„Bohemistyka” 2012, nr 3, ISSN 1642–9893 Jak widaæ zatem repertuar procesów uniwerbizacyjnych w omawianych w artykule jêzykach jest podobny – ró¿ni¹ siê one jedynie raczej pod wzglêdem iloœci przyk³adów charakterystycznych dla poszczególnych zjawisk.
Josef ŠTÌPÁN Praha
Postoje souèasných èeských spisovatelù k mateøštinì
Literatura B o s á k J., 1987, O vymedzení univerbizácie, Slovenská reè 52, s. 231237. H u b á è e k J., 1971, Onomaziologické postupy ve slovní zásobì slangù, Praha.
Klíèová slova:
J a d a c k a H., 2001, System s³owotwórczy polszczyzny (19452000), Warszawa. L o t k o E., 2000, Co odhaluje analýza neologismù v souèasnì èetinì, [w:] Studia z filologii s³owiañskiej, red. H. Wróbel, Kraków, s. 137141. Mieczkowska
H.,
2002,
Nowe
techniki
derywacyjne
w
jêzyku
Èeský jazyk, mluvnice, jazykové prostøedky, názory souèasných
èeských spisovatelù
Keywords: Czech language, grammar, language measures, views of contemporary Czech writers
polskim
i s³owackim, [w:] Dzieje S³owian w wietle leksyki, red. J. Rusek, W. Bory,
Abstract
L. Bednarczuk, Kraków, s. 291299. M i t t e r P., K univerbizaci na základì kompozice v souèasné èetinì, [w:] Èetina bádání a uèení, Brno 2007, s. 3337.
Èlánek uvádí na základì iroké excerpce názory souèasných èeských spisovatelù na jejich tìsnou spjatost s mateøským jazykem, s rodnou zemí a kulturou a na kvality
S i a t k o w s k a E., 1997, Sposoby adaptacji morfologicznej, przekszta³cenia se-
èetiny. Vímá si také postojù spisovatelù k jazykovým prostøedkùm, které jsou pro
mantyczne, przenikanie do ¿argonów najnowszych anglizmów w jêzyku pol-
èeský jazyk charakteristické. Spisovatelé pøi svém vyjadøování o èetinì èasto reflek-
skim i czeskim, [w:] Konsekwencje s¹siedztwa polsko-czeskiego dla rozwoju
tují její vztah k cizím jazykùm.
jêzyka i literatury, red. T. Or³o, J. Damborský, Wroc³aw.
On the basis of the extensive excerption, the article deals with the contemporary Czech writers opinions of on their close connections with their mother-tongue language, native country and its culture and the qualities of the Czech language. The author focuses also on the attitudes of the writers to the means of language that are characteristic of the Czech language. In connection with the Czech language, the writers often reflect their relationship to foreign languages.
0. C í l e m è l á n k u je zjistit, jaký mají souèasní èeští spisovatelé postoj ke svému mateøskému jazyku, a to jako celku (èást 1) i k jeho nìkterým jazykovým prostøedkùm (2). Jsme si totiû vìdomi toho, ûe to byli ve tøicátých letech minulého století právì spisovatelé, kteøí pøi kritice puristù vyvolali aktivity Praûského lingvistického krouûku kolem tématu jazykové kultury. O èeštinu jako mateøský jazyk, jenû je úzce spjatý s rodnou zemí a její kulturou, o vlastnosti (kvality) èeštiny a o jazykové prostøedky, které jsou pro ni charakteristické, a to èasto i na pozadí cizích jazykù, se zajímají nìkteøí èeští spisovatelé v posledním dvacetiletí ve svých dokumentárních knihách. 21
214
Pokusíme se podat pøehledový èlánek,1 jenû vychází ze systematické excerpce více neû 200 nefabulovaných knih a prozaických dìl našich spisovatelù, kteøí se narodili po roce 1920, a to i u spisovatelù ménì známých. Uvádìné citáty jsou ovšem výbìrem pøedevším závaûnìjších myšlenek o èeštinì. 1. Všimnìme si nejprve, jak spisovatelé reflektují s v o u m a t e ø š t i n u j a k o c e l e k. Èeština u spisovatelù souvisí pøedevším s jejich citovým ûivotem, a to hlavnì s pocitem domova. V raném dìtství, v nejvnímavìjších letech ûivota kaûdého èlovìka vzniká spontánní vztah k jazyku pøedevším u maminky milující své dítì. û
Být doma pro mì znamená ít uprostøed lidí, kterým rozumím na pùl nebo na ètvrt
û
slova a èasto i beze slov. Rozumím jim tak dobøe, proto e jejich jazykem mnì mamin-
û û nikdy jinak neû èesky nepotká (Uhde 2009, s. 145).
ka vyprávìla pohádky a zpívala písnièky, a toto nejzákladnìjí dobrodru ství láskyplného objevu a srozumìní mì u
Èeština je osudem moravského prozaika a fejetonisty V. Mertla (1995), „nemohu ji svévolnì odvrhnout” (s. 144), „spisovatelé jsou hloubìji vkoøenìni do osudù své zemì neû tøeba malíøi a muzikanti” (s. 310). J. Šotola „se vyznal z toho, ûe by nikdy nedokázal psát v cizinì, odlouèen od èeské øeèi, protoûe jenom ûivotem svého lidu a chlebem své mateøštiny ûiv je spisovatel. Nemá-li toho, zplaní, obsah jeho knih zchudne a jeho øeè zjaloví” (Ptáèník 1993, s. 172). K. Kryl (2006) psal sice také nìmecky, ale podle jeho názoru „èeština je jedinou vlastí èlovìka, který ji jednou poznal. Neexistuje nic krásnìjšího” (s. 68). 1
Jazyk je cítit ve vech pórech; nejkrutìjí otrokáø, který vùbec kdy existoval, je jazyk, který milujeme (Kryl 2006, s. 70).
S domovem a dìtstvím jsou také spojeny èasto emocionální vzpomínky na školu, která hraje dùleûitou roli v péèi o naši mateøštinu, protoûe škola zaujímá vyšší postavení v širším spoleèenském styku neû ulice, dvory, parky apod., je duševním zápasištìm a jevištìm. Spisovatelé zmiòují své uèitele èeštiny, napø. J. Èervenková, J. Dìdeèek, O. Chaloupka, E. Kantùrková, V. Preclík. Více o mateøštinì ve škole píše básník J. Kubìna, pøítel V. Havla: Péèi o jazyk obstarával skoro dennì jazyk èeský. Èetinu jsem miloval kromì
û
nábo enství nejvíc [...] (Kubìna 2006, s. 98)
a dìkuje pøitom tøem svým uèitelkám. J. Procházka ještì podrobnìji uvaûuje o škole: û
Vichni si do svých ivotù neseme z dálky dìtství peèe a dech èeské a slovenské koly [
] Tam jsme poznávali malebnost, vroucnost, tesklivost a radost mateøského jazyka. Jeho nekoneènou bohatost a skrz tento jazyk vechen svìt, pravdy naeho svìta (Procházka 1968, s. 19).
Kriticky ke škole a k praxi nìkterých uèitelù ovšem pøistupuje na základì svých zahranièních zkušeností J. Škvorecký. V souvislosti s uûíváním americké èeštiny ve svém umìleckém díle odmítá pedantický zpùsob osvojování spisovné normy ve škole: I mnoho exulantù zatracuje tuto, podle jejich názoru, korupci jazyka [
] Je-
û
û û
û
û
nom e v jistém smyslu je ka dá ivá øeè poka enina: poka enina uèitelského snu [
] Postoji spisovatelù k èetinì se z puristického hlediska zabýval F. Oberpfalzer
(1945). Zajímavé konkrétní odpovìdi spisovatelù na nìkdejí anketu o èetinì
û
shromá dil literární historik a textolog Rudolf Havel, který v letech 19411948 pracoval v Kanceláøi Slovníku èeského jazyka pøi Èeské akademii vìd a umìní. Antologii obecnìjích názorù spisovatelù na èetinu od nejstarích dob do souèasnosti sestavili J. Janáèková a A. Stich (1988). O pomìru èeských spisovatelù k mateøtinì
û
To, èemu staromiltí uèitelé øíkají správná èetina, je jazyk mrtvìjí ne latina [
] Jestli se na problém podíváme z tohoto hlediska, zkorumpovaná americká èetina se nám bude jevit prostì jako jedno z náøeèí naí mateøtiny. Není to
ûádná teoretická
koncepce jako jazyk normativních gramatik. Lidé na tomhle kontinentì tak skuteènì
û
û
mluví, proto e je jim to pøirozené, nepochází to z ádného autoritativního uèitelského
ûijící v tìchto konèinách, proè û û
srov. cenné poznatky z lingvoliterární historie v knize A. Sticha (1996). O chvále
naøízení. A je-li èlovìk realistický èeský spisovatel,
èeského jazyka u naich spisovatelù psali v populární knize J. Jelínek, V. Styblík
neu ít americké èetiny, stejnì jako autoøi, kteøí zùstali doma, u ívají pra ského slan-
(1971).
gu nebo moravských náøeèí? (kvorecký 2004, s. 95).
215
û
216
Škvorecký uûitím èeštiny vystìhovalcù v Americe zvýznamòuje výrazový zøetel v literárním díle. S pocitem domova je èeština svázána i u spisovatelù, kteøí proûili šastné dìtství, ale museli opustit svou vlast. V zahranièí Vám chybí „zvuk øeèi, vìdomí, ûe se s kaûdým domluvíte, ûe za rohem jste doma, ûe pochopíte z tónu èlovìka všechno, co vám chce øíci, zda si z vás dìlá legraci, nebo to myslí váûnì. V cizím jazyce to neslyšíte” (Lustig 1999, s. 67). Proto také mùûe A. Lustig tvrdit:
statoval, ûe znásilòují èeštinu. Napsal pøitom ódu na svou mateøštinu, kterou i pøes její znaèný rozsah citujeme: û
V dy je ta èetina docela hezká øeè, taková klidná, útulná jako kamna, zvuèná jak loretánské zvonky; dovede vyjádøit slávu prostých vìcí stejnì jako slávu
û
nadèasových ideálù, dovede být tì ká jako dubový stùl a medovina v nohou, lehká
û
û
a veselá jako bøíza na jaøe (to létající ø nemá ádný jazyk!), jasná a vá ná jako filozof [
] Jednou tak dojemnì se zpovídá z lásky ke Starému bìlidlu, jindy tak vroucnì
û
zvuèí, kdy vyzývá národ k boji proti okupantùm. Tulí se mile, a letí jako gong k nebi, ba jetì vý, jako v Bojích o zítøek. Tajemnì zvoní u Erbena, magicky bubnuje
û
û nai øeè
v irokém proudu Bøezinova rytmu [
] Jaká urá ka tìch vech lidí, kdy
Èetina je mùj jazyk, moje milenka (Lustig 1999, s. 118).
nìkdo tak mrzaèí! (Havel 1999, s. 2930).
K. Kryl (2006) jako exulant pokládá øeènickou otázku: û
Jak dokázat, e jsme dosud pøísluníky (národa), ne-li svou úctou a láskou k øeèi? (Kryl 2006, s. 73)
a odpovídá: û
Nemáme kromì jazyka nic, co by nás opravòovalo k sounále itosti s kulturou národa (Kryl 2006, s. 73).
Aû nekritický Krylùv citový vztah k mateøštinì spojený s jistým odtaûitým pomìrem k jazykùm cizím je obsaûen ve výroku: Zjiujete,
ûe vá jazyk, který znáte, je bohatí neû vechny ostatní jazyky (Kryl
Jinak je si ovšem V. Havel vìdom toho, ûe jazyk je tøeba posuzovat i podle toho, jak funguje ve spoleènosti (srov. Štìpán 2011a, s, 11). P. Ouøedník, èeský spisovatel a pøekladatel ûijící ve Francii, kde je jiný pomìr jazykovìdcù k národnímu jazyku neû u nás, a známý èeskému ètenáøi pøedevším díky „slovníku nekonvenèní èeštiny”, který je nazván Šmírbuch jazyka èeského, se obecnì zamýšlí nad vlastnostmi èeštiny: û má samozøejmì svùj nesmírný pùvab û
Èetina je jazyk nekonsolidovaný co
[
], nebo to uvolòuje velmi silný poetický náboj, který je v ní obsa en. Èetina je
jazyk chaotický [
], lexikální bohatostí, [
] neustáleností syntaxe. Èetina je jazyk
û znamená, ûe informaci pøenáíme pøeváûnì na emocionální, nikoli
pábitelský, co
2006, s. 299).
racionální úrovni (Ouøedník 1997, s. 6).
Všechny jazyky svìta jsou z funkèního hlediska totiû bohaté, ale bohatost kaûdého z nich spoèívá v nìèem jiném (srov. níûe v èásti 2 výrok J. Škvoreckého). K. Kryl potøeboval èeštinu pøi své moderátorské práci ve Svobodné Evropì, ale dlouhým pobytem v cizinì ji zaèal zapomínat:
Nemùûeme ovšem souhlasit s tím, ûe by èeština byla jazyk nekonsolidovaný a chaotický. Tak se mùûe jevit snad jen obecná èeština, kterou se P. Ouøedník pøedevším zabývá, nikoli však èeština spisovná. J. ¦áèek píše jazykovì vytøíbenou modlitbu ke své mateøštinì, jeû je výrazem básníkova citového pomìru k mateøštinì:
Jazyk, kterým jste mluvili, se musí obnovovat. Èetina zaène utíkat. Tak jsem se ji zaèal uèit jako cizí jazyk [
] pùjèovat si slovníky synonymický, vìcný, etymologický (Kryl 2006, s. 183).
A ty, èetino nae vezdejí, snivá a básnivá, jadrná a jiskrná, opojná i odbojná,
û
laskavá i tøaskavá, ké nás tvùj chorál ochrání i v doufání, i v zoufání, èetino stvoøená
û
k milování i k smilování, svla nae due jako pramen a hoø v nás jako vìèný plamen,
Pozoruhodný je postoj V. Havla k mateøštinì. Kdyû v polovinì padesátých let se zabýval jazykem existenciálních textù, kriticky kon217
¦
amen ( áèek 2006, s. 103).
218
Na závìr pøehledu postojù spisovatelù k mateøštinì jako celku uvedeme ještì kognitivnì lingvistický výklad jazykovì ménì dùleûitého smyslu èichu, který si však dlouhodobì pamatujeme a který má silný emocionální pøízvuk. Tento výklad ukazuje na moûnosti a omezení èeštiny. Podal ho L. Vaculík ve fejetonu „Vùnì èervna”: û
û
Nará ím na meze jazyka. Chci mluvit o vùních, a nemám toti
není dost
vhodných pøídavných ani podstatných jmen, a hlavnì sloves: vecky vìci svìta voní, páchnou, smrdí nebo èpí, a jsme hotovi. Pøi podrobnìjím rozliení pachù musíme si
Její trsy souhlásek, chøestivé, skøípavé, svitivé ji k její zpìvnosti nepøidají, ale zato hýøí synonymy (Hurník 2007, s. 70).
Skupiny souhlásek také cizinec tìûko vysloví. Literární vìdec a spisovatel V. Macura, zabývající se pøedevším národním obrozením, uvádí ve své próze z této doby nacionalisticky zaostøenou úvahu jedné postavy díla: Komandant horoval pro pùvaby opovrhované mateøtiny. Strè prst skrz krk, jak rázovitì to zní, a zdali Michlové cosi podobného svedou?! (Macura 1994, s. 74).
pomoci výrazy z oboru chuti a hmatu: sladká vùnì lip a nakyslý pach babských hader;
û
û
nì ná vùnì hvozdíku a ostrý puch kravína zalo eného vedle poutního kostela v Králíkách (Vaculík 1990, s. 38).
2. Døíve neû pøejdeme k výètu j a z y k o v ý c h p r o s t ø e d k ù, které jsou pro èeštinu charakteristické a které zaujaly naše spisovatele, protoûe u nich mohou vyjádøit hlavnì svùj citový postoj k mateøštinì, uveïme pìkný racionální výrok o bohatství jazykových prostøedkù v rùzných jazycích, který napsal spisovatel a pøekladatel J. Škvorecký: û
û
û
Ka dý jazyk je bohatý, jen e bohatství ka dého jazyka je v nìèem jiném. Sofistikovaná angliètina má jen ètyøi pády [
]; primitivní jazyky mají k dispozici patnáct, ne-li více pádù. Jednoduchá gramatika je bájeèná vìc, ale stejnì bájeèná je
û
û
û
i slo itá gramatika. To ve zále í na tom, kdo ji u ívá (kvorecký 2004, s. 193).
Tìmi Michly se rozumí Nìmci. Pro èeštinu stejnì jako i pro jiné slovanské jazyky jsou pøíznaèné pøedevším zdrobnìliny. Nae mateøtina byla obdaøena deminutivem zdrobnìlinou [
] Zdrobnìliny jsou první zvuky vítající èeská mláïata i první, které mláïata vydávají ze sebe. Jimi nae øeè jako málokterá vyzvedává vìci pøíjemné, a proto i hodné lásky a úcty.
û
û
Pánbùh dej, aby si od svých prvních u ivatelù vyslou ila ochranu a péèi sama (Kohout 2008, s. 181).
Názorný je Škvoreckého výklad osobního jména Marie na pozadí angliètiny: V angliètinì je velmi chudièce vybaveno variantami [
] Kolik je od nìho odvo-
Škvoreckého postoj k jazyku je jako plnì funkèní ve shodì s vìdeckými zásadami Praûské lingvistické školy. Pøi posuzování zvukové stránky èeštiny vycházejí spisovatelé spíše z proûívání mateøského jazyka neû z jeho racionálního pojetí. Mùûe to proto vést i k názorùm, které nejsou vûdy pøijatelné pro lingvistu, napø. kdyû se o èeštinì usuzuje: Èetina je z rodiny slovanských jazykù øeèí nejtvrdí. Jazykolam strè prst skrz
û
krk je mo ná urèen k zastraení cizákù [
], ale i nainci bohatì staèí nedìlitelné trsy souhlásek (Kohout 2008, s. 180).
Je ovšem pravda, ûe takové souhláskové skupiny neznìjí pøíjemnì. Hudební skladatel a spisovatel I. Hurník píše: 219
û
zeno zdrobnìlin? Roztomilých variací? Mary, Marie, Molly co dál? [...] Kde to tady
û
máte seznam èeských variant, jistì neúplný, které èeský milý mù e pro svou dívku
û
jménem Marie vechny pou ít: Marie, Maøenka, Márinka, Mánièka, Maruka, Ma-
û
rienka, Molly, Mollinka, Máøí, Máry, Máòa, Marue, Maøka, Maøena [
] Ka dá ta varianta vyjadøuje rozdílný stav ve vývoji intimního pomìru, jinou náladu [
] (kvorecký 2004, s. 193).
A to J. Škvorecký neuvedl staré domácí podoby Marjána, Marjánka, novìjší podoby Mája, Majka, Marina, Marika, Máša, Mášenka, pøejaté jméno Marietta atd. Pro èeštinu je také charakteristické pøechylování, které bývá spisovateli posuzováno z hlediska fungování èeského jazykového systému. Podle postmoderního autora V. Jamka, který jistou dobu ûil ve Francii, zrušením pøípon ûenského rodu u cizích pøíjmení „bychom do èeského 220
jazyka rázem zavedli celou kategorii nesklonných jmen, a to by byla nepøípustná systémová hrubost” (1998, s. 11). Èeština dále rozlišuje øeè muûù a ûen pomocí pøípon a koncovek: û
Mnohé jazykové problémy, je
trápí mysli amerických feministek, nejsou
zajímavé pro èeské dívky. V èetinì není tøeba neologismù, jako je chairperson [
] (kvorecký 2004, s. 195).
O specifiènosti vokativu v èeštinì filozoficky uvaûuje V. Jamek:
Na rozdíl od Trefulkova odmítavého citového postoje k neoficiálnímu pojmenování Èesko, Moravan V. Mertl pøistupuje k tomuto pojmenování funkènì, bez emocí a respektuje doporuèení èeských jazykovìdcù „vzít Èesko na milost” (Mertl 2005, s. 55). Nejnovìji o názvu Èesko srov. v onomastické práci P. Štìpána (2009, s. 188), který konstatoval jeho vhodnost. Název se uû vûil. Zajímavá je obrazná charakteristika souvìtí u V. Linhartové. Její výrok platí ovšem nejen pro èeštinu: û
V tom zvlátním tvaru, který jsme si vymysleli, abychom jím oslovovali jiné
Souvìtí je tìlesný objemový celek, který je tøeba nahlí et jako zbudovaný v pro-
tvory, vìci a jevy, je vlastnì cosi velkorysého [
] Ten, kdo oslovuje, dává tak
storu: jeho jednotlivé vìty jsou prostorová tìlesa, vzájemnì se prostupující, a nìkdy
oslovenému okam itì najevo,
(v pøípadì èástí nebo celých vìt vlo ených) dokonce tìlesa nespojitá, pøeruovaná.
û
ûe rozpoznal, uznává a vyzdvihuje jeho jedineèné bytí
(Jamek 1998, s. 16).
û
Èárka pak stojí zcela samozøejmì v tom místì, kde se buï okraje tìles stýkají nebo
û
jde-li o vìtu vlo enou povrchem jednoho proniká úsek jiného prostorového útvaru
Vokativem v západoslovanských jazycích se podrobnì zabýval polský bohemista A. Sieczkowski (1964). O synonymii slov v èeštinì pøi psaní písòových textù píše K. Kryl: Z hraní se slovíèky vznikaly pak písnì textaøící, hra na formu. Kolik slov má øeè èes-
û
ká pro jeden význam? U mnohých významù je synonym po ehnanì (Kryl 2000, s. 215).
Je známo, ûe ve vyuûívání synonym vynikal K. Èapek. J. Vodòanský zase uvádí pro dnešní èeštinu: Nová doba pøinesla i celou øadu nových slov. Zaèali jsme se zviditelòovat v mantinelech [
] Slovo leasing [
] mì vzruovalo, a tak vznikl text písnièky (Vodòanský 1998, s. 77).
Název státu po rozdìlení federace r. 1993 opakovanì tehdy zajímal moravského spisovatele J. Trefulku: û
[
] (Linhartová 1993, s. 129).
Autorèino prostorové myšlení zde souvisí s tím, ûe má smysl pro pøesný matematický øád, pro architektonické projekty vrcholného baroka, protoûe o této architektuøe obhájila na dìjinách umìní diplomovou práci.2 3. Z á v ì r. Je povzbuzující pro èeskou kulturu, ûe i v souèasném globalizujícím se svìtì mají nìkteøí èeští spisovatelé zájem o svou mateøštinu. Jejich èasto citové výroky mohou zaujmout také odborníka-lingvistu svým obsahem i formou. Citový pomìr spisovatelù k mateøštinì je ovšem bìûný i v jiných jazycích. Takový pomìr k uûívání jazykových prostøedkù je však nìkdy problematický, s øadou tvrzení spisovatelù nelze souhlasit, protoûe mají staromilské zabarvení. Uû Praûská lingvistická škola ve tøicátých letech minulého století totiû ukázala, ûe k tìmto prostøedkùm je tøeba pøistupovat z hlediska funkèního.
Nìkterým le í obzvlá na srdci název státu [
] Má to být Èechie nebo Èechoslavie nebo zemì Koruny èeské? [
] cítím se být Moravanem! Èeská republika, nebo Èeskomoravská republika znìjí pøijatelnìji, ale stejnì to neøeí zatrachtilý
û
problém, jak se tomu státu bude øíkat v bì ném hovoru. Zase to neastné Èesko? (Trefulka 1998, s. 162).
2
Osudovou podmínìností èlovìka a jazyka u V. Linhartové se zabývá S. Richte-
rová (1991), slovem v její poetice z hlediska filozofie a literární vìdy nejnovìji M. Køivancová (2008). O jazyce V. Linhartové píe i básník M. Topinka (2007, s. 257267).
221
222
Názory souèasných èeských spisovatelù na èeštinu jsme zdaleka nevyèerpali. Zamýšlejí se dále nad jejím vývojem, nad èeštinou spisovnou a jejím spojením s jazykovou kulturou, nad útvary bìûnì mluveného jazyka, které stojí v pøechodném pásmu mezi dvìma strukturními útvary, jimiû je spisovná èeština a dialekt, atd. (Štìpán 2011b). Uvaûují také obecnì o jazyku jako o nástroji dorozumìní i zneuûití, nástroji myšlení, konceptualizaci øeèi, o jazyku jako o klíèi k dìjinám èlovìka atd., nìkdy podávají i filozofické výklady o jazyce vùbec.
Literatura J a n á è k o v á J., S t i c h A., (eds.), 1988, Chvála èeské øeèi aneb O národì v øeèi
û
a o øeèi v národì slovy èeských spisovatelù od poèátku a
J e l í n e k J., S t y b l í k V., 1971, Ètení o èeském jazyku, Státní pedagogické nakladatelství, Praha. K ø i v a n c o v á M., 2008, Noetický princip slova v poetice Vìry Linhartové, Slovo a slovesnost 69, s. 243258. O b e r p f a l z e r F., 1945, Krásná, èistá, svatá øeè mateøská, Karel Voleský, Praha. P t á è n í k K., 1993,
Prameny
¦ivot, spisovatelé a já, Trizonia, Praha.
R i c h t e r o v á S., 1991, Promìny subjektu v próze Vìry Linhartové, [in:] Slova a ticho, Èeskoslovenský spisovatel, Praha, s. 1334.
H a v e l V., 1999, Eseje a jiné texty z let 19531969, Torst, Praha.
S i e c z k o w s k i
û
H u r n í k I., 2007, Rù ový notýsek, Akropolis, Praha.
A., 1964, Kategoria gramatyczna wo³acza w jêzykach
zachodnios³owiañskich, Prace Filologiczne XVIII [Sborník vìnovaný prof.
J a m e k V., 1998, O patøiènosti v jazyce, Nakladatelství Franze Kafky, Praha. K o h o u t
W. Doroszewskému], Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, t. II,
P., 2008, O nièem a o vem. Krátká ètení 19752008, Pistorius
& OlanskáAcademia, PøíbramPraha.
s. 239262. S t i c h A., 1996, Od Karla Havlíèka k Frantiku Halasovi (lingvoliterární studie),
K r y l K., 2000, Krylologie. Pùlkacíø, Torst, Praha.
Torst, Praha.
K r y l K., 2006, Rozhovory, Torst, Praha.
t ì p á n J., 2011a, L. Vaculík, J. kvorecký, M. Kundera, P. Kohout a V. Havel o èetinì, Bohemistyka 11, nr 1, s. 313.
K u b ì n a J., 2006, Pamì básníka, Host, Brno.
û
L i n h a r t o v á V., 1993, Meziprùzkum nejblí uplynulého. Pøestoøeè, Mladá fronta,
t ì p á n
Praha.
t ì p á n
M a c u r a V., 1994, Komandant, Mladá fronta, Praha.
M e r t l V., 2005, Kruhy pod oèima. Druhá kniha deníkù, esejù a rozhovorù (1994
û
a 2004), H&H Vyehradská, Praha. O u ø e d n í k P., 1997, Hledání ztraceného jazyka, Zdenìk Susa, Støedokluky.
û
P., 2009,
P r o c h á z k a J., 1968, Politika pro ka dého, Mladá fronta, Praha.
¦elezný, Praha.
T o p i n k a M., 2007, Hadí kámen. Eseje, èlánky, skici (19662006), Host, Brno. T r e f u l k a J., 1998, Bláznova èítanka, Atlantis, Brno. U h d e M., 1995, Èeská republiko, dobrý den, Atlantis, Brno. V a c u l í k L., 1990, Jaro je tady. (Fejetony z let 19811987), Mladá fronta, Praha. V o d ò a n s k ý J., 1998, Odtajnìní, Volvox globator, Praha. J., 2006, Jak jsem potkal moøskou pannu, ulc-varc, Praha.
223
224
û
Zmìny názvù republiky, [in:] J. Králík a kol., Ka dý den
s èetinou, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 187189.
M e r t l V., 1995, Kruhy pod oèima. Eseje 1950-1993, Arca JiMfa, Tøebíè.
k v o r e c k ý J., 2004, Mezi dvìma svìty a jiné eseje, Ivo
J., 2011b, Øeè o èetinì v tvorbì souèasných èeských spisovatelù,
Jazykovìdné aktuality 48, è. 34, s. 105117.
L u s t i g A., 1999, Dobrý den, pane Lustig, Aequitas, Praha.
¦áèek
po nae dny,
Èeskoslovenský spisovatel, Praha.
