CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Dobrovolnický program pro projekty Charity Šternberk
Zapletalová Vendula Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková
Olomouc 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne 30. 4. 2015
_____________________________ Vlastnoruční podpis
Poděkování: Tímto velmi děkuji vedoucí mé absolventské práce Ing. Ester Danihelkové, za cenné rady, ochotu a odborné vedení. Rovněţ děkuji Bc. et Bc. Zuzaně Knopfové, DiS. za spolupráci při zpracování projektové části. Také děkuji mé rodině a přátelŧm, kteří mi byli velkou oporou.
Obsah OBSAH ......................................................................................................................................... 7 ÚVOD ........................................................................................................................................... 8 TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................................... 10 1
PROFESIONALIZACE ORGANIZACE ...................................................................... 10 1.1
AKREDITACE .................................................................................................................. 11
1.2
DOBROVOLNICKÉ CENTRUM .......................................................................................... 11
1.3
KOORDINÁTOR DOBROVOLNÍKŦ .................................................................................... 11
1.4
KONTAKTNÍ OSOBA ........................................................................................................ 12
1.5
VYSÍLAJÍCÍ ORGANIZACE ............................................................................................... 12
1.6
PŘIJÍMAJÍCÍ ORGANIZACE ............................................................................................... 12
1.7
VÝHODY AKREDITOVANÝCH ORGANIZACÍ ..................................................................... 13
1.8
VÝHODY PRO DOBROVOLNÍKY V AKREDITOVANÉ ORGANIZACI ..................................... 13
2
POSTUP AKREDITACE DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU ............................ 14
3
PRAVIDLA DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU .................................................. 16
4
PRÁCE S DOBROVOLNÍKY ........................................................................................ 18 4.1
ZÍSKÁVÁNÍ DOBROVOLNÍKŦ .......................................................................................... 18
4.2
VÝBĚR A VÝCVIK DOBROVOLNÍKŦ ................................................................................. 19
4.3
SUPERVIZE ..................................................................................................................... 20
4.4
HODNOCENÍ A OCENĚNÍ ................................................................................................. 21
4.5
ROZCHOD S DOBROVOLNÍKEM ....................................................................................... 22
5
CHARITA ŠTERNBERK ............................................................................................... 24
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................. 27 6
7
ANALÝZA POTŘEBNOSTI DOBROVOLNÍKŮ V CHARITĚ ŠTERNBERK ....... 27 6.1
SOUČASNÝ STAV DOBROVOLNICKÉ ČINNOSTI V CHARITĚ ŠTERNBERK .......................... 27
6.2
ŢÁDOUCÍ STAV DOBROVOLNICKÉ ČINNOSTI V CHARITĚ ŠTERNBERK ............................. 28 PROJEKT PRO SPUŠTĚNÍ DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU PRO
PROJEKTY CHARITY ŠTERNBERK ................................................................................................ 29 8
ZÁVĚR ............................................................................................................................. 37
SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................... 39 ANOTACE ................................................................................................................................. 41
Úvod Mezi společenskými vědci není jednotného názoru o definici dobrovolnictví. Obvykle je dobrovolnictví vysvětlováno jako pomoc jiným lidem, která je vykonávána ze svobodné vŧle a bez nároku na jakoukoli odměnu. Někdy mŧţe být za dobrovolnictví povaţována pomoc, která je vykonávána v neziskové organizaci a jindy nemusí být vyţadována formální organizovanost. Někdy se jako dobrovolnická činnost počítá pomoc příbuzným a jindy zase ne (Frič, Vávra, 2012, s. 27). V publikacích věnujících se dobrovolnictví se začalo rozlišovat mezi neformálním a formálním dobrovolnictvím. Neformální dobrovolnictví je podle Tošnera definováno jako neplacená pomoc lidem vykonávána ve prospěch sousedŧ, přátel, obce, přírody, apod. Kdeţto formální dobrovolnictví je neplacená organizovaná pomoc vykonávaná prostřednictvím organizací ve prospěch ostatních lidí a sluţeb (Tošner, 2014, s. 7). Opomenutí neformálního dobrovolnictví však znamená přehlíţení dobrovolné činnosti vykonávané méně vzdělanými lidmi. Podle zkušeností Jiřího Tošnera, je vzdělání lidí rozhodující v tom, zda se jedná o formální či neformální dobrovolnictví. Tošner uvádí, ţe formálnímu dobrovolnictví se věnují spíše lidé s vyšším vzděláním a neformálnímu dobrovolnictví lidé se vzděláním základním (2014, s. 6). V České republice byl pojem dobrovolnictví zakotven v zákoně č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ, který tuto činnost definuje jako pomoc lidem, která se netýká uspokojování vlastních zájmŧ, nebo jestliţe je pomoc vykonávána v rámci podnikatelské či jiné výdělečné činnosti, v pracovněprávním vztahu, sluţebním poměru anebo členském poměru (zákon 198/2002 Sb.). Po roce 1989 došlo k rozvoji neziskového sektoru, coţ bylo zpŧsobeno obnovou spolkŧ a sdruţení, které byly minulým reţim potlačeny. Vedle toho vznikaly nové neziskové organizace, které měly svou činnost postavenou převáţně na lidském nadšení a pomoci dobrovolníkŧ. Vzniklo tak mnoho kulturních, sportovních, dětských a mládeţnických organizací, mezi něţ patřily také organizace charitativní, sociální a zdravotní, jeţ poskytovaly pomoc lidem znevýhodněným, např. seniorŧm, příslušníkŧm národnostních menšin, tělesně či mentálně handicapovaným (Tošner, Sozanská, 2002, s. 30 - 31). Právě v oblasti sociální a zdravotní péče je trend profesionalizace v dobrovolnictví. Dobrovolnicí v těchto oblastech jsou manaţersky řízeni více neţ v kterékoli jiné oblasti – jsou vybírání na základě pohovorŧ, školeni, koordinováni specialisty, smluvně vázáni, vysíláni dobrovolnickými
8
centry.
Současný
manaţerský
model
dobrovolnictví
dobře
koresponduje s formálně organizovanou a na profesionální bázi zaloţenou sociální prací (Frič, 2011, s. 8). Toto téma jsem zvolila na základě zakázky Charity Šternberk. Paní ředitelka s koordinátorkou dobrovolníkŧ mne poţádaly, zda bych vypracovala podklady pro spuštění dobrovolnického programu. Tento zájem ze strany charity se tak stal hlavním cílem mé práce, který zní „Vytvořit podklady pro spuštění dobrovolnického programu“. Téma je pro mne dŧleţité i z toho dŧvodu, ţe sama pŧsobím jako dobrovolník v programu BigBrother/BigSister. Metodou práce je projekt, který je podle Němce (2002, s. 11) definován jako „cílevědomý návrh na uskutečnění určité inovace v daných termínech zahájení a ukončení“. Celá práce je pak rozdělena do dvou částí, teoretické, kde vysvětluji základní pojmy a praktické, která se zabývá samotným projektem. V této absolventské práci se zabývám profesionalizací dobrovolnictví. Balogová (2011, s. 16) uvádí, ţe dobrovolnické úsilí by získalo na větší váze a uznání vŧči cílovým skupinám, veřejným autoritám právě díky legitimizování a profesionalizací dobrovolnictví. V první části práce, tedy v teoretické části se zabývám základními pojmy, které s profesionalizací souvisí. Popisuji, co znamená akreditace, dobrovolnické centrum, koordinátor dobrovolníkŧ, kontaktní osoba, přijímající a vysílající organizace a nakonec jaké má výhody organizace i dobrovolník, jestliţe je dobrovolnický program akreditován. V závěru teoretické části popisuji Charitu Šternberk a sluţby, které poskytuje. Část textu, konkrétně popis sluţeb jsem pouţila ze své bakalářské práce. Druhá praktická část je zaměřena na projekt. Na začátku popisuji analýzu potřebnosti dobrovolníkŧ v Charitě Šternberk, protoţe jak píše Novák, neziskové organizace musí mít představu o svém poslání, cílech, ale také o skutečné potřebě dobrovolníkŧ. Dobrovolník totiţ není pouhý pomocník, který pracuje zadarmo, ale vyţaduje velkou péči ze strany organizace – obvykle koordinátor (2008, s. 118). Na základě získaných informací dále pokračuji vytvořením podkladŧ pro spuštění dobrovolnického programu. Praktická část obsahuje ţádost a všechny její parametry, které jsou vyţadovány pro uznání akreditace. Teoretická část popisující základní pojmy týkající se profesionalizace neziskové organizace nepřináší nové poznatky o tématu, avšak bylo nezbytné tyto informace uvést z dŧvodu povahy tématu a hlavního cíle.
9
Teoretická část 1 Profesionalizace organizace Pojem profesionalizace je definován v akademickém slovníku cizích slov jako „nabývání profesionálních znaků, vlastností, rysů“ (Petráčková, Kraus a kol., 1995, s. 621). Štovíčková Jantulová (2005, s. 132) uvádí, ţe proces profesionalizace v neziskových organizacích se projevuje vznikem nových pracovních míst nikoli nové profese. Jestliţe se zabýváme neziskovými organizacemi, je dŧleţité zmínit pojem profesionalismus, který popisuje Peychlová (dle Delattre a Ocler) jako profesionální chování, které je spojeno s manaţerskými dovednostmi, know-how v řízení činností, ale také se zvládnutím technik, postupŧ a etickým chováním (2013, s. 21). Aby v současné době byla dobrovolná pomoc účinná, je zapotřebí její efektivní a profesionální řízení. Jestliţe se tedy zabýváme profesionalizací práce s dobrovolníky, pak musíme dbát na nově vzniklý obor – management dobrovolnictví (Tošner, 2014, s. 5) To znamená, ţe práci s dobrovolníky provází určité formální prvky, mezi něţ patří vstupní pohovor, vyţadování referencí, popis práce a uzavírání smluv, přičemţ se nesmí zapomínat na školení dobrovolníkŧ, přítomnost koordinátora dobrovolníkŧ a zprostředkování
dobrovolníkŧ
profesionálním
dobrovolnickým
centrem
(Frič,
Pospíšilová, 2010, s. 146) - tento pojem je popsán níţe. Tošner (2003, s. 5) vysvětluje, proč je nutné trvat na profesionalitě dobrovolnictví. Podle něj je dobrovolník novým a cizím prvkem, který do organizace vstupuje, čímţ dochází k systémové změně v činnosti. Takováto změna nemusí být vţdy ţádoucí, tudíţ mŧţe zpočátku představovat jistou bariéru dobrovolnictví. Z tohoto dŧvodu je dŧleţitý výcvik koordinátorŧ a jejich styl řízení dobrovolníkŧ. To potvrzuje také Randusová (2010, s. 19 – 20), která tvrdí, ţe se zvyšováním profesionalizace roste také odbornost řízení neziskových organizací. Vzhledem k tomu, ţe na koordinátorovi dobrovolníkŧ stojí celá profesionalizace, Národní soustava kvalifikací vytvořila nové povolání „Koordinátor dobrovolníkŧ“, jeţ je vydefinováno v rámci projektu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy s názvem „K“2. O přípravu profesního kompetenčního profilu koordinátora dobrovolníkŧ se zaslouţila společnost Trexima (Tošner, 2014, s. 5). V podkapitolách níţe uvádím základní pojmy, které souvisí s profesionalizací organizace, tykající se dobrovolnictví.
10
1.1 Akreditace Akreditace je udělována vysílajícím organizacím v oblasti dobrovolnické sluţby Ministerstvem vnitra dle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ. Tato akreditace má platnost čtyři roky a díky ní organizace mohou ţádat o státní dotace na činnosti vymezené týţ zákonem (dotace na pojištění dobrovolníkŧ a na část nákladŧ spojených s evidencí a přípravou dobrovolníkŧ a s výkonem dobrovolnické sluţby) (Odbor prevence kriminality, 2014).
1.2 Dobrovolnické centrum Dobrovolnické centrum je pracoviště, jeţ poskytuje informace o dobrovolnictví, má zájem na podpoře dobrovolnictví ve svém regionu a podporuje spolupráci s neziskovými organizacemi (Tošner, 2003, s. 6). Tato centra se zaměřují na vlastní dobrovolnické programy, které zahrnují cílové skupiny jako např. preventivní programy pro děti a mládeţ, pro seniory a osoby s postiţením, apod. nebo se zaměřují na vzdělávací a školící aktivity. Dobrovolnická centra také podporují PR dobrovolnictví s cílem podpory dobrovolnictví v povědomí veřejnosti (Müllerová, 2011, s. 31). Hlavním posláním dobrovolnického centra je propagace dobrovolnictví a spolupráce s neziskovými organizacemi, přičemţ cílem je zapojení co největšího počtu obyvatel do řešení problémŧ. Poslání je realizováno nejen díky spolupráci s neziskovými
organizacemi,
ale
také
díky
spolupráci
s masmédii,
obcemi,
samosprávami i státními orgány. V našich podmínkách jsou to obvykle nově vznikající pracoviště, poskytující informace a podporu dobrovolnictví ve svém regionu a podporující spolupráci s neziskovými organizacemi v regionu s cílem zapojení co největšího počtu obyvatel do řešení problémŧ komunity (Tošner, Sozanská, 2002, s. 99 – 101).
1.3 Koordinátor dobrovolníků Koordinátor dobrovolníkŧ je nezbytnou osobou v celém procesu řízení dobrovolníkŧ, která je zaměstnancem dobrovolnického centra. Náplní práce koordinátora je pečovat o dobrovolnictví v organizaci a to od úplného počátku, tedy výběru dobrovolníkŧ, přes jejich výcvik, vyhledávání činnosti pro dobrovolníky a zařazování do chodu organizace. Tímto však práce koordinátora nekončí. Mimo výše uvedené hlavní činnosti je jeho náplní práce s dobrovolníky také jejich hodnocení, 11
ocenění, vedení, dále vede administrativu (smlouvy, pojistné smlouvy,…), udrţuje kontakt s dobrovolnickým centrem, řeší případná nedorozumění a problémy, a další. V malé organizaci mŧţe tuto pozici vykonávat vedle hlavní profese vedoucí či výkonný zaměstnanec. Ani u pozice koordinátora bychom neměli opomíjet supervizi (Tošner, Sozanská, 2002, s. 76 – 77).
1.4 Kontaktní osoba Kontaktní osoba je oproti koordinátorovi zaměstnancem organizace přijímající. Tato osoba je nápomocna dobrovolníkŧm v situacích, které pro dobrovolníka v institucích poskytovatelŧ sociálních sluţeb mohou být obtíţné. Tuto pozici zastávají sociální pracovníci/pracovnice, vrchní sestry apod. K úkolŧm kontaktní osoby patří taktéţ prvotní seznámení dobrovolníka s organizací, tzn. seznámit jej s prostředím, představit dobrovolníky personálu, seznámit jej s bezpečnostními i jinými předpisy organizace a dále kontaktní osoba řeší problémy, mŧţe měnit dobrovolníkovu činnost a je vţdy nápomocen (ADRA, 2010, s. 5).
1.5 Vysílající organizace Vysílající organizací mŧţe být podle zákona o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ § 4 veřejně prospěšná právnická osoba, která má sídlo v České republice: nadace, nadační fond, ústav, sociální druţstvo, spolek, obecně prospěšná společnost, právnická osoba církve anebo náboţenské společnosti. Úkolem vysílající organizace je výběr, evidence a příprava dobrovolníkŧ pro výkon dobrovolnické sluţby. Tato organizace s dobrovolníky také uzavírá smlouvu, jestliţe má udělenou akreditaci (zákon 198/2002 Sb.).
1.6 Přijímající organizace Podle zákona o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ § 4, mŧţe být přijímající organizací fyzická osoba nebo veřejně prospěšná právnická osoba, pro kterou je dobrovolnická sluţba vykonávána. Je zpŧsobilá uzavírat smlouvy s vysílající organizací a taktéţ musí být zpŧsobilá dostát závazkŧm vyplývající ze smlouvy (zákon 198/2002 Sb.) ADRA vyjmenovává několik konkrétních přijímajících organizací, např. dětský domov, domov pro seniory, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, ústavy
12
sociální péče, apod. (ADRA, 2010, s. 4). Nutno zmínit taktéţ charity z dŧvodu povahy této práce, jeţ se zaměřuje na Charitu Šternberk. Je nutno si uvědomit vztah mezi přijímající a vysílající organizací. Ze zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ vyplývá, ţe vysílající organizace se zabývá managementem dobrovolnictví ve prospěch organizace přijímající, přičemţ zásadní prvky spolupráce s dobrovolníky vykonává vysílající organizace. Přijímající organizace dobrovolníky příjme jiţ připravené a zaškolené, přičemţ je povinna plnit závazky vyplývající ze smlouvy.
1.7 Výhody akreditovaných organizací Hlavní výhodou akreditované organizace je moţnost čerpat finance ze státních dotací, převáţně na pojištění dobrovolníkŧ, na část nákladŧ zahrnující evidenci dobrovolníkŧ, jejich přípravu i celý prŧběh a výkon dobrovolnické sluţby. Přijímající organizace pak mohou uplatnit hodnotu činnosti dobrovolníkŧ v rámci dofinancování vlastních nákladŧ na projekt, na který ţádají dotaci (Odbor prevence kriminality, 2014). Další výhodou je to, ţe akreditované organizace snáze vytvoří podmínky pro dobrovolnickou činnost nezaměstnaných osob evidovaných na úřadě práce, ale také mohou snáze získávat dobrovolníky, kteří upřednostňují právní ochranu a předem stanovená pravidla. Z toho vyplývá, ţe je akreditace určitou známkou kvality (Odbor prevence kriminality, 2014).
1.8 Výhody pro dobrovolníky v akreditované organizaci Nejvýznamnější výhodou dobrovolníka v akreditované organizaci je zaručené postavení, jeţ vyplývá ze smlouvy. Další neméně významnou výhodou je pojištění proti škodám na zdraví a na majetku. Jestliţe dobrovolníkova činnost přesáhne více jak 20 hodin/týden, mŧţe stát hradit pojistné veřejné zdravotní pojištění, ale taktéţ dŧchodové pojištění, jeţ je stanoveno z minimálního vyměřovacího základu. Dobrovolníkovi dále z akreditace vyplývá nárok na poskytnutí kvalitní přípravy, na poskytnutí pracovních prostředkŧ a ochranných pomŧcek. Vysílající organizace mŧţe dobrovolníkovi hradit výdaje za cestu, ubytování a stravu, přičemţ z povahy dobrovolnické sluţby je moţné udělit kapesné (Odbor prevence kriminality, 2014).
13
2 Postup akreditace dobrovolnického programu Aby mohla být akreditace udělena, je nutno, aby organizace splňovala podmínky, jeţ jsou stanovené zákonem 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ. Tyto podmínky jsou taktéţ dobře popsány v materiálech Ministerstva vnitra. V této kapitole uvádím náleţitosti, které jsou nezbytné pro udělení akreditace. Ţádost je moţno podat kdykoli během celého kalendářního roku. Poţádat o akreditaci mŧţe organizace, jejíţ dobrovolnická sluţba bude určena pro „pomoc nezaměstnaným osobám, sociálně slabým osobám, zdravotně postiženým, seniorům, dále také příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase“ (zákon 198/2002 Sb.). Dále je moţno poţádat o akreditaci na dobrovolnickou sluţbu, jeţ je zaměřena na pomoc při katastrofách (přírodní, ekologické, humanitární), při ochraně ţivotního prostředí a péči o zachování kulturního dědictví a při pořádání charitativních akcí, jeţ jsou určeny osobám výše jmenovaným. Poslední skupinou, pro niţ je moţno ţádat akreditaci jsou organizace zabývající se rozvojovými programy a projekty mezinárodních organizací, institucí i mezinárodních nevládních organizací (zákon 198/2002 Sb.). Organizace je povinna předloţit ţádost, v rámci které bude posouzena její schopnost realizovat projekty/programy dobrovolnické sluţby. Posouzení probíhá s ohledem na kvalifikaci orgánŧ, zaměstnancŧ či členŧ. Dále je nutno doloţit finanční zpŧsobilost organizovat a provádět přípravu i samotnou dobrovolnickou sluţbu a další povinnosti, jeţ vyplývají ze zákona o dobrovolnické sluţbě. Zda byla ţádost schválena či ne, se organizace dozví na základě rozhodnutí vydané akreditační komisí (Pravidla pro udělování akreditace dobrovolnické sluţby). Spolu s ţádostí musí organizace popsat co nejkonkrétněji svŧj projekt nebo program, na základě kterého dobrovolníky vysílá, čímţ spolupracuje s organizací přijímající. Organizace mŧţe poţadovat akreditaci také na vysílání dobrovolníkŧ ve svŧj prospěch. V ţádostech pak musí být co nejkonkrétněji uvedena povaha dobrovolnické sluţby, předmět, místo a doba výkonu dobrovolnické sluţby, pracovní doba, popř. i doba odpočinku. Dále je nutno uvést zpŧsob, jak budou dobrovolníci připravováni na dobrovolnickou činnost a soupis předpokládaných dokumentŧ, které bude muset dobrovolník předloţit (např. výpis z rejstříkŧ trestŧ, zdravotní potvrzení,
14
potvrzení o očkování). Dŧleţité je taktéţ uvést zpŧsob zajištění pracovních a ochranných prostředkŧ, zpŧsob seznámení dobrovolníkŧ s moţnými riziky, dále zpŧsob stravování, ubytování, dopravy a podmínky, za kterých bude dobrovolníkovi vypláceno kapesné. Organizace si musí nachystat předběţný rozpočet, ve kterém stanoví předpokládané finanční výdaje spojené s přípravou, výběrem, evidencí a účastí dobrovolníka, ale taktéţ je nezbytné stanovit zpŧsob finančního krytí. Dalšími náleţitostmi ţádosti jsou: popis zpŧsobu vyrovnání závazkŧ dobrovolníka, jestliţe svou činnost předčasně ukončí, popis zpŧsobu evidence a vedení databáze dobrovolníkŧ. Nutnou náleţitostí je i popis plánu spolupráce s přijímajícími organizacemi a postup v případě zániku. Na závěr ţádosti přiloţí ţadatel vzory a finanční krytí pojištění (odpovědnost za škodu na majetku a zdraví, při zahraničním vyslání zdravotní pojištění, dŧchodové) podle druhu dobrovolnické sluţby (Pravidla pro udělování akreditace dobrovolnické sluţby). Ţádost se zasílá v písemné podobě, a to 1 originál poštou na adresu Ministerstvo vnitra, odbor prevence kriminality, Nad Štolou 3, 170 34 Praha (nebo datovou schránkou Ministerstva vnitra) a 1 kopii emailem bez příloh na adresu:
[email protected] (Pravidla pro udělování akreditace dobrovolnické sluţby). V této kapitole jsem shrnula nejdŧleţitější náleţitosti, které Ministerstvo vnitra vyţaduje pro ţádost o akreditaci. Text je čerpán z dokumentu, který vydalo Ministerstvo vnitra pod názvem „pravidla pro udělování akreditace dobrovolnické služby“, který je rozdělen do několika článkŧ.
15
3 Pravidla dobrovolnického programu Ze zákona 198/2002 o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ vyplývá hned několik pravidel, které taktéţ velmi čtivě popsala humanitární organizace ADRA ve svém materiálu ke školení dobrovolníkŧ. V textu pouţívám oba zdroje, z toho dŧvodu, ţe organizace ADRA rozpracovává některé body konkrétněji a dává určitým bodŧm i jistou spojitost. Např. evidence odpracovaných hodin se v zákoně neuvádí, avšak je to nezbytná součást práce s dobrovolníky, převáţně v případně nárokování pojistky, jak uvádím níţe. Smlouvy Smlouvy se liší podle toho, zda se jedná o krátkodobou dobrovolnickou sluţbu či o dlouhodobou a případně krátkodobou dobrovolnickou sluţbu, k jejímuţ výkonu je dobrovolník vyslán do zahraničí. Avšak vţdy musí smlouva obsahovat ustanovení o mlčenlivosti (zákon 198/2002 Sb.). Ve smlouvě pro krátkodobou dobrovolnickou sluţbu musí být uvedeno místo výkonu činnosti, předmět činnosti, doba výkonu, podle povahy dobrovolnické sluţby také poskytnutí pracovních prostředkŧ, a ochranných pracovních prostředkŧ dobrovolníkovi (zákon 198/2002 Sb.) Smlouva pro dlouhodobou dobrovolnickou sluţbu, popř. krátkodobou, k jejímuţ výkonu je dobrovolník vysílán do zahraničí musí obsahovat jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého bydliště, název a sídlo vysílající organizace a další ujednání o předloţení výpisu z evidence Rejstříku trestŧ, potvrzení o zdravotní zpŧsobilosti, popř. potvrzení o seznámení dobrovolníka s prevencí infekčních nemocí. Dále musí být ve smlouvě uvedeno místo výkonu činnosti, předmět činnosti a doba výkonu dobrovolnické sluţby v rámci určitého programu nebo projektu, zpŧsob stravování a ubytování dobrovolníka, závazek dobrovolníka vrátit část výdajŧ vynaloţených vysílající organizací, jestliţe předčasně ukončí výkon dobrovolnické sluţby. Podle povahy dobrovolnické sluţby je nutno ve smlouvě uvést další ujednání o náhradách výdajŧ spojených s nezbytnou přípravou, o náhradě nákladŧ spojených s cestou na místo pŧsobení v zahraničí a zpět, o kapesném ke krytí běţných výdajŧ, o poskytnutí pracovních prostředkŧ a osobních ochranných pracovních prostředkŧ. Ve smlouvě nesmí chybět rozsah pracovní doby, doba odpočinku, podmínky pro udělení dovolené a dŧvody, za kterých dobrovolník mŧţe předčasně ukončit výkon dobrovolnické sluţby (zákon 198/2002 Sb.).
16
Odstavec pátý §5 také říká, ţe „při sjednání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, podmínek pro udělení dovolené, kapesného a pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy a při sjednání výše kapesného se použijí přiměřeně předpisy o cestovních nákladech“ (zákon 198/2002 Sb.) Uzavření smlouvy je významné k předcházení nedorozumění a konfliktŧ, jeţ mohou být dŧsledkem nedorozumění či stanovením nejasných podmínek spolupráce mezi dobrovolníkem a koordinátorem (Plamínek, 1996, s. 58). Pojištění dobrovolníka Nejedná se o pojištění zdravotní, ale o pojištění odpovědnostní, tedy podle §7 je vysílající organizace povinna uzavřít pojistnou smlouvu ke krytí odpovědnosti za škodu na majetku či zdraví, kterou dobrovolník zpŧsobí během výkonu dobrovolnické sluţby nebo za škodu, která bude zpŧsobena dobrovolníkovi. Dobrovolník je odpovědný pouze za škodu, která je zpŧsobena úmyslně. V případě dlouhodobé dobrovolnické sluţby mŧţe dobrovolník podat přihlášku k účasti na dŧchodovém pojištění, přičemţ vysílající organizace je zavázána toto pojištění za dobrovolníka platit, jestliţe dobrovolnická sluţba přesahuje v prŧměru 20 hodin v kalendářním týdnu (zákon 198/2002 Sb.). Pojištění se sjednává na rodné číslo dobrovolníka a to pro případ úrazu dobrovolníka (během výkonu dobrovolnické sluţby), pro případ úrazu klienta, který se stane při výkonu dobrovolné činnosti, pro případ zničení věci, která patří třetí osobě (přijímající organizaci). Pojistku nelze uplatnit v případě, kdy se poškodí či ztratí věci dobrovolníka. Aby mohla být pojistka vyřízena, je nutno, aby se dobrovolníci nechali personálem zapsat do knihy úrazŧ, z dŧvodu případné pozdější prokazatelnosti (ADRA, 2010, s. 13). Evidence odpracovaných hodin Evidence odpracovaných hodin je nezbytná proto, aby se v případě uplatňování pojistky mohlo prokázat, ţe dobrovolník v organizaci skutečně byl. Mimo to je tato evidence dŧleţitá pro vystavování potvrzení o časovém pŧsobení dobrovolníka, tedy jak dlouho se dobrovolník v organizaci pohybuje a kolik hodin odpracoval. Dobrovolníci musí zapsat do sešitu prezence dobrovolníkŧ svŧj příchod, kde uvedou datum, jméno, čas příchodu a odchodu a součet hodin (ADRA, 2010, s. 13).
17
4 Práce s dobrovolníky Tato kapitola obsahuje popis managementu dobrovolnictví. Tzn. celý proces práce s dobrovolníky - jak postupovat při získávání a výběru dobrovolníkŧ, ale taktéţ jak je vyškolit a následně hodnotit během výkonu dobrovolnické sluţby. Dŧleţité je popsat i význam supervize, která je neoddělitelnou součástí práce v pomáhajících profesích i dobrovolnictví v sociálních sluţbách.
4.1 Získávání dobrovolníků Během náboru nejde o přesvědčování lidí k něčemu, co dělat nechtějí, ale jde spíše o ukázání moţné cesty, ţe mohou dělat něco, co uţ dělat chtějí. V získávání dobrovolníkŧ jde o proces, během kterého si organizace identifikuje mnoţství potencionálních dobrovolníkŧ a poté z tohoto mnoţství odděluje ty, kteří nejvíce odpovídají potřebám organizace a zároveň vyčleňují ty, kteří těmto potřebám nevyhovují (McCurley, Lynch, 2000, s. 27). Získávání dobrovolníkŧ je moţné uskutečňovat během celého roku, avšak intenzivnější nábor je vhodné zařadit do období po letních prázdninách, tedy během září a října a poté po Vánocích, tedy během ledna a února. Je to s ohledem na to, ţe spousta dobrovolníkŧ jsou studenti ať uţ na střední škole či vysoké a tato období jsou spojena se začátkem roku či semestru, kdy studenti hledají nové aktivity. Neplatí to však jen pro studenty, ale i pro pracující osoby, pro které jsou velké letní prázdniny přelomovým obdobím, v rámci kterého lidé plánují a odjíţdějí na dovolené (Tošner, Sozanská, 2002, s. 77) Při náboru je nutno myslet na to, zda organizace potřebuje dobrovolníky pouze na jednorázovou akci (např. pomoc při veřejné sbírce) či na činnost krátkodobou či dlouhodobou. Pro jednorázové akce mŧţe organizace oslovit např. ředitele školy a poţádat jej o pomoc. O získání stálých dobrovolníkŧ jiţ musí mít organizace širší představu o tom, jak dobrovolníky osloví, získá, co budou dělat a jak s nimi bude spolupracovat, aby je udrţela motivované (Plamínek a kol., 1996, s. 55). Mezi nejčastější formy náboru podle Blaţekové (dle Tošner, Sozanská, 2002, 78) patří: leták/plakát/vývěska – Prostřednictvím letákŧ a plakátŧ organizace mŧţe informovat veřejnost o tom, co a jak dělá a proč potřebuje dobrovolníky. Je to velmi častý avšak málo efektivní zpŧsob získávání dobrovolníkŧ. Je nutné tuto formu doplnit dalšími formami.
18
místní tisk/rozhlasové či televizní vysílání – tato forma by měla být pro organizaci prioritní, protoţe právě díky médiím se informace dostanou tam, kam potřebuje. Nejen ţe organizace propaguje svou činnost, ale dostane se také do přímého kontaktu s potencionálními dobrovolníky. náborová akce – prostřednictvím této formy organizace jiţ cíleně získává dobrovolníky v rámci akcí, u kterých předpokládáme zájem veřejnosti, např. koncerty, výstavy, apod. spolupráce
s dobrovolnickými
centry
–
ve
spolupráci
s dobrovolnickým centrem mohou vzniknout cílené kampaně zaměřené na získávání dobrovolníkŧ. střední a vysoké školy – studenti dychtí po nových zkušenostech a neustále si vyhledávají nové příleţitosti. Avšak nabídek k trávení volného času stále přibývá a studenti hledají místo, kde si mohou přivydělat, coţ je největším konkurentem organizace, která hledá dobrovolníky. Je proto nezbytné, aby lidé z organizace přišli přímo mezi potencionální dobrovolníky, např. v rámci vyučování, a seznámili je s činností organizace a s dobrovolnictvím, přičemţ je významné nechat prostor pro dotazy. ostatní kontakty – tato forma je také velmi častá a dokonce i efektivní. Jde o získávání dobrovolníkŧ v okruhu svých známých a přátel, avšak problém nastává v případě, kdy jsou všechny moţné kontakty vyčerpány. Velmi vhodná mŧţe být tato forma pro malé organizace (Blaţeková, dle Tošner, Sozanská, 2002, 78).
4.2 Výběr a výcvik dobrovolníků Velmi často se zapomíná na efektivní vstupní pohovor, který bývá rozhodující pro úspěšné zařazení dobrovolníka do pracovního prostředí organizace. Pro takový pohovor musí být vybráno prostředí, ve kterém se potencionální dobrovolník bude cítit dobře a v soukromí. Je velmi dŧleţité, aby pohovor nebyl přerušován, protoţe dobrovolník mŧţe nabýt dojmu, ţe je méně dŧleţitý neţ kterákoli jiná práce. Dá se říci, ţe zde platí pravidlo prvního dojmu (McCurley, Lynch, 2000, s. 39 - 41). Také Tošner a Sozanská (2002, s. 79) uvádí ve své publikaci, ţe je dŧleţité uskutečnit setkání s dobrovolníkem před samotným zaškolením, z dŧvodŧ ověření motivace, přičemţ 19
v rámci pohovoru se snáz rozhodne, pro kterou činnost bude dobrovolník dosazen (Tošner, Sozanská, 2002, s. 79). Taktéţ podle Plamínka (1996, s. 57) dává pohovor příleţitost k poznání dobrovolníkova temperamentu, motivaci a schopností, ale i dobrovolník se v rámci pohovoru ujistí, zda organizace odpovídá jeho potřebám a očekávání. Ve fázi výcviku musí organizace brát v úvahu činnost, pro kterou byl dobrovolník rekrutován. Jinak bude zaškolován dobrovolník pro práci s dětmi, jinak pro práci v nemocničním zařízení apod. To, jak bude příprava dobrovolníkŧ náročná, odpovídá jejich budoucí dobrovolnické činnosti (Tošner, 2003, s. 16) Např. pro jednorázovou akci mŧţe proškolení trvat několik minut aţ hodinu a naopak u výcviku pro dlouhodobou činnost mŧţe školení trvat i celý víkend. Dokonce mŧţe jít o dlouhodobou přípravu rozloţenou do několika týdnŧ (Tošner, Sozanská, 2002, s. 79). Přípravu je vhodné zpravidla rozdělit do dvou částí, a to na dobrovolnickou a odbornou. Během dobrovolnické části je dobrovolník seznámen o svých moţnostech, o závazcích a popř. i omezeních. Dále musí být seznámen s celým chodem organizace, se všemi dokumenty (statut, provozní řád,…), organizační strukturou, posláním a také svojí rolí v organizaci. Odborná část přípravy je zaměřena na to, co konkrétně bude dobrovolník dělat a na jeho případné obavy z výkonu dobrovolnické sluţby. V této části je vhodné, aby si dobrovolníci např. vyzkoušeli hraní rolí, v rámci kterých se dobrovolníci ocitnou v roli klientŧ, spolupracovníkŧ, ale převáţně si vyzkouší vlastní roli, během které si ověří vlastní chování v určitých situacích. V některých případech je nutno zařadit psychologické posouzení, které odhalí dobrovolníkovu osobnost, zda je dostatečně zralý pro konkrétní činnost, popř. je zařazeno taktéţ posouzení z hlediska moţných psychopatologických rysŧ. Toto posouzení je nezbytné, jestliţe má dobrovolník trávit čas s nezletilým dítětem o samotě (Tošner, Sozanská, 2002, s. 80).
4.3 Supervize Hawkins a Shohet (2004, s. 34) popisují supervizi jako formu podpory, během které se člověk mŧţe soustředit na své obtíţe v práci. Tato forma podpory je také součástí neustálého profesního učení a vývoje. Jestliţe se chceme zaměřit na supervizi dobrovolníkŧ, pak se musíme zaměřit na supervizi a její metody v pomáhajících profesích, protoţe tato dvě odvětví mají k sobě nejblíţe. V rámci supervize dobrovolníkŧ jde o setkání jednoho dobrovolníka, popř. skupiny dobrovolníkŧ se supervizorem v prostředí, které je pro ně bezpečné v tom 20
smyslu, ţe mohou sdílet své postoje a pocity, které pramení z jejich dobrovolné činnosti, aniţ by se museli bát, ţe budou nepochopeni, popř. ţe jim bude něco vyčítáno. Opět je nutno myslet na to, ţe supervize bude probíhat jinak pro kaţdou činnost. Někteří dobrovolníci budou potřebovat supervizi blíţící se k psychoterapeutickému procesu a u některých pŧjde spíše o zhodnocení činnosti, metodické setkání či pracovní poradu. U jednoduchých činností mŧţe být v roli supervizora sám koordinátor, avšak v případě, ve kterém jde o vztah mezi dobrovolníkem a klientem, je role školeného supervizora nezastupitelná. Profesionálové (lékaři, sociální pracovníci,…) potřebují supervizi převáţně jako prevenci syndromu vyhoření, avšak u dobrovolníkŧ se jedná spíše o udrţení motivace, tzn. o prevenci před odchodem dobrovolníka. Supervize tudíţ mŧţe slouţit jako setkání, v němţ se lidé (dobrovolníkŧm, pracovníkŧm) cítí dobře a kteří jsou si blízcí svými zájmy a hodnotami. Cílem supervize mŧţe být i poskytování a získávání zpětných vazeb, řešení problémŧ, motivace, tvorba a posilování vztahŧ mezi dobrovolníky navzájem, podpora efektivity práce dobrovolníka, forma odborného vzdělávání, osobnostní rŧst, kontrola (HESTIA, 2012, s. 56 – 57). Supervize je pro kvalitní dobrovolnickou činnost nezbytná, tudíţ opakovaná neúčast je dŧvodem k vyloučení dobrovolníka z programu (HESTIA, 2013, s. 15).
4.4 Hodnocení a ocenění Hodnocení a zpětná vazba se mŧţe jevit jako nepodstatná součást práce s dobrovolníky, ale i s placenými pracovníky. Avšak pokud člověk začne dobrovolničit či pracovat, touţí být tím nejlepším a absence zpětné vazby tak mŧţe být poniţující a znepokojující. Absence hodnocení mŧţe pro dobrovolníka znamenat, ţe kvalita práce, kterou pro organizaci vykonal, nikoho nezajímá a nikomu na jeho práci či na dobrovolníkovi samotném nezáleţí (McCurley, Lynch, 2000, s. 64). Podle Tošnera a Sozanské znamená hodnocení proces, jehoţ výsledkem je zkvalitnění práce. Hodnocení jednorázových akcí je vhodné, aby proběhlo ihned po skončení akce, v rámci setkání organizátorŧ a účastníkŧ, kteří sepíší své návrhy a připomínky. Dlouhodobé dobrovolné činnosti je moţné hodnotit formou dotazníkŧ, anket, apod. Výsledky z hodnocení slouţí pro případné navrţení změn, které mohou zkvalitnit práci organizace. Dále mŧţe poslouţit k prokázání účinnosti pomoci dobrovolníkŧ a také k argumentaci, ţe dobrovolnictví má být uznáno a má mít své místo i v trţní společnosti (2002, s. 83).
21
4.5 Rozchod s dobrovolníkem Rozloučení s dobrovolníkem mŧţe být velmi obtíţné a to převáţně tehdy, jestliţe je dobrovolník silně motivován a sám problémy nemusí vidět. Někdy mŧţe být jasné jiţ s úvodního rozhovoru s dobrovolníkem, ţe pro danou činnost není vhodný, popř. ţe on sám potřebuje odbornou pomoc (Tošner, Sozanská, 2002, s. 81). Mŧţe však jít i o problémy vzniklé aţ během výkonu dobrovolnické sluţby, např. opakované porušování pravidel, jedno závaţné porušení pravidel, ohroţení klienta, není spoleh na dobrovolníka apod. (Tošner, 2003, s. 23). Jestliţe nedošlo k závaţnému porušení pravidel, pak je moţné problém řešit prostřednictvím supervize či při individuálním setkání koordinátora s dobrovolníkem. Dobrovolníkovi je třeba nabídnout pomoc a znovu mu pravidla vysvětlit (Tošner, 2003, s. 23). V případě, kdy výše zmíněné nepomŧţe nebo jestliţe dojde k závaţnému porušení pravidel, je nezbytné najít taktní zpŧsob, jak se s člověkem rozloučit (Tošner, Sozanská, 2002, s. 81). Nejlepší formou ukončení je osobní setkání, během kterého si zúčastnění vše vyjasní. Dobrovolníkovi musí být následně vysvětleno, proč se s ním loučí. Mŧţe však nastat situace, kdy tato moţnost není uskutečnitelná, tudíţ je nejvhodnější rozloučit se prostřednictvím pošty (Tošner, 2003, s. 23). Dobrovolník musí mít moţnost daný problém vyřešit a z chyby se poučit, neţ s ním bude ukončena spolupráce. McCurley a Lynch (2000, s. 69) uvádí několik krokŧ, které mohou pomoci s řešením vyskytnutého problému. Prvním krokem je rozhovor s dobrovolníkem, v němţ je zásadní otázkou kompetentního pracovníka „jak byste popsal postup v této situaci“. Na základě takovéto otázky se mŧţe vytříbit, ţe došlo pouze k nedorozumění a pracovník si díky tomu mŧţe s dobrovolníkem ujasnit očekávání, čímţ se problém odstraní. Během rozhovoru je nezbytné, aby pracovník (koordinátor, kontaktní osoba) mluvil pouze o tom, co dobrovolník provedl, nikoli o tom jaký je, soudit jej či hodnotit. Dalším krokem je, aby dobrovolníkovi bylo řečeno také něco pozitivního, co by se vztahovalo k problémovému chování. Poté mŧţe dojít k návrhu k nápravě, jeţ by měl předloţit sám dobrovolník, který konkrétně určí, co mŧţe udělat i sám pracovník pro nápravu vzniklé situace. Jestliţe se toto podaří, je nezbytné, aby pracovník chválil dobrovolníkovo zlepšení (McCurley a Lynch, 2000, s. 69). 22
V této kapitole jsem popsala management dobrovolnictví, jeţ začíná rekrutováním dobrovolníkŧ, poté navazuje jejich výběr a školení. V prŧběhu výkonu dobrovolnické činnosti nesmí být opomenuta supervize, ale taktéţ hodnocení a ocenění dobrovolníkŧ. Proces končí případným ukončením vztahu s dobrovolníkem. To, jak je management dobrovolnictví v organizaci ukotven, ovlivňuje rozhodování dobrovolníka, zda se chce stát součástí organizace či ne, popř. do značné míry ovlivňuje i jeho motivaci v dobrovolnické sluţbě setrvat. McCurley a Lynch uvádějí, ţe zapojení dobrovolníka do činnosti znamená odevzdání jeho volného času ve prospěch organizace a jestliţe pro něj bude činnost nezajímavá, nepříjemná, náročná či jinak nevyhovující, rozhodne se trávit volný čas jinak. Z tohoto dŧvodu je dobře promyšlený management dobrovolnictví dŧleţitý (McCuler, Lynch, 2000, s. 20). Z odborné literatury se tomuto tématu nejvíce věnuje Tošner, Sozanská a McCurley s Lynchem, z toho dŧvodu jsem informace čerpala převáţně od těchto autorŧ. Pro rozšíření informací jsem čerpala z metodik a článkŧ jednotlivých dobrovolnických center, které se od sebe mohou zanedbatelně lišit.
23
5 Charita Šternberk Tuto kapitolu bylo nezbytné zařadit z toho dŧvodu, ţe cíl práce je zakázkou od samotné
charity.
Práce
se
zaměřuje
na
vytvoření
podkladŧ
pro
spuštění
dobrovolnického programu pro projekty Charity Šternberk, a proto je nezbytné vědět, jak a s kým charita pracuje. Informace v této kapitole jsou čerpány z interních materiálŧ Charity Šternberk. Charita sídlí ve městě Šternberk, které leţí v olomouckém kraji. V roce 2009 se Charita Šternberk sloučila s Charitou Uničov a Charitou Litovel. Šternberská charita je jednou ze základních sloţek Arcidiecézní Charity Olomouc a je členem Caritas Internationalis (Historie). Charita Šternberk poskytuje zdravotní a sociální sluţby, které má zaregistrovány na Krajském úřadě – Olomoucký kraj - a to všem potřebným bez rozdílu barvy pleti, náboţenství či národnosti. Pět základních hodnot Charity Šternberk jsou: dŧstojnost lidské osoby, společné dobro, solidarita, subsidiarita, kvalita (Veřejný závazek). Jde o neziskovou
církevní
organizaci
zřízenou
olomouckým
arcibiskupem
Janem
Graubnerem. Charita Šternberk poskytuje k tomuto roku tyto sluţby: - Ošetřovatelská sluţba – neboli domácí hospicová péče je určena pro osoby bez rozdílu věku, které jsou z dŧvodu změněného zdravotního stavu plně či částečně odkázáni na odbornou péči a pomoc druhé osoby – senioři, osoby s chronickým onemocněním, osoby se zdravotním postiţením, nevyléčitelně nemocní a umírající. Cílem sluţby je poskytovat domácí péči v oblasti léčebné, preventivní, ošetřovatelské a rehabilitační. Součástí sluţby je domácí hospicová péče. - Pečovatelská sluţba – sluţba poskytuje pomoc a podporu osobám, které potřebují dopomoc v péči o svou osobu nebo domácnost. Pomoc je pak poskytována samotnému uţivateli anebo také rodinným příslušníkŧm. Jedná se převáţně o pomoc při osobní hygieně, dováţce obědŧ a nákupŧ, pomoc s přípravou
stravy,
úklidu
domácnosti,
sociální
poradenství
a zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Dlouhodobým cílem sluţby je umoţnit uţivatelŧm ţít co nejdéle v domácím prostředí. Sluţba je také zaměřena na podporu pečujícím osobám, které často dlouhodobě pečují o své blízké. Součástí Pečovatelské sluţby je i Pŧjčovna kompenzačních a protetických pomŧcek.
24
- Denní pobyt Rozkvět – je sluţba určená pro děti i dospělé s mentálním a kombinovaným postiţením. Cílem je naplňování smysluplného ţivota, kdy pracovníci usilují nejen o zkvalitnění ţivota osob, ale také jim umoţňují zŧstat součástí společnosti. Sluţba usiluje o posilování kompetencí klientŧ tak, aby byli co nejvíce soběstační, zvládali úkony zejména v péči sebeobsluhy, hygieny a orientace v běţném ţivotě. Sociální pracovnice také podporuje kompetence rodiny, ve které klient ţije, poskytuje praktické rady a sociální poradenství. - Jiloro – Srdíčko – je sociálně aktivizační sluţba pro rodiny s dětmi, jejímţ posláním je podpora rodin s dětmi, které se dlouhodobě nachází v tíţivé situaci, coţ by mohlo mít za následek zanedbání vývoje dětí. Cílem je nejen připravit dítě na povinnou školní docházku, ale také zlepšení sebeobsluţných a sociálních návykŧ. Nezapomíná se ani na rodiče, se kterými pracovníci pracují na zlepšení dovedností rodiny vychovávat dítě a v neposlední řadě pracovníci pomáhají s řešením tíţivé sociální situace rodiny. Jde zejména o romské rodiny a rodiny ohroţené sociálním vyloučením. Sluţba má ambulantní formu- zde děti předškolního věku získávají potřebné sociální dovednosti a kompetence dŧleţité pro dobrý start do sítě běţných základních škol, a také terénní formu, která se zaměřuje na komplexní pomoc a podporu rodině dítěte, případně jiným blízkým či pečujícím osobám. Sluţba úzce spolupracuje s OSPOD Šternberk, sociálním odborem Města Šternberk, základními školami, pediatry. Komplexnost přístupu je dŧleţitá pro uchopení situace rodiny a pomoc při řešení jejich problémŧ a posílení kompetence rodičŧ. Práce s touto skupinou vyţaduje individuální přístup - rodiny vykazují znaky patologického zpŧsobu ţivota - dlouhodobá závislost na dávkách, dluhy, lichva, sociální inkluze, ztráta vnímání okolní reality či „ běţného zpŧsobu ţivota“. Rodičŧm se těţko vysvětluje význam vzdělání, potřeba vytrvalosti ve výchově i samo vzdělávání, vytrvalosti při hledání zaměstnání a dŧleţitosti dobrých vzorŧ pro dítě. Vnímáme-li zájem dítěte v kontextu uplatnění ve společnosti, nezávislosti na dávkách státu, schopnosti vytvářet si nové vzory, jde o práci, u které je nutná
vytrvalost,
kontinuita
péče,
multidisciplinární
přístup
k této
25
problematice a zapojení subjektŧ zajišťujících péči o ohroţené a vyloučené děti ( OSPOD, školství, pediatři, sociální sluţby, volnočasové aktivity). - Klub Ţelva – Jde o dobrovolnický klub, ve kterém se klienti dobrovolně účastní akcí Charity Šternberk, vypomáhají s prodejem výrobkŧ apod. - je určeno pro všechny zájemce, kteří mají rádi výtvarné a řemeslné činnosti, a učí se rádi i novým výtvarným technikám. V rámci těchto setkání vyrábí členové klubu rŧzné výrobky - např. z ovčího rouna, textilu, proutí, dřeva, keramické hlíny, papíru a dalších, na podporu činnosti organizace. Členové klubu spolu tvoří nejen výrobky, jezdí i na společné výlety a účastní se kulturních akcí ve Šternberku (např.: Léčebenské slavnosti, trhy na Státním hradě, Martinské slavnosti). - NDC – UZEL – je nízkoprahové denní centrum pro osoby bez přístřeší a ohroţených ztrátou přístřeší. Sluţba poskytuje denní zázemí, materiální pomoc (strava a teplé nápoje), hygienické zázemí. Součástí sociální práce v této sluţbě je pomoc a podpora těmto lidem k posílení jejich kompetencí, úpravě současné sociální situace tak, aby se pokud moţno vrátili do běţného zpŧsobu ţivota. Základními sociálními úkony, které jsou s klienty řešeny: zaevidování klientŧ na úřadu práce, zaţádaní o oprávněné dávky, řešení dluhŧ, pomoc při vyhledávání bydlení a zaměstnání. Sluţba úzce spolupracuje s úřady práce, Probační a mediační sluţbou, soudy, policií, praktickými lékaři, asistenty Městské policie a dalšími terénními pracovníky – např. Charity Olomouc. Sluţba dále usiluje o ochranu společnosti před negativními dopady bezdomovectví - tj. monitoring zdravotního stavu osob bez přístřeší, ochranu před šířením nakaţlivých nemocí (Sluţby). Charita Šternberk také provozuje Humanitární šatník, který vyuţívá v rámci svých sluţeb - NDC Uzel, Jiloro. Ale také je otevřen pro veřejnost- zejména pro osoby, které mají nízké příjmy. Charita má také pastorační asistenty, jejichţ úkolem je koordinace sbírek - zejm. Tříkrálové sbírky, Postní almuţny a dalších sbírek. Koordinace a propojení činnosti profesionální charity s farnostmi, na jejichţ území provozuje sluţby, duchovní péči o klienty či zaměstnance. Charita jako církevní organizace usiluje o propojení sluţeb v oblasti tělesné, duševní i duchovní (Interní dokumenty).
26
Praktická část 6 Analýza potřebnosti dobrovolníků v Charitě Šternberk Před vytvořením podkladŧ pro akreditaci, je nutno provést analýzu potřebnosti dobrovolníkŧ v Charitě Šternberk. Je to z toho dŧvodu, abych získala informace o současné situaci, ale také ţádoucím stavu dobrovolnické činnosti v Charitě Šternberk. Díky této analýze získám informace, které jsou nezbytné pro vyplnění povinných náleţitostí ţádosti o akreditaci dobrovolnického programu. Oslovila jsem koordinátorku dobrovolníkŧ Charity Šternberk Bc. et Bc. Zuzanu Knopfovou, DiS., která mi v rámci rozhovoru poskytla dané informace.
6.1 Současný stav dobrovolnické činnosti v Charitě Šternberk V současné době má Charita Šternberk 3 profesionální střediska a to: středisko Šternberk,
středisko
Uničov,
středisko
Litovel.
Všechna
střediska
pracují
s dobrovolníky dlouhodobě. Tuto dobrovolnickou činnost nemají akreditovanou a z velké části se jedná o tříkrálové koledníky a koordinátory Tříkrálové sbírky v jednotlivých farnostech, které spadají do území pŧsobnosti Charity Šternberk. Počet těchto dobrovolníkŧ se pohybuje okolo tisíce lidí (dospělých tj. vedoucích tříkrálových skupin je 340, zbývající počet tvoří děti). Další část dobrovolnické činnosti zajištují dobrovolníci, kteří vykonávají dobrovolnickou činnost pravidelně a dlouhodobě. Jedná se o dobrovolníky v charitních šatnících, dobrovolníky na jednorázových akcích, ale také o dobrovolníky, kteří pracují přímo v sociálních sluţbách. V sociálních sluţbách jsou dobrovolníci např. v Centru denních sluţeb – Rozkvět, v Klubu Ţelva – který je od roku 2013 dobrovolnickým klubem, dále má charita dobrovolníky v pečovatelské sluţbě. Většina dobrovolníkŧ (do nichţ jsou zahrnuti i tříkráloví koledníci) jsou lidé, kteří jsou vybíráni z farností – protoţe spolupráce profesionální charity a farností je velmi dŧleţitou pro činnosti a fungování charity jako celku. Dlouhodobí dobrovolníci, kteří pomáhají ve sluţbách, jsou do práce zapojováni podle aktuálních moţností dané sluţby a také podle nabídky, která k charitě přichází ze strany veřejnosti nebo jiţ zmiňovaných farností. Práci s dobrovolníky a nabídku dobrovolnictví prezentuje charita v tiskových materiálech, ve velké míře při náboru tříkrálových koledníkŧ a další práci s nimi. Počet dlouhodobých a pravidelných 27
dobrovolníkŧ se tak liší od momentálních moţností a potřeb. Pro rok 2014 uvádí 40 takto angaţovaných dobrovolníkŧ. V letech 2012 a 2013 charita spolupracovala rok se čtyřmi dobrovolníky Evropské dobrovolné sluţby (jednalo se o dva dobrovolníky z Ruska, jedna dobrovolnice z Austrálie a jedna dobrovolnice ze Španělska). Tito dobrovolníci navštěvovali pravidelně 2x týdně Klub Ţelva, sluţby Jiloro – Srdíčko a Denní pobyt Rozkvět.
6.2 Ţádoucí stav dobrovolnické činnosti v Charitě Šternberk Koordinátorky Zuzany Knopfové jsem se zeptala, co si myslí o akreditaci, její odpověď byla: „domnívám se, že z dlouhodobého hlediska posílení statusu dobrovolnictví v České republice a Charitě Česká republika je důležité uvažovat o akreditaci této činnosti. Jednak posílíme status dobrovolnictví jako takový, nabídneme lidem, kteří se chtějí do dobrovolnictví zapojit, jasnější a zřetelnější rámec této činnosti. Dále i my si jasně vymezíme tuto činnost z hlediska legislativy, pojištění, metod práce s dobrovolníky.“ Koordinátorka také vnímá, ţe pokud charita bude umět dobrovolnictví prezentovat a provázet více profesionálně, mŧţe se odrazit i na větším zájmu veřejnosti nabídnout charitě svŧj čas a své schopnosti. Dále hovoří o tom, ţe dobrovolnictví je v současné době nový a zajímavý fenomén pro studenty a lidi středního věku, kteří chtějí buď získat zkušenosti a praxi anebo uplatnit své schopnosti a zkušenosti v jiném oboru neţ kterému se profesně věnují. Do dobrovolnické činnosti se také zapojují aktivní senioři, kteří chtějí smysluplně naplnit nově získaný volný čas. Charita je církevní organizací, která se snaţí dlouhodobě spolupracovat s farnostmi, které spadají do její pŧsobnosti. Vizí arcibiskupa je rozšíření dobrovolnické činnosti do farností v celém děkanátu, tak aby charita získávala dále dobrovolníky, kterým by nabízela moţnost uplatnění v sociálních sluţbách. Ale také aby byla propojením mezi „spontánní dobrovolnickou činností“, která mnohdy ve farnostech jiţ probíhá. Akreditace je nejvíce vhodná pro dobrovolníky přicházející zvenčí. Při spontánním dobrovolnictví ve farnostech je třeba citlivě zvaţovat, zda je tato forma vhodná a rozhodovat individuálně. Dobrovolníci zvenčí by tak pokračovali v činnostech jako doposud, avšak s tím, ţe by charita mohla k dobrovolníkŧm přistupovat více profesionálně. Výhodu akreditace také shledává v tom, ţe dobrovolníkŧm má charita co nabídnout a tím mŧţe být zajímavější pro potencionální dobrovolníky. 28
7 Projekt pro spuštění dobrovolnického programu pro projekty Charity Šternberk Tento projekt je zaměřen na vytvoření podkladŧ pro spuštění dobrovolnického programu pro projekty Charity Šternberk. Podnět mi byl dán samotnou charitou, která dlouhodobě uvaţuje o zvýšení profesionalizace práce s dobrovolníky. Charita Šternberk je církevní právnickou osobou na území ČR, tudíţ podle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonŧ mŧţe ţádat o akreditaci svého dobrovolnického programu. Cíl projektu: vytvořit podklady pro spuštění dobrovolnického programu Aktivity projektu: dílčími činnostmi, které vedou k výstupu, jsou: dohledání informací o postupu akreditace a získání informací o současném stavu Charity Šternberk, seznámení se s ţádostí a její následné vyplnění Výstupy projektu: vytvořená ţádost o akreditaci pro spuštění dobrovolnického programu Charity Šternberk Harmonogram projektu
březen 1 týden
dohledání informací o postupu akreditace, teorie analýza současného stavu charity Práce s ţádostí
x
duben 1. týden 2. týden 3. týden x
x x x
x
Tabulka č. 1 časový harmonogram projektu
ŢADATEL Název ţadatele: Charita Šternberk Právní forma: církevní právnická osoba IČ: 45238642 Adresa ţadatele: Opavská 13, 785 01 Šternberk www: www.sternberk.charita.cz telefon: +420 585 011 014 email:
[email protected] Statutární orgány: ředitelka Pavlína Vyvozilová Jméno osoby zodpovědné za akreditaci: Bc. et. Bc. Zuzana Knopfová, DiS. 29
NÁLEŢITOSTI NUTNÉ K UDĚLENÍ AKREDITACE 1. Popis projektu nebo programu, ve kterém se ţádá o udělení akreditace: Dobrovolnický program Charity Šternberk Akreditaci si Charita Šternberk ţádá pro dobrovolníky, jeţ se starají o charitní šatníky, pomáhají s jednorázovými akcemi (např. charitativní sbírky), ale taktéţ pomáhají s činnostmi v sociálních sluţbách charity. V sociálních sluţbách jsou dobrovolníci zařazeni pro dobrovolnickou činnost v Centru denních sluţeb – Rozkvět (pomoc osobám se zdravotním a mentálním postiţením), v Klubu Ţelva – který je od roku 2013 dobrovolnickým klubem, v pečovatelské sluţbě a v centru Jiloro – Srdíčko. Zde je nutné zdŧraznit, ţe dobrovolník je osobou, která nemŧţe nahrazovat „placenou službu“ ani sluţbu pracovníkŧ. Dobrovolník také nemŧţe s klienty pracovat sám. Ve sluţbách - jako např. Jiloro nebo Rozkvět dobrovolníci pomáhají připravovat programy pro klienty, doprovázejí je s pracovníky na výletech, kulturních akcích apod. V současné době má Charita Šternberk 40 stálých dobrovolníkŧ. 2. Jméno osoby zodpovědné za realizaci konkrétního projektu nebo programu dobrovolnické sluţby: Bc. et Bc. Zuzana Knopfová, DiS. 3. Přímé spojení na osobu zodpovědnou za realizaci konkrétního projektu nebo programu dobrovolnické sluţby: Adresa: Opavská 13, 785 01 Šternberk Mail:
[email protected] Telefon/fax: +420 585 011 014 Mobil: +420 739 500 406 4. Povaha dobrovolnické sluţby: dlouhodobá 5. Oblast dobrovolnické sluţby Pomoc při sluţbách v péči o osoby zdravotně a mentálně postiţené, osoby ohroţené sociálním vyloučením, sbírkové charitativní akce. 6. Místo výkonu dobrovolnické sluţby: Česká republika, město Šternberk 7. Způsob přípravy dobrovolnické sluţby: (včetně uvedení jména a kvalifikační zpŧsobilosti osoby zodpovědné za přípravu, délka přípravy a další specifikace)
30
Přípravu dobrovolníkŧ zajistí koordinátor dobrovolníkŧ Bc. et Bc. Zuzana Knopfová, DiS. (sociální pracovník, vedoucí sociální sluţby NDC UZEL), a bude probíhat hromadnou, popř. individuální formou. Uskutečňovat se bude během jednoho dne (bude-li se jednat o dobrovolnickou sluţbu v charitním šatníku, charitativní sbírky), popř. během víkendu, bude-li se jednat o dobrovolnickou činnost v sociálních sluţbách, kde jsou dobrovolníci v přímém kontaktu s klienty. Pro školení bude vyhrazen prostor/místnost na Charitě Šternberk (prostory Klubu – Ţelva). Cílem přípravy je vyškolit dobrovolníky pro konkrétní práci v zařízení, ale také seznámit je s prostředím a dalšími pracovníky, s cílovou skupinou, s vhodným zpŧsobem komunikace, a převáţně pak s hlavní činností a úlohou dobrovolníka. Během školení se dobrovolníci seznámí s organizací a jejím fungováním, budou mít moţnost seznámit se s prostředím, proběhne školení BOZP, pro dobrovolnickou činnost v sociálních sluţbách bude příprava zaměřena také na komunikaci s klienty, etický kodex, na rizika, se kterými se dobrovolník mŧţe setkat, s ohledem na dobrovolnickou činnost budou dobrovolníci také prakticky zaškolováni, např. manipulace s vozíkem či jinými pomŧckami. Dále budou dobrovolníci seznámeni s pravidly dobrovolnického programu a s dokumenty, které bude charita vyţadovat (smlouva, ustanovení o mlčenlivosti, výpis z evidence Rejstříku trestŧ, potvrzení o zdravotní zpŧsobilosti). Dobrovolníci budou také informováni o moţnosti proplácení cestovného a o pojištění, které musí s charitou uzavřít. Po školení budou následovat individuální pohovory, během kterých si koordinátor ověří motivaci, domluví se s dobrovolníkem na konkrétním plánu a sjednají den první návštěvy, který proběhne následující týden po proběhlém pohovoru. Odpovědnou osobou za přípravu dobrovolníkŧ bude mimo koordinátora také ředitelka Pavlína Vyvozilová. 8. Moţná rizika dobrovolnické sluţby: Zranění (klienta, dobrovolníka, pracovníka), psychická zátěţ – nebezpečí syndromu vyhoření, fyzická náročnost, riziko krádeţe, poškození majetku 9. Soupis předpokládaných nutných dokumentů pro výkon dobrovolnické sluţby podle její povahy: (jedná se o dokumenty, které bude dobrovolník při zájmu o výkon dobrovolnické sluţby předkládat) Výpis z rejstříku trestŧ, potvrzení o zdravotní zpŧsobilosti, ustanovení o mlčenlivosti, u nezletilých souhlas zákonného zástupce 31
10. Způsob zajištění stravování: Charakter dobrovolnické sluţby nevyţaduje zajištění stravování. 11. Způsob zajištění ubytování: Charakter dobrovolnické sluţby nevyţaduje zajištění ubytování. 12. Způsob zajištění dopravy: Dobrovolníci se budou do organizace dopravovat dle vlastního uváţení. Jestliţe dobrovolníci pocházejí z jiného města neţ z města Šternberk, mají nárok na proplácení výdajŧ na dopravu, avšak jen za předpokladu, ţe k přepravě pouţije autobusovou či vlakovou dopravu, nikoli automobil. 13. Pracovní doba a doba odpočinku: Dobrovolníci navštěvují Charitu Šternberk 2 – 3 hodiny týdně, tudíţ není nutno stanovovat dobu odpočinku. 14. Předpokládané finanční výdaje na výběr a evidenci dobrovolníků: (roční kalkulace) Poloţka Kancelářské potřeby Propagace Náklady celkem/rok
náklady 1 dobrovolník 50 Kč 100 Kč
náklady 40 dobrovolníků 2 000 Kč 4 000 Kč
náklady za rok 24 000 Kč 48 000 Kč 72 000 Kč
15. Předpokládané finanční výdaje na přípravu dobrovolníků Poloţka Kancelářské potřeby Cestovné Náklady celkem/rok
32
náklady 1 dobrovolník 50 Kč 100 Kč
náklady 40 dobrovolníků 2 000 Kč 4 000 Kč
náklady za rok 24 000 Kč 48 000 Kč 72 000 Kč
16. Předpokládané finanční výdaje na účast dobrovolníka v projektu, programu dobrovolnické sluţby po dobu trvání akreditace: čtyřletá kalkulace) Poloţka Pomŧcky a potřeby Pojištění Cestovné Supervize Koordinátor (pŧl úvazek)
náklady 1 náklady 40 náklady za dobrovolník/měsíc dobrovolníků rok 100 Kč 4 000 Kč 48 000 Kč 90 Kč/rok 3 600 Kč 3 600 Kč 200 Kč 8 000 Kč 96 000 Kč 800 Kč/hod (3hod 4x ročně) 9 600 Kč -
Náklady celkem/rok Náklady na 4 roky
8 000 Kč
96 000 Kč 253 200 Kč 1 012 800 Kč
17. Způsob finančního krytí dobrovolnických aktivit (vlastní finanční zdroje, granty, dotace – schválené, očekávané) po dobu trvání akreditace: Poloţka kancelářské potřeby propagace cestovné pomŧcky a potřeby pojištění supervize koordinátor (pŧl úvazek) náklady celkem za rok náklady celkem 4 roky
Částka 48 000 Kč 48 000 Kč 144 000 Kč 48 000 Kč 3 600 Kč 9 600 Kč 96 000 Kč 397 200 Kč 1 588 800 Kč
Zdroje krytí Olomoucký kraj, sponzoři jednotlivci město Šternberk, Litovel, Uničov + okolní obce státní dotace vlastní činnost, sponzoři jednotlivci státní dotace vlastní činnost, ESF ČR ESF ČR
Obce, které jiţ Charitu Šternberk podporují: Obec Bílá Lhota, Obec Bělkovice-Lašťany, Obec Bohuňovice, Obec Červenka, Obec Dlouhá Loučka, Obec Domašov u Šternberka, Obec Haňovice, Obec Hlásnice, Obec Hlušovice, Obec Hnojice, Obec Horní Loděnice, Obec Hraničné Petrovice, Obec Huzová, Obec Cholina, Obec Jívová, Obec Komárov, Obec Libina, Obec Liboš, Obec Luká, Obec Luţice, Obec Medlov, Obec Měrotín, Obec Mladeč, Obec Mladějovice, Obec Nová Hradečná, Obec Olbramice, Obec Paseka, Obec Pňovice, Obec Senice na Hané, Obec Slavětín,
33
Obec Strukov, Obec Štarnov, Obec Štěpánov, Obec Šumvald, Obec Troubelice, Obec Újezd, Obec Ţerotín Nadace a nadační fondy, která jiţ Charitu Šternberk podporují: Nadace Taťány Kuchařové – Krása pomoci, PRAHA; Výbor dobré vŧle – Nadace Olgy Havlové, PRAHA; Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, PRAHA; Nadace České spořitelny, PRAHA; Nadace ČEZ, PRAHA; Nadace AGROFERT, PRAHA; Lesy České republiky, s.p., ŠUMPERK Organizace a jednotlivci, kteří jiţ Charitu Šternberk podporují: TESCO Stores ČR a.s., PRAHA; EKO-UNIMED s.r.o., MEDLOV; Lékárna u Salvátora, UNIČOV; VESETA spol. s r.o., LITOVEL; UNEX a.s., UNIČOV; Ingersoll-Rand Services s.r.o., UNIČOV; Přemysl David, NOVÉ VALTEŘICE; Papcel a.s., LITOVEL; Bohuslav Čep, LITOVEL; Q TECH s.r.o., UNIČOV; Invensys Appliance Controls s.r.o., ŠTERNBERK; Městská teplárenská společnost a.s., LITOVEL; Ing. Jan Březina, UNIČOV; N.F.I. Metall s.r.o., OLOMOUC; Ing. Květoslava Skalová, ŠTERNBERK; EDUCA CONSULT s.r.o., BRNÍČKO; KDU-ČSL, krajská kancelář OLOMOUC; Ing. Karel Korytář, UNIČOV; Rolnické druţstvo Ţerotín, ŢEROTÍN; J&J Kreuzberg spol. s r.o., LITOVEL; MEDICAS PRAKTIK s.r.o., MUDr. Alena Šromová, LITOVEL 18. Podmínky případného udělování kapesného dobrovolníkům: (viz. § 5 odst. 2 písm. f zákona o dobrovolnické sluţbě) Charita Šternberk nebude dobrovolníkŧm vyplácet kapesné. 19. Druhy pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu na majetku nebo zdraví, pojištění zdravotní při vyslání do zahraničí, účast na důchodovém pojištění) a jeho předpokládané finanční krytí a smluvní zabezpečení: HESTIA zprostředkovává pojištění pro dobrovolníky jak krátkodobé tak dlouhodobé. Pojištění zajištuje Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s. Pojistka, která vyhovuje zákonu o dobrovolnické sluţbě je pojistná smlouva č. 001-0088-018, která je uzavřená pro případ odpovědnosti dobrovolníka za škodu, zpŧsobenou jiné osobě úrazem, nemocí, poškozením, zničením nebo pohřešováním (ztrátou) věci a pro případ úrazu, kdy je pojištěn ţivot nebo zdraví dobrovolníka na riziko smrti úrazem a trvalých následkŧ úrazu, to vše při výkonu dobrovolné činnosti.
34
20. Popis
způsobu
vyrovnání
všech
závazků
dobrovolníka,
pokud
dobrovolnickou sluţbu předčasně ukončí z jiných neţ zřetele hodných důvodů: Charita Šternberk bere v úvahu riziko předčasného odchodu dobrovolníka, vynaloţí veškeré úsilí pro udrţení a motivaci dobrovolníka, avšak pokud se dobrovolník k odchodu rozhodne, nebude charita vyţadovat ţádné vyrovnání nákladŧ vynaloţených na dobrovolníka. 21. Způsob vedení evidence a databáze dobrovolníků: Databáze v elektronické podobě, a smlouvy a ostatní náleţitosti ve sloţkách v uzamykatelné skříni. 22. Plán spolupráce s přijímajícími organizacemi: Charita Šternberk bude vysílat dobrovolníky ve svŧj prospěch, tzn. ve prospěch středisek Šternberk, Uničov a Litovel. Koordinátora a kontaktní osobu bude zastávat jedna osoba. Tato osoba se bude mimo jiné (výběr, evidence, příprava dobrovolníkŧ) účastnit supervize a bude spolupracovat s dobrovolníky po celou dobu jejich pŧsobení v organizaci. 23. Způsob kontroly činnosti dobrovolníků: Zpŧsob kontroly bude probíhat v rámci supervize, návštěvou koordinátora v konkrétním středisku, dále pomocí kontaktu s klienty a popřípadě individuálním rozhovorem se samotným dobrovolníkem. Je dŧleţité mít informace ze všech zúčastněných stran. Pro práci s dobrovolníky má organizace zpracovanou Metodiku práce s dobrovolníky. Kaţdá sluţba má ve svých Vnitřních pravidlech zakotvenu práci s dobrovolníky, vymezení jejich činností a kompetencí. Za vedené Evidence dobrovolníkŧ, jejich dokumentaci, statistiky a další dokumentaci je odpovědný koordinátor práce s dobrovolníky. Tyto pravidla vycházejí ze standardŧ kvality č. 9, který vymezuje povinnosti organizace v oblasti personálních a organizačních zajištění sociální sluţby. 24. Způsob ověřování dodrţování smluv uzavřených mezi vysílající a přijímající organizací: Kontrolou se zabývá koordinátor dobrovolníkŧ, který ověřuje celý prŧběh dobrovolnické činnosti. Jestliţe dojde k porušení smlouvy, mŧţe být smlouva s dobrovolníkem ukončena.
35
25. Hodnocení
činnosti
dobrovolníků:
(včetně
zajištění
supervize
dobrovolníkŧ) Hodnocení bude probíhat v rámci supervize (ta bude probíhat 3 hodiny 4x ročně), ale je vhodné také individuální setkání, během kterého má dobrovolník prostor k větší otevřenosti a koordinátor mŧţe otevřít téma, jeţ mŧţe být pro dobrovolníka obtíţné řešit ve skupině. 26. Popis postupu v případě zániku organizace, včetně smluvního zajištění nástupnické organizace i s jejími kontaktními údaji: Jestliţe dojde k zániku Charity Šternberk, veškeré dobrovolnické závazky převezme Arcidiecézní charita Olomouc, která je zastřešující organizací Charity Šternberk. 27. Datum a podpis osoby zodpovědné za realizaci konkrétního projektu nebo programu dobrovolnické sluţby:
36
8 Závěr Hlavním cílem absolventské práce bylo vytvořit podklady pro zahájení dobrovolnického programu. Jak jsem jiţ několikrát zmínila, šlo o zakázku Charity Šternberk, která dlouhodobě uvaţuje o akreditaci. Zvolenou metodou je projekt, přičemţ k dosaţení cíle bylo zapotřebí provést analýzu potřebnosti dobrovolníkŧ v Charitě Šternberk, na coţ navazoval samotný projekt zaměřující se na jiţ zmíněný hlavní cíl práce. V současné době má Charita Šternberk okolo tisícovky tříkrálových dobrovolníkŧ a okolo 40 dlouhodobých dobrovolníkŧ, kteří vypomáhají v programech pečovatelské sluţby, v centru Jiloro – Srdíčko a v Centru denních sluţeb – Rozkvět. Na tyto programy je zacílená akreditace. Cíl, který jsem si na počátku stanovila - vytvořit moţný projekt, který pomŧţe organizaci realizovat akreditaci dobrovolnictví a pojmout pojem dobrovolnictví v neziskové organizaci – se mi podařilo naplnit. Tvorba projektové části byla časově náročná, protoţe z dŧvodu pracovní vytíţenosti nebylo mnoho prostoru pro osobní setkání s koordinátorkou dobrovolníkŧ. Obtíţné bylo taktéţ sestavování rozpočtu, vzhledem k tomu, ţe nemám ekonomické vzdělání a tudíţ není snadné představit si cenovou relaci nákladŧ jednotlivých poloţek. Díky koordinátorce Bc.et Bc. Zuzaně Knopfové a dalším informacím uveřejňovaným Ministerstvem vnitra a Ministerstvem práce a sociálních věcí se mi podařilo sesbírat některá nezbytná data. Projektovou část, jsem tvořila ve spolupráci s koordinátorkou dobrovolníkŧ Charity Šternberk. Vytvořený projekt je určen pro stávajících 40 dlouhodobých pravidelných dobrovolníkŧ, přičemţ do budoucna je moţno spolupráci s dobrovolníky rozšířit. V teoretické části práce jsem se věnovala základním pojmŧm, které souvisejí s cílem práce. První hlavní kapitola se zabývá profesionalizací neziskové organizace, přičemţ podkapitoly jsou členěny podle pojmŧ související s profesionalizací. Dále jsem navázala hlavní kapitolou zaměřující se na postup akreditace, jeţ jsem čerpala z Ministerstva vnitra a Zákona o dobrovolnické sluţbě. V návaznosti na tuto kapitolu jsem popsala pravidla dobrovolnického programu a poté jsem se zaměřila na práci s dobrovolníky, jeţ je popsána ve 4 kapitole. Pátou kapitolu jsem věnovala Charitě Šternberk, z toho dŧvodu, ţe informace o tom, jaké sluţby tato charita poskytuje, jsou nezbytné pro vytvoření následného projektu. Na teoretickou část navazuje část praktická, ve které jsem v šesté kapitole popsala analýzu potřebnosti dobrovolníkŧ, jeţ jsem uskutečnila ve spolupráci 37
s koordinátorkou dobrovolníkŧ Bc. et Bc. Zuzanou Knopfovou, Hlavní kapitolu jsem rozčlenila na dvě podkapitoly. První popisuje současnou situaci dobrovolnické činnosti v Charitě Šternberk a druhá podkapitola se věnovala ţádoucí situace dobrovolnické činnosti v této charitě. Sedmá kapitola se zabývá projektem, v němţ na začátku popisuji cíl, aktivity a výstupy, na coţ navazuje časový harmonogram. Poté pokračuji vytvořením podkladŧ pro spuštění dobrovolnického programu na základě získaných informací a ţádosti o udělení akreditace, jeţ je dostupná na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Práce bude převáţně vyuţita k zahájení dobrovolnického programu Charity Šternberk. Je třeba zmínit, ţe dobrovolnické programy charit jsou jiţ po mnoho let akreditovány i opakovaně. Tudíţ na základě těchto podkladŧ mŧţe Charita Šternberk ţádat o akreditaci pravidelně vţdy po čtyřech letech. Nicméně dále mŧţe být tato práce vyuţita
taktéţ
jinými
organizacemi,
jeţ
chtějí
svou
práci
s dobrovolníky
profesionalizovat. Práce mŧţe poslouţit i jako návod, jak vyplnit ţádost o akreditaci anebo mŧţe být vyuţita pouze jako vhled do tématu týkající se managementu dobrovolnictví.
38
Seznam pouţitých zdrojů ADRA. 2010. Materiál ke školení dobrovolníků. Ostrava. ADRA BALOGOVÁ, B., MRÁČKOVÁ, A. 2011. Dobrovoľníctvo v dlhodobej starostlivosti o starších ľudí – čo o ňom ne/vieme a čo potrebujeme riešiť. Sociální práce/Sociálna práca, č. 4, str. 16 – 19 FRIČ,
P.
2011.
Současné
trendy
dobrovolnictví
v sociální
práci.
Sociální
práce/Sociálna práca, č. 4, str. 8 - 9 FRIČ, P., POSPÍŠILOVÁ, T. & kol. 2010. Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století. Praha: AGNES FRIČ, P., VÁVRA, M. 2012. Tři tváře komunitního dobrovolnictví. Praha: Agnes HAWKINS, P., SHOHET, R. 2004. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, s.r.o. HESTIA. 2012. Metodika dobrovolnictví v sociálních sluţbách [on-line]. Dostupné 5. 4. 2015 z http://www.hest.cz/cdn/public/001597.pdf HESTIA. 2013. Manuál programu Pět P (Big Brothers Big Sisters) [on-line]. Dostupné 5. 4. 2015 z http://www.hest.cz/cs-CZ/dokumenty-ke-stazeni MC CURLEY, S., LYNCH, R. 2000. Manažment dobrovolnikov: ako zmobilizovať všetky zdroje komunity. Bratislava: Slovenská akademická informačná agentúra MÜLLEROVÁ, M. 2011. DOBROVOLNÍCI PRO KULTURU: Dobrovolnická činnost v kulturních organizacích. Praha: Česká kancelář programu Culture. NAKLÁDALOVÁ, L. 2010. Materiál ke školení dobrovolníků. Ostrava: ADRA NĚMEC, V. 2002. Projektový management. Praha: Grada Publishing, a. s. NOVÁK, T. 2008. Řízení dobrovolníkŧ v nestátní neziskové organizaci. In J. Novotný, M. Lukeš, & a. kol., Faktory úspěchu nestátních neziskových organizací (str 105 - 133). Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. a kol. 1995. „Profesionalizace“. In: Petráčková V., Kraus J. (eds.). Akademický slovník cizích slov II. díl. Paha: Academia. s. 621 PEYCHLOVÁ, Š. 2013. Vliv úrovně profesionalizace práce s dobrovolníky na jejich spokojenost s dobrovolnickou činností (bakalářská práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova
39
PLAMÍNEK, J., a kol. 1996. Řízení neziskových organizací: první český rádce pro pracovníky v občanských sdruženích, nadacích, obecně prospěšných společnostech, školách, církvích a zdravotnických zařízeních. Praha: Nadace Lotos RANDUSOVÁ, I. 2010. Profesionalizace neziskových organizací (diplomová práce) [online]
Brno:
Masarykova
univerzita.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/174971/esf_m/Randusova__DP.pdf ŠŤOVÍČKOVÁ JANTULOVÁ, M. 2005. Analýza procesu profesionalizace v občanském sektoru očima jeho aktérŧ. Sociální studia [online]. Roč. 2, č. 1, s. 131–146. Dostupné z: http://socstudia.fss.muni.cz/dokumenty/080229144248.pdf TOŠNER, J. a kol. 2003. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace. Praha: HESTIA TOŠNER, J. 2003. Dobrovolnická centra a programy. In B. Bartošová, & L. Benedíková. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace (str. 6). Praha: HESTIA. TOŠNER, J. 2014. Studie o dobrovolnictví [online]. Praha: HESTIA. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_tosner_pro_web.pdf TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O. 2002. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál.
Internetové zdroje: CHARITA
ŠTERNBERK.
Historie
[on-line].
Dostupné
10.
2.
2015
z
http://www.sternberk.charita.cz/ CHARITA ŠTERNBERK. Sluţby: Středisko Šternberk [on-line]. Dostupné 10. 2. 2015 z http://www.sternberk.charita.cz/ CHARITA ŠTERNBERK. Veřejný závazek [on-line]. Dostupné 10. 2. 2015 z http://www.sternberk.charita.cz/ ODBOR PREVENCE KRIMINALITY. 2014. Dobrovolnická sluţba - akreditace [online].
Dostupné
5.
3.
2015
z
http://www.mvcr.cz/clanek/dobrovolnicka-sluzba-
akreditace.aspx
MPSV. Pravidla pro udělování akreditace dobrovolnické sluţby [online]. Dostupné 10. 4. 2015 z http://www.mpsv.cz/cs/732 Zákon
198/2002
Sb.,
o
dobrovolnické
sluţbě,
dostupné
5.
3.
2015
z
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=53459&nr=198~2F2002&r pp=15#local-content
40
Anotace Tato absolventská práce je věnována profesionalizaci dobrovolnictví v Charitě Šternberk. Teoretická část je zaměřena na základní pojmy související s profesionalizací, ale taktéţ popisuje, jak postupovat při akreditaci, jaké náleţitosti je nutno splnit a jak s dobrovolníky pracovat v rámci dobrovolnického managementu. Závěr teoretické práce je věnován Charitě Šternberk, přičemţ v této kapitole popisuji základní informace a sluţby, které charita poskytuje. Praktická část je zaměřena na vytvoření projektu pro spuštění dobrovolnického programu Charity Šternberk. Cílem práce je vytvoření podkladŧ pro spuštění dobrovolnického programu Charity Šternberk. Klíčová slova: profesionalizace dobrovolnictví, akreditace, management dobrovolnictví, postup akreditace
Annotation This graduate’s thesis is devoted to the professionalization of volunteering within the Charity Šternberk. The theoretical part is focused on basic terms related to professionalization but also describes how to proceed with accreditation, the necessary requirements and the management of volunteers. The later part of the theoretical section describes the basic information and services offered by the Charity Šternberk. The practical part is focused on the creation of the project. The objective of this thesis is to detail the rationale for the activation of the voluntary programme by the Charity Šternberk. Key words: professionalization of volunteering, accreditation, volunteer management, process of accreditation
41
