„Bohemistyka” 2005, nr 3, ISSN 1642–9893 Stefan Michael NEWERKLA Vídeò
Vídeò a její Èeši 15. kvìtna tohoto roku vrcholily ve Vídni oslavy 50. výroèí podepsání rakouské státní smlouvy, která zajistila nezávislost, svobodu a blahobyt druhé rakouské republiky. Málokdo však ví, ûe ani jeden z prvních tøí spolkových prezidentù této republiky se nenarodil na území dnešního Rakouska. Karl Renner pocházel z Dolních Dunajovic, Theodor Körner z Komárna a Adolf Schärf z Mikulova. A všichni tøi se usadili ve mìstì, jehoû pøitaûlivost pro lidi s nadáním všeho druhu trvá nepøetrûitì jiû po staletí: ve Vídni, odjakûiva multikulturální a multietnické, znaènou mìrou i èeské. Èeská menšina ve Vídni je dnes nedílnou a loajální souèastí rakouského ûivota, která však nikdy nezapomnìla na svùj pùvod. Èinností mnoha jejích pøedstavitelù byl rozhodným zpùsobem zformován výsledný obraz moderní rakouské republiky. Ale jen zøídka o nich rakouská veøejnost dnes ví, ûe vlastnì pocházejí „odjinud”. Mezi tzv. menšinovými starousedlíky se setkáváme napø. s významnými pøedstaviteli sociální demokracie a rakouského hnutí odporu, jako jsou Antonie Bruha a Ludwig Kolin, nebo tøeba s provozovateli tzv. Schweizerhausu ve vídeòském Prátru Lydií Turkovou-Kolarikovou a Karlem Kolarikem, s reûisérem a laureátem nìkolika èeských vyznamenání Antonem Nekovarem èi s bývalým spolkovým ministrem financí Ferdinandem Lacinou. Po r. 1948 Rakousko významì obohatili emigranti z èeských zemí jako napø. novináøka Barbara Coudenhove-Kalergi, kníûe Karl Schwarzenberg nebo ekonom Jan Stankovský – tedy osobnosti, jejichû jména se v Rakousku jiû dávno stala pojmem. A po roce 1968 znovu posílila èeskou komunitu ve Vídni další vlna emigrantù z nej159
rùznìjších spoleèenských oblastí. V této mozaice narazíme na literáty, divadelníky, herce, hudebníky, mistry kuchaøské, vìdce, restaurátory, svìtoznámé lékaøe a zástupce ještì mnoha dalších povolání, napø. zakladatele a herce divadla Brett Niku Brettschneider a Ludvíka Kavína, spisovatele Pavla Kohouta, dramatika a fejetonistu Pavla Landovského, umìleckého klenotníka Josefa Symona, houslistku Jelu Špitek, kulturního publicistu a spisovatele Jana Tabora nebo pøedèasnì zesnulého univerzitního profesora, slavistu svìtového jména Františka V. Mareše, jenû vedle nìmèiny, italštiny, španìlštiny, øeètiny a latiny aktivnì ovládal všechny slovanské jazyky s výjimkou bìloruštiny a dolní luûické srbštiny. Pøedstavitele této menšiny si jednoduše nelze z rakouského veøejného ûivota jen tak odmyslit. Jsme kupøíkladu okouzleni Vídeòskými symfoniky a jejich èeským koncertním mistrem Janem Pospíchalem, obdivujeme hereèku s èeskými koøeny Caroline Vasicek, necháme si pøipravit kulináøské hody šéfkuchaøem hotelu Sacher Jaroslavem Müllerem, a nabyté kalorie máme moûnost shodit, budeme-li se náleûitì hýbat za hvizdu píš;alky vídeòské Èešky a rekondièní cvièitelky rakouské televize Pat Zapletal. A kdyby se r. 1970 nepodaøilo jednomu mladému muûi z Moravy dostat se pøes zelenou hranici do Rakouska, kdo ví, jak by to dopadlo s jedním z rakouských národních symbolù. Nebo; dvornímu radovi Jaromíru Oulehlovi, dlouholetému øediteli Španìlské dvorní jezdecké školy a Spolkového høebèince v Piberu, vdìèí Rakousko za záchranu známých lipicánù. Pøítomnost nejen Èechù, nýbrû i èeštiny jako takové je však jiû mnohem starší. První zprávy o èeštinì a její výuce na území Rakouska pocházejí uû z pozdního støedovìku. Tehdy se však ještì jednalo o soukromou výuku èeštiny bìûnou v rodinì Habsburkù a pozdìji i v rùzných šlechtických rodinách, napø. u hrabat Trauttmansdorffù, Pálffyù, Laûanských a u kníûete Švarcenberka. Ve Vídni mezitím pomalu, ale jistì pøibývalo Èechù. Jiû v 17. a 18. století, ale zejména pak v 19. století zde nacházela celá øada osobností z oblasti umìní, kultury, vìdy a politiky uplatnìní mimo své rodištì v èeských zemích a vykonala tu mnoho podstatného pro rozvoj v nejrùznìjších oblastech lid160
ského ducha, ale také pro obnovu èeského sebeurèení. Vzhledem k tehdejšímu státoprávnímu uspoøádání habsburské monarchie tyto osobnosti, které ve Vídni hledaly pøedevším lepší existenèní podmínky, však nelze povaûovat za emigranty v pravém slova smyslu. Vídeò byla jednoduše sídelním mìstem monarchie, její kontakty se všemi zemìmi monarchie, ale i sousedními státy zprostøedkovávaly novinky kulturního, umìleckého, vìdeckého a politického ûivota; navíc Vídní projíûdìlo mnoho pøedstavitelù evropské inteligence. V této dobì byl podíl èeského obyvatelstva jiû znaèný, kaûdý rok se konaly slavnosti èeské obce ke cti zemských patronù, pravidelnì se slavily èeské bohosluûby. Zorientovat se ve spletilých dìjinách èeské vídeòské menšiny nám dodnes pomáhá Antonín Machát svou knihou Naši ve Vídni (1946). Aèkoli se nesnaûí být vìdeckou publikací, je to kniha pomìrné širokého èasového a tématického zábìru; Machát se v ní zmiòuje i o studiích a pobytech Èechù, Moravanù a Slezanù v sídelním mìstì, navíc téû o osobnostech s nejednoznaènou etnicitou, coû je zaznamenáníhodné vzhledem k dobì vzniku knihy a jejího jinak ponìkud „obranáøskému” stylu. Z další literatury jmenujme pak aspoò materiálovì bohatou práci F. A. Soukupa Èeská menšina v Rakousku (1928) a nejnovìjší publikaci V. Valešové Vídeòští Èeši vèera a dnes (2004). Z mnoha Èechù, pùsobících tehdy v hlavním mìstì monarchie, nejlépe v pamìti utkvìli samozøejmì ti nejproslulejší. Mezi nimi jsou lékaøi jako napø. Jiøí Procháska, Karel Rokytanský, Josef Škoda, ale zvláštì vídeòský univerzitní profesor chirurgie, pøekladatel a propagátor èeské poezie Eduard Albert, dále vynálezce Josef Ressel, cestovatel Emil Holub, architekt a mecenáš Josef Hlávka, celá øada výtvarných umìlcù jako napø. sochaøi Petr Maixner a Antonín Wagner, malíøi Vojtìch Hynais, František Kupka, Karel Svoboda, František Tkadlík nebo uû v první polovinì 18. století také Jan Kupecký, známý mj. i proto, ûe prý s carem Petrem I. Velikým rozmlouval èesky. Malíøství zde studovali i O. Brázda, F. Jenewein, L. Kuba, A. Liebscher aj. 161
Vùbec najdeme mezi studenty ve Vídni od 16. st. do konce monarchie mnohé osobnosti z èeských zemí, poèínaje humanistickým matematikem, astronomem, lékaøem a pøírodovìdcem Tadeášem Hájkem z Hájku a konèe pozdìjším filozofem, sociologem, literárním kritikem a politikem Tomášem G. Masarykem. Ten zde publikoval v èasopisu „Deutsche Worte” také Einige Gedanken über die Aufgaben der akademischen Jugend (1891), v nichû konstatoval: ! "!# $%!&$# '()*%+, *&- .%*%) /%0"1*%#% 2%3#!45 67++%+ 83-9 ! 1:-# !"45 +"45#! *&$%$%+ %"+'%+*%+9 ;999< ! "!# %"+=&45 %"+ >&6#38, *&- !45'%)1"45 %"+% ?+@&51 $%0"1*%#%) A%+!45%+ $%=3+*%+ '%)*%+ *B)=#%, *"% *%! 2%3#!45%+ C(116(88%+ 3+63+D *"$ !"+*9 ;999< '%++ '") *%+ E1"46 &3= *"% F363+=# )"45#%+, 8B!!%+ '") *"% >()*%)3+$ !( =()831")%+G *%) $%0"1*%#% H!45%45% !(11 %! *&5"+ 0)"+$%+, +"45# 2%3#!45 67++%+ @3 8B!!%+ IA&!&)J6 KLMK, !9 NO 9
Je škoda, ûe se mìsto Vídeò kvùli Masarykovì roli v protirakouském odboji za 1. svìtové války dodnes nemohlo probojovat k rozhodnutí, a po pozdìjším prvním prezidentovi Èeskoslovenska a demokratovi, který ve Vídni maturoval, studoval, habilitoval se a pùsobil na Vídeòské univerzitì, pojmenovat sebemenší námìstí nebo alespoò ulièku. Obzvláš; silnì Vídeò vûdy pøitahovala hudebníky. Z více neû tøí set zjistitelných hudebníkù, pùsobících za hranicemi rodné zemì, ûila témìø pìtina právì ve Vídni, kde se repertoárové novinky prosazovaly nejrychleji. K nejvýznamìjším z nich patøíli napø. barokní skladatelé Josef A. Štìpán (Steffan), Pavel a Antonín Vranický (Wranitzky), dále komorní kapelník a dvorní skladatel Leopold Koûeluh, jenû mìl dokonce vlastní nakladatelský závod, ve kterém vycházely mj. skladby Haydnovy, Mozartovy, ale také èeských souèasníkù, z nichû musíme jmenovat aspoò ještì Koûeluhova nástupce u vídeòského dvora Františka V. Kramáøe (Franz V. Krommer), kapelníka vídeòského DvorEJ1( P%Q%+(, % 6& *R C@*S1&+%4 83!T 38S# +S8%46J9 U)(#" #(83 +%1@% +"4 +&8T#+(3#999 V% W)(!#S =&6#%8, % #S 6( +S6*% +&.*%8% 3)Q"#R W(Q%# C@*S1&+R45 1"*T, 6#%PT 0J 0J1" XW1+S +%@+&1T +S8Q"+J9 9996*J 3WP%8% @)&6 +& 03*(34+(!#, 83!T8% +YZ W( &*&C%6 =()831(C&# #&6#(G C@*S1&+R [%45 0J !% 8S1 *(W)&4(C&# #&6 *&1%6(, % +%03*% 83!%# 38S# +S8%46J9 162
ního divadla a Mozartova, Haydnova, Dittersdorfova a Goethova osobního známého Vojtìcha Jírovce (Adalbert Gyrowetz) stejnì jako Dittersdorfova ûáka Jana Køtitele Vaòhala (Johann Baptist Wanhal). Pozdìji ve Vídni ûili nebo nìjakou dobu pùsobili i známí skladatelé A. Dvoøák, J. Foerster, L. Janáèek, P. Køíûkovský, G. Mahler, O. Nedbal, F. Ondøíèek aj. Z nìkolika èeských hercù, kteøí vystupovali mj. i ve Vídni, stojí za zmínku alespoò pozdìjší herec Prozatímního a Národního divadla Jindøich Mošna a okouzlující Otýlie Sklenáøová-Malá, která jako nadaná pedagoûka vyškolila ješte mnoho dalších hereèek. Tato jména nás pøivádìjí mezi èeské intelektuály pùsobící v sídelním mìstì. Byli to tøeba uèenci jako právní, politický a literární historik Hermenegild Jireèek, uèitel èeského jazyka a literatury Rudolfa Habsburského. Spolu s bratrem Josefem, J. A. Helfertem a V. V. Tomkem reprezentovali v období Bachova absolutismu èást èeské inteligence, která chtìla dùslednou loajalitou a spoluprácí s Vídní dosáhnout úspìchu v øešení èeské národnostní otázky v rámci Rakouska. Dále sem patøí napø. historik slovanských literatur a téû kulturního ûivota èeské menšiny ve Vídni Josef Karásek a – nejen literární – historik, sbìratel starých památek a translátor v c. k. dvorské kanceláøi Antonín Rybièka. Vídeò se stala domovem i rùzným literátùm z èeských zemí, napø. bilingvnímu lyrickému a epickému básníkovi Vincenci Furchovi. Po urèitou dobu tu ûili mj. básník Oldøich Vojen alias František Melichar, autor cestopisù, pøekladatel srbské literatury a pracovník státní technické a finanèní kontroly pivovarù Josef Z. Raušar, romanopisec a šéfredaktor Vídeòského deníku Jan Janèa, který se významnì zaslouûil o èeské obecné školství ve Vídni, anebo literární historik a pøekladatel Jaromír Doleûal, který se v posledních letech monarchie stal aktivní osobností kulturního ûivota èeské menšiny stejnì jako spisovatelka Helena Malíøová a její pøítel, prozaik a publicista Ivan Olbracht. Do okruhu jejich známých patøil i Josef S. Machar, jenû díky E. Albertovi ve Vídni získal úøednické místo v Ústavu pro pozemkový úvìr a svou deziluzi zvìènil v spoleèenské poezii Tristium Vindobona, 163
které pozdìji po další deziluzi mìla následovat politická lyrika Tristium Praga. Ve Vídni se narodila a svých prvních tøicet let ûivota strávila i prozaièka a autorka vzpomínkových knih ze ûivota èeské menšiny Pavla Kytlicová, pozdìjší pøítelkynì Jakuba Demla a vydavatelka jeho dìl. Vlastní kapitolou, v dìjinách èeského jazyka podceòovanou, je role èeských filologù ve Vídni, a to hlavnì jiû v 18. st. Do konce tohoto století se èeština ve Vídni a jejím okolí vyuèovala uû v neménì neû pìti ústavech. První komplexní a materiálovì podloûený pohled na pøínos èesko-vídeòských filologù k poèátkùm èeského národního obrození pøinesla kniha èesko-rakouského kolektivu Vídeòský podíl na poèátcích èeského národního obrození (2004). V centru pozornosti stojí Josef V. Zlobický, profesor èeského jazyka a literatury na Vídeòské univerzitì, translátor èeské registratury Nejvyššího soudu, cenzor slovanských a pøedevším èeských publikací, a tehdy jeden z nejvýznamnìjších vlastencù. Zkoumání jeho rozsáhlé pozùstalosti, která leûela zapomenuta v èeských i rakouských archivech, pøineslo nová pozoruhodná svìdectví o tehdejším kulturním i duchovním ûivotì ve Vídni. Zlobický byl pøedstavitelem tradic osvícenského absolutismu, který také zastupoval jako úøedník. Jeho obrozenské snahy však nekonèily s jeho úøednickými úvazky. Více neû v jeho vlastním díle tak mùûeme jeho význam spatøovat ve vyuûití jeho postavení a stykù pro slovanské záleûitosti. Rodák z Velehradu studoval uû ve Vídni. 7. øíjna 1775 se zde stal svìtovì prvním univerzitním uèitelem èeského jazyka a literatury. Byl to právì jeho návrh studia slovanských jazykù na základì èeštiny, který se tehdy stal závazným i pøi zavádìní románských jazykù a který se natrvalo zaøadil do dìjin filologie jako první univerzitní studijní program slavistiky. Èeština byla po nìmèinì prvním ûivým cizím jazykem, který mohl být v rakouské monarchii studován na univerzitì. Tento fakt posílil nejen obnovující se národní èeské vìdomí, ale i loajální postoje èeských osvíceneckých kruhù mezi šlechtou a vzdìlanci vùèi monarchii. 164
Èeské zájmy vedle Zlobického podporovala i øada dalších uèitelù ve Vídni. Prvním institucionalizovaným uèitelem èeštiny zde byl Jan V. Pohl, rodák z Hradce Králové. Jeho povolání na novì zaloûené elitní gymnázium Tereziánum roku 1746 ukazuje na moûný vliv rodiny Kinských, protoûe jak František Josef, tak jeho bratr Josef Kinský patøili k jeho prvním chovancùm. Pohl se brzy stal c. k. pøídveøníkem a uèitelem èeštiny mladých arcivévodù, mj. i Josefa II. Pro svou výuku sestavil vlastní slovník, v nìmû eliminoval germanismy a latinismy z èeské slovní zásoby a pokusil se o reformu ortografie. Postupoval však s pøíliš velkou svévolí, coû vyvolalo ostrou kritiku souèasníkù, pøedevším pak Josefa Dobrovského. Kromì Zlobického a prvních uèitelù na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeòském Novém Mìstì A. P. Klobáse a V. M. Wiedemanna mìl znaèný vliv i piarista Maximilán V. Šimek. Stejnì jako Pohl byl horlivým zastáncem tvoøení nových slov v èeštinì. Kromì toho se nezalekl ani vydávání plagiátù sestavovaných na základì rukopisù, které mu pøenechali jeho pøátelé a kolegové. Známým pøíkladem je kniha Handbuch für einen Lehrer der böhmischen Literatur (1785), kterou zkompiloval mimo jiné z neúplných poznámek, jeû si Zlobický sepsal pro své univerzitní pøednášky. Kvùli tomuto neš;astnému kroku bohuûel také nedošlo k plánovanému vydání Šimkovy všeslovanské mluvnice a dìjin slovanských jazykù. Šimka na vídeòskonovomìstké vojenské akademii nahradil uherskobrodský rodák Atanáš J. B. Spurný. Se svým kolegou D. A. Krbcem sestavili na pøíkaz tehdejšího øeditele akademie F. J. Kinského èeskou Knihu k ètení a pøekládaní pro schovance cís. král. akademie... (1783). Je to první tištìná uèebnice vytvoøená speciálnì pro potøeby vojenských kadetù. Spurný si byl dobøe vìdom svého zvláštního novátorského pøístupu. V pøedmluvì knihy píše, ûe kaûdý stav ve spoleènosti uûívá vlastní soubor jazykových prostøedkù a má vlastní jazykový styl. Z tohoto dùvodu je nezbytné vybavit dùstojníky a kadety uû od zaèátku jazykovými prostøedky odpovídajícími jejich budoucí funkci. 165
Analýzy ûivotù a dìl zapomenutých vídeòských vlastencù (pøedevším Zlobického, Pohla, Šimka, Spurného aj.) ukazují jejich nezanedbatelný podíl na poèátcích obrozenského procesu, a to jak podíl pøímý, pokud šlo o podnìty pro èeské vìdce a podporu èeských zájmù u dvora, tak i nepøímý. Ale i v 19. st. najdeme mezi èeskými filology ve Vídni významné osobnosti, napø. Jana N. N. Hromádka, od r. 1811 nástupce Zlobického na univerzitì. Vydával první èeský vídeòský èasopis „C.k. Vídenské noviny”, jejichû souèástí byla i beletristická pøíloha vycházející pod rùznými názvy. Dnes jsou v literární vìdì pøedevším známé jako Prvotiny pìkných umìní, v nichû napø. Preromantický èeský básník a zároveò rakouský generálmajor Matìj M. Z. Polák poprvé publikoval své monumentálnì koncipované dílo pøírodní a reflexivní lyriky Vznešenost pøirozenosti (1813, pozdìji Vznešenost pøírody). Hromádko mìl kromì uèitelské a vydavatelské èinnosti i rùzné jiné záliby: vlastnil hospodáøství u Vídnì, a proto jezdil na univerzitu na koni. Pøi pøednáškách mluvil prý nejen o èeském jazyce a literatuøe, ale rád vyprávìl i o kuchaøském umìní své ûeny. Pokoušel se zdokonalit tiskaøské stroje a zaloûil první rakouský pojiš;ovací ústav. Hromádkovým nástupcem na vídeòské bohemistice se stal uznávaný právník, historik, etnograf a filolog Alois V. Šembera. Ve Vídni vyuûil obì své profese, právnickou i bohemistickou: stal se èlenem komise pro slovanskou právnickou a politickou terminologii a redaktorem èeského vydání øíšského zákoníku. Se svou rodinou bydlel v témûe domì jako básník a profesor slovanských staroûitností Ján Kollár. Šembera se jako bohemista vìnoval mj. výzkumu Slovanù v Dolních Rakousích. Jeho vydání traktátu O pravopisu èeském (1857), pøipsaného Husovi, bylo smìrodatné aû do druhé poloviny 20. století sepsal syntetické Dìjiny øeèi literatury èeskoslovenské (1858–1861) ve dvou dílech a právem popíral pravost nìkterých do té doby vìtšinou uznávaných rukopisných památek, za coû byl v tehdejším èeském tisku ostøe kritizován. Svou prací 166
Základové dialektologie èeskoslovenské (1864) se stal také prùkopníkem v oblasti bádání o èeských a slovenských náøeèích. Po Šemberovì smrti pøevzal vídeòskou bohemistiku aû do roku 1916 historik a filolog Ferdinand Menèík. Zamìstnán byl však hlavnì ve vídeòské Dvorní knihovnì jako vedoucí rukopisného oddìlení. Menèík se v rámci svého pùsobení vìnoval zejména vydavatelské èinnosti a studium rukopisù v rakouských klášterních knihovnách. Ve svých pracích se zabýval mj. starší èeskou literaturou, èesko-slovenskými vztahy a dìjinami èeského divadla. Aktivnì se angaûoval v klubech a divadelních spolcích vídeòských Èechù. Jeho dcera se stala manûelkou moravského podnikatele Tomáše Bati. Zároveò s Menèíkem pùsobil na univerzitì pozdìjší profesor a rektor Univerzity Karlovy František Pastrnek, který r. 1911 zalo;il kanceláø pro pøípravu slovníku èeštiny vydaného pozdìji jako Pøíruèní slovník jazyka èeského. Dalším známým filologem na Vídeòské univerzitì byl Václav Vondrák, který se tu roku 1893 po studiu slovanské a románské filologie habilitoval u Vatroslava Jagiæe pro slovanskou filologii. Vondrákovy první èlánky jsou vìnovány èeskému historickému tvarosloví, jejich bohatý materiál vyuûil i Jan Gebauer ve své historické mluvnici èeštiny. Nejtrvalejší hodnotu mají Vondrákovy filologické práce, avšak málo známé je, ûe mezi jeho neèetnými bohemistickými pracemi je téû první vìdecká studie o èeských nadávkách. Ještì ve Vídni publikoval staroslovìnskou mluvnici a brzy nato všeobecnì uznávanou srovnávací mluvnici slovanských jazykù. Roku 1920 odešel jako profesor slovanské filologie na novì zøízenou Masarykovu univerzitu v Brnì, jejíû rektorem se stal o dva roky pozdìji. Tìch, kteøí ve Vídni ûili nebo alespoò urèitou dobu pùsobili, by bylo ještì mnohem více, i tento malý zlomek nás nicménì vede k poznání, ûe Vídeò by byla bez svých Èechù – stejnì jako Èeši bez „své” Vídnì – jako vídeòský øízek bez strouhanky.
167
!"#$%"&
%$!" #$%&' ()' $'*&"+,) - .'/&"(!&,0123 %!/ 4+23&23&' 1'* 56),$#&' !' 7+/&""&!238 9:!;6! <+%& )*3)()"? + @&23A $ 56)(B#A ( C$#)1+#1* .!"/"0 12. 3 14#&"'5/ 2"6&# .!%'') ! 4 7 ' % 8 1)* +,,9* D$+ /+23&23!+23& 52316,&+&' !' !&'* :� <) =&5/>* ?) @%A8* B) "'C%! DEF$)G* E)' F!'*&"3&!/&' >1 E)6#+G"1HH&'8 IJ K$3"& !&'&" L"0&!M /+G&%&!'+23$N/* H&%#0 I#6%J!"6&4* ') K,,3K,9) @&;! ( 2!>!'O P* KLLM* 7'N4OA$"C P6"#&'C"E !47Q%8) .!"/"0 R'6"E N!4 %6#4J!"S&& " S4CT ! " # $ % & ' ()* +,,-*
8C4!&'6&87 UV WB) X ! " # 6 & Y % 8 ()* KL+9Z+[* @&+#Q ;#)6+/(R (& ER*'!* \@7#"]^ II* _) K3+* ') -[3-`) 1 4 7 8 4 C & 8 P) ?)* KLaK* 5/1*!&' >1" S&+23!23/& *&" !&'&" $1+ *&' TU'*&"' *&" 0V3%!+23&' =")'&* H&%#0 ./&C) @&'') 1 4 7 N & C b)* +,,,* @&;/R 0)3&%!+/Q (& ER*'!W #*) <& #*)* \W%Y6&#" $4c" " E% 'Ed6d^ VIII* _) 9* ') +,`3+K+) 2 7 5 " I) $%* KaaM D Kaaa* Kaa`G* D$+ G&6&3"/& X&+/&""&!23) Y!' E&"+123* IZK* +* H&%#0 e4/"## =/4c"' ?$C%! E4# =!"66#%!#) ( " 5 / A 6 U)* KL9M* Z$;! (& ER*'!* .!"/"0 .!A5%) ( " ' " ! F 8 =) f)* K`LK* Y!'!G& S&*$'#&' [0&" *!& L1NG$0&' *&" $#$*&%!+23&' K1G&'* Dg P4#$%!TUh$!758 "7' $%c a) De7C&TG <%S6% K`LK $%! \@%76'5/%# H4!6%^G* H&%#0 V%!C"J $%! @%76'5/%# H4!6% D?) .%!#%!'64!S%!G) ( % # Q i 8 X)* K```* @&+#\ <$>A# ( D)6'R23 C$#)1+R23* :� X) (%#Qi8* e) V4]#" DEF$)G* 9$%B/'R# (A*$'\ ")#1 ]^^^ ) <10!6&<'R +6$(')+/! )23)/'!2#Q3) +H)6#1 _9)#")#1` (& ER*'!* Vi$%j0 <7J4 <4SSc"##* ') K93K`) k % l % ! 8 C " P) ()* KLLL* K)3$'' &'>&6 9)36 a 5H"$23H1"!+%1+ >,!+23&' 5HU/M 0$")2# 1'* /+23&23!+23&" Y"'&1&"1'G* :� f) m"#$* e) <4C> DEF$)G* 4+23&M 23!+23&+ b$")2#) 5H"$23&c T!/&"$/1"c =16/1") @&+#Q 0$")#)) K$>A#c 6!/&"$/1"$c #16/1"$* X!"#8S7!6 "c ("� .%6%! 2"#J* ') 9L3Ma) k % l % ! 8 C " P) ()* +,,K* 4)16#$ H:R+HO(#A (R*&d+#\23 1e!/&6? e&;/!'A # 'B")*'R%1 )0")>&'R f# IIg8 (\")eR 0)3&%!+/!#A (& ER*'!h* \2&'6F S&C4C4J&58n^ K+9ZK3+* ') K,a3KK-) k % l % ! 8 C " P) ()* +,,+* F$i!%!6!B' EB26$( j!%&# f]kl^M]kP^h a '&<+/$";R e&+#A
H+$'\ H:R")*)H!+c (;&+6)($'+#B %61('!2&c m$'B2!c 'B0) &'+/(R C1+?c e&+#B 6!/&"$/1"$c 0)+&'+#B 3!+/)"!& $ %<) ! "$#)1+#)M"1+#)M/1"&2#\ ()<&'+#\ $/6$+*
\2&'6F S&C4C4J&58n^ K+[ZK3+* ') [+3`-) k % l % ! 8 C " P) ()* +,,9* K)+&N E$6&'/!' n6)0!2#\ f]kloa]^]Jh a (R*&d+#\ )0")>&M '&2 $ )+(R2&'&2* :� m)
B6!$ $ +H&2!N!#$ g* .!"/"0 k2k* ') 9[K39MK) 168
! " ! # $ % & '( )(* +,,-* !" #$%"" &'( )(*"'#+%+,-# &'" .!/0'" 12%(,' .(%#&',"3
4,( 5%6'# 7-# %#&'("8- 9 ):,;$, <"6' -&<,#!& 9 )(%0% =>>?@ ,6 )%($%A 6'#+ &'( B'C!D$,5 E"+'((',/0* .)/00!/%123!2 45# 6!7#!# 8%&"/897!# :#!;<=
8>#&97!2? @A* 8( B,CBD( F++G7 "$-7#H5 #%!I#J* D@@@CDA,A* +@ 8E(* F#&7&G H&2 I00J K F++G7 "$-7#H5 #%!I#J #-7K &-DL* DAL,CDAML* M-&%+5L* N 8E(* F#&7&G H&2 I00J( F ! 0 # O J $ P(* +,,,* N%# O'C-6!5 O-(D'(+ P(-6Q&5- R ',# .-0'6,"+ ,6 7-(A 6*(S$,/0'# 4,'#* .Q/!2!# '%&E/80/897!8 H&7#O197? R6PS* 8( @-CAB( F ! 0 # O J $ P(* +,,L* M'( $,+'(%(,"/0' .',+(%T 7-# U"/0'/0,"/0$'0('(# !#& +"/0'/0,A "/0'# D"-$7'#+'# &'( U0'('",%#,"/0'# 2,$,+*(%5%&'6,' * T/2GU H( V#280 WEX<(Y* =V> N%0(' W('6&"C(%/0'#%!"D,$&!#T ,6 X"+'((',/0,"/0'# 2,$,+*( %6 .',"C,'$ &'" U"/0'/0,"/0'#* Q/!2G 6PZ$* 8( M-C-A( F # & [ $ Z(* DAM-* OQ(-& "' D(Q#,$Y FD(%#L #Q(-&% % <%SL5% I'"5K0- -& #'<"+%(;H/0 &-D C- C:H+-6#-"+* F#&7&G '4/2\ ] ^J71;/% H&2<&( _ ` 8 8 ! % _(* D@A-* Z';+,#% #% 7-<'#"5K %5%&'6,, 7 O-7K6 2["+[ S% \H&#H* T/2GU H( a&#[8!$ WEX<(Y* ]D-(#H5 Z'/0G M-$#-(%5-!"5J/0* Pb/82d JOJ# <J%2J#&$J18$d* 8( N@CB@( ' 9 7 & ; 8 9 7 1 % & Q(* DABL* M,' #^*#T' &'( +"/0'/0,"/0'# _(#'!'(!#T !#& &%" &'!+"/0' `',"+'"$'D'# abcd>Rbe>>f* )5297!2G Q/%%7!%; :/2$( ]$-7#H5 "C,"-7#K0- <%SL5% I'"5K0-* DA@A* #!<( ^( e[E#&2!$* :( Z(* DA+@* Z'"5Q 6'#;,#% 7 B%5-!"5!* F#&7&G I#O/8( ' > 1 # 2 d Z( H( ^(* DB@L* g#,0% 5 I+'#H % C:'5$Q&%#H C(- "/0-7%#/' /H"Y 5(Q$Y
P / 2 0 # H(* F % ! 8 $ & % J E [ H( WEX<(Y* +,,M* \H&'j"5J C-&H$ #% C-IQ+/H/0 I'"5K0-
#Q(-&#H0- -D(-S'#HY NY \Y m$-D,/5J abcd?Rbeb>f % "-!I%"+#H/,n ,7-+3 &H$- 5-A ('"C-#&'#/'* F#&7&G Z9&%(
%5%&'6,'3 C-SG"+Q7%
;/80X$&?* i( D* 8( LCDB( j $ J # > / % V(* DAMN* $-," \-<+[/0 i'6D'(%Y ):'0$'& ,7-+% % &H$%* PX8J$g )d0JG PdOJ# Ed80&EX Z( P( j!;O!#X( P & % ! k P(* +,,M* \H&'j;+H Z';, 7I'(% % &#'" ak7-& &- &[<,# % "-!I%"#-"+, I'"5K #Q(-&#H "5!C,#L 7' \H&#,fY M,' 4,'#'( U"/0'/0'# ',#"+ !#& <'+S+YYY* F#&7&G '9#/>0J#/1;( P / 2 0 # H(* DAAM* \S+%0L 7H&'j"5K % D(#[#"5K "$%7,"+,5L 7 6'S,7Q$'I#K &-D[ * T/2GU .(#- b=d?Rbll?Y .(#[#"5Q 7[&% % !6[#H 6'S,7Q$'I#K0- -D&-DH ablbeR Rbl?lf 7 '7(-C"5K6 5-#+'h+!* ^#2JG )&8&#X$JE& 12/E!#l/0&* 8( MBC-D(
169
170
