosti Malé vzdělání Často záznam v rejstříku trestů Chybí kompetence Duševní choroby, Mentální retardace Citové strádání Rozbité vztahy Osamocenost Velká nedůvěra Špatné hygienické návyky Zadluţenost Sociální vyloučení Stigmatizace. Předpoklady Touha zabezpečit si bydlení, stravu. Touha po sociálních kontaktech, vztazích (často si pořizují zvířata - psy). Touha mít domov, zázemí. Touha po pocitu bezpečí. Finanční zajištění. Touha po přátelství Postoj veřejnosti Jsou to ţebráci Píjí alkohol Nechtějí pracovat Páchnou Kradou
Sociální pomoc v oblasti bezdomovectví a) Sociální poradenství moţnost řešit závislosti, ubytování, finanční zabezpečení b) Sociální péče c) Sociální pomoc Terénní sluţby Orientace na potřeby klienta, jeţ většinou korespondují s Maslowou pyramidou potřeb, tj. primární potřeby (spánek, ubytování, strava, ošacení, hygiena) aţ pak přichází na řadu potřeby vyšší. Důleţité je navázat vztah důvěry mezi terénním pracovníkem a klientem eliminují se tak patologické jevy ve společnosti (viz bariery inkluze). Ambulantní sluţby Zabezpečení bydlení, stravy, hygieny, bezpečí, poradenství, IP, zapojování do vzdělávání, aktivizace, přednášky, podporované vzdělávání, dobrovolné aktivity, směřování do návazné pobytové sluţby, eliminují se patologické jevy ve společnosti (viz bariery inkluze). 3
Dobrovolnictví jako potencionální nástroj sociální inkluze lidí bez domova Funkce Adaptační - získávání nových kontaktů, nových rolí ve společnosti Psychologická zvyšování sebevědomí, přátelství, pocitu potřebnosti Edukační Iniciativní Inovační Ekonomická Dobrovolnictví - nástroj sociální inkluze Pomoc nezaměstnaným, sociálně slabým, zdravotně postiţeným, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým osobám trpícím domácím násilím, pomoc při péči o děti, mládeţ a rodiny v jejich volném čase, pomoc při vzniklých přírodních a humanitárních katastrofách, charitativních akcí nebo rozvojových projektů a další. Výběr dobrovolníka koordinátorem Zabezpečuje výběr a koordinaci dobrovolníků v organizaci Zabezpečuje informovanost veřejnosti Zpracovává metodiku pro práci s dobrovolníky dle zák. 198/2002 o dobrovolnictví
Pobytové sluţby Poradenství, IP, zapojování do vzdělávání, aktivizace, přednášky, podporované vzdělávání,dobrovolné aktivity, směřování do návazné pobytové sluţby, eliminují se patologické jevy Legislativa ve společnosti (viz Ochrana lidských bariery inkluze). Je zde práv a svobod, právo vytvářeno větší zázemí na důstojný ţivot. pro celodenní bydlení, Vytváří se zde je zde větší řád, prostor ke změně aktivizace pracovních a integraci. návyků. Právo na péči a ochranu. Sociální sluţby spolupracují Právo na účast s dalšími organizacemi ve společenském nemocnicemi, ţivotě. protialkoholickými, protidrogovými, psychiatrickými léčebnami domovy důchodců atd. s návaznými sluţbami domy na půli cesty, komunity, sociální byty atd. Jsou sprostí Je to jejich vina Kdyby chtěli je to jinak Syndrom Nimby (Not in my back yard - loď Hermes v Praze).
Vhodně zařazuje dobrovolníky do organizace Řeší vzniklé problémy Monitoruje činnost a zajišťuje supervize Je kontaktní osobou mezi dobrovolníky, zaměstnanci, vedením a klienty organizace. Svou činností předchází vzniku barier pro dobré fungování dobrovolnictví a je kontaktní osobou s nejbliţším dobrovolnickým centrem, médii, popř. dalšími organizacemi. Zabezpečuje oceňování a odměňování dobrovolníků, a také odborné psychologické posouzení + výpis rejstříku trestů dobrovolníka pokud je třeba.
7.3 Přehled systému kódování Hlavní témata polostrukturovaného rozhovoru, na které bylo odpovídáno v korespondenci s jednotlivými zařízeními jsou označena písmeny a, b, c, d, e, f, g, h, i, j, k, l, m V přehledu korespondence s jednotlivými zařízeními jsou jednotlivá zařízení označena písmeny A, B, C, D, E, F, G a jednotlivé odpovědi a, b, c, d, e, f, g, h, i, k, l, m v návaznosti na hlavní témata. Tak bude platit, ţe odpověď zařízení IKV na hlavní téma a, bude označena Aa dále Ab, Ac...Am. Doplňující informace ponesou označení DOP 1, 2, 3, tzn.
4
Vytvoření "B - trsů" (B1, B2, B3, B4, B5, B6, B7) z A, B, C, D, E, F, G a DOP1, DOP2 a DOP3. Ve vytvořeném trsu jsou vyhledány odpovědi od všech zařízení, tzn. odpovědi od IKV Bílá Voda budou označeny B1a, B1b atd., pro DC Adorea Vsetín B2a, B2b atd. Zařízení, která na danou otázku neodpovídá, bude ve výčtu odpovědí vynecháno, tzn. ţe např. pro otázku trsu B5 existují pouze odpovědi čtyř zařízení a, b, c, d. Výsledná zobecněná tvrzení (Za - Zm) vytvořené z "B - trsů", jsou představeny ve výzkumné empirické části.
7.4 Přehled korespondence se zařízeními, (A - G) 7.4.1 IKV - Bílá Voda, (A) IKV Bílá Voda je pobytové zařízení s nepřetrţitým provozem dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Zařízení nabízí dvě sluţby, z nichţ první nazvaná "Adélka" patří seniorům, kteří potřebují pravidelnou péči v oblasti soběstačnosti a osobní péče, nebo z důvodu nepříznivé sociální situace nemohou ţít ve vlastním domácím prostředí, s kapacitou 22 lůţek. Druhá sluţba nazvaná "Bobr" je nabídnuta lidem z ulice, bezdomovcům, lidem po skončení výkonu trestu, lidem s různými závislostmi, převáţně alkoholikům, drogově závislým a gamblerům. V rámci této sluţby je klientům nabídnuto ubytování, pomoc s hygienou a péčí o vlastní osobu, duchovní sluţby, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační program, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí s kapacitou 25 míst. Muţi a ţeny jsou ubytováni zvlášť (www.ikv.sk). Z korespondence s IKV ze dne 26. 2. 2013 a) O dobrovolnickou činnost se zajímáme a zdárně ji vyuţíváme. b) Akreditaci nemáme, ale máme ustanovený postup přijetí dobrovolníka i smlouvu dobrovolníka ( viz. kapitola 9.7) c) Funkci koordinátora dobrovolníků zastává sociální pracovník. d) Ano, umoţňujeme moţnost zapojení dobrovolníků u lidí bez domova. e) Toto se týká osob, např. studentů, příp. těch, kteří potřebují získat praxi z důvodu absolvování nějakého kurzu. Většinou jedná o osoby, kteří jsou z blízkého okolí, tzn. ţe ubytování těmto osobám poskytujeme výjimečně. f) Ne, protoţe ţadatelé většinou mají doporučení ze škol, zaměstnání atd. 5
g) Vychází se z poţadavku příchozího dobrovolníka, tj. o jeho zaměření směrem ke zdravotnické sluţbě, ošetřovatelské sluţbě, sociální sluţbě, nebo duchovní sluţbě, vţdy však pracuje dobrovolník pod dohledem stálého zaměstnance. U lidí bez domova je moţností dobrovolníků proţít určitý čas v komunitě a účastnit se resocializačního programu. h) Spolupráce je dobrá, dobrovolníci k nám přichází z různých míst. i) Umoţňujeme zapojení bezdomovců do dobrovolnických aktivit. j) V našem domově pro seniory "Adélka" mohou vykonávat dobrovolnickou činnost klienti ze sluţby "Bobr" při pečovatelské činnosti u našich seniorů – pouze u muţů. Tito pečovatelé (klienti z Bobru) jsou vedeni k tomu, aby si doplnili poţadované vzdělání a mohli pracovat, jako ošetřovatelé u seniorů. k) U klientů ubytovny na "Bobru" nesledujeme, zda má čistý rejstřík, ale pokud jsou našimi klienty, tak se nesmí dopustit ţádného trestného činu, který by byl důvodem k odchodu. Jen u klientů, kteří mají nějakou psychickou nemoc, resp. je podezření z doslechu, tak si vyţadujeme při přijetí takového klienta, aby měl potvrzení od lékaře (psychiatra) ţe můţe ţít v komunitním společenství, resp. abychom se chránili, pokud by taková osoba někomu ublíţila. Jinak kritéria ţádné nemáme, jen naše pravidla, se kterými musí souhlasit. Samozřejmě, pokud ta osoba je těţce psychicky nemocná (těţko zvládnutelná schizofrenie atd.), tak takového do našeho zařízení vůbec nepřijímáme. l) Klientům z "Bobra" nabízíme dobrovolnictví v zařízení pro seniory, je to práce výpomoci a asistence zdravotnickému personálu. Dobrovolník pracuje vţdy pod dohledem jeho klíčového pracovníka, který je zdravotník. m) Celkově u nás byli celkem čtyři dobrovolníci, kteří byli díky dobrovolnictví i zaměstnáni. Jedná se o dva muţe a dvě ţeny, kteří absolvovali kurz ošetřovatele v Charitě Vidnava a potom jsme je zaměstnali na "Adélce" u seniorů na pozici ošetřovatelů. Jedna z ţen u nás pracovala, jako ošetřovatelka tři roky a druhá čtyři roky, ale obě jiţ odešly, přičemţ jedna ze zdravotních důvodů. Dva zmínění muţi stále úspěšně pracují a pomáhají. Všichni zmínění byli původně klienti na "Bobru" a přišli ze Slovenska z Ţakovce, tzn. ţe opravdu chtěli tuto práci dělat. Jinak jsme zkoušeli nabídnout dobrovolnictví i dalším klientům Čechům zde v Bílé Vodě, např. kdyţ nám onemocněl někdo ze stálých ošetřovatelů, ale často se stávalo, ţe je dobrovolnictví přestalo bavit, práci flákali a kurz ošetřovatele si jiţ neudělali. Vzpomínám si na jednoho chlapce, který chtěl takto pomáhat, ale z důvodu váţné 6
nemoci to nebylo moţné. Z toho je vidět, ţe je opravdu důleţité pečlivě vybírat, kdo bude dobrovolníkem, jako asistent zdravotníků v přímé péči. Díky tomu, ţe je dobrovolník v kontaktu se svým klíčovým pracovníkem, je snadné zjistit, jaké motivy dobrovolníka vedou a případně se s ním rozloučit a předejít nespokojenosti na obou stranách. Při výběru je třeba velké trpělivosti, lásky a citu pro tyto lidi, protoţe pro nikoho není lehké přijít od "lopaty" přímo k práci s lidmi. Díky tomu, ţe zde pracují i věřící zaměstnanci, řeholníci i laici, vidíme stále v dobrovolnictví velký potenciál k obnově socializace lidí z ulice a pokud někdo z klientů "Bobra" projeví zájem, pomoc je vţdy vítaná (sociální pracovnice Martina Lukáčová, IKV, Městys 1, 790 69 Bílá Voda, IČ: 70599858).
7.4.2 DC Adorea - Vsetín, (B) "Dobrovolnické centrum Adorea je zařízení řídící dobrovolnickou sluţbu ve městě Vsetín. Občanské sdruţení Adorea - dobrovolnické centrum Vsetín zahájilo svou činnost v červnu roku 2003. Základním posláním sdruţení je propagace a podpora myšlenky dobrovolnictví na Vsetínsku a povzbuzení občanů, aby se na dobrovolnických aktivitách podíleli. Za tímto účelem sdruţení Adorea spolupracuje s Městským úřadem ve Vsetíně, státními institucemi, poskytovateli sluţeb a nevládními neziskovými organizacemi, iniciuje a podporuje vznik nových dobrovolnických aktivit, organizuje získávání, výcvik a další vzdělávání dobrovolníků, realizuje vlastní dobrovolnické programy, kde se dobrovolník uplatňuje v přímé péči o klienty, například v oblasti péče o děti a mládeţ, seniory
apod.
Spolupracuje
s fyzickými
osobami
a nevládními
neziskovými
organizacemi navazuje mezinárodní spolupráce propaguje myšlenku dobrovolnictví poskytuje poradenství. Jsme členy Koalice dobrovolnických iniciativ v ČR, kterou zastřešuje Národní dobrovolnické centrum HESTIA (www.adorea.cz)." Z korespondence s DC Adorea ze dne 15. 3. 2013 a) O dobrovolnickou sluţbu se aktivně zajímáme. b) Naše zařízení má a musí mít akreditaci. c) Ano, je zde přímo funkce koordinátora dobrovolníků. d) Moţnost dobrovolnické činnosti u lidí bez domova nabízíme. e) Studenti, zaměstnaní, nezaměstnaní.
7
f) Podmínky pro zapojení do dobrovolnické činnosti byly stejné jako u ostatních dobrovolníků. Jednalo se o účast na cca 3,5 hodinovém školení, čistý výpis z rejstříku trestů, navíc prošli psychotesty. g) V rámci akreditovaného programu máme navázanou spolupráci i s azylovými domy – konkrétně Azylový dům pro muţe (Elim Vsetín) a Azylový dům pro ţeny a matky s dětmi Vsetín, o.p.s.,. Spolupráce je nastavena tak, ţe lidé, kteří mají zájem o zapojení do dobrovolnické činnosti si mohou sami vybrat kde a komu chtějí pomáhat. Takţe co se týká Azylového domu pro muţe, zde se dobrovolníci zapojují spíše ojediněle. Větší zájem jeví dobrovolníci spíše o pomoc v Azylovém domě pro ţeny a matky s dětmi. Je to dáno i tím, ţe většina dobrovolníků jsou ţeny. h) Spolupráce s dobrovolníky je dobrá. i) Moţnost dobrovolnické činnosti přímo lidem bez domova umoţňujeme. j) Klienti azylového domu. k) Podmínky pro zapojení do dobrovolnické činnosti byly stejné jako u ostatních dobrovolníků. Jednalo se o účast na cca 3,5 hodinovém školení, čistý výpis z rejstříku trestů, navíc prošli psychotesty. l) V rámci akreditovaných programů jsou činnosti dobrovolníků svým způsobem limitované (platí, ţe dobrovolníci nesmí vykonávat činnost, která má odborný charakter, nebo činnost za kterou můţe být někdo zaplacen, např. úklid), tak zde pro ně nebyl prostor, co jim nabídnout. Naši dobrovolníci pomáhají převáţně v sociálních sluţbách, coţ vyţaduje určitou způsobilost, samostatnost, odpovědnost a sociální dovednosti, coţ tito lidé většinou nemají. Zkušenosti s klienty azylového domu zapojenými do dobrovolnictví mám spíše minimální. Zapojeni byli takto asi tři muţi. Hodně velký zájem o dobrovolnictví u těchto lidí byl v období uplynulých tří let, kdy vstoupila v platnost novela zákona o hmotné nouzi a s tím i institut veřejné sluţby či dobrovolnické sluţby, kdy si zapojením do VS či DS lidé uchovali výši příspěvku na ţivobytí, tzn. museli odpracovat minimálně 20 hodin měsíčně, avšak od ledna 2012 uţ toto neplatí. Naše dobrovolnické centrum připravuje a vysílá dobrovolníky do neziskových organizací, se kterými máme uzavřenou smlouvu o spolupráci a vídáme se s nimi vţdycky na supervizích s frekvencí jednou za tři měsíce. Od nás mohou dobrovolníci získat benefity ve formě proplácení cestovních nákladů, coţ se často děje, pak proplácení výpisů z rejstříků trestů, 1x ročně pro ně máme malý dárek v rámci finančních moţností. Pak mohou i samotné přijímající organizace nějakým způsobem odměňovat své dobrovolníky, ale i tady záleţí 8
na jejich finančních moţnostech. Někdy to můţe být oběd, pozvání na společný výlet, účast na vzdělávání apod." m) "Pokud vím, tak Elim pro své klienty připravuje aktivity - práci, do nichţ se mohou zapojit a je to práce zdarma (např. odklízení sněhu, a podobná manuální pomoc). Protoţe my takové činnosti v podstatě neděláme, přijdou za mnou ti lidé, kteří mají spíše jinou představu, jak pomáhat – většinou se jedná o přímo pomoc lidem. Většinou mi sami řeknou, ţe jsou z Elimu, mají, řekla bych i docela velkou potřebu se svěřit, jak to s nimi je, s čím bojují. Dá se to ovšem poznat i podle kontaktní adresy. Kdyţ si nejsem úplně jistá, zda toho člověka jako dobrovolníka zapojit, informovala jsem se na něj v Elimu, ale není to pravidlem. V tomto směru s Elimem intenzivněji nespolupracujeme, zájemci přicházejí nezávisle na Elimu z vlastního popudu. Nevím, jestli třeba někteří dostanou v Elimu informaci o existenci dobrovolnického centra. Dobrovolnictví někdy lidem pomáhá na chvíli zapomenout na vlastní problémy, pomáhá jim při posilování sebedůvěry a sebevědomí, při získávání nadhledu. To, ţe je někdo bezdomovec, není měřítkem pro to, zda je či není vhodný pro dobrovolnictví, někdy je to shodou nepříznivých okolností. Tady záleţí na tom, jak to ten člověk zvládá. Některým zájemcům jsem nemohla vyhovět, protoţe jejich problémy byly natolik velké, ţe by potřebovali spíše sami pomoc (alkohol, psychické problémy) a jejich působení by mohlo být kontraproduktivní. Přesto zkušenost s jedním muţem z azylového domu byla velmi dobrá, pracoval ve stacionáři pro klienty s mentálním postiţením. Mezi klienty a dobrovolníkem se vytvořila opravdu velmi silná přátelská vazba, coţ bylo to přínosné pro všechny. Sám měl velmi těţké dětství, coţ byl zřejmě hlavní důvod jeho problémů. Měl však snahu se s tím vypořádat i dost velkou motivaci se ze svých problémů dostat. Jako odměnu dobrovolníka dostával oběd, pozvání na společné akce nebo pobyty apod. V prosinci 2011 se odstěhoval, takţe s dobrovolnictvím skončil, nicméně jako dobrovolník slouţil více neţ dva roky. Druhý dobrovolník byl klientem azylového domu dočasně, protoţe ne vlastní vinou přišel o bydlení. Ten pracoval a stále pracuje jako dobrovolník, je moc šikovný a pomáhá asistovat seniorům. Bude to něco přes rok. Tento dobrovolník u nás ţádné benefity neměl, protoţe chodil k seniorům, kteří bydleli v domově s chráněným bydlením, ale teď jsou to jiţ městské byty. Momentálně máme jednoho dobrovolníka z Elimu, který dochází na LDN, a tráví tam docela dost času. Je u nás od ledna 2013. Na závěr je třeba poznamenat, ţe dobrovolníkem se můţe stát v podstatě kdokoliv, pokud bude splňovat zmíněné 9
poţadavky, a klidně to můţe být i člověk bez domova. Někdy stačí málo, aby se člověk dostal do problémů a ocitl se na ulici. Myslím, ţe neexistuje nějaká metodika na jejich zapojování do dobrovolnické činnosti. V rámci zákona o dobrovolnické sluţbě by měl být zachován rovný přístup ke všem dobrovolníkům. Specifické podmínky mohou být stanoveny u konkrétního typu dobrovolnické činnosti" (Ivana Tomečková Adorea – DC Vsetín, o.s. Tyršova 1271, 755 01 Vsetín Tel. 571 999 223).
7.4.3 Elim Vsetín, o.s., (C) Vsetínský Elim je občanské sdruţení, které bylo zaloţeno ze společné touhy křesťanů ve Vsetíně pomáhat lidem stojícím mimo zájem společnosti a nabídnout jim odpočinutí a úlevu před další cestou ţivotem, stejně jako to nabízela oáza Elim v poušti putujícím Izraelcům. Sdruţení vzniklo v prosinci roku 1991, jako organizační jednotka celorepublikového občanského sdruţení Elim, o. s. Podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, má Elim registrovány následující sociální sluţby - azylový dům, noclehárnu, terénní práce, sociální rehabilitaci a nízkoprahové denní centrum. (www.elimvsetin.cz). Korespondence se zařízením Elim neproběhla, ale podstatné informace mi poskytlo DC Adorea Vsetín, které má v rámci akreditovaného programu navázanou spolupráci i s Azylovým domem pro muţe (Elim Vsetín) a Azylovým domem pro ţeny a matky s dětmi Vsetín. Spolupráce je nastavena tak, ţe lidé, kteří mají zájem o zapojení do dobrovolnické činnosti v azylových domech, si mohou sami vybrat, kde a komu chtějí pomáhat. Největší zájem o dobrovolnictví je v Azylovém domě pro ţeny a matky s dětmi, coţ je dáno skutečností, ţe většina dobrovolníků jsou ţeny.
7.4.4 Středisko Samaritán pro lidi bez domova, (D) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci. Středisko nabízí pro všechny lidi v nouzi, kteří chtějí znovu začít ţít naplno, pomoc při řešení problémů v oblastech bezdomovectví, nezaměstnanosti, závislostí, trestné činnosti, rozpadu rodiny, špatného zdravotního stavu či osamocení. Zde naleznete kontakty na pracovníky a sluţby střediska. Sluţby pro lidi bez domova Střediska Samaritán v Olomouci fungují od roku 1991. Bezdomovectví je ţivý sociální fenomén, který se neustále vyvíjí a reaguje 10
na vývoj společnosti i ekonomiky. Také námi poskytované sluţby reagovaly a rozvíjely se podle potřeb uţivatelů. Od počátku tvořilo jádro sluţeb zajištění bydlení v azylovém domě, v roce 1996 jsme zřídili sociální byty, od roku 2004 funguje azylový dům pro ţeny. V roce 2005 bylo otevřeno nízkoprahové denní centrum, aby na něj v roce 2007 do jisté míry navázala ordinace pro lidi v nouzi; vývoj byl pokračoval rozvojem fungování terénního programu. Jako poslední vznikla noclehárna pro ţeny v dubnu roku 2010 (www.olomouc.charita.cz). "Středisko Samaritán se na poli dobrovolnictví angaţuje v těchto aktivitách: Výpomoc se zajišťováním chodu a výdejem jídla v Denním centru, výpomoc s chodem šatníku, patronát sociálních bytů, asistence terénního pracovníka, výpomoc se zajištěním provozu pobytových sluţeb, asistence kontaktního pracovníka NDC, tvorba časopisu pro klienty, poradenství (občanské právo, trestní právo, rodinné právo), doprovázení,
pomoc
s realizováním
vzdělávacích
a volnočasových
aktivit"
(www.olomouc.charita.cz). Z korespondence se střediskem Samaritán ze dne 29. 6. 2012 a) Zajímáme se o dobrovolnictví b) Máme akreditaci na dobrovolnické činnosti c) Na koordinaci dobrovolníků se podílí více osob, a koordinátora dobrovolníků máme d) Moţnost dobrovolnické činnosti u lidí bez domova nabízíme. e) Nejvíce se jedná o studenty. f) Nemusí mít potvrzení od lékaře ani TR, lidé přichází jiţ s potvrzením z práce, ze školy apod. g) Dobrovolníci jsou v tuto chvíli především zastoupeni především v denním centru a zajišťují hlavně víkendový výdej stravy a v terénu, kdy doprovází terénního pracovníka. h) Dobrá spolupráce. i) Lidi bez domova nezapojujeme a ani nechceme, je to trochu střet zájmů. (Koordinátor činností je po organizační stránce Milada Mališková v celé organizaci) a na středisku je několik osob pro praktické zajištění (NDC Adéla Ocelková, Terén David Geisler).
11
7.4.5 Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích, (E) Dům sv. Pavla byl otevřen roku 1996 a nabízí sociální sluţby lidem v nouzové ţivotní situaci, jedná se o azylový dům, noclehárnu a nízkoprahové denní centrum. Cílová skupina se skládá nejen z lidí co ztratili domov, ale patří sem také všichni, kdoţ proţívají sociální situaci a neumí si s ní sami poradit (www.dchcb.cz). Z korespondence s Domem sv. Pavla ze dne 15.11.2012 a) Dobrovolnickou sluţbu provozujeme. b) Nemáme akreditaci, ale metodiku vedení dobrovolníků ano. c) Máme koordinátora dobrovolníků. d) Moţnost dobrovolnické činnosti u lidí bez domova nabízíme. e) Která sociální skupina tvoří dobrovolníky? - nezodpovězeno. f) Speciální poţadavky pro výdej polévky je potravinářský průkaz a pro pomoc při příjmu klientů na noclehárnu věk nad 18 let. g) Pomoc při výdeji polévek pro bezdomovce (pondělí - čtvrtek 13.30 - 15.00 hodin). Pomoc s výdejem šatstva: pondělí, středa, pátek 9.00 - 10.00 hodin, úterý a čtvrtek 15.00 - 16.00 hodin. Pomoc sociálním pracovníkům při příjmu klientů na noclehárnu, nyní jsou potřeba čtyři dobrovolníci (denně 17.30 - 18.30 hodin). Dobrovolník bude pomáhat s výdejem loţního prádla, zapisování klientů a jejich příchodů do formulářů, pomoc s drobnými činnostmi. Vţdy bude pracovat společně se sociálním pracovníkem. h) Jaká je úspěšnost spolupráce s dobrovolníky ve vašem zařízení, popř. s jinými sociálními sluţbami? - nezodpovězeno. i) Bezdomovce do dobrovolnické činnosti nezapojujeme. (www.dchcb.cz)
7.4.6 Armáda Spásy v Šumperku, (F) Armáda Spásy v Šumperku zajišťuje pomoc lidem, kteří se ocitli bez přístřeší a řeší situaci nouze nebo krize a sami ji nejsou schopni zvládnout. Sluţby zahrnují moţnost vyuţití nízkoprahového denního centra, noclehárny a azylového domu (www.armadaspasy.cz). Z korespondence s šumperskou Armádou Spásy ze dne 20.12.2012
12
Koordinátor dobrovolníků pan ing. Josef Baleja mi prozradil, ţe dobrovolníci přichází nejčastěji z řad studentů, kteří ţádají o moţnost praxe. Akreditaci pro činnost dobrovolníků zařízení nemá, ale metodika je zde zpracována. Studenti - dobrovolníci do kontaktu s uţivateli zařízení přichází do styku málo, spíše, aby poznali o jakou práci se jedná. Většina studentů dobrovolníků nás navštěvuje z oboru sociální práce, na druhou stranu k nám přichází dobrovolníci, např. bývalí klienti azylového domu, do provozní kuchyně. Kuchyň s jídelnou patří k zařízení Armády Spásy a tvoří, jak zajištění stravy pro ubytované, tak i prezentaci této sluţby v široké veřejnosti. Ze stran klientů noclehárny se nám občas podaří získat dobrovolníka na rozvoz obědů. Pravdou je, ţe takový člověk přichází do nových sociálních kontaktů s řidičem a příjemci obědů, coţ uţ znamená určitou socializaci. Nezřídka se pak stává, ţe klient noclehárny přejde na celodenní ubytování azylového domu, coţ je vţdycky úspěch. Nejčastější posily do kuchyně však nejsou dobrovolníci, ale spíše lidé, kteří u nás vykonávají VS, ta jeví momentálně výhodnější. Výkon VS jiţ není povinný, přesto k nám určití lidé nepřestali docházet, vytrvali a nám se podařilo s ÚP vyjednat tři placená pracovní místa na rok. Takto jsme přednostně zaměstnali ty, kteří nám vytrvali pomáhat.
7.4.7 Komunita Sant Egidio, (G) Komunita Sant' Egidio je církevní hnutí, které se zrodilo v roce 1968 v Římě, jako pokus skupiny studentů postavit na první místo ve svém ţivotě věrnost evangeliu v přednostním vztahu s chudými. Jeho zakladatelem byl tehdy ještě ani ne dvacetiletý Andrea Riccardi, v současné době univerzitní profesor v oboru historie křesťanství a jeden z nejznámějších italských historiků. V České republice vznikla Komunita Sant´Egidio v roce 1993. V současné době působí v Praze, Brně a Olomouci. Ve všech těchto městech se Komunita pravidelně schází k otevřené modlitbě zaloţené na naslouchání Boţímu slovu. Aktuálně se česká Komunita zaměřuje na pomoc lidem bez domova, na sluţbu romským dětem a sluţbu starým lidem (www.santegidio.cz). Členové Komunity Sant Egidio se podle příkladu milosrdného samaritána z evangelia zajímají a případně snaţí pomoci lidem, kteří ţijí v těţkých ţivotních podmínkách – na vlakových nádraţích, u dveří domů a na dalších místech ve městě. Blízkou a přátelskou přítomností sledují obnovení důstojnosti kaţdého člověka s prostým gestem respektu a přátelství. Kaţdý týden v Praze, Brně a kaţdý druhý týden v Olomouci dobrovolníci připravují jídlo, teplé nápoje, pořádají sbírky oblečení 13
a spacáků,
které
poté
osobně
rozdávají
chudým
v ulicích
svých
měst.
(www.santegidio.cz). Z korespondence s dobrovolnicí komunity Sant Egidio z 26. 2. 2013 Lidé ohroţeni bezdomovectvím se mohou zapojit do našich pravidelných modliteb za chudé, které pořádáme kaţdé pondělí předtím, neţ jdeme na ulici. Často nám pak pomáhají odnášet připravené tašky se sendviči a termosky s kávou/čajem na naše rozdávací stanoviště. do mazání chlebů a přípravy oblečení se lidé bez domova nezapojují
(Jarmila
Szkutová
dobrovolnice
v komunitě
Sant
Egidio,
[email protected]).
7.5 Doplňující korespondence, (DOP) Doplňující korespondence obsahovala zprávu z MVČR, ve které je vymezeno, vyuţívání dobrovolnictví v oblasti bezdomovectví v ČR a rozdíl mezi dobrovolnickou činností a VS. Také je zde uvedena odpověď ÚP města Šumperka o situaci zprostředkovávání a vyuţití dobrovolnické činnosti u nezaměstnaných, kteří spadají do evidence ÚP.
7.5.1 MVČR - Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby, (DOP 1) Odpověď na dotaz ohledně propojení dobrovolnictví a bezdomovectví (korespondence z 11. 7. 2012) "Díky gesci za zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (zákon o dobrovolnické sluţbě) můţeme Váš dotaz odpovědět pouze v rámci aplikace tohoto zákona. Tato problematika má dva úhly pohledu: A) Vykonávání dobrovolnictví ve prospěch lidí bez přístřeší, bezdomovců Touto problematikou se přímo v Olomouci zabývá (a sociální sluţby s tím spojené poskytuje) Charita Olomouc ve svém střediska Samaritán pro lidi bez domova – více informací: www.olomouc.charita.cz. Charita Olomouc má pomoc dobrovolníků lidem bez přístřeší v rámci dobrovolnické sluţby akreditovanou podle zákona o dobrovolnické sluţbě. Další organizace, která poskytuje dobrovolnou sluţbu v rámci udělené akreditace podle výše uvedeného zákona je Arcidiecézní charita Olomouc 14
www.acho.charita.cz. Ve svých Azylových střediscích pro muţe a ţeny. Dvě uvedené organizace mají působnost v Olomouckém kraji. Další organizace, které mohou poskytovat dobrovolnickou sluţbu pro osoby bez přístřeší, v rámci akreditovaných projektů
podle
zákona
o dobrovolnické
sluţbě
můţete
nalézt
na:
http://www.MVCR.cz/clanek/seznam - akreditovanych-projektů.aspx, kde naleznete seznam všech organizací, kterým byla udělena akreditace na dobrovolnickou sluţbu podle tohoto zákona. B) Vykonávání dobrovolnictví samotnými lidmi bez přístřeší, bezdomovci V současné době není ţádný akreditovaný projekt podle zákona o dobrovolnické sluţbě na výkon dobrovolnické sluţby bezdomovci, lidmi bez přístřeší. Avšak toto dobrovolnictví existuje, např. v Diecézní charitě Brno v sociální sluţbě – sociální šatník. Bliţší informace: Mgr. František Bublan, pracovník Diecézní charity Brno (www.dch.charita.cz). Další moţností uplatnění bezdomovců je díky dobrovolnictví v divadle. Toto zajišťuje nezisková organizace Jeţek a Číţek (www.jezekacizek.cz). V případě
dalších
dotazů
ohledně
akreditovaných
projektů
podle
zákona
o dobrovolnické sluţbě se obraťte na Mgr. Natašu Diatkovou, tel. 974832674,
[email protected]. V otázce dobrovolnictví se můţete obrátit na ThLic. Michala Umlaufa, z VOŠ sociální Caritas Olomouc (odpověděla: Nataša Diatková, Ministerstvo vnitra, Odbor prevence kriminality, Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby, nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, tel. 974 832 674, z MV odpověděla Mgr. Jitka Gjuričová, ředitelka, Praha 11. července 2012, Č. j. MV-776772/OP-2012)."
7.5.2 Nábor dobrovolníků na ÚP v Šumperku, (DOP 2) Rozhovor ze 4.3.2013 s pracovnicí magistrou Mackovou, která zprostředkovává dobrovolnickou sluţbu na ÚP v Šumperku, jsem zaznamenal tyto skutečnosti. Paní magistra Macková napsala: "Dobrovolnickou práci, jako takovou, nezabezpečujeme, ani nemáme databázi organizací, které by dobrovolnickou sluţbu poskytovali. V posledních čtyřech letech se nám ani nedostává informací, ţe by dobrovolnická sluţba byla vyuţívána. Naši klienti spíše vyuţívají veřejnou sluţbu, která stále pokračuje, i kdyţ na stránkách MPSV se můţe jevit jako ukončená. Akceptujeme klienty, kteří by s dobrovolnickou smlouvou přišli. Takoví by měli úlevy od jiných aktivizačních programů, ale jen za předpokladu, ţe dobrovolnickou činnost by 15
prováděli v přiměřených hodinách, např. 20hod./týden. Akreditaci k dobrovolnictví a školení dobrovolníků ţádnou nemáme, ani metodiku. Rozdíly mezi dobrovolnickou sluţbou a veřejnou sluţbou byly rozdílné, co se týče legislativy. Veřejná sluţba napomáhala k navýšení dávky ţivotního minima a k aktivizaci občanů bez zaměstnání. Nyní je však legislativa změněna MPSV, navýšení ţivotního minima neplatí a mnoho lidí veřejnou sluţbu přestalo vykonávat. Fakticky dobrovolnická sluţba upadla a spíše je vyuţívána veřejná sluţba, z důvodu vysoké nezaměstnanosti a také proto, ţe lidé mají alespoň vizi získání zaměstnání. Je na benevolenci organizace koho přijme do pracovního poměru díky programu VPP, ale ÚP důrazně ţádá o upřednostnění těch, kdo přicházeli pracovat zadarmo, popř. pokud patří do sociální skupiny ohroţené sociální exkluzí (matky s dětmi, lidé v předdůchodovém věku, lidé bez domova) a na tyto lidi ÚP přispěje získanou dotací ročního zaměstnání. Dobrovolnická sluţba i veřejná sluţba přispívají k získávání nových sociálních rolí, kontaktů, přátel atd. Navíc organizace bez akreditace koordinace dobrovolníků musí za dobrovolníka platit pojištění proti úrazu a BOZP, ale u veřejné sluţby si tuto starost nově převzalo MPSV. Z tohoto důvodu vidím, větší výhody pro organizace vyuţívat veřejnou sluţbu."
7.5.3 Zpráva z Odboru prevence kriminality o veřejné a dobrovolnické sluţbě, (DOP 3) "Zpráva oddělení preventivní programů a dobrovolnické sluţby z 9. ledna 2012 zdůrazňuje rozdílný charakter dobrovolnické a veřejné sluţby. Dobrovolnická sluţba je vykonávána bez nároku na odměnu, ze svobodné vůle a nenahrazuje činnosti, které by jinak vykonávali osoby v pracovněprávním vztahu. Veřejná sluţba je nezávislý, věcně a významově zcela odlišný institut. Nezahrnuje dobrovolnickou sluţbu, ani jí nesupluje a naopak. V případě, ţe se některá z organizací, která má udělenu akreditaci podle zákona o dobrovolnické sluţbě, a bude chtít zapojit do organizování veřejné sluţby, musí tyto naprosto rozdílné aktivity zcela oddělit. Jedná se o oddělení, jak administrativní tak finanční stránky, tak výkonu dané aktivity. Z organizace veřejné sluţby musí jednoznačně vyplývat, ţe se nejedná o výkon dobrovolnické sluţby a tedy, ţe se nejedná o aktivitu vykonávanou dobrovolníky podle zákona o dobrovolnické sluţbě. Na osoby vykonávající veřejnou sluţbu se nevztahuje zákon o dobrovolnické sluţbě a tedy ani dotace Ministerstva vnitra (www.MVCR.cz)."
16
7.6 Vytvoření "B - trsů" z rozhovorů s respondenty, (B) 7.6.1 Styčné plochy bezdomovců, dobrovolníků a veřejnosti (činnosti, kde dochází k pomalejší či rychlejší sociální inkluzi lidí bez domova), (B1) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - v rámci resocializačních programů v komunitě Dobrovolníci z řad bezdomovců (klienti komunity) & veřejnost - pomoc u seniorů v rámci asistence zdravotnickému personálu a pečovatelské sluţby b) DC Adorea Vsetín Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - pomoc převáţně v sociálních sluţbách, např. pomoc na azylových domech (spíše u ţen s dětmi) Dobrovolníci z řad bezdomovců (klienti azylového domu) & veřejnost - pomoc převáţně v sociálních sluţbách, např. pomoc ve stacionáři pro klienty s mentálním postiţením, asistence u seniorů, výpomoc na LDN c) Elim Vsetín Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - pomoc na azylových domech (spíše u matek s dětmi) d) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - výpomoc s výdejem jídla v Denním centru, výpomoc s chodem šatníku, doprovázení terénního pracovníka v terénu e) Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - pomoc při výdeji polévek pro bezdomovce, pomoc s výdejem šatstva, pomoc sociálním pracovníkům při příjmu klientů na noclehárnu f) Armáda Spásy v Šumperku Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - studenti absolvující praxi na azylových domech a noclehárnách Dobrovolníci z řad bezdomovců (klienti azylového domu nebo noclehárny) & veřejnost -pomoc v provozu kuchyně, pomoc s rozvozem obědů v rámci sluţeb azylového domu 17
g) Komunita Sant Egidio Dobrovolníci z řad veřejnosti & bezdomovci - příprava jídla, teplých nápojů, pořádaní sbírek oblečení a spacáků, které osobně rozdávají chudým v ulicích svých měst Dobrovolníci z řad bezdomovců & veřejnost - pomoc s odnášením připravených tašek se sendviči a termoskami s kávou/čajem na rozdávací stanoviště ve městě v rámci pomoci chudým
7.6.2 Postoj respondentů vůči zapojení dobrovolníků z řad do dobrovolnické činnosti u lidí bez domova, (B2) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Vychází se z poţadavku příchozího dobrovolníka, tj. o jeho zaměření směrem ke zdravotnické sluţbě, ošetřovatelské sluţbě, sociální sluţbě, nebo duchovní sluţbě, vţdy však pracuje dobrovolník pod dohledem stálého zaměstnance. U lidí bez domova je moţností dobrovolníků proţít určitý čas v komunitě a účastnit se resocializačního programu. (Ag) b) DC Adorea Vsetín Spolupráce je nastavena tak, ţe lidé, kteří mají zájem o zapojení do dobrovolnické činnosti si mohou sami vybrat kde a komu chtějí pomáhat. Takţe co se týká Azylového domu pro muţe, zde se dobrovolníci zapojují spíše ojediněle. Větší zájem jeví dobrovolníci spíše o pomoc v Azylovém domě pro ţeny a matky s dětmi. Je to dáno i tím, ţe většina dobrovolníků jsou ţeny. (Bg) c) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci Dobrovolníci jsou v tuto chvíli především zastoupeni především v denním centru a zajišťují hlavně víkendový výdej stravy a v terénu, kdy doprovází terénního pracovníka. (Dg) d) Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích Dobrovolnictví spočívá v pomoci při výdeji polévek pro bezdomovce nebo v pomoci s výdejem šatstva. Také se jedná o výpomoc sociálním pracovníkům při příjmu klientů na noclehárnu, kde bude dobrovolník nápomocen s výdejem loţního prádla, se zapisováním příchodů klientů a pomoc s drobnými činnostmi. (Eg) e) Armáda Spásy v Šumperku
18
Studenti - dobrovolníci do kontaktu s uţivateli zařízení přichází do styku málo, spíše, aby poznali o jakou práci se jedná. (F) f) Komunita Sant Egidio Kaţdý týden v Praze, Brně a kaţdý druhý týden v Olomouci dobrovolníci připravují jídlo, teplé nápoje, pořádají sbírky oblečení a spacáků, které poté osobně rozdávají chudým v ulicích svých měst. (G)
7.6.3 Postoj respondentů vůči zapojení bezdomovců do dobrovolnické činnosti, (B3) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Díky tomu, ţe je dobrovolník v kontaktu se svým klíčovým pracovníkem, je snadné zjistit, jaké motivy dobrovolníka vedou a případně se s ním rozloučit a předejít nespokojenosti na obou stranách. Při výběru je třeba velké trpělivosti, lásky a citu pro tyto lidi, protoţe pro nikoho není lehké přijít od "lopaty" přímo k práci s lidmi. Díky tomu, ţe zde pracují věřící zaměstnanci, řeholníci i laici, vidíme stále v dobrovolnictví velký potenciál k obnově socializace a pokud někdo z klientů "Bobra" projeví zájem, pomoc je vţdy vítaná. (Am) b) DC Adorea Vsetín To, ţe je někdo bezdomovec, není měřítkem pro to, zda je či není vhodný pro dobrovolnictví. Dobrovolnictví lidem pomáhá na chvíli zapomenout na vlastní problémy, pomáhá jim při posilování sebedůvěry a sebevědomí, při získávání nadhledu. Některým bezdomovcům, kteří se chtěli stát dobrovolníky nebylo moţné vyhovět, jiným ano. Je třeba poznamenat, ţe dobrovolníkem se můţe stát v podstatě kdokoliv, pokud bude splňovat zmíněné poţadavky, a klidně to můţe být i člověk bez domova. Myslím, ţe neexistuje nějaká metodika na jejich zapojování do dobrovolnické činnosti. V rámci zákona o dobrovolnické sluţbě by měl být zachován rovný přístup ke všem dobrovolníkům. (Bm) c) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci Lidi bez domova nezapojujeme a ani nechceme, je to trochu střet zájmů. (Di) d) Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích Bezdomovce do dobrovolnictví nezapojujeme. (Ei) e) Armáda Spásy v Šumperku
19
Díky zapojování našich klientů do dobrovolnictví se občas stává, ţe klient noclehárny přejde na celodenní ubytování azylového domu, coţ je vţdy úspěch. (F) f) Komunita Sant Egidio Bezdomovce zapojujeme do dobrovolnických činností opravdu jen okrajově na drobnou výpomoc. (G) g) MVČR - Oddělení preventivních programů a dobrovolnické sluţby Tato problematika má dva úhly pohledu: A) Vykonávání dobrovolnictví ve prospěch lidí bez přístřeší, bezdomovců Organizace, které mohou poskytovat dobrovolnickou sluţbu pro osoby bez přístřeší, v rámci akreditovaných projektů podle zákona o dobrovolnické sluţbě můţete nalézt na: http://www.MVCR.cz/clanek/seznam - akreditovanych-projektů.aspx, kde naleznete seznam všech organizací, kterým byla udělena akreditace na dobrovolnickou sluţbu podle tohoto zákona. (DOP1) B) Vykonávání dobrovolnictví samotnými lidmi bez přístřeší, bezdomovci v současné době není ţádný akreditovaný projekt podle zákona o dobrovolnické sluţbě na výkon dobrovolnické sluţby bezdomovci, lidmi bez přístřeší. Avšak toto dobrovolnictví existuje, např. v Diecézní charitě Brno v sociální sluţbě – sociální šatník. Další moţností uplatnění bezdomovců je díky dobrovolnictví v divadle. (DOP1)
7.6.4 Pozitivní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova, (B4) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Celkově u nás byli celkem čtyři dobrovolníci, kteří byli díky dobrovolnictví i zaměstnáni. Jedná se o dva muţe a dvě ţeny, kteří absolvovali kurz ošetřovatele v Charitě Vidnava a potom začali pracovat v komunitě u seniorů na pozici ošetřovatelů. Jedna z ţen u pracovala, jako ošetřovatelka tři roky a druhá čtyři roky, ale obě jiţ odešli, přičemţ jedna ze zdravotních důvodů. Dva zmínění muţi stále úspěšně pracují a pomáhají. (Am) b) DC Adorea Vsetín Zkušenost s jedním muţem z azylového domu Elimu byla velmi dobrá, pracoval ve stacionáři pro klienty s mentálním postiţením. Mezi klienty a dobrovolníkem se vytvořila opravdu velmi silná přátelská vazba, coţ bylo to přínosné pro všechny. Sám měl velmi těţké dětství, coţ byl zřejmě hlavní důvod jeho problémů. Měl však snahu se s tím vypořádat i dost velkou motivaci se ze svých problémů dostat. Jako odměnu 20
dobrovolníka dostával oběd, pozvání na společné akce nebo pobyty apod. V prosinci 2011 se odstěhoval, takţe s dobrovolnictvím skončil, nicméně jako dobrovolník slouţil více neţ dva roky. Druhý dobrovolník byl klientem azylového domu dočasně, protoţe ne vlastní vinou přišel o bydlení. Ten pracoval a stále pracuje jako dobrovolník, je moc šikovný a pomáhá asistovat seniorům. Bude to něco přes rok. Tento dobrovolník u nás ţádné benefity neměl, protoţe chodil k seniorům, kteří bydleli v domově s chráněným bydlením, ale teď jsou to jiţ městské byty. Momentálně máme jednoho dobrovolníka z Elimu, který dochází na LDN, a tráví tam docela dost času. Je u nás od ledna 2013. (Bm) c) Armáda Spásy v Šumperku Díky zapojování našich klientů do dobrovolnictví se občas stává, ţe klient noclehárny přejde na celodenní ubytování azylového domu, coţ je vţdy úspěch. (F)
7.6.5 Negativní zkušenosti sociální inkluze lidí bez domova, (B5) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Kdyţ někdo onemocněl ze stálých ošetřovatelů, byla dobrovolnická činnost nabídnuta jiným lidem bez domova, ale často se stávalo, ţe je dobrovolnictví přestalo bavit, práci flákali a kurz ošetřovatele si jiţ neudělali. (Am) b) DC Adorea Vsetín Některým zájemcům jsem nemohla vyhovět, protoţe jejich problémy byly natolik velké, ţe by potřebovali spíše sami pomoc (alkohol, psychické problémy) a jejich působení by mohlo být kontraproduktivní. (Dm) c) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci Lidi bez domova nezapojujeme a ani nechceme, je to trochu střet zájmů. (Di)
7.6.6 Dobrovolnictví & Veřejná sluţba, (B6) a) DC Adorea Vsetín Zkušenosti s klienty azylového domu zapojenými do dobrovolnictví mám spíše minimální. Zapojeni byli takto asi tři muţi. Hodně velký zájem o dobrovolnictví u těchto lidí byl v období uplynulých tří let, kdy vstoupila v platnost novela zákona o hmotné nouzi a s tím i institut veřejné sluţby či dobrovolnické sluţby, kdy si
21
zapojením do VS či DS lidé uchovali výši příspěvku na ţivobytí, tzn. museli odpracovat minimálně 20 hodin měsíčně, avšak od ledna 2012 uţ toto neplatí. (Bl) b) Nábor dobrovolníků na ÚP v Šumperku V posledních čtyřech letech se nám ani nedostává informací, ţe by dobrovolnická sluţba byla vyuţívána. Naši klienti spíše vyuţívají veřejnou sluţbu, která stále pokračuje, i kdyţ na stránkách MPSV se můţe jevit jako ukončená. Akreditaci k dobrovolnictví a školení dobrovolníků ţádnou nemáme, ani metodiku. Fakticky dobrovolnická sluţba upadla a spíše je vyuţívána veřejná sluţba, z důvodu vysoké nezaměstnanosti a také proto, ţe lidé mají alespoň vizi získání zaměstnání. Je na benevolenci organizace koho přijme do pracovního poměru díky programu VPP, ale ÚP důrazně ţádá o upřednostnění těch, kdo přicházeli pracovat zadarmo, popř. pokud patří do sociální skupiny ohroţené sociální exkluzí (matky s dětmi, lidé v předdůchodovém věku, lidé bez domova) a na tyto lidi ÚP přispěje získanou dotací ročního zaměstnání. Dobrovolnická sluţba i veřejná sluţba přispívají k získávání nových sociálních rolí, kontaktů, přátel atd., avšak organizace bez akreditace koordinace dobrovolníků musí za dobrovolníka platit pojištění proti úrazu a BOZP, ale u veřejné sluţby si tuto starost nově převzalo MPSV. Z tohoto důvodu vidím, větší výhody pro organizace vyuţívat veřejnou sluţbu. (DOP2) c) Zpráva z Odboru prevence kriminality o veřejné a dobrovolnické sluţbě Zpráva oddělení preventivní programů a dobrovolnické sluţby z 9. ledna 2012 zdůrazňuje rozdílný charakter dobrovolnické a veřejné sluţby. Na osoby vykonávající veřejnou sluţbu se nevztahuje zákon o dobrovolnické sluţbě a tedy ani dotace Ministerstva vnitra. (DOP3) d) Armáda Spásy v Šumperk Nejčastější posily do kuchyně však nejsou dobrovolníci, ale spíše lidé, kteří u nás vykonávají VS, ta jeví momentálně výhodnější. Výkon VS jiţ není povinný, přesto k nám určití lidé nepřestali docházet, vytrvali a nám se podařilo s ÚP vyjednat tři placená pracovní místa na rok. Takto jsme přednostně zaměstnali ty, kteří nám vytrvali pomáhat. (F)
7.6.7 Starost o dobrovolníky, (B7) DC Adorea Vsetín
22
Naše dobrovolnické centrum připravuje a vysílá dobrovolníky do neziskových organizací, se kterými máme uzavřenou smlouvu o spolupráci a vídáme se s nimi vţdycky na supervizích s frekvencí jednou za tři měsíce. Od nás mohou dobrovolníci získat benefity ve formě proplácení cestovních nákladů, coţ se často děje, pak proplácení výpisů z rejstříků trestů, 1x ročně pro ně máme malý dárek v rámci finančních moţností. Pak mohou i samotné přijímající organizace nějakým způsobem odměňovat své dobrovolníky, ale i tady záleţí na jejich finančních moţnostech. Někdy to můţe být oběd, pozvání na společný výlet, účast na vzdělávání apod. (Bl)
7.6.8 Obecné zkušenosti s rekrutací dobrovolníků z řad bezdomovců, (B8) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě ...často se stávalo, ţe je dobrovolnictví přestalo bavit, práci flákali a kurz ošetřovatele si jiţ neudělali. (Am) b) DC Adorea Vsetín Naši dobrovolníci pomáhají převáţně v sociálních sluţbách, coţ vyţaduje určitou způsobilost, samostatnost, odpovědnost a sociální dovednosti, coţ lidé z ulice většinou nemají. Zkušenosti s klienty azylového domu zapojenými do dobrovolnictví mám spíše minimální. Zapojeni byli takto asi tři muţi. (Bl) c) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci Dobrovolnická činnost bezdomovců, je střetem zájmů. (Di) d) Armáda Spásy v Šumperku Ze stran klientů noclehárny se nám občas podaří získat dobrovolníka na rozvoz obědů. (F) e) Komunita Sant Egidio Lidé ohroţeni bezdomovectvím nám pomáhají odnášet připravené tašky se sendviči a termosky s kávou/čajem na naše rozdávací stanoviště. (G)
7.6.9 Důleţitost dohledu na práci dobrovolníka, (B9) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Dobrovolník pracuje vţdy pod dohledem jeho klíčového pracovníka, který je zdravotník. (Al) Je opravdu důleţité pečlivě vybírat, kdo bude dobrovolníkem, jako 23
asistent zdravotníků v přímé péči. Díky tomu, ţe je dobrovolník v kontaktu se svým klíčovým pracovníkem. Je snadné zjistit, jaké motivy dobrovolníka vedou a případně se s ním rozloučit a předejít nespokojenosti na obou stranách. (Am) b) Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích Dobrovolník bude vţdy pracovat společně se sociálním pracovníkem. (Gg)
7.6.10 Výběr a prověření dobrovolníka před přijetím, (B10) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Při výběru je třeba velké trpělivosti, lásky a citu pro tyto lidi, protoţe pro nikoho není lehké přijít od "lopaty" přímo k práci s lidmi. Díky tomu, ţe zde pracují i věřící zaměstnanci, řeholníci i laici, vidíme stále v dobrovolnictví velký potenciál k obnově socializace lidí z ulice. Díky tomu, ţe je dobrovolník v kontaktu se svým klíčovým pracovníkem. Je snadné zjistit, jaké motivy dobrovolníka vedou a případně se s ním rozloučit a předejít nespokojenosti na obou stranách. (Am) ..nesledujeme, zda mají lidé z ulice čistý TR, ale pokud jsou našimi klienty, tak se nesmí dopustit ţádného trestného činu, který by byl důvodem k odchodu. Jen u klientů, kteří mají nějakou psychickou nemoc, resp. je podezření z doslechu, tak si vyţadujeme při přijetí takového klienta, aby měl potvrzení od lékaře (psychiatra) ţe můţe ţít v komunitním společenství. (Ak) b) DC Adorea Vsetín Pro zapojení do dobrovolnické činnosti byly stejné podmínky pro všechny dobrovolníky. Jednalo se o účast na cca 3,5 hodinovém školení, čistý výpis z TR, navíc prošli psychotesty. Naše dobrovolnické centrum připravuje a vysílá dobrovolníky do neziskových organizací, se kterými máme uzavřenou smlouvu o spolupráci a vídáme se s nimi vţdycky na supervizích s frekvencí jednou za tři měsíce. Pokud je příchozí z azylového domu, většinou o tom sami promluví a navíc je to poznat podle kontaktní adresy. Kdyţ si nejsem úplně jistá, zda toho člověka jako dobrovolníka zapojit, informovala jsem se na něj v Elimu. (Bf, Bk) c) Středisko Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci Nemusí mít potvrzení od lékaře ani TR, lidé přichází jiţ s potvrzením z práce, ze školy apod. (Df) d) Dům sv. Pavla v Českých Budějovicích
24
Speciální poţadavky pro výdej polévky je potravinářský průkaz a pro pomoc při příjmu klientů na noclehárnu věk nad 18 let. (Eg)
7.6.11 Spolupráce zařízení v rámci sociální inkluze lidí bez domova, (B11) a) Komunita IKV V našem domově pro seniory mohou vykonávat dobrovolnickou činnost klienti z resocializační sluţby při pečovatelské činnosti u našich seniorů – pouze u muţů. Tito pečovatelé - klienti z jsou vedeni k tomu, aby si doplnili poţadované vzdělání a mohli pracovat, jako ošetřovatelé u seniorů. (Aj) b) DC Adorea Vsetín V rámci akreditovaného programu máme navázanou spolupráci i s azylovými domy – konkrétně Azylový dům pro muţe (Elim Vsetín) a Azylový dům pro ţeny a matky s dětmi Vsetín, o.p.s. (Bg) Kdyţ si nejsem úplně jistá, zda toho člověka jako dobrovolníka zapojit, informovala jsem se na něj v Elimu, ale není pravidlem, ţe by DC Adorea spolupracovalo v předávání informací o klientech. V tomto směru s Elimem intenzivněji nespolupracujeme. Zájemci přicházejí nezávisle na Elimu z vlastního popudu. Nevím, jestli třeba někteří dostanou v Elimu informaci o existenci dobrovolnického centra. (Bm) c) Elim Vsetín o.s. DC Adorea Vsetín má v rámci akreditovaného programu navázanou spolupráci s AD pro muţe (Elim Vsetín) a AD pro ţeny a matky s dětmi Vsetín, o.p.s. (C)
7.6.12 Co přináší interakce ve styčných plochách, (B12) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Díky tomu, ţe zde pracují i věřící zaměstnanci, řeholníci i laici, vidíme stále v dobrovolnictví velký potenciál k obnově socializace lidí z ulice (Am) b) DC Adorea Vsetín Mezi
klienty
s mentálním
postiţením
a klientem
azylového
domu
-
dobrovolníkem se vytvořila opravdu velmi silná přátelská vazba, coţ bylo to přínosné pro všechny. (Bm) 25
Druhý dobrovolník byl klientem azylového domu dočasně, protoţe ne vlastní vinou přišel o bydlení. Ten pracoval a stále pracuje jako dobrovolník, je moc šikovný a pomáhá asistovat seniorům. (Bm) c) Armáda Spásy v Šumperku Pravdou je, ţe takový člověk přichází do nových sociálních kontaktů s řidičem a příjemci obědů, coţ uţ znamená určitou socializaci. Nezřídka se pak stává, ţe klient noclehárny přejde na celodenní ubytování azylového domu, coţ je vţdycky úspěch. (F) d) Komunita Sant Egidio ...dobrovolníci z řad veřejnosti se snaţí pomoci lidem, kteří ţijí v těţkých ţivotních podmínkách – na vlakových nádraţích, u dveří domů a na dalších místech ve městě. Blízkou a přátelskou přítomností sledují obnovení důstojnosti kaţdého člověka s prostým gestem respektu a přátelství. (G)
7.6.13 Co se zařízení snaţí dobrovolnictvím zprostředkovat lidem z ulice, (B13) a) Komunita Institut Krista Velekněze v Bílé Vodě Lidé z ulice jsou jako dobrovolníci vedeni k tomu, aby si doplnili poţadované vzdělání a mohli pracovat, jako ošetřovatelé u seniorů. (Aj) b) DC Adorea Vsetín Dobrovolnictví někdy lidem pomáhá na chvíli zapomenout na vlastní problémy, pomáhá jim při posilování sebedůvěry a sebevědomí, při získávání nadhledu. (Bm) Naši dobrovolníci pomáhají převáţně v sociálních sluţbách, coţ vyţaduje určitou způsobilost, samostatnost, odpovědnost a sociální dovednosti. (Bl) c) Armáda Spásy v Šumperku ...člověk přichází do nových sociálních kontaktů..., ...coţ uţ znamená určitou socializaci. (F)
7.7 Ukázka smlouvy o dobrovolnické sluţbě v IKV Institut Krista Velekněze, Domov pro seniory „Dům S.M. Stanislavy Ernstové, Bílá Voda, personální směrnice v dobrovolnické sluţbě
26
Zapojení dobrovolníků do aktivit naší organizace bylo jedním z důleţitých principů naší práce. Dobrovolnickou sluţbou je činnost, při níţ dobrovolník poskytuje: pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiţeným, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakoţ i pomoc při péči o děti, mládeţ a rodiny v jejich volném čase pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraněa zlepšování ţivotního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. Dobrovolnictví je vědomá, svobodně zvolená činnost ve prospěch druhých, kterou poskytují občané bezplatně. Dobrovolník dává vědomě část svého času, energie a schopností v rámci činností, které jsou časově i obsahově vymezeny. Dobrovolnictví je zdrojem pomoci organizaci, která s dobrovolníky spolupracuje. Dobrovolnictví je zároveň zdrojem nových zkušeností, záţitků i příleţitostí pro osobní růst dobrovolníků. Za dobrovolnickou sluţbu se nepovaţuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru nebo členském poměru. Dobrovolnická sluţba je podle své povahy krátkodobá, nebo, je-li vykonávána po dobu delší neţ tři měsíce, dlouhodobá. Dobrovolníkem naší organizace můţe být fyzická osoba starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické sluţby. Je-li fyzická osoba v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru, členském poměru nebo je-li ţákem nebo studentem, vykonává jako dobrovolník dobrovolnickou sluţbu mimo svůj pracovněprávní vztah, sluţební poměr, členský poměr, školní vzdělávání nebo studium. Cíle zapojení dobrovolníků do sociální sluţby a přínos pro organizaci: nabízet realizaci lidem, kteří chtějí dobrovolně pomáhat lidem – seniorům v obtíţných ţivotních situacích
27
rozšířit nabídku a rozsah poskytovaných sluţeb pomoc s organizováním akcí, brigád přímá činnost s obyvateli zlepšení spolupráce a kontaktu s veřejností. Cílová skupina: Lidé starší 15 let, kteří s naší organizací spolupracují bez nároku na finanční odměnu, jsou to zejména spolupracovníci z „mateřské“ organizace IKV v SR, lidé zaměstnaní i nezaměstnaní, aktivní důchodci, studenti všech typů škol. Principy: Dobrovolníci se řídí etickým kodexem a principy, zásadami organizace, platnými právními normami a vnitřními předpisy stejně jako zaměstnanci. Popis činnosti: Dobrovolníci se účastní práce v jednotlivých úsecích domova podle jejich kvalifikace a odborných znalostí, jejich pomoc je vţdy zaměřena na klienty – seniory naší organizace. Je určována pracovní náplní dané pozice, kterou zastávají. Zodpovědné osoby: Za realizací zapojení dobrovolníků v organizaci odpovídají koordinátoři dobrovolníků – vedoucí přímé péče (dobrovolníci pracující v přímé péči) a zástupce místního představeného IKV (dobrovolníci pracující v provozu domova) kteří: jednají se zájemcem o dobrovolnickou sluţbu přijímají dobrovolníka, zaškolí dobrovolníka, příp. mu předají ochranné osobní pracovní prostředky propojují nabídku dobrovolníků s potřebami organizace motivují a oceňují dobrovolníky, průběţně je vzdělávají a kontrolují, hodnotí udrţují jejich zájem a osobní kontakt se všemi dobrovolníky průběţně je informují o aktivitách domova a zajišťují zpětnou vazbu zajišťují dobrovolníky pro realizaci jednorázových akcí – kulturních akcí, nárazová pomoc při pomocných pracích v domově (malování, generální úklid celého domova, sezónní práce okolo domova). Zástupce místního představeného IKV vykonává u všech dobrovolníků tyto činnosti: uzavírá písemnou smlouvu vede evidenci dobrovolníků 28
na poţádání vydává potvrzení o výkonu dobrovolnické sluţby. Smlouva o výkonu dobrovolnické sluţby: Dobrovolník pracuje v organizaci na základě ústní dohody nebo při dlouhodobé sluţbě delší neţ tři měsíce na základě písemné smlouvy, kterou s ním zástupce místního představeného IKV. Pro výkon krátkodobé dobrovolnické sluţby musí být mezi dobrovolníkem a organizací sjednáno alespoň místo, předmět a doba výkonu dobrovolnické sluţby, a podle
povahy
dobrovolnické
sluţby
téţ
poskytnutí
pracovních
prostředků
a ochranných pracovních prostředků dobrovolníkovi, popřípadě předloţení výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího neţ tři měsíce a potvrzení o zdravotním stavu dobrovolníka ne starší neţ tři měsíce. V případě dlouhodobé dobrovolnické sluţby je sepsána písemná smlouva – viz příloha č.1 k této směrnici. Při sjednání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se pouţijí přiměřené pracovněprávní předpisy. Vztahují se na něj práva a povinnosti dle personálních směrnic organizace, směrnic BOZP a PO. Koordinátor je povinen dobrovolníka s nimi ve vymezeném rozsahu seznámit. Organizace smí uzavřít smlouvu s dobrovolníkem, který v době, v níţ má být smlouva uzavřena, nedosáhl veku 18 let, jen s písemným, souhlasem jeho zákonného zástupce s dobrovolníkem mladším 18 let nesmí být sjednán výkon takové dobrovolnické sluţby, která by byla nepřiměřená anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem jeho věku nebo při níţ by byl vystaven zvýšenému nebezpečí úrazu nebo jinému poškození zdraví. Dobrovolníkovi za výkon dobrovolnické sluţby nenáleţí finanční odměna. Výběr nového dobrovolníka: Organizace získává kontakty na nové dobrovolníky díky slovenské organizaci IKV, díky osobním kontaktům pracovníků organizace, díky informovanosti veřejnosti zejména v blízkém okolí. Se zájemcem o pravidelnou dobrovolnickou činnost sjednává příslušný koordinátor prostřednictvím telefonu nebo e-mailu osobní schůzku. Ta bude příleţitostí, kdy se mohou vyjasnit vzájemné představy a očekávání. Schůzka má dvě části: informační část (poslání, cíle a principy organizace) a vlastní pohovor. Cílem je: hlouběji prozkoumat motivaci dobrovolníka seznámit ho se základními formálními podmínkami činnosti seznámit ho s pravidly a hranicemi dobrovolné činnosti
29
osvětlit pojem a uţitečnost kontroly, supervize probrat obavy dobrovolníků dát prostor pro dotazy Zácvik nového dobrovolníka: Koordinátor dobrovolníků je povinen kaţdého nového pracovníka, který vstupuje do dobrovolnické sluţby a bude jako dobrovolník v organizaci pracovat, ve spolupráci s pověřeným pracovníkem daného úseku zaškolit. Nejprve je třeba vyplnit a uzavřít smlouvu s dobrovolníkem a další nezbytné formuláře a dokumenty. V rámci přímé péče zdravotní průkaz, očkování proti VHB. Seznámí ho s organizační strukturou celé organizace a konkrétního úseku, s vnitřními předpisy organizace v potřebném rozsahu, seznámí ho s předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pracovník úseku, do kterého bude dobrovolník zařazen, ho obeznámí s posláním, cíli, cílovou skupinou, principy poskytování sluţeb organizace, vysvětlí mu způsob práce organizace, komunikační systém, systém řízení a kontroly, provede ho zařízením, ukáţe mu únikové cesty, hasicí přístroje apod. Seznámí ho dále s pracovním týmem a vysvětlí jeho kompetence. V případě potřeby (záleţí na charakteru dobrovolnické sluţby) s ním slouţí první (případně další) sluţbu, nebo vedoucí přímé péče určí konkrétního pracovníka, který dobrovolníka bude při výkonu sluţby provázet. Součástí péče o dobrovolníka
je
také
motivace
a oceňování.
V dobrovolnictví
nejde
o sebeprosazování. Dobrovolník musí respektovat vnitřní řád a pravidla domova, s nimiţ byl při nástupu seznámen a svým podpisem se zavázal k jejich dodrţování. V případě, ţe chování dobrovolníka narušuje naplňování poslání a záměr domova, je nutné spolupráci s tímto dobrovolníkem ukončit. Ukončení dobrovolnické sluţby: K ukončení dobrovolnické sluţby dochází v případě: splnění úkolu, který byl předmětem dobrovolnické sluţby rozhodnutí dobrovolníka dále nepokračovat (dobrovolník oznámí své rozhodnutí koordinátorovi alespoň ústně) v případě hrubého porušení sjednaných podmínek smlouvy nebo vnitřních pravidel organizace ze strany dobrovolníka (koordinátor pozve dobrovolníka k osobnímu jednání a projedná záleţitost s dobrovolníkem – smlouvu buď ukončí anebo dá dobrovolníkovi další příleţitost – záleţí od charakteru a závaţnosti dobrovolníkova jednání).
30
V případě ukončení dobrovolnické sluţby dojde k vyrovnání případných závazků a pohledávek vůči dobrovolníkovi (např. vyplacení cestovného, vrácení ochranných pomůcek apod.) Dobrovolník muţe poţádat o potvrzení o výkonu dobrovolnické sluţby, např. pro potřeby studia nebo získání pracovní příleţitosti. Toto potvrzení vydává koordinátor – místní představený IKV. Závěrečný rozhovor: Místní představený IKV a příslušný koordinátor věnují čas a poděkují odcházejícímu dobrovolníkovi za jeho práci a pomoc organizaci, nabídnou moţnost, v případě zájmu, další spolupráce nebo udrţování kontaktu, moţnost navštívení organizace. Účinnost od 1.6.2009 Mgr. Josef Florek
Ing. Mgr. Marián
Kuffa, Dr.h.c. Místní představený IKV
Představený
IKV Vedoucí domova (dokumentace poslaná v rámci korespondence se zařízením IKV Bílá Voda).
31
